Králodvorská cementárna, as

Mapa
Králodvorská cementárna, a. s.
Tisk
V003658 Beroun-Město, čp. 660 V Lukách
49° 56' 47.80'' N, 014° 02' 51.00'' E
1889 — 1891 původní areál, 1909 — 1911 objekty provozu 1, 1927 — 1928
objekty provozu 2, sledované, 1948 — 1951 objekty provozu 3
autor: Bruno Bauer, Karel Winter, Karel Skorkovský
stavební firma: B. Hollmann a spol., Praha Pittel & Brausewetter, Praha Dr. Ing.
K. Skorkovský, Praha strojní zařízení: F. L. Schmidth & Co. Kodaň-Berlín, Krupp,
Fellner Ziegler, I. Brněnská strojírna a Škoda Plzeň
Cementárna, která je od roku 1995 součástí koncernu
Českomoravský cement, zabírá též pozemek v dnešním katastru
města Berouna – výhodné umístění zajišťovalo přísun vysokopecní
strusky ze sousedních železáren, v blízkosti byly vápencové lomy a
železniční trať. Při jejím zrodu stála Pražská železářská společnost
(majitelka železáren) a Česká montánní společnost. Podnik na
výrobu páleného vápna a struskového cementu vystavěla akciová
společnost Králodvorská cementárna podle plánů Adolfa Suesse v
letech 1889–1891. Sestával z mlýnice se třemi mlýny na strusku a
čtyřmi šachtovými pecemi na vápno, ze skladiště vápna a cementu,
administrativní a obytné budovy, se železárnou ho spojovala
úzkokolejka, od roku 1896 vedla též ze železniční stanice Beroun k
vápencovým lomům u Koněprus a do cementárny. Za rok 1909
vyrobil závod 9 000 vagónů cementu. V letech 1908–1910 postavila
firma Bohumíra Hollmanna podle projektu průmyslového architekta
Bruno Bauera provoz na výrobu portlandského cementu. Rotační pec
na mokrý způsob, dodala firma F. L. Schmidth & Co. Kodaň – Berlín,
mlýny a drtírny Boettcher & Gessner, Altona – Hamburk. Hned rok na
to byla zahájena výstavba dalších dvou pecí, pohon závodu
zajišťovala vlastní elektrárna se dvěma turbínami. Cementárna se
dále rozšiřovala a před válkou v roce 1913 dosáhla svého
odbytového maxima, prodala 76 930 tun cementu. Po válce se sídlo
firmy přesunulo z Vídně do Prahy, roku 1923 vedení přikoupilo
konkurenční Berounské akciové cementárny a vápenice. Zvýšená
poptávka po cementu podnítila vznik nového závodu na suchý
způsob výroby mezi řekou Litavkou a železniční tratí Beroun–Plzeň.
Byl postaven v letech 1927–1928 a patřil k tehdy nejmodernějším v
Evropě. Na stavbě se podílely firmy Dr. K. Skorkovský a Pittel &
Brausewetter v Praze, strojní zařízení dodaly firmy Krupp, Fellner &
Ziegler, První brněnská strojírna a Škoda Plzeň. Surový materiál se
dopravoval z vlastních lomů u Koněprus a Kosova lanovou drahou do
drtící stanice, na ni navazoval most přes železnici s transportérem do
sušírny. Vysušený materiál pak putoval do mlýna surové moučky a
poté do železobetonového sila z osmi kruhových komor o průměru 8
metrů a výšce 14,2 metru. Ze sil moučka přešla do rotačních pecí,
jejichž nosná konstrukce byla navržena jako rámová železobetonová
na rozpětí 28 metrů a výšku 15 metrů. Po vypálení se slínek chladil a
pod zemí se přesouval do skladiště, 72 metry dlouhé budovy se
2006
2006
2006
2006
2011,
koda.kominari.cz
(pich)
2004, foto Tomáš
Kužel
střechu nesenou železobetonovými parabolickými vazníky o rozpětí
34 metrů. Pak se přes mlýn na cement pneumaticky dopravoval do
sila o 24 komorách a výšce 30 metrů, k němuž přiléhala balírna a
expedice. Stará cementárna (Závod II) sloužila od roku 1927 nadále
jako drtírna, sklad surovin, v provozu zůstala i konečná stanice
lanové dráhy a vlečky, a to až do roku 1965. V roce 1950 byla v již
znárodněném podniku uvedena do provozu třetí továrna na výrobu
cementu, většina jejích budov byla v devadesátých letech zbourána.
V celé cementárně je dnes zastavena výroba, závod byl upraven na
odbytový terminál. Architektonicky hodnotné budovy cementárny z
roku 1927 zůstávají, s výjimkou cementových sil, zatím nevyužity.
celkový pohled na
cementárna v době
celkový pohled na
silo hotového
areál
výstavby
areál
cementu
rotační pece
Literatura:
Akciová společnost v Praze k vyrábění vápna a cementu. Továrny v Berouně,
Praha 1901; Könighöfer Cementfabrik A. G., Wiener Bauindustrie-Zeitung XXIX,
1912, s. 91–92; Berounská akciová cementárna a vápenice, Stavivo II, 1921, s.
108; Vladimír Ježek, Nové stavební metody v Č.S.R., Stavba VI, 1927–1928, s.
41–46; Karel Skorkovský, Stavba cementárny v Králově Dvoře, Zprávy veřejné
služby technické X, Jubilejní tisk, 1928, s. 31–32; J. Machaczek – J. Vincenz,
Nová cementárna v Králově Dvoře u Berouna, Zprávy veřejné služby technické
XV, 1933, s. 191–199, 241–242; Králodvorské cementárny A. Zápotockého
1889–1969, Praha 1979; Králodvorské cementárny Antonína Zápotockého: 100
let výročí založení závodu 1889–1989, Praha 1989; Anna Matoušková, Od
tradičního vápenictví na území Českého krasu ke vzniku moderní továrny na
výrobu portlandského cementu v Králově Dvoře v roce 1911, Beroun 1995; Jan
Otýpka, Králodvorská cementárna, in: Hana Hlušičková (ed.), Technické
památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II, Praha 2002, s. 272–273; Tomáš
Kužel, Cementárna Králův Dvůr (výzkumný pasport), Praha 2003;
Tomáš Šenberger – Eva Dvořáková, Industriální cesty Českým středozápadem,
Praha 2005, nestr.; Miloš Garkisch – Marie Tošnerová – Jiří Topinka, Historie a
současnost podnikání na Berounsku a Hořovicku, Žehušice 2006, s. 97-99; Eva
Dvořáková, Cementárna Králův Dvůr, in:Eva Dvořáková – Šárka Jiroušková – Jan
Pešta, 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje, Praha
2008, s. 84–85; Jaroslav Láník, Velký příběh: 120 let Králodvorské cementárny
1889–2009, Králův Dvůr 2009.
http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=0366
http://www.hornictvi.info/techpam/kdc/3.htm
Dokumentace:
SA MÚ Beroun, PA Českomoravský cement (fond Královodvorské cementárny)
Třídění:
původní: DI.26.03 - cementárna
Zpracoval:
TK; VD (foto 2006); LB; Tereza Kaňková
VCPD FA ČVUT v Praze © 2011 - 2015. Všechna práva vyhrazena. Autorská práva k publikovaným materiálům., ver. 1.2
IKAS Net-Computing Praha, [email protected], © 2011 - 2015, ver. 1.2