Doma KT č. 30 / 2012 - Římskokatolická farnost Cheb

Komentáře

Transkript

Doma KT č. 30 / 2012 - Římskokatolická farnost Cheb
Táta a máma,
nebo
muž a žena?
Jak
na intimitu
Doma
R O D I N N Á
P Ř Í L O H A
K T
č .
3 0
15. lekce angličtiny
Táhni mě za sebou, dáme se v běh!
Dva letní měsíce přinášejí dětem volno od
školy, jejich rodičům pak také volno od dětí.
Na týden, na dva, nebo alespoň na prodloužený víkend jsme spolu zase sami dva – ne
táta a máma, ale manžel a manželka, muž
a žena. Tento mezičas nám dává příležitost
ohlédnout se k nejintimnějším základům
našeho vztahu, které před dětmi míváme
sklon spíše tajit.
Jednou z možností je zúčastnit se společně manželských rekolekcí, které se – někdy
i s paralelním programem pro děti – obvykle
pořádají právě o letních prázdninách. „Mnohé páry jsou při takovýchto příležitostech
připraveny přemýšlet a následně i hovořit
se mnou, v páru či ve skupince i o věcech,
na které v běžném provozu není čas, prostor
či odvaha,“ zamýšlí se chebský farář P. Petr
Hruška, který exercicie pro manželské páry
příležitostně vede. „Podle mých zkušeností
pak i jedno nečekané, neplánované otevření
se v této oblasti může v účastnících zanechat
hlubokou pozitivní stopu pro další měsíce.
Pro manžele je pak mnohem snazší o prožívání své sexuality hovořit i později při běžné
svátosti smíření.“ Za velikou výhru pak
P. Hruška označuje, když se následně daří se
této – často velmi zraněné – oblasti pravidelně
dotýkat i ve vzájemném rozhovoru mezi manželi.
P. Ondřej Salvet, jenž doprovází manželské
páry při letošních duchovních cvičeních pražského Centra pro rodinu v Perninku, připomíná: „Mluvit o sexualitě je dost nový fenomén,
který trvá nanejvýš posledních padesát let
– všichni se to musíme teprve učit.“ Podle jeho postřehu v křesťanské diskusi o manželství
tento článek nejednou chybí: „Na jedné straně
je propracovaná teologie těla, na druhé ale až
manželské poradenství, když něco nefunguje,“ podotýká kněz. „Manžele samotné přitom nikdo moc neposlouchá, jen se na ně ze
všech stran valí, co by po intimní stránce měli
či neměli a jak by co měli prožívat,“ dodává.
Exercicie pro manžele tak P. Salvet chápe především jako privilegovaný čas, kdy partneři
dostávají prostor si mezi sebou řadu věcí vyříkat. „Jako doprovázející přitom nejsem v roli
nějakého odborníka, který jim bude něco radit
v naší celistvosti – v řeči, posuncích, postojích
ke světu, v jakémkoli projevu lásky.
Schopnost svoji sexualitu přijímat a prožívat pak podle P. Hrušky závisí na tom, jak se
o ní komunikovalo v rodině, jaké má člověk
v této oblasti zkušenosti, ale i jaké představy
mu vštípilo jeho okolí – v případě křesťanských manželů tedy také církev. „Bylo-li toto
téma jedním z rodinných tabu, pak bývá pro
manžele i v jejich vlastním manželství obtížné toto tabu prolomit. Jestliže se někdo v této oblasti zklamal a byl jakýmkoli způsobem
zneužit, potřebuje často velmi dlouhý čas
k obnovení důvěry či sebedůvěry. A pokud
někdo vyrůstal v atmosféře, kdy všechna
církevní vyjádření k sexualitě začínala ‚ne‘
nebo ‚pozor‘, pak se mu intimita v manželství
těžko rozvíjí jako nádherná komunikace dávající i přijímající lásky,“ vypočítává P. Hruška. „Výsledně se sexualita může stát nejen
problémem, ale někdy přímo utrpením – jak
ve vzájemném vztahu manželů, tak ve vztahu
k Bohu,“ upozorňuje kněz.
Střežení hranic, nebo přebývání v nádherné a plodné krajině intimity?
Ilustrační snímek Vojtěch Vlk
nebo nařizovat,“ upřesňuje kněz. „Jde o jejich
vlastní prožívání, o to, aby to spolu probrali
– to je ten první důležitý krok,“ zdůrazňuje
P. Salvet.
Hraničáři,
nebo obyvatelé?
Proč ale vůbec o intimním prožívání mluvit? Protože se zdaleka nejedná jen o poměrně
přehledně zodpovězené otázky křesťanské
sexuální morálky, nebo dokonce jen o věc plánování rodičovství, tedy to, co P. Hruška označuje za pouhé „střežení hranic“ bez podílu na
přebývání v „nádherné a plodné krajině sexuálního vnitrozemí“. P. Aleš Opatrný ve své příručce Příprava na manželství (APHA 1997)
podtrhuje, že lidská sexualita formuje především naše životní role muže a ženy a projevuje
se nejenom v samotném sexuálním pudu, ale
Tajně toužím po tom, aby mladí lidé, kteří stojí na prahu svého manželství, měli možnost
se v našich farnostech setkávat se staršími manželi, kteří při otázce po jejich sexuálním
životě nezčervenají nebo nezalezou pod zem, ale rozzáří se jim oči a začnou vyprávět svůj
milostný příběh. Příběh lásky vášnivé, přátelské i věrné, příběh odrážející Boží vášnivost,
přátelství i věrnost uprostřed jejich vítězství i pádů, příběh pokorný a realistický, který ale
zároveň ukáže i dnes, stejně jako snoubencům z Písně písní, směr do „královských komnat“: „Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat,
radovat se z tebe, připomínat si tvé laskání opojnější než víno…“ (Pís 1,4).
P. PETR HRUŠKA
Mluv
se
mnou
Existují přitom cesty, které mohou z této pasti vyvést. „Velikou pomocí je, jsou-li
manželé ochotni se o své sexualitě sdílet ve
společném rozhovoru s někým třetím, komu
oba důvěřují: zpovědníkem, exercitátorem,
ale i zkušenějším přítelem či přítelkyní, kdo
jim pomůže odblokovat některé strachy, podívat se očima toho druhého, ale především
si vzájemně naslouchat,“ navrhuje P. Hruška. Jinou možností může podle něj být třeba
nahlédnutí do dobrých a otevřených knížek
o manželském životě (například těch z nakladatelství Návrat domů, viz str. B), anebo
také společná četba Písně písní v malé skupině. „Při některých pasážích se sice někteří
červenají, jiní chichotají, další nevěří, že tohle
je v Bibli. Ale nakonec se může podařit společně vstoupit před Boží tvář v úžasu nad tou
nádherou, velkolepostí, silou a něžností lidské
sexuality, jež odráží krásu, sílu a vášeň Boží
lásky k nám, a zároveň pocítit pokoru před
její zranitelností, křehkostí a zneužitelností,“
shrnuje kněz.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
Manželská setkání: Od společného k intimnímu
Schopnost odpustit, umění vyjádřit své pocity, zdravé sebevědomí, manželská romantika. To jsou některá z témat, nad nimiž se
každoročně zamýšlejí stovky párů na ekumenických kurzech Manželských setkání
(MS), jež se právě rozeběhly na různých
místech republiky. Do tradiční jedenáctky
tematických okruhů patří také sexualita.
Probírat manželskou intimitu formou živého svědectví některé z dvojic a následného
rozhovoru v užší skupině tří až čtyř párů, to
může být pro někoho možná až odstrašující.
Manželé Ptáčníkovi, kteří o sexualitě několikrát přednášeli na MS ostravského Centra pro
rodinu a sociální péči, však ujišťují, že se najdou i náročnější okruhy – například odpuštění. Na kurzech mimoto záhy vzniká velmi
otevřená a upřímná atmosféra. „Míru otevřenosti si nicméně každý volí sám podle sebe,“
konstatuje Hana Ptáčníková. „A jako vedoucí pár se snažíme lidi vést, aby si své hranice
drželi i při rozhovoru ve skupině. Naopak to
ale není na místě, když mají později mluvit jen
s partnerem mezi sebou.“ Jak doplňuje Petr
Ptáčník, právě téma manželské intimity se
řeší společně ve skupince jen chvíli, podstatná
část se odbývá až v párech. To také odpovídá
pravému smyslu MS – nikoliv teoreticky rozebírat možné pohledy na věc, ale zamyslet se
se svým partnerem, a především s ním prohovořit, jak dané téma ovlivňuje jejich vlastní
společný život.
Paní Hana se smíchem poukazuje na to,
že na jiných přednáškách občas někdo spí.
„U sexuality se to ale skoro nestává,“ tvrdí.
Tato přitažlivost podle ní pramení i z toho, že
sexualita prolíná celý partnerský život a její
fungování se vždy odrazí i v jiných oblastech
vztahu. Možná ale účastníci zpozorní také
proto, že mluvit o intimních záležitostech
v manželství – a to ještě z křesťanského hlediska – stále není obvyklé: ti mladší jsou poučeni
spíše v otázkách předmanželské čistoty či přirozeného plánování rodičovství, avšak starší
páry někdy i v tom jen velmi zběžně. „V různých manželských společenstvích, kterými
jsme za čtyřiadvacet let našeho společného života prošli, se tohle téma nikdy neprobíralo,“
zamýšlí se Petr Ptáčník a paní Hana navazuje:
Manželská
„Donedávna tu chyběla vlastně i obyčejná veřejná diskuze. Starší generace to měla v tomto
ohledu nesrovnatelně těžší.“ Až poslední desetiletí přinesla například řadu laických aktivit pro manžele, sdílení zkušeností anebo literaturu. Rozdílnost mezi mužským a ženským
prožíváním sexuality či vzájemná důvěrná
komunikace nicméně přesto podle postřehu
Ptáčníkových působí překážky v intimním životě i dnešním manželským párům.
Odkrýt
karty
„Naše generace byla vychována v tom,
že tyhle věci se nesdělují, a to ani partnerovi,“ potvrzuje Marie Klimešová, dlouholetá
účastnice manželských setkání a iniciátorka
setkání
pořádají:
Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, www.prorodiny.cz
YMCA Setkání, www.setkani.org
Genea – sdružení pro rodinu a Církev bratrská, www.genea-spr.cz
Centrum pro rodinu Krupka, www.centrumprorodinu.cz
Církev adventistů sedmého dne, http://rokycany.webnode.cz/news/manzelsa-setkani-2012/
Manželská
setkání
seniorů:
Diecézní centrum pro seniory Hradec Králové, www.dcshk.cz
Centrum pro rodinu a sociální péči Ostrava, www.prorodiny.cz
Manželských setkání seniorů (MSS), která
se v Česku konají pravidelně od roku 2010.
„Tudíž začít se o tom spolu bavit, odkrýt si
vzájemně karty, je začátek výhry. Fungující
sexualita je totiž podle mě v manželství velmi
důležitá, ovšem ne vždy funguje tak dobře, jak
se navenek prezentuje.“ Ačkoliv v letošním
programu MSS v Janských Lázních toto téma
ustoupí zamyšlením nad nemocí partnera či
neúplnými vztahy, už při prvním seniorském
setkání vyvolalo velkou odezvu. „Panovalo
velmi otevřené prostředí a někteří z účastníků
o své sexualitě mluvili třeba i poprvé v životě.
Zejména ženy za mnou pak přicházely i večer
a ještě jsme v hovorech pokračovaly v soukromí,“ ohlíží se paní Marie.
Nad představou, že manželská intimita
končí s padesátým či šedesátým rokem, se
osmašedesátiletá paní Marie usmívá. „Je ale
pravda, že tyhle věci jsou ve společnosti tabu,
a o to větší tabu je sexualita starších lidí,“
připouští. Na MSS, kde se scházejí dvojice
ve věku prarodičů, se o intimitě hovoří ještě
jinak, než vysvětlují příručky pro nastávající
křesťanské manžele: ne jenom odevzdat se
druhému a přijmout jej a v nejsoukromějších
okamžicích se společně otevřít životu. „Vlastně spíš řešíváme, že každý by měl být nakonec
schopen také dávat, aniž by přijímal. S věkem
přicházejí nemoci, slábneme, partner už nemůže... V lásce je důležité k této schopnosti
dospět – a podle mě to tak Hospodin i plánoval,“ uzavírá Marie Klimešová.
(sch)
B
DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA
KATOLICKÝ TÝDENÍK 30/2012
Růst jeden k druhému a otvírat se lásce
Dobré manželství si jen
stěží můžeme představit
bez důvěrností. Teologové označují sexualitu
za „intimní jazyk lásky“. Jak ve svých manželstvích tento jazyk
používáme? A jak své
komunikační dovednosti
vylepšit ve prospěch našeho vztahu i společného růstu k Bohu? Odpovídá psycholog
MICHAL PETR z pražské Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
trochu experimentovat. Tím nemyslím nic
šíleného, ale docela obyčejné věci: dívat se do
očí, nebo je naopak zavřít. Zkusit jinou denní
dobu, novou techniku. Zařídit si občas hlídání pro děti. Jet spolu na víkend jen sami dva.
A znovu: mluvit o tom, co nám dělá dobře, jak
to prožíváme, jaké máme tajné představy a také co nám nevyhovuje. Na trhu je také množství dobrých knížek, které pomohou partnerům se v jejich sexualitě zorientovat a mohou
posloužit i jako inspirace.
Leckteří manželé by spolu byli rádi i přes
den, ale bojí se, že je uslyší děti. Co s tím?
A když uslyší? V některých kulturách se lidé
milují i v místnosti, kde jsou jiní členové rodiny. Čímž samozřejmě nechci tvrdit, že to má
být standard i v kultuře naší. Nevidím problém
v tom, když děti vědí, že táta s mámou mají svůj
čas a to, co tam dělají, je jejich projev lásky.
Menší děti se mohou bát některých hlasitějších
projevů, ale jinak je pro děti prvotní, že se rodiče mají rádi. Biologické souvislosti toho, co se
děje, jim přitom klidně stačí vysvětlit až tehdy,
kdy k tomu samy děti dozrají a začnou se ptát.
Mluvíme-li o sexualitě, co je vlastně předmětem našeho hovoru? Jenom to, co spolu
muž a žena dělají někde v soukromí?
To zdaleka ne. Sexualita je jeden z nejlepších způsobů, který Bůh člověku daroval, aby
se mohl otevřít druhému, ale i sobě samému
a nakonec i Boží přítomnosti. Jde o můj niterný prožitek sebe sama, na jehož základě
mohu komunikovat s druhým. Ani ve vztahu
k druhému neznamená sexualita jen intimní
styk. Jde o komplexní, celistvé prožívání „já
s tebou“, párovost, rozdílnost mezi mužem
a ženou, vztah mezi našimi protiklady, které
se doplňují. Do párové intimity patří nejen
samotný styk, ale i všechno ostatní – doteky,
pohledy, slova a věty, úsměvy, polibky. Ořezat
sexualitu jen na intimní akt, a ten ještě případně okleštit pouze na otázku antikoncepce, je
nezajímavé a velmi omezující.
Díváme-li se takto široce, jaké místo má
sexualita v manželském vztahu?
Je to jeden z hlavních pilířů. Jde v ní v podstatě o kontakt s naší základní životní energií,
plodivou silou. Přitahuje nás opačná polarita,
a to nám pomáhá se přibližovat, dotýkat a stýkat v intimitě našich srdcí. Může nás držet pospolu třeba i navzdory dočasnému nesouladu
nebo nevyhnutelným zraněním. Jsou lidé, pro
které je sex způsobem, jak překonat neshody,
pro jiné zase vyjádřením vzájemného souladu.
Vstupují křesťanské dvojice do manželství
s reálnými představami o své sexualitě?
Když přednáším snoubencům, nemohu to
samozřejmě hned poznat. Ale obecně jsou páry, které mají už před manželstvím nějaké zkušenosti, a další, které je nemají vůbec. V obou
případech lidé narazí na obtíže, se kterými je
třeba pracovat. Lidé mívají o sexualitě spoustu představ, porůznu sesbíraných, často mají
od sexu nepřiměřená očekávání – z filmů, románů, médií, od rodičů a vychovatelů. Bývají
svázáni různě nabytými představami o tom,
co je v sexu dobře a co špatně, co by měli a neměli, co se smí a co ne. Neznají svou sexualitu,
natož toho druhého. Navíc nemáme z rodiny
naučený jazyk, jak věci a děje dobře pojmenovat a vyjádřit. To souvisí i s tím, že v naší společnosti je sexualita tabuizované téma, o kterém se nemluví – to platí i pro nekřesťany.
Navzdory tomu, že zobrazení sexuality je
dnes v podstatě všudypřítomné?
Všudypřítomné je právě proto, že je potlačené. Pak je ho plný právě i ten bulvár. Dívat
se na filmy, prohlížet si fotky nebo číst o skandálech celebrit je něco úplně jiného, než mluvit sám o sobě. To jde do nitra, a tudíž může
ohrožovat. O svém intimním prožívání s obtížemi hovoříme, i pokud je nepociťujeme problematicky: jde o citlivé místo zásadně spojené
s pocity přijetí a odmítnutí.
Komunikovat spolu může být někdy obtížné, nakonec to ale stojí za to.
Ilustrační snímek Ľubo Bechný
Jak vlastně funguje manželská sexualita
a jak se během trvání vztahu proměňuje?
Vzájemná přitažlivost bývá nejsilnější na
začátku vztahu, tak první dva roky. Pak už
to nepůjde tak automaticky, „samo“, neboť
se přestanou vylučovat příslušné hormony,
pomine „akutní intoxikace”. Druhého už známe, máme to s ním vyzkoušené. Navíc obvykle zůstáváme u jedné dvou technik, způsobů,
které nám fungují. Pokud nezačneme rozšiřovat repertoár prožitků, můžeme si zevšednět
a jednoho dne zjistit ono příslovečné „už to
není, co to bývalo“. Pak se lehce může stát, že
se „zamilujeme“ někde jinde.
Jde proti tomu vůbec něco dělat?
Určitě ano. Vyžaduje to ale větší ochotu vstoupit do kontaktu se sebou i druhým
opravdověji, intimněji a cíleně na tom pracovat. Upřímně se podívat na důvody případného odcizení (malá komunikace, negativní
hodnocení nejen vzhledu, představy, že jinde
to bude lepší, nevhodné načasování, dlouhodobé nepochopení aj.). Znamená to více se sobě i druhému otevřít, více se přiblížit našemu
centru, aby z „já a ty“ mohlo vznikat jednotné
„my“. Tím nechci říci, že manželé nemají fungovat i odděleně, každý sám za sebe. Naopak
je to důležité, vztah je dynamický proces, kdy
se lidé během času navzájem sbližují, prolínají
K
Kevin Leman: Sex začíná v kuchyni…
a mnohdy tam i končí (Návrat domů
2009)
Citlivé čtení o manželské sexualitě, ale také
o pocitech, komunikaci, sporech i manželském slibu jako trvalém závazku a velkém
Božím daru
Gary D. Chapman: Pět jazyků lásky (Ná-
vrat domů 2009)
Jak konkrétně přijímat a projevovat lásku,
aby v manželství vládlo porozumění a harmonie?
další
Esther Perelová: Erotická inteligence
(Štrob, Širc a Slovák 2008)
Proč má touha v manželství sklon vyhasínat a jak jí pomoci znovu se rozhořet
Paul Joanides: Sex je umět, chtít a vědět
(Alpress 2011)
Společná výpověď týmu psychologů, kněží
či také manželských párů o intimním prožívání i práci s vlastní tělesností
Douglas E. Rosenau: Tajemství milová-
ní II. (Návrat domů 2011)
Jaké překážky nám brání prožívat plněji
a zase se oddalují. Tomu je dobré dát prostor.
Musíme ale přitom komunikovat – lépe, otevřeněji, důvěrněji. A bránit se nudě. Jeden
z největších problémů je pak v intimní oblasti
předstírání – to totiž v podstatě nejsme autentičtí a hrajeme něco, co není. Místo přibližování tomu druhému uhýbáme.
Co znamená „jít dál a hlouběji“ v praxi?
Je například dobré ve vztahu udržovat to
mužské a to ženské, i když jsme třeba právě
otcem a matkou. Otcovství a mateřství jsou
něco jako role, kostým, který je dočasný, ale
není to naše přirozenost coby muže a ženy.
S ženou do postele jít mohu, s matkou ne.
Navíc, když má žena či muž na sobě vytahané tepláky (kostým matky/otce), nejspíš nebude ten druhý mít na milování vůbec chuť.
I krásné krajkové prádlo je ale jen vnější věc.
Podstatné je, jdou-li ho třeba manželé koupit
společně – to totiž znamená, že spolu o svém
intimním soužití komunikují a snaží se pro ně
něco dělat. A jak se říká, sex začíná v kuchyni:
v žádném případě totiž nejsme nesexuální bytosti, které žijí po celý čas netečně vedle sebe,
a potom spolu najednou jdou spát.
A jak si představit to tažení proti nudě?
Nuda přichází, když je to pořád to samé.
Večer, zhasnuto, zatažené rolety, děti spí,
jedna poloha. To brzy omrzí, proto je dobré
Patrně v každém manželství někdy nastanou období intimního nesouladu. Je možné jej
nějak řešit, nebo se tento čas musí prostě jen
vydržet?
Řešit se musí každopádně, protože jinak
bude ve vztahu něco chybět, a to naruší naši
vzájemnou blízkost. To, že spolu nespíme,
nemusí být samo o sobě problém, pokud to
vyhovuje oběma stranám. Problematické je až
to, má-li jeden z partnerů větší potřebu, než
mu ten druhý může naplnit. Obecné doporučení zní: řídit se podle toho z nich, kdo má potřebu menší. Když se totiž bude do něčeho nutit, jakýkoliv fyzický kontakt s tím druhým se
mu může zprotivit úplně. Napřed je ovšem na
místě poctivá otázka, jestli to opravdu nejde
a proč: máme-li třeba malé miminko, je jasné,
že první čtvrtrok to bude složité. Měl jsem ale
v praxi klientku, která „nemohla“, protože prý
měla malé miminko, a pak vyšlo najevo, že
„miminku“ je rok a půl.
A když to nejde doopravdy?
Ani pak nemusíme na intimitu rezignovat
úplně. Přirovnejme si to k jídlu: někdy máme
chuť na polévku a hlavní jídlo, jindy stačí samotná polévka nebo třeba párek v rohlíku. Celé menu i s dezertem nemusí být pokaždé. I ten
párek v rohlíku je projevem lásky k druhému,
toho, že mu chci něco dát. Také to je cesta
k partnerské harmonii, uvolnění. Nikdy by se
nemělo stát, že když to zrovna nejde, budeme
na to prostě kašlat. A opět zopakujme – základ
je o tom spolu mluvit, nenechat věci vyhnít.
Co když se ten druhý o tom prostě bavit ne-
chce?
To je pak velký problém. Měl by si uvědomit, že nejde jen o to, jestli spolu sem tam
budeme nebo ne, ale především o to, zda je
ochoten druhému něco dát a něco od něj přijmout. O dobrý vztah je třeba pečovat jako
o zahrádku – je třeba vyplít, zalít, sem tam něco zasadit. V páru může jinak všechno ostatní fungovat, ale pokud tuto základní životní
energii jeden z partnerů nepustí dovnitř ani
ven, může nakonec vztah rozvrátit a dovést ho
až k odcizení nebo rozvodu. Proto spolu mluvme, i když je to obtížné, i když se bojíme, jak
partner bude reagovat. Stojí to za to.
Dále čtěte i na www.michalpetr.com.
ALENA SCHEINOSTOVÁ
četbě:
manželskou intimitu? Kniha se nevyhýbá
otázkám stáří, nemoci či postižení
Elisabeth Contentová a kol.: Zádrhele
lásky (KNA 2011)
Sexuální, ale též osobnostní a vztahové
„zádrhele“ lze řešit, pokud si je přiznáme
a porozumíme jim, například podle otázek
v závěru každé kapitoly
Rodinný život
Časopis Centra pro rodinný život Olomouc
se orientuje na vztahy v rodině, výchovu
atd. Sledujte tematická čísla
Rabín Shmuley Boteach: Košer sex
(Práh 2003)
Kniha čerpající ze židovské moudrosti vede
manžele k větší otevřenosti a radostnějšímu milování
John a Stasi Eldredgeovi: Láska a boj
(Portál 2011)
Známý autor duchovní literatury vypovídá o proměnách, krizích i rozvoji svého
manželství a nalezení jeho pravého smyslu
(sch)
C
DOMA – RODINNÁ PŘÍLOHA
zdraví
Jedenáct důvodů, proč se nedaří intimitě
1.
Zvyk všechno kritizovat: Některé páry
otevřeně kritizují jeden druhého, neustálé upozorňování na partnerovy nedostatky zapletou i do denní konverzace. Kritická
slova je přitom lepší nahradit vyjádřením pochvaly a povzbuzení.
2.
Potlačovaný hněv: Nuda v manželství
může být pouze maskou, jež skrývá zuřivost a zášť. Nedokážeme-li řešit problémy
hned, příčina sporu zůstává a potrápí později. I hádka je lepší než mrazivé mlčení. Hádky
mohou mezi manžele vnést nové porozumění.
3.
Selhání komunikace: Intimita nemůže vzniknout bez komunikace. Partner
se může intimity a manželského sjednocení
bát, protože v nich ukazuje svou zranitelnost.
Většina lidí se však může komunikaci naučit.
4.
Nedostatek důvěry v partnera nebo
v sebe: Vzájemná důvěra je jedním ze základů intimity, vybudovat si ji chce ovšem čas
a péči. Máme-li o sobě nízké mínění, můžeme
se pokusit to skrýt uzavřeností. Tyto myšlenky
lze však nahradit potěšením z fyzické blízkosti svého milého. Chce to i čas a laskavou
trpělivost ze strany partnera.
katecheze
5.
Obavy z vlastního vzhledu: Negativní
vnímání svého těla přímo souvisí se zábranami vůči sexuální intimitě. Stejně svazující je, se při intimním kontaktu soustředit
na vlastní tělesné nedostatky, a ne na erotické
a příjemné myšlenky. Pomůže, bude-li partner
tělo toho druhého hodnotit vždy jen kladně
a nikdy se neozve kriticky.
Nedostatek citlivosti: Necitlivost k potřebám a touhám partnera může být pro
intimitu katastrofou. Manžel se chce milovat
hned po nedořešené hádce či když si ve vedlejším pokoji hrají děti, manželka musí okamžitě
vyndat maso z mrazáku nebo zkontrolovat
spící dítě. Terapeuti takové chování nazývají
„sexuální sabotáž“.
6.
„Diváctví“ při milostném aktu: O „diváctví“ se mluví, když člověk starostlivě
a s obavami sleduje své chování při milování.
Raději zaměřte pozornost na to, abyste potěšili svého partnera, a radujte se z jeho potěšení.
10.
Absence nesexuálních tělesných
dotyků: Intimita vyžaduje laskání,
přitulení se a líbání jako součást každodenního života. Manželé někdy používají dotek
pouze jako sexuální signál, ale tak by to být
nemělo.
7.
9.
11.
Snižování důležitosti sexu: Sexuální život v manželství je jednou z nejhlubších,
nejcennějších a nejtajemnějších zkušeností.
Některé páry však vědomě obracejí pozornost
jinam. Tím ale ničí bohatou intimitu, již Bůh
pro manželství naplánoval.
8.
Rutinní, mechanický sex: Je známkou
umírajícího vztahu. Může být oživen
emocionální přípravou, drobnými změnami, zdůrazněním něžnosti a smyslovosti
aktu.
Otevři se mi, potřebuji to.
Ilustrační snímek Vojtěch Vlk
Příliš mnoho televize: Lidé závislí na
televizi nemají motivaci ani energii vytvořit si intimní vztah s druhým člověkem. Sledování televize se může též proměnit ve zdroj
třenic: jeden z partnerů sleduje noční vysílání,
a když jde spát, očekává, že ten druhý bude stále ještě bdělý a připravený na milování. Někdy
se sledování televize využívá i k tomu, aby se
člověk sexu vyhnul.
Podle publikace Tajemství milování Eda
a Gaye Wheatových, vyd. Návrat domů 2000.
(sch)
Pozvání na cestu do minulosti
Dneškem vstupujeme do druhé etapy naší
cesty poznávání křesťanské víry, jíž je objevování dějin spásy. Naším cílem bude poznat, že jsme součástí těchto dějin a prožíváme je. Inspirací k tomuto seriálu je 2. díl
italského Projektu Emmausy od A. Fontany
a M. Cusina.
si své místo v nich. Cílem je objevit Boží plán
s každým z nás. Budeme postupně pracovat
se čtyřmi základními pojmy: PLÁN, SMLOUVA, SLIB a ZJEVENÍ.
Příprava
pro rodiče:
Vypravte se na místo, kde se můžete setkat
s minulostí naší země, určitého místa, rodiny apod. Doporučujeme co možná nejstarší
hrad. Vezměte si s sebou dalekohled – skutečný nebo vyrobený z papíru. Prohlédněte si
hrad i pomocí těchto dalekohledů a hovořte
s dětmi o tom, co je zaujalo. Jak dlouho se
na hradě žilo? Jak žili jeho obyvatelé? Čemu
se věnovali? Jaké měli plány? Doma pak děti
hrad a jeho obyvatele nakreslí.
V první etapě nám šlo o to, aby se děti seznamovaly s Ježíšem a získaly k němu osobní
vztah jako k dospělému bratrovi. Učili jsme
se poznávat našeho společného nebeského
Otce. Z poznání Otce a Ježíše vyrůstá naše
jednání podle Ježíšova příkladu. Ježíš se stal
člověkem v určitém dějinném okamžiku. Jeho
příchod a dílo byly vyvrcholením předchozí
etapy života lidí s Bohem a začátkem etapy
nové, v níž je pokračovatelkou Ježíšova díla
církev. V této etapě žijeme i my. Stojí před námi úkol porozumět těmto dějinám a uvědomit
křížovka
KATOLICKÝ TÝDENÍK 30/2012
Úvodní aktivita
s dětmi:
Četba
Bible:
Přečtěte dětem příběh o stvoření světa
podle Gn 2,4b–24. Jde o starší zprávu, za-
měřenou na to, proč Bůh stvořil svět – bylo
to pro člověka (nejedná se o stvoření v sedmi dnech – tato zpráva z Gn 1 vznikla později a její autoři chtěli mj. ukázat, že vše, co
Bůh stvořil, je dobré). Děti si nyní vezmou
své dalekohledy, rozhlédnou se z okna nebo
v přírodě, nebo se dívají na obrázky v knížce
a hledají, co se jim na světě líbí. Hovoříme
o tom, že Bůh stvořil svět před mnoha tisíci
let, mnohem dříve, než byly postaveny staré
hrady. Tyto hrady už se ke svému původnímu
účelu nepoužívají. Proč asi? Ale svět kolem
nás – ten je zde stále. Bůh ho stvořil tak, že
se pravidelně obnovuje. Stále můžeme vidět
stromy, květiny, zvířata apod. tak, jak to Bůh
chtěl a plánoval.
Uvažujte:
Kdo vymyslel plán, podle kterého Bůh
stvořil svět? Proč Boží dílo trvá stále, a dílo
lidí ne? Kdo je v Božím stvořitelském plánu
nejdůležitější? Je dobře, když má člověk ta-
ké nějaké plány? Jaké plány má každý z vás?
Které plány máte společné? Co máme v těchto plánech jistého a co ne? Dojdeme postupně k poznání, že Bůh také uskutečňuje své
plány. On má i s každým člověkem svůj plán.
A jak ho poznáme? Budeme jej postupně objevovat pomocí Bible, kde jsou zapsaná Boží
slova a také jeho plán. Musíme se vydat na
cestu do minulosti, abychom porozuměli své
přítomnosti a mohli v budoucnu uskutečňovat své plány v souladu s těmi Božími. Nebude to tak úplně snadné, ale výsledek obvykle
stojí za to!
Modlitba:
Děkujte Bohu a chvalte jej za to, že se jeho
plány uskutečňují. Děkujte mu za stvořený
svět a proste ho o poznání jeho plánu s každým z nás.
Z Mitfordu do staré vlasti
O knihu Jan Karonové Z Mitfordu do staré vlasti mohou soutěžit ti čtenáři, kteří správně vyluští tajenku naší křížovky a do
14 dnů ji zašlou na e-mailovou ([email protected]) nebo poštovní adresu redakce. Knihy do soutěže věnovalo nakladatelství
Vyšehrad.
Ukázka: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, říkají
Irové, a jak vidno, mají pravdu. Jako by nestačil ten šok po útoku neznámého vetřelce ze skříně, teď došlo ke krádeži vzácného
obrazu z jídelny, zatímco všichni hosté i personál byli… (viz tajenka)
Tajenka z Doma v KT č. 27–28 zněla „prostor, v němž se smím pohybovat.“ Knihu St.-Exupéry, poslední tajemství z nakladatelství Vyšehrad získávají Jana Linhartová z Brna,
Antonín Hladký z Hlinska a Stanislav Kostiha z Mostu. Blahopřejeme.
MARIE ZIMMERMANNOVÁ,
šéfredaktorka revue Cesty katecheze

Podobné dokumenty

zde ke stažení

zde ke stažení MUZEUM ve VLAŠIMI sídlí od roku 1988 v zámku. Návštěvníci zde mohou zhlédnout stálé expozice: „Zámecké parky“, „Historie zámku ve Vlašimi“, „Příroda Podblanicka“, „S přesnou muškou“, která je věnov...

Více

Jiřina Jirásková

Jiřina Jirásková legendy. Když se Krakonoš rozzlobí, přivolá hromy a blesky a s nimi sešle na zem lijavec. Nikdy se nestalo, aby nepomohl tam, kde bylo třeba. A už v nemoci, nebo v nouzi. Ano, známe ho. Ale víme to...

Více

Člověk a jeho vztahy

Člověk a jeho vztahy a zná všechny důvody jejich jednání. Modli se za ně a řekni: Pane, nepřeji mu zlo, zříkám se své „pomsty“, svěřuji ho do Tvých rukou, protože jenom Ty víš, co je pro něj nejlepší. Že to je tolik tě...

Více

S – 01 Překladová beletrie A – L

S – 01 Překladová beletrie A – L Jakes John - Příběh americké cesty ke svobodě I. – VIII. Osm knih rozsáhlé společenské kroniky o zrodu a rozvoji amerického národa. Bouřlivý děj začíná v roce 1772, kdy hlavní hrdina Phillip Charbn...

Více

p. elias vella démony vyhánějte

p. elias vella démony vyhánějte jednotlivci, kteří daleko více organizují, než se modlí. Svázanost Ďábel se nám tedy představuje skrze pokušení, s nímž máme všichni své zkušenosti. Dále se projevuje také skrze tzv. svázanost (obs...

Více