Rozhovor: Karel Hegner, Lubomír Glos

Vydání 7. • červenEC 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Rozhovor:
Karel Hegner, Lubomír Glos
2
smile úvodník
smile dobrůtkárna
Drazí přátelé,
léto klepe na dveře a s ním i spousta skvělých aktivit a akcí. Proto vás
chceme pozvat na Letní otevřené sklepy do neoveských sklepních uliček.
Věřte, že to bude stát za to. Taky se vám chceme pochlubit, že ve spolupráci
se Studiem hedvábné péče z Břeclavi poskytneme tak trochu esoterické
zázemí plné zážitků a dobrodružství našim dětem z Dětského domova
Hodonín skoro na týden! Nejenom, že si užijí pobyt v léčivé pyramidě, vyšlápnou si „Bosou nohou“ ze Schrattenbergu do Valtic, pomůžou s koníky
na ranči Podluží, omrknou rybáře, provětrají kola na Soutok, ale budeme
i kolektivně vařit a grilovat. Dostali jsme pozvání i na letiště do Kunovic,
tak uvidíme, jak to za těch pár dní stihneme... Bude to zážitek i pro nás, jak
zvládnout víc než desítku dětí od tří do 18 let! Naštěstí na nás dohlédnou
vychovatelé z domova . Jestli se chcete připojit nápadem či jinak, budeme
samozřejmě rádi a vděčni. Mějte krásný červenec a nezapomeňte se 5.7.
stavit na vínečko do Moravské 
Vaše Smile by horse
Pyramida Studia Hedvábné péče v Moravské Nové Vsi
Tentokrát bez receptu, ale zato s vřelým doporučením – navštivte rodinný pivovar v Moravském
Žižkově! Mooooc dobré pivečko přímo od zdroje.
A vždy nějaký speciálek k tomu, o kuchyni ani
nemluvě  http://www.pivovar.in/
smile Srdcaři
U koníků proběhla velmi milá brigáda. Ruku
k dílu přiložili naši kamarádi – světe, drž se –
z hospody! Milí přátelé, kteří s koníky nemají
v podstatě nic společného. Mají „jenom“ dobrá
srdce. Z celého srdce děkujeme Irči a jejím dětem,
Alči, Jance, Mirkovi, Liborovi, Martinovi, Markovi
a Ivanovi.
3
smile Povídání
Povídání habrové
Dobrý den. Jaro se nás usmívá ze všech stran, přijde
léto, podzim a pak se zima zeptá... A my v klidu otočíme
kolečkem a zapne se plynový kotel... nebo si spokojeně
přihodíme do krbu habrové polínko.
Habr je strom, který v lese rozhodně nepřehlédneme, ačkoli je vzrůstem menší než například dub, jasan
nebo buk, ve skutečnosti je to pořádný „tvrďák“. Ale o tom
až za chvilku. Habr nás na první pohled upoutá nádherně
hladkou šedočernou kůrou, kterou si strom ponechává
i do vysokého věku. Někdo si jej občas splete s bukem.
Dorůstá do výšky kolem 25 metrů a nepatří mezi dlouhověké stromy, žije zhruba do 150 let. Kmen má svalcovitý,
když se jej dotknete, opravdu se vám může zdát, že hladíte
zatnutý sval. Habr je vůbec zvláštní strom. Můžeme jej
potkat jako normální jednokmenný strom, ale protože
velmi dobře snáší sestříhávání, vysazuje se také jako živý
plot, a zůstává tak v keřové podobě. Do třetice jej lze vidět
růst i ve formě tzv. pařeziny. Habr se odpradávna využíval
jako palivové dřevo. Stromy se pokácely, z pařezů vyrazily
nové výhony a ty se po určitém čase opět vytěžily. A tak
to šlo stále dokola. Typický pařezinový les s převahou habru nalezneme na Pálavě, na jejím severozápadním svahu.
Z jednoho pařezu vyrůstají tři nebo i pět kmínků. Habr
kvete před rašením listů, listy jsou střídavé, podlouhle
oválné, zašpičatělé, dvakrát pilovité. Plodem je malý
oříšek (k jídlu ale není), usazený v trojlaločném křidélku,
které mu umožňuje rozlétnout se do světa a najít vhodné
místo k vyklíčení. Habr je v lese důležitá zápojná dřevina,
opadem svého listí se vydatně podílí na tvorbě humusu
a zkvalitňování půdy. Tak jako snad všechny stromy, keře
a byliny, i habr se používal v lidovém lékařství. Trojlistý
obal jeho plodu se využíval k tzv. vyčištění krve a proti ledvinovým kamenům. Jeho kůrou se barvila vlna.
Dnes už se pro léčebné účely nesbírá, ale to neznamená,
že to nemůžete zkusit, habr je strom naprosto netoxický,
a když už tak budete bloumat po lese, můžete se kochat
nejen jeho krásou. Habr je opravdu pořádný tvrďák, z našich stromů má nejtvrdší dřevo a zároveň dřevo nejvýhřevnější, proto je odpradávna tak oblíben. Jeho dřevo nás
zahřeje dokonce dvakrát, dost těžce se štípe už za mokra
a za sucha to vůbec stojí za to. Takže o pořádné zapocení
rozhodně není nouze. Oproti jiným tvrdým dřevům habrové není vůbec trvanlivé, strom uschlý nastojato i ležící
kmen rychle podléhají zkáze. Stačí jedna, dvě sezóny a je
po něm. Barva dřeva je šedo až hnědobílá, bez lesku, dobře
se lepí a moří, napodoboval se jím eben. Pro svou tvrdost
a hustotu je dřevo předurčeno k výrobě různých čepů,
klínů, rukojetí, částí i celých těl hoblíků, šroubů a palic,
součástek hudebních nástrojů (kladívka klavírů) atd. Soustružník jej ocení, řezbář prokleje.
Krásný, elegantní a přitom tvrdý jako kámen, takový je
habr. No a příště se podíváme třeba na ty olšové ruce...
Vzhůru do lesů a pozdravujte komárky
Filip Šumbera
4
smile Rozhovor
Doc. Mgr. Karel Hegner
se narodil 5. 12. 1954 ve čtyři hodiny ráno v
olomoucké porodnici. Jeho otec, rodák ze Staré
Břeclavi, vystudovaný inženýr, byl v Olomouci
bankovním úředníkem, maminka pocházející z
Čech pod Kosířem (okres Prostějov) pracovala
rovněž jako úřednice. Karel Hegner má dvě sestry
a dvě děti, dcera vystudovala hru na violu a syn je
zemědělským inženýrem.
Mládí prožil Karel Hegner s rodiči převážně v
Havířově, v roce 1970 začal studovat operní zpěv
na Státní konzervatoři v Ostravě a ve studiích pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění
v Brně. Po absolutoriu (1981) působil v divadle
Radost, navázal spolupráci s Brněnskými madrigalisty, účinkoval ve slavné opeře Chameleon v Huse
na provázku, vystupoval v HaDivadle atd.
Od roku 1988 po deset let trvala jeho spolupráce s
populárním lidovým zpěvákem Jožkou Černým, s
nímž natočil mnoho televizních pořadů a hudebních nahrávek; se slováckým folklórem vycestovali
taky do USA. Jako oblíbený moderátor uvedl Karel
Hegner bezmála dvě stovky hudebních pořadů v
České televizi. V současné době také pravidelně
účinkuje s cimbálovou muzikou primáše Aleše
Smutného a s kapelou Gentleman Band Lednice.
Baví ho i spolupráce s vyhlášeným amatérským
divadlem v Ořechově u Brna.
Po roce 1991 se Karel Hegner plně vložil do výuky
zpěvu na Divadelní fakultě JAMU, a to jak činoherců, tak zejména adeptů muzikálového herectví, což
se mu úspěšně daří. V roce 2011 se habilitoval na
docenta v oboru dramatických umění.
Gentleman života, muzikálu i folklóru
Karle, fascinuje mne žánrové rozpětí tvých hudebních zájmů – od folklóru přes dechovku k jazzu a
muzikálu. Netluče se to navzájem?
Snažím se vždy nalézt tu správnou interpretační
formu daného žánru. Není to jednoduché a výsledek potvrzují pouze posluchači - zda to je či není
přijatelné. Posluchač je vždy tím hlavním arbitrem.
Na Divadelní fakultě brněnské JAMU vyučuješ
zpěvu studenty muzikálového herectví. Vím, že tě
mají v úctě a oblibě a že dokonce vzniká odborná
práce o metodě tvé výuky. Prozradíš nám, v čem
vězí její tajemství?
To tajemstvím se snad nikdy ani já sám nedozvím, ale mým hlavním mottem je přirozenost
pěveckého, a samozřejmě také mluvního projevu.
Snad všichni oceňujeme všechno, co je přirozené,
nenásilné a člověku blízké. A faleš dokáže odhalit
téměř každý z nás. Velkou výhodu mají ti, kteří tu
přirozenost projevu nemusí hledat, ale je jim dána
do vínku: lidově tomu říkáme talent.
Můžeš jmenovat několik absolventů, kteří dělají
5
smile rozhovor
radost tobě i divákům?
Je pravda, že radost mi dělají všichni naši
absolventi, i když jsem se přímo nepodílel
na jejich rozvoji. Byl jsem ovšem součástí
komise, která rozhodovala o jejich přijetí
na JAMU, a většinou jsme si potvrdili, že
náš výběr byl správný. A tak fandím dnes
již slavným osobnostem, jejichž růst jsme
sledovali během jejich studia na naší vysoké škole. Patří mezi ně například Roman
Vojtek, Alenka Antalová, Jitka Čvančarová,
Helenka Dvořáková, Petr Štěpán, Robert
Jícha, Vendulka Příhodová a další .
Všechno ti padne: džínsy stejně jako
lidový kroj nebo žaket, viděl jsem tě
jako „Krále slunce“ Ludvíka XIV., určitě
ti slušela i vojenská uniforma. K šarmu
presidenta Masaryka ti chybí už jen jízda
na koni. Zkoušel jsi to?
Na koni jsem do loňského roku nikdy
neseděl, natož abych cválal. Ale při natáčení malé role v seriálu Znamení koně
se mi podařilo na Valašsku přesvědčit
jednoho majitele koně, abych si na jeho
krasavce mohl sednout, a spatřit tak svět z
výšky koňského hřbetu. Krásný pocit, ale
respekt. Fotografii přikládám.
1. května jsme tě viděli na pódiu v Moravské Nové Vsi v pořadu s cimbálovou muzikou a orchestrem Melody gentleman. Ale
prý tě tady lidi potkávají i jindy…?
Ano, je to možné, protože na místním
hřbitově jsou pochováni moji rodiče - a
má sestra Maruška Benadová v Moravské
bydlí. Potkávat mě mohli lidé v těchto
končinách již před padesáti lety, kdy jsem
rok co rok, každé prázdniny, trávíval léto
u tety v Týnci. Ale trochu jsem se změnil a
můj vlasový přeliv získal světlejší odstín.
Jo, to byly časy.
Ptal se Miroslav Plešák
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156
Jeďte s Kosem
!
za svým nosem
e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres
6
smile Dravci
Raroh velký aneb Dravec nad zlato....
...a tak přemýšlím nad tím, o kterém dravci vám mám něco pěkného
napsat. Existuje jich mnoho druhů,
už jsem psala o poštolce, sově, orlovi
i luňácích....Chtělo by to něco výjimečného, neboť je to můj desátý článek...
hm.....tak který z nich je tak unikátní
a vzácný? Je to jasné, tentokrát to bude
povídání o rarohu velkém, protože on
jím skutečně je.
Raroh velký, slovensky sokol rároh,
latinsky Falco cherrug je opravdu skvělým lovcem, to mi dá za pravdu snad
každý sokolník, který měl tu možnost
s ním lovit nebo lovu s ním alespoň
přihlížel. Je to velký sokolovitý dravec
se světlou hlavou a hnědou svrchní částí, spodní část má světlou, skvrtnitou
a má méně výrazný černovous oproti
sokolům. Mladí ptáci mají skvrnění
na spodku těla jemnější. Má širší křídla
a delší rýdovací pera než sokol stěhovavý, proto svoji kořist loví na zemi,
ale je schopen lovit i ve vzduchu.
Při útočném letu je pomalejší v porovnání se sokolem stěhovavým, chybějící
rychlost nahrazuje svou velkou obratností. Zajímavostí je,
že dokáže létat i v noci. Sokolnické cvičení rarohů při měsíčním svitu má zcela výjimečné kouzlo. Existuje několik
dalších poddruhů rarohů. Jsou rozšířeni od lesostepních
oblastí jižního Ruska a Ukrajiny po jihovýchodní Sibiř,
sever Mongolska a Čínu a Tibet a na jihu po Irán a centrální Turecko. Malá evropská polupalce je soustředěna
do jihovýchodní Evropy. Na území České republiky se
ve volné přírodě vyskytuje sporadicky, hnízdí jenom
na jižní Moravě, a to v poměrně malém počtu. Z okolních
zemí hnízdí nejvíce párů v Maďarsku a na Slovensku, něco
málo v Rakousku, pak ještě v Bulharsku, Rumunsku, Chorvatsku a Moldavské republice. Velice ojedinělá hnízdění
byla zaznamenána v Polsku a v Německu. Větší část ptáků
se na zimu stahuje jižněji, zimují v severozápadní Africe.
Hnízdí v listnatých a smíšených lesích, loví v otevřené
krajině. V minulosti byl místně potravně vázán na kolonie
syslů obecných, slovensky syseľ pasienkový ( Lat. Spermophyllus citellus ), hlavně v době hnízdění. Hnízdo si nestaví , ale využívá hnízda jiných druhů nebo obsazuje skalní
a stromové dutiny. Jejich hlavní potravou jsou holubi
a v zimě havrani. Obecně loví ptáky do velikosti koroptve
a také savce častěji než sokol. Tak asi jako u všech dravců
je jeho predátorem člověk. Za potenciální ohrožující faktory lze považovat vyrušování a pronásledování, úhyny
na vedeních vysokého napětí a kontaminaci potravních
řetězců. A proč je raroh velký tak atraktivním dravcem?...
ptáte se. Odpovídám, že kvůli jeho loveckému mistrovství. Samozřejmě to musí být raroh cvičený šikovným
sokolníkem. A řeknu vám, že ne každý sokolník chce lovit
právě s ním, protože jeho výcvik klade vysoké nároky také
na osobnost sokolníka. Když jsem se na lov s rarohem ptala našeho pana ředitele Jiřího Hrotka, odpověděl mi zcela
jednoznačne, cituji: „ Osobně nedám na rarohy jako lovce
dopustit, neboť jsem s nimi lovil na Ruzyňském letišti
v rámci biologické ochrany letištního prostoru a byli mnohem účinnější než například sokoli stěhovaví nebo jestřábi lesní. Sami přihlížející myslivci prohlásili, že je raroh
spolehlivější než brokovnice! Po výstřelech z brokovnice
se hejno racků zvedlo, popolétlo o 200 metrů dál a zase
si v poklidu sedlo na letištní plochu. Kdežto po vypuštění
raroha rackové zmizeli jako pára nad hrncem a objevili se
až po několika hodinách.
Raroh velký je dravec pozoruhodně inteligentní, který
může zpočátku působit dojmem malé dravosti, protože se
nevrhá hned po tom, co se hýbe, jako například jestřáb,
ale svou kořist si pečlivě vybírá. Když sokolník udělá
jakoukoliv chybu při výcviku, hned toho využije ke svému
prospěchu,...a tak si sokolník bláhově myslí, že trénuje
dravce a zatím raroh cvičí sokolníka! „Tento dravec je
vzácný, protože je chytrý, ale i velmi učenlivý. Takže,
když je sokolník při práci s ním důsledný, je to dravec
k nezaplacení. Dokáže ulovit mnohem větší kořist, než je
on sám. Vycvičit ho správně k lovu je asi pro každého
sokolníka velká výzva. V arabském světě je mnohem víc
používán než u nás, například k lovům dropů v poušti.
Dodnes se těší velké oblibě arabských šejků, kteří dobře
vytrénovaného raroha umí ohodnotit a „ vyvážit zlatem
nebo několika velbloudy“. Jako raritu mohu uvést, že se
také v této části světa konají soutěže krásy právě s
rarohy. Sokolnictví vzniklo kolem 2000 let před Kristem
na území dnešního Kazachstánu a Mongolska a do Evropy
se postupně přesunulo přes přední Indii a blízky východ.
Do oblastí, kde dnes leží naše krásná vlast, se dostalo
vpádem Hunů. Jejich vůdce Attila měl prý na svém štítu
vyobrazeného sokola. Do Podunajské nížiny sokolnictví
přinesly maďarské kmeny, které hledaly zalétlého sokola
Raroha, kterému říkaly Turul – posvátný pták Maďarů.
Tento mytologický pták podle legendy ve snu oplodnil
princeznu Emeši a jejímu synovi Álmosovi ukázal cestu
z asijských stepí až na práh nové domoviny, odkud kočovné kmeny do Karpatské kotliny dovedl Álmosův syn
Arpád. Vidíte, jak je vzácný i z hlediska historie?...a pro
nás je ctí, že si můžete raroha velkého, i když je jich v naší
přírodě jako šafranu a v dálném světě se za něj platí
zlatem, prohlédnout u nás v lednickém parku zblízka.
Máme jich pět, těší se dobrému zdraví, každý den navolno
létají a spolupracují se svými sokolníky. Vy je na našich
ukázkách uvidíte také v akci při útoku na kličkujíci kunu,
nebo při lovu makety holuba. Naše Emeše je krásná raroží
samička a je jenom na Vás, co v ní uvidíte....jestli bájnou
princeznu, ohroženého dravce nebo posvátneho Turula.
PS: Ráda bych se vám, milí čtenáři, omluvila za novinářskeho šotka, který se objevil v mém minulém článku
Zlatooký král a způsobil, že se namísto dekagramů objevily v textu jenom gramy při uvádení váhy kostí a peří. Je
to velká chyba, protože se obecně u všech dravců uvádí,
že peří, kostra a vnitřnosti tvoří zhruba jednu třetinu
celkové hmotnosti. Tak ještě jednou se omlouvám, já už si
toho skřítka nějak uhlídám.
Andrea Dušinská
7
smile koně
Islandský kůň
Island, tento drsný ostrov je kolébkou
islandského koně již od 9. století. Po roce
871 n. l. se na tento ostrov přemístili
norští vystěhovalci, kteří si na svých lodích přivezli norské poníky a fjordlingy,
postupem času se na ostrov začali přivážet koně se Skotska, Irska a ostrova Man.
Vesměs všichni tito koně byli spíš malého
vzrůstu. Jejich postupným křížením vznikl islandský kůň.
Tento kůň patří mezi nejstarší a nejčistší
plemena díky obyvatelům ostrova Island,
kteří od roku 930 zakázali chov cizích
plemen koní, aby zachovali čistou formu
islandských koní. Roku 1879 byly poprvé
zahájeny v hlavní plemenářské oblasti
Skagafjördur vlastní chovné programy
islandského koně. Tento chovatelský program byl založen především na kvalitě
vysoce hodnocených pěti chodů, kterými
se islandský kůň vyznačuje. Islandský
kůň byl až do poloviny dvacátého století
jediným dopravním prostředkem na ostrově Island. I přes vybudování silnic
a zavedení mechanizace si tento malý,
leč velmi silný a vytrvalý kůň dokázal
zachovat své stálé využití. Odolnost
tohoto plemene měla významnou roli
před druhou světovou válkou, kdy se
začal islandský kůň vyvážet do Británie,
aby zde pracoval v uhelných dolech.
Život na ostrově Island je jak pro jeho
obyvatele, tak pro islandské koně velmi
náročný. Časté dešťové srážky, tvrdá
zima a nedostatek potravy naučily toto
plemeno žít skromně. Díky těmto podmínkám se z něj stal odolný kůň. Islandský kůň není náročné plemeno. Nejčastěji se chová polodivoce pouze na pastvě.
Jako doplňkové krmení v nejkrutějších
zimních obdobích se na ostrově používá
sleď, kterých je na Islandu dostatek.
Povaha Islanďana je příjemně klidná.
Vyznačuje se ochotou k práci, radostí
z pohybu i z přítomnosti člověka. Islandský kůň je, i přes svoji malou postavu
a výšku 125 až 134 cm, řazen mezi koně,
nikoliv poníky. Hlava islandského koně
má velmi hrubé rysy. K poměru těla je
delší a dosti těžká. Čelist je mohutná. Krk
je poměrně malý, avšak výborně nesený
a zdobený hustou a pevnou hřívou, plece
jsou strmé. Hřbet koně je dlouhý, hrudník vždy hluboký. Záď je sice skloněná,
ale velmi silná a svalnatá. Nohy jsou
u tohoto plemene sice krátké, zato se vyznačují silnými klouby a pevnými kopyty.
Ačkoli Islanďan není na pohled ušlechtilý
a svou výškou patří pouze do kategorie
poníků, jeho perfektní stavba těla umožňuje nošení těžkých nákladů na dlouhé
vzdálenosti. Je schopen bez problémů
nosit dospělého člověka.
V dnešní době je u tohoto malého plemene povoleno 15 typů barev a kombinací,
včetně strakáčů pibalda a skewbalda.
Na jihu ostrova se nachází hřebčín Kirkjubaer, který svůj chov zaměřuje pouze
na chov ryzáků s bílou hřívou a ohonem. Islandští koně jsou všestranným
plemenem. Vynikají silou v zápřahu, ale i
jezdeckými vlastnostmi. Jak zde již bylo
zmíněno, tito koně jsou výjimeční svými
pěti chody. Těchto pět chodů představuje krok (fetgangur), klus (brokk), cval
(stökk) a dva typy mimochodu - pomalý
skeid a rychlý tölt.
Na Islandu lidé milují různé koňské
soutěže a přehlídky. V dnešní době
je zde více než 40 jezdeckých klubů,
které sdružuje Národní asociace spolu
se Zemědělskou společností Islandu. Každoročně organizují přehlídky, setkání,
svody a klasifikace hřebců islandských
koní. V městě Reykjavík se běhají největší
rovinové dostihy tohoto plemene. Nejedná se o klasické dostihové závody, nýbrž
klusácké dostihy pod sedlem. Plemeno
islandského koně bylo u nás poprvé
představeno roku 2001 na výstavě Kůň
v Pardubicích. Tito malí vytrvalci byli
předvedeni německými jezdci z jezdecké
školy Lipperhof. Neuvěřitelným číslem
bylo, když každý jezdec držel v ruce
sklenici plnou napěněného piva, jel
velmi rychlým závodním mimochodem
a ani jednomu z nich neukápla ani kapka.
Zdroj: Konicci.cz
Foto Petr Schalek
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE
KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz
+420 608740309
8
smile Cestopisy
Krásný a tajuplný Island
aneb exotika trochu jinak
Úvod:
Jsme na Islandu první den. V malém městečku Selfoss
je Atlantský oceán na dohled. Je kolem osmé hodiny
večer. Prší a fouká silný vítr. Do dřevěné komfortní
chatky k nám doléhají útržky moderní hudby, křik
a smích. „Co se může dít venku v takovém nečase?“
– vybíhám zvědavě, chráněna stromy a pláštěnkou,
po úzké cestičce kousek za kemp. Nastalý výjev je
k neuvěření: obrovské, dobře udržované travnaté
sportoviště a na něm desítky mladých lidí: dívky
hrají fotbal, několik skupin se věnuje atletice a úplně
vzadu hoši hrají volejbal. Kašlou na počasí, nefňukají
a umí si užívat radosti ze života. Dnes tu budou ještě
dlouho, v letních měsících je světlo téměř do půlnoci.
Zažívám zvláštní pocit: RESPEKT. Při poznávání mentality ostrovanů se mi pak opakovaně vrací.
Proč právě Island?
Záleží na tom, jaké máte priority. Je-li to směs
zvídavosti, touhy po novém, nebojácnosti z trochy
nepohodlí, pak jste vhodní adepti. Nesmí vám být
líto peněz a musí sloužit zdraví. Výbava na cestu je
v podstatě jednoduchá – mít hlavně
dobré boty a oblečení do deště. Záložní
oblečení, nějaké prádlo a hygienické
potřeby. Vše ostatní se dá koupit, Islanďané jsou posedlí platební kartou.
Cesta.
Z Brna do Prahy autobusem Student
Agency - moderním a se stevardem.
Do Berlína, (berlínské letiště nás
zklamalo, měli by si zařídit dotaci z EU,
aspoň na ty záchodky…) teď už jiným
busem. Odtud už letecky do Keflavíku. V kempu v Selfossu jsme kolem
třetí hodiny ráno. Cestou z letiště září
nocí jako diamanty v dáli roztroušené
skleníky.
9
smile Cestopisy
Poznávání může začít!
Po vynikající domácí snídani necítíme
únavu a plnými doušky nasáváme vlhký
atlantský vzduch. Je začátek srpna, u nás
skoro čtyřicítky, tady deset stupňů.
Příjemná změna. Svítí slunce a otepluje
se. Autobus, do kterého dáváme svá zavazadla, nás pak čeká na různých místech
našich procházek.
Základní barvy krajiny jsou černá a zelená. Vyvřelé čedičové horniny a na nich
tráva, mech a stromy. Zimní nánosy sněhu
je drží na nízkém vzrůstu. Kam oko dohlédne, na pastvinách samé ovce a koně.
Islandský kůň je zvláštní otužilá sorta,
která nemůže žít nikde jinde na světě.
Míjíme farmy, vzdálené od sebe desítky
kilometrů. Sousedské vztahy mají jinou
podobu než u nás: vzájemně si pomáhají,
aby přežili.
Cestou na jižním pobřeží zahlédneme
v dáli vrcholek sopky Hekla a pod světo-
vytryskne pára, bublá bahno. Na černých
kamenech se můžeme ohřát. Po výšlapu
se koupeme v přírodní laguně s termální
vodou, což je soutok horké a chladnější
říčky. Paráda! Počasí zase chvíli zlobí,
ale já si lebedím na teplém místečku a nic
mě nerozhází! Lidé kolem se domlouvají
snad všemi světovými jazyky.
Přírodní krásy tohoto jedinečného
ostrova nelze popsat v krátkém článku.
Obdivovali jsme také gejzíry, z nichž
největší Strokkur, chrlí vodu každých pět
minut až do výše dvaceti metrů. K tomuto
unikátnímu prostředí patří stejně zvláštní
flóra a fauna. Typickými islandskými ptáky jsou papuchalkové, špatní letci, kteří
jsou loveni k přípravě místní pochoutky.
Islanďané se živí především lovem ryb.
Všelijaké mořské příšery obohacují zdejší
jídelníček a připravují je opravdu velmi
chutně.
svobodnou matkou je takřka výsadou.
Nepodvádějí na daních a hlavně nekradou! Např. ve sklenících je samoobsluha:
natrháte si rajčata, zvážíte a požadovaný
obnos hodíte do kasičky. Jak by to dopadlo
u nás?
Všichni obyvatelé by se vešli do města velikosti Brna. Historicky je zajímavý první
parlament světa AlÞing, řeč, příbuzná
norštině, láme jazyk. Oblékání je moderní,
ale praktické, (teplé svetry s norskými
vzory), alkohol pijí až přes víkend, mají
vynikající zpěváky (Björk), architekty
a spisovatele (např. Halldór Laxness,
nositel Nob.ceny). Ale to už je na další
povídání.
Závěr:
Jste-li trochu dobrodruzi, s cestou na Island neváhejte. Odměnou vám budou
zážitky, na které nezapomenete do konce
života!
známou sopkou Eyjafllajökull (kvůli její
erupci před několika lety byl dokonce
omezen letecký provoz) se projdeme
u vodopádu Seljalandsfoss. A další nádherné vodopády: Gljúfrafoss, kaskádovité
na řece Skógá vyúsťují v monumentální
šedesátimetrový Skógafoss. V němém
úžasu pozorujeme tu krásu, řev padající
vody je ohlušující. A než se vzpamatujeme, jsme u městečka Vík, kde vstoupíme
na černou sopečnou pláž s čedičovou
jeskyní. Nedbáme upozornění, že vlny Atlantiku mohou být nebezpečné. Přivalí se
taková, že nás nejbližší celé zalije včetně
drahé techniky. Jak se hodí teplo v autobuse a náhradní oblečení!
Geotermální oblast Landmannalaugar.
Pohádkově barevné území na okraji
lávového pole, uprostřed divokých hor.
Při pěší túře kolem nás každou chvíli
Westmannské ostrovy a pozorování
velryb.
Několik nás odvážných vyjíždí z ostrova
Heymay na nevelké lodi. Uvidíme je?
Nadšení sráží vichr a houpání plavidla.
Snad v sobě udržíme oběd! Navlékáme se
do kombinéz, které oceníme na otevřené palubě. Vypadáme a pohybujeme se
jako kosmonauti. Organizátoři zaměřují
hejno velryb. Jen ať nevplavou pod tu
naši bárku! S výkřiky nadšení pozorujeme asi sedm obrů, předvádějících se
v celé kráse. Vyfoukaní a unavení jdeme
odpočívat do podpalubí. Zatímco po dvou
kinedrylech cítíme sladký útlum, naproti
mladí Italové odevzdaně zvrací do sáčků.
Inu mořská nemoc se nesmí podceňovat!
Islandská mentalita.
Místní lidé jsou tolerantní, dobře jazykově
vybavení, milí a vstřícní. Milují děti a být
PS: V poslední době i u nás pořád prší,
o větru ani nemluvě. Neskuhrám na počasí, s úsměvem sundávám pršiplášť a jdu se
projít. Už víte, na koho jsem si vzpomněla?
RNDr. Eva Šupinová ([email protected])
Foto Petr Schalek
10
smile rozhovor
PAN VINAŘ – Lubomír GLOS z Moravské Nové Vsi
dukce
- Produkce vína výhradně z vlastních vinic
- Produkce vína výhradně z produkce
hroznů z ČR
- Členství ve Svazu vinařů ČR
- Inovace ve vinohradnictví
- Inovace ve vinařství
- Zapojení podniku do výzkumné práce
- Hygiena podniku
- Zapojení podniku do agroturistiky
- Mediální výstupy vinařství
- Kvalita marketingové strategie podniku
- Kvalita webové prezentace
- Koncepčnost rozvoje firmy
- Zapojení podniku do spolkové, osvětové
a vzdělávací činnosti
Na základě bodového hodnocení vybere
komise vítěze soutěže Vinařství roku.
Milý pane Glosi, nedávno se vám dostalo
prestižního ocenění. Přibližte jej našim
čtenářům.
Naše vinařství bylo oceněno titulem
Vinařství roku v kategorii malé vinařství,
které uděluje Svaz vinařů České republiky ve spolupráci s Národním vinařským
centrem a Vinařským fondem. Osobně
mně byla předána cena Viléma Krause,
která se uděluje pro významnou vinařskou
osobnost s celoživotním přínosem v oboru
vinařství.
Podniky soutěžící o titul Vinařství roku
vyhodnocuje nezávislá komise odborníků
na základě daných kritérií, která jsou přesně stanovena:
- Úspěch vinařství v systému Národní
soutěže vín a Salonu vín.
- Úspěch vinařství na zahraničních soutěžích podporované Vinařským fondem
- Účast v aktuálním ročníku Salonu vín ČR
- Aktivní účast na některém domácím
nebo zahraničním vinařském veletrhu
- Zapojení do bioprodukce
- Zařazení do systému integrované pro-
Je vůbec nějaké ocenění zadostiučiněním
za celoživotní práci? (Nebo co je vám
adekvátní odměnou?)
Každá pochvala a ocenění člověka potěší
a je také velkým zadostiučiněním, že každá důsledná a poctivá práce se vyplácí,
i když to mnohdy nepoznáte v peněžence. To ale není podstatné, pokud je to
přínosem i pro druhé, kteří mají zájem
zkušeností a výsledků práce využít pro pokrok a rozvoj vinařství nejen v naší obci,
ale i republice.
Já vás pořád vidím jenom pracovat!
Jak pan Glos odpočívá?
Je potřeba držet se hesla „práce šlechtí
člověka“. Musí to však být práce, která vás
baví, přináší potěšení, uspokojení a obohacuje člověka. Pokud se chcete odreagovat
od neřestí a špinavostí, kterými vás denně
zaplavuje televize, rozhlas, noviny a celé
dění v našem státě, tak i práce ve vinohradě může být velmi příjemným odpočinkem. Ve vinici máte možnost povykládat si s jednotlivými keři révy, jak se o ně
staráte, jestli je dobře ošetřujete a poznáte
to na tom, jakou úrodu vám pak přinesou,
jestli dobrou nebo malou, jestli krásné
zdravé hrozny, nebo špatné, ze kterých
dobré víno ani udělat nejde.
Jste velmi výrazná, dominantní a upřímná osobnost. Jak to vnímá vinařské okolí?
Absorbuje vaše názory?
Je to potřeba brát tak, že lidé jsou různí.
Někteří velmi vstřícně přijímají výsledky
práce, zkušenosti a rady druhých, jiní si
všechno vyslechnou a nakonec si to udělají
po svém a je tu ještě skupina, která pro lenost, nebo i neschopnost nezmění své
zažité návyky.
Za těch 18 let, co mám tu čest, neustále
inovujete, zkoumáte, zkoušíte... K čemu
jste dospěl? Jaké je teda to nejlepší?
Ve všech oborech lidské činnosti se svět
vyvíjí a jde stále kupředu. Proto i ve vinařství je velmi důležité sledovat světový
vývoj a všechny nové poznatky uplatňovat
v našem vinařství a tlačit je stále na vyšší úroveň. Nejde jen o jejich uplatnění,
ale i vyzkoušení a přizpůsobení našim
podmínkám. Nejsou to jen jednotlivé
záležitosti, ale soubor mnoha problémů
a opatření, které naše vinohradnictví
i vinařství musí řešit. Vzhledem k tomu,
že máme náš podnik nasměrovaný na vysokou kvalitu vín, hledáme všechny cesty,
jak takového cíle dosáhnout. Z mnoha
opatření je potřeba zmínit alespoň některá. Je to zkoušení odrůd doposud u nás
nepěstovaných a některých nových odrůd,
které by mohly být zajímavé pro naše
odběratele. Máme vyšlechtěny dvě povolené odrůdy: Cabernet Moravii a Fratavu,
které mají původ v Moravské Nové Vsi.
Dále pracujeme na šlechtění nových moštových a stolních odrůd, které by se daly
pěstovat s omezenou chemickou ochranou
nebo i bez chemie. Postřiky ve vinicích
směřujeme k ochraně životního prostředí
a při tom k získání co nejkvalitnějších
hroznů. Kvalita vína se formuje již ve vinici, a to nás vede ke zvýšení počtu keřů
ve výsadbách až na 9000 ks na hektar,
při velmi krátkém řezu. Sníží se tím zatížení keřů, které se projeví větší kvalitou
vín. Při zpracování hroznů a výrobě vína
se snažíme omezit používání povolených
přídatných látek, aby tak zůstalo nenapodobitelným přírodním nápojem a nestalo
se průmyslovým uniformním výrobkem.
Je potřeba mít na paměti, že víno dělají
kvasinky a bakterie, a ne vinař. Ten jeho
vývoj jen usměrňuje a nesprávným zá-
11
smile Music zone
Vydavatel:
Smile by horse o.p.s.
Anenská 551,
691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
www.smilebyhorse.cz
sahem může i pokazit. K tomu,
aby se ve víně projevilo to, co
v něm krásného a dobrého je,
potřebuje hlavně klid a čas.
A pokud mu to vinař nedopřeje,
tak se z vína stane jen žbrunda. Je mnoho lidí, kteří mívají
problémy s větším množství síry
ve vínech. Z toho důvodu omezujeme její používání a zavádíme
výrobu vín s minimálním množstvím síry a vyrábíme tak, jak se
víno v dřívějších dobách dělalo.
Dále je naší snahou prodloužení
uchovatelnosti našich vín, jak je
to běžné ve vyspělých vinařských státech. A otázka, jaké je to nejlepší – to, které chutná většině a ne
jen jednomu, anebo které vinař prohlásí za to nejlepší, často jen proto, aby se ho co nejrychleji zbavil.
Na co jste pyšný a na co naopak ne?
Moravská Nová Ves nebyla nikdy významnou vinařskou obcí. Tento stav se podařilo změnit spoluprací skupiny zapálených vinařů, kteří usilovnou prací, vzděláváním a prezentací svých vín velkou měrou
přispěli k tomu, že se dnes o Moravské Nové Vsi ví. Se 150 hektary vinic, kvalitním vínem, vinařskými
akcemi a příjemným prostředím se tak řadí mezi významné obce na Moravě. Za tím vším však stojí
spousta dobrovolné a usilovné práce mnoha vinařů a pracovníků, kteří v tomto oboru pracovali.
Intenzivní rozvoj vinařství u nás začal po roce 1962, kdy byl založen Československý svaz zahrádkářů. Hlavní podíl na tom mělo školení, přednášky, instruktáže a výstavy vín, které podnítili lidi
k výsadbám vinic a stále se zlepšující výrobě vína. Touto činností se získalo také dostatek finančních
prostředků na zakoupení usedlosti, kterou si v roce 2003 přivlastnila určitá skupina občanů, z nichž
velká část se ani na činnosti spolku nepodílela a dodnes, aniž by jim to bylo nemorální, tento majetek
využívá k vlastnímu prospěchu.
Velmi prospěšným bylo zde vybudování lisovny hroznů Družstevních sklepů Hodonín, kde vinaři
měli možnost prodat vypěstované hrozny a nemuseli je vozit do Velkých Bílovic nebo Mutěnic. Snahou po roce 1990 bylo vybudovat zde vinařské družstvo, které by mohlo těchto nebo dalších objektů
využívat na výkup a zpracování hroznů. Že by to bylo prospěšné pro všechny spoluobčany, nedovedli
pochopit vedoucí pracovníci zemědělského podniku, kterým byl milejší osobní prospěch než užitek
pro obec a naše vinaře.
Vysokou úroveň vinařství od roku 2003 se snaží udržovat Vinařský spolek, širokou a intenzivní
činností vzdělávací, propagační, kulturní zvyšuje návštěvnost obce. Má tak velký podíl na dobré prezentaci a vysoké úrovni vinařství v Moravské Nové Vsi, a to je také významným přínosem pro všechny
spoluobčany. Svým podílem k tomu přispívají i zde vypěstované odrůdy vinné révy a všechny dosažené úspěchy na různých výstavách, jak u nás v republice, tak v zahraniční, a ocenění, která zdejší vinaři
za svou úspěšnou anebo prospěšnou činnost získávají.
V každé z těchto uvedených činností je část mé iniciativy, nápadů a práce. K tomu, aby dnešní úrovně
bylo dosaženo, bylo v každém období důležité získat podporu a spolupráci všech, kteří se do této
činnosti měli ochotu zapojit. Je potřeba si uvědomit, kolik různých věcí, statků a vynálezů nám naši
předci tady zanechali a my je dnes využíváme. Proto by se měl každý snažit, aby také po něm tady
něco užitečného zůstalo, ne jen ostuda, mastný flek a trochu smradu.
Co má ve vašem životě hodnotu největší?
Člověk je na světě jen jednou. Žije v určitém státě, krajině a místě. Není tu sám, ale i spousta dalších,
které je potřeba respektovat. Velmi špatné je, když se někdo uzavře sám do sebe nebo jen pro svou
rodinu. To pak neprospívá společnosti, se kterou žije, ani jemu samotnému. Pokud si to člověk všechno uvědomí, najde cesty, jak to změnit. Lidi je možné zařadit zhruba do tří skupin. Jedni, kteří tlačí
pokrok kupředu, druzí se jen vezou a třetí většinou jej brzdí. Jestli chceme, abychom žili stále lépe
a spokojeni, je potřeba káru pokroku neustále tlačit dopředu. K tomu se snažím směřovat veškeré úsilí, myšlenky, nápady i práci. Věřím, že je to prospěšné nejen pro mne, rodinu , ale i celou společnost.
Jestli se někteří chovají, myslí, uvažují jinak, je nutno je také respektovat. Od přírody nejsou všichni
lidé stejní, ale jsou také božím stvořením.
Z celého srdce děkujeme::
SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Ranč Podluží
IČ: 29369541
ev.č.: MK ČR E 21411
Redaktor:
Regina Lanová
[email protected]
tel: +420 725 113 100
tisk:
Tiskárna Kyjov
Pište nám
Vyhrazeno právo na úpravu textu.
Neprodejné
... vždy něco navíc!
.
• slo h y . .
i
sy
FSETOV
ÉHO TIS
KU
HAŘSKÉ
ZPRACO
VÁNÍ
p
vy • t i s k o
á
r
zp
je • výroční
a
d
ZNÍ KNI
a, 697 0
1
Tel.: 518 Kyjov
614 14
GSM
E-mail: i brána: 702 291 3
nfo@tis
7
karnaky 34
jov.cz
y
y • kat
h
i
n
K
a
•
Grafické
studio
Digitáln
í
tisk
k ale n d á ř
Havlíčk
ova 182
/33
e
A PRECI
•
z
p
rav
o
EXKLUZ
IVNÍ
KVALIT
BAREVN
A
ÉHO O
Ofsetov
ý
tisk
gy • l e t á k
lo
Knihařs
k
zpracov é
ání