Sopečná činnost a zemětřesení v České republice

GYMNÁZIUM JAKUBA ŠKODY
Ročníková práce z biologie
Sopečná činnost a zemětřesení
v České republice
Václav MACHAČ
IV.a, 2004/05
Osek n/B
Obsah
1
Úvod .......................................................................................................... 2
2
Teoretická a metodická část ....................................................................... 3
3
Zemětřesení ................................................................................................ 4
3.1
Rozdělení zemětřesení ............................................................................... 4
3.2
Výskyt zemětřesení a jejich důsledky ........................................................ 5
3.3
Seismologie ................................................................................................ 6
4
Zemětřesení v České republice .................................................................. 7
4.1
Severozápadní Čechy ................................................................................. 8
4.2
Ostravsko ................................................................................................... 9
4.3
Zemětřesení s epicentry jižně od hranic s Českou republikou .................. 10
5
Sopky ......................................................................................................... 11
5.1
Rozdělení sopek ......................................................................................... 11
5.2
Magma ....................................................................................................... 13
5.3
Doprovodné jevy ....................................................................................... 13
5.4
Využití sopečné činnosti ............................................................................ 13
6
Sopky v České republice ........................................................................... 14
7
Závěr .......................................................................................................... 16
8
Příloha ........................................................................................................ 17
9
Seznam použité literatury .......................................................................... 19
2
1.Úvod
Zaměřil jsem se na sopečnou a zemětřesnou činnost v České republice, protože
mě toto téma zajímá a také bych chtěl poukázat na to, že zemětřesení nemusí mít vždy jen
obrovskou ničivou sílu a sopky ne vždy pouze ničí okolní krajinu, ale při každém zemětřesení a
sopečné činnosti vzniká něco nového. Například se zvedá pohoří nebo vzniká lavový příkrov.
Některé sekundární jevy těchto procesů umí člověk i využít ve svůj prospěch. Sopky a
zemětřesení se na naší planetě vyskytují už od jejího vzniku a nic nenasvědčuje tomu, že by se
v budoucnu měly omezit nebo úplně vymizet. Díky těmto dvěma jevům si můžeme obrazně
představit jaké podmínky panují pod našimi nohami v hloubce několika desítek až stovek
kilometrů a jaké to bylo na Zemi při jejím vzniku, když většinu povrchu pokrývala rozžhavená
lavá a země se třásla pod stálými otřesy půdy. Tyto úkazy fascinovali celá pokolení lidské
populace. Ve starověku si lidé zemětřesení a sopečnou činnost vysvětlovali tím nejjednodušším
způsobem a to tak, že se na ně hněvají jejich bohové. V důsledku toho podnikali různé obřady, při
kterých dokonce obětovali své blízké. Dnes už víme že
zemětřesení a sopečnou činnost nijak
neovlivníme, protože jsou vyvolané obrovskými silami, které vznikají v útrobách Země.
Můžeme ale snížit tragické následky těchto úkazů. Například vhodnou stavbou budov, které
odolají i silnějšímu zemětřesení. Zamezit velkým ztrátám na životech lze i včasným varováním
obyvatelstva ohroženého území před sopečnou erupcí. Každý jistě zná historii antického města
Pompeje. Málokdo však ví, že už několik týdnů před osudnou erupcí lidé pozorovali unikající
páry na svazích sopky Vesuv. Nikdo jim ale neřekl, že sopka může každým okamžikem
explodovat a oni musí rychle uprchnout do bezpečí. Některé výbuchy přicházejí téměř bez
viditelných známek neklidu sopky, ale i toto nebezpečí se často dá předvídat díky
nejmodernějším přístrojům na měření vulkanické činnosti.
3
2. Teoretická a metodická část
Informace potřebné k mojí práci zabývající se zemětřesnou a sopečnou činností
jsem hledal na internetu a v literatuře. Několik základních věcí jsem našel v učebnici
Přírodopis 8. Údaje o zemětřesení jsem nalezl v knize Geologie I od B. Boučka a O. Kodyma na
stranách 163 až 172. V knize s názvem Hlubiny Země od L. Čepka jsou na stranách106 a 107
přehledně vypsána ničivá zemětřesení v historii Země. Informace o rozdělení zemětřesení jsem
našel v knize Geologie pro zeměpisce od F.Pauka a V. Habětína na stranách 45 a 46. Údaje o
sopečné činnosti jsem získal v již zmíněné knize Geologie I na stranách 177 až 194. V knize na
stranách 51 až 61 a v knize Geologie pro zeměpisce na stranách 42, 43, 44, kde byl text velmi
přehledně zpracován. Informace o jednotlivých místech bývalé vulkanické činnosti jsem našel
v knize Geomorfologie českých zemí od J. Demeka. Bližší údaje ohledně výskytu zemětřesení
v České republice jsem čerpal z příručky Zemětřesení v západních Čechách, kterou vydala
Akademie věd České republiky v roce 1997. Na internetu jsem sehnal většinu obrázků, které se
nachází v mé práci a také nějaké novější informace, které se ve starších knihách, s nimiž jsem
pracoval, nebyly. Na www.universe-people.cz jsem našel informace o zemětřesení jenž zasáhlo
Českou republiku v roce 2000. Na stránkách Geofyzikálního ústavu AV ČR jsem sehnal tabulku,
která zaznamenává všechny větší otřesy půdy v ČR od roku 1991. Na stránce www.gweb.cz se
nachází množství článku nejen o sopkách a zemětřeseních. Na stránkách www.sopky.cz je
nepřeberné množství obrázků a textů o sopkách u nás i ve světe. Některé obrázky jsem si také
musel sám nakreslit a přenést do počítače, kde jsem je následně upravil.
4
3. Zemětřesení
Zemětřesení byla stejně jako povodně, neúroda, mor, považovány za boží tresty.
Lidé se jich obávali a snažili se jim předcházet různými modlitbami a obřady. V minulosti si
zemětřesení vyžádala velké množství obětí. Dnes už tyto jevy nejsou tak škodlivé. Jednak díky
mezinárodní pomoci různých dobročinných organizací (např. Mezinárodní červený kříž). A
jednak díky novým stavebním materiálům, které jsou schopny odolat i ničivým otřesům půdy.
V žádném případě to ale neznamená, že zemětřesení jsou slabší a nebo se nevyskytují tak často,
jako v minulosti.
Zemětřesení je geologický proces, při kterém dochází k rychlému pohybu
litosférických desek a zároveň se uvolňuje velké množství energie, díky čemuž dochází k otřesům
půdy. Nejčastější příčina vzniku zemětřesení je následující. Zemská kůra je rozdělena na několik
obrovských, pevných desek, které se velmi pomalu pohybují a kloužou těsně vedle sebe. Občas
se okraje desek do sebe zaklíní nebo na sebe začnou vzájemně tlačit a tudíž se nemohou
pohybovat. Začne se hromadit energie v podobě napětí. Když se odpor tření překoná, desky se
najednou prudce pohnou a země se silně zachvěje. Otřesy trvají velmi krátce, od několik desítek
sekund až po minutu. Největší škody jsou v epicentrum zemětřesení. To je místo na povrchu,
kde jsou zemětřesné vlny nejsilnější.Epicentrum leží přímo nad hypocentrem. Hypocentrum
(ohnisko zemětřesení) je místo pod povrchem, nejčastěji v hloubce okolo 70 km, kde došlo
k uvolnění energie. Odtud se zemětřesné vlny šíří všemi směry, ale různou rychlostí. Zemětřesení
můžeme rozdělit do několika skupin podle polohy hypocentra a podle jevů, které zemětřesení
předchází nebo jej doprovází.
3.1 Rozdělení zemětřesení
Podle polohy hypocentra rozlišujeme různé druhy zemětřesení:
¾ Obyčejná zemětřesení s ohniskem v hloubkách do 60 km, při rozhraní mezi zemskou
kůrou a pláštěm. Tato zemětřesení jsou nejpočetnější.
¾ Středně hluboká zemětřesení v hloubce 60-300 km, s nejsilnějšími projevy v hloubkách
150-200 km.
¾ Hluboká až velmi hluboká zemětřesení
s ohnisky v hloubkách 700-800km. Tato
zemětřesení byla zatím pozorována pouze v oblasti tichomoří.
5
Podle vzniku dělíme zemětřesení na: Tektonická, závalová a vulkanická:
¾ K tektonickým zemětřesením dochází při nahromadění velkého množství energie na
místě střetu dvou litosférických desek. Jsou součástí horotvorné činnosti. Tyto
zemětřesení mohou být velmi ničivá a naprostá většina zemětřesení patří do této skupiny,
okolo 90%.
¾ Na vulkanická zemětřesení připadá 7% všech zemětřesení. Vyskytují se v okolí činných
sopek a jsou způsobeny výbuchem plynů v sopce a tlakem magmatu, které se dere na
zemský povrch. Většinou jsou doprovázeny hrozivým duněním, jenž vychází z útrob
sopky.
¾ Nejmenší počet zemětřesení připadá na zemětřesení závalová (řítivá), okolo 3%.
Vznikají například při propadu bývalých uhelných dolu nebo krasových oblastí a tudíž je
nepřímo způsobuje i člověk svou činností. Takto vzniklá zemětřesení mají hypocentrum
ve velmi malé hloubce a v České republice je můžeme pozorovat v Ostravské pánvi a
Mostecké pánvi.
3.2 Výskyt zemětřesení a jejich důsledky
Zemětřesení se v naprosté většině vyskytují na místech, kde se stýkají dvě
litosférické desky a bývají shromážděna do zemětřesných rojů, obsahující až stovky větších či
menších otřesů. Kdybychom si sestavili mapu výskytu sopek a porovnali ji s mapou, do které
jsme zaznačili výskyt zemětřesení, došli bychom k výsledku, že zemětřesení se vyskytují
v přibližně
stejných oblastech jako sopky. Vysvětlení je prosté. Sopky také vznikají na
neklidných místech, tedy na střetu litosférických desek (což dále rozvedu v oddíle Sopky).
Nejvíce neklidné oblasti jsou: pobřeží Pacifiku a to především Japonsko, Indonésie a
Tichomořské ostrovy. Méně častá, ale také velmi silná jsou zemětřesení v okolí Středozemního
moře, hlavně tedy na Apeninském poloostrově a v Malé Asii.
Uvolněním energie v hypocentrum nevznikají jen zemětřesné vlny, které se šíří
prostředím. Při zemětřesení se v okolní krajině mohou vytvořit hluboké trhliny, dlouhé až několik
stovek metrů. Podél těchto zlomů se okolní bloky hornin zvedají a postupně vytváří pohoří nebo
naopak klesají a vznikají pánve a sníženiny. V horských oblastech může zemětřesení doprovázet
sesuv půdy a laviny. Otřesy na moři vyvolávají vysoké a ničivé vlny (tsunami). Na širém moři
není tsunami příliš znatelné, ale pokud se dostane k mělkému pobřeží, vystoupá do výše několika
desítek metrů a smete vše co mu stojí v cestě. Tyto vlny se pohybují rychlostí až 800km/h!
6
3.3 Seismologie
Věda, která se zabývá zemětřesení se nazývá seismologie. Na naší planetě se
nachází seismické stanice, které neustále, 24 hodin denně, měří otřesy půdy. K tomu používají
nejmodernější přístroje, tzv. seismografy. Jsou to zařízení, které dokáží určit sílu zemětřesení,
jeho trvání a okamžik, kdy nastalo. Mohou zachytit i zemětřesení s hypocentrem vzdáleným
tisíce kilometrů. Známe několik druhů seismografů, ale většina z nich zaznamenává otřesy
pomocí jemného hrotu nebo světelného paprsku do začazeného papíru nebo na citlivý
fotografický papír. Stopa na papíře je v době seismického klidu zhruba přímá. Při zaznamenání
zemětřesných vln se záznam zklikatí. V praxi není seismograf nikdy úplně v klidu, protože na něj
působí velmi slabé otřesy (tzv. seismický neklid), způsobené například průjezdem náklaďáku po
silnici, příbojem, prudkými nárazy větru nebo pracujícími stroji v továrnách.
Množství uvolněné energie v ohnisku udává veličina magnitudo, která se měří
přístroji na seismických stanicích. Každé zemětřesení má svoji hodnotu pro magnitudo. A podle
toho se určuje stupeň zemětřesení na Richterově stupnici (viz příloha tab. č.2). Ta má 10 stupňů
a udává kolik energie se při zemětřesení uvolnilo v ohnisku. Intenzita otřesů se směrem od
hypocentra snižuje. K porovnání intenzity zemětřesení nám slouží stupnice MSK-64, s 12 stupni
(viz příloha tab. č.1). Pomocí zemětřesných vln mohou vědci zjistit z jakých hornin jsou složeny
spodní vrstvy Země. Například v žulové vrstvě se otřesy šíří jinou rychlostí než v astenosféře
(vrstva polotekutých hornin v hloubce 150 až 250km pod povrchem).
Zemětřesné vlny se vyplatí studovat i kvůli realizaci zemětřesných opatření.
Dnes už víme, kde se nejčastěji vyskytují zemětřesení, ale pořad nedokážeme určit kdy a kde
dojde ke vzniku zemětřesení. V tektonicky činných oblastech se proto staví spíše nižší domy
z poměrně pružných a lehkých materiálů, které se jen tak lehce nezřítí. V tomto oboru
stavebnictví vynikají japonští inženýři, protože přes Japonské ostrovy prochází zemětřesná linie.
Také se provádí technické zabezpečení plynovodu a vodovodu a zdejší obyvatelé jsou
informováni co mají dělat v případě zemětřesení. I přes všechna tato opatření si zemětřesení
vyžádají po celém světě mnoho obětí a způsobí množství škod.
7
4. Zemětřesení v České
republice
Česká republika se nenachází v oblasti styku dvou litosférických desek ani na
území s vysokou vulkanickou činností a proto zde nemůžeme očekávat zemětřesení s takovou
ničivou silou jako například v Japonsku. To ale neznamená, že se v České republice nevyskytují
žádná zemětřesení. Zemětřesení u nás jsou ale méně častá a slabší než například v Japonsku.
Podklad našeho státu tvoří poměrně tektonicky stabilní Český masív. Podmínky pro vznik
zemětřesení jsou v oblastech, kde Český masív hraničí s dalšími geologickými celky. Českou
republiku a její bezprostředním okolí, si můžeme rozdělit na dvě hlavní zemětřesné oblasti:
¾ Severozápadní Čechy a přilehlé německé oblasti (Bavorsko, Sasko).
¾ Ostravsko a okolí polských měst Katowice a Kraków.
Mimo tyto dvě lokality se u nás zemětřesení vyskytují i v Jeseníkách. V roce
1998 a 2004 bylo u nás zaznamenáno více zemětřesení z Polska, konkrétně z okolí města Lubin,
než v jiných letech. 28. června 1763 došlo k nejničivějšímu zemětřesení v Komárně, na území
bývalého Československa. Zahynulo při něm 63 lidí a 102 bylo zraněno. Na dobové rytině (viz
příloha obr. č.1) je zachycena vesnice po silných otřesech. Oblasti v ČR, kde je častý výskyt
zemětřesení, jsou zaznamenány na obrázku č.2.
8
Obr. č.2: Zemětřesné oblasti v ČR
(kreslil V. Machač)
4.1 Severozápadní Čechy
Příčina výskytu zemětřesení v severozápadních Čechách je patrně zeslabení
zemské kůry v této oblasti. Během geologického vývoje se toto zeslabení projevilo rozsáhlou
sopečnou činností, například vznikem sopek jako jsou Doupovské hory a České středohoří.
Zemětřesení zde mají charakter zemětřesných rojů, to znamená, že se zemětřesení vyskytují ve
skupinách, kdy během několika dnů až týdnů dojde k většímu množství otřesů. První zpráva o
zemětřesení v západních Čechách pochází z roku 1198. Toto území je vědecky sledováno už od
roku 1895 a v roce 1908 byla v Chebu postavena první seismická stanice u nás. V letech
1985/1986, tedy v období, kdy se v České republice vyskytovalo množství zemětřesných rojů
(viz. Graf č.1.), byly v Čechách nainstalovány novější a přesnější seismické stanice. Rozmístění
dnešní seismických stanic je zaznamenáno na obrázku č.3, stejně jako poloha epicenter
zemětřesení v letech 1991-2000.
9
Obr. č.3: Rozmístění seismických stanic a epicenter zemětřesení v Čechách
v roce 1991-2000
(převzato a upraveno z informační brožury Geofyzikálního ústavu AV)
Důkazem přetrvávající tektonické aktivity v severozápadních Čechách
jsou výrony plynů a minerálních vod. Lidé od pradávna tato místa využívají k léčení
svých chorob (Známé jsou Františkovy lázně, Karlovy Vary, Mariánské lázně a další).
4.2 Ostravsko
Celé okolí Ostravy a přilehlých polských měst Katowice a Kraków je
poddolováno v důsledku hlubinné těžby černého uhlí. Zemětřesení v této oblasti jsou slabší než
v západních Čechách a omezují se na důlní otřesy. Obyvatelé Slezska se často setkávají
s následky otřesů na povrchu, praskají jim domy, některá místa se propadají. Důlní otřesy se
nevyskytují jen na Ostravsku, můžeme je pozorovat i v jiných oblastech, kde probíhala nebo
probíhá těžba uhlí, například u Kladna.
10
4.3 Zemětřesení s epicentry jižně od hranic s Českou
republikou
Na naše území zasahují slabé otřesy z alpské oblasti. V posledních letech byly
zaznamenány v okolí Českých Budějovic, Poohří, jižní Moravy. Ohniska leží na známé otřesné
linii vídeňské, která vychází z údolí řeky Mury přes Semmering, a Baden, k Vídni a podle niž
vystupují i termální prameny. 11.7. 2000 vylekalo obyvatelstvo České republiky zemětřesení
s epicentrem v rakouských Alpách. Podle seismologů šlo o jedno z nejsilnějších zemětřesení za
posledních dvacet let. Tyto otřesy pocítili lidé v Plzni, Klatovech, na jižní Moravě a v západních
a středních Čechách. O zemětřesení informovaly sdělovací prostředky, včetně tisku (viz příloha,
obr. č.4). I přes neobvyklou sílu zemětřesení nedošlo k žádným ztrátám na životech.
Následující graf zaznamenává počet silnějších otřesů s intenzitou větší než III. MSK-64 na území
ČR za posledních 200let:
Graf č.1: Zemětřesení v ČR za posledních 200let
(převzato z informační brožury Geofyzikálního ústavu AV)
11
5. Sopky
Sopečná činnost existuje na naší planetě od chvíle, kdy utuhla zemská kůra.
Nejvíce sopek je v místech, kde se stýkají dvě litosférické desky. V těchto oblastech dochází
k hromadění energie a v důsledku toho i k zvyšování teploty. Když teplota přesáhne 650- 1200°C
(závisí na typu horniny) začnou se horniny tavit a vzniká magma. Jestli-že se magma začne
hromadit poměrně blízko u povrchu, může v nejbližší době dojít k erupci (výbuchu) sopky a
vylití magmatu do okolního prostředí.
Co to vlastně sopka je? Sopka je místo na povrchu, kde se skrz zemskou kůru
vylévá rozžhavené magma na povrch anebo kde se v minulosti magma vylévalo. V tomto případě
mluvíme o vyhaslé sopce. Většina lidí si sopku představuje jako vysoký kužel či horu, z které
vytéká láva nebo se z jejího vrcholu kouří. Tato představa není špatná, ale ani úplně správná.
Sopka nemusí být jen vysoký kužel. Známe mnoho sopek, které téměř nevystupují nad okolní
terén. Některé mohou být i pod úrovní okolní krajiny a jejich kráter lemuje jen prstenec popela.
Pokud je sopka vysoká, nemusí mít vždy tvar kužele a její vrchol může tvořit i mohutný kráter.
Sopky nemusí před erupcí kouří. V praxi platí, že čím klidnější sopka, tím horší bývají následky
výbuchu.
5.1 Rozdělení sopek
Vulkány lze dělit do různých skupin podle tvaru sopky nebo podle typu výbuchu.
Druhy sopek podle sopečné činnosti:
¾ Explosivní sopky - při erupci se kráter roztrhne. Tyto sopky většinou leží pod úrovní
okolního terénu. Takové sopky můžeme najít například v Německu, pochází z třetihor a
dnes jsou jejich krátery většinou vyplněny vodou (maarová jezera).
¾ Výlevné sopky - nejčastěji z nich vytéká řídká čedičová láva a mají široký a plochý
sopečný kužel. Příklad takových sopek jsou třeba havajské sopky, které jsou spojeny
v jedno obří těleso o průměru 100 km.
¾ Smíšené sopky (stratovulkány) - se vyskytují nejčastěji a mají kuželovitý tvar.
Příkladem takovéto sopky může být Vesuv v Itálii.
Typy sopek podle tvaru kráteru:
12
¾ Štítové sopky - mají širokou základnu a mírný spád, byly vytvořeny čedičovou lávou
¾ Andezitové sopky - mají strmé svahy, úzkou základnu.
¾ Sypané sopky - jsou tvořeny nasypanými vrstvy popela a lávy.
Na následujícím obrázku je sopka a její povrchové i podpovrchové části.
Obr. č.6: Schéma sopky
(kreslil V. Machač)
1. Magmatický krb – místo pod povrchem sopky, kde se hromadí magma.
2. Sopouch – hlavní přívodný magmatický kanál, který vede z magmatického krbu ke kráteru sopky.
3. Ložní žíla – magma, které proniká po hranicích vrstev.
4. Pravá žíla – magma, které proniká napříč vrstvami hornin, směrem k povrchu.
5. Lakolit – podpovrchové těleso, které vzniklo utuhnutím magmatu, má typický bochníkovitý tvar.
6. Vedlejší přívodný kanál – vede magma trhlinami ve svazích sopky k postraním kráterům.
7. Lávový příkrov – vrstvy lávy a sopečného popela, které se ukládají na svazích sopky.
8. Kráter – bývá na vrcholu sopky, vytéká z něj hlavní lávový proud.
13
5.2 Magma
Slovem magma označujeme natavené horniny, spolu s vodou CO2, SO4, H2S, O2
a dalšími příměsi. Vzniká v hlubinách Země (desítek až stovek kilometrů) za vysokých teplot a
tlaků, jenž zde působí. Po trhlinách v litosféře se dostává k povrchu a částečně se ochlazuje a
tuhne. Při čemž krystalizují různé minerály a tvoří se nová hornina. Takto vzniklé horniny
označujeme jako vyvřelé horniny. Pokud se magma dostane na povrch, říkáme mu láva. Jestli-že
láva utuhne na povrchu, vznikají výlevné vyvřeliny. Když magma utuhne pod povrchem, což
může trvat i několik milionů let, vznikají hlubinné vyvřeliny.
Rozlišujeme dva druhy magmatu:
¾ Magma čedičové - je řídké a tudíž rychle teče (i 100 km/h). Pokud utuhne v hlubinách
Země, vzniká hornina s názvem gabro. V případě že utuhne na povrchu vznikne čedič.
¾ Žulové magma - je hustší než čedičové magma. Většinou tuhne už pod povrchem a
vytváří tak žulová tělesa. Když utuhne na povrchu vznikne ryolit.
5.3 Doprovodné jevy
Sopečné erupci může předcházet mnoho jevů, které upozorňují na blížící se
výbuch vulkánu. Sopka může i několik let před erupcí kouřit, v okolí sopky lze pozorovat
zvýšenou geotermální aktivitu, například gejzíry vody. Těsně před výbuchem či přímo při něm
jsou ze sopky vystřelovány tzv. sopečné pumy. Jedná se o útržky lávy, které v letu utuhnou a
dopadu na zem. Erupce je doprovázena pyroklastickým mrakem, což je mračno žhavých plynů a
hornin, jenž může zahubit mnoho lidí. Pokud je v blízkosti kráteru led a sníh, může při výbuchu
roztát a oblast v okolí sopky zaplavit. Většinou s sebou proud vody strhne ještě sopečný prach a
vzniknou obávané bahnotoky. Při silnější erupci se mohou objevit i zemětřesení.
5.4 Využití sopečné činnosti
Člověk se naučil využívat sekundární jevy sopečné činnosti. Geotermální prameny, jenž v těchto
oblastech vyvěrají, k vytápění budov, skleníků (Island a Nový Zéland). Léčivá minerální vřídla se
využívají v lékařství. Na sypkých vyvrženinách vznikají výborné podmínky pro pěstování mnoha
zemědělských plodin.
14
6. Sopky v České republice
Na území České republiky se nenachází žádná činná sopka. Můžeme zde
pozorovat pozůstatky po sopečné činnosti, i když ne v takovém množství jako u našich sousedu
ve Slovenské republice. Vznik sopek na našem území souvisí s třetihorním alpínským vrásněním.
Ještě na konci mladších třetihor a začátku čtvrtohor existovaly v českých zemích činné sopky.
Zvlášť v severních Čechách a na severní Moravě. Komorní a Železná Hůrka u Chebu jsou
ploché a nízké a jejich kužele tvoří převážně sopečný popel a struska. Jsou to nejmladší sopky u
nás. Vznikly před 400 000 lety v chebském zlomu v západních Čechách a jejich lávové proudy
jsou slabé.
Další mladé sopky jsou u Bruntálu v Jeseníkách, Uhlířský vrch, Velký a Malý
Roudný a Venušina sopka. Jsou také nenápadné a tvoří je vrstvy sopečných tufů. Uhlířský vrch
je napůl rozebrán díky těžbě tufů, takže si lze podrobně prohlédnout vodorovně uložené vrstvy
sypkých vyvrženin a sopečných pum. Velký Roudný, nejzachovalejší moravský stratovulkán je
těžbou zatím nedotčen. Zachovaly se i lávové proudy, které se kdysi vylily z jeho kráteru. Jsou tři
a měří skoro pět kilometrů. Také sousední Malý Roudný, plochá kupovitá sopka, zaplavil údolí
štěrkové terasy Moravice dlouhým lávovým proudem. Nejznámější je Venušina sopka. Dosahuje
sotva poloviny výše předešlých. Je to plochý stratovulkán, se čtyřmi lávovými proudy.
Všechny výše jmenované jsou nevelké, nedosahují ani 800m, ale na jiných
místech naší země existovali obrovité a zkázonosné vulkány. Například Doupovské hory jsou
pozůstatky jediné ohromné sopky. Průměr jejich kužele měří asi 30km. Zachovalá vrstva
sopečných vyvrženin je 600m vysoká. České středohoří vznikalo ve stejné době jako Doupovské
hory (přibližně polovina třetihor). Je to složitý vulkanický celek, ze kterého dnes působením
eroze zůstaly jen zbytky. Dominantou Českého ráje jsou dva obnažené sopečné sopouchyTrosky. Pozůstatkem sopečné činnosti je i vrch Káčov u Mnichova Hradiště. Jedná se o
vypreparovanou výplň sopouchu, která díky tvrdosti přetrvala věky, zatím co měkčí sopečný
kužel dávno odnesla voda a vítr. Samostatně umístěnou sopkou, opředenou mnoha pověstmi, je
hora Říp. Všechny oblasti, kde se nachází sopky si lze prohlédnout na obr. č.5.
15
Obr. č.5: Místa bývalé sopečné činnosti v ČR
(převzato z internetu)
Poslední projevy sopečné činnosti jsou i teplé minerální prameny vyvěrající
v blízkosti vyhaslých sopečných pohoří. Například prameny v podkrušnohorském zlomu
v Karlových Varech. Zvláštní přírodní rezervace je SOOS u Františkových Lázní. Ve vrstvách
písku se hromadí oxid uhličitý, který si proráží cestu na povrch nepropustnými vrstvami. Tyto
útvary se nazývají mofety. Za suššího počasí se v nich udržuje husté černé bahno, které propouští
unikající plyn s hlasitým mlaskáním. Nesprávně se jim říká bahenní sopky, ale s opravdovými
sopkami nemají nic společného.
16
7. Závěr
Naše vlast se nachází v relativně klidné oblasti střední Evropy. V dnešní době se
zde nevyskytují žádné větší zemětřesení, které by ohrožovali cela města nebo vulkány, jenž by
hrozily výbuchem. Oblast České republiky není geologicky aktivní, protože se nenachází na
styku litosférických desek. Ale v minulosti se na území naší země nacházela celá řada malých i
obrovských vulkánů. Hlavně ve třetihorách byly oblasti Jeseníků a severních Čech pokryty
spoustou sopek, ze kterých dnes už nezbylo vůbec nic nebo jen malé vyvýšeniny, které by
sopkami
nikdo nenazval. Ve čtvrtohorách už sopečná činnost ustávala a sopky vystřídal
pevninský ledovec, který pokrýval hraniční pohoří na severu naší republiky. Dnes se v oblastech,
kde se v minulosti vyskytovaly sopky, nacházejí jen teplé minerální prameny, jenž jsou důkazy
bývalé sopečné činnosti.
O výskytu zemětřesení v dávné minulosti naší země toho víme jen velmi málo,
protože po zemětřesení nezbude žádný dlouhodobější úkaz, který by dokazoval výskyt
zemětřesení. Důkazy o zemětřesení máme až z novější doby, kdy lidé už uměli psát a uchovat tak
informace pro příští generace. V dnešní době zaznamenáváme mnoho zemětřesení, ale téměř
žádné není nebezpečné pro lidi. Jen ojediněle vznikají drobné škody na obydlích. Zemětřesení
v České republice mají charakter důlních otřesů. Také tu lze pocítit zemětřesení s epicentrem
v aktivní alpské oblasti. Díky moderním přístrojům ale můžeme zaznamenat i zemětřesné vlny
z druhé strany světa.
Dnes žijeme v době, kdy si člověk podmanil i sílu atomu a naučil se ji využívat
ve svůj prospěch. Ale zemětřesení a sopečná činnost jsou jevy, které vznikají v důsledku
obrovských tlaků zevnitř Země. Tyto pochody člověk asi v nejbližší době nijak neovlivní a
nezmění. A pokud něco nejde změnit, tak se s tím budeme muset naučit žít tak, aby nedocházelo
k obrovským ztrátám na lidských životech v důsledku špatného systému varování před
zemětřesením, tsunami nebo sopečným výbuchem.
17
8. Příloha
Tab. č.1: Projevy seismické intenzity podle stupnice MSK-64
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
IX.
X.
XI.
XII.
Stupeň
Zaznamenávají pouze přístroje
Pocítí vnímavé osoby
Slabé kývání zavěšených předmětů
Okna, dveře, nádobí řinčí
Pociťuje většina lidí, nestabilní předměty se kácí
Poškození omítek a komínů, trhliny ve zdech
Těžké poškození chatrných budov, zničení komínů, na svazích trhliny v zemi
Poškození i dobrých budov, sesuvy půdy, trhliny v půdě
Panika, zřícení chatrných budov
Poškození i speciálně konstruovaných budov, mostů a cest
Nepoužitelné silnice a železnice, zničení potrubí, sesuvy
Změní se tvářnost krajiny
Projevy
Do 2,5
Zaznamenáno pouze přístroji
2,5-5,4
Pociťováno lidmi, velmi malé škody
5,5-6,0
Drobné poruchy na stavbách
6,1-6,9
Destruktivní účinky v zalidněných oblastech
7,0-7,9
Velké škody, velmi závažná zemětřesení
8,0 a více
Úplná destrukce měst a vesnic v okolí epicentra
Tab. č.2: Richterova stupnice
Odhadnutá
četnost za rok
500 000
30 000
500
100
20
Jedno za 5 let
Obr.č.4: Článek z Práva (12.7.2000) o zemětřesení s epicentrem v Rakousku
(převzato z internetu)
18
Obr. č.1: Vesnice po zemětřesení v roce 1763
(převzato z internetu)
Obr. č.5: Starý lávový proud na Vinařické hoře u Kladna
(převzato z internetu)
19
9. Seznam použité literatury
Literatura:
J.Vališ V.Ďurovi
Přírodopis 8
Státní pedagogické nakladatelství Praha 1989
F. Pauk V. Habětín
Geologie pro zeměpisce
Státní pedagogické nakladatelství Praha 1979
Demek J.
Geomorfologie Českých zemí
Československá akademie věd Praha 1965
V.Bouška D. Abrahámová
Geologie pro gymnázia
Státní pedagogické nakladatelství Praha 1983
B. Bouček O. Kodým
Geologie I
Československá akademie věd Praha 1958
L. Čepek
Hlubiny Země
Orbis Praha 1943
www adresy:
www.gweb.cz
www.cgs.cz
www.sopky.cz
www.universe-people.cz
http://seis.ig.cas.cz
20