Vývojové trendy ekologického zemědělství

Transkript

Vývojové trendy ekologického zemědělství
Vývojové trendy ekologického zemědělství
Šárka Vondrášková
Obsah
Úvod.............................................................................................................................................................................. 3
Ekologické zemědělství v Evropě................................................................................................................................. 4
2002.................................................................................................................................................................... 4
2003.................................................................................................................................................................... 4
2004.................................................................................................................................................................... 6
2005.................................................................................................................................................................... 8
2006.................................................................................................................................................................. 13
Ekologické zemědělství ve státech Evropské unie..................................................................................................... 16
Belgie................................................................................................................................................................. 16
Česká republika................................................................................................................................................. 16
Dánsko............................................................................................................................................................... 26
Estonsko ........................................................................................................................................................... 27
Finsko................................................................................................................................................................ 28
Francie............................................................................................................................................................... 28
Irsko................................................................................................................................................................... 31
Itálie................................................................................................................................................................... 32
Kypr................................................................................................................................................................... 33
Litevsko............................................................................................................................................................. 33
Lotyšsko............................................................................................................................................................ 34
Lucembursko..................................................................................................................................................... 34
Maďarsko ......................................................................................................................................................... 34
Malta . ............................................................................................................................................................... 35
Německo............................................................................................................................................................ 35
Nizozemsko ...................................................................................................................................................... 40
Polsko................................................................................................................................................................ 41
Portugalsko ....................................................................................................................................................... 42
Rakousko........................................................................................................................................................... 42
Řecko................................................................................................................................................................. 43
Slovensko.......................................................................................................................................................... 44
Slovinsko........................................................................................................................................................... 46
Španělsko........................................................................................................................................................... 47
Švédsko............................................................................................................................................................. 48
Velká Británie.................................................................................................................................................... 49
Ekologické zemědělství ve státech mimo Evropskou unii......................................................................................... 52
Moldavsko......................................................................................................................................................... 52
Norsko............................................................................................................................................................... 52
Rumunsko......................................................................................................................................................... 53
Švýcarsko.......................................................................................................................................................... 53
Ekologické zemědělství v neevropských státech . ..................................................................................................... 53
USA................................................................................................................................................................... 53
Rusko................................................................................................................................................................ 56
Čína................................................................................................................................................................... 57
Závěr........................................................................................................................................................................... 57
Literatura..................................................................................................................................................................... 57
Úvod
Ekologické zemědělství prodělalo během posledních několika desítek let dramatický vývoj co do průběhu i objemu.
V režimu ekologického zemědělství se celosvětově obhospodařuje více než 31 mil. ha půdy. Největší
plocha obhospodařovaná tímto způsobem se nachází v Austrálii (12,1 mil. ha), následuje Čína (3,4 mil. ha)
a Argentina (2,8 mil. ha). Německo se celosvětově umístilo na sedmém místě (800 000 ha.). Největší část
ekologicky obhospodařovaných ploch se nachází v Oceánii (39 %), následuje Evropa (21 %), Latinská
Amerika (20 %), Asie (13 %), Severní Amerika (4 %) a Afrika (3 %).
Pokud se jedná o podíl ekologicky obhospodařované plochy z celkové zemědělské půdy, jsou na vrcholu
alpské země, jako je např. Švýcarsko s více než 10 %, podobně jako skandinávské země. Německo je se.
4,5 % v mezinárodním porovnání na třinácté příčce.
Plochy obhospodařované v systému ekologického zemědělství v porovnání s minulým rokem vzrostly
o více než 5 mil. ha.
Hodnota globálního biotrhu v roce 2004 byla vyčíslena na 23,5 mld. EUR, přičemž většina bioproduktů
se prodává v Evropě a Severní Americe. Razantně se budou rozvíjet také trhy v dalších zemích, jako jsou
Brazílie či Blízký východ.
V současnosti je evropské ekologické zemědělství v ostatním světě uznávanou alternativou ke konvenčnímu zemědělství. Patří k hlavním pilířům trvale udržitelného zemědělství. V posledních letech zaznamenalo v evropských státech značný rozvoj. Trvale se zvyšuje počet Evropanů, kteří upřednostňují zemědělské produkty získávané z ekologického zemědělství před produkty z konvenčního zemědělství. Nedávné
krize, které se týkaly potravin (BSE, dioxiny, PCB aj.), přispěly k tomu, že se ekologická produkce v řadě
evropských zemí zvýšila.
V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. Nyní se nachází na špičce mezi novými zeměmi EU a patří na přední světové místo
v rozsahu ploch zařazených do ekologického hospodaření, které činí přibližně 6 % celkové výměry zemědělské půdy (průměr zemí EU činí přibližně 4 %). Tento podíl je sice poměrně vysoký, produkčních ploch
je však minimum.
Klíčovou roli pro rozvoj českého ekologického zemědělství (EZ) hraje zejména Společná zemědělská
politika EU (SZP). Ta se více zaměřuje na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochrany přírody
a rozvoje venkova na úkor dotování zemědělské nadprodukce formou přímých plateb.
Po vstupu České republiky do EU (1. 5. 2004) konečně nastal rozmach ekologického zemědělství.
Dochází k integraci zemědělství do společné zemědělské politiky EU. Příslušná legislativa ČR se sloučila
s nařízením Rady (EHS) č. 2092/1991 ze dne 24.6.1991.
Ministerstvo zemědělství v roce 2004 vypracovalo Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství
do roku 2010, který navazuje na aktuální vývoj v této oblasti v EU a podporuje rozvoj těch oblastí, které
nejsou zatím rozvinuty dostatečně. Do roku 2010 předpokládá rozšíření ekologicky obdělávaných ploch na.
10 % zemědělské půdy a také rozšíření pěstování tržních plodin. Hlavním cílem je řešení vztahu ekologického zemědělství k životnímu prostředí a pohodě zvířat, posílení informovanosti a důvěry spotřebitele,
podpora zpracování bioproduktů a marketingu atd.
Ekozemědělství je dnes v ČR stabilizovaným zemědělským systémem na vysoké úrovni. Počet farem
se zvyšuje a roste i odbyt, ale ve srovnání s ostatními zeměmi EU ne všechny oblasti rozvoje ekologického
zemědělství jsou rozvinuty dostatečně. Je to např. trh s produkty ekologického zemědělství, zatím omezený
je sortiment biopotravin, spotřebitelská veřejnost nemá dostatek informací o biopotravinách a ekologickém
zemědělství obecně, je žádoucí podpořit rozvoj výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství.
Stát, respektive ministerstvo zemědělství a ministerstvo životního prostředí, budou muset přijít s novými
impulsy, pokud chtějí dosáhnout cílů, jež jim ukládá Akční plán. Bude třeba nastartovat některé progra-
my cílené především na spotřebitele, například informační a vzdělávací kampaň o EZ a biopotravinách.
Významnou roli v dalším vývoji pravděpodobně sehrají obchodní řetězce.
Tento informační přehled se pokouší o shrnutí vývojových trendů, které nastaly v několika málo posledních letech v Evropě a zejména v ČR a které naznačují směry, jimiž se pravděpodobně bude ubírat ekologické zemědělství v budoucnu.
Ekologické zemědělství v Evropě
2002
Během let 1982–2002 se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy v Evropě rozšířila ze 100 000 ha.
na 5,5 mil. ha. V roce 2002 tvořila 3,4 % celkové výměry zemědělské půdy (je započítána výměra půdy
všech tehdejších členských států, včetně těch, které k EU přistoupily v r. 2004).
Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech a i když se v posledních letech
tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládala další rozšíření podílu ekologicky
obdělávané půdy proti tehdejšímu stavu o 3–5 %.
Mezi členskými státy EU byla však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná. V Rakousku,
Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku byl sektor ekologického zemědělství relativně nejsilnější – provozovalo
se na 6–8 % veškeré zemědělské půdy těchto zemí. Na druhé straně Řecko a Portugalsko bylo teprve na
začátku prosazování ekologického zemědělství a podíl ekologicky obdělávané půdy zde byl vcelku zanedbatelný.
V nových členských státech EU pokročil rozvoj ekologického zemědělství nejdále v ČR, kde podíl ekologicky obdělávané půdy tvořil 5 % (vyšší než je průměr EU). Na Maltě se naproti tomu ekologické zemědělství vůbec neprovozovalo. Rozšíření EU slibovalo nové podněty pro růst ekologického sektoru, protože
tehdejší extenzivnější zemědělství v řadě nových členských států usnadňovalo konverzi konvenčních metod
na ekologické hospodaření a byly zde tudíž menší rozdíly mezi výrobními náklady mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Pokud jde o spotřebu biopotravin, prodávala se téměř polovina světové produkce
těchto potravin na trzích EU. Nejvíce biopotravin se spotřebovalo v Německu a Velké Británii. Za rok 2002
se na trzích EU prodaly biopotraviny v hodnotě 10 mld. EUR, avšak vzhledem k některým strukturálním
problémům (např. svoz ekologicky vyrobeného mléka a jeho zpracování) a určitému množství nadměrné
nabídky museli ekozemědělci v Rakousku, Německu, Dánsku a Švédsku prodávat určité množství ekologických produktů jako běžné produkty, i když na jejich výrobu byly vyšší náklady.
2003
Hlavní legislativní základnou pro ekologické zemědělství v EU je nařízení 2092/91, které bylo přijato.
a zaváděno od roku 1993 všemi členskými státy. Cílem tohoto legislativního dokumentu je poskytnutí
záruk a ochrany pro ekologické zemědělce i pro spotřebitele v EU. Nařízení zahrnuje rostlinné a živočišné
produkty, krmiva a zpracované potraviny prodávané jako ekologické.
V pravidlech EU byla stanovena minimální doba dva roky pro konverzi konvenčního zemědělství na
ekologické. Pro rostlinnou produkci stanoví nařízení 2092/91 podmínky hospodaření s půdou, horní limity
používání chemických prostředků ochrany rostlin, limity aplikace hnojiv a specifikaci využívání mikroorganismů. Nařízení z roku 1991 bylo doplněno v roce 1999 předpisy pro živočišnou produkci a řada členských států přijala pro národní ekologickou produkci přísnější kritéria, než jsou povinná minimální kritéria
stanovená příslušným legislativním aktem EU. Hospodářská zvířata musí mít možnost výběhu na volný
prostor a je také stanoven limit pro intenzitu chovu. Dále jsou stanovena jednotná pravidla pro krmiva
(musí být vyrobená ekologicky), prevenci zvířecích nemocí a veterinární péči. Jsou také stanoveny přísné
normy pro ustájení a poutání zvířat, přičemž se musí dbát na zajištění pohody zvířat (standardy welfare).
Farmářům se poskytují rady jak pečovat o zvířata, aby se zajistilo, že se adaptují na požadované environmentální podmínky. Pro chov včel jsou stanovena speciální pravidla.
Počet registrovaných ekologických farem a výměra ekologicky obdělávané půdy v EU-25 *)
Rakousko
Belgie
Kypr
Česko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Německo
Řecko
Maďarsko
Irsko
Itálie
Lotyšsko
Litva
Lucembursko
Malta
Nizozemsko
Polsko
Portugalsko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko certifik.
Švédsko ostatní
Velká Británie
EU-25
Počet registrovaných ekolog. farem
podíl z počtu
1995
2002
farem 2002
(%)
9 713
18 576
9,33
160
710
1,15
–
45
–
141
717
1,87
640
3 714
6,40
50
583
1,46
1 599
5 071
6,26
3 231
11 288
1,70
**)
11 248
15 626
3,31
165
6047
0,74
50
995
2,57
238
923
0,65
4 656
49 489
2,30
50
352
...
9
594
0,88
12
48
1,60
0
0
0
455
1 560
1,53
225
1 977
0,09
73
1 059
0,25
40
88
1,17
20
1 150
1,34
753
16 521
1,28
1 507
5 268
6,50
390
14 000
17,28
655
4 057
1,74
36 080
160 458
1,72
Ekologicky obdělávaná půda (ha)
podíl .
1995
2002
z plochy půdy
2002
9 713
18 576
9,33
2 179
4 874
1,78
–
166
0,12
15 667
235 136
5,50
20 090
178 360
6,74
1 600
30 263
3,02
20 340
156 692
7,06
87 829
517 965
1,86
**)
461 546
696 978
4,06
591
289 944
0,81
6 400
103 671
1,77
5 460
29 850
0,67
88 437
1 168 212
8,94
1 250
16 935
0,68
148
13 685
0,39
497
2 004
1,57
0
0
0
11 150
42 610
2,10
3 540
53 515
0,29
3 060
85 912
2,22
14 724
49 999
2,04
100
15 404
3,18
11 674
665 055
2,54
36 674
214 120
6,97
7 867
200 000
6,51
30 992
724 523
4,59
879 096
5 549 873
3,36
počet farem a plocha půdy certifikované i ve fázi přechodu dohromady; údaje vždy na konci kalendářního roku
z toho 6 157 farem a 126 385 ha se nachází ve fázi konverze
(Data dodaná členskými státy do 16. 3. 2004)
*)
**)
Nařízení EU také určuje podmínky označování ekologických produktů, kontrolní opatření a pravidla
zpracování ekologických produktů. Pokud jde o import ekologických produktů, mohou být na trzích EU
prodávány jen ty, které jsou označeny jako ekologické s ověřením jejich ekvivalence s předpisy EU a kromě toho EU povoluje dovozy podle seznamu autorizovaných zemí, které mohou volně vyvážet ekologické
produkty na trhy EU na základě vlastností shodných s předpisy EU.
V roce 2003 bylo přijato nařízení 1452/2003 vyžadující od všech členských států EU, aby od ledna 2004
disponovaly databází pro ekologická osiva. V roce 1999 bylo zavedeno logo ekologických produktů a navíc
mnohé členské státy mají pro svoje ekologické produkty také svá národní loga.
V Evropě se i v roce 2003 stále zvyšovaly ekologicky obhospodařované plochy. Nárůst plochy a podniků, narůstající trh a zvyšující se výzkumné aktivity byly více politicky podporovány. Německý Výzkumný
ústav ekologického zemědělství (FiBL) představil v únoru roku 2005 na kongresu biopotravin BioFach
aktuální údaje.
Podle Výzkumného ústavu ekologického zemědělství a welšského Welsh Institute of Rural Sciences.
v EU a v zemích Evropské zóny volného obchodu EFTA ekologicky hospodařilo v roce 2003 více než.
151 000 ekologických podniků na více než 5,8 mil. ha. To bylo 3,4 % zemědělské užitkové plochy.
Výzkumný ústav ekologického zemědělství odhadoval, že růst ekologického zemědělství se udrží.
i v dalších letech. K nárůstu významně přispíval Evropský akční plán ekologického zemědělství a další
agrárně politická opatření. Výzkumný ústav ekologického zemědělství ale kritizoval akční plán, že nedefinuje jasné cíle a nemá k dispozici finanční prostředky k realizaci. Avšak signální účinek akčního plánu pro
ekologické zemědělství jako důležitá součást agrární politiky EU se nesmí podceňovat.
Obrat ekologických produktů se v roce 2003 zvýšil o 5 % a dosahoval 10,5–11 mld. EUR. Německo bylo s 3,1 mld. EUR největším trhem. Vedoucí silou na celosvětovém trhu s ekologickými produkty.
a v Evropě bylo Švýcarsko. Zde se ročně vydalo za ekologické produkty 100 EUR na osobu.
Dalším důležitým motorem nárůstu ekologického sektoru byl výzkum. V Evropě výzkum ekologického
zemědělství vykročil jasně vpřed. Každým rokem se odhadem investovalo až 80 mil. EUR. V čele bylo
Německo, kde byl výzkum ekologického zemědělství ročně financován částkou cca 19 mil. EUR. Z toho.
7 mil. pocházelo z programu Spolkové republiky „Ekologické zemědělství“.
Důležitým úkolem výzkumu ekologického zemědělství je upozornit na jeho přínos k řešení problémů
nedostatečné kvality potravin, nesprávné výživy, nadváhy a vysokých nákladů na zdravotnictví.
Největší veletrh biopotravin v Evropě BioFach je zajímavou příležitostí pro uzavírání kontraktů, ale také
pro setkávání lidí zabývajících se ekologickým zemědělstvím, výrobou a prodejem biopotravin a samozřejmě spotřebitelů a přátel biopotravin.
V roce 2003 představilo své výrobky na výstavě BioFach v německém Norimberku přes 2 000 firem.
z 56 zemí světa a výstavu navštívilo téměř 30 000 návštěvníků.
2004
Evropská komise oznámila, že v lednu 2004 se bude konat v Bruselu veřejné jednání o budoucnosti
ekologického zemědělství. Toto shromáždění mělo upravit cestu pro nový Akční plán EU na pozvednutí
sektoru ekologického zemědělství a zmapovat oblasti, pro něž má bruselská exekutiva připravit legislativní návrhy. Zemědělský komisař Franz Fischler prohlásil, že diskuse by se měla soustředit na zvyšování produkce, zlepšení marketingu, spolehlivější zjistitelnost původu biopotravin, ekologickou autenticitu.
a zejména diskutovanou otázku koexistence mezi organickými plodinami a jejich konvenčními a geneticky
modifikovanými protějšky.
Akční plán ještě nebyl zveřejněn. Představitelé Komise byli opatrní pokud jde o sporné otázky kolem
Akčního plánu a váhali s vyjádřením názoru na hotové znění před konzultacemi s veřejností. Komise se
zatím neshodovala s Itálií a Rakouskem v otázce, jak se nejlépe vypořádat s problémem koexistence ekologického a konvenčního zemědělství. Oba státy preferovaly jednoznačnou legislativu platnou pro celou
EU, zatímco Komise dávala přednost delegování odpovědnosti na národní vlády, které by přišly s vlastním
řešením.
Dne 1. května 2004 bylo do EU přijato deset nových zemí a tím by mohlo být přivítáno 75 mil. nových
konzumentů biopotravin. Otevřením hranic dostal odbyt bioproduktů v těchto východoevropských a jihoevropských zemích zcela nové impulzy. Zatímco v lidnatém Polsku (38 mil.obyv.) bylo kolem 200 obchodů
s ekologickými potravinami, na Maltě (0,4 mil. obyv.) jich bylo teprve pět. Také v oblasti ekologického zemědělství jsou značné rozdíly. Zatímco v ČR již podíl celkové ekologické výměry dosahoval 6 %,.
v Polsku to bylo teprve 0,36 % (53 000 ha). Díky podpoře ekologického zemědělství a prodeje ekologických produktů Evropskou Unií lze očekávat v dalších letech výraznou míru zvyšování.
Evropská komise v červnu roku 2004 přijala „Evropský akční plán pro organické potraviny
a zemědělství“. Jeho cílem je umožnit průběžný rozvoj organického zemědělství v EU. Komise předložila seznam 21 konkrétních zásadních opatření, jako např. zlepšení informovanosti o organickém zemědělství, nasměrování podpory z veřejných finančních zdrojů prostřednictvím programů rozvoje venkova,
zlepšení výrobních norem a posílení výzkumu. Plán reaguje na rychlý nárůst počtu zemědělců hospodařících organickým způsobem a na silnou poptávku ze strany spotřebitelů v posledních letech. Vychází.
z rozsáhlých diskusí s členskými státy a zainteresovanými stranami včetně internetové diskuse v roce 2003,
projednání na slyšení v lednu 2004 a schůzek se zástupci členských států a zainteresovaných skupin. Akční
plán byl předložen na dalším zasedání Rady pro zemědělství.
Akční plán ale neměl k dispozici vlastní finanční prostředky. Komise očekávala, že cíle se převedou
pro plánované akce příslušných služeben komisí. Od předepsaného užívání loga EU pro bioprodukty se
upustilo.
V Bruselu se konal v listopadu 2004 seminář pod názvem “Organic Food and Farming research in Europe”. Organizátorem byla Evropská komise, generální ředitelství pro výzkum. Byl to druhý seminář na toto
téma. První se uskutečnil v září 2002.
Cílem semináře bylo zhodnotit současnou situaci ve výzkumu zaměřujícím se na ekologický způsob
hospodaření a na biopotraviny a identifikovat oblasti, ve kterých by se mohla zlepšit spolupráce mezi jednotlivými zeměmi. Na internetové stránce Evropské komise jsou k dispozici komplexní informace z tohoto
semináře, včetně klíčových prezentací: Výzkum biopotravin a ekologického zemědělství v 6. rámcovém
programu výzkumu a technologického vývoje v EU; Evropský akční plán pro biopotraviny a ekologické
zemědělství; „CORE Organic“ – výzkumný projekt EU. V konsolidované zprávě ze semináře jsou k dispozici tyto informace: současné výzkumné aktivity, hlavní výzkumná střediska a přední vědečtí pracovníci, současné a plánované financování výzkumu, spolupráce jednotlivých evropských zemí na společných
výzkumných projektech, doporučení pro prioritní oblasti výzkumu a pro lepší spolupráci mezi zeměmi.
V březnu 2004 odstartoval projekt EU pro kvalitu potravin z ekologického zemědělství QLIF (Quality Low Input Food). Tímto projektem rozloženým na období pěti let EU podporuje 32 veřejných.
a soukromých ústavů a malé a střední podniky s cílem zlepšení kvality ekologických potravin a zajištění
dalšího pokroku v inovacích v ekologickém zemědělství. Patří do 6. rámcového výzkumného projektu EU
na téma kvalita potravin a bezpečnost potravin. Vypracovávají se důležité otázky z rostlinné a živočišné
výroby (včetně zdravotního stavu zvířat) a zpracovávání jejich produktů. Zvláštní zřetel je brán na chování
spotřebitelů a vliv kvality potravin na lidské zdraví a zdraví zvířat. Kriticky se zde posuzují ekologické,
sociální a ekonomické vlivy ekologického zemědělství. Velká pozornost je věnována realizaci výsledků.
a dialogu mezi různými aktéry (výrobci, zpracovatelé, obchod, svazy). Projekt se koordinuje z univerzity.
v Newcastle a FiBL (německý Výzkumný ústav ekologického zemědělství).
V květnu 2004 byl v Budapešti založen Mezinárodní svaz prodejen biopotravin ORA (Organic Retailers
Association). Zakládajícími členy byl Svaz bioprodejen BNN Německo, Svaz bioprodejen VNOe – Rakousko, Pro-Bio prodej a marketing, Svaz obchodníků s biopotravinami MBE Maďarsko a Svaz ekologických
zemědělců Ekotrend Slovensko. ORA je mezinárodní organizace specializovaných maloprodejců biopotravin, která zastřešuje národní svazy specializovaných bioprodejců na celém světě. Jejím hlavním cílem
je zajistit spotřebitelům biopotraviny z certifikovaných specializovaných bioprodejen s kvalifikovaným
odborným poradenstvím a kompletním sortimentem bioproduktů.
Veletrh biopotravin BioFach v roce 2004 v německém Norimberku obsadilo celkem 1 882 výrobků ze
67 zemí světa.
České společnosti měly i v tomto roce slabé zastoupení. Jedinou českou expozicí byl Svaz ekologických
zemědělců Pro-Bio a firmy Sluneční brána a Racio. Svazová expozice zahrnovala výrobky devíti ekozemědělců.
V rámci veletrhu se uskutečnilo sympozium o ekozemědělství v EU a akčním plánu, kterého se zúčastnili ministři zemědělství z dvanácti evropských zemí a více než 300 expertů. Zemí roku se na veletrhu stalo
Nizozemí a nejvyšší ocenění „Produkt roku“ získala tyčinka „Latte Macchiato“ od německé firmy Rapunzel Naturkost. Podle odborných studií je na světě ekologicky obhospodařováno více než 24 mil. ha půdy..
S největší rozlohou nyní vedou Austrálie, Argentina a Itálie.
Ekozemědělce trápí výkupní ceny biomléka a biomasa, což se projevilo na snížení příjmů farmářů. Celkový obrat na trhu s biopotravinami i přesto v roce 2003 dosáhl asi 23 mld EUR, z toho více než polovina
připadla na USA.
Na konci roku 2004 bylo v EU-25 zaregistrováno více než 5,7 mil. ha půdy, která byla obdělávána podle
zásad ekologického zemědělství, což představovalo 3,4 % celkové plochy zemědělské půdy. Na této půdě
hospodařilo asi 145 095 zemědělských podniků, tj. 1,6 % všech zemědělských podniků. Tento souhrn údajů
za celou EU je pouze orientační, protože některé členské státy nedodaly údaje o stavu ke konci roku 2004,
ale o rok starší.
Ve srovnání s rokem 2002 se zvýšila plocha ekologicky obhospodařované půdy v EU-25 o 2,4 %, ale
počet registrovaných ekologických farem klesl o 9,3 %.
Ke zvýšení počtu farem a obhospodařovaných hektarů v EU-25 od roku 2002 do roku 2004 došlo hlavně
na základě rozšíření EU o deset nových členských států. Ve „staré“ patnáctce členských států se rozsah půdy
registrované v systému ekologického zemědělství zvýšil ve srovnání s předchozím rokem jen málo. Počet
ekofarem se snížil hlavně ve skupině EU-15, a to především kvůli výraznému úbytku těchto farem v Itálii.
Mezi členskými státy EU-25 byly značné rozdíly, pokud jde o rozsah ekologického zemědělství. Největší počet farem a hektarů byl zaznamenán v Itálii, kde se nacházela jedna pětina ekologicky obdělávané
půdy a téměř jedna čtvrtina ekofarem z EU. Pokud jde o relativní význam ekologického zemědělství, vedlo
jednoznačně Rakousko, kde bylo uznáno jako ekologických 9,5 % všech zemědělských podniků, které
obhospodařovaly 12,9 % celkové zemědělské půdy v zemi.
Ve čtyřech státech EFTA, které stojí mimo EU (Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko) bylo 32,2 %.
farem uznáno jako ekologické a jejich podíl na celkové zemědělské půdě představoval 26,4 %. Rovněž ve
Švýcarsku byl podíl půdy a podniků hospodařících v režimu ekologického zemědělství relativně vysoký.
a předstihoval průměr EU-25.
2005
V roce 2005 byl zahájen výzkumný projekt, který měl vypracovat doporučení k přepracování vyhlášky
EU č. 2092/91, která je podkladem pro ekologické zemědělské hospodaření v Evropě. Projekt by měl postavit do popředí biologické hodnoty a principy, vytvořit databázi pro různé standardy a vypracovat doporučení pro dosažení nezávislosti na konvenčních krmivech a osivu. V pracovní skupině, která spolupracuje na
zlepšení a harmonizaci evropské ekologické vyhlášky, je také zastoupena skupina IFOAM (Mezinárodní
federace hnutí ekologického zemědělství).
Evropský parlament se zabýval Akčním plánem pro ekologické zemědělství a přijal k němu několik
doporučení. Doporučení jsou shrnuta ve čtrnáctistránkové zprávě, v níž se mj. píše o plánovaných marketingových opatřeních pro zákazníky nakupující biopotraviny ve velkém. Tato opatření se mají zaměřit
především na veřejné stravování ve školství. Komise ovšem neposkytne na zavedení plánu žádný finanční
rozpočet a doporučuje, aby se pro rok 2006 uvažovalo o samostatném rozpočtu pro navrhovaná opatření
Akčního plánu poté, kdy budou zjištěny konkrétní požadavky a potřeby členských států EU. Evropská komise přijala 21. prosince 2005 návrh nového nařízení o ekologickém zemědělství, jehož
cílem je větší srozumitelnost pro zemědělce i spotřebitele.
Nová pravidla budou jednodušší a umožní jistou dávku flexibility při zohledňování regionálních rozdílů
v podmínkách i podnebí.
Producenti ekologických potravin si budou moci vybrat, zda použijí logo EU pro ekologické produkty.
Jestliže se rozhodnou nepoužít ho, musí být jejich produkty označeny jako EU – ekologické. K oprávněnosti tohoto označení, musí nejméně 95 % konečného produktu pocházet z ekologického zemědělství.
Jako ekologické nemohou být označeny produkty obsahující geneticky modifikované organismy (GMO),
s výjimkou produktů obsahujících až 0,9 % GMO v rámci náhodné kontaminace.
Dovozy organických produktů by mohly být povoleny, pokud splňují normy EU nebo poskytují rovnocenné záruky ze zemí jejich původu.
Nové nařízení reaguje na závěry Rady z října 2004 ohledně Evropského akčního plánu pro potraviny
pocházející z ekologického zemědělství a pro ekologické zemědělství z června 2004, který přináší celkovou
strategickou představu o příspěvku ekologického zemědělství ke společné zemědělské politice.
Pokud jde o dovozní režim, budou se nové předpisy používat od 1. ledna 2007 a navrhuje se, aby nové
nařízení vstoupilo v platnost dnem 1. ledna 2009.
V roce 2005 se Evropský parlament ve svém dokumentu zabýval návrhy Akčního plánu Evropské unie
pro ekologické zemědělství a v několika bodech upřesnil plán Komise. Uváděla se například plánovaná
opatření na podporu prodeje pro velkospotřebitele. Ta by se měla zaměřit především na veřejné jídelny.
v oblasti školství. Dále parlament bral na vědomí, že Komise nepovažuje za nutné, aby se dávaly k dispozici prostředky pro změnu plánu. Doporučení poslanců EU zněla, že podle analýzy potřeby členských
států na rok 2006 by jednotlivé státy měly finanční prostředky na zvýšení podílu biopotravin ve školních
jídelnách hledat ve svých státních rozpočtech.
Evropská unie má zájem na tom, aby zemědělství znečišťovalo životní prostředí co nejméně. Kontrolované ekologické zemědělství je jasným a komplexním řešením i pro zlepšení jeho kvality včetně kvality
vodních zdrojů.
Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje. Zasaženy jsou zdroje pitné vody, která se stává strategickou surovinou.
a do intenzivně využívaných zemědělských oblastí se musí přivádět ze stále větších vzdáleností. Znečištěny
jsou vodní plochy a toky, o čemž svědčí řada případů úhynů ryb, kontaminace sedimentů či eutrofilizace
vodních nádrží. Přebytek dusíku dodávaného do půdy ve formě hnojiv, který rostlin nevyužijí a je z půdy
vyplaven do vody, představuje 45 kg N/ha. Nejzávažnější je však kontaminace vod sloučeninami dusíku.
a fosforu (podíl zemědělství činí 40 % u dusíku a 32 % v případě fosforu). Kontaminace pesticidy je rovněž závažným problémem. Vody jsou znečišťovány nejen chemickou ochranou rostlin, ale i haváriemi při
výrobě pesticidů, jejich skladování, přepravě a likvidaci nepoužitých zásob.
Evropská unie zásadně změnila od roku 2003 svou zemědělskou politiku (Reforma SZP), což bylo vyjádřeno v Agendě 2000. Dotace jsou vypláceny nezávisle na množství produkce a jejich poskytování je podmiňováno dodržováním Správné zemědělské praxe, která se snaží plošně o to, aby evropské zemědělství
produkovalo kvalitní a bezpečné potraviny a co nejméně znečišťovalo životní prostředí.
K dosažení těchto cílů EU vydala řadu nařízení a směrnic. Ve vztahu k ochraně vod jsou to například.:
► Směrnice Rady 91/676/EHS – tzv. Nitrátová směrnice, která řeší zejména ochranu povrchových a podzemních vod dusičnany ze zemědělských zdrojů. Nařízením vlády ČR č. 103/2003 Sb. byly stanoveny tzv. zranitelné oblasti a vypracovány Akční programy týkající se především pravidel pro aplikaci.
a skladování hnojiv.
► Nařízení Rady (ES) 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci SZP a režimy podpor pro zemědělce. Jedním z hlavních principů tohoto nařízení je tzv. „cross compliance“ – křížová shoda. Jedná se o to, že zemědělec dostane přímou platbu pouze v případě, že plní
požadavky na ochranu životního prostředí (18 směrnic EU, které mimo ŽP postihují i oblast zacházení
se zvířaty – welfare).
V konvenčním ani v integrovaném zemědělství nejsou přijata jasná a striktní pravidla, která by vylučovala používání průmyslových hnojiv a syntetických pesticidů. Ekologičtí zemědělci si však sami již před
několika desítkami let stanovili přísná pravidla, jejich dodržování logicky vede k menšímu zatížení životního prostředí. Tato pravidla byla v EU uzákoněna nařízením Rady č. 2092 v roce 1991.
Nejdůležitější na celém systému ekologického zemědělství je jeho komplexnost. Nejsou-li např. povoleny žádné herbicidy, musí ekofarmy dbát na prevenci (střídání plodin, včasná příprava půdy, nahrazení
agrochemie mechanickými zásady). Takto může ekofarmář hospodařit pouze v rozměru, který zvládne.
Obdobně je to i s výživou a ochranou rostlin a chovem hospodářských zvířat – ekozemědělství nefunguje
v obrovských celcích, nelze využívat monokultur ani úzké specializace podniků.
Ekologické zemědělství má řadu pozitiv, která se promítají kromě ochrany životního prostředí i do
jiných oblastí – kvalita potravin, welfare zvířat, rozvoj venkova. Vliv ekologického zemědělství na kvalitu
povrchových i podzemních vod zkoumalo mnoho výzkumných projektů v Evropě i USA. Výsledky 40 uz-.
návaných výzkumných prací v roce 2003 srovnával dr. Haas z univerzity v Bonnu a zjistil, že 28 prací
nezvratně prokázalo, že vyplavování dusičnanů je při ekologickém hospodaření výrazně nízké v porovnání
se zemědělstvím konvenčním. Tento fakt dokazují i dánské výzkumy (např. Kristensen v roce 2003).
Více informací lze najít v odborné studii Přínos ekologického zemědělství pro kvalitu podzemních.
a povrchových vod, vypracované v rámci Dunajského regionálního programu (DRP – UNDR – GEF) svazem PRO-BIO.
Výzkumná jednotka pro ekonomiku amerického ministerstva zemědělství (USDA – ERS) uveřejnila
v srpnu roku 2005 článek, ve kterém porovnává politiku EU-15 a USA v oblasti ekologického zemědělství
a to z hlediska ekologického hospodaření na půdě a trhu výrobků z ekologického zemědělství.
Zatímco trh s ekologickými potravinami je z hlediska maloobchodního prodeje v EU a USA téměř stejně
veliký, zemědělský sektor se značně liší. Státy EU-15 mají více ekologicky obdělávané půdy a více subjektů hospodařících podle zásad ekologického zemědělství než USA. Vlády USA a EU také přijaly značně
odlišné politické přístupy k tomuto sektoru – EU aktivně podporuje růst sektoru ekologického hospodaření
pomocí různých politik, které mají zvýšit množství půdy obdělávané ekologicky, podporuje výzkum, vzdělávání a trh. V USA se převážně zastává princip volného trhu.
V září 2005 se uskutečnila v Yorku ve Velké Británii 19. konference členů EURAGRI (European Agricultural Research Iniciative) na téma „Předjímání budoucnosti: politika pro evropské zemědělství založená
na znalostech“. EURAGRI je mezinárodní platforma Evropské unie pro politické a exekutivní organizace
působící v oblasti potravinářské a zemědělské politiky a výzkumu.
Mezi stěžejní referáty, které na této konferenci zazněly, patřily např.:
► Evropský akční plán pro ekologické potraviny a zemědělství (Evropská komise).
► Zpráva o zemědělství a zemědělském výzkumu v rámci reformy SZP (Evropský parlament, Výbor pro
zemědělství a rozvoj venkova). ► Znalost představuje klíčovou roli pro konkurenceschopnost a trvalou udržitelnost (Agri-Food Industries & Rural Economies).
V roce 2005 se Evropská Letní Akademie Ekologického Zemědělství – Bioakademie 2005 konala na
přelomu června a července, tradičně v Lednici na Moravě. Zúčastnilo se jí více než dvě stovky účastníků
z osmnácti zemí Evropy, včetně nečlenských zemí EU. Bioakademii 2005 pořádalo PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců spolu s partnery z ČR a zahraničí.
Zástupce Ministerstva zemědělství ČR informoval o novém vlastnictví známky BIO, která označuje
produkty ekologického zemědělství. Původní vlastník KEZ o.p.s. (kontrolní a certifikační organizace pro
ekologické zemědělství) převedla známku i pravidla pro její používání na stát, resp. MZe ČR. Zároveň MZe
ČR přebrala nejen samotnou známku, ale také aktivity s ní spojené, např. celostátní propagaci biopotravin.
V roce 2005 MZe ČR podporovalo českou národní expozici ekologického zemědělství na mezinárodním
veletrhu BioFach v německém Norimberku. S dalšími subjekty byl připravován Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství, na který proběhla velká mediální kampaň v září. Dále informoval o vyplacení až
jedné miliardy korun na podporu marketingu a zpracování biopotravin v letech 2004–2006.
Zástupce Ministerstva životního prostředí ČR zdůraznil podporu MŽP ČR ekologickému hospodaření
formou vědy a výzkumu a spolupráce s dalšími subjekty. Jako příklad uvedl první a druhý díl učebnice ekologického zemědělství, který právě vyšel. Rovněž MŽP ČR spolupracuje s MZe ČR ve speciální pracovní
skupině pro realizaci Akčního plánu rozvoje EZ. Mimo jiné si postěžoval, že na ekozemědělce jsou kladeny
stále větší administrativní požadavky, jedním z nich je nově zavedený plán HACCP.
Dále vystoupil zástupce Ministerstva zemědělství Slovenské republiky, která byla spolupořadatelem
Bioakademie. Připomenul stav ekologického zemědělství na Slovensku, kde v roce 2005 tvořila ekologicky
obhospodařovaná půda 4,5 % celkové výměry hospodářské půdy, tj. 213 ekologických podniků s meziročním nárůstem 75 %. Dále informoval o schválení Akčního plánu pro ekologické zemědělství do roku 2010
na Slovensku.
Rakousko – leader ekologického zemědělství v EU, které v roce 2005 ekologicky hospodařilo na 14,5 %
celkové zemědělské půdy, zde mělo také svého zástupce z ministerstva zemědělství a lesnictví, životního
prostředí a vodního hospodářství. Ten se zaměřil na finanční podporu ze strany státu. Stát v roce 2004 pod10
pořil ekologické zemědělství 19,6 mil. EUR a do výzkumných programů vložil 1,2 mil. EUR. Připomněl
významná rozhodnutí rakouské vlády týkající se zákazu produkce GM plodin, která současně ovlivnila.
i rozhodování v dalších evropských zemích.
Součástí programu Bioakademie 2005 byl workshop, který proběhl na téma Akční plán rozvoje ekologického zemědělství v povodí Dunaje. Navazující odborný program byl zaměřen na témata – nechemická
ochran rostlin, zdraví zvířat v ekologickém zemědělství a rozvoj a podpora ekologického zemědělství v
rámci EU. Vystoupilo zde mnoho odborníků z různých evropských zemí. Program byl zakončen odbornou
exkurzí po českých i zahraničních ekofarmách a ekologicky hospodařících podnicích. Polská Nadace Krzyżowa pro evropské porozumění a Mezinárodní centrum pro ekologické zemědělství střední a východní Evropy EkoConnect z Drážďan uspořádaly v listopadu 2005 v Krzyżowe v Polsku
konferenci o ekologickém zemědělství ve střední Evropě. Konference se zúčastnilo více než 50 účastníků
z Polska, Německa, ČR, Rakouska a Ukrajiny.
Zástupce EkoConnectu z Drážďan představil současné rozdíly v ekologickém zemědělství a především
ve výrobě a spotřebě biopotravin mezi západní a východní Evropou a jejich možné vyrovnání do 10 let.
a rovněž pojednal o mezinárodním projektu, podporovaném v rámci Interreg III–A z Evropského fondu
regionálního rozvoje, týkajícího se opatření na posílení spolupráce v oblasti ekologického zemědělství
v sasko-dolnoslezském příhraničním regionu (např. pořádáním setkání saských a slezských ekofarmářů,
výrobců a prodejců a také zprostředkováním 3–6měsíčních praxí na ekofarmách nebo ve výrobních závodech v sousedním státě pro mladé lidi ve věku 16–25 let).
Zástupci Vysoké školy zemědělské ve Varšavě přednášeli o chemickém složení a příznivém vlivu biopotravin na lidské zdraví (mj. obsahují více vitaminů a fenolů působících protirakovinně) o ekologickém
zemědělství a trhu s biopotravinami v Polsku. Další polští přednášející referovali o změně konvenčního
hospodaření na ekologické, o kontrolní organizaci AgroBioTest z Varšavy a o polské účasti na největším
veletrhu bioproduktů a biopotravin BioFach v německém Norimberku v roce 2006. Dále vedoucí svídnické
pobočky polské banky BGZ informoval o možnostech úvěrů pro ekologické zemědělce a dotací na úroky.
z těchto úvěrů, takže úroky činí přijatelných 3–5 %. Kromě toho se velmi zvýšily dotace ekozemědělcům.
z evropských fondů po vstupu Polska do EU.
Představitel saského ministerstva zemědělství referoval o státní podpoře ekologického zemědělství.
v Sasku a vicemaršálek Dolnoslezského vojvodství představil program rozvoje ekologického zemědělství
ve vojvodství Dolní Slezsko.
V Polsku se v porovnání s ČR neobhospodařovalo tolik zemědělské plochy ekologicky (asi 70 000 ha,
tj. jen 0,5 % z celkové výměry zemědělské půdy), z čehož ale více než třetinu tvořila pole nebo sady a vinice. Bioprodukty se vyvážely do západní Evropy, odkud se importovaly hotové biopotraviny. Zpracování.
a distribuce biopotravin byly v Polsku stejně jako v ČR zatím nedostatečné. Na rozdíl od ČR se biopotraviny dosud neprosadily ve větší míře v polských sítích obchodních řetězců. Polští ekofarmáři a zpracovatelé
nebyli dostatečně sdruženi, aby mohli být partnery velkým nadnárodním obchodním řetězcům, které si
kladly mnohdy nesplnitelné podmínky. Biomaso bylo možno dokonce dostat převážně jen na ekofarmách
přímo u ekozemědělců, neboť tam existovala pouze dvoje ekologická jatka. V Polsku neexistovalo jednotné označení biopotravin, takže se zákazníci mnohdy mylně domnívali, že kupují certifikovanou potravinu.
z certifikovaných produktů ekologického zemědělství (v Polsku bylo 6 soukromých kontrolních a certifikačních organizací). Ke spotřebitelům biopotravin v Polsku patřili podobně jako v ČR zejména mladé rodiny s dětmi s vyšším vzděláním ve větších městech. Biopotraviny byly k dostání hlavně ve specializovaných
obchodech zdravé výživy.
Zástupce saského sdružení ekozemědělců Öko – Bauernhöfe Sachsen přednášel o výkupu, zpracování,
prodeji a distribucí rostlinných bioproduktů.
Představitel ukrajinských ekologických zemědělců z Kyjeva informoval o situaci v ekologickém zemědělství na Ukrajině, kde hospodařilo pouze 72 velkých ekofarem na 250 000 ha půdy, zejména na kvalitní
černozemi. Velké sovětské kolchozy byly tehdy privatizovány, takže se průměrná plocha ekofarem zmenšovala. Většina ukrajinských bioproduktů se exportovala do západních zemí (EU, USA, Kanada). Ukrajina
11
zatím nepřijala žádný zákon o ekologickém zemědělství, nebyla určena kontrolní organizace pověřená
státem, avšak bioprodukty a biopotraviny certifikovala soukromá holandská organizace. Na Ukrajině se
v ekologickém zemědělství angažovali také Švýcaři (FiBL) a Dánové. Biopotraviny (zejm. z EU) byly.
v ukrajinských městech jen velmi zřídka k dostání. Ukrajina má ovšem do budoucna velký potenciál rozvoje ekoprodukce, a to až na 23 mil. ha půdy, samozřejmě nikoli v okolí Černobylu.
Zástupce ČR představil mimo jiné euronovelu českého zákona o ekologickém zemědělství, Akční plán
českého ministerstva zemědělství na rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 a Evropský akční plán.
Zástupce rakouské obchodní společnosti z Vídně informoval o exportu a importu rostlinných konvenčních i ekologických produktů v Evropě. Zmínil se o tom, že nyní si ani tak nekonkurují v bioprodukci
členské státy EU, jako je třeba čelit stále většímu dovozu levnějších bioproduktů z Číny, Argentiny či Brazílie. Proto je nutná spolupráce členských států EU v zájmu posílení pozice evropské bioprodukce a trhu.
s biopotravinami.
Ústav zemědělské ekonomiky (LEI) Wageningen v Nizozemsku prováděl srovnávací výzkum ekologických a konvenčních farem specializovaných na mléko a polní plodiny v Dánsku, Rakousku, Itálii.
a Finsku. Poukázal na skutečnost, že ekonomický výnos z ekologického zemědělství závisí mj. na stanovišti podniku.
Nejlepší výsledky vykázali výrobci v Rakousku, kde rodinné farmy získaly za biomléko příjem 47,80 EUR.
z každých 100 kg vyrobeného mléka. To je více než desetinásobek příjmu ekologických farem v Dánsku,
přičemž dánští ekologičtí farmáři dostávají za prodané mléko na domácím trhu o 17,6 % vyšší cenu než
rakouští výrobci. Příčinou tak dobrých výsledků rakouských podniků jsou především podstatně vyšší dotace ekologických zemědělců. Zatímco rakouští výrobci biomléka chovají v průměru jen 12 dojnic, v Dánsku.
je to 76 dojnic. Značné rozdíly v hospodářských výsledcích existují mezi farmáři hospodařícími podle ekologických zásad a konvenčními farmami. Ekologické farmy v Rakousku specializované na výrobu mléka
realizovaly v letech 2000–2002 roční průměrný důchod 30 800 EUR, zatímco konvenční podniky vyrábějící mléko jen 25 100 EUR. V Dánsku byl rozdíl v hospodářských výsledcích poněkud menší – ekologické
podniky vykázaly průměrný roční důchod 16 100 EUR a konvenční podniky 15 100 EUR. Ekonomické
výsledky rakouských farem specializovaných na ekologickou rostlinnou výrobu byly rovněž silně ovlivněny poskytovanými dotacemi.
Kromě toho k relativně lepším výsledkům přispěly také příjmy z vedlejšího podnikání, především.
z organizování rekreace na selském dvoře a agroturistiky. Ekofarmy v tomto odvětví dosáhly ročního průměrného důchodu 43 900 EUR a v přepočtu na hektar využívané zemědělské půdy 41,6 EUR. Podstatně
horší hospodářské výsledky vykázaly ekofarmy v Dánsku a Itálii. Dánští ekofarmáři v odvětví rostlinné
výroby vykázali 700 EUR ztráty a italští ekofarmáři realizovali v průměru zisk 24,7 EUR/ha a 10 600 EUR
na podnik.
Mezinárodní veletrh biopotravin a bioproduktů BioFach, který se konal v roce 2005 v německém
Norimberku, překonal v počtu vystavovatelů o 7 % ročník 2004. Biopotraviny a bioprodukty zde vystavo-.
valo 2 035 subjektů ze 70 zemí světa. Vystavovatelská plocha překročila 33 500 m2, veletrh navštívilo na
30 000 návštěvníků. Dominantou veletrhu se stal vinařský pavilon a expozice Země roku, Brazílie se svou
produkcí kávy, kakaa, čokolády, exotického ovoce, třtinového cukru aj.
Čeští výrobci a producenti se představili ve společné národní expozici na ploše 80 m2. Společnou národní expozici českého ekologického zemědělství a jeho produktů připravil PRO-BIO Svaz ekologických
zemědělců. Česká expozice lákala především stylovým netradičním řešením a vzhledem, který přitahoval
milovníky přírodních materiálů.
Národní prezentace nabídla obecné informace o situaci v ČR a představila především konkrétní výrobce a zpracovatele biopotravin. Své výrobky zde prezentovala řada firem: Country Life s.r.o. (velkoobchod s biopotravinami rostlinného původu), Pro-Bio s.r.o. (výrobce bio obilných výrobků, polotovarů atd.),
Úsovsko a.s. (výrobce bio müsli tyčinek), Biopreparáty s.r.o. (biologická ochrana rostlin). Ve sdružené
expozici se návštěvníci mohli seznámit s výrobky menších producentů: SIVO s.r.o. (výrobce rostlinných
biopomazánek), biofarma Sasov (dodavatel surovin pro výrobu biouheráku, který získal ocenění „Česká
12
biopotravina roku 2004“), Bedřich Plíšek (pěstitel bioovoce), ekofarma Pollau (výrobce biovína a bylin),
Sluneční brána, s.r.o. (výrobce biočajů a bylin), Natural Jihlava (výrobce biocereálních výrobků), Mlékárna
Varnsdorf s r.o. (výrobce biosýra eidamského typu). S velkou oblibou se setkaly ochutnávky vybraných
českých biopotravin, k dispozici byl široký výběr informačních a propagačních materiálů, expozici zdobily
živé květiny a byliny z ekofarmy Mlýnec. Česká republika nechyběla ani na odborném programu veletrhu.
Celkové náklady na českou expozici činily 943 808 Kč.
Čeští ekologičtí zemědělci chtějí v duchu této konkurenceschopné a úspěšné expozice pokračovat.
i v příštích letech, avšak vzhledem k finanční náročnosti expozice tohoto stylu a rozsahu je zapotřebí vynaložit větší finanční prostředky. Svaz PRO-BIO a také samotní ekologičtí zemědělci nejsou dosud schopni
hradit náklady spojené s realizací takovéto expozice z běžných zdrojů. Byť se do poslední chvíle o možnostech financování intenzivně jednalo, kompetentní instituce o podpoře nedokázaly včas rozhodnout.
2006
Nařízení EU o ekologickém zemědělství, zveřejněné v prosinci roku 2005, vzbudilo u odborníků rozpaky. Návrh je podle nich neakceptovatelný z hlediska formy i obsahu.
Organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movement), se k návrhu vyjádřila
slovy, že je „značně nedostatečný“ a kritizovala zejména krátký čas, který Komise dala k projednání návrhu
(jednání se měla dokončit do června) a dále nedostatečné zapojení veřejnosti do jeho projednávání. IFOAM
zdůraznila, že přijetí návrhu by výrazně poškodilo budoucí vývoj ekologického zemědělství a trhu s biopotravinami v Evropě. Řada připomínek vzešlých od ekologických zemědělců z praxe nebyla respektována.
a do návrhu zapracována.
Navrhované principy a nový systém kontroly a certifikace směřují k produktově orientovanému přístupu
a odklánějí se od přístupu orientovaného procesově, který je srdcem ekologického zemědělství a biopotravin. Tyto principy vedou k nadměrné regulaci.
Dalším problémových místem je návrh přenesení rozhodovací moci z národních států na „řídicí výbor“
pod kontrolou Komise. Příspěvek a možné posílení vlastní odpovědnosti ekologického sektoru na všech
úrovních (od místních až po mezinárodní) byl ignorován až diskriminován ve prospěch centrální regulace.
Komise navrhovala zrušení privátních certifikačních značek a jejich nahrazení jednotným celoevropským značením. Dále navrhovala rozmělnění pravidel GMO v oblasti biopotravin tím, že navrhla povolit
kontaminaci až do výše 0,9 % GMO v biopotravině, přičemž současný stav nepovoluje žádnou kontaminaci. Biopotraviny by tak ztratily jedinečnou výsadu, kterou pro zákazníky mají – tj. nulový obsah genově
upravených surovin.
Následující přehled podává informaci o výzkumných projektech Evropské unie odporovaných z prostředků Evropské komise:
► QUALITY LOW INPUT FOOD
Jde o integrovaný projekt, který byl spuštěn v průběhu 6. rámcového programu výzkumu podporovaného Evropskou komisí. Cílem projektu je zvýšit kvalitu a bezpečnost potravin a snížit náklady na
produkci ekologických potravin a potravin s „nízkými vstupy“. Projekt byl zahájen v březnu 2004 a na
jeho řešení se podílí 31 evropských partnerů zabývajících se různými vědními disciplínami.
► CORE ORGANIC
Koordinace evropského transnárodního výzkumu zaměřeného na ekologické potraviny a zemědělství.
Projekt byl iniciován jako součást „European ERA – NET Scheme“. Dosud je do projektu zapojeno.
11 zemí.
► ORGANIC REVISION
Cílem projektu je poskytovat doporučení pro vytváření legislativy EU zaměřené na ekologické zemědělství.
13
►
►
►
►
►
►
►
►
►
►
►
EISFOM
Evropský informační systém o trzích s ekologickou produkcí.
SAFO
Trvalé zdraví zvířat a bezpečnost potravin při ekologickém způsobu hospodaření.
EU – CEE – OFP
Další vývoj politiky zaměřující se na ekologické hospodaření v Evropě se zvláštním důrazem na rozšiřování EU.
REPCO
Náhrada fungicidů s obsahem mědi při produkci vinné révy a jablek v Evropě novými opatřeními
k regulaci plísně révové (Plasmopara viticola) a strupovitosti jabloně způsobené vřeckatou houbou
(Venturia inaequalis).
ENVIRFOOD
Systém produkce potravin příznivý pro životní prostředí – požadavky na šlechtění rostlin a produkci
semen. Cílem projektu je dosáhnout společného postupu šlechtitelů rostlin, producentů semen a specialistů na testování odrůd v Pobaltských zemích.
ORGAP
Evropský akční plán ekologických potravin a hospodaření – vytvoření kritérií a postupů pro hodnocení.
CHANNEL
Otevírání kanálů komunikace mezi asociovanými kandidátskými zeměmi a EU ekologickém způsobu
hospodaření.
INTERCROP
Pěstování cereálií a luštěnin na zrno pro zvýšenou produkci, regulaci plevelů, vyšší kvalitu produktů.
a zamezení ztrát dusíku v evropských systémech ekologického hospodaření.
ORGANIC INPUTS EVALUATION
Harmonizované a standardizované postupy hodnocení produktů na ochranu rostlin, hnojiv a přípravků
na zlepšení půdy s využitím v ekologickém zemědělství.
BLIGHT – MOP
Vytvoření systémového přístupu k regulaci plísně bramborové při ekologické produkci brambor
v EU.
ORGANIC HACCP
Doporučení pro řetězec výroby, distribuce a spotřeby s cílem zvýšit bezpečnost a kvalitu certifikovaných ekologických potravin.
V květnu 2006 se v Odense v Dánsku se poprvé uskutečnil společný kongres zaměřený na ekologické
potraviny a ekologické zemědělství. Během kongresu byly prezentovány výsledky výzkumných projektů
financovaných z prostředků EU zaměřených na ekologické potraviny a ekologický způsob hospodaření.
Uvedený kongres se uskutečnil ve spolupráci s „Danish Organic Congress“, který se koná vždy po dvou
letech. V rámci kongresu se uskutečnila výstava technologií a výrobků souvisejících s ekologickými potravinami a ekologickým hospodařením.
Evropská unie vypsala program podpory z oblasti Věda a výzkum také na ochranu životního prostředí
a ochranu přírody.
Mezi hlavní cíle patří:
► Zachování a zlepšení ekologicky hodnotných životních prostorů (včetně přirozených lesů a vodních
toků a jejich funkčnosti).
► Odstranění ekologických škod a ochrana půdy, vody a ovzduší (včetně rekultivace zatížených oblastí),
flóry a fauny.
► Odbourání a zamezení neekologickým aktivitám.
► Zlepšení přeshraniční spolupráce v ochraně přírody a životního prostředí.
► Podpora přeshraniční spolupráce v ochraně přírody a životního prostředí (například opatření v oblasti
druhové ochrany, ochrany biotopů, revitalizace, sanace a trvalé péče a prevence ekologických škod).
14
►
►
►
►
►
►
►
Výstavba ekologických zařízení a zařízení ochrany přírody a odpovídajících institucí a organizací.
Podpora likvidace odpadních vod a odpadů a odstraňování starých ekologických zátěží.
Podpora národních a přírodních parků a dalších chráněných oblastí.
Podpora využívání ekologických postupů (například využívání obnovitelných druhů surovin.
Šetrné využívání zdrojů energií, využívání alternativních zdrojů energií.
Zlepšení ekosystémů vodních toků a přeshraničních opatření v oblasti léčivých pramenů.
Podpora v oblastech environmentálního výzkumu, environmentálního managementu, ekologického
vzdělávání, osvěty a informací a monitoringu životního prostředí.
► Podpora studií a koncepcí.
O tyto podpory mohly žádat nestátní neziskové organizace, kraje, obce a různé organizace.
Minimální výše finančních prostředků na projekt byla 310 000 Kč, maximální výše dotace byla až 75 %
uznatelných nákladů.
Veletrh biopotravin BioFach, který proběhl od v únoru 2006 v německém Norimberku, potvrdil stále
rostoucí zájem o biopotraviny. Tohoto ročníku se zúčastnilo 2 089 vystavovatelů (2 045 v roce 2005) a navštívilo jej 37 426 návštěvníků (33 002 v roce 2005). Více než třetina zájemců o novinky na biotrhu přijela
ze zahraničí, nejvíce z Rakouska, Polska, Holandska, Itálie, Švýcarska, Francie, Španělska a Velké Británie.
Nejvíce vystavovatelů bylo tradičně z Německa (715), dále z Itálie (273), která se příští rok stane „Zemí
roku“, následovalo Španělsko (189) a Francie (110).
Poprvé se na BioFachu představila v samostatné expozici nazvané Vivaness přírodní kosmetika a tento
nápad se setkal u návštěvníků s obrovským úspěchem. Hitem veletrhu se stala také „vinařská hala“, kde
návštěvníci mohli ochutnat stovky biovín z celého světa.
Polsko, které bylo tentokrát „Zemí roku“, ohromilo skokem, který jejich ekologické zemědělství.
a výroba biopotravin za rok udělaly. V polském stánku se představilo 40 vystavovatelů a řada z nich nabídla
vskutku skvělou kvalitu schopnou tvrdé konkurence.
Pokud jde o účast českých ekologických zemědělců, tak zatímco BioFach 2005 byl ve znamení superlativů, v případě BioFachu 2006 tomu bylo jinak. České biopotraviny a bioprodukty z nedostatku finanční
podpory do světa vyjely jen v minimálním množství a nemohly proto reprezentovat ani konkurovat takovým světovým „biovelmocím“ jako jsou Německo, Itálie, Francie a Španělsko a ani kolegům z Maďarska
či Polska. Česká republika se oficiálním stánkem nepředstavila, jedinou českou firmou s vlastním stánkem
bylo Racio z Břeclavi, výrobce pufovaného biopečiva. V rámci pódiové diskuse mezi „Novinkami na trhu“
představily své biopotraviny dvě české firmy – SIVO (vegetariánské biopaštiky) a SEMIX (pšeničné biolupínky a müsli).
BioFach 2006 shrnul ve zkratce základní události a trendy:
► Biotrh celosvětově expanduje.
► Ekologické zemědělství a prodej bioproduktů zaznamenává příznivé nárůsty – světový trh se oceňuje
pro rok 2004 na 27 mld. USD, přírůstek činil 8–10 %, přičemž největší nárůst bylo možno pozorovat.
v Severní Americe.
► Trhy pro bioprodukty ve Francii a Velké Británii rostou.
► Rakouští ekologičtí zemědělci usilují o 8% podíl na potravinářském trhu – cílem rakouského svazu
ekologických zemědělců BIO AUSTRIA je do roku 2008 zdvojnásobit podíl bioproduktů na trhu. Každý desátý zemědělec v Rakousku již hospodaří ekologicky.
► Švýcaři jsou mistry světa v „biopožitku“ – průměrný obyvatel vydá ročně 97 EUR za nákup bioproduktů.
► Bio trh v Německu prožívá boom – obraty vzrostly během roku 2004 o 13 %.
► Polsko je „Zemí roku“.
► Biovína mají vysokou kvalitu – největší specializovaný veletrh biovín na světě zve na degustaci.
► Přírodní kosmetika jako samostatný specializovaný veletrh pod střechou BioFachu zaznamenala neobyčejný úspěch.
15
Ekologické zemědělství ve státech Evropské unie
Belgie
V Belgii bylo v roce 2000 celkem 628 farem s certifikátem „ekologické“, které hospodařily na asi 1,5 %
celkové plochy zemědělské půdy v zemi. Sektor ekologického zemědělství se sice každým rokem rozšiřoval, ale velmi pomalým tempem. V typu ekologického zemědělství existují velké regionální rozdíly. Farmy
se většinou zabývají chovem skotu.
V letech 1988–2001 se plocha ekologicky obdělávané půdy zečtyřnásobila (z 1 000 ha na 4 000 ha).
V roce 2002 se však růst zastavil a byl zaznamenán pokles.
Roku 2005 se v ekologickém zemědělství díky vládní politice zastavil pokles počtu farem a plochy
půdy. Vlámský ministr zemědělství Yves Leterme na 25. výročním zasedání belgické asociace ekologického zemědělství Belbior v roce 2006 prohlásil, že v roce 2005 se pokles belgického ekologického zemědělství zastavil.
Na konci roku 2005 bylo ve Flandrech celkem 236 ekologických farem, to je stejný počet jako v roce
2004. Plocha ekologicky obhospodařované půdy se rovněž stabilizovala na 3 153 ha, tj. 0,5 % z celkové
výměry zemědělské půdy. Za rok 2005 produkce ekologické zeleniny stoupla o 8,1 %, produkce celkové
ekologické živočišné výroby se zvýšila o 2,4 %. Zvýšil se také počet ekologicky chovaných nosnic, ovcí.
a koz, ale počet hlavních hospodářských zvířat (skotu a prasat) klesl.
Podle ministra úsilí vlámské vlády o odbornější a systematičtější přístup k problémům ekologického
zemědělství přináší první kladné výsledky. Připomněl, že v roce 2005 byly zahájeny dlouhodobé projekty,
jež mají zlepšit tržní podmínky pro odbyt ekologických produktů. Vláda také investuje dodatečné fondy do
výzkumu ekologického zemědělství.
Česká republika
2002
V roce 2002 obdělávaly ekologické farmy v České republice 5,5 % (235 136 ha) celkové výměry zemědělské půdy.
2003
Čeští ekologičtí zemědělci v roce 2003 obhospodařovali 250–270 000 ha. Podíl ekozemědělství se přiblížil 6 % výměry zemědělské půdy, což mírně převyšovalo průměr EU (cca 4 %), uvedlo ministerstvo
zemědělství. Podpora ekologického zemědělství v ČR loni stoupla o 14 % na 240 mil. Kč.
V roce 2003 bylo na českém trhu certifikováno přes 1000 druhů biopotravin. Z toho 400 pochá-.
zelo z dovozu. Za biopotraviny v tuzemsku se utratilo podle odhadů 180–240 mil. Kč. V následujících
letech se očekává nárůst zhruba o 20 % ročně. Více než polovina biopotravin se prodávala přes sítě hypermarketů a supermarketů, čtvrtina ve specializovaných prodejnách.
Biopotravina musí v České republice splňovat tyto náležitosti:
► Je výrobkem ekologického zemědělství.
► Splňuje-li všechny podmínky (musí mít osvědčení), je označena logem „zebry“ a nápisem „BIO“.
► Při výrobě se nesmí používat umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované organismy nebo chemické látky vylepšující barvu, chuť či vůni
► Jde-li o maso, nesmí chovatelé zvířatům podávat antibiotika, hormony, nesmí chovat zvířata v kleci
apod.
► Kontroly provádí z pověření ministerstva zemědělství nezávislá organizace KEZ (www.kez.cz); ta
uděluje či odebírá osvědčení, popřípadě pokutuje za neoprávněné označení jako ekologický (bio)
výrobek.
16
Tuzemské předpisy na výrobu biopotravin jsou v porovnání s některými státy EU ještě přísnější. Platí
to zejména o požadavku naprosté absence chemických prostředků, jež některé státy EU při ekologickém
zemědělství v určitých malých množstvích povolují.
Zdravotní nezávadnost biopotravin, smyslové, fyzikální a chemické požadavky na jakost, ale i úplnost
a správnost označení spolu s datem použitelnosti kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce.
Nemá však v kompetenci posuzovat, zda jsou poživatiny oprávněně označeny „bio“ či „eko“. Příslušné
parametry pro vydání osvědčení o biopotravinách stanovuje zákon o ekologickém zemědělství, platný od
1. ledna roku 2001.
Češi rok od roku více sahají po dražším zboží, které nese logo „BIO“. Spotřeba biopotravin, výrobků
od ekologicky šetrných zemědělců, stoupá několik posledních let až o 20 % ročně a stejný růst se očekává.
v následujících letech. Biopotraviny jsou vnímány jako potraviny čisté, bez zbytků pesticidů a chemických
hnojiv a mnohem méně zpracované. Ovšem říci, že by byly přímo zdravější, se lékařům nechce. Neexistuje
jediný vědecký důkaz, že jsou zdravější.
V tuzemsku jsou biopotraviny v obchodech označeny zelenou zebrou s nápisem Bio, což zaručuje, že
byly vyrobeny k přírodě šetrným způsobem. Není-li tomu tak, čekají na prodejce i výrobce od kontrolní
organizace KEZ pokuty v řádu statisíců korun.
Zhruba tisícovku biopotravin bylo v roce 2003 v tuzemsku možné koupit ve třech stovkách prodejen
specializovaných na zdravou výživu a ve většině hypermarketů. Bylo nabízeno více než osmdesát českých
biopotravin a počet stále stoupal.
V roce 2003 Češi podle odhadu Green marketing za potraviny se značkou BIO utratili až 240 mil. Kč.
Spotřeba biopotravin stoupá nejen úměrně životní úrovni, ale i vzdělanosti. Roli hraje i věk – mladí lidé.
o zdravé výživě více přemýšlejí.
Ceny biopotravin jsou o 20–100 % vyšší než u klasických. Vyšší cena je podle zemědělců dána náročnější výrobou, např. plevel se ničí ručně, nikoli postřiky.
Nabídka ekologických farmářů nebyla, i přes stoupající trend, podle obchodníků stále dostatečná. Český
trh nebyl ještě nasycen, spousta biopotravin na něm vůbec nebyla. K nedostatkovým biopotravinám patřila
vejce, máslo, zelenina a ovoce. Poměrně dostatečně byly zastoupeny čaje, koření či oleje, naopak přebytky
byly občas u hovězího.
Z více než 700 ekologických farem chovalo skoro 80 % z nich na pastvinách skot, což bylo výhodnější
než pěstovat například ovoce. Většina chovatelů tele odchovalo podle ekologických pravidel na mateřském
mléku, ale do jateční váhy už ho dávalo vykrmit běžným zemědělcům. Češi totiž nejsou ochotni připlácet
si za biohovězí tolik, aby se ekologickým zemědělcům vyplatil výkrm ve větší míře, vysvětloval jistý český
ekozemědělec. Biohovězí tak na celkové konzumaci (stejně jako ostatní biopotraviny) zatím netvořilo ani
jedno procento.
V roce 2003 byl podíl bioproduktů na celkové zemědělské produkci 0,13 % (rostlinná produkce 0,12%,
živočišná 0,38 %). Z rostlinné produkce se jednalo hlavně o oves, žito, semeno lnu, aromatické a léčivé
rostliny, malý byl podíl ovoce a zeleniny. V živočišné výrobě se na celkové produkci jednotlivých komodit podílela bioprodukce nejvíce u jatečných ovcí a koz, kozího mléka a jatečného skotu. Řada komodit
na českém trhu s biopotravinami téměř chyběla (vejce, mléčné výrobky, drůbeží a vepřové maso, ovoce.
a zelenina, dětská výživa a čerstvé pečivo).
V roce 2003 dosáhl obrat na trhu s biopotravinami v ČR 180 mil. Kč (meziroční růst 16,6 %). Podíl
biopotravin na celkové spotřebě v ČR vzrostl z 0,06 na 0,073 % ve finančním vyjádření, což znamená, že
se v r. 2003 spotřebovalo 15 319,3 t biopotravin (tj. 0,10 % z celkové spotřeby potravin v tunách).
Vyvezeno bylo 3 579 t, což je 10 % české bioprodukce. Největšími odběrateli bylo Rakousko, Německo a Slovensko. Z české bioprodukce se v tuzemsku spotřebovalo 97 %, 3 % se vyvezla. Dovoz dosáhl.
3 021,8 t (tj. 0,09 % z celkového dovozu potravin do ČR). Výrobci dosahovali cen cca 25–30 % nad cenami
konvenčních výrobků.
Na prodeji biopotravin se z 75 % podílely hypermarkety, 15 % specializované bioprodejny, 2,5 % konvenční prodejny a 7,5 % přímý prodej z farem. Největšími prodejními společnostmi byly: PRO-BIO, Country Life, Olma, Biopark, Sluneční brána a Carrefour.
17
2004
Akční plán ekologického zemědělství do roku 2010
Ekologické zemědělství v ČR bylo v roce 2004 již na vysoké úrovni, ale ne všechny jeho oblasti byly
rozvinuty dostatečně – např. trh s produkty ekologického zemědělství, dosud omezený sortiment biopotravin, nedostatek informací spotřebitelské veřejnosti o biopotravinách a ekologickém zemědělství obecně.
Bylo žádoucí podpořit rozvoj výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství.
Proto ministerstvo zemědělství (Mze) přistoupilo ke zpracování dokumentu „Akční plán ČR pro rozvoj
ekologického zemědělství do roku 2010“, který má systematicky podporovat rozvoj právě těch oblastí,
které nejsou zatím rozvinuty dostatečně. Na přípravě Akčního plánu se podíleli experti z řad ministerstev
zemědělství a životního prostředí, zástupci svazů ekologických zemědělců, kontrolních organizací, výzkumu a vzdělávání a také samotní ekozemědělci, výrobci a obchodníci s biopotravinami.
Dne 17. 3. 2004 přijala Akční plán na svém zasedání vláda a uložila MZe vytvořit meziresortní pracovní
skupinu ekologického zemědělství pro realizaci cílů Akčního plánu. Tato pracovní skupina již zahájila svoji
činnost prostřednictvím zástupců ministerstev životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu,
zdravotnictví a školství a také prostřednictvím zástupců všech krajů, protože je velmi důležité realizovat
Akční plán také na regionální úrovni. Vzhledem ke skutečnosti, že Akční plán má být realizován i prostřednictvím nevládních organizací, podílí se na této realizaci také expertní tým, který zpracoval pracovní verzi
tohoto dokumentu. Pro tento účel byly v průběhu roku 2004 vytvořeny pracovní skupiny, které jsou tématicky zaměřené na řešení problematiky welfare, propagace, marketingu, výzkumu, vzdělávání a poradenství
a vztahu ekologického zemědělství a životního prostředí.
Je zřejmé, že ekologické zemědělství má také výraznou regionální dimenzi. Tím, že jsou jeho prostřednictvím a výrobou biopotravin vytvářeny nové podnikatelské možnosti, je ekologické zemědělství vnímáno
jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova a odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby.
K tvorbě nových pracovních příležitostí může přispět např. rozvoj agroturistiky na ekologických farmách.
Agroturistika má své zázemí na zemědělském hospodářství, zejména pak na rodinných farmách. Představuje jedinečnou symbiózu zemědělství a turistiky. Zároveň přináší farmě dodatečný, často nezanedbatelný
příjem. Umožňuje zemědělskému podnikateli realizovat část hlavní zemědělské produkce bez zbytečných
mezičlánků přímo na farmě (stravování a prodej potravinových surovin hostům farmy apod.). Levnější
prvotní vstupy umožňují přijatelné ceny za ubytování, což je zajímavé zejména pro nejpočetnější klientelu
– rodiny s dětmi. Agroturistika jako jeden z produktů venkovské turistiky získává stále více příznivců nejen
mezi potenciální klientelou, ale zejména v řadách zemědělců. Hlavním přínosem agroturistiky je stabilizace
pracovních míst na venkově a nabídka pracovních příležitostí pro ženy.S rozvojem ekoagroturistiky souvisí
také produkce regionálních specialit, které farmy nabízejí.
V rámci realizace Akčního plánu byla navázána spolupráce s krajskými úřady. Kraje mohou přispívat.
k rozvoji ekologického zemědělství např. následujícími aktivitami:
► Do existujících, připravovaných nebo aktualizovaných koncepcí je vhodné problematiku rozvoje EZ
zařadit.
► Důležitým nástrojem rozvoje EZ v krajích je zakládání regionálních pracovních skupin, kde kraj působí jako koordinátor expertů EZ v dané oblasti (ze svazu ekologických zemědělců, univerzit, zástupců
obcí, farem atd.), kteří by měli sami vytvořit poptávku, co v daném regionu řešit.
Problémem však zůstává, že krajské úřady mají malé kompetence v oblasti zemědělství a proto je jejich
role spíše koordinační.
V této souvislosti je další možností rozvoje ekologického zemědělství v regionech rozvoj na úrovni obcí,
případně spolupráce mezi obcemi nebo směrem ke krajským samosprávám.
Obce by mohly v rámci svých kompetencí ekologické zemědělství podpořit především propagací a osvětou směrem k veřejnosti a podporou zpracování ekologické produkce.
18
Konkrétně se nabízejí např. následující akce:
► místní biojarmarky ekologických zemědělců a výrobců biopotravin;
► podpora zavádění biopotravin do škol, mateřských škol, zdravotnických zařízení;
► zakládání informačních míst ekologického zemědělství ve spolupráci s místními odborníky na ekologické zemědělství.
Podle Akčního plánu by ekologické zemědělství v ČR mělo získat silnější postavení. Do roku 2010 by
se mělo rozšířit na desetinu zemědělské půdy. K dalším cílům patří vedle rozšíření ekologicky obhospodařovaných ploch i ochrana ekoproduktů před kontaminací geneticky upravenými organismy (GMO), či
podpora prodeje biopotravin v tuzemsku i na evropském trhu. Rámec podpory ekologického zemědělství
v období let 2004–2006 se podle údajů ministerstva zemědělství pohyboval do jedné miliardy korun, takže
potenciálně mohli ekologičtí zemědělci získat na podporách okolo 300 mil. Kč ročně. Na podstatně velkorysejší podpoře než dosud se totiž měla podílet i Evropská unie. Zatímco v roce 1998 získali ekologicky
hospodařící rolníci 48,9 mil. Kč, v roce 2003 to již bylo 231 mil. Kč, což je téměř pětinásobek proti roku
1998. Do budoucna se má většina dotací vyplácet nezávisle na objemu výroby, kvalita produkce dostane
přednost před kvantitou. Poskytování podpor bude vázáno na plnění ekologických standardů, bezpečnost
potravin a pohody zvířat (welfare).
V souvislosti se vstupem České republiky do EU (1. 5. 2004) dochází k integraci zemědělství do společné zemědělské politiky EU. Tím pádem se příslušná legislativa ČR slučuje s nařízením Rady (EHS).
č. 2092/1991 ze dne 24.6.1991.
Dne 20. 4. 2004 byla ve Sbírce zákonů vydána vyhláška MZe, kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb.,
o ekologickém zemědělství. Touto vyhláškou se mění vyhláška č. 53/2001 Sb., kterou se provádí zákon.
č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 263/2003 Sb. Autorem vyhlášky je Ministerstvo zemědělství ČR. Tato vyhláška nabyla účinnosti dnem přistoupení České republiky k Evropské unii.
Po vstupu České republiky do EU v roce 2004 konečně nastal rozmach ekologického zemědělství. Počet
ekologických farem se však v posledních letech zvyšoval pomalu, v roce 2004 jen o 3,26 % na 836 farem.
Přitom Mze ČR si v Akčním plánu stanovilo cíl dosáhnout 10 % zemědělských ploch v systému EZ.
Na konci roku 2004 byla celková plocha zemědělské půdy v ekologickém systému 263 299 ha (6,16 %.
z celkové plochy zemědělské půdy v ČR). Ekologické orné půdy bylo však pouze 7,50 %, sadů a vinic.
0,40 %, zatímco ploch s trvale travním porostem bylo 89,40 %. Ve srovnání s průměrem EU bylo procento
ploch v ekologickém zemědělství v ČR poměrně vysoké, produkčních ploch bylo ale minimum.
Ke konci roku 2004 bylo celkem 836 farem registrováno v systému ekologického zemědělství, což bylo
jen o 26 více než na konci roku 2003. Průměrná velikost české ekofarmy byla 315 ha, což bylo výrazně více
než evropský průměr. Bylo to dáno především tím, že skoro 90 % farem obhospodařovalo velké plochy luk
a pastvin v podhorských oblastech.
Vzrostl počet chovatelů – především hovězího dobytka a koní. Nové ekofarmy vznikaly hlavně na severozápadě Čech, zdravé pastviny se totiž nacházejí zejména v Krušných horách a na Děčínsku. Důvodem,
proč se ekologické chovatelství rozšířilo po vstupu ČR do EU zejména na severu Čech, je i to, že farmáři
začali více vyvážet skot do přeshraničního Německa, kde je velká poptávka. Výkupní ceny u nás byly zatím
velmi nízké, a tak se vyplácelo vyvézt produkci ven.
Pro srovnání, v sousedním Rakousku bylo v systému EZ evidováno 19 056 farem, ve Švýcarsku 6 445
– obě země mají přitom méně příznivé podmínky pro zemědělství.
Podíl ekologické produkce na celkové zemědělské produkci se v ČR v různých komoditách pohyboval
od 0,5 do 3,5 %.
Mezi hlavní produkční komodity patřilo obilí, zejména špalda a pohanka, brambory, zelenina, byliny.
a koření, hovězí a ovčí maso, mléko s velkým podílem kozího.
Cenové prémie, které ekozemědělci dostávali za svoji produkci, se pohybovaly v rozpětí 10–15 % za
hovězí maso, 15–20 % za mléko, 40 % a více za obilí, 60 % a více za brambory a až 200 % za některé druhy
zeleniny.
19
Ke konci roku 2004 bylo evidováno celkem 116 výrobců biopotravin. Stále však byl málo rozvinutý
zpracovatelský průmysl (s výjimkou zpracování bylin, čaje a koření – Sluneční brána). A právě zpracovatelský průmysl biopotravin, lépe řečeno jeho nedostatek, byl vnímám jako největší překážka dalšího
rozvoje ekologického zemědělství v ČR. Mezi hlavní zpracovatelské obory patřilo zpracování obilí, bylin,
kravského i kozího mléka a hovězího masa. Přestože české ekofarmy produkovaly poměrně hodně masa.
a mléka, nedostatečná zpracovatelská kapacita a absolutní nedostatek certifikovaných biojatek způsobovalo, že značná část produkce se prodávala jako konvenční.
Český trh s biopotravinami vykázal již druhý rok po sobě razantní růst. Celkový maloobchodní obrat v
roce 2004 dosáhl 270 mil. Kč, což představovalo 0,12 % z celkové spotřeby potravin. Znamená to, že každý
Čech utratil v roce 2004 průměrně přibližně 27 Kč za biopotraviny, z toho 65 % v obchodních řetězcích, ve
specializovaných bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy 25 %, v ostatních prodejnách potravin 2,5 %.
a přímo z ekofarem nebo jiným přímím marketingem se prodalo 7,5 % z celkového obratu. Pro srovnání.
v bývalé EU-15 se průměrně utratilo v roce 2004 za biopotraviny přibližně 800 Kč na obyvatele.
Na trhu byl stálý nedostatek biovajec, některých druhů masa, především drůbežího, ovoce, zeleniny,
mléka a mléčných výrobků – másla a sýrů. Zlepšila se situace u čerstvého biopečiva: kromě pekárny Albio,
která zásobuje vlastní pražské prodejny a některé prodejny v Brně, také supermarkety Carrefour a Interspar
nabízely denně pečivo své vlastní výroby. Navíc společnost Country Life otevřela biopekárnu a má ambice
rozvážet biopečivo po celé republice.
Po vstupu ČR do EU se pozitivně projevilo zrušení celních poplatků a povinnosti recertifikace v dovozu
i vývozu biopotravin původu z EU. Výrazně se zvýšil dovoz biopotravin. Ze zahraničí se dovážely především zpracované biopotraviny jako omáčky, pomazánky, nápoje, sladidla, oleje a tuky, ale také luštěniny,
semena a ořechy. Začalo se ze zahraničí dovážet i čerstvé zboží, především ovoce a zelenina (Luční Údolí
a Country Life).
Zahraniční biovýrobci měli o český trh velký zájem, na trh však vstoupili i noví čeští podnikatelé, byly
uváděny nové bio výrobky, další supermarkety zařazovaly biopotraviny do svého portfolia (Interspar, Kaufland). Počet biopotravin z dovozu se od května 2004 více než ztrojnásobil a na trhu bylo přibližně 2 000 pro-.
duktů (1 400 zahraničních).
Téma ekologického zemědělství a biopotravin se stále častěji objevovalo v médiích.
Hlavní překážkou dalšího růstu trhu byla nedostatečná informovanost spotřebitelů o výhodách ekologického zemědělství a spotřeby biopotravin. Zásadní roli v dalším vývoji by měly pravděpodobně sehrávat
obchodní řetězce – pokud budou biopotraviny aktivně propagovat pod vlastními značkami a rozšíří sortiment, trh strmě poroste. První vlaštovkou byl supermarket Billa, který začal ve svých prodejnách nabízet
deset biomléčných výrobků vlastní značky ja!Naturlich. Všechny produkty byly dováženy z Rakouska, kde
je Billa největším maloobchodníkem s biopotravinami a značka ja! Naturlich nejznámější značkou na trhu.
Podobný krok lze očekávat od společnosti Interspar, která v Rakousku prodává biopotraviny pod vlastní
značkou NaturPur.
Více než polovina prodávaných výrobků, které v roce 2004 nabízely obchodní řetězce Interspar, Kaufland, Billa a Carrefour, však bylo z dovozu. Biopotraviny byly zhruba o pětinu dražší než běžné potraviny,
protože jejich výroba je složitější, s velkým podílem ruční práce i náročnějším zpracováním.
Hlavním problémem trhu s českými biopotravinami, jak jej viděli sami biofarmáři, byla nedostatečná
propagace produktů domácí produkce. Českou značku pro biopotraviny BIO v roce 2004 již podporoval
státní intervenční fond. Pro další růst produkce je potřebná politická podpora, rozvinutí zpracovatelského
průmyslu a dostupné informace a poradenství. Pro růst spotřeby je nutná výchova spotřebitelů, zajištění
lepší dostupnosti bioproduktů, např. i zavedení biopotravin do škol a nemocnic.
Průzkum Vědeckého výboru pro potraviny, zřízeného ministerstvem zdravotnictví zjistil, že v roce 2004
byl každý pátý Čech zvyklý obohatit svůj jídelníček o biopotraviny. Zbývající čtyři pětiny obyvatelstva ale
tyto potraviny do své stravy nezařazovali. Mezi konzumenty bylo o něco více žen než mužů. Nejčastěji si
pochutnávali na jogurtech a zelenině.
20
Z těch, kteří si biopotraviny oblíbili či si na ně zvykli, je denně volilo 7,7 % lidí. Několikrát týdně si je
dopřávala čtvrtina konzumentů a dvě pětiny pouze občas. Mezi konzumenty patřili spíše lidé s vysokoškolským diplomem a pokud jde o geografickou oblast – zejména Středočeši a Moravané. Nejvíce příznivců.
biopotravin (35 %) preferovalo jogurty. Organizátor průzkumu ale upozornil, že z výsledků není jednoznačně zřejmé, zda dotázaní měli na mysli skutečné biojogurty vyrobené z biomléka. Pravděpodobné je, že
si spotřebitelé spojují biojogurty např. s jogurty se sníženým obsahem tuku. Další nejčastěji zmiňovanou
biopotravinou byla zelenina, v odpovědích se ale také často vyskytovalo maso, sýry a cereálie.
První biopotraviny se objevily na českém trhu zhruba v roce 1991. V současné době má certifikaci přes
tisíc druhů, z toho polovina je z dovozu. Ceny biopotravin jsou vyšší než ceny běžných potravin, rozdíl
může být 20 % ale i trojnásobek.
V říjnu roku 2004 se konala v Praze soutěž „Česká biopotravina roku“ v oboru ekologického zemědělství. Odborná porota vybírala to nejlepší, co český trh s biopotravinami nabízí. Soutěž je příležitostí
prohloubit povědomí spotřebitelů o ekologickém zemědělství a výrobě biopotravin a podpořit vynikající
kvalitu v celém dodavatelském řetězci oboru biopotravin. Důležitým cílem soutěže je zvýšit popularitu
biopotravin českého původu mezi spotřebiteli. Účast v soutěži je prestižní záležitostí pro všechny subjekty působící v oboru, jelikož jim nabízí jedinečnou marketingovou příležitost, jak své výrobky zviditelnit.
Soutěž vyvrcholila slavnostním vyhlášením a předáním hlavní ceny – šeku na 20 000 Kč a práva užívat
označení „Česká biopotravina roku 2004“.
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně – Ústav krajinné ekologie zřídila v roce 2004
databanku výzkumu ekologického zemědělství. Jejím cílem je shromažďovat a zpřístupňovat informace.
o probíhajícím či ukončeném výzkumu ekologického zemědělství a aktuálně nabízených tématech. Databanka spadá obsahově do Akční plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. Má výhradně elektronickou podobu.
Ekologické zemědělství v ČR se stalo v roce 2004 již stabilizovaným zemědělským systémem, který byl
na úrovni produkce státem podporován a je dobrou alternativou vývoje zemědělství v ČR do budoucnosti.
2005
V roce 2005 nastal po razantních nárůstech výměry ploch půdy obhospodařovaných ekologicky v letech
2000–2002 v ČR útlum; poprvé od roku 1995 došlo dokonce k meziročnímu poklesu.
V tomto roce se plocha snížila o 8 317 ha a snížil se i počet ekologicky hospodařících zemědělců –.
z 836 v r. 2004 na 829. Podíl ekologicky obhospodařovaných ploch na celkové ploše zemědělské půdy
poklesl ze 6,16 % na konci roku 2004 na 5, 98 % (pokles o víc než 8 300 ha) na konci r. 2005. Za celý
rok 2005 se do systému ekologického hospodaření přihlásilo jen 489 nových farem, přičemž 55 jich bylo
zrušeno – 8 ekofarem z rozhodnutí MZe a 47 farem vystoupilo ze systému na vlastní žádost. Přes 150 ekologických farem se nacházelo na severozápadě Čech.
Pozitivní na vývoji v loňském roce je fakt, že poprvé po čtyřech letech došlo k výraznějšímu nárůstu
ploch orné půdy, a to o 1 072 ha (5,4 %). Ubylo naopak ploch trvalých kultur (sady a vinice), a to o 350 ha.
Ekofarmáři nabízeli hlavně obilí, byliny, koření, mléko s velkým podílem kozího mléka a brambory.
Část obilnin a byliny se spíš vyvážejí, maso a mléko konzumují domácí spotřebitelé.
Převážná většina ekologických farem v ČR se věnovala chovu hospodářských zvířat, zvláště v horských a podhorských oblastech. Jejich počet stále roste, většina ekozemědělců jsou ale chovatelé, pěstitelů
plodin (zeleniny, obilovin a ovoce) je málo. Ti se starají o pouhých 5 % z více než 230 000 ha půdy obhospodařované šetrným způsobem.
Chov je sice méně náročnější než pěstování zeleniny a obilí, ale poptávka po biozelenině a ovoci rostla .
i přesto, že za ně spotřebitel zaplatil více než za produkt konvenčního zemědělství. Rozdíl v náročnosti na
ekologické a neekologické chovatelství není příliš velký, ale pěstování zeleniny bez chemikálií ve skleníku
je velmi náročné. Nedostatek ekologických pěstitelů byl pouze v ČR, v jiných státech Evropy je poměr
mezi chovateli a pěstiteli vyrovnaný.
21
Stát ekofarmářům vyplatil v roce 2004 na dotacích přes 300 mil. Kč, 95 % dotovaných ploch však tvořily
travní porosty, přičemž v okolních zemích je to naopak. V roce 2005 dostávali ekologičtí farmáři o ca 3 500 Kč.
vyšší dotace na hektar orné půdy než konvenční zemědělec.
Od vstupu do EU do června 2005 stát na podporu agroenviromentálních opatření v zemědělství vyplatil
zhruba 3,2 mld. Kč. K šetrnému hospodaření zemědělci přihlásili skoro tři čtvrtiny trvalých travních porostů a stát jim na ně přispěl 1,9 mld. Kč. Některé farmy ale z programu vystoupily, protože zjistily, že nejsou
schopny pro dobytek vypěstovat dostatek píce.
Značný zájem byl o dotace na pěstování meziplodin, které zlepšují kvalitu orné půdy. Naopak o peníze
na protierozní opatření požádali pouze tři ekozemědělci. Důvodem nezájmu mohl být i nedostatek času pro
kvalitní přípravu projektů, a to, že farmáři hospodařící na pronajaté půdě museli konzultovat s několika
majiteli např. i zřízení několika set metrů dlouhých pásů zeleně mezi lány, což je znesnadňující a zdržující
administrativa.
Evropská unie v roce 2005 přispívala částkou 1 100 Kč/ha louky a 3 500 Kč/ha orné půdy ročně. Nyní
sice EU poskytuje dotace na pětileté období, což je pro ekozemědělce výhodné, protože mají alespoň
nějakou finanční jistotu, ale většina z nich se zadlužila ve dvouletém mezidobí před rozšířením EU, kdy
žádné dotace nebyly.
V roce 2005 byla připravena novela zákona o ekologickém zemědělství, podle níž mají dostávat státní
podporu pěstitelé, kteří pěstují ovoce a vinnou révu ekologicky šetrným způsobem. Kromě pěstitelů dostanou státní podporu i včelaři, kteří vyrobí takzvaný „ekologický med“. Nárok na tuto ochranou známku bude
mít pouze med z chovů v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Novela počítá s tím, že
pěstitelé dostanou podporu 3 940 Kč/ha ovoce a 4 655 Kč/ha révy.
Podpory mají být součástí agroenviromentálních opatření, z nichž plynou peníze např. na ekologické
zemědělství, údržbu travních porostů nebo péči o krajinu. Opatření patří do Horizontálního plánu rozvoje
venkova, který financuje z pětiny stát a zbytek fondy EU. V letošním roce by mělo jít na plán rozvoje venkova zhruba 7 mld. Kč.
Odbor osiv a sadby MZe ČR byl v roce 2005 pověřen odborem rozvoje venkova a ekologie MZe
vedením databáze osiv pro ekologické zemědělství. Vedení této databáze je v souladu s nařízením Komise
1452/2003.
V roce 2005 se přihlásilo 20 nových provozoven výrobců biopotravin (evidováno cekem 125) a 107 osob.
uvádějících biopotraviny do prodejní sítě (celkem 295), přičemž 88 z nich provozuje pouze maloobchodní
prodej biopotravin.
Přesto se však část produkce kvůli nedostatečným zpracovatelským kapacitám a dalším příčinám i v roce
2005 prodávala jako běžné potraviny. Rostoucí poptávku musely uspokojovat zvýšené dovozy. Na domácím trhu například přetrvával nedostatek některých základních komodit (např. vejce, některé druhy masa,
másla a sýry).
Dovezené bioprodukty z EU jsou v obchodech i třikrát dražší než běžná produkce. V České republice
ale pro pracněji vypěstované plodiny chybí zpracovatelské kapacity a zemědělci je často prodávají za stejné
ceny jako intenzivně hospodařící farmy. Český zpracovatelský průmysl na rostoucí poptávku zatím nezareagoval, a proto se farmářům nevyplácí přejít na bioprodukci.
Domácí zpracovatelský průmysl je dlouhodobě slabým článkem českého ekologického zemědělství.
Důvodů je několik – trh je natolik malý, že neláká velké konvenční zpracovatele (výjimkou je Olma), aby
vyčlenili část provozu pro ekologické zpracování. Drobní zpracovatelé nemají dostatek finančních zdrojů
na potřebné investice. Hygienické normy jsou velmi přísné a v podstatě eliminují tradiční způsoby zpracování a výroby produktů přímo na farmách.
Vývoz bioproduktů v roce 2005 vzrostl, a to zejména do sousedních zemní, kde je poptávka značná.
Jelikož v ČR chybí zpracovatelské kapacity, byla výrazná část biosurovin, zejména obilí, exportována.
Přitom ale naopak do ČR proudily hotové biovýrobky, zejména ze západní Evropy, kde dovozci rychle reagovali na zvýšený zájem českých spotřebitelů o biopotraviny. Docházelo bohužel i k tomu, že se dovážely
plodiny, které by mohly pěstovat čeští farmáři, např. z Číny bylo loni dovezeno 65 t pohanky, tradiční plo22
diny, které se u nás dobře daří. Lze se domnívat, že důvodem byly nižší nákupní ceny. Dovážely se ale také
biopotraviny běžné denní spotřeby, jako např. nealkoholické nápoje, těstoviny a mléčné výrobky.
Podle předběžných odhadů agentury Green marketing dosáhl objem prodaných biopotravin v ČR v roce
2005 350 mil. Kč, což představovalo 30% nárůst oproti roku 2004.
Zájem tuzemských spotřebitelů o biopotraviny v roce 2005 rostl. Zatímco v roce 2002 za ně utratili
kolem 150 mil.Kč, v roce 2005 už to bylo 350 mil. Kč. Přesto je podíl biopotravin na celkové spotřebě
potravin nízký a představuje 0,18 %.
Tuzemská spotřeba představuje jen 3–4 % ve srovnání s průměrem spotřeby na obyvatele původní EU15. Značnou část spotřebitelů odrazuje od biopotravin jejich vysoká cena – např. vejce z ekofarem jsou až
o 250 % dražší proti obyčejným vejcím na pultech supermarketů. U mouky činí tento rozdíl téměř 600 %.
Podle odhadu PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců však budou ceny biopotravin klesat, a to hlavně
díky větší produkci, snižování logistických nákladů a hlavně vyšší konkurenci na trhu. Předpokládalo se,
že tržby za biopotraviny v roce 2006 vzrostou na 450 mil. Kč a v roce 2011 až na 1,3 mld. Kč. Vyšší ceny
tohoto zboží se odrážely ve složení zákazníků. Šlo hlavně o matky s dětmi, lidi s vyššími příjmy, např.
manažery, vysokoškolské studenty a cizince z vyspělých zemí.
Společnost PRO-BIO, obchodní společnost, s.r.o. uvedla v roce 2005 novou značku biopotravin BIOLINIE®. Biopotraviny jsou vyrobené ze surovin a za podmínek, které jsou v souladu s ekologickým zemědělstvím. Biopotraviny značky BIOLINIE® nabízí téměř všechny obchodní řetězce (Billa, Hypernova, vybrané prodejny Albert, drogerie DM, COOP, brzy to bude i Interspar, Globus, Kaufland), výrobky lze zakoupit
v řetězci prodejen Albio, ve speciálních obchodech se zdravou výživou, v tzv. bioprodejnách a ve volné
obchodní síti.
Nadace Partnerství ve spolupráci s PRO-BIO Svazem ekologických zemědělců vyhlásila v roce 2005
již pátý ročník soutěže Česká biopotravina roku. Soutěž vyvrcholila slavnostním vyhlášením a předáním
hlavní ceny a práva užívat označení „Česká biopotravina roku 2005“ na vítězném výrobku. Soutěž byla
součástí akce Září – Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství, dosud největší oslavy udržitelné produkce potravin v ČR.
Součástí soutěže byla také kategorie „Nejlepší bioprodejna roku“, ve které odborná porota vybírala
nejkvalitnější prodejnu biopotravin. Titul pro rok 2004 získala prodejna Albio, Truhlářská 20 v Praze. Současně byla také poprvé vyhlášena soutěž o „Nejlepší internetový bio obchod“.
Společná zemědělská politika Evropské unie
Ministři zemědělství členských států EU přijali na konci června roku 2005 nová pravidla Společné
zemědělské politiky Evropské unie (Common Agriculture Policy – CAP), jimiž se budou řídit v budoucnosti i čeští zemědělci.
Společná zemědělská politika EU (SZP) bude hrát v rozvoji českého ekologického zemědělství klíčovou
roli, a proto je nezbytné sledovat a reflektovat její vývoj. V současné době je zřejmé, že v budoucnu se SZP
bude více zaměřovat na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochrany přírody a rozvoje venkova
na úkor dotování zemědělské nadprodukce formou přímých plateb.
Uvedené tvrzení dokládá také fakt, že se v rámci změny SZP navrhuje zrušení vazby výše přímé platby
na výši produkce a zavedení tzv. křížové shody (zemědělec obdrží přímou platbu pouze v případě, že plní
požadavky na ochranu přírody a krajiny). Tento trend bude znamenat větší podporu takového způsobu
zemědělství, který bude šetrný k životnímu prostředí, např. lze očekávat zvýšení podpory ekologického
zemědělství.
Tento trend směřování podpory do mimoprodukčních funkcí zemědělství a rozvoje venkova je reakcí na
současné problémy intenzivního zemědělství. Ukazuje se, že moderní evropské zemědělství bude založeno
na upřednostňování kvality zemědělské produkce nad její kvantitou, protože důraz na kvantitu produkce
s sebou přináší některé velmi závažné problémy. Tyto problémy vyústily v poslední době v potravinové
skandály (onemocnění BSE, výskyt hormonu MPA v potravním řetězci atd.), které způsobily velkou ekonomickou ztrátu zemědělským podnikům, ale především byla silně ohrožena důvěra spotřebitelů ve zdravotní
nezávadnost potravin.
23
V rámci reformy SZP je kladen zvýšený důraz právě na produkci bezpečných a zdravotně nezávadných
potravin, kdy jedním z preventivních opatření může být právě podpora rozvoje ekologického zemědělství.
Ekologické zemědělství snižuje zemědělskou nadprodukci, dbá na welfare chovaných hospodářských zvířat,
snižuje riziko kontaminace životního prostředí chemickými látkami, vytváří nový trh pro biopotraviny atd.
2006
Na zasedání v rámci letošního ročníku Evropské letní akademie ekologického zemědělství – BIOAKADEMIE – byly projednávány dva pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin velmi důležité dokumenty: revize nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství a návrh Programu rozvoje venkova
v období 2007–2013. Stanoviska účastníků konference, která na BIOAKADEMII zazněla, budou impulsem pro důslednější prosazování postojů při schvalování uvedených dokumentů vůči EU.
Nařízení Rady 2092/91 je základním předpisem, který určuje pravidla ekologického zemědělství a výroby biopotravin v zemích EU. Vzhledem k zastaralosti původní směrnice uznaly všechny zúčastněné strany
nutnost revize, nicméně stávající návrh Evropské komise je v současné době podrobován ostré kritice ze
strany většiny profesních svazů i státních institucí. Kritickými body obsahu jsou zejména prosazování
povinného loga EU pro označování biopotravin a zákaz privátních svazových značek osvědčujících produkci vyšších standardů než je standard EU. Dále bylo navrženo povolení dosud přísně zakázané kontaminace GMO v biopotravinách a u osiv a krmiv až do výše 0,9 %. Návrh zařazoval kontrolu EZ plně do
kompetencí státních orgánů a omezoval kompetence privátních kontrolních míst.
Strategický dokument „Program rozvoje venkova v období 2007–2013“ je pro většinu zemí EU základním zdrojem finančních prostředků, umožňujících podporu ekologického zemědělství a produkce biopotravin. Dotační titul pro ekologické zemědělce by měl přímo navázat na současnou podporu vyplácenou.
v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova v letech 2004–2006.
Od roku 2007 dojde k navýšení sazeb pro ekologické zemědělství u všech kultur, např. pro ornou půdu
z 3 500 Kč na 4 620 Kč/ha, u sadů, chmelnic a vinic z 12 200 Kč na 25 285 Kč/ha a u trvalých travních
porostů z 1 100 Kč na 2 650 Kč/ha. Toto navýšení vyplývá ze snahy o zvýšení motivace zemědělců ke
vstupu do EZ.
Ve většině zemí obsahuje návrh Programu rozvoje venkova v období 2007–2013 tzv. programy kvality,
které zahrnují propagaci potravin s přidanou hodnotou, a investiční prostředky určené na podporu marketingu a propagace. V České republice byla však tato opatření přes snahu ministerstev životního prostředí a
průmyslu a obchodu a dalších vládních i nevládních organizací vyřazena.
Ekologické zemědělství bylo v roce 2006 po poklesu v roce 2005 opět na vzestupu.
Vzrostl podíl výměry ekologicky obhospodařované půdy na celkové ploše zemědělské půdy – z 5,98 %
na 6,45 %, což je v rámci EU nadprůměrný podíl. Samotná výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy vzrostla na 275 000 ha, což je oproti roku 2005 nárůst o 8 %. V těchto plochách převládaly
louky a pastviny, které zaujímaly 226 000 ha. Pozitivní byl také nárůst ploch orné půdy, která díky rozšíření.
o téměř 2 400 ha dosáhla celkem 23 162 ha plochy. Zbytek představovaly trvalé kultury (např. sady).
a ostatní plochy. Počet ekofarem se zvýšil na 912 z 829 v roce 2005.
Ekologické zemědělství bylo proti konvenčnímu zvýhodněno vyššími sazbami v jednotlivých podpůrných programech ministerstva. Pro rok 2006 se počítalo s celkovou podporou kolem 300 mil. Kč. Pro další
roky budou dotace pro ekologické farmaření zahrnuty do Programu rozvoje venkova (EAFRD) na období
2007–2013 a ročně by měly průměrně činit zhruba půl miliardy korun.
Za stimuly k opětovnému růstu považuje MZe především vznik konkurenčního prostředí v oblasti kontroly a certifikace. Kontrolou ekologického farmaření jsou nyní ministerstvem pověřeny tři organizace:
KEZ, ABCERT a Biokont CZ. Také se výrazně zjednodušila národní legislativa stanovující pravidla administrace ekologického hospodaření. Např. zákon o ekologickém hospodaření byl zredukován o polovinu.
a výrazně se zredukovala i současná prováděcí vyhláška.
Rostl zájem o biopotraviny. Trh s nimi by měl v příštích pěti letech ročně stoupat o 25–30 %, v roce 2011
by Češi za biopotraviny mohli utratit až 1,3 mld Kč. V roce 2005 to bylo 350 mil. Kč, přičemž meziročně
stoupá jejich konzumace o 30 %.
24
Biopotraviny představovaly méně než 1 % z celkové spotřeby potravin. Rostoucí poptávku ze značné
části uspokojovaly zvýšené dovozy. Na konci roku 2005 bylo na trhu 20 000 druhů biopotravin, z toho.
1 200 zahraničního původu. Nabídku z domácí produkce omezuje nedostatek zpracovatelských kapacit.
Přesto lze považovat za příznivé zvýšení počtu výrobců biopotravin, kterých je nyní 148.
Biopotraviny byly proti konvenčním potravinám v ČR dražší o 40–350 % z důvodu náročnějšího způsobu
produkce a zpracování s velkým podílem ruční práce. Vyšší byly i náklady na balení a distribuci malých šarží.
Zvýšení zájmu o ekologické zemědělství mohlo pramenit i z postupně rostoucího povědomí o výhodách
a přínosech tohoto hospodaření jak pro krajinu, tak pro zdraví člověka, a s tím spojená vyšší poptávka po
bioproduktech. Spotřebitelé byli o biopotravinách více informováni prostřednictvím mnoha propagačních
akcí, jako jsou např. Září – Měsíc ekologického zemědělství a biopotravin, vyhlášení biopotraviny roku,
výstavy a další mezinárodní i lokální aktivity včetně šíření tiskových a propagačních materiálů zaměřených
na bioprodukci.
Z celkového objemu zemědělských dotací, který byl v roce 2005 cca 30 mld. Kč, činily dotace pro ekologická hospodářství malou část – 300 mil. Kč. Nicméně ekologičtí zemědělci dostávali přibližně o 1 000 až.
3 000 Kč více na každý ekologicky obhospodařovaný hektar. Jedná se o podporu, jejímž cílem je jednak
podnítit nové zemědělce, aby ukončili konveční hospodaření a přešli na ekologické, a také o podporu, která
má za cíl kompenzovat biorolníkovi horší ekonomické výsledky, které má, zejména v prvních letech hospodaření, když je ještě půda poškozena předchozím konvenčním hospodařením.
Ekologičtí zemědělci dostávali stejné dotace jako ti konvenční, ale navíc ještě 1 100 Kč/ha luk a pastvin a 3 500 Kč/ha orné půdy. Pro hospodaření na orné půdě je to zjevně nedostatečné, protože tyto plochy
nenarůstají. Ekofarmy tedy dostávaly normální zemědělské dotace a k tomu ještě příspěvky na BIO.
V rámci nového Programu rozvoje venkova na léta 2007–2013, tedy s platností od roku 2007, se počítá
se zvýšením dotací u travních porostů z 1 100 Kč na 2 600 Kč/ha, u orné půdy z 3 500 Kč na 4 600 Kč/ha
a u vinic a sadů 12 000 Kč na 25 000 Kč/ha.
V Jihlavě byl na začátku roku 2006 zahájen nový dvouletý projekt „Síť informačních center zaměřených
na agroenvironmentální programy v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina“, který podpoří rozvoj ekologického zemědělství ve vazbě na ochranu přírody a pomůže vytvořit nové pracovní příležitosti.
Cílem projektu je poskytovat vzdělávací, poradenské a informační služby zejména pro farmáře a další
podnikatele na venkově, zaměřené především na tzv. agroenvironmentální opatření – tedy na způsoby ekologicky šetrného hospodaření v krajině, na něž je možné získat i finanční podporu z národních i evropských
zdrojů a přispět k rozšiřování podnikatelských aktivit a aktivit místních samospráv k udržitelnému rozvoji
venkova v Jihomoravském kraji a Vysočině. Vznikne síť 36 informačních a poradenských center. Projekt je
zaměřen i na tvorbu nových odborných a informačních materiálů.
Vedlejším cílem je prostřednictvím pilotních projektů zvýšit poptávku po produktech pocházejících
z českého ekologického zemědělství a podpořit tak rozšíření trvale udržitelných zemědělských systémů.
Realizátorem projektu je EPOS, Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR, společně s dalšími.
15 partnerskými organizacemi. Partnerem projektu je pobočka svazu PRO-BIO, prodej a marketing biopotravin. Síť bude propojena elektronickým infosystémem, přístupným i přes internet, koordinována.
a monitorována svazem PRO-BIO.
Projekt vytvoření této sítě, do něhož bude investováno 13,7 mil. Kč, podpořil Evropský sociální fond
v programu Rozvoj lidských zdrojů, jehož poskytovatelem je MŽP.
Na začátku roku 2006 byla vytvořena Databanka výzkumu ekologického zemědělství, jejímž cílem je
shromažďovat a zpřístupňovat informace o probíhajícím a ukončeném výzkumu ekologického zemědělství
a aktuálně nabízených tématech. Obsahově spadá do Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. Byla vytvořena za finanční podpory MZe ČR. Webovou stránku a provoz zajišťuje
Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO ve spolupráci s týmem pracovníků ze zemědělských univerzit.
a výzkumných ústavů.
Pokud jde o trh s biopotravinami, nechalo si MZe zpracovat průzkum, který zjistil, že jen 3 % lidí kupují
biopotraviny pravidelně, další čtvrtina občas a že většina lidí získává informace kromě reklamy z médií. 25
V roce 2007 se rozeběhne jednoroční projekt na osvětu a propagaci biopotravin ze státních prostředků,
podobně jako je tomu u potravin značky KLASA. Existují i další možnosti, jak více povzbudit rozvoj trhu
s biopotravinami. Jde o vytvoření konkurence mezi kontrolními organizacemi. V současnosti pracují v ČR
již tři. Tyto organizace si konkurují tím, že produkují méně úřední agendy. Zemědělec na tom vydělává,
protože se snižuje administrativní náročnost práce. Už od nástupu druhé z kontrolních organizací byla
zaznamenána vlna přihlášek nových ekozemědělců.
Pokud v roce 2005 jejich počet poklesl, tak už odezněl a za letošek se už přihlásilo do systému několik
desítek nových farem. Mze předpokládá, že se jejich počet z cca 830 v roce 2006 zvýší na cca 900.
Od roku 2007 se navíc připravuje zcela nový finanční fond pro rozvoj venkova, který bude pokrývat
podporu všech hlavních zemědělských činností ve vztahu k rozvoji venkova. To znamená, že k současným
podporovaným oblastem v rámci programů rozvoje venkova (hospodaření v méně příznivých oblastech,
agroenvironmentální opatření včetně ekologického zemědělství, investice do zemědělských podniků) přibudou ještě další oblasti související s rozvojem venkova (např. agroturistika, produkce regionálních specialit, území Natura 2000, podpora mladých zemědělců).
Dánsko
Dánsko patří mezi země EU s největším podílem ekologických farem na celkovém počtu farem (6,7 %
v roce 2004). Produkce ekofarem se zaměřuje hlavně na mléko a chov krav s netržní produkcí mléka, pěstování objemných krmiv a obilovin.
Počet ekologických farem se v letech 1993–1998 ztrojnásobil. Tento rychlý růst ovlivnil částečně postup
největšího řetězce supermarketů Coop Danmark, který podstatně snížil prodejní ceny ekologických potravin, což povzbudilo tržní poptávku spotřebitelů. Dalším faktorem byla státní finanční podpora a vládní
akční plán zaměřený na rozvoj ekologického zemědělství.
Dánská družstevní společnost Coop Danmark zorganizovala v prosinci 2003 kampaň na podporu odbytu
čerstvého ekologicky vyrobeného masa, která obsahovala snížení všech cen produktů minimálně o 10 %.
Výsledkem kampaně bylo zvýšení prodeje tohoto produktu během čtyř měsíců o 52 %. Ačkoli původním
cílem kampaně bylo zvýšení prodeje o 100 % během čtyřměsíčního období, Torben Laursen zastupující
Coop Danmark připustil, že původní cíl byl poněkud náročný. Podle jeho názoru je nicméně růst prodeje.
o 52 % pozitivním signálem a v podpoře prodeje ekologických produktů se bude nadále pokračovat. Budoucí strategie bude zahrnovat zachování redukce maloobchodních cen, atraktivnější balení výrobků a zvýšení
důvěryhodnosti produktu se státním ověřovacím razítkem o ekologickém původu. Rozšíří se také sortiment
ekologických produktů na celkem 19 různých čerstvých výrobků z hovězího a vepřového masa.
Počet ekologických farem autorizovaných státem v Dánsku se v letech 2003–2005 snižoval (podle zprávy Dánského ředitelství pro rostlinnou výrobu – Danish Crop Directoriate – DCP), ale celková plocha
ekologicky obdělávané půdy se za posledních deset let zvýšila téměř desetkrát a zvyšuje se také průměrná
výměra ekologických farem v souladu se strukturálními změnami celého zemědělského odvětví.
Dánské ministerstvo zemědělství v roce 2004 oznámilo, že počet státem podporovaných ekologických
farem se snížil z 3 714 (178 350 ha) v roce 2002 na 2 965 (156 618 ha) v roce 2004. Představuje to snížení
počtu ekofarem o 20 % a zemědělské půdy v nich o 12 %. Z 918 výrobců, kteří v roce 2004 požádali o prodloužení pětiletých dotací na ekologické zemědělství, 326 hlavně menších výrobců s výměrou 11 146 ha se
rozhodlo nepokračovat v ekologickém zemědělství, pokud nedostanou další podporu. Z těchto žádostí bylo
kladně vyřízeno jen 49, takže zbývajících 277 opustilo zásady ekologického hospodaření.
Dánsko v roce 2004 revidovalo zákony regulující ekologickou produkci a program dotování ekologického zemědělství. Dosavadní státní dotace byla přejmenována na Environmentální podmíněnou dotaci
(Environment Conditional Grant) a nabízí ekologickým zemědělcům možnost konvertovat z ekologické
produkce na „produkci šetrnou k prostředí“ (definovanou jako produkční systém povolující na pět roků
omezené užití průmyslových hnojiv a zakazující používání agrochemikálií). Nová úroveň dotací pro současné výrobce je mírně vyšší než dotace předchozího programu, ale bude výhodnější pro nynější výrobce
mléka. Noví ekologičtí výrobci však dostanou ve dvouletém přechodném období a ve třech následujících
26
letech menší dotace než v minulosti. Nižší úroveň dotací kombinovaná s poklesem výrobních cen ekovýrobků v minulých dvou až třech letech jsou nepochybně hlavním důvodem poklesu dánské ekologické
produkce. Ministr zemědělství Mariann Fischer Boel prohlásil, že tu bohužel nebyl obecný zájem na růstu
ekologické produkce, a ta se tedy musela přizpůsobit tržní poptávce. Celkem bylo ze státních prostředků
přiděleno 215 mil. DKK (hlavně na financování výzkumu) pro ekologické zemědělství v nově přijatém
Třetím plánu ochrany vodního prostředí na příštích pět roků. Mnozí farmáři by přivítali, kdyby tyto peníze
byly vynaloženy na podporu a rozvoj trhu.
V prosinci 2005 zde působilo celkem 3 029 takových farem. Během roku 2005 bylo autorizováno 284 no-.
vých ekologických farem, ale 388 farem zastavilo ekologickou produkci. Asi polovina farem ustoupila od
ekologické produkce kvůli tomu, že vypršelo pětileté období, během něhož ekologické farmy dostávaly
závazné státní subvence. Vedoucí ekologického odboru DCP Jesper Kaae se domnívá, že v dánském sektoru ekologického zemědělství se odráží všeobecný vývoj v zemědělském odvětví jako celku: počet farem se
snižuje, ale roste jejich průměrná velikost.
Výměra ekologicky obdělávané půdy se přes úbytek počtu ekologických farem v posledních čtyřech
letech stále zvyšuje. V roce 2005 obhospodařovaly ekologické farmy celkem 156 882 ha, což je dosavadní
rekord a 9,5krát větší výměra od roku 1994. Za posledních deset let se počet dánských ekologických farem
zvýšil 4,5krát a jejich průměrná plocha se zdvojnásobila na 51,8 ha v roce 2005. Vývoj ekologického zemědělství v Dánsku v letech 1994–2005
Rok
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Počet farem
676
1 050
1 166
1 617
2 228
3 099
3 466
3 525
3 714
3 510
3 166
3 029
Plocha zemědělské půdy (ha)
16 387
17 032
20 193
37 033
44 102
60 232
93 354
131 966
148 301
149 157
149 401
156 882
Pramen: LandbrugsAvisen
Estonsko
Po pomalém růstu v polovině 90. let minulého století nastalo letech 1997–1998 oživení díky tomu, že
stát začal ekologickému hospodaření pomáhat podpůrným fondem a přidělováním státního biologa „Mahemärk“.
V roce 1999 existovalo jen 89 biopodniků s celkovou plochou 4 000 ha. V roce 2000 zde hospodařilo již
231 ekofarem a v roce 2002 jejich počet vzrostl na 583.
V roce 2001 byl estonský ekologický zákon z roku 1997 přizpůsoben nařízení Evropské unie.
č. 2092/91.
Ekologické zemědělství v Estonsku se v poslední době velmi prudce rozvíjí. V roce 2006 hospodařilo
v zemi již 1 013 ekologických farem, jeden podnik měl v průměru 58 ha, 70 % farem bylo menších než.
50 ha, 7 % disponovalo více než 200 ha. Dva největší biopodniky jsou specializovány na mléčnou produkci
a obhospodařovaly kolem 850 ha.
27
Země, která byla v dobách SSSR silně specializována na produkci masa a mléka, má po ČR největší
podíl ekologické plochy ve střední a východní Evropě – v roce 2006 bylo ekologicky obhospodařováno
pozoruhodných 6 % zemědělské plochy, což je cca 58 000 ha.
Hlavním centrem ekologického zemědělství je jihovýchod a západ Estonska, kde geografické podmínky samy podmiňují extenzivní způsob výroby. Většina ekofarem má smíšenou výrobu, hlavním odvětvím
živočišné výroby je chov skotu a ovcí. Těžiště ekologických ploch leží v extenzivních regionech na západě
a jihu země, především na ostrově Hiíu, kde 117 podniků ekologicky obhospodařuje kolem 70 % zemědělské plochy. Následují okresy Saare, Vöru a Lääne. Většina (632) podniků je smíšených, 376 se specializuje
na čistou rostlinnou výrobu, 5 na živočišnou produkci.
Přes vysoký podíl luk a pastvin (celkem 81,8 %) chová méně než 2/3 biopodniků zvířata, což je nepříznivé i s ohledem na fakt, že v Estonsku je označováno i jedno a víceleté pěstování trávy a luštěnin jako louky
a pastviny. Jedno a víceleté pěstování trávy a luštěnin se proto nezapočítává do orné půdy a tvoří 62,1 %.
z celkové ekologické plochy. Na 12 % plochy se pěstuje obilí, na 1,5 % trvalé kultury (většinou ovoce.
a bobuloviny), 1,4 % se využívá pro pěstování bylin, brambor a zeleniny. Nejčastěji ekologicky chovanými
zvířaty jsou ovce a hovězí dobytek. Třetina estonské produkce ovcí pochází z ekologických chovů.
Většina z 1 013 biopodniků je organizována ve svazech Estonian BioDynamic Association (EBA) a Esto-.
nian Organic Producers Union (EOPU). EBA byla založena v roce 1989 a organizovala první kurzy ekologického polního hospodářství ve spolupráci se skandinávskými a německými kolegy. EOPU existuje
od roku 2000 a snaží se především o dosažení spojení nabídky větších podniků z důvodu zajištění lepšího
odbytu produktů na trhu.
Kontrola ekologických výrobců, zpracovatelů, obchodníků a gastronomů je stejně jako v Dánsku od
roku 2001 prováděna státními institucemi. Zemědělské podniky kontroluje organizace Estonian Plant Production Inspectorate, malé podniky do 10 ha platí kontrolní poplatek 13 EUR ročně. Od jedenáctého hektaru doplácí 0,32 EUR/ha, přičemž maximální částka je cca 510 EUR. U podniků, které hospodaří jak
ekologicky, tak konvenčně, musí být kontrolní poplatek odváděn i za konvenční plochy.
V roce 2004 činily státní prémie za ornou půdu 96,89 EUR/ha, za louky a pastviny 73,88 EUR/ha a za
zahradnictví a ovocnářství 240,56 EUR/ha.
Finsko
Finská vláda ve svém Akčním plánu ekologického zemědělství z roku 2001 stanovila cíl do roku
2006 obdělávat 10 % zemědělské půdy ekologickými metodami. Tento záměr byl považován za reálný
vzhledem k dosavadnímu tempu rozvoje ekologického zemědělství. V roce 1989 bylo za ekologicky obhospodařovanou půdu uznáno jen 0,1 % veškeré zemědělské půdy, v roce 2002 se tento podíl zvýšil na 7 %.
Průměrná výměra ekologických farem v roce 2004 (tj. 30 ha) byla větší než výměra konvenčních farem.
Francie
Počet ekologických farem se v letech 2000–2002 sice zvýšil o 25 %, ale jejich podíl na celkové zemědělské půdě tvořil pouze 1,86 %. V roce 2002 vyrábělo zemědělské ekologické produkty 11 288 podniků, z nichž polovina byla soustředěna v šesti regionech – Basse Normandie, Bretagne, Pays de la Loire,
Languedoc, Midi Pyrénées a Rhône-Alpes. Ekologické farmy se zaměřily především na obhospodařování
trvalých travních porostů a na orné půdě se pěstují hlavně obiloviny, olejniny, luštěniny, ovoce, zelenina,
hrozny a krmné plodiny. Ve srovnání s jinými státy EU existuje ve Francii ještě rozsáhlý prostor pro rozšiřování tohoto odvětví.
Podle průzkumu národní agentury pro ekologické zemědělství Agence Bio se plocha ekologického
zemědělství ve Francii zvýšila v roce 2003 (oproti roku 2002) o 6 % na 550 000 ha (včetně 143 000 ha.
ve fázi konverze z konvenčního na ekologický způsob hospodaření). Počet ekologických farem vzrostl za
stejný rok o 1 % na 11 377. Průměrná výměra ekofarmy byla 48,3 ha zemědělské půdy. Tempo růstu se
28
však zpomalilo, což se vyvozuje z toho, že plocha půdy ve fázi konverze se v minulém roce snížila o 19 %.
Agentura uvádí, že příčinou zpomalení růstu konverze byl přechod vládní politiky od „smluv o hospodaření
s půdou“ ke „smlouvám o setrvalém zemědělství“, jejichž prostřednictvím stát poskytuje dotace farmám
přecházejícím na ekologické hospodaření. Počet skotu chovaného ekologicky se v roce 2003 zvýšil o 6 %,
z toho dojnic o 7 % na 59 000 ks a krav bez tržní produkce mléka o 5 % na 54 000 ks. Stavy ekologicky
chovaných ovcí se zvýšily rovněž o 6 % na 116 000 ks a stavy koz se stabilizovaly na počtu 19 500 ks. Proti
očekávání se zvýšily stavy brojlerů, a to o 5 % na celkem 5,04 mil. ks, ale počet nosnic zůstal stejný na.
1,31 mil. ks.
Počet podniků zpracovávajících ekologické zemědělské produkty klesl proti předchozímu roku o 7 %.
z 5 252 v roce 2002 na 4 851. Příčinou je koncentrace výroby v odvětví a růst průměrné velikosti podniků.
Zájem spotřebitelů a názor na ekologickou výrobu potravin je všeobecně pozitivní. Podle průzkumu Agence Bio z října 2003 mělo 85 % Francouzů kladný názor na ekologické potraviny, přičemž 75 % dotázaných
spotřebitelů je považovalo za zdravé a přirozené. Asi 84 % uvádělo výrobu ekologických potravin za šetrnou k prostředí a 74 % vhodnou pro pohodu zvířat. Asi 37 % dotázaných řeklo, že nakupují ekopotraviny
nejméně jednou za měsíc a všichni se snaží zachovat nebo zvýšit osobní spotřebu těchto potravin. Z těch,
kteří v poslední době nekoupili žádné ekoprodukty, 56 % uvedlo jako hlavní důvod vysoké ceny. Kromě
toho 85 % pravidelně nakupujících ekopotraviny řeklo, že by jich nakupovali více, kdyby produkty byly
snáze přístupné a více se nabízely v jejich místních obchodech.
Nejpopulárnějšími ekologickými potravinami jsou ve Francii mléčné výrobky (nakupuje je 74 % pravidelných konzumentů ekopotravin), následuje ovoce a zelenina (70 %), vejce (65 %), chleba a obiloviny
(53 %) a drůbež (50 %). Z pravidelných kupců ekopotravin nakupuje 29 % hovězí maso, přičemž 74 %
z nich se začalo orientovat na tento druh masa v posledních pěti letech v souvislosti s krizí BSE. Třetina
z ekologicky vyrobeného mléka v minulém roce musela být prodána jako konvenční mléko za nižší cenu
kvůli nedostatečnému odbytu. Představitelé odvětví tedy rozhodli podporovat odbyt mléčných produktů.
v roce 2003 zvláště prostřednictvím speciální výroční kampaně „Organic spring“ od 6. do 16. května.
Výrobci biopotravin ve Francii se sdružili ve skupině s novým logem. Cestu k biologicky a správně
ošetřovanému zboží má spotřebitelům ukázat nová etiketa. Skupina Bio Equitable byla založena v roce
2003 a na podzim roku 2003 přišla poprvé na trh se zhruba 20 výrobky. Tyto výrobky jsou označovány
tmavě červeným znakem se dvěma stylizovanými lidmi, kteří se drží za ruce. Symbol využívá pět podniků
produkujících biopotraviny, mezi nimi firma Euro-nat. Mezi produkty s logem Bio Equitable je jedenáct
výrobků z kvinoe a šest výrobků z kakaa. Následovat budou sezam, zelený čaj a koření. Jedno procento
docíleného obratu se věnuje nevládním organizacím v Bolivii. Podle názoru Didiera Perreola v Euro-nat má
být rozhodující dlouhodobá spolupráce a uzavření kontraktů.
Francouzský ministr zemědělství Dominique Bussereau uveřejnil návrh některých nových opatření na podporu ekologického zemědělství. Podnětem pro zvýšení podpory tohoto odvětví je nedávná
diskuse a setkání ministra s představiteli Národní federace ekologického zemědělství (FNAB) a především průběh masových demonstrací ekologických zemědělců, které se konaly v Paříži na začátku dubna..
Ministr oznámil, že navrhuje začlenění daňových dobropisů pro ekologické zemědělce do připravovaného
zákona o orientaci zemědělství. Toto zvýhodnění má platit pro všechny výrobce, kteří získávají nejméně 40 %.
svých příjmů z ekologické produkce. V roce 2006 musí státní pokladna pro toto opatření uvolnit asi 18 mil..
EUR.Národní federace ekologického zemědělství (FNAB) organizovala 6. dubna demonstraci členů, kteří žádali vysvětlení, proč musí bojovat o svou existenci a přežití, přestože se zvyšuje zájem spotřebitelů.
o ekologické potraviny, jejichž spotřeba ve Francii se např. v roce 2004 zvýšila o 13 %. Podle zprávy FNAB
se 11 000 z 600 000 francouzských zemědělských podniků věnuje ekologické produkci. Ekologické zemědělské podniky ve Francii tvoří 1,8 % všech zemědělských podniků a plocha ekologicky obdělávané půdy
tvoří v současné době 2 % z celkové výměry zemědělské půdy, ale po čtyřnásobném zvýšení za posledních
deset let se v roce 2004 snížila o 4 %.
Francouzská vláda v roce 2005 zakotvila v novém zákonu o orientaci zemědělského sektoru opatření
na pozvednutí ekologického zemědělství. Zemědělcům, kteří získávají 40 % svých příjmů z ekologického
zemědělství, se nabízejí daňové úlevy a další zvýhodnění podporující rozvoj ekozemědělství.
29
Francie zahájila na začátku června desetidenní národní kampaň na podporu ekologických potravin,
nazvanou „Ekologické jaro“. Podle agentury Reuter francouzská vláda doufala, že se podaří zvýšit tržní
podíl ekologických potravin, který ve Francii zaostával za ostatními zeměmi EU. Měla se také zvýšit státní
podpora sektoru ekologického zemědělství. V roce 2005 bylo obděláváno podle zásad ekologického zemědělství asi 540 000 ha půdy. Tato výměra reprezentovala přibližně 2 % celkové zemědělské půdy.
Ekologickou výrobou se zabývalo asi 11 000 farem, většinou mléčných. Ekologické farmy chovaly celkem asi 125 000 ks skotu, což bylo šestkrát více než před deseti lety. Z celkového počtu 20 mil. ks skotu to
bylo pouze 2,7 %. Počet ovcí v ekologických chovech se odhadoval na 130 000 ks ve srovnání s 15 000 ks
v roce 1995. Zájem Francouzů o ekologické zemědělství však pohasínal. Zdůvodňovalo se to nedostatečnými podněty ze strany vlády, vysokými cenami ekologických potravin a skutečností, že mnoho francouzské
tradiční zemědělské výroby bylo méně intenzivní než v ostatních částech Evropy. Pro srovnání – v Itálii
na více než 1 mil. ha (téměř 10 % rozlohy celkové zemědělské půdy) hospodařilo více než 50 000 farem..
V Německu bylo obděláváno celkem 700 000 ha, ve většině skandinávských zemí zaujímala půda obdělávaná ekologickými způsoby více než 5 % celkové výměry zemědělské půdy. Francouzská vláda v roce
2005 ve svém novém zákonu o orientaci zemědělského sektoru zakotvila opatření na pozvednutí ekologického zemědělství. Uváděla, že za minulý rok klesl rozsah ekologicky obdělávané půdy o 2 % a počet
ekofarem o 3 %. Farmáři po vyčerpání státní dotace na přeměnu konvenčního zemědělství na ekologické už
nedostávali žádnou další státní podporu. Podle nového zákona měla být zemědělcům, kteří získávali 40 %.
svých příjmů z ekologického zemědělství, nabídnuta daňová úleva. Ta může dosáhnout během tří let až.
2 000 EUR a stát měl na tuto akci uvolnit v roce 2006 celkem 8 mil. EUR. Zemědělci také mohli získat
mimořádný diskont během období konverze na ekologický způsob hospodaření při kalkulaci sumy jednotné platby na plochu (Single Farm Payment – SFP). Podle ředitelky Francouzského ekonomického a politického direktoriátu Jean-Marie Aurandové měla vláda v úmyslu platit doplňkovou subvenci k SFP pro
většinu znevýhodněných zemědělců, ať ekologických výrobců nebo ostatních. Společnosti zpracovávající
ekologické potraviny měly mít rovněž výhodnější daně. V zákonu o orientaci francouzského zemědělství
se také počítalo s tím, že Agentura pro ekologické zemědělství se stane součástí nového Institutu kvality
potravin. Přes všechny potíže, s nimiž zápolí výrobci, se zvyšovala poptávka Francouzů po ekologických
produktech. Nedávný průzkum IFOP mezi spotřebiteli shledal, že 32 % dotázaných nakupuje alespoň jednou týdně ekologické maso. Tito spotřebitelé dávali přednost ekoproduktům kvůli tomu, že se u nich provádí přísná kontrola výrobních metod, respektuje se prostředí a je zaručena větší bezpečnost potravin. Avšak
91 % dotázaných současně potvrdilo, že považují ekologické maso za příliš drahé.
Výroba speciálních drůbežích produktů se v Evropě realizuje v rámci různých programů požadujících
přístup drůbeže do venkovního výběhu. Nejúspěšnější je francouzský program Label Rouge. Produkty
vyrobené v rámci tohoto programu zabírají velkou část francouzského trhu drůbeží i přesto, že jejich ceny
jsou vyšší než ceny běžných drůbežích produktů. Program Label Rouge stejně jako organické programy
aplikované v Evropě užívá pomalu rostoucí linie drůbeže (minimálně 81 dní) určené pro alternativní výrobní systémy a produkci výrobků pro specializované trhy gurmánů. V Evropě jsou k dispozici různé pomalu
rostoucí genotypy brojlerů, jejichž maso je vhodnější k produkci specialit nebo pro trh gurmánů.
Podle průzkumu preferují spotřebitelé v Evropě maso drůbeže z alternativního chovu před masem
drůbeže z konvenčního chovu.
Z hodnocení vývoje ekologického zemědělství ve Francii za rok 2005, publikovaného v časopise Agra
Europe, vyplývá, že v sektoru ekologického zemědělství se mírně zvýšila výměra půdy, počet farem i zpracovatelských podniků.
Plocha ekologicky obhospodařované zemědělské půdy ve Francii se v roce 2005 rozšířila o 5 % na celkem 560 838 ha. Avšak podle údajů agentury Agence Bio bylo v roce 2004 zaregistrováno snížení výměry
této půdy z 550 000 ha (r. 2003) na 540 000 ha, takže přírůstek v roce 2005 proti roku 2003 byl pouze 1,8 %..
Výměra půdy v režimu ekologického hospodaření představovala v roce 2005 jen 2 % z celkové výměry
zemědělské půdy Francie. Ze souhrnné ekologické výměry už bylo 513 365 ha certifikováno jako ekologicky obhospodařovaná půda a 47 473 ha je v procesu konverze. V sektoru ekologického zemědělství působilo
v roce 2005 celkem 11 402 podniků, tj. o 3 % více než v předchozím roce.
30
Počet hospodářských zvířat ve všech sektorech živočišné výroby se s výjimkou kuřecích brojlerů za rok
2005 zvýšil. Počet dojnic a krav bez tržní produkce mléka se zvýšil o 6 % a ovcí o 9 %, hejno hus na chov
se rozrostlo rovněž o 9 %. Počet ekologicky chovaných koz a prasnic se zvyšoval ještě rychleji, a to o 12 %,.
resp. o 11 %. Počet brojlerů se však snížil o 2 %.
Ekologická rostlinná produkce se rovněž výrazně rozšířila, a to téměř ve všech oborech. Produkce rostlin pro parfumerii a léčiva se zvýšila o 16 % a produkce ekologické zeleniny o 14 %. Rozšířila se produkce
ekologických obilovin, olejnin, krmiv, ovoce, vína a dalších plodin. Pouze pěstování hrachu a fazolí zaznamenalo pokles, a to ve srovnání s předchozím rokem o 9 %.
Počet podniků zpracovávajících ekologické potraviny a krmiva se v minulém roce rovněž zvýšil. Na
konci roku 2005 bylo ve Francii celkem 4 995 podniků, které měly certifikát na zpracování ekologických
potravin. Proti předchozímu roku se jejich počet zvýšil o 2 %.
Výsledky průzkumu trhu skupinou CSA publikované v únoru roku 2006 agenturou pro ekologické zemědělství Agence Bio (AB) ukazují, že spotřebitelé ve Francii nakupují stále více ekologických potravin (biopotravin). Podíl spotřebitelů, kteří nakupují ekologické produkty alespoň jednou za měsíc se zvýšil z 37 %.
v roce 2003 na 44 % v roce 2004 a 47 % v roce 2005. Při výzkumu se také zjistilo, že 56 % francouzské
veřejnosti sympatizuje s hodnotou a významem ekologického zemědělství, 86 % má pozitivní názor na
ekologické produkty, 87 % věří, že ekologické zemědělství přispívá k ochraně prostředí a 92 % spotřebitelů
ekopotravin zná a uznává logo ekologických potravin AB. Asi 24 % francouzských spotřebitelů tvrdí, že
alespoň jednou za týden jedí ekologické potraviny. Podíl těch, kteří nikdy takové potraviny nejedli, klesl
ze 46 % v roce 2003 na 38 % v roce 2004 a na 32 % v roce 2005. Nejpopulárnějšími ekopotravinami ve
Francii jsou ovoce a zelenina, které nakupuje 73 % ze všech obyvatel kupujících ekopotraviny. Ve vzorku
popularity následuje vejce s podílem 61 %, mléčné produkty (kromě sýrů a mléka) s podílem 49 %, chleba.
s 41 % a drůbeží maso se 40 %. Podle zmíněného průzkumu došlo na francouzském trhu ekologických
potravin v roce 2005 k nejrychlejšímu růstu poptávky po kávě, čaji, čokoládě, medu, cukru, oleji a podobných potravinách, kde přibylo 22 % nových spotřebitelů, dále byl zaznamenán přírůstek 23 % kupujících
na trhu vína a dalších nápojů. Z dotázaných spotřebitelů ekologických potravin prohlásilo 23 %, že během
příštího půl roku chtějí zvýšit svoje nákupy těchto potravin a 76 % chce udržet svoje nákupy na současné
úrovni.
Irsko
Irsko spolu s Řeckem patří, pokud jde o rozvoj ekologického zemědělství, mezi zaostávající státy.
s velmi pomalým růstem v 80. a 90. letech.
V roce 2002 bylo využito jen 30 000 ha pro ekologickou produkci, což se rovnalo 0,7 % celkové zemědělské půdy.
V roce 2004 spotřeba a poptávka předbíhala nabídku a asi 70 % požadavků spotřebitelů na ekologické
potraviny bylo pokryto importem. Trh ekologických potravin představoval významný prostor pro uplatnění
domácí produkce. Ekopotraviny nakupovalo jen 0,4 % irských spotřebitelů ve srovnání s 2 % v průměru
EU. Hlavními doma vyrobenými ekoprodukty jsou zelenina, mléko, hovězí a ovčí maso. Na začátku roku
2004 přišla řada na další členskou zemi EU, která se ujme předsednictví. Po Itálii se jí stala Irská republika
v čele s premiérem Bertie Ahernem. Očekávalo se, jak se své „vlády“ Irsko zhostí, o co má v úmyslu usilovat. V čerstvě zveřejněném Pracovním programu s podtitulem „Evropané spolupracující“ se Irové dotkli
mimo jiné i témat souvisejících se životním prostředím.
Irsko hodlalo v půlročním období předsednictví pokračovat v podpoře progresivního přístupu k ochraně
životního prostředí a trvale udržitelnému rozvoji, a to posunem v legislativních programech Unie a interní environmentální politice. Také mělo v úmyslu pracovat na Akčním plánu pro ekologické technologie.
V tomto kontextu „je zvláště důležité investovat do inovací a šetrnějších technologií tak, aby zajistily
nejen přínos životnímu prostředí, ale i ekonomickou výhodu“, tvrdila irská reprezentace. Irský programový dokument kladl velký důraz na klimatickou politiku a legislativu pro podporu realizace Kjótského
protokolu, na oblast hospodaření s odpady, kvalitu vody a ovzduší. Také zmínil odkaz na podporu tzv.
31
Implementačního plánu, vzniklého na summitu o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu v září 2002.
Důležitou událostí byla červnová „Mezinárodní konference o obnovitelných zdrojích energie“ v Bonnu.
Zároveň Irsko za svého předsednictví pracovalo na postupu diskusí o financování a organizaci související
se spuštěním mezinárodního experimentálního termonukleárního reaktoru ITER, určeného pro výzkum.
Co se týče chovu zvířat, chtěli Irové posílit kontroly zacházení se zvířaty během transportu. Také usilovali.
o pokrok v dohodách o Akčním plánu pro organické zemědělství, jehož návrh předložila Evropská komise
v první polovině letošního roku. Specifickým úkolem Irska bylo usnadnit nově přistupujícím zemím aplikaci Společné zemědělské politiky EU a pokračovat v procesu jejího zjednodušení. Ohledně lesnictví Irsko
připravilo pozici EU na Fórum OSN o lesnictví a zahájilo revizi „Lesní strategie EU“. Dále mělo Irsko.
v plánu navázat na práci Itálie v návrhu Nařízení o chemických látkách a pokusit se „dosáhnout efektivní
rovnováhy mezi ekonomickými, sociálními a ekologickými zřeteli“.
Itálie
V Itálii sahají nejstarší pionýrské zkušenosti v ekologickém zemědělství do 60. let minulého století, ale
až v 70. letech se ekologickým zemědělstvím začalo zabývat stále více farmářů a spotřebitelé se zajímali
o lepší kvalitu života a stravování. Během poloviny 80. let byla zřízena Národní komise pro ekologické zemědělství (Commissione Nazionale Cos´é Biologico). Tato komise vytvořená ze zástupců organizací a sdružení spotřebitelů z každého italského regionu stanovila první celonárodní regulační standardy
pro ekologické zemědělství. Jakmile byla přijata legislativa EU o pravidlech ekologického zemědělství
(EU – Regulation 2092/91), řada malých ekologických farem a výborů výrobců a spotřebitelů operujících.
v každém regionu se reorganizovala, spojila síly prostřednictvím fúzí a federativní sítě.
Od roku 1999 vykázal sektor ekologického zemědělství v Itálii jeden z největších ročních přírůstků.
v Evropě.
Počet ekologických farem se do roku 2001 rychle zvyšoval, od roku 2002 dochází k poklesu. V roce
2002 existovalo asi 50 000 ekologických farem, které obdělávaly 1,2 mil. ha zemědělské půdy (8,9 %.
z celkové rozlohy zemědělské půdy v zemi). V roce 2002 se však počet farem snížil, protože v některých
regionech už nebyla poskytována žádná subvence na podporu ekozemědělství. V následujícím roce v podstatě ze stejných důvodů pokles pokračoval.
V Itálii existovalo v roce 2003 celkem 44 034 ekologických farem, které hospodařily na 1 052 002 ha
zemědělské půdy (6,8 % z celkové plochy zemědělské půdy v zemi). V roce 2003 byl už druhým následným rokem zaznamenán pokles počtu ekofarem, jenž však nebyl způsoben tržní krizí, ačkoli růst poptávky
po ekologických potravinách se kvůli stagnaci celé ekonomiky zpomalil.
Podrobné údaje o vývoji počtu farem a hektarů půdy obdělávané ekologickým způsobem za období let
1990–2003 jsou uvedeny v tabulce na následující straně.
Itálie měla v roce 2004 ze všech evropských zemí největší rozsah ekologického zemědělství a ve světovém měřítku byla na třetím místě za Austrálií a Argentinou. Jedna třetina ekologické produkce byla určena
pro export.
Téměř 50 % italských ekofarem se nachází na Sicílii a Sardinii, velká část je také v oblastech Toskánsko,
Emilia-Romagna a Marche. Vyrábí se hlavně ovoce a zelenina, olivový olej, víno a sýry. Na ekologické
zemědělství také těsně navazuje agroturistika. V roce 2004 bylo v Itálii při ekofarmách asi 700 rekreačních
zařízení. Z konvenčního na ekologické hospodaření přešlo v minulých letech mnoho farem zejména v jižní
Itálii a na ostrovech Sicílie a Sardinie. Pro tuto konverzi se však zemědělci nerozhodli kvůli poptávce na
trhu nebo ochraně životního prostředí, ale hlavně kvůli získání státních subvencí. V některých regionech
však už farmáři nedostávají subvence a tak mnozí upustili od kontrolovaného systému ekologického hospodaření. Přesto tyto farmy z větší části pokračují v ekologické produkci, ale svoje výrobky prodávají bez
označení „ekologické“ na běžném neekologickém trhu. Je zajímavé, že málokterá tržně orientovaná farma
se vrátila ke konvenčnímu způsobu hospodaření, i když ztratila certifikát ekologické farmy.
V roce 2005 v Itálii působilo 16 oficiálně certifikovaných agentur pro ekologické (biologické, organické)
zemědělství.
32
Vývoj ekologického zemědělství v Itálii v letech 1990–2003
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
Počet farem
1 300
1 500
2 500
4 189
9 042
10 851
17 393
31 118
43 698
49 018
51 120
56 440
49 489
44 034
Plocha zemědělské půdy (ha)
13 000
18 000
30 000
91 638
153 626
204 238
276 070
564 913
788 070
958 687
1 040 377
1 237 640
1 168 212
1 052 002
Pramen: AIAB and Biobank for 1990 to 1999, Ministry of Agricultural Policy and Forestry for 2000 and 2003; data
vždy k 31. 12.
Organic Farming in Italy, s. 1–3
Z porovnání statistických údajů týkajících se italského ekologického zemědělství a biopotravin z let
2004 a 2005 vyplývá, že:
► Počet ekologických zemědělců vzrostl z 36 639 na 44 733, tj. o 22 %.
► Počet ekologických podnikatelů vzrostl ze 40 965 na 49 859, tj. rovněž o 22 %.
► Počet zpracovatelů poklesl na 4 537, tj. úbytek 25 %,
► Počet importérů poklesl o 6 %.
► Typický italský biospotřebitel je ve věku 30–49 let, má vysokoškolské vzdělání, pracuje v soukromé
firmě jako zaměstnanec a nejčastěji žije na severovýchodě Itálie.
► Na dotaz, zda by upřednostnili biopotraviny „made in Italy“, 68 % dotázaných odpovědělo kladně a 23 %.
by své nákupní chování nezměnilo.
► Většina školních biojídelen je na severu země (459), nejvíce pak v regionu Emilia-Romagna (133); ve
střední Itálii je 135 biojídelen, nejvíce v regionu Toskánsko (77); jih Itálie zatím „pokulhává“, je zde
pouze 53 školních biojídelen.
Kypr
Na Kypru začali hospodařit podle ekologických zásad v roce 1988 dva zemědělci. Během 90. let jejich
počet sice přirůstal, ale koncem dekády tu existovalo pouze 15 uznaných ekologických farem. V roce 2002
jich bylo již 45. Kyperská vláda v současné době tento způsob hospodaření více podporuje a očekává, že
se bude prostřednictvím agroekologického programu rozšiřovat rychleji než dosud. Mezi hlavní ekologické
produkty na Kypru patří obiloviny, ovoce a zelenina, hrozny, aromatické byliny, olivy a olivový olej.
Litevsko
V roce 1993 působilo v Litvě sotva deset ekologických farem. Za deset následujících let se jejich počet
zvýšil na asi 700 (stav koncem roku 2003). Zemědělci dostávají přímé dotace v závislosti na pěstované
plodině (pohybují se od 26 EUR/ha pastvin, do 203 EUR/ha zahrad). Mezi hlavní ekologicky vyráběné
zemědělské produkty patří pšenice, žito, oves, ječmen, léčivé rostliny, ovoce, zelenina a mléko.
33
Lotyšsko
V Lotyšsku dosud nebyl růst ekologického zemědělství tak rychlý jako v ostatních nových členských
státech EU zčásti proto, že zde převažuje tendence k rozvoji intenzivního zemědělství a také kvůli značnému úbytku zemědělských pracovních sil. Stát začal ekologické zemědělství podporovat až v roce 2001,.
v roce 2003 následovalo přijetí akčního plánu rozvoje ekozemědělství. V roce 2003 působilo v zemi 550 eko-.
logických farem, které hospodařily na 24 422 ha zemědělské půdy (1 % z celkové výměry). Ekologické
farmy pěstují hlavně kukuřici, brambory, zeleninu a dále se věnují chovu dojnic.
Lucembursko
V Lucembursku se v roce 2004 zabývalo ekologickým zemědělstvím 50 farem, které hospodařily na
celkem 2 000 ha. Většina z nich jsou hospodářství se smíšenou rostlinnou produkcí a chovem dojnic. Ekologicky vyrobená zelenina tvořila polovinu veškeré produkce zeleniny. Důležité je také zahradnictví. V roce 1995 se zde začalo také s pěstováním ekologického ovoce a vína. Lucembursko vyniká mezi ostatními
státy EU nejvyšší spotřebou biopotravin na obyvatele, ale k uspokojení domácí poptávky musí značnou část
těchto potravin dovážet.
Maďarsko
V roce 1983 vznikla v Maďarsku první organizace ekologického zemědělství ve střední a východní
Evropě, která byla založena v Budapešti s názvem Biokultúra klub. Jejími členy byli hlavně zahrádkáři,
ekologové a lidé zajímající se o přírodní léčebné metody, nebo kteří jednoduše chtěli následovat jiný způsob života. Všichni se zajímali o zemědělství, které by vyrábělo potraviny bez použití rizikových chemikálií. Organizace Biokultúra klub se stala řádným členem IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) v lednu 1987 a byla první členskou zemí z východoevropského a středoevropského
regionu. Biokultúra klub také organizovala jako první v tomto regionu mezinárodní vědeckou konferenci
IFOAM. Biokultúra má poradenský útvar Bioszaktanácsadó, jenž byl založen v roce 1997. Ten poskytuje
poradenské služby a pomáhá zemědělským podnikům při tvorbě plánů konverze z konvenčního na ekologické zemědělství a při podávání žádostí o subvence. Od roku 1996 jsou farmy začleněné do organizace
Biokultúra klub kontrolovány institucí Biokontroll Hungária Kht, která zajišťuje téměř všechen akreditační
proces a hodnocení ekologického zemědělství v Maďarsku podle směrnice EN45011; nyní provádí inspekci
téměř 90 % maďarské ekologické produkce. Informace pro zemědělce a spotřebitele poskytuje Informační
centrum pro ekologické zemědělství v Budapešti (Biokultúra Infocentrum), které bylo založeno na počátku
90. let s finanční podporou EU. Informační centrum vlastní databázi, rozsáhlou knihovnu a archiv s literaturou o ekologickém zemědělství.
Ekologické zemědělství v Maďarsku roste poměrně rychlým tempem. Podle tržních analytiků pokračoval v roce 2004 expanzivní trend ekologického zemědělství.
V roce 2004 byla v Maďarsku registrována plocha 128 690 ha ekologicky obdělávané půdy (2,2 % z cel-.
kové plochy zemědělské půdy) ve srovnání se 113 816 ha z roku 2003. Ekologickou produkcí se v roce
2004 zabývalo 1 420 farem, což bylo 3,7 % z celkového počtu zemědělských podniků. Za posledních pět
let (1999–2004) se počet ekologických farem zvýšil na trojnásobek a plocha ekologicky obhospodařované
půdy 3,7krát (podle údajů maďarské ekologické agentury Biokontroll Hungaria Kht). Většina rozšíření
ekologicky obhospodařované půdy za rok 2004 připadala na pastviny, jejichž plocha se zvýšila o 22 % na
asi 60 000 ha. Osevní plocha ekologicky pěstovaných obilovin se zvýšila o 1 000 ha, hlavní podíl připadal
na kukuřici. Rozšíření ploch kukuřice kompenzovalo úbytek ploch ekologické pšenice, jejíž výměra klesla
proti předchozímu roku asi o 700 ha na 12 434 ha. Odvětví živočišné výroby zůstalo v roce 2004 relativně
malé. Celkový počet registrovaných zvířat v ekologických chovech se proti roku 2003 zvýšil o 9 % na celkem 12 254 ks.
34
Z celkového počtu zvířat připadal hlavní podíl na chov skotu, jehož stádo bylo v roce 2004 rozšířeno.
o 12 % na celkem 8 419 kusů. Plocha vyhrazená pro ekologickou produkci krmných plodin se za rok více
než zdvojnásobila z 9 834 ha na 19 774 ha.
Sektor ekologického zemědělství byl v roce 2004 orientován exportně (95 % ekologických produktů
se vyváželo) a představoval poměrně důležitý prvek maďarského zemědělského exportu. Spotřebitelská
poptávka po ekopotravinách byla zatím slabá.
Ekofarmy vyrábějí hlavně pšenici, olejniny, kukuřici, luštěniny, ovoce, zeleninu a med.
Malta
Ekologické zemědělství se zde neprovozuje.
Německo
2003
Spolkový statistický úřad publikoval výsledky zemědělského censu z roku 2003, podle nichž se v Německu rychle měnila podniková struktura zemědělského sektoru. Významným posunem ve struktuře podniků
byl růst počtu ekologických (organických) farem.
V roce 2003 existovalo v Německu asi 13 700 ekologicky hospodařících podniků oproti 11 600 v roce
2001 a 9 600 v roce 1999. Podíl ekologických podniků na všech zemědělských usedlostech se v uplynulém
roce pohyboval na 3,3 %
Obhospodařovaná plocha činila v roce 2003 kolem 729 900 ha (na východě byl přírůstek výrazně vyšší)
a to bylo ve srovnání s rokem 1999 více téměř o 241 000 ha. Přesto byl podíl ekologicky obhospodařovaných ploch na celkové výměře zemědělské půdy pouze 4,3 %. Podle zjištění Spolkového statistického
úřadu byl podíl ekologických podniků ze všech zemědělských podniků v nových spolkových zemích téměř
dvojnásobný než na území starých států. Podíl ekologických ploch ve východním Německu byl v loňském
roce s 5,7 % významně vyšší než ve starých spolkových zemích s 3,6 %.
Průměrná výměra ekologických farem se mírně zvýšila na 53,2 ha, což byla značně větší výměra než
průměr všech zemědělských podniků.
Velká část ekologických podniků se nachází na východě a jihu země a jejich činnost se soustřeďuje na
péči o louky a pastviny, produkci luštěnin, ovoce, zeleniny a chov skotu, ovcí a koz.
Na celém spolkovém území se naopak na ekologicky obdělávané orné půdě pouze velmi málo změnila
pěstební struktura. S téměř 180 600 ha připadalo na pěstování obilovin téměř 52 % z celkové ekologicky
obhospodařované plochy orné půdy. Mírně se zvýšil podíl ladem ležících pozemků na 12,9 %, to v loňském
roce odpovídá ploše o výměře 45 000 ha.
Většina ekologických podniků chovala hospodářská zvířata. Počet těchto podniků s chovem dobytka stoupl ve srovnání s rokem 1999 přibližně o polovinu. Chov skotu je tak jako dříve nejvýznamnějším odvětvím šlechtitelství v německém ekologickém zemědělství. Od této doby se zvýšil stav skotu.
o 43 %, avšak průměrný počet zvířat ve stádu včetně dojnic klesal. Naopak výkrm prasat a chov chovných prasnic hrál pouze podřadnou roli. Z téměř 13 700 ekologických podniků se napočítalo pouze.
1 700 podniků s výkrmem prasat a kolem 800 statků s chovnými prasnicemi. Naopak byl nápadný, podle Spolkového statistického úřadu, vysoký podíl ekologicky hospodařících podniků s chovem ovcí. Ve
srovnání s ostatními členskými státy bývalé EU-15 bylo Německo v roce 2003 na třetím místě v rozšíření
ekologického zemědělství, a to podle podílu na celkové výměře půdy i podle podílu na počtu všech zemědělských podniků.
Oslabení konjunktury německého národního hospodářství v roce 2003 se promítlo do zúžení spotřebitelské poptávky po ekologicky vyrobených potravinách. Obrat na trhu těchto potravin se zvýšil jen nepatrně.
Důvodem poklesu poptávky byly především cenové relace mezi konvenčními a ekologickými potravinami.
35
Při nižších příjmech domácností a současné vysoké nezaměstnanosti jsou pro většinu německých spotřebitelů dostupnější levnější konvenční potraviny. Jak zjistila agentura ZMP (Ústřední informační středisko.
o trhu a cenách), reprezentativní německá centrála pro sledování trhu, byly v roce 2003 ekologicky vyrobené potraviny s uznanou značkou podstatně dražší než běžné potraviny – např. konvenčně vyrobené hovězí
maso k dušení stálo na vnitroněmeckém trhu v průměru 8,55 EUR/kg, zatímco za 1 kg ekologicky vyrobeného stejného druhu masa zaplatili spotřebitelé v průměru 14,74 EUR, tj. asi o 70 % více. Ještě větší rozdíl
zaregistrovala ZMP v cenách vepřového masa k pečení, kde cenový rozdíl činil 93 %. Také ekologicky
vypěstovaná zelenina a ovoce se prodávaly za podstatně vyšší cenu než produkce z běžných provozů. Cenový rozdíl se pohyboval kolem 50 %. Na trhu se však nabízely také výrobky, kde rozdíly v cenách nebyly tak
strmé – např. litr plnotučného biomléka stál v roce 2003 1,03 EUR a konvenčního mléka 0,87 EUR (rozdíl
18 %). Z pozorování trhu lze vyvozovat, že při oslabené konjunktuře a stagnaci nebo dokonce nižších příjmech spotřebitelů byl menší zájem o biopotraviny právě kvůli jejich relativně vyšším cenám ve srovnání.
s konvenčně vyrobenými produkty.
Výše maloobchodních cen biologických a konvenčních potravin v Německu (EUR, r. 2003)
Konvenční .
produkty
Biologické .
produkty
Rozdíl ceny .
(%)
0,26
0,87
0,80
1,04
0,74
6,20
8,55
0,35
1,03
1,31
1,35
1,46
11,98
14,74
35
18
64
30
97
93
71
Citrony, 1 kus
Plnotučné mléko, 3,5 % 1 litr, ve vratné láhvi
Hlávkový salát, l hlávka
Bílá celozrnná mouka, 1 kg
Mrkev, bez listů, 1 kg
Vepřová pečeně , 1 kg
Hovězí maso k dušení, 1 kg
Pramen: ZMP, výpočty ÚZPI
2004
Produkce ekologických potravin se roce 2004 zvyšovala, spotřeba zůstávala přibližně stejná – to byl závěr
tiskové konference Svazu pro ekologickou produkci potravin (Bundes Ökologische Lebensmittelwirtschaft
– BÖLW) v Berlíně. „Pro rok 2003 vycházíme z nárůstu trhu s biopotravinami o 1 % na dobré tři miliardy
EUR“, tvrdila Elke Röder, jednatelka firmy BNN Výroba a prodej a členka předsednictva svazu BÖLW.
Plocha obhospodařovaná členy svazů ekologických pěstitelů se zvýšila na 515 254 ha. Přírůstek ve výši
4,5 % byl stejný jako v roce předcházejícím. Vzhledem ke špatným výrobním cenám v mnoha sektorech
existovali však také výrobci, kteří se na trhu s ekologickými výrobky nemohli udržet. Počet zemědělských
podniků organizovaných v pěstitelských svazích stoupl pouze o 1,6 % z 9 413 na 9 566 podniků. Ovšem
pouze přibližně tři čtvrtiny ploch pro pěstování ekologických potravin obhospodařovaly podniky svazu.
Německý svaz rolníků (DBV) prohlásil, že němečtí zemědělci produkují v rámci Evropy největší
množství ekologicky pěstovaného obilí. Na přibližně 160 000 ha z celkových 6,9 mil. ha osevní plochy
obilovin v Německu bylo v roce 2004 sklizeno 500 000–550 000 tun ekologicky pěstovaného obilí. Celková sklizeň obilí v Německu činila v uplynulém roce 51 mil. tun. Němečtí ekologičtí zemědělci tak jsou
největšími pěstiteli ekologického obilí v Evropě. Za nimi jsou Španělé s 95 000 ha a Francie s 82 000 ha
ekologického obilí. Pěstování ekologického obilí, dříve jednoho z nejrentabilnějších druhů ekologické produkce, se v posledních letech dostalo pod výrazný cenový tlak.
Ekologicky chovaná prasata v Německu tvořila v roce 2004 zatím ještě méně než 0,1 % celkového stavu
prasat. Pro tento doposud malý segment trhu se však otevírají zajímavé perspektivy – od tohoto roku musejí
všechna ekologicky chovaná selata ve výkrmu pocházet z ekologicky vedených provozů produkce selat.
Předpokladem dalšího pozitivního vývoje je to, že stejné podmínky platí pro všechny producenty.
a zpracovatele. Mezi ně patří směrnice pro výrobce (např. krmné normy, normy pro ustájení) a směrnice pro
zpracování (např. dusitanová směs pro nasolování masa). Ekologické vepřové maso se musí vyznačovat
36
nejlepšími senzorickými vlastnostmi (hodnota požitku) a podílem svaloviny nejméně 55 % a pokud se týče
kvality, souvisejícím přídavným užitkem (např. veterinární a ekologická nezávadnost).
Byl dán podnět k podpoře a dalšímu rozvoji podniků pomocí poradenství. Dále by se muselo ve shodě zástupců prodejců a producentů pracovat na úpravě cen přizpůsobené potenciálu ekologického zemědělství, která kromě kvality jatečných kusů bere dostatečně v úvahu také charakteristické znaky kvality
masa. Spolková ministryně zemědělství Renate Künast vyzvedla v roce 2004 pozitivní prozatímní bilanci
Spolkového programu ekologického zemědělství. Jeho činnost má pokračovat a to až do roku 2007. Podle
vyjádření ministryně musí do budoucna dojít k dalšímu posílení protržně orientovaných aktivit. Budou
proto pokračovat úspěšné projekty směřované k podpoře zemědělství, poradenství, zpracování a obchodu.
a také další projekty cíleně zaměřené na výzkum a vývoj pro použití v praxi. V agrárním rozpočtu je
pro jeho naplnění každoročně vyhrazena finanční částka ve výši 20 mil. EUR. V tomto roce připravovala
Evropská Komise začlenění Evropského akčního plánu pro ekologické zemědělství a ekologicky vyrobené
potraviny do tohoto Spolkového programu. Na jaře roku 2004 byl akční plán předložen ke schválení agrární
ministerské radě.
Podle průzkumu mnichovského Ústavu pro ekonomický výzkum (IFO) platili němečtí zemědělci v roce
2004 vyšší daně ze zemědělských vstupů než jejich hlavní konkurenti v EU (s výjimkou Dánska a Švédska). Ústav provedl výzkum úrovně daní z hnojiv, přípravků na ochranu rostlin, zemědělských vozidel,
nafty, elektřiny a plynu v Německu, Dánsku, Francii, Velké Británii, Itálii, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku. Zjistil, že daně z těchto zemědělských výrobních prostředků činí v Německu 6,8 % průměrného zemědělského příjmu ve srovnání s pouze 1,8 % ve Velké Británii, 2,7 % ve Francii a 2,8 % v Itálii. Ve Švédsku
však představuje tato daň 11,2 % a v Dánsku 14,2 % z průměrného zemědělského příjmu. Dále IFO uvádí,
že v různých členských státech EU existují velmi rozdílné daňové režimy – např. průmyslová hnojiva jsou
zdaněna pouze v Dánsku a Švédsku, přípravky ochrany rostlin jen v Dánsku, Švédsku a Francii, antibiotika
a stimulátory růstu jen v Dánsku. Svaz německých zemědělců (DBV) požadoval, aby vláda provedla další
snížení „ekologických daní“, zejména daně z ekopaliv. Zdůraznil, že daňový výměr německých zemědělců byl v minulém roce zvýšen o 6 %. Stalo se tak přesto, že politici deklarovali záměr redukovat daňové
břemeno uvalené na zemědělské odvětví. Dále DBV tvrdil, že výzkum IFO nepřinesl žádné důkazy o tom,
že německá vláda byla úspěšná při dosahování ekologických cílů prostřednictvím zdanění. Uvedl také,
že Německo bylo jedinou zemí EU, kde ekologické podniky byly zdaněny více než konvenční podniky.
Německé ekologické podniky zaplatily ze svých příjmů asi o 1,5 % více než konvenční zemědělské podniky. Bylo to způsobeno vyšší daní ze zemědělské (ekologické) nafty a skutečností, že ekologické podniky
mají vyšší míru spotřeby paliv.
Německá vláda stanovila náročný cíl do roku 2010 obdělávat 20 % zemědělské půdy podle zásad ekologického zemědělství. Ke splnění tohoto úkolu přijala řadu opatření a podnětů, které jsou shrnuty v celostátním agroekologickém programu, dále zvýšila úroveň dotací a zavedla národní známku ekologického
výrobku.
Obraty německého biotrhu vzrostly v roce 2004 o 13 % na 3,5 mld. EUR. Specializované prodejny
posílily o 15 %, konvenční maloobchod dokonce o 17 %. Pomocí rychloobrátkového základního sortimentu trvanlivého zboží a dětské výživy dosáhly drogistické prodejny nejvyšších měr růstu (přírůstek 25 %),
vycházely však z nižšího základu. Přímí prodejci dosáhli 8% růstu.
Většina bioproduktů se prodávala přes pulty prodejen potravin (36,5 %). Dále ve specializovaných bioprodejnách (26 %), v přímém prodeji (16 %), v prodejnách zdravé výživy (7,5 %) a ostatní kanály (např.
drogerie) činily 7 %.
Biopotraviny produkuje, zpracovává nebo importuje 20 909 německých podniků a vzhledem ke skutečnosti, že ceny biopotravin klesají, není v současné době ochota k dalším změnám ve způsobu zemědělského
hospodaření příliš velká. Ekologické plochy se v roce 2004 zvýšily jen nepatrně na 760 000 ha, což odpovídá 4,5 % zemědělské užitné plochy. Necelá 4 % všech zemědělských podniků pracují ekologicky.
Mléko z ekologické produkce získává v Německu stále se zvyšující zájem. Nákupy domácností se v roce
2004 zvýšily téměř o 17 % na 78,82 mil. litrů. Měřeno na nákupy veškerého mléka spotřebiteli – v roce
2004 to bylo 3,43 mld. litrů (v předcházejícím roce 3,46) ekologické mléko dosahuje pouze zlomku celkové
37
spotřeby. Podle odhadu ZMP (Ústředního informačního střediska o trhu a cenách) v Bonnu v roce 2004 tvořil jeho podíl na trhu 2,3 %, v předcházejícím roce to bylo pouhých 1,95 %. Na ekologický tvaroh připadlo
v roce 2004 přibližně 1,9 % (v předcházejícím roce 1,5 %) soukromých nákupů tvarohu domácnostmi.
Ekologické máslo mělo v roce 2004 podíl na trhu 1,8 %, (v předcházejícím roce 1,7 %); ekologický jogurt
stagnoval na 1,5 %. Tuzemští spotřebitelé celkem nakoupili v uplynulém roce konvenčního a ekologického
zboží dohromady 1,1 mld. kg jogurtu, 435 mil. kg tvarohu a 286 mil. kg másla.
2005
Federální statistický úřad Německa při posledním průzkumu agrární struktury zjistil, že za období let
1999–2005 klesl počet všech zemědělských podniků v zemi o 16 %, zatímco počet ekologicky hospodařících
podniků vzrostl za stejné období o 43 %. Od roku 1999 se rozvíjely všechny obory ekologického zemědělství, ale jejich růst byl nerovnoměrný. Nejvíce se rozšiřovalo ekologické hospodaření na trvalých travních
porostech (loukách a pastvinách), jejichž plocha se zvýšila za uplynulých šest roků z 229 100 ha na 399 800 ha.
(tj. o 74,5 %). Plocha orné půdy vzrostla o 48 % na 375 100 ha. Nejrozsáhlejším oborem ekologického
zemědělství se stal chov hospodářských zvířat vázaných na objemná krmiva (především jde o chov skotu).
Postupně se zvyšovala také plocha ekologických víceletých kultur (zahrad a vinic), která vzrostla ze 7 000 ha.
na 8 900 ha (tj. o 27 %). V roce 2005 působilo na území Německa celkem 395 500 zemědělských podniků.
Plocha zemědělské půdy se proti roku 1999 zmenšila pouze o 1 % na 17 mil. ha a průměrná výměra podniku vzrostla z 36,3 ha v roce 1999 na 43,1 ha v roce 2005. Ve stejném období klesl počet zemědělských
pracovníků o 12 % na 1,3 mil. Ze zemědělství odcházejí především mladí lidé pracující nebo pomáhající
v rodinném podniku. Za sledované období jich opustilo práci na rodinné farmě 168 300. V sektoru ekologického zemědělství se prosazuje odlišný trend. V roce 2005 působilo v zemědělství celkem 13 700 ekologických podniků, tj. o 43 % více než před šesti roky, ale o něco méně než v roce 2003, kdy takových
podniků bylo 13 900. Plocha ekologicky obhospodařované půdy v Německu trvale přibývá – v roce 1999
hospodařily ekologické podniky na 489 100 ha, v roce 2003 na 731 200 ha a v roce 2005 na 784 000 ha.
To znamená, že za minulých šest roků se ekologické zemědělství rozšířilo o 294 900 ha, tj. o 60 %. V roce
2005 bylo obděláváno podle zásad ekologického zemědělství 4,6 % z celkové plochy zemědělské půdy.
a počet podniků hospodařících na této půdě činil 3,5 % z celkového počtu zemědělských podniků. Průměrná výměra zemědělské půdy v ekologických podnicích dosáhla 57,2 ha, což je podstatně více než průměrná
velikost konvenčních podniků. Pokud jde o rozsah půdy obhospodařované ekologickým podniky, existují velké rozdíly mezi západním a východním Německem. Ekologické podniky v dřívějším východním
Německu mají v průměru 181,8 ha, v západním Německu 37 ha.
Sasko je z východních států v popředí. V roce 2005 zde hospodařilo 293 ekologických podniků (4,2 %.
saských zemědělských podniků) na přibližně 22 000 ha ekologicky obhospodařovaných ploch (2,4 % saských osevních ploch). Regionální trh obsluhuje 170 zpracovatelských podniků, především pekařských
řemeslných živností, řeznictví a lisoven. Stav dosavadní struktury trhu ve východním Německu signalizuje
perspektivy. Na území s necelou čtvrtinou obyvatelstva (23 %) se dosahovalo přibližně desetiny odbytu
ekologických výrobků. Východoněmecké pěstitelské plochy reprezentují přinejmenším 42 % německých
ekologických ploch. Podíl zpracování je se 14 % podprůměrný. Přímo prodávající podniky jsou zde pouze
zřídka a potravinářské obchody s ekologickým sortimentem lze nalézt hlavně ve velkoměstech; 40 % všech
biopotravin se nakupuje v normálních obchodech s potravinami.
Německá federace pro ekologické potraviny (BÖLW) oznámila, že obrat trhu s ekologickými potravinami se za rok 2005 zvýšil o 14 % na asi 4 mld. EUR. Nepříznivé politické podmínky však omezovaly
expanzi ekologického zemědělství. Podle stanoviska BÖLW byl v důsledku pomalého růstu zemědělské
ekologické produkce v Německu k dispozici nedostatek domácích surovin. Prezident BÖLW Dr. Götz Rehn
konstatoval, že zatímco počet ekologických farem se v roce 2005 jen mírně zvýšil a plocha ekologicky
obdělávané půdy vzrostla o 5 % na 812 000 ha, trh ekologických potravin se vyvíjel disproporcionálně.
a poprvé byla nabídka domácích produktů nižší než poptávka. Rostoucí byrokratické překážky, konec subvencování přechodu běžných farem na ekologické v některých spolkových zemích a navrhované krácení
agroekologických programů byly brzdou pro zemědělce, kteří se zajímali o konverzi. BÖLW si stěžoval,
že tyto okolnosti zainteresovaným zemědělcům neumožňují, aby plánovali další zaměření svých podniků.
38
Německý trh s ekologickými potravinami je nejrozsáhlejší v EU – jeho podíl na celkovém odbytu tvořil asi
30 %. Na německém trhu představovaly ekologické potraviny 3 % celkového prodeje všech potravin. Podle
Dr. Rhena by bylo ostudou, kdyby trh ekologických potravin nebyl zásobován domácími produkty. Zdůraznil také společenské přínosy ekologického zemědělství. Podle BÖLW by se těchto sociálních cílů dosáhlo
nejlépe zajištěním, aby co možná nejvíce zemědělců přešlo na ekologické hospodaření. Výkonný manažer
BÖLW prohlásil, že současný ministr zemědělství Horst Seehofer chyboval, když považoval za správné,
aby se v subvenční politice přistupovalo k ekologickému zemědělství stejně jako ke konvenčnímu. Statistika za rok 2005 udává, že v Německu působilo celkem 16 791 ekologických podniků (4,1 % z celkového
počtu podniků), které obdělávaly 811 724 ha zemědělské půdy (4,8 % z celkové plochy). V roce 2004 se
zabývalo zpracováním ekologických zemědělských produktů celkem 6 361 podniků, z nichž bylo 2 302 ze-.
mědělců, kteří sami přímo na farmě upravovali či zpracovávali svoje produkty pro trh.
V roce 2005 obraty německého biotrhu zaznamenaly v prvním pololetí opět růst, a to zejména u velkoobchodních obratů, které vzrostly ve srovnání s předchozími roky o 15 %, na 281 mil. EUR.
Obrovskými hity v biosupermarketech bylo i nadále čerstvé zboží jako ovoce, zelenina a mléčné produkty. V tomto segmentu vzrostl obrat nadproporčně o 11 %. Podobně pozitivní zprávy hlásily i bioprodejny,
které v prvním pololetí 2005 vykázaly přírůstek 12 %.
Zda bude boom pokračovat i nadále, je otázkou. Německá BÖLW oznámila, že obrat trhu s ekologickými potravinami za rok 2005 se sice zvýšil o 14 %, na asi 4 mld. EUR, avšak současné nepříznivé politické
podmínky omezují expanzi ekologického zemědělství. Podle stanoviska BÖLW je v důsledku pomalého
růstu zemědělské ekologické produkce v Německu k dispozici nedostatek domácích surovin.
Prodej ekologického mléka v Německu se z přibližných 350 000 litrů týdně v srpnu 2000 zvýšil na 1,4 mil..
litrů v srpnu 2005, což odpovídá zčtyřnásobení během pěti let. Zatímco výrobní ceny byly po mnoho let
pod stálým tlakem, vstupem různých potravinářských řetězců na trh dnes opět pomalu stoupají o 10–20 %..
„V současné době se trh s ekologickými produkty vyznačuje nedostatečnou nabídkou zboží“, takové je shrnutí Markuse Rippina. Před krátkou dobou zveřejnilo ZMP ročenku 2006 k prodejním cenám ekologických
produktů v roce 2005. Na 272 stranách jsou uvedeny aktuální tendence minulých let na trhu s bioprodukty.
Zpráva podává informace o ovoci, zelenině, obilí, mléku, masu a vejcích.
2006
Německá státní biopečeť, zavedená v září 2001, však podniká vítězné tažení – více než 30 000 produktů
ze 1 400 podniků nyní nese biologo a denně přibývá na 20 nových výrobků.
Ministr zemědělství nové vlády Horst Seehofer prohlásil, že podporu ekologického zemědělství zachová, ale mění preference. Zájmové skupiny německých ekologických zemědělců a spotřebitelů se obávaly,
že nová koaliční vláda otočí směr zemědělské politiky a bude se podstatně lišit od politiky minulé vlády,
v níž Ministerstvo výživy, zemědělství a ochrany spotřebitelů pode vedením Renaty Künastové ze Strany
zelených preferovalo ekologické zemědělství a ochranu životního prostředí. Podle BÖLW nový konzervativní ministr zemědělství Horst Seehofer vyznává moto „ekologie out, biotechnologie in“. Zájmové skupiny spotřebitelů varovaly vládu před omezováním svobody spotřebitelů ve prospěch multinacionálních
společností nabízejících geneticky modifikovaná (GM) osiva. Ministr odpověděl, že povinné označování
potravin by mělo kupujícím umožnit, aby se vyhnuli GM produktům. Dále ujistil kritiky, že nemá žádné
plány zastavit podporování ekologického zemědělství. Podle jeho slov však chce ukončit „konfrontaci“
mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím. Řekl, že „oba typy produkce poskytují vysoce hodnotné,
zdravé potraviny“. Ministr zemědělství v projevu na nedávné berlínské výstavě „Zelený týden“ prohlásil,
že jeho ministerstvo se pokusí v příštím rozpočtu uspořit 200 mil. EUR. Úspory by pravděpodobně postihly
všechny obory a týkaly by se též ekologického zemědělství.
Podle průzkumu je většina ekologických farem v Německu málo rentabilní a hrozí jejich odchod.
z odvětví. Na ekologickém dni pořádaném univerzitou v Kielu v roce 2006 prohlásil Günther Fielman,
který se sám zabývá ekologickým zemědělstvím, že při současných ekonomických podmínkách dvě třetiny
ekologických zemědělských podniků v Německu pravděpodobně zanechají během několika příštích roků
ekologického způsobu hospodaření. Tento podnikatel, který měl úspěch jako dobře známý německý optik,
39
spravuje dvě farmy podle ekologických zásad v severoněmeckých spolkových zemích Šlesvicko-Holštýnsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko. Podle Fielmana však jeho farmy získaly pouze 1,5 % z investovaného kapitálu. Ve srovnání s 27,5 % zisku před zdaněním, který tento podnikatel realizoval z vloženého
kapitálu do podnikání v optice, je tento výsledek velmi hubený.
Fielman provedl analýzu efektivnosti německých ekologických farem, která byla součástí výzkumného
projektu prováděného na farmě Hof Ritzenau při univerzitě v Kielu. Shledal, že většina zkoumaných farem
měla jen mizivý zisk z vlastního vloženého kapitálu. Zvláště v sektoru rostlinné produkce realizovalo pouze
25 % dotazovaných farmářů nějaký zisk z kapitálu vloženého do ekologické farmy.
Nizozemsko
Nizozemská vláda představila v roce 2000 akční plán ekologického zemědělství, který stanovil cíl obdělávat do roku 2010 ekologickými metodami 10 % celkové zemědělské půdy v zemi. V roce 2002 zde existovalo celkem 1 560 ekofarem, to bylo o 2 % více než v předchozím roce a o 12 % více než v roce 2000..
Z celkové hodnoty ekologické zemědělské produkce tvořily asi 45 % živočišné výrobky, 24 % zahradnické
výrobky a 22 % ostatní hlavní rostlinné výrobky. Největší počet ekologických farem se nachází v provincii
Gelderland, následuje Flevoland.
Konjunktura bioproduktů v Nizozemsku v roce 2004 poskočila – obrat ve druhém čtvrtletí roku 2004
vzrostl o 4,5 %, informuje holandský časopis BioFood. Celkový obrat odvětví se tak ve druhém čtvrtletí
zvýšil na 105 mil. EUR ve srovnání se 100 mil. EUR před rokem. Obrat v konvenčního obchodu s potravinami se mírně snížil a snížila se i ekologickým zemědělstvím obhospodařovaná plocha ze 41 865 ha na.
40 288 ha. Podíl ekologického zemědělství činil 2,1 % (stav k 1.7.2004).
Ministerstvo zemědělství Nizozemska během let 2005–2007 vynaloží 61 mil. EUR na podporu a pro-.
pagaci ekologického zemědělství (do těchto prostředků nejsou zahrnuty dotace poskytované ze společných
fondů EU farmám, které se nacházejí ve fázi přechodu od konvenčního k ekologickému způsobu hospodaření). Nizozemská vláda usiluje o zvýšení podílu ekologicky obdělávané půdy na celkové výměře zemědělské půdy ze současných 2,1 % do roku 2010 na 10 %. Vláda také považuje za prioritu zvýšení domácí
poptávky po ekopotravinách. Vyhlásila cíl, aby do roku 2007 dosáhl podíl ekopotravin z celkového prodeje
potravin na domácím trhu 5 %. To znamená, že poptávka na maloobhcodním trhu by se musela zvyšovat
ročně o 30 %, ale během několika minulých let činil roční přírůstek jen 6,5 %. Nizozemská zájmová organizace Nature and Environment však tento cíl považuje vzhledem k malé finanční podpoře vyhlášené vládou
za nerealistický. Doporučuje, aby ze státních prostředků bylo na rozvoj ekozemědělství a podporu poptávky uvolněno ročně nejméně 30–40 mil. EUR. Zhruba polovina dosud navržených finančních prostředků
ze státního rozpočtu se má podle ministerského návrhu vynaložit na výzkum a informační kampaně. Mají
být financovány také regionální iniciativy a odměny za přínos ekologických farmářů k ochraně prostředí.
Současné subvence podporující přechod konverze od konvenčního na ekologické zemědělství mají být
nahrazeny platbami na pokračování a uchovávání metod ekologického zemědělství. Od roku 2006 mohou
všichni ekozemědělci nárokovat z veřejných prostředků během pěti let dotaci na plochu ekologicky obdělávané půdy.
Ministerstvo bude financovat výzkumný projekt, jehož cílem je prozkoumat, jak ve středně velkých
městech reagují spotřebitelé na ceny při volbě nákupu ekologických potravin. Během vymezeného období
se má poskytovat sleva na ekopotraviny a zjišťovat, zda se přiblížení cenových rozdílů mezi konvenčními a ekologickými produkty projeví ve zvýšení poptávky a prodeje. Pracovníci Nizozemského ústavu
zemědělské ekonomiky (LEI) prováděli výzkum, které subvence by mohly nejúčinněji podporovat odbyt
ekologických potravin. Došli k závěru, že největší šancí pro zvýšení prodeje by bylo poskytování subvencí
v maloobchodní síti. Navržený projekt však musí být ještě schválen Evropskou komisí. Ministerstvo zemědělství učinilo symbolické gesto podporující ekologický sektor příslibem nabízet ve svých kantýnách od
roku 2007 pouze ekologické potraviny. V současné době tak činí 50 % těchto kantýn.
Podíl biologických mlékárenských výrobků dosahuje v Holandsku 2,4 %. Z toho se 48 % prodává.
v konvečním maloobchodě, 38 % v obchodech s přírodními potravinami a 14 % ostatními odbytovými
40
kanály. Více než 17 % holandského obyvatelstva pravidelně nakupuje biologické mlékárenské produkty.
Velké supermarkety nabízejí sortiment nejméně 20 ekologických mlékárenských produktů. Obrat s mlékárenskými čerstvými výrobky činí přibližně 55 mil. EUR a ročně roste o 5–10 %; 315 ekologických statků se.
16 000 dojnicemi a skotem celkem dodávají asi 110 mil. litrů mléka. Do módy se významně dostává ekologické kozí mléko. V roce 2002 vyrobilo 68 podniků chovajících kozy 7,2 mil. litrů kozího mléka celkem,
které se téměř všechno exportovalo.
Celkový zemědělský rozpočet Nizozemska na rok 2006 se zvýší proti minulému roku o 2 % na celkovou
sumu 2 132 mil. EUR. Největší část prostředků bude vydána na vědu a inovace (860 mil. EUR). Na uchování a rozvoj přírody připadne 433 mil. EUR, na trvale udržitelné zemědělství 292 mil. EUR, na uchování
krajiny a rekreaci je určeno 141 mil. EUR, na podporu kvality potravin a zdraví zvířat 105 mil. EUR, na
ochranu a rekonstrukci půdy (hlavně poldrů) 52 mil. EUR a na restrukturalizaci sektoru prasat 51 mil. EUR.
Ministr zemědělství Cees Veerman prohlásil, že při sestavování rozpočtu bylo důležité redukovat počet
nařízení. V minulém roce se mu podařilo zkrátit jejich počet o čtvrtinu.
Ministr Veerman také uvedl plánovaný experiment s prodejem ekologických potravin. Supermarkety.
v nizozemských středně velkých městech budou prodávat ekologické a konvenční potraviny za stejnou
cenu. Jestli se zvýší prodej ekologických potravin, ministerstvo bude poskytovat více peněz na podporu
ekologického zemědělství.
Cílem nizozemské vlády je, aby do roku 2010 bylo 10 % zemědělské půdy obděláváno podle zásad
ekologického zemědělství, ale toho není možné dosáhnout, pokud vývoj bude pokračovat dosavadním tempem. V současné době jsou v Nizozemsku registrovány v režimu ekologického zemědělství pouze 2 %
zemědělské půdy.
V prvním pololetí roku 2006 se v Nizozemsku snížil počet ekologických farem o 2 %.
V současné době jich na celém území působí 1 345. Celková výměra 48 700 ha ekologicky obhospodařované půdy však zůstala stabilní. K úbytku počtu ekologických farem v Nizozemsku došlo letos poprvé
za posledních deset let.
Podle organizace ekologických zemědělců Biologica je letošní pokles počtu farem důsledkem ekonomické recese a cenové války v maloobchodním sektoru. Farmáři, kteří chtějí přejít na systém ekologické
produkce čekají, až budou mít větší záruky odbytu svých produktů na trhu. Odbyt ekologických produktů
zatím vázne a ceny placené zemědělcům za tyto produkty nejsou podle farmářů adekvátní.
Polsko
Růst ekologického zemědělství v Polsku vyvrcholil v polovině 90. let , ale změna certifikačních pravidel
přivodila od roku 1996 zpomalení přeměny konvenčních hospodářství na ekologická. V roce 2003 bylo.
v Polsku zaregistrováno 1 977 ekofarem (0,09 % všech hospodářství), které hospodařily na 53 515 ha.
(0,29 % zemědělské půdy v zemi).
Polsko je prvním státem z nových členských zemí EU, který byl na světovém veletrhu biopotravin, přírodní kosmetiky a dalších výrobků pro zdravý životní styl, BioFach, vyhlášen v roce 2005 „zemí roku“.
Polsko se chystalo udělat velký skok vpřed v rozvoji ekologického zemědělství – 61 000 ha ekologicky obhospodařované půdy v roce 2003 se mělo do konce roku 2006 rozšířit o dalších 200 000 ha. Rychlý
nárůst produkce z ekologického zemědělství s sebou přináší větší a větší požadavky na marketing, protože
Polsko je zemí s obrovským potenciálem růstu v ekozemědělství a úžasnými možnostmi v rozvoji trhu.
s bioprodukty a biopotravinami.
Ekologické zemědělství je v Polsku kontrolované zákonem od konce roku 2001.
Rok 2005 byl opět ve znamení dynamického rozvoje ekologického zemědělství v Polsku.
Podle údajů Polské zemědělské a potravinářské kontroly kvalit (IJHARS) přešlo v minulém roce 3 423 fa-.
rem na ekologický způsob hospodaření a certifikovat se nechalo 44 nových biozpracovatelů. Na konci
roku 2005 tak v zemi fungovalo 7 022 ekologických farem, což je 91% přírůstek oproti roku 2004 a téměř
trojnásobek počtu z roku 2003.
41
Polští biofarmáři obhospodařovali loni celkem 167 740 ha ploch, což představuje nárůst o 103 % ve
srovnání s rokem 2004 a přesto je to jen 1 % celkové zemědělské plochy země. Méně než 5 ha obhospodařovalo 25 % ekofarem, malé a střední ekostatky s plochami do 20 ha měly 70% podíl a jen 170 nových
ekofarem mělo plochu větší než 100 ha. Průměrný polský ekologický statek obhospodařoval loni 23 ha
plochy a byl o 18 % menší než v roce 2004 (28 ha). Pro srovnání – průměrná velikost české ekofarmy byla
v roce 2005 307,5 ha.
Portugalsko
Ekologické zemědělství Portugalska zaznamenalo na konci 90. let rychlou expanzi. Počet farem se zvýšil ze 40 koncem 80. let na 73 v roce 1993 a 1 059 (0,25 % všech farem) v roce 2002. Také výměra ekologicky obdělávané půdy se výrazně zvětšila, a to od roku 2001 o 21 % na 85 912 ha (2,22 % z celkové výměry
zemědělské půdy) v roce 2002. Průměrná výměra ekologické farmy dosáhla 81 ha, konvenční farmy 9,2 ha
zemědělské půdy. Výroba ekologických produktů se zvyšuje, ale růst domácí spotřeby zaostává. Hlavními
obory ekologické produkce je obhospodařování luk a pastvin (48 % ekologických ploch zemědělské půdy),
pěstování oliv (28 %) a obilovin (21 %).
Rakousko
Rakousko má nejsilnější ekologické zemědělství v EU. Ekologické metody hospodaření zde praktikuje
téměř 10 % všech zemědělských podniků. První vlna rozsáhlé konverze běžného zemědělství na ekologické
proběhla v 90. letech na základě zavedení celostátních subvencí, národního agroekologického programu
a podnětů pro převedení luk a pastvin na ekologické metody hospodaření. Další boom byl zaznamenán.
v období let 2000–2003 po přehodnocení tržní poptávky, která naznačovala zájem spotřebitelů a růst budoucí poptávky po ekopotravinách. V roce 2004 hospodařilo podle ekologických metod asi 20 000 podniků,
jejich průměrná výměra byla 16–20 ha. Nejvíce se těchto farem soustřeďuje ve spolkových zemích Tyrolsko, Salcbursko a Štýrsko. Hlavními produkty jsou hovězí maso a mléko.
Sektor produkce prasat byl dosud slabším článkem ekologického zemědělství v Rakousku. Týká se to
zejména problémů s odbytem ekologicky vyrobeného vepřového masa. Příčinou byly velmi vysoké spotřebitelské ceny vepřového masa z ekologických chovů a také potíže s dostupností a termíny dodávek do
velkých obchodních řetězců. O zlepšení trhu se pokoušejí zemědělci v burgenlandském Andau, kteří vytvořili sdružení za účelem vybudování velkého, plně integrovaného vzorového ekologického podniku. Projekt
za 3 mil. EUR zahrnuje prostory pro roční výkrm 4 000 prasat, odchovnu pro 6 400 selat, mísírnu krmiv.
a bioplynovou stanici. Podnik bude též k dispozici výzkumu. Pro ekologické odvětví může mít takový podnik velký význam, protože zvýší nabídku bioprasat o pětinu. Na výkrm bude potřebovat 15 % ekologicky
vyrobených obilovin v rakouské spolkové zemi Burgenlandsko.
V prvních čtyřech měsících roku 2005 se v Rakousku prodaly čerstvé ekologické potraviny v hodnotě.
65 mil. EUR, což je podle rakouské tiskové služby AIZ rekordní suma. Nejvíce vzrostl zájem o nákup
vajec. V roce 2002 prodali ekozemědělci pouze 6,6 % vajec vyrobených podle ekologických norem,.
v prvním čtvrtletí 2005 se jejich podíl z celkového prodeje všech vajec zvýšil na 16,5 %. V hodnotových
ukazatelích vzrostl podíl ekovajec na domácím trhu z 8,2 % na 23,7 %. V odvětví čerstvého mléka činily
ekologické mléčné produkty 11 % z celkové nabídky těchto produktů. Dříve se očekávalo, že nabídka těchto výrobků už dále neporoste. Avšak podle Rakouské tržní agentury AMA tu existuje další potenciál pro
rozšiřování prodeje dalších ekologických mléčných produktů. V hodnotových ukazatelích tvořilo mléko.
a mléčné produkty největší část nabídky a odbytu ekopotravin. Čerstvé mléko představovalo 15 % celkových výdajů spotřebitelů za ekopotraviny, sýry 14 %, ostatní mléčné produkty 19 %. Dále spotřebitelé
vydávali 21 % za zeleninu a ovoce, 14 % za maso a masné výrobky, 11 % za vejce a 5 % za brambory.
V Rakousku stejně jako v ostatních evropských zemích termín „bio“ všeobecně znamená „organický“
či „ekologický“. Unie rakouských ekologických zemědělců Bio Austria v roce 2005 protestovala proti
používání termínu „bio“ ve slovech podobných jako bionafta. Představitel Bio Austria Johanes Tomic argu42
mentuje, že používání tohoto termínu v kontextu „biopaliva“ by tedy mohlo být zavádějící. Organizace
kritizovala oznámení Australské energetické agentury (Österreichsche Energieagentur) uveřejněné v tisku,
že od října roku 2005 se má prodávat nová kvalitativní třída motorové nafty „Diesel Bio Plus“. Unie Bio
Austria požaduje právní ochranu pro termín „bio“, aby nebyl rozšiřován na nezemědělský sektor. Navrhovala, aby nová paliva z obnovitelných zdrojů zemědělského původu byla nazývána jako „rostlinná paliva“
(pflanzlichen Treibstoffen) .
V Rakousku v roce 2006 hospodařilo podle zásad ekologického zemědělství 13 % podniků a do roku
2013 se jejich podíl má zvýšit na 20 %. Rozvoj ekologického zemědělství se opírá o vysokou poptávku po
biopotravinách na domácím trhu a o podporu státu.
Spotřeba biopotravin v Rakousku je vysoká, jejich výrobě se věnuje každý osmý zemědělec. V letošním roce dosáhli v produkci dokonce historického obratu. Podle zastřešující organizace rakouských ekologických zemědělců Bio Austria se všechno vyrobené mléko spotřebuje v Rakousku a nebude ani částečně použito na výrobu konvenčních mléčných produktů. Uvedená situace rakouské zemědělce těší, neboť
dostanou tzv. biopříplatky ve výši téměř 5 % na kilogram mléka.
Co platí pro mléko, platí téměř pro všechny ostatní biopotraviny. Odbyt bioproduktů v Rakousku se
v minulém roce zvýšil o 20 %, především masa, vajíček, ovoce a zeleniny. Biopotraviny nabízejí spotřebitelům supermarkety a diskontní prodejny, postupně se otevírají specializované tzv. biosupermarkety. Produkce ekologicky vyrobených potravin se stále více uplatňuje také ve veřejném stravování.
Počet ekologických zemědělců v Rakousku by se měl přes jejich relativně vysoký počet dále zvyšovat.
V současném období hospodaří podle zásad ekologického zemědělství 13 % rakouských zemědělských
podniků. Očekává se, že jejich počet se do roku 2013 zvýší na 20 %. Ročně by tedy mělo přibývat 1 000 až.
2 000 nových ekologických podniků. Tento růst považují zainteresované organizace za reálný, přestože
ceny biopotravin jsou o 15–20 % vyšší než ceny konvenčních produktů. Ekologická zemědělská produkce
je v Rakousku státem více podporovaná než klasická výroba. V národním agrárním rozpočtu se také do
budoucnosti počítá s růstem podpory ekologického zemědělství.
Cílem svazu Bio Austria je do roku 2008 zdvojnásobit podíl bioproduktů na trhu, tedy dosáhnout 8 %.
„Bio je v Rakousku i nadále příběhem úspěchu“, říká Johanes Tomic, předseda Bio Austria, nového svazu
zastřešujícího rakouské biozemědělce.
Na začátku roku 2006 již každý desátý zemědělec v Rakousku hospodařil ekologicky: 20 000 biofarem
obdělávalo 13,5 % zemědělské plochy. Podle představ svazu Bio Austria by měl počet ekologických zemědělců stoupat ročně o 10 %. Rakouští biofarmáři dosahovali svými produkty obratů ve výši 400 mil. EUR,
z toho se 70 % prodávalo v prodejnách potravin, 10 % přímo z farem, 12 % se zpracovávalo ve velkokuchyních a 8 % se exportovalo.
Bio Austria vidí budoucí potenciál především ve velkokuchyních a exportu. V roce 2006 se jen ve Vídni připravovalo ve velkokuchyních 40 000 pokrmů z biopotravin denně. Pokud jde o export, např. zhruba
jedna třetina rakouských biobrambor putovala do Velké Británie.
Řecko
Ve srovnání s ostatními státy EU zde hraje ekologické zemědělství zanedbatelnou úlohu. Ekologické farmy se v roce 2002 podílely na celkovém počtu farem jen 0,74 % a na zemědělské půdě 0,81 %. Jde o velmi
malá hospodářství, která hospodaří v průměru na 4,8 ha. Vláda začala až během poslední dekády stimulovat
rozvoj ekologického zemědělství zavedením národní známky, podporou státního výzkumu a poskytováním
určité úrovně dotací pro ekologické zemědělce. Většina řeckých ekologických farem se nachází na jihu a v cen-.
tru Řecka. Hlavními produkty jsou olivy a olivový olej, víno, citrusové ovoce, mléčné produkty (např. feta
sýry), ovčí a kozí mléko a maso.
43
Slovensko
Organizovaný systém ekologického zemědělství na Slovensku vznikl v roce 1991, kdy se do něj přihlásilo 35 převážně družstevních farem, s rozlohou 15 000 ha zemědělské půdy. Zároveň byl vytvořen
legislativní rámec systémů vydáním prvních Pravidel organického zemědělství. Byl tak vybudován systém
nezávislé kontroly a verifikace produkce.
2004
Ekologické zemědělství na Slovensku v roce 2004 pokrývalo 58 706 ha (2,4 %) celkové výměry zemědělské půdy, z toho plodiny na orné půdě zaujímaly 20 706 ha a trvalé travní porosty 37 782 ha. Na poměrně
malé rozloze orné půdy jsou ekologicky ošetřované zahrady a vinohrady. Většina vyrobených ekologických
produktů se exportuje do EU.
Na Slovensku od března roku 2004 působí kontrolní a certifikační firma Naturalis SK s.r.o. (obdoba KEZ
v ČR), která je akreditována orgánem ÚKSUP.
Vláda SR schválila koncem dubna roku 2004 návrh nového zákona o ekologickém zemědělství. Tento
zákon specifikuje povinnost a odpovědnost v systému ekologické zemědělské výroby na Slovensku. Dále
stanovuje podmínky registrace zájemců o ekologickou zemědělskou výrobu a jejich povinnosti při vykonávání této činnosti. Součástí zákona je rovněž označení, které se bude uvádět na produktech ekologického
zemědělství. Určuje se také postup při kontrolách dodržování zákona, které bude provádět Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
2005
V roce 2005 působilo na Slovensku v systému ekologického zemědělství 214 firem, z toho 89 % byli
prvovýrobci a sedm procent tvořili zpracovatelé a výrobci biopotravin. Slovenští ekofarmáři hospodařili na
ploše téměř 95 000 ha, což představovalo 4,9 % všech zemědělských ploch.
Z toho asi 28 000 ha tvořila orná půda a přibližně 66 500 ha tvořily trvalé travní porosty. Zbytek, tj.
okolo 350 ha, patřil ovocným sadům a vinohradům. Výměra půdy i počet subjektů se zvyšovaly. Potěšitelný
je i fakt, že se měnila rovněž struktura podniků – v posledním období přibylo několik menších rodinných
ekofarem. (Pro srovnání v ČR je 840 ekofarem, farmáři hospodařili ke konci roku 2004 na 263 000 ha, což
představuje 6,16 % všech zemědělských ploch.)
Slovenští ekozemědělci pěstují především obilí všech běžných druhů, brambory, luštěniny, zeleninu.
i ovoce. Pěstují i léčivé rostliny a rostliny na kosmetické účely.
Poměrně silně je zastoupen chov zvířa, převažuje však chov přežvýkavců – hovězího dobytka, ovcí.
a koz. Velké rezervy má Slovensko v chovu prasat a drůbeže, přičemž zájem spotřebitelů včetně zahraničních je velký, a to zejména o vejce, vepřové maso a maso hrabavé i vodní drůbeže v kvalitě BIO.
Trh s biopotravinami se na Slovensku zatím více méně rodí – úzký sortiment biopotravin je dostupný jen
v několika specializovaných prodejnách zdravé výživy a v některých supermarketech. Bohužel většina slovenské bioprodukce jde na vývoz pouze jako surovina pro další zpracování. Přitom by ale mohl mít hotový
výrobek, do něhož je investována přidaná hodnota, na trzích EU dobré uplatnění.
Při pohledu na vývoz biosurovin z pohledu slovenského spotřebitele je zřejmé, že je to škoda. Biopotraviny jsou velmi chutné a zdravé, ale běžný spotřebitel je možná neměl šanci objevit, nezná ani pojem
certifikovaná biopotravina, ani logo, kterým se označuje. Když není poprávka, není nabídka, a to není škoda
jen pro zákazníka, ale i pro samotného místního farmáře.
Slovenští ekofarmáři si stěžují na problémy při odbytu své produkce. Na Slovensku totiž chybí síť
zpracovatelů, kteří by biosuroviny zpracovali do biopotravin. Slabě rozvinutá je také síť specializovaných
prodejen bioproduktů a supermarkety o produkci ekofarmářů nemají zájem.
Následují některé příklady:
„V našem regionu například neexistují jatka, která by zpracovala maso z naší ekofarmy a tak zvířata
vyvážíme do Itálie. Něco málo spotřebujeme sami v našem penzionu“, řekla například Anna Glejdurová.
44
z Liptovské Tepličky v Nízkých Tatrách. Podobně je to také s produkcí brambor z jejich ekofarmy. Pěstují
je v podstatě jen pro vlastní spotřebu, protože cenově nedokáží konkurovat levným bramborům z dovozu.
„Když jsme nedávno nabízeli naše brambory na výstavě, jeden ze zájemců mi řekl, že jeho zajímá v první
řadě cena, a ne to, zda byly vypěstovány na biofarmě“, dodala Glejdurová.
Maroš Bujňák z Brezovice na východním Slovensku má včelí biofarmu se 400 včelstvy. „Ekofarmáři
to mají na Slovensku těžké. Naráží často na různé administrativní problémy a většina z nich má problémy.
s prodejem své produkce“, řekl.
Problém dalšího rozvoje (ale i udržení na současné úrovni) v SR je v tom, že i když podíl ekologicky
obhospodařované půdy v rámci systému v roce 2005 činil 2,24 %, odbyt bioprodukce a biopotravin je na
slovenském vnitřním trhu zatím velmi nízký. Je to způsobeno jednak chybějící infrastrukturou zpracování
bioprodukce na potraviny, ale také osvětou působící na obyvatelstvo, tj. na potencionální konzumenty. Jde
o celý komplex od informovanosti přes propagaci nových výrobků, zpracovatelskou sféru až po maloobchodní síť potravinářských prodejen, což je na Slovensku zatím jen na počátku.
Pro rozvoj zpracovatelského průmyslu je třeba působit na všech frontách, aby si kvalitní slovenské
bioprodukty a biopotraviny našly cestu ke slovenským spotřebitelům. V tomto mohou sehrát velkou roli
občanská sdružení či neformální iniciativy lidí, kteří organizují infostánky, ochutnávky, exkurze na ekofarmy, šíří letáky či distribuují čerstvé bioprodukty z ekofarem, např. prostřednictvím klubů přátel ekologického zemědělství. Tady je co zlepšovat – např. rozšířit spolupráci i mimo rámec environmentálních,
ochranářských organizací, přizvat ke spolupráci mateřská centra, křesťanské organizace, sdružení lidí.
s chronickými onemocněními, oslovit pediatry, poradenská centra zdravé výživy atd. Nejvíce možností, jak
pomoci, má však stát, který zatím projevuje jen minimální zájem. Stát by například mohl:
► Uskutečnit mediální kampaně na podporu produktů EZ a značky EKO prostřednictvím tisku, rozhlasu
a televize stejně jako v případě podpory konvenční slovenské produkce a Značky kvality.
► Zaplatit ekofarmářům náklady spojené s certifikací bioproduktů a biopotravin, jako je tomu např.
v USA.
► Finančně podpořit osvětové akce typu týden či měsíc biopotravin, jako je tomu např. v ČR (od letošního roku je září měsícem biopotravin).
► Zvýhodnit ekologické zemědělce snížením DPH na certifikované produkty EZ.
► Upřednostnit bioprodukty při veřejných akcích státních institucí aj.
Ekologické zemědělství je „win – win – win“ model, z něhož profitují všechny zúčastněné strany – producenti, konzumenti i stát. Producenti – samotní zemědělci, protože s ekologickou produkcí budou zaručeně konkurenceschopní, konzumenti, protože budou mít možnost ve větší míře konzumovat zdravé biopotraviny a v dlouhodobém důsledku i stát, protože bude zachována úrodná půda, omezí se znečisťování řek
a ovzduší, zvýší se biodiverzita, potenciál pro agroturistiku a aktivní život na venkově.
Nezbývá, než si přát, aby se zpracovatelský biopotravinářský průmysl rozvinul na Slovensku co nejdříve, aby si spotřebitelé mohli koupit cenově dostupný biochléb a pečivo, mléko, jogurty, sýry, zeleninové
a ovocné šťávy, kojeneckou stravu, masné výrobky aj. Zatím je výběr pouze z omezeného sortimentu
biopotravin (především z produkce Ekotrendu Myjava) a z dovozových biopotravin, které ovšem leží na
pultech několika specializovaných bioobchodů, protože jsou pro rodiny s průměrným výdělkem cenově
nedostupné.
Slovensko má všechny předpoklady pro rozvoj ekologického zemědělství, slovenská pole nejsou přechemizovaná tak jako pole v západní Evropě, a půda stejně jako pracovní síla jsou relativně levné. Byla by
však škoda, kdyby v dalším rozvoji mělo jít jen o vývoz jeho „levných“ biosurovin na trhy EU.
Další rozvoj ekologického zemědělství na Slovensku nemůže záviset jen na vývozu bioprodukce do
zahraničí (není stabilní). Jeho další úspěšný rozvoj bude záviset především na rozvinutí vnitřního trhu. Je
v zájmu ekologických farem, aby svoje úsilí směřovali zejména na sdružení, ať už regionální či specializovaná podle komodit nebo potravinářských výrobků, a aby dotační podporu, o kterou se mohou ucházet
v rámci agroenvironmentálních programů, využívali i na postupné budování následné infrastruktury, na
45
rozvoj vnitřního trhu s bioprodukty a biopotravinami, s cílem dosáhnout stability komerčního rozměru
ekologického zemědělství.
K dosažení tohoto cíle má mj. sloužit Akční plán rozvoje ekologického zemědělství na Slovensku pro
období let 2005–2010. Jeho návrh vypracovala skupina MVO (zemědělců, inspekce, vědy a výzkumu
v ekologickém zemědělství SR) a předložila ho 8. prosince 2004 Ministerstvu zemědělství SR.
Podle odborníků lze ale v nejbližších letech očekávat jak na Slovensku, tak i v České republice výraznější rozvoj ekologického hospodaření. Svědčí o tom údaje, podle kterých loni v ČR vzrostl trh s biopotravinami odhadem o 16 % na zhruba 214 mil. Kč, i když byl tažen hlavně zbožím z dovozu. Bioprodukty.
v ČR stále tvoří méně než 0,1 % spotřeby potravin (průměr EU je 2–3 %). „Srovnatelné údaje za Slovensko
neexistují“, konstatovala Klaudia Medalová z Centra environmentálních aktivit v Trenčíně, ale poznamenala, že také na Slovensku trh s biopotravinami pomalu roste. Zatímco před třemi roky podle ní nabízelo na
Slovensku biopotraviny pouze 5 obchodů, dnes je jich 35 a stále přibývají další.
Z nařízení, které schválila vláda a které nabývá účinnosti 1. září 2005, vyplývá, že pokud rolníci nebudou dodržovat životní podmínky zvířat, nebo jakmile budou používat nadměrné dávky hnojiv v oblastech,
kde je třeba dodržovat environmentální omezení, mohou přijít o dotace.
Podle tohoto nařízení může Pôdohospodárska platobná agentúra (PPA) snížit nebo zrušit vyplácení podpor za nedodržení podmínek správné farmářské praxe. Jakmile pracovníci PPA zjistí porušení podmínek
farmářské praxe, podnikatele nejdříve písemně upozorní a v následujícím kalendářním roce vykonají u této
osoby kontrolu. Když zjistí opakované porušení, za nedodržení každé podmínky sníží podpůrnou platbu
o 10–25 %, nejvíc však o 50 %. Jakmile zjistí nedodržení některé z podmínek správné farmářské praxe.
u zemědělce, jemuž už byly platby sníženy, podporu mu už za příslušný kalendářní rok neposkytnou.
Zemědělci žádající dotace musí podle schváleného nařízení dodržovat např. podmínky skladování a evidence hnojiv, evidovat jejich používání a při hnojení nesmí překročit stanovený obsah dusíku – 170 kg/ha
ročně. Rolníci musí ve vymezených oblastech používat jen takové přípravky na ochranu rostlin, které jsou
zapsané v seznamu registrovaných přípravků. Musí též dodržovat omezení při používání hnojiv v ochranném pásmu, jehož šířka je nejméně 10 m od povrchové vody a nejméně 50 m od podzemní vody. U chovu
zvířat mohou používat jen povolená krmiva a zvířatům musí zabezpečit přístup ke zdravotně neškodnému
krmivu a k nezávadné vodě.
2006
Podpora zemědělství a obnova ekologické stability zemědělské krajiny jsou cíle nařízení, které v roce
2006 projednala a schválila vláda SR. Nařízení o poskytování plateb na agroenvironmentální opatření.
a životní podmínky zvířat určí podmínky poskytování podpor. Mělo by též zabezpečit ochranu základních
složek životního prostředí a ekologizaci hospodaření v zemědělské krajině.
Z nařízení, které vypracovalo Ministerstvo zemědělství SR, vyplývá, že v následujícím programovém
období (tedy v letech 2007–2013) budou podmínky pro poskytování agroenvironmentálních plateb a plateb
za životní podmínky zvířat stanovené odlišně.
Zemědělci, kteří uzavřou smlouvy s PPA do konce roku 2006 a zaváží se plnit podmínky na pětileté
období, budou dodržovat podmínky stanovené tímto návrhem nařízení vlády, čili právním předpisem platným v době uzavření smlouvy.
Slovinsko
Ovoce a zelenina, víno, hovězí maso a mléko, ovčí a kozí maso a mléko jsou hlavními druhy ekologické zemědělské produkce. V roce 2002 působilo ve Slovinsku celkem asi 1 150 ekologických farem, které
obhospodařovaly 1,34 % celkové zemědělské půdy. Slovinská vláda během přípravy na připojení k EU
zavedla prozatímní program podpory konverze farem na ekologické zemědělství, podle něhož zemědělci
dostávali přímé dotace s podmínkou, že budou na své farmě po konverzi hospodařit podle ekologických
zásad nejméně 4 roky. V roce 2004 bylo ekologicky obděláváno 4 % slovinské zemědělské půdy.
46
Poptávka po ekologických produktech a počet ekologických farem ve Slovinsku se rok od roku zvyšuje.
Podle nové studie o ekologickém zemědělství provedené řadou slovinských nevládních organizací (NGO
– non-governmental organizations) však slovinští farmáři dosud nejsou organizovaní podle tržních principů
a existuje zde naléhavá potřeba rozvojové strategie tohoto sektoru.
Slovinský Národní institut pro setrvalý rozvoj uveřejnil strategické cíle, které mají být obsaženy v nové
vládní dlouhodobé strategii pro sektor ekologického zemědělství. Tyto cíle zahrnují zvýšení podílu ekologických farem ze současných 2 % na 15 % do roku 2013 a rozšíření plochy ekologicky obdělávané půdy na
20 %. Podíl biopotravin na prodeji všech potravin ve Slovinsku se má zvýšit na 10 %.
Hlavní překážkou tohoto procesu je podle zmíněného institutu slabá tržní strategie, nedostatek finanční
podpory a omezený sortiment ekologických produktů. V současné době je pouze 5 % biopotravin prodávaných ve Slovinsku domácího původu. V roce 2004 uvolnila slovinská vláda asi 1 mld. SIT (asi 4,2 mil.
EUR) výhradně na rozvoj a podporu ekologického zemědělství.
Španělsko
Ve Španělsku byla zahájena podpora ekologického zemědělství v roce 1995. Od té doby plocha ekologicky obdělávané půdy vzrostla 2,8krát na 665 055 ha (2,5 % celkové rozlohy zemědělské půdy) v roce 2002.
Ekologické zemědělství má nejsilnější pozici v regionech Estremadura a Andalusia, v nichž se soustřeďuje
polovina ze všech 16 521 španělských ekologických farem. Průměrná ekologická farma hospodařila na.
28 ha zemědělské půdy, průměrná velikost konvenční farmy ve Španělsku byla 18 ha. Podle údajů španělského ministerstva zemědělství se v roce 2003 ekologické zemědělství zvýšilo pouze o 9 %, ačkoliv zájem
o něj trval. Tento růst tvoří nárůst počtu výrobců a zpracovatelů. Obchodní hodnota produkce se zvýšila
ze 173 mil. EUR v roce 2002 na 236 mil. EUR v roce 2003. Neustále vede Andalusie s 283 219 ha ekologické půdy celkem a region Extramadura vede s 5 745 rolníky v počtu zemědělců. Světová organizace pro
životní prostředí Vida Sana požadovala od španělského ministerstva zemědělství „okamžitou změnu všech
opatření, která jsou uvedena ve strategickém plánu pro ekologickou produkci“. Dále uvedla: „I když jsou
ekonomické pobídky malé, dodávají sektoru, který byl doposud více omezován než podporován, novou
energii“.
Španělský ministr zemědělství, rybolovu a výživy oznámil v roce 2004 konečné znění podpůrného bioprogramu, na který chtěla španělská vláda vydat 56,5 mil. EUR. Soubor 55 opatření, shrnutých do 8 cílů,
mělo urychlit rozvoj ekologického sektoru. Tyto cíle se týkaly zemědělské výroby a chovu zvířat, zpracování a výroby, odbytu a prodeje. Kromě toho měl plán posílit důvěru spotřebitelů, zvýšit úroveň vzdělávání,
sjednotit kontrolní opatření, podpořit výzkum a vývoj a s předstihem se zabývat organizací sektoru. To se
již určilo v původním znění programového návrhu, který byl zveřejněn v květnu roku 2003. Předkládaný
plán akceptoval podněty a úvahy oboru a koordinoval je s vypracováváním Evropského akčního plánu.
V roce 2004 se ve Španělsku zvýšil počet ekologických zemědělských podniků o 17 % a rozloha půdy
obhospodařované podle zásad ekologického zemědělství se rozšířila o 1,1 %. Roční hodnota prodeje ekoproduktů se zvýšila o 6 % na celkem 250 mil. EUR. Na trhu ekoproduktů se nejlépe prodávaly obiloviny, luštěniny a olivový olej. Ekologické zemědělství je nejrozšířenější v oblastech Andalusia a Estremadura, kde
obhospodařují relativně největší plochy půdy tímto způsobem.
Podle vyjádření představitele ministerstva zemědělství statistické údaje potvrdily, že Španělsko je na
prvním místě v produkci ekologického zemědělství. Mezi příčiny úspěšného rozšiřování ekologického
zemědělství patří příznivé klimatické podmínky, které umožňují přirozený rozvoj extenzivních produkčních systémů. Naproti tomu podle přibližného odhadu představoval prodej ekologických produktů jen
asi 1 % podílu na národním trhu zemědělských produktů a potravin. Mnoho produktů, které nepocházejí.
z ekologické zemědělské produkce, se však na španělském trhu prodává pod názvem „bio“ – např. jogurty
obsahující probiotické bakterie. V pozadí malého zájmu španělských spotřebitelů o ekologické potraviny
byly příliš vysoké maloobchodní ceny a omezený přístup k trhu.
Údaje zveřejněné státním sekretářem pro zemědělství na výstavě BioFach 2005 ukázaly na konsolidaci
ekologické produkce ve Španělsku. Odhadovaný obrat prodeje bioproduktů se v roce 2004 zvýšil na 250 mil..
47
EUR, o 6 % více než v minulém roce. Celková ekologicky obhospodařovaná plocha činila 733 182 ha, což
znamená nárůst o 1,1 % proti roku 2003. Počet podniků se zvýšil o 17 %, počet registrovaných zpracovatelů dosáhl počtu 1 635, tj. o 13,6 % více než v roce 2003. Podle výsledků výzkumu o chování spotřebitelů
týkající se ekologických produktů by bylo 84 % občanů ochotno v budoucnu spotřebovávat ekologické
produkty.
Španělsko se svou výměrou ekologicky obdělávaných ploch řadilo v roce 2006 k evropské špičce. S vý-.
měrou 807 569 ha ekologicky obhospodařované zemědělské plochy v roce 2005, o 10 % více než v roce
předcházejícím, patřilo Španělsko mezi země na předních místech v rámci EU, uvedla tisková zpráva APECPAE, Katalánského svazu výrobců, zpracovatelů a prodejců ekologických potravin. Počet zpracovatelů
se ve Španělsku v roce 2005 zvýšil o 8 %. Katalánsko je regionem s největším počtem zpracovatelů (369).
a dovozců (28). Počet výrobců v roce 2006 byl 683. Naproti tomu Andalusie vykazovala s 403 361 ha téměř
polovinu celkové španělské výměry ekologické plochy a většinu výrobců (5 159). Více než 50 katalánských
ekologických producentů jsou členy APECPAE. Svaz je členem IFOAM (Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství – International Federation of Organic Agriculture Movements) a spoluzakládajícím
členem španělského vrcholného orgánu svazu FEPECO.
Španělské ministerstvo zemědělství zahájí koncem roku 2007 kampaň na podporu ekologických produktů. Kampaň potrvá do března 2008 a ministerstvem byla financována sumou 2,32 mil. EUR. Podle
organizací ekologických zemědělců bylo do kampaně zahrnuto také školení provozovatelů ekologického
zemědělství. Iniciativa k provedení uvedené akce směřovala k tomu, aby byl překonán tradičně velmi malý
zájem španělských spotřebitelů o ekologické potraviny.
Zhruba 90 % domácí produkce ekologických potravin se nyní exportuje. Tento trend by se však měl.
a mohl změnit. Existují už první náznaky, že zájem spotřebitelů o tyto potraviny se postupně zvyšuje. V
roce 2005 Španělé spotřebovali 131 000 t ekologicky vyrobené zeleniny, což je o 16,1 % více než v roce
2004. Zvýšila se také spotřeba ekologického ovoce, a to ze 115 000 t na 163 000 t v roce 2004 a na 188 000 t.
v roce 2005. Ve Španělsku, které je v rámci EU špičkovým výrobcem ekologických potravin, je největší
plocha ekologicky obdělávané půdy věnována obilovinám a zelenině, následují olivy. Z ekologických produktů se nejlépe prodávají olivový olej, víno, „iberská“ šunka, kozí sýry, hovězí maso, mléko a vejce.
Švédsko
Švédská vláda vyhlásila v roce 2000 cíl, aby bylo 10 % celkové zemědělské půdy obděláváno podle
zásad ekologického zemědělství. Ve dvou následujících letech se zvyšoval počet ekologických farem ročně o 20–30 %. V roce 2002 ve Švédsku působilo 5 268 certifikovaných ekologických farem (6,5 % všech
farem v zemi), které hospodařily na 214 120 ha půdy (6,97 % celkové zemědělské půdy). Kromě těchto
farem se 14 000 dalších nacházelo ve fázi konverze z konvenčních na ekologické (17,3 % všech farem),
které hospodařily na asi 200 000 ha zemědělské půdy (6,51 %). Průměrná výměra farem uznaných jako
ekologické (vyhovují všem předpisům EU) byla asi 40,6 ha zemědělské půdy, na níž 67 % zabíraly plochy
s trvalými travními porosty a asi 30 % obiloviny.
Švédská vláda v roce 2004 zvýšila svoje ambice pokud jde o rozvoj ekologického zemědělství a stanovila cíl, aby do roku 2010 zahrnovalo toto odvětví 15 %, tj. asi 400 000 ha zemědělské půdy. V roce 2004
bylo přibližně 16 % švédské zemědělské půdy zařazeno do programu environmentálních subvencí, ale pouze polovina této výměry měla certifikát ekologického zemědělství. Jediným orgánem pověřeným udělovat
certifikace ekologické zemědělské produkce a potravin ve Švédsku je KRAV. Tato organizace je klíčovým
hráčem na trhu ekologických potravin ve Švédsku. Vyvíjí ekologické standardy, kontroluje jejich dodržování a má právo používat ochrannou známku KRAV. Je organizována jako korporativní asociace 25 členů.
Reprezentuje zemědělce, zpracovatele, obchodníky a spotřebitele a také zájmy ekologického zemědělství
a welfare zvířat. Zaměstnává asi 60 pracovníků, z nichž téměř polovina provádí inspekce na plný úvazek.
Je aktivním členem IFOAM a ovlivňuje také tvorbu legislativy EU týkající se ekologického zemědělství.
Švédský národní výbor pro zemědělství a Švédská národní správa pro potraviny pověřily KRAV prováděním inspekce ekologické výroby na území Švédska.
48
Cíle rozšíření ekologického zemědělství v různých odvětvích se liší. Pro odvětví mléka, hovězího
masa, ovčího masa a vajec bylo stanoveno dosažení 10 % certifikované ekologické produkce do roku
2010, což představuje více než zdvojnásobení úrovně roku 2004. Ambice vlády v odvětví vepřového masa.
a drůbežího masa byly podstatně skromnější a cílem je dosažení pouze asi 1% ekologické produkce do roku
2010. Mluvčí výboru pro zemědělství zdůvodňoval tento nižší cíl tím, že ekologická produkce vepřového.
a drůbežího masa je obtížnější hlavně proto, že zvířata nemohou být chována venku vzhledem ke švédskému klimatu. V roce 2004 ekologická produkce v těchto dvou odvětvích ve Švédsku prakticky neexistovala.
Výbor pro zemědělství předložil svoje návrhy na nové směrnice a cíle ministryni zemědělství Ann-Christin
Nykvist. Očekával však, že politická opatření k pozvednutí ekologické produkce budou omezená. Růst
musí odpovídat tržní poptávce.
Stále více švédských zemědělců má zájem o přeměnu svých farem na ekologické, protože počítají.
s větší ekonomickou podporou ze strany EU na základě reformy společné zemědělské politiky. Farmáři
počítají s tím, že při plánovaném snížení dotací EU na konvenční zemědělství bude výhodnější orientovat
se na výrobu šetrnou k životnímu prostředí, protože vyšší podpora ekologie by měla kompenzovat omezení
dosavadních dotací na běžnou zemědělskou výrobu. Reforma společné zemědělské politiky bude znamenat
ztrátu např. pro výrobce hovězího masa, kteří se nyní intenzivněji orientují na ekologické chovy skotu.
Chovatelé jatečného skotu předpokládají, že by mohli získat prémii asi 1 700 SEK na kus při konverzi na
ekologický chov ve srovnání se současnou úrovní dotací na konvenční chovy skotu. List švédských farmářů
ATL uveřejnil výsledky prosincového šetření v roce 2004, při němž 25 % dotázaných farmářů uvedlo, že
uvažují o přechodu na ekologické hospodaření, zatímco při podobném šetření v prosinci 2003 uvažovalo.
o zavedení ekologického zemědělství jen 20 % farmářů. Mnozí farmáři ve Švédsku se dosud nerozhodli,
zda dají přednost ekologickému hospodaření před konvenčním. O ekologické zemědělství nemělo zájem asi
60 % farmářů, což je přibližně stejné procento jako před třemi roky. Problémem je zpomalení růstu poptávky švédských spotřebitelů po biopotravinách, přičemž po některých produktech poptávka dokonce klesala.
Tento vývoj vedl takové velké mlékárny, jako je např. Arla Foods k zastavení odběru mléka od nových
ekologických výrobců. Švédská vláda přes rostoucí zájem farmářů o přeměnu konvenčních podniků na
ekologické metody hospodaření snížila svůj původní cíl, aby do roku 2005 bylo nejméně 20 % zemědělské
půdy obhospodařováno podle zásad ekologického zemědělství. Národní výbor pro zemědělství uvedl, že
podle odhadů bude v roce 2005 obděláváno jen asi 16 % zemědělské půdy ekologickými metodami.
Velká Británie
Ve zprávě Soil Association Organic Food and Farming Report 2003 se uvádělo, že prodej ekologických
produktů ve Velké Británii dosáhl v tržním roce 2002/2003 hodnoty 1 mld. GBP. Podle tohoto ukazatele
představovala Velká Británie třetí největší odbytový trh těchto komodit po USA a Německu. Asi 56 % ekologických produktů prodávaných na trzích Velké Británie pocházelo z dovozu.
V roce 2002 hospodařilo 4 057 britských ekologických farem na asi 724 000 ha půdy (4,59 % celkové
výměry zemědělské půdy). Největší část ekologického zemědělství se nacházela ve Skotsku (416 900 ha),
nejpomalejší růst a nejmenší podíl tohoto odvětví byl zaznamenán v Severním Irsku.
Majitelé organických rodinných farem ve Velké Británii se obávají, že je čeká „tichý odchod ze scény“.
Jejich obchody totiž ohrožují supermarkety a nadnárodní potravinářské firmy. Po desetiletích, kdy se jim
podařilo přežít obecně rozšířenou představu, že „lepší je větší“, stávají se organické farmy obětí finanční politiky jejich větších protivníků, kteří ročně prodají zemědělské plodiny a maso za více než 1 mld. GBP. Patrick
Holden, ředitel Asociace půdy (SA) popisuje, proč jsou malé farmy postavené před nevyhnutelný úpadek.
„Časy jsou zlé“, říká Holden. „Fakt, že mizí malé a středně velké zemědělské usedlosti je nejhorší tragédií naší
doby. Malí pěstitelé, kteří používají tradiční formy zemědělského hospodářství a odmítají chemická hnojiva
a postřiky proti škůdcům, mohou jejich velcí protivníci zcela vyřadit, a to díky „tichému odchodu ze scény“,
který způsobí jediný nástroj – nižší ceny“. Nejméně tři ze čtyř malých farem, které v roce 2003 skončily.
s podnikáním, uvedly jako důvod málo příležitostí prodat svoje zboží a velká většina organických zemědělců čelí velkým ekonomickým problémům, uvádí statistika Asociace půdy. Odhaduje se, že každá třetí
49
ekologicky hospodařící farma již patří nějaké velké potravinářské firmě. Ve Velké Británii v roce 2003 existovalo 3 900 registrovaných organických farem, které obdělávaly 741 000 hektarů půdy. Jenže velký počet
malých farem a konkurence velkochovů a velkopěstitelských provozů stále větší měrou ztěžovaly možnost
uniknout ze stínu industrializace zemědělství. „Samozřejmě je hluboce ironické, že my jako zastánci přírodního hospodářství se potýkáme se stejnými těžkostmi, se kterými bojují naši „průmysloví“ protivníci“,
dodal Holden. Jádrem celého problému jsou rostoucí intervence nadnárodních společností a obchodních
řetězců, které udávají cenu vykupovaných organických plodin pro celou zemi. V souvislosti s módou zdravého životního stylu se pokusila většina velkých řetězců skoupit co největší počet producentů přírodně
pěstovaných a zdravých potravin. Tento trend měl umožnit nabídnout zdravé a ekologické potraviny nejširšímu množství spotřebitelů, jenže etický i praktický přístup nových vlastníků malých farem byl často.
v příkrém rozporu s tím, s jakým záměrem byly organické farmy zakládány. Nejničivější pro malé zemědělce je přitom nejistota v tom, zda neztratí kontrolu nad prodávanými produkty i nad cenami potravin, což
by pro ně znamenalo konec živobytí. „Kvůli tlaku na co nejnižší ceny v několika málo letech mnoho lidí
farmaření opustí“, říká předseda Holden.
Ve Velké Británii se v roce 2004 ekologicky hospodařilo na 726 000 ha v přibližně 4 000 ekologických
podnicích. Ve Walesu se od dubna 1999 do dubna 2003 zvýšila rozloha ekologicky obhospodařovaných
ploch z 5 300 ha na 54 000 ha, tj. více než desetinásobný přírůstek! Podíl plochy se zvýšil z 0,3 % na 3,4 %.
Organizace Organic Centre Wales eviduje 618 zemědělců a 103 spolupracovníků. Ve věci ekologie se také
velmi angažuje Waleská univerzita v Aberystwyth.
Britský princ Charles promluvil na každoročním semináři Food and Drink Federation v roce 2005 pro
výrobce biopotravin. Tvrdí, že budoucí růst trhů s biopotravinami bude závislý na tom, jak dobře budou
sdělovány spotřebitelům ekologické a zdravotní výhody ekologického zemědělství. Charles (který sám
pěstuje bioprodukty) nabádá výrobce biopotravin, aby investovali do vzdělávání zákazníků a tvrdí, že např.
na etiketách výrobků mají ohromné, doposud nevyužité možnosti sdělovat „příběh potravin“. Ve svém
vystoupení přesto pochválil britské ekozemědělce i výrobce biopotravin za dosažení výrazného pokroku
během posledních pár let.
Britové utrácejí za potraviny stále menší část svých příjmů, a proto je velmi důležité a právě nyní vhodné
přesvědčovat kupující o skutečné hodnotě potravin.
Podle studie, kterou vydala skupina expertů podporujících volný trh, Globalisation Institute, by ekologičtí zemědělci měli následovat příkladu prince Charlese, který pěstuje bioprodukty s vysokou přidanou
hodnotou, místo toho, aby produkovali dotované komodity.
Ve zprávě publikované v roce 2005 se konstatuje, že Společná zemědělská politika EU znamená katastrofu pro krajinu a že daně, které ji financují, jsou „okrádáním běžného občana“. Cena dotovaného zemědělství dopadá nejtíživěji na chudé vrstvy v podobě vyšších daní i cen potravin.
Autoři studie dále tvrdí, že rozvojové mimoevropské země každým rokem ztrácejí miliardy liber kvůli
ochraně, jíž se na světových trzích těší v Evropě vypěstované plodiny. Podle nich bude tlak na odstranění
zemědělských dotací narůstat poté, co si lidé uvědomí, že většina peněz směřuje stejně jen do největších.
a nejproduktivnějších farem, takže ty malé, např. rodinné, nemají šanci.
Ve zprávě se píše, že princ z Walesu dal britskému venkovu podnět k tomu, aby se soustředil nikoli na
vysoké výnosy, ale na vysokou kvalitu a hodnotu.
Další z myšlenek obsažených ve studii je ta, že venkov se bude postupně přizpůsobovat snižování dotací
podporou ekologické agroturistiky, zřizováním prodejen přímo na farmách a povzbuzováním obyvatel měst
k častějším návštěvám venkova a tím k podpoře jeho ekonomiky.
Výsledná zpráva z výzkumu, který zadala britská vláda Centru pro výzkum venkova na univerzitě.
v Exeteru, publikovaná v roce 2005, zjistila ohromný vliv ekologického zemědělství na ekonomiku anglického venkova. Téměř polovina ze 640 zkoumaných ekologických farmářů má vysokoškolské nebo jiné
vyšší vzdělání, což je výrazně vyšší poměr, než jaký má běžná populace. Výzkum rovněž zjistil, že ekologičtí farmáři byli průměrně o šest let mladší než konvenční zemědělci a byl zjištěn mnohem vyšší podíl
zemědělců mladších 45 let.
50
Matt Lobley z Exeterské univerzity, spoluautor zprávy, řekl: „Pokud se podíváte na složení ekologických
zemědělců, mnohem více jich přichází z nefarmářského prostředí. Mají odlišné dovednosti, jiný přístupy
k práci a jsou velmi podnikaví.“
Ekologické farmy ve Velké Británii zaznamenaly v roce 2005 relativně vyšší příjmy než konvenční
farmy. Sektor ekologického zemědělství má podle posledních výzkumů možnost významně zlepšit v roce
2007 finanční výsledky, protože už od roku 2005 se prosazuje expanze britského trhu biopotravin.
Spoluautor a vydavatel zprávy o stavu ekologického zemědělství ve Velké Británii a ředitel Organic
Centre Wales Nic Lampkin uvádí, že ekologický sektor podobně jako celé zemědělství byl po určitou dobu
za poslední roky v obtížné finanční situaci vzhledem k nadměrné nabídce a konkurenci importu v letech
2001–2002. Předpokládá však, že oživený trh s vyšším podílem domácích ekoproduktů představuje potenciál pro dobré příjmy z ekologického zemědělství za předpokladu, že výrobci budou pečlivě realizovat
plány konverze a pružně reagovat na tržní situaci.
Studie Příjmy ekologických farem v Anglii a Walesu 2004/05 (financovaná zemědělským oddělením
Defra a založená na údajích z průzkumu zemědělského podnikání) poskytuje podrobné finanční informace
o výsledcích různých typů ekologických farem ve srovnání s předchozím rokem a s podobnými konvenčními farmami. Poslední údaje ukazují, že většina typů ekologických farem dosáhla v roce 2004/2005 lepších
příjmů a prosperovala lépe než srovnatelné konvenční farmy.
Například průměrný čistý zemědělský důchod ekologických rostlinných farem se zvýšil o 6 % na.
209 GBP/ha, zatímco ve vzorku konvenčních farem s rostlinnou výrobou došlo k poklesu o téměř 80 % na
42 GBP/ha. V konvenčních farmách byl tak silný pokles důchodu výsledkem rostoucích výrobních nákladů
a snížené hodnoty rostlinné produkce v roce 2004/05, zatímco ekologické farmy redukovaly svoje výrobní náklady při udržení hodnoty produkce. Výjimkou z uvedeného trendu jsou výrobci mléka v nížinách,
jejichž ekonomické výsledky byly ovlivněny nízkými cenami ekologického mléka v období před zotavením
trhu v roce 2005/06. Čistý zemědělský důchod farem vyrábějících ekologické mléko klesl v roce 2004/05.
o 27 % na 262 GBP/ha, zatímco ve srovnatelných konvenčních farmách se tento ukazatel zlepšil o 10 % na
232 GBP/ha. Objem produkce v obou typech uvedených farem klesl, ale zatímco výrobní náklady v ekologických farmách vzrostly, konvenčním farmám se podařilo proti předchozímu roku náklady omezit.
Údaje publikované Soil Association letos na jaře ukázaly, že maloobchodní ceny ekologických potravin
(biopotravin) ve Velké Británii vzrostly v roce 2005 o 30 %. Růst poptávky po těchto potravinách se promítl
do zvýšených cen zemědělských výrobců, zejména v sektoru mléka.
Příručka o řízení ekologické farmy (Organic Farm Management Handbook, 2007) dokumentuje možnou perspektivu finančních výsledků ekologického zemědělství ve Velké Británii vyplývající z rozvoje
trhu. Sedmé vydání této publikace zahrnuje kompletní přehled o ekologickém trhu, nákladech na výrobu
ekologických produktů, cenách, grantech a zdrojích informací včetně přehledu specialistů v ekologickém
podnikání. Zpráva také obsahuje úvahy o možných důsledcích zavedení Jednotného systému plateb (Single
Payment Scheme – SPS) pro další vývoj ekologického zemědělství. Uvádí, že zrušení subvencí vázaných
na produkci (tzv. program modulace v rámci reformy společné zemědělské politiky EU) nabízí nové příležitosti pro farmáře omezit intenzitu výroby a přejít k ekologickému způsobu hospodaření.
Britské obchodní řetězce se mohou pochlubit novými počiny v oblasti odbytu biopotravin.
Tesco oznámilo, že každý třetí zákazník si do svého nákupního vozíku pravidelně dává alespoň jednu
biopotravinu. Poté, co řetězec na počátku letošního roku začal integrovat na regálech biopotraviny a konveční produkty, zvedly se u některých z nich prodeje až o 80 %. Svým věrným zákazníkům (držitelům
karty Club Card) Tesco nabídlo během Bio týdnů dvojnásobný počet bodů na všechny nákupy biopotravin.
Řetězec rovněž oznámil, že vybuduje šest nových regionálních center na pomoc místním producentům.
a dodavatelům.
Supermarket Sainsbury´s uvedl na trh první bio nákupní tašku. Hnědá jutová taška – téma velké inzertní
kampaně – byla nabízena zdarma každému zákazníkovi, který si nakoupil pět položek čerstvého bioovoce
nebo biozeleniny označené vlastní značkou „Sainsbury´s SO Organic“. Taška je současně první jutový
výrobek, kterému Soil Association udělila biocertifikát. Dalším reklamním tahem tohoto řetězce bylo prohlášení, že zákazníci budou moci brzy nakupovat na 500 položek polotovarů, ovoce a zeleniny v kom51
postovatelných obalech. Tato novinka, kterou pravděpodobně napodobí i další řetězce, pomůže odstranit
miliony plastových tašek a misek, které jsou nyní vyváženy na skládky. O tisíce tun se tak sníží emise oxidu
uhličitého, který ve velké míře negativně přispívá ke globálním změnám klimatu.
Řetězec Asda rovněž nezůstal pozadu a oznámil, že jeho cílem je do konce tohoto roku zdvojnásobit
počet biopoložek v nabídce, tedy na 3 000. Tento cíl je prý již splněn z 80 %.
Ekologické zemědělství ve státech
mimo Evropskou unii
Moldavsko
Ekologické zemědělství má pro Moldávii prozatím nepatrný, ale výrazně rostoucí význam.
Moldávie má výhodné klimatické podmínky a kvalitní ornou půdu, zhruba z 80 % tvořenou černozemí.
Hlavními plodinami jsou ovoce, zelenina, víno a tabák. Průměrný zemědělský podnik ohospodařuje 1,8 ha
půdy.
Moldavské ministerstvo zemědělství a potravin vidí v ekologické produkci budoucnost pro zemědělce
a rozvoj venkova a uvědomuje si jeho kladný vliv na životní prostředí. Již v srpnu 2001 vláda schválila
národní koncept pro ekozemědělství a začala jej podporovat. Parlamentem byl schválen zákon o ekologickém zemědělství, který chrání pojmy „organický“, „biologický“ a „ekologický“ a podobá se nařízení EU
č. 2092/91.
Podle údajů tří zahraničních certifikačních organizací – Ecocert (Francie), BSC (Německo) a SGS (Švýcarsko) – existovalo v Moldávii koncem roku 2005 již 87 biopodniků hospodařících na 10 755 ha certifikované plochy, což odpovídá 0,5 % celkové zemědělské užitné plochy. Vinice zaujímaly 80 % ekologických
ploch, olejniny a bílkovinné plodiny 13 %. Dalších 320 ha bylo v přechodném období. Ministerstvo si dalo
za cíl mít 31 000 ha bioploch do konce roku 2016.
V únoru 2006 byl parlamentem přijat Zákon o ekologickém zemědělství. Tento zákon chrání pojmy
„organický“, „biologický“ a „ekologický“ a je velmi podobný nařízení EU 2092/91. Od 1. 4. 2006 se ekologické podniky a zpracovatelé ekologických produktů musejí nechat u moldavských úřadů registrovat,
doposud však nefunguje žádná moldavská kontrolní a certifikační organizace.
Ke zlepšení ekologické produkce organizuje svaz „EcoProdus“ (člen IFOAM) společně s ministerstvem
a experty z jiných evropských zemí další vzdělávání farmářů. V březnu a dubnu 2006 např. experti z německého EkoConnectu školili zemědělce a poradce v metodách bioprodukce, marketingu a řízení kvality.
Norsko
Nová norská vláda levého středu si v roce 2005 stanovila vysoké cíle pro ekologické zemědělství. Podíl
ploch v ekozemědělství na celkové zemědělské půdě, stejně jako podíl biopotravin v celkové spotřebě
potravin, by měl v Norsku do roku 2015 dosáhnout 15 %. Podíl ekologických ploch je však zatím 4 %.
a pouze 1 % prodaných biopotravin nese norskou státní bioznačku.
Norsko je dosud velmi daleko od dosažení svého cíle, aby do roku 2015 bylo 15 % veškeré zemědělsky
využívané půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. V současné době pochází pouze 3,5 %
norské zemědělské produkce z ekologických farem. Farmáři dosud nejsou ochotni vydávat peníze na konverzi tradičního konvenčního způsobu výroby k ekologickému způsobu hospodaření. Na rozdíl od jiných
evropských států je téměř nemožné nalézt na pultech norských supermarketů ekologické potraviny (biopotraviny). Norská vláda reagovala na požadavky zrušení daně z přidané hodnoty ekologických potravin
vyrobených v Norsku jako alternativy jejich zlevnění a zvýšení zájmu spotřebitelů o tyto produkty. Vláda
a sektor maloobchodu s potravinami letos zahájily společnou kampaň, jež přesvědčovala spotřebitele, aby
nakupovali ekologické potraviny. Současně se apelovalo na farmáře, aby přistoupili na konverzi části jejich
52
produkce a umožnili tak už na podzim roku 2006 uspokojit předpokládanou poptávku spotřebitelů. Vláda
uvítala, že dvě největší norské potravinové společnosti zaznamenaly silnou poptávku po ekopotravinách.
Společnost Gilde zvýšila v roce 2005 množství prodeje ekologicky vyrobeného masa o 40 % a mlékárenský
koncern Tine zdvojnásobil za minulý rok prodej ekologického mléka. Norská unie farmářů však prohlásila, že vládní cíl dosáhnout do roku 2015 rozšíření ekologicky obdělávané půdy na 15 % z celkové výměry zemědělské půdy v Norsku je nerealistický. Uvedla, že produkce ekologických potravin by se musela zvyšovat v souladu s vývojem poptávky s tím, že produkce by měla jen mírně předstihovat poptávku.
a mít perspektivu odbytu. Unie navrhla, aby vláda vedle zmíněné propagační kampaně také uvážila, že buď
redukování daní, nebo subvencování odvětví ekologických potravin jsou důležité pro vytvoření vhodných
podnětů pro rozšíření ekologické zemědělské produkce. Dále představitelé Unie dodali, že by měla být
věnována větší pozornost výzkumu a vývoji produkce ekologického ovoce a zeleniny, zejména alternativním opatřením ochrany rostlin proti škůdcům. Vláda by také měla věnovat více prostředků k posílení
ekologické zemědělské produkce. Součástí vládního programu je zahájení výzkumu o zvyšování produkce
a prodeje ekologických potravin v Norsku ve třech hlavních výzkumných ústavech. Kristina Undheimová
z Institutu pro analýzu veřejného mínění dospěla při výzkumu vývojových trendů k poznání, že Norové.
v nakupování ekologických potravin zaostávali několik roků za takovými zeměmi jako je Švédsko, Dánsko
a Velká Británie, ale nyní dochází ke změně.
Rumunsko
Ekologické potraviny v Rumunsku v roce 2006 vyrábělo asi 260 farem, které obhospodařovaly celkem.
73 000 ha zemědělské půdy. Tyto farmy chovaly 7 000 ks skotu, 20 000 ks ovcí a 5 000 ks hus. Hlavním
problémem sektoru ekologického zemědělství je nízká poptávka po ekopotravinách na domácím trhu kvůli
vysokým cenám, jež jsou o 20 % vyšší než průměrné ceny konvenčních potravin. Na domácím trhu se
prodá jen asi 30 % potravin vyrobených v rumunských zemědělských a potravinářských podnicích. Jedním.
z hlavních rumunských ekologických produktů je mléko. Asi 90 % medu a ovoce z ekologických farem jde
na export. Kromě malé poptávky rumunských spotřebitelů po ekologických potravinách je brzdou rozvoje
tohoto odvětví nedostatečný výzkum rumunského tržního potenciálu pro ekologické produkty a neexistuje
také strategie podpory a propagace takových produktů. Podle rumunského časopisu News Digest se má.
v dohledné době vytvořit marketingová asociace k propagaci a stimulování prodeje ekologických produktů.
V současné době není v Rumunsku žádný orgán pro certifikaci domácích ekologických produktů, takže tuto
činnost vykonávají kompetentní zahraniční certifikační orgány.
Švýcarsko
Ve Švýcarsku v roce 2004 hospodařilo 6 445 zemědělských podniků podle směrnic svazu pěstitelů Bio
Suisse na ploše 110 000 ha, což tvořilo 10,3 % z celkové výměry zemědělské půdy. Švýcarský rekord
v ekologickém hospodaření drží kanton Graubünden s více než 50% podílem ekologicky hospodařících
zemědělců.
Švýcaři vydávali přibližně třikrát tolik za ekologické produkty než Němci (Německo – 37 EUR/os.,
Švýcarsko – 99 EUR/os.).
Ekologické zemědělství v neevropských státech
USA
Americká administrativa se v roce 2004 pokusila zeslabit snahy ekologických zemědělců.
Byly silně napadeny americké direktivy ekologického zemědělství. Nejprve 14. dubna oznámil National
Organic Program ministerstva zemědělství, že by se v oblasti nezemědělských produktů již dále nekontro53
lovalo označování. To by mělo stejný význam, jako kdyby bylo možné pro skupiny produktů jako jsou ryby,
osobní hygiena, krmiva pro zvířata, hnojiva nebo textil používat nesprávné označování bio. Dne 28. dubna
bylo oznámeno, že na ekologických farmách by bylo povoleno používání pesticidů, veterinárních léčiv,
růstových hormonů, antibiotik a rybí moučky, jak uvedl australský internetový časopis Organic Advantage. Ministerstvo zemědělství také stanovilo, že neekologická rybí moučka by se mohla zkrmovat skotu.
a ten by se následně mohl prodávat jako ekologický produkt. Po prudkých protestech ekologické komunity.
a Organic Consumers Association ministerstvo zemědělství rozhodlo, že tato opatření opět odvolává.
Trh s biopotravinami v USA se za rok 2004 zvýšil o 20 %. Tržní agentury zaznamenaly, že poptávka
spotřebitelů po biopotravinách rostla v letech 2000–2005 poměrně rychlým tempem v každém následujícím roce. Trh s biopotravinami byl v USA podle agentury ZMP v roce 2005 větší než v EU. V roce 2004
dosáhl obratu 12 mld. USD a představoval 2 % z celkového obchodního obratu na potravinovém trhu USA..
K vzestupnému trendu poptávky po biopotravinách v USA přispěla snadnější dostupnost ekologicky vyrobených produktů, zlepšená kvalita a chuť a také zavedení národních standardů pro biopotraviny. Růst prodeje biopotravin probíhal bez podpory nebo propagace financované státem. Stát subvencuje pouze náklady
na certifikaci biopotravin.
Ekologičtí farmáři v USA obhospodařovali v roce 2005 asi 1,5 mil. ha zemědělské půdy, což je 0,3 %
celkové výměry. Nejvíce výrobců biopotravin se koncentruje v Kalifornii, Texasu a na východním pobřeží.
Prodej na farmě a podíl přímého marketingu je zvláště vysoký na západním pobřeží. Poměrně malá výměra ekologického zemědělství znamená, že toto odvětví zemědělství v USA není příliš rozsáhlé. Relativně
vysoký podíl biopotravin na celkovém obratu obchodu s potravinami byl výsledkem vysokých importů.
a přidané hodnoty v ceně finální potraviny. V roce 2004 byly do USA dovezeny biopotraviny za 1–1,5 mil.
USD, jejich export činil jen 250 mil. USD. Ve struktuře domácí produkce ekologických potravin zaujímaly
hlavní místo ovoce a zelenina s podílem 42 %, následovaly obilniny s podílem 15 % (z toho chleba 9 %).
a mléko a mléčné produkty s 13 %. Největší růst poptávky byl zaznamenán u ekologicky vyrobeného masa
(hlavně drůbeže). Ačkoli ekologické maso tvořilo jen 1 % trhu s biopotravinami, poptávka po něm se za
jediný rok (2004) zvýšila o 78 %. Konvenční maloobchod je největším samostatným odbytištěm pro ekologické potraviny. Na celkových prodejích měl podíl 44 %, následoval nezávislý sektor obchodu se zdravými
potravinami s podílem 28 % a konečně maloobchodní řetězce s podílem 19 %. Pouze 4 % celkového obratu
se realizovala přímým prodejem spotřebitelům „u vrat farmy“. Největší potenciál pro zvyšování tržního
podílu má sektor konvenčního maloobchodu. Vzorek poptávky a spotřeby pořízený při posledním průzkumu agenturou Hartman Group představoval tento vývoj trhu s biopotravinami: příležitostně nakupovalo
biopotraviny 66 % obyvatel, zatímco v roce 2000 jich bylo 55 %; obyvatelé, kteří nikdy nekoupili tyto
potraviny, klesl ze 45 % na 34 %. Základní příčinou uvedeného vývoje byla zvýšená nabídka a dostupnost
biopotravin v konvenčních supermarketech. Obyvatelé hispánského původu rovněž projevovali větší zájem
o ekologické a zdravé potraviny, což se projevilo v sortimentu nabídky potravin v obchodech, kde tito obyvatelé USA převážně nakupovali.
Nová studie Organic Monitor ujazuje, že se prodej ekologického masa v Kanadě v roce 2003 zvýšil.
o 35 %. Hlavním důvodem byl strach z BSE. Očekávalo se, že odbyt ekologického masa by se v USA mohl
v roce 2004 zdvojnásobit. Obava z BSE poháněla poptávku spotřebitelů. Mnoho spotřebitelů vycházelo.
z toho, že ekologické maso je bezpečnější než maso stávající, protože zvířata se nekrmí živočišnými odpady.
Nová studie ukazuje, že ekologická drůbež se podílela 70 % na celkovém severoamerickém trhu masných
ekologických výrobků. Krátká doba potřebná k produkci, velké množství a nízké ekologické příplatky jsou
důvodem toho, že kuřata jsou nejoblíběnějším druhem ekologického masa. Na rozdíl od drůbeže zaujímalo
ekologické hovězí maso na trhu s hovězím masem pouze marginální podíl 0,02 %, protože se produkuje.
a prodává v malých jednotkách. Krizí BSE vyvolané vyburcování prodejců masa zpřísnilo normy masného
průmyslu a zlepšilo bezpečnostní opatření.
Trh s organickými potravinami v USA dosahoval v roce 2005 roční hodnoty asi 6 mld. USD, což je méně
než 1 % z celkové roční spotřeby potravin. Trh s organickými produkty má v USA rostoucí tendenci, a to
o 20–30 % za rok.
Produkce mléka na organických farmách vzbuzuje stále větší zájem v souvislosti s produkcí bezpečných
potravin, welfare zvířat a dopadem intenzivní živočišné výroby na životní prostředí. Standardy pro užití
54
antibiotik při organické výrobě mléka v USA jsou přísnější než v EU. Standardy pro organickou výrobu
vydané americkým ministerstvem zemědělství (USDA) zakazují užití antimikrobiálních léčiv pro krávy
v organickém chovu a požadují, aby všechna léčiva a ošetření antibiotiky byla použita jen pro obnovu zdraví zvířat. Hlavní příčinou ekonomických ztrát v chovech dojnic je mastitida, která je i hlavním důvodem
pro užití antibiotik.
Studie provedená v Pensylvánii, Ohiu a Kalifornii, která srovnává zdraví, způsob řízení a produkci
mléka na organických a běžných farmách.uvádí, že průměrný roční výskyt dosahuje 45–50 případů mastitidy na 100 krav. Na organických mléčných farmách v USA bylo dokázáno vyšší procento brakace hlavně
v důsledku infekce mléčné žlázy a reprodukčních problémů. Obecně se uvádí, že organické farmy vykazují
menší produkci mléka a vyšší míru brakace a nemocnosti, protože farmáři neošetřují nemocné krávy antibiotiky.
Zájem spotřebitelů o drůbeží produkty z brojlerů vykrmených v organickém chovu nebo v přirozených
podmínkách stoupá. Národní Organický Program při USDA obsahuje přesný návod na produkci organické
drůbeže včetně užití krmných složek vyrobených organicky bez syntetických pesticidů a herbicidů. Součástí je i přístup zvířat do venkovního výběhu. V USA využívají pro organický chov stejné rychle rostoucí genotypy jako pro konvenční chov. Jejich vhodnost pro venkovní chov a pro speciální trhy nebyla zatím
dostatečně prozkoumaná. Výzkumníci sice hodnotili kvalitu masa rychle a pomalu rostoucí drůbeže, ale
výsledky nejsou srovnatelné, protože k pokusům byly užity různé typy (plemeno, kmen, věk) a různé produkční systémy. U masa pomalu rostoucí drůbeže chované s přístupem do venkovního výběhu a porážené
v pozdějším věku se očekává větší pevnost a lepší vůně než u masa konvečně chované drůbeže. Podle
průzkumu preferují spotřebitelé v Evropě maso drůbeže z alternativního chovu před masem drůbeže z konvenčního chovu. Naopak spotřebitelé v USA nenacházejí rozdíly ve šťavnatosti, v křehkosti a vůni masa
brojlerů z alternativního chovu a preferují maso brojlerů z konvenčních chovů.
V USA se zatím výzkum příliš nevěnoval srovnání výroby drůbeže v organickém a volném chovu.
a rychle a pomalu rostoucích genotypů brojlerů. V současnosti se v USA pomalu rostoucí genotypy brojlerů
obecně neužívají. Na univerzitě v Arkansasu provedli studii za účelem zjištění vlivu venkovního výběhu.
a genotypu drůbeže na kvalitu masa. Výsledky studie nedokazují, že kvalita masa pomalu rostoucích brojlerů je vyšší než rychle rostoucích brojlerů, ale dokumentují rozdíly mezi genotypy s různou rychlostí růstu
s možností nebo bez možnosti přístupu do výběhu.
Výzkumná jednotka pro ekonomiku amerického ministerstva zemědělství (USDA – ERS) uveřejnila
v srpnu roku 2005 článek, ve kterém porovnává politiku EU-15 a USA v oblasti ekologického zemědělství
a to z hlediska ekologického hospodaření na půdě a trhu výrobků z ekologického zemědělství. Zatímco
trh s ekologickými potravinami je z hlediska maloobchodního prodeje v EU a USA téměř stejně veliký,
zemědělský sektor se značně liší. Státy EU-15 mají více ekologicky obdělávané půdy a více subjektů hospodařících podle zásad ekologického zemědělství než USA. Vlády USA a EU také přijaly značně odlišné
politické přístupy k tomuto sektoru. EU aktivně podporuje růst sektoru ekologického hospodaření pomocí
různých politik, které mají zvýšit množství půdy obdělávané ekologicky, podporuje se výzkum, vzdělávání
a trh. V USA se převážně zastává princip volného trhu.
V článku je uvedena řada statistických údajů o ekologickém zemědělství (maloobchodní obrat, počet
hospodařících subjektů, rozloha obdělávané půdy, podíl ekologicky obdělávané půdy na celkové ploše,
výše podpor aj.).
V USA projevovaly v roce 2006 velké potravinářslé řetězce a potravinářské koncerny snahy o změkčení
přísných ekologických směrnic. V tomto případě se jedná o maso telat.
Ve snaze zabránit zdlouhavé veřejné debatě, stanovilo USDA pro zveřejnění nového návrhu na změnu
ekologických direktiv v USA velmi krátkou dobu. Stály za tím velké potravinářské řetězce a potravinářské
koncerny. Návrh by povoloval přikupování telat z konvenčního odchovu, která byla krmena antibiotiky.
a geneticky modifikovaným krmným obilím a jatečními odpady. Kromě toho by bylo povoleno více než
500 syntetických látek, které by směly být obsaženy ve zpracovaných produktech bez jejich podrobné kontroly National Organic Standards Board. Proti tomu se zformoval odpor, který organizovala spotřebitelská
organizace Organic Consumers.
55
Spojené státy americké představují největší trh biopotravinami na světě. Tamní trh roste již více než.
10 let stabilně o 20 % ročně a stále více amerických výrobců a distributorů biopotravin expanduje do Evropy. Jako jeden z příkladů lze uvést to, že na začátku roku 2007 bude v Londýně otevřena doposud největší
bioprodejna na světě. Americký řetězec Whole Foods Market bude na ploše 6 500 m2 nabízet biopotraviny
a přírodní produkty. Další firmy budou nepochybně následovat.
Údaje z amerického biotrhu za rok 2005:
► V USA se prodaly biopotraviny za 10,9 mld. EUR (310 mld. Kč), což představuje 2,5 % z celkového
obratu s potravinami. Předpokládalo se, že do konce roku 2006 by se obrat měl zvýšit na 12, 5 mld.
EUR.
► Kategorie biopotravin s největším nárůstem: maso 55,4 %, koření 24,2 % a mléčné výrobky 23,5 %.
► Biopotraviny nakupuje 73 % obyvatel USA alespoň občas, což je 55% nárůst oproti roku 2000. Hlavní jádro spotřebitelů, tedy ti, kteří nakupují biopotraviny pravidelně alespoň 1krát týdne, vzrostlo na.
23 % americké populace.
► Nepotravinářské výrobky vč. produktů osobní hygieny, květin, potravy pro domácí zvířata, tkanin,
čisticích a pracích prostředků a biodoplňků stravy vzrostly o 32,5 %, celkem na 581 mil. EUR.
► Nejrychleji rostoucí nepotravinářskou biokategorií byly květiny (50% nárůst), potrava pro domácí zvířata (46 %) a tkaniny (44 %).
► Internetový obchod amazon.com nabízí 3 000 přírodních produktů a biopotravin.
► Wall – Mart Stres, největší obchodní řetězec v USA, oznámil plány na zdvojnásobení svého biosortimentu: balené saláty, mléčné výrobky, oblečení z biobavlny aj.
► Firma Organic to Go, řetězec bioprodejen rychlého občerstvení a roznášková služba biojídel pro firemní klientelu, získal certifikaci bio.
► Prodej biopotravin se týká také proviantních prodejen americké armády, kde se nabízí více než 250 bio-.
položek. Nejoblíbenějšími produkty jsou biomléko, cereálie a mražená biopizza. Předpokládá se, že do
konce roku 2006 obrat těchto prodejen dosáhne 10 mil. USD (cca 220 mil. Kč).
Rusko
Výzkumy společnosti Komkon svědčí o zvýšení poptávky po ekologicky čistých produktech (biopotravinách) v Rusku v letech 2000–2005 o 19,5 %. V Moskvě se poptávka po těchto potravinách zvýšila za uvedenou dobu o 29 %. V roce 2004 již 57,4 % Moskvanů projevilo ochotu nakupovat biopotraviny za vyšší
ceny, než se platí za konvenční potraviny. O ekologicky čisté potraviny je největší zájem mezi nejbohatšími
obyvateli hlavního města a 69 % lidí z této příjmové skupiny by tyto produkty nakupovalo, pokud by byly
na trhu v dostatečném množství.
Ekologické zemědělství v Rusku je stále ještě v plenkách. V roce 2006 zde existovalo zhruba jen 40 bio-.
podniků, které obhospodařovaly 40 000 ha půdy, a pouhých 30 zpracovatelských podniků pro bioprodukty.
Spolek Agrosophie vyvíjí aktivity na podporu ekologického zemědělství. Prioritou těchto aktivit je poradenská činnost zemědělcům, zpracovatelům i obchodníkům, vzdělávání, zajištění odbytu na trhu a lobbistické práce ve prospěch ekozemědělství.
Hlavním úkolem spolku je vytvořit zákon pro ekologické hospodaření v Rusku po vzoru nařízení EU.
č. 2092/91. V roce 2005 Agrosophie podala u certifikačního úřadu Gosstandart návrh technických standardů, které mají řídit produkci a certifikaci bioproduktů. Téhož roku byl Státní dumě podán návrh zákona,
který měl být schválen do konce roku. Zákon sice doposud neexistuje, ale 48 % výrobců nechává své produkty opatřit značkami „eko“, „bio“ či „přírodní“ i přesto, že nejsou certifikovány. Tím může být docíleno
nárůstu cen bioproduktů o 20–30 %.
Než budou standardy schváleny, Agrosophie přiděluje prozatím svůj vlastní certifikát pro přezkoušené
bioprodukty pod označením „Čistyje rosy“ („Čisté rosy“).
56
Čína
Více než třetina biosójových bobů přichází na evropský trh z Číny. Důvodem je především zlepšená
kvalita čínské produkce a špatná úroda v Latinské Americe.
V roce 2005 bylo v Číně v systému ekologického zemědělství obděláváno 300 000 ha a plochy budou
dále výrazně narůstat. Tento fakt řadí Čínu na první místo asijských bioproducentů. Nejvíce se zde pěstují
fazole, zelenina a obilí, na evropský trh se kromě sóji dováží hlavně slunečnicová a dýňová semena a fazole.
Závěr
Informační přehled shrnuje stručně některé poznatky o vývoji ekologického zemědělství v Evropě.
a České republice zejména v letech 2003–2006. Informace o vývoji ekologického zemědělství v neevropských státech byly do přehledu, z důvodů přílišného rozsahu práce, zahrnuty jen v minimální míře.
Přehled věnuje pozornost nejen vývoji samotného ekologického zemědělství, ale také vývoji trhu
s biopotravinami a vývoji postojů spotřebitelů k nim, které jsou s ním v těsné vazbě a vývoj ekologického
zemědělství a trhu s biopotravinami značně ovlivňují.
Literatura
ABCERT je další kontrolní organizací
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43312&ids=145
Agroenvironmentální informační a poradenská centra v ČR
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43295&ids=145
Agrosophie podporuje rozvoj ekologického zemědělství v Rusku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43718&ids=145
Aktualizované právní předpisy
http://www.mze.cz/default.asp?ch=73&typ=1&val=13998&ids=539
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43930&ids=145
Alternativní produkce drůbeže a kvalita masa
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41582&ids=145
Alternativní produkce drůbeže a kvalita masa
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41582&ids=145
Belgické ekologické zemědělství se zotavuje z poklesu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44090&ids=145
Bio čísla z Itálie
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=53924&ids=145
BioFach letos bez účasti ČR
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43296&ids=145
BioFach 2004 – největší veletrh biopotravin v Evropě
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22996&ids=145
Biopotraviny zařazuje do jídelníčku pětina občanů
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=25403&ids=145
Bio trh v Německu: Po boomu stagnace?
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44325&ids=145
Britské supermarkety bojují o nadvládu v biopotravinách
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=52957&ids=145
Britští farmáři si mají brát příklad ze svého panovníka
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=40277&ids=145
57
Brzdy růstu ekologického zemědělství v Německu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44237&ids=145
Budou v Senátu potíže s podporou ekologického pěstování ovoce?
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41401&ids=145
Bushova vláda ohrožuje direktivy ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27792&ids=145
Co je biolinie?
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38071&ids=145
Česká biopotravina roku 2004
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27895&ids=145
Český trh s biopotravinami
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=33496&ids=145
Češi loni utratili za biopotraviny 350 milionů Kč
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=49039&ids=145
Češi přicházejí na chuť biopotravinám
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22525&ids=145
Čína – největší bioproducent v Asii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=40889&ids=145
Čísla o ekologickém zemědělství a biopotravinách v ČR
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=53185&ids=145
Dánská kampaň na podporu zvýšení prodeje ekologického masa
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27390&ids=145
Databanka výzkumu ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44668&ids=145
Data z amerického bio světa
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=51261&ids=145
Dobrá zpráva: Ekologické zemědělství se u nás rozmáhá
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39122&ids=145
Dotace? Více, ale sestupně!
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=51925&ids=145
Dynamický rozvoj polského ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=49042&ids=145
EK: Dvacet jedna opatření na podporu organického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27186&ids=145
Ekofarmáři na Slovensku mají problémy s odbytem své produkce
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39987&ids=145
Eko-farmy podléhají cenové válce velkých firem
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22589&ids=145
Ekologická prasata – malý rozvíjející se segment německého trhu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24531&ids=145
Ekologická produkce na Slovensku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=33344&ids=145
Ekologické mléko získává v Německu podíly na trhu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35519&ids=145
Ekologické osivo
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41099&ids=145
Ekologické zemědělství je šancí i pro zlepšení kvality vod
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41511&ids=145
Ekologické zemědělství mění strukturu britského venkova
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=40886&ids=145
Ekologické zemědělství – šance pro rozvoj venkova
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43473&ids=145
58
Ekologické zemědělství v České republice stagnuje
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=45316&ids=145
Ekologické zemědělství v Estonsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43821&ids=145
Ekologické zemědělství v Evropě stále na vzestupném kurzu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=34345&ids=145
Ekologické zemědělství v Evropě – statistika
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38019&ids=145
Ekologické zemědělství v Moldávii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=49041&ids=145
Ekologické zemědělství v Německu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43746&ids=145
Ekologické zemědělství v Rumunsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43803&ids=145
Ekologické zemědělství ve Španělsku roste o 9 %
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24849&ids=145
Ekologickému zemědělství pomůže jak propagace, tak méně byrokracie
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=52956&ids=145
Ekologičtí zemědělci prý zatím bez loňských dotací
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37225&ids=145
EU přepracovává evropské ekologické vyhlášky
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=32033&ids=145
5. Evropská Letní Akademie Ekologického Zemědělství rok po historickém vstupu .
České republiky do EU – ohlédnutí za letošním ročníkem
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37599&ids=145
Evropská unie je bohatší o deset členských států
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=26243&ids=145
Evropské výzkumné projekty zaměřené na ekologické potraviny a zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42240&ids=145
Evropský akční plán ekologického zemědělství schválen
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27794&ids=145
Evropský parlament požaduje více biopotravin ve školních jídelnách
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35077&ids=145
Evropský parlament probíral Akční plán
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35896&ids=145
Francouzi nakupují více ekologických potravin
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43845&ids=145
Francouzské ekologické zemědělství potřebuje větší státní podporu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35081&ids=145
Francouzské ekologické zemědělství v roce 2005
Agra Europe, 2006, č. 2211, s. N/3
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48495&ids=145
Francouzský plán podpory ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37137&ids=145
Historie a směřování ekologického zemědělství ve Slovenské republice
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=34392&ids=145
Holandsko: Téměř každý pátý spotřebitel kupuje mléčné bioprodukty
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24151&ids=145
Irské předsednictví EU slibuje důraz na udržitelný rozvoj
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22234&ids=145
I Vietnamci mají zájem o ekozemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=34232&ids=145
59
Jak Češi nakupují biopotraviny
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39400&ids=145
Jak začít podnikat v ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43928&ids=145
Kampaň propagace ekologických produktů ve Španělsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=51604&ids=145
Každý desátý hektar má být obhospodařován ekologicky
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24345&ids=145
Kdo garantuje kvalitu BIO?
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41475&ids=145
Kdy budou slovenské biopotraviny pro slovenské spotřebitele?
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37092&ids=145
Kolem tří procent zemědělských usedlostí jsou ekologické podniky
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=25908&ids=145
Konference EURAGRI k perspektivám zemědělství v EU
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41530&ids=145
Kongres zaměřený na ekologické potraviny a ekologické zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42242&ids=145
Krátce z ekologického zemědělství
http://www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=24319
Legislativa EU k ekologickému zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=28714&ids=145
Maďarsko rozšiřuje ekologické zemědělství
http://www.organic– europe.net/country_reports/hungary/default.asp
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37960&ids=145
Mezinárodní svaz prodejen biopotravin
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27299&ids=145
Moldavsko: Více než 10 000 hektarů s produkcí biopotravin
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=47907&ids=145
Návrh zemědělského rozpočtu Nizozemska na rok 2006
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39977&ids=145
Německo je největším producentem ekologického obilí v Evropské unii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39088&ids=145
Němečtí zemědělci požadují snížení daní
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=26635&ids=145
Nizozemští farmáři váhají s přechodem k ekologickému zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=52478&ids=145
Norská vláda chce 15% ekozemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42597&ids=145
Norsku se nedaří plnit cíle ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=45100&ids=145
Nová pravidla Společné zemědělské politiky EU
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky– eu/nova– pravidla– spolecne– zemedelske/1000521/8480/
Nová skupina korektního obchodování ve Francii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=21639&ids=145
Nové nařízení EU o ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42568&ids=145
Nový projekt na podporu ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44165&ids=145
Nový slovenský zákon o ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=26376&ids=145
60
Nový vzdělávací kurz
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43890&ids=145
Obavy německých zemědělců a spotřebitelů z omezení podpory ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43745&ids=145
Ohlédnutí za českou účastí na BioFachu 2005
http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ch=28&typ=1&val=39900&ids=879
Ohlédnutí za veletrhem BioFach 2006
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44385&ids=145
Ochrana přírody a životního prostředí
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44292&ids=145
Perspektivy ekologického zemědělství v Nizozemsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=31421&ids=145
Plán ekologické produkce na léta 2004–2006 ve Španělsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24154&ids=145
Plocha pozemků svazů pro pěstování biopotravin se v Německu zvyšují o 4,5 %
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24152&ids=145
Podpora ekologickému pěstování ovoce a vinné révy
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41785&ids=145
Podpora šetrnému zemědělství na Vysočině a jižní Moravě
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43976&ids=145
Polsko je první „biozemí“ roku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35471&ids=145
Porovnání potravin z ekologického a konvenčního zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42347&ids=145
Porovnání sektoru ekologického zemědělství v EU a USA
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43457&ids=145
Potíže německých ekologických farem
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48609&ids=145
Prodej ekologického masa se díky BSE v USA zvyšuje
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=23051&ids=145
Prodejní ceny ekologických produktů v Německu podle ZMP
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48931&ids=145
Projekt Evropské unie pro kvalitu potravin
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=26244&ids=145
Propagace bioproduktů
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43626&ids=145
Radosti i starosti českých biofarmářů
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=51924&ids=145
Rakouští biozemědělci usilují o 8% podíl na potravinářském trhu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43716&ids=145
Rakouští ekologičtí zemědělci jsou proti používání názvu „bionafta“
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38257&ids=145
Revize Nařízení EU vzbuzuje obavy
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44545&ids=145
Rok 2006 opět ve znamení nárůstu ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=53020&ids=145
Rozdílné hospodářské výsledky evropských ekologických farem
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=34243&ids=145
Rozdíly maloobchodních cen ekologických a konvenčních potravin v Německu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=27339&ids=145
Rozvoj španělského ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=34449&ids=145
61
Sasko je z východních států v popředí
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35075&ids=145
Síť informačních center zaměřených na agroenvi
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43294&ids=145
Slibné vyhlídky ekologického zemědělství ve Velké Británii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=52492&ids=145
Současný stav ekologického zemědělství v České republice
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39322&ids=145
Soutěž Česká biopotravina roku jde do finále
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38278&ids=145
Spolkový program ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=25768&ids=145
Spotřebitelé v USA nakupují více biopotravin
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35659&ids=145
Srovnání užitkovosti krav z organických a běžných farem (zkušenosti z Wisconsinu)
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37234&ids=145
Statistické údaje o ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43929&ids=145
Stát podpořil loni ekozemědělce 240 milióny Kč
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22418&ids=145
Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU
http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=973&ch=24&typ=1&val=28845
Strategie dalšího rozvoje ekologického zemědělství ve Slovinsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38040&ids=145
Strategie podpory domácího bio trhu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43383&ids=145
Španělsko: 6% nárůst prodeje ekologických produktů
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=35079&ids=145
Španělsko: Zvýšení plochy ekologického zemědělství o 10 %
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48929&ids=145
Švédsko vyhlásilo nový cíl rozvoje ekologického zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=31087&ids=145
Trh s biopotravinami je u nás v plenkách
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39555&ids=145
U nás se ekologickým způsobem chovají zvířata, pěstitelů plodin je málo
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41304&ids=145
USA: Varování před změkčením ekologických direktiv
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48417&ids=145
Úspěch ekologického zemědělství v Rakousku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=51716&ids=145
V Dánsku klesá počet ekologických farem
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43471&ids=145
Veletrh BioFach obsadil pouze svaz Pro-Bio a dvě české firmy
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=23639&ids=145
Ve Švýcarsku se nakupuje téměř třikrát více ekologických produktů než v Německu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=25458&ids=145
Ve Walesu se zvýšila ekologicky obdělávaná plocha desetkrát
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24808&ids=145
Veřejné zasedání Komise EU o ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=22351&ids=145
Větší obrat obchodu s bioprodukty v Nizozemsku
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=30795&ids=145
62
Vláda o ekologické stabilitě
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=49262&ids=145
V Rakousku roste zájem o ekopotraviny
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37787&ids=145
V Rakousku zvýší výrobu bioprasat
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=29111&ids=145
V Rusku roste poptávka po biopotravinách
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=38481&ids=145
Vyhláška č. 16/2006 Sb.
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42662&ids=145
Vyhláška MZe, kterou se provádí zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=25372&ids=145
Vývoj ekologického zemědělství ve Francii za rok 2003
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=24478&ids=145
Vývoj ekologického zemědělství v Itálii
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=37462&ids=145
Výzkum zaměřený na biopotraviny a ekologické zemědělství
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41572&ids=145
Vzdělávání zákazníků je klíčem k růstu biotrhu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=40275&ids=145
Za chyby budou rolníci platit
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=39562&ids=145
Zájem švédských farmářů o ekologické zemědělství v souvislosti se změnou subvencování
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=33634&ids=145
Zákon č. 553/2005 Sb.
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=42660&ids=145
Závěry úvodního zasedání Bioakademie 2006
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=49040&ids=145
Zemědělec je otrokem státu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=52320&ids=145
Změny agrární struktury v Německu
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=23099&ids=145
Zpráva o konferenci o ekologickém zemědělství ve střední Evropě – marketing a vývoj trhu s bioprodukty
a biopotravinami
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=41438&ids=145
Více informačních zdrojů k příslušnému tématu lze získat z fondu Zemědělské a potravinářské knihovny
ZPE (http://knihovna.uzpi.cz). Tato knihovna rovněž poskytuje rešeršní služby, které lze využít k vypracování doplňkové rešerše podle specifických požadavků uživatelů.
63

Podobné dokumenty

měsíčník pro trvale udržitelný život - Info

měsíčník pro trvale udržitelný život - Info 2004“), Bedřich Plíšek (pěstitel bioovoce), eko- nejen pro uzavírání kontraktů, ale také pro setkáfarma Pollau (výrobce bio vína a bylin), Sluneční vání lidí zabývajících se ekologickým zemědělství...

Více

Slovníku neologizmů 2

Slovníku neologizmů 2 biochlebě biochlebu biochlebů biochleby biochrom biochrome biochromu biochromů biochromy biojogurt biokvalit biolíh Neologizmy 2

Více

Czech Republic Česká republika

Czech Republic Česká republika „Možným řešením tíživé situace evropských regionů v souvislosti s hospodářskou krizí by mohlo být využití dalších 11,5 miliard EUR v letošním roce na pomoc těmto regionům,“ uvedl ve svém projevu Ba...

Více

Informační dopis o ekologickém zemědělství ve

Informační dopis o ekologickém zemědělství ve Mnoho na Slovensku vyprodukovaných bio-potravin je určeno pro export: např. mléko do České republiky, zmrzlina do Německa, ovoce a zelenina do Rakouska, bio-zvířata do Itálie. Z části jsou pak v ci...

Více

Program rozvoje venkova a příčiny stagnace

Program rozvoje venkova a příčiny stagnace podnikatelů, zájmových a neziskových organizací s ohledem na založení MAS, vypracování projektu BIO region Severní pohraničí z programu LEADER. Z tohoto důvodu byly do studie dodatečně zařazeny ješ...

Více

český trh s biopotravinami - Bio-info

český trh s biopotravinami - Bio-info Vzhledem k tomu, že některé evropské země zveřejňují statistické údaje o ekologickém zemědělství

Více

Sborník konference - Most k partnerství

Sborník konference - Most k partnerství Mezikrajské srovnání z pohledu vybraných ukazatelů ....................... 31 Antonín Dvořák, Alena Hadrabová Veřejná správa ochrany životního prostředí v ČR ............................. 46 Filip ...

Více