6-2007

6 / 07
Společenství
Společenství
06 /07
„Jak daleká je cesta od poznání Boha k lásce k Bohu!“ - B. Pascal
OBSAH:
PŘEHLED VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB……………………………………….2
ADVENT ANEB VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO ŽIVOT................................. 3
ASTROLOGIE A HOROSKOPY …………………………...…………………….4
JIŘÍ ČUNEK VE SPOLEČENSTVÍ (ANEB TĚŽKÝ ŽIVOT SLUŠNÝCH POLITIKŮ
V ČECHÁCH)……………………………………………………...…………………..6
P. VÁCLAV KLEMENT EXKLUZIVNĚ PRO SPOLEČENSTVÍ……………...7
VRABEC A VÁNOCE............................................................................................... 9
CO DĚLÁ MATYLDA V ZIMĚ..............................................................................20
Email: [email protected]
-1-
6 / 07
Společenství
Vánoční bohoslužby
Pondělí – Štědrý den
24.12.
Sv. Anna
Sv. Markéta
22.00
Špluchov
24.00
Úterý – Narození Páně
25.12.
8.00 10.00 17.30
9.00
7.30
Středa – Sv. Štěpána
26.12.
8.00 10.00 17.30
9.00 Polsky
7.30
Neděle – Svaté Rodiny
30.12.
8.00 10.00
9.00
7.30
Pondělí – Sv. Silvestra
31.12.
17.30
7.00
16.00
17.30
Úterý – Matky Boží
1.1. 2008
8.00 10.00
17.30
9.00
7.30
Neděle – Zjevení Páně
6.1. 2008
8.00 10.00
17.30
9.00
7.30
Čtvrtek 20.12. - Sv. Anna - Zpovědní den
8.00 – 12.00
14.00 – 18.00
Koncerty:
Pondělí 17.12. 19.00 Gospelové Vánoce
Úterý 18.12. 18.00 Adventní koncert
Středa 19.12. 18.00 Adventní koncert
„Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi“. (Jan 1.12)
Milovaní přátelé, klidné a vtěleným Bohem naplněné Vánoce ve Vašich srdcích i
domovech Vám přejí a v modlitbě s Vámi prožívají
Vaši kněží P. Tomáš, P. Petr, P. Václav
Vánoční bohoslužby v kostele sv. Jana Boska Havířov – Šumbark
23. 12. 2007
24. 12. 2007
25. 12. 2007
26. 12. 2007
30. 12. 2007
31. 12. 2007
1. 1. 2008
4. neděle adventní
Štědrý den
Narození Páně
Sv. Štěpána
Svaté Rodiny
Sv. Silvestr
Nový rok
8.30 hod. a 10.15 hod.
15. 00 hod. a ve 20.00 hod.
8.30 hod. a v 10.15 hod.
8.30 hod.
8.30 hod. a v 10.15 hod.
6.30 hod.
8.30 hod. a v 10.15 hod.
Vánoční bohoslužby v kostele sv. Jana Křtitele
24.12.
25.12.
26.12.
31.12.
1. 1.
Štědrý den - 15.00 pro děti a mládež (vigilie, spolu s pásmem „Betlémská noc“(, 21.00
Hod Boží vánoční - 8.45
svátek sv. Štěpána - 8.45
Sv. Silvestr
- 15.00
Nový rok
- 8.45
-2-
6 / 07
Společenství
Advent aneb vytváření podmínek pro život
patera Petra Smolka.
Píše-li o adventu kněz, nemusí to být úplně to pravé ořechové. Očekáváme přece
narození, a tak by bylo mnohem rozumnější dát slovo manželským párům nebo
početnějším rodinám, protože ty si prožily období naděje na nový život nejen
duchovně, ale přímo fyzicky a materiálně. My kněží pozorujeme zázrak vzniku
nového života jen zvenčí. Snad také proto, abychom všem okolo nás připomínali, že
událost vtělení, narození Božího Syna působením Ducha svatého v lůně panenské
Matky stojí mimo naší lidskou zkušenost a přístup k ní máme také jen z venku.
Adventní očekávání má mnoho podobného s obdobím před porodem. Obě doby
mají svoje pravidla, obě netrvají chviličku ani do nekonečna, ale mají svou obvyklou
délku – jedna devět měsíců, druhá čtyři neděle - která se může v konkrétním případě
trochu zkrátit nebo natáhnout. U obou je pravidlem, že známky růstu se velice liší od
závěrečného překvapivého vyústění. V těhotenství roste břicho, bolí záda a klouby,
ale na svět přijde synáček nebo dceruška. V adventu se zvětšuje lidské pokání, lítost
nad hříchy, ztišení, ale o půlnoci andělé troubí „Sláva na výsostech Bohu“.
A konečně obě období se vyznačují čekáním a staráním se. Čekáme trpělivě, ale ne
v nečinnosti. Staráme se, abychom vytvořili podmínky pro život. A tak rodiče shánějí
postýlku, oblečení, plínky a věřící se ohánějí, čím by po narození obdarovali
nemluvně z Betléma.
Možná jste měli rádi, když vám rodiče vykládali, jaké to bylo, když jste přišli na
svět. Já mám vyprávění o svém narození rád strašně moc. V Opavě se tenkrát
přebudovávala a opravovala stará porodnice, tak všechny maminky jezdily rodit do
Vítkova. Když jsem se narodil, táta podle vzoru tehdejší módy u porodu nebyl.
Pracoval tenkrát v Ostravě, slavil a nemohl se hned utrhnout, aby přijel. Jen co se mu
to povedlo, naložil mé všechny tři starší sourozence do naší bílé „stopětky“, koupil
kytici a vyrazil. Cestou viděli, jak proti nim jede sanitka. Nejstarší osmiletá Maruška
prohlásila: „To by byla sranda, kdyby v té sanitce jela maminka.“ Ani nevěděla, jak
se trefila.
Já s mamkou opravdu v té sanitce seděl, ale jak se později ukázalo, žádná sranda
to nebyla. Mamka dojela domů, žádné přivítání, žádné gratulace, žádné políbení,
pusto prázdno. Hlad měla jak vlk, v porodnici jí už nedali ani snídani, protože ji
propouštěli. Doma neuklizeno, v lednici vymeteno, ve špajzu ani kůrka starého
chleba. Ani dnes, když na to přijde řeč, se u toho mamka neusměje. Táta dojel do
porodnice, kytku předal sestrám a jel zpátky. Domyslíte si sami, jak „nadšeně“ se pak
nade mnou vítali.
Něco mělo být připraveno, zařízeno, ale nestalo se tak. Dítě se narodilo, ale radost
pokazilo to ostatní kolem. Kéž by to byl odstrašující případ pro naše duchovní
adventní prožívání. Ježíš se o těchto Vánocích narodí tak jako tak. Ale my ať se
s Ním nemineme, když on bude přicházet k nám, a my ho budeme hledat kdoví kde.
Ať jsme na jeho příchod připraveni a vytvoříme mu podmínky k tomu, aby se mu u
nás líbilo a aby v naší domácnosti mohl růst.
-3-
6 / 07
Společenství
ASTROLOGIE A HOROSKOPY
Astrologie je starověkým věštěním, které zapustilo kořeny v naší době, v kultuře a společnosti.
Astrologie je pověrou, protože tvrdí, že lidský život a osud závisí na konstelaci hvězd.
Nejzásadnější chvíle lidského bytí, např. narození, svatba nebo smrt, jsou prý ovlivňovány
postavením a působením hvězd. Připomeňme si, že postavení hvězd odhadují astrologové sami
podle sebe. Jejich závěry jsou přitom zcela rozdílné od skutečného postavení planet
sledovaných nejmodernější technikou astronomů.
Znamení zvěrokruhu jsou zrakovým přeludem
Je nezbytné velmi striktně rozlišovat mezi astrologií a astronomií. Astronomie je seriózní
věda, a proto astronomové považují astrologii za směšnou pověru, která svědčí o naprosté
ignoranci jejich vyznavačů. Je totiž pochopitelné, že hvězdy a planety mají na člověka
přirozený vliv - například erupce na Slunci, roční období, úplněk atd. Absolutně však neexistují
žádné vědecké důkazy pro tvrzení, že tento vliv determinuje svobodu člověka a rozhoduje
o jeho životě nebo smrti. Astronomové zdůrazňují, že se poznání astrologů zastavilo někde ve
středověku, mimo jiné i proto, že se astrologové opírají o poznatky z té doby, která znala pět
planet majících prý vliv na člověka. Tehdy neznali Uran, Neptun, Pluto, Chirona a více než dva
tisíce menších planet mezi Marsem a Jupiterem. Tehdejší člověk, na základě optického klamu,
vnímal položení hvězd a planet v různých obrazcích, které svou formou připomínaly štíra, býka,
berana atd., a připisoval jim klady a zápory daných zvířat. Tak vznikala znamení zvěrokruhu,
která vymysleli astrologové.
Z vědeckého pohledu nemá sledování znamení zvěrokruhu žádné opodstatnění a je pouze
naivní a směšnou pohádkou. Současní astronomové zjistili, že pozice znaků zvěrokruhu
dnešních astrologů byla vytvořena ve starověku a posunula se o 1/12 kruhu, resp. o jedno
znamení zvěrokruhu. Jestliže nyní astrolog tvrdí, že se někdo narodil ve znamení Býka, pak se
dotyčný narodil v čase, kdy na nebi bylo souhvězdí Berana atd. Ve věštění astrologů najdeme
ještě další nesrovnalost. Výsledky vlivu hvězd a planet na charakter, temperament a osud
vypočítávají podle data narození. Současná genetika nám však potvrzuje, že rozhodující pro
vznik celé genetické konstrukce, ovlivňující lidskou osobu, není den narození, ale početí.
Nesmíme rovněž zapomínat, že velmi povrchní způsob předpovědí vycházejících z data
narození bude u naivních lidí působit dojmem věrohodnosti.
Popírá svobodu člověka
Z Božího slova se dozvídáme, že každý člověk je stvořen jako Boží obraz a k Boží podobě.
To znamená, že jsme obdarováni rozumem, svobodou a schopností milovat. Názory astrologů,
že člověk je ve svých rozhodnutích, jednáních a životních osudech ovlivňován hvězdami,
naprosto odporují pravdě o lidské svobodě. Omezení daná astrologickými předpověďmi negují
svobodu člověka, která tvoří základ jeho velikosti a důstojnosti. O budoucnosti člověka zcela
rozhoduje vlastní svobodné rozhodnutí a nikoli na jeho vědomí nezávislý nevyhnutelný sled
událostí, způsobený vlivem planet a hvězd. O perspektivě člověka nerozhodují hvězdy, ale jeho
vlastní svobodná volba mezi dobrem a zlem.
Jednoznačná volba života s Kristem přivádí člověka k věčnému štěstí. Volba zla přivádí
člověka do věčného neštěstí. „Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje,
to také sklidí. Kdo zasévá pro své tělo, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí věčný
život.“ (Gal. 6,8)
Jestliže astrologie připisuje hvězdám moc tvořit lidské charaktery a události, znamená to, že
zbožšťuje kosmické síly. Tento panteizmus popírá Boží plán ve vesmíru a odmítá neustálou
péči milujícího a osobního Boha.
-4-
6 / 07
Společenství
Jedna třicetiletá žena několik let trpěla depresivním strachem. Měla strach, že přijde o manžela, bála se bolesti a smrti. Trpěla poruchami spánku, migrénami a psychosomatickými
potížemi. Považovala se za věřící, ale nepraktikující katoličku. Vnímala Boha jako všemohoucího vládce, který je necitlivý k lidskému utrpení. Na základě narůstajících obtíží se přihlásila
do terapeutické skupiny ve společenství Blahoslavenství. Vyznala, že se její rodina zabývá
astrologií a sama je přesvědčena o tom, že její osud je předem daný a neodvolatelný. Ukázalo
se, že celý její problém vycházel z předpovědi jistého astrologa, který jí předpověděl brzký
rozvod. Žena přiznala, že v době předpovědi nebyly žádné důvody k rozvodu, protože manžela
milovala a velmi si rozuměli. Přesto byla přesvědčená o tom, že se předpověď musí splnit,
protože její budoucnost je napsána ve hvězdách. Ve strachu se připravovala na nevyhnutelný
rozvod. Došla tak daleko, že si našla milence, aby vše urychlila.
Z příběhu poznáváme zřetelně, jak prostřednictvím astrologie působí ďábel, který sugestivně
nabízí co nejrychlejší východisko ze vzniklé situace velmi neodkladným splněním tragické
věštby. Víra v astrologii a nedostatek víry ve starostlivou lásku Boha přispěly u této ženy ke
vzniku depresivního strachu. Během terapeutických a modlitebních setkání si uvědomila
velikost Božího milosrdenství i úctu Boha ke každému člověku. Zároveň poznala tragickou
naivitu své víry v astrologii. Smířila se s Kristem ve svátosti pokání, každodenní modlitbou
a přijímáním eucharistie se během několika týdnů zbavila všech symptomů deprese a psychosomatických potíží. Nerozvedla se, ale díky lásce ke Kristu, mnohem hlouběji prožívá své
manželství. Tento příběh je jedním z mnoha tragických příkladů způsobených vírou v astrologii.
Písmo o astrologickém působení
Bůh varoval Vyvolený národ před modloslužbou hvězdám a přisuzováním božské vlády nad
lidským životem planetám. „… abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce,
měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co
dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem.“ ( Dt 4,19 )
Písmo nazývá připisování božské moci hvězdám hloupostí: „Vskutku nicotní jsou od přírody
všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali
poznat toho, který je, a z pohledu na dílo nepoznali Tvůrce. Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak,
hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeská světla považovali za světovládné bohy, tím spíše měli
poznat, oč lepší je jejich Pán, neboť on, té krásy Prapůvodce, vše stvořil. Jestliže žasli nad jejich
mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější je ten, kdo je uspořádal. Neboť z velikosti a
krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí.“ ( Mdr 13,1-5 )
Ve světle tajemství vtělení a slova Ježíše Krista odhalujeme nesmyslnost astrologických
pověr. Kristus nám ukazuje důstojnost a hodnotu člověka, jeho pravou svobodu a absolutní
nezávislost na konstelaci hvězd. Sv. Pavel píše: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl
prázdným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na
Kristu. V něm je přece vtělená všechna plnost božství, v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je
hlavou všech mocností a sil.“ (Kol 2,8-10 )
Magisterium církve od začátku varuje před nebezpečím věštectví a astrologie, před
nasloucháním astrologům a šarlatánům, protože se jedná o podvod a živou půdu působení
démonů. Věřící člověk nepotřebuje ani astrology, ani jasnovidce nebo tzv. léčitele, protože se
vždy může spolehnout na Boha, milujícího Otce, jeho Syna Ježíše Krista a na sílu Ducha
svatého. Vyhledávání jasnovidců, astrologů, kartářů a novodobých šamanů je proviněním proti
Bohu a v horším případě i snadnou cestou do blázince.
P. M. Piotrowski, SI; přeložil a upravil P. Václav
-5-
6 / 07
Společenství
JIŘÍ ČUNEK VE SPOLEČENSTVÍ
TĚŽKÝ ŽIVOT SLUŠNÝCH POLITIKŮ V ČECHÁCH
„...zničeni jsou všichni, kdo jsou připraveni pro nepravost, kdo v právní při obviňovali lidi,
soudcům v bráně kladli léčky a nicotnými důkazy sráželi spravedlivého.“ (Iz 29,20b-21)
Koncem listopadu hovořil Ivan Hoffman ve své pravidelné ranní poznámce
o osvobozujícím verdiktu pro bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Byl pro
něj dobrou zprávou, že nestráví pět a půl roku za mřížemi. V této známé kauze bylo všem
jasné, že nic nebylo uloupeno ani vytunelováno a došlo-li k chybě, nešlo o zlý úmysl. Soud
nižší instance nejspíše opíral svůj přísný rozsudek o názor, že politik je podezřelé
individuum, které nezaslouží slitování. Vladimír Mlynář netoužil po kariéře politika, spíš se
tento velice schopný novinář dal k tomuto kroku ukecat. Neměl zapotřebí vstupovat do
politiky a v jistém smyslu ho pro ni bylo i škoda. Měl snahu udělat něco užitečného - a třeba
zrovna internetový portál veřejné správy takovým užitečným dílem zjevně je. Jaké je
z Mlynářova politického martyria poučení? Vedle obecného pravidla „pro dobrotu na
žebrotu“ je dobré si připomenout, že není dobré cpát politiky do jednoho pytle. Vedle
různých samolibých, ješitných a plytkých existencí se v politice angažují i slušní a chytří
lidé. Populární moderátor Jan Kraus sarkasticky radí všechny politiky preventivné zavřít
a pak pustit ty, kterým se neprokáže vina…
Tato poznámka Ivana Hofffmana mi velmi připomněla jinou kauzu - Jiřího Čunka.
Vstoupil do vysoké politiky koncem minulého roku. Předtím byl starostou ve Vsetíně a je
třeba dodat, že starostou velmi oblíbeným. Nevím, komu vadil nebo kdo z něj snad měl
strach(?), z několika různých zdrojů jsem slyšela, že na jeho odstranění byly vynaloženy
velké peníze. Snažil se o to celý tým lidí, včetně psychologů, v únoru tito lidé tvrdili, že do
tří týdnů Čunka odrovnají. Mluvila jsem o tom s jeho bratrem Vaškem (kněz, salesián,
působící v Teplicích paradoxně zrovna mezi Romy), který říkal, že v tom únoru byl jeho
bratr Jiří opravdu na dně a chtěl to vzdát. Pak se v něm ale vzbouřila asi jeho valašská
hrdost či bojovnost a on se pustil do boje. Hůř to nesla jeho rodina, přesněji řečeno jeho
manželka, která zhubla na 48 kilo, a dvě z jeho čtyř dcer, které mají jemnější povahu po
mamince. Otec jim dokonce zakázal sledovat televizi; když totiž slyšely, jak jejich tatínka
v televizi napadají a všelijak se o něj otírají, tak celou noc proplakaly. Salesián František
Ptáček, původem z Havířova, od 14-ti let vyrůstající na Vsetíně, na můj dotaz, jak se na
Čunkovu kauzu dívají na Vsetíně, odpověděl: „Nadávají na ty hnusné Pražáky, kteří jim
odrovnávají jejich milovaného Čunka a jeho rodinu.“
Moje bývalá kolegyně, která z České biskupské konference odešla pracovat na
Ministerstvo pro místní rozvoj, popisuje Jiřího Čunka jako přátelského, usměvavého,
všímavého a společenského člověka. Mládež jej mohla potkat na Celostátním setkání
mládeže v létě v Táboře, kam přijel Jiří Čunek na jeden z večerních programů. Z pódia nás
jen krátce srdečně pozdravil, odmítl čestné místo a sledoval pak další program, sedě na
karimatce se svými dvěma bratry kněžími na trávě mezi děckama.
Snaha jisté agentury, která za své služby s cílem odstranit Jiřího Čunka obdržela celkem
27 miliónů korun, byla začátkem listopadu „konečně“ korunována úspěchem.
PS.: V prvních pondělních prosincových Událostech na ČT1, byla reportáž o možném
návratu Jiřího Čunka do vlády. Všichni dotázaní vyjadřovali důvěru v dřívější či pozdější
Čunkův návrat do vlády. Jen předseda ČSSD Jiří Paroubek se usmál a - ... vyjádřil obavu, že
se objeví zase něco nového (nová kauza).
- Sv ANEB
-6-
6 / 07
Společenství
P. VÁCLAV KLEMENT EXKLUZIVNĚ PRO SPOLEČENSTVÍ
P. Václav Klement sv. Jana Boska slavil 10. října Eucharistii v kostele sv, Jana Boska, následovala
beseda s ním o salesiánské rodině ve východní Asii, o salesiánech - spolupracovnících v Sabinově,
evangelizaci sídliště v Havířově, jak se to dělá (škola evangelizace) a o knize pamětí Dona Boska
Můj život pro mladé. Pro časopis Společenství nám pak napsal:
Už téměř končím dvouměsíční vizitaci české provincie Salesiánů Dona Boska. Byly to velmi naplněné dny, plné setkání, naslouchání – pozorování a především zamyšlení. Často jsem si kladl
otázku, jak pokračuje ten třetí zázrak Otce Domina – Františka Míši: „Aby salesiáni v Česku našli
směr a podobu, jak budovat dílo Dona Boska v nových podmínkách“. U každé z osmnácti salesiánských komunit a dalších stovky děl jsem našel nějaký zvláštní prvek, zkušenost či originální tvořivost – o kterou se dělím na konci vizitace se salesiány ve Fryštáku na provinciální kapitule a též
s hlavní radou před vánocemi v Římě. Za krátkou návštěvu Havířova děkuji Bohu velmi zvláštním
způsobem jako za klenot vytvořený živým salesiánským společenstvím laiků.
Překvapilo mě hodně věcí – nejdříve v kostele mnoho salesiánských znaků či symbolů zařazených do liturgického prostoru, na české poměry jedinečné. Dvě střediska mládeže animovaná spolupracovníky je též unikát. Také jsem se nikde nesetkal s krásnými sprayovými výzdobami na
domě, než u klubu Valdocco a Středisku volného času sv. Jana Boska. Toto vědomé a viditelné hlášení k Donu Boskovi je vzorem ostatním komunitám v Česku.
Chci se rozdělit o tři sny Dona Boska o Havířově:
1. Celé dějiny díla v Havířově se podobají trochu sabinovskému dílu na východním Slovensku. Zde
také si po skončené totalitě místní společenství salesiánů-spolupracovníků vybudovalo svépomocí
větší středisko mládeže, o které se denně staralo uplynulých 12 let. Stejně však žádali vytrvale provinciála salesiánů, aby jim poslal aspoň malou komunitu, která by mohla bydlet a působit v místě.
Konečně v létě roku 2006 byli vysláni do Sabinova dva spolubratři - kněží SDB. Otec Karel Jašek
je dnes ještě sám, ale doufám, že brzy bude salesiánů více. Dvě střediska mládeže, ve městě i u
kostela sv. Jana Boska hovoří výmluvně o apoštolském zápalu vašeho společenství.
2. Havířov je opravdu misijní prostředí, velké město s několika katolíky v neděli ve dvou farnostech. Hovořili jsme o škole evangelizace, aby každý z vás se mohl postupně dělit o dar víry. Asijská
církev a noví křesťané se umí dělit o víru tímto způsobem – především navazují či udržují vztahy
s mnoha nekřesťany ve svém okolí, vytvářejí mosty. To jim umožňuje dělit se často o svůj zdroj
radosti a štěstí, prožívaný jako velký dar. Čím srdce přetéká, toho jsou plná ústa – „dělit se
s druhými o prožitý příběh Pána Ježíše v jejich životě“ (Jan Pavel II, Církev v Asii, čl. 20) - je jednoduchou, ale účinnou metodou hlásání Krista nevěřícím. Přál bych si, aby v budoucnosti se pomalu vytvořila jakási škola evangelizace pro naše farníky a mladé, aby se skrze tuto přítomnost
světlo evangelia šířilo v tomto hornickém městě.
3. Asijské církve vám mohou nabídnout hodně inspirací a dobrého příkladu, zejména lásku ke
Kristu, vyjádřenou častou četbou Písma svatého, a lásku k donu Boskovi. V mnoha kostelích mladých společenství asijské církve najdeme v lavicích Bible. Existuje množství biblických kroužků,
společná četba před či po Eucharistii v kostele, duchovní obnovy založené zcela na společné četbě
či rozjímání Slova Božího, opisování svaté knihy v rodinách, využití Písma pro malá společenství
křesťanů po rodinách. Když naslouchám Bohu v jeho Slově, mé srdce je plné Ježíše. Když mé srdce
přetéká Ježíšem, není těžké se dělit o moji zkušenost Boha s druhými. Když je někdo biřmován,
jednou z podmínek při přípravě kromě katecheze je přivést nejdříve aspoň jednoho kamaráda do
společenství církve.
Být malou menšinou v moři jiných náboženství a kultur je pro křesťany v Asii každodenní zkušeností. V mnoha zemích tvoří katolíci 1% obyvatelstva. Na mnoha salesiánských školách a střediscích mládeže tvoří katolíci menšinu (z tisícovky žáků třeba pouze 15 pokřtěných katolíků). Být
-7-
6 / 07
Společenství
otevřený druhým, dokázat se podělit s druhými kamarády o motivacích své víry je denním chlebíčkem mladých v Asii. Svítit svým životem, snažit se být lehce čitelným evangeliem pro druhé je
stylem života.
Díky Vám za pěkné povzbuzení při návštěvě na Šumbarku a přeji všem farníkům a členům střediska mládeže: Slunce ať svítí, kde jsi ty!
P. Václav Klement, SDB – rodák z Brna - Židenic
1980 – bohoslovec v Litoměřicích, 1982 – první sliby SDB, 1984 – ilegální přechod do Itálie
1986-2002 misionář v Jižní Koreji (asistent učňů, katecheta na střední škole, ředitel formačního
domu a posledních 6 let provinciál korejské provincie SDB)
2002-2008 člen hlavní rady Salesiánů Dona Boska (SDB) pro oblast Východní Asie a Oceánie, která zahrnuje 15 zemí východní Asie a 5 zemí Oceánie.
Každý rok pobývá 3 měsíce v Římě a 9 měsíců na vizitačních a animačních cestách.
Kdo umí anglicky, může denně dostávat salesiánské zprávy na oblastních stránkách Východní Asie,
viz www.bosconet.aust.com
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
Tajemství Ježíšova dětství a skrytého života
Přípravy
- čl. 522 - Příchod Božího Syna na zem je tak významná událost, že ji Bůh chtěl připravovat po
staletí. Obřady a oběti, obrazy a symboly „dřívější smlouvy“ (Žid 9,15); to vše Bůh zaměřuje ke
Kristu; ohlašuje ho ústy proroků, kteří vystupují v Izraeli; probouzí i jinde, v srdcích pohanů,
nejasnou předtuchu tohoto příchodu.
- čl. 523 - Svatý Jan Křtitel je bezprostředním předchůdcem Páně, který byl poslán, aby mu
připravil cestu. Jako „prorok Nejvyššího“ převyšuje všechny ostatní proroky, je posledním
z proroků, zahajuje evangelium; zdraví Kristův příchod už v lůně jeho matky a nachází potěšení
v tom, že je „ženichův přítel“ (Jan 3,29), kterého pak označí za „Božího beránka ..., který snímá
hříchy světa“ (Jan 1,29). Jde před Ježíšem „v duchu a moci Eliášově“ (Lk 1,17) a vydává mu
svědectví svým kázáním, svým křtem obrácení a nakonec svou mučednickou smrtí.
- čl. 524 - Každoročním slavením adventní liturgie církev aktualizuje toto očekávání Mesiáše: tím,
že se věřící vžívají do této dlouhé přípravy na první Spasitelův příchod, oživují vroucí touhu
po jeho druhém příchodu. Oslavou Předchůdcova narození a jeho mučednické smrti se církev
spojuje s jeho touhou: „On musí růst, já se však menšit“ (Jan 3,30).
Tajemství Ježíšova dětství
- čl. 527 - Ježíšova obřízka osmý den po jeho narození je znamením jeho začlenění do Abrahámova
potomstva, do národa úmluvy, jeho podrobení se Zákonu, jeho oprávnění ke kultu Izraele, kterého
se bude účastnit celý život. Toto znamení je předobrazem „Kristovy obřízky“, jíž je křest.
- čl. 529 - Obětování Ježíše v chrámě nám ho ukazuje jako prvorozence, který patří Pánu.
V Simeonovi a Anně je celé očekávání Izraele, které přichází na setkání se svým Spasitelem
(byzantská tradice tuto událost tak nazývá). Ježíš je tak uznán za dlouho očekávaného Mesiáše,
za “světlo pohanů“ a „slávu Izraele“, ale také za „znamení, kterému se bude odporovat“. Meč
bolesti, předpověděný Marii, ohlašuje tuto jinou, dokonalou a jedinečnou oběť na kříži, která dá
spásu, „kterou Bůh připravil přede všemi národy“.
-8-
6 / 07
Společenství
VRABEC A VÁNOCE
Tu noc, kdy Bůh poslal archanděla Gabriela k Marii, se na okno čirou náhodou připletl vrabec.
Andělské zjevení ho řádně vyděsilo a už už se rozmachoval křídly, že uletí, ale pak uslyšel, co
archanděl Marii říká. Prý se jí má narodit Boží Syn. Vrabci se samou radostí a rozrušením
rozbušilo srdíčko. Zůstal sedět na okně jako přikovaný, aby mu náhodou něco neuteklo, dokud
anděl opět nezmizel. „Opravdu jsem mu dobře rozuměl? Že by Maria skutečně měla porodit
syna samotného Boha?“ opakoval si udiveně. Radostí hopkal sem a tam. „To jsem měl štěstí, že
jsem se na okno přichomýtl ve správnou dobu. Musím tu novinku honem sdělit lidem, aby se na
příchod Božího Syna připravili.“ A tak zamířil rovnou na nazaretské tržiště. Na trhu byla
spousta lidí. Vrabec se zastavil u žen, které prodávaly obilí, mouku a chleba. „Znám tajemství a
chci vám ho prozradit!“ cvrlikal vrabec a netrpělivě poskakoval. Jedna z žen se po něm hněvivě
ohnala: „Zase jeden rošťák, co mi chce ukrást zrní! Ať už jsi pryč!“ A rozpřáhla se na něj
koštětem, aniž by ho vyslechla.
Chystá se něco velikého
Vrabec se tedy rozletěl na náměstí. Pod stromem tam seděli moudří starci a o čemsi se vzrušeně
dohadovali. „Ti mě určitě vyslechnou,“ říkal si vrabec, aby si dodal odvahy. „Chystá se něco
velikého pro všechny tvory, pro celý svět!“ švitořil a posadil se na větev přímo nad jejich
hlavami. Moudří muži se po něm otočili, ale pak se vrátili ke svému hovoru. Ani
nezaznamenali, že vrabec divoce skáče z větve na větev, aby upoutal jejich pozornost, a vůbec
nedbá na to, že se blíží kočka. Nakonec však zklamaně zavrtěl hlavou a vydal se do hlavního
města. Namířil si to přímo do královského paláce. „Jak se opovažuješ proniknout za brány
paláce!“ křikla na něj stráž. „Nesu vám důležitou novinu,“ cvrlikal vrabec. „Brzy se narodí Boží
Syn, Pán nebe i země!“ „Ticho, nebo tě zavřu do klece!“ zahřímal velitel stráží. „Pánem všeho a
všech lidí je přece náš král!“ Ještě že se vrabci podařilo strážím uletět. Vlétl oknem královského
paláce přímo do trůnního sálu. „Vyžeňte toho nevychovaného ptáka!“ křikl rozzlobený král.
Ani ho nenapadlo, aby vrabce vyslechl. Stráže i služebnictvo začali vrabce honit. Měl štěstí,
našel v paláci ještě jedno otevřené okno a zachránil si svobodu.
Děti mě budou poslouchat
„Konečně jsem v bezpečí,“ oddechl si ptáček, když letěl vysoko na nebi. Všiml si, že si dole ve
vesnici hrají děti. „Děti mě určitě budou chtít poslouchat,“ řekl si a zamířil rovnou k nim. Měl
pravdu. Jakmile dosedl na zem, děti se kolem něj seběhly. „Ten je hezký,“ říkaly si. „Copak tu
asi chce? Že by si s námi chtěl hrát?“
„Ale kdepak! Mám jedno úžasné tajemství a chci vám ho prozradit,“ cvrlikal vrabec a natáčel
přitom hlavičku na stranu. „Brzy se má narodit další dítě, přímo tady na zemi, ale bude to Boží
Syn!“ „Slyšíte, jak čiřiká?“ všiml si jeden chlapec. „Jako by nám chtěl něco říct...“ „Já myslím,
že má hlad,“ napadlo jednu holčičku. Hodila mu tedy kousek chleba. Ale vrabec neměl na jídlo
ani pomyšlení. Měl na srdci něco mnohem důležitějšího. Aby na své sdělení upozornil, divoce
zamával křidélky a znovu zopakoval všechno do posledního pípnutí. Snažil se cvrlikat co nejjasněji. „My bychom ti tak rádi rozuměli,“ pokrčil rameny chlapec a také mu hodil několik
drobků. A vrabci bylo jasné, že děti mu naneštěstí rozumět nebudou.
Dospělí se tváří, že neslyší
Vrabce tolik mrzelo, že se o velké tajemství nemá s kým podělit. „To je smůla, že lidé netuší, co
se má stát!“ říkal si. „Dospělí se tváří, že mě neslyší, a odhánějí mě, a děti jsou sice na mě hodné, ale zase mi nerozumějí. Jestli to lidem nedokážu říct, nikdo se Josefa s Marií neujme, až
-9-
6 / 07
Společenství
přijdou do Betléma,“ dělal si starosti. „A nikdo, vůbec nikdo nebude
nablízku, až se té noci narodí Boží Syn. Za každou cenu musím něco
podniknout!“ rozhodl se. Svolal tedy ostatní vrabce a vyprávěl jim,
co slyšel v Mariině domku. Všichni vrabci se radovali a těšili se
stejně jako on. „Jestli o tom lidé nechtějí vědět, můžeme tu zprávu
rozhlásit aspoň mezi ostatní ptáky,“ napadlo je. Než bys řekl švec,
rozprchli se všemi směry a všude vyprávěli, co se má zakrátko stát. Hrdličky a konipásci, dudkové i červenky, slavíci i kosi, prostě všechno ptactvo se o slavné novině brzy doslechlo. Začaly
horečné přípravy. Každý si zkoušel tu nejkrásnější melodii, jakou svedl, a napjatě očekával, až
se Boží Syn narodí. Když Ježíšek konečně přišel na svět a Maria ho uložila do jesliček, první,
kdo ho spatřili, byl osel, na kterém jela Maria do Betléma, vůl, který v chlévě bydlel, a hejna
ptáčků zpěváčků ze všech koutů země. Na střeše drželi stráž černí kosové se žlutými zobáčky a
ostatní radostně zpívali a poletovali kolem dokola. Pak dorazili pastýři. Ti se o té novině doslechli teprve od anděla, který k nim sestoupil z nebe. Divili se, kde se u Ježíška vzalo tolik ptáků. Když je slyšeli, podívali se po sobě a řekli: „Také mu něco zazpíváme.“ A přidali se ke
sboru slavíků, skřivánků, červenek, kosů, hrdliček a konipasů. Vytáli také píšťalky, na které
hrávali na pastvě a večer u ohně, a notovali si spolu s ptactvem. Když to uslyšeli ostatní lidé,
poznali, že se narodil Boží Syn. Také měli radost a začali zpívat. Po celém světě slavili tu velkou událost. Dokážete si představit, jak byl vrabec šťastný. Díky němu byl Ježíšek přivítán zpěvem a radostí tolika tvorů. A tak jako onoho slavného večera ještě i dnes děti i dospělí u
stromečku zpívají.
Z knihy Bruna Ferrera: „Vánoční příběhy pro potěchu duše“
CESTA DO BETLÉMA
Bohuslav Reynek
Má Paní, podivně byla jsi na pouti
s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti,
a tys již, tak těžká, nemohla dále...
skryla vás posléze tmavá stáj v skále (vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný,
útulku útulný oslat, ovcí, Josefa i Panny,
a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká,
zda se má uštvaná duše brzy vás dočká?),
a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta.
Ó, jaká chvíle, vroucné tichosti sytá,
chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům,
kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu,
již na vás se dívali, na Boha dýchali
- ó Paní, dobřes´ uchýlila se k nim do skály a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými
na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy.
Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále.
Porodila jsi ho v dobré, skryté skále...
Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále...
- 10 -
6 / 07
Společenství
Církevní středisko volného času sv. J. Boska v Havířově Vás zve na
4. ROČNÍK VÁNOČNÍHO TURNAJE
RODINNÝCH DVOJIC - STOLNÍ TENIS
22. 12 2007 OD 8 HODIN
KDE?? tělocvična střediska na ul. Lomená 9, naproti ZŠ Moravská
Podmínky:
1) dvojice musí být v příbuzenském vztahu
2) věk u dvojic 0-99 let.
3) STARTOVNÉ ZA DVOJICI 50 KČ
JIŘÍ
ČUNEK VE SPOLEČENSTVÍ
Přihlášky obdržíte na stránkách střediska www.csmdonbosco.cz také v obou našich střediscích, naproti ZŠ
F
ANEB
Moravská
TĚŽKÝ
na ul. Lomená
ŽIVOT9 aSLUŠNÝCH
za kinem Centrum
POLITIKŮ
na ul. Haškova
V1.ČECHÁCH
listopadu
hovořildoIvan
Hoffman
vena
své
pravidelné
ranní
poznámce o osvobozujícím
Přihlášky posílejte
nejpozději
20. prosince
2007
emailovou
adresu:
[email protected]
nebo
FKoncem
osobně předejte
ve středisku
Jirkoviinformatiky
Matušovi neboVladimíra
se mu nahlaste
telefonicky
810dobrou
145. zprávou, že
verdiktu
pro bývalého
ministra
Mlynáře.
Byl na
pro596něj
nestráví pět a půl roku za mřížemi. V tétoNa
známé
vítěze
kauze
čekají
byloodměny
všem jasné,
v podobě
že nic nebylo
dárkových
uloupeno
balíků.
ani
Jednota Orel Havířov opět všechny zve k tanci i pobavení
konat 19. 1. 2008 ve Středisku sv. Jana Boska na Šumbarku.
na ples, který se bude
Zájemci o vstupenku v předprodeji se můžou obrátit na V. Pilárika (777 980 200), V. Soukupa
(603 280 684) nebo M. Lva (776 830 034).
Zároveň vyzýváme svobodné sportovce – fotbalisty k odvetnému zápasu v kopané
do Městské sportovní haly (Slávie), a to 15. prosince v 19. hodin. Další fotbalový turnaj
na stejném místě plánujeme v podvečer 30. prosince.
Také Vás zveme každé pondělí na bazén školy ZŠ F. Hrubína. Návštěva tohoto bazénu
je vhodná také pro rodiče s malými dětmi. Bližší informace o všech pořádaných aktivitách
jsou v Orelské nástěnce u kostela sv. Anny.
A na závěr něco z nedávné minulosti. Na podzimním bowlingovém turnaji vyhráli v kategorii mužů
Víťa Soukup, v kategorii žen Šárka Soukupová(!) a v kategorii do 15-ti let Magda Piláriková. Prosím
tedy všechny, kdo to umí lépe než nás 46 hráčů, kteří se zúčastnili letos, přihlaste se příští rok, ať
Soukupovi zase všecko nevyhrají. Za Orelskou jednotu děkuje V. Moudrý.
Zveme vás na vánoční koncert
Už počtvrté se v kostele sv. Anny rozezní na 2. svátek vánoční slavná Česká mše
vánoční Jakuba Jana Ryby v podání smíšeného chrámového sboru Chorus Annensis posíleného
o sbory: Pěvecké sdružení Ostrava, pěvecké sdružení Martinů Třinec, městský ženský sbor Havířov,
pěvecký sbor Slezan Č. Těšín, členky pěveckého sdružení ostravských učitelek. Sólové party
zazpívají Magda Bártková [soprán], Jana Reichenbachová [alt], Jaroslav Kotyk [tenor] a Bronislav
Jonszta [bas]. Doprovodný orchestr, který budou tvořit učitelé, studenti uměleckých škol a
profesionální hudebníci našeho regionu, bude řídit dirigent Vítězslav Soukup. Koncert začíná ve
14.30 hodin a na úvod zazní vánoční intrády v podání žesťového kvintetu z Jistebníku.
A pak už uslyšíme to známé „Hej mistře, vstaň bystře” a budeme účastni oné české tradiční
jesličkové slavnosti. Vstupné bude jako vždy dobrovolné.
Srdečně zveme celou naši farní rodinu a těm, se kterými se 26. 12. odpoledne na vánočním
koncertě neuvidíme, přejeme alespoň takto krásné a požehnané Vánoce!
- 11 -
6 / 07
Společenství
Z FARNÍ KNIHOVNY:
· Zakázaná zóna VI. – kniha od Billa Myerse s podtitulem „Střet“. V knize lze nalézt napětí, ale
i humor, řešení problémů dospívající mládeže, ale i otázky okolo okultismu. Knihu vydalo méně
známé nakladatelství Samuel.
· Filip Neri – kniha nese výstižný podtitul „Nakažlivá radost“ a je více než jasné čí že životopis
v ní najdete. Nudit se v ní s „Božím šprýmařem“ jistě nebudeme. Autorem je Paul Türks a knihu
letos v edici Osudy vydalo Karmelitánské nakladatelství.
· Rozhodni se pro risk – další z řady rozhovorů, které jsou mezi čtenáři tak populární. Tentokrát
„zpovídá“ Aleš Palán biskupa Petra Esterku. Knihu v roce 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství v edici Rozhovory.
· Stojím u Tvých dveří a klepu – kniha je tentokrát z nakladatelství Paulínky, vyšla v roce 2007.
Autor Slawomir Biel nás v knize vyzývá k hledání odpovědi na klepání na dveře našeho života.
· Uzdravení rodových kořenů – v edici Orientace ji letos vydalo Karmelitánské nakladatelství,
autorem je Kenneth McAll. Kniha popisuje ne příliš diskutovanou a popisovanou souvislost mezi naší nemocí a negativním působením vlastního rodu s jeho historií. Určitě stojí za přečtení!
· Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě – opět z Karmelitánského nakladatelství, tentokrát
ovšem „závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR“. Ač se jedná o dokument,
je psán srozumitelně a k věci.
· Budete mi svědky – tato útlá brožurka z nakladatelství Matice Cyrilometodějské zachycuje život
a dílo arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Františka Vaňáka. Texty jsou doprovázeny fotografiemi.
· Sv. Alžběta Durynská – další z řady životopisů, tentokrát z nakladatelství Řád. Knihu napsal P.
Karel Dachovský a vyšla letos. Pokud se chcete o této královské dceři, vzoru křesťanské charity,
dozvědět více, jistě by Vám tato kniha neměla uniknout.
Věřím, že Vás některý z uvedených titulů oslovil, a že si jej přijdete spolu s dalšími knihami do
farní knihovny vypůjčit. Na setkání s Vámi se těší knihovníci.
Láďa Svoboda
Život a poslání křesťanů v církvi i ve světě.
Pod tímto názvem vydalo letos Karmelitánské nakladatelství „Závěrečný dokument Plenárního
sněmu katolické církve v ČR“. Dokument má 123 stran, nabízejí ho naši prodejci Lukáš s Martinou
za pouhých 99,-Kč a jeden výtisk je k zapůjčení ve farní knihovně.
Dokument obsahuje analýzy současného života církve v naší společnosti a předkládá náměty a
směry rozvoje pro další období života naší církve. Obsah je členěn do několika oddílů mapujících
všechny oblasti života církve s přihlédnutím ke zvláštnostem různých kategorií věřících a specifice
českých poměrů. Domnívám se, že tento dokument je velmi poučný a měl by být „povinou četbou“
pro všechny, kteří budou ve třetím tisícíletí žít a představovat katolickou církev v České republice.
To je přání vašeho knihovníka dědka Jarguse.
Ale důležitější je přání Miloslava kardinála Vlka, který v doslovu ke knize uvádí:
„Aby se i v našich zemích mohly plněji rozvinout závěry druhého vatikánského koncilu, a tak se
uskutečnilo to,“co Duch praví církevním obcím“ dnes (srov. Zj 2- 3), vyhlásili čeští a moravští
biskupové 5. července 1997 na Velehradě Plenární sněm katolické církve v České republice.
Sněm měl několik fází: v přípravné fázi v létech 1997 až 2003 dominovala práce sněmovních
kroužků. První zasedání plenárního sněmu probíhalo na Velehradě od 6. do 12. července 2003.
Vzešlo z něho osm sněmovních komisí, které po dva roky zpracovávaly stanovená témata ze života
a poslání křesťanů v církvi v naší zemi a ve světě a byly v trvalém kontaktu mezi sebou i s vedením
sněmu. Výsledek jejich práce byl pak po schválení biskupskou konferencí předložen k jednání na
druhém zasedání Plenárního sněmu na Velehradě od 6. do10. července 2005. Na něm plénum
sněmu výsledný sněmovní text projednalo a schválilo, a tím byl vlastní Plenární sněm zakončen.
- 12 -
6 / 07
Společenství
Schválený sněmovní text s názvem „Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě“ byl krátce nato
zaslán Apoštolskému stolci a po jeho přezkoumání je nyní oficiálně vyhlášen.
Tím začíná posněmovní proces, ve kterém musíme uvést v život to, co bylo osmiletým
průběhem Plenárního sněmu připraveno.“
Miloslav kardinál Vlk, předseda Plenárního sněmu
PŘEČETLI JSME ...
„Liturgie a život“ (Smysl liturgie, mše, církevní svátky, svátostná znamení) - Klemens Richter,
vydalo nakladatelství Vyšehrad 2003.
Prof. ThDr. Klemens Richter přednáší liturgiku na universitě v Münsteru. Je autorem mnoha
publikací v oboru liturgiky. Tato jeho knížka se snaží osvětlit řadu otázek: Co vlastně znamená
slovo liturgie? Jaké místo má liturgie v životě církevní obce? Jakou roli v liturgii mají laici? Jaká je
struktura bohoslužby? Patří lidové zvyky k liturgickému roku? Je nutné se učit řeči liturgických
znamení?
Toto druhé doplněné vydání je rozčleněno do čtyř částí: První část je věnována pojmu liturgie,
jejímu smyslu a místu v životě církevních obcí. Druhá část přináší výklad o struktuře bohoslužby
a jejích základních částech. Třetí část pojednává o církevním roku, svátcích a lidových obyčejích.
Čtvrtá část je zaměřena na svátosti a jejich symbolickou řeč. O dalším obsahu knihy napovídají
i názvy kapitol: Není dnes při mši málo ticha? Co znamená míšení chleba a vína? Jaké jsou formy
liturgické hudby? Jsou odpustky ještě aktuální?
Vznikla tak praktická příručka liturgiky, která má napomoci věřícím, jež chtějí spoluslavit mši sv.
smysluplně a s porozuměním v srdci, a zejména jednotlivcům, kteří spoluvytvářejí bohoslužbu
společenství - lektorům, varhaníkům, kostelníkům, jáhnům a pomocníkům.
„Nahá žena na střeše“ (Psychoterapeutické aspekty biblických příběhů) - Prokop Remeš Remeš,
Alena Halamová, vydalo nakladatelství Portál 2004.
Název titulu vyvolává rozpaky a otázky. Autoři - Mudr. Remeš a PhDr. Halamová v úvodu
vysvětlují, že se jedná se o ženu z textu 2. knihy Samuelovy. (Příběh Starého zákona o králi
Davidovi a krásné manželce Chetejce Uriáše, Bat-šebě). Kniha je mozaikou pohledů na lidský svět,
zabývá se obecným hledáním a objevováním jiných způsobů jednání, chování, cítění a bytí člověka.
Zobecněním zkušeností lidí, kteří společně nad Biblí hledají uzdravení, může být praktickou
inspirací pro všechny, kteří Písmo čtou a hledají spojitost mezi svým prožíváním, psychologickou
teorií a křesťanskou tradicí.
Nejstarší doklady o užívání Bible k psychoterapeutickým účelům pocházejí ze starověku. Otcové
pouště, egyptští a syrští poustevníci ze 4. a 5. století vypracovali strategii boje proti zhoubným
emočním stavům, tzv. antirhesis (odmlouvání). Tato metoda spočívala v tom, že při náporu
negativních emocí, s nimiž si člověk nevěděl rady, se nabízela pomoc, která spočívala v ponoření se
do určitých úryvků Bible. Tyto texty evokovaly nové, optimistické a radostné postoje, které
postupně přerámovaly a překryly původní zhoubné myšlenky. V dnešní době se užívá Bible
v psychoterapii poněkud odlišným způsobem. Jde o tzv. biblické poradenství, které vzniklo v
jižních oblastech USA a nadále se rozvíjí k pomoci potřebným.
Autoři publikace předkládají různé biblické příběhy jako náměty k zamyšlení: Kain a Ábel bolest, hněv, Abraham, Sára a Hagar - mapy našich vnitřních světů, Josef a jeho bratři sourozenecké rivalita, ukřižování a Ježíšova smrt - konec života a smrt a mnohé další.
Při tomto typu psychoterapeutické práce je Písmo vnímáno jako jakási 'učebnice' o člověku, která
(mimo jiné) pojednává o stejných tématech jako psychologie - o lidské bolesti, radosti, samotě,
smrti a také o nezvládnutelné agresivitě a sexualitě. Navíc však obsahuje i návody, jak s těmito
tématy terapeuticky zacházet.
- 13 -
6 / 07
Společenství
„Život Dominika Savia“ - Teresio Bosco, vydalo Cyrilometodějské nakladatelství 2003.
Původní text Dona Boska jazykově přepracoval a nově nashromážděnými informacemi doplnil
Teresio Bosco, kněz, salesián, profesor literatury a novinář. K českému vydání připojil předmluvu
biskup Karel Herbst a pak následuje původní předmluva zakladatele salesiánského díla - sv. Jana
Boska.
V r. 2007 si celá církev připomenula 150. výročí smrti sv. Dominika Savia (2. 4. 1842 - 9. 3.
1857), který zemřel ve velmi mladém věku, v nedožitých patnácti letech. Autor publikace vypráví
o jeho narození a rodině, popisuje jeho příchod do oratoře. Don Bosko jej tehdy nazval 'andělským
hochem', dovídáme se o ušlechtilé a mírné povaze, se kterou si získával oblibu nejen u svých
učitelů při studiu ve škole, ale také u chlapců ve Valdoccu. Vzpomíná, s jakou usebraností a
zbožností přistupoval ke svatému přijímání a s jakou vroucností miloval Ježíše i jeho matku, Pannu
Marii. Důkladně si plnil své školní povinnosti i příkazy a nařízení svých vychovatelů; pomáhal
nově příchozím a osobním příkladem se snažil přiblížit své přátele, spolužáky i další spolubydlící
v oratoři k životu s Bohem. Kluky, kteří měli špatné chování, se snažil vhodným napomenutím
přivádět k dobru. Vynikal pílí, nevšední inteligencí a prospíval ve ctnostech. Pamětníci vypovídali
o jeho vytrženích při mši sv. a při adoraci před Nejsvětější Svátostí. Jeho přičiněním vznikla
Družina Neposkvrněné, která si zadala k plnění celou řadu úkolů a dobrých předsevzetí, a tím
přiváděla chlapce na cestu svatosti.
V knize je popsána i příhoda, kdy zvláštním způsobem pomohl své mamince, která očekávala
narození dalšího dítěte při komplikovaném porodu. Tato událost pak přispěla k tomu, že je uctíván
také jako přímluvce nastávajících matek. Ke svatořečení Dominika Savia došlo r. 1954 a je
patronem katolické mládeže.
„Na straně národa - kardinál František Tomášek“ /V zápase s komunistickým režimem (19651989) - Bohumil Svoboda, vydalo nakladatelství Vyšehrad 2006.
PhDr. Bohumil Svoboda (nar. 1924) absolvoval FF UK, z politických důvodů byl vyloučen ze
studia FAMU. Pracoval jako filmový pracovník, novinář a publicista. (Je autorem sborníku ke
svatořečení „Blahoslavená Anežka Česká“, vydal knihy rozhovorů s Jaroslavem Škarvadou, Karlem
Otčenáškem, Jiřím Reinsbergem, následovaly publikace literatury faktu z oboru historie). Po řadu
let byl blízkým spolupracovníkem kardinála Tomáška a v daném titulu čerpal jednak z literatury,
ale také z osobní zkušenosti při sledování nejvýznačnějšího období a práce velkého pražského
arcibiskupa. Jeho jmenování v únoru 1965 bylo naprostým ohromením katolické veřejnosti. Po více
než patnácti letech drtivého náporu na církev, po monstrprocesech s představiteli hierarchie a
představenými řádů, uzavření katolických škol, hromadném zatýkání kněží, zabrání všeho majetku
a zatlačení veškeré náboženské činnosti, přišla tato zpráva. Byl to posun k lepšímu, ale zároveň
vyvolával krajní pochybnosti a nedůvěru. Jaký mají komunisti důvod ke změně kurzu?
V prvních kapitolách knihy je podán stručný přehled Tomáškova života (30. 6. 1899 - 4. 8. 1992),
když se v šestašedesáti letech ujal úřadu biskupa - administrátora pražské arcidiecéze. Pocházel ze
Studénky, v letech 1918-1922 vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu, později zde
působil jako mimořádný profesor pedagogiky a katechetiky. (Na kněze byl vysvěcen olomouckým
arcibiskupem A. C. Stojanem v r. 1922; biskupem Josefem Matochou byl v r. 1949 tajně vysvěcen
na biskupa). V r. 1951 byl Tomášek zatčen a internován v bývalém klášteře v Želivě, který byl
přeměněn na koncentrační tábor pro kněze a tajné biskupy. (Byl vězněn spolu s biskupem Karlem
Otčenáškem a P. Antonínem Šuránkem). V posledních deseti letech před příchodem do Prahy
působil jako farář v Moravské Hrůzové. Zúčastnil se jednání II. vatikánského koncilu (v l. 1962 1965); v čs. tisku byl uváděn jen jako člen delegace bez biskupského titulu.
Kniha B. Svobody mapuje práci a postoje nového administrátora pražské arcidiecéze, jenž ve
vytýčených mantinelech, které mu komunistický režim vymezil, se snažil se vést svěřený Boží lid
v duchu evangelia. Bylo mu bráněno vykonávat svoje poslání s celou pravomocí církevního úřadu.
(Bylo mu stěžováno vydávání pastýřských listů, nemohl informovat věřící o dění ve světové církvi
- 14 -
6 / 07
Společenství
a II. vatikánském koncilu, libovolně celebrovat mše sv., stýkat se kdekoliv s věřícími i kněžími při
slavení liturgických svátků a velkých výročích národních světců, atd.). K viditelnému oživení života
církve došlo jen nakrátko v období Pražského jara, v němž se celá naše země pomalu probouzela ke
svobodě. Přítrž všem projevům rozvoje občanské společnosti učinil vpád spojeneckých vojsk
Varšavské smlouvy a následný tvrdý kurz „normalizace“ představované husákovským režimem.
Všudypřítomná strana ve spolupráci s StB udusila a zrušila všechny předchozí vymoženosti a opět
upevnila svoje postavení a rozhodování o životě občanů, uplatnila rovněž svou linii k potlačení
náboženských svobod. Kardinál Tomášek se však projevil jako zdatný vyjednavač a v rámci svých
možností dobře spravoval svěřený úřad, přijímal nejrůznější návštěvy a každému příchozímu se
snažil pomoci. V osmdesátých letech docházelo k formování protikomunistické opozice a také
k postupnému oživování náboženského života. (26. 4. 1976 byl jmenován kardinálem in pectore,
zveřejněno bylo 27. 6. 1977, od 30. 12. 1977 nese titul arcibiskup pražský a primas český).
Autor knihy nezamlčuje, jak složitá byla kardinálova cesta k jeho postavení jednoho z hlavních
mluvčích národa, kolik překážek v sobě i ve svém okolí musel překonávat; jak se na jeho proměně
podílela také mezinárodní situace a především volba i podpora papeže Jana Pavla II.
Také jeho počáteční nedůvěru k opozičnímu hnutí, jež představovala zejména Charta 77, mu
pomohli překonávat lidé blízcí, kteří přinášeli objektivní informace a zůstávali věrni svému
povolání - být s Kristem - (Josef Zvěřina, Oto Mádr a také Tomáš Halík, Václav Malý aj). Závěr
titulu ukazuje, že kardinál Tomášek si nový nastoupený směr zvolil upřímně a byl pevný a
neoblomný. Kniha přináší zasvěcená sdělení o způsobech, jakými se komunistický režim snažil
udržet kontrolu nad církví a také o nepřátelství stranických i státních funkcionářů vůči ní; je
přínosem k pochopení našich moderních dějin.
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
- Křesťané ve Vatikánu - Středeční audience u Sv. otce i nedělní modlitby Anděl Páně na náměstí
sv. Petra jsou navštěvovány stále větším množstvím poutníků z celého světa, uvedl Katolickému
týdeníku P. Marcel Šmejkal z vatikánského státního sekretariátu. Podle ČTK počet návštěvníků za
poslední tři roky značně přesáhl 3 miliony. Italský deník Corriere dela Sera se podivuje rostoucímu
přílivu věřících a pozoruhodné popularitě Benedikta XVI. Současný papež je v dnešním
rozporuplném světě je vnímán jako 'lékař církve', jako pevná hráz proti rozpadu lidských hodnot.
- Ostrava má nový kostel - 27. října Mons. F. V. Lobkowicz slavnostně vysvětil nově postavený
chrám sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu. Je to největší sakrální stavba postavená v Ostravě za
posledních 100 let a pochází z dílny brněnského architekta Marka Štěpána. V podzemí se nacházejí
víceúčelové pastorační prostory a garáže, součástí jsou také byty pro kněze. Mohutná budova
elipsovitého půdorysu spolu s vysokou věží zvonice se staly novou dominantou této čtvrti krajského
města.
- Návštěva sestry Veroniky - 5. listopadu se v kostele sv. Anny po večerní mši sv. konalo setkání
se sestrou Veronikou, která je od r. 1993 řeholnicí a našla své životní místo v trapistickém klášteře
v Itálii. (Pochází z nedalekých Albrechtic a před lety navštěvovala také bohoslužby v naší farnosti.)
Účastníci besedy vyslechli její osobní svědectví o víře a jejím vstupu do klauzury přísného řádu. Na
pozvání kardinála Mons. Miloslava Vlka před několika lety zahájily trapistky své působení v také
Čechách; z mateřského kláštera ve Vitorchianu přišlo několik řeholnic a začaly budovat nový
klášter nedaleko Benešova u Prahy. Na konci přednášky zazněly dotazy týkající se spirituality
i denního programu komunity a také situace kolem stavby kláštera Naší Paní.
- Setkání s o. Petrem Fialou - U sv. Anny se 9. listopadu po večerní mši sv. konala jeho přednáška
o misi českých vojáků v Iráku. Otec Fiala je po čtyři měsíce doprovázel jako kaplan na vojenské
základně v Basře. Hovořil o spolupráci armád různých národů, jejichž posláním je pomáhat při
přechodu z válečného stavu ke stabilizaci této oblasti Středního Východu. Účastníkům besedy
- 15 -
6 / 07
Společenství
promítl velkoplošné fotografické záběry a vyprávěl o příslušnících naší jednotky, kteří plnili
náročné úkoly obrany v těžkých podmínkách. Závěrem odpovídal na otázky přítomných o svých
zkušenostech armádního kaplana i nebezpečných situacích a zážitcích.
- Duchovní kontakty - Modlitební společenství žen (zv. 'Babinec'), scházející se pravidelně
k modlitbě růžence v CSM, uspořádalo 13. října výlet a navštívilo P. Miroslava Kadlece, jenž
začínal jako kaplan v naší farnosti. V jeho současném působišti ve Vidnavě se poutnice zúčastnily
mše sv. a pobožnosti Křížové cesty. Následovala prohlídka obnoveného chrámu Panny Marie
Pomocné ve Zlatých Horách. 20. listopadu přijel na oplátku otec Kadlec do Havířova a celebroval
mši sv. v kostele sv. Jana Boska.
- „Děti dětem“ - V měsíci červnu kostele sv. Anny probíhala sbírka zachovalých hraček, které
školáci i nejmenší caparti přinášeli při dětské mši sv. spolu s obětními dary k oltáři. Tyto věnované
hračky byly odprodány za účelem získání finančních prostředků. Nashromážděná částka do konce
října činila 1 200 Kč a byla odeslána na konto Papežského misijního díla.
- Přednášky o. Petra Smolka - V Církevním středisku mládeže na Haškově ul. probíhá
přednáškový cyklus - „Poznej svou víru“. V letošním roce byl věnován rozboru modlitby Otče náš;
každá jednotlivá prosba modlitby byla osvětlena z několika pohledů - věroučného, lingvistického
(jazykového) a historického. Otec Petr od prvního setkání posluchače zaujal a přednášková místnost
bývá zcela zaplněna, (docházejí mladí i starší farníci, ženy i muži). V příjemné a přátelské
atmosféře farního společenství je v závěru vždy vyhrazen prostor pro dotazy i diskuzi.
- Krmáš v Bludovicích - V neděli 18. listopadu si v bludovické farnosti připomněli 215. výročí
posvěcení kostela sv. Markéty. Ve vyzdobeném chrámu se shromáždili věřící ke slavnostní mši sv.,
kterou celebroval P. Pavel Schwarz. Slavením 'krmáše' (neboli posvícení) se připojujeme
k oblíbeným tradicím našich předků, kteří si při své těžké a namáhavé práci vždy našli čas a místo
pro Boha.
- Tříkrálová sbírka - Od 2. - 13. ledna bude probíhat ve všech diecézích již tradiční Tříkrálová
sbírka, kterou pořádá Česká katolická charita. Koledníci - Tři králové budou předávat vánoční
pozdrav - zvěst o Kristově příchodu na tento svět. Získaný finanční obnos bude věnován potřebným
- pro nemocné a chudé v naší zemi a část prostředků je určena na projekty Caritas Internationalis
v cizině. (Zájemci o účast: malí koledníci a také osoby starší 18 let - vedoucí skupinek se
mohou přihlásit na adrese ČKCH, Nábřežní ul. 41, tel. 596810342, 596818488 do večera
pondělí 17. 12.!!!).
- PF 2008 - Redakce „Společenství“ přeje čtenářům a havířovským farníkům a samozřejmě všem
našim kněžím Boží požehnání - pokoj a dobro v novém roce 2008. Ať se nám daří spolupráce
ve farnosti, podporujme se modlitbou i vzájemnou pomocí.
Z.K.
„ŠENOVSKÉ NEBE“ SE OTEVŘELO V NEDĚLI 4. LISTOPADU
Nebylo to v kostele, ale všichni svatí se sešli se svými příznivci a obdivovateli v sále restaurace
„Na Lapačce“. Už v 15 hodin byl sál zaplněn několika desítkami „svatých“, (tedy dětí v kostýmech svatých) a jejich rodičů a prarodičů. A bylo tam „svatých“ celé hejno. Ostatně nejlépe
je vyslechnout očitého svědka L. R., který celou atmosféru popsal ve verších takto:
Na začátku chvátala Panna Maria k Alžbětě,
určitě toho chtěla hodně říci svoji tetě.
Potom již za malou chvíli, všichni svatí se postupně představili.
Panny Marie tam hned čtyři byly, nebyly samy, Ježíška s sebou nosily.
U jedné Panny Marie, mimo hezké tváře, svítily i hvězdičky u její svatozáře.
Byla tam přítomna všem známá žena, která šla za Ježíšem až ke kříži- Maří Magdaléna.
- 16 -
6 / 07
Společenství
Byla tam také Terezie, dvě Lucie a Cecílie.
Tři Ludmily se tam představily, také dvě Zdislavy tam byly.
Bylo vidět Anežku, Hedviku a Johanku z Arku, zahlédli jsme tam také Klárku
Je to víc jak jisté, byli tam také naši evangelisté, Jan, Marek, Matouš a Lukáš,
a dva Petrové, Daniel a Mikuláš.
Byli tam také čtyři Václavové, Metoděj, Hubert a dva Pavlové.
Dva malí bratříčci se tam pohybovali, Petra a Pavla představovali.
Tři Františci v řádovém oblečení, jeden měl i ptáčka na svém rameni.
Jan Křtitel vousy i hůl s sebou měl, všechny na víru tam obrátit chtěl.
Antonín prohlásil, že když někdo něco ztratí, nechť se k němu pomodlí a on mu to zas vrátí.
David hrdě prak svůj nosil, kterým Goliáše jednou ránou zkosil.
Taky jsme zahlédli Maxmiliána Kolbeho,
a nad vším tam strážili bděle- tři roztomilí andělé.
Potom se všichni „svatí“ do programu zapojili, mimo jiné si při hudbě zatančili.
Za vzornou reprezentaci a jejich snažení, po zásluze byli všichni odměněni.
Závěrem poděkování všem rodičům, kteří tam účastni byli, a také všem těm, kteří „svatým“
kostýmy připravili. Šenovským skautkám, které celou akci režírovaly, patří velký dík, protože
obstály na výbornou. Nakonec patří vyjádřit otci Petrovi poděkování za výborný nápad a za vše
potřebné obstarání. Děti se nejen velmi dobře pobavily, ale také mnoho vědomostí o svatých si
osvojily.
P. S. dědy Jarguse: Kdybych to sám nezažil, nevěřil bych, že taková bezprostřední atmosféra
může existovat. Bavili jsme se určitě všichni a dobře. Ale neskončilo to jenom zábavou. Jak
jsem se dočetl ve čtrnáctideníku šenovské farnosti „ZDROJ“, výtěžek ze vstupného na akci
Šenovské nebe 2600 Kč byl odeslán na konto Charity Zábřeh (č. ú. 5914680287/0100), které je
určeno na pomoc misiím na Haiti. A to byla určitě ta nejkrásnější tečka za „Šenovským
nebem“.
V SOBOTU PŘED SV. MARTINEM
Pochmurné sychravé jitro se začíná pomalu projasňovat nesmělým slunečním svitem, když se u
kostela sv. Anny scházejí první jedinci ochotni přiložit ruku k dílu. Ještě kontrola potřebného nářadí
a práce může začít. Však záplava mokrého spadaného listí a nebezpečně nalomené větve stromů už
netrpělivě čekají. Svatý Martin k nám zatím na svém bělouši ještě nedojel, ale otálet není moudré.
V Čechách už nezůstal své pověsti nic dlužen a na zasněžených stráních přivítal první lyžaře.
Za nedlouhou chvíli se náš počet doplnil dalšími příchozími a je třeba dodat, že přišli v hodném
počtu pomoci i naši mladí farníci. A jejich fyzické síly i radostný přístup k práci hodně pomohly.
Přesto bylo co dělat celé dopoledne. A ti nejvytrvalejší pracovali ještě více než hodinu po společné
modlitbě Anděl Páně doprovázené tóny kostelních zvonů. A ani nevadilo, že jsme ve své pracovní
horlivosti vyrušili ježka, který spokojeně odpočíval pod jednou kupkou spadaného listí. Opatrně a
šetrně jsme ho přemístili do nového pelíšku a v duchu mu popřáli příjemný zimní spánek. Unaveni,
ale s pocitem dobře vykonané práce jsme se rozcházeli do svých domovů, kde na mnohé čekal
chutný oběd připravený láskou starostlivých maminek.
Díky, Pane, za dar příhodného počasí. Jistě se tak stalo i na přímluvu naší nebeské Matky,
kterou jsme při ranní mši svaté prosili o pomoc. A určitě ji na svém koni galantně doprovázel
i věrný Boží služebník svatý Martin.
A tak zaplať Pán Bůh vám všem, kteří jste pomohli.
A. Balcarová
- 17 -
6 / 07
Společenství
Jezulátko
S každoroční pravidelností jezdíme s manželem za synem a dcerou do Prahy, podívat se, jak
se mají, co dělají, aspoň na chvíli, jak se říká, s nimi „pobejt“. Vždy také navštívíme a prohlédneme si řadu kulturních památek včetně překrásných kostelů naší „stověžaté“.
Letos na podzim bylo mým velkým přáním koupit si v chrámu P. Marie Vítězné, já říkám
„U Jezulátka“, právě sošku Jezulátka, která mi doma chyběla. A tak jsme se s manželem
jednoho krásného podzimního dne vypravili z jednoho konce Prahy na druhý a v 9 hodin ráno
už jsme seděli v chrámu P. Marie Vítězné na Malé Straně na mši svaté. Pocit nádherný a
povznášející. Vpravo na bočním oltáři pod sklem Jezulátko, všude kolem plno zlata, před námi
a za námi černoši, varhany začaly hrát a já jsem si připadala jako „v nebi“.
Mše v chrámu P. Marie Vítězné začínají ve všední dny vždy v 9 hodin ráno a po mši se
otvírá malý obchůdek se suvenýry, který se nachází za hlavním oltářem kostela.
A tak se stalo, že po mši svaté jsem obchůdek navštívila, abych si vybrala sošku mého
vysněného Jezulátka, a to jednak pro sebe i pro mou mladší sestru. Vybírání trvalo dosti dlouho,
ale nakonec mi mladá slečna 2 krásné sošky Jezulátka zabalila a přitom mi řekla: „Utíkejte do
sakristie, otec Vám je posvětí.“ Byla jsem touto její větou dosti překvapena, ale po troše
bloudění jsem nakonec sakristii našla.
Byl tam takový malý oltáříček s křížem a květinou a za ním stál otec. Byl to Ital a mluvil
dosti špatně česky. Přivítal mě velice srdečně, pak se dlouho a tiše modlil, já jsem se v duchu
modlila s ním a nakonec mi obě sošky posvětil. Přinesl i několik obrázečků Jezulátka a já jsem
si vybrala ten nejkrásnější. Vřelé bylo i rozloučení, kdy mi Otec do života popřál hodně Boží
milosti a síly. Okamžik nádherný a nezapomenutelný.
Pocity, které jsem při tom prožívala, se nedají ani popsat. Takové okamžiky potkají člověka
snad jen párkrát za život. Okamžiky ticha a neskutečné pokory.
A také s tou pokorou jsem z chrámu odcházela. V ruce jsem svírala sošky Jezulátka a byla
jsem přešťastná, že se mi mé přání splnilo.
Den opravdu sváteční.
Mgr. Karla T.
DĚTI POMÁHAJÍ DĚTEM
Ne všechny děti na světě se mají tak dobře jako my, nemohou chodit do školy, nemají
žádné hračky, mají hlad a žijí v bídě. Proto se děti naší farnosti rozhodly, že i když jsou
„jenom“ děti, mohou ostatním trpícím dětem pomoci.
Jak? Prostřednictvím Papežského misijního díla, ve kterém funguje Misijní klubko dětí,
skupina správných kamarádů, kteří se společně s dětmi celého světa snaží pomoci zmírnit
nelehký život ostatních dětí. Do Misijního klubka může patřit každé dítko do 15 let.
A co takové členství v Misijním klubku obnáší? Není to nic náročného. Každý den se
pomodlí modlitbu Zdrávas Maria za misie a během týdne se pokusí ušetřit nějakou korunku,
např. si nekoupí sladkost a ušetřený penízek donese v úterý na dětskou mši svatou. Penízky se
budou střádat a jednou za půl roku se pošlou na misie pro děti. Za Misijní klubko je
zodpovědný jeden dospělák, který s Papežským misijním dílem komunikuje a je zprostředkovatelem mezi ním a dětmi. Více informací se můžete dozvědět na www.misijnidila.cz nebo se
zeptat mě :-) Zapoj se i ty, potřebujeme tě, spolehlivě pomůžeš chudým kamarádům na
misiích!
Za malou scholu Verča - Bedru
- 18 -
6 / 07
Společenství
Slavnost Krista Krále se skladatelem Františkem Kolaříkem
Na slavnost Krista Krále si místečtí farníci připomněli při mši svaté 140 let od narození
a 80 let od úmrtí Františka Kolaříka, který zde byl 41 let ředitelem kůru a kulturní osobností
Místku. Při mši sloužené 25. listopadu v kostele sv. Jana a Pavla bylo zpíváno jeho latinské
ordinarium s doprovodem orchestru a po mši jedno z jeho slavných Te Deum.
František Kolařík se narodil roku 1867 v Opatovicích u Vyškova v chudé rodině. Již
v dětství se u něj projevil talent a zájem o hudbu, takže na přímluvu faráře a učitele jej rodiče
poslali na varhanickou školu do Brna. Jako nemajetný byl choralistou v klášteře Augustiánů.
Zde ředitel kůru Pavel Křížkovský postřehl jeho nevšední nadání a začal jej učit hře na varhany.
Seznámil jej také s ředitelem varhanní školy Leošem Janáčkem.
S Janáčkovým doporučením se po škole stal ředitelem kůru v Místku. Roku 1895 složil státní
zkoušku na pražské konzervatoři s aprobací pro zpěv a hru na klavír, začal vyučovat na
gymnaziu a založil v Místku hudební školu. Byl spoluzakladatelem hudebně-pěveckého spolku
Smetana (tento působí v Místku přes mnohé těžké doby a politické zvraty bez přerušení déle
než 100 let). Vybudoval mohutný smíšený sbor, který dokonale zvládal i nejnáročnější skladby.
Svou aktivní účastí v kulturním a společenském životě si získal přízeň i vážnost obyvatel města
i okolí.
Kolaříkova skladatelská činnost byla ovlivněna Pavlem Křížkovským a Leošem Janáčkem.
Často se navštěvovali, putovali spolu po Lašsku a sbírali a zaznamenávali lidové písně a tance.
Kolaříkovy světské skladby reagují na domácí i evropské události, zvláště obsáhlá je však jeho
tvorba chrámová a duchovní. Z jeho mší jsou nejznámější dvě české mše vánoční. Pastýřská
mše F dur se rozšířila až do Jižní Ameriky a je zpívána v mnohých sborech dodnes.
Irena Světničková
(Pozn. redakce - pisatelka je praneteří skladatele)
OD KOSTELA ZVESELA (drobnosti z kuchyně babičky E. K.)
·
Mladý novokněz se připravoval na první kázání a měl strach, jak to dopadne. Viděl to
kostelník a takto ho potěšil: „Velebný pane nic se nebojte, když já jsem šel poprvé s míškem,
taky jsem se bál a dobře to dopadlo!!!“
·
Pochovávali váženého občana. Řečník nad hrobem četl z lístku zásluhy nebožtíka a najednou mu lístek spadl přímo do hrobu.Nevěděl, co dál. Najednou dostal spásný nápad a řekl:
„Tak si to tam přečti sám.“
·
Pochovávala matka syna Klementa, který se rád opíjel. Tehdy se u hrobu zpívávalo latinsky Salve regina (Zdrávas královno) a dále pokračoval latinský text :....o klemens, o pia, ...“.
Po pohřbu přišla maminka s pláčem za farářem: „Velebný pane, tež to němuseli před luďami
vykřičeť na teho mojiho Klementa, že se opijal...“
·
Moje maminka učila malého vnoučka modlit se „Otče náš...“ a pokračovali „...chléb náš
vezdejší dej nám dnes...“, tu malý vnouček, protože měl rád mlíčko, napomenul:“A babičko,
mlíčko též!!“ Vnouček už je dnes šedesátník a na kostel nezapomněl.
VÁNOČNÍ POKRMY
Mezi staročeské vánoční pokrmy patřily - hubník, jahelník, kuba, muzika, pučálka nebo peciválky.
Ryba se v Čechách o Vánocích připravovala většinou na černo se sladkou omáčkou. Mohla to být
plotice, lín, štika nebo sumec. Nejoblíbenější a nejrozšířenější rybou se však v II. pol. 19. stol. stal
kapr. Zajímavý je recept od známé autorky kuchařských knih - Magdaleny Dobromily Rettigové
(1785-1845).
- 19 -
6 / 07
Společenství
Kapr na černo
Omáčka se vařila den předem, aby byla chutnější. Příprava probíhala takto: Do hrnce se nalil litr
vody, přidaly se 4 lžíce octa (nejlépe vinného nebo jablečného), půlka cibule a lžíce rozkrájené
kořenové zeleniny, jeden bobkový list, hřebíček, 3 zrnka nového koření a 4 zrnka černého pepře,
lžička soli, 2 lžíce piva a vše se nechalo vařit na mírném ohni, Když zelenina změkla, dal se do
hrnce naporcovaný a osolený kapr a vše se pomalu vařilo ještě asi čtvrt hodiny. Hotové maso se
vyndalo a do šťávy na omáčku se přidalo několik vlašských ořechů, tři tabulky perníku a vše se za
stálého míchání vařilo, dokud omáčka nezhoustla. Potom se dochutila špetkou nastrouhané
citronové kůry a trochou citronové šťávy, dvěma lžícemi červeného vína a malinovou zavařeninou.
Vše se nechalo ještě chvíli za stálého míchání vařit, a když měla omáčka podle hospodyňky
správnou chuť, barvu a hustotu, procedila se, vložila se do ní ryba, přidala lžíce hrozinek a
nakrájených mandlí a mohla se podávat.
Z knihy Valburgy Vavřincové - „Malá encyklopedie vánoc“
CO DĚLÁ MATYLDA V ZIMĚ?
Matylda je automobil patřící do čeledi škodovkovitých, která je v současné době ohrožená
vyhynutím. Svou anatomickou strukturou je uzpůsobena k tomu celou zimu prospat. Má ovšem
tu smůlu, že patří dvěma čeledi neznalým motoristům, kteří si občas dovolí ji z jejího zimního
spánku vyrušit. Jestli jste někdy budili ze zimního spánku medvěda grizzlyho, tak víte, jaké
bývají následky takového probuzení. Fatální.
Zima letos vtrhla do našeho kraje razantně a bez okolků, jak už to ostatně bývá jejím dobrým
zvykem. Matylda stojící na parkovišti před domem zmizela pod sněhovou peřinou během jednoho
večera, stejně jako ostatní zástupci jiných roztodivných automobilových čeledí. Její polohu jsme
odhadovali nejdříve s mírnými rozpaky, v následujících dnech však s čím dál větší jistotou, neboť
na parkovišti zůstával stát vždy pouze jeden kopeček sněhu. Ostatní kopečky se průběžně měnily
zpátky na příslušníky příslušné čeledi. Po několika týdnech Matyldina spokojeného zimního spaní
pod nadýchanou sněhovou peřinou jsme se jednoho večera rozhodli, že využijeme jejích služeb.
Vybaveni smetákem a škrabkou na sníh blížili jsme se tichoučce k nic netušící Matyldě. Pak jsme ji
začali velmi jemně oprašovat od sněhu, aby probuzení do studené reality bylo co nejpříjemnější.
Matylda dělala, že spí, a tvářila se na nás dost chladně. My jsme však naplněni optimismem
odstranili půlmetrovou závěj z Matyldiných skel a začali se dobývat dovnitř. „Milá Matyldo, my
víme, že máš letní gumy a že bys měla teď spát, ale jen malý kousek, jenom dneska, viď, že to
zvládneš…“, přemlouvali jsme ji něžně. Hurá, otevřelo se. Nasednout, buch, … a nic. Znovu, buch,
… a nic. Dveře u řidiče nejdou zavřít. Tak vysednout, prozkoumat, znovu buch! A znovu nic. Hm,
co s tím? Běžím pro nářadí, zatímco Lukáš přemlouvá Matyldu smetáčkem. Když doběhnu zpátky,
vidím přední dveře zavřené. Zaraduji se ale předčasně. Lukáš zavírá zadní dveře. Buch! A nic. Teď
nejdou zavřít pro změnu zadní dveře. Lukáš zkouší stejnou taktiku jako na přední dveře, ale
Matylda už se nedá. Zadní dveře stávkují. Co teď, nechat otevřené auto na parkovišti a jít pěšky?
Rozhodneme se pro jízdu s Matyldou, aby věděla, že jsme se na ni neurazili.
Jsme už nějakou hodinku venku a pěkně promrzlí. A tak se na letních gumách klouzáme
večerním Havířovem, já vzadu držím dveře, aby se neotevíraly v zatáčkách za jízdy. Kdyby nás
chytli policajti, asi by se dobře pobavili. Když zařídíme, co je třeba, odvážíme Matyldu k našim,
abychom ji potom mohli odvézt k opraváři. Necháváme ji stát před domem a já přesvědčuji sama
sebe, že Matyldu by snad nikdo neukradl, i když Lukáš v to tajně doufá.
Pak si jdeme půjčit favorita k našim, abychom měli čím dojet domů. „Jasně, půjčte si ho,“ vítá
nás mamka. „Jen si dejte pozor, až pojedete. Vzadu se nedají zavřít dveře…“
-mat-
- 20 -
6 / 07
Společenství
LETEM SVĚTEM STŘEDISKEM DONA BOSCA
·
·
·
·
NA NEJBLIŽŠÍ DOBU PŘIPRAVUJEME:
17. - 20. 12. dopoledne-Vánoční povídání pro školy-již je plně obsazeno
22. 12. Vánoční turnaj rodinných dvojic ve stolním tenisu- viz pozvánka str. 8
12. 1. Tradiční výšlap na Lysou horu
26. 1. Florbalový turnaj – mladší žáci
· 9. 2. Florbalový turnaj – střední žáci
· 18. - 22. 2. Jarní prázdniny na Orlím hnízdě
Bobr
JAK SE ŽIJE BABIČKÁM?
V posledním rozhovoru letošní ankety odpovídá p. Anna Opatřilová.
1. Co Vás nejvíce těší a naplňuje v roli babičky?
- Určitě jako všechny babičky mě těší radosti a úspěchy všech mých čtyř vnuků, naopak trápí
mě jejich starosti. Jsem ráda, že v roli babičky mohu od r. 1989 vést (snažím se) k Bohu své
vnuky, což jsem u svých dětí činila jen částečně. Děkuji Bohu za to, že to za mě dělali také moji
rodiče, čili jejich dědeček a babička.
2. Co se Vám líbí a třeba nelíbí ve farnosti, v církvi?
- Nemohu říci, že by se mi něco přímo nelíbilo, každý jsme jiný a můžeme mít na stejnou
věc různé názory. Trochu mě mrzí, že se s některými věřícími vídáme léta v kostele, ale mimo
něj se chováme k sobě anonymně, nepozdravíme se anebo odpovídáme na pozdrav s kamennou
tváří. Na druhé straně jsem poznala ve farnosti příjemné a laskavé lidi a získala si přátele. Líbí
se mi práce jáhnů, kaplanů, kteří dovedou i nás starší oslovit a vést k zamyšlení. Jejich práce
s dětmi a mládeží je opravdu příkladná. Oceňuji přednášky a besedy s různými náměty, které
nás vždy poučí a duchovně obohatí. Chtěla bych poděkovat všem, kteří pro nás ve svém volném
čase připravují svým vystoupením a koncerty nádherné pěvecko-duchovní zážitky, i těm, kteří
se věnuj údržbě, čistotě kostela i práci kolem něho. Nemohu zapomenout na ochotné
spolufarníky, kteří pro nás ostatní pořádají organizačně náročné zájezdy. Já sama jezdím už
desátým rokem na mariánsko-poutní zájezdy, které pro nás s velkou pečlivostí připravuje paní
Jana Bártová. Vždy to beru jako Boží dar, že mohu týden strávit poznáváním nových krásných
míst v příjemném společenství známých farníků při společných modlitbách, zpěvu, diskuzích.
Tak na různých poutních místech spolu děkujeme a oslavujeme Panu Marii. Myslím, že v naší
farnosti i církvi je mnoho pěkného, protože si často říkám: „Škoda, že nejsem mladší.“
3. Co pro Vás znamená víra?
- Naději a jistotu, protože mi víra vždy v těžkostech a starostech pomohla. Člověk s vírou vše
překoná a znovu se s Bohem raduje!
Za „Společenství“ se tázala Z. Kohoutová
- 21 -
6 / 07
Společenství
Říjen a Listopad 2007 v našich farnostech
Sv. Anna
Sv. Markéta
Křty:
Křty:
Tereza Zuzana Šplíchalová
Adéla Kubíčková
David Štětinský
Alžběta Kučerová
Lenka Marie Jarošová
Jakub Zachara
Tomáš Konečný
Jan Buš
Michal Moj
Svatby:
Lubomír Nedoma & Blanka Černochová
Mgr. Jan Blecha & Radka Heczková
Svatby:
Michal Ferenc & Ilona Salakvardová
Václav Kubát & Aneta Soroko
Emanuel Klimša & Zdeňka Tvardková
Pohřby:
Anna Maceková, roz. Pluchtová, 88 let
Miroslav Dvořák, 63 let
Emilie Rosíková, 87 let
Jan Štefek, 60 let
Anna Hodinková, roz. Jozeková, 69 let
Mikuláš Kanaloš, 39 let
Gerhard Bialonczyk, 83 let
Ingrid Svěchová, roz. Babilonová, 64 let
Sv. Jan Bosko, Havířov – Šumbark
Křty:
21. 10. Darja Jašková
Adam Jašek
24. 11. Kateřina Holubová
Samanta Jana Gogová
25. 11. Libor Josef Klein
Světlana Holubová
2. 12. Karin Anna Auxová
****************************************
VÁNOCE NA SV. HOSTÝNĚ
Bohoslužby v zimním období: všední dny 7,00 a 9,15, neděle 7,00 hod, 9,15 hod, 11,00 hod a
každou neděli ve 13 hodin svátostné požehnání.
Vánoční bohoslužby: Na Štědrý den: 7,00 hod, 9,15 hod, 11,00 hod a také v 15,30hod
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!!!
Se starým občanským rokem se na sv. Hostýně rozloučíme v pondělí 31. prosince.
Mše svaté: v 7h; v 9,15; v 11 a ve 24 hod. Před půlnoční mši svatou ve 22,30 je sv. růženec, adorace
a ve 23,45 h. Te Deum a svátostné požehnání.
Ubytování na sv. Hostýně je možno zajistit na tel. 573 381 693, e-mail: [email protected]
Možná nevíte, že na adrese www.hostyn.cz můžete sledovat on-line, 24hodin denně, dění
v kostele a před kostelem. Doporučujeme vyzkoušet, třeba právě o Silvestru.
- 22 -
6 / 07
Společenství
Dopisy do záhrobí
Samařská žena u Jákobovy studny
V městě Šumbarku, v pátém roce panování Václava Všeznalého
Neznám Tvé jméno, ale to není vůbec důležité. Ježíš je jistě znal, stejně jako
nejintimnější podrobnosti Tvého života. Stejně jako zná i moje, byť bych se je snažil
sebevíc ukrýt. Mohu je schovat před lidmi, dost možná i před sebou samým; toho, který
nahlíží do hlubin našich srdcí, však ošálit nemohu. Stále ještě mě to překvapuje, tak jako
Tebe, když ses s Ježíšem setkala u studny.
Nebylo to náhodné setkání; Ježíš ho pečlivě připravil. Poslal všechny své učedníky na
nákupy a čekal Tě v době nejprudšího slunečního žáru na místě, kam jsi v tuto dobu
přicházela pouze Ty. Chtěl se s Tebou setkat o samotě, abyste tak měli dost času na
rozhovor o věcech minulých, ale především budoucích. Nezajímaly ho Tvé hříchy, pro něž
Tebou Tví soukmenovci opovrhovali. Čekal na Tebe, aby utišil Tvou žízeň po pravém
životě. Měla jsi šest mužů, a žádný z nich Tvůj život nenaplnil. Nyní přichází Ježíš se svou
nabídkou…
Myslím na Tebe každou neděli, když se účastním společné eucharistické oběti. Spolu
s ostatními znovu slyším Ježíšova slova: „Vezměte a jezte, vezměte a pijte z toho všichni.“
Pro všechny z nás je připraven pokrm a nápoj, po jehož požití již nikdy nebudeme žíznit.
A pak nastává vlastní hostina, které se účastní jen hrstka přítomných. Někteří se domnívají,
že jí nejsou hodni, že nejsou dostatečně očištěni, aby mohli ke společnému stolu přistoupit.
Jako by někdo z nás mohl být dostatečně hoden a čistý!
Jiní – a to mě bolí nejvíce – tak učinit nesmějí, protože jsme jim v tom administrativními
příkazy zabránili. Odvážili jsme se překroutit, ba otočit význam Ježíšových slov. Zatímco
on nabízí své Tělo a svou Krev, abychom ve spojení s ním dokázali vykročit ze svých
hříchů k novému pravému životu, my pátráme v minulosti svých spolustolovníků po
důvodech, proč je z účasti na hostině vyloučit. Naše opovážlivost je o to větší, že
zapomínáme, kdo je tady vlastně hostitelem.
Naše představa je taková, že ke Kristově hostině můžeme přistoupit pouze s plnou náručí
darů, a pokud jsme jich nenashromáždili dostatek, pak alespoň s řádně vydrhnutýma
rukama. Je to představa nesmyslná a zrůdná. Ježíš nestojí o naše domnělé dary a domnělou
bezhříšnost. Nemáme nic, než co by nám on sám již dávno s radostí nedaroval, a onou
„bezhříšností“ se sami přiznáváme k hříchu největšímu – pýše.
Stále ještě se domníváme, že hřích nás vylučuje z účasti na životě s Kristem. Je tomu
přesně naopak; právě vědomí naší hříšnosti nás disponuje k tomu, abychom se s ním
skutečně setkali. Což jsme nesčíslněkrát nečetli, jak Ježíš prchal před „spravedlivými“
zákoníky a farizeji a vyhledával celníky a nevěstky? Ježíš nesčítá naše „muže a ženy“, čeká
na nás u studny a záleží mu na jediném: abychom se konečně aspoň na chvilku zastavili ve
svém úmorném a bezvýchodném pachtění a napili se z jeho pramene. Teprve potom
získáme pravou motivaci i sílu k tomu, abychom své životy změnili.
-ok-
- 23 -
6 / 07
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milé děti,
Těšíte se na Vánoce? To je ale hloupá otázka, kdo by se netěšil, že… Já se taky těším, bude
dobrá večeře, spousta dobrotek, dárečky, stromeček, … Ale není to trochu málo? Co je
vlastně na Vánocích nejdůležitější? Co říkáte? No jo, už vím, máte pravdu! Slavíme přece
narozeniny Pána Ježíše! To kvůli němu je tolik krásného slavení! Na něj se těšíme nejvíce.
Takže, milé děti, užijte si krásných vánočních oslav, ale nezapomeňte, … však vy víte… J
Marťa
PS: …(tajenka)!
1. Na adventním věnci zapalujeme každý týden jednu …
2. Kam položila Maria Ježíška? Do …
3. Pěstoun Pána Ježíše.
4. Vánoční písně
5. Král, který chtěl Ježíška zabít.
6. Maria je Ježíšova…
7. Ježíška zahřívali vůl a …
1
2
3
4
5
6
7
8. Zdobíme ho na Vánoce.
9. Tři králové se jmenovali Kašpar,
Baltazar a …
8
9
10. Vánoční sladkosti
11. Co dáváme na stromeček?
12. Tři krále dovedla za Ježíškem …
13. Kdo se jako první dozvěděl o Ježíšově narození?
14. Barva adventu.
15. Kdo zvěstoval pastýřům, že se narodil Ježíšek?
16. Tři králové donesli Ježíši tři dary:
Zlato, kadidlo a …
17. Vánoční ryba
10
11
12
13
14
15
16
17
Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK ČR E 15005.
Vychází v Havířově, 6x ročně, nepravidelně v sudých měsících. Vydavatelem je Římskokatolická farnost
Havířov, IČO: 45215618, 736 01 Havířov - Bludovice, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve
farní knihovně v neděli dopoledne nebo zaslat na adresu: Zdeňka Kohoutová, Nákupní 18, 736 01 Havířov Šumbark. Uzávěrku dalšího čísla plánujeme na 2. března 2008 Tisk: Tiskárna na Kamčatce, Petřvald.
- 24 -