otevřít

Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice
CZ.1.07/1.3.10/02.0024
Národní park Podyjí - Thayatal
vybrané kapitoly (nejen) z fyzické geografie
Jan Trávníček
20. 04. 2012
1
PODYJÍ JAKO DIVOČINA?
• Kulturní krajina...
– už ve středověku intenzivní využití
• řada vodních mlýnů
• terasování svahů, orná půda v nivě, louky...
• palivové a konstrukční dřevo
• dodnes ovocné stromy „uprostřed lesa“
• pařezinové hospodaření, lesní pastva,
• 2. pol. 20 st.: pohraniční pásmo
• „ochrana přírody želenou oponou“
• 1978 CHKO Podyjí
2
zdroj: www.nppodyji.cz
Zdroj:
maps
Zdroj: google
J. Trávníček
Zdroj: www.mapy.cz
NP PODYJÍ – THAYATAL
• vyhlášen k 1. 7. 1991, v r. 2000 i NP v Rakousku
• pro IUCN: kat. II (mezinárodně uznávané národní parky)
• bilaterální povaha
• páteří Dyjský kaňon (Hynek, Trnka 1981)
• výjimečně zachovalé území
• minimální vliv člověka (v posledních desetiletích, v kaňonu)
• mimořádná koncentrace geomorfologických jevů
• druhová pestrost zejména
• rostlinných druhů
• bezobratlých živočichů
4
NP PODYJÍ – THAYATAL
• Mezinárodní povaha přináší i problémy
– rakouská část je „s.r.o“ se „štíhlou správní strukturou“
– dolnorakouské zákony často více „zřetelné“
– jazyková bariéra
– společný problém: vodní režim na Vranově (od r. 1934)
– zajištění minimální vodní hladiny
– teplotní režim
– režim průtoků
– trpí biota
– vliv na abrazi
LG Dyje Vranov – Hamry
www.portal.gov.cz
Zdroj:
maps
Zdroj: google
J. Trávníček
Mackovčin a kol. 2007
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
zdroj: www.nppodyji.cz
Lesy na cca 80% plochy!
Mackovčin a kol. 2007
Geologická mapa
zdroj: www.nppodyji.cz
Geologie
• rozhraní Českého masivu a Karpatské soustavy
• moravikum (moravosilezikum? Např. Cháb et al. 2007) a dyjský masiv
• složitost: i v současnosti časté změny interpretace!
– plášť moravika (příkrovy, obalová zóna, pestré série...)
• sedimenty metamorfují na svory, ruly, kvarcity a mramory
• vyvřeliny na ortoruly (bítešská ortorula)
– brunovistulikum (granity v okolí Znojma)
• ač starší jednotka než příkrovy moravika, zdá se že je přičleněno k
českému masivu teprve při variském vrásnění (rotace a podsouvání
pod „mladší“ moravikum!)
16
google
Zdroj:Zdroj:
Trávníček
2010maps
Moravsko – slezské pásmo
Zdroj: Cháb 2008
17
reliéf
• V jinak poměrně jednotvárném terénu (četné zbytky více či
méně ukloněných zarovnaných povrchů) je kaňon Dyje a jejích
přítoků
• 1) západní úsek (Vranov – Hardegg)
– „pravoúhlé“ meandry v odolné ortorule
• 2) Hardegg – Žlebský potok
– pestré horninové složení
– plynulé meandry s pokročilým „odškrcováním“
• 3) Žlebský p. - Znojmo
– žuly dyjského masivu
– příkré svahy
18
Zdroj: google maps
Případ Dyje...
• Názory na vývoj kaňonu (kaňonovitého údolí?) se liší...
• zjednodušeně:
– a) Dyje tekla hlubokým meandrujícím údolím zaříznutým do
skalního podloží již ve spodním miocénu (Batík 1995)
• údolí už „bylo“, zaplnili ho mořské sedimenty a ty pak řeka
zase vyklidila a vrátila se zpět
– b) říční síť se formovala až po definitivním ústupu
neogenního moře
• když se Dyje „prožezala“ na pevný krystalický základ, údolí
už „nemohla opustit“ a zařezávala se dál...
• + neotektonika... (zdvih podloží mohl procesy modifikovat)
• + složitá kerná stavba (na řece jsou zlomy spádu s peřejemi)
19
Zdroj: google maps
Kaňon jako festival geomorfologie
• skalnaté srázy
• skalní útvary (sruby, pilíře, věže)
• zaklesnuté meandry
• projevy exfoliace (odlehčená hornina se „loupe“ ve vrstvách)
• rozsedliny – rozsedlinové a suťové (ledové sluje), pseudokrasové jeskyně i
skutečně krasové v metamorfovaných vápencích
• balvanové proudy, balvanová moře
• náplavové kužely (přítoky)
• i antropogenní tvary (agrární terasy, jezy)
20
google
Zdroj:Zdroj:
Trávníček
2010maps
zdroj: www.nppodyji.cz
Půdní pokryv
• převažují (sub)variety kambizemí (oligo až mezotrofní)
– plochý reliéf na kyselých horninách
• (granity, ruly, svory, fylity, pískovce...)
• směrem ke Znojmu na obvodu hnědozemě a černozemě
• nad řekou na svazích, srázech a sutích rankery a litozemě
• u řeky fluvizemě, na přítocích gleje a pseudogleje
• ostrůvky spraší (i „uvnitř“ v údolí) byly často obdělávané
22
google
Zdroj:Zdroj:
Trávníček
2010maps
Klima...
• Quitt vymezuje gradient od M9 k T2
• sucho, sucho, sucho... srážkové stíny
• projevuje se i velmi nízkým specifickým odtokem (3l / s-1 km-2)
• Podyjí je především rájem mezoklimatických a mikroklimatických
kontrastů (Hynek, Trnka 1981, Hynek, Trnka, Herber 1984)
• na extrémy se často váží relikty – jak teplomilné, tak
chladnomilné,
• na extrémní reliéf vázané reliktní roztroušené bory
• kontakt termofytika a mezofytika
24
Zdroj: google maps
Údolní fenomén
• tok ve směru západ-východ + kaňon s meandry
• hloubka kaňonu cca 50-250 metrů
• rozdílné mikro/mezoklimatické podmínky jižních a severních
svahů – odráží je vegetace
• osluněné hrany plošin v kontrastu se zastíněným údolním dnem
• vegetační inverze
– u řeky je vlhko a horší provětrávání, častěji je překročen
rosný bod což dál snižuje množství slunečního záření
• migrační koridor (po hraně teplomilní, v údolí chladnomilní)
• mezní prvky výskytu (nezápadnější, nejjižnější atp.)
• kontakt hercynské a panonské flóry
25
Zdroj: google maps
Zdroj: Trávníček 2010
zdroj: www.nppodyji.cz
Podyjí není jen les...
• Rozsáhlé plochy bezlesí... degradaci půd následkem pastvy v
žulové východní části parku... vznikla... charakteristická, druhově
velmi bohatá keříčková společenstva... s dominantním vřesem
obecným (Mackovčin, 2007)
• další zajímavá bezlesí...
– mezofilní louky,
– podmáčené louky,
– skalní ostrožny,
– suťové zakrslé rozvolněné „lesy“
– polní plevele a ruderály
– ...
• druhová pestrost hmyzu (i díky výše uvedenému) nemá v ČR
obdoby
28
Zdroj: google maps
DĚKUJI ZA VAŠI POZORNOST
Zdroje + inspirace pro další četbu
Culek, M. Biogeografické členění České republiky. Praha : ENIGMA, 1996. 347 s.
Cháb, J., Stráník, Z., Eliáš, M.: Geologická mapa České republiky 1:500 000 [kartografický dokument] / 2007
Chlupáč, I. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Praha : Academia, 2011. 436 s
Hynek, A., Hynek, N., Herber, V., Schrefel, Ch. (2007): Environmental Security in Borderland Areas: Exploring the
Znojmo/Retz Transborder Region. Vienna: 17&4 Organisations-beratung. 81 s.
Hynek, A., Trnka, P. (1981): Topochory dyjské části Znojemska. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t. XXII,
Geographia 15, opus 4, Brno. 99 s.
Hynek, A., Trnka, P., Herber, V. (1984): Přírodní krajinné mezochory ČSSR. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Purk. Brun., t.
XXV, Geographia 18, opus 12, Brno, 94 s.
Demek, J., Mackovčin, P. et al. (eds.) (2006): Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPAK ČR. 582 s.
Geodatabáze geologických map, Geologická mapa 1:50 000, Česká geologická služba [online]. c2010. Dostupné na:
<http://mapy.geology.cz/website/geoinfo/> [cit. 11.08.2010].
Lesní vegetační stupně, ÚHÚL [online]. c2010. Dostupné na: <http://geoportal2.uhul.cz/ index.php> [cit. 14.08.2010].
Löw, J., Míchal, I. (2003): Krajinný ráz. 1. vyd., Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. 552 s.
Mackovčin, P. et al. (ed.) (2007): Brněnsko: chráněná území ČR IX. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny. 932 s.
Mapový server AOPK [online]. c2009. Dostupné na: <http://mapy.nature.cz/> [cit. 01.09.2010].
Němec, J., Pojer, F. [eds.] (2007): Krajina v České republice. 1. vyd., Pro MŽP vydal Consult Praha, Praha. 399 s.
29
Sádlo, J., Pokorný, P., Hájek, P., Dreslerová, D., Cílek, V. Krajina a revoluce – významné přelomy ve vývoji kulturní
krajiny českých zemí. 1. vyd. Praha: Malá Skála, 2005. 248 s.