časopis 3

Několik slov na úvod
enku už se nám udělalo krásné počasí a sluníčko nás svými
paprsky budí do nového dne. Jistě už proběhlo pár
grilovaček nebo pěkných chvil strávených u ohně s přáteli,
dobrým pitím a jídlem. Pěkné počasí láká ke všemožným plánům a
práci. Většinou mi to dělá hodně starostí správně rozvrhnout práci
tak, aby byla odvedená zavčasu, abych někde něco nešidil a
nezanedbal. O to těžší v takovém pracovním běhu mám se
soustředěním a časem pro Pána. Ne vždy je tolik sil, kolik by bylo
potřeba, proto se snažím nezanedbávat chvíle strávené s naším
Pánem ještě dřív, než mě pohltí kolotoč prací. Být neustále naladěn
na Ducha Svatého je nezbytnou součástí křesťana, který chce být
užitečný, přebývat v lásce, v pravdě a v pokoji. Taková aktualizace by
měla probíhat každý den. Pro mě nejlépe po ránu, kdy nejsem ještě
zatížený věcmi tohoto světa a dokážu se lépe naladit na Boží vlnu.
Drahocenně přijímat Boží slovo do srdce, plnit sebe, svého ducha
dobrými věcmi nebo umrtvovat a vyhánět ty, které tam nepatří.
Modlitbou předat sebe i ostatní Pánu. Všem, na kterých mi záleží
modlitbou požehnat. Raduji se z toho, že věci, které děláme pro Pána,
ačkoli jsou skryté, jednou vyjdou na povrch a my dostaneme za ně
odměnu. Budeme si říkat: „Vyplatilo se pro Pána pracovat, ale škoda,
že jsem nepracoval ještě víc, vždyť čas by se přece ještě našel.“ Měl
jsem ve zvyku věci odkládat na zítra. Naštěstí má manželka mě dobře
zná. Dokáže mé zítra omezit na dnes. Proto čas a práci vkládám do
rukou Páně, ať to vše vede On, který je svrchovaný. Častokrát už jsem
poznal, jak mě vedli moje vášně i zájmy a jaký to vše vzalo konec.
Není dobré se pachtit zbytečně. Práce, kterou dělám v Pánu je dobrá,
a nese dobré ovoce. Bez Jeho pomoci nelze činit nic.
Verše pro toto číslo:
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě
hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův
zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom
zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž
listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Žalm 1, 1-3
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si Lukáš 22, 7-20
„Pak vzal chléb …a dával jim se slovy: Toto je mé tělo, které se za vás
vydává. To čiňte na mou památku.“ (v. 19)
Po celou historii lidstva se člověk snaží zachovat na sebe vzpomínku.
Aby na něj druzí nezapomněli, staví pomníky, píše knihy, věnuje
obrovské dary, buduje nemocnice a školy…
Významný pokrm
Pomysli na to, jak se asi Ježíš cítil během toho, co křesťané nazývají
Poslední
večeře.
Obklopen svými dvanácti
učedníky a téměř ve stínu
kříže chtěl Ježíš, aby na
něj jeho děti pamatovaly.
Bylo mu jasné, že lidé
mají tendenci zapomínat, a
proto
přišel
s tímto
prostým,
ale
zároveň
významným
pokrmem,
chlebem a vínem. Někdo
ho kdysi nazval živou
připomínkou,
protože
ukazuje na živého Ježíše,
který jednou zemřel, ale teď
žije na věky.
Připomenutí Krista
Chce po nás, abychom si ho tímto způsobem připomínali co
nejčastěji; abys tedy byl Kristovým efektivním učedníkem, měl by ses
tohoto jídla účastnit, jak často jen můžeš. Ať jsi mladý nebo dospělý,
chci tě povzbudit, abys byl přítomen v době, kdy se ve tvé církvi slaví
Večeře
Páně.
Některé
denominace
ji
nazývají eucharistii
či Památku, jiní o ní
mluví prostě jako
o lámání chleba. Ať
už patříš kamkoliv,
snaž se o tuto
zkušenost
nepřicházet. Možná
nebudeš
všemu
rozumět, přistupuj
k ní však s tím, že
jde o připomenutí
Krista a že se o
něm chceš dozvědět víc. Rozlomený chléb připomíná jeho zlomené
tělo. Rudé víno připomíná jeho krev, která byla vylita za tvůj hřích.
Když se na ně podíváš, živě se připomeneš jeho lásku. Chceš-li být
opravdovým učedníkem, pak ho následuj i v tomto.
Modlitba
Požehnaný Pane, jsem rád, že jsi mi zanechal tuto živou připomínku,
která mluví o tvé nekonečné lásce. Pomoz mi dnešního dne pochopit
její pravý význam.
Amen
Čti také:
1.Korintským 11, 23-32; 10, 16; Židům 10, 19-23
Otázky k zamyšlení
1. Co máme udělat, než přistoupíme k Večeři Páně?
2. Jak často přicházíš k Večeři Páně?
Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby
a přímluvy
p ímluvy
o
o
o
o
o
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na
povzbuzení…
Bolest z babičky nohy už odešla a je pryč☺
Služba v LDN je otevřená a vidíme i větší přístupnost ze strany
potřebných☺
Jsme vděčni Pánu za Pavla B.. Přijal Pána Ježíše do svého srdce
a už byl i pokřtěn. Pán vyslyšel dlouholeté modlitby. Budiž
Jemu sláva☺
Náročná operace Pavlíka Z. dopadla dobře a rychle se i zotavil.
Pán je úžasný☺
Náš pastor Jarda Founě je z nemoci a bolesti nohou uzdraven☺
VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA
VYSLYŠENÉ MODLITBY
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za…
duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6)
zdraví v našich rodinách
otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich
přátel
Betel Tadese z Koffele
LDN – služba pro potřebné.
Boží vůle – pro další směr sboru.
malého Jonáška – úplné uzdravení
Bohouš P. – navrácení se k Ježíši
Následné akce, které nás čekají v dalším období (modlitby i možný
půst)
Vedení Duchem Svatým při kázání J. Founěho
Za chvály – požehnání a vedení
Služebníky k dětem
Za zdárný porod a požehnání miminka Jakšů
Maminka Petry – přijetí Ježíše a uzdravení z vážné nemoci
Modlitba
Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero
„Milý Ježíšku, děkuji ti za bratříčka, ale já jsem tě prosil o psa. Tvůj
Fabrizio.“
Ondra měl jen jedno velké přání: kolo. Žluté kolo se spoustou doplňků,
které viděl ve výkladě jednoho obchodu. Nedokázal na něj nemyslet.
Viděl ho ve snech, v hrnku s kakaem, v postavě Karla Velikého na
deskách dějepisu.
Ale
Ondrova
maminka
musela dát peníze ještě za
mnoho věcí a výdaje každým
dnem narůstaly. Nemohla
Ondrovi koupit kolo, které si
tolik přál.
Ondra
o
maminčiných
potížích věděl, a proto se
rozhodl, že o kolo poprosí samotného Boha. Ať mu ho dá k Vánocům.
Každý večer proto Ondra ve své modlitbě připomínal: „Nezapomeň mi
dát k Vánocům žluté kolo. Amen.“
Maminka každý večer slyšela, jak se Ondra modlí a prosí o žluté kolo,
a pokaždé smutně potřásla hlavou. Věděla, že Vánoce budou pro
Ondru bolestné. Kolo se neobjeví a to ho strašlivě zklame.
Nadešel Štědrý den a Ondra samozřejmě žádné kolo nedostal.
Večer si jako obvykle klekl k modlitbě vedle postýlky.
„Ondro,“ zašeptala maminka, „tebe asi mrzí, že si nedostal
k Vánocům kolo. Doufám, že se nezlobíš na Boha, že tvé modlitby
nevyslyšel.“
Ondra se podíval na maminku: „Ale ne, mami. Já se na něj nezlobím.
Bůh moje modlitby slyšel a řekl mi: ,Ne´“.
Stránky pro naše sestřičky v Kristu
Čištění oken
Zašpiněná okna můžete také opláchnout přírodním
mýdlem, rozmíchaným v horké vodě, kam můžete pro
lepší odmaštění přidat i citronovou šťávu. Nakonec
použijte ocet zředěný vodou. Na hodně zaschlé mušince
použijte cibuli.
Koberce
Na odstraňování skvrn od lepidel z koberců a čalounění je velice dobrý prostředek
aceton. Dejte však pozor, aby současně se skvrnou nepustila také barva čištěného
materiálu. Proto před jeho použitím doporučujeme vyzkoušet stálost barev na
skrytém, či neviditelném místě.
Rady do kuchyně
Na kruhy po horkých hrncích pomůže cibulová šťáva z odšťavňovače. Na kruhy naneste
šťávu a nechte ji 12 hodin působit. Skvrny zmizí. Rychlovarnou konvici zbavíte vodního
kamene, když v ní přes noc necháte působit množství octa, které zakryje celou spirálu.
Potom konvici opláchnete horkou vodou a necháte převařit čistou vodu.
Koupelny
Nepěkného bílého povlaku od zubní pasty ve skleněném držáku na kartáčky se zbavíte
solí. Do nádobky nasypte lžičku soli a zalijte horkou vodou, pak míchejte, dokud se sůl
nerozpustí. Nechte 15 minut působit, důkladně držák vymyjte a nakonec ho vyleštěte.
Textil
Zažloutlé bílé záclony a špinavé ubrusy dejte na noc odmočit do teplé vody s třemi
plátky citronu. Druhý den pak všechno vyperte v pračce. Citron můžete použít i přímo
při praní, záclony se vybělí a nakonec provoní i celý dům.
Nábytek a podlaha
Otisků prstů na lakovaném dřevěném nábytku, podlaze a laminátu se zbavíte, když je
potřete studeným černým čajem. Kožené předměty Kožené předměty vyčistíte nejprve
octovou vodou, pak potřete lněným olejem a po vsáknutí vyleštíte.
Voňavá lednice
Lednice zůstane dlouho voňavá, vložíte-li do ní rozkrojené jablko, které neutralizuje
pachy.
Od čaje zahnědlá kojenecká láhev či termoska
Od čaje zahnědlou umělohmotnou kojeneckou láhev nebo i termosku vyčistíte pomocí
1 – 2 kypřících prášků do pečiva rozpuštěných v horké vodě. Nechte působit alespoň 30
min. a poté důkladně protřepte a vymyjte horkou vodou.
Lesk kamenné podlahy
Kamenná podlaha získá vysoký lesk, pokud ji po umytí setřete vodou s přídavkem
čpavkového oleje.
Stránky pro naše bratry v Kristu
Etiketa společenského chování
Pozvánky
Nikdy nechodíme tam, kam nejsme pozváni.
Dostaneme-li pozvánku, nejprve musíme pozvání
přijmout a potvrdit nebo odmítnout. Je třeba
reagovat včas, abychom hostitele nepřivedli do
nesnází. Způsob, jakým to máme učinit, je
uveden na pozvánce. Pokud se z nějaké akce
omluvíme, tak jsme vyřazeni a už se akce
nemůžeme zúčastnit.
Zkratce R.S.V.P. uvedené vpravo dole na
pozvánce odpovídá česká R.L.O. - račte laskavě odpovědět. Regrets only
znamená, že pořadatele kontaktujeme pouze v případě, že se chceme
omluvit. Zkratka p.m. se píše na pozvánku, která nám přijde jako
připomenutí akce, na kterou jsme již dostali pozvánku před několika týdny.
Co se týče oblečení, black tie znamená, že si máme vzít smoking a
černý motýlek, dark suit je tmavý oblek, formal dress požaduje
společenský oděv, lounge suit vycházkový oděv, informal nebo casual
znamená neformální oblečení, a pokud je na pozvánce uvedeno white tie,
vezmeme si frak a bílý motýlek.
Nikdy nechodíme na večerní společenské akce s dětmi. Nabídka jídel a
nápojů není určena dětem, program také ne.
Slavnostní oblečení
Jako večerní se hodí jednobarevné košile, bílé či
bleděmodré, ke klasickým vzorkům patří i proužek, ale spíše
na den. Jinak se vzorkem bych příliš nehýřil. Do obleku vůbec
nepatří košile s krátkým rukávem. Pozor - límeček s knoflíčky
je považován za neformální, ne společenský.
Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou
obleku. Máme-li například košili s pestrým vzorem, volíme
decentnější kravatu, máme-li košili s proužkem, nemůžeme si
vzít kravatu rovněž s proužkem. Nejsme líní a uzel na kravatě
vážeme pokaždé znovu - je to poznat, když nosíme týž uzel
půl roku. Nikdy si ve společnosti nepovolujte kravatu a nerozepínejte
knoflíček u krku, hrubě byste tím porušili etiketu.
Pásek, rukavice a ponožky volíme v barvě bot nebo černé, světlé
ponožky pouze ke světlému obleku. Spona u opasku by měla být decentní.
Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a nosíme do něj
zpravidla košili se zakrytými knoflíky. Ke smokingu nosíme zásadně černý
motýlek a od toho je taky odvozen výraz pro smoking na pozvánkách - black
tie.
Smoking je nejslavnostnější oblek muže a chce-li být žena ve stejném
stylu, vezme si dlouhé večerní šaty.
Dejte si pozor, abyste svým oblečením nebyli směrem nahoru nebo dolů
mimo úroveň akce. Čtěte proto pozorně pozvánky nebo se o akci dopředu
informujte.
Co dělat, když pociťujeme hněv a závist:
„Posměvači rozruší město, ale moudří odvrátí hněv.“
Přísloví 29:8
„Kámen těžký, písek váží, ale hlupákův hněv těžší nežli obojí.“
Přísloví 27:3
„Hlupák nechá propuknout celý svůj hněv, ale moudrý ho
zadrží.“
Přísloví 29:11
„Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a
nelžete proti pravdě. To není moudrost sestupující shůry ale
pozemská. Vždyť kde závist a soupeření, tam zmatek a kdejaká
špatná věc.“
Jakub 3:14-16
„Ovoce spravedlnosti a je v pokoji zaséváno těm, kdo působí
pokoj.“
Jakub 3:18
Ovládejte své emoce!
„Ovoce Božího Ducha však je…sebeovládání.“
Galatským 5:22
Pocity nemůžete ze svých rozhodnutí zcela vyřadit, musíte se ale
naučit je ovládat. Dvě z nejnebezpečnějších emocí jsou hněv a závist.
Fungují jako pokroucené obrazy v zrcadlových síních lunaparků. Ukáží
vám mnoho různých dojmů, důvěřovat nemůžete ale ani jedinému
z nich!
Hněv vás připraví o objektivitu právě ve chvíli, kdy ji nejvíce
potřebujete. Když vás lidé zradí, nebo i při nejlepší vůli neuspějí,
může se vám z toho začít
vařit krev. A právě
v této chvíli může hněv
oslepit vaši moudrost.
Takže, co dělat? Pociťte
hněv, ale nenechte se
jím ovládnout! Dovolte,
aby vámi prošel jako
elektřina, ale nedržte se
jejího proudu, protože
vás zničí. Poslouchejte:
„Nehřešte tím, že
dovolíte hněvu, aby vás ovládl“ (Efezským 4:26 TM - angl.).
Závist je druhým pocitem, který se k vám může nepozorovaně
přiblížit. Pokud budete hrát hru na „porovnávanou“, vždycky nad
vámi někdo vyhraje – vždycky. Srovnáváte se s ostatními a
přemýšlíte: „Stačilo by mít jeho auto, její
zaměstnání, jejich dům… k tomu, abych byl
úspěšný.“ Dávejte si pozor! Pokud bude
motivací vašeho života mít to, co mají ostatní,
pak nikdy nedojdete k těm rozhodnutím, která
jsou nejlepší pro váš život.
Zjistíte, že se držíte cílů, které by vůbec neměly být vaše: jako
např. dosažení něčeho jen pro pocit samotného dosažení, udržení
kroku s ostatními, vychloubání se, atd. Jakub říká: „Kde je totiž závist
a svárlivost, tam je také nepokoj a veškerá špatnost“ (Jakub 3:16).
Takže se uklidněte, uplatněte trpělivost a dovolte Bohu, aby řídil
vaše rozhodnutí!
Bob Gass (UCB Radio)
John Perkins
Muž,
Mu , jehož
jeho nezastavila
nenávist
Rodina Perkinsových patřila mezi pachtýře,
podobně jako většina černošských obyvatel ve
státě Mississippi ve 30. a 40. letech 20. století.
Měli pronajatou půdu a ze všeho, co vypěstovali, museli část úrody
odvádět majiteli. Někteří z rodiny pašovali alkohol a hráli hazardní
hry. Na rozdíl od většiny černochů, kteří se obávali přijít do cesty
„bílému muži“ (tedy bělochům), se Perkinsovi nebáli postavit
žádnému člověku.
Také John Perkins byl drsný chlapík. Musel být. Maminka mu
zemřela, když mu bylo pouhých sedm měsíců. Otec rodinu opustil a
nechal děti v péči Johnovy babičky. Přestože John nebyl věřící,
většinou se pohyboval v blízkosti místního kostela, protože to bylo
jediné místo, kde se černoši mohli společně scházet.
Poté, co jeho staršího bratra Clydea zastřelil před kinem šerifův
pomocník – běloch, rodina poslala šestnáctiletého Johna do bezpečí
do Kalifornie. Daleko od otevřeně rasistického Jihu dostal John šanci
začít znovu. Ze školy sice kdysi utekl, ale uměl tvrdě pracovat, a tak
začal brzy prožívat nový pocit – úspěch. Nakonec se oženil se svou
dávnou láskou ze svého rodiště a přivedl si ji do Kalifornie, kde založili
rodinu. Z tohoto Perkinse jednou něco bude!
Do Johnových plánů však zasáhl Bůh. Při návštěvě sboru, kam
chodil jeho malý syn, John přijal Ježíše Krista, živého Boha, který mění
lidské životy. Poprvé ve svém životě začal číst Bibli. Nechal se vyučit
od druhých a začal vystupovat a kázat jak v černošských tak
v bělošských sborech. Nakonec mu Bůh řekl, aby se vrátil do
Misissippi a pomohl mladým, bez cíle bloudícím lidem. Takovým, jako
byl kdysi on. V 60. letech nebylo snadné se vrátit na Jih. Jednou to
Johna téměř stálo život.
Dnes je John Perkins známý jako muž, který uvádí evangelium do
praxe. V Mississippi založil společnosti Mendenhall Ministies a Hlas
Kalvárie, které mají za cíl sloužit lidem ve všech jejich potřebách.
V Kalifornii se jeho vize přinést změnu do života lidí a společnosti
naplnila v podobě Rodinného křesťanského společenství (CCDA). Obě
organizace ve jménu evangelia vzájemně sbližují černé a bílé
obyvatele. V Mississippi John také rozvíjí Centrum smíření, které
podporuje nejrůznější konference a o smíření a rozvoji. Toto
společenství také vydává časopis Smíření.
Odpuštění
Bití v Brandonské věznici
v znici
Hlas v telefonu křičel. „Dálniční policie zatkla Douga a několik
studentů a odvezla je do Brandonské
věznice!“
Reverend John Perkins položil
sluchátko a podíval se na svou ženu
Veru Mae. „Musím jet do Brandonu a
něco udělat,“ řekl tiše. „Musíme se
proti těmto falešným obviněním a bití ve věznici postavit.“
Perkins vězení už jednou navštívil – těsně před vánoci, kdy se šel
spolu s dalšími z Hlasu Kalvárie v Mendenhallu podívat za mladým
černochem, který byl uvězněn. Doslechli se, že ho zbili. Zatkli vlastně
celou skupinu, včetně dětí, ale nikdy jim neřekli, z čeho jsou obviněni.
Do vězení zašla i Vera Mae spolu s dalšími ze společenství, avšak cítili
se bezmocní a nevěděli si rady, podobně jako ostatní černošští
obyvatelé Mississippi roku 1969, kdy měli všechno pod kontrolou
běloši.
Tehdy dostal John Perkins nápad zahájit v Mendenhallu bojkot.
Běloši sice všechno vlastnili, ale byli závislí na černoších, kteří do
jejich obchodů přicházeli nakupovat. Pokud černoši nebudou o jejich
zboží jevit zájem, možná začnou běloši naslouchat jejich požadavkům:
a těmi byly spravedlnost, čestné jednání a práce.
Bojkot začal o vánocích a trval několik týdnů. Vlastníci obchodů si
změn samozřejmě povšimli. A mnoho bělochů se rozhněvalo. Teď byl
únor a Doug, bělošský dobrovolník z Hlasu Kalvárie, vezl několik
studentů z Tougaloo College zpátky do školy ve vedlejším okresu.
Vraceli se zrovna z pokojného pochodu na podporu bojkotu
v Mendenhallu. Dálniční hlídka jejich vůz zastavila a na základě
falešného obvinění Douga i studenty zatkla. Musí těmto buřičům
přece dát pořádnou lekci! Cestou do vězení pak Douga zbili.
Když se to reverend Perkins dozvěděl, sehnal několik dalších mužů
a společně vyrazili do vedlejšího okresu. Chtěli zjistit, zda je možné za
Douga a studenty složit kauci. Když však v Brandonu vystoupili z auta,
dozorci je okamžitě zavřeli do vězení. Následovalo kopání a bití…
Několik šerifových zástupců a členů dálniční hlídky přišlo „buřiče“
srovnat. Johna a jeho přátele zbili, podupali a zkopali do hlavy, žeber
a slabin. Celý zkrvavený v obličeji se John nateklýma očima díval do
tváří útočníků zkřivených vztekem a nenávistí.
Z nějakého důvodu však nebyl vůči nim schopen nenávisti.
Nechtěl, aby kvůli zlobě s nimi musel jednat tak, jak jednali oni s ním
– byli plní vzteku a schopní jakékoli krutosti a nespravedlnosti.
Trvalo však dlouho, než se mohl John Perkins podívat na policistu
bez pocitu strachu a hořkosti. Časem byl však schopen jim odpustit,
protože pochopil, že rasismus zraňuje každého.
Zraňuje černošské obyvatele, protože se s nimi zachází neuctivě a
upírají se jim stejná práva, jaká mají běloši. Nemoc rasismu zraňuje
však i bělošské obyvatelstvo, dokonce i křesťany tím, že je vede
k přesvědčení, že jsou lepší než černoši. Rasismus umožnil považovat
nespravedlivé, ba i násilné jednání s černochy za něco, co je
v pořádku.
Ne, uvědomil si John, nenávidět na oplátku nepřinese odpověď.
Pouze Ježíšova láska může změnit lidská srdce. Ježíš svým učedníkům
řekl, aby „milovali své nepřátele“. Dokonce i na kříži, když byl k smrti
ztýrán, Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“
Odpuštění
Odpušt ní je jedním ze způsob
zp sobů,
sob ,
jak můžeme
m eme milovat své nepřátele.
nep átele.
Z Božího slova:
Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23,34a)
K zamyšlení:
1. Proč si John Perkins myslel, že bojkot by mohl být dobrým
způsobem, jak vystoupit proti špatnému zacházení s černochy
v jeho městě?
2. Jak John reagoval poté, co ho ve vězení zbili, přestože
neporušil žádný zákon?
3. Ježíš dokázal odpustit svým nepřátelům. Existuje někdo,
komu Ježíš chce, abys odpustil ty?
MUSÍME BÝT CHUDÍ V DUCHU A ČISTÉHO SRDCE,
ABYCHOM MOHLI PROŽÍVAT STROM ŽIVOTA
Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee
Biblické texty: Ez 36,26-27; Mt 5,3.8; He 4,12; Ř 1,9; 7,6;
1Pt 3,4; Mk 12,30; 4,14-20; 2K 3,16-18; Jr 31,33; He 8,10;
Ž 51,8; He 10,22
SRDCE A DUCH
Podívejme se na to, jak musíme zacházet se srdcem a s duchem,
abychom mohli prožívat strom života. O srdci a duchu se mnohokrát
hovoří ve Starém i Novém zákoně. Musí nám být jasné, jaké
postavení a jakou funkci má srdce a jaký je rozdíl mezi srdcem a
duchem. Abychom tento rozdíl pochopili, musíme se navrátit přímo
k samotnému Slovu.
Ezechiel 36,26-27 ukazuje, že srdce je něco jiného než duch.
Srdce a duch nejsou synonyma, ale dvě různé věci. Tyto verše říkají:
,,A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha ....
Vložím vám do nitra svého Ducha." Nový duch, o němž se zde
hovoří, není Duch Svatý, protože v 27. verši je jiný Duch, který bude
vložen do našeho nitra, do našeho ducha. Lidské srdce tedy není
totéž, co lidský duch. Oba jsou to však orgány lidské bytosti a musí
být obnoveny.
Matouš 5,3 říká: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je
království nebes." Duch, o kterém se zde hovoří, je lidský duch,
nikoliv Duch Svatý. Být chudý duchem neznamená mít chudého
ducha. Být chudý duchem znamená mít toho nejlepšího ducha. Je to
nejen mít pokorného ducha, ale také být vyprázdněn v duchu, v
hloubi své bytosti, nelpět na starých věcech staré dispenzace, ale
být uprázdněn pro přijetí nových věcí, věcí Božího království. Náš
duch musí být vyprázdněn od mnoha věcí. Lidé mají ducha
naplněného mnoha věcmi. Když jsme se nyní obrátili k Pánu,
musíme vyprázdnit svého ducha a být chudí duchem. Matouš 5,8
říká: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha." Kdyby srdce
znamenalo totéž co lidský duch, nebylo by nutné, aby Pán v
Matoušovi 5 uváděl tato dvě různá blahoslavenství. Naše srdce musí
být čisté a náš duch musí být vyprázdněný. Čisté srdce a
vyprázdněný duch jsou dvě hlavní podmínky pro devět
blahoslavenství, která Pán uvádí v Matoušovi 5.
List Hebreům 4,12 říká: "Neboť slovo Boží je živé a činné, je
ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a
ducha, kloubů a morku, a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje
srdce." Duše a duch jsou dvě různé věci, jako klouby a morek. Také
srdce je něco jiného. Srdce má myšlenky a postoje. Znovu vidíme,
že mezi srdcem a duchem je rozdíl. Duch je orgánem, jímž
navazujeme kontakt s Bohem (J 4,24), zatímco srdce je orgánem
naší lásky k Bohu (Mk 12,30). Náš duch Boha kontaktuje, přijímá,
obsahuje a prožívá. Nejdříve je však třeba, aby naše srdce Boha
milovalo. V našem srdci je mysl s myšlenkami a vůle s postoji.
List Římanům 1,9 říká: "Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v
evangeliu jeho Syna." List Římanům 7,6 (MP) říká, že „nevolnickou
službu konáme v novosti ducha". Služba Pánu probíhá v duchu.
Láska k Pánuje věcí srdce. Srdce miluje a duch slouží. Musíme
sloužit v novosti ducha a nikoliv ve zvetšelosti litery.
SKRYTÝ ČLOVĚK SRDCE
První list Petrův 3,4 (NBK) říká: "Ale ten skrytý člověk srdce
oděný nepomíjivostí krotkého a pokojného ducha, jenž je velmi
drahý před Bohem." v našem srdci je skrytý člověk. Skrytý člověk
srdce je tichý (krotký) a pokojný duch. Je očividné, že člověk uvnitř
domu není totéž, co dům. Duch je skryt v srdci a je skrytým
člověkem v srdci. Ozdobou manželek před Bohem by měla být
jejich vnitřní bytost - skrytý člověk jejich srdce, jímž je jejich duch, v
tichosti a pokoji. Toto je nepomíjivá ozdoba, na rozdíl od
pomíjivých vlasů, zlata a šatů (3,3). Tato duchovní ozdoba je před
Bohem velmi drahá. Člověk se může oblékat do krásných šatů, které
jsou ozdobou vnějšího člověka, avšak tento člověk může mít
pyšného ducha. Takový člověk může být vyšňořen navenek, ale
uvnitř nemá žádnou duchovní ozdobu. Petr sestry nabádal, aby se
příliš nevěnovaly vnějším ozdobám, ale aby se staraly o skrytého
člověka srdce. Náš duch by měl být ozdoben tichostí a pokojem.
MILUJME PÁNA Z CELÉHO SRDCE
Mk 12,30 říká: "Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého
srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Funkcí srdce
je milovat. Srdce je orgánem lásky a my máme příkaz milovat Pána,
svého Boha, z celého svého srdce.
ZACHÁZEJME SE SRDCEM TAK,
ABY V NÁS MOHL RŮST KRISTUS
Podobenství o rozsévači v Markovi 4 věnuje pozornost lidskému
srdci. Lidské srdce je půdou pro zrno, které rozsévá Otrok-Spasitel.
Marek 4,14 (ČEP) říká: „Rozsévač rozsívá slovo." Rozsévač je Kristus a
slovo je také Kristus. To znamená, že Pán Ježíš přišel rozsévat sám
sebe do nás. On sám je rozsévač i semeno života. Verš 15 (ČEP) říká:
"Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned
přichází satan a odnímá slovo do nich zaseté." "Podél cesty"
znamená místo blízko cesty. Je ztvrdlé dopravou, která probíhá na
cestě, a semena do něj těžko pronikají. To je předobraz
zaneprázdněného srdce, které ztvrdlo ruchem světa a není otevřeno
pro porozumění a uchopení slova království. Půda nesmí být ničím
zatěžkána a musí být otevřena pro semeno života, ale okraj cesty
bývá příliš zdupán shonem světa. Je to srdce, které bylo
zaneprázdněno mnoha jinými věcmi, a tak ztvrdlo. Místo podél cesty
představuje zaneprázdněné srdce.
Verše 16 a 17
(ČEP) říkají: "A
podobně ti, u nichž
je
zaseto
na
skalnatou půdu: Ti
slyší slovo a hned
je
s
radostí
přijímají. Nemají
však v sobě kořen a
jsou nestálí; když
pak přijde tíseň
nebo
pronásledování pro
to slovo, hned
odpadají." Skalnatá
půda neobsahuje
mnoho
úrodné
půdy.
Označuje
kamenné
srdce.
Trochu
půdy
dobré pro semeno obsahuje, ale ta je příliš mělká a pod ní je skála.
Semeno v kamenném srdci zakoření jen stěží. Mnohokrát jsme
ochotni slovo přijmout, ale přijímáme je jen povrchně, protože v
našem srdci jsou kameny. Proto je pro Krista těžké zasévat semeno
života, které by v nás zapustilo hluboký kořen.
Verše 18 a 19 (ČEP) říkají: "U jiných je zaseto do trní: Ti slyší
slovo, ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí
vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody." Naše chtivost
ostatních věcí může slovo zadusit. Možná že si myslíte, že časné
starosti a vábivost majetku vás nesužují, ale co chtivost ostatních
věcí? Někdo může toužit po vysokém postavení či vysoké hodnosti.
Časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí dusí slovo,
takže zůstane bez úrody.
Verš 20 (ČEP) 5: "Toto pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré
země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i
šedesátinásobnou i stonásobnou." Dobrá země, dobré srdce, je
srdce, které není ztvrdlé ruchem světa, srdce bez hříchů, bez
časných starostí, neovlivněné vábivostí majetku a bez chtivosti
ostatních věcí. Takové srdce je čisté, dobré a spravedlivé.
Trojjediný Bůh, který je stromem života, do nás vložil sám sebe,
abychom jej vychutnávali. Je semenem života zasetým do našeho
srdce. Naše srdce je jako půda, jako země. Je-li půda našeho srdce
zemí podél cesty, dupanou světem a zaujatou mnoha věcmi,
ztvrdne. Naše srdce musí být osvobozeno od každého předsudku
vůči semeni života, které do něj má být zaseto. Možná že naše srdce
není zaujaté, ale mohou v něm být skryté skály. Skály jsou skryté
hříchy, osobní touhy, sobectví a sebelítost, které semeni zabraňují v
tom, aby zapustilo kořen hluboko do země. Můžeme být zdánlivě
dobrým bratrem či dobrou sestrou, a přitom můžeme být před
Pánem povrchní, protože v našem srdci jsou kameny. Pán jako
semeno života pak nemůže zapustit kořeny hluboko do nás. Je také
možné, že naše srdce je naplněno trním, jímž jsou časné starosti,
vábivost majetku a chtivost ostatních věcí. Někteří lidé se svým
srdcem upjali k lepšímu autu. I takováto chtivost může dusit slovo a
bránit mu v tom, aby neslo úrodu. Trní překáží růstu semene a dusí
je.
Má-li v nás Pán růst jako semeno života pro naše plné
vychutnání, musíme se vypořádat se svým srdcem. Musíme Pána
prosit, aby se nad námi slitoval. Z jeho milosrdenství se můžeme
zbavit všech těchto negativních věcí ve svém srdci. Musíme
odstranit vše, co poutá náš zájem. Musíme odstranit všechny
skryté kameny: časné starosti, vábivost peněz či chtivost ostatních
věcí. Pak bude naše srdce dobré, spravedlivé, správné, osvobozené
a připravené na Krista jako semeno života, které poroste v našem
nitru.
OBRAŤME SRDCE K PÁNU
Druhý list Korintským 3,16-18 (podle RcV) říká: "Kdykoli se
však [srdce] obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. Ten Pán je Duch, a
kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s
odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž
obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha." o Pánu můžeme
hovořit jako o oživujícím Duchu, ale naše vychutnávání a prožívání
Pána jako živého Ducha závisí na tom, zdaje k němu obráceno
naše srdce. Když se naše srdce obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.
Závojem je vlastně naše odvrácené srdce. Obrácením srdce k Pánu
závoj odstraníme. Naše srdce je rozhodujícím faktorem v našem
vychutnávání Pána jako oživujícího Ducha a při naší přeměně v
obraz Pána. Máme-li vychutnávat Pána jako oživujícího Ducha a
být jím proměňováni, musíme se vypořádat se svým srdcem. Naše
srdce musí být obráceno k Pánu.
SLOŽKY ČLOVĚKA
První list Tesalonickým 5,23 přesvědčivě ukazuje, že člověk se
skládá ze tří složek: z ducha, duše a těla. V Písmu je mnoho dalších
pasáží, které prokazují, že člověk je bytostí ze tří složek (viz The Parts
ar Man, vyd. Living Stream Ministry). Částmi duše jsou mysl,
poznávací část (Ž 13,2 Kral.; 139,14 Kral.), city, milující část (1S 18,1;
Pís 1,7 Kral.), a vůle, rozhodovací část (Jb 7,15 Kral.; 6,7 Kral.). Mysl
máme proto, abychom mysleli, věděli a uvažovali; city jsou k tomu,
abychom milovali, nenáviděli a byli šťastni či zarmouceni; a vůle
slouží k rozhodování a volbě. Duše je samou osobností člověka.
Duch má také tři části. Jsou to svědomí (Ř 9,1; srov. 8,16),
společenství (J 4,24; Ř 1,9) a intuice (lK 2,11). Svědomí máme proto,
abychom rozlišovali správné a nesprávné; svědomí nás buď
ospravedlňuje, nebo odsuzuje.
Společenství je pro kontakt s
Bohem a obecenství s Bohem.
Cílem intuice je, abychom měli ve
svém duchu přímé vnímání a
cítění, bez ohledu na rozum či
okolnosti. Intuice může přímo
vnímat Boží mysl, vůli nebo srdce.
Tento vjem přímého spojení s
Bohem
častokrát
odporuje
poznání mysli a emocím neboli
citům duše.
Srdce je souborem všech částí duše plus jedné části ducha,
svědomí. Srdce tedy sestává z mysli, vůle, citů a svědomí. List
Hebreům 4,12 hovoří o myšlenkách a postojích srdce. Myšlenky jsou
v mysli a postoje souvisí s vůlí. List Hebreům 10,22 říká, že naše
srdce musí být očištěno od zlého svědomí. Také jsme viděli, že Pána
musíme milovat z celého srdce. Stínovaná oblast v následujícím
diagramu znázorňuje složky srdce.
Na předchozí stránce uvedený diagram ukazuje, že duch jako
skrytý člověk srdce je obklopen srdcem. Kniha Přísloví 4,23 říká:
"Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život."
Srdce je branou, vstupem a výstupem ducha. Když je srdce
uzavřeno, je duch uvězněn. Jestliže se srdce otevře, duch bude
uvolněn.
Jeremjáš 31,33 říká: "Toto je smlouva, kterou uzavřu s do- mem
izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim
dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou
mým lidem." Tento verš je třeba porovnat s listem Hebreům 8,10:.
"Dám jim své zákony do mysli." v Jeremjášovi 31,33 je k označení
mysli použito výrazu nitro. To dokazuje, že mysl je součástí nitra. Je
to také výklad pojmu vnitřní části CRcV) neboli nitro (Kral.:
vnitřnosti). Do nitra náleží nejen mysl ale i city a vůle, jež vytvářejí
srdce. V Jeremjášovi 3133 Hospodin říká, že nám dá do nitra svůj
zákon. Avšak v listu Hebreům 8,10je použito slovo "zákony".
Nakonec se jeden zákon stává mnoha zákony. Když do nás Bůh vloží
svůj božský život, vloží do našeho ducha zákon života, který se
odtud šíří do našeho nitra, tedy do mysli, citů a vůle, a stává se
několika zákony. Zákon života se stává zákonem mysli, zákonem citů
a zákonem vůle.
Žalm 51,6 (přeloženo z KJV) říká: "Hle, žádáš pravdu v nitru; a ve
skryté části mi dáš poznat moudrost." Nitro zde je opět mysl, city a
vůle. Pravda souvisí s nitrem a moudrost se skrytou částí. Moudrost
je hlouběji než pravda. Bůh touží, abychom měli pravdu v mysli,
citech a vůli. V našem duchu, který je skrytou částí, skrytým
člověkem srdce, nám Bůh dá poznat moudrost.
OTEVŘME SRDCE PÁNU POKÁNÍM A VYZNÁNÍM HŘÍCHŮ
Poznali jsme, že Pánovým úmyslem je zasít do nás sám sebe jako
semeno života. My jsme živá země, živá půda, živé pole. Duch je
obklopen srdcem, a proto má-li do nás Pán vstoupit, musí se naše
srdce otevřít. Své srdce můžeme Pánu otevřít pokáním a vyznáním
hříchů. Činit pokání znamená v řečtině změnit myšlení nebo obrátit
mysl. Naše mysl původně nebyla obrácena k Pánu, ale k něčemu
jinému, a byla na to zaměřena. Nyní musíme činit pokání, což
znamená, že musíme změnit myšlení a obrátit svou mysl - tedy
otevřít mysl Pánu. Výsledkem pokání bude vždy vyznání hříchů. Je
třeba vyznat Pánu všechna selhání, hříchy a nedostatky. Vyznávat
znamená uplatňovat svědomí. Když činíme pokání obrácením mysli,
ihned vyznáváme pomocí svědomí. Potom dojde k otevření srdce.
Pokud míníme své pokání před Pánem vážně a vyznáme před Bohem
všechny své chyby, budou okamžitě zasaženy a pohnuty naše city.
Řekneme Pánu: "Pane Ježíši, miluji tě." Až se probudí naše city, naše
vůle se rozhodne pro Pána a my řekneme: "Pane, ode dneška nechci
nic než tebe. Chci, abys byl můj cíl a má jediná touha. Chci vyhledávat
jen tebe." Mysl srdce se obrátí, svědomí srdce se otevře a city a vůle
srdce se přidají. Tak se celé srdce otevře Pánu a Pán do něj může
vstoupit. Své srdce Pánu otevíráme pokáním a vyznáváním hříchů. To
je zjeveno v Písmu a prokázáno naší zkušeností.
Je smutné, že mnozí z nás se brzy poté, co do nich Pán vstoupil,
uzavřeli. Tak byl Pán uvězněn v jejich duchu a nemohl si učinit domov
v jejich srdci. Možná že poté, co jsme byli spaseni, se naše city, vůle,
mysl a svědomí Pánu postupně uzavíraly a on se tak stal vězněm
našeho ducha. Proto nás Pán ve Starém i Novém zákoně stále vyzývá
k pokání. V sedmi dopisech církvím ve Zjevení 2 a 3 Pán svatým znovu
a znovu říká, aby činili pokání. Den co den, večer i ráno musíme činit
pokání. Činit pokání znamená obrátit mysl k Pánu, otevřít svou mysl.
Poté se uplatní naše svědomí zevrubným vyznáním hříchů. Svědomí
budou následovat naše city láskou k Pánu a naše vůle rozhodnutím
pro Pána. Výsledkem bude, že se naše srdce plně otevře Pánu a
uvolní mu cestu k tomu, aby nás naplnil sám sebou. Toto je způsob,
jímž musíme zacházet se svým srdcem, abychom je učinili dobrou
půdou, v níž by Pán jako semeno života mohl růst.
Poddáme-li se Pánu tímto způsobem, zbavíme svou osobnost
jakýchkoliv svázaností. Kamení a trní v našem srdci bude odstraněno.
Pak bude naše srdce dobré a čisté. Nepřítel stále hledá příležitost, jak
naše srdce svést na scestí. Mnohdy dopouštíme, aby půda našeho
srdce byla zdusána a ztvrdla. Můžeme být zcela upoutáni svou ženou,
svými dětmi nebo svými rodiči. Když pak na shromáždění
nasloucháme Božímu slovu, nemůže do nás proniknout. Příčinou je
naše zaneprázdněné srdce. Srdce mohou zaměstnávat pozemské
věci, věci jiné než Kristus. Můžeme mít pocit, že nějaký bratr nebo
sestra jsou skutečně zaujati Pánem, ale může nám uniknout, že jejich
srdce obsahuje nějaké skryté kameny a tím znemožňuje semeni
života, aby v nich zapustilo kořen. Také trní, jímž jsou časné starosti,
vábivost majetku a chtivost ostatních věcí, může růst společně se
semenem a dusit je. Pán je připravený a dostupný, ale naše srdce tak
dostupné není. Naše srdce není čisté. Proto se s ním musíme
vypořádat. Srdce musí být očištěno.
List Hebreům 10,22 říká, že naše srdce musí být očištěno od zlého
svědomí. Musíme mít svědomí, které nás neobviňuje a které je bez
poskvrny. Naše svědomí musí být omyto a pročištěno. Pak se naše
srdce osvobodí od všeho, co je zaplňuje, aby bylo dobrou půdou pro
Pána. Je třeba ošetřit všechny čtyři části našeho srdce. Mysl musí být
vždy obrácena k Pánu. City musí Pána vždy milovat a být pro něj
zapálené a horlivé. Vůle musí být poddajná a ohebná, a přitom
pevná. A konečně svědomí musí být očištěné a bez poskvrny. Pak
budeme mít správné srdce. Musíme se snažit přijmout toto životní
ponaučení a pomáhat v tom Božím dětem. Abychom mohli radostně
užívat Pána, je toto ponaučení nutné.
PODDEJME SE PÁNU, ABYCHOM BYLI CHUDÍ DUCHEM
Kromě toho, že se poddáme Pánu, abychom byli čistého srdce,
musíme jít ještě hlouběji a stát se chudými duchem. Je možné, že náš
duch není uprázdněn pro další Pánovy věci, které do nás mají být
vloženy. Podle Matouše 5 musíme svého ducha vyprázdnit. První
podmínkou devíti blahoslavenství v Matoušovi 5 je být chudý
duchem. Musíme se modlit: "Pane, vyprázdni mě. Vyprázdni mého
ducha od všeho, co nejsi ty sám. Vyprázdni mého ducha dokonce i od
starých zážitků s tebou." Neměli bychom být naplněni starými
prožitky Krista. Naše staré prožitky Krista nám mohou překážet v
prožívání Krista novým, svěžím, současným způsobem. Náš duch musí
být vyprázdněn. To je skutečná pokora. Je možné, že někdo je
navenek pokorný, ale v duchu je pyšný. Pravá pokora je věcí ducha.
Proto Petr říká, že je zapotřebí tichého a pokojného ducha. Skutečná
tichost je v duchu. Člověk může být navenek pokojný, ale vnitřně
může být naplněn mnoha názory.
Den co den musíme přijímat ponaučení, jak nechat svého ducha
vyprázdnit od mnoha starých věcí, jako jsou staré poznání a staré
zkušenosti, abychom byli chudí duchem. Není-li naše srdce
otevřeno, Pán do nás nemůže udílet sám sebe. Je-li náš duch plný,
Pán nemůže do naší bytosti vkládat své svěží věci. Musíme být
chudí duchem a čistého srdce. Musíme Pána prosit, aby vyprázdnil
našeho ducha a vyčistil naše srdce. Pak bude mít volnou cestu a
patřičný prostor, aby nás mohl naplnit.
PRAVÉ SRDCE A PRAVÝ DUCH PRO PROŽÍVÁNÍ A
VYCHUTNÁVÁNÍ KRISTA JAKO STROMU ŽIVOTA
Srdce spolupracuje s duchem, ale duch je orgán, jímž Pána
přímo přijímáme a kontaktujeme. Chceme-li s Pánem navázat
kontakt, musíme uplatnit svého ducha. Chceme-li Pánu sloužit,
musíme uplatnit svého ducha. Chceme-li přijmout Pána, vpustit jej
do svého nitra, musíme uplatnit svého ducha. Uplatňování ducha
však závisí na stavu srdce. Je-li stav našeho srdce nesprávný, sotva
můžeme uplatnit ducha. Vůči svatým ve sboru bychom nikdy
neměli taktizovat. Neměli bychom mít dvojí tvář; před bratrem
něco předstírat, a za jeho zády jej podrývat. Naše srdce musí být
čestné a upřímné, abychom mohli prožívat Pána. Musíme být věrní,
čestní a otevření. Cítíme-li, že je třeba něco říci, měli bychom to říci
věrně, čestně a vhodně. Jsme Boží děti, děti světla. Naše srdce musí
být čestné a čisté. Naše svědomí musí být očištěné. Jak se můžeme
patřičně modlit, jestliže nás srdce odsuzuje?
Všichni musíme vzhlížet k Pánu, abychom se poučili, jak se
vypořádávat se všemi negativními věcmi v naší osobnosti. Musíme
Pána prosit, aby nám dal čisté srdce s myslí, která se stále obrací k
Pánu a upíná se k Pánu. Musíme Pána prosit, aby nám dal svědomí,
které se stále tříbí vyznáváním chyb a hříchů před Pánem. Tehdy
bude Pán moci učinit naše city velmi horlivými a zapálenými pro něj
a vůli poddajnou, ohebnou a pevnou. Poddejme se Pánu také
proto, aby nás učinil chudými duchem. Musíme hladovět a žíznit po
dalším čerstvém, novém a současném prožívání Pána. Náš duch by
neměl být ničím zaplněný ani by neměl na ničem ulpívat, ale
neustále by měl být vyprázdněný. Pak budeme prožívat a
vychutnávat Krista a Kristus bude mít možnost, postavení a prostor
pro to, aby rostl v našem nitru. Kéž nám Pán dá správné srdce a
správného ducha, abychom jej mohli prožívat a vychutnávat jako
strom života
Pokračování příště…
1. Označení šesti měst, které poskytovaly ochranu těm, kteří
někoho neúmyslně zabili. (zač. U)
2. Co žádal Gedeón od Boha, než šel do boje s Midjánci? (zač. Z)
3. Jméno hejtmana Saulova vojska. (zač. A)
4. Jméno Jeremiášova písaře. (zač. B)
5. Jaké měl Zacheus zaměstnání? (zač. C)
6. Babylónský král, který nechal Daniela uvrhnout do jámy se lvy.
(zač. D)
7. Domovská země dvořana, kterého pokřtil Filip. (zač. E)
8. Jak se jmenoval muž, jehož děti zahynuly ve vichřici?
9. Jak se jmenovaly Lazarovy sestry?
10. Kdo řekl: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“?
11. Kdo vedl Izraelce při dobývání Jericha?
12. Kdo komu řekl: „Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli
mně.“
13. Kdo komu řekl: „Můj otec vás trestal biči, já vás však budu
trestat důtkami.“
14. Kdo komu řekl: „Ponech ho ještě tento rok…“
15. Jak byli příbuzní Félix a Drussila.
16. Kolik dětí měla první Davidova žena Míkal?
17. Původní název Bét-el, než je Jákob přejmenoval?
Odpovědi z minulého čísla 2/2012
1)Marie Magdalena (Jan 20, 11-18); 2) Nebó (5. Moj. 32, 49; 34,1-5); 3) Opona v chrámu
(Mat 27,51; Mar 15,38; Luk 23,45); 4)Perskému (Ezd 1,1); 5) Roj včel (Soud 14,8); 6)Sára (1.
Moj 17.kapitola); 7) Theofil (Sk 1,1); 8) Lában (1. Moj. 24,29); 9) Nátan (2.Sam 12, 1-10);
10) Tabita - Dorkas (Skut 9, 36-41); 11) Šulamitka v písni Šalamounově svému milému (Pís
1,6); 12) Jákob neznámému s nímž bojoval (1. Moj 32,27); 13) Ježíš Kristus ve vidění Janovi
(Zjev 1,11); 14) Achímaas a Jónatan (2. Sam 17,17-21); 15) Ježíš uzdravil slepého (Jan 9,
1nn) 16) Dům vyzutého (5. Moj 25,10); 17) Z Nardu (Jan 12,3).
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Věrka Jurášová☺
☺
Cenou je kniha „Střetnutí“ autor Frank E. Peretti
MOC GRATULUJEME !!!
Příště se hraje o knihu „Průzor časem“ Autor Zdeňka Sedláčková
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od
Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním
v přípravě na Boží slávu).
Sladká chuť svatého ovoce
Na svatosti je něco půvabného, něco nádherného a přitažlivého. Když
usilujeme o svatost, usilujeme o to, být zahaleni do nebeské radosti. Žít
svatý život znamená přebývat u zdroje veškeré pravé rozkoše. Znamená
to okusit život z Božího pohledu, těšit se z něj, jak se z něj těší sám Bůh.
15.kapitola
„Svatost je základním atributem Boha; je to sláva, lesk a harmonie všech
Jeho ostatních dokonalostí.“
(Samuel Fallows, Pop. &Cri. Bib. Encyc.)
Pravá a falešná svatost
Přestože slovo „svatost“ znamená „být oddělený“, možný výklad
hebrejského slovního kořenu pro „svatost“ je „zářit; být čistý, nový nebo
čerstvý; nezašlý (lesklý)“. Svatost působí oddělení od hříchu, ale samotné
oddělení od hříchu nevypůsobí svatost. Naše posvěcení není způsobeno
nepřítomností hříchu; svatost přichází z Boží přítomnosti. Můžete se
„nedotýkat nečistého“, nejste-li však láskou spojeni s Božím otcovstvím,
nikdy nepoznáte pravou svatost; vše, co budete mít, je náboženství.
Naše svatost je Kristus v nás, neboť jak úzký je náš vztah s Ním, do té
míry budeme odrážet Jeho svatost.
Ať už však svatostí míníte cokoli, pamatujte si toto: Ježíš byl tím
nejsvatějším člověkem, jaký kdy žil, a přesto byl naprosto svoboden od
náboženskosti. Co je to „náboženskost“? Je to postoj, jenž vyzdvihuje
formu a obřad jako standard spravedlnosti nad čisté postoje srdce.
Příkladem náboženskosti jsou farizeové.
Avšak před tím, než ve spěchu vyneseme rozsudek nad farizei, nám
krátká studie o jejich původu pomůže vyhnout se jejich chybám. Sekta
farizeů vznikla po Makabejských válkách. Makabejci byla rodina
zbožných kněží, věrných Mojžíšově Zákonu, kteří pevně a úspěšně
bojovali proti pohanským vlivům a okupaci Izraele. Farizeové byli kněžští
potomci Makabejců a po téměř 200 let udržovali vysoký makabejský
standard oddělení od pohanství. Samotné jméno farizeové vlastně
znamená „oddělený“.
Až do doby těsně před Kristovým narozeninám byli farizeové
nejdůstojnějšími lidmi v Izraeli. Byli spravedliví, odvážní a občas pro svou
víru i mučeni. Byli to zřejmí dědicové Božího království.
Přesto jako každou sektu, jejíž náboženský důraz není motivován
soucitem a láskou Boží, farizee jejich oddělení nakonec uvedlo do
povýšeného a samospravedlivého postoje vůči jejich bližním. Třebaže
udržovali povrchní vztah se zbytkem židovské společnosti, svými zvyky a
šatem byli vzdáleni od svých bratří, neboť se považovali za příliš svaté,
než aby se zapojovali do všedních stránek každodenního života.
Pokud se týče různých aspektů Zákona, dodržovali farizeové sobotu,
dávali desátky i ze zahradních rostlin a na čelo a na zápěstí si podle toho
nejpřísnějšího Mojžíšova přikázání (Deut 6:8) přivazovali fylaktéria (malé
krabičky s verši Písma). Věřili ve vzkříšení, anděly a duchy (Sk 23:8) a
stranili se společnosti zjevně špatných nebo nemorálních lidí. Přesto
farizeové zanedbali závažnější věci Zákona: spravedlnost, milosrdenství a
věrnost (Mt 23:23). Do doby Kristova narození byli farizeové pyšní na
svůj profil a hodnost jim udělené jako duchovním.
Na vykreslení toho, jak byli nakonec farizeové sebespokojeni, považme
období kolem Ježíšova narození. Jejich lhostejnost vůči tomuto
vzácnému okamžiku ukazuje na to, jak moc se vzdálili od Boha a jak byli
zcela zaujati svým náboženstvím.
Kde byli farizeové, když se narodil Kristus?
Zářivé hvězdné těleso povstalo na východě a den za dnem se blížilo
k Jeruzalému. Když se zastavilo nad městem a svítilo na něj, do města
vjížděla velká karavana, jež sledovala hvězdu až z Kaldejska. Do bran
Jeruzaléma vstupovali hlavní kaldejští astrologové: mágové. Písmo nám
říká, že „když to uslyšel král Herodes, znepokojil se a s ním celý
Jeruzalém“ (Mt 2:3), zvláště při oznámení mudrců: „Kde je ten král
Židů? Spatřili jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu
poklonit“ (v. 2).
Bible výslovně říká, že Herodes se vyptával všech velekněží a zákoníků na
místo narození Mesiáše – a právě tito farizeové jej informovali:
„Betlém“. Kristus, naděje Izraele, Ten, o němž psal Mojžíš, se narodil –
sama nebesa potvrzovala tuto událost zjevením „hvězdy“, a přesto tu
věc farizeové ani neprošetřili, ačkoli byl Betlém od Jeruzaléma vzdálen
pouhých deset kilometrů!
Mágové, kteří byli svým původem pohané, urazili více než 1300
kilometrů přes pouště, za velkých výdajů a přes velké nebezpečí, aby
uspokojili svou touhu uctívat! (Mt 2:2) Na druhé straně farizeové, kteří
znali Písmo a byli dědici Mojžíšova Zákona, neprojevili nejmenší zájem a
neposlali žádnou delegaci, přestože mohli do Ježíšova rodiště dojít pěšky
za necelé dvě hodiny.
Jak nepohnutelní byli farizeové ve svém samospravedlivém postoji! Jak
neohroženě vzdorovali Božímu Duchu! Pevně lpěli na svých tradicích; jak
pečlivě si zachovávali své postavení! Jak zbožní byli i v tu chvíli, když
vydávali Toho, kterého měli uctívat, k ukřižování, tím, že odmítli vejít do
římského praetória „…aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního
beránka“! (Jan 18:28).
Toto byla jejich náboženskost: lpěli více na svých naukách než na
poslušnosti Boha. Domnívali se, že znát Písmo má stejnou hodnotu, jako
je žít. Jednoduše se chovali tak, jako se dnes chovají mnozí křesťané: jsou
více zaměřeni na náboženství než na skutečné následování Ježíše.
A tak než příliš ostře odsoudíme farizee, přeměřme sami sebe: jak si
stojíme v ohledu spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti? Jak jsme
soucitní v péči o potřebné a v ochotě se obětovat za změnu hříšníka?
Když se Ježíš právě rodí v nějakém sboru v našem městě, jak vysoko se
stavíme nad Jeho potřeby? Neboť Ježíš nás varoval, že nebude-li naše
spravedlnost převyšovat spravedlnost farizeů, nemůžeme vejít do
Království nebeského (Mt 5:20).
Podstata Ducha svatého
Ježíš nechce, abychom byli tak náboženští, že bychom ztratili Boha.
Kristova ctnost a moc pocházela z Ducha svatého, ne z ducha
náboženského. Bylo to ovoce Ducha svatého, jež Otec korunoval mocí.
Láska uzdravovala nemocná těla. Pokoj vyháněl sužující duchy. Radost
uvolňovala zajaté hříchem.
Ježíš řekl: „Strom se totiž poznává po ovoci“ (Mt 12:33). Mluvil Ježíš o
botanice? Samozřejmě, že ne. Mluvil spíše o vnitřní podstatě věci.
Chcete-li vědět, zda je vaše učení zdravé, zkoumejte ovoce, které nese
ve vašem životě. Duch svatý by měl v životě věřícího plodit svatý život.
Ale jak vypadá svatý život? Písmo nám říká, že „…ovocem Ducha je…
láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost,
sebeovládání…“ (Ga 5:22-23). Jako se tedy strom poznává po ovoci, tak i
charakter Ducha svatého se zjevuje nebo poznává podle ovoce. Jestliže si
myslíte, že chodíte v Duchu svatém, v rozpoznání, v darech, a přesto
postrádáte lásku, radost a pokoj Ducha svatého, můžete chodit jenom ve
falešném náboženském duchu. Jste-li schopni si všimnout, o kolik jste
„svatější“, potom nejste svatější, ale jenom více náboženští. Svatost není
schopna si všimnout sebe sama. Svatost je strom obtěžkaný duchovním
ovocem, strom zakořeněný v přítomnosti Boží.
Tam, kde náboženství neustále tříští věci v rozdělení a svárech, přináší
svatost - tj. nejvnitřnější Boží podstata – plodnost, uzdravení a jednotu.
Jak velice potřebujeme pravou svatost! Neboť dnes žijeme ve světě, kde
sbor stojí proti sboru a věřící proti věřícímu. Kdyby mezi námi Duch svatý
skutečně vládl, bylo by zde pokání, uzdravení, obnovení a láska. Děly by
se pravé a trvalé zázraky.
Rozdělení, jež dnes vidíme v křesťanství, je od zlého. Je to hřích, z něhož
musíme ještě před tím, než se Ježíš vrátí, činit pokání. Je to náboženské.
V každé společnosti by měla být pouze jedna církev: mnohotvará pravá
církev, která, přestože se setkává na různých místech, je sjednocená
v Duchu a lásce jednoho k druhému. A potom bude také druhá skupina,
falešná církev, sestávající se z různých izolovaných táborů lidí, kteří se
budou domnívat, že oni jediní mají pravdu, lidé, kteří se budou nazývat
„Oddělení“, a nikdy si nebudou vědomi toho, že právě to bylo jméno
farizeů.
Pamatujte si toto: náboženství je samo sobě bohem. Ježíš nikdy neřekl,
že máme být „denominací světa“, „sektou ležící na hoře“. Ne. Řekl,
abychom byli „světlo světa…město ležící na hoře“ (Mt 5:14). Když jste
svatí, jste více zaměřeni na lidi než na náboženství, odrážíte soucit svého
Krále.
Pokračování příště…
Jsme divadlem tomuto světu – hrajme tak, ať se
publikum nenudí!
Bůh nikdy nezapomene na to, aby nám něco
chybělo.
V současné době trvá věčnost čtyřiadvacet hodin.
Chceme život v plnosti, ale nejsme ochotni platit
plnou cenu.
Bůh tě nepřátel nezbaví – ale je zase nezbaví tebe.
Kříž nás drží při zemi, ale nikde jinde se nebe
nelze dotknout.
Když se naučíš čekat na Hospodina, začnou se dít
nečekané věci.
Nejšikovnější lovec
Kolčava je jeden z nejvýkonnějších
lovců. Za rok uloví 4-4,5 tisíce myší a
hrabošů. Kam se hrabou kočky.
Největší kroužkovec
V jižní
Africe
byl nalezen největší známý
druh žížaly na světě. Je to již
dávno, přesně v roce 1937
byla nalezena žížala o celkové
délce 6,7 metru. Tato délka
byla při přirozeném natažení a
v průměru měla žížala 2
centimetry.
Největší květ
Raflézie
V roce 1818 přírodovědci T. S.
Rafles a J. Arnold v lesích Sumatry
ucítili silný zápach hnijícího masa.
Po chvíli objevili zdroj: obrovský
květ, rozprostřený na zemi. Při
metrovém průměru vážil 15 kg!
Vše pozorovali a popisovali
několik dnů. Arnold při tom v
močálech onemocněl tropickou
žlutou zimnicí a zakrátko zemřel. Na památku obou objevitelů
rostlina s největším květem dostala pojmenování raflézie
Arnoldova (Rafflesia arnoldi), jinak patma.
KOUTEK PRO DĚTI
1.Křížovka s vtipem
František jde navštívit kamaráda, a když vejde k němu na zahradu,
vidí, jak jeho pes sedí v boudě a čte si noviny. Jen mu kamarád otevře,
hned se ptá: „To je úžasné, tvůj pes si čte noviny?“ „Ale ne, nenech se
mýlit, on jen….!“ (konec vtipu se dozvíš z tajenky ve žlutém sloupci).
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Král džungle
Kořist loupežníků
Malá moucha
Sestra maminky
Místnost, kde se učí žáci
Paže jinak
Připravovat jídlo
2.Hádanky
8.
9.
10.
11.
12.
Opak slabosti
Nástroj ke krájení
Černý pták
Slaví svátek 24.prosince
Orgán, kterým se díváme
13. Vodní živočich
a) Dvě sestry se dlouhou dobu neviděly, a tak se dohodly, že se
navštíví a seznámí se se svými dětmi. První žena měla jednoho syna a
dvě dcery a druhá dva syny a dvě dcery. Kolik sester se tu potkalo?
b) Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká,
ukousni, je sladká.
c) Bez klíče a víka schránka pokladní, přece zlatý poklad v ní. Co je to?
3.Najdi správný konec k jednotlivým rčením a písmeno, které je
uvedeno před ním, doplň podle čísel do tabulky.
1)s čím kdo přichází
N.sklízí bouři
2)všude chleba
Í.tomu se zelení
3)kdo dřív přijde
T.ten se směje nejlíp
4)kdo seje vítr
S.nenechávej na zítřek
5)komu se nelení
K.tolikrát si člověkem
6)kdo se směje naposled
N.ten dřív mele
7)práce kvapná
E.o dvou kůrkách
8)co můžeš udělat dnes
I.málo platná
9)kolik řečí znáš
D.s tím také schází
Tajenka:
4.Jaké zvíře se ukrývá v tomto obrázkovém rébuse?
-KOLE +
-KOS+
Tajenka:
Řešení z čísla 2/2012:
1 – Jaro. 2 – Travička. 3 – a) meloun(y), b) banán, c) kokos, d) pomelo. 4 – Ještěrka.
5 – a) ticho, b) jezdec na koni, c) vidlička, d) tvé jméno.
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Kubík Juráš – Gratulujeme!
☺Děkujeme za všechny vaše odpovědi. Kdo bude mít štěstí příště?☺
-PEÍE=
D
ne 21. dubna 2012 proběhla u nás v církvi modlitební
konference MOKON 2012. Tady mám pro Vás pár postřehů
od účastníků, abyste si mohli udělat představu, jak akce
probíhala a jak nás oslovila☺
Fouňová: Jsem
Monča
moc vděčná, že se mohl
uskutečnit
v
našem
společenství
ve
Vimperku a že jsem se
mohla na něm podílet
spolu
s
těmi,
kteří
Jihočeský
pořádají
Mokon
s
Pavlem
a
Martinou Gerčákovýma a
se všemi ostatními, kteří dali Pánu svůj čas. Velmi přínosné byly
promluvy ke každému vstupu do modliteb. Požehnaná jsem byla
Petrem
Sikorou,
druhým
pastorem
Apoštolské
církve z Prahy,
který
nám
předal slovo o
tom, co vlastně
modlitba
je,
jak se modlit a
co
od
toho
můžeme
očekávat. Pete Game zase mluvil o modlitbě skrze víru a přinesl i
prorocké slovo jak pro naše společenství, tak i k jedincům.
Povzbudivá slova nám dal
také pastor Martin Běle
Petr Sikora
z Elimu z Písku. Práce,
kterou v Písku skrze ně
Pán Ježíš koná, je mocná
a pro mnohé by mohla
být inspirující. Chvály a
modlitby
svatém,
v
byli
Duchu
mocné
a
přinesli velkou milost a
věřím,
oblasti
že
v
duchovní
Vimperka
to
způsobí průlom a ponese
to své ovoce. Děkuji všem, kteří se této modlitební konference
zúčastnili a vyprošuji milost a požehnání pro každého z nich. V
lásce Kristově vaše sestřička Monča
Peťa
Jsem rád, že tato modlitební
Pe a Jurášů:
Juráš
konference byla zrovna u nás a že se sešli křesťané
z různých denominací. Mám radost z toho, že se něco
děje v duchovní
sféře a plně věřím
tomu, že po této
konferenci bude
Bůh
v
tomto
městě
(ve
Vimperku) jednat
a
nejen
se
sborem, ale i s
okolním světem.
Sláva
Pánu
Ježíši!
Věrka Jurášů: Tato
akce byla moc fajn,
potěšilo mě, že se
konference konala
právě u nás a že vše
Pán řídil ke své
slávě. Myslím si, že
jsme se něco přiučili
a
bráškové
a
sestřičky z jiných sborů byli pro nás povzbuzením a věřím, že i
my na oplátku pro ně. Samozřejmě jsem si užívala chválu a také
modlitby, které měly jasnou strategii. Díky Pánu za slovo od
Petra Sikory a také mě zasáhlo
Martin
slovo, které měl Pete Game.
Běle
Věřím, že díky této akci
budeme v kontaktu s dalšími
sbory v Jižních Čechách a
budeme tak moci společně
pracovat na Božím díle.
Pete Game
Kája Jakš: Na Mokonu mě
nejvíce
zaujaly modlitby,
ke kterým jsme byli vedeni.
Byly to modlitby za náš
národ, politiku a celkový duchovní stav naší země. Při
modlitbách jsem prožíval přítomnost Ducha Svatého velmi
silně, protože jsem se poprvé modlil v jazycích a moje
vyřčená slova se shodovala se slovy bratra, který byl
opodál. Poté Duch Svatý zapracoval tak jak Ho znám a já
už jenom seděl a tiše plakal. Cítil jsem, jak mi slzy tekly
po tvářích a dopadaly na podlahu a já je nechal téci jako
by to tahle země potřebovala, aby nad ní někdo
v modlitbách
plakal
a
předával ji Pánu.
Pete
Game
jako
host
přinesl pro nás slovo od
Pána,
které
s radostí
jsem
poslouchal.
Chvály byly úžasné, vždy
si je užívám. Slyšeli jsme
výklad
nadále
slova,
které
rozebíráme
posuzujeme.
a
Akce
Mokon se mi velmi líbila
a doufám, že nebyla poslední svého druhu u nás ve
sboru.
E.H.Andrews
Kapitola IX. – Zázrak stvoření
V
této kapitole si vysvětlíme, jaké místo zaujímá zázrak i
vědecký zákon v události stvoření.
V minulé kapitole jsme se přesvědčili o tom, že
spolupůsobení zázraku i vědy vypadá přirozeně a logicky, pokud
pochopíme co je podstatou věd. zákona.
Musíme si uvědomit, že nikdy nebudeme vědět, jak Bůh uskutečnil
některé věci na začátku.
Musíme též pochopit, že lidé nebudou souhlasit s naším chápáním
či výkladem události stvoření popisované v prvních kapitolách knihy
Genesis. Přesto je možné vyprávět příběh stvoření způsobem, který
bude ve shodě s vědou i s Biblí.
Genesis a historie
Mnozí lidé se snaží vědu
a Bibli násilně sladit v otázce
stvoření tak, že kniha Genesis je
mýtus. Říkají, že tento mýtus
hovoří pravdu, ale nepatří do
skutečné historie. Tvrdí, že je to podobenství, které nás seznamuje se
samotným faktem. Bůh stvořil vesmír, ale neříká nám, jak to udělal.
Od toho není daleko k tvrzení, že Bible nemá pravdu. Neboť
Genesis hovoří poměrně hodně o tom, jak Bůh stvořil svět!
Samozřejmě, že v Bibli jsou i podobenství. Jsou tam i oddíly, které
mají charakter poezie a není možno je vykládat doslovně. Ale Genesis
je historická kniha a je zjevné, že autor byl přesvědčený o skutečné
historičnosti toho, co píše.
Říci, že Genesis je pouhé podobenství není ta pravá cesta jak dát
soulad mezi vědou a Biblí. Správný způsob spočívá v pochopení jaká
je pravá podstata vědy a Bible. V Bibli je to co Bůh vybral, aby to bylo
zjevené člověku. Všechno v ní je důvěryhodné a pravdivé. Věda
zkoumá, jakým způsobem Bůh udržuje všechny věci stavem Boží
moci. A tak nechává prostor i pro zázraky. Náš popis stvoření bude
sledovat první kapitolu Genesis. Ta a další zmínky v Bibli jsou
jedinečným místem, kde je možné sledovat spolupůsobení zázraků a
vědy.
Na počátku
Toto jsou první slova knihy Genesis a hovoří o začátku stvoření.
Nejedná se tu o počátek Boha, neboť dle Bible je Bůh věčný a nemá
začátek ani konec.
Když řekneme Slovo „Počátek“, dostáváme se k pojmu čas. Pokud
čas neexistuje pak i slovo – počátek, konec, nejprve, a potom –
nemají žádný smysl. Proto Bůh nemůže mít žádný začátek. On stvořil
čas spolu s prostorem a vše co se v něm nachází. Věda říká, že náš
svět existuje v času a prostoru a že obě veličiny jsou navzájem
propojené zvláštním způsobem. Nejsou úplně oddělené a obě jsou
částí jednotného časoprostoru, v kterém existuje náš vesmír. Když
např. zapnete televizní přijímač, obraz je jen na ploše obrazovky,
podobně dvojrozměrný je i namalovaný obraz. Ale vše hmotné se
nachází v trojrozměrném prostoru!
Vše má výšku, délku a šířku, svůj věk a to znamená, že má svou
dimenzi času. Samotný vesmír tedy existuje ve čtyřech dimenzích
časoprostoru (3 dimenze prostoru a 1 času).
Bůh je však mimo čas i prostor, On existoval dříve než čas, nebyl
ještě ani vesmír, prostor a čas… jen On sám. Prostředí, v kterém žil je
pro Něho stejné i dnes a Bible je nazývá věčností. Je to sféra
přesahující časoprostor, sféra, do které se nám těžko proniká naší
představivostí, myšlením. Bible ji nazývá nebesa a v nebesích
neexistuje ani čas, ani prostor. Bůh nikdy nebyl samotný, vždy
existoval ve všech třech osobách jako Otec, Syn a Duch Svatý žijící ve
vztahu dokonalé vzájemné harmonii. Nejdříve stvořil anděly a ostatní
duchovní bytosti. Ti žili a žijí v duchovní říši. Zahrnuje to i Anděly,
kteří zpyšněli a vzepřeli se Bohu a ti byli vyhnaní z Boží přítomnosti a
stali se satanskými bytostmi. Poté se Bůh rozhodl stvořit materiální
svět a v tu chvíli začal existovat čas a prostor, hmota a energie
společně se zákony, kterým se podřizují.
Věda nám není schopna říci nic o počátku existence. Věda může
vysvětlit jen to, co se podřizuje věd. zákonu. Nemůže proto vysvětlit
jak tyto zákony vznikaly. Můžeme říci jen, že je vytvořil Bůh, nebo se
úplně vzdát pokusů o vysvětlení jejich původu. Jakmile byly stvořeny
prostor, hmota, čas a energie, okamžitě se začaly podřizovat věd.
zákonům.
Není možné si představit, že by hmota byla stvořená bez zákonů
kontrolující atomy, neutrony, stavební prvky hmoty.
Pro vědu je typická otázka: Jak vypadal vesmír bezprostředně po
stvoření?
Současná teorie hovoří o tom, že vesmír byl nejdříve jako gigant.
Ohnivá koule, a že galaxie a hvězdy jsou jen pozůstatky obrovského
výbuchu. Tuto teorii musíme konfrontovat s tím, co nám Bůh zjevil
v Bibli.
Jak jednou došlo k stvoření hmoty, pak se již vytvořili dostatečné
předpoklady pro to, abychom pomocí vědeckých zákonů mohli
popsat procesy, které se odehrály později, i když při tom měly svůj
podíl i zázraky.
Vesmír
Je teorie „velkého třesku“ správná? Pokud ne, tak co hovoří Bible?
V Bibli není slovo vesmír, ale nebesa, nebo nebe. V Genesis 1:20 se
např. píše o ptácích, kteří létají po nebi. Další význam se týká
duchovního světa, v kterém žije Bůh, ale někdy se zase hovoří o
jevech, které můžeme pozorovat na obloze, ale jsou vzdálené daleko
za oblaky, např. slunce, měsíc, hvězdy. Když se slova „nebe“ či
„nebesa“ používají v tomto významu, hovoří se o celém vesmíru.
Žalm 8:4 „Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy,
kterés tam umístil.“ Kdykoli Bible hovoří o nebesích a zemi, jde
zřejmě o vesmír a zem. Nebesa jsou zmíněna jako první, neboť byla
stvořena dříve než zem, což souhlasí i s vědeckou představou o
historii vesmíru. Ale zdá se, že není v souladu s verši 14 až 18 1. Kap.
Genesis, kde se hovoří, že slunce, měsíc a hvězdy se objevily čtvrtý
den Stvoření. Ale první verš této kapitoly zní: „Na počátku Bůh stvořil
nebe a zemi.“ A ne naopak. Tento zdánlivý rozpor se dá jednoduše
vysvětlit. Verše 14 – 18 tvrdí dvě věci. Hovoří, že Bůh stvořil slunce a
měsíc, ale i to, že je umístil na oblohu. Pokud je stvořil dříve než zem,
mohl je umístit na oblohu až čtvrtý den a to může být právě ta
událost, o které hovoří uvedené verše.
Jeden způsob umístění slunce a měsíce na oblohu mohl být ten, že
obloha se mohla tehdy poprvé vyjasnit. Úplně jiný způsob by mohl
znamenat, že Zem byla přivedena na oběžnou dráhu okolo slunce
z prostoru mimo sluneční soustavu. Obě vysvětlení jsou reálné.
Někteří křesťané věří, že nejdříve byla celkem nezávisle stvořena zem
a utváření ostatního vesmíru začalo až čtvrtý den. Pokud je to pravda,
tak je zřejmé, že věd. teorie o vesmíru neplatí. Ne že by věda
zklamala, ale jevy v první kapitole Genesis byly zázraky, čímž se
vyčlenily ze sféry vědy, nepodlehly věd. zákonům. Z Bible je jasné, že
Bůh zázrakem stvořil celý vesmír z ničeho. Židům 11:3 „Vírou
rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže co vidíme,
nevzniklo z ničeho viditelného.“
Nehemiáš 9:6 „Ty sám jsi Hospodin, ty jsi nebe učinil, nebesa
nebes i všechny jejich zástupy, zemi i se vším, co je na ní, všechna
moře i se vším co je v nich. Ty sám dáváš život, tobě se klaní zástup
nebeský.“
Tyto slova prozrazují pravý charakter stvoření.
Šest dní stvoření
Je v šesti dnech zahrnuté celé stvoření včetně „počátku“
z Genesis, nebo věta „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“, mluví o
něčem, co se odehrálo ještě před událostmi šesti dnů?
Verš v knize Exodus 20: 9-10 naznačuje, že šest dní zahrnuje celé
stvoření: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale
sedmý den je dnem odpočinku.“
Na druhé straně by bylo logické, kdyby první den začínal
stvořením světla na zemi, zvlášť když čteme, že Bůh nazval světlo
dnem (Genesis 1:5).
Pokud je to pravda, zem existovala (pustá a beztvará – dle Bible),
před začátkem šesti dnů. Můžeme tedy říci, že první den zahrnuje
všechno, co se odehrálo před stvořením světla na zemi. (Souhlas
s Exodus 20:11). Zároveň potom platí i to, že první den trval mnohem
déle než ostatní dny, neboť na rozdíl od nich nebyl omezen ránem a
večerem. Možný je tedy i výklad šesti dní, při kterém se počítá
s dlouhým časovým obdobím před stvořením světla na zemi, kdy se
mohly mnohé
jevy odehrát
způsobem, jak
je popisuje
věda.
Např.
zem
se
mohla dlouhou
dobu
ochlazovat až
do
své
beztvaré,
neladné
podoby, kdy se
začala
odehrávat další
kapitola
stvoření.
Někteří
křesťané věří, že všechny dny byly stejně dlouhé, tak jako dnešní den.
Pak by se však vesmír nemohl po velkém výbuchu formovat dle
působení věd. zákonů. Nebylo by dost času, aby vznikly hvězdy a
galaxie. Ale Bůh může kdykoliv chce nahradit věd. zákon zázrakem.
Bůh mohl stvořit vesmír hned v takové podobě, jak ho známe dnes
bez toho, aby použil věd. zákon pro období od zázraku stvoření do
současného stavu. Mohl též mocí svého příkazu stvořit prázdnou
zem, která by už byla chladná a tak připravená k další etapě stvoření.
Žádná z těchto možností neprotiřečí skutečnosti, že Genesis je
pravdivá historie.
Jak je to s délkou dalších pěti dnů?
První den mohl být velmi dlouhý, neboť nezačal ránem a tak od
chvíle stvoření světla na zemi se mohl prodlužovat směrem dozadu -
po zpětné časové linii. Ale další dny už byly odlišné. Byly dlouhé od
rána k následujícímu. (Genesis 1.13) „A byl večer a bylo ráno, třetí
den.“ Tzn. že den tedy skončil tehdy, když začalo nové ráno. Tyto dny
se musely podobat našim dnům. Tak jako je střídání dne a noci
způsobené otáčením země kolem své osy, tak to mohlo být i tehdy.
Světlo, které bylo stvořené první den, muselo pocházet z nějaké
hvězdy, nebo jiného vzdáleného zdroje. Mohlo to být i naše současné
slunce, pokud čtvrtý den budeme považovat za čas, kdy se slunce
poprvé objevilo na obloze a ne za čas, kdy bylo stvořené. Ale jsou i tři
předpoklady, při kterých by platilo, že dny (mimo prvního) trvaly déle.
Především zem se mohla otáčet mnohem pomaleji než dnes. Kdyby
se otáčela desetkrát pomaleji, dny by se prodlužovaly 10x atd.
Některé planety naší sluneční soustavy mají velmi dlouhé dny. Za
druhé rána a večery nemusely být vůbec vyvolané otáčením Země,
ale rozsvěcováním a zhasínáním zářivé hvězdy. V tom případě mohly
trvat jakkoliv dlouho. Není to příliš pravděpodobné.
Za třetí, samotný čas se mohl od stvoření změnit!
Je to těžko představitelné, ale ne nemožné. Podle Einsteina se čas
zrychluje, nebo zpomaluje v závislosti na rychlosti, s jakou se
pohybujeme. Pokud se něco pohybuje rychlostí blížící se rychlosti
světla, čas se prodlužuje a zdá se, jako by jevy probíhaly velmi
pomalu. Mimo toho vlivem gravitační síly může dojít ke zkreslení,
nebo k zakřivení času.
Pokud i věda tvrdí, že čas může podléhat takovým změnám, je
jasné, že časová změna se mohla na základě Božího příkazu lehko
odehrát.
Možná, že jen v podstatě nerozumíme co je to čas… Pán Bůh měl
asi problém vysvětlit to lidem v Bibli, ale s určitými náznaky se
setkáváme v Novém Zákoně, kde se hovoří: (Z Petra 3:8) „Jednu věc si
uvědomte milovaní: U Pána je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako
jeden den.“
Pokračování IX. kapitoly příště
Volný překlad ze Slovenštiny vytvořil
Standa Hadrava (děkujeme za příspěvek)
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne
pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy
jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není
z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9)
Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži.
Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal
svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé,
aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18)
Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená
odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od
svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se
odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se
sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás
zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze
svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili
k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5)
Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe
jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak,
kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“
(Jan 1,12)
Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života
jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši
Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu,
přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými
ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil
z mrtvých, budeš spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude
spasen.“ (Římanům 10,9-10.13)
Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel
místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo
není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje,
rozptyluje.“ (Matouš 12,30)
Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši
Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským
6,2)
Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš,
přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen
s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny.
Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co
je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17)
Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane
Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze
svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny
mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých.
Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti
bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou
modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to
zaslíbil. Amen.“
Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do
Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání
a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to
svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo
má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův
5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na
kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění
Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadiónem 199, Vimperk
(bývalá budova TKB) – 1.patro.
Narozeniny v květnu a červnu slaví:
Jarka Fouňová 3. 5. (64 let), Peťa Juráš ml. 20.5. (12 let), Kubík Juráš
20. 5. (9 let), Honza Roučka 21. 5. (55 let),Timík Founě 29. 6. (9 let).
Oslavencům přejeme mnoho Božího požehnání
9. 6. 2012 13:00: Worship.cz
open air festival, Kde: Brno, Moravské nám.
Pořádá: o. s. Worship.cz
Stránky věnované akci: http://www.worship.cz
Časový odhad akce: 13:00–22:00
Účinkující: Alešanka; Simona Marthausová (SK); ADD Gospel;
Boudapsova; K4; členové bývalé kapely !On (s jinou hudbou)
Večerní bohoslužba – chvály: Gina a Alešanka, kázání: Pavel Coufal
(BJB Brno)
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín a
povídají si spolu o síle modlitby. Kněz říká: "Představte si, co se mi
stalo. Jdu jednou takhle zaopatřovat nemocného, když vtom právě ve
chvíli, kdy jdu přes louku, se přižene obrovská vichřice a prudký liják.
Klekl jsem a začal se modlit. A věřte nebo ne - všude kolem liják, ale
nade mnou svítilo sluníčko." "To nic není, " říká na to mohamedán.
"Tobě šlo jenom o zdraví, ale mně přímo o život. Jednou jedu na
velbloudovi přes poušť a v tom písečná bouře. Nebylo se kam schovat.
Poklekl jsem tedy a modlil se. A v tom všude kolem zuřila písečná
bouře, ale nade mnou modrá obloha a sluníčko." "To nic není," vmísí se
do debaty rabín. "Jednou jdu takhle v sobotu po městě a vidím na
zemi peněženku plnou peněz. Ale uvědomil jsem si, že se v sobotu
nesmím peněz dotýkat. Tak jsem poklekl a pomodlil se. A co se
nestalo - všude kolem byla sobota, ale nade mnou úterý!"
Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava.
Slouží pro potřeby společenství. Číslo 3/2012. Vychází jako dvouměsíčník.
Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel.
723/182308, 728/684113 E-mail: [email protected], www
stránky: http://www.krestanskysbor-vimperk.estranky.cz/; číslo účtu
Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 24. června 2012☺
☺