CHS bandogs

ÚVOD
V době, kdy lidé žili v primitivních skupinkách, přidružil se k nim pes. Tím člověk
nevědomě využil smečkového původu psa a vytvořil tak předpoklady k tomu, aby
mu pes byl věrným a oddaným společníkem. S vývojem lidské společnosti se
vyvíjely i možnosti využití psů. Od dob pravěku využívá člověk služeb psa
jakožto hlídače, ochránce stád, obrance, lovce, ale i jako nejvěrnějšího přítele.
Nikdy přesně nezjistíme, kdy poprvé došlo k setkání člověka se psem. Z
divokého psa se stal pes domácí (canis familiaris), který doprovází člověka na
každém kroku a je mu stále připraven pomoci. Pes je nejstarším domácím
zvířetem.
Kynologie zahrnuje informace o všem, co se týká psů. K praktickým účelům
využívají v dnešní době psy především ozbrojené složky a některé další instituce
a spolky. Všichni mají však jedno společné - vychovat a vycvičit psa tak, aby byl
nápomocen člověku.
Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila „ Kynologie ve službách
ozbrojených sborů v ČR“. Tento výběr nebyl náhodný. Již několik let se zabývám
sportovní a především služební kynologií. V současné době pracuji jako vedoucí
skupiny služební kynologie OŘP Praha - západ. Ve své bakalářské práci chci
využít i vlastních praktických zkušeností, jako vhodný doplněk teoretických
poznatků.
Po úvodní kapitole věnované historii vzniku služební kynologie v České republice
se ve své práci pokusím zmapovat a porovnat způsoby využití služebních psů u
jednotlivých ozbrojených složek v rámci ČR. V další části textu uvedu možnosti
využití služebních psů u Policie ČR a poukáži na negativní a pozitivní jevy při
provádění služebních úkonů. V závěru práce zhodnotím možnosti použití
služebních psů u jednotlivých ozbrojených složek s uvedením bezpečnostní
problematiky, která se jednotlivých složek dotýká nejvíce, uvedu možnosti ke
zlepšení a efektivnosti práce psovodů v rámci Policie ČR.
Cílem mé práce je vytvořit přehled o tom, jakou bezpečnostní problematikou se
zabývají jednotlivé ozbrojené složky a tedy za jakým účelem cvičí a připravují
služební psy pro výkon služby. Při zpracování výše uvedené problematiky využiji
sociologické metody, zejména nestandardizovaný rozhovor, přímé pozorování,
anketu a studium dokumentů. Dále použiji metodu obsahové analýzy použité
literatury, z logických metod pak zejména indukci, dedukci, analýzu a syntézu.
Své uplatnění nalezne i metoda monografická.
1. HISTORIE VZNIKU SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE
1.1 JAK TO VŠE ZAČALO
V dobách pravěku, přesněji v době kamenné, došlo k domestikaci divokého psa
a člověk začal využívat schopností psa k lovu. Domestikace psa začala na
Středním východě přibližně před 10000 až 35000 lety . Později se ze psa stal
obránce a strážce majetku i života. Po ochočení dalších divokých zvířat a s
rozvojem zemědělství byl pes využíván jako ochránce stád.V dobách starověku
byl pes využíván hlavně k obraně a lovu. V dobách římských válek používali
Římané bojové psy jako válečníky. Staří Římané používali psy oděné do lehkého
brnění opatřeného navrchu smrtícími hroty proti obrněným jezdcům. Psi nesli
někdy i nádoby s hořící sírou a smolou.Ve středověku postupně nové způsoby
boje a nové zbraně vytlačily válečného psa z bojišť. V této době se však rozšířilo
využití psů jako loveckých a pasteveckých. Na mnoha hradech a zámcích
vznikají rozsáhlé psince. V neposlední řadě je pes také společníkem člověka a
již od dob starověku je pes chován za tímto účelem. Bouřlivý rozvoj kynologie je
datován od počátku 19. století. Na celém světě, ale především v Evropě, dochází
k válkám. Člověk si opětovně vzpomněl na psa, kterého začal využívat k
válečným účelům. Ne však již jako bojového válečného psa. Psa využíval ke
strážní službě, dále jako zpravodajského psa a nosiče.
1.2 VÝVOJ SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE V OBDOBÍ OD KONCE 19.
STOLETÍ DO
KONCE 2. SVĚTOVÉ
VÁLKY
Koncem 19. století
začal být pes využíván
v pohraniční, četnické
a policejní službě.
První
doložitelné
zmínky o psu jako
„pomocníku četníka“
jsou z roku 1897. Pes
byl používán
jako
doprovod
četníka.
Prvních
policejních
psů bylo použito v roce 1900 v Gentu v Belgii, kdy byl pes využíván již i ke
kriminalistickým účelům. Správa rakouského četnictva dlouho nechtěla povolit
zavedení psů u četnictva. V roce 1909 povolilo tehdejší ministerstvo zeměbrany
používaní policejních psů na speciální případy. V roce 1910 pod vlivem spolku
propagujícího využití policejních psů četnictvem a za podpory rytmistra Rottra
první důstojník četnictva, který se touto problamtikou odborně zabýval byli s
povolením ministerstva zařazeni na stanice Ostrava, Karvín a Fryštát na zkoušku
tři policejní psi. Tito byli majetkem jejich vůdců. Psi byli soukromě vycvičeni.
Rytmistr Rotter vydal první knížku o výcviku policejního psa. Koncem roku 1910
udělilo ministerstvo povolení k užívání čtyř psů, kteří byli do této doby používáni
jen zkušebně. Zatím není používání psů zákonem nebo jiným právním nařízením
upraveno. Byla vypracována směrnice „Výcvik a použití služebních psů“, které
ministerstvo zeměbrany schválilo ve Vídni výnosem Č.j. 382, oddělení XX. Z 27.
6. 1911. V roce 1914 byl podán návrh, aby vůdcové služebních psů byli
vyzbrojeni pistolí. V roce 1915 byl zřízen státní psinec v Písku pod vedením
rytmistra Rottra. Zde probíhaly kurzy pro vůdce služebních psů a jejich psy. Dále
se zde odchovávali další vhodní psi pro službu. V roce 1917 bylo doporučeno
zařazovat policejní psy na stanice v místech křížení železničních tratí, vzhledem
k možnosti rychlé přapravy psa na místo činu. 1. světová válka téměř znemožnila
další vývoj instituce policejních psů. Po skončení 1. světové války je možno říci,
že tato instituce byla úplně zrušena. Na území republiky bylo celkem 27 psů,
kteří byli rozprodáni. Státní psinec v Písku byl zrušen.
Ve válce v letech 1914 - 1918 využívala k vojenským účelům psy především
německá armáda. Psi byli využíváni ke službě strážní, hlídkové, sanitní, pátrací,
zpravodajské a spojovací. Mimo jiného pracovali i jako nosiči munice a jako
tahouni. V rámci sanitní služby psi vyhledávali raněné a zahynulé vojáky. Psi byli
využíváni i k stopování a pronásledování uprchlých osob. V rámci spojovací
služby psi přenášeli rozkazy a zprávy, a to až na vzdálenost 10 km a dále
pokládali kabely telefonního spojení. Tím byla vytvořena nenahraditelná psí
doručovatelská služba. Psi přenášeli ve zvláště upravených brašnách i poštovní
holuby. 1. Světové války se aktivně zúčastnilo cca 35000 vycvičených
vojenských psů. Vzhledem k tomu, že za 1. světové války byly v boji používány
často bojové plyny, byli psi navykáni k nošení plynové masky. V Německu byla
pro psy zřízena veterinární služba. V Jeně a Oldenburgu byl zřízen lazaret pro
psy.
V květnu roku 1920 byla
založena škola pro výcvik
vojenských a sanitních psů v
Kostelci nad Orlicí. V roce
1921 začali jednotlivci z řad
četnictva
zasílat
na
ministerstvo vnitra žádosti o
povolení mít služebního psa a
tohoto brát s sebou do
služby.
Žádostem
bylo
postupně
vyhověno
s
podmínkou, že psi musí složit odbornou zkoušku před komisí. První zkoušky se
konaly na Pankráci 27. 11. 1921. Ministerstvem vnitra byl dne 12. 1. 1922 přijat
zkušební řád pro policejní psy a to výnosem číslo 2.427/13 jakožto zkušební řád
pro výcvik policejních psů československého četnictva. V roce 1922 vznikl psinec
v Nových Hradech v jižních Čechách. Následně bylo zakoupeno od místních
chovatelů celkem 5 psů. Původně měli být psi zakoupeni v německém ústavu v
Grünheide u Berlína. K nákupu psů však nedošlo vzhledem k vysokým cenám
chovných psů. Na jaře roku 1923 proběhl v Nových Hradech první kurz pro
výcvik služebních psů a jejich vůdců. V kurzu bylo celkem 13 psů. Pět erárních a
osm soukromých. Byla vydána první směrnice pro používání psů ve službě
bezpečnostní. V roce 1925 byl získán objekt pro vybudování střediska v Pyšelích
u Prahy. Následně, po rekonstrukci objektu, byl psinec z Nových Hradů přesunut
do Pyšel. Za psa policejního - služebního - se považovali psi těchto plemen:
německý ovčák, erdelteriér, dobrman a rotvajler. Později i boxer a knírač. V
ústavu v Pyšelích byli cvičeni i psi pro další ozbrojené složky - státní policie,
finanční stráž, a pro orgány ochrany československých státních drah - ozbrojená
stráž ochrany železnic. Následně byl pyšelský ústav vzorem obdobné instituci u
Českomoravských drah ve Strážnici na Moravě, kde byli později cvičeni i psi pro
potřeby finanční stráže a vládní policie. V roce 1925 měla policie k dispozici na
celé Moravě pouze dva služební psy. U policie se instituce služebních psů
vyvíjela velmi pomalu a bez zvláštních úspěchů až do zániku četnictva.
V roce 1928 vzniká Ústřední četnické pátrací
oddělení (ÚČPO), které bylo přímo podřízené
ministerstvu vnitra. Jedním z úkolů ÚČPO
bylo organizovat výcvik a chov služebních
psů. Tento úkol měla na starost skupina
řídící chov, výcvik a používání služebních
psů. Součástí ÚČPO se stal i ústav v
Pyšelích, kdy byl ÚČPO podřízen. Četnické
stanice se služebními psy byly zřizovány
nejprve tam, kde se počítalo se zvýšeným
ohrožením bezpečnostních poměrů, od roku
1928 v místech dislokace pátracích stanic. O
založení rozhodovalo nadřízené zemské
četnické velitelství. Pravidlem bylo zřídit
takovou stanici v každém soudním obvodě.
Ke dni 1. 1. 1928 byly zřízeny četnické
pátrací stanice (ČPS), nejprve v rámci
některých okresních velitelství a to zejména v
sídlech krajských soudů. Na pátracích
stanicích nebyli psovodi nejprve zařazeni, v
případě potřeby vypomáhali vůdcové zařazeni na stanicích se služebními psy v
místě pátrací stanice. Od roku 1929 byl psovod se služebním psem zahrnut do
systemizovaného stavu četnických pátracích stanic. V roce 1932 byli služební psi
použiti při 1486 případech zločinů. Úspěšně byli použiti v 570 případech což je
38%. V roce 1932 bylo v Československé republice evidováno celkem 451 psů
využívaných pro veřejný účel - tedy psi četničtí, policejní a strážní. Dále bylo
evidováno celkem 919.828 hlídacích psů pro soukromé potřeby. Od 1. 1. 1933
působily četnické pátrací stanice samostatně a podléhaly velitelům příslušných
četnických oddělení.
Psy využívaly tyto další složky: státní policejní úředníci, finanční stráž, orgány
ochrany ČS státních drah - ozbrojená stráž ochrany železnic. V roce 1936 vzniká
další ozbrojený sbor - stráž ochrany státu.
V roce 1939 byl záměr vybudovat další výcvikové středisko, což ztroskotalo
vzhledem k vypuknutí 2. světové války. Za protektorátu se počet složek,
užívajících služební psy, zredukoval. Armáda byla zrušena v roce 1939, finančí
stráž následně v roce 1940. V roce 1939 převzalo instituci služebních psů
četnictvo Protektorátu Čechy a Morava. Psi zůstali nadále u policie a ozbrojené
stráže Česko-moravských drah. Psy užívaly německé vojenské i policejní složky.
Zkušeností s upotřebením psů v 1. světové válce bylo využito i za 2. světové
války. Pes byl využit k plnění dalších nových úkolů. Jedním z nových úkolů bylo
hledání nevybuchlých min a pomoc při odminování minových polí. Dále byli psi
využíváni při hledání zasypaných osob po náletech. Psi byli cvičeni k nošení
protitankových min, kdy pes se sebevražedným nákladem podlezl mezi pásy
tanku a mina při dotyku s tankem explodovala. Německá armáda využívala psi
také v koncetračních táborech, kde psi usmrcovali bezbranné lidi.
Po roce 1945 se užívání psů ozbrojenými složkami znovu obnovilo. Obnovená
armáda využívala psy především ke strážní službě. Místo četnictva a státní i
komunální policie byl založen Sbor národní bezpečnosti (dále jen SNB). Byla
obnovena i finanční stráž. Její činnost byla znovu ukončena v roce 1949, kdy
byla začleněna pod SNB. Obnovena byla i ozbrojená stráž ochrany železnic,
nyní pod názvem Sbor ozbrojené ochrany železnic.
1.3 VÝVOJ SLUŽEBNÍ KYNOLOGIE V OBDOBÍ OD KONCE 2. SVĚTOVÉ
VÁLKY DO ROKU 1990
Po 2. světové válce se začal organizovat
především výcvik vojenských psů. Psi se
však cvičili převážně k hlídkové a strážní
službě. Největšího uplatnění našli psi u
nově organizované ochrany státních
hranic prováděné pohraniční stráží, která
vznikla v roce 1948. Od roku 1955 byla
pohraniční stráž začleněna pod armádu,
dále pak pod vojska ministerstva vnitra, a
to pod názvem vojsková ochrana státních
hranic. Tato ozbrojená složka byla v roce
1990 reorganizována a vzniká pohraniční
policie. Nejprve jako složka federální a od
roku 1993 jako pohraniční policie České
republiky. V rámci pohraniční stráže byla v
60. letech založena v Libějovicích
praporčická škola pro psovody a
současně zde vznikla chovná stanice
služebních psů. Další chovná stanice
vznikla v Domažlicích. Obě chovné
stanice nesly název „z Pohraniční stráže“. Po vzniku pohraniční policie v roce
1990 přešly organizačně obě chovné stanice pod Polici ČR.
Sbor ozbrojené ochrany železnic využíval služební psy již od svého obnovení v
roce 1945. Psi byli užíváni především k doprovodům vlaků, ke kontrole
odstavených vlakových souprav a objektů v rámci státních drah, k zajištění
pořádku v prostorách nádraží a železničních stanic. Mimo jiné byli služební psi
používáni i na pachové práce, především ke sledování pachové stopy pachatele.
Sbor ozbrojené ochrany železnic bez výraznějších změn existoval až do roku
1993, kdy zanikl a byl začleněn pod Polici ČR pod názvem Železniční policie.
Využití služebních psů se rozšířilo i u SNB. V roce 1947 vychází rozkaz, kde se
povoluje, za splnění určitých podmínek, vodit do služby vlastní ochranné psy s
odkazem na výnos MV ze dne 10. října 1933 č. 46.947/13 -1933. SNB používá
především psy pátrací. V roce 1955 je vydána Směrnice o služební kynologii a o
používání služebních pátracích psů v boji proti zločinnosti. Služební psi jsou
využíváni především:





k pátrání po pachateli po pachové stopě zanechané pachatelem na MČ
k vyhledání pachatele podle pachové stopy věci nebo nástroje
ke ztotožnění dvou předmětů podle schodnosti pachů
ke ztotožnění osoby pachatele dle pachu zajištěného předmětu
k vyhledání předmětů pachatelem odhozených nebo ztracených


k vyhledání vystřelených nábojnic
k pátracím akcím po pohřešovaných
Dále jsou u SNB mimo pátracích psů využíváni i obranní psi. Ti jsou používáni
především k plnění těchto úkolů:





k hlídkové a strážní službě
k provedení nástrah a zadržení pachatele
k eskortám zadržených pachatelů, k překonání odporu při zatýkání
ke střežení objektů a střežených území
k preventivnímu hlídkování
Úkoly obranných psů plní i psi pátrací. Psi obranní však nejsou zpravidla
využíváni k plnění úkolů pro pátrací psy. Obranní psi jsou využíváni především v
hraniční službě. V roce 1952 bylo zřízeno nové středisko pro výcvik služebních
psů v Býchorech u Kolína. Uvedené středisko bylo součástí Ústřední kriminální
služby. Středisko v Pyšelích zaniklo. Z Pyšel byl do Býchor přesunut pamětní
kamen s tímto textem „Na paměť věrného služebního psa Arca zastřeleného při
poskytování pomoci svému vůdci v Koterově 2. 7. 1931“. Tato pamětní deska je
ve výcvikovém středisku Býchory dodnes. Další výcvikové středisko bylo zřízeno
v Bratislavě. Vzhledem k tomu, že v civilním sektoru se v 50. letech chovatelé
zaměřili spíše na exteriér odchovávaných zvířat a nedbalo se tolik na povahové
vlastnosti, byla v roce 1953 založena ústřední kriminální službou chovná stanice
služebních psů v Prackovicích nad Labem. Tato chovná stanice nesla název
„SNB“. V roce 1990 došlo ke změně názvu chovné stanice na „od Policie“. V 50.
- 60. letech byla v NDR vyvinuta nová metoda s využitím speciálně cvičených
služebních psů. Jedná se o metodu pachové identifikace (MPI). V České
republice se snažil tuto metodu uvést do praxe především Dr. Vilém Eis. Tato
metoda se však začala v bývalém Československu prosazovat až okolo roku
1975. Informace o této metodě byly až do roku 1993 považovány za tajné. V
roce 1977 byla vydána pod Č.j. VB/F - 021/R-77 Směrnice pro využívání metody
pachových konzerv ve Sboru národní bezpečnosti. V 60. - 70. letech řídilo chov,
výcvik a využívání služebních psů 4. oddělení 1. odboru HS VB. V této době
vzniká Směrnice o služební kynologii, Sbírka pokynů č. 10/1967 ze dne 1. 7.
1967. Tato je následně po připomínkách upravena a opětovně vydána pod
názvem Směrnice o služební kynologii VB, Sbírka pokynů HS VB č. 4/1968 ze
dne 1. února 1968.
Od 50. let využívaly služební psy také Ústavy nápravné výchovy a nápravně
výchovná zařízení. Tyto instituce využívaly především obranné psy. Psi plnili
především tyto úkoly:




strážní a hlídkovou službu ve střežených objektech
zajištění bezpečnosti pracovníků zařízení
zajištění přepravy eskortovaných osob
střežení vězňů v koridorech
Dále byli psi využíváni i na pachové práce a na pátrací akce. Pes měl za úkol
vyhledat uprchlého vězně a tohoto zadržet. V 50. - 60. letech byli tito psi cvičeni
tak, že vězně, který se pokusil o útěk, nebo se mu podařilo uprchnout měl pes
vážně poškodit na zdraví. Nebylo vyjímkou, když pes vězně i usmrtil. V roce
1991 došlo k reorganizaci. Zanikají nápravně výchovná zařízení a ústavy a
vzniká
vězeňská
služba
a
justiční
stráž.
V 70. letech vznikla ozbrojená stráž ochrany letišť, kde byli psi využíváni
především na obranné práce. Koncem 90. let se využití rozšířilo i na speciální
pachové práce a to především k vyhledávání omamných látek a drog. Po roce
1990 přechází ozbrojená stráž ochrany letišť pod letištní správu. Ostraha letiště
začala být vykonávána civilními zaměstnanci. Služební psy již nejsou dále
využíváni.
Okolo roku 1971 vzniká celní služba jako částečně ozbrojená složka. Celní
služba využívá služební psy nejprve jako obranné a pátrací. Dále k vyhledávání
osob nelegálně překračujících státní hranice, osob ukrývajících se v dopravních
prostředcích. Po vzniku nové speciální pachové metody na vyhledávání drog a
omamných látek jsou služební psi od roku 1987 používáni především k
vyhledávání těchto látek u osob a zavazadel, v dopravních prostředcích, v
nákladovém prostoru a v převáženém zboží.
Vedle ozbrojených složek využívala psy i celá řada státních i národních podniků
a to především při ostraze objektů jakožto strážních a hlídacích psů. Úkoly
závodních stráží po roce 1990 převzaly soukromé bezpečnostní agentury. V 50.
letech vzniká organizace Svazarm , která začleňuje civilní zájemce o kynologii.
Svazarm se věnuje především sportovní kynologii a úzce spolupracuje s
armádou. Psi, kteří složí příslušné zkoušky, jsou zařazeni do civilní ochrany
státu. Jedná se především o záchranné a lavinové psy. Lavinové psy využívá
převážně horská služba. Od civilních cvičitelů jsou vhodní psi vykupováni pro
potřeby armády, SNB, a i ostatních ozbrojených složek.
1.4 VZNIK NEJPOUŽÍVANĚJŠÍHO PLEMENE U OZBROJENÝCH
SLOŽEK
Dne 16. 12. 1891 skupina německých obdivovatelů psů vytvořila společnost
Phylax Society. Společnost se snažila sjednotit typ několika ovčáckých psů
vyskytujících se na území Německa a tak vyšlechtit nové plemeno. Společnost
ukončila činnost v roce 1894. V původním úsilí pokračoval jen Max Emil Friedrich
von Stephanitz. Zakladatele nového plemene objevil Stephanitz na přehlídce
pasteveckých psů dne 3. 4. 1899. Původní jméno psa Hektor von Linksrhein z
chovatelské stanice Sparwasser bylo změněno na Horand von Grafrath. 22. 8.
1899 byla založena nová organizace Der Verein für Deutsche Shäferhunde (SV).
Horand byl zaregistrován jako německý ovčák SZ 1 - první zápis v plemenné
knize založené organizace SV. Tak vzniklo nové plemeno německý ovčák. To je
počátek německého chovatelského klubu.
Jednou z prvních rolí německého ovčáka byla role policejního psa. Stephanitz
přiměl německou vládu, aby plemeno německého ovčáka uznala jako vhodné
pro policejní práci. To byl začátek využití plemene jako vojenského a služebního
psa. Už v roce 1903 SV doporučila policejním autoritám využívat německé
ovčáky. Zkoušky jejich schopností začaly v roce 1903. Výsledky byly natolik
uspokojivé, že policejním organizacím v mnoha velkých městech bylo
dopručováno psy vyzkoušet a případně je přijmout jako nedílnou součást
systému prosazování práva. Vláda založila v Grünheide poblíž Berlína chovné a
výcvikové středisko pro policejní psy. Následně začala vznikat i další střediska.
Započalo využívání německých ovčáků jako pátracích psů pro detektivy a
kriminalisty. Tento druh práce vyžadoval stopařské a pátrací schopnosti. Ve
výcvikových střediscích zjistili, že pes má mimořádný čich a je pro stopování
mimořádně vybaven. Při výcviku se započaly skládat zkoušky z plnění úkolů u
bezpečnostní a vojenské policie. Zprávy o hochschule (vysoké škole) pro
policejní psy v Grünheide se šířily po celém světě. Až do vypuknutí 1. světové
války jezdili do Německa policejní oddíly z mnoha zemí z celého světa a vracely
se domů s výborně vycvičenými psy. Tak byly položeny základy oddílů
policejních psů v mezinárodním měřítku, v nichž německý ovčák hrál
nezastupitelnou roli při prosazování zákonů. Toto postavení mají ovčáci i v
dnešní době. Po vypuknutí 1. světové války byly schopnosti německých ovčáků,
v té době již důkladně prokázané policií, využívány armádou. Schopnosti psa
byly neocenitelné při hlídce, kdy pes včas varoval před útokem nepřítele.
Němečtí ovčáci byli nejúspěšnější jako průzkumní psi, často byli schopni najít
nepřítele až na vzdálenost 250 metrů. Zachránili nespočet lidských životů, ale
mnoho psů bylo obětováno ve službě při vyhledávání min. Služba u Policie je
odvozena právě od použití těchto psů u vojska. Při pronásledování a zatýkání
zločinců pes prokázal svou cenu a je mnohem účinnější, a zvláště mnohem
humánnější než zbraně. Pevné nervy a inteligence z něj dělají vynikajícího
jedince k ovládání davu. Jeho čichové schopnosti jsou nenahraditelné při
vyhledávání a záchranářských pracech stejně, jako při detekci výbušnin a drog,
vyhledání a zadržení uprchlíků. Německý ovčák je využíván jako průvodce
nevidomých lidí a rovněž tak neslyšících. Podnět pro zaměstnání psů jako
doprovodu slepých veteránů z 1. světové války vedl k vytvoření Seeing Eye
Foundation (nadace Vidomé oči) v roce 1929.
V současné době je německý ovčák nejvyužívanějším plemenem u
bezpečnostních složek. To především proto, že se jedná o plemeno s
všestranným využitím. Z celkového počtu využívaných plemen tvoří německý
ovčák přibližně 90%. Německý ovčák je považován za nejsnáze cvičtelné
plemeno. Díky jeho vlastnostem se z německého ovčáka stal nejúspěšnější
služební pes ve světě. Německý ovčák patří mezi nejvíce přizpůsobivá,
všestranná a úspěšná plemena. Pro svou odvážnou, ochranářskou povahu a
vynikající čichové schopnosti jsou oblíbení jako hlídací a policejní psi. Mnoho
takových jedinců bylo a je využíváno soukromými i státními organizacemi k
hlídání.
Úvod
Předchozí stránka
Následující stránka