Milena Hübschmannová džáti je výraz pro kastu běžný ve většině

Data » Etnologie a Skupiny » Obecná témata » Jati
http://romani.uni-graz.at/rombase
Jati
Milena Hübschmannová
džáti je výraz pro kastu běžný ve většině indických jazyků. Ačkoliv se v romštině už nepoužívá, jeho
sociokulturní význam funguje v romském společenství dosud, určuje vztahy mezi rody a skupinami
podle obdobných principů jako tomu bylo a je v Indii.
Džáti je příbuzenská (rodová) pospolitost charakterizovaná jednou základní "kastovní" profesí (s
možnými doplňujícími způsoby obživy, které se nesmějí vylučovat s rituálním statusem hlavní profese).
Počet jednotlivých džáti v Indii je obrovský, proměnlivý a lze ho těžko přesně určit. Obecně se uvádí
tři až čtyři tisíce. Nezasvěcení Evropané si často pletou džati (kastu) s varnou - společenským stavem.
Varny jsou čtyři: bráhmani (původně kněží a obřadníci), kšatrijové (původně bojovníci, vládci),
vajšijové (obchodníci) a šudrové (zemědělci, řemeslníci). V každé varně se soustřeďuje množství
hierarchicky odlišených džáti s profesemi, které lze zařadit do širokého okruhu vymezeného základním
socio-ekonomickým určením příslušné varny.
Ekonomicky jsou kasty navzájem komplementární, tj. jejich příslušníci si vyměňují specifické výrobky
a služby svých profesí. Ve sféře společenské odděluje kasty od sebe nekontaktnost, společenská
distance. Ta se jak v Indii tak v tradičním romském společenství projevuje hlavně endogamií a zákazem
komensality.
Pravidlo "endogamie" zakazuje příslušníku určité skupiny (kasty, džati, rodu) oženit se s dívkou ze
skupiny jiné. V některých lokalitách jižního Slovenska (okolí Šaly, Galanty), kde v jedné vesnici žijí
Romové olašští a tzv. Rumungri , je dodnes příkaz endogamie nepřekročitelný. (Naopak, například v
Petrovanech u Prešova nebo v Ľubici u Kežmarku se sňatky mezi olašskými Romy a servika Romy
vykytují). V Indii je vzácnou vyjímkou, pokud si někdo troufne překročit příkaz kastovní endogamie.
Sociální situace takových manželství i dětí z nich narozených je velice obtížná.
O zákazu "komensality", neboli spolustolování, se zmiňuje už v 11. stol. arabský historik Al-Bírúní.
Píše: "Každý ze čtyř kast /varn/ - pokud společně stolují – musí tvořit vlastní skupinu, a žádná skupina
nesmí zahrnovat příslušníky různých kast. (Albiruni’s India, 1989, s.102)"
Zákaz komensality jak v Indii tak v tradičních romských společenstvích se dále projevuje tím, že ti,
kteří se považují za "vyšší" (rituálně "čistší" ), by nikdy nepřijali potravu v domě někoho, jehož džáti
zaujímá ve společenské hierarchii "nižší" místo. [ Mahrime ] Pokud kastovní rozdíl není příliš veliký,
může ten "čistší" ("vyšší") přijmout kaččá kháná (syrovou potravu), které se při vaření nedotkla ruka
toho "nižšího". V Indii je to ovoce nebo mléko. V tradici servika Romů odpovídá ýrazu kaččá kháná
- pojem šuko chaben (dosl. suché jídlo) - a jsou to poživatiny koupené v obchodě: balené sušenky,
pečivo, salám. Pakká kháná (hind.), neboli vařené jídlo (romsky tado chaben) nabízejí a přijímají jen
ti, co se kastovně považují za sobě rovné.
Pokud žužo Rom - rituálně čistý Rom, pohostí degeše , vyhodí pak nádobu, z níž mu jídlo nabídl.
Nikdy už z ní nejí žádný z členů jeho domácnosti. Přesně totéž se děje v Indii.
Důležitým odlišujícím znakem mezi různými indickými (i romskými) džáti je povolená/zakázaná
strava. Žuže Roma nejedí nečisté druhy masa, mezi něž patří maso koňské, psí, kočičí (někde i maso
divokých zvířat). V Indii se za nečisté považuje rovněž maso koňské, ale i vepřové. (Hovězí je zakázáno
z náboženských důvodů.)
-1-
Data » Etnologie a Skupiny » Obecná témata » Jati
http://romani.uni-graz.at/rombase
V Indii - a podobně i v některých oblastech Slovenska - se za nečisté považovaly i různé profese, při
nichž se jejich performanti museli dotýkat nečistých přírodních látek a materiálů. V Indii to je kůže,
ale i hlína a samozřejně odpadky. A tak džáti, které s těmito materiály pracují (včetně bubeníků dotýkají se koženého povrchu bubnů) zaujímají velice nízké postavení. Ozvuky této indické tradice
jsou i dodnes patrné v některých romských komunitách.
Povolání "kůžičkářů" , rasů, nunvářů (vyklešťovatelů sviní) je "nečisté" a " žužo Rom " zaujímá vůči
vykonavatelům těchto profesí kastovní distanci. Někde měli "nižší" status i výrobci valků, ti co kopali
studny nebo hrobaři. (Jinde ovšem donutila nouze Romy, aby se výrobou valků živili vedle své tradiční
profese - ať kovářské nebo hudebnické).
Ačkoliv - jak bylo řečeno na začátku - v romštině už výraz džáti neexistuje, dodnes nebyly kastovní
přehrady mezi romskými rody a skupinami zcela překonány a kastovní markery (přípustná/nepřípustná
potrava, čisté/nečisté profese), pojetí kastovní hierarchie i kastovní distance se stále projevují velice
podobně jako v tradiční indické společnosti. Na druhé straně se v poslední době rychle rozvíjejí proces
politické emancipace, roste počet středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných Romů, nebývale se množí
kontakty politických a kulturních reprezentací na mezinárodní úrovni, a to všechno vede při nejmenším
k podstatnému oslabení tradiční distance mezi různými skupinami (kastami).
-2-