Jak „dýchá" včelstvo v zimě

Jak „dýchá" včelstvo v zimě
L e o š D vo r s k ý
Zima - období, kterého se mnozí včelaři bojí jen proto, že nevědí, které procesy se ve včelstvu
odehrávají. O zimování toho bylo napsáno mnoho. U nás se však většinou jedná o stará včelařská
dogmata, která vycházejí z toho, že včela potřebuje v zimě totéž co člověk, tedy teplo. Právě proto u nás
probíhají nekoneční diskuze o tom, jaký význam má např. tepelná izolace úlu v zimě apod. Je to jeden
z momentů, který nás brzdí a brání vzniku moderních včelařských provozů. Stále neuvažujeme
podnikatelsky. Podnikatele úspory sice také zajímají, rozhodující pro něj ale je především to, co může
získat. Svět však toto, pro nás asi věčné dilema, již dávno vyřešil.
Veškeré propočty a teorie zdůrazňující význam izolace vycházejí z hlediska technického, a nikoliv
biologického. Ignorují izolační schopnosti včel samotných a také neberou vůbec v úvahu vliv slunečního
záření na zimování a životní pochody včelstva v tomto období (např. přítomnost zimního plodu).
Představují zcela jednostranný pohled na problematiku zimování a zdůrazňují především „úspory", ke
kterým, v případě početně slabých včelstev a vhodného mikroklimatu stanoviště, může skutečně i v
některých případech docházet.
V y c h á z í s e z d e z p ř e d p o k l a d u , ž e v č e l y v y h ř í v a j í c e l ý p r o s t o r . Te n t o p ř e d p o k l a d p a k m á z a n á s l e d e k
chybné výpočty tepelných ztrát a přecenění izolace. Další chyba tohoto pohledu je v tom, že nebere
úvahu při odstraňování oxidu uhličitého a vodních par kinetickou teorii plynů, tj pohyby molekul různých
plynů. Ano, nechápeme, jak „dýchá" včelí chomáč v zimě. Včelstvo pro svůj život i spotřebu zásob
potřebuje kyslík. V důsledku toho vzniká oxid uhličitý a vodní pára. Kinetická teorie plynů říká, že ve
směsi plynů je tlak roven součtu tlaků, který by vyvíjel každý jednotlivý plyn, kdyby ostatní nebyly
přítomny. Uvědomme si, že vodní pára není voda rozpuštěná ve vzduchu. Molekuly vzduchu a vodní páry
mohou být přítomny v témže prostoru a přitom se nemusí navzájem ovlivňovat. Z toho plyne, že ke vzniku
vlhkosti dochází tam, kde je málo prostoru, takže tlak plynu nemůže být vyrovnán difúzí. Podobná
situace je třeba ve sklepních prostorách. V horní části, kde je tepleji, jsou suché a ve spodních, kde je
chladněji, je vlhko. Kinetická teorie plynů však dokazuje, že ve spodní i horní části takovéhoto prostoru
musí být přítomno stejné množství vody. Vodní pára se do prostoru rozptyluje bez ohledu na teplotu.
To t o j e p r o p o c h o p e n í z i m o v á n í v č e l s t v a v e l i c e z á s a d n í a v y p l ý v á n á m z t o h o , ž e p r o z d á r n é z i m o v á n í
j e d ů l e ž i t é m í r n é p r o u d ě n í v z d u c h u v z i m o v a n é m p r o s t o r u . N e s m í m e t o v š a k z a m ě ň o v a t s p r ů v a n e m . Te n
je totiž spolu s vlhkostí, jak vyplývá z předešlého, největším nepřítelem včelstva v zimě. Úkolem včelaře
tedy je, aby v zimě včelstvu zajistit bezprostřední, avšak bezprůvanové napojení na vnější prostředí.
Včelstva vždy zimovala i ve velkém prostoru (volný prostor, skalní dutiny a potom i dutiny stromů) a
j e j i c h p ř i z p ů s o b i v o s t s e f o r m o v a l a t é m ě ř 1 2 0 m i l i ó n ů l e t . To b y c h o m m ě l i b r á t p ř i s v ý c h ú v a h á c h o
zimování v potaz. Proudění v úle vytvářejí i samotné včely. Chladný vzduch vniká do úlu česnem,
postupně se ohřívá na okraji včelího chomáče. Do chomáče je včelstvem nasáván v oblasti jeho styku
se zásobami. Dýcháním vznikají nové plyny, tj. oxid uhličitý a vodní pára, které se musí dostat z úlu ven.
V následujících řádcích a nákresech se pokusím znázornit tři základní schémata zimování a také
proudění vzduchu, resp. plynů ve včelím obydlí.
1 . Z a s í ť o va n é d n o ( s p o d n í č e s n o p o d c h o m á č e m ) s n e p r o d yš n ým s t r o p e m
Ta k t o j s o u z i m o v á n a z p r a v i d l a v č e l s t v a p o č e t n ě v e l m i s i l n á . J e - l i c h o m á č d á l e o d s t r ů p k u , j e v ý h o d n ě j š í
drátěné dno a spodní větrání. Chomáč v zimě nerušeně postupuje vzhůru. Horní odvětrání v tomto
případě není tak důležité (ale někdy trochu nemůže být na škodu, záleží na mikroklimatu stanoviště). Na
obrázku č. 1 je vidět, jak studený vzduch (modré šipky) stoupá postupně vzhůru. Na okrajích chomáče
s e č á s t e č n ě o h ř í v á ( z e l e n é š i p k y ) . V p r o s t o r u s t y k u v č e l s e z á s o b a m i j e n a s á n c h o m á č e m . O xi d u h l i č i t ý
a část vodní páry (červená šipka) za minimální podpory včel, klesají k drátěnému dnu, kudy odcházejí
1
v e n . O xi d u h l i č i t ý j e t ě ž š í n e ž v z d u c h . J e t o p r o v č e l y m i n i m á l n ě e n e r g e t i c k y n á r o č n é . S t u d e n ý v z d u c h
se drží pod chomáčem, včelstvo je v suchu. Prakticky zde nedochází ke kondenzaci vodních par na stěn á c h ú l u . Te n t o z p ů s o b z i m o v á n í j e v h o d n ý p r o v o l n é r o z m í s t ě n í v č e l s t e v a n í z k é t e p l o t y . Ú l y s e v č e l s t v y
je třeba chránit proti průvanu a větru. Pod chomáčem je třeba mít dostatečný prostor (vysoké dno nebo
n í z k é d n o + n í z k ý n á s t a v e k ) . To t o z i m o v á n í j e j a k á s i n a p o d o b e n i n a z i m o v á n í v č e l s t e v v e s k a l n í d u t i n ě .
2 . P e vn é d n o a p r o d yš n ý s t r o p ( h l a v n í č e s n o p o d c h o m á č e m )
Na obrázku č. 2 je znázorněn případ, kdy včelstvo zimuje se spodním pevným dnem a prodyšným
s t r o p e m . Ta k é v t o m t o p ř í p a d ě s t o u p á s t u d e n ý v z d u c h k o l e m c h o m á č e s m ě r e m k z á s o b á m , o d k u d j e
c h o m á č e m n a s á v á n . Ta k é v t o m t o p ř í p a d ě k y s l i č n í k u h l i č i t ý a v o d n í p á r y o d c h á z e j í s t ř e d e m c h o m á č e k e
dnu. Zde ale mnohem větší množství vodní páry odchází spolu s teplejším vzduchem směrem nahoru a
odvětrávají se. Pokud by strůpek nebyl prodyšný, docházelo by k plesnivění plástů, včelstvo by
obklopoval studený a vlhký vzduch. Podobná situace by nastala, kdyby nebyla otevřena očka ve vyšších
polohách úlu. Stejně jako v dutině stromu i zde k eliminaci vlhkosti velice pomáhá velký prostor.
N a j a ř e j e v h o d n é n a h r a d i t p r o d y š n ý s t r o p f ó l i í , a b y v č e l y m o h l y v y u ž í t m e t a b o l i c k o u v o d u . Ta k t o m ů ž e
zimovat i včelstvo ve střední síle.
3. Horní česno nad nebo v úrovni chomáče
Tř e t í m o ž n o s t í , j a k d o b ř e z i m o v a t i s l a b š í v č e l s t v a , j e z i m o v a t s h o r n í m č e s n e m , u k t e r é h o j e z i m n í
chomáč téměř po celou dobu zimování. Tento způsob je také výhodný v případě, že se včelstvo nachází
blíže strůpku (např. zimování v jednom nástavku). Horní větrání a prodyšný strop je pak výhodou.
Zásoby v tomto případě jsou uloženy v zadní části plástů a někdy i částečně pod chomáčem.
Je to jakási napodobenina přirozeného včelstva v dutině stromu, kde se chomáč nachází pod nebo na
úrovni česna. Horní česno, případně i prodyšný strůpek zajistí odchod vodních par a suché zimování.
Slabší včelstvo se s vlhkostí v zimě vyrovná mnohem hůře než včelstvo početně silné. Pro takovéto
včelstvo je to prakticky ideální varianta. Zde však někdy může hrozit více zplesnivění spodních plástů,
zvláště, je-li prostor malý. Staleté zkušenosti včelařů ukazují též to, že horní česno podporuje jarní
rozvoj a také rojení. Není jistě bez zajímavosti, že v oblastech, kde se včelařilo a včelaří na roje (oblasti
2
vřesovišt), mají úly (košnice) horní česna.
Není třeba připomínat, že na obrázcích je znázorněno jen to nejzákladnější proudění plynů, které vzniká
„dýcháním" včelího chomáče.
Pozornému čtenáři neuniknou možné varianty jak při zimování, tak při tlumení kleštíkovitosti. Kvůli
zjednodušení není znázorněno proudění mezi očky po přední stěně úlu, ani mezi drátěným dnem a
česnem apod. Znalost proudění plynů v úlovém prostoru můžeme dobře využít i při ošetřování proti
kleštíkovi. Je jen škoda, že tyto zákonitosti nejsou zohledněny v současné metodice.
Pro zdárné zimování je dobře, aby se s polohou hlavního česna nehýbalo po dodání zásob. Poloha česna
je rozhodující pro ukládání zásob. Pokud je to nutné, pak jen tak, aby se proudění vzduchu a jeho
případná regulace příliš nenarušila, nebo zásadně nelišila od původního. V období klidu je každá
takováto změna pro včelstvo zbytečnou zátěží.
Nezapomínejme tedy, že veškerý život včelstva začíná a někdy i končí na česně.
Cílem tohoto článku bylo, na zjednodušených příkladech, trochu poodhalit roušku tajemství nad tím, co
se ve včelstvech děje v zimním období, jaké proudění plynů vyvolává dýchání včelího chomáče. Síla a
kondice včelstva, velikost prostoru, uložení, kvalita a množství zásob, proudění plynů, mikroklima
stanoviště, toto jsou hlavní atributy zimování, které je třeba pochopit. V článku jsem se zaměřil pouze
na jeden z nich. Protože jde o velmi obsáhlou tématiku, věřím, že jednoduché obrázky umožní lepší
pochopení podstaty věci.
Pro pochopení rozdílnosti přístupů k zimování a včelaření uvedu několik číselných údajů. Podle Budela
potřebuje včelstvo zúžené v zimě na 6 rámků (tj. cca 0,5 - 0,75 kg včel, tedy cca 5000 až 7500 včel) při
t e p l o t ě 0 °C 1 5 g z á s o b d e n n ě , p ř i t e p l o t ě - 2 0 °C 3 8 g z á s o b d e n n ě . P o d l e p r ů k o p n í k a „ s t u d e n é h o "
z i m o v á n í C o r k i n s e , s p o t ř e b u j e 1 k g v č e l p ř i t e p l o t ě 0 °C a s i 4 0 g d e n n ě a p ř i - 2 0 °C a s i 2 0 g z i m n í c h
zásob denně. Přitom se jedním kg včel rozumí včely ze zimního včelstva o váze 3 kg, tedy cca 30 000
jedinců.
Pro ekonomiku našich provozů je však důležité jedno. Zimním ztrátám je třeba předcházet, resp. je
p ř i j m o u t j i ž n a p o d z i m . U š e t ř í m e s i s t í m s p o u s t u z b y t e č n ě v y n a l o ž e n é h o č a s u n a j a ř e , a t í m i p e n ě z . To
má význam pro zájmové i komerčně zaměřené včelaře.
I n g . L e o š D vo r s k ý
l e o s d vo r s k y@ t i s c a l i . c z
3
4