listy z aura - Aura-Pont

Transkript

LISTY
Z AURA – PONTU
2/2012
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Milan Uhde/Miloš Štědroň/Leoš Kuba
Karel Steigerwald
Petr Kolečko
Lukáš Holubec
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................7
Anglicky psaná dramatika
Christie - Dominik
Logan - Sloupová
Bermel - Šulc
Chapman/Lloyd – Fahrner
Ludwig - Fisher
Německy psaná dramatika
Arnold/Bach - Jílková
Salzmann(ová) - Krausová
Löhle-Kotrouš
Bärfuss - Štulcová
Maďarská dramatika
Tasnádi – Korpić
Pintér – Čumlivski
Bartis – Korpić
Almássy(ová) - Vaculíková
A další...
Vyrypajev - Krčálová
Niedekker – Hulová
Flisar - Vašík
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................16
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......16
Issit(ová)
Stone/Meehan/Yeaston
McPherson
Kruckemeyer
Crimp
Penhall
Butcher
Vidal
Craig
Gordon/Willis
LeFranc
Mortimer-Smith
Horovitz
Grose
Murphy(ová)
Melski
Handke
Schimmelpfennig
Horváth von
Linder
Fitzgerald/Kricheldorf(ová)
Kannstein
Flatow
Syha
A další...
Gavran
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás letní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních
textů za poslední období.
Kromě nových překladů naleznete v nabídce i zatím nepřeložené novinky zejména anglosaské
a německojazyčné oblasti, ale např. také hry maďarské.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Milan Uhde – Miloš Štědroň – Leoš Kuba
DIVÁ BÁRA
muzikál
10 m, 5 ž, sbor
Bára, dívka ne zcela jasného původu, vyrůstá někdy uprostřed 19. století v malé české vesnici
v to, čemu bychom dnes řekli nezávislá osobnost. Její babička byla snad čarodějnice, i její brzy
zesnulá matka léčila bylinkami celou obec. Bára je plodem její zakázané lásky – a zdá se, že i
její osud nebude nejjednodušší. Chrání ji sice zpovzdálí její skutečný otec - starosta - spolu
s rozumným farářem, ale jejich pomoc má své meze, když se Bářina nekonformní povaha střetá
s předsudky, pověrčivostí a animozitami vesnické society, která je přesvědčená, že chudá dívka
nemá na samostatné uvažování a vystupování právo.
Mnoho přátel nemá ani mezi svými vrstevníky, které proti ní štve Pavel, chlapec, jehož Bára
odmítla. Věrní jsou jí jen budoucí seminarista Ondřej, který ji také nešťastně miluje, a farářova
schovanka Eliška, jejíž úděl je Báře trochu podobný. Dívku si chce totiž bez věna vzít místní
panský správce – vdovec, který si chce její přízeň koupit i příspěvky do obecní pokladny. Farář i
celá vesnice je nadšená, jen nešťastné Elišky se na názor nikdo neptá. Eliška přitom vzpomíná
na seznámení s jistým pražským mladíkem.
Její rozlícená obránkyně Bára vymyslí a zrealizuje – dnes bychom řekli happening - na místním
hřbitově, kde zkříží v noci správci cestu v přestrojení za ďábla a z vyděšeného muže vymámí
slib, že se Elišky vzdá. Netrvá ovšem dlouho a vesnice pochopí, čího žertu se stal obětí.
Všechno nepřátelství, které v sobě vesničané museli potlačovat, vyústí málem v lynč, kterému
starosta s farářem zabrání jen tím, že pro Báru navrhnou „stylový“ trest – má být zavřena přes
noc v márnici. Celá vesnice pak před márnicí vartuje, aby zabránila každému, kdo by chtěl dívku
z nelidské a stupidní situace vysvobodit. Jediný, komu se to přesto, jen díky pohrůžkou zbraní,
podaří, je „přespolní“ – panský myslivec, jehož sbližování s Bárou se line celým příběhem od
počátku. Ten je na místě správcem z panských služeb propuštěn, a tak odcházejí s Bárou oba
z vesnice jako svobodní lidé.
Muzikál na motivy klasické povídky Boženy Němcové je dílem dramatika Milana Uhdeho a
skladatele Leoše Štědroně, autorů snad nejznámějšího a nejoceňovanějšího českého muzikálu
všech dob, Balady pro banditu. Na hudbě se tentokrát podílel i brněnský skladatel a aranžér
Leoš Kuba. Premiéra v Městském divadle Brno 24. března 2012 (v režii Juraje Nvoty) se setkala
s mimořádně jednotným příznivým přijetím kritiky.
Petr Kolečko
POKER FACE
2 m, 2 ž
Tragikomedie o ztrátě iluzí ze sametové revoluce, o ztrátě iluzí z dnešního světa a o tom, že
dnes hodně lidí sází jen na jednu kartu.
Děj se odehrává ve dvou střídajících se časových rovinách. První těsně před revolucí (1988) a
těsně po ní, v době euforie z demokratických změn, druhá o Vánocích roku 2011, v době
všeobecné morální krize a bezprostředně po odchodu Václava Havla jakožto symbolu konce
polistopadových iluzí o pravdě a lásce.
V předrevoluční časové rovině sledujeme v krátkých retrospektivních scénách hořko komické
osudy Franty, smrtelně nemocného rakovinou, hráče mariáše a dělníka u ropných vrtů kdesi
v Africe – pár okamžiků před smrtí vyčítá v nemocnici své dceři Janě, že neumí hrát mariáš, což
má pro její budoucí život dalekosáhlé následky.
Uplyne rok. Poté, co se Jana v revolučních dnech v jedné restauraci, když vypadl proud,
vyspala s některým z disidentů a netuší, s kterým čeká dítě, totiž dceru Pavlínu, se z Jany stává
solitérská, ironická a zatrpklá hráčka pokeru a díky tomu milionářka. Uplyne 22 let. Jízlivá a
5
sarkastická mistryně v pokeru přistihne při předčasném návratu z pokerového turnaje doma
dceru Pavlínu s jejím milencem Viktorem. Ten je idealista a věří v morální obrodu společnosti ze
shora, politickým příkladem, založením nové politické strany. Na její založení ale nemá peníze,
a tak jeho ideály jsou ostré a praktické Janě k smíchu, jakož i samotný Viktor. To Pavlínu uráží
a dochází k rozepři.
Konflikt kulminuje ve chvíli, kdy se jednoho dne chce Viktor s Janou, jež ho fascinuje, vyspat, ta
ovšem jeho ideály i jeho samotného nadále zesměšňuje, nicméně Viktor překvapivě vytáhne
pistoli a požaduje od Jany jak sex, k němuž dojde, tak její několikamiliónovou výhru z pokeru –
chce peníze použít na založení své politické strany lepších zítřků. Je opravdu idealista, či
blafuje jako při pokeru Jana a jde o prachsprostého zloděje? A je Jana opravdu tak bezcitná a
chladná, jak se chová k němu a k vlastní dceři, kdysi nechtěně počaté, možná právě pozdějším
prezidentem?
Zničená a deprimovaná Pavlína se nakonec s matkou usmíří a začne se od ní učit hrát poker –
dnešní doba již není dobou iluzí a havlovských ideálů o pravdě a lásce, ale dobou deziluze
z reality a mravního úpadku, kdy lidé nenacházejí smysl života v práci, ale v náhodné sázce na
všechno, kdy mohou všechno získat, nebo také všechno prohrát... Jde především o peníze a
pravda a láska nad lží a nenávistí nezvítězila.
Premiéra proběhne v září 2012 v divadle Gunagu v Bratislavě ve slovenském překladu v rámci
mezinárodního projektu Generation Icons.
Karel Steigerwald
HORÁKOVÁ x GOTTWALD
5 m, 2 ž
Ve čtyřech obrazech (Zatčení, Výslech, Proces, Poprava) sledujeme nejen osudy Milady
Horákové a průběh jednoho z prvních a zároveň i nejkrutějších komunistických justičních
zločinů z 50. let 20. století, ale také atmosféru doby, mechanismus tehdejší justiční zvůle a
v metaforickém zobrazení i osudy zločince Klementa Gottwalda a třeba i tragicky hořký osud E.
F. Buriana. Jde o pohled hořce groteskní, ironický a komický – hra chce vidět onu dobu bez
předsudků, jako dobu komunistických zločinů bez výmluv – zločin bez závoje. Hra říká bez
dalších komentářů: komunismus vraždil, protože je to je jeho podstata, nikoli chyba, jak trvdí
dnešní zastánci komunistické ideologie.
K. Steigerwald nenapsal realistický portrét Horákové, Gottwalda ani kohokoli dalšího, vytvořil
z některých reálných historických motivů hru novou, fiktivní, jež by měla hyperbolicky postihnout
realitu skutečnou, v tomto případě realitu zločinů komunismu.
Hra byla uvedena poprvé v roce 2006 jako součást projektu perzekuce.cz v pražské LaFabrice,
kde se pak hrála v režii V. Čermákové. Další úspěšné nastudování v ZD Cheb v režii Š.
Dominika v červnu 2012 prověřilo přenosnost tohoto Steigerwaldova textu.
Lukáš Holubec
VŠECHNO ŠPATNĚ
4 m, 5 ž
Anně bylo dvaadvacet let a celý život žila na statku se svými milujícími rodiči. Zažila válku,
v které ji byla oporou její matka, zatímco její otec jako správný vlastenec bránil jejich vlast.
Jenomže po vyhrané válce se země ujímá lůza, která nekompromisně likviduje veškerou
inteligenci a svobodomyslné občany. A tak se mladá Anna ocitá v pekle. V ženském vězení, ve
kterém se k ženám nikdo nechová podle bontonu, ale zachází s nimi jako s třídními nepřáteli.
Šikanu dozorců a spoluvězeňkyně střídají nelítostné výslechy vyšetřovatele, který sleduje jediný
cíl – doznání. Ke všemu, co potřebuje k soudu. Nastává koloběh týrání a vydírání. V totalitním
vězení se nedá žít, zvláště když vedete válku se svým svědomím, zda zachránit život své
matky, ale pošlapat přitom vše, na čem v životě čestného člověka záleží. Děj se odehrává ve
smyšlené zemi, se smyšlenými postavami a ve smyšlený čas.
6
Nové překlady
Agatha Christie (Velká Británie)
PAST NA MYŠI (MOUSE TRAP)
z angličtiny přeložil Pavel Dominik
5 m, 3 ž
detektivka
Pro milovníky napětí i dobré zábavy slibuje psychothiller a detektivka Past na myši příjemný
divácký zážitek. Děj hry se odehrává v uzavřeném prostoru Penziónu U klášterní studně, v
němž se za sněhové bouře schází velmi nesourodá skupina osob, z nichž každá má své
tajemství i společné vazby. Vrahem může být kdokoliv, a jeho odhalení je tedy zcela nečekané.
Londýnská inscenace Pasti na myši je zapsána v Guinessově knize rekordů jako nejdéle
nepřetržitě hraná divadelní hra na světě, v současné době je na repertoáru již 59. sezónu.
Československá premiéra se konala v Divadle pod Palmovkou (tehdy Divadlo S. K. Neumanna)
6. ledna 1961 (na scénu tohoto divadla se vrátila v roce 2011).
John Logan (USA)
ČERVENÁ (RUDÁ)
z angličtiny přeložila Jitka Sloupová
2m
Hrdinou hry, která získala cenu TONY za rok 2010 pro nejlepší hru na Broadwayi, je slavný
americký malíř Mark Rothko (1903-1970), jeden z čelných představitelů abstraktního
expresionismu. V roce 1958 získal Rothko významnou zakázku: svými malbami měl vyzdobit
novou budovu Joseph Seagram and Sons na Park Avenue, kterou navrhli Mies van der Rohe a
Philip Johnson, jeho plátna měla viset v její restauraci Four Seasons.
Loganova hra v podstatě sleduje průběh této legendární zakázky. Po jejím získání si Rothko
najme asistenta Kena, začínajícího malíře (mezi 20 a 30), který je zprvu svázán obdivem
k tomuto živoucímu velikánovi. Rothka jeho nesmělost irituje a provokuje, jedná s ním jako
s nedovtipným žákem, časem se však Ken začne otevírat a osmělovat. Jejich dialogy se stávají
posléze diskusí o všech myslitelných aspektech umění a jeho role v moderním světě, a přitom
stále více osvětlují i životy protagonistů: Ten Kenův poznamenala tragická událost v dětství,
Rothkovi zase jeho úspěch přináší stále větší pochybnosti – a skrývané deprese. Umění však
má i moc oba muže sbližovat – vrcholem hry je němá scéna, při níž oba muži v téměř baletní
choreografii (dělají to často) nanášejí na celé obrovské plátno základní barvu. Ve stálé
konfrontaci s tímto titánem Ken lidsky dozrává: nakonec je to právě on, kdo Rothkovi ozřejmí
nesmyslnost celé zakázky a malíř se rozhodne od ní ustoupit a obrovskou zálohu stavitelům
Seagram Building vrátit. Rothko se za tuto službu Kenovi odvděčí podivným způsobem – Kena
propustí. Teprve, když Ken přiměje svého Mistra k vysvětlení, pochopíme spolu s ním, že
Rothko mu se svobodou dal šanci stát se sebou samým.
John Logan (1961) je americký scénárista, dramatik a filmový producent. Podílel se mj. na
scénářích velkofilmů Gladiátor, Letec a Poslední samuraj (u posledních dvou byl hlavním
scénáristou).
7
Albert Bermel (USA)
SNAJPŘI (SNIPERS)
z angličtiny přeložil Michal Šulc
2m
aktovka – 2 monology
V porovnání s autorovými dalšími aktovkami poněkud temnější krátká hra. Jde o dva lehce
vianovsky absurdní a kafkovsky znepokojující monology dvou ostřelovačů, kteří hovoří před
imaginárními soudci / nadřízenými. Oba střílejí ve městě po všem, co se hne, nevyjímajíce ženy
a děti, první však cítí hnus a vinu na rozdíl od druhého, který je na svoje povolání hrdý (jeho
otec sbíral střelné zbraně). Hra se odehrává na blíže nespecifikovaném místě (Afghánistán?).
Zvláštní je autorova práce s jazykem, propojuje vtipné absurdní motivy s drsnými scénami.
Krátká hra byla spolu s dalšími autorovými aktovkami (Pěknej záhul, Po operaci, Vypořádání)
uvedena v USA, ve Velké Británii, Kanadě, Německu a v Itálii na festivalu Spoleto.
Inscenátorům doporučujeme hrát spolu s dalšími autorovými aktovkami z naší nabídky.
John Chapman, Jeremy Lloyd (Velká Británie)
(NE)PRODEJNÉ MANŽELKY (BUSINESS AFFAIRS)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
4 m, 4 ž
komedie
Dvojice provinčních obchodníků, Norman a Stanley, se chystá prodat svoji autodopravu
švédským zájemcům, kteří si pro oživení obchodního jednání přejí dvě dívky z eskort servisu. A
tak se i stane.
Nečekaně se ale v apartmá objeví manželky obchodníků, Hilda a Rose, úzkoprsé dámičky z
maloměsta, které jsou zvyklé snadno utrácet za drahou konfekci z těžce vydělaných peněz
svých manželů. Než manželky stačí odejít, dorazí i švédští obchodníci Kurt a Sven a spořádané
dámy považují za luxusní prostitutky. Manželky se ujmou nových rolí (přece nebudeme utrácet
za eskort!), což se ukáže být velmi prospěšné, protože zjistí, že Švédové chtějí své kolegy opít
a před podpisem smlouvy získat podstatnou slevu.
Než ale dojde k vlastnímu podpisu, objeví se i dvojice skutečných prostitutek, Sabrina a Valerie.
Řádící Švédové zprvu dávají přednost kultivovaným Angličankám a ty v rámci boje za šťastnou
budoucnost skončí v ložnicích hostů. Mezitím se manželové dostanou do péče placených
krasavic a jejich odhodlání k manželské věrnosti začíná slábnout. Nakonec alkoholem a sexem
zmožení Švédové svolí k prodeji za plnou cenu.
Autoři nikoho nešetří, z jedné i z druhé strany pohlavkují ušláplé anglické obchodníky i jejich
povýšené manželky, které mluví „tou správnou BBC angličtinou", a zkušeně si nechávají prostor
pro závěrečnou ironickou tečku.
Vkusná a zároveň velmi vtipná komedie, která se odehrává v luxusním pokoji Grand Hotelu v
Londýně.
Ken Ludwig (USA)
LIŠKA MEZI JAMKAMI (FOX ON THE FAIRWAY)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
3 m, 3 ž
komedie - fraška
Zkušený americký autor zasadil děj své hry do „věhlasného“ country golfového klubu a vzal si
opět na mušku lidské slabosti a neřesti, jež rozjíždějí množství komických situací. Tato jeho
fraška je poklonou tradičním anglickým fraškám z let třicátých a čtyřicátých, pracuje se záměnou
osob, rychle se měnícími situacemi, romantickou zápletkou a svižným dějem v duchu grotesek
bratří Marxových.
8
Základní dějová linie je „love story“ mladíka Justina, kterému byla svěřena funkce asistenta
klubu Quail Valley, a jeho milované dívky Louise, která tam pracuje jako servírka. Oba milenci
mají v úmyslu v brzké době uzavřít sňatek a založit rodinu. Do cesty se jim však připletou
nečekané problémy a obtíže.
Druhým konfliktem je nesmiřitelná rivalita mezi šéfy významných golfových klubů,mezi
předsedou Quail Valley klubu Mr. Binghamem a jeho sokem, předsedou klubu Crouching
Squirrel, arogantním Mr. Dickiem. Oba se snaží získat na svou stranu pro nadcházející turnaj
skvělého golfistu, neboť v sázce je příliš mnoho peněz a jejich osobní reputace.
S Crouching Squirrel klubem již jeden skvělý hráč smlouvu podepsal a Mr. Bingham usilovně
hledá hráče, který by zajistil vítězství v turnaji jemu. Štěstí mu přinese nečeká zpráva, že jeho
nový asistent Justin je nesmírně talentovaný hráč golfu, a na místě s ním tedy podepíše
smlouvu. Justin ho nezklame a hned v úvodu turnaje se vyšvihne na první místo. Jeho hráčský
um a suverenitu však podkopou pochybnosti o tom, zda se jeho sňatek s milovanou Louisou
uskuteční. Justin totiž zjistí, že Louisa (nedopatřením) spláchla na toaletě zásnubní prsten, který
jí koupil a daroval.
Ve snaze vrátit Justina do pohody a pomoci mu opět získat hráčskou suverenitu uspořádají Mr.
Bingham a jeho bývalá manželka Pamela večírek s lahvemi šampaňského - milenci se však na
mejdan nedostaví, za to oba bývalí manželé to rozjedou ve velkém a po mnoha skleničkách
perlivého vína jim dělá potíže udržet se na nohou. A náhle zjišťují, že stará láska skutečně
nerezaví.
Další ženskou postavou je současná manželka Mr. Binghama, rozkazovačná a nesnesitelná
paní Muriel, kterou Mr. Bingham z celého srdce nenávidí a nikterak se tím na veřejnosti netají.
Ludwigova fraška si bere na mušku tradiční instituce a hodnoty (manželství, peníze,
společenský status...), což umožňuje rozehrát na jevišti nepřeberné množství komických situací.
9
Franz Arnold, Ernst Bach (Německo)
SPANISCHE FLIEGE (ŠPANĚLSKÁ MUŠKA)
z němčiny překládá Jitka Jílková
7 m, 5 ž
komedie - fraška
Dynamická situační komedie z roku 1910 napěchovaná záměnami a omyly a odehrávající se v
bytě továrníka Klinkeho. Stará aféra se španělskou tanečnicí, ze které vzniklo nemanželské
dítě, je jen jedním z mnoha motivů, jež roztáčejí kolotoč nedorozumění, záměn, podezírání a
neschopnosti se domluvit. A tak se na scéně střídají členové Klinkeho širší rodiny, advokát či
třeba služka, aby chaos spíše nechtěně podporovali, než aby z něj nacházeli cestu ven. Kdo je
ženich, kdo je nevlastní syn - a čí vlastně je?
Komedie se dočkala v Německu bezpočtu inscenací, ta berlínská z roku 2011 (režie Herbert
Fritsch) upomíná na expresívnost němých filmů a zobrazuje tak maloměstskou rodinku a její
problémy ve stylizovaném groteskním světle. Inscenaci bude možno zhlédnout v rámci Festivalu
německého jazyka v Praze na podzim 2012.
Marianna Salzmann(ová) (Německo)
MATEŘSKÝ ZNAMÍNKO OKNO NAMODRO (MUTTERMALE FENSTER BLAU)
z němčiny přeložila Anita Krausová
3 m, 1 ž
Postaršího muže navštíví chlapec, jenž tvrdí, že je jeho vnukem. Muž se z této situace snaží
vykroutit, nicméně jeho špatné svědomí a zvědavost zapříčiní, že se postupně s chlapcem
dozvídáme mužův životní příběh. Chlapec jej navštívil, protože ve skutečnosti hledá svého otce,
na nějž si nevzpomíná a který před časem opustil rodinu. Mladík žije u nemocné matky, která je
nucena živit se prostitucí.
Paralelní příběh šikovně provázaný s příběhem prvním ukazuje mladou ženu (chlapcovu
matku), jež má milence - malíře. Oba si vysnili nemožný milostný vztah a oddávají se stranou od
lidí nevázanému, neobvyklému sexu. Malířův odpor k vnějšímu světu je příčinou toho, že žena
zamalovává okna společného bytu namodro. Postupně roste podezření, že se zde jedná o
incest mezi dcerou a otcem. Domnělý dědeček chlapce tedy zřejmě není jeho dědečkem, nýbrž
otcem.
Teprve když se oba příběhy propojí, začne divák tušit, o co ve skutečnosti jde – a jaké ošklivé
tajemství postavy spojuje. Matka se vydá hledat svého syna a najde ho s dědečkem/otcem
nahého pod jednou dekou. Vlastní osud, vlastní minulost, jež vedla ke složitému vztahu
k mužům a k její destrukci, ženu opět dohnal. Text je však rafinovaně dvojznačný a divák netuší,
zda se tato scéna děje v přítomnosti, anebo v minulosti, kdy žena přistihla svého otce nahého
s tehdy malým synem. Konec tak zůstává otevřený – divák si musí domyslet puzzle příběhu a
sám posoudit, o jaký vztah se mezi mladou ženou a jejím milencem - malířem vlastně jedná.
Autorce se povedlo jednak nabourat tabu, jež kolem incestu panuje a nastolit otázky po etice
lásky, jednak tento citlivý příběh vypráví až něžným a poetickým jazykem, s citem pro atmosféru
děje a kontrasty (např. „dědeček“ žije v domě na konci civilizace, milenecký pár v „pekle“
dekadentního města).
Rafinovaně vystavěný, mnohovrstevnatý a znepokojující text přinesl mladé autorce (nar. 1985 v
ruském Volgogradu) prestižní ocenění pro nastupující dramatiky Kleist-Förderpreis za rok
2012. Hra byla uvedena v Karslruhe v Baadisches Staatstheater v květnu 2012.
10
Philipp Löhle (Německo)
TO TAM (DAS DING)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
4 m, 1 ž
tragikomedie
Hra absurdně, jasně a definitivně dokazuje, že v dnešním globalizovaném světě již neexistuje
náhoda. Vše je se vším propojeno. Sledujeme vzájemně se prolínající příběhy. Mladý pár
rekapituluje předešlé události, jež vyústily v absurdní smrt, kterou by rozhodně nikdo nečekal.
Bavlníkové vlákno, později tričko, rámcový vypravěč celého spletitého příběhu, putuje po světě
a překvapeně sleduje vzájemně propletené počínání lidí. Bavlnu pěstuje v Africe rozvojový
pracovník a idealista Beat, z vlákna se stává v Číně tričko, které putuje do Evropy jakožto
fotbalový dres, jenž končí na těle Katrin, která se v manželství s Thomasem nudí a exibuje na
internetu, čímž se do ní v Číně zamiluje Li a letí si pro ni do Německa ozbrojen pistolí, kterou
pokoutně koupil od Beata, který chtěl ilegálním obchodem se zbraněmi financovat bio pěstování
bavlny – pistole míří na tričko, které Li sám vyrobil, aby nakonec prostřelené skončilo jakožto
obnošené oblečení zpátky v Africe...
Ve světě, kde spolu všechno se vším souvisí a všechny události se dají potenciálně objasnit,
chybí postavám věci neobjasnitelné, kouzelné momenty, velká láska a pocit domova – a přitom
se beznadějně zaplétají do globální sítě kauzálních souvislostí.
Hra měla premiéru v květnu 2011 v Ecklinghausenu a poté v září 2011 v Schauspielhaus v
Hamburku. Hamburská inscenace hry byla pozvána do finále (7 her) soutěžní přehlídky
nejlepších německojazyčných her Stücke 2012 v Mülheimu.
„Kdo chce navštívit inteligentní, současnou a kritickou komedii – zde ji má.“ (Frankfurter
Rundschau).
Lukas Bärfuss (Švýcarsko)
DVACET TISÍC STRAN (ZWANZIGTAUSEND SEITEN)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
variabilní obsazení (25 postav)
Tony je neambiciózní a nenápadný flákač, snílek a příležitostný pracovník, čímž trochu leze na
nervy své přítelkyni Lise. Jednoho dne vleze ze zvědavosti do stavební jámy a stane se mu
nehoda – na hlavu mu spadne krabice, v níž jsou všechny svazky dvacetitisícstránkového
lexikonu.
Když po tomto maléru přijde Tony opět k sobě, změní se pro něj celý život – úraz paradoxně
zapříčinil, že Tony disponuje nesmírně širokými, ale zdánlivě nevyužitelnými znalostmi. Slovo
od slova se mu do hlavy vryl celý obsah lexikonu: např. historická rozprava o roli Švýcarska
v druhé světové válce. A Tonyho odysea začíná.
Zatímco okolí ho začne považovat za blázna a strčí ho do blázince, lidé změní názor poté, co se
odhalí jeho dar a nadání, totiž fenomenální paměť. Padne do oka uměleckému agentovi a ten
s ním uspořádá show, kde je Tony prezentován jako zázrak paměti. Tony se účastní talentové
show a začnou se o něj zajímat i vědci. Začíná se ale trápit tím, co má v hlavě. Znepokojuje ho
osud židovského uprchlíka Oskara, který byl po útěku do Švýcarska opět vrácen do Třetí říše. A
nemůže se zbavit věčných otázek, proč ti, kteří vydělávali na válečných časech, zůstali
nepotrestáni a v klidu. Ale co má člověk dělat, když ho nikdo neposlouchá? Dokonce i vydavatel
lexikonu se smířil s dějinami a samotný utečenec Oskar, jenž přežil Osvětim, žije raději
současností a nechce otevírat staré rány. Tony chce zpět svůj dřívější život, nesnese již tu
záplavu otázek a faktů. Kruh se uzavře a Tony končí tak, jak začal: v laboratoři má být
simulován pád těžkého předmětu na jeho hlavu. Za úplně stejných podmínek jako tenkrát ve
výkopu, ale již s jiným, současným obsahem: s učebnicemi čínštiny, knihami o kulinářském
umění a dějinami filmu. Z Tonyho se má stát žádaný člověk, který je in.
Hra vznikla na zakázku curyšského Schauspielhaus, kde měla premiéru v únoru 2012.
11
Maďarská dramatika
István Tasnádi (Maďarsko)
FINITO (MAĎARSKÁ ZOMBIE) (MAGYAR ZOMBI)
z maďarštiny přeložila Gertrud Korpič
9 m, 4 ž, sbor
tragikomedie, „pseudo Moliére“
Hlavní hrdina hry je 44letý ženatý bezdětný muž, který přichází o místo zaměstnance
masokombinátu. Se ženou si nerozumí, ve vesnici se cítí být zbytečný, a proto se jednoho dne
rozhodne zvolit smrt. Ještě předtím ale své tělo prodá, a to hned několikanásobně.
Gáspár žije ve vesnici se svou ženou a tchýní a ani po 19 letech manželství nenachází životní
uspokojení. Když se mu nepovede oběsit se na stromě, odchází do kadibudky a pokouší se
oběsit tam. Zpráva o jeho sebevraždě se rychle roznese a postupně přicházejí postavy, aby si
jeho smrt - neboli tělo - koupily. Je to jakoby obrácená parafráze Fausta, náš hrdina však
obchoduje se svým tělem a namísto věčného života a vzdělání mu potenciální kupci slibují
peníze a slávu. Jeho posledním přáním je, aby se o něj alespoň trochu starali, což mu nakonec
v praxi dodá tolik síly a naděje, že svou smrt odmítá a rozhodne se žít dál.
Změna vztahů je už ale nezvratná a rozhodnutí nelze vzít jen tak nazpátek. Při poslední scéně
sestoupí deus ex machina v podobě úředníka a všem přítomným, zejména Gáspárovi,
předpovídá krásnou, jistou budoucnost a štěstí. Mezitím ale Gáspárova žena ubodá svého
muže v kabidudce k smrti.
Ve hře se objevují postavy celebrit, je zde parodován svět reality show, objevují se také témata
nezaměstnanosti a ochlazování mezilidských vztahů. Autor čerpá námět z díla Nikolaje
Robertoviče Erdmana Sebevrah a zachováva žánr satirického i absurdního dramatu. Forma je
veršovaná, rytmus často volný, přecházející do prózy. V této hře se Tasnádi navrací ke komedii
v její klasické formě a dodává svým vesnickým postavám charakterovou hloubku.
Hru otevírá ouvertura Coppélie od Lea Delibese, baletní motiv se vine celou hrou. Jedná se o
výsostně divadelní text, který lze interpretovat mnoha způsoby.
U nás byla hra uvedena poprvé ve formě scénického čtení v rámci dne maďarské dramatiky v
červnu 2012 v Divadle Na zábradlí.
István Tasnádi se narodil v roce 1970 v Budapešti, vystudoval obor divadelní vědy ve
Veszprému. Od roku 1992 pravidelně publikuje verše, divadelní kritiky a drama. Byl
zakládajícím členem divadla Bárka v Budapešti, v letech 1996-2001 byl i jeho dramaturgem. Od
roku 2001 je členem divadla Krétakör, spolupracuje s mnohými budapešťskými divadly, jako
host přednáší na Univerzitě Gáspára Károliho, kde vede hodiny o současné dramatice. Je
laureátem mnoha cen. Za dílo Magyar zombi obdržel v roce 2007 cenu kritiků v kategorii
nejlepší nové maďarské drama.
Béla Pintér (Maďarsko)
KRÁLOVNA ZÁKUSKŮ (A SÜTEMÉNYEK KIRÁLYNÖJE)
z maďarštiny přeložil Jan Čumlivski
6 m, 3 ž
První dramatikova hra, která vyšlo i knižně - od té doby inscenují Pintérovy hry i jiné maďarské
soubory. Hlavní postavou hry je malé děvče Erika, které žije se svou rodinou a despotickým
otcem v malé vesnici. Právě slaví své sedmé narozeniny, kam jsou pozváni i další členové
rodiny, ale rodinná idylka nemá šanci nastat. Vystoupí i Eričin třídní, protože má pocit, že děvče
je doma týráno. Erika má navíc skvělého psa Sultána, který jí pokaždé pomůže z problémů.
Ve hře se střídá náboženský jazyk s jazykem komunistických sloganů, což vyvolává jedinečnou
atmosféru kořeněnou ironickým humorem. Jazyk si libuje v humorných slovních hříčkách, které
překrucuje a míchá různé jazykové oblasti jako je folklór, slang, nebo dialekt. Je to velice
12
svébytný, ojedinělý styl, který už dlouhá léta plní jeho divadlo na břehu Dunaje.
Pintérův soubor Pintér Béla és Társulata a jeho hry slaví úspěchy na domácí scéně i
zahraničních festivalech, patří k nejzajímavějších zjevům maďarské dramatiky. Béla hry sám
režíruje a obyčejně v nich i sám hraje, zejména hlavní role agresorů. Mezi jeho témata patří
neobvyklé životní situace, kterými autor sám prošel a podává je v upřímných, někdy až
bolestných jevištních obrazech.
U nás byla hra poprvé uvedena ve formě scénického čtení v rámci dne maďarské dramatiky v
Attila Bartis (Maďarsko)
ZKÁZA (ROMLÁS)
z maďarštiny přeložila Gertrud Korpič
3 m, 2 ž
komorní drama
Hlavní postavou je přední fotograf na výslunní své kariéry, který vedle aktů žen fotí také mraky.
Na začátku hry se dozvídáme, že trpí nevyléčitelnou nemocí. Rakovinu diagnostikovali kdysi i
jeho mladší sestře a dle jeho názoru lékaří udělali téměř všechno proto, aby trpěla až do
posledního dne svého života. Proto se sám rozhodne neléčit a ačkoli ho toto poznání blížící se
smrti uvrhne do zoufalství, zároveň v něm probudí neskonalou touhu po absolutním žití.
V noční tramvaji v Budapešti potká mladou dívku a ona se mu po zbytek času, který ještě má,
stane múzou a také vším, po čem prahne jejich pudová vášeň. Fotí ji dnem i nocí a po devíti
měsících plánuje velkou výstavu, sestavenou z jejích fotek. Ona ale nežije jenom na jeho
fotkách. Poté, co se oblékne a opustí ateliér, uklízí v cizích kancelářích a platí svůj laciný
podnájem. Naskytá se tak otázka, který z jejích životů je ten pravý a co všechno je schopen
člověk protrpět kvůli lásce. Jejich láska se totiž stává tragickou nejen faktem blížící se smrti, ale
také díky neustálé přítomnosti fotografovy manželky. Napětí v tomto milostném trojúhelníku se
stupňuje a láska jako taková dostává zcela nové dimenze.
Bartis není v pravém slova smyslu dramatik, přesto je jeho technika psaní dialogů velice
zajímavá a funkční, zejména co se jevištního ztvárnění týče. Jedna jeho věta může být
interpretována různými způsoby a častokrát je dvojsmyslná. A jelikož jde o vztahy mezi mužem
a ženou, drží autor napětí až do konce, pouze na základě slov. Používá přitom velice jemný,
inteligentní humor, hraje si se slovy a někdy přechází do kruté ironie a komické trpkosti.
Struktura je uzavřená, příběh milostného trojúhelníku se odehrává v jednom ateliéru, případně v
bytě fotografa. Tuhle sevřenou strukturu narušují pouze blízcí příbuzní mladé dívky, kteří vnáší
do hry zemitý ráz venkovských lidí a nastolují otázku, kam až lze zajít v rodinných vztazích a
jaký je rozdíl mezi vydíráním a snahou zabezpečit své neteři i sobě pohodlné žití.
Bartisova hra Zkáza byla uvedena ve Vígsínházu v roce 2009, u nás ve formě scénického čtení
v rámci dne maďarské dramatiky v červnu 2012 v Divadle Na zábradlí.
Bartis se narodil v roce 1968 v Marosvásárhely (Rumunsko – Sedmihradsko). Je jedním z
nejzvláštnějších objevů maďarské literární scény devadesátých let. Jeho romány a novely
pojednávají o nezvyklých událostech. Jejich líčením vytváří samostatné světy plynoucí v
subjektivním čase, a tak i zdánlivě banální příběhy dosahují magické atmosféry. Je
modernistou v tom smyslu, že přepisuje (většinou) ponuré události 20. století. Zatím největší
slávu mu v roce 2001 přinesl román Klid (A nyugalom), který byl přeložen také do češtiny. Na
základě tohoto románu napsal divadelní hru Moje matka Kleopatra (Anyám, Kleopátra), kterou v
roce 2003 uvedlo Národní divadlo v Budapešti. V roce 1997 získal literární cenu Tibora Déryho
a v roce 2002 cenu maďarského spisovatele Sándora Máraie.
13
Bettina Almássy(ová)(Maďarsko)
PATŘÍ MRAKY DO NEBE? (A FELHÖK IS A MENNYORSZÁG RÉSZEI?)
z maďarštiny přeložila Alžběta Vaculíková
4 m, 3 ž, malý sbor (možnost zdvojení)
Může být něco radostnějšího, než rozhodnutí založit rodinu? Obyčejně je takové rozhodnutí
provázeno šťastnými pocity, příjemným plánováním, ale ne vždy se naše představy o štěstí
vyplní tak, jak bychom si přáli.
Plánování a těžkosti, které s sebou přináší, vynášejí na povrch nefungující vztahy. Je to první
zkouška, zda dvojice obstojí a dokáží se vzájemně podpořit. Napětí a pocit nesplněných
očekávání dokáže vytvořit ve vztahu dusno, a pokud lidé zapomenou, že by mělo jít o
nejkrásnější období jejich života a že by se měli v první řadě radovat, tak v této zkoušce
propadnou.
Otázka ženství, ale i zodpovědnosti vůči sobě, druhému i „tomu malému“. Intriky a rvačka o
místo odcházející maminky. Neshody s tchýní. Zdlouhavá lékařská vyšetření, lítání od čerta
k ďáblu a snaha najít „zaručený prostředek“ na plodnost. Marné pokusy pomoci přítelkyni
z destruktivního vztahu.
To vše můžeme najít ve hře mladé maďarské autorky Bettiny Almássy. Zabývá se dvěma
nejpalčivějšími ženskými motivy – snahou stát se matkou a tíživou situací v rodině s domácím
násilím. Jedná se sice o ryze ženské téma, ale autorčin cit pro dramatičnost a dialog zaručeně
zaujmou i náročnějšího diváka.
Na Silvestra, při bujarých oslavách a vítání nového roku se Emeše a Attila na mostě zbavují
vlastností a zvyků, které už s sebou do nového roku nechtějí vláčet. Rozhodnou se, že chtějí
založit rodinu. Emeše se vzdá role v televizním seriálu, opustí divadlo a jde se věnovat
mateřským radostem... Ale po několika měsících neúspěchů začíná kolotoč pokusů, lékařských
vyšetření, ani neshody s Attilovou matkou nepřidávají na pohodové náladě v rodině. Emešina
přítelkyně Anna je pod neustálým tlakem despotického, žárlivého manžela Zoltána, Emeše se jí
snaží pomoci, ale vlastní tíživá situace jí nedovolí skutečně vnímat. Nedokáží s Attilou držet za
jeden provaz, Attila stále více utíká do práce od manželky, jejíž obsese, denní rytmus
přizpůsobený plodným dnům, pravidelnému podávání injekcí a milování podle hodinek, dokáží
pohřbít rodičovské radosti i lásku mezi oběma mladými lidmi. Na zoufalou Emeši, která cítí, že
se od sebe s Attilou vzdalují, že selhává coby žena, jako známá herečka, dopadá tíha osudu
ještě palčivěji. Anna, která nedokáže ochránit sebe ani malou dcerku, odmítá další dítě, které
čeká se Zoltánem. Celý děj se uzavírá opět na Silvestra, kdy obě přítelkyně podle tradice házejí
to nepotřebné do studených vod Dunaje…
U nás byla hra poprvé uvedena ve formě scénického čtení v rámci dne maďarské dramatiky v
Bettina Almássy režíruje, hraje a píše divadelní hry (dále např. CsikLó tojás, Csipkerózsika,
Hajnal, Megfulladok). Má vlastní divadelní společnost Maskara Színtársulat. Roku 2009 se
s hrou Hiába (Marně) zúčastnila soutěže současných maďarských dramatiků Magyar Staféta Kortárs dráma váltóban a umístila se na 1. místě.
A další...
Ivan Vyrypajev (Rusko)
ILUZE (ILLJUZIJA)
z ruštiny přeložila Tereza Krčálová
2 m, 2 ž
hořká komedie
Má smysl interpretovat svůj život? Neustálé hledání odpovědí a potřeba dovyprávět svůj životní
příběh je ve výsledku jen projevem nedostatku víry. A kde není víra, objeví se lež.
Ivan Vyrypajev, který patří mezi špičky současné ruské dramatiky, vypráví příběh dvou
14
manželských párů na sklonku života. Denni těsně před smrtí vyznává své ženě lásku. V jeho
vyznání je všechno – strasti, pokora, usmíření, štěstí. O čem se může hrát, je-li vše vyřčeno
hned v úvodu? Jenže tohle je opravdu jen začátek. Přichází další a další interpretace lásky,
které oběma párům, přes jejich v podstatě spokojeně prožitý manželský život, nečekaně ovlivní
poslední rozloučení s tímto světem. Každý výklad, kterým se postavy snaží postihnout smysl a
podstatu žití založeného na lásce, tedy na bytostném soužití s druhým člověkem, se stává
pouhou iluzí. Hra z roku 2011 o tom, že chceme-li za každou cenu uvidět pravdu, můžeme se
ohromně spálit.
První české uvedení proběhlo v rámci cyklu scénických čtení 8@8 divadla Letí v červnu 2012.
Donald Niedekker (Nizozemí)
ŠATNÁŘ (BEGELEIDER)
z holandštiny přeložila Sylva Hulová
1m
monodrama
Šatnář městského divadla Freek Něvský nás před představením zasvěcuje do tajů své profese,
svého rodokmenu i jediné lásky svého života. Samozřejmě do divadla chodíme právě kvůli
němu, protože on je první, kdo nás při východu z hlediště probouzí z divadelního polosnění a
navrací do reality života. A jeho profese je, jak sám tvrdí, důležitější než všechno „umění“ a
„šmíra“ na scéně.
Evald Flisar (Slovinsko)
A CO LEONARDO? (KAJ PA LEONARDO?)
ze slovinštiny přeložil Kamil Valšík
8 m, 5 ž
Uzavřené prostředí jedné neurologické kliniky je jako svět v malém. Její pacienti trpí celou řadou
bizarních symptomů. Někteří mají něčeho nadbytek, jiným se něčeho nedostává, ale za jejich
kompulzivním chováním leží skryté univerzální lidské potřeby: potřeba lásky, potřeba uznání,
potřeba bezpečí.
Příčina jejich problémů je diagnostikována jako organická, a proto jsou podle Dr. Hoffmana,
vedoucího kliniky, nevyléčitelní. Ale psycholožka doktorka DaSilvová, která přichází do institutu,
aby zde našla téma pro svou disertaci, má jiný názor. Oba doktoři mají vlastní přístup k
pacientům, ale oba přístupy jsou jen manipulací. Doktor Hoffman se odmítá vzdát zažitých
pořádků a zároveň si osobuje právo nakládat s osudem svých pacientů výhradně podle
vlastního uvážení a „chránit“ je před okolním světem, kdežto doktorka DaSilvová, která svým
příchodem na kliniku narušila status quo, věří, že může udělat z pacienta, pana Martina, který
trpí absolutní amnézií a vypěstoval si neobyčejnou schopnost naučit se a zapamatovat si
cokoliv, „nového Leonarda“, renesančního člověka 21. století.
Ale jedná se o skutečný pokrok, nebo je všechno pouze krutý klam? Když začnou ostatní
pacienti zlomyslně učit Martina jiné věci – sprosté vtipy a úryvky ze Shakespearových her –
poezie s příměsí tvrdé reality se dotkne něčeho elementárního, vnitřního jádra pocitů v jeho
nitru, které ještě není mrtvé a on začne překvapivě reagovat. Je tato jeho „skutečná“ identita,
něco víc, než prosté papouškování?
Doktorka DaSilvová se ale sama na vlastní kůži přesvědčí, jak nesmyslné bylo její počínání.
Tajné služby se začnou zajímat, jak by mohly Martina využít ke svým účelům, a tak se mu
dostane lekce násilí stejně snadno jako lekce „kultury“ – bez toho, aby kterékoliv z nich
porozuměl. Nové vyučování Martina je tragickou antitezí výchovy doktorky DaSilvové. Brutální
manipulace ze strany tajných služeb, které chtějí pacienta zneužít ještě odpudivějším
způsobem, přinutí oba doktory spojit síly. Poslední pokus zachránit Martina tím, že je mu
vrácena svoboda rozhodování, ale přichází příliš pozdě.
Hra, jejíž téma je na začátku nového tisíciletí více než aktuální, zkoumá podstatu identity a
individuální svobody v kontextu společnosti plné chamtivosti, ctižádostivosti a krutosti.
15
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Titul
Smlouva do: %
Lukas Bärfuss
Autobus
23.9.2012
9
Alan Bennett
Lady z karavanu
30.6.2014
7
Michael Frayn
Bez roucha
30.6.2013
9
Michael Frayn
Moises Kaufman
Kodaň
33 variací
9.5.2015
1.4.2014
9
7,5
Stefan Vögel
Dobře rozehraná partie
9.1.2013
8
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Debbie Isitt(ová) (Velká Británie)
WOMAN WHO COOKED HER HUSBAND (ŽENA, CO UVAŘILA SVÉHO MANŽELA)
1 m, 2 ž
komedie
Kenneth a Hillary žili ve spokojeném manželství - téměř dvacet let, než se Kenneth, procházející
krizí středního věku, zamiloval do jiné ženy. Zprvu se zdálo, že Laura ztělesňuje vše, co
Kennethovi v manželství schází, ale brzy se mu milostná aférka vymkne z rukou a nastává
kolotoč lží, výmluv a obviňování. Brzy je Kenneth nucen přiznat barvu manželce a k milence
Lauře se přestěhovat.
Laura je sice mladá, štíhlá a plná elánu, čímž vlévá energii do žil i Kennethovi, ale málo uklízí,
málo pere a hlavně – vůbec neumí vařit. Kenneth je zvyklý na teplou, chutnou a kvalitní večeři
(Hillary je vyhlášená kuchařka) a z Lauřiných kuchařských pokusů mu je špatně. Postupem
času začne lhát Lauře o svém večerním programu (stejně, jako kdysi lhal Hillary, když chodil za
Laurou) a chodí se najíst k bývalé manželce...
Hra začíná v okamžiku, kdy Hillary chystá hostinu na oslavu tříletého výročí svatby Kennetha a
Laury. Hlavním chodem má být „překvapení“. V retrospektivách se divák dozvídá, jaké všechny
události předcházely této „poslední večeři“.
Tato černá komedie je exkurzí do světa žárlivosti, zrady, nevěry, klamů a ponížení a ukazuje
nový význam rčení, že „láska prochází žaludkem“. Autorka předepisuje strohou scénu bez
rekvizit a uniformní oblečení tak, aby veškerá divákova pozornost byla soustředěna na mluvené
slovo.
Uvedení v londýnském Royal Court Theatre (upstairs) se uskutečnilo v říjnu 1991. Hra sklízela
úspěchy od edinburského festivalu k West Endu a hrála ji téměř všechna anglická regionální
divadla. V zahraničí byla uvedena např. v Itálii, Izraeli, Řecku, Španělsku, Turecku, Austrálii.
16
Peter Stone, Thomas Meehan, Maury Yeaston (USA)
DEATH TAKES A HOLIDAY (SMRT NA DOVOLENÉ)
7 m, 7 ž
muzikál
Na motivy stejnojmenné hry Alberto Casselly (1891-1957), uvedené poprvé v roce 1924 ve
Florencii a později úspěšně inscenované na Broadwayi, vznikl v roce 1934 jeden
z nejúspěšnějších romantických filmů třicátých let (v režii Mitchella Leisena a s Frederikem
Marchem v titulní roli Smrti). Studio Universal použilo tentýž námět ještě jednou – ve filmu
Seznamte se, Joe Black (1998, s Bradem Pittem), který je dosud v živé paměti diváků.
Muzikálová adaptace, jejíž premiéra se konala v off-broadwayském Laura Pels Theater
v červenci 2011, se vrací k původní italské verzi: Smrt v ní na sebe bere podobu ruského
aristokrata knížete Nikolaje Sirkiho, stane se hostem ve vile vévody Lambertiho a zamiluje se do
jeho dcery Grazie. Na rozdíl od původní divadelní hry i jejích dosavadních filmových podob však
autoři muzikálu dávají příběhu jiný – temnější či šťastnější? – konec. Smrt však ani zde
neodchází s nepořízenou.
Conor McPherson (Irsko)
BIRDS (PTÁCI)
2 m, 2 ž
dramatizace povídky - psychodrama
Tajemné, napínavé a klaustrofobické psycho irského autora vzniklo volně podle stejnojmenné
povídky Daphne du Maurierové z roku 1952, podle níž vznikl i slavný Hitchcockův film z roku
1963. Jde o psychologické komorní drama, atmosférou ve stylu gotického thilleru – příběh se
zužuje na jádro povídky, na strach z neznámého a z temnoty, která tkví v nitru člověka, na
hledání smyslu v chaosu ohroženého světa.
Opuštěný polorozpadlý dům u moře, v němž se před apokalyptickým útokem ptáků pustošícím
svět ukryjí dva cizinci, čtyřicátníci Nat a Diane. Strach ze světa tam venku je živnou půdou pro
paranoiu a podrobuje vztah obou postav těžké zkoušce.
Oproti zoufalému pokusu přežít se druhý pár pokouší navzdory teroru nastolit něco jako domácí
stabilitu. Julia, mladá žena, však přerušuje zdánlivý rodinný soulad a z boje proti okolní přírodě
se stává něco, co boří poslední morální zábrany...
Conor McPherson (1971) pochází z Dublinu a během studia filozofie začal psát své první hry a
režírovat. Vedle divadelní činnosti se věnuje i filmu a televizi. Patří k úspěšným současným
irským autorům – jeho hry (např. Shining City, Seafarer, Weir, Veil) se hrají i na londýnském
West Endu i na Broadwayi a získaly řadu ocenění a nominací (Olivier, Tony apod.).
Český překlad se již připravuje.
Colleen Murphy(ová) (Kanada)
GOODNIGHT BIRD (PTÁČEK DÁVÁ DOBROU NOC)
2 m, 1 ž
komedie
Lilly a Morgan Beaumontovi žijí spokojeně ve své manželské rutině, když na balkonu jejich
nového bytu přistane bezdomovec Parker. Nejprve je vyděsí k smrti, ale pak se začne navrtávat
do puklin jejich vztahu a vyvádět je z míry řečmi o sexu. Pak s ním Lilly zmizí do noci a o
Morgana se pokouší další infarkt...
Černá komedie o staré lásce a odvaze k novému začátku.
Hra měla premiéru v květnu 2011 v londýnském Finborough Theatre.
17
Finegan Kruckemeyer (Austrálie)
Australský dramatik irského původu, ač teprve třicetiletý, má na svém kontě již 52 divadelních
her, provozovaných na pěti kontinentech a k jeho četným oceněním patří nedávné získání
stipendia Sidney Myer Creative Fellowship v hodnotě 160 000 dolarů. Ač jsou jeho hry psány
především pro mladé publikum, díky fantazii dramatika, připomínající autory magického
realismu, a zcela „necenzurovanému“ pohledu na lidskou povahu, uchvacují diváky napříč
generacemi. Od roku 2004 žije Kruckemeyer v Hobartu ve státě Tasmánie, odkud spolupracuje
s divadelními skupinami na celém světě.
AT SEA, STARING UP (NA MOŘI, S POHLEDEM VZHŮRU)
2 m, 3 ž
Mladý australský dramatik Finegan Kruckemeyer je především vypravěč s nevyčerpatelnou
fantazií. Jeho postavy své příběhy zároveň vyprávějí i žijí, jejich životy se splétají a rozplétají a
jejich vyprávění se nečekaně prolínají.
Angličan Noah žije v Bristolu, stará se o komunitní zahradu a truchlí pro svou italskou ženu,
která zahynula při autonehodě. Australan Caleb trpí nočními můrami i živými sny a díky
jednomu z nich přijde o práci, když ejakuluje ve výtahu… Přestěhuje se do Anglie, kde se ke
svému překvapení setká se snovou dívkou Silvií, která v Austrálii “zavinila” jeho faux-pas. Stane
se Noahovým sousedem a jeho zahradnickým “učněm”, ten však těžce nese Calebovo sblížení
se Silvií.
Islanďanka Emma řečená Řekyně dojde k poznání, že je prokletá: oba její bratři zemřeli za
dramatických okolností na moři v okamžiku, kdy se dívali právě na ni. Aby ušetřila smrti
milovaného tatínka, rozhodne se dívka, že se už z moře nikdy nevrátí a stane se novodobým
Bludným Holanďanem.
Němka Elise z Braunschweigu každou noc jezdí autem se svým malým synem Jakobem. Je to
jediný způsob jak chlapečka s poškozeným mozkem uspat. Ale také způsob jak uniknout
rozhodování mezi manželem a milencem, které oba velmi miluje. Silvie, která má schopnost
objevovat se a zase mizet (je totiž zřejmě kouzelnice), do osudů všech čtyř postav nějakým
způsobem zasáhne – a způsobí i jejich nečekaná setkání a nová poznání.
Hra měla premiéru v roce 2012 v Jute Theatre v australském Cairnsu. Kruckemeyerův magický
realismus si však už získal pozornost mj. v Argentině a Německu.
THIS GIRL LAUGHS, THIS GIRL CRIES, THIS GIRL DOES NOTHING
(TAHLE DÍVKA SE SMĚJE, TAHLE PLÁČE, TAHLE NEDĚLÁ NIC)
1 - 3 m, 3 ž
Trojici sester zanechá uprostřed lesa jejich tatínek dřevorubec. Z tohoto pohádkového začátku
vycházejí tři rozhodnutí: jedna sestra chce jít jedním směrem, druhá opačným, zatímco třetí
zůstane, kde je. O dvacet let později, poté co obešly zeměkouli, vybojovaly bitvy, překonaly
oceány, zkrotily divočinu, statečně odvrátily hrůzy a dosáhly velikosti, se všechny tři ženy jako
dospělé znovu setkají. Parabola o dospívání, vedená třemi různými cestami, nevyznívá
didakticky zejména díky nevyčerpatelné fantazii autora a jeho hlubokému porozumění lidské
různorodosti a rozmanitosti životních podmínek, pochopení lidské povahy a jejích sklonů ke
konfrontaci i cestě k toleranci.
Hra měla premiéru v Campo Salles Theatre v argentinském Buenos Aires, Argentina v roce
2011.
Justin Butcher (Velká Británie)
SCARAMOUCHE JONES
1m
Je 31.12.1999 a klaun Scaramouche Jonese, v den svých stých narozenin, rekapituluje celý
svůj život. Scaramouche vypráví, jak se narodil jakožto bizarně bílé dítě cikánce. Jeho matka
18
byla prostitutka, a když ji zavraždili, Scaramouche byl prodán jako otrok zaklínači hadů Yasovi.
Společně s Yasuem cestoval po arabských zemích po téměř dvacet pět let. V roce 1930 jsou
oba Scaramouche i Yasu v Addis Abebě, zatčeni. Při oslavách na počest krále jim uteče jejich
had Benjamin Disraeli. Yasu je popraven, ale Scaramouche osvobodí italský princ a vezme ho
sebou na loď do Benátek. Když připlují do benátského přístavu, Scaramouche se vrhne do
ledových vod moře, aby utekl před princem a je zachráněn skupinou kočovných cikánů. Cestuje
s nimi po Itálii, i na cikánský koncil, kde se dobrovolně přihlásí k záchraně jedné mladé cikánky
z vězení. Když jeho samotného do vězení uvrhnou a zbijí, podaří se mu z něj nakonec dostat
cikánku i sebe samotného tím, že si ji na půdě vězení vezme. Teprve po složení manželského
slibu zjisti, ze cikánce je teprve 12 let. Společně s ostatními cikány cestují do Krakova, ovšem
ještě než tam dorazí, vyhodí Scaramouche z karavanu a zbijí ho za to, že nechtěl se svou
mladou manželkou mít intimní vztah. V Polsku ho na zemi polomrtvého nachází dva mniši, kteří
ho vezmou pod svou ochranu. V té době se již schyluje k druhé světové válce. V den, kdy je
obsazeno Polsko, se Scaramouche vydává směrem na jih. Když dorazí do Chorvatska a chce
nastoupit na loď do Egypta, přístup je mu odepřen vojáky ustašovců a je společně s židy, cikány
a dalšími poslán do koncentračního tábora ve Splitu. Nacističtí doktoři jsou stejně jako všichni
ostatní naprosto očarováni bělostí jeho tváře, a tak ho ušetří a dají ho kopat hroby pro mrtvé a
následně je zasypávat, když jsou plné. Scaramouche v sobě v té době objeví skrytý talent
rozesmávat děti. Když chodí na popravu, vždy začne imitovat nacisty a posunky a výrazy tváře,
děti rozesmává. Když skončí válka, je Scaramouche společně s nacisty zatčen, neboť je
považovaný za kolaboranta. Po pěti letech ho osvobodí a Scaramouche se rozhodne se vydat
do Anglie a poznat svého anglického otce. Když dorazí do Londýna, koupí si bílou barvu a
rozhodne se stát klaunem.
Bizarní odysea rozpadajícími se říšemi, tragikomické shody okolností na pozadí temných
událostí 20.století. Láska, brutalita, extáze i tragedie v silném poetickém příběhu vyprávěném
pod bílou klaunskou maskou.
Scaramouche Jones měl premiéru v roce 2002 v Bath Theatre Royal. V roce 2008 ho
v edinburském divadle Assembly Rooms ztvárnil sám autor, Justin Butcher.
Martin Crimp (Velká Británie)
DEFINITELY THE BAHAMAS (ROZHODNĚ BAHAMY)
1 m, 2 ž
aktovka
V aktovce (původně prezentované jako rozhlasová hra) z roku 1987 Crimp seznamuje diváky s
párem penzistů, Milly a Frankem, kteří třetímu posluchači (divákům) sdělují své názory na
cestování, domácí bazény a zejména se chlubí svým jediným synem Michaelem a jeho
úspěchy. Divák si ovšem z tohoto lehce senilního povídání odvodí, že Michael je možná
úspěšný, bohatý a ženatý se ženou, která ví, co je styl, ale zároveň je to sexuální násilník, jehož
chování je rodiči s pobavením (a možná i pýchou) pouze registrováno. Toto podezření nakonec
potvrdí jejich mladičká nájemnice (a tak trochu posluhovačka) holandská studentka Marijka.
Pinterovské dialogy mladého Martina Crimpa přesně zaznamenávají paranoiu a xenofobii
(nejen) středostavovské Anglie 80. let 20. století.
PLAY HOUSE (NA PSÍ KNÍŽKU)
1 m, 1 ž
aktovka
Nejnovější aktovka Martina Crimpa (2012) se na jevišti slavného richmondského divadla Orange
Tree uváděla na jaře 2012 spolu s jeho starší rozhlasovou hrou Definitely the Bahamas.
Simon a Katrina ve třinácti krátkých obrazech mj. vyklízejí ledničku, sestavují stolek z Ikey,
probírají nečekanou návštěvu Katrinina otce, Simonovo povýšení či jeho setkání s tajemnou
sousedkou. Z těchto střípků vzniká obraz složitého milostného vztahu, v němž lze stěží rozeznat
vzájemné kočkování od vzájemných obviňování a útoků na slabá místa druhého. Převládá však
19
dojem, že jejich vztah je tím silnější. Nad tímto duelem či duetem se nicméně vznáší otázka,
zda unese možný příchod třetího – dítěte.
Joe Penhall (Velká Británie)
HAUNTED CHILD (ZKOUŠENÉ DÍTĚ)
1 m, 1 ž, 1 chlapec
komorní rodinné drama
Malý Thomas má pocit, že v domě slyší zvuky a dokonce i spatřil svého nedávno zmizelého
otce. Matka ho ujišťuje, že tatínek má spoustu práce a jistě se brzo vrátí, v domě ale nemohl být
on. To, co vypadá jako hra o dítěti, které vidí duchy, se promění v jednu velkou rodinnou noční
můru. Otec se totiž skutečně vrátil a dva dny se skrýval na půdě. Za jeho překvapivým
zmizením stálo setkání s jakousi prapodivnou sektou, která chce člověka očistit od ega, a tak
osvobodit celý svět. Zoufalá Julie, snažící se v těžké finanční situaci udržet rodinu v chodu,
musí podporovat ve škole šikanované dítě, vyřešit nefunkční topení a protékající střechu – má
najednou v domě místo milujícího manžela muže, jehož nepoznává. Debaty o změně životního
stylu jsou to nejmenší, stejně jako historka o amatérsky spravených zubech, pak přichází
odmítání jídla, sexu, telefonické hovory s guru a nakonec výhrůžka soudním odebráním syna.
Hra pojednává o generaci rodičů, která zapomněla na svoje někdejší ideály, anebo se naopak
zoufalým způsobem snaží najít nový smysl existence, když děti a manželství nějak nestačí.
Kardinálním problémem pak je, jak vychovávat v takové situaci dítě a zda dítě může (a má)
pochopit vyslovená i nevyslovená traumata svých rodičů.
Hra měla premiéru v Royal Court Theatre 2. prosince 2011, režie Jeremy Herrin.
Gore Vidal (USA)
THE BEST MAN (TEN NEJLEPŠÍ)
12 m, 6 ž (možnost zdvojování rolí, variabilního obsazení)
Nejznámější hra amerického spisovatele, esejisty, dramatika a scénáristy (nar. 1925), kterou
v roce 1964 zfilmoval režisér Franklin J.Shaffner s Henrym Fondou a Cliffem Robertsonem
v hlavních rolích, zavádí diváky do zákulisí americké prezidentské kampaně.
William Russell, bývalý ministr zahraničí, vědec a liberál, je oblíbený mezi intelektuály, ale
praktickým politikům podezřelý. Joseph Cantwell je bezskrupulózní a tvrdý mladý politik,
bojovník, který se nezalekne žádné špinavosti a nemá zábrany při prosazování svých ambicí. A
Arthur Hockstader je bývalý prezident, který miluje politiku pro ni samu, obdivuje rváče víc než
rytíře politiky a je odhodlaný mít ve výběru stranického prezidentského kandidáta poslední
slovo… Bezohledný Cantwell se zmocní dokumentů, které uvádějí, že jeho rival kdysi prodělal
nervové zhroucení, a je rozhodnutý je použít. Jeho zásadový protihráč Russell narazí rovněž na
jisté kompromitující skutečnosti, které však váhá předložit. Jeho skrupule se ex-prezidentovi
nelíbí, raději se dívá, jak se kluci perou…
David S. Craig (Kanada)
BIG DEAL? (SMOKESCREEN)
2 m, 1 ž
hra pro mládež
Hra, jež se zabývá problematikou kouřením marihuany mezi teenagery. Je určena především
pro ně a od roku 2005, kdy byla v Torontu uvedena, byla s velkým úspěchem inscenována již na
mnoha scénách v mnoha zemích (Kanada, USA, Izrael, Německo, Švýcarsko, Turecko...).
V Německu se dočkala již 6 inscenací.
Autor vychází i ze svých zážitků, kdy jako mladý trávu kouřil, aby měl po letech strach o
budoucnost svých dětí, jež začaly kouřit trávu také. Kouření marihuany a generační střet otce a
syna – to jsou témata této hry.
Šestnáctiletý Trent šel před soud poté, co na party v domě svých rodičů dealoval marihuanu a
20
otec na něj zavolal policii, jež u něj našla velké množství této drogy. Z pochopitelných důvodů
mezi nimi vznikla bariéra nedorozumění a vzájemné nevraživosti. Otec, maje strach o svého
jediného syna, mu dokonce odposlouchával telefonáty, vkrádal se mu do pokoje apod.
Nyní tedy čeká Trenta soud, před nímž musí navštívit protidrogovou poradnu – tam pracuje
dvacetiletá Alex, bývalá uživatelka drog, jež pracovala jako street workerka. Z rozhovorů mezi ní
a otcem a mezi ní a Trentem se dozvídáme vše podstatné o příčinách Trentova stavu. Trent
tvrdí, že tráva není droga, že by se měly drogy legalizovat apod., zároveň má však problémy ve
škole a především s tím, že jakožto dealer považuje své kamarády – zákazníky za přátele. Otec
se ukazuje jako úspěšný bohatý člověk, jenž nicméně zanedbal komunikaci se synem a teď se
snaží vše přes Alex dohnat. Tajně poté poslouchá za dveřmi důvěrný rozhovor mezi svým
synem a Alex, což vypluje na povrch a nepřispěje k již tak napjaté situaci.
Trent nakonec pod vidinou trestu slíbí, že začne nový život, nicméně požaduje za svoji slušnost
od otce obnos peněz, aby zaplatil dluh za zabavenou zásilku drog. Otec mu po domluvě s Alex
peníze nedá (když nebude mít Trent peníze, vrátí se třeba domů k rodičům) a konec je tak
otevřený – začne mladý Trent skutečně nový život bez marihuany, nebo se naopak dostane do
koloběhu dealování a konzumace drog?
I když by to tak mohlo na první pohled vypadat, hra není mentorská a nekárá zkaženou mládež
- žádná z postav není vyloženě kladná a hra spíše vzbuzuje otázky po generačním střetu dětí a
jejich rodičů a po nebezpečí různých drog zejména mezi dospívajícími.
Máme k dispozici i německý překlad.
Richard Gordon, Ted Willis (Velká Británie)
DOCTOR IN THE HOUSE (DOKTOR V DOMĚ)
5 m, 4 ž
komedie
Na motivy slavného stejnojmenného humoristického románu (1951) Richarda Gordona (1921),
stejně slavného ve filmové verzi (1954) a jako televizní seriál (1969-70) napsal Ted Willis zbrusu
novou divadelní adaptaci (2012).
Simon Sparrow, syn chudého venkovského lékaře, se díky přímluvě svého strýce, věhlasného
chirurga Sira Lancelota Spratta, dostane na univerzitní kliniku St.Swithin´s – a do studentského
bytu, který sdílí s věčnými studenty Tonym a Johnem. Kromě lékařského vzdělání se mu tak
dostává i školy života, když ho tito repetenti a ragbisté zasvěcují do tajů randění a sexu. Při
Simonově smůle se ze sestry Janet, se kterou se přitom zaplete, vyklube neteř obávané vrchní
sestry. Simon se stane jejím štvancem – vrchní sestra má o budoucnosti Janetina rádobymanžela zcela přesné představy, které neváhá okamžitě uvést v život. Aby Simona dostali ze
spárů tohoto monstra, zimprovizují jeho spolubydlící komedii, v níž nezanedbatelnou roli přijme
nakonec i Sir Lancelot.
Divadelní verze Doktora v domě měla premiéru v zájezdové produkci 20. března 2012.
Dan LeFranc (USA)
BIG MEAL (VELKÉ JÍDLO)
4 m, 4 ž
Hra, ve které sledujeme vývoj hned několika generací jedné rodiny.
Když se poprvé mladí Sam a Nicole potkají v restauraci, ani jeden z nich si nehledá žádnou
velkou známost. Nakonec se však vezmou a mají spolu dvě děti: Robbieho a Maddie. Ti
vyrůstají a prožívají typické problémy, ať už se to týká potencionálních partnerů nebo kdo si
večer vezme auto. Později, když vyrostou, oba se vydají různými cestami. Zatímco Robbie si
svou budoucí ženu Steph najde už na střední škole, vezme si ji relativně mladý a vede s ní
spokojený život, Maddie se protlouká životem víceméně na vlastní pěst.
Robbie má se svou ženou Steph dceru Jackie, kterou všichni zbožňují a babička Nicole
s dědečkem Samem ji řádně rozmazlují. Zatímco Robbie vede relativně idylický život, Maddie
21
nečekaně otěhotní s umělcem Dariem a má s ním syna Sammyho. Jak je Jackie všemi oblíbená
a spořádaná, Sammy je zprvu malý rošťák, který vyroste v mladého rebela, zejména poté, co
jeho matka zemře, což je symbolizováno tím, že dojí svou porci jídla. Sammy se s tím vyrovná
tak, že i on sní svou porci...
Nicole a Sam jsou přítomni téměř celou dobu na scéně - těžce se vyrovnávají se všemi úmrtími
svých příbuzných. Když nakonec odejde i Sam, Nicole zůstává osamocena. Po poslední
návštěvě své vnučky Jackie s jejím malým synem Matthewem, zůstává v restauraci úplně sama
a čeká.
Hra byla deníkem Time Out Chicago označena za nejlepší hru roku 2011. Premiéru si odbyla
v březnu 2011 v American Theater Company v Chicagu.
Roger Mortimer-Smith (Velká Británie)
GUILTY SECRET (UTAJENÁ VINA)
3 m, 1 ž
psychothiller
Hra, která začíná jako thriller mastrosimonovského ražení a vyústí v detektivní příběh, v němž je
divák soustavně znejišťován.
Ocitáme se na osamělé farmě: čtyřicátník George naposledy instruuje svého o polovinu
mladšího komplice Lennieho jak úspěšně dokonat únos. Za chvíli přivádějí oběť: mladičkou
dceru velkoprůmyslníka Charlotte, za níž doufají získat tučné výkupné. Situace se vyvíjí
normálně až do chvíle, kdy Charlotte v souboji o zbraň omylem Lennieho zastřelí. Ukazuje se,
že to byl přesně Georgův plán: má dívku z nejvyšších kruhů v hrsti a začne ji vydírat, aby pro
něj udělala v otcově firmě (kterou formálně vede) průmyslovou špionáž.
Děj se zaplétá a komplikuje dál: po měsíci se George s Charlotte setkává na témže místě a
George chce ještě mnohem víc peněz, na statek ho však povolává komisař Crichton vyšetřující
vraždu Lennieho. Zažene George dokonale do kouta, ale karta se zase obrací, když se objevuje
Lennie – ve skutečnosti nebyl vůbec mrtvý, zatímco si George myslel, že Lennieho nastrčil jako
oběť, zjišťujeme, že komplot je dílem právě Lennieho a Charlotty, milenců poněkud
překračujících třídní rozdělení. Autor jde v zaplétání situací ještě dál, když Lennie zastřelí
Charlottu, aby měl všechny peníze pro sebe. Ten, který vypadal jako první oběť, by se tak mohl
stát vítězem, kdyby nebyla na cestě policie a neselhalo mu auto...
Divák jistě ocení spád hry i překvapivost zvratů, jež s sebou jednak nesou velké dramatické
napětí a zároveň představují velkou hereckou příležitost pro celé obsazení.
Hra měla premiéru 9. června 2011 v divadle Sonning Theatre v Readingu ve Velké Británii, rež.
Anthony Valentine.
Roger Mortimer-Smith je britský dramatik, který napsal tři celovečerní hry a tři aktovky.
Israel Horovitz (USA)
GLOUCESTER BLUE (GLOUCESTERSKÁ MODŘ)
3 m, 1 ž
černá komedie
Zatím poslední z řady Horovitzových „Her z Gloucesteru“ (prem. v březnu 2012) nás zavádí do
starého novoanglického domu, sužovaného krysami, který právě pro mladé bohaté majitele
renovují dva dekoratéři: třicátník Stumpy a padesátník Latham. Moc se neznají, Lathama
Stumpy najal do své firmy jako záskok, ale zdá se, že navzdory různému generačnímu vkusu
(Latham zbožňuje Aerowsmith) je ledacos spojuje. Latham je dávno rozvedený, Stumpyho
rozvod právě čeká. Jisté napětí do pracovního ovzduší vnese příchod paní domu – ukáže se, že
Lexi je dcerou nedávno zesnulého váženého soudce, který před lety odsoudil i Lathama.
Zároveň je stále zřetelnější, že mezi ní a Stumpym už delší dobu probíhá románek. Lexi se
s ním zavře do jedné z ložnic, aby s ním projednala něco důležitého. Právě tuto chvíli si ovšem
ke svému návratu zvolil její manžel Brad. Latham se ho ani nepokouší zadržet. Brad sice svou
ženu nepřistihne in flagranti, ale plný podezření odchází, následován Lexi. Stumpy chce zatím
22
s Lathamem probrat, oč jej Lexi v ložnici požádala. Všechny skrývané antipatie této čtveřice, ať
už sociálního či sexuálního charakteru, vyústí v násilný výbuch, následuje řetěz lží, vydírání –
další vražda… a v duchu žánru i poněkud zvrácený happy-end.
Carl Grose (Velká Británie)
GARGANTUA
9 m, 6 ž + plus sbory (role lze slučovat)
Absurdní komedie, ne-li přímo groteska, v níž dochází ke znovuoživení gargantuovského mýtu.
V Skanton Marsh, zapomenutém maloměstě, se narodí Hugh Mungus. Jeho matka Mini dlouho
odmítala porodit, a tak po dvaadvaceti měsících přijde na svět skutečné monstrum, které jeho
rodiče těžko uživí. Obří dítě chtějí ve svůj prospěch využít všichni: Regina Buxley, místní
obchodnice s majonézou, která v městečku právě otvírá „mega obchoďák“ dalece přesahující
potřeby místních, by ho ráda měla na propagaci, zatímco profesor Julian Swan by ho chtěl ve
svém institutu naklonovat a využít pro armádní účely. Svět zírá na děcko, které dělá své první
kroky a zároveň jak maliny polyká náhodné kolemjdoucí. Zoufalí rodiče v problematické
ekonomické situaci dítě nakonec slíbí Regině, než si ho však stačí vzít, unášejí ho Swanovi
agenti. Rodiče se pro něj spolu s Reginou vydávají, ale jsou zneškodněni ve chvíli, kdy jejich
obří synek poprvé řekne máma a táta. Zmoci Gargantuovského drobečka (po několika dnech
má velikost kostela) se ale nepodaří ani vládě; Gargantua se osvobozuje a vydá se zničit zemi,
to vše za bedlivé účasti televizních kamer.
Hra vznikla a byla uvedena v rámci programu National Theatre Connections v roce 2011
v podání různých středoškolských divadelních společností. Londýnské národní divadlo ročně
podnítí vznik deseti her, které pak hrají divadelní skupiny mladých po celé velké Británii. Ty pak
účinkují i na festivale Connections, který se koná v profesionálním divadle v dané oblasti; na
závěr pak vybraná skupina účinkuje i na konci festivalu přímo v Národním divadle. Některé hry
se pak dostávají na repertoár ND.
Carl Grose (1975) pochází z Cornwallu. Je dramatik, herec a režisér, patnáct let působil
v divadle Kneehigh. Spoluzaložil divadlo Cornish a filmovou produkční společnost. Mezi jeho
texty patří Untitled Play (Hra bez názvu) pro Royal Shakespeare Company nebo Burn Me Dead
(Upal mě) pro National Theatre Studio inspirovaná Bulgakovovým románem Mistr a Markétka.
Od roku 1994 napsal více než desítku her, které získaly různá ocenění, natočil dva krátké filmy
a pracoval i pro rozhlas.
Michael Melski (Kanada)
HOCKEY MOM, HOCKEY DAD (HOKEJMÁMA, HOKEJTÁTA)
1 m, 1 ž
hořká komedie
Dvouaktová hra o vývoji vztahu mezi dvěma svobodnými rodiči. Celá hra se odehrává na
zimním stadionu, kde synové Donny a Teddyho hrají hokej. Sledujeme kompletní vývoj vztahu
ústřední dvojice od seznámení přes chvíle zamilovanosti až do rozpadu vztahu.
Donna je svobodnou matkou osmiletého nového hráče hokeje Matthewa, kterou v minulosti její
muž bil. Teddy je svobodným otcem již zkušenějšího, ale stejně starého hráče Troye. Zatímco
Teddy je velmi otevřený, zanícený fanoušek a velmi usiluje o to, aby se mezi ním a Donnou
vytvořil vztah, Donna je uzavřená povaha, zrovna se přistěhovala do města jen se svým synem
a snaží se udržet si Teddyho dál od těla i od svého syna. Teddyho neoblomnost a vytrvalost ji
však přemůže, podvolí se mu a vyjeví mu mnoho ze své minulosti. Donnina nedůvěra k lidem i
Teddyho nezkrotný charakter však nakonec zhatí jakýkoliv intimní vztah, který kdy mezi nimi
vznikl.
Premiéra se uskutečnila v produkci společnosti Two Planks Theatre Company v roce 1999 a od
té doby se hra objevila v mnoha kanadských divadlech.
V roce 2003 se umístila v prestižním žebříčku Deseti nejlepších her roku podle listu Toronto
Star. Americká premíéra hry se konala v roce 2010 v Actors Theatre of Minnesota.
23
Peter Handke (Rakousko)
IMMER NOCH STURM (JEŠTĚ STÁLE BOUŘKA)
5 m, 3 ž
Autobiografická hra / povídka, v níž nás autorovo alter ego zavádí do prostředí Korutan, mezi
tamější slovanskou menšinu a vypráví příběh své rodiny (postavy Matky, Tety, Prarodičů apod.).
Handke vyvolává zpět duchy minulosti této národnostní menšiny, její příběhy, oživuje jazyk
postav, jejich represi ze strany nacistů – byli to korutanští Slované, kteří si troufli ve druhé
světové válce na ozbrojené povstání proti Německé říši. Rakousko jim za to nikdy
nepoděkovalo. Po válce byli dokonce pronásledováni jako zrádci ve službách komunistické
Jugoslávie...
Jde o autorova osobní témata vtělená do traumatické, nicméně lehce a poeticky napsané
dramatické básně, v níž se snoubí rodinná historie s dějinami, osobní se vinou historických
okolností stává obecným. Z množství hlasů a scén rozehrává Handke velkoplošné panorama o
těch, kteří neustále prohrávají.
Hamburská inscenace (Thalia Theater) zvítězila na soutěžní přehlídce nejlepších
německojazyčných inscenací v Mülheimu 2012.
Roland Schimmelpfennig (Německo)
DAS FLIEGENDE KIND (DÍTĚ, CO LÉTÁ)
3 m, 3 ž
Hra připomíná stavbou antické drama – chór tří můžu a tří žen (40 až 60 let vypráví,
rekonstruuje, komentuje děj, v němž jde o tragickou nehodu, při níž zemře malé dítě. Tři ženy
pronášejí věštby, pracovníci městských kanalizací jsou pod ulicí znepokojeni, vina rodičů se
vznáší nad scénou v podobě písně, Opět jde o typický autorův rukopis, poetické pasáže se
střídají s těmi drsnými, skutečnost střídá fantazie a sen a ze střípků výpovědí chóru tak vystává
velká vina a špatné svědomí, jež nesou rodiče dítěte.
Když jdou rodiče s dětmi se svítilnami nocí, musí být opravdu úplná tma. Jde o každoroční
průvod, o společnou akci, kde není nouze o malá dvojčata a „zdvojené děti“ a naopak o neúplné
rodičovské páry, které si zde rády poklábosí a seznámí s ostatními. Táhnou menší děti a
postrkují větší.. Nikdo si bohužel nevšimne, že jedno dítě se vrací zpět do tmy, protože ztratilo
oblíbené autíčko... A otec jede autem moc pozdě z bohoslužby ke svým blízkým, kteří jsou
v průvodu. Výsledkem je černé auto, pomalu jedoucí ulicí. Co to skončilo na ulici pod koly? Bylo
to dítě, co létá? Aby toho nebylo málo, viník se předtím sblížil s matkou dítěte. Nebo to byli
přátelé, kteří jeli před ním?
Hra vznikla na zakázku vídeňského Burgtheateru, kde měla premiéru v únoru 2012. Tato
inscenace byla jako jedna ze sedmi finálových inscenací pozvána na přehlídku nejlepších
německo jazyčných inscenací Stücke 2012 v Mülheimu.
Již se pracuje na českém překladu.
24
Ödön von Horváth - Carl Philip von Maldeghem (Německo)
JUGEND OHNE GOTT (MLÁDEŽ BEZ BOHA)
9 m, 5 ž (možnost zdvojení rolí)
dramatizace románu
„Když lidé přestanou snášet charakter a začnou trpět poslušnost, pravda odchází a lež
přichází.“
Mladý učitel chce přesvědčit své žáky o humanistických principech rovnosti všech lidí. Je však
konfrontován s fašistickým smýšlením své třídy. Na scéně se objevuje i uvědoměle smýšlející
otec jednoho z žáků, jenž napadne učitele ohledně jeho poznámky v diskuzi o koloniích, že
černoši jsou taky lidé. Učitelovo místo začíná být ohroženo, mezi ním a třídou vzniká nenávistná
atmosféra.
Na přípravném táboře na vojenskou službu již tak napjatá situace eskaluje. Učitel se snaží
tajným pátráním objasnit loupež. Poškodí skříňku jednoho z žáků, jenž má uvnitř schovaný svůj
deník, tuto událost však ze zbabělosti zamlčí a stává se tak spoluzodpovědným za hádku mezi
žáky, která kulminuje vraždou.
Román Ödöna von Horvátha vyšel v roce 1937 v exilu v Amsterdamu a autor se díky němu stal
přes noc mezinárodně proslulým. Horváth ukazuje generaci mladých, jejichž morálka je určena
militárními principy, a učitele, kteří zůstávají díky svému idealistickému étosu bezmocní a
neschopni činu. Dílo se vztahuje svým příběhem k politickým náladám 30. let 20. století,
nicméně napětí mezi skupinovým tlakem a individuálním přesvědčením a otázka po etických
dimenzích lidského bytí jsou platné nadčasově a zejména v dnešní době nabírají na aktuálnosti.
Carl Philip von Maldeghem, v sezóně 2009/10 intendant salcburského Landestheater, zpracoval
román do jevištní podoby – dramatizace měla premiéru tamtéž v dubnu 2011.
Připravujeme český překlad.
Lukas Linder (Švýcarsko)
Mladý talent německojazyčné dramatiky. Po studiu germanistiky a filozofie v Bazileji se účastnil
různých divadelních projektů, v roce 2008 workshopu mladých dramatiků (z této spolupráce
vznikla hra Die Trägheit), v dalších letech získal za své hry řadu ocenění. V letech 2011/12
získal stipendium v divadle Biel / Solothurn. Jeho hra Smutný osud Karla Hroudy (Das traurige
Schicksal des Karl Klotz) je již přeložena do češtiny.
DER MANN IN DER BADEWANNE oder WIE MAN EIN HELD WIRD
(MUŽ VE VANĚ aneb JAK SE STÁT HRDINOU)
6 m, 3 ž (zdvojení možné)
Stejně jako v dalších Linderových hrách i zde se odvíjí černohumorný příběh životního lůzra,
kterému se shodou více či méně absurdních náhod sesype dosud spokojený život jako
domeček z karet. Albert Wegelin je dobrosrdečný člověk, pracuje ve velké firmě, má přítelkyni a
věří na dobro v lidech. Ovšem přítelkyně ho opustí, čímž se spustí řetězec dalších neblahých
událostí. Albert přestane jíst, trpí nechutenstvím, což si zaměstnavatel vysvětluje jako hladovku
čili stávku odborů, a dostává výpověď. Nechtěně se z něj stává hrdina – média i vlastní matka
ho nutí do role bojovníka proti nespravedlnosti a Albert opravdu zahájí protestní hladovku.
Netuší, že tak roztáčí kola svého tragického osudu a stává se hříčkou v rukou politiků i vyšších
mocností...
Rámec hry tvoří interview novinářky s autorem, jenž tento Albertův příběh vypráví a průběžně
ho tak svými vstupy do děje zcizuje. Linder vypráví příběh o nesvobodě člověka, který se snaží
být v nemorální době morálním, nastoluje otázku, zda spravedlnost a dobré činy jsou ještě
možné ve společnosti, v níž jsou tyto kategorie dávno zkorumpovány. Razantní slovní humor,
dynamické obrazy a přehledný příběh o boji proti větrným mlýnům.
25
Hra byla uvedena v divadle ve švýcarském Biel / Solothurnu v květnu 2012.
Již připravujeme český překlad.
ICH WAR NIE DA (JÁ TU NIKDY NEBYLA)
6 m, 3 ž
Další Linderova hra o životních outsiderech, tentokrát s ženou v hlavní roli.
Největší přání Fandry Fatale je, „aby někdo přišel, potřásl mi rukou a řekl – Podívejte, Vy to teda
děláte skvěle!“ Nicméně toto skromné přání zůstává nevyslyšeno. Fandra má totiž příliš velké a
otevřené srdce na to, aby si svůj život jaksepatří a v pohodě užívala. Vlastně si život užívají jen
ti druzí, na její úkor. Spolubydlící Flegel doporučuje Fandře, ať přestane být okamžitě
v depresích kvůli příteli Madsovi, který se s ní rozešel. Matka jí zase zklamaně vyčítá, že neumí
ze svým životem zacházet. I její výlet za poznáním do světa divadla končí fiaskem – zprvu je
líbána, pak ale bita, jak to je ve scénáři režiséra Jorga Brontosaura – vše má být jako v reálném
životě.
Není proto divu, že si Fandra začne časem připadat jako balón, jenž se v ní neustále roztahuje,
vzbouzí v ní humorné pocity a Fandře hrozí, že vzlétne. Onen „balón“ zapříčinil debilní tatínek,
upoutaný na invalidní vozík a dýchací přístroj. Zbývá Fandře pouze sebevražda skokem
z okna? Ale jak, když se člověk neustále vznáší... Řešením se zdá být návštěva u uznávaného
Doktora Doktora – experta na humorné pocity, který doporučí Fandře jako jediné řešení
betonové boty...
Autor napsal opět groteskně komický a zároveň dojemně melancholický příběh, v jehož centru
stojí postava Fandry – člověk, který jde ke dnu, zatímco ostatní stoupají vzhůru a rostou na jeho
účet.
Hra bude mít premiéru v sezóně 2012/13 ve vídeňském Schauspielhausu.
F. Scott Fitzgerald / Rebekka Kricheldorf(ová) (Německo)
DER GROßE GATSBY (VELKÝ GATSBY)
5 m, 3 ž
dramatizace
Odpor, umíněnost, vražda, zabití, zklamaná láska, nuda - to jsou Kricheldorfové témata, jež se
objevují v jejích hrách (např. Villa Dolorosa) a dotýkají i její adaptace slavného románu Velký
Gatsby.
N.Y. 20. léta, Jay Gatsby se topí v penězích, je to známý pořadatel velkolepých party, a přesto
nešťastný smolař. Hosté se skvěle baví, ale on se mezi ně nemíchá. Jeho pohled sleduje
protější břeh řeky, kde žije jeho bývalá velká láska. Tehdy byl chudý, a proto vztah skončil dnes má peníze a je to selfmademan, jemuž leží vše u nohou. Proč by nemohla i ztracená
láska?
Stejně jako u slavného románu Fitzgeralda jsou i Kricheldorfové postavy fatální a když se
Gatsby vydá do noci, aby vyhledal „cestu do Nicoty“, musí za to zaplatit. Dramatizace byla
uvedena v lednu 2012 v hamburském Schauspielhausu.
André Kannstein (Německo)
DAS PHANTOM DES LOUVRE (FANTÓM Z LOUVRU)
6 m, 3 ž
krimikomedie - na motivy románu Arthura Bernèdea
Paříž, dvacátá léta 20. století. Démon Belphégor straší v sálech Louvru, o čemž k velkému
pobavení čtenářstva informuje v listu Petit Parisien novinář Jacques Bellegarde. Ovšem
Matisse, vrátný z Louvru, jenž o strašidle novináře informoval, je jedné noci nalezen zastřelený
v „Sále pohanských bohů“. A tak na scénu nastupuje slavný detektiv Chantecoq – spolu
s Bellegardem a pařížskou policií se vydá po stopách tajemného ducha a přijde tak na mnohá
26
scestí, jež ho dovedou např. i do reje nočního života na Montparnasse.
Kriminální komedie vznikla na motivy románu z roku 1927 – napětí se v ní snoubí s humorem,
záhadné události přivedou hrdinného ředitele muzea téměř k šílenství a princezna ze starého
Egypta je důkazem, že i mumie mohou oživnout... Nicméně – kdo je vlastně ten Belphégor a
jaké kuje pikle? Věhlasný detektiv Chantecoq tomu samozřejmě přijde na kloub.
Napínavá a vtipná krimikomedie s retrošarmem byla uvedena s velkým ohlasem 13. ledna 2012
v Theater Baden-Baden.
Curth Flatow (Německo)
KUNDENDIENST (NÁŠ ZÁKAZNÍK, NÁŠ PÁN)
3 m, 1 ž (4 ž)
situační komedie
Když má muž současně tři manželky, zdálo by se, že je už potrestán dost. Nicméně Gilbert
Dumont šel za mnohoženství sedět do vězení.
Příběh začíná v továrně na kosmetiku, kterou vlastní pan Lavallet – ten chce dát Dumontovi,
jenž je jeho obchodním cestujícím, výpověď. Dostává poslední šanci – měl by se více zajímal o
majetné zákaznice – manželky velkých podnikatelů a majitelky podniků a rozšířit tak zákaznické
služby. Gilbert je najednou jako vyměněný, dokonalý gentleman, a začíná získávat i v postelích
„důvěru“ vícero zákaznic.
Do Gilberta se ale zamilují hned dvě šéfové velkých firem a uzavřou tak díky Gilbertovi s
Lavalletem velké zakázky. Lavalettovi se peníze jen hrnou a Gilbert musí pečlivě plánovat svoje
návštěvy v postelích, i v té své, manželské. Střídá tedy v zájmu výdělku tři ženy. Situace se
však stane dramatickou poté, co se obě ženy rozhodnou mít Gilberta jenom pro sebe – obě si
ho chtějí dokonce vzít. Gilbert má výčitky svědomí, chce dokonce dát výpověď, ale zároveň ví,
že taková nabídka se neodmítá – navíc mu paradoxně manželka Denise vyhrožuje rozvodem,
pokud z firmy odejde – zvykla si totiž na více peněz, které manžel nosí domů... A tak je
postupně oddán jak s Isabelle, tak s Jeanne.
Čas se stává Gilbertovým nepřítelem. Dva dny je manželem Isabell, dva dny Jeanne a dva dny
své první manželky Denise. Chvilku to jde, dokonce se stačí při uzavírání dalšího obchodu
seznámit ještě s mladou Simonou, do které se zamiluje a s ním prožívá oboustrannou
platonickou lásku, ale při koupání s ní se nastydne a musí do nemocnice nechat si vytrhnout
mandle. Nejprve si užívá pobytu v nemocnici, žádná z žen neví, že tam leží, ale samozřejmě se
stane, co se stát nemělo – v nemocnici se setkají všechny čtyři ženy. Dumont sice uteče, ale
ženy mu samozřejmě nic nedarují, dají se všechny rozvést a zažalují ho.
Gilbert tedy sedí za mřížemi, hlídán dozorcem Thibautem, který je mu nakloněn a chápe ho.
Tomu vypráví celý tento složitý a napínavý životní příběh – ve hře se tak střídají tyto dvě časové
roviny. Lavalletovi klesly citelně výdělky, a tak všechny ženy přemlouvá, aby se již na Dumonta
nehněvaly a nechaly ho po návratu z vězení vrátit se do práce. Společně jsou ženy neústupné,
každá zvlášť mu však píše milostné dopisy, a protože se blíží konec trestu, chce ho každá
z nich z vězení vyzvednout – dokonce se před bránou srazí auty. Gilbert se loučí s Thibautem,
jenž mu zajistí odchod z vězení zadním vchodem, a odjíždí s ženou, se kterou jedinou nebyl
sezdán, k Simoně.
Role čtyř žen mohou být ztvárněny jednou herečkou. Jde o svižnou, důvtipně stavěnou situační
komedii „ze staré školy“, na stále aktuální a oblíbené téma nevěry a manželského kličkování.
Autor oslavil v roce 2009 své 90. (!) narozeniny, aktualizoval své některé starší komedie a stále
patří ke klasikům německé bulvární komedie.
Hra je momentálně překládána do češtiny.
27
Ulrike Syha (Německo)
FRACHT (NAUTISCHES DENKEN I - IV) NÁKLAD (PLAVEBNÍ MYŠLENÍ I – IV)
2 m, 2 ž
U somálských břehů unesli piráti ropný tanker. Událost sleduje v televizi, v různých letištních
halách čtveřice postav, každé z nich se určitým způsobem únos lodi týká, z části to ani nevědí.
Chvíle v odbavovacím prostoru mění jejich dosavadní životy.
Poradce podnikatele se musí vypořádat s existencí dospělého syna, o němž vůbec nevěděl,
tisková mluvčí firmy na bezpečnostní systémy řeší románek s idealistickým americkým
novinářem, který přes noc někam zmizel. Právníka ohrožuje jeho bratr, kterého si pro osobní
ochranu pouze vymyslel, a simultánní tlumočnice začíná pochybovat, zda jako osoba vůbec
existuje...
Čtyři biografie se kříží a prostupují, doprovázeny rozhlasovými signály politického dění. Hra byla
uvedena v německém Theater Chemnitz v únoru 2010.
Připravujeme český překlad.
A další...
Miro Gavran (Chorvatsko)
THE DOLL (PANENKA)
1 m, 1 ž
Marka, kterému bude brzy čtyřicet, opustila po šestiletém vztahu přítelkyně. Odešla od něj
hlavně proto, že se bál manželství a nechtěl mít děti, po kterých ona toužila. Po několika
měsících samoty si Marko objedná ženu-panenku, androidku, která je naprogramována k tomu,
aby činila svého majitele šťastným. Protože byla její programátorkou žena s feministickými
názory, částečně vštípila Stelle i svůj pohled na svět a svoje modely chování. Mezi Markem a
jeho panenkou tím pádem dochází k mnoha kolizím a humorným i hořkým situacím. Divák je
svědkem přímo ukázkových scén, které přesně a s pointou poukazují na typická nedorozumění
vyplývající ze vztahu muž-žena. Situace, kterým se téměř žádný pár nevyhne, řešené spolu s
panenkou pomáhají Markovi lépe pochopit všechno to, co dělal špatně v soužití s Marií, a
pomáhají mu pochopit i důvody tohoto vlastního chování.
Panenka Stella je nicméně navržena k šestiměsíčnímu zkušebnímu období, které je
monitorováno a podle kterého je nakonec rozhodnuto, jestli se jí povedlo „svého“ muže učinit
šťastným, nebo ne a buď se vrací do agentury, která ji vyrobila, nebo zůstává.
Aktuální a současná hra, která přesně popisuje trend nahrazování skutečných mezilidských
vztahů těmi virtuálními.
Hra byla poprvé uvedena 22. června 2012 v newyorském The Local Theatre v produkci
společnosti Storefront & Bench.
28
LISTY Z AURA - PONTU
2/2012
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2012
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Šimon Dominik, Helena Herbychová, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra
Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára Vajnarová.
29

listy z aura - Aura-Pont

Transkript

Podobné dokumenty