Zpráva Prof. Jaroslava Volka o vzniku České vědecké společnosti

Jaroslav Volek
Česká společnost pro estetiku založena
Myšlenka založit vědeckou společnost pro estetiku v tomto státě je poměrně
velmi letitá. Již někdy v r. 1956, v době prvního „tání“ po XX. sjezdu KSSS, sehnala
tehdejší estetická komise při ČSAV (mající za úkol - a zase lze říci: již tehdy! připravit podklady pro vznik samostatného estetického pracoviště v ČSAV) 16
podpisů všech tehdejších prominentů pod žádost o laskavé povolení založit takovou
vědeckou společnost při ČSAV. Tato žádost zmizela beze stopy kdesi na
ideologickém oddělení ÚV; ani v archivu kolegia věd pro umění, ani nikde jinde
v ČSAV o ní není ani evidenční záznam: i k tomu patrně tehdy bylo třeba mít
schválení. Jsou však pamětníci, a ti mohou dosvědčit, že taková žádost a takový
úmysl zde byly. Brzy poté nastaly jiné starosti: kampaň proti revizionismu, proti
„katedrové“ estetice, proti „pašování“ západní sémantiky a „avantgardismu“ do
marxistické uměnovědy a kritiky. Pochopili jsme „realitu“ a domysleli se, že estetická
společnost hned tak nebude. Také komise přestala pracovat, ač nebylo jejím
funkcionářům nikdy oznámeno její zrušení; nepřestaly se však objevovat návrhy na
zřízení kabinetu či Ústavu, jenže motivované docela jinými hledisky a zájmy, než
které sledovala komise na čele se svým předsedou prof. Mirko Novákem. Po celá
léta jsme si spíše říkali: Jaké štěstí pro estetiku, že většina těchto návrhů neuspěla.
Kolem roku 1963, když krátkodeché kampaně pohasly a naopak v řadě
uměleckých svazů byla zvolena nová, progresivnější vedení a začaly se prosazovat
některé samozřejmosti i v kulturním životě, nastala příhodná chvíle k tomu, aby vznikl
časopis ESTETIKA, formálně vydávaný Ústavem pro českou literaturu ČSAV (jehož
ředitelem tehdy byl akademik Štoll), nicméně s relativně nezávislou redakční radou
s prof. Sychrou v čele. Tato redakční rada na jedné ze svých schůzí již v průběhu
vydávání prvního ročníku časopisu sepsala, zdůvodnila a za různých skeptickoironických komentářů i slavnostně a všemi svými členy podepsala novou supliku: již
zde se poukazovalo na to, že při neexistenci estetického ústavu ČSAV by půda
vědecké společnosti byla přirozeným základem pro samu existenci a význam
časopisu, který hned od počátku okolo sebe soustřeďoval určitý okruh přispěvovatelů
a vzbudil pozornost i v příbuzných, lépe po této stránce zavedených oborech.
Tato druhá žádost měla relativně již lepší osudy. Především se neztratila:
zůstala v aktech kolegia věd o umění, byla projednávána a její smysl a idea
zpovzdálí působila, i když rovněž žádané rozhodnutí učiněno nebylo. Ve srovnání
s faktem, že tehdy začaly již působit mnohé příbuzné společnosti (např.
literárněvědná), znamenalo dlouhé mlčení, nebo lépe: „uvedení věci do klidu“ však
také dosti citelný nezdar. Mezitím vstoupil časopis ESTETIKA již do čtvrtého roku
svého života, nastaly i určité změny v redakční radě a myšlenka na společnost
mizela pozvolna z pořadu dne i v myslích někdejších iniciátorů, když tu náhle na jaře
1967 nastal překvapující obrat v celé záležitosti: kolegium věd o umění ČSAV a
zejména jeho předseda prof. dr. Kotalík a místopředseda prof. dr. Tomčík se rozhodli
věc oživit. Zcela nečekaně jsem byl tehdy požádán, abych v krátkém čase (asi do
čtyř týdnů) připravil pro kolegium zdůvodnění návrhu na vznik společnosti, vzorový
statut, plán činnosti, návrh na přípravný výbor, rozpočet a další materiály tohoto
druhu. S dr. Gawlikem, který mi pomáhal zejména organizačně, jsme materiály
vskutku včas připravili: samo zdůvodnění bylo velmi obšírné, hlavně proto, že
předem jakoby vyvracelo nejrůznější eventuální námitky a výhrady proti potřebě a
neodkladné nutnosti založit společnost; to ovšem nikoli kvůli kolegiu, které se zřejmě
rozhodlo již dříve věc podpořit, ale pro další, nadřízené a konsultativní orgány.
Upozorňoval jsem na tradice české estetiky, na existenci časopisu, na zahraniční
relace, které zvláště před kongresem v Uppsale nabývaly na naléhavosti atd.
Koncem dubna 1967 kolegium věd o umění při ČSAV tento návrh po krátké diskusi,
na niž jsem byl pozván, jednomyslně a v podstatě bez připomínek schválilo. Na
schválení presidiem ČSAV jsme ovšem museli čekat ještě celý rok (do 25. dubna
1968) a mám dojem, že nám tu trochu pomohlo i československé jaro 1968 a
intervence, kterou při osobní návštěvě u předsedy ČSAV akademika Šorma v této
pohnuté době v dubnu 1968 vykonala delegace zatím ještě „ilegálního“ přípravného
výboru: prof. Novák, prof. Mathauser a dr. Gawlik. Na kongresu v Uppsale v srpnu 68
jsme ovšem již mohli vystupovat jako zástupci legálního přípravného výboru a
dosáhnout toho, že vznik společnosti byl oficiálně vzat na vědomí v základních
mezinárodních relacích a institucích.
Společnost byla přirozeně původně projektována jako útvar československý,
včetně názvu Čs. společnosti pro estetiku, modelový statut - podle schématu všech
vědeckých společností v ČSAV byl asymetrický, se slovenskou sekcí se sídlem
v Bratislavě a poměrným zastoupením v „hlavním“ oboru. Také přípravný výbor byl
samozřejmě česko-slovenský. Než se však definitivní návrh statutu dostal na
ministerstvo vnitra, zadržen také srpnovými událostmi, někdy koncem listopadu 1968,
byla již federalizace natolik v chodu, že (předfederální) ministerstvo vnitra zaujalo
k celostátnímu charakteru návrhu vyčkávací a de facto negativní stanovisko, nutící
nás znovu změnit nejen status, ale i název a základnu společnosti, totiž vytvořit zatím
pouze českou společnost a vytvoření nového federalizovaného orgánu ponechat
budoucnosti. Měli jsme ovšem po lednu 1969, v podmínkách již federálních, možnost
hledat společný postup a přípravy nového „federalizovaného! statutu, to by však
znamenalo další odklad ustavujícího valného shromáždění i v českých zemích
nejméně o půl roku, a tak jsme se se slovenskými kolegy dohodli na předběžném
samostatném aktu. Přípravný výbor mezitím již sestavil jmenný seznam osob, kterým
bylo písemně nabídnuto zakládající členství Společnosti: i když ne všichni vyzvaní se
do určitého termínu ozvali, přece jen zájem byl značný a přihlášek přišlo tolik, že
jsme museli i poněkud pozměnit naši původní představu o „optimálním“ počtu členů
(asi 100 v historických zemích a na Slovensku: v příloze k této zprávě otištěný
seznam členů společnosti však ukazuje, že již česká část příští federální společnosti
má 111 členů).
Ustavující Valné shromáždění bylo sezváno na den (a konalo se) 5. března
1968 v budově ČSAV za účasti 72 členů a přinesly o něm zprávu některé denní listy,
ČTK, rozhlas a podrobný referát Listy (1969), č. 11, autor L. Novák). Na programu byl
kromě zahájení projev předsedy přípravného výboru prof. dr. Mirko Nováka, DrSc.,
který otiskujeme v tomto čísle ESTETIKY, volba čestného předsedy, jímž byl
jednomyslně zvolen na návrh přípravného výboru akademik Jan Mukařovský, volba
výboru Společnosti (jména členů výboru uvádíme na konci členského seznamu,
otištěného rovněž v tomto čísle), která rovněž proběhla jednomyslně, dále diskuse o
příští činnosti společnosti, kterou uvedl autor této zprávy, a organizační část skončila
rozhodnutím pléna o výši členských příspěvků a odesláním pozdravného dopisu tč.
nemocnému prof. A. Sychrovi, šéfredaktoru časopisu ESTETIKA. V druhé části
schůze pak následovala přednáška akademika Mukařovského „Dialektické myšlení a
věda o umění“ s krátkou diskusí. Po skončení valného shromáždění se konala ještě
první schůze výboru, na níž byli zvoleni předseda a další funkcionáři výboru,
potvrzen dr. Gawlik ve funkci organizačního tajemníka a usnesena některá
doporučení pro časopis ESTETIKA, a pro další postup ve směru ustavení celostátní
organizace. (Na valném shromáždění byl přítomen předseda slovenského
přípravného výboru dr. Marian Váross, DrSc.)
Úkoly, které společnost čekají, jsou a mohou být rozmanité, především ale jde
zhruba o tři hlavní směry činnosti: zaprvé být garantem časopisu a proměnit jej mj. i
v orgán společnosti.; zadruhé přednášková činnost (jako je tomu i u jiných vědeckých
společností), v jejímž rámci by členové i pozvaní hosté mohli být postupně
seznamováni s problémy disciplíny, a to jak z úst pozvaných zahraničních expertů,
tak i vlastních členů a mohli se v diskusi na přednášky navazující k těmto problémům
i vyjádřit. I výbor předpokládá, že – až se tato činnost od podzimu 1969 plně
rozběhne – bude konat pravidelně takové sezení jednou měsíčně a vhodně upravené
materiály z přednášek pak bude opět otiskovat ESTETIKA, která tak získá i určitý
nový zdroj příspěvků. A zatřetí – to je ovšem úkol zatím podmíněný a nikoli trvalý, ale
o to závažnější: na kongresu v Uppsale byla předběžně naše společnost oficiálně
požádána (mezitím došel i písemný dotaz od mezinárodního komitétu), zda by byla
ochotna uspořádat v r. 1972 v Praze mezinárodní estetický kongres. Odpověděli
jsme kladně, a tak již nejbližší týdny určí definitivně místo konání příštího kongresu.
V případě, že původní rozhodnutí o pořadí zájemců nebude změněno, znamenalo by
to ihned začít s obrovskou a složitou organizační přípravou kongresu, s vytvořením
řady komisí, v nichž budou pracovat nejzkušenější členové Společnosti, protože
zdánlivě do r. 1972 zbývá ještě mnoho dnů, ve skutečnosti však již nyní se rýsuje i
nebezpečí z prodlení.
Na půdě společnosti se mohou realizovat event. i jiné formy styku a práce,
např. dr. Osolsobě z Brna podal návrh na vytvoření diskusního kroužku o semiologii
umění.
Založením České společnosti pro estetiku se zaceluje jedna z citelných mezer
v institucionální výstavbě oboru; i když tyto záležitosti nepřeceňuji (prudký progres
disciplíny může nastat i bez jakýchkoliv institucí a naopak i dokonalá institucionální
síť nemusí zabránit stagnaci), přece jen jsou to náležitosti, jež samy o sobě vytvářejí
pozitivní předpoklady k rozvinutí práce a které je lépe mít než nemít. Zatímco ovšem
v padesátých letech bylo téměř rázem likvidováno veškeré institucionální pozadí
práce v oboru, až do zrušení tohoto oboru na filosofické fakultě, restituce postupuje
velmi pomalu: v r. 1958 samostatná katedra na FF UK, v roce 1964 časopis a letos
vznik detašovaného oddělení ve Filosofickém ústavu ČSAV, vznik další katedry
v Bratislavě a zakládání společností. Volba akademika Jana Mukařovského za
čestného předsedu společnosti zároveň také ukazuje, k jakým domácím tradicím se
Společnost a její členové hlásí, čímž přirozeně nemíním ten který směr, ale celou
linii české vědecké estetiky od Hostinského počínaje a linii plodné spolupráce
s estetickými programy a vším hodnotným a podnětným, co přinesly dějiny a co
přináší i vývoj současného umění.