Evžen Oněgin

UNIVERSITAS CAROLINA PRAGENSIS
Александр Сергеевич
ПУШКИН
Alexandr Sergejevič
PUŠKIN
Евгений Онегин
Evžen Oněgin
Збынек ВАЦЕК, ПедФ КУ, 2003 г.
Zbyněk VACEK, PedF UK, 2003
Об авторе
Александр Сергеевич ПУШКИН родился в 1799 году в дворянской семье. Его
воспитывали французские гувернёры, но у него была тоже крепостная няня Арина
Родионовна, которая его учила любить русский язык.
Когда ему было 12 лет, он поступил в лицей в Царском Селе. Там он познакомился с
многими своими друзьями, которые позже стали декабристами (№1). Из этого времени
происходит стихотворение <ВОСПОМИНАНИЯ О ЦАРСКОМ СЕЛЕ>.
После окончания лицея Пушкин жил в Санкт Петербурге и служил в Коллегии
иностранних дел (№2). Произведение <РУСЛАН И ЛЮДМИЛА> ему принесло славу
первого русского поэта. За вольнолюбивые стихотворения царь сослал Пушкина в
Бессарабию (№3). Там возникли романтическое поэмы <КАВКАЗСКИЙ ПЛЕННИК>,
<БАХЧИСАРАЙСКИЙ ФОНТАН> и поэма <ЦИГАНЫ>. Эти поэмы тоже называются
<южние поэмы>.
В 1823 году был Пушкин назначен в Село Михайловское, где он жил со своей няней. В
1825 году написал Пушкин историческую драму <БОРИС ГОДУНОВ> (№4). После
декабристского восстания Пушкин написал стихотворение <B СИБИРЬ> и послал его
своим друзьям в Сибирскую ссылку (№5).
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
По приказу царя Пушкин переселился в Москву и работал при царском дворе, где
написал поэму <ПОЛТАВА>. В 1829 году он познакомился с Натальей Гончаровой, на
которой позже женился.
В 1830 году написал роман в стихах <ЕВГЕНИЙ ОНЕГИН>, и тоже написал
<ПОВЕСТИ БЕЛКИНА>. В тоже самое время возникла поэма <МЕДНИЙ ВСАДНИК>
(№6).
В 1836 году он написал повесть <КАПИТАНСКАЯ ДОЧКА>, в которой можно
прочитать о восстании Пугачёва.
Интриги и клевета придворного общества довели Пушкина до дуэли с французским
эмигрантом Дантесом. На дуэли Пушкин был тяжело ранен и умер через несколко
дней. Это случилось в 1837 году.
Pojmy:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Děkabristé - Povstalci šlechtického původu, kteří povstali proti caru v Petrohradě v r. 1825, v prosinci.
Коллегиум иностранных дел - Na způsob dnešního ministerstva (v tomto případě zahraničí)
Бессарабия - Dnešní Moldávie
Boris Godunov - Román o vládě B.Godunova. Děj: Ivan IV. Hrozný v záchvatu šílenství zabil jediného
možného nástupce trůnu, svého syna, čímž vymřela dynastie Romanovců. Nový car musel tedy být
zvolen. Stává se jím Boris Godunov. Po dobu jeho vlády musel čelit tzv. Lžidimitrijům, osobám, které
se vydávaly za nejmladšího Ivanova zmizelého syna, Dimitrije.
Ссылка - Vyhnanství
Měděný jezdec - Socha Petra I. v Petrohradě na Senátním náměstí (Nám. Děkabristů).
Postavy
Evžen Oněgin
Hlavní hrdina představuje v díle tzv. zbytečného člověka, tj. pojem u zejména ruských
romantických autorů běžný, vyskytuje se i u Michaila Jurjeviče Lermontova v “Hrdinovi naší
doby”. Příliš se zabývá sám sebou, ač není zlý, sám způsobuje zlo. Je to hejsek, zkažené dítě
města, je finančně zajištěn a tudíž nemusí pracovat, je lehkovážný. Ač je plný předsevzetí a
úmyslů, není schopný je plnit a ztrácí smysl života.
Vladimír Lenský
V díle představuje protiklad Oněgina, je to romantický snílek a básník, stane se Evženovým
přítelem, ale nakonec je jím v souboji zabit. Lenský vzbuzuje sympatie svým vztahem k
ideám svobody, a svým naivním nadšením, ale iluzornost jeho pohledu na svět je zcela
zřejmá.
Taťána Larina
V díle se stává představitelkou nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového
citu a ryzího ruského národního charakteru. Její osud je tragický, ale ona se nevzdává a
zachovává opravdovost a čistotu své duše.
Olga Larina
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
Lehkovážná snoubenka Lenského, svou koketností mu nepřímo způsobí smrt.
Děj knihy
Evžen Oněgin na začátku knihy zdědí po strýci dost peněz. Odjíždí do Petrohradu a tam vede
hýřivý život. Po čase je ale dostatkem všeho znuděn a odjíždí na zděděné panství na vesnici.
Seznámí se s Vladimírem Lenským a z těchto odlišných bytostí se stanou přátelé. Vladimír se
Evženovi svěří se svou velkou láskou. Je jí Olga Larina. Jejich vztah má kořeny už v dětství a
všichni od něj očekávají svatbu. Pravým opakem veselé a lehkovážné Olgy je její starší sestra
Táňa. Svou duši utápí v románech s ušlechtilými hrdiny, a stejně tak ušlechtile se Táňa
zamiluje do Oněgina. Všechny své myšlenky a city vkládá do dopisu, který napíše Oněginovi.
Evžen její láskou pohrdne a v zahradě jí šlechetně sdělí svůj negativní postoj. Od té doby je
Táňa stále smutnější a nešťastnější. Asi půl roku poté se Táně zdá sen, ve kterém ji během
strašné vánice medvěd nažene do chaty, kde potkává Oněgina jako krále zvířecích stvůr.
Oněgin ji objímá, když vstoupí Olga s Lenským, Evžen Lenského zabije. Lenský pozve
Oněgina na oslavu Tánina svátku. Tam však Olga koketuje s Oněginem, přítelem svého
snoubence. Ten je hluboce raněn, uražen a zklamán. Vyzývá Oněgina na souboj, ve kterém ho
Evžen zastřelí.
Po čase Olga přestane truchlit nad mrtvým snoubencem a vdává se. Ale starší Táňa stále
zůstává sama. Na naléhání rodiny musí odjet do Moskvy, kde jí shánějí vhodného manžela.
Mezitím Oněgin cestuje po celém Rusku, snaží se najít smysl života. Když se po třech letech s
neúspěchem vrací do Moskvy, potkává tam Táňu jako manželku významného knížete.
Pochopí, co ztratil, když ji tenkrát odmítl, a zamiluje se do ní. Snaží se ji získat zpět, tentokrát
zase píše vyznání citů on jí, snaží se jí přiblížit a získat odpověď. Když se mu to podaří,
zjišťuje, že Táňa ho stále miluje, ale nemůže opustit svého manžela a ztratit tak vlastní hrdost.
Tím, že ztratí naději na Táninu lásku, ztratí Oněgin i smysl života.
Jazyk a kompozice
Dílo je románem ve verších, které bylo též inspirováno stylem G. Byrona. Autor však zdaleka
nemohl vystačit s byronovskou kompozicí, a tak byl nucen vynalézt nový, do té doby
nevídaný básnický útvar, tzv. "Oněginskou strofu", tj. strofu skládající se ze čtrnácti devítiresp. osmislabičných veršů jambického spádu (u-), rýmovaných podle přesného, přísně
pravidelného vzorce. Strofa je zpravidla zakončena ostře aforisticky vyhroceným dvojverším.
Tato kompozice je velmi často srovnávaná s klasickým sonetem, který má ovšem kompozici
mírně odlišnou; sonet, stejně jako Oněginská strofa se skládá ze čtrnácti veršů, avšak jejich
dělení je diametrálně odlišné, sonet je rozdělen do dvou čtyřverší a dvou trojverší.
Příklad použití jambického spádu (Kapitola 6, Hlava XXX), přízvuky v ruském textu jsou
vyznačeny tučně.
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
(u-)(u-)(uu)(u-)(u
-Теперь сходитесь.- Хладнокровно,
(u-)(u-)(uu)(u-)
Ещё не целя, два врага
(u-)(u-)(u-)(u-)(u
Походкой твёрдой, тихо, ровно
(u-)(uu)(u-)(u-)
Четыре перешли шага,
(u-)(u-)(uu)(u-)
Четыре смертные ступени
(…)
(…)
Kompozičně se jedná tedy o čtyřstopý jamb, více či méně pravidelně s přesahující jednou
nepřízvučnou slabikou na konci lichých veršů. Pravidelný vzorec rýmů lze schematicky
naznačit asi takto:
ABAB 1. čtyři verše - střídavý rým
AABB 2. čtyři verše - sdružený rým
ABBA 3. čtyři verše - obkročný rým
AA
poslední 2 verše - sdružený rým
Překlad
První český překlad tohoto veršovaného románu vyšel již v roce 1860 a jeho autorem byl
Václav BENDL. Dalším překladatelem byl V.A. JUNG (1862). V roce 1937 (u příležitosti
stého výročí Puškinova úmrtí) byl poprvé uveřejněn překlad Josefa HORY. V dalších letech
Evžena Oněgina přebásnila Olga MAŠKOVÁ (její verze vyšla v r. 1966). Překlad Milana
DVOŘÁKA vznikal s přestávkami zhruba od poloviny 80. let 20. stol. Až do roku 1999, jako
pocta k autorovi k dvoustému výročí jeho narození.
10. Hlava Evžena Oněgina
Úvod do historie 10. Hlavy
Puškin sám vydal Evžena Oněgina dvakrát, v roce 1833 a v roce 1837. Pozdější vydavatelé
pak většinou přetiskovali text těchto vydání a nekladli si otázku, zdali právě takto Puškin
Evžena Oněgina psal, chtěl vydat nebo připravoval k tisku. Puškin totiž vydal Evžena
Oněgina v podobě jak ji známe z roku 1833, resp. 1837 ne zcela podle své vůle, ale pod
tlakem Benkendorfovy cenzury a osobně cara Nikolaje I.
Zachovalo se několik Puškinových projektů úplného vydání Evžena Oněgina a ve všech
Puškin hovoří o Oněginovi jako o románu o devíti a ne osmi hlavách, přičemž osmou Hlavou
vždy nazývá "Putování Evžena Oněgina" (Путешествие). Rukopis "Putování" napsaný přímo
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
Puškinem se zachoval, ač s několika vynechávkami. Právě proto se v moderních vydáních
tohoto díla 8. Hlava, byť většinou odděleně, tiskne.
10. Hlava se zachovala jen z části v šifrované podobě, některé verše a části slov v denících a
zápiscích Puškinových přátel a současníků (např. Vjazemskij). Úplný text, na kterém Puškin
intenzivně pracoval při svém pobytu na Kavkaze v r. 1829 a posléze v Moskvě a v Boldině
(1830) se nezachoval, neboť jej autor 19. října 1830 v Boldině spálil.
Pařížské vydání z r. 1937 je vlastně pečlivou rekonstrukcí ze zachovalých šifrovaných prvních
čtyřverší doplněných o verše a úryvky zachované jak shora uvedeno v dalších pramenech.
Bohužel se mi nepodařilo najít modernější vydání 10. Hlavy, které by bylo dostupné v ČR.
Jako doplněk své práce přikládám 10. Hlavu románu Evžen Oněgin, která v mnoha vydáních
zcela chybí, neboť se z veliké části se nedochovala. Tuto Hlavu lze tedy nalézt pouze v
akademickém vydání tohoto románu (Které není veřejnosti dostupné) nebo v knize "8-aja, 9aja i 10-aja glavy romana Jevgenij Oněgin.", která vyšla v roce 1937 v Paříži a je k nahlédnutí
ve Slovanské knihovně Národní knihovny v Klementinu v Praze.
K vysvětlení nebo popsání situace v jednotlivých částech této 10. Hlavy jsem použil právě
tuto výše zmíněnou knihu, která je psána ještě starým pravopisem, neboť ruská poříjnová
emigrace neuznávala porevoluční reformu pravopisu. Jednotlivé části 10. Hlavy jsou
označeny čísly 1-16 a k vybraným číslům jsou zde poznámky. (České značení Oněgina se liší:
rusky Глава = Kapitola, a české kapitoly jsou paradoxně rozděleny do "hlav").
Použitá literatura:
PUŠKIN, Alexandr Sergejevič; Evžen Oněgin (přel. Milan Dvořák), Praha, Romeo, 1999
PUŠKIN, Alexandr Sergejevič; Evžen Oněgin (přel. Jan Hora), Praha, 1937
PUŠKIN, Alexandr Sergejevič; 8-aja, 9-aja i 10-aja glavy romana Jevgenij Oněgin, Paříž, IŽIR, 1937
Kolektiv autorů; Velká všeobecná encyklopedie Diderot, Praha, Diderot, 2000
Kolektiv autorů; Encyklopedický slovník, Praha, Encyklopedický dům s r.o. / Odeon, 1993
KOPECKÝ, L.V., LEŠKA, O.; Rusko-Český slovník, Praha, SPN / Izdatělstvo Russkij jazyk, 1978
SATO, Vsevolod; A.S.Puškin (k 180. výročí narození), Praha, ČÚSČSP, 1979
Internetové zdroje:
www.pushkin.ru
http://www.magister.msk.ru/library/pushkin/poetry/onegin.htm (kniha online)
http://www.rvb.ru/pushkin/01text/04onegin/01onegin/0836.htm (kniha online)
www.maturita.cz
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
http://www.asp.polenet.ru/index_25.html
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com
Vypracoval: Zbyněk VACEK, 2004, tištěno na recyklovaném papíře.
PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com