Pochody z nenávisti - Společně k rozmanitosti

Transkript

Pochody z nenávisti - Společně k rozmanitosti
1
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
rasismus, pravicový extrémismus a média
ISBN 978-80-87217-12-2I
Témata
— Jaké události stály v pozadí největších protiromských pochodů v ČR v roce 2013?
— Přispívají média k šíření nenávisti ve společnosti a jak?
— Jak se „vaří“ zprávy z demonstrací v novinářských kuchyních?
— Jak se šíří neonacistická rétorika na sociálních sítích?
— Liší se pochody z nenávisti u nás a v Německu?
NESEHNUTÍ (Nezávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ)
Je brněnská sociálně – ekologická nevládní organizace, založená v roce 1997 na základě přesvědčení, že ekologické a sociální problémy mají společné příčiny a důsledky, a s ohledem na to je potřeba je také řešit. Proto
podporuje angažované lidi, kteří se zajímají o dění okolo sebe, a kteří považují zodpovědnost za život na naší
planetě za nedílnou součást své svobody. Aktivity organizace sahají od podpory občanské angažovanosti
v ČR - především v souvislosti s životním prostředím (program Občanské Oko) i v zahraničí, především v postkonfliktních regionech (program Cesta Iniciativy), přes podporu ženských práv (program Ženská práva jsou
lidská práva) až po tematiku vývozu českých zbraní do konfliktních oblastí a práv zvířat. V rámci programu
Společně k rozmanitosti, jehož cílem je podpora debaty o právech cizinců v ČR a o multikulturním soužití, se
organizace mimo jiné od roku 2008 intenzivně věnuje multikulturní výuce na školách.
APABIZ
Berlínská organizace Apabiz (Antifašistický tiskový archív a vzdělávací centrum - Antifaschistisches Pressearchiv und Bildungszentrum Berlin) vznikla v polovině 80. let a věnuje se problematice pravicového extrémismu, především v Německu, ale i za jeho hranicemi. Spravuje největší archiv zaměřený na monitoring
pravicového extremismu v Německu. Věnuje se vzdělávání v problematice neonacismu a podpoře projektů
zaměřených na boj proti rasismu, antisemitismu a neofašismu.
2
3
Úvod
„Na náměstí se vytvořila menší skupinka diskutujících. ‚Čechy jsou také moje země,‘ vykřikovala na náměstí Romka, která prý od osmnácti let pracuje. Členové antikonfliktního týmu ji odvedli,“ popsal jednu z událostí protiromského pochodu v Ústí nad Labem z května 2014 ve svém on-line zpravodajství ústecký Deník1. „Kandidáti
a kandidátky Strany rovných příležitostí do Evropského parlamentu přišli na náměstí diskutovat s neonacisty.
Neonacisté začali urážet jednu z kandidátek SRP Emilii Horáčkovou, které říkali, že nepracuje. Ta se proti této lži
ohradila: ‚Pracuji od svých 18 let.‘ Antikonfliktní tým nakonec debatu ukončil a odvedl Horáčkovou pryč. Do debaty s neonacisty se pustil i další kandidát SRP Miroslav Kováč,“ uvádí ve stejném zpravodajském formátu o ústeckém pochodu server Romea.cz2. Jedna a tatáž událost optikou mainstreamového média a romské organizace.
O čem to vypovídá?
Publikace, kterou právě držíte v rukou, vznikla v rámci projektu „Vliv extrémismu na mladé“. Projekt, který
jsme se chystali realizovat ve spolupráci s německou organizací Apabiz a v němž jsme se zaměřili na fenomén
pronikání rétoriky pravicového extrémismu mezi mladé lidi na druhém stupni základních škol a na středních školách, získal vlivem série protiromských pochodů na jaře a v létě 2013 nový rozměr. Páteří projektu se tak stal monitoring rodících se neonacistických pochodů na našem území a zároveň i na území Německa. V našem prostředí
se jako největší ukázaly pochody ve třech městech, a to v Českých Budějovicích, Duchcově a v Ostravě. Všechny
byly zaměřeny proti Romům. V Německu se potom jednalo o akce, které byly zaměřeny proti imigrantům3. Důvody
tohoto zaměření pochodů vycházejí z demografických dat. Zatímco v Německu žije skutečně takřka zanedbatelná romská menšina, dalších imigrantů do země přicházejí tisíce. U nás je tomu naopak. Pojítkem je však v obou
Pochody z nenávisti
případech snaha neonacistů vymezit se proti skupině „jiných“, zpravidla minoritních a „slabých“ skupin. K mobilizaci mas pak neonacisté využívají různých metod, za závažnou považujeme jejich snahu pronikat do masových
médií, kde se prezentují jako mírumilovní, ale naštvaní občané. Této strategie se snaží využívat u nás i v Německu.
Pokouší se tak zakrývat svou neonacistickou identitu, která by je mohla v očích veřejnosti poškodit.
Výzkumné a monitorovací aktivity, stejně jako i následný kulatý stůl „Pochody z nenávisti: média a realita
v ČR a Německu“, který jsme uspořádali, poukázaly na negativní vliv médií nejen při eskalaci konfliktů, ale především při komunikaci pochodů směrem ke zbytku společnosti. Fenomén tzv. „hnědnutí“ společnosti jsme pak
paralelně pozorovali především na školách, kde v rámci multikulturních workshopů, které pravidelně realizujeme,
diskutujeme o multikulturních tématech se studenty a studentkami.
V publikaci, kterou nabízíme jako možný informační rámec k diskusím o fenoménu pochodů z nenávisti,
případně jako případovou studii do hodin mediální výchovy, naleznete popis monitorovaných pochodů i událostí,
které k nim vedly. Obsahová analýza internetového zpravodajství o pochodech, stejně jako exkurz do logiky mediálního jazyka televizního zpravodajství o pochodech od sociologa médií Pavla Doboše, potom umožňují hlubší
vhled do problematiky mediálního rámování pochodů z nenávisti. Článek od odborníka na PR Petra Machálka
zase ukazuje, jak se v praxi při podobných událostech „vaří“ zprávy a nabízí návod, jak s médii spolupracovat.
Součástí je také pohled pod pokličku neonacistické scény na sociálních sítích a popis německých pochodů z nenávisti od berlínského Apabizu.
Věříme, že tento soubor textů povede nejen k úvahám o obrazu, který mediální výpověď může vytvářet o pochodech z nenávisti, ale umožní dále kriticky nahlížet zprávy, které společnosti předkládají masová média. Zároveň ale považujeme za důležité upozornit, že ačkoliv se zaměřujeme na roli médií a fenomén xenofobie a rasismu,
nelze z komplexního uvažování o sociálně vyloučených lokalitách, které představují terč všech zkoumaných pochodů, vyloučit ani historické, ekonomické, politické a sociální souvislosti, které vedly k jejich vzniku a neustálému
zhoršování podmínek jejich obyvatel. K této problematice doporučujeme další informační zdroje, jejichž jistě ne
vyčerpávající seznam uvádíme na konci publikace.
Za projektový tým
Lenka Šafránková Pavlíčková
1
2
3
http://www.denik.cz/ustecky-kraj/mesto-se-pripravuje-na-pochod-extremistu-20140501-425q.html
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/on-line-z-usti-nad-labem-neonacisticky-pochod-sleduje-monitorovaci-tym-obse
Za sledované období se v Německu demonstrace jen v jedné lokalitě týkaly Romů, ti však na rozdíl od českých Romů nejsou autochtonní neboli původní menšinou,
tedy se vlastně opět jedná o přistěhovalce.
Pochody z nenávisti
4
5
Pochody 2013 očima médií
Monitoring médií v kontextu událostí protiromských pochodů
v Českých Budějovicích, Duchcově a Ostravě
Tomáš Bek
Dnes bychom zřejmě jen s obtížemi hledali někoho, kdo si pod pojmem pravicový extremista nebo
neonacista nedokáže nic představit. V běžném styku je však těžké pravicového extremistu rozeznat. Zažitá představa neonacisty jako člověka s holou lebkou, vysokými botami a zálibou v nošení uniforem dnes pomalu bere za své. Dnešní neonacisté se oblékli do kravat a obleků, uhladili své
vystupování a naučili se používat nový žargon, který je nevylučuje z diskuze.
Jsou častěji schopní poučit se z některých svých chyb
a začínají budovat nové strategie, jejichž prostřednictvím se na svou stranu snaží získat veřejnost. Pole pro
jejich prezentaci tak překročilo interní diskusní fóra či
restaurační prostředí a neonacisté se pokouší proniknout nejen do médií, ale i obecně do veřejného prostoru jako rovnocenní aktéři – překračují hranice subkultury a snaží se otevřít veřejnosti.
Napjatá situace roku 2013 jim k tomu vytvořila
vhodné podmínky. V průběhu protestů se neonacisté
pokoušeli působit jako katalyzátor nespokojenosti a
stavěli se do role ochránců zájmů tzv. obyčejných lidí.
Kladli jsme si tedy otázky, jaký byl jejich mediální obraz a jakým způsobem média informovala o aktivitách
neonacistů. Jestli vědomě či nevědomě přispívala k ší-
ření neonacistických idejí, či jejich aktivity popisovala
z objektivního odstupu a snažila se o nich referovat
neutrálním způsobem nebo zda se k nim vyslovovala
kriticky, či přímo odsuzovala jejich projevy, a nadále
tak udržovala jejich negativní mediální obraz.
Cílem analýzy bylo zmapovat, jakým způsobem
média o protiromských protestech referují. Zajímalo nás především, jaká témata se v souvislosti s protesty v médiích objevují nejčastěji, jakým způsobem
jsou zde reprezentováni Romové, jak média informují
o neonacistech a kdo má do médií přístup. K zodpovězení těchto otázek jsme zvolili metodu kvantitativní
obsahové analýzy, která umožňuje mapování většího počtu mediálních výstupů a dává nám informace
o trendech v informování.
Následující řádky se věnují komparativní analýze mediálního pokrytí protiromských protestů v Duchcově, Českých Budějovicích a Ostravě, které probíhaly od května do října roku 2013. Zkoumali jsme
pouze ty pochody, kde počet protiromských protestujících přesáhl 200 a které tak představovaly výrazné vyjádření protiromských nálad. Protesty jsme
monitorovali osobně přímo v místech dění, realizovali
jsme rozhovory s místními aktéry. V rámci monitoringu tisku jsme analyzovali 191 článků1, které jsme
získali z databáze Annopress a to vždy tak, že jsme
sesbírali všechny články, které o událostech referovaly týden před událostí a týden po události. Do
analýzy jsme zahrnuli pouze internetová periodika
s výjimkou zpravodajského serveru novinky.cz, který není součástí databáze Annopress. Analyzovali
jsme tedy internetové deníky aktualne.cz, blesk.cz,
ihned.cz, CT24.cz, denik.cz a idnes.cz.
1
Pochody z nenávisti
Analyzovány byly články z internetových médií – v Českých Budějovicích jsme analyzovali celkem 84 článků, v Duchcově 60 a v Ostravě 47 článků.
Pochody z nenávisti
6
7
Duchcov
České Budějovice
První protest nahlásil místní Michal Choura;
zbylé protesty již byly pod taktovkou neonacistů; po počátečních úspěších však nakonec
vyzněly naprázdno a posledního pochodu se
zúčastnil jen špatně organizovaný hlouček
místních neonacistů
Legitimizace neonacistů, snaha o pacifikaci
„nepřizpůsobivých“
Organizátoři demonstrací, založení MO
DSSS, úspěch v podzimních volbách
Program monitoringu,
sekuritizace problému
Neonacisté
+
místní občané
Op
do akov
mí ané
st
ob poku
ýva
s
nýc y pro
h R nik
om nou
y
t
Neziskový sektor
+
aktivisté
Místní
Romové
Bránění neonacistům v napadání místních Romů,
organizace kulturních akcí, snaha o vyvinutí tlaku na město
Pochody z nenávisti
Obr. 1: Mechanismus a spouštěče protestů
Obr. 1: Mechanismus a spouštěče protestů
Město
(starostka Bártová)
Dobrá komunikace s neziskovým sektorem, odmítnutí protestů, snaha naslouchat místním a přispět
k řešení problémů, organizace setkání občanů ve
sportovní hale
Město
Neonacisté
+
místní občané
Organizace kulturních shromáždění, kulatých stolů,
akcí proti nesnášenlivosti
Op
na akov
síd ané
lišt
ě M poku
sy
áj
pro
nik
no
ut
Neziskový sektor
+
aktivisté
Místní
Romové
Nedůvěra místních Romů k aktivistům, snaha
o prosazování vlastních zájmů
Pochody z nenávisti
8
9
Ostrava
Datum/Místo
Jméno ohlašovatele
Název demonstrace
Počet demonstrujících
29. 5. 2013
Jan Dufek, Jindřich Svoboda (DSSS),
Michal Šlajchrt
Proti romským agresorům
22. 6. 2013
Jindřich Svoboda (DSSS)
Národní shromáždění
DSSS
Celostátní protest proti systému
sociálních dávek a proti černému
asi 300
Michal Choura
Protestní akce proti nepřizpůsobivým občanům
1000
6.7. 2013
Demonstrace nebyla radnicí
povolená
Pochod proti čenému rasismu
13. 7. 2013
Lukáš Kohout, Jan Plánka a Jaromír
Pytel
Proti policejní brutalitě
Pavel Matějný (Čeští lvi)
Celostátní protest proti systému sociáltéměř 1000
ních dávek a proti černému rasismu
27. 9. 2013
Petr Dopirák (DSSS) a Petr Borna
(DSSS)
Protest proti rozšiřování ubytoven
pro nepřizpůsobivé
500
28. 10. 2013
DSSS
Protest proti porušování práv
slušných občanů České republiky
asi 200
Duchcov
Město
Neonacisté, hooligans
+
místní občané
Op
ces akov
a
pro ty. Po né n
tira ku apa
sis sy p den
tic
kéh ronik í Dom
o s nou
u
hro t n na p
má a m ůli
ždě íst
ní. o
Pochody z nenávisti
Stálo v pozadí a do událostí vyjma
rozhovorů pro média nevstupovalo
Aktivistům se podařilo a navázat kontakty s místními
Romy, kteří se aktivně účastnili nejen demonstrací, ale
i jejich příprav; některá protirasistická shromáždění se
děla s podporou místních neziskových organizací
Aktivisté
+
místní Romové
+
neziskové organizace
Obr. 2: Seznam analyzovaných protiromských protestů
Obr. 1: Mechanismus a spouštěče protestů
Úspěšná první demonstrace; po ní začalo
ubývat místních, které nahradili polští a čeští
neonacisté a hooligans
24. 8. 2013
1000
1000
České Budějovice
29. 6. 2013
800–1000
asi 300
Ostrava
24. 8. 2013
Pochody z nenávisti
11
Obraz neonacistů v médiích: odsuzováni i nerozpoznáni
Jak jsme již naznačili v úvodu, stává se poměrně
obtížné neonacisty při demonstracích jasně odlišit od místních občanů a jejich identifikace si
proto žádá hlubší znalost neonacistických skupin
a struktur v České republice. Za neonacisty v textu označujeme ty jedince, kteří jsou součástí neonacistické scény a prokazatelně se účastní aktivit
neonacistických skupin nebo byli v minulosti za
neonacistickou činnost trestáni.
Začněme odlišením článků, které o neonacistech referují, od těch, které se jejich aktivitám
nevěnují vůbec. Samotnou tematizací úlohy neonacistů při protestech média vytváří obraz o významu, který neonacisté v průběhu protestů hráli.
Popisování jejich aktivit a rozpoznání demonstrantů nebo přinejmenším organizátorů protestů jako
neonacistů má zásadní význam pro hodnotící zabarvení, která média volí pro referování o protiromských pochodech. Nehledě na rozpoznání neonacistů při pochodech se objevuje zajímavá tendence
slučovat násilný průběh demonstrací s aktivitami
neonacistů. Tam, kde bylo obtížnější jasně identifikovat původce násilí jako neonacisty, klesá počet
článků, které se jimi zabývají. Počty jasně odlišitelných místních občanů byly největší v Českých
Budějovicích, kde se 49 % článků o aktivity neonacistů nezajímá vůbec. V Duchcově tento počet
mírně klesl a článků, které se neonacisty nezabývají, bylo 31 % a v Ostravě to bylo pouhých 12 %
článků.
Pochody z nenávisti
U článků, v nichž média neonacisty explicitně
uvádějí, můžeme logicky pozorovat obdobnou tendenci. Míra negativně hodnocených článků roste
s tím, jak média vnímají stoupající násilí při protestech. Zatímco v Duchově se pouhých 47 % článků
o neonacistech vyslovovalo negativně, v případě
Českých Budějovic toto číslo vzrostlo již na 66 %.
Vůbec největší odsouzení neonacistů v článcích
můžeme potom pozorovat v Ostravě, kde se 75 %
příspěvků o neonacistech vyjadřovalo v negativních termínech. V článcích se v obecné rovině odráží
dlouhodobý vztah médií k neonacistům - ta, pokud
jsou schopná je identifikovat, neonacisty odsuzují.
O tom svědčí i skutečnost, že jsme nezaznamenali
jediný případ pozitivního popisu neonacistických aktivit nebo dokonce samotných neonacistů. Na spíše hodnotící přístup médií k neonacistům ukazuje
i počet článků popisujících neonacisty s odstupem
a bezhodnotově, který ve všech třech městech nepřekročil 19 %.
Přestože velká část článků se o neonacistech
vyslovuje negativně a chybí ty, které by je představovaly v lepším světle, neměli bychom se s touto
informací spokojit. Při bližším zkoumání mediálního
rámování neonacistů jsme totiž narazili na jev, který
jsme označili za nevědomou legitimizaci. Nevědomá
legitimizace popisuje situaci, kdy neonacisté skrývali svou identitu a média je jako neonacisty nebyla
schopna rozpoznat. Ve všech případech se jednalo
o organizátory protestů, kteří byli uváděni jako zástupci místních občanů. Neonacisté si tímto způ-
Obr. 3: Jak média referují o neonacistech v Ostravě, Českých Budějovicích a Duchcově?
10
Ostrava
Nevědomá legitimizace 1%
Negativně27 %
Neutrálně7 %
Nejednoznačně 1%
Nereferují o nich 5%
Č. Budějovice
Nevědomá legitimizace 7%
Negativně27 %
Neutrálně7 %
Nejednoznačně 0%
Nereferují o nich 39 %
Duchcov
Nevědomá legitimizace 14 %
Negativně29 %
Neutrálně5 %
Nejednoznačně 3%
Nereferují o nich 18 %
Pochody z nenávisti
12
13
sobem zaručili přístup do médií, aniž by o nich bylo
referováno negativním způsobem, a získali tak platformu pro ovlivňování veřejného mínění a propagaci svých myšlenek. Nevědomá legitimizace tak na
jedné straně vychází z nedostatečného obeznámení
médií s problematikou neonacismu, a na straně druhé ukazuje na schopnost neonacistů reagovat na
vlastní negativní mediální obraz hledáním a nacházením způsobů, jak se ho vyvarovat.
Největší prostor byl neonacistům poskytnut ve
zpravodajství o duchcovských protestech. Identitu
neonacistů se zde nepodařilo odhalit ve 24 % případů. Částečně to může souviset také s nešťastnou
rolí zdejší starostky Jitky Bártlové, která se osobně
účastnila první demonstrace a i mimo ni byla několikrát ve styku s jejími organizátory. Činila tak při plném vědomí toho, že dva ze tří pořadatelů jsou známými lokálními neonacisty. První z nich, Jan Dufek, je
v neonacistickém hnutí dobře znám a dlouhodobě se
účastní jeho aktivit. V roce 2009 byl dokonce obviněn a posléze odsouzen teplickým okresním soudem
na 18 měsíců nepodmíněně za podporu a propagaci
hnutí směřujících k potlačení základních práv a svobod člověka. Dufek byl navíc ve stejném roce uznán
vinným ještě z nedovoleného ozbrojování a za neoprávněné pobírání sociálních dávek, což se, v souvislosti s jeho angažmá na organizaci demonstrace
s výstižným názvem „Proti romským agresorům“, jeví
obzvlášť paradoxně2. Druhým z trojice organizátorů
byl Jindřich Svoboda. Ani ten nemá v současnosti čistý trestní rejstřík. Stejně jako jeho kolega byl
uznán vinným ze zneužívání sociálních dávek. Mezi
lety 2008 a 2012 si totiž neoprávněně nárokoval
náhrady na cestování do nemocnice v celkové výši
zhruba 945 tisíc korun3. Aby toho nebylo málo, tak
stejný Jindřich Svoboda založil v červenci 2013 místní organizaci DSSS a stal se jejím předsedou.
Přestože v Českých Budějovicích případů nevědomé legitimizace ubylo (dohromady 8 % článků),
média opět nevědomky umožnila prezentaci dalšímu
lokálnímu neonacistovi. V tomto případě se jednalo
o Jaromíra Pytla. Tento bývalý tajemník českobudějovické DSSS v minulosti organizoval „Neoficiální
mezinárodní poradu nacionalistů“, která se konala
v místním nevěstinci, a sjeli se na ni čelní představitelé strany4. Později byl z funkce odvolán přímo předsedou Tomášem Vandasem. Momentálně se angažuje v dalším neonacistickém projektu, který se skrývá
pod hlavičkou občanského sdružení Evropští patrioti.
Fenomén nevědomé legitimizace ukazuje na
hlubší problém v médiích, ta nemají o neonacistické
scéně téměř žádné informace, a pokud se neonacisté
nerozhodnou pro otevřenou propagaci svých myšlenek, stávají se poněkud bezzubými. Tuto tezi podporují také data z Ostravy, kde se neonacisté k organizaci protestů sami otevřeně hlásili. Počet článků,
Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/55924-za-verejne-hajlovani-poslal-soud-dva-muze-do-vezeni/
nebo http://www.antifa.cz/content/kdo-porada-demonstraci-v-duchcove
http://teplicky.denik.cz/zpravy_region/teplice-prvne-soudili-na-dohodu-o-vine-a-trestu-muz-z-duchcova-podvedl-vzp-20130.html
4
http://www.antifa.cz/content/jaromir-dj-ferda-pytel-jeho-exoti
2
3
Pochody z nenávisti
který je nevědomě legitimizoval, zde klesl na 3 %5,
což můžeme s ohledem na celkový obraz protestů
považovat za zanedbatelné množství.
V momentě, kdy se neonacisté k ultrapravicové
ideologii otevřeně hlásí, nebo když jsou akce nahlašovány organizacemi, které jsou za neonacistické
dlouhodobě považovány, se obraz demonstrací i neonacistů okamžitě proměňuje a média o nich referují
v negativních termínech. Tento rys zpravodajství se
v krystalické formě ukázal v Duchcově. Stejný oznamovatel demonstrací, Jindřich Svoboda, byl nejdříve
popisován jako rozhořčený hlas místních, ale později,
když akce zaštítila DSSS, jejímž je členem, bylo o demonstracích informováno negativním způsobem.
K nedostatečné informovanosti novinářů nezbývá než dodat, že všechny informace, se kterými
pracujeme, pochází z veřejně dostupných zdrojů, a je
proto smutným konstatováním, že je média nevyužívají nebo využívat nechtějí.
Obraz Romů v médiích: nepřizpůsobiví a nebezpeční
Jak ukazuje studie Agentury pro sociální začleňování6, zpravodajství Romy nejčastěji popisuje v souvislosti s negativními jevy a v okamžiku, kdy představují
určitý problém. Média zaujímají hledisko, které rozděluje společnost na My (příslušníci majority) a Oni
(Romové a jiné menšiny). Oni (Romové) jsou potom
zobrazováni především v kontextu páchané kriminality. Mediální konstrukce ve vztahu k minoritám
je jedním z faktorů, které jsou zdrojem negativních
mentálních modelů, stereotypů a předsudků o dru6
hých, podílí se tak nejen na šíření a posilování předsudků, ale nepřímo i na sociální exkluzi Romů.
Média v posledních letech již několikrát sehrála
úlohu spouštěče nebo alespoň katalyzátoru protiromských nálad. V obecné rovině jsou pochody organizovány především v reakci na skutečnou či domnělou trestnou činnost a potvrzují tak zásadní roli
médií v konstrukci romské kriminality.
V souvislosti s protiromskými protesty v roce
2013 sehrála média tento svůj part nejdříve v Duchcově, a posléze v Českých Budějovicích. V duchcovském případě se jednalo o zveřejnění videa,
které zobrazuje napadení manželského páru, který
se v nočních hodinách vracel domů, skupinkou Romů.
Incident přitom celou dobu sledoval policista z nedaleké služebny. Video, které pochází z městského kamerového systému, jako první zveřejnili neonacisté
provozující portál www.radicalboys.com. Média však
namísto toho, aby se zabývala tím, jak je možné, že
se záznam dostal do rukou neonacistů, nebo okolnostmi, které vedly policistu k tomu, že napadeným
nepomohl, video přijala a rozšířila.
Podobný scénář se zopakoval i zhruba o měsíc
později v Českých Budějovicích. V tomto případě
vlnu pochodů odstartovala zdánlivě nevinná strkanice na dětském hřišti, která následně přerostla ve
rvačku několika lidí. Potyčka vzbudila nejen zájem
místních, kteří se v místě konfliktu srotili, ale také
médií. Ta rychle rozšířila informace o incidentu, který
měli údajně vyprovokovat místní Romové. Během několika dnů se celá situace vyostřila a na příští sobotu
Křížková, M. 2012. Analýza mediálního zobrazení Romů v českých médiích od začátku července 2011 do konce května 2012. Agentura pro sociální začleňování.
Pochody z nenávisti
14
15
byl do Českých Budějovic svolán pochod proti Romům. K úloze, kterou hrály incidenty v protiromských
protestech, se ještě vrátíme.
Jelikož média dlouhodobě o Romech referují především s ohledem na jejich kriminalitu, a jelikož minimálně v Duchcově a v Českých Budějovicích jejich
aktivity odstartovaly sérii protiromských pochodů,
zaměřili jsme se na to, jakým způsobem byli v médiích
Romové prezentováni. Zajímala nás především míra
explicitní negativní stereotypizace Romů ve zpravodajství. Pojmem negativní stereotypizace rozumíme
praktiku, kdy je negativní rys nebo charakteristika
vykreslována jako vlastnost celého etnika.
Jedním z témat negativní stereotypizace Romů
byla nepřizpůsobivost. Nepřizpůsobivost se vykládá
jako neochota člověka sehnat si práci a následné žití
ze sociálních dávek na úkor celku společnosti. Zároveň se pojí s takovým životním způsobem, který „se
neslučuje s životním způsobem majority“. Nepřizpůsobivé chování se potom interpretuje jako původce problémů soužití většiny s menšinou. V článcích,
kde média operují s pojmem nepřizpůsobivosti, se
nejčastěji mluvilo o tom, že Romové si za pochody
vlastně mohou do určité míry sami, respektive jejich
nepřizpůsobivost byla vykládána jako zdůvodnění
protiromských protestů.
Druhým výrazným tématem se stala bezpečnost. Romové byli popisováni jako její ohrožení, což
vychází ze všeobecně rozšířené konstrukce kriminalizace Romů. Nejčastěji se takové příspěvky objevovaly ve vyjádření rozhořčených místních obyvatel
Pochody z nenávisti
a účastníků protiromských pochodů. Jejich výroky
nebyly ve většině případů opatřeny žádným komentářem a jen v několika málo případech byly dány do
kontrastu s vyjádřením policie o skutečné úrovni kriminality v dané oblasti. Média tedy, aniž by si zjistila
skutečný stav věcí a ověřila si informace, pouze reprodukovala již zažité protiromské předsudky a stereotypy.
Ne všechny články pojednávající o protiromských protestech se ale o Romech zmiňovaly. Ve
všech třech městech se jednalo o 1/3 článků. Média
totiž při protestech věnovala větší pozornost jejich
průběhu a popisováním policejních příprav. Největší množství negativních článků o Romech jsme
zaznamenali v Duchcově a Českých Budějovicích.
V Duchcově 23 %, v Českých Budějovicích potom
17 % článků reprodukovalo negativní stereotypy
o Romech. V obou městech se negativní obraz odvozoval především od spouštěčů demonstrací, které
byly brány jako explicitní důkaz romské kriminality
a ospravedlňovaly rozhořčenost místních obyvatel.
V případě Ostravy počet negativních článků klesl
o polovinu, na 9 %. Sporadicky se objevovaly i pozitivní články o Romech, které vyvracely zažité stereotypy a předsudky a ukazovaly Romy v jiném, lepším
světle. V případě Ostravy a Duchcova jsme napočítali shodně pouze 4 % podobných článků, v Českých
Budějovicích však toto číslo stouplo téměř dvojnásobně, na 8 %.
Porovnáme-li počet negativních článků s pozitivními, musíme bohužel konstatovat, že média i na-
dále udržují spíše negativní obraz romské menšiny,
a to i v tak vyhrocených situacích, jakými byly protiromské pochody. Média nejenom, že nebyla schopna reflektovat svou úlohu spouštěče nespokojenosti
místních obyvatel, ale ani násilný průběh protestů
nezměnil jejich tendenci referovat o Romech spíše
v negativních souvislostech.
Kdo dostal prostor v médiích?
Zpravodajství je ovlivňováno určitými normativními
očekáváními, která na žurnalisty klade jak odborná,
tak laická veřejnost. Mezi nejčastěji zmiňovaná kritéria, kterým mají média dostát, patří zastřešující
pojmy objektivity a vyváženosti. Předpokladem vyváženého a objektivního zpravodajství je rovnocenné
zastoupení různých aktérů nebo skupin aktérů tak,
aby nebyla zvýhodněna jedna hodnotová perspektiva
a interpretace událostí nad ostatními7. Teun Van Dijk8
upozorňuje na skutečnost, že možnost přístupu do
médií je jedním ze zdrojů reálné sociální moci. Pokud
média upřednostní jeden typ aktérů před jinými, vnáší do zpravodajství prvek, který výrazným způsobem
porušuje kritérium vyváženosti a objektivity zpravodajství. Vzniká tak nerovná struktura informování,
která neodráží skutečné rozložení sil. Tím, že jsou některé perspektivy na události upřednostňovány a jiné
upozaděny, vytváří média zkreslené pojetí reality.
Podle Volka9 narůstá požadavek objektivity ve
zpravodajství především v za „a) kritických momentech vývoje společnosti, kdy dochází k vyhrocenému
střetu dvou či více stran a potřeba nezkreslených informací vzrůstá“ a za „b) v momentech, kdy je veřejnost konfrontována s novou situací, se kterou nemá
zkušenost, a média pro ni představují hlavní zdroj
informací.“. Obě kritéria protiromské pochody z roku
2013 naplňují. V další části analýzy jsme se proto zaměřili na vyváženost přístupu jednotlivých zainteresovaných skupin do zpravodajství.
Data ze všech tří měst ukazují, komu dávala
média ve zpravodajství přednost, a čí názor naopak
upozadila. Ze srovnání vyplývá, že nejvíce prostoru
pro prezentaci bylo poskytnuto zástupcům policejních složek. Jednalo se především o policejní mluvčí,
velitele zásahů a pracovníky oblastního nebo celorepublikového ředitelství. V Duchcově byl mluvčím
příslušníků Policie ČR poskytnut prostor ve 36 %,
v Českých Budějovicích 34 % a v Ostravě dokonce
plných 42 % případů. Druhou nejčastěji dotazovanou
skupinou se stali až se značným odstupem lokální
politici. Ti v Duchcově tvořili 23 %, v Českých Budějovicích 17 % a v Ostravě 15 % mluvčích. Teprve po
nich se otevíral prostor ostatním skupinám, z nichž
již žádná nemohla nabídnutým prostorem konkurovat prvním dvěma.
Urbaníková, M., Volek, J. 2013. „Prezidentské volby ve vysílání ČRo 1.“ Český rozhlas, 1-135.
Van Dijk, T. 2000. „New(s) Racism: A discourse analytical approach.“ Pp. 33-49 in Cottle, S. (Ed.). Ethnic Minorities and the Media. UK: Open University Press.
9
Urbaníková, M., Volek, J. 2013. „Prezidentské volby ve vysílání ČRo 1.“ Český rozhlas, s.7-8.
7
8
Pochody z nenávisti
17
Ostrava
Pozitivně2 %
Negativně4 %
Neutrálně25 %
Ambivalentně
0%
Nereferuje 15 %
Č. Budějovice
Pozitivně7 %
Negativně14 %
Neutrálně35 %
Ambivalentně
1%
Nereferuje
28 %
Duchcov
Pozitivně2 %
Negativně11 %
Neutrálně13 %
Ambivalentně
4%
Nereferuje
17 %
Pochody z nenávisti
Ostrava
Obr. 5: Kdo má přístup do médií v souvislosti s protiromskými pochody?
Obr. 4: Jak média referují o Romech v Ostravě, Českých Budějovicích a Duchcově v souvislosti s protiromskými pochody?
16
Pozitivně2 %
Negativně4 %
Neutrálně25 %
Ambivalentně
0%
Nereferuje 15 %
Č. Budějovice
Pozitivně7 %
Negativně14 %
Neutrálně35 %
Ambivalentně
1%
Nereferuje
28 %
Duchcov
Pozitivně2 %
Negativně11 %
Neutrálně13 %
Ambivalentně
4%
Nereferuje
17 %
Pochody z nenávisti
18
19
Výsledky jasně ukazují na velice nerovnou strukturu reprezentace různých skupin aktérů ve zpravodajství. Média dávají přednost vyjádření policistů
a lokálních politiků na úkor dalších zúčastněných
stran. Konfliktní situace jsou tak z velké části popisovány pouze ze dvou perspektiv a nutně tak nemohou poskytnout adekvátní informace o událostech.
Částečně může být tato praxe ovlivněna zpravodajskou rutinou. Zjednodušeně řečeno, novináři si takto
šetří čas a práci. Informace od policistů i lokálních
politiků již není třeba příliš doplňovat10. Policisté popisují nejčastěji násilné střety, počty zraněných, zadržených apod. Násilí pomáhá vtahovat čtenáře do
děje a nenechává ho chladným, roste tím atraktivita zpravodajství. Promluvy lokálních politiků mají
potom doplňovat informace o demonstracích z širší
perspektivy problémů ve městě.
Malé zastoupení dalších skupin mluvčích ukazuje na neschopnost médií podrobněji protiromské
protesty zkoumat, chybí i snaha ponořit se do problematiky hlouběji. Hranice 10 % pro aktéry v médiích už byla překročena pouze dvakrát, a to v případě
místních obyvatel v Českých Budějovicích a aktérů
počátečního incidentu v Duchcově. Místní obyvatelé
v Českých Budějovicích byli přitom nejčastěji anonymní lidé „z davu“, kteří situaci popisovali rozhořčeným a emocionálně zabarveným způsobem, jen
v minimu případů zjišťovala média názory místních
mimo demonstraci. Četnost žádostí o vyjádření ak10
térů incidentu potom ukazuje na důležitost, kterou
mu média v událostech připisovala. Pozitivní stránkou věci je, že zjišťování okolností případu mohlo rozptýlit některé mýty a zaměřit pozornost na konkrétní viníky, kterým byla připisována zodpovědnost. To
samo o sobě ztěžuje vnímání celého problému jako
záležitost romské menšiny.
O čem se mluví nejčastěji?
Již jsme uvedli, že média nejsou jen prostředníky
mezi čtenáři a realitou, ale poskytují určitý rámec,
skrze který je realita nahlížena. Jedním z výrazných
aspektů tvorby tohoto rámce jsou témata, se kterými média přichází. Už samotný výběr témat má potenciál ovlivňovat podobu veřejné diskuze o daných
problémech. Média tím, že některá témata zmiňují ve spojitosti s událostmi častěji a jiná upozaďují,
vytváří hierarchii jejich důležitosti. Běžný čtenář má
potom v případě, že s danou problematikou nemá
přímou zkušenost, sklon k tomu, že témata, která
mu média nabízí a která může sdílet se svým okolím,
přebírá a považuje je za své. Zajímalo nás proto, jaká
témata ve spojitosti s protiromskými protesty média
diskutovala nejčastěji.
Během sledovaného období jsme ve všech třech
městech rozlišili celkem pět tematických kategorií
(viz obr. 3). V případě Duchcova a Českých Budějovic
potom přibyla ještě jedna. Hodnoty v grafu tentokrát
neodráží poměry mezi zastoupením témat, ale pro-
Křížková, M. 2007. „Dynamika obrazu uprchlíků v médiích.“ Pp. 7 – 19 in Cizinci, našinci a média. Mediální analýzy. Praha: Multikulturní centrum Praha..
Pochody z nenávisti
centa, kterými byla daná kategorie článků zastoupena v celkovém zpravodajství. Je tomu tak proto,
že některá témata se v článcích překrývají a vyjádření poměru mezi nimi by tak neodráželo skutečné
rozložení témat ve zpravodajství. Do analýzy jsme,
abychom mohli četnost daných témat komparovat,
zahrnuli jen taková témata, která se nejčastěji objevovala ve zpravodajství ze všech tří měst.
Nejčastěji probíraná témata do určité míry souvisí s tím, komu média dávala ve zpravodajství větší
prostor. Nepřekvapí nás proto, že nejvíce zmiňovanými se staly aktivity policie. V Duchcově a v Českých Budějovicích se jednáním policie zabývalo 60
%, respektive 65 %, v Ostravě potom 64% článků.
Média zajímalo především, jak se policie na demonstrace připravuje, jaké jsou její aktivity v průběhu demonstrace, kolik zadržela osob a kolik jich následně
propustila. Popisování aktivit policie se zdá být zaběhnutým způsobem tvorby zpráv a odráží tendenci
žurnalistů vyhledávat konfliktní situace, které jsou
divácky vděčné.
S tím souvisí další kategorie, která reflektuje
množství článků, které se věnovaly zachycení násilných střetnutí mezi demonstranty a policií. V duchcovském případě bylo takto koncipováno 38 %
článků, v Českých Budějovicích 45 %, a v Ostravě
dokonce 59 %. Je celkem přirozené, že média zachycovala míru násilí při protestech a reportovala o něm.
Když pomineme, že se jedná o divácky atraktivní
téma, které zvyšuje míru napětí a zájmu o tento druh
zpravodajství, násilí představuje krajní způsob řeše-
ní a v českém veřejném prostoru není obvyklé. Mělo
by se však jednat o pouhou vstupní bránu do problematiky. Jeho míra a intenzita nám pouze ukazuje
na závažnost problémů, které ve společnosti dlouho
nazrávaly. Násilí samo o sobě tedy vyvolává otázky
po jeho podstatě. Ve zpravodajství je však pozornost
upřena pouze na něj a žurnalisté se většinou neptají po jeho zdrojích. Násilí se tím dekontextualizuje
a slouží jako téma samo o sobě.
Média se jen málokdy snaží problematiku vnímat v širších souvislostech a jen sporadicky si tak
pokládají otázky, které by se snažily odhalit kořeny
protiromských nálad. Článků, které se ptaly po širším sociálním kontextu nebo příčinách protestů, bylo
v Duchcově pouhých 10 %, v Českých Budějovicích
14 % a v Ostravě se jejich počet maličko zvýšil a vyšplhal až k 19 %. Kategorie přitom slučovala hned
několik témat, mezi něž jsme zařadili charakteristiku
vztahů mezi majoritní společností a Romy v dané lokaci, otázky po radikalizaci místní majority, šířící se
rasismus ve společnosti a kontextualizaci sociální
a bytové situace v daném místě.
Skutečnost, že se nevěnovala přílišná pozornost hlubší analýze a pátraní po zdrojích protiromských protestů souvisí s volbou žánrů zpravodajství.
V naprosté většině případů se jednalo o zprávy nebo
online reportáže. V Duchcově bylo takových článků
90 %, respektive 2 %, v Českých Budějovicích šlo
o 85 %, respektive 7 %, a konečně v Ostravě bylo
74 % článků zpráv a 11 % online reportáží. Publicistických žánrů, které umožňují větší vhled do proble-
Pochody z nenávisti
Obr. 6: Jaká témata média nejčastěji upřednostňovala ve v souvislosti s protiromskými pochody?
20
21
Ostrava
Aktivity policie
Informování o následující demonstraci
Popis násilných střetů
Protiakce
Příčiny demonstrací a širší kontext
Zmínění incidentu
0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % 60 % 70 %
Č. Budějovice
Aktivity policie
Informování o následující demonstraci
Popis násilných střetů
Protiakce
Příčiny demonstrací a širší kontext
Zmínění incidentu
0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % 60 % 70 %
Duchcov
Aktivity policie
Informování o následující demonstraci
Popis násilných střetů
Protiakce
Příčiny demonstrací a širší kontext
Zmínění incidentu
0 % 10 % 20 % 30 % 40 % 50 % 60 % 60 % 70 %
Pochody z nenávisti
matiky, bylo naprosto zanedbatelné množství, snad
s výjimkou Ostravy, kde se nepatrně zvýšil počet
rozhovorů, komentářů nebo analýz. V Duchcově jsme
zaznamenali pouhých 5 % článků rozhovorů a jen
2 % analýz a komentářů. V Českých Budějovicích
bylo rozhovorů také 5 %, počet komentářů a analýz
se zvýšil na 4 %. V případě Ostravy bylo potom rozhovorů 6 % a analýz či komentářů 9 %.
Obraz zpravodajství, který je z velké části postaven na aktivitách policistů a násilných střetech,
vyvažovalo kromě tematizace širšího kontextu a příčin demonstrací ještě informování o kulturních shromážděních, která se pokoušela vytvořit k demonstracím protiváhu. Šlo o to odmítnout pokusy o násilí
ze strany protestujících a upozornit na sociální, nikoli
etnické příčiny problémů. Přestože média mohla vyvažovat projevy xenofobie a rasismu informováním
o kulturních shromážděních, které události popisovaly z odlišné perspektivy, nedostávalo se jim přílišné
pozornosti. V Duchcově se do zpravodajství dostala
kulturní shromáždění ve 22 %, v Českých Budějovicích v pouhých 11 % případů. V Ostravě se situace
proměnila a o kulturních shromážděních informovalo
28 % článků.
Kauzální reakce: protesty jako logický důsledek?
V souvislosti s posledním tématem můžeme spekulovat o tom, do jaké míry se média podílela na zvyšování počtu demonstrujících (především v článcích,
které informovaly o teprve avizovaných demonstracích). Narazili jsme totiž na jev, který jsme nazva-
li kauzální reakcí. Kauzální reakce popisuje takový
způsob informování, kdy text o demonstracích referuje jako o logické reakci místních nebo neonacistů
na jednání minority. Články si však již dále nekladou
otázky, jestli je rozhořčení místních občanů a neonacistů oprávněné, či nikoli, jestli je spíše produktem
předsudků ve společnosti nebo jestli jejich argumenty mají oporu ve skutečnosti. Média tím jen prohlubovala konflikty a dodávala protiromským argumentům na přesvědčivosti.
V Duchcově a Českých Budějovicích bylo článků, které pochody interpretovaly prizmatem kauzální
reakce 53 % respektive 42 %. V Ostravě se situace proměnila. Článků, které události popisovaly jako
kauzální reakci, zde bylo pouze 4 %.
Kauzální reakce byla v Duchcově a v Českých
Budějovicích založena především na vytváření vztahu mezi protestní reakcí a incidenty, které předcházely protiromským protestům. Absence takto jasně
čitelného argumentu je zřejmě i důvodem, proč počet článků s kauzální reakcí v Ostravě poklesl. Jistou
úlohu zde rovněž sehrálo snadnější rozlišení místních
občanů z řad majority od neonacistů. Jak jsme uvedli
již výše, v Ostravě média nejčastěji protesty přičítala
aktivitám neonacistům a naopak jen zřídkakdy informovala o tom, že do protestů se zapojovali i místní
občané.
Tím se dostáváme k poslednímu tématu, kterým bylo opakování úlohy incidentů v protestech. Ty
měly být příslovečnou rozbuškou, která aktivizovala
i do té doby pasivní občany. Nejčastěji se informace
Pochody z nenávisti
22
23
o konfliktu objevovaly ve formě shrnujících odstavců
na konci článků. V Duchcově se na incident odkazovalo 70 % a v Českých Budějovicích 42 % článků.
V Ostravě k žádnému konfliktu nedošlo. Zmiňováním
incidentu i v případech, kdy se merit článku orientuje
na jiné téma, se média výrazným způsobem podílela na ospravedlňování protiromských protestů. Neustálým opakováním „příčiny protestů“, kterou měla
být neřešená údajná romská kriminalita nebo domnělé konflikty v soužití11, totiž tomuto argumentu
dodávala na přesvědčivosti. Složitá problematika tak
byla převedena na jednorozměrné problémy romské
kriminality a nepřizpůsobivosti, o jejichž palčivosti
vypovídaly právě brutální incidenty. Namísto toho,
aby média kriticky poukazovala na to, že za incidenty stojí jednotlivci a ne celá etnická skupina a že
naopak velká část místních Romů problémy v soužití nezpůsobuje, pomáhala naopak udržovat obraz
Romů jako násilných, kriminálních živlů, kteří se nejsou schopni přizpůsobit základním pravidlům pro
společné soužití.
Závěr
Protiromské protesty z roku 2013 se staly pro internetové deníky mimořádně zajímavým tématem.
Namísto zažité představy, podle které média přináší
„žhavé novinky“ a „objektivně informují“ o tom, co se
ve společnosti děje, jsme se snažili ukázat, že mé-
11
dia spíše než že by realitu zrcadlily, ji samy vytváří.
Média nejsou totiž jen pasivním zprostředkovatelem
reálného života, nesou v sobě i hodnotící prvek a novinářská práce tak má zásadní vliv na to, jaká témata a z jakých pozic se ve společnosti diskutují. Novináři a redakce internetových deníků jsou těmi, kdo
drží v rukou moc nad tím, komu bude dán v článcích
prostor, o jakých tématech se bude hovořit a z jaké
perspektivy budou události popisovány. Média se tak
výrazným způsobem podílí na tvorbě debaty o věcech veřejných. V případě protiromských protestů
tak média sehrála důležitou úlohu v šíření informací
o demonstracích a jejich příčinách. Snažili jsme se
proto odpovědět na otázku, jaký obraz média o protestech vytvářela.
I navzdory tomu, že v médiích převládá negativní hodnocení neonacistů, musíme bohužel konstatovat, že média prokázala veřejnosti medvědí službu.
Jasným rozlišováním mezi neonacisty a příslušníky
místní majority, vytvořila média prostředí, ve kterém
dávala prostor pořadatelům protestů (přestože to
byli většinou sami aktivní neonacisté), o nichž referovala jako o zástupcích místní veřejnosti a jejichž
názory zobecňovala na názory místních občanů.
Svědčí to o dvou skutečnostech. Jednak média nemají hlubší vhled do problematiky neonacismu a nejsou tak schopná neonacisty identifikovat a rozkrýt
jejich pozadí, a jednak jsou sice schopná odsoudit
Slova údajná a domnělé volíme proto, že novináři se ve svých článcích nepokoušeli rozkrýt příčiny protestů a ověřit si informace, které nejčastěji čerpali
z názorů respondentů náhodných anket nebo vyjádření policistů, případně zástupců města.
Pochody z nenávisti
neonacisty za jejich postoje, ale již nejsou s to odsoudit stejné postoje a názory, které pochází z úst
příslušníků majority.
Média rovněž selhávala ve své roli zprostředkovatele objektivních informací, když ani při tak vyhrocených událostech, jakými byly protiromské protesty
roku 2013, se až na výjimky nesnažila rozklíčovávat
skutečné příčiny protestů a zjišťovat nové skutečnosti, které by odhalily širší sociální kontext demonstrací. Namísto toho spíše nadále posilovala a pomáhala udržovat negativní stereotypní obraz Romů
jako pachatelů kriminality a jako nepřizpůsobivých
neschopných se sžít s životním způsobem majority.
Navíc média v případě Duchcova a Českých Budějovic reportováním o incidentech výrazným způsobem přispěla k rozdmýchání protiromských nálad
a k vyhrocení celé situace. Tuto svou úlohu v protestech média nijak nereflektovala a ani v situaci, kdy
docházelo k násilným střetům, se nesnažila o hlubší
vhled do problematiky.
Poměrně častým jevem se stala kauzální reakce,
jejíž prostřednictvím média vystavěla příčinnou souvislost mezi problémy, jejichž původci měli být údajně Romové a reakcí v podobě demonstrací. Média
tak vytvořila legitimizační schéma, kterým si místní
občané účastnící se protestů mohli ospravedlňovat
svou účast na demonstracích, a zároveň zkonstruovala obraz událostí, kdy se viníkem celé situace zdáli
býti Romové a místní obyvatelé z řad majority byli
okolnostmi nuceni k věci zaujmout radiální stanovisko. I v tomto případě média jen sporadicky zjišťova-
la bližší informace o situaci v místech, kde protesty
probíhaly a jen zřídkakdy se snažila obraz protiromských protestů korigovat hlubší znalostí kontextu.
Tomáš Bek
Autor působí v NESHENUTÍ, vystudoval sociologii na
Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Věnuje se
ekonomické sociologii, ovlivnil jej studijní pobyt v Makedonii.
Pochody z nenávisti
24
25
Projevy nesnášenlivosti a nenávisti
na internetu spojené
s pravicovým extremismem
monitoring sociální sítě Facebook v souvislosti s protiromskými pochody v Duchcově,
Českých Budějovicích a Ostravě
Radka Vejrychová
Následující text se bude zabývat projevy nesnášenlivosti (zejména etnické a rasové) a nenávisti, které šíří na
internetu určitá skupina lidí, která by se dala souhrnně a velice zjednodušeně označit jako pravicoví extremisté. Pod pojmem extremismus chápeme ideologii nebo aktivitu, „která směřuje proti politickému systému
jako takovému a která si klade za svůj cíl jeho likvidaci. V současné době tak za extrémní obvykle pokládáme takovou ideologii, která směřuje proti demokratickému pořádku s cílem nastolit režim totalitního nebo
autoritářského charakteru.(…) Pro ideologický rámec takových aktivit se vžil název neofašismus, respektive
neonacismus, případně obecně extrémní či krajní pravice. V posledních letech se ke krajní pravici započítává
ještě pravice populistická, která často využívá antiimigrantskou a homofobní rétoriku, avšak distancuje se od
fašismu, respektive nacismu.”1
1
Extremismus, neonacismus a mládež
Příslušníci a příslušnice neonacistického hnutí samozřejmě nejsou homogenní skupinou lidí se stejnými názory, ale prezentují se pomocí nejrůznějších
uskupení. Často je spojuje nenávist vůči menšinám
a prosazují radikální řešení situace s tzv. „nepřizpůsobivými“, menšinami, migranty, ale hlavně s „Cikány“. Tím podle svého přesvědčení nabízejí veřejnosti řešení situace, kterou stát nechce a neumí řešit.
Neonacisty a část veřejnosti (která je nespokojená,
frustrovaná) pak může spojit představa společného
nepřítele a touha po změně, často právě skrze radikální řešení. Ve spojitosti s problematikou pochodů
z nenávisti pak považujeme za alarmující především
pronikání těchto extrémistických, neonacistických
ideologií do veřejného prostoru, kdy se část veřejnosti s prvky nenávistné rétoriky ztotožňuje. Nená-
vistné komentáře se šíří i prostřednictvím internetu, zejména na sociálních sítích, které jsou i jedním
z prostředků pro svolávání akcí šířících nenávist.
K těmto skupinám se často přidávají mladí lidé,
kteří mají potřebu se s něčím identifikovat – nejrizikovější skupinou je mládež ve věku 12–16 let, tedy
druhý stupeň základních škol a první (či druhé ročníky) škol středních. V tomto období jsou mladí velmi
ovlivněni tím, co slyší od svých kamarádů, rádi používají expresivní a často kontroverzní výroky, aniž by
jim ale v plné šíři rozuměli. Často inklinují k členství
v různých skupinách, kde si svoje přesvědčení upevňují. Naše dlouhodobá zkušenost z praxe, stejně jako
zjištění některých výzkumů (např. viz Člověk v tísni 2010) poukazují na potřebu tzv. “opinion leaders”
(názorových vůdců, osob, které mají vliv na formování mínění celé skupiny). V diskusích ve školách se
Dospívající člověk je ideálním objektem většiny ideologií, neboť dospívání je spojeno s tendencí k radikálním způsobům řešení chyb a nedostatků společnosti i citlivostí k těmto chybám, vyšší otevřeností k novým myšlenkám
a zážitkům, popíráním zavedených způsobů myšlení a chování, zvýšenou kritičností ke společnosti, ale také nedostatečnou životní zkušeností, nižší schopností předjímat důsledky svého jednání i schopností vcítit se do postojů
ostatních. Jde o věkové období spojené s určitým egoismem („svět se točí kolem mě“, „mě se to nemůže stát“ apod.),
upřednostňováním černobílého vidění světa, snahou někam patřit, neustálým hledáním svého místa. Hodnoty vyznávané v extremistických skupinách navozují v mladých lidech pocit, že jsou dospělí, a se skupinou v zádech, že jsou
silné osobnosti, členové skupiny, které nemohou ani mocenské orgány přehlížet.
(Marešová a kol. 1999. Analýza dostupných soudních rozsudků pachatelů extremistické, rasově motivované a xenofobní násilné trestné činnosti. Praha: Ministerstvo vnitra ČR.)
Zeman a kol., 2009. Hrozby neonacismu, příležitosti demokracie. Praha: Asi-milovaní. s. 8 a 29
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
26
27
ukazuje, že mladí lidé často slyší jen negativní názory (zejména nadávání a stěžování si) v problematice
soužití jednotlivých menšin s majoritní společností,
jsou obklopováni nenávistnými projevy, ale už nemají
prostor o problematice přemýšlet v širším kontextu.
V textu se budeme zabývat přesahem pravicově
extremistických a neonacistických ideologií směrem
k veřejnosti a hlavně mladým lidem. Zejména půjde
o dešifrování rétoriky těchto uskupení a způsoby, jakými se snaží oslovovat veřejnost prostřednictvím
svých aktivit na sociálních sítích.
Weby vs. sociální sítě. Proč sociální sítě jako zdroj dat?
Sociální sítě jsou v současné době mnohem živější platformou než weby jednotlivých skupin a uskupení. Umožňují rychlé šíření informací, tedy i informace o konaných akcích (v našem případě zejména
o shromážděních s nenávistným obsahem, především
o protiromských pochodech), a mají tak velký potenciál k virálnímu šíření. Zatímco pozvánku na akci uveřejněnou na webu musí člověk aktivně šířit, pozvánka
uveřejněná např. na Facebooku má potenciál šířit se
do jisté míry samospádem. Rovněž poslání pozvánky
na akci či shromáždění všem svým přátelům je mnohem jednodušší než šíření informace, která je jen na
webu. Mezi mladými jsou zároveň sociální sítě velmi
rozšířené a mladí jsou v prostředí sociálních sítí velmi
aktivní. V poslední době sice můžeme ve světě a pozvolna i u nás sledovat odklon od Facebooku, ten je
však zároveň stále nejpoužívanější sociální sítí, proto
jsme se primárně zaměřili na data získaná z něj.
Pochody z nenávisti
Facebook jako zdroj dat jsme vybrali i kvůli
možnosti lidí se snadno, a to i pasivně, dostat k relevantním pravicově extremistickým či neonacistickým skupinám, zatímco na internetu jako takovém je
třeba weby s nenávistným obsahem aktivně vyhledávat. Druhým důležitým aspektem je to, že na sociálních sítích se mohou snadno projevit i lidé, kteří nejsou zapojeni do žádných struktur, které kolem webů
s podobnou tématikou často stojí.
Naše poznatky vychází z analýzy 27 stránek
a skupin na sociální síti Facebook, které vykazují nenávistných obsah směrem k menšinám žijícím
v České republice (mají často rasově, etnicky či nábožensky motivované nenávistné vyznění) a kladou
důraz zejména na slovo národ (jsou silně nacionalistické, často mají neonacistický základ). Ke kvantitativní práci s daty na Facebooku byl využit k tomuto
účelu vytvořený software. Skrze tyto skupiny se do
našeho hledáčku dostalo 11 455 osob resp. 12 238
textových zpráv a 49 424 lajků.
Skupiny a stránky, dále jen objekty, jsme vybírali metodou sněhové koule. Vycházeli jsme z objektů (nacionálních až extrémně pravicových), na
které jsou napojeni svolavatelé protiromských pochodů v roce 2013 (květen až říjen). U těchto objektů
jsme posuzovali, zda obsahují explicitní nenávistné
příspěvky, projevy nesnášenlivosti a vyzývání k ní.
V druhé vlně jsme pak sledovali i objekty, které splňují výše uvedené kritérium, ale nemusely být navázány na samotné svolavatele, ale byly propojeny
skrze jiné osoby, jež jsme získali jako osoby aktivní v
prvním kole hledání. Osoby byly následně hodnoceny podle toho, jak byly aktivní ve všech zájmových
objektech. Z takto získaných dat byla extrahována
nejčastěji používaná slova, ke kterým byly následně
vybrána typická slovní spojení a ilustrativní statusy.
Typické znaky projevu a rétorika sledovaných
objektů na sociální sítích
Typický styl komunikace a projev v prostředí sociálních sítí:
•
Důraz na slova národ, národní, národnost a český/
česká, také na českou minulost a vybrané významné historické události a období, která slouží jako záminka pro posilování české národnosti a hrdosti.
•
Důraz na polaritu “my versus oni” (my - majorita
- národ versus oni - menšina - nepřizpůsobiví).
•
Nabídka radikálních řešení, která často spočívá
v potlačování práv jiné skupiny lidí (v tomto případě hlavně Romů a muslimů, popřípadě migrantů).
•
Nenávistný obsah bez dostatečného argumentačního
základu, je postaven pouze na urážkách a domněnkách.
•
Používání slova “nepřizpůsobiví” pro blíže
nespecifikovanou skupinu lidí (přičemž je jasně
myšlena skupina hlavně Romů).
•
Pocit, že se lidem daří špatně a hledání společného nepřítele a viníka, což jsou Romové, přistěhovalci nebo
neschopní politici, kteří rozdávají sociální dávky všem ostatním jenom “poctivým Čechům ne”.
•
Nezřídka kdy se objevuje i kritika systému jako
takového, nejen politiků, ale i nefungující policie,
soudů, někdy i demokracie jako takové.
2
Podíváme-li se na typický slovník, kterým se
různí pisatelé a pisatelky do námi vytipovaných
objektů vyjadřují, můžeme poodkrýt styl, jakým se
v zájmových objektech komunikuje. Obecným vzorcem je dělení na my (Češi) a oni (Romové či muslimové). Často se můžeme setkat s důrazem na národ,
národnost a rasu, bez bližšího určení, co si pod tímto
vlastně pisatel představuje. Jako příklad můžeme
uvést “Jedna země, jedna rasa, jeden národ”, někdy
dokonce i s otevřenými výhrůžkami, pobídkami nebo
schvalováním rasově motivovaných trestných činů,
např. ”Vypálit a vyhubit ty černý hovada!!!” nebo “Zemřel, protože byl Rom, a to je dobře”.2
Častým průvodním jevem je pocit pisatele, že
se mu daří socioekonomicky špatně a že by se mu
mělo/mohlo dařit lépe, nejčastěji v kontextu: nám
(Čechům) se … a můžou za to oni (Romové). Velmi
často se taky můžeme setkat s pocitem, že přístup
k Čechům a Romům je nerovný. Viz příklad: “Jsem rád
že někdo respektuje pravidla pro změnu. Stop davek
rodin tedy romove má 92tis/ a čech ma jen 2500–
5000 Kč.” nebo také “No tak to je husty tak ted ty
vopice si kurva budou delat co chteji a jaky dostanou
trest zadny preci protoze oni muzou kdyby to udelal
cech tak dostane do zivoti ale cikani ty nic protoze by to brali jako diskriminaci .doprdele ja jsem tak
nasranej ze je postavit ke zdi a zastrelit a spalit!!!!!”
nebo “s obyčejným člověkem by se nebavili. oni mají
v dezolátním stavu byty, neplatí tam nájem, ale jeli-
Úryvky z facebookových diskusí nebyly nijak upravovány a jsou ocitovány doslova, včetně pravopisných a gramatických chyb, v zájmu zachování autenticity
Pochody z nenávisti
28
29
kož to dali do televize, sou černý, tudíž sou to chudáci tak jim pustí vodu. Za chvíli jim stát opraví celou
budovu a zaplatí za ně všechny dluhy, z našich daní.
Pak si všichni diví, že stoupá u nás rasizmus, když
býlí člověk nemá u nás odvolání.”
V souvislosti s výše uvedenými citacemi se pak
můžeme setkat s radikálními řešeními, jako je časté volání po trestu smrti, dále pak kastraci, revoluci nebo v některých případech i po řešeních různým
způsobem vyhlazení. “Ted jim vice mene stat dal najevo ze nas muzou bit a nic se jim nestane. Seru na
rasismus, zmrzacim kazdeho cikána uz jen za to ze se
na me podiva.”, “Dobrej cikán, je mrtvej cikán”, “pomalou smrt cigosum!!!”, ” Trest smrti jako ,výchovný‘ a
preventivně odrazující prostředek pro případné další pachatele je více než žádoucí, zároveň ochraňuje
slušné občany státu a znemožní dostat se na svobodu, díky prominutí trestu či amnestii těm kreaturám,
které nemají co mezi normálními lidmi pohledávat.”
dále “U některých, zvláště brutálních případů, bych
se přimlouvala za trest smrti s předcházejícím mučením....” Nezřídka kdy je možno ve výrocích vysledovat vnitřní rozpor jako třeba: “NAŠE BÍLÁ RASA
NESMÍ NIKDY ZANIKNOUT, ČEKÁ NÁS SMRT NEBO
KONEČNÉ VITĚZSTVÍ....”
Nespokojenost se společenským fungováním
můžeme ilustrovat například výrokem po jednom z
pochodů na podzim roku 2013. “To, že našich odpůrců
bylo o 300 víc má samozřejmě hlubší kořeny v dnešní
liberální (a dovolím si říct, že i dekadentní) společnosti a výchově její mládeže v duchu multi-kulti a
dalších nesmyslů.” Patrná je i nespokojenost s fungováním policie: “ V Č.B. na Máji opět cigáni brutálně
zmlátili klučinu, protože si dovolil nemít cigarety !!!!
Klučinu odvezli do nemocnice a museli ho operovat
!!!! Zajímalo by mě co s tím policie udělá ??? Řekla
bych, že půjdou do nemocnice a klučinovi ještě přidají, aby příště měl u sebe cigára pro cigoše!!!!”.
Co s tím?
Sociální sítě nabízejí snadno dostupný prostor pro
vyjádření jakéhokoli názoru, včetně těch rasistických, xenofobních a nenávistně zabarvených. Existuje sice teoretická možnost jejich nahlašování
a posléze blokování, nicméně v praxi toto v podstatě
nefunguje. Důvodem je pak to, že závadnost nebo
nezávadnost textu je posuzována mimo území České republiky, a tedy i mimo právní a sociální kontext
a bez hlubších znalostí českého jazyka. V praxi se
jako účinnější boj s nenávistnými výroky jeví trolling3
neboli narušování diskuse, odvádění tématu jinam,
poukazování na rozpory, zesměšňování atd.
Další možností je nahlašovat nevhodný obsah
provozovateli dané sociální sítě, je to velmi jednoduché, obvykle stačí kliknout na jedno tlačítko a vybrat
důvod nahlášení, bohužel ne vždy, resp. velmi často
se nic nestane. Ale i tak to má smysl, význam má jistě počet nahlášení, čím více, tím větší šance, že bude
příspěvek/stránka/skupina nakonec odstraněn.
Radka Vejrychová
Autorka vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy
univerzity, učitelství českého jazyka a literatury a výtvarné výchovy. Nyní je studentkou doktorského studia
na katedře výtvarné výchovy. V nesehnutí působila jako
koordinátorka programu Společně k rozmanitosti, v rámci
kterého se zabývala především multikulturní výchovou.
Troll je v internetovém slangu účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá provokativní, urážlivé nebo irelevantní (off-topic) příspěvky k citlivým
tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě nebo jinak narušit normální věcnou diskusi.Činnost trolla bývá nazývána
trollingem či trollováním. (Wikipedie)
3
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
Obr. 3, 5: Ukázky trollingu na sociální síti Facebook
Obr. 1 a obr. 2: Tlačítka, která jsou určena k nahlašování stránek s rasisticklým a xenofobním obsahem na Facebooku.
30
31
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
Obr. 4: Jako účinná obrana proti projevům extrémní pravice se osvědčil humor.
32
33
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
34
35
Problematika rasismu
v mediální práci s jazykem
Pavel Doboš
Protiromské demonstrace v Duchcově, Českých Budějovicích, Ostravě a dalších městech znovu
poukázaly na problematiku soužití české většinové společnosti a romské menšiny. Problematiku,
která možná není zcela důsledně řešena, ale také problematiku, která vynáší do centra diskuzí
otázku, jak silně je, nebo není u české většinové společnosti zakořeněn rasismus. Otázka nabrala
na důrazu zejména díky faktu, že protiromské demonstrace v roce 2013 nebyly jen iniciativou skupin pokládaných za pravicově extremistické, ale i skupin, u nichž tento extremismus není obvykle
předpokládán. Situaci následně ještě více zkomplikoval jev, který začal některé protiromské demonstrace doprovázet, tedy proti demonstracím namířené protiakce vyjadřující podporu soužití
majority s minoritou.
Většina lidí, která dění kolem demonstrací i protiakcí
sledovala, tak nečinila skrze osobní účast. Informace
o dění získávala zprostředkovaně, a to většinou skrze média. Právě média jsou schopna přinášet mnoho
informací velkému množství lidí, a tím mají vliv na
formování názorů a postojů ve společnosti. Média
dokážou ovlivnit to, čemu budou lidé spíše věřit nebo
co si budou myslet o různorodých věcech a událostech. Lidé sice nikdy nepřejímají mediální informace
univerzálně a pasivně, nicméně je třeba zdůraznit, že
toto přejímání se děje. Pokud navíc média některé
Pochody z nenávisti
jevy nebo události reprezentují dlouhodobě podobným způsobem, šance, že lidé přejmou názorové rysy
z médií, je mnohem vyšší. Proto je vhodné zaměřit se
na prozkoumání takových dlouhodobých rysů, s nimiž média pracují. Média pro určité události, jako
jsou například právě události spojené s romskou problematikou, používají specifická vyjádření, výpovědi a jazyk, ve kterých je možné najít určité stabilní
vlastnosti. Média tak nemusí činit vždy uvědoměle, protože mnohdy jde o zafixované kulturní prvky.
Možná ale právě proto je důležité tyto prvky rozšifro-
vat, neboť se v nich mohou ukrývat různá očekávání,
předsudky a stereotypy, které se mohou, pokud jsou
lidmi z médií přejímány nekriticky, negativně promítnout i ve společenských vztazích.
Zpravodajství a „nový“ rasismus
Jedním z mediálních žánrů je i zpravodajství. Právě
zpravodajství přinášelo nejvíce informací o dění kolem protiromských pochodů. Přes veškeré informační hodnoty, které zpravodajství poskytuje, má i své
neduhy, týkající se přílišné důvěry lidí ve zpravodajství. Pokud je totiž nějaká informace lidem nabídnuta ve formátu zpravodajství, lidé mají mnohem silnější tendenci pokládat ji za relevantní a objektivně
pravdivou. Nicméně zpráva ve zpravodajství má sice
návaznost na to, že „se něco stalo“, ovšem dále jak
tvorba zpravodajství, tak jeho přijetí publikem jsou
kulturně zarámované. Toto rámování je především
rámováním většinové společnosti s vyloučením vlivu
minorit. Je to, jako bychom se na konkrétní, reálnou
událost dívali skrze brýle, které některé její prvky
zdůrazní, zatímco jiné zneviditelní. Tyto brýle představují kulturu, ve které jsme vyrostli, a není možné je
zcela sejmout. Na základě toho některé zpravodajské reprezentace událostí zůstanou, jiné se vyřadí,
další se pozmění. To se děje i u zpravodajství o romské menšině a dělo se tak i v případě zpravodajství
o protiromských pochodech. V takovém zpravodajství se vyskytuje typicky jev, který někteří sociologové a sociolingvisté začali nazývat „nový“ rasismus.
V oblasti zpravodajství má „nový“ rasismus tři zá-
kladní rysy: pozitivní prezentaci majority v sepětí
s negativní prezentací minority, argumentační strategie vedoucí k ospravedlnění těchto praktik, a konečně odmítnutí existence jakéhokoli rasismu. Tyto
rysy se promítly i do zpravodajství o protiromských
pochodech a následuje ukázka, co to znamenalo pro
zpravodajství České televize. Byly analyzovány reportáže o protiromských pochodech z Událostí ČT
od června do října 2013. Ukázalo se, že zpravodajství používá jazykové praktiky pro „nový“ rasismus
obvyklé. Česká televize informovala jinak o protiromských pochodech samotných a jinak, pokud byly
protiromské pochody prezentované společně s akcemi proti nim. V obou případech byl však silně přítomen rys odmítání rasismu české společnosti vůči
romské minoritě, i když mnohé výzkumy jeho existenci naopak dokládají.
Jak vidět rasismus I: protiromské pochody
Prvním zkoumaným případem je zpravodajství pouze
o protiromských pochodech. Pochodů se účastnili jak
pravicoví extrémisté, tak neextremistická společnost, a zpravodajství mezi těmito skupinami zřetelně
rozlišovalo. Zatímco extrémisté měli být v pochodech
díky svému rasistickému přesvědčení, ostatní účastníci se dostavili z razantně jiných než rasistických
důvodů. U nich zpravodajství předvedlo tzv. pasivní
kauzalitu: lidé jen logicky reagují na problémy s Romy
ve stylu „příčina – následek“, a to navíc pasivně, tedy
spíše než že by aktivně do pochodů chtěli jít, nechali
se do nich celým problémem „vtáhnout“. Tím je však
Pochody z nenávisti
36
37
odmítnuta možnost jejich rasistických předsudků,
které možná hrály roli v tom, že se nakonec do pochodů rozhodli jít.
Zpravodajství na podporu tohoto úhlu pohledu
používalo několik zásadních jazykových praktik. První byla hra s pasivní a aktivní formulací, např. použití
formulace „sociální vyloučení, téma, které přivádí lidi
do ulic“ (Události ČT 17. 10. 2013). Taková formulace
klade do pozadí skutečnost, že lidé musejí aktivně do
ulic přijít, nejen do nich být přivedeni romskou problematikou.
Druhou jazykovou praktikou bylo citování zástupců majority a minority. Obvykle nebyl dán romské
menšině prostor k tomu, aby se k pochodům vyjádřila. Pokud Romové prostor dostali a celou záležitost
s pochody zkritizovali, bylo jejich vyjádření vzápětí
korigováno vyjádřením zástupce majority znovu poukazujícího na romské problémy. Např.: v Událostech
ČT (9. 7. 2013) se starší Romka na sídlišti rozčíleně
ptá: „Co jsme udělali? My jsme neudělali nic. Tady
jsme zestárli a tady taky chceme umřít.“ Následuje záběr na majoritní obyvatelku sídliště, která tvrdí:
„No hlavně to dělaj ty mladý jako na večer.“ Odkazem na odlišnou generaci Romů tak dokáže prvotní
stížnost znehodnotit a opět navodit dojem, že původ
celého problému má divák hledat na straně Romů.
Třetí jazykovou praktikou bylo pojmenování.
Z reportáží jsme se mohli např. dozvědět, že protestují „obyčejní občané“, „slušní obyvatelé sídliště“,
„běžná veřejnost“ (Události ČT 30. 6. 2013, 1. 8. 2013,
„Nový“ rasismus je jev, který může být přítomen v jakékoli komunikaci, a to jak běžné, tak i mediální, včetně zpravodajské i jiné. „Nový“ rasismus v prvé řadě popírá, že je rasismem, a vykresluje skutečný rasismus, tedy „starý“ rasismus, výhradně jako součást smýšlení extrémní pravice. Minority podle něj nejsou biologicky druhořadé, nýbrž odlišné.
Mají odlišnou kulturu, ovšem v přímém srovnání s vlastní kulturou vykazují podle tohoto pohledu mnohé nedostatky,
které je třeba napravovat – jsou mezi nimi drogové závislosti, nedostatek pracovitosti, závislost na sociálním zabezpečení a podobně. „Nový“ rasismus tak rozeznává kulturní rozdíly mezi odlišnými etnickými skupinami, nicméně
nevidí nedostatky etnických minorit jako výsledek odlišného a méně výhodného přístupu k bydlení, vzdělání, práci
či bohatství, ale vidí je jako kulturní záležitost, tedy něco, co je všem členům této kultury vlastní. Odmítá tak, že by
minority měly jakkoli odlišný přístup k moci než majorita. „Nový“ rasismus má často podobu „pouhých nevinných
vyjádření“, která jsou zřetelně jiným jevem než explicitní formy segregace obvyklé pro „starý“ rasismus. Přesto může
být velmi efektivní v marginalizaci a vylučování minorit právě proto, že vypadá tak obyčejně a běžně. „Nový“ rasismus v sobě implicitně obsahuje víru v nadřazenost vlastní kultury, v nezbytnost asimilace kulturně odlišných skupin,
v diskriminaci jako potenciálně rozumné věci nebo v přesvědčení, že většinová společnost není rasistická.
Pochody z nenávisti
19. 8. 2013) a podobně. Jsou-li použita pojmenování
protestujících jako běžných, slušných či normálních,
je pro diváky zpravodajství obtížnější představit si
je jako lidi, kteří se mohou chovat rasisticky, protože
rasistické chování je obecně považováno za nenormální a vůbec ne běžné.
A nakonec čtvrtou zásadní jazykovou praktikou
byl textuální styl, který dokázal zlehčit celou událost
pochodů. Ten se vyskytuje i současně se zmínkami
o romských protiakcích. Reportérka např. informuje
o situaci, kdy se souběžně konalo romské shromáždění a protiromský pochod: „Ještě odpoledne byla
[situace] klidná, jak na romském shromáždění, [to]
se dokonce tančilo, zpívalo, tak na tom náměstí ze
začátku taky, když tam zaznívala různá protiromská hesla a bylo vidět, že ti lidi jsou naladění právě
na tu opačnou stranu, že to soužití je hodně trápí.“
(Události ČT 29.6.2013). Romské shromáždění je postaveno na roveň protiromské demonstraci a tím
je jev nenávistného protestu proti etnické menšině
pozměněn na nepříliš vážnou věc. Tančení a zpívání
se stává ekvivalentem zaznívání protiromských hesel, lidé jsou jen naladěni každý na jinou stranu. Dále
omluva, že majoritu trápí soužití, opět odkazuje k pasivní reakci na problémy s Romy.
Jak vidět rasismus II: protiromské pochody s protiakcemi
V případě zpravodajství o protiromských pochodech
společně s protiakcemi jsou nejčastěji neextremističtí účastníci pochodů připodobněni k extrémistům.
Vedle toho je pak většinová společnost ztotožněna
s účastníky protiakcí. K tomu pomáhaly jiné jazykové
praktiky. V prvé řadě jde o upozorňování na agresivitu neextremistických účastníků pochodů, tedy na
jev typicky považovaný za extrémistický a rasistický, např. „někteří lidé jsou ale po boku neonacistů
v názorech daleko ostřejší“ se záběrem muže, který vyhrožuje jinému muži napadením (Události ČT
25. 8. 2013). Naopak jazyková praktika užití první
osoby plurálu dokázala účastníky protiakcí propojit
s českou majoritou: „recesistická reakce [účastníků
protiakce] […] ukazuje, že se extremistických názorů nebojíme a že jsou pro nás spíše zdrojem humoru
a pobavení“ (Události ČT 24. 8. 2013).
Také se převrátila jazyková praktika citování,
např. v Událostech ČT (25. 8. 2013) si žena z pochodu stěžuje: „Je tu většina spíš Romů, kteří prostě nepracují, přijdou na úřady, natáhnou ruce a dává se jim
to.“ Vzápětí je však její vyjádření znehodnoceno citací
účastníků protiakce volajících: „Stop českým předsudkům!“ V případě zpravodajství pouze o pochodech
by však její vyjádření patrně sloužilo ke znehodnocení
výpovědí citovaných Romů, jak bylo ukázáno. A konečně v oblasti pojmenování už v pochodech nefigurují
běžní, normální a slušní lidé, ale k pravicovým radikálům se přidávají „v uvozovkách obyčejní lidé“ (Události
ČT 25. 8. 2013). Dohromady tyto praktiky opět vedou
k odmítnutí možnosti rasismu v české většinové společnosti, protože podle zpravodajství většinovou společnost zastupují antirasističtí účastníci protiakcí,
zatímco účastníci protiromských pochodů jsou tentokrát ve spojení s rasistickými extrémisty.
Pochody z nenávisti
38
39
Závěr
„Nový“ rasismus se ve zpravodajství České televize
objevuje skrze poukazování na problémy a nedostatky Romů – sociální vyloučení, nepřizpůsobivost, vytváření nepokojů na sídlišti nebo zabraňování pokojnému
soužití. Protože však podle zpravodajství majorita na
tyto nedostatky jen pasivně reagovala, byla odmítnuta možnost jejích rasistických předsudků, díky čemuž média šířila další prvek „nového“ rasismu: odmítání existence jakéhokoli rasismu jinde než u extrémní
pravice. Ve zpravodajství o protiromských pochodech
i s protiakcemi však nebylo možné ukázat obě protikladné skupiny, účastníky pochodů i účastníky protiakcí, jako
nerasistické. A jak byli neextremističtí účastníci pochodů
přiřazeni k rasistickým extrémistům, zatímco většinová
společnost byla jako nerasistická propojena s účastníky
protiakcí.
Je si však třeba uvědomit, že výzkumy o rasistických předsudcích české majority vůči romské minoritě
poskytují informaci, že tyto předsudky existují. Proto nejsou dostatečné ty způsoby zpravodajství, které implicitně
přesvědčují společnost, že problém českého rasismu neexistuje, a celou záležitost protiromských pochodů vztáhnou jen jako reakci k problémům s Romy. Není možné problematiku soužití české majority a romské minority vyřešit
jen poukazováním na problémy Romů a šířením pojetí, že
pokud Romové nebudou dělat problémy, nebudou ani protiromské pochody. Takové pojetí může být velmi chybné.
Je totiž třeba si zároveň připustit, že česká majorita může
být rasistická, a je třeba mít na vědomí, že média často
nedokážou o tomto rasismu adekvátně informovat.
Pochody z nenávisti
Pavel Doboš
Autor je geograf a sociolog, působí na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Věnuje se zkoumání ideologií ve spojení se sociální produkcí „jinakosti“
v médiích, především s využitím nástrojů tzv. Kritické diskurzivní analýzy.
Pochody z nenávisti
40
41
Jak vznikají výstupy v médiích
– cesta k lepšímu pochopení
mediálního světa
Petr Machálek
Tento příspěvek nabízí stručný přehled nejdůležitějších fakt o vzniku mediálních výstupů. Nutno
podotknout, že je to velmi zjednodušující pohled na docela komplexní a složité téma, proto si autor příspěvku vyhrazuje právo na jistou banalizaci a rozhodně nemá v úmyslu postihnout všechny
dílčí aspekty médií.
Cíl vydavatelských domů vlastnících média
Cílem většiny deníků, časopisů, rozhlasových stanic
nebo televizí není v první řadě přinášet co nejpravdivější odraz reality nebo osvětu, ale vydělávat peníze. Je to komerční činnost jako mnoho jiných. Média vydělávají na reklamě a její cena a poptávka po
ní je dána čteností nebo poslechovostí, jinými slovy
množstvím diváků, posluchačů a čtenářů. Výjimku
by měli tvořit veřejnoprávní média (Česká televize,
Český rozhlas a Česká tisková agentura), ale i ony se
často na výše uvedené počty hodně ohlížejí.
Proto jsou novináři tlačeni do takových výstupů,
které zaujmou žádané auditorium.
Pochody z nenávisti
Co (bohužel) prokazatelně zvyšuje čtenost
a sledovanost:
• kriminální témata
• konflikt
• sex
• VIP osobnosti
Co je nutné vzít v úvahu
•
Novináři jsou zavaleni prací, je jich málo a mají málo
času na zpracování jednotlivých témat
Novináři mají ke zpracovávaným tématům jen částečné
informace
Novináři nejsou experti pro vše, o čem píšou
Novináři často velmi sveřepě ctí kritérium objektivity
(dávají prostor všem stranám, což někdy zkresluje realitu
a sílu jednotlivých „názorových táborů“)
•
•
•
Jak vzniká mediální výstup
Někdo nebo něco zaujme novináře, který dostane dané
téma nebo událost za úkol ji zpracovat (například na redakčních poradách) Po zpracování článku nebo reportáže přicházejí na řadu editoři, kteří výstup často dále
upravují (nadpisy, fota, samotný obsah apod.) a vlastně
výrazně rozhodují, jestli a kde budou výstupy zveřejněny
Většina médií má rozdělenou práci a část novinářů se
tak může specializovat na vybraná témata, ale málokdy
mají novináři dostatek prostoru, aby byly v předmětných
tématech odborníky, protože toho mají většinou na starost více.
Co z toho vyplývá
Jestli jsou zaangažované skupiny schopny poskytnout
novinářům kvalitní a ověřené podklady, zvyšují šanci, že
tímto způsobem pozitivně ovlivní samotný mediální výstup: článek, reportáž apod. V některých tématech (například problematika menšin nebo vyloučených lokalit)
je to o to důležitější, protože je snadnější tvořit mediální
výstupy v souladu s různými předsudky než složitě hledat příčiny problematických jevů. Kvalitu těchto výstupů
tak mohou například různé protirasistické iniciativy přímo ovlivnit dodáváním kvalitních podkladů novinářům.
Vyberme si konkrétní příklad a možnosti jeho pozitivního ovlivnění: neonacistické pochody. Ty se často
snaží na svou stranu strhnout přízeň veřejnosti a „obyčejných lidí“. Ve skutečnosti jen využívají obecné nálady
a frustraci veřejnosti například v oblastech, které jsou
postiženy sociálním vyloučením a důsledků z něho plynoucích.
První doporučení
Jestliže protirasistické a protixenofobní iniciativy
dodají novinářům kvalitní podklady, mohou eliminovat mediální výstupy, které přímo či nepřímo legitimizují nenonacistické aktivity. Co může například
být součástí takových podkladů?
Rozkrytí pozadí hlavních aktérů – „medailonky“
zapojených neonacistů, kteří se snaží vystupovat
jako „obyčejní lidé“ nebo těch, které stojí za organizací podobných pochodů.
Dodání přístupného kontextu situace té které
lokality, případně dobré materiály mapující příčiny
problémů, které neonacisté zjednodušeně přičítají
„nepřizpůsobivým“
Tam, kde novináři vědí, že za akcemi stojí „známe neonacistické firmy“, snižujeme například šanci,
že o těchto aktivitách budou referovat jako o přirozených aktivitách obyčejných lidí.
Druhé doporučení
Ze statistik víme, že velký prostor v mediálních výstupech mají: policejní mluvčí nebo představitelé
měst a obcí, v jejichž katastrech se neonacistické
akce pořádají. Proto je dobré dodávat kvalitní podklady (viz výše) i jim. Zprostředkovaně tak můžeme
ovlivnit jejich vyjádření, které poskytnou médiím
a tím ovlivnit výslednou podobu článků nebo reportáží.
Pochody z nenávisti
42
43
Závěr
Je důležité si uvědomit, že novináři mají málo času a
hodně práce, život není černobílý a nedá se mediálně
zachytit v celé své složitosti a nelze to od novinářů čekat. Proto je klíčové jim v jejich práci pomoci
a dodávat jim kvalitní podklady a v důsledku s nimi
„pěstovat“ oboustranně výhodné kontakty.
Petr Machálek
Autor vystudoval politologii a sociologii na Fakultě
sociálních studií Masarykovy univerzity. Od roku 2000
působí v neziskovém sektoru, působil mimo jiné jako ředitel
Hnutí Duha nebo ředitel neziskové organizace Ratolest
Brno. V současné době působí jako nezávislý facilitátor,
konzultant a lektor pro české i zahraniční nevládní organizace. Soustředí se na témata spojená s fundraisingem,
PR a médii, plánováním a vedením občanských kampaní nebo
organizačním rozvojem. Současně vyučuje na Masarykově univerzitě.
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
44
45
Rasistické pochody v Německu
Svenna Berger
Zprávy z německého tisku jsou šokující: „Drastický nárůst útoků na žadatele o azyl v Německu.“
Od roku 2012 stoupl počet útoků na uprchlíky a jejich ubytovny. V roce 2013 bylo zaznamenáno
113 útoků a počátkem roku 2014 již počet útoků zdaleka převýšil předchozí léta. Vedle nárůstu
fyzických násilných činů se v roce 2013 zřetelně rozmohla i propaganda namířená proti uprchlíkům, ta vyústila v protesty proti zřizování nových ubytovacích zařízení. Tyto protesty byly iniciovány neonacisty a místními rasistickými obyvateli. Mobilizace ze strany organizovaného neonacismu
funguje díky rasismu, který není výhradně jádrem neonacistické ideologie, ale je rozšířen napříč
společností, a je dokonce podněcován etablovanými politiky.
Od roku 2012 v Německu neustále stoupá počet
uprchlíků. S tím souvisí i zřizování uprchlických ubytoven a boje samotných uprchlíků za větší práva
i možnost spolurozhodování, zároveň jsou tyto procesy hlavními důvody polemik kolem azylu a migrace.
Navíc od ledna 2014 platí pro Rumunsko a Bulharsko tzv. „volný pohyb pracovníků“ a veřejně se začalo
mluvit o údajných uprchlících z chudoby. Diskuze jen
posílila už dost rozšířené opovrhování Romy, a tím
podpořila neonacistickou scénu, pro niž se rasistická
mobilizace stala téměř výhradní aktivitou.
Neonacistické iniciativy „Ne azylovým domům“
Schneeberg, Greiz, Güstrow, Bestensee nebo Gran-
Pochody z nenávisti
see – tam i v mnoha dalších německých městech
jsou to především neonacisté z NPD, Národně-demokratické strany Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), kteří přiostřují atmosféru.
Jejich předvolební kampaň probíhá po celé zemi pod
hesly „Uzavřené hranice“ nebo „Zastavte náplavu“.
Lokální protesty obvykle vznikají podle stejného
schématu: jakmile je oznámeno, že bude zbudován
nový azylový dům, využijí členové NPD negativních
emocí místních obyvatel, případně je sami rozdmýchají, a účastní se protestů proti ubytovnám, či je
sami iniciují.
Jako příklad protestu z roku 2013 uvádíme událost z berlínské městské části Hellersdorf. Již na prv-
ním občanském shromáždění se objevili známí funkcionáři NPD a další neonacisté s tričky, na nichž byl
čitelný nápis „Ne azylovým domům“, hlasitě zde protestovali proti zřizování ubytoven. Logo na tričkách
mělo aktivistům NPD posloužit k tomu, aby působili jako místní starostliví obyvatelé. Neboť jak dobře
vědí, veřejné přiznání příslušnosti k NPD by mohlo
vést k vyloučení z debaty a zastrašilo by potenciálně
stejně naladěné osoby.
Kromě pokusů o zamaskování používá NPD i jiné
strategie, v nichž se prezentuje jako protivládní strana, která svoji nenávist k uprchlíkům spojuje se zlostí
a opovržením vůči současné politice státu. Vydávají
se za místní ochránce, neboť „velká politika“ prý na
„obyčejné lidi“ zapomněla. Vydávají se také například
za ochránce dětí a vlasti – takto se ve svém videu
na YouTube prezentují i neonacističtí rappeři „A3stus“ před uprchlickou ubytovnou v berlínském Hellersdorfu, a díky tomu jsou na neonacistické scéně
oslavováni.
Pro šíření rasistické agitace slouží vedle YouTube také Facebook, iniciativa „Ne azylovým domům“
totiž není přítomna jen na ulicích, ale i online. Výroky na facebookových stránkách iniciativ, které sami
sebe často označují jako „nepolitické“, jsou násilného charakteru. Například se zde dočtete: „Vypalte ty
svině, ať máte klid,“ nebo „udělat speciální oblast,
kam by se museli přestěhovat všiichni cizinci. A pak
vybombardovat!“ (Chyba v originále.).
Že se zde nejedná pouze o planou hrozbu, ukázalo množství útoků v tomto i předešlém roce. Také
v berlínském Hellersdorfu má konkrétní podobu v násilných činech nárůst a koncentrace útoků v místě a
bezprostředním okolí zbudovaného azylového domu.
Svého největšího úspěchu dosáhla NPD na
podzim 2013 v saském Schneebergu, kde téměř dvě
stovky místních obyvatel spolu s neonacisty prošli
městem na protest proti uchazečům o azyl. Akce
byla prezentována jako „pochod světla“, tzn. s pochodněmi, a pod heslem „Schneeberg se brání“. Fakt,
že jak pořadatel akce, tak i mluvčí pochodu patří k NPD, přítomným nevadil. Zatím existuje v celém
Německu přes sto padesát iniciativ podobných „Ne
azylovým domům“, za jejichž fasádou skrývají své
aktivity NPD a jiní organizovaní neonacisté.
Protiromské debaty v mainstreamových médiích
Mainstreamová média nepodporují čistě neonacistické pokusy o mobilizaci. Přistěhovalectví je bráno
pozitivně, přinejmenším dokud pomáhá německému
hospodářství. Na rozdíl od rasismu neonacistů, kteří
odmítají přistěhovalectví jako takové, rozlišuje konzervativní i sociálně demokratická většinová společnost
přistěhovalce na „užitečné“ a „zločinecké“. V případě
uvedení nepravdivých údajů do formulářů nebo včasného nenastoupení do práce vyžadovala vládní strana CSU se svým mottem „Kdo podvádí, letí“ zavedení
sankcí, jako jsou zákaz vstupu, ztráta povolení k pobytu nebo odebrání sociálních dávek. Tím jsou však
podněcovány rasistické nálady proti všem Romům a
dalším migrantům žijícím v Německu a umožňují plynulý přechod k heslu NPD: „Peníze dědovi, ne Romovi.“
Pochody z nenávisti
47
V Duisburgu se například ukázalo, jak silně je
debata o „chudobných uprchlících“ a „zneužívání sociálních dávek“ doprovázena předsudky o Romech: zde se na rozdíl od zbytku Německa rasistické
protesty nezaměřují na azylové ubytovny, ale vybíjí
se na bytových komplexech, nazývaných „romské
domy“, v nichž Romové žijí. Jak pravicová, tak mainstreamová média je odsuzují jako „problémové“ nebo
„cikánské domy“ a jejich obyvatele označují za všeobecně chudé, zpustlé a do jisté míry i zločinecké.
Do zpravodajství, přesyceného protiromskými a rasistickými konotacemi, se hlavně na podzim 2013
vmísili extrémně pravicoví a pravicově populističtí
aktéři, když neonacisté z NPD se svými sympatizanty a jiná rasistická seskupení organizovali různé demonstrace. Mezi ně patřila i demonstrace pravicově
populistického hnutí „PRO NRW“ z 9. listopadu, která
zároveň představovala provokaci, neboť v tento den
se po celém Německu uctívá památka protižidovských pogromů a konají se pamětní akce připomínající rok 1938.
Závěr: poplach je stále na místě
Protesty proti ubytování uprchlíků a debata o „užitečných“ a „zločineckých“ migrantech měly za následek nárůst množství útoků. Rasismus jako klasický
prvek neonacismu sjednocuje neonacistickou scénu a umožňuje její spojení s většinovou společností.
Mediální diskuze neonacistům slouží k legitimizaci
jejich rasistického boje. Výsledky voleb do Spolkového sněmu v září 2013 dokázaly úspěšnost rasistické
Pochody z nenávisti
agitace, když si v Duisburgu a Hellersdorfu mohla
neonacistická NPD připsat úspěch. Z přistěhovaleckého tématu profitovala také další pravicová strana, „Alternativa pro Německo“ dosáhla ve volbách
do Evropského parlamentu 7 % hlasů. Ve východním
Německu nejen protievropské, ale především protipřistěhovalecké názory umožnily díky svému napojení na rasistické názory ve společnosti politický průlom podobně zaměřených mladých stran.
Svenna Berger, Apabiz
Autorka je spolupracovnicí Antifašistického tiskového
archívu a vzdělávacího centra v Berlíně (Apabiz e.V.). Působí jako novinářka, lektorka a konzultantka vzdělávání
v oblasti neonacismu.
Obr. 1 a obr. 2: Tlačítka, která jsou určena k nahlašování stránek s rasisticklým a xenofobním obsahem na Facebooku.
46
Pochody z nenávisti
48
49
Výběr informačních zdrojů k tématu
Zpravodajský server o dění ve světě Romů:
www.romea.cz
Agentura pro sociální začleňování, funguje při Úřadu vlády ČR. Zabývá se tematikou sociálně vyloučených lokalit a spolupracuje s lokálními aktéry na řešení problémů jejich obyvatel.
http://www.socialni-zaclenovani.cz
Občanské sdružení na podporu práv Romů, prosazující aktivizaci romských komunit. Konexe se aktivně angažuje v sociálně vyloučených lokalitách, pracuje v lokalitách postižených pochody z nenávisti.
https://cs-cz.facebook.com/Konexe
Nabídka multikulturních workshopů
nesehnutí
Nabízíme realizaci interaktivních workshopů na vaší škole! Workshopy většinou trvají dvě vyučovací hodiny a realizují je
zkušení lektoři.
Workshopy určené pro 2. stupeň ZŠ a SŠ:
Workshopy pro 1. stupeň ZŠ
Kauza Pavlík aneb Jak na média?
Zen-Zenova dobrodružství: Jak překonat odlišnost?
Publikace Kdo drží Černého Petra organizace Člověk v tísni o tematice sociálního vyloučení, obsahuje případové studie tří
vyloučených lokalit v Liberci, Plzni a Ústí nad Labem.
http://www.clovekvtisni.cz/uploads/file/1364590154-cerny%20petr.pdf
Od předsudků k rasismu
Příběhy dětí azylantů
Multikulturní společnost: utopie nebo realita?¨
Naši noví sousedé
Publikace Dovedu to pochopit? Hrozby neonacismu, vydal Člověk v tísni.
Příručka pro učitele, kteří se chtějí zabývat tématem neonacismu.
http://www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_71.pdf
Jaké je to být uprchlíkem?
Hrozby extremismu / Příležitosti demokracie - výchova k aktivnímu občanství - projekt občanského sdružení Asi-milovaní. Nabízí programy nejen pro žáky, ale i pro lektory a pro pedagogy. Kromě extremismu se v programu sdružení věnuje
výchově k aktivnímu občanství, občanské a osobní odpovědnosti, čtenářské a voličské gramotnosti.
http://moznosti-demokracie.cz/
Metodika vyhledávání extrémistických projevů na internetu se zaměřením na projevy nesnášenlivosti vydaná Českým
helsinským výborem.
http://www.helcom.cz/download/extremismus/-Metodika.pdf
Téma: islám
Nebezpečí neonacismu
Proč lidská práva?
Naše předsudky, naše stíny
Více informací k obsahu jednotlivých workshopů na http://spolecnekrozmanitosti.cz/nabizime/workshopy/
Část workshopů nabízíme zdarma, aktuální informace a objednávky workshopů na [email protected]
nebo na telefonu 543 245 342.
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti
Pochody z nenávisti: rasismus, pravicový extremismus a média
Příručka pro hodiny multikulturní a mediální výchovy pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ
Vydalo:
NESEHNUTÍ (NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ)
Jsme sociálně-ekologická nevládní organizace. Cílem našich ekologických a lidskoprávních aktivit je ukázat,
že změna společnosti založená na respektu k lidem, zvířatům i přírodě je možná a musí vycházet především
zdola. Proto podporujeme angažované lidi, kteří se zajímají o dění okolo sebe a kteří považují zodpovědnost
za život na naší planetě za nedílnou součást své svobody.
NESEHNUTÍ Brno, tř. Kpt. Jaroše 18, 60200 Brno
tel.: (+420) 543 245 342, e-mail: [email protected], web: www.nesehnuti.cz
Editorka: Lenka Šafránková Pavlíčková
Jazyková úprava a korektury: Hana Svačinková, Lenka Šafránková Pavlíčková
Grafická úprava, sazba, ilustrace: Jan Michoin
Vyšlo v roce 2014.
Vytištěno na recyklovaném papíře.
PODPOŘTE NÁS
Naše činnost je závislá na finanční podpoře lidí, jako jste Vy. Podpořte nás libovolnou částkou na účet
č. 2600013234/2010 a staňte se tak změnou, kterou chcete vidět na tomto světě.
Děkujeme.
PŘIPOJTE SE
Je-li Vám naše činnost sympatická a chcete-li se aktivně zapojit, staňte se dobrovolníkem či dobrovolnicí
NESEHNUTÍ.
Knihovna NESEHNUTÍ
Návštěvní hodiny: pondělí, středa 10–12 a 16–18 hodin.
NESEHNUTÍ
svoboda – zodpovědnost – angažovanost
třída Kpt. Jaroše 18, 602 00 Brno
tel.: 543 245 342
e-mail: [email protected]
web: www.nesehnuti.cz
Publikace vznikla díky podpoře Česko–německého fondu budoucnosti.
52
Pochody z nenávisti

Podobné dokumenty

událost t˘dne 13. 5 2005 Orion Hall BVV Brno Hala Z

událost t˘dne 13. 5 2005 Orion Hall BVV Brno Hala Z animovan˘ch filmÛ v Tfieboni. Ne Ïe by se v jeho programu Ïádné padesátky neobjevovaly (soutûÏe animovan˘ch znûlek se napfiíklad zúãastnila znûlka seriálu On je Ïena!), ale tamní stovky váÏnû stály z...

Více

Zpráva o násilí z nenávisti

Zpráva o násilí z nenávisti též zabývá kontextem a sociálními souvislostmi, ve kterých dochází k incidentům z nenávisti. Zpráva upozorňuje na všeobecně měnící se atmosféru české společnosti, která do značné míry napomáhá pách...

Více

TROLLING

TROLLING sítí a diskusních fór toto řešit a to převážně díky nahlášení občanů přímo anebo cestou různých institucí či subjektů. Samotný problém je však navíc gradován tím, že některá komerční média či bulvá...

Více