Nové cesty v příhraniční spolupráci Neue Wege in der grenznahen

Transkript

Koordinační centrum
česko-německých výměn mládeže
Koordinierungszentrum
deutsch-tschechischer Jugendaustausch
Nové cesty
v příhraniční spolupráci
Projekty pro děti do 12ti let
a pro pedagogické pracovnice mateřských
a základních škol na česko-německé hranici
Zpráva o současné situaci
Eine Bestandsaufnahme
von Radka Bonacková
Austauschprojekte für Kinder unter 12 Jahren
und für Fachkräfte im Elementar- und Primarbereich
an der deutsch-tschechischen Grenze
Neue Wege
in der grenznahen Zusammenarbeit
Radka Bonacková
Nové cesty
v příhraniční spolupráci
a pro pedagogické pracovníky mateřských
Neue Wege
in der grenznahen Zusammenarbeit
Tandem Regensburg
a Tandem Plzeň
duben 2004
Nové cesty v příhraniční spolupráci
OBSAH
1 STUDIE „NOVÉ CESTY V PŘÍHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI“
1.1 Regiony na česko-německé hranici
1.2 Průzkum současného stavu: postup a průběh
1.3 Kvantitativní výsledky
1
2
2
3
2 MATEŘSKÉ ŠKOLY
2.1 Čím dříve, tím lépe
2.2 Model: Společný pobyt dětí v české a v německé mateřské škole
2.3 Model: České děti denně v německé mateřské škole
2.4 Model: Pravidelné vzájemné návštěvy
2.5 Model: Německá praktikantka v české mateřské škole
2.6 Model: Výuka češtiny v německé mateřské škole
2.7 Další kontakty v oblasti předškolního vzdělávání
5
5
5
8
10
11
12
14
3 VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ MEZI UČITELKAMI MATEŘSKÝCH ŠKOL
3.1 „Česko-bavorské výměny v oblasti mateřských škol“, Cheb – Hof
3.2 „Pedagogové řeči sousedů“ – dílna PONTES, Görlitz
15
15
17
4 PRVNÍ STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL
4.1 Model: Společné vyučování v české a německé škole
4.2 Model: Mnohostranné partnerské kontakty
4.3 Model: Výuka češtiny na německé základní škole
19
19
21
23
5 POBYTY VE ŠKOLE V PŘÍRODĚ
25
6 VOLNOČASOVÉ AKTIVITY
6.1 Model: Česko-německá fotbalová škola
6.2 Model: Česko-německý letní tábor
6.3 Model: Zábavný den pro sociálně potřebné děti
6.4 Model: Každoroční akce pro děti z regionu
6.5 Model: Pravidelná společná vystoupení
27
27
28
28
28
28
7 VÝUKA CIZÍHO JAZYKA U DĚTÍ V RANÉM VĚKU
7.1 Výuka češtiny v mateřských školách a na 1. stupni základních škol
7.2 Němčina jako cizí jazyk
29
29
30
8 KDE ZÍSKAT FINANČNÍ PODPORU?
31
9 PŘEKÁŽKY NA CESTĚ ZA HRANICE
9.1 Zdanění mezinárodní autobusové přepravy osob
9.2 Překročení státní hranice autobusem
33
33
33
10 POTŘEBNÁ PODPORA
10.1 Semináře a další vzdělávání
10.2 Hospitace
10.3 Jazykové kurzy pro učitelky v mateřských a základních školách
10.4 Finanční podpora
10.5 Podpora setkávání rodin s malými dětmi
34
34
34
35
35
35
11 POTENCIÁLNÍ KOOPERAČNÍ PARTNEŘI
37
12 ZÁVĚR
38
1 STUDIE „NOVÉ CESTY V PŘÍHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI“
Česko-německé spolupráci v mateřských a základních školách bylo dosud věnováno jen
málo pozornosti. Zatímco setkávání české a německé mládeže nabylo v posledních letech
na četnosti a intenzitě, zůstaly přeshraniční aktivity především v oblasti předškolní výchovy
naprostými výjimkami. Přitom mezi nimi lze nalézt vynikající příklady úspěšné přeshraniční
spolupráce vedoucí k dlouhodobému setkávání dětí již od útlého věku.
Tandem Regensburg inicioval první průzkum současného stavu existujících a plánovaných
projektů pro děti do 12ti let se zvláštním ohledem na předškolní zařízení. Zkoumanou oblastí
byly příhraniční regiony podél česko-německé hranice. Studii financovalo Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež.
Průzkum provedla externí spolupracovnice Tandemu Regensburg v době od října 2003 do
března 2004. Po úvodní obsáhlé rešerši adres byli písemně osloveni potenciální aktéři
projektů, jakož i příslušné úřady a další multiplikátoři v Čechách a v Německu. S vybranými
účastníky projektů vedla autorka studie obsáhlý telefonický či osobní rozhovor. Některé
projekty mohla navštívit přímo na místě. Díky rozsáhlé korespondenci a vlastním rešerším
shromáždila k mnoha projektům detailní informace.
Tematicky zahrnovaly zkoumané projekty celé spektrum dosavadních setkávání od společného vyučování přes pobyty ve školách v přírodě až po různá jednodenní výměnná setkání
(sportovní akce, soutěže v kreslení, herní odpoledne, koncerty, oslavy, výlety a další).
Dalším těžištěm průzkumu byly dosavadní aktivity v oblasti přeshraničních výměn odborných
pracovníků a v oblasti dalšího vzdělávání pedagogů z mateřských a základních škol.
V neposlední řadě měla být zmapována také setkávání mladých českých a německých rodin
s dětmi, přičemž věk rodičů neměl přesáhnout 26 let (prostřednictvím Tandemu lze na tato
setkání žádat o finanční prostředky ze Spolkového programmu pro děti a mládež – Kinderund Jugendplan des Bundes).
Účastníky projektů pro děti do 12ti let jsou v českých a německých příhraničních regionech
hlavně základní školy (GS – Grundschule, VS – Volksschule, THS – Teilhauptschule), popř.
školní družiny (Kinderhorte). V oblasti předškolního vzdělávání se projektů účastní téměř
výhradně mateřské školy (Kindergarten, Kindertagesstätte). Aktivita vychází především
v případě mateřských škol většinou od ředitelky, výměn se ale většinou aktivně účastní
všechny pracovnice zařízení.
České a německé třídy spolu vyjíždějí na vícedenní pobyty ve škole v přírodě
(Schullandheim)1. Týdenní společný pobyt v přírodě mohou ale absolvovat i děti z českých a
německých mateřských škol.2 Letní stanové tábory (Zeltlager) jsou většinou určeny starším
dětem a mládeži, v ojedinělých případech se nabídka zaměřuje i přímo na děti do 12ti let.
Celá řada různých akcí a programů umožňuje dětem opakovaná jednodenní setkání a další
kontakty. Organizátory těchto akcí jsou kromě výše jmenovaných rovněž zvláštní školy, dětské domovy, dobročinné organizace, dětské a mládežnické organizace, jazykové školy, střediska volného času, domy dětí a mládeže, skautské oddíly, hasičské spolky, tělovýchovné
jednoty, lidové školy umění, dětské pěvecké sbory, hudební či divadelní skupiny apod.
1
Pobytů ve škole v přírodě se účastní žáci od 2. tříd ZŠ, přičemž podíl žáků vyšších ročníků je
samozřejmě vyšší, většinou v závislosti na úrovni výuky němčiny na české partnerské škole.
2
Děti z 6. MŠ v Hrádku nad Nisou a z mateřské školy „Knirpshausen“ v Zittau spolu každoročně jezdí
na týden do Krkonoš.
1
1.1 Regiony na česko-německé hranici
Průzkum byl zaměřen na aktivity pro zmíněnou cílovou skupinu v příhraničních oblastech po
obou stranách česko-německé hranice. Termín „příhraniční“ však po celé délce hranice
naráží na různé prostorové představy. Pro přeshraniční setkávání totiž není ani tak důležitá
vzdálenost mezi partnery měřená vzdušnou čarou, jako jejich vzdálenost od nejbližšího
hraničního přechodu. A nemusí se jednat jen o přechod pro silniční dopravu. Vhodný hraniční přechod pro pěší nebo železniční trať může rovněž umožňovat pravidelná setkávání a
ušetřit oběma partneům náklady na autobus. Blízkost hranic tedy hraje pro intenzitu setkávání významnou a v mnohých případech dokonce rozhodující roli.
Geograficky podmíněna je také příslušnost k určitému regionu. Příhraniční oblasti jsou sice
jen zřídka vnímány jako přeshraniční celky, společné přírodní a kulturním dědictví sousedních regionů se ale v Česku i v Německu často zdůrazňuje a uvádí jako důvod pro ještě
intenzivnější spolupráci.
Vyhnání německy mluvícího obyvatelstva, následující osídlení heterogenními skupinami
obyvatel z částečně velmi odlehlých oblastí, spuštění železné opony a s tím spojené uzavření a silná kontrola oblastí na hranici se SRN, centralistická politika komunistických vlád
v ČSSR i v NDR a konečně ztížená hospodářská situace příhraničních oblastí v nově se
sjednocující Evropě – to všechno vedlo k tomu, že obyvatelé příhraničních regionů k sobě
dnes musí ujít daleko delší cestu, než by se dalo usuzovat na základě vcelku krátkých vzdáleností.
„Zde, na někdejším rozhraní studené války, převládají v mínění obyvatel často daleko více
rituály odcizení než rituály pospolitosti.3
1.2 Průzkum současného stavu: postup a průběh
Pátraní po různých projektech podél 810 km dlouhé česko-německé hranice bylo časově
velmi náročné. Rešerši ztěžovala jednak velikost zkoumané oblasti, jednak místní příslušnost
k různým správním jednotkám a různé kompetence oslovených úřadů a institucí.
První kontaktní adresy byly v Tandemu k dispozici díky databance „Příhraniční výměny“.
Časem se však ukázalo, že dosavadních kooperačních partnerů Tandemu se setkávání dětí
do 12ti let týká jen zčásti. Většinu projektů tudíž bylo nutno najít za podpory příslušných
úřadů, regionálních institucí a dalších multiplikátorů.
S pomocí vedoucího Tandemu dr. Carstena Lenka a pedagogických pracovníků Yvonne
Svobodové a Jana Lontschara byly v říjnu a v listopadu písemně kontaktovány nejdůležitější
úřady a multiplikátoři v Česku i v Německu. S prosbou o podporu při hledání kontaktů bylo
obesláno 40 adres v Česku a 32 v Německu. Z Česka přišlo 12 a z Německa 15 odpovědí,
většinou s kratším či delším seznamem kontaktních adres resp. informacemi o projektech.
Ochotně pomohly německé sekretariáty všech pěti euroregionů Šumava / Bavorský les,
Egrensis, Krušnohoří / Erzgebirge, Labe / Elbe a Nisa / Nysa / Neisse, které sestavily
seznamy relevantních žadatelů o podporu projektů za poslední roky a v některých případech
přiložily i příslušné zprávy o těchto projektech. Na české straně pomohly regionální rozvojové
agentury (RRA), které rovněž spravují finanční prostředky EU na podporu projektů. Některé
kontakty na české straně zprostředkovaly také krajské úřady, na německé straně spolupracovala příslušná oddělení vlád Dolního Bavorska, Horní Falce a Horních Franků. Vládní
prezidia v Chemnitz a v Drážďanech pouze odkázala na příslušné místní úřady resp. úřady
3
2
Viz. hlavní teze a cíle badatelského záměru „Historické vlivy v identitě příhraničních regionů“
Výzkumné skupiny Německo při Centru aplikované politologie – Forschungsgruppe Deutschland
beim Centrum für angewandte Politikforschung (CAP) v Mnichově, www.cap.uni-muenchen.de/fgd/identitaeten.htm.
pro mládež (Jugendamt) a na sekretariáty euroregionů. Velmi dobré informace zaslaly též
některé školní úřady v Německu (Staatliches Schulamt), které daly k dispozici informace o
projektech škol a o partnerstvích mezi školami. Některé kontakty na základní školy byly
zjištěny prostřednictvím projektu „Důvěra překoná hranice – Vertrauen überwindet Grenzen“
Bavorské akademie pro pedagogiku škol v přírodě (Bayerische Akademie für Schullandheimpädagogik) a prostřednictvím projektu „Teamsprint“ Škol v přírodě Dolního Bavorska a Horní
Falce (Schullandheimwerk Niederbayern/Oberpfalz). Seznam podporovaných projektů zaslalo rovněž Informační centrum neziskových organizací (ICN) v Praze jakož i Česko-německý
fond budoucnosti.
Následně byli písemně osloveni i aktéři v jednotlivých příhraničních regionech: 101 adres
v Česku a 171 adres v Sasku a v Bavorsku. Starší seznamy Tandemu byly aktualizovány a
rozšířeny o další adresy školních a mimoškolních zařízení v Česku i v Německu.
Odpovědělo 5 z oslovených účastníků projektů z Česka a 34 z Německa, přičemž zhruba
třetina odpovědí byla záporná či obsahovala zprávy o projektech pro tuto studii irelevantních.
Přibližně každou druhou odpověď lze po celkovém vyhodnocení označit za přínosnou.
Většina odpovědí přišla v časovém odstupu jednoho až tří měsíců po odeslání úvodního
dopisu ze strany Tandemu. Některé odpovědi došly až těsně před uzávěrkou této zprávy,
tedy po pěti měsících. To lze však stále ještě považovat za velmi dobré vzhledem k faktu, že
většina oslovených účastníků různých projektů neodpověděla vůbec. Zprávy o projektech
bylo navíc třeba číst velmi důkladně, neboť obsahovaly i obsáhlé informace o projektech a
aktivitách, které vůbec nebo zčásti neodpovídaly dané cílové skupině.
Uvedené projekty byly na základě došlých odpovědí a zaslaných podkladů zdokumentovány
a doplněny v rámci dalších rešerší (např. údaji o partnerech projektu, cílové skupině,
uskutečněných akcích apod.).
22 českých a 26 německých účastníků a aktérů vybraných projektů informovalo o svých
zkušenostech v rámci obsáhlého a podrobného telefonického rozhovoru. Dotazované osoby
byli většinou ředitelé a ředitelky mateřských a základních škol nebo učitelé a učitelky, které
se na projektu zásadní měrou podíleli. Rozhovory byly vedeny podle připravené osnovy,
ovšem volně dle potřeby a konkrétní situace. Tak mohly být zjištěny nejdůležitější údaje
o projektu a zároveň tematizovány konkrétní problémy a perspektivy jednotlivých účastníků.
Deset českých a německých účastníků projektů mohla autorka navštívit přímo na místě:
Patřily k nim všechny mateřské a základní školy, které denně či týdně umožňují pravidelné a
intenzivní setkávání českých a německých dětí v jejich každodenním prostředí.
1.3 Kvantitativní výsledky
Do března 2004 bylo zjištěno 7 projektů mateřských škol, z toho 4 projekty zaměřené na
setkávání dětí.
Pedagogickým pracovnicím z mateřských škol jsou k dispozici 2 projekty zaměřené
výměnu zkušeností v oblasti mateřských škol, přičemž oba projekty jsou regionálně
omezeny.
V oblasti základního školství se žáci tří českých a tří německých základních škol účastní
v rámci 2 projektů společného vyučování, i když různě často (týdně či měsíčně).
Základní školy dále umožňují setkávání žáků v rámci 16ti projektů pro žáky 1.–4. tříd, 5ti
projektů pro žáky od 5. třídy a dalších 10ti projektů, u kterých nemohl být zjištěn přesný
věk zúčastněných dětí.
U všech zjištěných projektů se jedná o bilaterální česko-německou spolupráci, takže se
zmíněných výměnných projektů v oblasti prvního stupně základních škol podílí téměř 80
českých a německých škol, mezi nimi také čtyři české a německé zvláštní školy.
3
K stávajícím projektům patří také 5 projektů zaměřených výslovně na volnočasové
aktivity dětí do 12ti let. Volnočasových aktivit pro věkově smíšené skupiny dětí existuje celá
řada, v příhraničních regionech nalezla autorka desítky odkazů na mimoškolní aktivity a
setkávání, především s uměleckou nebo sportovní tematikou.
V příhraničních regionech jistě existuje ještě mnoho dalších partnerských kontaktů, které
v tomto prvním průzkumu nebylo možno zachytit. Díky uskutečněným rešerším nyní Tandem
Regensburg disponuje databází projektů, jejichž účastníky je ještě třeba kontaktovat a zjistit
stáří zúčastněných dětí: tento údaj ve většině přehledů a zpráv o projektech chybí a musí být
téměř u každého projektu cíleně zjišťován.
V této zprávě však přesto mohly být zachyceny nejdůležitější modely příhraničních českoněmeckých setkání dětí a pracovníků mateřských a základních škol. Průzkum se – jak již
bylo řečeno – soustředil hlavně na setkání dětí z českých a německých mateřských škol.
Díky rešerším a uskutečněným rozhovorům byly zdokumentovány dosavadní zkušenosti německých a českých partnerů a zjištěny drobné i závažnější problémy zkoumaných projektů.
Perspektivy a přání oslovených účastníků a aktérů jsou zmíněny v příslušných kapitolách
týkajících se jednotlivých projektů a následně shrnuty v závěru zprávy.
4
2 MATEŘSKÉ ŠKOLY
2.1 Čím dříve, tím lépe
Bohaté zkušenosti s česko-německými výměnami mládeže ukazují, že by přátelské kontakty
mezi obyvateli příhraničních regionů měly být podporovány již od útlého věku. Setkávání dětí
v raném věku vede k daleko větší přirozenosti ve vztahu k jazyku a kultuře sousední země.
Názor jedné oslovené úřednice, že „ s malými dětmi se nedá nic dělat“, lze omluvit jen nevědomostí. Podle vědeckých poznatků dokážou děti již ve věku šesti měsíců rozeznat svou
mateřštinu od jiných jazyků. „Učení se cizímu jazyku je hračka – když dítě dostane příležitost
dostatečně brzy.“4 Ideální věk pro osvojení cizího jazyka je mezi třetím a pátým rokem.
Cizí jazyk rovněž rozvíjí kulturní toleranci, kreativitu a všeobecně schopnost komunikovat:
klíčové dovednosti, tak zvané „soft skills“, oceňované dnes nejen v profesním životě.
V raném věku hrají učitelky a vychovatelky v běžném životě dítěte mnohem větší roli než
později a děti mohou být jejich pozitivním příkladem mnohem snadněji vedeny k nepředpojatému postoji, než jak tomu bývá u starších dětí a mládeže. Dotázaní učitelé základních
škol opakovaně potvrdili, že děti starší 12ti let – a často i děti mladší – již převzaly předsudky
od rodičů a od starších sourozenců, kamarádů a spolužáků.
V předškolním věku a v raném školním věku jsou rodiče ještě intenzivně zapojeni do běžného života dítěte a mohou se rovněž účastnit setkání.
2.2 Model: Společný pobyt dětí v české a v německé mateřské škole
6. MŠ Hrádek nad Nisou, Liberecká ulice
Integrationskindertagesstätte „Knirpshausen“, Zittau/Žitava
Každý týden tráví část dětí dvě společná dopoledne: ve středu jezdí osm dětí z Hrádku do
Žitavy, ve čtvrtek osm žitavských dětí do Hrádku. Celkem rodiče přihlásili 13 českých a 11
německých dětí ve věku od tří do šesti let.
Protože se ale do pronajatého mikrobusu vejde pouze 8 dětských sedaček, losuje se vždy
červenými a zelenými kuličkami, kdo z dětí ten den pojede do partnerské školky a kdo
zůstane s ostatními dětmi v domácí školce. Někdy jedou dva mikrobusy a do těch se vejdou
všichni. Učitelky s dětmi nejezdí, starají se o ostatní děti.
Přestože jsou od sebe obě obce vzdáleny pouhých 6 km, trvá cesta poněkud déle: z Hrádku
do Žitavy se jede přes Polsko, takže mikrobus musí přejet dva hraniční přechody.
V hostitelské školce se nejdřív všichni německy a česky pozdraví a zahájí den několika
písničkami a hrami. Svačinka chutná, jak se zdá, všem. Pak následují další kroky jazykové
školy hrou: děti sedí v kruhu na koberci a zpívají společně české a německé písničky,
počítají do pěti, jmenují střídavě české a německé názvy barev, opakují německá slovesa
pohybu a zároveň je předvádějí. Na závěr zpívají českou písničku, která tematicky odpovídá
aktuálnímu ročnímu období.
Poté jdou všichni do sousední místnosti, kde má každý své místo u společného stolu.
Namáčejí prsty do barvy a vybarvují připravené obrysy sýkorek. Je slyšet čeština i němčina,
děti ale komunikují převážně se stejně mluvícími dětmi. Učitelky mluví svou mateřštinou,
v Hrádku tedy česky. Když je potřeba, domluví se s německými dětmi německy. Pomáhají
poněkud netrpělivým německým chlapcům s vystřihováním, zatímco mladší holčičky si už ve
4
Viz článek „Von Null auf 3000 in drei Jahren. Fremdsprachen lernen im Vorschulalter – Erkenntnisse
aus der Wissenschaft“ (Od nuly ke 3000 během tří let. Učení cizího jazyka v předškolním věku –
vědecké poznatky) od Kathrin Burger v časopise „Mit Kindern Leben“ (Život s dětmi), 2003.
5
vedlejší umývárně myjí ruce. Další půlhodinku si pak všichni mohou volně hrát. Děti se
většinou rozdělí do malých českých a německých skupinek. Jakmile ale učitelka začne nějakou zajímavou hru, seběhnou se všichni dohromady. Na zbytek dopoledne jdou děti společně na zahradu a užívají si spousty sněhu. V poledne přijíždí mikrobus: „Na shledanou“ – a na
viděnou v Žitavě.
V Žitavě se německé děti učí ve středu česky, v Hrádku se němčina vyučuje 3x týdně.
Jednou za rok navíc děti a jejich učitelky připravují společné vystoupení. Každý rok jezdí
zhruba 30 českých a 30 německých dětí společně na několik dní do Krkonoš (viz kap. 5).
Partnerské kontakty tady fungují už víc než pět let. Iniciativa vyšla od jednoho tatínka ze
sdružení rodičů v Žitavě, který jednoho dne prostě přijel do Hrádku a zaklepal na dveře
školky. Motivace je dána ale také společnou výukou ve „Schkole“ v Hrádku a v Hartau, malé
příhraniční obce nedaleko Žitavy. Možnost dalšího česko-německého vyučování na základní
škole považují ředitelky obou mateřských škol za obzvlášť důležité.
Spolupráce obou školek je velmi vyvážená. Vzájemné návštěvy se konají střídavě v obou zařízeních. Každé z nich si hradí vlastní náklady – tedy především jízdy mikrobusem –
z vlastních prostředků: z dotací od příslušného úřadu zemské rady resp. z prostředků obce
Hrádek nad Nisou a dále z prostředků EU v rámci programů Interreg III a Phare CBC,
v budoucnu má být podána také žádost o podporu z Česko-německého fondu budoucnosti.
Na výuku češtiny v Žitavě nebo na týdenní pobyt na horách přispívají rodiče.
Němečtí rodiče a učitelky by byli rádi, kdyby se rodiče českých dětí účastnili setkání dětí a
přijeli s nimi do německé školky například na některou z různých oslav. Účast resp. neúčast
rodičů patří k největším rozdílům mezi oběma zařízeními. K dalším rozdílům patří chování
dětí: české učitelky poznaly, že v Německu si děti „mohou dovolit mnohem více, než se
toleruje u nás“.5
V Žitavě by chtěli v blízké budoucnosti začít s výukou češtiny pro učitelky. Týdenní intenzivní
kurz zaměřený na slovní zásobu z mateřských škol by si učitelky eventuálně financovaly i
samy. Zatím žádná z nich česky neumí, a tak se musí české děti v žitavské školce obejít bez
své mateřštiny. V budoucnosti by chtěla ředitelka žitavské školky zaměstnat na jedno dopoledne českou učitelku: „aby se u nás mluvilo více česky“.
V Hrádku je výuka němčiny pojata především jako příprava na společný den v Žitavě –
v úterý se osvěžuje nutná slovní zásoba, aby se děti ve středu v Žitavě alespoň trochu dorozuměly. „Děti musí být svým způsobem průbojné“, protože v Žitavě jim rozumí, že mají žízeň,
jen když to řeknou německy. Ke vzájemné komunikaci ale děti cizí jazyk nepoužívají, mezi
sebou si rozumí i beze slov.
5
6
Není-li uvedeno jinak, je v následujícím citován/-a ředitel/-ka resp. pedagogický pracovník/-ce
daného školního či mimoškolního zařízení.
MŠ Studánka, Jablonné v Podještědí
Kindertagesstätte „Zwergenhäusl“, Lückendorf
Jablonné v Podještědí leží nedaleko Hrádku nad Nisou. Také zde se potkávají německé a
české děti střídavě ve školce v Jablonném a v Lückendorfu, aby strávily společný den.
Jednou za čtrnáct dní jezdí tří- a čtyřleté děti z Lückendorfu do Jablonného a v týdnech mezi
tím jsou na řadě děti pěti- a šestileté. Na výměnách se podílí zhruba 20 českých a 12
německých dětí.
Učitelky tady jezdí s nimi: „Děti v tomhle věku se silně váží na jednotlivé osoby. – A co když
se nebudou moct dorozumět?“ Nevýhodou ovšem je, že si děti někdy jednoduše počkají, až
se dospělí domluví a pak jim vše přetlumočí. Jazykové znalosti sice nemají učitelky příliš velké, spolupráce je ale nutí naučit se víc, protože si nemohou dovolit platit tlumočnici.
Díky setkáváním se odbourávají předsudky a blokády: „Na druhé straně hranice je to taky
hezké, dělají se tam zajímavé věci a už to tam trochu známe.“
Při spolupráci mezi školkami v Lückendorfu a v Jablonném je kladen důraz více na
ekologickou výchovu než na výuku cizího jazyka. Obě školky společně vybudovaly mezi obcemi Lückendorf a Jablonné naučnou stezku, která je určena dětem od 4 do 10ti let. Jmenuje
se „Putování skřítka Javorníčka za Hochwaldským mužíčkem – Wanderung des Ahornzwerges zum Hochwaldmännlein“ a lze ji absolvovat v několika etapách. Podél stezky jsou umístěny české a německé informační tabule a byl vydán i barevný průvodce naučnou stezkou,
financovaný Německou spolkovou nadací pro životní prostředí (Deutsche Bundesstiftung
Umwelt), z prostředků fondu Phare a díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti.
Celý náklad průvodce byl ale zničen povodněmi a financování nového vydání je nejisté.
Dalším plánem je výstavba ekologické zahrady v Jablonném podle německého vzoru.6
6
Takovou zahradu vybudovala jako první v České republice 3. MŠ v Hrádku nad Nisou (viz též
fotografii na obálce). Jedná se o česko-německou spolupráci na výstavbě ekologických zahrad,
podporovanou nadací IGU se sídlem v Gießenu.
7
2.3 Model: České děti denně v německé mateřské škole
Kindertagesstätte „Regenbogen“, Oberwiesenthal
Do mateřské školy v Oberwiesenthalu denně dojíždí 10 českých dětí z blízkých obcí Loučná,
Boží Dar a Horní Blatná.
Děti jsou rozděleny do různých skupin, aby se rychleji naučily německy. Zařízení navštěvuje
celkem asi 100 dětí, takže poměr českých a německých dětí je zhruba 1:9. České děti
nemají žádnou zvláštní výuku němčiny, jazykové znalosti získávají jen pobytem mezi německými dětmi.
Současně zprostředkovávají německým dětem přirozený kontakt s češtinou. Do skupiny dětí
ve věku 2,5 až 3,5 roku dochází navíc 3x týdně česká učitelka, která s dětmi mluví výhradně
česky. Pro děti od tří let nabízí školka výuku češtiny. Rodiče dosud přihlásili asi 30% dětí.
Školka udržuje přátelské kontakty také s mateřskou školou v Nerudově ulici v Nejdku. Děti a
učitelky se čas od času vzájemně navštěvují, i když cesta trvá autem téměř hodinu.
Partnerské kontakty mezi školkami v Oberwiesenthalu a v Nejdku vznikly v roce 1999. První
české dítě přišlo do Oberwiesenthalu z Božího Daru v roce 2000 a v minulém roce byly
v Oberwiesenthalu vytvořeny dvojjazyčné skupiny a přišla česká učitelka k nejmenším
dětem. Ta se v současné době v Karlových Varech dál vzdělává, její kvalifikace bude uznána
i v Německu.
Také německým učitelkám bylo nabídnuto pravidelné vyučování češtiny s cílem osvojit si
základní slovní zásobu potřebnou v mateřské školce.7 Výuka musí probíhat v malých dvouaž tříčlenných skupinách, protože učitelky mají různou úroveň znalosti češtiny. Výuka češtiny
je podle ředitelky zařízení velmi důležitá pro to, „aby se učitelky mohly českým dětem
v emocionálně těžkých situacích (zármutek, bolest) přiblížit a děti cítily podporu.“ Proto jsou
také v každé skupině dětí minimálně dvě české děti, aby si komunikací v češtině mohly
odpočinout od cizojazyčného prostředí.
Zpočátku nebyla radost učitelek z nových dětí zrovna velká: „Měly jsme strach. Myslely jsme
si: bože, co budeme dělat, když jim ani trochu nerozumíme. Ale děti nás překvapily, ony to
vidí jinak. Sice jsme si dokonale nerozuměli, ale milý výraz obličeje, pohlazení, obejmutí,
jednoduše používání mimiky a gestikulace udělají své. Během půl roku se pak děti naučily
perfektně německy.“8
Iniciativa původně vzešla od jedné české maminky, která přišla do školky v Oberwiesenthalu
a ptala se, jestli by její dítě mohlo školku navštěvovat. – Zájem českých rodičů je i nadále
velký. Dnes přijíždějí rodiče i z blízkých českých obcí, ve kterých je školka. Chtějí, aby se
jejich děti učily německy. Protože smí ale školka v Oberwiesenthalu přijmout maximálně 10
českých dětí, musejí někteří zájemci čekat na volné místo 1–2 roky.
Čeští rodiče platí normální měsíční příspěvek ve stejné výši jako rodiče němečtí. Jedná se
zhruba o třetinu skutečných nákladů na místo dítěte ve školce: třetinu zaplatí za každé dítě –
české i německé – Spolková země Sasko a třetinu obec Oberwiesenthal. České obce se
doposud na financování nepodílely. Obec Loučná hradí rodičům, jejichž děti školku
v Oberwiesenthalu navštěvují, polovinu rodičovského příspěvku.
Provozovatelem školky je Johanniter-Unfall-Hilfe, Regionalverband Erzgebirge (Záchranná
služba Johanitů, regionální sdružení Krušné Hory) se sídlem ve Schwarzenbergu. Ti nyní
chtějí otevřít novou česko-německou školku v Deutsch Neudorfu.
7
Dřívější kurz u Volkshochschule (Lidová akademie) se ukázal jako nevyhovující. Vyučující nebyla
rodilá Češka a kurz samozřejmě nebyl zaměřen na prostředí mateřských škol: učitelky potřebují
hlavně slovní zásobu adekvátní věku dítěte, slova jako „papat“, „pocem“ apod.
8
Z německého vysílání Rádia Praha, 13.6.2002, viz. www.entdecke-osteuropa.de/cz4.htm (překlad
citovaného textu: R. Bonacková).
8
Kindergarten „Fuchsbau“, Schirnding
Také školku v Schirndingu navštěvují denně společně německé a české děti. K 26
německým a 8 tureckým dětem dojíždí ještě 8 dětí z blízkých českých obcí Luby, Plesná,
Františkovy Lázně a Cheb. Ředitelka školky by ráda navýšila počet českých dětí na 10.
V Schirndingu zprostředkovávají učitelky německým, tureckým a českým dětem v jazykové
výuce jednotlivá slovíčka a dětské písně na různá témata. Při hraní, tvůrčí činnosti, jídle,
vycházkách nebo úklidu mluví učitelky na děti německy a česky: německé a turecké děti se
samozřejmostí reagují na českou výzvu „uklízíme!“ a české děti k tomu spontánně pokřikují
turecké „topla!“, což znamená uklízet. Všichni společně zjistili, že některá slovíčka jsou ve
všech třech jazycích podobná: „taška“ se německy řekne „Tasche“ a turecky „čanta“. Děti se
s cizí řečí setkávají denně přirozenou cestou v běžných každodenních situacích.
Česky a německy mluvící učitelka z Chebu, která je Němka narozená a žijící v Čechách,
kromě toho jednou týdně vyučuje češtinu během intenzivní „hodiny češtiny“.
Pokus německých učitelek zlepšovat si znalosti češtiny kurzu u Volkshochschule (Lidová
akademie) ztroskotal, protože učebnice „Vítáme vás“ se nespecializuje na slovní zásobu
potřebnou v mateřské škole.
Nově nyní školka spolupracuje s klubem maminek „Klubíčko“ v Chebu na přípravě
divadelního představení „Stvoření světa za sedm dní“ spolu s dalšími německými školkami a
chebským divadlem. Jedná se o pantomimu, jen na začátku představení promlouvá Bůh –
česky a německy. Premiéra má být v listopadu 2004.
Mateřská škola v Schirndingu leží, jako všechna výše zmíněná zařízení, v bezprostřední
blízkosti česko-německé hranice. Vzdálenost nejbližších českých obcí hraje v projektu
enormní roli. Podle výpovědí dotázaných osob by vzdálenost 30 nebo 40 km byla pro děti i
rodiče na každodenní dojíždění příliš velká.
Plán na pořízení mikrobusu k vyzvedávání českých dětí nebyl uskutečněn, protože německé
děti také nikdo nevyzvedává. Jistá nerovnost v zacházení spočívá již v tom, že čeští rodiče
na rozdíl od německých dostávají příspěvek na dopravu. Rodičovský příspěvek českých
rodičů byl navíc snížen ze 72.- € na 6.20 €, od příštího roku má být navýšen na 10.- €.
Provozovatelem zařízení je Evangelischer Diakonieverein (Evangelická diakonická jednota)
v Schirndingu. Na financování se podle bavorského zákona o mateřských školách podílí ze
40 % Spolkový stát Bavorsko a ze 40 % město Schirnding, 20 % hradí schirndingská Evan9
gelická diakonie jako provozovatel školky. Náklady vzniklé navíc v rámci projektu jsou
především personální náklady na mzdu české učitelky a dále věcné náklady, ke kterým
kromě výdajů za materiál patří příspěvek na dopravu pro české rodiče a náklady na snížení
rodičovského příspěvku za místa pro české děti. Náklady hradí provozovatel, zhruba z 90ti %
je však kryje z prostředků získaných od Euroregionu Egrensis v rámci programu Evropské
unie Interreg III a z prostředků od Česko-německého fondu budoucnosti. Projekt iniciovalo a
podporuje město Schirnding, které podává žádosti o finanční podporu a podílí se z vlastních
prostředků asi 10ti % na financování projektu – tedy ve stejné výši jako schirndingská
Evangelická diakonická jednota Finanční podpora z programu Interreg III je omezena na
dobu tří let. Další financování z těchto prostředů by bylo od roku 2005 možné jen ve
spolupráci s novými českými partnery a při rozšíření setkávání (např. na spolupráci s českými rodiči).
Ředitelka mateřské školy v Schirndingu by uvítala pokračování kontaktů mezi dětmi i ve
školním věku. Zatím to však není možné, denní docházka dětí do základní školy v sousedním státě není dovolena. Základní škola Libá a Volksschule Schirnding – Hohenberg an
der Eger ale plánují společnou výuku v předmětech jako výtvarná výchova a tělesná
výchova. ZŠ Libá je v současnosti ohrožena sloučením s jinou základní školou a doufá, že
díky spolupráci se základní školou v Hohenbergu by si zachovala svou samostatnost.
Spolupráce byla na bavorské straně schválena Ministerstvem kultury v Mnichově jako
zkušební projekt. Město Schirnding podalo u Česko-německého fondu budoucnosti žádost o
finanční podporu. Nejdříve ale bude třeba např. vyřešit, jakým způsobem se děti dostanou
k hraničnímu přechodu pro pěší a jak často by se mohla společná výuka konat.
2.4 Model: Pravidelné vzájemné návštěvy
MŠ Nejdek, Husova ul.
AWO-Kindergarten, Johanngeorgenstadt
Děti a učitelky z obou mateřských škol se střídavě navštěvují. Vzájemné návštěvy se konají
pravidelně zhruba každé dva měsíce. Návštěv se účastní asi 30 dětí v předškolním věku.
Věk mezi 5ti a 6ti lety hodnotí zúčastněné strany dle vlastních zkušeností jako ideální pro
takováto setkání, protože děti už umí své dojmy dobře zpracovat a vědomě s nimi zacházet.
Skupiny dětí se setkávají na krátkých výletech, za lyžováním, hrami, zpěvem apod. Je jim
přitom dávána poměrně velká volnost, aby mohly dané překážky (především jazykové)
překonávat vlastním způsobem. V tomto ohledu se děti chovají velmi individuálně: často se
třeba stydí právě ty děti, které jsou jinak velmi průbojné, a naopak mohou jinak problematické děti rychleji překonat první ostych. „I malé děti bývají překvapeny, že v Čechách jsou
také děti, které umí zpívat, tancovat a hrát si.“
Rovněž některé kolegyně byly překvapeny, jak je pedagogická práce v Čechách dobrá. – Pro
zúčastněné učitelky a ředitelky je důležité, aby společná setkání nebyla nijak nucená ve
smyslu: „Teď tam musíme jet.“ Setkání se účastní i rodiče dětí, asi sedm z nich jezdí spolu
s dětmi na návštěvy do partnerské školky.
Mateřská škola v Johanngeorgenstadtu by ráda ještě víc zapojila rodiče do společných
setkávání. Brzy by nemělo být vyučování češtiny dostupné jen pro učitelky, ale bude
nabídnuto i dětem a jejich rodičům. Rodiče svůj zájem o přeshraniční kontakty projevily mimo
jiné tím, že i sociálně slabší rodiny rády nechaly svým dětem vystavit pas a zaplatily
zdravotní pojištění do zahraničí.
MŠ v Nejdku nabízí v případě zájmu rodičů výuku němčiny pro děti od 4 let. V současnosti
chodí na němčinu 28 dětí, z toho 14 se podílí na společných setkáváních s německými dětmi. Ze dvou dětí vietnamské národnosti se jedno němčinu učí, druhé je ještě příliš malé a
neumí zatím dobře česky, takže s výukou němčiny začne až později.
10
Děti ale cizí jazyk v podstatě vůbec nepotřebují. „Často volně pobíhají po zahradě a dorozumívají se mezi sebou svým způsobem: breptají, navzájem si něco vysvětlují , dělají různá
gesta, prostě – komunikují.“
Ředitel ZŠ v Johanngeorgenstadtu údajně sdílí názor ředitelky tamní mateřšké školy, že by
děti měly ve svých setkáních pokračovat i na základní škole. Možnou návaznost vidí učitelky
jako velmi důležitou perspektivu.
Od ledna 2004 je tento projekt na německé straně spolufinancován z Fondu malých projektů
Euroregionu Egrensis. O příspěvek zažádala ředitelka školky spolu s provozovatelem zařízení a s podporou Pedagogické školy v Karlových Varech. Její česká kolegyně zatím nemá
se sestavením žádosti žádné zkušenosti a uvítala by tedy v tomto směru pomoc. Doposud
platili rodiče výdaje za vlak a stravování sami, starosta Nejdku nabídl příspěvek na náklady
na dopravu.
Přátelské kontakty vzešly z účasti na projektu „Česko-bavorská výměna v mateřských
školách“ Ekoregionu Egrensis a Bavorského vzdělávacího střediska (Berufliches Fortbildungszentrum) v Chebu v roce 2002: „Zájem jsme měli už dávno, ale nevěděli jsme, jak
začít.“
12. MŠ Cheb, Bezručova ul.
Katholischer Kindergarten St. Michael, Waldsassen
Děti z obou mateřských škol se navštěvují asi dvakrát ročně. Intenzivnější výměna by byla
vítána, zvláště když někteří z chebských rodičů nechtějí dětem nechat vystavit pas jen kvůli
jedné návštěvě. Jen čtyři děti se tak mohly zúčastnit společného česko-německého odpoledne s hrami, které připravily bavorské školky v rámci projektu „Bavorsko-české výměny
v oblasti mateřských škol“.
Obě školky jsou od sebe vzdáleny asi 10 km. Mateřskou školu ve Waldsassenu navštěvuje
sedm dětí původem z Čech, z toho dvě jsou z Chebu. To je asi 10 dětí z celkových 180ti.
Waldsassenští se také neoznačují jako česko-německá školka. Ve Waldsasenu se nemluví
česky, ani se tu čeština nevyučuje. Děti ale zpívají české, německé a turecké písničky (podíl
tureckých dětí v této školce je asi 20 %).
V rámci zmíněného projektu Ekoregionu Egrensis a BFZ v Chebu mohly učitelky
z mateřských škol v Chebu a Waldsassenu absolvovat hospitace v dalších mateřských školách. Ve výměně zkušeností dnes obě školky pokračují společně: vzájemně se navštěvují a
porovnávají svou pedagogickou práci anebo vybavení ve školkách.9
2.5 Model: Německá praktikantka v české mateřské škole
Rodičovská iniciativa „Jazyková školička“, Aš – Schönwald
4. MŠ Aš, Moravská ul.
Kommunale Fachakademie für Sozialpädagogik des Landkreises Hof, Ahornberg
V Aši díky angažované práci jedné maminky právě vzniká rodičovská iniciativa Jazyková
školička Aš – Schönwald. Ve spolupráci s Odbornou akademií sociální pedagogiky v Ahornbergu absolvuje jedna mladá německá vychovatelka jednoroční praktikum ve 4. MŠ v Aši.
Praktikantka je na praxi v Aši už půl roku, přestože zpočátku neuměla ani trochu česky.
S dětmi mluví německy a při hrách si prý vystačí i s několika slovy.
Projekt je podporován Euroregionem Egrensis v rámci programmu Interreg III, dále z rozpočtu okresu Hof, města Aše, ze sponzorských darů a také s malým příspěvkem rodičů.
9
Zkušenosti učitelek jsou zmíněny v kapitole 3.1.
11
Rodiče ovšem nezačali příspívat sami od sebe, nejdříve bylo třeba je postupně pro projekt
získat. Hrazena byla doposud především mzda praktikantky a příspěvek na její dopravu.
Už jsou ale na světě i další plány: školka by uvítala další praktikantku a učitele či učitelku
němčiny, která by spolu se stávající praktikantkou pomohla dětem získat jazykové dovednosti a připravit je tak na dvojjazyčné vyučování, které by navazovalo v základní škole.
Dlouhodobým cílem mají být „patronáty v rámci česko-německé sítě sociálně-pedagogických
zařízení v oblasti předškolní výchovy, například mezi mateřskými školami“.
2.6 Model: Výuka češtiny v německé mateřské škole
Katholischer Kindergarten St. Elisabeth, Furth im Wald
Ve spolupráci se zkušenou lektorkou nabízí Katolická mateřská škola sv. Alžběty furtským
dětem kurzy češtiny. Výuky se jednou týdně účastní 16 dětí z mateřské školy a v další
hodině 6 dětí z 1. třídy základní školy. Vyučování dosud platili rodiče, materiál (kopie a různé
didaktické pomůcky) získala lektorka od sponzorů. Na podzim už ale byla u německého
sekretariátu Euroregionu Bavorský les / Šumava podána žádost o finanční příspěvek.
Vyučování dominuje hudba, rytmus a pohyb: zpívá se, tančí, tleská a dupe. Pak kolují
panenky nebo hračky a děti je česky pojmenovávají. Lektorka si k práci s dětmi vytváří
vlastní pracovní listy, které nejprve prověřuje při vyučování a pak je její kamarádka –
výtvarnice ilustruje. Tak postupně vzniká nový učební materiál sestávající z jednotlivých
tematických listů, které si děti a rodiče mohou ukládat do pořadače.
Spolu s jednou aktivní maminkou plánuje lektorka výlet dětí do plzeňské ZOO, eventuálně
spolu s dětmi z některé české školky. Svůj doposud největší úspěch slavily děti se svou
lektorkou při představení naučených českých písniček veřejnosti.
Ne všichni rodiče se nechali projektem nadchnout. Reakce byla velmi pozitivní, ozývaly se
ale i hlasy jako: „Co s češtinou? Děti by se měly raději učit anglicky, italsky nebo francouzsky.“ Obě organizátory ale znají odpověď: šance pro česko-německou dvojjazyčnost jsou
dány polohou Furthu přímo u hranic.
12
13
2.7 Další kontakty v oblasti předškolního vzdělávání
Informace o spolupráci mateřské školy Sv. Anna v Büchlbergu s jednou z mateřských škol
v Prachaticích v rámci projektu „Evropská politika v malém“ přišly až těsně před uzávěrkou
této zprávy, a proto už nemohly být zjištěny žádné další podrobnosti.
Partnerské kontakty udržují údajně také mateřské školy v Kraslicích a v Klingenthalu.
Dětská farma Birkenhof v Hartau umožňuje společné pobyty německých a českých dětí
v předškolním věku.
MŠ Pohádka ve Vejprtech chce eventuálně navázat kontakt se školkou v Bärensteinu.
MŠ v Poběžovicích se snaží o navázání přátelských kontaktů s mateřskou školou v partnerské obci Schönsee.
České partnery pro mateřské školy ve svém okolí hledá Správa obcí (Verwaltungsgemeinschaft) ve Weidenbergu u Bayreuthu.
Partnerské zařízení v Čechách hledá také mateřská škola v Žitavě zaměřená na interkulturní
výchovu.
Mateřská škola v Chotěšově hledá partnerskou školku v Německu.
14
3 VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ MEZI UČITELKAMI MATEŘSKÝCH ŠKOL
3.1 „Česko-bavorské výměny v oblasti mateřských škol“, Cheb – Hof
Projektu „Česko-bavorské výměny v oblasti mateřských škol“ se účastní asi 30 českých a
německých učitelek z mateřských škol v okolí Chebu a Hofu.
Tato iniciativa je součástí projektu „Dobré sousedství v česko-bavorském pohraničí“, který
byl vyvinut katedrou pro regionální rozvoj na univerzitě v Kaiserslauternu dle zadání
Bavorského ministerstva životního prostředí a místího rozvoje.
Projekt Ekoregionu Egrensis „Česko-bavorské výměny v oblasti mateřských škol“ byl
zahájen v roce 2001 a má podporovat výměnu odborných zkušeností mezi bavorskými a
českými učitelkami, setkávání dětí a jejich rodičů a v neposlední řadě i odbornou spolupráci
mateřských škol a vzdělávacích institucí. Jedním z prvních kroků byla dotazníková anketa
v mateřských školách a dalších institucích, která se však zaměřila převážně na severní část
bavorského příhraničí. České mateřské školy nebyly do průzkumu zahrnuty.
V roce 2002 pak Ekoregion Egrensis uspořádal spolu s kaiserslauternskou univerzitou dvě
pracovní setkání na téma Přeshraniční spolupráce v oblasti mateřských škol. Setkání se
konaly ve Waldsassenu a ve Freyungu, právě druhé setkání však zjevně nevedlo k žádným
dalším aktivitám v regionu Bavorský les / Šumava. Setkání se kromě odborných pracovníků
z oblasti pedagogiky a dalších hostů účastnily učitelky z 13ti mateřských škol z okolí Chebu a
Aše a ze 4 mateřských škol okresů Hof a Wunsiedel.
Mateřským školám a dalším zařízením či organizacím byla dána k dispozici „Příručka
k přeshraniční výměně v oblasti mateřských škol – Leitfaden zum grenzüberschreitenden
Austausch im Bereich der Kindergartenarbeit“.
V letech 2001 až 2003 připravily zúčastněné školky tři setkání pro asi 60 českých a německých dětí: Dětskou olympiádu v Chebu, Den přírody a životního prostředí v Hofu a
Pohádkový les v Chebu. Letos naváže Indiánské léto, na které pozvány děti i jejich rodiče.
Učitelky z českých a německých mateřských škol se navíc mohly zúčastnit jednodenních i
vícedenních hospitací. Z české strany navštívilo 12 učitelek mateřské školy v Hofu, Wunsiedelu, Rehau, Erkersreuthu a Waldsassenu. Mateřské školy v Chebu a okolí pak na
oplátku uvítaly své německé kolegyně.
Zúčastněné učitelky a ředitelky hodnotí přínos hospitací velmi dobře:
„Německé učitelky teď lépe znají naši práci ve školkách a náš normální život. – Nejprve
byly jejich představy spíš zkreslené, musela se vytvořit vzájemná důvěra a ukázat, že
školství v Čechách není vůbec ve špatném stavu. Mateřské školy tady např. pracují
s rámcovým programem pro předškolní výchovu.“
V rámci hospitací našly učitelky mnoho společného, ale také rozdíly ve způsobu práce
v českých a německých školkách. Následující výpovědi byly vybrány z rozhovorů s učitelkami a jejich zpráv o hospitacích:
„Jako obohacující bych hodnotila hlavně rozhovory s jednotlivými kolegyněmi,
vzájemně jsme si objasnily rozdíly v naší pedagogické práci, které jsou opravdu velké.“
„Německé děti si musí jídlo nosit s sebou, zatímco v Čechách mají ranní svačinku,
oběd a pak odpolední svačinku. – Platit kuchařky a uklízečky celý den bychom si u nás
v Německu vůbec nemohli dovolit. To je neuvěřitelné! – V Německu navštěvují děti
školky buď dopoledne nebo odpoledne, ale v Chebu celý den. V Německu jsou ve
školce celý den dvě učitelky, v Chebu je jen jedna dopoledne a druhá odpoledne. –
V Čechách jsou děti vždy rozděleny do skupin podle věku. Nápadná je u českých dětí
velká disciplína: stojí v pozoru v řadě, neptají se … to je pro nás skoro děsivé! – Účast
rodičů se v Čechách ve srovnání s Německem téměř rovná nule. – Zato jsou české
15
školky mnohem víc muzikální: u nás všichni obdivují záchody, ale v Čechách stojí
v každé místnosti klavír! – Tady jsme byli hrdí už na to, že u nás každý umí hrát na
kytaru.“
„Byla jsem nadšená, že v každé místnosti stál klavír. Děti byly hodné. Raubíři se z nich
stali teprve až venku. – Jako pozitivní vidím také rozdělení dětí do skupin podle věku,
dá se s nimi pak lépe pracovat. A jednotlivé skupiny jsou v Čechách menší. Školka má
k dispozici vlastní kuchařku a prádlenu. Děti oslovují dospělé „paní učitelko“ a rodiče
učitelkám tolik ,nefušují do řemesla‘. – K tomu mají v českých školkách společný
program, děti společně jí a pak pracují ve skupinkách. U nás je do 10 hod. volná hra,
každé dítě svačí, kdy chce, a teprve potom je společný program s židličkami v kruhu,
který trvá asi 45 min.“
„Udivilo mě, jakou pohodu učitelka vyzařovala a jak pozitivně její pohoda působila na
děti. Přechody od hry k jídlu a od jídla k dalšímu zaměstnání se obešly bez zlosti a
křiku, všechno šlo tak plynule.“
V současnosti se výměn účastní asi 30 učitelek z 8 německých a 8 českých mateřských škol
v okolí Chebu a Hofu. Zhruba každé dva měsíce se setkávají, aby si vyměnily zkušenosti a
připravily další společné akce. Učitelky se i nadále chtějí účastnit společných pracovních
setkání a hospitací.
Spolupráce je na německé straně financována prostřednictvím projektu „Dobré sousedství“,
na české straně z Fondu malých projektů Phare CBC a s podporou města Cheb. Kromě zmíněných aktivit byla podpořena rovněž výuka němčiny pro zájemkyně z řad českých učitelek.
K dalším plánům patří společná studijní cesta českých a německých učitelek do německofrancouzské školky ve Freiburgu. Také se plánuje zadání realizační studie pro společnou
česko-německou školku.
Koordinaci projektu v současné době převzal pan Steinke z BFZ (Berufliches Fortbildungszentrum der bayerischen Wirtschaft – Odborné vzdělávací středisko bavorského hospodářství) v Chebu, a dále paní Nedvědová, ředitelka 9. MŠ v Chebu a paní Rogge ze školky
AWO (Arbeiterwohlfahrt – Dělnická dobročinná organizace) v Hofu.
16
3.2 „Pedagogové řeči sousedů“ – dílna PONTES, Görlitz
V regionu na česko-německo-polském pomezí se scházejí učitelky a učitelé z mateřských a
základních škol a vyměňují si zkušenosti s výukou cizích jazyků v raném věku. Dílna
PONTES „Sousedství a jazyky“ byla založena při Evropské škole ve Zhořelci (Euroschulen
Görlitz), za projekt zodpovídají paní Brückner a pan Woite.
„Pedagogové řeči sousedů“ se scházejí několikrát za rok, aby se podělili o své zkušenosti a
připravili společné projekty. – U příležitosti pracovního setkání v lednu 2004 v Žitavě/Zittau
ozřejmila paní Brigitte Wende ze Saského ministerstva sociálních věcí možnosti financování
míst v německých mateřských školách pro české a polské děti: příspěvek Spolkové země
Sasko dostane každé dítě, důležité ale přitom je, aby se na financování podílely i obce.
Rodiče musí zaplatit rodičovský příspěvek v plné výši. Paní Wende podporuje vznik
smíšených školek v příhraničních obcích, protože tato zařízení mají velmi pozitivní vliv na
vývoj dítěte v raném věku: „Máme novou představu o vývoji dítěte a nejedná se přitom zdaleka jen o jazykové znalosti!“
V další části setkání předvedly dvě české účastnice krátký příklad z praxe: všichni
zúčastnění se naučili jednoduchý taneček na českou písničku „Měla babka ...“. – Při zpětném
pohledu účastníci hodnotili setkání jako pozitivní příspěvek k výměně informací mezi učitelkami a učiteli z příhraničního regionu, vyjádřili ale také přání, aby se podobná setkání
v budoucnu více orientovaly na praxi: „Seminář by měl být lépe strukturován ve smyslu
opravdové výměny zkušeností. Mělo by se také rozlišovat, o jaký typ výměny se u daného
zařízení jedná a v jakém stadiu projekt je.“
Dílny PONTES ve Zhořelci je z velké části financována z programu „Regiony se učí“
Spolkového ministerstva školství a vědy, na část nákladů přispívají komunální sdružení
(Gebietskörperschaften). Dílnu „Sousedství a jazyky“ finančně podporuje Saské ministerstvo
sociálních věcí a Evropská škola ve Zhořelci (Euroschulen Görlitz).
17
Dílna PONTES již uspořádala informační burzy o saském, polském a českém vzdělávacím
systému v oblasti mateřských a základních škol. Na podzim 2004 se připravuje fórum na
téma „Uč se řeč svých sousedů“ ve vzdělávacím středisku St. Marienthal v Ostritz.
18
4 PRVNÍ STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL
4.1 Model: Společné vyučování v české a německé škole
SCHKOLA Hartau a ZŠ Lidická, Hrádek nad Nisou
Rok po uzavření státní základní školy v Hartau byla v září 1999 založena „Škola bez hranic
Hartau/Hrádek“. Skutečnost, že Hartau leží přímo u hranic, byla pro schválení školy rozhodující, protože pedagogická koncepce zahrnuje také české sousedy.
Děti v Hartau se již od 1. třídy učí češtinu a jednou týdně se účastní společného vyučování
s českou partnerskou třídou. Společné vyučování probíhá střídavě v Hartau a v Hrádku.
V Hrádku byly zřízeny speciální třídy, které jsou partnery tříd v Hartau a ve kterých se od
1. třídy vyučuje němčina.
V tomto školním roce se v pondělí setkávají 1.–2. třídy a v pátek 3.–4. třídy i se svými učiteli.
Přes hranice chodí pěšky a zbývající dva kilometry mezi Hrádkem a státní hranicí je vozí
autobus. Děti jsou rozděleny do malých smíšených skupinek a pracují pak na jednotlivých
„stanovištích“ zaměřených na různá témata. Vyučuje se hudební a výtvarná výchova, tělesná
výchova a matematika. Témata sahají od ročních období přes okolní krajinu a přírodu,
pravidla silničního provozu, lidské tělo a počasí až ke společnému koupání.
Přínos koedukace pro děti shrnula jedna z učitelek takto: „To není jenom věc jazykové výuky,
jazyk by se děti naučily i bez společného vyučování. Jde o to, že společně prožívají úplně
normální věci – i když si přitom občas třeba nadávají. Už se na sebe nedívají jako na
cizince.“
SCHKOLA Oberland, Ebersbach a ZŠ Rumburk, Jiříkovská ul.
Druhá SCHKOLA se jmenuje Schkola Oberland a byla založena v Ebersbachu. Koedukace
zde probíhá společně se Základní školou v Jiříkovské ulici v Rumburku. Společného
vyučování se účastní každých 14 dní asi 20 německých a českých dětí ve věku od 6 do 8 let.
Výuka probíhá podobně jako v Hartau a Hrádku v malých pracovních skupinkách, jejichž
témata se přizpůsobují otázkám a přáním dětí. Program vyučování sestavují čeští a němečtí
19
učitelé společně. To pro učitele sice občas znamená práci navíc, ale „oni to dělají rádi, je to
vlastně vítané zpestření a na společné vyučování se těší jak žáci, tak i učitelé.“
Jako první byla založena Schkola v Jonsdorfu. Tato střední škola spolupracuje se základní
školou ve Cvikově a nabízí tak německým žákům ze Schkoly Hartau/Hrádek a Schkoly
Oberland možnost navazujícího společného vyučování.
Zúčastnění učitelé se již dvakrát sjeli do Drážďan na společné pracovní setkání. Seznámili
se zde s ostatními německými a českými učiteli Schkoly a domluvili se na programu společného vyučování.
20
ZŠ Bělá nad Radbuzou a VS Eslarn
Děti z 2. a 3. tříd základních škol v Bělé nad Radbuzou a v Eslarnu se k společnému vyučování scházejí každé tři týdny. V rámci projektu „Miteinander voneinander lernen“ – „Učíme se
společně“ se české a německé třídy setkávají vždy na jedno dopoledne a učí se společně
matematiku, výtvarnou a hudební výchovu, tělesnou výchovu a ruční práce.
Výuku připravují příslušní učitelé podle toho, ve které zemi se bude konat. Třídy jsou rozděleny na poloviny a pracuje se s připravenými pracovními listy nebo prostě s textem napsaným na tabuli.
Jazyk přitom není žádným problémem. Učitelé umí dětem probíranou látku dobře přiblížit,
v ojedinělých případech lze zajistit tlumočníka. České učitelky a učitelé mluví německy.
V Eslarnu mluví jedna učitelka dobře česky a některé další kolegyně a kolegové se snaží
naučit se také trochu česky. Jazyková výuka pro děti probíhá formou hry, např. s obrázky a
kartičkami se slovy, které je třeba správně přiřadit, nebo pomocí jazykových her.
Bělá je vzdálena od Eslarnu jen 14 km, takže cesta trvá jen chvíli a náklady na dopravu jsou
poměrně nízké. Škola v Eslarnu doufá, že nadále nebude muset platit novou daň ve výši
55,- € za každou jízdu, protože by to znamenalo podstatné navýšení nákladů na společnou
výuku (viz kap. 9.1). Zbývající výdaje za materiál, jako je papír nebo barvy, hradí školy samy.
Společné vyučování by eventuálně bylo možné i častěji a dětem by to určitě prospělo. Bylo
by ale třeba přizpůsobit učební osnovy: např. ve druhé třídě se v matematice probírá stejná
látka v Čechách i v Německu, ale ve třetí třídě už se osnovy liší.
„Je to vynikající jak pro děti, tak pro nás učitele. Děti dostali šanci setkávat se, aniž by stále
vnímaly hranice.“ Díky kontaktům s žáky z druhé strany hranice děti zjistily, že „ti“ Češi nebo
„ti“ Němci vlastně neexistují: „Naučily se rozlišovat, že v každé zemi jsou lidé, se kterými si
rozumí, a lidé, se kterými si nerozumí.“
4.2 Model: Mnohostranné partnerské kontakty
ZŠ Kladruby a GS Altenstadt an der Waldnaab
Obě základní školy udržují mnohostranné partnerské kontakty od roku 1995. Třetí až šestá
třída se navzájem navštěvují a účastní se odpoledního programu s pohádkami, hrami,
sportovním utkáním, pečením preclíků nebo kreslením se seniory, podnikají společně výlety
atd. Intenzivní spolupráce byla na základě zpráv a článků zdokumentována ve společné
„kronice“.
Většina rodičů tyto aktivity podporuje, část z nich má sama různé kontakty přes hranice. Pro
společné vyučování by ale vzdálenost 75 km byla příliš velká.
21
Od roku 1999 se žáci v Eslarnu mohou od druhé třídy učit češtinu, vyučování letos
navštěvuje 34 žáků dvě hodiny týdně. Vyučování finančně podporuje hornofalcká vláda.
Ředitel základní školy v Altenstadtu, pan Reiner Christoph, je zároveň prvním předsedou
sdružení „Česko-německé školy mezi Prahou a Norimberkem“, které si dalo za cíl
podporovat dobré vztahy mezi žáky a učiteli podél Zlaté cesty. V současnosti se různých
projektů účastní asi 45 německých, 19 českých, 4 polské a 8 lucemburských škol. Sdružení
mimo jiné nabízí učitelům semináře v oblasti historie nebo pedagogiky. Pro děti jsou
pravidelně vypisovány mezinárodní soutěže v kreslení. Sdružení rovněž vydalo českoněmeckou knihu pověstí o Zlaté cestě.10
ZŠ Jih, Mariánské Lázně a VS Waldershof
Základní škola Jih v Mariánských lázních a základní škola ve Waldershofu společně vydaly
improvizovanou publikaci s názvem „Meine město – tvoje stadt“ s informacemi o obou
školách a městech, ve kterých se nachází. Texty napsali sami žáci a uspořádali je ve dvojjazyčném vyhotovení do pořadačů tak, aby se mohly postupně přidávat další listy.
Žáci se vzájemně navštěvují u příležitosti školních slavností nebo při oslavách masopustu,
žáci z Mariánských Lázní se každoročně účastní waldershofských sportovních dnů, waldershofští zase jezdí do Mariánských Lázní na turnaje v basketbalu či stolním tenise.
Žáci 4.–6. tříd se již jeden den účastnili společného vyučování v Mariánských Lázních.
Četnost vzájemných návštěv se ale odvíjí také od nákladů na dopravu.
ZŠ Tachov, Zárečná ul. a Theobald-Schrems-Grundschule, Mitterteich
Také v Mitterteichu a Tachově se žáci společně účastní různých sportovních akcí. Střídavě
se navštěvuje asi 25 dětí z obou škol. Ve smíšených družstvech hrají různé hry nebo běhají
štafety. Po lehké atletice a rychlobruslení je v tomto školním roce na programu plavání. Děti
přitom soupeří vždy v jazykově smíchaných družstvech, takže nebojují za svou národnost,
ale za svůj česko-německý tým.
Každý rok se navíc konají soutěže v malování a kresbě. Na podzim se při společném setkání
určí témata, na jaře jsou pak obrázky vystaveny vždy dva týdny v každé z obou partnerských
škol, kde sami žáci vybírají ty nejlepší z nich. Ocenění nejlepších se pak koná střídavě
v Tachově a v Mitterteichu.
ZŠ Lázně Kynžvart a VS Neualbenreuth
Děti z Lázní Kynžvart a Neualbenreuthu se navštěvují několikrát za rok: na víkend
v Neualbenreuthu, ke společným oslavám masopustu v Čechách i v Německu nebo jako loni
k týdennímu pobytu v Lázních Kynžvart. Na návštěvu jedou i 1. a 2. třídy, v následujícím
roce pak následuje návštěva partnerských tříd „na oplátku“. Vhodný by byl navazující
společný pobyt ve škole v přírodě.
Školy jsou od sebe vzdáleny asi 40 km: „Na půldenní návštěvu s pár lidmi je to moc daleko,
musíte už vše lépe naplánovat a připravit.“
Ředitel školy v Neualbenreuthu si váží pohostinnosti svých českých kolegyň a ačkoli ho při
těchto aktivitách nepodporují všichni jeho kolegové, říká: „Musíme se snažit, abychom s našimi sousedy vycházeli dobře.“
10
Česko-německá kniha pověstí je bohužel rozebraná, její nové vydání se zvažuje.
22
4.3 Model: Výuka češtiny na německé základní škole
F.-A.-W.-Diesterweg-Grundschule, Pirna – Copitz
Lingua Universal, Litoměřice
Základní škola Pirna – Copitz nabízí ve 3. a 4. třídě český jazyk jako volitelný předmět.
Předmět si vybralo 18 dětí z celkem čtyř tříd, na příští rok už se na češtinu přihlásilo 34 dětí
z dnešních druhých tříd.
Čeština se zde vyučuje čtyři hodiny týdně, v příštím roce už to ale budou jen tři vyučovací
hodiny. Učitel českého jazyka, rodilý Čech, je toho názoru, že pro tuto věkovou skupinu je
nynější rozsah výuky dostačující. K výuce používá vlastní didaktické pomůcky, především
plnou skříň obrázků a různých jazykových her. Při výuce hrají děti hry, píší, čtou, kreslí,
zpívají a tancují.
Od roku 1994 se v Pirně jednu hodinu týdně vyučovala „čeština: jazyk setkávání“ jako
povinný předmět. Od příštího školního roku bude ale čeština zřejmě jen volitelný předmět a
povinná bude angličtina.
Jednou za rok se žáci scházejí s českými dětmi z partnerské školy Lingua Universal
v Litoměřicích ke společné výuce. Letos se jedou německé děti do Litoměřic, příští rok
pojedou litoměřické děti do Pirny.
Výuka češtiny je zčásti financována z prostředků Euroregionu Elbe/Labe.
Základní škola F.-A.-W.-Diensterwega obdržela za výuku češtiny Evropskou jazykovou cenu
2003 (viz kap. 7).
23
24
5 POBYTY VE ŠKOLE V PŘÍRODĚ
Do škol v přírodě jezdí společně německé a české děti od 2. třídy, resp. častěji od 3. nebo
4. třídy základní školy. Společný pobyt ve škole v přírodě většinou navazuje na výuku němčiny v české třídě.
Třetí třídy ZŠ v Hazlově a VS Regnitzlosau strávily v březnu 2002 společně 5 dní na hradě
Hohenberg: „Zpočátku jsme se dost těžko dorozumívali, nevěděli jsme vlastně vůbec, jak
spolu komunikovat. Bylo to naše úplně první setkání.“ Počáteční těžkosti ale žáky ani učitele
obou škol neodradily a tak v roce 2003 přijeli opět na pět dní na Hohenberg: „Podruhé už
české děti uměly lépe německy. A důležité také bylo, že při druhém pobytu byly české a
německé děti na pokojích promíchány, což hodně pomohlo.“ Aby se mohly lépe dorozumět,
sestavily si děti své slovníky s obalem z vlastnoručně vyrobeného papíru.
„Určitě měly některé děti také předsudky, a ty se nedají úplně odbourat během pěti dní. S tím
by se muselo začít vlastně už mnohem dřív.“
Z dopisů a krátkých článků dětí pak byla sestavena kronika společných aktivit, ve které se
lze např. dočíst, že ve středu české a německé děti řešily zvířátkový kvíz, který mohly rozluštit, jen když si vzájemně pomáhaly.
Ökologische Bildungsstätte Burg Hohenberg – Ekologické vzdělávací středisko na hradě
Hohenbergu – nabízí školám a skupinám dětí, které jsou ubytovány ve zdejší škole v přírodě,
rozmanitý pedagogický program zaměřený na životního prostředí. Děti tu mohou podniknout
„Cestu do středověku“, vydat se v noci samy do lesa v tematickém programu „Světlo a tma“
nebo „Létat rukama a vidět ušima“.
Od roku 2001 se uskutečnilo více než 10 týdenních pobytů českých a německých tříd. Pro
rok 2004 je plánováno dalších pět týdenních pobytů a jedna česko-německá divadelní dílna
Dramaticko-pedagogického centra DAS EI v Norimberku.
Česko-německých projektových dnů se mohou účastnit školní skupiny od 2. třídy. Ekologické
vzdělávací středisko na hradě Hohenbergu zve cíleně české a německé třídy, které spolu
dosud nespolupracovaly, k navázání nového přátelství.
Společný pobyt ve škole v přírodě je často ale také vyvrcholením dosavadních kontaktů a
završením dřívějších společných akcí.
Žáci ZŠ Mariánské Lázně, Komenského ulice a VS Vilseck se vzájemně navštěvují od
čtvrté resp. třetí třídy. Jejich setkání pak vrcholí v páté a čtvrté třídě společným pobytem ve
škole v přírodě.
Děti ze ZŠ Tachov, Hornická ulice a VS Plössberg se již od 1. třídy setkávají při různých
příležitostech, jako jsou sportovní závody a soutěže v kreslení. Děti ze 6. tříd pojedou letos
v červnu poprvé po několikaletých kontaktech společně do Trhanova.
Pobyt připravily obě školy spolu s pracovnicí projektu Teamsprint, který nabízí Sdružení škol
v přírodě Dolního Bavorska a Horní Falce (Schullandheimwerk Niederbayern/Oberpfalz) a
Sdružení škol v přírodě Horních Franků (Schullandheimwerk Oberfranken). Teamsprint pomáhá školám s přípravou a realizací pobytů ve školách v přírodě, připravuje s nimi program
a doprovází je během pobytu. Program je koncipován tak, aby pomáhal žákům s volbou budoucího povolání, a je proto zaměřen na žáky od páté třídy.
Mnohé pobyty českých a německých tříd ve školách v přírodě doprovází spolupracovnice a
spolupracovníci Bavorské akademie pro pedagogiku škol v přírodě – Bayerische Akademie
für Schullandheimpädagogik (BASP). Příručky „Vertrauen überwindet Grenzen. Bayerisch-tschechische Begegnungen im Schullandheim“ (Důvěra překonává hranice. Českobavorská setkání ve školách v přírodě, 3 svazky a CD ROM), které vydala BASP v roce
2001, podávají všestranné a podrobné informace a rady k přípravě a realizaci společného
pobytu českých a německých tříd ve škole v přírodě. Šíře informací sahá od pedagogické
25
metodiky přes praktické tipy k organizaci projektu až po příklady uskutečněných projektů a
návrhy programu pro vyvážená setkání.11
Společný týden na horách spolu každoročně tráví také děti z 6. MŠ v Hrádku nad Nisou,
Liberecká ul. a mateřské školy „Knirpshausen“ v Žitavě/Zittau. Šestidenního pobytu se
každý rok účastní více než 50 českých a německých dětí: bez rodičů, v doprovodu učitelek a
dalších pracovnic. Ředitelky obou zařízení připravují pobyt samy a zvou i děti, které se dosud neúčastnily pravidelných setkávání dětí z obou školek (viz kap. 2.2).
11
Publikace lze objednat e-mailem na adrese: [email protected], [email protected] a [email protected].
Na webových stránkách Bavorských škol v přírodě (Bayerisches Schullandheimwerk – BSHW) na
adrese www.bshw.de jsou k nahlédnutí informace o školách v přírodě v Bavorsku, mimo jiné i
v blízkosti českých hranic.
26
6 VOLNOČASOVÉ AKTIVITY
Seznam různých partnerských kontaktů a akcí pro věkově různorodé skupiny by byl velmi
dlouhý, v příhraničních regionech našla autorka desítky odkazů na podobná setkání. V následujícím je jmenováno pět projektů, které jsou cíleně zaměřeny na děti do 12ti let.
6.1 Model: Česko-německá fotbalová škola
Fotbalová škola Františkovy Lázně – Hof
Česko-německá fotbalová škola fotbalových klubů ve Františkových Lázních a v Hofu je
nejintenzivnější a nejvyváženější česko-německý volnočasový projekt pro děti.
V česko-německé fotbalové škole se chlapci z obou zemí po několik let každý týden
setkávají při společném tréninku. Přihlásit se je možné v 9ti až 10ti letech – tedy ve věku, kdy
jsou děti obzvlášť vnímavé a otevřené novým kontaktům.
Kromě fotbalového tréninku jsou dětem zprostředkovány také základní znalosti řeči sousední
země. Jazykové znalosti získané při výuce pak mohou děti uplatnit v kontaktu s jinak mluvícími spoluhráči a trenéry.
Dvakrát ročně se střídavě v Čechách a v Německu koná několikadenní soustředění. Malí
fotbalisté tak poznávají sousední zemi a zvykají si na cizojazyčné prostředí.
Česko-německá fotbalová škola je společným projektem FC Bayern Hof a FC Františkovy
Lázně. Projekt podporuje Česko-německé informační a dokumentační centrum pro regionální spolupráci – IDOR v Marktredwitzu (www.idor.org) zosobněné Geraldem Prellem.
27
6.2 Model: Česko-německý letní tábor
Gaisthal Junior
V Gaisthalu se od roku 2002 každoročně sjíždějí německé a české děti ve věku 8–12 let na
týdenní letní tábor. Na oplátku jezdí každý rok německé děti na tábor do Sedlic u Písku.
Minulý rok se v Gaisthalu proměnilo více než 50 dětí v rodinu cirkusáků Gaisthalini. Program
byl pestrý a zábavný. Každé ráno se děti účastnili malého jazykového kurzu, při kterém se
pomocí her a písniček naučily pár nových slovíček. Jednotlivé části programu připravují vždy
společně jeden německý a jeden český hlavní vedoucí. Vedení tábora a také tým kuchařů a
kuchařek je česko-německý. Všichni vedoucí se v průběhu roku několikrát scházejí k přípravám a hodnocením.
Organizátory projektu jsou Sudetoněmecká mládež Dolního Bavorska/Horní Falce – Sudetendeutsche Jugend Niederbayern/Oberpfalz, Řezno/Regensburg a Sojka – spolek mladých,
Brno.
6.3 Model: Zábavný den pro sociálně potřebné děti
V roce 2001 uspořádal Úřad pro mládež při Úřadu zemského rady v okrese Vogtland pod
názvem „Euroregion Egrensis – svět zážitků. Cesta do minulosti a do země snů“ zábavný
den pro 120 českých a německých dětí ve věku od 6ti do 14ti let. Zábavný den se konal
v Zábavním centru Plohn u Lengenfeldu. Pozváno bylo mimo jiné asi 40 dětí z dětských
domovů v Mariánských Lázních a v Chebu a 15 dětí z dětského domova v Reichenbachu.
Účast dalších dětí ze sociálně slabých rodin vogtlandského regionu zprostředkovalo
Sociálně-pedagogické centrum pro rodinu – Sozialpädagogische Familienstätte (SPFH).
6.4 Model: Každoroční akce pro děti z regionu
Euroregion Elbe/Labe pořádá již 10 let každoročně dětskou olympiádu. Sportovních závodů
se účastní vždy asi 1000 německých a českých dětí a jejich trenéři. Původně se olympiády
směly účastnit děti do 15ti let, v roce 2002 byla věková hranice snížena na 13 let. Místo
konání bývá vždy jednou v Německu, poté zase v Čechách. Dětská olympiáda již v tomto
regionu patří mezi tradiční akce.
6.5 Model: Pravidelná společná vystoupení
Karamelky Žatec a Bläserkids Thum
Mažoretky ZUŠ Cheb a Piccolos Bernsdorf
Dětský orchestr „Bläserkids“ při Mládežnickém dechovém orchestru města Thum a dětský
orchestr „Piccolos“ z Bernsdorfu při jejich vystoupeních doprovází mažoretky „Karamelky“
z Žatce a mažoretky ze Základní umělecké školy v Chebu.
Německým hudebníkům je asi 9 až 15 let, českým mažoretkám mezi 9-ti až 12-ti lety. Malí
muzikanti a tanečnice se 4x až 8x ročně sjíždějí ke společným vystoupením. Předtím několik
měsíců pilně cvičí, aby pak publiku společně předvedli jen to nejlepší.
28
7 VÝUKA CIZÍHO JAZYKA U DĚTÍ V RANÉM VĚKU
Ideální věk pro výuku cizího jazyka začíná již ve třetím roce života.
Příklady úspěšné dvojjazyčné výchovy lze najít na německo-francouzské hranici – nejen, ale
i v případě nositelů „Evropské jazykové ceny 2003“.12 Soutěž byla založena Evropskou
komisí a vypisuje ji Konference ministrů kultury (Kultusministerkonferenz, KMK) a Centrála
pro pedagogické výměny (Pädagogischer Austauschdienst, PAD). V roce 2003 bylo tématem
soutěže „Rané osvojování cizího jazyka“. V Německu bylo ze 73 přihlášených oceněno 15
projektů. Oceněn byl jen jeden česko-německý projekt, a to již zmíněná spolupráce mezi
školami F.-A.-W.-Diensterweg-Grundschule v Pirně – Copitzu a Lingua Universal v Litoměřicích (srov. kap. 4.3). Většina cen putovala na francouzsko-německé pomezí.
7.1 Výuka češtiny v mateřských školách a na 1. stupni základních škol
Na německém knižním trhu není v současnosti v přehledu objednatelných knih zastoupena
žádná učebnice češtiny pro děti.
Všichni dotázaní učitelé a učitelky češtiny jako cizího jazyka uvedli, že si didaktické pomůcky
a pracovní sešity sestavují sami. Metodicky lze eventuálně vycházet z dostupných učebnic
pro ranou výuku jiného cizího jazyka, např. angličtiny či francouzštiny. Ve většině situací
musí ale učitel či učitelka během výuky prokázat vlastní kreativitu a schopnost improvizace.
Seminář s workshopy k výměně zkušeností mezi učiteli a učitelkami češtiny z mateřských a
event. základních škol by uvítala většina dotázaných pedagogů.
Dětem a rodičům by měla být k dispozici učebnice, nebo alespoň pracovní sešit „na doma“,
aby se práce s cizím jazykem rozšířila i mimo školky a školy do domácího prostředí dítěte.
Při výuce jazyků v mateřských školách se pracuje především s písněmi a tanečky, s rytmem
a pohybem. Pro tento účel jsou často přejímány dětské písně, které se sice zpívají v českých
školkách, nejsou ale bezpodmínečně vhodné pro výuku češtiny jako cizího jazyka. Použité
výrazy a gramatické tvary jsou pro děti často nesrozumitelné a děti je pak nemohou použít
v běžném životě. Úvod do fonetiky a rytmu řeči se tím sice zajistí, ale přínos pro získávání
dalších jazykových znalostí je spíše nedostatečný.
12
Na internetové adrese www.kmk.org/pad/sprachensiegel2003.htm je ke stažení soubor s kontaktními adresami a informacemi o oceněných projektech.
29
V tomto ohledu by mělo být zajištěno odborné pedagogické poradenství na téma rané výuky
cizího jazyka. Možnost dalšího vzdělávání by uvítali učitelé obou jazyků – češtiny i němčiny –
i u již úspěšně probíhajících česko-německých projektů. Šance dětí z mateřských a základních škol naučit se cizí jazyk již v útlém věku by se tím výrazně zvýšily.
7.2 Němčina jako cizí jazyk
Nositelem Evropské jazykové ceny za rok 2003 se stal také Goethe-Institut v Mnichově díky
projektu „Integrovaná profesionalizace učitelů a učitelek základních škol ve výuce němčiny
jako cizího jazyka“. Jedná se o vývoj jazykových kurzů němčiny pro učitele základních škol
včetně koncepce pro odpovídající další vzdělávání. Materiál se používá v kurzech v různých
evropských zemích, zvláště ve střední a východní Evropě. Zájemcům je k dispozici i na
internetové stránce www.goethe.de/lehrererzaehlen. Na adrese www.goethe.de lze najít také
časopis „Primar“ o pedagogice na 1. stupni základních škol. Tematické sešity nabízejí praktické podněty a pokyny pro výuku a představují nové teoretické poznatky z oblasti 1. stupně
základních škol.
V Čechách je výuka němčiny jako cizího jazyka spolu s výukou angličtiny velmi rozšířená.
Vyučuje se na většině základních škol. Výuka začíná většinou v páté třídě, v některých
školách už ve třetí třídě. Také mateřské školy postupně zavádí výuku cizího jazyka, v příhraničních oblastech Západních, Severních a Jižních Čech většinou němčiny.
Němčinu jako cizí jazyk vyučují v Čechách mimo jiné také učitelé Akademie
J. A. Komenského (v mnohých městech ČR nabízí různé kurzy pro děti i dospělé). Například
v Liberci vypisuje tamní Akademie J. A. Komenského i jazykové kurzy pro mateřské a
základní školy. Spolu s autory Yvonou Androvou a Zdeňkem Stehlíkem vydala Akademie
J. A. Komenského v Praze 8 doposud ojedinělý výukový materiál pro vyučování němčiny
v mateřských školách. Praktická taštička ve formátu A4 nazvaná „První kroky v němčině“
obsahovala učebnici, metodický úvod a pracovní sešity na kreslení, skládání a hraní. Taška
byla určena předškolním dětem, v druhém pololetí první třídy pak mohla výuka pokračovat
učebnicí „Němčina pro děti. Hraj si a uč se německy“. – Vydavatel František Ševeček
z Akademie J. A. Komenského může momentálně bohužel jen informovat o tom, že veškeré
skladové zásoby byly zničeny při záplavách. Nové vydání se zatím z časových a finančních
důvodů neplánuje.
Učebnice němčiny pro mladší i starší děti školního věku jsou na českém knižním trhu
poměrně dobře zastoupeny (viz např. www.infoa.biz). Oblíbené jsou rovněž tematické českoněmecké obrázkové slovníky ve formě pexesa.
30
8 KDE ZÍSKAT FINANČNÍ PODPORU?
Prostřednictvím Fondu malých projektů lze získat finanční podporu Evropské unie v rámci
programů Interreg III a Phare CBC i na projekty pro děti (bez věkového omezení). Dosud se
ale na sekretariátech euroregionů a u českých Regionálních rozvojových agentur sešlo jen
několik žádostí od mateřských škol. Účastníci projektů na toto téma uvedli, že zpracování
žádosti trvá dlouho, k zamítnutí žádosti dochází bez udání důvodu a nutné předfinancování
projektu není ze strany žadatele často možné. Z prostředků Evropské unie je nicméně spolufinancováno mnoho projektů pro děti a mládež, většinou ale pro děti starší 12ti let.
Od května 2004 se budou přes Regionální rozvojové agentury ve všech pěti euroregionech
podávat žádosti o finanční podporu projektů z prostředků EU v rámci tzv. Dispozičního
fondu. Možnosti podpory budou odpovídat dosavadnímu programu Interreg III. Minimální
udělená částka bude jako doposud ve výši 1000.- €. Vlastní podíl žadatele na financování
projektu bude zvýšen na 30 %, což je ve srovnání s dosavadními 10ti % největší očekávaná
změna.13 Na německé straně bude možno i nadále podávat žádosti o finanční prostředky
z programu Interreg III prostřednictvím sekretariátů jednotlivých euroregionů.
Žádost o finanční příspěvek na česko-německá setkání lze bez ohledu na věk účastníků
podávat i u Česko-německého fondu budoucnosti v Praze. Mezi žádostmi ale doposud
rovněž nebyly vpodstatě žádné projekty určené dětem do 12ti let, mladým rodinám nebo
pedagogickým pracovníkům z mateřských či základních škol.
Informační centrum neziskových organizací (ICN) v Praze přijímá a posuzuje žádosti
o příspěvek z fondu Nadace Roberta Bosche určeného k podpoře spolupráce mezi českými
a německými městy a obcemi.
Česká a německá školní i předškolní zařízení často získávají finanční podporu od svých
obcí, i když třeba jen v nízké míře – např. na výdaje za dopravu. Peníze většinou pocházejí
z prostředků na vzdělání nebo částečně z prostředů určených na výdaje v rámci partnerství
obce či města.
Na další vzdělávání pedagogických pracovníků lze o finanční podporu z programu
Comenius žádat u Národní agentury programu Socrates v Praze. Toto platí rovněž pro
vzdělávací programy pro učitelky z mateřských škol, zatím ale nebyla žádná taková žádost
podána. Program Lingua podporuje projekty zaměřené na výuku cizích jazyků: zajištění
učebního materiálu, pobyty jazykových asistentů, dvoustranná spolupráce škol ve vzdělávání, další vzdělávání učitelů cizího jazyka aj.
Nadnárodní projekty pro pedagogické pracovníky, kteří ještě studují, mohou být financovány
z prostředků programu Leonardo da Vinci.
Pädagogischer Austauschdienst (Centrála pro pedagogické výměny) disponuje prostředky
Ministerstva zahraničních věcí na podporu česko-německých partnerství mezi školami. PAD
podporuje vzájemná setkání skupin žáků, přičemž minimální délka setkání musí být zpravidla
10 dní, v jednotlivých případech eventuálně méně. České děti musí mít alespoň základní
znalosti němčiny a během návštěvy Německa by měly být zapojeny do života partnerské
školy i rodiny, u které bydlí. Možnost finanční podpory není nikterak věkově omezena.
Žádosti o příspěvek na pobyt skupin českých školáků na německých partnerských školách
mohou podávat německé školy služební cestou na PAD.
Tandem v Řezně/Regensburgu podporuje v rámci programu „Učíme se navzájem ...“
hospitace mladých českých učitelek (od 18ti do 30ti let) v německých zařízeních. Hospitantka musí mít dobré znalosti němčiny a musí být v místě hospitace aktivně zapojena do pedagogické činnosti. Hospitace musí trvat minimálně 7 dní. Prostředky jsou vyhrazeny v rámci
13
Stav: duben 2004, zdrof: RRA Šumava, Stachy.
31
Spolkového programu pro děti a mládež (Kinder- und Jugendplan des Bundes, KJP) a může
o ně žádat zařízení, ve kterém bude hospitace probíhat.
Tandem v Plzni přijímá žádosti o stipendia na účast českých pedagogů na seminářích a
kurzech v Německu. Seminář musí být pořádány jedním ze státem uznaných vzdělávacích
zařízení a týkat se práce s mládeží v širším slova smyslu.
Obsáhlé a aktuální informace o různých možnostech podpory v oblasti česko-německé práce
s mládeží a dětmi shrnul Tandem v rozsáhlé příručce „Česko-německá setkání. Příručka
pro školy a sdružení dětí a mládeže“ (Tandem Řezno/Regensburg, 2003). Na internetových stránkách Tandemu Plzeň na adrese http://tandem.adam.cz a na internetových
stránkách Tandemu v Řezně na adrese www.tandem-org.de jsou vždy zveřejňovány ty nejaktuálnější informace k česko-německým výměnám mládeže.
32
9 PŘEKÁŽKY NA CESTĚ ZA HRANICE
Přeshraničních výměn se mohou děti účastnit buď v doprovodu rodičů, kteří je mají zapsány
v pase, nebo musí mít svůj vlastní pas s fotografií.
Rodiče by proto měli být o plánované cestě informováni v dostatečném předstihu, aby účast
dítěte neztroskotala na formalitách. Organizátoři jednorázových projektů se někdy potýkají
s problémem, že ne všichni rodiče jsou ochotni nechat svému dítěti vystavit pas. U delších a
pravidelně se opakujících projektů tento problém nenastal.
9.1 Zdanění mezinárodní autobusové přepravy osob
Od října 2003 do dubna 2004 museli zahraniční autobusoví dopravci při vstupu do České
republiky zaplatit daň (DPH) za přepravu osob v rámci příležitostné autobusové přepravy.
Zákonná úprava odpovídala znění staršího německého zákona o zdanění mezinárodní
přepravy osob, ale s jedním podstatným rozdílem: zatímco v Německu se daň vypočítává na
osobu a ujeté kilometry, byla daň v Česku určena bez ohledu na vzdálenost sazbou
50,- Kč / osobu, což odpovídalo německé dani za jízdu delší než 200 km. Daň sice na
hranicích zaplatil autobusový přepravce, v konečném efektu se však promítla do ceny za
dopravu hrazenou objednavatelem. Příhraničním výměnám by tak hrozilo značné finanční
zatížení, protože setkání jsou zde díky malým vzdálenostem kratší a častější, než jak je tomu
u vzdálenějších partnerských škol a školek. 14
Od 1. května 2004 platí novela zákona o DPH, která zdanění či jiný poplatek za dopravu
osob na území ČR pro zahraniční dopravce vůbec neřeší. Zahraniční dopravci tedy nemají
v současné době tuto přepravu zdaněnu. Otázka případného zdanění je otevřená. Vzhledem
k režimu na hranicích, kde nejsou celní pracoviště, by zřejmě musel být zaveden podobný
systém jako Německu, tj. povinnost registrace na určeném finančním úřadě.15
Čeští autobusoví dopravci se od 1. května 2004 musí v Německu k dani z obratu u přepravy
osob povinně registrovat a přiznávat u příslušného finančního úřadu (Finanzamt ChemnitzSüd). Daňová sazba činí u příležitostné přepravy 16 % a vypočítává se z podílu ceny jízdy
připadajícího poměrně na část trasy ujeté v Německu.
Výjimky ze zdanění odpovídají v Německu i po 1. květnu 2004 dřívější úpravě zákona: daň
není třeba platit v případech, kdy škola, spolek či organizace jede vlastním autobusem, na
vlastní náklady nebo není-li doprava zpoplatněna. – Bližší informace jsou k dispozici na
internetových stránkách Tandemu Regensburg na adrese www.tandem-org.de.
9.2 Překročení státní hranice autobusem
Při vjezdu obsazeného autobusu by měl být seznam účastníků zájezdu předložen k orazítkování a opětovně předložen ke kontrole při výjezdu prázdného autobusu. Autobus se pak
smí vrátit prázdný a vyzvednout skupinu, kterou při svém prvně jmenovaném překročení
hranic přivezl.
Dotázané mateřské školy si většinou pro krátké jízdy najímají mikrobusy (pro max. 8 osob
plus řidiče), na které se výše uvedená opatření a zdanění nevztahují.
14
Informace o zmíněné dani v dubnu 2004 získala a poznámkami opatřila praktikantka Tandemu
Regensburg Michaela Přílepková.
15
Informace o zmíněné novele a jejím dopadu na zdanění mezinárodní přepravy osob získala
v květnu 2004 Eva Tomková z Tandemu Plzeň od paní Jaroslavy Černé a pana Vladimíra Kydlíčka
ze Sdružení automobilových přepravců ČESMAD Bohemia (viz www.prodopravce.cz).
33
10 POTŘEBNÁ PODPORA
10.1 Semináře a další vzdělávání
Kromě obou již zmíněných projektů – „Česko-bavorských výměn v oblasti předškolní
výchovy“ v Chebu a Hofu a dílny PONTES „Pedagogové řeči sousedů“ ve Zhořelci nemají
pedagogové žádnou další možnost přeshraniční výměny zkušeností.
Dotázané vychovatelky a učitelky by ale právě tuto možnost uvítaly. Stávající projekty,
zvláště v oblasti mateřských škol, jsou vysloveně ojedinělé a účastnice projektu mají enormní
potřebu vyměnit si zkušenosti se svými kolegyněmi a popřípadě se dále vzdělávat.
Zatímco partnerské kontakty mezi aktéry v příhraničních oblastech jsou většinou dány
regionálně, měla by výměna zkušeností probíhat pokud možno bez ohledu na hranice
jednotlivých regionů. Účastníce by si tak mohli vyměnit zkušenosti z projektů, které si sice
nejsou blízké geograficky, zato ale tematicky a metodicky.
Semináře by podle oslovených učitelek musely být zaměřené především na praxi, tzn. na
hry, písničky, vyučovací materiál a didaktické pomůcky, které by obohatili každodenní práci
zúčastněných učitelek. „Muselo by nám to k něčemu být!“, odpověděla ředitelka jedné mateřské školy na otázku, zda by se ona nebo její spolupracovnice zúčastnily takového semináře.
Výměna zkušeností by každopádně mohla vyřešit dva problémy, na kterých se účastníci
projektů v oblasti předškolní výchovy shodují: jednak by si zúčastněné učitelky mohly
porovnat a případně vyměnit své učební pomůcky a pracovní listynapř. k výuce češtiny. A za
druhé by už ředitelky a učitelky z česko-německých mateřských škol neměly pocit, že jsou se
svým projektem široko daleko samy, jak to vyslovily téměř ve všech rozhovorech.
Účastníci semináře by měli pracovat se zhruba stejně starými dětmi a mít podobné cíle
(jazyková výuka, vzájemné návštěvy, společné denní či týdenní pobyty, společné vyučování,
pobyty ve škole v přírodě apod.).
Nedostává se také seminářů na téma jako je interkulturní setkávání, jazyková výuka v oblasti
mateřských a základních škol, dvojjazyčnost u dětí, bilinguální výchova apod.
V neposlední řadě by dotazované respondentky uvítaly informace k praktickým záležitostem,
jako jsou možnosti finanční podpory a celní formality, změny po vstupu ČR do EU apod.
10.2 Hospitace
V oblasti předškolního vzdělávání se hospitace dosud uskutečňovaly pouze v rámci projektu
„Česko-bavorská výměna v oblasti mateřských škol“ Ekoregionu Egrensis.
O hospitace by měly učitelky zájem, pokud by se konaly v přijatelném časovém rozmezí16 a
pokud by prokazatelně přispěly k jejich pedagogické práci.
Hostící zařízení by se mělo pečlivě vybrat a měla by být předem vyjasněna očekávání obou
zúčastněných stran. Hostící zařízení z pobytu hospitantky profituje, pokud dojde k vzájemné
výměně zkušeností. Při výběru zařízení by se tedy mělo přihlížet jak k zájmům hospitantky,
tak k zájmům hostícího zařízení. Pracovníci hostícího zařízení by navíc mohli být motivováni
vlastní možností hospitací a dalšího vzdělávání. U přeshraničních projektů je žádoucí hospitace v obou zúčastněných zařízeních.
16
Ideální délka hospitace se u dotázaných respondentek velmi liší. Zatímco některé učitelky by se
rády vyhnuly delší časové zátěži, měly by jiné naopak zájem o delší hospitace, aby lépe poznaly
metody práce v daném zařízení. Jeden den je údajně rozhodně málo, mělo by se jednat minimálně
o týden.
34
V případě hospitací spočívá potřeba podpory hlavně ve zprostředkování a poradenství při
volbě zařízení, v přípravné fázi, v podpoře před hospitací i v jejím průběhu a v neposlední
řadě v podpoře finanční.
10.3 Jazykové kurzy pro učitelky v mateřských a základních školách
Oslovené učitelky by rády navštěvovaly jazykové kurzy zaměřené speciálně na jejich
pracovní prostředí – na mateřské školy a na 1. stupeň základních škol. Při setkáních by
mohly díky lepším jazykovým znalostem lépe pracovat s česko-německými skupinami dětí a
navíc by mohly jít samy dětem příkladem.
10.4 Finanční podpora
Finanční podpora je nutná především u nákladů na dopravu. Ty sice nejsou u malých
vzdáleností příliš vysoké, částečně ale ovlivňují frekvenci návštěv. Zvláště v případě pravidelného společného vyučování je nutné dostatečné pokrytí nákladů na dopravu.
Často byla zmíněna i potřeba finanční podpory u nákladů na materiál pro společné
vyučování či jazykovou výuku. U některých akcí je rovněž třeba zaplatit honorář lidem, kteří
projekt odborně či jazykově doprovází.
Společné několikadenní pobyty (např. ve škole v přírodě) s sebou nesou hlavně náklady na
ubytování a stravování. Tyto náklady lze jen zčásti přenést na žáky a jejich rodiče. Žádaná
by byla rovněž podpora realizačního týmu před společným pobytem dětí a v jeho průběhu.
10.5 Podpora setkávání rodin s malými dětmi
Snaha najít projekty týkající se setkávání mladých rodin s dětmi, kde rodiče nejsou starší 26ti
let, zůstala bez výsledku. Na takováto setkání je v současnosti možné čerpat přes Tandem
v Řezně prostředky ze Spolkového programu pro děti a mládež (Kinder- und Jugendplan des
Bundes). Jenže rodiče malých dětí jsou dnes u nás stejně jako v Německu většinou starší.
Jejich průměrný věk závisí na výši dosaženého vzdělání (tzn. např. i na jazykových znalostech), takže právě potenciální účastníci nových projektů nemohou tyto prostředky využít.
35
V rozhovorech s účastníky příhraničních česko-německých projektů zaznělo opakovaně pevné přesvědčení, že podpora setkávání rodin s malými dětmi je v zásadě velmi smysluplná.17
Podpora by se ale musela odvíjet od věku dětí, nikoli od věku rodičů.
Právě v příhraničních oblastech jsou předsudky vůči „cizím“ sousedům živeny problematickou situací u hranic. Vyvážené setkávání malých dětí a jejich rodičů z Česka a Německa by
rodiny sblížilo a pomohlo jim poznat běžný den v zemi svých sousedů dříve, než se předsudky rodičů přenesou i na děti.18
17
Např. Ekologické vzdělávací středisko na hradě Hohenbergu by chtělo pořádat setkání pro
německé a české rodiče a děti, které se doposud téměř nebo vůbec neznali. Vedoucí střediska
Andreas Kunz je přesvědčen, že zájem ze strany rodičů by byl velký. Pracovníci střediska navíc
mají dostatek zkušeností v práci s malými dětmi, rodinami a česko-německými skupinami. Plánování vázne na nedostatku finančních prostředků, protože právě ty české rodiny, které dosud nemají
v Německu žádné kontakty, by si několikadenní pobyt v německém ubytovacím zařízení bez
finanční podpory většinou nemohly dovolit.
18
Viz výsledky pracovní skupiny „Výměnné projekty pro věkovou skupinu 0–10 let“ v rámci Českoněmeckého setkání odborníků „Výměny školáků a mládeže v příhraničních oblastech“ v Haus
Silberbach v Selbu / Horní Franky 24.–26.6.2002 (pořadatel: Tandem Řezno/Regensburg a Mládež
pro Evropu).
36
11 POTENCIÁLNÍ KOOPERAČNÍ PARTNEŘI
Za vzdělávání učitelek mateřských škol zodpovídají v České republice střední pedagogické
školy. Učitelky v mateřských školách tedy mají v Česku minimálně středoškolské vzdělání
s maturitou. Studium je rozloženo do čtyř let a kromě širokého pedagogického vzdělání zahrnuje také hospitace a odborné praxe. Navíc existuje možnost dalšího studia na vyšší odborné škole nebo na pedagogické fakultě některé z univerzit.
V Německu absolvují vychovatelky zpravidla dvouleté učiliště a pak minimálně rok sbírají
praktické zkušenosti v některé školce. Následně se mohou rozhodnout, zda chtějí absolvovat
další dvouleté studium na odborné akademii.19 Vzdělání pedagogických pracovnic mateřských škol je v Česku každopádně vyšší než v Německu.
Vzájemná kooperace odborných škol a jejich spolupráce se školkami by byla zřejmě smysluplná. Společné semináře a možnosti výměny už během studia resp. vzdělávacího procesu
by mohly budoucí učitelky mateřských škol podnítit k absolvování praktika nebo k přeshraniční spolupráci na jejich budoucím pracovišti.
Co se týče vzdělávání učitelů v oblasti základních škol stejně jako výzkumu a dalšího
vzdělávání v oblasti mateřských a základních škol, mohly by být za účelem spolupráce
osloveny německé i české vysoké školy a pedagogické fakulty blízké příhraničním regionům.
Podnět k výzkumnému projektu daly učitelky z mateřských škol na česko-německo-polském
trojmezí spolu s prof. dr. Norbertem Störmerem z Institutu dalšího vzdělávání při Vysoké
škole v Žitavě/Zittau a Zhořelci/Görlitz. Výzkum se měl zabývat výukou jazyků v mateřských
školách, nebyl však zřejmě dosud realizován.
Na německo-francouzském pomezí vede prof. dr. Norbert Huppertz20 pracovní skupinu
„Bilinguální vzdělání – francouzština v mateřských školách“ při Pedagogickém institutu II
Vysoké školy pedagogické ve Freiburgu. Vznikající spolupráce při výuce francouzštiny jako
cizího jazyka a zprostředkování kontaktů s kulturou sousedů v předškolním věku byla rovněž
vyznamenána „Evropskou jazykovou cenou 2003“.
Při Německém institutu pro mládež (Deutsches Jugendinstitut) v Mnichově existuje od
podzimu 2003 výzkumný projekt „Znalost jazyka jako klíčová dovednost“, který se zabývá
dvojjazyčnou výchovou v mateřských školách.21
Eventuální kooperaci by bylo třeba konzultovat s Centrálou pro pedagogické výměny –
Pädagogischer Austauschdienst. V oblasti výuky němčiny jako cizího jazyka je třeba ocenit
zkušenosti již zmiňovaného Goethe-Institutu.
Možným kooperačním partnerem pro přípravu seminářů a dalšího vzdělávání pro učitelky a
učitele mateřských a základních škol jsou v České republice zřejmě i Pedagogická centra.
Pedagogické centrum v Karlových Varech např. vydává časopis „Zadáno pro mateřské
školy“.
Semináře zaměřené na přípravu česko-německých setkání ve školách v přírodě by mohly
být nabízeny ve spolupráci s Bavorskou akademií pro pedagogiku škol v přírodě v rámci projektu „Důvěra překoná hranice“.
19
Absolventka učiliště je v němčině nazývána „Kinderpflegerin“ nebo také „Kindergärtnerin“ (dětská
pečovatelka) narozdíl od absolventky odborné akademie, která je nazývána „Erzieherin“
(vychovatelka).
20
Huppertz, Norbert: „Französisch so früh? – Bilinguale Bildung im Kindergarten.“ Element –
Freiburger Schriften zur Elementarpädagogik, sv. 3, Oberried bei Freiburg i Br., PAIS Verlag 2002
21
K informacím o projektu viz www.dji.de. Na stránce http://cgi.dji.de/bibs/DJI_SprachfoerderTagg.pdf
je navíc rozsáhlá dokumentace k sympoziu o jazykovém vzdělávání dětí vyrůstajících ve
vícejazyčném prostředí.
37
12 ZÁVĚR
Provedený průzkum ukázal, že pedagogové příhraničních mateřských a základních škol, kteří se účastní česko-německých projektů a akcí, by uvítali silnější podporu a lepší možnosti
výměny zkušeností formou seminářů, hospitací a dalšího vzdělávání.
Zařízení, která chtějí navázat nové partnerské kontakty za hranicemi, se často cítí
osamocena a potřebují zprostředkování kontaktů, poradenství, odbornou a finanční podporu.
Lepší informovanost o stávajících projektech v oblasti školní a předškolní výchovy i za
hranicemi daného regionu by jistě inspirovala další školní i mimoškolní zařízení k navázání
partnerských kontaktů či vytvoření nových společných projektů. Tato zpráva je prvním příspěvkem k lepší informovanosti o projektech základních a mateřských škol v českých a německých příhraničních regionech.
Z informací o zmíněných projektech vyplývá, kde jsou šance a rizika příhraničních setkání
dětí do 12ti let a příslušných pedagogů. Projekty, které byly v této zprávě představeny, jasně
ukazují, že pravidelná a intenzivní setkání českých a německých dětí v mateřských školách a
na prvním stupni základních škol jsou možná a že jsou důležitým krokem pro další rozvoj
příhraničních regionů.
38
Radka Bonacková
Nové cesty v příhraniční spolupráci.
a pro pedagogické pracovníky mateřských
Neue Wege in der grenznahen Zusammenarbeit.
Regensburg – Plzeň, duben 2004
Německý originál vydal Dr. Carsten Lenk
Tandem – Koordinierungszentrum
Maximilianstr. 7
D – 93047 Regensburg
tel.: 0049 / (0)941 / 58557-0
fax: 0049 / (0)941 / 58557-22
e-mail: [email protected]
www.tandem-org.de
Vydání německého originálu finančně podpořilo
Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež.
Český překlad vydal Ing. Jan Lontschar
Tandem – Koordinační centrum
Sedláckova 31
CZ – 306 14 Plzeň
tel.: 00420 / 377 634 755
fax: 00420 / 377 634 752
http://tandem.adam.cz
Překlad do češtiny zajistil s podporou autorky Tandem Plzeň.
Grafickou úpravu provedla Radka Bonacková.
Koordinační centrum česko-německých výměn mládeže TANDEM
Koordinierungszentrum deutsch-tschechischer Jugendaustausch
Sedláckova 31, CZ – 306 14 Plzeň,
tel.: +420 / 377 634 755, fax: +420 / 377 634 752
e-mail: [email protected], http://tandem.adam.cz
TANDEM – co je to?
Tandem …
… znamená nejen výměny české a německé mládeže, ale i všeobecnou česko-německou
spolupráci mladých lidí,
… podporuje učitele a pracovníky s mládeží, kteří mají zájem o kontakty se sousední zemí,
… podněcuje výměnné projekty a napomáhá zainteresovaným institucím (školám,
sdružením, mládežnickým iniciativám či jiným organizacím) při prohlubování a
zprostředkovávání kontaktů,
… poskytuje poradenské služby a podporuje instituce a organizace, které realizují českoněmecké výměny mladých lidí,
… má celorepublikovou působnost.
Co Tandem nabízí?
Informace a poradenství
Při česko-německé spolupráci je třeba často vyjasnit spoustu otázek. Často se již při
přípravě česko-německého setkání objeví různé nejasnosti – právní, organizační, obsahové,
metodické apod. Tandem se snaží pomoci ze všech sil – rozesílá informace týkající se sousední země, možností financování projektů, struktury práce s mládeží, nabízí poradenství při
sestavování projektů apod. Tyto informace vám rádi ... na požádání zašleme nebo je možné
nalézt je na internetových stránkách Tandemu, které jsou pravidelně aktualizovány. Obě
kanceláře Tandemu vydávají a pravidelně e-mailem rozesílají své informační bulletiny
s aktualitami z oblasti česko-německé spolupráce (Tandem info na české straně a TandemKurier na německé straně).
Zprostředkování kontaktů a partnerských organizací
Tandem nabízí pomoc, pokud hledáte partnerskou organizaci v sousední zemi. S pomocí
internetové interaktivní partnerské burzy můžete najít odpovídajícího partnera pro spolupráci
nebo zveřejnit svou nabídku. K dispozici jsou Vám i naši „kontaktíci“, tj. spolupracovníci zodpovědní za přímé zprostředkování vhodných kontaktů Tandem také pořádá partnerské burzy, na kterých můžete navázat osobní kontakty.
Další vzdělávání
Tandem pořádá semináře a konference k různým tématům a nabízí Vám při nich možnosti dalšího vzdělání v oblasti pedagogiky, reálií, managementu, fundraisingu atd. Tandem
zve odborné lektory, kteří Vám rádi předají své zkušenosti. Navíc máte při těchto seminářích
možnost setkat se se svými kolegy ze sousední země. Seznamte se s aktuální nabídkou seminářů Tandemu!
Financování
Tandem Vám pomůže orientovat se v džungli finančních podpor určených pro českoněmeckou spolupráci. Tandem Regensburg spravuje z pověření německého Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež finanční prostředky určené pro česko-německé
projekty (podporu získá německý partner); Tandem Plzeň má stálého zástupce v komisi
programu „Zahraničí“ českého Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která rozděluje
finanční prostředky na spolupráci občanských sdružení se zahraničními partnerskými organizacemi. Tandem má k dispozici informační letáky ke všem dosažitelným zdrojům financí,
které si lze rovněž stáhnout i z internetu.
Programy Tandemu
„Učit se navzájem“ – program hospitací
Možnost pro pracovníky s mládeží a pracovníky z komunální oblasti pobýt jeden týden až
3 měsíce v Německu, a to za finanční podpory Tandemu. Seznam nabídek a bližší informace
naleznete na našich internetových stránkách. Možnost hospitovat platí za obdobných podmínek i pro německé pracovníky s mládeží, kteří tak mohou získávat zkušenosti v ČR.
„Vzdělávání“ – program finančních příspěvků na vzdělávací semináře
Možnost dalšího vzdělávání pro pracovníky s mládeží na seminářích v SRN. Pokud naleznete zajímavý seminář či kurz v Německu (aktuální nabídku seminářů či odkazy na organizace pořádající mezinárodní vzdělávací semináře najdete na našich internetových stránkách),
jsme schopni za Vás uhradit až 80% účastnického poplatku. Záleží jen na Vás!
„A je to! Auf geht’s!“ – program odborných praxí
Tento program zve žáky, absolventy odborných a učňovských škol, středních odborných
škol a vyšších odborných škol k odborným profesním výměnám v rámci programu „A je to!
Auf geht’s!“. Pokud má Vaše škola spolupráci s německou partnerskou organizací a vyměňuje si žáky v rámci odborných praxí, je Tandem schopen poskytnout financování.
„Dobrovolně“ – program dobrovolných aktivit
Tento program nabízí až roční účast na dobrovolných aktivitách v Německu. Nabízí vám
čtyři možnosti: Dobrovolný sociální rok (FSJ), Dobrovolný ekologický rok (FÖJ), Dobrovolný
rok v péči o památky (FJD) a Evropskou dobrovolnou službu (EVS). Program je určen pro
jednotlivce, pro které je sice zajištěno jisté kapesné, ale nelze ho považovat za příležitost
k výdělku; Tandem se tak může stát Vaší vysílající organizací.
Co byste ještě měli vědět o Tandemu …
Tandem …
… existuje v České republice (Plzeň) a v Německu (Regensburg).
… – Plzeň je institucí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR a je administrativně
začleněn do Západočeské univerzity.
… – Regensburg je institucí Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež
SRN a spolkových zemí Bavorsko a Sasko a patří k organizaci Bavorský kruh mládeže.
… najdete též na Internetu, kde jsou kontakty na zájemce o výměny mládeže, informace a
odkazy k jednotlivým akcím. Z naší homepage se můžete dostat i na jiné důležité stránky
týkající se mezinárodních výměn mládeže.
Co Tandem nedělá?
… nezprostředkovává výdělečnou činnost v SRN,
… nezajišťuje stipendia v SRN pro studenty – nabízíme pouze informace, kde lze stipendium
získat,
… Tandem Plzeň neposkytuje přímé finanční prostředky na česko-německé výměny (mimo
programu odborných praxí „A je to! Auf geht’s!“), ale poradí jak a kde je získat.
Koordinační centrum
Sedláckova 31, CZ – 306 14 Plzeň
tel.: +420 / 377 634 755
fax: +420 / 377 634 752
http://tandem.adam.cz
Koordinierungszentrum
Maximilianstr. 7, D – 93047 Regensburg
tel.: +49 / 941 / 585570
fax: +49 / 941 / 5855722
www.tandem-org.de

Nové cesty v příhraniční spolupráci Neue Wege in der grenznahen

Transkript

Podobné dokumenty

jak mohU pomoci

We are looking forward to seeing YOU!

KDY? ČTVRTEK 17:00-18:00 KDE ? FITNESS CLUB ŘEPY

Milé děti a vážení rodiče, výuková centra Helen Doron v Brně vás

PÁTEK 3. 4. 2015 9:30 – 12:30 HOD EASTER BUNNY HUNT

letak cccd1.indd

Cestování s dětmi do zahraničí