Zpravodaj květen 2005

Cena 2,- Kč
X. ročník Květen 2005
1
Na okraj Svátku matek
O druhé květnové neděli si připomínáme Svátek matek. Měl by si jej
připomenout každý, protože všichni vděčíme za svůj život své mamince.
Za totalitního režimu se zpolitizovalo kdeco, takže i ušlechtilé myšlenky, které
byly s výjimečnými dny spojovány, se časem zprofanovaly, zevšedněly a veřejnost se
k nim stavěla značně lhostejně.
Tak to bylo i se Svátkem matek, který byl za první republiky připomínán a
v rodinách přijímán s vážností a důstojností. Podíl na tomto přístupu měla škola. Pamatuji
si, že jsme rok co rok v tomto květnovém čase nacvičovali s panem učitelem pásma,
básničky i písničky, abychom jimi na veřejné besídce pozdravili každý svou maminku a
symbolicky jí nacvičeným vystoupením a malou kytičkou projevili svou lásku. Kolik to
bývalo zaslzených tváří!
Jsou jisté náznaky oživit dnes tuto tradici. A bylo by dobře, kdyby se tak stalo,
aby děti, nová generace, byly vychovávány k úctě ke své matce, protože až ony dorostou,
ponesou si v sobě tento nezastupitelný lidský cit a budou jej předávat dál příštímu
pokolení. Důsledek tohoto výchovného působení se nepochybně odrazí i v přístupu
dospělých dětí ke svým starým rodičům.
Jsem možná idealista. Vysvětlení je nasnadě. Byl jsem vychován v jiném
prostředí než v jakém vyrůstají děti dnes. To bylo poznamenáno prostotou a skromností.
Žili jsme v podmínkách, které nutily vážit si každého haléře, obrazně řečeno každé skývy
chleba. I když byl tatínek pod penzí, kupovalo se na knížku u obchodníka i u řezníka. Po
měsíci, kdy se spočítaly výdaje, nezbylo často ani padesát haléřů na školní filmové
představní.
Spolužáci, jejichž tatínek byl bez práce, a bylo jich ve třídě víc než dost, neměli
často co na sebe, dostávali o přestávce hrnek mléka, o Vánocích nějaký svršek. Pojem
„hranice životního minima“, o kterou se dnes ohání leckterý vypočítavec, byl zcela cizí,
protože tato hranice v chudých rodinách byla doslova bezbřehá.
A tak když při Svátku matek otevírám pomyslný svazek životních vzpomínek na
svou maminku, nalézám v nich mnoho bílých nepopsaných stránek. Vpisuji na ně otázky,
na něž bohužel nenalézám odpověď. Tak třeba, jak vyšla maminka s trochou peněz,
z jediné tatínkovy výplaty, s devíti sty dvaceti korunami, když měla na krku dvě děti a
snažila se je vychovat s úzkostlivou péčí tak, aby nechodily roztrhané, nemyté, aby měly
do školy břidlicovou tabulku, později sešit, aby měly napsané úkoly, zkrátka, aby jí,
mamince, „nedělaly hanbu“, a „aby něčím byly“, jak říkávala.
Nevím, jak to zařídila, že nebyla bída, že bylo co jíst. Maso bývalo jen ve čtvrtek
a v neděli. Tu čtvrteční porci o váze třicet deka hovězího na polévku jsem nakupoval u
našeho řezníka jako kluk pravidelně. K obědu byla jídla prostá, která jsou dnes pro mne
spíše pochoutkou. Myslím třeba na bramborové placky, prosnou kaši, pečené půlky
brambor s česnekem, trhanec, „šmorn“ nebo škubánky. K večeři byl obligátní hrnek melty
s krajícem suchého chleba.
Ale to už je dávno a mnohému bude připadat toto vyprávění směšné. Budiž.
Přijde však čas, že i ten dnešní usměvavý čtenář se po letech k stáru stane směšným.
Omlouvám se za tento příliš osobní ponor do vzpomínek. Byl vyvolán
připomínaným Svátkem matek. Jsem si jist, že si každý ze čtenářů vybaví při této
2
příležitosti nepochybně svoji vlastní bohatou paletu vzpomínek, vzpomínek na svou
maminku. Každá si to aspoň v tento den zaslouží.
Jan Kouřil
Vlastní studna: výhoda i riziko
Více něž milion obyvatel ČR není zásoben pitnou vodou z veřejných vodovodů,
ale z vlastní domovní studny. Další miliony využívají vlastní studny na chatách a
chalupách během víkendů a dovolených. Mít vlastní studnu je „výhoda“. Voda je vždy
čerstvá a nemusí se za ni platit . Má to však také své „ale“. Není-li o studnu pečováno,
nemusí být levným zdrojem dobré vody, ale zdrojem starostí a zdravotního rizika. Víte
vůbec, jaká je kvalita vaší vody?
Odpovědnost za kvalitu vody
Používá-li někdo studnu jen k zásobování své domácnosti, žádný předpis mu
přímo neukládá nechat dělat rozbory vody. Neudělá to za něj ale ani nikdo jiný. Je-li však
tato studna využívána též ke komerční činnosti, např. pro zásobování restaurace nebo
ubytovacího zařízení, pak jejímu majiteli, resp. provozovateli, ukládá zákon o ochraně
veřejného zdraví určité povinnosti včetně pravidelných kontrol kvality vody. Občas si
nechat zkontrolovat kvalitu vody by si však měl majitel každé studny, minimálně
z důvodu odpovědnosti za své blízké, kteří vodu používají.
Zdroje znečištění a zdravotní rizika
Voda může vypadat i chutnat výborně, a přesto může být závadná. Člověk svými
smysly přítomnost mikroorganismů a většiny chemických látek prostě nepozná.
Netěsnící septiky a žumpy, nesprávné skladování hnoje nebo volný pohyb zvířat
v okolí studny může velmi pravděpodobně vést ke kontaminaci vody škodlivými
bakteriemi a viry, které mohou být příčinou mnoha vážných infekčních chorob, úplavicí
počínaje a virovou žloutenkou typu A konče. I „obyčejné“ průjmové onemocnění může
vést u malých dětí nebo oslabených osob k vážným následkům. Skutečnost, že voda ze
studny je dlouho používána bez jakýchkoliv pozorovaných nepříznivých důsledků, ještě
neznamená garanci její nezávadnosti. U pravidelných uživatelů takové vody se snad může
vyvinout tolerance k těmto bakteriím, ale onemocnět mohou jak návštěvy a malé děti, tak
uživatelé samotní, pokud se v důsledku různých příčin jejich imunitní systém oslabí.
Nejčastější příčinou chemické kontaminace vody jsou u nás dusičnany. Jejich
zdrojem je nadměrné nebo nesprávné používání hnojiv a úniku odpadních vod ze žump,
septiků a hnojišť. U malých dětí mohou způsobit tzv. methemoglobinémii neboli modrou
nemoc kojenců. U všech věkových kategorií jsou považovány za možné riziko pro vznik
některých chronických chorob, včetně rakoviny.
Vodu však mohou znečistit i stovky různých člověkem vyrobených a
používaných toxických látek typu pesticidů, rozpouštědel, tekutých paliv atd. podle
činností provozovaných v blízkém i vzdáleném okolí studní.
Nesmíme zapomenout ani na nežádoucí látky přírodního původu, které se
mohou dostat místy do vody z geologického podloží. Přítomnost některých pozná člověk
podle zbarvení keramiky nebo prádla (železo a mangan) nebo usazeniny na stěnách
varných nádob (vápník a hořčík). Obvykle se však nevyskytují ve zdravotně závadném
množství, naopak určitá přítomnost vápníku a hořčíku ve vodě je žádoucí, protože pomáhá
chránit před vznikem řady civilizačních chorob. Jiné přírodní látky však člověk nepozná –
3
např. arzen, fluoridy nebo radon – ani když jsou ve vodě obsaženy ve skutečně
nebezpečném množství.
Ochrana před znečištěním
Studny nemají kolem sebe žádné úředně stanovené ochranné pásmo, jako je tomu
u vodních zdrojů pro veřejné vodovody, a proto riziko jejich ohrožení je vysoké.
Nejbližší okolí studny (min. 1 –2m) musí mít vodotěsnou dlažbu nebo jinou
rovnocennou úpravu povrchu vyspádovanou směrem od studny tak, aby dešťová voda i
voda z pumpy mohla volně odtékat pryč.
Do vzdálenosti nejméně 10 m by neměla mít přístup zvířata, nemělo by se zde
hnojit ani skladovat hnůj, používat prostředky proti škůdcům a plevelům, naftu, olej a
chemické čistící prostředky či rozpouštědla, mýt auta a vykonávat jakékoliv činnosti,
které by mohly ovlivnit jakost podzemní vody. Je nutné kontrolovat, zda žumpy a septiky
jsou skutečně vodotěsné. Nikdy do nich nevylévat nebezpečné chemikálie a dbát na jejich
včasné vyvážení.
Péče o studnu
Každá stavba potřebuje pravidelnou údržbu a o studni to platí dvojnásob. 2x – 4x
ročně je nutné zkontrolovat nejen technické zařízení studny, ale především vodotěsnost
krytu. Kryt by měl být uzamčen a bránit vniknutí nejen vody, ale i různých živočichů.
Jednou za několik let je vhodné studnu celou vyčerpat a vyčistit, což je však možné jen u
šachtových studní.
Kontrola kvality vody
Ani sebehlubší studna nedává jistotu, že voda bude stále nezávadná. Ve
skalnatém podloží stačí např. jedna puklina, aby se znečištění dostalo stovky metrů
daleko. Odhaduje se, že u více než poloviny studní v ČR voda nevyhovuje hygienickým
požadavkům. Proto je pravidelná kontrola kvality vody nutností.
Minimální rozsah pravidelného rozboru zahrnuje mikrobiologické ukazatele,
dusičnany, dusitany, amonné ionty a chemickou spotřebu kyslíku (organické látky); u
nových nebo dlouho nevyužívaných studní musí být rozsah větší. Samozřejmě o
nezávadnosti vody je třeba se přesvědčit i vždy, když se objeví smyslově postižitelná
změna její kvality. O podmínkách rozboru a správném odběru vzorku se předem
informujte v místní hygienické nebo vodohospodářské laboratoři, kde vám též pomohou
s vyhodnocením výsledků. Výsledky rozborů si schovávejte a veďte si též jednoduché
záznamy o údržbě studny.
Co dělat, když voda není v pořádku
Při nevyhovujícím nálezu je vhodné rozbor opakovat dříve, než se přistoupí
k zásadním nápravným opatřením. Ty záleží na druhu a původu kontaminace.
Šlo-li o dlouho nevyužívanou studnu nebo jednorázové znečištění (nebo podaří-li
se odstranit zdroj znečištění), postačí třeba studnu vyčistit a dezinfikovat. Při vstupu do
studny je nutné dbát bezpečnostních požadavků!
Je-li znečištění trvalé, nutno pečlivě zvážit a na více místech se poradit, jaké
řešení je z dlouhodobého hlediska nejvhodnější a nejlevnější. Přitom by se měly zvažovat
všechny možní alternativy: úprava vody, kupování balené vody, vybudování nové studny
nebo napojení na veřejný vodovod.
4
Kde sehnat potřebné rady a informace
Státní zdravotní ústav v Praze vydal zdarma podrobnou příručku o studních „Studna jako
zdroj pitné vody“, kterou lze nalézt i na internetové adrese www.szu.cz/voda/.
Důležité místní informace získáte na hygienických stanicích a zdravotních
ústavech v krajských městech s pobočkami ve většině bývalých okresních měst.
Laboratoře zdravotních ústavů nebo jiné laboratoře specializované na rozbory pitné vody
vám udělají nejen rozbor, ale též vyhodnotí výsledky a měly by umět poradit i základní
opatření.
Firmy zabývající se úpravou vody najdete ve Zlatých stránkách v rubrice „Voda
– úprava, čištění“ (nechejte si vždy zpracovat nabídku alespoň od 2 – 3 různých firem),
studnařské firmy najdete v rubrikách „Geologie“ nebo „Studnařské práce“.
Vydal Státní zdravotní ústav
Drobníčky(11)
Hansin
Nebýt názvu Židovská ulice, který se mezi Vančáky běžně používal i v čase, kdy
měla tato dnešní Vávrova ulice jiné pojmenování, nikoho nenapadlo pomyšlení, že tu žijí
občané jiné náboženské komunity. Zejména naše generace, která v tomto prostředí
v třicátých letech vyrůstala, se tu cítila ve vzájemné pospolitosti dobře, v přátelském
sousedském spolužití. Nadto hlásili se tito obyvatelé k české národnosti. Teprve nacistická
okupace otevřela otázku rasové nesnášenlivosti ba nenávisti do té míry, že jsme
v holocaustu pozbyli své spolužáky, kamarády, své sousedy. Čas jejich odsunu do
plynových komor a krematorií jsme prožívali s neskrývanou účastí k jejich tragedii.
S Hansinem jsem kamarádil se vším všudy. Jak by ne, když to byl můj spolužák.
Byl stejně malého vzrůstu jako já, proto nás pan učitel posadil do první lavice vedle sebe.
Rozdíl byl mezi námi v tom, že zatímco on byl „při těle“, já jsem byl „suchoprd“.
K Pretznerům, kteří měli velký obchod na rohu ulice u židovské kašny, jsem
chodil rád a často. Dole v krámě prodávali potraviny i petrolej na svícení. Měli v koutě za
velkými skleněnými dveřmi štíhlou homoli cukru, ze které odsekávali bílého zlata tolik,
kolik si kdo přál.V tmavém sklípku na rohu se dostalo koupit uhlí. Tento artikl
obhospodařoval podivný starší muž shrbené postavy. Jeho pravé jméno jsem nikdy
nezaslechl, protože mu všichni říkali podle jeho vrozené vady Němý. Vypadal na první
pohled nerudně, ale byl to dobrák od kosti. Pro nás kluky udělal to poslední.
Mohli jsme na něm oči nechat při tom, jak umně si poradil s prázdnými
dřevěnými paletkami od uzenáčů. Z tenkých dýhových destiček vyřezával lžíce, vidličky i
nože, které jsme na něm vyloudili, abychom je mohli směnit za pro nás užitečnější
cíněnky, skleněnky, káču a bič nebo čampu.
V poschodí měli Pretznerovi při rohovém arkýři velký nezařízený pokoj. Ten
nám poskytoval záviděníhodný prostor ke hrám. Že to bývala někdy i klání rušná,
svědčil o tom nečekaný vpád Hansinovy maminky, která jinak dobrotivá, zvolala od dveří:
„Ven!“
Když nastaly židovské svátky Pod zelenou, sledovali jsme, jak vyrostl v zahradě
před templem dřevěný domek, který byl pro nás nikdy neobjeveným tajemstvím. Zato do
5
templu jsme tiše vstupovali, ale jen do zasklené předsíně. Odtud byl pohled do zlatem
vyzdobené svatyně, kam vcházeli jen muži s klobouky na hlavě. Ženy prý chodily nahoru,
ale to si nepamatuji. Zato vím, že na kůru měli harmonium a na ně hrála paní Urbanovská
ze Široké ulice. Bylo mi to divné, protože ona byla křesťanka. Proto jsem jí v duchu
zazlíval, že se dopouští smrtelného hříchu.
O židovských svátcích držel Hansin půst. Pojídal macesy, které jsme na něm
loudili. Měl poruce jablko a v něm zapíchnuté koření-hřebíček. Toto podivně ustrojené
ovoce údajně zahánělo svou vůní hlad. Jestli to byla pravda, nevím. Když jsem k němu
přičichl, chuť na cokoliv mě neopouštěla.
Na horním konci ulice na rohu proti Simonovým byla židovská škola, kde se
vyučovalo v sobotu. S docházkou do této školy měli židovští kamarádi problémy. Netajili
se tím, že tam chodí neradi. Chyběla tam legrace.
Za několikaletého pobytu v tomto ivančickém regionu jsem se seznámil i
s dalšími zvláštnostmi života našich židovských spoluobčanů. Všechno na mě působilo
tajemně, záhadně. Tak třeba jsem se dověděl, že nebožtíka zabalili do bílého rubáše, který
musel být sešit jednou nití bez suku. V této službě se vyznala paní Koukalová. Pohřební
průvod byl neuspořádaný. Rakev z ohoblovaného dřeva vezl otevřený pohřební vůz, který
měl své depo za rohem vedle školy. Na hřbitově pochovávali rakev pomocí kladek. To
byla v tom čase velká novota.
S Hansinem jsem přestoupil z páté třídy do gymnázia. Tam k nám přibyla další
tři děvčata židovského vyznání z rodin obchodníků, Irna Steinerová, Ilsa Sinaibergerová a
Irena Gelbortová. Navázali jsme s nimi bezprostředně přátelství nejen ve škole, ale i
v Sokole, kam jsme samozřejmě chodili cvičit všichni.
Ale to už je dávno. Když se dnes dovídám, jaké kruté následky přináší ve světě
náboženská a rasová nesnášenlivost, je mi z toho při vzpomínce na Hansina smutno.
Jan Kouřil
Moudrá slova o hudbě
Proti hněvu a žalu si zvěte hudbu. Plutarchos
Nečekaný pocit zvuku, jeho náhlé zmizení, pak jeho návrat a půvab skladby poskytují duši
největší a nejsladší rozkoš. Avicenna
Hudba dělá lidi jemnějšími, odvážnějšími, mravnějšími a rozumnějšími. M.Luther
Hudba, i když vyjadřuje ty nejsilnější emoce, nesmí nikdy urážet sluch, ale spíš ho těšit a
stále zůstávat hudbou. W.A.Mozart
Ze změti čar si můžeš snadno vyvolat představu krajiny, ale změtí tónů nevznikne hudba.
G.H.Lichtenberg
Hudba tím, že duším vtiskuje svůj vznosný řád a nadzemské blaženství, naladí je často
k lásce. Mozart, Beethoven, Wagner spojili nejeden manželský pár. A.Maurois
Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.
Ch.Morgenstern
Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. B.Němcová
6
TJ Sokol Moravské Bránice informuje
Dne 2.4.2005 pořádala Župa Jana Máchala v Brně přebory ve sportovní
gymnastice a šplhu. Umístění našich závodníků:
Sportovní
gymnastika
Šplh
Žákaně II.
Šínová Hana
1.
6.
Jelínková Gabriela
4.
3.
Žákaně III.
Svobodová Ivana
Orgoňová Terezie
Dorostenky
Kouřilová Iva
7.
13.
4.
12.
3.
-
Žáci I.
Jelínek Jan
1.
1.
Děkujeme za reprezentaci, blahopřejeme k pěkným výsledkům.
Božena Šafářová
Třešně
Třešeň ptačí patřila již do jídelníčku neolitického člověka, v jehož sídlištích
nacházení archeologové pecky těchto třešní ještě dnes. Prapůvod třešně je v jihozápadní
Asii, šlechtěné odrůdy znali již Řekové i Římané. V Čechách se pěstovali již ve 12.
století. České pojmenování tohoto ovoce se vyvinulo ze starých slovanských výrazů čerša
nebo čeršňa. Jedním z prvních propagátorů třešní u nás byl Jošt z Rožmberka
z třeboňského panství a Perštejnové, jimž se přičítá založení školních třešňových slavností
v Pardubicích.
Dnes známe dva hlavní druhy třešní:
- chrupky s pevnou dužinou
- srdcovky s měkkou dužinou
Třešně obsahují:
- provitamin A, vitamíny skupiny B, velké množství vitamínu C, fosfor, vápník,
železo, jód, ovocné cukry a tříslovinu (vlákninu)
- 82% vody a 12 i více % cukru
Tmavé druhy třešní pomáhají snižovat krevní tlak a jsou velmi prospěšné při neurózách a
žaludečních potížích. Úspěšně se také používají při zácpě, nechutenství, chudokrevnosti a
při arterioskleróze.
Třešně se konzumují syrové i tepelně upravené v moučnících, kompotech, džemech,
moštech, marmeládách. Dají se i sušit a kandovat.
Za první republiky byly v ČSR třešně velmi úspěšně letecky vyváženy do Anglie,
ale jen do té doby, než se ve třicátých letech objevila vrtule třešňová, kdy začalo být toto
ovoce červivé a poslední zásilka nám byla kompletně vrácena.
Stanislav Liškutín
7
Obecní úřad informuje
Upomínka - poplatky za rok 2005
Žádáme občany, kteří doposud nezaplatili poplatky za televizní kabelový rozvod, za svoz
komunálního odpadu a za psa, aby toto učinili nejpozději do 15. května 2005.
Na obecním úřadě v Moravských Bránicích jsou k prodeji:
1. brožury
- „Mikroregion Ivančicko“
- „Moravské vinařské stezky – vinařská stezka Brněnská“ (mapa)
- „Mikroregion Ivančicko – cyklo a pěší stezky“ (mapa)
2. publikace - „Karel Schoř-Od „beranů“ Wellingtonu do jáchymovského koncentráku“
3. dokumentární film „Moravské Bránice“ (na VHS nebo DVD-R)
Kulturní informační centrum Dolní Kounice informuje
Synagoga v Dolních Kounicích
Otevírací doba: od 2.7. do 4.9.2005 - sobota, neděle a státní svátky
10 – 12 hod. a 13 – 17 hod.
Vstupné:
dospělí 15,- Kč
děti, studenti a důchodci 10,- Kč
Klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích
Otevírací doba: od 26.3. do 2.10.2005 - sobota, neděle a státní svátky
10 – 17 hod.
v červenci a srpnu i v pátek
10 – 12 hod. a 14 – 17 hod.
Vstupné:
dospělí
důchodci
děti a studenti
20,- Kč
15,- Kč
10,- Kč
Kulturní informační centrum Ivančice pořádá:
- 1. - 7.5. výstava fotografií „Živá příroda kolem nás“, Galerie Památníku A.
Muchy
- 8. – 29.5. prodejní výstava „Všechny barvy duše“, Galerie Památníku A. Muchy
- 8.5. v 16 hodin vernisáž „Obrazy – Tamara Valešová“, Galerie Památníku A.
Muchy
- 12.5. muzikál „Vlasy“, Hudební scéna Městského divadla v Brně
- 14.5. celodenní poznávací zájezd Průhonické rododendrony a pražská Trója
se ZOO
- 20. – 21.5. Slavnosti chřestu 2005
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil,
ilustrace Magda Svobodová, studentka SOŠ
8