Číslo 2 - Česká parazitologická společnost

ISSN 1211-7897
Zprávy
České parazitologické společnosti
Ročník 17, číslo 2
září 2009
obsah
2/ PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem
Petr Kodym
4/ Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100)
Petr Kodym
6/ Parazitologové v místě konání zimní olympiády
a kovbojských slavností
9/ 39. Jírovcovy protozoologické dny
12/ Lékařem v Keni
Břetislav Koudela
Eva Nývltová
Jarmila Klieščiková
15/ 2008 magistři, doktoři, docenti
19/ 2008 profesorem jmenován Jan Tachezy
22/ Parazitace plotu ve světle globálních změn
24/ Kamarádi z dovolené
26/ externí hodnocení kvality
27/ Esej na téma imaginární parazit
28/ kalendář akcí tuzemských i zahraničních
Štěpánka Vaňáčová
Jitka Klimešová
Jan Votýpka
Věra Tolarová
Iva Rohoušová
PhMr. Milan Zástěra osmdesátníkem
narozen 7. listopadu 1928
Kdo na letošním Konzultačním dni
„Problémy toxoplasmózy“ sledoval
diskusní vystoupení PhMr. Milana
Zástěry a nevěděl, že se narodil 7.
listopadu 1928, nevěřil by, že náš
přední odborník na toxoplasmózu
nedávno oslavil 80. narozeniny.
Ačkoliv absolvoval farmaceutické
vzdělání, zabýval se po celý život
parazitologií. V roce 1951 nastoupil
do tehdejšího Ústavu epidemiologie a
mikrobiologie (ÚEM) a Centra
epidemiologie
a mikrobiologie Institutu hygieny
a epidemiologie (IHE) či Státního
zdravotního ústavu (SZÚ – Milan
foto Josef Chalupský
neměnil pracoviště, pracoviště však
periodicky měnilo jména) a stal se spolupracovníkem a potom pokračovatelem
Dr. Oty Havlíka. Po jeho tragické smrti v roce 1960 byl PhMr. Milan Zástěra
jmenován prvním vedoucím nově zřízené Národní referenční laboratoře pro
toxoplasmózu (NRL TOXO), kterou vedl až do prosince 1991. V roce 1983
tehdejší ředitel IHE akademik Prof. RNDr. Bohumír Rosický, DrSc. zformoval
Odbornou skupinu parazitologie a PhMr. Milana Zástěru ustanovil vedoucím
tohoto, ve své době jednoho z nejvýznamnějších parazitologických pracovišť
v Československu (skupina přestala existovat po reorganizaci SZÚ v září 2008).
Pracovní poměr v SZÚ ukončil PhMr. Milan Zástěra 31. 3. 1992; jeho zájem
o toxoplasmózu však odchodem do důchodu zdaleka neskončil. I nadále je se
svým bývalým pracovištěm ve spojení a my jsme rádi, když můžeme i nyní
využívat jeho bohatých zkušeností a konzultovat s ním některé otázky, které se
po létech stávají znovu aktuálními.
Do resortu parazitologů v ÚEM patřili prakticky všichni humánní paraziti;
hlavní úsilí se však od samého počátku soustředilo na naši nejčastější parazitózu
– toxoplasmózu. Nejdůležitějším úkolem bylo zabezpečit diagnostiku
toxoplasmózy v Československu. Tehdy nebylo možné si v kapitalistické cizině
objednat diagnostické sety jako dnes. A tak se PhMr. Milan Zástěra, společně
s PhMr. Janem Pokorným (†1994) a dalšími spolupracovníky (Dr. Jiří Hübner,
Dr. Zdeněk Frühbauer) pustil nejprve do vývoje diagnostického antigenu
2
Toxoplasma gondii – antigen purifikovaný originálním postupem tweenetherové extrakce se osvědčil jako vysoce kvalitní a je dodnes základem všech
diagnostických reakcí tuzemské provenience. Základním diagnostickým testem
se stala komplementfixační reakce (KFR), v 80. létech minulého století se
podařilo vyvinout i citlivé a přitom specifické ELISA testy nejprve pro
stanovení antitoxoplasmických IgG a potom i IgM. Ingredience pro diagnostické
testy dle Zástěry a Pokorného začal ve velkém vyrábět Ústav sér a očkovacích
látek (SEVAC) a vyšetřování na toxoplasmózu, po zaškolení personálu v NRL
TOXO, se mohlo rozšířit do laboratoří po celém Československu. Navzdory
tehdejší
mezinárodní
izolaci
dosáhla
diagnostika
toxoplasmózy
v Československu světové úrovně a jezdili se k nám zaučovat i odborníci
z dalších zemí. A získané obecně sérologické zkušenosti mohly být zúročeny
i při vývoji metod zaměřených na diagnostiku nově se objevujících nemocí –
například lymeské borreliózy.
Významnou doménou PhMr. Milana Zástěry a jeho spolupracovníků byla
i epidemiologie toxoplasmózy. Na základě povinného hlášení vypracovával
každoročně „Surveillance toxoplasmózy v České republice“. Nespokojil se
nikdy s nahlášenými údaji, jednotlivé případy osobně ověřoval a prověřoval,
pracoval i s dotazníky. Důležitým zdrojem unikátních informací o prevalenci
toxoplasmózy v různých regionech a u různých skupin obyvatelstva rovněž byly
tehdy pravidelně prováděné „Víceúčelové sérologické přehledy nákaz v ČSR“
(naposledy provedeny v roce 2001), v rámci kterých byly velké vzorky běžné
populace České republiky vyšetřovány i na toxoplasmózu. PhMr. Milana
Zástěru však zajímaly i potenciální zdroje toxoplasmózy člověka – kočky
a maso jatečných zvířat. V laboratoři byly soustavně vyšetřovány vzorky krve
i tkání prasat, krav, králíků a dalších domácích i lovných zvířat, prováděly se
isolace kmenů Toxoplasma gondii. NRL TOXO se neuzavírala ani před
spoluprací s dalšími pracovišti ani před novinkami. A tak, ve spolupráci
s Infekční klinikou na Bulovce, bylo první vyšetření HIV positivního pacienta
na toxoplasmózu provedeno již v roce 1988.
Milan je nesmírně férový, spravedlivý a čestný člověk s širokým rozhledem.
Moc rád vzpomínám na časy, kdy byl mým šéfem – byl vždy zárukou korektní
teamové spolupráce a příjemné atmosféry na pracovišti. Pracovníci NRL TOXO
přejí svému otci-zakladateli pevné zdraví, pohodu
a hodně radosti
(nejen) z vnoučat.
Dr. Petr Kodym
člen ČPS
Poznámka redakce: Se souhlasem obou šéfredaktorů je tento text publikován
paralelně ve Zprávách CEM a Zprávách České parazitologické společnosti.
3
Toxoplasma Centennial Congress (Toxo100)
“From Discovery to Public Health Management”
Rio de Janeiro, Brazílie, 20. – 24. září 2008
V letošním roce si připomínáme 100. výročí významného objevu. V roce
1908 Francouzi Charles Nicolle a Louis Hubert Manceaux pracující
v Pasteurově institutu v Tunisu objevili v tkáních hlodavce Ctenodactylus
gundi parazitického prvoka, kterého popsali jako Toxoplasma gondii.
Nemohli vědět, že téhož roku stejný organismus popsal z tkání králíka
i italský lékař Alfonso Splendore, který pracoval v São Paulu v Brazílii. A tak
při zahájení mezinárodního kongresu, který se na oslavu tohoto výročí konal
v letovisku Búzios (asi 180 km východně od Ria de Janeira), zazněly celkem
čtyři státní hymny: francouzská, italská, tuniská a brazilská.
Zahájení kongresu bylo skutečně slavnostní. U příležitosti stých narozenin
toxoplasmy bylo vyznamenáno sedm významných badatelů, kteří jubilujícímu
patogenu zasvětili celý život: Američané Elmer Pfefferkorn, Jack Frenkel,
Jitender P. Dubey a Jack S. Remington, Francouzi Pierre Ambroise-Thomas
a Georges Desmonts († VII. 2008) a Brazilec Mário Endzfeld Camargo.
Monotématický kongres přesáhl limity „malé“ konference a snad i očekávání
pořadatelů: sál se zaplnil možná více než 400 účastníky, mezi nimiž
převažovali domácí Brazilci; hojně zastoupeny však byly i USA a Francie,
o něco méně hojně Velká Británie, Kolumbie, Argentina, Čína, Mexiko,
Holandsko, Dánsko, Německo, Itálie, Norsko, Srbsko, Slovinsko, Polsko
a Česká Republika. Bylo přihlášeno více než 270 odborných sdělení, z větší
části prezentovaných formou posteru, a tak se organizátoři (s výjimkou
jediného zasedání) vyhnuli jednání ve vícerých paralelních sekcích. Jelikož
někteří Brazilci přednášeli či diskutovali ve své mateřštině, a protože ne
všichni domácí posluchači dostatečně ovládají angličtinu, byl celý program
simultánně tlumočen do sluchátek, a účastníci tak mohli sledovat všechny
přednášky i diskusní příspěvky jak v anglické tak v portugalské verzi.
Hlavním tématem, které přitahovalo pozornost účastníků kongresu, byla
populační biologie a genetická variabilita Toxoplasma gondii a význam
genotypu pro průběh onemocnění působeného tím kterým kmenem.
J.P. Dubey je přesvědčen, že klíčovou roli jak v populační biologii, tak
v šíření a udržování toxoplasmózy hraje kočka. Dokazuje, že oocysty jsou
infekční především pro býložravce, zatímco kočka se mnohem snadněji
nakazí tkáňovými cystami v mase. J.P. Dubey se svými spolupracovníky
shromažďuje kmeny z mnoha zemí různých kontinentů isolované z volně
4
pobíhajících kuřat, která sezobou oocysty kontaminující prostředí. Testuje
jejich virulenci na myších – mortalita infikovaných myší se výrazně liší podle
jednotlivých isolátů i zemí původu; přesto však tento dnes již legendární
badatel nevěří, že existuje přímý vztah mezi virulencí toxoplasmového kmene
u myší a klinickými příznaky, které kmen působí při infekci člověka. Rovněž
D. Ajzenberg zdůrazňuje, že průběh toxoplasmózy u člověka záleží do
značné míry na hostitelských faktorech, zejména na imunitním stavu a také na
infekční dávce, takže genotyp infikujícího kmene nemusí být rozhodující.
Kmeny genotypu II působí ve Francii jak asymptomatické tak i ty
nejzávažnější případy toxoplasmózy. Pozoruhodné však je, jak odlišný je
výskyt toxoplasmových genotypů na jednotlivých kontinentech. Zatímco
v Evropě a Severní Americe většina isolátů spadá do „klasických“ klonálních
linií I, II a III, Jižní Amerika je velice heterogenní. V Brazílii nebyl genotyp II
vůbec zjištěn, značná část izolátů je zcela atypická a nedá se dle klasického
schématu charakterizovat. Téměř stoprocentní genetickou monotónnost
kontinentálně-francouzských toxoplasem (jak u zvířat tak u kongenitálních
toxoplasmóz tam naprosto převládá genotyp II) kompenzují kmeny cirkulující
ve Francouzské Guayaně, které jsou zcela atypické a pro člověka silně
virulentní. Mohou i u imunokompetentních osob působit onemocnění, které se
zásadně liší od převážně benigní euroamerické toxoplasmózy: jsou zde běžné
případy disseminované toxoplasmózy s život ohrožujícím poškozením
dýchacího traktu, které musí být řešeny na ARO. Jelikož těžký průběh
toxoplasmózy byl zaznamenán u osob žijících v těsném kontaktu
s amazonským pralesem, je nasnadě, že se jedná o kmeny s pro nás
netradičním spektrem mezihostitelů (kapybara, aguti, pásovec...)
i definitivních hostitelů (jaguár, jaguarundi, ocelot a další pralesní kočky).
Atypické kmeny jsou běžné i v Kolumbii i Brazílii. Nelze vyloučit, že některé
z těchto kmenů mohou mít zvýšenou tendenci působit oční toxoplasmózu
(srovnání prevalence oční toxoplasmózy: USA – 0,6 %, Kolumbie – 6 %,
jižní Brazílie – 17,7 %), která mívá např. v Brazílii těžší průběh i následky
(včetně slepoty), některé zase snáze pronikají přes lidskou placentu a působí
kongenitální toxoplasmózu.
.............
Dr. Petr Kodym
člen ČPS
Poznámka redakce:
Plnou verzi příspěvku najdete na webu ČPS (www.parazitologie.cz)
v PDF verzi Zpráv.
5
Parazitologové v místě konání zimní olympiády
a kovbojských slavností
Calgary, Kanada, 9. – 13. srpna 2009
Kanadské město Calgary je známé jako místo konání zimních olympijských her
v roce 1988 a také jako místo, kde se pořádá největší rodeové show světa
Calgary Stampede. V druhém srpnovém týdnu probíhala v Calgary
22. konference Světové asociace pro rozvoj veterinární parazitologie (World
Association for the Advancement of Veterinary Parasitology, WAAVP).
foto archiv autora
6
WAAVP je nezisková organizace, která sdružuje odborníky z oblasti veterinární
parazitologie. Byla založena v roce 1963 a členská základna dnes zahrnuje více
než 600 odborníků z celého světa. Cílem WAAVP je, jak je uvedeno přímo
v názvu, rozvoj a podpora oboru veterinární parazitologie prostřednictvím
výměny informací a materiálů nejenom mezi odborníky ve výzkumu, ale také
mezi dalšími specialisty. Výměnu poznatků z oblasti veterinární parazitologie
zajišťuje WAAVP jednak prostřednictvím vědeckého časopisu Veterinary
Parasitology (IF2008 =: 2,039) a také pravidelným organizováním konferencí.
Tyto konference jsou organizovány každé dva roky v různých částech světa.
V letošním roce se na přípravách konference podílely také Americká asociace
veterinárních parazitologů (AAVP) a Mezinárodní komise pro trichinelózu
(ICT). Pro stručnou charakteristiku tohoto setkání uvádím nejprve pár čísel.
Konference se zúčastnilo přes 500 odborníků, zaznělo celkem 314 vybraných
přednášek/příspěvků rozdělených do 61 tematických bloků, které probíhaly
souběžně až v osmi sekcích, celkem bylo vystaveno ve třech dnech 251
plakátových sdělení/posterů, proběhla čtyři sympozia sponzorovaná
farmaceutickými firmami a zaznělo osm plenárních přednášek, jejichž text byl
publikován ve zvláštním čísle časopisu Veterinary Parasitology. Českou
parazitologii reprezentovalo celkem sedm účastníků čtyřmi přednáškami (šíření
motolice Fascioloides magna ve střední Evropě, ptačí schistosomy jako příklad
neobvyklého způsobu infekce, vliv vysokých teplot na přežívání oocyst
Toxoplasma gondii, zkušenosti z příprav srovnávacích testu pro laboratoře, které
vyšetřují na trichinelózu) a šesti postery (výskyt protilátek proti Toxoplasma
gondii u ovcí v ČR, výskyt Toxoplasma gondii u potravinových zvířat v Irsku,
opatření při výskytu Dermanyssus gallinae v ČR, diagnostika infekcí
Anoplocephala perfoliata, parazité antilopy losí, gastrointestinální hlístice u ovcí
v ČR).
Základní myšlenku konference vyjadřovalo motto „Jeden svět, jedno zdraví:
paraziti v měnící se krajině“, které se vztahovalo k místu konání konference
a vyjadřovalo vliv klimatických změn v arktické oblasti kanadské Alberty na
distribuci parazitů u volně žijících a domácích zvířat. Důraz na místo konání
konference se projevil nejenom ve formě stylizovaného kovbojského klobouku
jako loga konference, ale také celkovou atmosférou setkání. Například
organizátoři „vystupovali“ při zahájení konference v kostkovaných košilích
a kovbojských kloboucích ve společnosti živého a taky trochu neklidného
mladého bizona. Kanadský patriotismus byl zřejmý také z jedné plenární
přednášky věnované historii kanadské veterinární parazitologie.
Základním tématem hlavní plenární přednášky byla role veterinární
parazitologie a veterinárních parazitologů v období finanční a potravinové krize.
Zazněla řada údajů, které ukazují na postavení veterinární parazitologie mezi
ostatními veterinárními obory. Například v roce 2006 představovala
7
antiparazitika 28,8 % z celkové částky vynaložené na léčiva, vakcíny
a dezinfekční prostředky ve veterinární oblasti. Dalšími tématy plenárních
přednášek byli paraziti v potravinách, parazité ryb, parazité u volně žijících
zvířat v arktické oblasti a souhrnná přednáška o významu genomiky
a proteomiky v parazitologii.
Významnou součástí veterinární parazitologie je problematika terapie parazitóz.
Ve vztahu k antiparazitikům byla častým tématem rezistence a hledaní nových
opatření proti parazitům. Sympozia sponzorovaná farmaceutickými firmami
byla zaměřena např. na prezentaci monepantelu, který představuje první
komerčně nabízené anthelmintikum ze skupiny derivátů amino-acetonitrilů
(Amino Acetonitrile Derivates AADs). Dalšími tématy sympozií byly např.
cyathostomóza koní, role nevládních organizací ve veterinární parazitologii,
úloha koček v epidemiologii zoonotických, členovci přenášených onemocnění,
besnoitióza skotu nebo nové možnosti při diagnostice trichinelózy zvířat.
Setkání
v Calgary
prokázalo, že veterinární
parazitologie je široce
rozvinutý obor, který
reaguje na četné změny –
od klimatických až po
legislativní.
Další konference WAAVP
se bude konat v srpnu
2011 v Buenos Aires
v Argentině a hlavním
mottem jsou efektivní
opatření proti parazitům ve
veterinární praxi.
foto archiv autora
Prof. Břetislav Koudela
člen ČPS
8
39. Jírovcovy protozoologické dny
Hradec nad Moravicí, 4. – 8. května 2008
Každoroční setkání českých protozoologů se pro letošní rok konalo nedaleko
Ostravy, v malebném městečku Hradec nad Moravicí. Pořadové číslo této akce –
39. Jírovcovy protozoologické dny – ve mně vzbudilo zaslouženou úctu.
Každého určitě musí hřát u srdce, že jsme byli schopni celých 39 let držet tuto
tradici setkání a doufám, že v budoucnu tomu nebude jinak. Organizaci měl pro
letošní rok na starost původem rodák ze zdejšího kraje Miroslav Jirků,
v současné době pracovištěm v Českých Budějovicích.
Přestože letošní místo konání bylo pro většinu účastníků (zejména z Prahy
a Českých Budějovic) vzdálené více než 300 Km, účast byla mimořádná.
Celkem bylo registrováno 77 účastníků. Českou reprezentaci hojně doplnili
i naši slovenští kolegové, kteří to tentokrát měli častokrát blíž než my ostatní.
Kromě Bratislavy zde byli zástupci i z dalekých Košic.
Samotné místo konání letošních Protodnů bylo také výjimečné – byl jím
Červený zámek, který v roce 2008 získal titul „nejpohádkovější zámek v ČR“.
V prvním patře zámku se nacházel rozsáhlý sál v jehož zadní části se konaly
přednášky (uspokojení vyšších potřeb) a v přední části byla zámecká restaurace
(uspokojení nižších potřeb). Většina účastníků byla i přímo v zámku ubytována,
pro rekordní účast však kapacita zámku nestačila a ten, kdo nechal přihlášku na
poslední chvíli tedy bydlel poněkud méně romanticky v asi 50 m vzdáleném
hotelu (toho času v rekonstrukci). V tomto ohledu trochu zaostával společenský
ruch, protože zámeček se nacházel odlehleji na vyšším kopci a hospody
v blízkém okolí byly buď také úplně zavřeny nebo zavíraly se západem slunce,
což bylo pro většinu lidí poněkud nedostatečné. Nejbližší a jediná schůdná
hospoda byla asi 15 minut chůze z kopce, takže návrat byl navíc zkomplikován
terénem. Ale připravený doprovodný program byl natolik bohatý, že další vyžití
ani nebylo potřeba.
Rekordní nebyl pouze počet účastníků, ale i množství přednášek
a zejména rozsáhlá poster session, kterou snad historie Protodnů nepamatuje.
Musím přiznat, že 42 přednášek mě ze začátku trochu vyděsilo. Jako zřejmě
mnozí další jsem si představila 4 dny strávené v přednáškovém sále. Na tomto
místě musím složit poklonu organizátorovi, který program zvládnul poskládat
tak, abychom udrželi maximum pozornosti na maximum přednášek. Ty byly
vhodně proloženy pauzami na relaxaci s kávou nebo čajem.
Prezentovaná témata byla opravdu pestrá, napříč celým spektrem
parazitických i volně žijících prvoků od čisté molekulární biologie, samotné
studie protozoí až po jejich přenašeče a hostitele. Soubor vybraných abstraktů
bude opět otištěn v jednom z čísel časopisu Journal of Eukaryotic Mikrobiology.
Také sponzoři dostali svůj prostor, aby nám mohli odprezentovat poslední
9
novinky v přístrojích a poskytovaných službách. Byli jimi firma Olympus
(mikroskopy snad není potřeba představovat), KRD molecular technologies
(s širokou škálou nových kitů a příslušných přístrojových vybavení), stejně jako
Bio Rad a EastPort (jejich služby všichni bohatě využíváme) a v neposlední řadě
BioConsult.
Úterý, jako oficiálně druhý den konference, byl co do počtu přenášek
nejnáročnějším dnem. Začínalo se již v 8 hodin ráno a oficiální konec byl kolem
páté hodiny. Náhradou na nás večer čekal bohatý společenský program.
Navštívili jsme zámek Raduň, kde jsme mohli obdivovat bohaté expozice. A po
setmění jsme přejeli do nedaleké soukromé mokřadní rezervace na „lov čolků“.
Bohužel čolků zde bylo poskromnu, za to jsme měli příležitost si ve velkém
počtu prohlédnout kuňky žlutobřiché. Na závěr asi 30 minutového pátrání se
jedné skupině skutečně podařilo asi dva čolky odchytit, takže jsme si hromadně
prohlédli i je. Pro možné námitky ochránců zvířat musím uvést, že všichni
obojživelníci byli po shlédnutí v pořádku vráceni do rybníčků.
Třetí den odpoledne, i přes nepřízeň počasí, jsme vyrazili na plánovaný
výlet nejprve do Vítkovských železáren. Trochu mě zklamalo, že prohlídka byla
poměrně krátká a viděli jsme pouze vnější pece. Vnitřní prostory by byly
zajímavější. Následovala asi hodinová naučná procházka po Ostravě se znalým
průvodcem, jehož výklad byl sice zajímavý, ale poněkud moc nabitý
informacemi. Také bych uvítala aspoň půl hodinový rozchod. Program tak, jak
byl naplánován, mi často připomínal tradiční středoškolské třídní výlety. Avšak
zaznamenala jsem řadu pozitivních ohlasů lidí, kteří si díky tomu na „stará
dobrá školní léta“ zavzpomínali. Vrcholem výletu (v přeneseném slova smyslu
i doslova) byl výstup na nejvyšší bod Ostravy – haldu Ema ve společnosti
biologů z Ostravské univerzity. Výhled na smogem pokrytou Ostravu byl
vskutku nezapomenutelný. Po návratu pro nás byla připravená speciální večeře
– rožněný pašík, pochopitelně s vegetariánských doprovodem a naprosto
úžasnými sladkými koláčky a šátečky (ještě teď vzpomínáme!). Tradiční
společenský večer se nadmíru vydařil. Přestože mnozí měli přenášky teprve před
sebou, nezabránilo jim to protáhnout svou účast do brzkých ranních hodin.
Bohužel restaurace po jedné hodině ranní zavírala, takže se nejvytrvalejší museli
přesunout na zámecké nádvoří. Myslím, že se večer mimořádně vydařil a budu
na něj jako určitě i mnozí další ještě dlouho vzpomínat.
Ve čtvrtek po dopoledním běhu přednášek následovalo vyhlášení
výsledků. Pravděpodobně pro vyšší účast a vyrovnaný boj byly v kategorii
magisterských studentů vyhlášeny tři místa: v kategorii vyhrála Denisa
Hladovková s přednáškou „Změna pachového profilu myší nakažených prvokem
Toxoplasma gondii“, hned v závěsu se umístila Eliška Ptáčková, která nám
poradila „Jak vyzrát na pelobienta“ (obě výherkyně jsou z PřF UK v Praze) a
jako třetí skončila Ingrid Škodová a její „Glycerol-3-fosfát dehydrogenáza
trypanozomatid“ z PrF Univerzity Komenského v Bratislavě. V kategorii
doktorských studentů se na druhém místě umístila moje maličkost s přednáškou
10
o anaerobní mitochondrii u Mastigamoeba balamuthii. První místo získal
Zdeněk Verner z Parazitologického ústavu AV ČR v Českých Budějovic za
přednášku s poutavým názvem „Dýchací řetězec T. brucei: bludiště nečekaných
vztahů“. Všichni výherci dostali shodně a poněkud netradičně trochu
„neprotozoologickou“ cenu – Pohledy z oblak Afrika (knihu úchvatných
fotografií od cestovatele Paola Novaresio – možná ho někdo z vás zná). Přestože
se letos účastnilo 10 posterů, pořadí v této kategorii nebylo nijak stanoveno.
foto Iva Rohoušová
Po vyhlášení výsledků nastal už tradiční velký předčasný odjezd asi
2/3 účastníků. Bohužel jsem byla mezi nimi, takže mohu pouze zprostředkovaně
sdělit, že i závěrečný pěší výlet lesy údolí Moravice se vydařil. Počasí zůstavším
skutečně přálo (bylo nejhezčí za celé Protodny) a po návratu na ně čekala
odměna v podobě rožněného pašíka (kousků, co se nestačili urožnit
předcházející den). Oficiální ukončení bylo následujícího dne po snídani.
Nemám sice srovnání s minulými Protodny, ale musím říct, že se sešla
skutečně dobrá parta lidí, společenský program byl bohatý a své vyžití si zde
musel najít každý. Odvezla jsem si z letošních Dnů jedinečnou řádku zážitků
a ještě jednou bych chtěla poděkovat organizátorovi za zvládnutí takového davu
vědců a pochopitelně i našim sponzorům i díky nimž se mohou tato každoroční
setkání konat. Takže zase za rok přátelé.
Mgr. Eva Nývltová
PřF UK v Praze
11
Lékařem v Keni
příběhy z praxe
Keď som prvýkrát písala mail do humanitárnej organizácie Adra, vobec som
netušila, že by moje kroky jedného krásneho dňa mohli viesť do Afriky
a že spolu so mnou dostane príležitosť v Afrike na chvíľku pracovať aj skupina
študentov lekárskych fakúlt. Nevedela som si ani len predstaviť, že ako súčasť
výuky Tropickej medicíny na 1. LF budeme mocť vziať potenciálnych
záujemcov na praktický kurz do Kene a ukázať im, čo znamená práca lekára
v rozvojovej krajine. Naviac, nevedela som si ani len predstaviť, že nás čaká krst
ohňom, že budeme pomáhať pri ošetrovaní ľudí po skutočnej katastrofe. Ale to
predbieham.
Bolo prvého februára, ráno a ja som sa vybrala z domova smerom do
Viedne, odkiaľ mi odlietalo lietadlo smer Nairobi. Dedinka Itibo, ktorá mala byť
na najbližší mesiac mojím posobiskom, sa nachádza v juhozápadnej Keni.
V okruhu najbližších sto kilometrov nie je žiadne zdravotné zariadenie a miestni
obyvatelia sú tak plne odkázaní na starostlivosť, ktorú im zabezpečuje česká
Adra. Vďaka neutíchajúcej práci a úsiliu pána Aleša Bárty, zdravotníka, ktorý
okrem iného pomáhal aj pri ošetrovaní zranených po tzunami, vzniklo v Itibe na
miestne pomery až nadštandardné stredisko, ktoré sa podieľa na diagnostike,
terapii a prevencii najrozličnejších ochorení. Zároveň slúži aj ako miestne
„kultúrne centrum“, kde sa miestni schádzajú a diskutujú sediac na lavičke
v tieni stromov. Skupina študentov medicíny, dr. František Stejskal, dr. Michal
Dudek (zubár), Aleš a ja sme boli týmom, ktorý doplnil miestny personál –
zdravotná sestra Elisabeth, laborant Job a „medical officer“ Joseph. A že sme
mali o zábavu postarané! Už od rána sa pred dverami ambulancie kopili
pacienti s najrozličnejšími potiažami. Začínajúc respiračnými infekciami,
roznymi internými ochoreniami, bolesťami kĺbov a chrbtice, cez drobné či
vačšie poranenia (práca s mačetou nie je práve tým najbezpečnejším povolaním,
hlavne ak si ju niekde zabudnete a potom si na ňu stúpnete; samozrejme častými
pacientmi boli aj nachytaní „záletníci“), popáleniny až k tomu najkrajšiemu čo
vobec existuje – porodníctvu. Michal, myslím, nikdy nezabudne na to množstvo
vytrhnutých zubov. Na vlastnej koži sa presvedčil, že černoši majú skutočne
tuhé korienky a veru, stálo ho často veľa obratnosti a sily, než zdolal zapálený
zub. Súčasťou zdravotného strediska je aj diagnostická laborka, kde sme mali
k dispozícii mikroskopy, centrifúgy, základné sérologické testy (HIV, týfus,
tularémia) a na moje obrovské potešenie i prístroj na vyšetrovanie hladiny CRP.
Rutinne sme spolu so študentami prezerali kvapky a pátrali po plazmódiách,
dokonca sme zaviedli aj prezeranie natívov stolice. Odmenou nám bolo, keď
sme nejaké to zvieratko skutočne našli – mali sme napríklad pozitívny nález
Giardia intestinalis. Práca bola občas náročná, a to hlavne podmienkami,
12
v ktorých sme sa ocitli. Afrika má predsa len iný štandard na aký sme zvyknutí
u nás, a tak sa nezriedka stávalo, že sme vylučovali maláriu bez elektriky tým,
že sme si sklíčka podsviecovali čelovkou a umývali ich v dažďovej vode.
O tom, že v rozvojových
krajinách sa može stať
čokoľvek a človek musí byť
vždy pripravený reagovať
podľa akútnej situácie, sme
sa presvedčili veľmi rýchlo.
V deň mojho príletu sa
odohrala
najvačšia
humanitárna
katastrofa
v dejinách modernej Kene.
V oblasti Nakuru havarovala
cisterna
s benzínom.
K miestu havárie sa zbehla
celá
dedina
s vidinou
rychlého zisku a začala
z cisterny odoberať utekajúci
foto archiv autora
benzín
a prenášať
ho
v kadejakých nádobkách domov. Muži, ženy, deti. Objavila sa aj miestna polícia
– s cieľom vyberať poplatky, ktoré umožňovali movitejším čerpať a tým
nemajetným už len pozerať s prázdnymi rukami... áno, takáto nespravodlivosť
nemože trvať dlho... jeden z prizerajúcich hodil horiacu cigaru do tmavej
kaluže… či bola tým pravým dovodom nevzdelanosť alebo to bola pomsta, sa už
nikdy nedozvieme. 100 mŕtvych na mieste, okolo dvesto ťažko zranených…
Vlastnými silami, ambulanciu a vrtuľníkmi začali byť pacienti prevážaní do
miestnej nemocnice v Molle, lokálnej nemocnice v Nakuru a do Nairobi. Keďže
sme v tomto období prechádzali cez Nakuru, rozhodli sme sa s Alešom, že sa
zastavíme v miestnej nemocnici. Po dlhej a vyčerpávajúcej komunikácii
s riaditeľom nemocnice sme dostali povolenie ísť zmapovať situáciu. Boli sme
prvým zahraničným týmom, ktorí prišiel na miesto nešťastia. V nemocnici
panoval chaos: pacienti presúvaní z miesta na miesto, nedostatok personálu,
nedostatok lekárov, nedostatok ošetrovacieho materiálu... Pred nemocnicou stáli
rodiny zranených snažiac sa nazrieť dovnútra a zistiť, či brat, sestra či syn ešte
žijú. Dostupný personál nekoordinovane pobiehal okolo „bielych“ černochov,
ktorí ležali na posteliach... zakrytí kusom látky a dekami, ktoré sa im chlpami
lepili priamo do otvorených rán… Pohľad, ktorý mi v pamati utkvie naveky. Po
krátkej rozprave s Alešom sme sa rozhodli zorganizovať pomocný tým. Vďake
obetavej práci pani veľvyslankyne ČR v Keni, pani Margite Fuchsovej, českej
Adre a tiež zamestnancov Delloite and Touche Nairobi, sa nám podarilo
zhromaždiť určité množstvo finančných prostriedkov, za ktoré sme nakúpili
13
materiál na prevazovanie pacientov, maste, antibiotiká a infúzie.... všetko, na čo
sme si len spomenuli. Už za tri dni sme plne vybavení odišli z Itiba do Nakuru.
Nedá mi nespomenúť odvahu a obetavosť našich medikov, ktorí takmer bez
prestávky ošetrovali zranených. pokračujúc od jednoho tela k druhému.
Odmenou nám bolo, keď sme videli, že pod našou starostlivosťou sa rany
postupne začínajú hojiť a objavujú sa na nich zárodky novej kože. Veľa ľudí
zomrelo aj napriek našej starostlivosti a práci Lekárov bez hraníc z Nairobi. Ale
mnoho ostatných podľa mojich posledných informácii prežilo a veľmi dobre sa
zotavujú. Odmenou nám bola vďačnosť pacientov a ich rodín... Nikdy
nezabudnem, ako nám malé chlapča menom Ray povedalo, že jedného dňa sa
stane lekárom, aby mohol iným pomocť tak, ako sme my pomohli jemu.
Týmto by som chcela poďakovať všetkým zúčastneným: predovšetkým
medikom Barbore Sedláčkovej, Radke Hostašovej, Katke Floreánovej, Anetke
Poláčkovej a Jakubovi Moravcovi, ďalej Michalovi Dudkovi, ktorý na chvíľku
videl aj iný svet ako stomatologický, dr. Františkovi Stejskalovi, bez ktorého
vedomostí a skúseností by sme to určite nezvládli a samozrejme Alešovi
Bártovi, bez ktorého by sme sa do Keni nikdy nedostali a bez ktorého by tento
úžasný projekt nemohol vobec vzniknúť.
foto archiv autora
Budeme v práci určite pokračovať, momentálne v Keni trávi stáž už druhá
skupina študentov a v zime plánujeme ďalšiu stáž.
P.S. A hľadáme parazitológa na diagnostiku!
Dr. Jarmila Klieščiková
1. LF UK v Praze a Fakultní nemocnice na Bulovce
14
2008: magistři, doktoři, docenti
Mgr
Jitka Hlavačková
Flebotomové jako vektoři kožní leishmaniózy v Turecku
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Milena Svobodová
Kateřina Huňová
Taxonomické problémy studia plžů rodu Radix (čeleď Lymnaeidae), mezihostitelů
ptačích motolic
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Petr Horák, Vladimír Hampl
Alena Jelínková
Study of endogenous development the rabbit coccidium Eimeria exigua
Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice
školitel: Michal Pakandl
Jan Janouškovec
The plastid of RM12, the photosynthetic ancestor of Apicomplexa
Katedra molekulární a buněčné biologie a biochemie PřF JU, České Budějovice
školitel: Miroslav Oborník
Jan Mach
Funkce mitochondrie při maturaci Fe-S proteinů (Trypanosoma brucei)
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Jan Tachezy
Šárka Mašová
Hlístice vybraných druhů studenokrevných obratlovců západní Afriky
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Božena Koubková
Eva Nováková
Arsenophonus, an emerging clade of intracellular symbionts with a broad host
distribution
Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice
školitel: Václav Hypša
Eva Nývltová
Charakterizace mitosomů u Mastigamoeba balamuthi
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Jan Tachezy
15
Jana Rádrová
Výskyt a rozšíření přenašečů viru Západonilské horečky v České republice
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Jan Votýpka
Jana Szabová
Kinetoplastida komárov: prenos a prirodzení hostitelia
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Milena Svobodová
Veronika Šeblová
Hostitelské preference přenašečů West nile viru v ČR a leishmanií v Turecku
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Jan Votýpka
Romana Vlčková
Taxonomic revision of tapeworms from genera Oncodiscus, Tetrapapillocephalus and
Bothriocephalus (Bothricephallidae) from lizardfishes of the genus Saurida
Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice
školitel: Roman Kuchta
Jindřich Volný
Odpověď lidského organismu na latentní toxoplasmózu
Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice
školitel: Jaroslav Flégr
16
PhD
Radim Blažek
Výskyt a distribuce mnohobuněčných parazitů ve společenstvech hostitelských ryb
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Milan Gelnar
Martina Dávidová
Analýza vybraných ekologických a evolučně-behaviorálních aspektů v systému
parazit-hostitel
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Milan Gelnar
Vít Dvořák
Intraspecific variability of Phlebotomus sergenti, a major vector of Leishmania tropica
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Petr Volf
Iveta Hodová
Analýza významných povrchových struktur vybraných taxonů cizopasníků s využitím
skanovací elektronové mikroskopie
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Milan Gelnar
Jitka Hostomská
Antigenic and enzymatic properties of sand fly saliva
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Petr Volf
Miloslav Jirků
Systematics, biology, phylogeny & host-parasite interactions of coccidia &
cryptosporidia (Apicomplexa) of Anura (Amphibia)
Ústav parazitologie, VFU Brno
školitel: David Modrý
Martin Kašný
Peptidázy motolic
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Libor Mikeš
Martin Kostka
Molecular phylogeny of selected protists
Katedra parazitologie PřF UK, Praha
školitel: Jaroslav Flégr
Iva Přikrylová
Morphometrical variability of the hard parts of the Monogeneans belonging to the
family Gyrodactylidae Beneden and Hasse, 1864
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Milan Gelnar
17
Michal Sloboda
Harmless parasites with lifelong guarantee? Hemogregarine infections in boid and
pythonid snakes
Ústav parazitologie, VFU Brno
školitel: David Modrý
Jan Štefka
Host specificity, genetic variability and genealogy in populations of model parasite
species
Katedra parazitologie PřF JU, České Budějovice
školitel: Václav Hypša, školitel-specialista: Tomáš Scholz
Andrea Valigurová
Comparative morphology of developmental stages of gregarines and cryptosporidia
with an emphasis on host-parasite interactions
Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno
školitel: Břetislav Koudela
habilitace
Miroslav Oborník
Sekundární endosymbióza a evoluce eukaryot
obor: Molekulární a buněčná biologie a genetika
PřF JU, České Budějovice
18
2008: profesorem jmenován Jan Tachezy
doc. RNDr. Jan Tachezy jmenován profesorem
pro obor parazitologie s účinností od 20. května 2008
Honzu Tachezyho jsem poprvé potkala na začátku devadesátých let minulého
století na jedné z tehdy četných a velice příjemných oslav katedry parazitologie.
Dnes už si samozřejmě nepamatuji, co se tehdy slavilo, ale přesně se mi
vybavuje můj první dojem z jeho osobnosti. Vrátil se právě ze své poslední stáže
v Paříži a tak nějak z té tehdejší společnosti Viničních parazitologů vyčníval.
Nemyslím, že to bylo jen kvůli jeho výšce, či zrzavému plnovousu. Vyzařovalo
z něj napětí, nervozita, nadšení a optimismus zároveň. V té době byl plný plánů
a nápadů pro své budoucí projekty (což je ostatně dodnes). Honza si v rámci
laboratoře Profesora Jaroslava Kuldy začal v té době budovat vlastní skupinu
a začal zavádět moderní molekulárně biologické a biochemické přístupy ke
studiu biologie prvoků. Toto zaměření pak přivedlo do jeho skupiny i mě, abych
pod jeho vedením pracovala na své disertační práci. Mohla jsem tak být
svědkem vznikání dnes již etablované a úspěšné laboratoře.
Hlavním zájmem Honzova výzkumu se zpočátku stal metabolismus železa
a význam železa pro biologii trichomonád. Postupem času se ukázalo, že
železné téma může mít daleko širší dosah. Výzkum málo studovaných
organizmů často svádí k tendenci potvrzovat, či vyvracet zda operují stejnými
biologickými principy, které jsou známé u standardních modelů, jako jsou
například kvasinky nebo lidské buňky. Honza těmto svodům nepropadl. Naopak
se mu pomocí jeho výzkumu na trichomonádách a giardiích podařilo navrhnout
hypotézu vzniku tak důležitých organel, jako jsou mitochondrie. “Železné”
proteiny se totiž ukázaly být vhodným markerem pro studium evoluce organel,
jako mitochondrie, hydrogenosomy či mitosomy.
19
foto Helena Kulíková
Pokud někdo z vás někdy pod vedením Jana Tachezyho pracoval, jistě se vám
vybaví hyperaktivní postava, která může během jedné minuty řešit chybějící
či přebývající bandy na gelu, během další jásat nad výborným výsledkem vašeho
kolegy a vymýšlet spoustu hypotéz a dalších pokusů k ověření výsledku,
současně okomentuje (ne)kvalitu výběru reprodukované hudby z rádia
či politickou situaci v Tibetu, během třetí minuty odešle článek vašeho mnohem
úspěšnějšího kolegy či kolegyně pro opublikování v nějakém špičkovém
časopise a v další minutě zjistí, že měl již dané tři předchozí minuty sedět na
jedné z četných rad, kterými je členem, přičemž ještě během odchodu se stačí
podívat, jestli váš méně úspěšný kolega či kolegyně nezkontaminovali velice
vzácný izolát volně žijícího anaerobního prvoka, a v ideálním případě ještě než
se za ním zaklapnou dveře pro vás samotného/samotnou naplánuje nějakou
20
zajímavou zahraniční stáž. Druhý den, když budete probírat váš projekt (těsně
před tím, než odběhne přednášet prvnímu ročníku biologie), zjistíte,
že neexistuje významnější a zajímavější téma, které byste chtěl/a studovat,
jelikož Honza Tachezy umí pro své nápady skutečně nadchnout a studenty
motivovat. Postupem času pak zjistíte, že jeho nápady jsou zajímavé i pro
širokou vědeckou komunitu, jelikož o výsledky jeho výzkumu mají zájem v tak
prestižních časopisech, jako je Nature, Science či PNAS. Někoho může jeho
tempo odrazovat, někoho ubíjet. Ale za jeho zdánlivým chaosem se skrývá
jakýsi řád, který dovede většinu věcí k plánovanému cíli.
Oproti dni, kdy jsem ho viděla poprvé a rokům, kdy jsem s ním pracovala,
je dnes Honza mezinárodně uznávanou autoritou ve svém oboru. Je zván na řadu
významných konferencí, vyučoval na vysoce prestižním kurzu Molekulární
Parazitologie v Marine Biological Laboratory ve Woods Hole, USA, má četné
spolupráce s významnými zahraničními laboratořemi a časopisy se hemží jeho
poznatky. Doposud publikoval 51 prací a podílel se buď jako hlavní editor nebo
spoluautor na dvou zahraničních monografiích. Pro osobní uspokojení je však
vedle publikační aktivity stejně důležitým kritériem i úspěšnost ve vychovávání
nové generace badatelů. Když se podíváte na alumni na webových stránkách
Jana Tachezyho, můžete se přesvědčit, že počet jeho následovníků nebo těch,
kteří ve výzkumu pokračují ať na parazitech, kvasinkách, háďátku, či jiném
systému se s každým rokem zvyšuje.
Vedle svého výzkumu se Honza také usilovně zapojuje do aktivit spojených se
snahami zlepšit podmínky a kvalitu vědy v naší zemi, do čehož mu do budoucna
přeji mnoho sil!
Doc. Štěpánka Vaňáčová
bývalá členka ČPS
PřF MU, Brno
21
Parazitace plotu ve světle globálních změn
z rostlinné říše
I když jsou rostliny na první pohled nudní patroni, najdeme skryté v zeleném
listoví a hnědém kořání různé zajímavé příběhy. Jeden je třeba o tom, jak člověk
stavbou plotu ovlivnil fungování ekosystému lučních rostlin.
Rostliny potřebují nemnoho věcí ke svému životu: kořeny nasávat vodu a v ní
rozpuštěné minerální látky a přístup ke světlu, které jim dodává energii
k zabudování oxidu uhličitého do svého těla – na jejich úspěchu je pak závislé
všechno ostatní: býložravci, masožravci i ti, kteří všechno zase rozloží na
minerální látky, vodu a oxid uhličitý. A abych nezapomněla, také parazité, kteří
se na tomto koloběhu přiživují nehrajíc fér. Na rozdíl od konkurenta, parazit
zneužívá systému a tím na menší náklady má větší zisky; ovšem ubohá
tasemnice bez střeva, klíště bez vašeho podpaží a raflézie bez kořene! Pokud
vím, pouze strukturní parazity můžete úspěšně pěstovat bez hostitele. Jsou to
rostliny, které se "stravují" nezávisle, avšak jejich nekalé praktiky v boji
o nedostatkové zdroje se projevují tím, že využívají jiných rostlin jako podpory
k cestě za sluncem. Parazitují tedy na jejich struktuře a struktury jsou tím dražší,
čím je ve společenstvu větší poptávka, konkurence o světlo. Společenstva
proslulá tím, že tam panuje tuhá konkurence o světlo, jsou také obvykle bohatá
na strukturní parazity – například tropický prales. Ale i u nás na louce nebo na
okraji lesa jich najdete dostatek.
Jaké výhody získávají strukturní parazité? Každí ví, že mají stonky chabé a že
nejsou schopné stát vzpřímeně bez opory. Jejich investice do biomasy stonků
vzhledem k investici do biomasy listů je však stejná jako u ostaních bylin, jenom
jsou s touto biomasou schopny dosáhnout větší výšky, šetří na podpůrných
pletivech. Zajímavé také je, že v konkurenci několika jedinců pnoucích se po
jednom klacku investuje opletník více do pnoucích se prýtů než bez konkurence
– to že je převyšují ostatní rostliny je pro ně právě výzva k růstu.
Každý zná jistě několik způsobů jak si popínavé rostliny zajišťují stabilitu:
mohou to být ovíjivé stonky nebo úponky vzniklé přeměnou listu, zpětné háčky
atp. K adaptacím však patří také "kotvičkovité" listy, které
v
případě pádu liány pomáhají, aby se někde zadržela a nedopadla až úplně na
dno, to by se stalo, kdyby měla listy jako švestka. Listy s kotvovitou bází má
například náš opletník, ale v tropickém pralese jsou mnohem běžnější. Naši
strukturní parazité nemají samozřejmě tak pestré strategie růstu jako ty
z tropického pralesa, kde liánovitý růst může být typický jen pro mladou
rostlinu. Po té, co liána dosáhne slunce v baldachýnu stromových korun, uškrtí
22
svého hostitele, její kořeny obalí kmen hostitele a postupně ho úplně nahradí.
Nakonec tato rostlina vypadá jako spořádaný stromový velikán. Ale nemyslete
si, kokotice, jednoletá nezelená bylina parazitující na nadzemních částech jiných
bylin, je blízká příbuzná strukturních parazitů jako je svlačec rolní nebo opletník
plotní, jen si k té struktuře přidala také minerální živiny a produkty fotosyntézy,
takže teď je z ní takový světle růžový provázek, který kvete a produkuje semena
a jinak se jako klíště drží na ostaních rostlinách.
ilustrace Jitka Klimešová
Nejen že strukturní parazity můžeme úspěšně pěstovat v květináči nebo na
zahrádce nechávajíc je pnout po různých tyčkách, samy bylinné liány naší
přírody si našly zcela spontánně podporu pro svůj růst například na plaňkových
plotech. Dokonce se dá říci, že plaňkové ploty jsou parazitovány častěji než jiné
přirozenější opory, jsou totiž vyšší a liánu nestíní. Strukturní paraziti se jich
zmocnili tak přirozeně, že botanici některým z nich přiznali druhové jméno
“plotní” (vikev plotní, opletník plotní). Člověk tak stavbou plaňkových plotů
ovlivnil už kdysi dávno luční ekosystém a nyní, když stavíme ploty spíše zděné,
ovlivňujeme nejen sousedské vztahy, jak poukazuje Václav Cílek, ale bereme
oporu strukturním parazitům. Ti se budou muset opět spolehnout na rostlinné
hostitele. Vida, jaké netušené důsledky globálních změn…
Doc. Jitka Klimešová
Botanický ústav AV ČR, Třeboň
23
Kamarádi z dovolené
– jsou opravdu tak vzácní?
Většině lidí se při zmínce o parazitech vybaví tasemnice, případně roup
či škrkavka. Představa bílých, nevzhledných a červovitých helmintů je
v povědomí lidí hluboce zakořeněna. Ostatní skupiny parazitů jsou na tom
většinou hůře. Prvoci, ač mnohem nebezpečnější, unikají všeobecnému zájmu
díky své mikroskopické velikosti a těžké uchopitelnosti. Členovci pak bývají
často opomíjeni a mezi parazity se tak nějak nezapočítávají – spíše je chápeme
jako protivnou havěť, nepříjemné trapiče, případně jako nebezpečné přenašeče
infekčních onemocnění.
Jen několik málo zástupců hmyzu naplňuje představu těch „pravých“
parazitů. Zejména ve spojení s cestovní medicínou vzbuzují děs a odpor
původci myiází (též miózí), onemocnění vyvolaných larvami much vyvíjejících
se v podkoží a v dalších tkáních obratlovců. Tato schopnost se u dvoukřídlého
hmyzu vyvinula několikrát, a to nezávisle na sobě. Podle lokalizace v hostiteli
známe myiáze kožní, tkáňové, nosní, ušní, oční, střevní a urogenitální.
U traumatických myiází se vyvíjí větší počet larev v jednom místě a tento typ je
u pacientů z Česka velmi vzácný. U jiných druhů (např. střečci Dermatobia
hominis, bzučivky Cordylobia anthropophaga) se larvy vyvíjejí jednotlivě,
v samostatných podkožních ložiscích (jedná se o tzv. furunkulózní myiáze).
Myiázní mouchy se ekologicky dělí na (i) saprofágní druhy, které mohou
sekundárně napadnout již poškozenou či infikovanou tkáň hostitele (sekundární
myiáze, pseudomyiáze), (ii) fakultativní parazity vyvíjející se saprofágně, avšak
se schopností invadovat tkáň hostitele a (iii) obligatorní parazity, kteří se vždy
živí tkáněmi hostitelů. V oblastech mírného pásu se výjimečně můžeme
u pacientů setkat s traumatickou sekundární myiazí, téměř vždy se však jedná
o atypické případy (zanedbané či mentálně postižené osoby, pacienty
dlouhodobě upoutané na lůžko apod.). Druhy působící u lidí pravé myiáze se na
našem území nevyskytují.
Podobné nepříjemnosti jako kožní myiáze vyvolávají u lidí i písečné
blechy (Tunga penetrans). Jejich samičky žijí v podkoží různých hostitelů
včetně člověka. V době, kdy začínají samičky produkovat svá vajíčka, začíná
ložisko svědit a případné škrábání postiženého místa může napomoci
uvolňování vajíček do vnějšího prostředí. Toto onemocnění zvané jigger
(tungóza) se vyskytuje v řadě zemí tropického a subtropického pásma –
původem je ze Střední a Jižní Ameriky, odkud byla písečná blecha zavlečena
i do oblastí Afriky a indického subkontinentu.
Teprve přechod od ektoparazitického způsobu života (provozovaného
blechami, vešmi, či komáry) do nitra hostitelova těla (myiáze, tungóza), udělal
z těchto členovců „ty pravé“ parazity. Ač je pobodání komáry, přisání klíštěte
24
nebo zavšivení hlavy nepříjemným zážitkem, teprve představa vývoje hmyzího
parazita v našem podkoží či v útrobách zcela naplňuje hluboce zakořeněnou
imaginaci spojovanou s amorální hrůzností parazitů.
Jak často si však z různých zahraničních cest přivážíme pravé myiáze
či písečné blechy? Vzhledem k mé specializaci na parazitické členovce se
dovídám o většině podobných importovaných případů. Často se jedná
o pikantérie popisované následně v článcích o kasuistice, či alespoň
prezentované na různých konferencích. Je pochopitelně velmi obtížné
odhadnout průměrný počet postižení, ale ročně se jedná maximálně o jeden
případ tungózy a jeden až dva případy importované furunkulózní myiáze. Ať tak
či onak, počty jsou to opravdu velmi nízké, a krom své obskurnosti by snad
nestály ani za zmínku. Odpovídají však tato hlášení realitě? Podle mého názoru
i zkušeností nikoli. Jak podkožní myiáze, tak tungóza je dočasné onemocnění
projevující se často jen kožním furunkem, který je sice v některých případech
značně nepříjemný, avšak relativně rychle ustupuje a následně dochází ke
spontánnímu vyhojení (s postupným dozráváním muších larev, které před
kuklením opouštějí svého hostitele, nebo vykladením a odumřením bleší
samičky). Proces samotného zrání muších larev i kladení bleších vajíček je
většinou doprovázen svěděním, a pacient si na cestách v rámci sebeléčby často
podobné zanícené ložisko vymáčkne, a to včetně parazita. To samé může
následovat i po návratu z cest – mějme na paměti, že toto onemocnění je pouze
dočasné. Pak už je pouze otázkou pravděpodobnosti, zda si pacient larvy
či blechy všimne. Larvální stádia L1 a L2 jsou poměrně malá; samičku blechy
naplněnou vajíčky nelze prakticky vyjmout vcelku, a tak po ní většinou zůstane
laikem jen těžko identifikovatelné drť. Zda nalezeného původce uchová a předá
k determinaci, zda se determinace zdaří a zda se dostane parazit nějakým
způsobem „do hlášení“, je věc náhody. Domnívám se, že většina myiází
a tungóz se ztratí „po cestě“. K této domněnce mě vede i několik osobních
zkušeností, kdy si moji blízcí kolegové či spolužáci dovezli z cest písečné
blechy (Indie, Madagaskar, Tanzanie) nebo myiáze (Venezuela). Původce
postižení se nám sice podařilo určit, avšak tyto nálezy se nikdy do oficiálních
hlášení nedostaly. Sám jsem písečné blechy doloval na cestách z nohou svých
spolupoutníků již dvakrát, a to pokaždé v Keni, která se zdá býti pro ně zemí
zaslíbenou a kde je toto onemocnění nazýváno místními obyvateli Do-Do.
Naposledy to bylo loni na podzim, kdy si samička našla typické místo na
kamarádově patě, předtím byla objevena v také typické lokaci, a to pod nehtem
mého kolegy. Loňská cesta po Keni byla ozvláštněna i výskytem tří larev
Cordylobia anthropophaga, jejichž identifikace byla umožněna jen díky
statečnosti nedobrovolné hostitelky, která byla ochotna „přenášet“ larvy i po
jejich odhalení další dva dny, aby povyrostly a přešly do vyššího, pro
determinaci vhodnějšího stádia.
Dr. Jan Votýpka
člen ČPS
25
Mikroskopická diagnostika střevních parazitóz
EHK č. 613
EHK - série č.613 byla rozeslána do 73 laboratoří dne 5.5.2009. Hodnoceno
bylo všech 73 pracovišť na základě výsledků získaných mikroskopickou
diagnostikou dvou vzorků stolice fixované formalinem a tří roztěrů barvených
trichromem nebo hematoxylinem. Maximálně bylo možno získat 4 body za
stolice a 8 bodů za roztěry. K úspěšnému absolvování tohoto kola EHK bylo
zapotřebí dosáhnout ve fixovaných vzorcích 4 body a v roztěrech více než
4 body.
Vzorky fixované stolice obsahovaly: A – vajíčka Ascaris lumbricoides,
B – negativní. Roztěry ze stolice, barvené trichromem a hematoxylinem:
A – cysty Entamoeba coli barvené trichromem, B – cysty Endolimax nana
barvené hematoxylinem, C – cysty Iodamoeba bütschli, cysty Entamoeba
hartmannii a ojediněle i cysty Entamoeba histolytica/dispar (nehodnoceno)
barvené hematoxylinem.
Výsledky:
Stolice: Z celkového počtu 73 hodnocených laboratoří získalo v této části EHK
plný počet bodů 72 (98,6 %) pracovišť a pouze jedna laboratoř, která vajíčka
škrkavek zaměnila za vajíčka měchovců, nesplnila limit.
Roztěry: K maximálnímu zisku 8 bodů se dopracovalo pouze 48 (65,8 %)
pracovišť, 6 bodů získalo 22 pracovišť (30,1 %). Zbývající 3 laboratoře získaly
pouze podlimitní 4, resp. 2 body. Nejtěžší byl vzorek C, pouze 49 laboratoří
(67,1 %) odpovědělo bezchybně. Cysty Iodamoeba bütschli sice určily všechny
laboratoře správně, ale 21 laboratoří (28,8 %) přehlédlo malé cysty Entamoeba
hartmanni a tři laboratoře uvedly místo toho cysty Endolimax nana..
Podrobný rozbor EHK č. 613 a fotografickou dokumentaci najdete na
internetové adrese: http://www.zupraha.cz.
V Praze dne 9. 9. 2009
Dr. Věra Tolarová
člen ČPS
26
Esej na téma imaginární parazit
soutěž
V rámci Cvičení ze základů parazitologie, které probíhalo na Přírodovědecké
fakultě UK v Praze v zimním semestru 2008, dostali studenti možnost napsat
pojednání o parazitovi. Zadání bylo celkem volné – vymyslete si parazita
a popište jeho životní cyklus. Předmět si zapsalo celkem 61 studentů studujících
v 1. – 3. ročníku bakalářského studia. Pouze 11 z nich se pustilo do tohoto
nelehkého úkolu, ale příjemně nás překvapil nejenom výsledek, ale i vysoká
formální úroveň odevzdaných prací. Nebylo vůbec jednoduché vybrat jednu
nejlepší práci, a tak se o první místo této minisoutěže nakonec dělí 3 studenti:
Vojtěch Bráborec (2. ročník): Parazitární sci-fi či pouze další hrátky přírody?
Lukáš Novák (1. ročník):
Ani ryba ani rak – rybovina
Radim Žídek (2. ročník):
Homo sapiens parasiticus
Plné verze všech tří prací jsou k dispozici v elektronické verzi Zpráv, zde jen
malá ukázka představivosti studentů biologie, možná i budoucích parazitologů:
za realizační tým
Dr. Iva Rohoušová
člen ČPS
Vojtěch Bráborec
Parazitární sci-fi či pouze další hrátky přírody?
Vážení a milí čtenáři, rád bych se s vámi podělil o několik poznatků, které v nedávné
době zamotaly hlavy snad všech významných odborníků, kteří se zabývají
parazitologií. Obzvláště tedy těch, kteří se specializují na parazity plazů. Několik
vědců se dokonce domnívá, že nově učiněný objev je vůbec největší raritou za
posledních 50 let! A co že tak význačného to bylo objeveno? Na ostrově Srí Lanka
se podařilo tamním badatelům nalézt zcela nový parazitický druh, který svým
životním cyklem a hlavně způsoby, kterak se chová v definitivním hostiteli, nemá na
naší planetě obdoby. Vzhledem k tomu, že jeho nález je opravdu čerstvou záležitostí,
nebyl tento parazit zatím umístěn na příslušné místo v klasifikaci živočichů a i jeho
název je zatím pouze „pracovní“. Mnoho navíc jsem vám doposud neprozradil, že?
Hned vše napravím. Oním skoro až mytickým parazitem je tzv. Mimic gastrolithus,
jehož jediným hostitelem je krokodýl Crocodylus palustris kimbula a to konkrétně
jedinci žijící na Srí Lance. Jinde ve světě nebyl výskyt Mimic gastrolithus doposud
zaznamenán. To, co všechny zainteresované natolik fascinuje, je parazitova
schopnost napodobovat krokodýlí gastrolity (tedy kameny, které plazům pomáhají
rozmělňovat potravu) .....
27
kalendář akcí
III International Giardia and Cryptosporidium Conference
October 11 – 15, 2009
Orvieto, Italy
www.cryptogiardia09.org
XII. Prowázkove dni
22. – 23. října 2009
Komárno
předběžné přihlášky posílejte na adresu:
[email protected] (Doc. Milan Nikš)
58th ASTMH Annual Meeting
November 18 – 22, 2009
Washington DC, USA
www.astmh.org
57th ESA Annual Meeting (Entomological Society of America)
December 13 – 16, 2009
Indianopolis, Indiana, USA
www.entsoc.org/am/fm/2009/
Tropical Medicine Expedition
Kenya
January 17 – 29, 2010
Uganda
February 14 – 26, 2010
Tanzania March 14 – 26, 2010
www.tropmedex.com
28th Annual Meeting of the European Society for Paediatric Infectious
Diseases (ESPID)
May 4 – 8, 2010
Nice, France
www.kenes.com/espid
XII. International Congress of Parasitology
August 15 – 20, 2010
Melbourne, Australia
www.icopaxii.org
28
Děkuji všem, kteří přispěli do těchto Zpráv
psaným textem, fotografiemi nebo kresbou.
Své příspěvky, komentáře, ohlasy a podněty
posílejte na adresu redakce
[email protected]
Česká parazitologická společnost
Sídlo společnosti:
Katedra parazitologie
Univerzita Karlova v Praze
Přírodovědecká fakulta
Viničná 7, 128 44 Praha 2
Výbor společnosti:
předseda:
RNDr. Libor Mikeš, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 819, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
místopředseda:
RNDr. Oleg Ditrich, CSc.
Biologické centrum AV ČR, v. v. i.
Parazitologický ústav, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice
tel. 387 775 420, e-mail: [email protected]
tajemník:
RNDr. Ivan Čepička, Ph.D.
Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 842, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
hospodář:
RNDr. Věra Tolarová, CSc.
ZÚ se sídlem v Praze, parazitologické oddělení
Rajmonova 1199/4, 180 00 Praha 8
tel.: 286 889 229, e-mail: [email protected]
členové:
RNDr. Eva Nohýnková, Ph.D.
RNDr. Petr Kodym, CSc.
Redakce Zpráv České parazitologické společnosti:
RNDr. Iva Rohoušová, Ph.D.
Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2
tel. 221 951 814, fax 224 919 704, e-mail: [email protected]
Internetová stránka společnosti:
http://www.parazitologie.cz