1. díTĚ a jeho TĚLo

Transkript

1. díTĚ a jeho TĚLo

Profesní rozvoj pedagogických pracovníků MŠ
1. DÍTĚ
A JEHO TĚLO
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG. ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN
EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Je úžasné, co děti dokáží,
když jim k tomu dáme příležitost.
Linda Dobson
Záměr
Pomocí teoretických znalostí obohatit vědomosti pedagoga mateřské školy tak, aby prakticky v oblasti biologické kvalitně stimuloval a podporoval růst a nervosvalový vývoj dítěte, jeho fyzickou pohodu: Zlepšoval
fyzickou zdatnost, pohybovou a zdravotní kulturu, podporoval rozvoj jeho pohybových a manipulačních dovedností, učil je sebeobslužným dovednostem a vedl je ke zdravým životním postojům a návykům.
Nabídka
Vývoj základních schopností dítěte předškolního věku
• předškolní věk v širším pojetí (novorozenec, kojenec, batole)
• funkce centrální nervové soustavy
• primární, přechodné, posturální reflexy, jejich funkce, důsledky přetrvávání reflexů
Psychomotorický vývoj dítěte od 3 do 6 let
• rozvoj motorických schopností dítěte
• grafomotorika a vizuomotorická koordinace dítěte v mateřské škole
• vývojové obtíže, rozvoj dovedností
• lateralita, spolupráce mozkových hemisfér
Rozvoj percepce dítěte v předškolním věku
• zrakové vnímání, vývojové obtíže, jejich důsledky, možnosti náprav, stimulace
• sluchové vnímání, vývojové obtíže, jejich důsledky, možnosti náprav, stimulace
• prostorové vnímání, pravolevá orientace
Základní kulturní, hygienické a zdravotně preventivní návyky
• lokomoční, nelokomoční pohybové činnosti, manipulační činnosti. Hry v MŠ.
• relaxace jako prostředek k umění zvládat náročné situace
• rizika neznalosti zdravotního stavu dětí
Očekávané výstupy
Teoretické znalosti o tělesném vývoji dítěte v mateřské škole vycházející z obecných poznatků zákonitostí fyzického vývoje dětí předškolního věku. Pedagogičtí pracovníci získají vědomostní základnu k rozvoji
základních dovednosti dětí, obecné návody k práci s dětmi, získají praktické návody, ukázky a příklady pro
aplikaci do výchovně vzdělávacího procesu v mateřské škole.
PROJEKT „ŠIKULKOVÉ“ (REG.ČÍSLO: CZ.1.07/1.3.00/48.0094) JE SPOLUFINANCOVÁN
1. DÍTĚ A JEHO TĚLO
2
Vývoj základních schopností dítěte předškolního věku
Předškolní věk v širším pojetí
Předškolní je období, v němž se neobyčejně rozvíjí schopnost člověka. Je to krásné období pro rodiče, kdy
vidí tzv. růst své dítě před očima. A pro dítě je toto období plné objevů, experimentů. Pohyb je pro fyzický a
duševní růst nesmírně důležitý. Pohybové hry jsou důležitou součástí vývoje všech savců – lze je pozorovat,
jak se například „kočkují“, při hrách a „soubojích“. V dnešní době si děti méně hrají ve volné přírodě, méně
na venkovních hřištích. Mají jiné možnosti pro rozvoj pohybu než v dřívějších dobách.
Mateřské školy svým vybavením, prostorností, režimem dne, přítomností fundovaných odborníků ideálně
přispívají k optimálnímu rozvoji fyzických i duševních schopností dítěte a doplňují tak rodinnou výchovu. Důležitým úkolem vzdělávání v mateřských školách je i maximálně podporovat individuální rozvojové možnosti
dětí. Paní učitelky mají dlouhodobý denní styk s dětmi, znají je. Mohou plnit i úkol diagnostický, především
ve vztahu k dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Požadavek nejen na odbornou znalost vývojové
psychologie, somatického vývoje dítěte, ale i speciální pedagogiky, orientace ve znalostech a zákonitostech
dětského vývoje i s jeho úskalími a riziky je nutný pro optimální včasnou pedagogickou i speciálně pedagogickou péči.
Předškolní věk lze v širším pojetí chápat jako období od porodu až do vstupu do školy. Dítě přichází z bezpečného prostředí matčina těla do prostředí zcela odlišného, začíná individuální život dítěte. První léta života
dítěte dělíme na věk novorozenecký, kojenecký, batolete. V toto období je nejbouřlivější růst tělesného i duševního vývoje, který posuzujeme především podle rozvoje motoriky.
Novorozenec většinu dne prospí, při bdění převažuje flexní držení končetin, ale umí i nechat končetiny
volně ležet. Pohyby jsou tzv. holokinetické – u horních končetin jsou pohyby stereotypní, neplynulé, mávavé,
u dolních končetin kopavé. Podložky se dotýká všemi částmi těla, ojediněle krátce zvedne hlavičku. Novorozenec na podráždění reaguje Morovým reflexem – dítě reaguje pohybem celého těla na silný sluchový nebo
světelný podnět. Vidí jen na krátkou vzdálenost velké předměty, neumí akomodovat / zaostřovat na různě
vzdálené předměty. Na sluchové podněty reaguje mrknutím nebo záškubem celého těla. Místo dobře vyvinutého sluchu má novorozenec dobrý čich a dává přednost sladké chuti.
Kojenec od 2. měsíce začíná zvedat hlavičku a ve 3. měsíci leží na bříšku a opírá se o předloktí. Začíná
vzpřimovat hlavičku, a tak může lépe pozorovat okolí. Postupně, zhruba ve 4. měsíci má zájem o své ruce,
pozoruje je, dotýká se hraček, dává si je do úst. Má také snahu hračku uchopit, ale protože ještě nemá odhad
vzdálenosti, kde hračka leží, tak mu uchopení hračky dělá obtíže. Udělá několik pokusů, než se hračky dotkne. Těmito pokusy se už ale začíná postupně rozvíjet koordinace pohybu a zrakového vnímání. Začíná se
více rozvíjet i sluchové vnímání, dítě začíná na zvuky reagovat. V 5. měsíci v poloze na bříšku začíná zatahovat bříško a zapojovat trup jako přípravu na polohu na čtyřech, otáčí se ze zad na bok, pak i na břicho. V 6.
měsíci už se dítě pro hračku natáhne, dovede se přetočit na bříško, z bříška na záda, v poloze na zádech si
chytá prsty obou nohou. Hračku uchopuje dlaňovým úchopem, palec ještě není v opozici. V 7. měsíci začíná
více pro uchopení hračky používat prsty, ale spíše ještě uchopuje celou rukou. Může se opřít o dlaně a zvedat se na čtyři, „pivotuje“, těžiště má na bříšku, zvedá paže i nohy nad podložkou, těžiště je na pupíku. V 8.
měsíci zvládá lezení, začíná se plazit a zvládá z polohy na čtyřech sednout samo. Drobné předměty uchopí
mezi palec a ukazovák. V 9. měsíci je dítě již schopné se samo seznamovat s okolím, protože již lezení dobře
zvládá. Při něm dochází k integraci obou mozkových hemisfér, fixaci zraku na vzdálenost, která je později
potřebná pro čtení, procvičí se hluboký stabilizační systém.
3
Tím, že se samostatně pohybuje v prostoru, trénuje si odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru. Hračky začíná
uchopovat tzv. klešťovým úchopem, mezi palcem a ukazováčkem. Dítě rychle roste, nabývá na hmotnosti,
zvětšují se jeho vnitřní orgány a vyzrávají jednotlivé funkce jeho organismu.
Prvních devět měsíců po porodu je pro dítě důležitým obdobím, kdy vznikají propojení mezi vyššími a nižšími
mozkovými centry, která jsou pro dítě nezbytná, aby si posilovalo svalstvo vůči zemské přitažlivosti, naučilo
se zvednout na ruce a kolena, lézt a postupně chodit. Nejdříve se dítě plazí, leze po čtyřech, snaží se pomocí rukou udržovat rovnováhu při prvních pokusech povstat, a potom ovládne své tělo a udrží rovnováhu
na nohách. Jestliže se postaví na nohy, ruce se mu osvobodí, tak se může rozvíjet manuální zručnost. V této
fázi může začít dítě zaměřovat svoji pozornost na vývoj řeči a chůze. Na sluchové podněty reaguje mrknutím
nebo záškubem celého těla. Místo dobře vyvinutého sluchu má novorozenec dobrý čich a dává přednost
sladké chuti. V 10. měsíci se dítě samo vytáhne do stoje, uchopí i velmi malé předměty. Od 11. měsíce začne
zvládat alespoň jeden samostatný krok. V prvním roce se umí z lezení posadit a opět přejít do lezení. Vstává
přes dřep, chodí okolo nábytku, postupně bez opory.
Batole, mezi prvním a třetím rokem získá své zkušenosti s okolním světem pomocí pohybu. Tím, jak se
rozvíjí pohyb, dochází i k rozvoji mozku. Pohyb je jednou ze základních potřeb batolete. Rozvíjí se hrubá a
jemná motorika i koordinace pohybů. Začíná ovládat chůzi, skáče, běhá. Je více a více šikovnější v manipulaci a uchopování předmětů, hraje si již s většími dílky stavebnic, kostkami, začíná se rozvíjet sebeobsluha.
Nově začíná nastupovat zájem o kresbu – ve dvou letech kreslí čáranice. Pastelky drží v příčně dlaňovém
úchopu. Někdy kolem 3. roku dovednou děti kreslit tzv. hlavonožce a tužku začínají uchopovat špetkovým
úchopem.
Dobře probíhající vývoj kojence a batolete dává kvalitní základy k tomu, aby dítě mohlo zdárně ve vývoji
pokračovat a zvládlo požadavky tzv. užšího předškolního věku.
Funkce centrální nervové soustavy
Při narození dítěte má mozek dítěte téměř všechny mozkové buňky – interakce s okolím, nové podněty, zážitky stimulují vytváření propojení v mozku, především k vyšším mozkovým centrům, která přeberou řízení
těla. Čím více se dítě hýbe, tím lépe se naučí ovládat svoje pohyby. Pohyb pomáhá dotvářet mozek, protože
se posilují propojení mezi mozkem a tělem. Hustota synapsí – spojení mezi dvěma nervovými buňkami je
nejvyšší kolem třetího roku. Volemanová (2013, s. 69)
Primární, přechodné a posturální reflexy
Po narození každé dítě reaguje na vnější podněty vrozenými primárními reflexy. Primární reflexy jsou
automatické, stereotypní pohyby, vycházející z mozkového kmene a v prvních devíti měsících života musí
zajistit životně důležité funkce. Díky primárním reflexům se mozek postupně naučí kontrolovat fungování těla
– např. zpracovávat vizuální a zvukové informace, získávat rovnováhu a prostorové vidění, hrubou i jemnou
motoriku, koordinaci ruka – oko a další.
Neuro – vývojová terapie se zabývá přetrvávajícími primárními reflexy, pokládá je za jeden z opomíjených
faktorů problémů učení a chování. Když primární reflexy splní svůj úkol, musí být do šesti až dvanácti měsíců
potlačeny, pokud tyto reflexy zůstanou aktivní, nepotlačí se (neinhibují), mohou být pro optimální neurologický vývoj dítěte kontraproduktivní. Děti mohou zaostávat, mít potíže ve škole. Primární reflexy mohou postihnout smyslové vnímání, rovnováhu, koordinaci pohybů schopnost učení.
4
Existují tři typy reflexů, které jsou oporou dítěti v prvních 3,5 letech života. Jsou to intrauterinní, nitroděložní /
primární a posturální reflexy. Nitroděložní jsou přítomny v děloze a tam i inhibují. Je pro ně charakteristické to,
že dítě se odtáhne (stočí do klubíčka) od škodlivého podnětu. Primitivní reflexy by měly být plně rozvinuté již
při porodu donošeného dítěte – vyvolávají opakované pohyby a tím pomáhají posilovat nervová spojení mezi
mozkem a tělem, posilují vývoj rovnováhy, pohyblivosti, zraku, sluchu, řeči, schopnosti učení a komunikace.
Motorický vývoj je pravděpodobně vázán na vývoj těchto reflexů Vyhasínají převážně mezi 6. a 12. měsícem
života. Když primární reflexy splní svůj úkol, musí být během prvních šesti až dvanácti měsíců potlačeny
vyššími mozkovými funkcemi. Jestliže se tak nestane, mohou tyto reflexy zůstat aktivní i v pozdějším věku.
Mezi primární reflexy patří Moro (objímací reflex) - je reakcí na úlek
Jestliže není včas inhibován, je dítě přecitlivělé na senzorické podněty, reaguje na ně příliš silně - dítě vnímá svět jako hlasité, ostré stimuly, oči jsou přitahovány ke každému pohybu, změně světla, uši ke každému
zvuku stejně silně. Takovému dítěti se nedaří odfiltrovat nevhodné stimuly, je přetížené. Navíc se při každém
podráždění vyplavují hormony pro obranyschopnost organismu (adrenalin, kortison) a dítě nemá dostatečné
rezervy pro situace, kdy to potřebuje. Dítě bývá náchylnější k nemocem, rychleji se spotřebuje krevní cukr a
hladina cukru více kolísá – to může mít vliv na náladu a koncentraci. Dítě se s touto situací může vyrovnávat
tím, že je buď bojácné, bude mít problémy se přizpůsobit, nebo bude hyperaktivní, podrážděné. Těmito způsoby se snaží mít pod kontrolou emocionální neklid. Volemanová (2013, s. 73, 74)
Asymetrický tonicko šíjový reflex je další primární reflex. Dokud je aktivní, tak dítě při otočení hlavy natáhne
paži a očima sleduje prsty na ruce – napomáhá to dítěti zaostřovat zrak na délku paže, dosáhnout na věci
– dochází k prvnímu tréninku ruka – oko. Jestliže není inhibován do 6. měsíce, mohou nastat potíže v koordinaci oko-ruka, problémy v přenášení paže přes střed těla (např. hračku nepřendá pravou rukou na levou
stranu, ale hračku si uprostřed přendá do levé ruky), k problému s rozvojem laterálních pohybů očí (nutnost
pro čtení i psaní), ke zhoršené kontrole rovnováhy, přetrvávání zkřížené nebo nejasné laterality.
Tyto děti také mají potíže zvládnout protilaterální pohyb, takže se např. neplazí, nelezou. Lezení a plazení
je ale velice důležité pro vývoj koordinace oko - ruka. Problémy mohou nastat u kreslení a psaní, protože
pokaždé, když dítě musí lehce otočit hlavu na stranu, aktivuje se asymetrický tonicko šíjový reflex - paže se
na straně otočené hlavy aktivují, prsty mají snahu se otevřít. Držet tužku správně je potom velice namáhavé,
bývají neklidné oční pohyby především v horizontálním směru. Volemanová (2013, s. 77)
Tonicko labyrintový reflex je aktivován změnou polohy hlavy v předozadním směru. Když se dítěti zakloní hlavička, zvyšuje se napětí v extenzorech v celém těle, dítě se natáhne (reflex inhibuje až kolem 3. roku věku) a
naopak. Když hlavičku předkloníme, zvýší se tonus ve flexorech, dítě skrčí končetiny a zaujme polohu podobnou té v děloze. Tento reflex by měl být inhibován do 4. měsíce věku dítěte. Reflex pomáhá dítěti čelit gravitaci,
když ještě neumí pevně zvednout hlavičku a krk. Dítě se ale toto rychle naučí a kontroluje polohy hlavy vůči tělu.
Tato schopnost je nezbytná pro udržení rovnováhy, vzpřímený postoj a koordinaci. V případě, že tento reflex
není inhibován, když reflex přetrvává, může mít dítě horší držení těla, menší nebo větší svalový tonus, problémy
s očními pohyby – odhad vzdálenosti a vizuálně percepční problémy, horší rovnováhu.
Galantův spinální reflex má vymizet do 3. - 9. měsíce. Spočívá v tom, že když se stimuluje bederní oblast na
jednu stranu, vyvolá flexi a rotaci kyčle na tu samou stranu. Je důležitý u porodu, kdy boky miminka získají
pružnost a miminko se může pomalu otáčet porodními cestami. Má vliv i na kontrolu nad močovým měchýřem. Při přetrvávání reflexu může být pozorován u dítěte neklid, neschopnost sedět v klidu, noční pomočování, horší koncentrace, problémy s vyprazdňováním stolice. Volemanová (2013, s. 84)
5
Další jsou primární úchopové reflexy: palmární, plantární, sací. Děti automaticky svírají prsty kolem čehokoliv, co se jim dá do dlaně, když se dotkneme chodidel, dítě na noze roztáhne prsty. Inhibují v podobné době
jako Moro reflex. Problémy při přetrvávání mohou nastat ve špatném držení tužky, potížemi s opozicí palce
oproti prstům, obtížemi s řečí a artikulací, tendencemi chodit po špičkách, horší rovnováhou.
Neuro – vývojová terapie se podrobně věnuje této problematice. Pro účely seznámení se s vývojem základních schopností dítěte byly zmíněny pouze některé typy reflexů. Další jsou přechodné a posturální reflexy.
Neuro – vývojová terapie nabízí systém cviků, tzv. preventivní neuro – vývojový pohybový program pro školy a školky. Testy a cviky jsou přizpůsobeny tak, aby mohly být dobře použity pro větší skupiny dětí. Tento
program je vhodný pro děti od 4 let. Cviky jsou jednoduché, často napodobují pohyb vyvolaný primárními
reflexy a tím se dává mozku další šance nad kontrolou fungování těla. V současné době se o přetrvávajících
primárních reflexech hovoří jako o opomíjeném faktoru problémů učení a chování. V rámci výchovy a vzdělávání v mateřské škole je užitečné mít tyto znalosti především v rámci preventivní péče i péče reedukační.
A v rámci rozvoje pohybových dovedností, rozvoje koordinačních dovedností je možné některým uváděným
potížím předcházet i tímto způsobem.
V optimálním případě tříleté dítě zakončilo důležitou etapu vývoje, naučilo se pohybovat a chodit, tak jako
dospělí. Primární a přechodné reflexy jsou inhibované do pohybů, kde více zasahuje mozková kůra. Dítě se
již naučilo samostatně jíst, částečně i oblékat, většinou již ovládá vyprazdňování. Důležité je ovládnutí chůze
a rozvoj koordinačních pohybů, rozvíjí se řeč a smyslové vnímání.
6
Psychomotorický vývoj dítěte od tří do šesti let
V užším předškolním věku se mění tělesná konstituce, dítě vyrůstá z buclatosti. Pokračuje osifikace kostí,
ale kosti ještě stále nejsou dosti pevné, jsou měkké, elastické. Výhodou je jejich menší lomivost. Z pružnosti
dětských kostí vyplývá nebezpečí různých ortopedických poruch, např.: pokles klenby chodidel, deformity
páteře apod. Proto je důležité zatěžovat dítě fyziologicky úměrně.
Děti si osvojují mnohem náročnější pohyby, které vyžadují soustředěnou pozornost, vysoký stupeň koordinace drobnějších pohybů jednotlivých svalů, naučilo se chodit a pohybovat se plně po způsobu dospělých,
běhá po rovině, po nerovném terénu, padá jen málo, zvládá chůzi po schodech nahoru i dolů bez držení.
Nyní nastupuje období rozvíjení tzv. pohybové obratnosti. Motorický vývoj se stále zdokonaluje, zlepšuje se
koordinace, projevuje se větší hbitost a ladnost pohybů. Jestliže je motorická schopnost a dovednost u dítěte
oslabena, dítě je v nějaké činnosti nejisté, neobratné a bojí se, tak motorické aktivity nebude vyhledávat.
Dochází potom k tomu, že pokud si okolí neuvědomí toto oslabení, mohou být tímto ovlivněny některé dovednosti a schopnosti. U dítěte se rozvíjí hrubá a jemná motorika.
V mateřské škole je ideální prostředí pro rozvoj těchto schopností. V rámci rozvoje hrubé motoriky se výchovně vzdělávací působení zaměřuje na koordinaci pohybů a udržení rovnováhy. Dítě běhá, skáče apod. Děti při
rozvoji jemné motoriky manipulují s drobnými předměty, hrají si s plastelínou, stříhají, skládají a vytrhávají
papír, hrají prstová cvičení, pracují s pastelkami, tužkou, zapínají knoflíky, zavazují šňůrky. Předškolní věk
má specifický druh činností – konstruktivní hry. Již v dřívějším období si děti s jednoduchými stavebnicemi
hrály, ale koncem 3. roku již staví na určitý námět, který si určí. Čtyřleté a pětileté děti již obratně zachází
s kostkami, dovedou z nich stavět různé stavby.
Existuje přímá souvislost mezi motorickým a sociálním chováním, protože děti navazují kontakty převážně přes
motorické aktivity. Mezi dospělými probíhá navazování kontaktů především hovorem. U dětí se komunikační
procesy dostávají do chodu a ovlivňují se především motorickými způsoby chování (začnou po sobě házet
písek, strkají se, běhají za sebou). Také sociální uznání souvisí u dětí s motorickými dovednostmi.Uznání a
obdiv mají ty děti, které umí rychle běhat a šplhat. Děti, které se drží stranou různých motorických činností kvůli
snížené motorické dovednosti nebo z důvodu nejistoty, bývají často mimo zájem dětské skupiny.
Výraz psychomotorika tedy ukazuje na těsné spojení psychického a motorického prožívání. Motorický rozvoj
akceleruje celkový rozvoj osobnosti. Rozvoj dětské osobnosti (citový život, sociální chování, kognitivní vývoj,
komunikace), se uskutečňuje především přes procesy vnímání a pohybové procesy. Psychomotorické hry
mají také velký vliv na rozvoj řeči, gesta, mimikou dovedou něco vyjádřit stejně jako slovem.
Hmatové vnímání
Důležité je vnímání hmatové, které má velký význam v regulaci tělesného napětí a rozvoji motoriky. Všude na
kůži dítěte jsou receptory, které jsou spojeny s centrálním nervovým systémem. Zvláštní postavení mají kožní receptory na ruce, protože ruku užíváme k uchopení, prozkoumání předmětu. Rozvíjet hmatové vnímání
v mateřské škole se dá tak, že dítě poznává hmatem různé předměty, třeba i se zavázanýma očima. Dětem
dáváme do ruky hračky z různých materiálů, existují např. i vibrační zvířátka. Dají se vytvářet hmatové cesty
z různých materiálů a děti přes ně chodí – písek, voda, žaludy, papír, látka. Do plastelíny lze vnořit ruce,
vytvářet z ní cokoliv dle fantazie dětí. Děti lze také hladit různými materiály – štětcem, balónem, do mísy se
dají nasypat různé kuličky, fazole, písek.
7
Kinestetické vnímání
Kinestézie je smysl vnímající relativní pozici svalů, kloubů a šlach. Vnitřní smyslové orgány – proprioreceptory dítě informují o pohybech kloubů, svalů o pohybu v prostoru. Tyto informace jsou velmi důležité, protože
pokud fungují správně, tak je dítě schopno se bezpečně pohybovat v prostoru, mít koordinované pohyby. Dítě
postupně posiluje rozvoj kinestetické paměti, pohyby se stávají rutinními, dítě může zaměřit svou pozornost
na další úkoly. V mateřské škole se kinestézie rozvíjí pomocí her, které posilují uvědomování si vlastního
těla, jeho jednotlivých částí, uvědomování si tělesných mezí a to pomocí cvičení rovnováhy a prostorové
orientace.
Rovnováha
Nejstarší ze všech smyslových systémů je rovnováha – úlohou systému rovnováhy je napomáhat orientaci a
schopnosti těla správně fungovat v prostředí gravitační síly – chápat své místo v prostoru. Těžiště rovnováhy
je ve vnitřním uchu. Ale i zrakové vnímání zasahuje do rovnováhy. Stačí při stoji na jedné noze zavřít oči – je
to o mnoho těžší než při očích otevřených. Aktivity k podpoře rovnováhy jsou balancování na balónu, houpačky, kolébání, poskoky na trampolíně, chůze po nerovném terénu. Blythe (2012, s. 28)
Propriocepce
Pomocí rozvoje prostorové orientace si dítě uvědomuje stav vnitřního organismu a vnímat polohu těla (propriocepce – schopnost těla vnímat polohu bez pohybu). V mateřské škole se využívá velké množství her,
kde nejdříve dítě vnímá předměty kolem ve vztahu k sobě (co je před ním, vedle, vpravo, vlevo), později také
vztahy mezi předměty. V rámci školní zralosti se používá i pojem tělesná zralost – patří sem tělesná výška,
tělesná hmotnost, stav vyvinutosti kostry - osifikace zápěstí. Mluví se o první strukturální přeměně – dítě se
vytahuje do výšky, hlava roste pomaleji.
Grafomotorika a vizuomotorika dítěte v předškolním věku, rozvoj dovedností v MŠ.
Vývojové obtíže
Děti cvičí zručnost nejen při hrách s nářadími, s kostkami, s plastelínou, ale především při kresbě – zde se
uplatňuje rychlý růst jeho rozumového pochopení světa. Dítě začíná svou grafickou činnost (formou malování) velice brzy, již někdy kolem 1. roku života. Jedná se o spontánní bodové čárání. Ve volném čárání si
uvolňuje ruku, a také rodiče si již všímají, kterou ruku upřednostňuje při čárání. Prvním kloubem, který se dítě
naučí ovládat je ramenní kloub, proto první kresby připomínají tvar kyvadla – dlouhé čáry s ostrými obraty
do protisměru. Stupeň ovládání loketního kloubu umožňuje zkracování čar, začínají se objevovat i jednotlivé
čáry.
Ve třech letech se čárání postupně přeměňuje v krouživé pohyby a čáry. Ve spontánní kresbě se objevují
tvary – ze začátku různé čáry, kruhy, čáranice, motanice, dítě kreslí čáry různými směry, vertikály, horizontály, kruhové čáry. Ve čtyřech letech – kresba křížku, dítě se pokouší o kombinaci tvarů. Šikmý pohyb je pro
dítě ještě náročný. V pěti letech dítě zvládne čtverec, v šesti letech trojúhelník. Pouze některé šestileté děti
nakreslí kosočtverec. O vývoji kresby se podrobněji zmiňuje kapitola Dítě a jeho psychika.
8
Tabulka č.1 – Posuzování vývoje dětí předškolního věku
Třesohlavá, Černá (1990, s. 48)
Věk
Nápodoba
geometrických
tvarů
Kresba pána
Kresba stromu
klubíčko
sledované čárání
prastrom
most
kruh
nereálné znázornění
jehličnatý strom
brána
překřížení
hlavonožec
strom s plody
schody
čtverec
hlavní části trupu
Stavění z kostek
věž
2 leté dítě
vlak
3 leté dítě
4 leté dítě
5 leté dítě
6 leté dítě
kmen a koruna
náročnější
stavebnicové
sestavy
trojúhelník
kmen, větve, koruna
9
Aby byly děti připraveny na požadavky, které na ně bude klást při psaní později škola, je vhodné, aby byly vedeny k ovládání tužky. Písmo se v podstatě skládá z čar, vlnovek, smyček a elips. Aby bylo cvičení zajímavé,
motivuje se například tak, že dítě nekreslí smyčky, ale kouř z komína apod. Je důležité, aby i u těchto cvičení
nebyla potlačována dětská fantazie. Naopak je vhodné ji plně využít.
Při rozvíjení grafomotorických dovedností u dětí si hned od počátků všímáme správných pracovních návyků
– držení těla, sklon papíru. Sledujeme vedení čáry, přítlak, rovnoměrnost linií, přesnost, návaznost, napodobování dle předlohy, úchop tužky. Důležité je to, jak dítě tužku drží – směr horního konce tužky směřuje mezi
rameno a loket, ruka je uvolněná, pohyb vychází z ramene a lokte. Významný je úchop tužky. Nejvýhodnější
je tzv. špetkový úchop. Tužka je položena na prostředníčku, seshora ji přidržuje palec a ukazovák. Velmi
důležitá je uvolněnost ruky, protože zvýšený přítlak neumožňuje plynulost pohybu. Kresba je potom přerušovaná, kostrbatá, linie příliš silná nebo slabá. Některé děti, často ty, které jsou živější, mohou mít v důsledku
větší dráždivosti nervové soustavy i problémy s koordinací jemných pohybů ruky. To se také projevuje silným
tlakem na tužku a křečovitostí pohybů. Tyto potíže souhrnně nazýváme grafomotorické obtíže.
U dětí s grafomotorickými obtížemi je vhodné věnovat více pozornosti uvolňování ruky a rozcvičování na
velkých plochách. Nácvik lze zpříjemnit říkadlem, písničkou,rytmizací – klepáním, tleskáním apod.
Při provádění grafických cvičení je vhodné dodržet následující postup:
• ve stoje s vertikální kreslící plochou
• ve stoje s horizontální kreslící plochou
• vsedě s horizontální kreslící plochou
Postupujeme od nejjednoduššího ke složitějšímu – čáry, vodorovné čáry, kruhy, elipsy, spirály, vlnovky, smyčky. Ty jsou pro děti předškolního věku již velice těžké. To, aby byly pravidelné a stejné, zvládnou děti prakticky
až v základní škole.
Jestliže vypozorujeme u dítěte, že jeho vývoj grafomotorických dovedností neodpovídá věku, nemusí
to být nutně trvalý stav. V předškolním věku lze pozorovat tyto příčiny vedoucí k odchylkám od běžného grafomotorického vývoje:
• poruchy jemné motoriky – ty bývají ovlivněny převážně ADHD nebo nějakým somatickým
defektem; motorické projevy dítěte jsou výrazněji opožděny, hovoří se o motorickém infantilismu
– dítě se projevuje jako jeho mladší vrstevníci; objevují se poruchy harmoničnosti a koordinace
pohybů, poruchy pohybové paměti, poruchy rytmizace pohybů, poruchy cílených pohybů
• snížení rozumových schopností
• nevyhraněná lateralita – děti si přehazují tužku a dlouho trvá vyhraňování ruky, vedoucí ruka
zůstává méně obratná
• narušení citového vývoje – dítě volí negativisté protesty, odmítá pracovat
• psychomotorický neklid – důsledkem je nutkání ke změně, bezcílná manipulace
• špatná výchovná péče
• nesprávné úchopy tužky – za nesprávný úchop považujeme všechny, které se liší od
„špetkového úchopu“
10
Nejčastější druhy nesprávných úchopů tužky jsou:
•
•
•
•
•
pěstičkový – ruka je sevřená v pěst a tužku drží palec
smyčcový úchop – tužky se dotýkají všechny prsty po celé délce, palec je proti postavení prstů
hrstičkový – všechny prsty jsou zapojeny, dotýkají se tužky po celém jejím obvodu ve stejné výšce
špetkový úchop s vysokým palcem, s přesahem palce přes ukazovák
s přesahem prostředníku
Do grafomotorických schopností se mimo jiné promítá i propojení hrubé a jemné motoriky, motoriky očních
pohybů, smyslové vnímání. Nutná je tzv. vizuomotorická koordinace – spolupráce oka a ruky. V mateřské
škole se cvičí především pomocí pracovních listů, kdy se překreslují obrázky podle předlohy, tvoří se čára
mezi dvěma liniemi.
Jednou z možností rozvoje grafomotorických dovedností dětí předškolního věku je Tréninkový program k odstranění grafomotorických obtíží u dětí pomocí arteterapeutických a relaxačních prvků dle metody Dr.Heyerovské.
Ukázka grafomotorické dovednosti před a po zahájení Tréninkového programu k odstranění grafomotorických potíží u dětí pomocí arteterapeutických a relaxačních prvků.
Podívej se, tady je něco napsáno. Ty ses ještě psát neučil(a), ale zkus, jestli bys to taky uměl(a). Hezky se
dívej, jak je to napsáno a tadyhle vedle na to prázdné místo to tak napiš.
vzor
před tréninkem
po tréninku
Tady jsou takové puntíky. Zkus je tadyhle vedle nakreslit zrovna tak.
vzor
před tréninkem
po tréninku
11
Lateralita. Spolupráce mozkových hemisfér
Než dítě začne intenzivněji kreslit a cvičit a rozvíjet grafomotorické dovednosti, je důležité znát lateralitu
dítěte. Lateralitou rozumíme přednostní užívání jednoho párového orgánu hybných (ruka, noha) anebo smyslových (oko, ucho). Projevuje se přednostním užíváním jednoho z párových orgánů, který pracuje rychleji a
lépe. Všechny párové orgány – motorické, senzorické a orgány s vnitřní sekrecí podléhají pravidlu lateralizace – přednostnímu užívání jednoho orgánu z páru. Vývoj laterality souvisí s dozráváním nervových drah. Ke
stabilizaci laterality dochází kolem čtvrtého roku, jasná by měla být v šesti letech. Jednou z úloh dětství je
vybudovat spojení v mozku. Nejde jen o propojení mezi nižšími a vyššími centry v mozku, ale i o propojení
obou hemisfér.
V období od tři a půl roku prochází fází dozrávání i cerebellum (mozeček), který řídí pohybovou soustavu.
Mozeček působí přes systém posturálních reflexů, které zabezpečují vzpřímené držení těla a pohyby (chůzi,
běh). Jeho činnost je ovlivněna vestibulárním systémem. Lateralita existuje souhlasná, ale také zkřížená. Ti,
kteří ji mají, mívají potíže s regulací stresu, mohou mít potíže s učením.
Zjistit lateralitu u dětí se dá pozorováním, ale i orientačními testy. V případě nejasností je nejlepší odeslat
rodiče s dítětem ke zjištění laterality do Pedagogicko psychologické poradny. Mezi činnosti, ze kterých lze
usuzovat na typ laterality, patří navlékání korálků, skládání mozaik, stříhání, šroubování uzávěrů lahví, koulení míče, stavění kostek. Zjišťuje se i dominance oka. Ta se nejlépe zjistí tím, že se dítě dívá do krasohledu,
do klíčové dírky, zhotoveného kukátka.
Rozdělení funkcí mozkových hemisfér
Většina činností, které vykonáváme, si vyžaduje spolupráci obou mozkových hemisfér. Spolupráce probíhá
přes svorové těleso (corpus callosum), který má mnoho milionů vláken – ty přenášejí navzájem informace
z levé do pravé hemisféry a zpět. Obě poloviny mozku tak dokáží velmi kvalitně a rychle spolupracovat. Hemisféry někdy mezi sebou soupeří o dominanci, než se u dítěte ukončí lateralizace. Do té doby se do učení
zapojují obě poloviny mozku.
Vývoj pravé hemisféry trochu předbíhá levou, má více propojení k oblastem, které řídí pohyb, smyslové funkce, smysly a paměť. Pravá hemisféra je pocitová polovina mozku, je specialista na skládání puzzle, vizuálně
prostorové vztahy, rozeznává hudbu, rytmus, je intuitivní, kreativní. Pravá strana mozku je náchylnější ke
strachu, smutku, úzkosti. Je důležitá při nácviku neverbální komunikace – gesta, řeč těla, oční kontakt. Levá
hemisféra je logická, analytická, jsou zde uložena speciální centra sluchu, řeči, jazyka, smysl pro čas. Levá
hemisféra zpracovává hudbu analyticky.
Ve věku šest a půl roku probíhá důležité období myelinizace, ve kterém posilují propojení mezi vestibulárním systémem, mozečkem a corpus callosum – v tomto období se u dětí ustaluje lateralita. Mnoho lidí žije
i bez ustálené laterality, lateralizovaný mozek je ale organizovanější, efektivněji zpracovává informace a je
výkonnější.
12
JAK PSÁT LEVOU RUKOU:
Mnoho dětí kreslí a později píše levou rukou, proto je vhodná zmínka i o této problematice.
střední rovina těla
střední rovina těla
DRŽENÍ TĚLA:
Žák sedí rovně v mírném předklonu. Opírá předloktí o desku zcela symetricky. Střední rovina těla je dána páteří a nosem. Od této roviny se při psaní neodchyluje ani tělo ani hlava. Dítě se dívá přes ruku, ne pod rukou.
POLOŽENÍ A SKLON PAPÍRU:
Tak jako pravák si dává papír k pravé straně od střední roviny těla se sklonem pravého okraje vzhůru, tak u
leváka je papír položen vlevo od střední roviny těla se sklonem pravého rohu dolů. Sklon se určí tak, že čára,
kterou opíše levá ruka opřená o loket, je shodná s linkami sešitu.
PSACÍ NÁČINÍ:
Drží dítě v levé ruce zcela obdobně (zrcadlově) jako pravák v ruce pravé. To zn.: tužka či pero, přidržované
neohnutým ukazováčkem, směřuje zpět přibližně k rameni (vedle ramene). Ruka se otáčí spíš hřbetem vzhůru, opírá se o předloktí tak, aby především zápěstní kloub byl uvolněn. Prsty píšící ruky zůstávají pod linkou
řádku. Psací náčiní, předlohu apod., si žák odkládá k levé straně. Osvětlení zepředu zleva není na závadu.
PŘI PSANÍ:
Postupuje žák tak, aby neustále viděl celý text napsaný na řádce. Tím si udržuje kontinuitu výkonu a zabraňuje rozmazávání napsaného textu. Záleží tu též na správném, individuálně voleném sklonu papíru.
SMĚR PÍSMA:
Jde odleva doprava, tedy k sobě, tj. až ke střední rovině těla, přes kterou sešit nepřesahuje doprava. Kdyby
žák psal přes střední rovinu těla, začal by se křivit a ohýbal by ruku v zápěstním kloubu.
SKLON PÍSMA:
Levoruční žáci vždy nedodržují předepsaný sklon a s oblibou píší stojatě. Takový způsob je pro některého
leváka snazší, pohodlnější a rychlejší. Z toho plyne, že nebudeme trvat za každou cenu na písmu ležatém,
pokud by to některému levákovi činilo obtíže.
13
Rozvoj percepce dítěte v předškolním věku
Zrakové vnímání, vývojové obtíže, stimulace, možnosti náprav
Dítě začíná jako prvního pozorovat matku, později věci, které jej zaujmou, většinou ty, které se pohybují. Postupně s tím, jak se dítě osamostatňuje, seznamuje se tak blíže s předměty kolem sebe, začíná odhadovat
směr předmětu, vzdálenost od sebe, zpřesňuje se prostorová orientace, zpřesňuje se koordinace oka a ruky.
Základ oční motoriky je spojen s pohybovým vývojem v prvních měsících života a s rovnovážným ústrojím.
Děti, které kompenzují defekty rovnovážného ústrojí očima, mívají problémy s jemnějšími zrakovými dovednostmi – určování vzdálenosti, plynulé pohyby očí.
Dítě se učí odlišovat předmět od ostatních - figuru od pozadí. Zrakové vnímání úzce souvisí s uvědomováním si části a celku, polohou předmětu. Pro předškolní věk je typické to, že se dítě spíše zaměřuje na celek
než na detail. Než dítě značně vnímat jednotlivé části, vnímá celek. Postupně se vyvíjí zraková analýza a
syntéza (vnímání části a celku). Významný je také vývoj zrakové paměti – zapamatování si viděného má
velký význam pro myšlení dítěte. Ve škole je důležité zapamatování si písmen, číslic i pravidelný posun očí
po řádku.
Na základě potíží ve zrakovém vnímání se odvíjí i výrazné potíže ve škole – děti zaměňují písmena, číslice,
operační znaky v matematice, dlouho tvary písmen fixují, pomalu nebo i zcela chybně čtou. Na podkladě
obtíží ve zrakovém vnímání se může rozvíjet specifická porucha učení dyslexie.
V mateřské škole je možná celá škála aktivit od rozlišování barev, po hledání rozdílů na obrázcích, skládání
obrázků, doplňování chybějících částí v obrázku.
Dušková, Pugnerová, Přecechtělová: Materiály PP Prostějov
14
Sluchové vnímání
Po narození dítě reaguje na hlas matky, hlasité zvuky vyvolávají úlek. Od 3. měsíce více zvuky diferencuje,
otáčí se za zvuky. K větší specializaci zvuků dochází od tří let, kdy již dítě umí vyčlenit některé zvuky z pozadí. Vnímá dobře kratší pokyny, poslouchá kratší příběhy. Od 4. roku již dobře rozlišuje jednotlivá slova, má
rádo říkanky, rozpočítadla,rozvíjí se sluchová analýza a syntéza – začíná umět rozdělovat slovo na slabiky.
Od pěti let potom poznává i počáteční a poslední písmeno ve slově.
Správné rozlišení sykavek, jednotlivých hlásek, měkkých i tvrdých souhlásek, znělých i neznělých souhlásek, rozlišení krátkých a dlouhých samohlásek je velice důležité pro správnou výslovnost a i pro následné
počáteční školní období, pro čtení a psaní. Sluchová paměť pomáhá uchovat v paměti informace, které k dítěti přicházejí sluchovou cestou.
Sluchem vnímají děti hudbu – i malé děti citlivě vnímají hudbu a dokáží reprodukovat jednoduché rytmy
dříve, než se naučí mluvit. Hra na hudební nástroj přispívá ke zlepšení jemné motoriky i ke vnímání zvuků.
Písničky zase dítě zpívá opakovaně a často – zlepšuje se tak krátkodobá paměť.
V mateřské škole se využívá celá řada hudebních nástrojů ke hře pro učitele, ale mnoho nástrojů je určeno i
dětem. Učitelé MŠ hrají s dětmi hry na rozpoznávání melodií, zvuků předmětů, děti často naslouchají příběhům, pohádce. Učí se rozlišovat hlásky, slabiky. K procvičení sluchové analýzy a syntézy roztleskávají slova
na slabiky, hrají si s rýmem, rozpočítadly.
Obtíže ve sluchovém vnímání mohou velmi významně ovlivnit vývoj řeči. Jednak dítě může nesprávně diferencovat jednotlivé hlásky, jednak může mít potíže při vyslovování delších, artikulačně náročnějších slov,
může se připojit zhoršené uvědomění si postavení hlásek – potom dítě může vynechávat hlásky, zaměňovat
je, plést jejich pořadí (lokomotiva – kolomotiva).
Ve škole se potom potíže ve sluchovém vnímání manifestují do potíží se čtením, psaním i do potíží v zachycení diktovaného textu, pětiminutovek apod. Na podkladě nesprávně fungující sluchové percepce se mohou
rozvíjet specifické poruchy učení.
Základní kulturní, hygienické a zdravotně preventivní návyky
Lokomoční, nelokomoční pohybové činnosti, manipulační činnosti
Hry v mateřské škole
Potřebnou energii pro všechny typy činností nejen v mateřské škole získává dítě ze správné výživy. Kousání
mu umožňuje využít potravu – má plně vyvinutý mléčný chrup a dostatečnou sekreci slin, dobře fungující
orgány i trávicí ústrojí. Lépe se přizpůsobuje infekcím – imunitní systém – zvětšují se uzliny, funkce thymu,
sleziny i krevních složek.
Tělesné cvičení je důležité pro efektivní zpracování živin, neboť buňky těla vyživuje proudící krev. Strava je
palivo pro tělo i mozek. Pohyb je pro děti nesmírně důležitý, dnešní děti mají menší příležitost k pohybu než
generace bývalá. Děti potřebují ke hře nejen prostor, ale i prostředí podporující kreativitu. Čím je dítě mladší,
tím obtížněji dokáže sedět v klidu. Dítě, které nedokáže sedět, potřebuje více příležitostí k pohybu, možnost
15
si zacvičit, aby se dokázalo kvalitněji soustředit. Schopnost sedět bez pohybu závisí na zralosti motorických
funkcí. Když učíme tělo, živíme i mozek, a to nejen ve smyslu udržování a posilování nervových spojení, ale
i jeho chemické a hormonální procesy, které jako celek přispívají ke zdravé psychice.
Středem veškerého dění je funkce CNS. Mozek tříletého dítěte se ztrojnásobí oproti mozku novorozence.
Množství buněk i jejich rozdělení je konečné po porodu. Roste mozek, mozeček, nervové dráhy – podmíněno myelinizací a biochemickými změnami. Zralost mozečkové tkáně se odráží ve změně chůze a pohybu,ve
schopnosti řídit rovnováhu. Z chůze batolete se vyvíjí chůze dobře koordinovaná (starší batole dovede stát
na jedné noze a provést i poskoky).
Koordinaci všech funkcí těla obstarává mozek jako celek – je potřeba součinnosti mnoha center uložených
v CNS (korové centrum sluchu a zraku, regulační centra tělesné teploty,příjmu potravin a tekutin, regulace
srdečního oběhu, dýchání, centra vegetativních funkcí). Úkolem regulačního motorického systému je řídit
všechny pohyby v závislosti na podmínkách prostředí – jako je např. ochrana před úrazem, popálením apod.
V předškolním věku – po 3. roce se již dítě dovede samo svlékat (to je nejjednodušší), ale i oblékat, obout,
zvládá hygienické úkony. Může vykonávat i jednodušší pracovní činnosti, které jej dále rozvíjejí – dovede
donést podnos, utřít prach, nádobí.
Po třech letech života má dítě položen základ duševního i fyzického zdraví. V mateřské škole pedagog nabízí dítěti lokomoční pohyby – chůzi, běh, skoky, poskoky, lezení. Dále nelokomoční pohyby – změny poloh
a pohybů těla na místě a jiné činnosti – základy gymnastiky, turistiku, sezonní hry, míčové hry apod. (RVP
PV 2004).
Relaxace jako prostředek k umění zvládat náročné situace
Dnešní doba přináší i napětí, úzkost, stres,potlačování emocí. Vnitřní napětí může přejít do dlouhodoběji trvajícího stavu. Děti mnohdy nejsou schopny si své napětí uvědomit, natož se uvolnit. Snižuje se tak odolnost
organismu, výkonnost i radost dítěte. Jednou z možností jak snížit napětí a zvýšit uvolnění dětí je naučit je
odpočívat, uvolnit se i během dne. Je zapotřebí řídit denní režim dítěte tak, aby dítě mělo prostor na odpočinek, uvolnění, mohlo být psychicky v pohodě.
Výrazně mohou v mateřských školách k tomuto dopomoci relaxační techniky, protože uvolněním fyzickým,
uvolněním svalového napětí dosáhneme uvolnění psychického. Relaxační techniky jsou velice vhodné i pro
děti s ADHD, ale nejen pro ně – přispívají ke tlumení zvýšené aktivity, což je důležité i u hyperaktivních dětí.
Relaxační a dechová cvičení zlepšují koncentraci pozornosti, ovlivňují úroveň myšlení a paměti. Uvádí se vliv
relací i na poruchy řeči – ovlivní artikulační neobratnost, která se v napětí více projevuje. Svalové uvolnění,
které provází relaxační cvičení, pozitivně ovlivňuje motorickou neobratnost a poruchy motorické koordinace,
dále mají vliv na afektivitu a agresivitu. Celkově tedy napomáhají ke zlepšení životního stylu a k umění zvládat zátěžové situace. Relaxace se dají použít u dětí bez potíží, velmi nosné jsou potom u dětí neklidných,
nesoustředěných, úzkostných.
Relaxační techniky se nazývají psychofyzické – dochází k uvolnění svalového, fyzického napětí a regulaci
rytmu dýchání, čímž se uvolní i psychika. Tím se zase zpětně působí na fyzický stav. Dechová cvičení ovlivňují okysličení krve a výměnu všech dýchacích plynů, působí i na srdeční frekvenci. Koncentrace kysličníku
uhličitého v organismu má vliv na nervovou dráždivost a tím působí na reaktivitu organismu.
16
Vdech má budivý, aktivizující efekt, výdech tlumící, uvolňující. Při vdechu jsou drážděny sympatické části
vegetativní nervové soustavy, dochází k napětí kosterních svalů a cév, zvyšuje se tepová frekvence. Při výdechu jsou drážděny parasympatické části nervové soustavy, uvolňuje se napětí svalů i cév, snižuje se tepová
frekvence, dochází ke zklidnění a útlumu.
Vlastní relaxační cvičení dělíme na relaxace psychofyzické – zaměřené na nácvik svalového uvolnění, pocity
tíhy a tepla, ovládnutí dechu, sledování srdeční frekvence (jóga, Schulzův autogenní trénink).
Dalším druhem je relaxace fyziologická - často je užívaná u dětí, protože jejich výhodou je názorná a rychlá
představa pocitů napětí a uvolnění (Jackobsonova relaxace).
Další jsou relaxační cvičení pasivní – provádí se pomocí druhé osoby, jde o protřepávání, protřásání a tím
uvolňování svalových skupin druhou osobou (loutka, hadrový panáček). V mateřských školách se často
užívají prvky relaxace nebo relaxace celé. Je důležité vědět, že při nácviku relaxačních technik je třeba postupovat po krocích, volit jednodušší relaxační techniky a zpočátku také relaxovat kratší dobu (několik minut,
potom až 10 minut). Cílem je děti rychle naučit se uvolnit v běžných životních situacích a zase se rychle
aktivizovat.
Obecné zásady pro nácvik relaxačních technik:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
relaxační techniku musí učitelka MŠ sama ovládat
děti se předem seznámí s účinky a cílem relaxačních cvičení
vlastnímu relaxačnímu cvičení předchází zpočátku pohybová aktivita
imaginace zaměřujeme na to, co děti baví a zajímá
délku přizpůsobujeme věku dětí
při nácviku relaxačních technik nic není špatně (cvičení nemusí být dokonalá)
relaxační techniky na závěr doplnit krátkým rozhovorem
vždy je nutné znát zdravotní stav dětí
naučit děti cvičit relaxační techniky pravidelně
Krásné a velmi vhodné jsou například relaxační pohádky
Rizika neznalosti zdravotního stavu dětí jsou značná, protože právě předškolní věk je velmi vhodné období
pro rozvoj dílčích oslabení u dětí. Požadavky na erudovanost pedagoga v oblasti psychologie, pedagogiky a
speciální pedagogiky jsou vysoké. Pedagog v mateřské škole nabízí zdravotně zaměřené činnosti vyrovnávací, protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační cvičení.
17
Použitá a doporučená literatura
Matějček, Z. Praxe dětského psychologického poradenství.
Praha: SPN 1991. Praha: Portál 1994. ISBN 80-04-24526-9.
Třesohlavá, Z. Černá, M. Kňourková, M. Dříve než půjde do školy.
Praha: Avicenum1990. ISBN 80-201-0015-6.
RVP pro předškolní vzdělávání.
Praha: Výzkumný ústav pedagogický 2004.
Hermochová, S. Psychomotorické hry.
Praha: Portál 1994. ISBN 80-7178-018-9.
Kopřiva, P. Kopřivová, T. Nevolová, D. Nováčková, J. Respektovat a být respektován.
Kroměříž: Spirála 2008. ISBN 978-80-904030-0-0.
Bednářová, J. Šmardová, V. Diagnostika dítěte předškolního věku.
Brno: Computer press, a.s. 2008. ISBN 978-80-2511829-0.
Blyte, S. Goddart. Dítě v rovnováze.
Partizánske: Inštitút psychoterapie a socioterapie 2012. ISBN 978-80-971033-8-9.
Volemanová, M. Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování.
Praha: Marja Volemanová Annemier 2013 – Red tulip. ISBN 978-80-905597-0-7.
Healey, Jane, M. Leváci a jejich výchova.
Praha: Portál,s.r.o. 2002. ISBN 80-7178-701-9.
Čáp, J. Psychologie pro učitele.
Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1980. ISBN 14-225-87.
Juklíčková - Kristovská, Z. a kol. Pohybové hry dětí předškolního věku.
Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1985 ISBN 14-399-87.
Žáčková, H., Jucovičová, D. Relaxace nejen pro děti s LMD.
Praha: nakladatelství D + H 2000.
Millerová, E. Příběhy z měsíční houpačky.
Praha: Portál, s.r.o. 1998. ISBN 80-7178-219-X.
Žáčková, H. Jucovičová, D. Máte neklidné, nesoustředěné dítě? Metody práce s dětmi s LMD/ADHD,
ADD/ především pro rodiče a vychovatele.
Praha: nakladatelství D + H 2010. ISBN 978-80-903869-0-7.
Dušková, I. Pugnerová, M. Přecechtělová, J. Připravujeme na školu hrou.
Prostějov: Pedagogicko psychologická poradna 1999.
Autor - zodpovědná osoba: Mgr. Ivana Dušková
Korektorské úpravy: Mgr. Josef Švábenický
Grafické úpravy: Radek Váňa
18

1. díTĚ a jeho TĚLo

Transkript

Podobné dokumenty

RESUSCITACE DĚTÍ (dítě od 1 roku do puberty)

Hygienické návyky dítě chrání

evidenční list dítěte (*)

Page 1 9. Podle svého uvážení uveďte další údaje důležité pro

VÝTVARNÉ ZÁKONITOSTI DĚTSKÉ KRESBY

Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever)

Číst více... - manacirkev.cz