prosinec - Římskokatolická farnost Vršovice

Věstník farnosti u kostelů
s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a
1. prosinec Léta Páně 2013
12
PROSINEC
PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ!
Papež Pius XI. byl v jistém smyslu slova
prorok. Nejen že v roce 1925, odkdy si
mimochodem Mussolini nechal říkat
duce, zavedl Slavnost Krista Krále, ale
ve svých encyklikách jasně pojmenoval
a odsoudil fašismus (Non
Abbiamo Bisogno, 1931),
nacismus (Mit brennender
Sorge, 1937) i komunismus (Divini Redemptoris,
1937). V encyklice Quas
primas, v níž nový svátek
zavedl, rozvíjí myšlenku, že
nejúčinnějším lékem proti
rozkladným silám doby je
uznání Kristovy královské
vlády.
Ježíš se ale jako král nechoval a všeobecná očekávání, že mesiáš obnoví davidovskou říši, nenaplnil. Teprve když
byl spoutaný a zcela bezmocný před
Pilátem, odpověděl na jeho otázku: „Ty
sám říkáš, že jsem král. Já
jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych
vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší
můj hlas.“ (Jan 18,37) Tedy
král pravdy. „Co je pravda?“
pokračuje Pilát. Možná, že
se neptal ironicky, jak se
všeobecně soudí. Možná
byla jeho otázka plna úzkosti a chvění… Jaká je pravda
2/ XII
o mém životě? Možná zdrcující... Co
však je pravdou mého života?
A co je tím Božím královstvím, které Ježíš ohlašoval a které nás učil přivolávat v modlitbě Otčenáš? Když se
ho farizeové otázali, kdy přijde Boží
království, odpověděl jim: „Království
Boží nepřichází tak, abyste to mohli
vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je
tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží
je mezi vámi!“ (Lk 17, 20-21) Boží království tedy nelze identifikovat s církví
ani s žádným politickým systémem, ani
ho odsunout pouze do budoucí věčnosti.
Co to tedy je?
Více otázek než odpovědí… V autě
často posloucháme starou kazetu zpěvů
z Taizé. Náš ani ne tříletý syn si z ní
oblíbil jednu píseň, kterou si občas
z ničeho nic zpívá: „Jesus, remember
me when you come into your Kingdom.“ – „Ježíši, pamatuj na mne, až
přijdeš do svého království.“ (Lk 23,42)
Jan Rückl
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál
Letem světem
Modlitba Taizé se minulý měsíc výjimečně nekonala poslední neděli v měsíci, ale až 3. listopadu v sále u sv. Václava.
Ve středu 30. října se uskutečnila
večer na faře bohoslužba pro mládež.
V pátek 1. listopadu o Slavnosti Všech
svatých byla mše svatá večer v kostele sv.
Václava. Po mši proběhla v sále kostela
beseda pod vedením Pavla Budského na
téma Jak se žije v Ekvádoru.
Den poté, v sobotu 2. listopadu, jsme
vzpomínali na všechny zemřelé. Konala se ranní eucharistie u sv. Mikuláše
a večerní u sv. Václava, při níž náš sbor
zazpíval Requiem V. Říhovského. Koncertní provedení Mozartova Requiem
bylo možno vyslechnout večer v neděli
3. listopadu v kostele sv. Václava. Představil se Emauzský sbor a orchestr.
V neděli 3. listopadu uvedlo farní
loutkové divadlo hru O zkamenělém
rytíři. Jako vždy na faře.
Ve středu 6. listopadu jsme ve spolupráci s terénními sociálními pracovníky
pořádali na schodech kostela akci zaměřenou na problémovou mládež scházející se právě před hlavním vstupem do
kostela sv. Václava.
V sobotu 9. listopadu se uskutečnil
program kurzů Alfa.
Ve dnech 15. až 17. listopadu proběhly
v Praze Dny důvěry – setkání mladých
s bratry z Taizé, možnost ztišení, ale
také různé workshopy.
V pátek 22. listopadu se již tradičně,
jak tomu je rok co rok, setkali vršovičtí
ministranti.
V neděli 24. listopadu, tj. 34. v mezidobí, jsme oslavili Slavnost Krista
Krále. Odpoledne byla na faře pro děti
repríza oblíbeného divadelního kousku
Jak draka bolely zuby.
@
3/ XII
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI
Svatá Lucie, panna, mučednice
„Lucie, jen noci upije, ale dne nepřidá,“ praví staré přísloví. Kdo ale je ona
svatá Lucie, kterou opěvuje stará italská píseň, a jejíž jméno je stále velmi
oblíbené?
Světice toho jména skutečně žila,
v Syrakusách na Sicílii, ale její životní
příběh je protkán legendami. I poslyšme příběh z doby dávné...
Narodila se, jak již bylo řečeno,
v Syrakusách na Sicílii kolem r. 286.
Rodiče ji pojmenovali Lucie, tj. „světlá“
nebo také „světlonosící“. Rodina byla
zřejmě křesťanská, protože se Lucie
již jako malá dívenka rozhodla zasvětit se zcela Bohu. Nikomu ale o svém
rozhodnutí nevyprávěla, a tak se stalo,
že když vyrostla v mladou pohlednou
a vzdělanou dívku, rozhodla se její
matka Eutychie zasnoubit ji s váženým
pohanským mladíkem. Lucii se podařilo zásnuby oddálit a neustále prosila
Boha, aby ji od manželství zachránil.
A Bůh ve svém milosrdenství vyslyšel
prosbu mladé dívky. Luciina matka
těžce onemocněla a na zásnuby nebylo
ani pomyšlení. Lucie se o matku starala
a přemluvila ji, aby společně putovaly
na hrob sv. Agáty v Katánii. A tak šly.
U hrobu sv. Agáty Eutychie nabyla ztracené zdraví a z vděčnosti k sv. Agátě
splnila své dceři její nejvroucnější přání
a dovolila jí žít zdrženlivým a panenským životem. Odmítnutý nápadník
však pro podobné „výstřelky“ neměl
pochopení. Uražen ve svém ego, udal
Lucii jako křesťanku.
Dívka byla zatčena a následně podro-
svátek 13. 12.
bena krutému mučení, ale víry se nezřekla. Místodržící ji tedy dal odvést do
nevěstince. Pro větší potupu nařídil, aby
tam byla dovezena na vozíku taženém
voly, a co se nestalo: Milí volové odmítali táhnout a nezvládl je ani pluk vojáků.
Místodržící zuřil a dal Lucii polévat
vroucím olejem. Jenže ten jí neublížil.
Nakonec ji nechal usmrtit vražením
dýky do hrdla. Stalo se tak kolem r.
304. Již záhy vznikl nad jejím hrobem
kostel, který stojí dosud.
Svatá Lucie vešla i do lidových zvyků
a pranostik. Např. ve Švédsku naděluje
dárky dětem, podobně jako sv. Mikuláš.
V Čechách dříve naši předkové věřili,
že je Lucie ochrání proti čarodějnicím.
Dokonce býval takový zajímavý zvyk:
udělat stolek sv. Lucie od jejího svátku
až do Božího narození. Během těchto
12 dnů bylo třeba vždy něco na stolku
udělat. Ten, kdo prahnul po tom, poznat všechny čarodějnice v okolí, vzal
tento stolek na ranní bohoslužbu 25. 12.
do chrámu, kde si naň sedl a všechny
čarodějnice uzřel. Dnes tento zvyk upadl v zapomnění. Zřejmě nikdo netouží
poznat čarodějnice, nebo spíš stoleček
nefungoval.
Lucie bývá zobrazována vždy jako
mladá dívka s palmou, mečem, někdy
dýkou vraženou do hrdla, mívá svíčku,
případně pochodeň (narážka na jméno)
a tác či misku se dvěma očima.
Je patronkou Syrakus, slepců, nemocných dětí, kajících nevěstek, vzýváme ji při onemocnění očním a bolestech
v krku.
Alena Králová
4/ XII
P R O S T O R p ro sdílení nápadů a myšlenek
Svědectví o dobrovolnictví v kojeneckém ústavu
Když mi odešel starší syn z domova
a hledala jsem cesty, jak se oprostit od
dlouholetého návyku pečovat o něj, našla jsem si organizaci, která organizuje
dobrovolnickou péči o děti. A protože
mám nejblíž k těm nejmenším, rozhodla jsem se pro kojenecký ústav.
Už na samém začátku mě překvapilo,
jak dobře a dlouhodobě tam dobrovolnická činnost probíhá. Dokonce tak
dobře, že tento ústav získal v letošním
roce ocenění Neziskovka roku 2013!
Cílem organizátorů dobrovolníků
bylo a stále je zajistit každému dítěti
v ústavu jeho vlastního člověka, jen pro
něj. Dobrovolník přichází vždy ve stejný
čas a starší děti se už na tu „svoji“ tetu
nebo strejdu (a těch je stále málo :-))
dopředu těší.
Mám za sebou teprve pár měsíců,
za dětmi docházím od března letošního roku a v současné chvíli se starám
o v pořadí páté miminko. Čtyři předchozí jsou u svých anebo u nových rodin.
Když jsem se loučila s tím prvním, čekala jsem na naplnění potíží, o kterých
jsem slyšela jako varování: o smutném
loučení s dítětem, na které si zvyknu.
Smutno mi bylo. Ale kupodivu mnohem
víc mi přicházela na mysl představa, že
se společně s Helenkou jednou setkáme, snad v nebi. A že mi potom bude
vyprávět, jak ten její život probíhal, co
si užila s novou maminkou… a už v té
chvíli jsem se na to setkání těšila.
Stále vědoměji při každé další návště-
vě procházím vrátnicí s tím, že za těmi
dětmi přicházím společně s Ježíšem.
Že on je klade do náruče mně a já pak
někde v modlitbě nebo při mši svaté
sloužené za ně zase jemu.
Na první supervizi jsem byla velmi
překvapená. Dozvěděli jsme se o situaci v této oblasti z jednání o právně
volných dětech. Ústav jich představil
dvanáct a z celé hromady žadatelů se
našli vhodní adoptivní rodiče pouze pro
dvě z nich! Děti volné pro adopci jsou
ve velké většině děti narkomanek anebo
děti romského etnika. Takové děti jsou
rodinami nežádané.
Dozvěděla jsem se na těch poradách,
že v naší zemi vzrůstá rasová nesnášenlivost a zvlášť romské děti jsou stále víc
odmítané.
I když jsem se sama romské problematice nějaký čas při studiu sociální
práce věnovala, překvapilo mě, že i já
sama musím mnoho v sobě překonávat.
Bůh mi v tom dává také svoje pedagogické lekce pokory.
Poslední chlapeček, kterého jsem
dostala do péče, je romského původu.
A tak se učím mít ráda děťátko, které
patří mezi ty odmítané, často i těmi,
kdo s dětmi dlouhodobě pracují. Jeho
oči se dívají do světa teprve tři měsíce,
ale už se v nich usazuje hněv namísto
důvěry. Spolu s Pannou Marií překračuju nějaké limity své lásky, které mi
připadaly dostatečné pro moje děti...
a připadá mi, že se mateřství znovu teprve učím.
5/ XII
Stanisław mě požádal o svědectví.
Neuměla jsem ho konkrétněji uchopit,
je roztříštěné. Nabízím ho v této podobě, s otevřeností o napsaném přemýšlet
a diskutovat.
Lenka Baštová
Z Á V Ě R E M . . . Nedávno jsem se s kýmsi dala do hovoru, respektive kdosi se dal do hovoru
se mnou. Začal mi horoucně líčit, jak
četl jednu knihu, ne bibli, jednou, dvakrát a kdoví kolikrát, a jak je naprosto fantastická a jak mu změnila život.
A pochopitelně mi začal vyprávět, co ho
v knize tolik oslovilo a jak může každého učinit šťastným atakdále.
Já jsem se mu okamžitě snažila
oponovat, jak jsem sama považovala
za moudré. Přišlo mi jeho učení, nebo
učení pána, který dané dílo napsal,
příliš sobecké a příliš sebejisté, a to se
mi zdálo znepokojující. Můj známý mi
všechny mé protiargumenty vyvrátil
slovy „to je právě to myšlení křesťanů“
a jinými poučnými frázemi.
Nakonec však doznal, že i on onu
převratnou knihu četl a pochopil až ve
čtyřicítce a že mě ani nechce přesvědčit o její pravdě a genialitě, ba že ani
nechce, abych knihu četla! Prý chce
pouze sdílet svou radost. To mě trochu
uklidnilo a zároveň ještě víc rozladilo.
Opomenu to, že jsem se cítila se svými zbožnými křesťanskými názory zahnaná do kouta s pocitem, že se upínám
k něčemu, co je zcela zbytečné, zklidnil
POZVÁNÍ
V pátek 10. ledna 2014 se uskuteční
farní ples. Více informací naleznete
v dalším čísle Svatováclavské vinice.
Nevěřím
mě můj automatický postoj: protiútok.
Bylo to nutné? Věřím-li a je-li má víra
pevná, nemusím se přeci bát představ
jiných lidí. Na druhou stranu je dobré
si chránit svou víru – kdoví co to bylo
za knihu…
Opomenu-li však i svou reakci, napadá mě jiný příměr. Víte, po setkání
s tímto nadšencem mě napadlo jedno:
kdybych byla židem a žila věrně podle
úmluvy, kterou dal Hospodin Izraeli,
uvěřila bych Janu Křtiteli? Uvěřila
bych Pánu Ježíši? Anebo bych celý jejich „spolek“ považovala za lůzu fanatiků? Děsí mě má odpověď. Buď bych
jim nevěřila, anebo bych měla strach
se k nim přidat. Strach z toho, co když
není pravý mesiáš. Děkuji proto Bohu,
že jsem se narodila až dva tisíce let poté,
co je křesťanství pořádně prověřené.
O knize, která slibuje všem návod na
pravé štěstí, zatím nic nevím. A je-li její
autor novodobý prorok, tak se obávám,
že jeho evangeliu nevěřím. Pravda, knihu jsem nečetla. Třeba ji můj známý
špatně pochopil. Kdoví. Zatím se ji však
číst nechystám. Nejdřív musím přečíst
jiný návod na věčné štěstí: Bibli.
Vaše Křepelka na Vinici
6/ XII
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace
Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova
neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)
úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace
čtvrtek
17.45–19.45
20.00–21.00
kostel sv. Václava
kostel sv. Mikuláše
Svátost smíření / duchovní rozhovor
neděle
7.30–8.15
čtvrtek
17.45–19.45 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby
respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze
zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil.
• Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem
úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost
úterý
10.00–12.00,
13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
7/ XII
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit
Po 13.30–14.30
16.00–16.45
17.00–17.45
17.00–18.30
17.45–18.30
18.00–20.00
18.30–19.30
19.00–21.00
19.00–21.30
Út 10.00–12.00
13.00–17.00
15.30–17.30
16.45–17.45
19.00
St 10.00–12.00
16.30–17.30
18.30
19.00–22.00
19.30
Čt 8.45
16.45–17.30
18.30–20.00
19.00–22.00
19.00
Pá 15.00–17.00
Ne 8.00–8.30
15.00–17.00
16.30–21.30
18.00
19.00
Mariina legie /I. Ditrich/
Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/
Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/
Kroužek vyšívání /M. Řečinská/
Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/
Cvičení pro radost
Angličtina pro dospělé /M. Müller st./
Modlitební společenství /V. Novák/
Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/
Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost
/Eva Hrubá/
Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/
Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci
Společenství /S. Kocourková/
Maminky s dětmi /V. Procházková/
Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny
roku
Zkouška sboru /L. Dřevikovský/
FAR
SÁL
SÁL
FAR
SÁL
FAR
FAR
SÁL
SÁL
FAR
č. 1
FAR
FAR
FAR
FAR
FAR
č. 1
č. 1
č. 3
č. 1 a 2
č.3
Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé
týdny roku, kromě prázdnin
Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci
Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle
oznámení
Náboženství pro děti /J. Čiháková/
Přímluvné společenství /I. Menoušek/ – líché týdny
roku
Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/
Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku
Zkouška kapely Kšandy Industry
Zkouška sboru /L. Dřevikovský/
Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle
oznámení
Zkouška kapely Koza na útesu
Nácvik zpěvů Modlitby Taizé /O. Rechner/ –
poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin
Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle
v  měsíci, kromě prázdnin
FAR 1. patro
č. 1
č. 2
č. 1
kancelář
SÁL
FAR kancelář
FAR 1. patro
FAR č. 1 a 2
FAR č. 3
FAR č. 1
FAR č. 3
ZKU
SÁL
FAR 1. patro
ZKU
SÁL
SÁL
8/ XII
K A L E N D Á Ř na prosinec 2013
11. 12.
14. 12.
15. 12.
17. 12.
18. 12.
19. 12.
20. 12.
21. 12.
23. 12.
23. 12.
24. 12.
24. 12.
24. 12.
25. 12.
25. 12.
26. 12.
26. 12.
27. 12.
31. 12.
31. 12.
St
So
Ne
Út
St
Čt
Pá
So
Po
Po
Út
Út
Út
St
St
Čt
St
Pá
St
St
19.00
15.00
14.00
7.00
7.00
7.00
7.00
7.00
7.00
17.00–20.00
7.00
16.00
24.00
9.30
14.00–17.00
9.30
14.00–17.00
18.00
14.00–16.00
16.00
Mimořádné akce, změny, výjimky
Setkání pastorační rady
Adventní duchovní obnova
Setkání neslyšících
Eucharistie s rorátními zpěvy
Eucharistie s rorátními zpěvy
Eucharistie s rorátními zpěvy
Eucharistie s rorátními zpěvy
Eucharistie s rorátními zpěvy
Eucharistie s rorátními zpěvy
Velké zpovídání – příležitost k svátosti smíření
Eucharistie s rorátními zpěvy
Vánoční eucharistie pro děti
„Půlnoční“ vánoční eucharistie
Vánoční eucharistie
Betlémy (otevřené kostely)
Eucharistie
Betlémy (otevřené kostely)
Eucharistie s žehnáním vína
Betlémy (otevřené kostely)
Eucharistie na poděkování za uplynulý rok
FAR
SÁL
FAR
MIK
MIK
MIK
MIK
MIK
MIK
VÁC
MIK
VÁC
VÁC
VÁC
VÁC/MIK
VÁC
VÁC/MIK
VÁC
VÁC/MIK
VÁC
Webové stránky farnosti
Kontakty
www.farnostvrsovice.cz
farář Stanisław Góra
tel.: 737 280 624, 602 309 766
[email protected]
pastorační asistent Martin Peroutka
tel.: 702 075 417
email: [email protected]
Čísla účtu farnosti
na provoz farnosti: 280828389/0800,
na opravu varhan: 186817149/0300
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523.
Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 24. 12., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 11. 12. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin
Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lenka Baštová. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás
zkompletovali Polákovi