B_41

PARAZITÓZY PSŮ NA ÚZEMÍ PRAHY A OCHRANA ŽIVOTNÍHO
PROSTŘEDÍ
NÁPRAVNÍK, J., DUBNÁ, S., VERFL, J., POKORNÁ J.
Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 6, Suchdol, 165 21
Současný stav řešené problematiky
Chov psů a jeho rozšíření zejména v městských aglomeracích zaznamenává stále stoupající trend. Většině
chovaných plemen nemohou chovatelé poskytnout odpovídající chovné prostředí a potřebný čas.Nevhodná péče
o mnohé chované psy a kontaminované prostředí umožňuje šíření nemocí včetně parazitárních. Vede také často
chovatele, kteří správně nezvážili své možnosti k zbavování se , někdy i týrání psů o které ztratili zájem. Ti
zpravidla končí v Psím domově v Praze Tróji ze západní spádové oblasti Prahy, nebo v Dolních Měcholupech
z východní spádové oblasti Prahy.
Kromě chyb ze strany chovatelů kteří mnohdy ani psy neregistrují se na nepříznivé situaci podílí
i zastupitelstva jednotlivých obvodů Prahy tím, že nevěnují odpovídající pozornost potřebám chovatelů
a potřebám psů, které by alespoň vyvážily registrační poplatek za psa.
Nedostatečný celkový přehled o prevalenci endoparazitů a jejich intenzitě rozšíření v populaci pražských
psů umožňuje růst parazitárních infekcí zejména u psů s neřízenou, nedostatečnou péčí. Často společný velmi
omezený prostor pro venčení psů v silně osídlených městských částech Prahy jen napomáhá nárůstu parazitóz
a zvyšuje tak nebezpečí napadení zdravých psů, ale i člověka zooantroponózami. Zvláště za podmínek
nedostatečné a nejednotné hygienické péče v městských částech Prahy a na plochách navštěvovaných venčenými
psy.
Parazitofauna psů je limitována podmínkami pro uskutečňování vývojových cyklů rozšířených
parazitických druhů. Tyto podmínky se výrazně liší u psů chovaných v zahradním prostředí s výběhem, nebo jen
v prostorech městského bytu s nezbytným venčením psů v nejbližším okolí bydliště. Zcela odlišné prostředí pro
chov psů poskytují zemědělské usedlosti s chovem hospodářských zvířat, kde psi jsou chováni ku střežení
objektů a jako definitivní hostitelé parazitů za mezihostitele vyžadují chovaná hospodářská zvířata. Odlišná
parazitofauna těchto společenstev bude porovnána s parazity zjištěnými v jednotlivých městských částech Prahy.
Dosud málo známý je fenomén vysoké koncentrace psů v útulcích s častým střídáním v kotcích a výbězích,
což vede k snížení druhového spektra a podle úrovně zoohygieny k možnému vzplanutí parazitóz, kterým tyto
podmínky vyhovují k uskutečnění vývojových cyklů, Poznání druhového spektra a intenzity výskytu parazitů
dává možnost navrhnout program tlumení a prevence v těchto chovných zařízeních.
Dosavadní poznatky o parazitofauně psů v Praze nebyly natolik komplexní, aby mohl být připraven
Strategický program podobně jako uskutečňují velká města Evropy. Kromě návrhu na tlumení parazitů a ochrany
zvířat měla by být řešena hygienická a asanační opatření která kvalitativně ovlivní zlepšení životního prostředí
a ochrání i zdraví obyvatel.
Materiál a metody
Studium výskytu parazitóz psů na území Prahy bylo uskutečněno v období let 1998 až 1999 koprologickým
vyšetřením vzorků odebraných
a. od psů přijímaných do A a B útulků v Praze
b. od psů delší dobu umístěných v těchto útulcích
c. od psů z objektů s chovem hospodářských zvířat
d. ze zatravněných ploch a ulic jednotlivých pražských obvodů
Vzorky byly zpracovány makroskopicky na přítomnost helmintů a flotační koproovoskopickou metodou
s použitím Brezova flotačního roztoku a Mc Masterovy komůrky ke stanovení počtu šířených oocyst a vajíček
parazitů v OPG a EPG. Na zjištění cyst Giardia intestinalis byla použita Faustova koncentrační metoda
s použitím heptahydrátu síranu zinečnatého s přibarvením Lugolem a třikrát opakovaným odběrem a vyšetřením.
Parazitózy psů v regionu Prahy
Jak je patrné z grafu 1 bylo na základě vyšetření 2223 psů zjištěno 259 pozitivních na endoparazity, což
představuje prevalenci 11,65%.
Při posouzení druhového zastoupení byla dominantní z helmintů jak je vidět z grafu 2 Toxocara canis
5,04%, z dalších byla zastoupena Taenia spp 1,17%, Toxascaris leonina 0,63% a Ancylostoma caninum 0,6%
a Uncinaria stenocephala 0,58%. Dále pod 0,5% prevalence byly zjištěny Capillaria aerophila, Trichuris vulpis,
Spirocerca lupi a Dipylidium caninum.
IUAPPA Praha 2000
269
Section: B
Nápravník, J.: Parazitózy psů na území Prahy a ochrana životního prostředí
Z prvoků převažovala Isospora spp. 2,97%, dále byla zjištěna Giardia intestinalis 1,57% a pod 0,5%
prevalence byla nalezena Hammondia heydorni a Sarcocystis spp. Ve výskytu převažují jednohostitelské druhy,
z nichž některé jako na příklad Toxocara canis, Giardia intestinalis mohou být přeneseny i na nespecifické
hostitele včetně člověka.
Význam stanovení prevalence parazitů a intenzity vylučování vajíček či oocyst do
prostředí, vliv na životní prostředí ve městech
Hodnota prevalence udává v procentech pozitivní psy, kteří rozšiřují s výkaly oocysty a vajíčka
endoparazitů do okolního prostředí a tak vytvářejí ohniska parazitárních infekcí v prostorech ustájení v útulcích,
nebo v prostředí travnatých ploch či ulic pražských obvodů. Námi zjišťované údaje o počtech rozvlékaných
vajíček, nebo oocyst napadenými psy v 1gramu výkalů podává informaci o síle promoření životního prostředí.
Tak u psů přijímaných do útulku A byl průměrný počet vajíček Toxocara 313 v 1g výkalů /EPG/ s maximem
2026 EPG. U rodu Isospora činil průměr 421 oocyst v 1g výkalů /OPG/ a maximum bylo 1557 OPG. V útulku B
byl průměr u Toxocara 280 EPG s maximem 1210 EPG, u rodu Isospora činil průměr 707 OPG a maximum
5885 OPG. Přehled takových údajů upozorňuje na nebezpečí rozšiřování infekcí v omezeném prostoru pro
venčení psů v centrálních částech města Prahy nebo v útulcích. Základním nedostatkem je tato neznalost a
IUAPPA 2000
270
Section: B
Nápravník, J.: Parazitózy psů na území Prahy a ochrana životního prostředí
celkový nezájem přimět chovatele zajistit si vyšetření psů k informovanosti chovatele, veterinární správy i
odpovědných pracovníků města.
Omezením prostoru k chovu psů včetně venčení zákonitě narůstá prevalence při omezené zoohygieně
parazitóz. Jak vidíme na grafu 3 a 4 jsou psi v centru Prahy mnohem více pozitivní (v Praze 1 až 7 byla
prevalence 10,91 %), než na okrajích Prahy.
Nejvyšší celková prevalence v Praze 1 činila 15,97% z toho Toxocara canis a Toxascaris leonina 11,11%,
v Praze 2 celková prevalence byla 17,36%, z toho Toxocara canis a Toxascaris leonina 7,64%. Nejnižší hodnoty
T.canis a T.leonina byly na Praze 4 a Praze 6.
IUAPPA 2000
271
Section: B
Nápravník, J.: Parazitózy psů na území Prahy a ochrana životního prostředí
V okrajových částech Prahy /Praha 8 až 15 měla prevalenci 6,04%/, z toho nejvyšší celková prevalence byla
v Praze 15 a to 15,00%, z toho T.canis a T. leonina byla 5,00%. Bez nálezu byly výkaly psů na Praze 11 a Praze
13. Tento údaj může být při vyšetření vyššího počtu psů překonán.
Vliv ustájení v útulcích a vliv věku na parazitofaunu psů.
Ustájení psů v útulcích může výrazně ovlivnit nárůst intenzity parazitóz u monoxenních druhů. Ovlivňuje to
denní režim v útulku, úroveň zoohygieny, stav podlah kotců, návyk venčení do výběhů či v kotcích a podobně.
V útulku A byl od stavu parazitóz na příjmu zaznamenán nárůst u ustájených psů z 12,01% prevalence na
29,79% / viz graf 7 / a v útulku B byl zaznamenán nepatrný pokles od příjmu psů kdy prevalence byla 17,80% na
15,38% u psů déle ustájených.
Jak je patrné na výskytu Toxocara canis a Toxascaris leonina v útulku A byli psi nejvíce napadeni ve věku
do 6 měsíců 22,58% a s přibývajícím věkem byl zaznamenán pokles infekcí. Podobně v útulku B byla
prevalence do 6 měsíců na 45,24%, ale ve věku 24 až 48 měsíců činila 7,69%, ostatní věkové kategorie byly pod
3%.
Uvedené údaje potvrzují, že vnímavost psů k parazitózám je vysoká u nejmladších věkových kategorií.
K poklesu imunity vůči parazitózám přispívají zátěže až stresy z nového prostředí a předchozích traumatických
příhod. Infekce Giardia intestinalis byla podobně v útulku A diagnostikována u malých psů a štěňat v hale ve
20,93%. Velcí psi venčení do výběhu vykazovali giardiózu 12,28%. Nejvyšší prevalence byla zjištěna u psů ve
venkovních klecích se zhoršenou zoohygienou 41,18%.
Psi chovaní v zemědělských objektech
Byli určeni pro hlídání objektu s často volným pohybem v prostorech objektu a převážně velmi nízkou péčí
chovatele o tyto psy. Prevalence této skupiny psů dosahovala 41,18%. Z toho dominantní byla hlístice Toxocara
canis a Toxascaris leonina s prevalencí 21,57%. Vyšší hodnoty prevalence než u psů v Praze byly zjištěny 5,88%
u Taenia spp., Sarcocystis spp. 3,92% a Isospora spp. 7,84%. Jako definitivní hostitelé heteroxenních kokcidií
a helmintů mohou být nápomocni jejich šíření na hospodářská zvlířata v zemědělských objektech.
Návrhy na zlepšení současné situace
Ke zlepšení dosavadního nepříznivého stavu nárůstu parazitóz chovaných psů v Praze mohou přispět jak
chovatelé svou péčí o psy a ohleduplností ke svému okolí, tak ošetřovatelé a odborní pracovníci včetně
veterinární služby v útulcích pro psy, tak i pracovníci resortu životního prostředí měst a obcí. K této
problematice je nedostatek informací. O informovanost chovatelů by měly pečovat obecní a městské úřady
IUAPPA 2000
272
Section: B
Nápravník, J.: Parazitózy psů na území Prahy a ochrana životního prostředí
při zlepšené registrace psů a určení míst, kam by zejména v centrálních obvodech Prahy měli chovatelé psy
venčit, tak udržováním čistoty a neinfekčnosti těchto ploch.
K poznání parazitárních infekcí doporučujeme uskutečnit povinné koprologické vyšetření minimálně
v půlročním intervalu, aby chovatel, ošetřující veterinář i odbor životního prostředí Magistrátu hlavního města
Prahy získali přehled o zdrojích infekcí a vytvořili podmínky pro omezení vývojových cyklů parazitóz a jejich
šíření. Na základě zlepšené osvěty vyžadovat disciplinovanost chovatelů psů v Praze a venčit psy na plochy
k tomu vyhrazené a hygienicky udržované městem a tak zabránit šíření infekcí. Od chovatelů požadovat
výchovu psů k tomuto cíli od nejmladšího věku. Vhodná výživa, pravidelná péče a vlídné zacházení se psy je
základní povinností chovatelů.
IUAPPA 2000
273
Section: B