Průběh funkce pokračování

Transkript

Průběh funkce pokračování
Průběh funkce – příklady. Úlohy na nalezení extrémů
funkce.
Příklad: Vyšetřete průběh funkce f (x) = 2 +
12
.
x −4
2
Řešení: D(f) = ℝ − {−2, 2}, funkce je spojitá v D(f), vzhledem k rovnosti f (−x) =
2+
12
( − x) 2 − 4
= f (x), platné pro všechna x ∈ D(f), jde o funkci sudou a můžeme se omezit na
12
12
12
) = 2, lim (2 + 2
) = − ∞ , lim (2 + 2
) = ∞.
x→ 2 −
x→ 2 +
x −4
x −4
x −4
〈0, ∞ ). Je f(0) = −1, lim (2 +
2
x→∞
Dále f´(x) =
(x
−24 x
2
−4
)
2
pro x ≠ −2, x ≠ 2, tedy v (0, 2) je f´(x) < 0, tj. f (x) je v 〈 0, 2 )
klesající, v (2, ∞ ) je f´(x) < 0 a tudíž f (x) je i v intervalu (2, ∞ ) klesající. Lokální extrém
může nastat v bodě x = 0. Vzhledem k tomu, že v (−2, 0) je f´(x) > 0, nastává v bodě
x = 0 lokální maximum s hodnotou f(0) = −1.
f´´(x) =
(
−24 x 2 − 4
) + 24x.2(x
( x − 4)
2
2
2
)
− 4 .2x
4
=
(
)
−24 x 2 − 4 + 96x 2
(x
2
−4
)
3
=
72 x 2 + 96
(x
2
−4
)
3
pro
x ≠ −2, x ≠ 2. V intervalu 〈0, 2) je f´´(x) < 0 a f(x) je zde konkávní, v (2, ∞ ) je f ´´(x) > 0 a
tedy f(x) je v (2, ∞ ) konvexní. Inflexní body neexistují. Asymptotou funkce f(x) pro x → ∞ je
12
2x 2 + 4
přímka y = 2. Kupř. z upraveného předpisu f (x) = 2 + 2
=
je jasné, že
x2 − 4
x −4
průsečíky grafu funkce f (x) s osu x neexistují (f (x) nenabývá hodnoty 0).
Náčrtek grafu funkce f (x) = 2 +
12
je zachycen na obr. 1. Je H(f) = (− ∞ , −1〉
x −4
2
∪ (2, ∞ ) a f(x) není v ℝ prostá.
1
Obr. 1
e 2x−x .
2
Příklad: Vyšetřete průběh funkce f (x) =
Řešení: Jde o složenou funkci, přičemž vnitřní funkce z = 2 x − x2 je definována v ℝ a
vnější funkce y = ez též, tedy D (f) = ℝ . Funkce f (x) je též spojitá v ℝ , ale není periodická
ani sudá či lichá.
e 2 x − x = 0, lim e 2 x − x = 0.
x→∞
2
lim
x→−∞
2
2 x− x
2 x− x
Pro všechna x ∈ ℝ je f´(x) = e
.(2 − 2x) = 2. e
.(1−x).
2
Vzhledem k tomu, že pro všechna x ∈ ℝ je 2.
2
e 2 x − x > 0, rozhoduje o znaménku derivace
2
činitel 1 − x. Především je f´(1) = 0 a pro všechna x ∈ ( − ∞ , 1 ) je f ´(x) > 0, pro všechna x ∈
(1, ∞ ) je f´(x) < 0. Funkce f(x) je proto v ( − ∞ , 1 〉 rostoucí a v 〈1, ∞ ) klesající. V bodě x = 1
nastává lokální maximum s hodnotou f (1) = e.
e 2 x − x . (2 − 2x) (1 − x) + 2. e 2 x − x .(−1) = 2. e 2 x − x . [2.(1 − x)2 −1 ]
2
Dále f ´´(x) = 2.
2
2
pro všechna x ∈ ℝ . O znaménku druhé derivace rozhoduje nyní činitel 2(1 − x)2−1.
2
Především je f ´´(x) = 0, právě když (1 − x)2 =
1
=1−
2
. V intervalu ( − ∞ , 1 −
V intervalu (1 −
2
, 1 +
2
1
2
, 1− x = x−1 =
1
2
, tj. pro x1 = 1 +
1
2
, x2
2
2
) je f ´´(x) > 0, tj. f(x) je v ( − ∞ , 1 −
) konvexní.
2
2
2
2
) je f´´(x) < 0, tj. f(x) je v intervalu 〈1 −
,1 +
2
2
2
〉
2
konkávní.
V intervalu (1 +
2
, ∞ ) je f´´(x) > 0, tj. f(x) je v intervalu 〈1 +
2
Body grafu funkce f (x) o první souřadnici 1 −
2
, resp. 1 +
2
2
, ∞ ) konvexní.
2
2
jsou inflexními body.
2
Asymptotou grafu funkce f(x) pro x → ± ∞ je osa x. Je H (f) = (0, e〉. Náčrtek grafu funkce
e 2 x − x je zachycen na obr. 2.
2
f (x) =
Obr. 2
3
1
x
Příklad: Vyšetřete průběh funkce f (x) = e ( x + 2) .
Řešení: Je D(f) = ℝ − {0} a f(x) je spojitá v D(f). Snadno se též zjistí, že f(x) není ani
sudá ani lichá.
1
lim e x ( x + 2) = − ∞ (je totiž lim
x →−∞
x →−∞
1
1
1
= 0, lim e x = e0 = 1, lim (x + 2) = − ∞ );
x →−∞
x →−∞
x
1
obdobně lim e x ( x + 2) = ∞ . Dále lim e x ( x + 2 ) = 0, protože lim
x→ 0 −
x→∞
lim e
x→ 0 +
1
x
( x + 2 ) = ∞ , protože
x→ 0 −
1
1
= − ∞ , lim e x = 0 a
x→ 0 −
x
1
lim
x→ 0 +
1
= ∞ , lim e x = ∞ .
x→ 0 +
x
1
 −1
x2 − x − 2
 x+2
x
e
.
x
+
2
(
)
f´(x) =
 2
+ e = e x . 1 − 2  = ex .
pro x ≠ 0.
x 
x2
x 

1
x
1
1
Vzhledem k tomu, že ex .
1
1
> 0 pro všechna x ∈ D(f), „rozhoduje“ o znaménku f ´(x)
x2
výraz x2 − x − 2. Především je f´(x) = 0 ⇔ x2 − x − 2 = 0, tj. pro x1 = − 1, x2 = 2.
V intervalu (− ∞ ,− 1) je f´(x) > 0, tj. f (x) je v (− ∞ ,− 1〉 rostoucí.
V intervalu (−1, 0) je f´(x) < 0, tj. f (x) je v 〈−1, 0) klesající.
V intervalu (0, 2) je f´(x) < 0, tj. f (x) je v (0, 2〉 klesající.
V intervalu (2, ∞ ) je f´(x) > 0, tj. f (x) je v 〈2, ∞ ) rostoucí.
V bodě x = − 1 nastává lokální maximum s hodnotou f(− 1) =
1
.
e
V bodě x = 2 nastává lokální minimum s hodnotou f(2) = 4 e .
f´´(x)
1
= ex .
=
2
1  −1  x − x − 2
e x . 2  .
x2
x 
+
1
1
1
2
2
2
x
2
+
x
−
x
−
x
+
2
x
+
4
x
e
. 4 ( 2 + 5x) pro x ≠ 0.
=
(
)
4
x
x
4
1
x
e.
( 2 x − 1) .x2 − 2 x ( x2 − x − 2)
x4
=
Je f´´(x) = 0 pro x =
− 25 )
(− ∞ ,
− 25
a o znaménku f ´´(x) „rozhoduje“ činitel 5 x + 2. V intervalu
je f´´(x) < 0, tj. funkce f(x) je v (− ∞ , − 5 〉 konkávní. V intervalech (− 5 , 0)
2
2
i (0, ∞ ) je f´´(x) > 0, takže funkce f (x) je v 〈− 5 , 0) a (0, ∞ ) konvexní.
2
2
2
Bod I = [− 5 , f (− 5 ) ] je inflexním bodem grafu funkce f(x). Průsečíkem grafu funkce
f(x) s osou x je bod [−2, 0]. Nalezněme teď asymptoty: pro x→ ∞ hledáme přímku o rovnici
y = k x + q, čísla k, q najdeme ze vztahů k = lim
x→∞
1
x
e .( x + 2)
lim
x →∞
(
x →∞
x
lim e x .( x + 2) − x
x →∞
1
= lim
z →0 +
1
= lim e x . lim
)
x→∞

= lim x. e
x→∞

1
x
f ( x)
x
, q = lim ( f (x) − k x).
x→∞
x+2
= 1.1 = 1, tj. k = 1.
x
1 
2
e x 1 +  − 1
e z (1 + 2 z ) − 1
 x
 2 
=
lim
=
lim
=
1
+
−
1

 
x →∞
x →∞
1
z
 x 
x
e z (1 + 2 z ) + e z .2
= 3 = q; při tomto výpočtu jsme převedli neurčitý výraz „ ∞ . 0 “ na
1
0
„ 0 “ , užili jsme substituci
1
= z a nakonec i L' Hospitalovo pravidlo. Je tedy rovnice
x
asymptoty grafu funkce f(x) pro x → ∞ y = x + 3. Obdobnými úvahami se lze přesvědčit o
tom, že stejnou rovnici má asymptota i pro x → − ∞ .
2
Vypočteme druhou souřadnici inflexního bodu: f (− 5 ) =
8
5
e
− 25
≈ 0,13. K upřesnění
x2 − x − 2
grafu v levém okolí bodu 0 vypočteme lim f´(x) = lim e .
. Jde o limitu typu
x→ 0 −
x→ 0 −
x2
1
x
1
2
„ ∞ . 0 “, protože lim x = − ∞ , lim ez = 0, lim (x2 − x − 2) = −2, lim x = 0+, tj.
x→ 0 −
x→
0
−
x
→
0
−
z→−∞
2
lim x − x2 − 2
x→ 0 −
x
= − ∞ . Pišme proto
1
 1 2
lim e x . 1 − − 2 
x→ 0 −
 x x 
5
=
(
t
2
lim e 1− t − 2t
t →− ∞
)
=
(1 − t − 2t ) =
2
lim
t →− ∞
1
et
(1 − t − 2t ) , což je limita typu „ ∞ “. Dvojím užitím L' Hospitalova
2
lim
t →− ∞
∞
e −t
(1 − t − 2t ) =
2
pravidla máme lim
t →− ∞
e
−t
lim
t →− ∞
−4
−1 − 4t
= lim − t = 0, tj.
−t
t →− ∞
−e
e
lim f´(x) = 0.
x→ 0 −
Obr. 3
6
Příklad: Z kmene, jehož nejmenší průměr je d > 0, se má vytesat trám obdélníkového
profilu (viz obr. 5). Máme určit, jak zvolit rozměry x a y, aby nosnost trámu byla maximální.
d
y
x
Obr. 5
Nosnost Q trámu obdélníkového profilu je dána vzorcem
Q = c x y 2,
kde c > 0 je konstantní koeficient závislý na materiálu, x je vodorovný rozměr a y svislý
rozměr profilu. (Příklad je převzat z učebnice Dlouhý a kol. Úvod do matematické analýzy,
1. vydání SPN 1965).
Řešení: Z Pythagorovy věty máme x2 + y2 = d 2 . Nyní můžeme vyjádřit nosnost Q jako
funkci jediného argumentu x, tj. Q = c x( d2 – x2) = c d2 x – c x3 a tuto funkci budeme studovat
pro x œ (0, d).
Pro každé x œ (0, d) platí Q´ = c d2 – 3 c x2 = c (d2 – 3 x2).
Protože tato derivace existuje v (0, d), může nastat extrém jen v těch bodech, kdy
Q´(x) = 0, tj. c (d2 – 3 x2) = 0. Nacházíme jediný kořen patřící do intervalu (0, d), totiž
x=
d
.
3
V intervalu (0,
d
d
) je zřejmě Q´(x) > 0, v (
, d ) je Q´(x) < 0. Zjistili jsme, že
3
3
funkce Q má v bodě x =
d
lokální maximum. Toto maximum je současně největší hodnotou
3
7
funkce Q v intervalu (0, d). Zjistili jsme, že vodorovný rozměr x optimálního profilu je
Pro druhý rozměr y najdeme z Pythagorovy věty x2 + y2 = d 2, že y = d
8
2
.
3
d
.
3

Podobné dokumenty

Matematika 1 - Sdružení TurnovFree.net

Matematika 1 - Sdružení TurnovFree.net Řešení: Jedná se o limitu typu 00 , takže zkusíme použít l’Hospitalovo pravidlo:

Více

Použití derivací L`HOSPITALOVO PRAVIDLO PO ˇCÍTÁNÍ LIMIT

Použití derivací L`HOSPITALOVO PRAVIDLO PO ˇCÍTÁNÍ LIMIT 1. Pokud není definiční obor dán, zjistí se běžným způsobem, tj. ověřením, kde má použitý předpis smysl. Je vhodné ověřit, zda je funkce lichá nebo sudá nebo periodická – v těchto případe...

Více

4. Věty o střední hodnotě, l`Hospitalovo pravidlo, asymptoty grafu

4. Věty o střední hodnotě, l`Hospitalovo pravidlo, asymptoty grafu Definice 1. Nechť J ⊂ D(f ) je interval libovolného typu. • Je-li J otevřený interval, je funkce f spojitá na J , jestliže je spojitá v každém jeho bodě. • Je-li J je polouzavřený nebo uzavřený int...

Více

zpráva z projektu

zpráva z projektu z dat různého typu, kvality a způsobu vzniku. Za podstatný přínos lze považovat návrh a implementaci aproximace parciálních derivací třetího řádu. Pro automatické vymezení hranic elementárních fore...

Více

Základní vety diferenciálního poctu

Základní vety diferenciálního poctu když položı́me f (a) = g(a) = 0. Existuje pak interval ha, bi ⊂ U(a+) tak, že obě funkce f , g jsou na něm spojité a na (a, b) majı́ derivaci. Předpoklady Cauchyovy věty jsou tak splněny n...

Více

Matematika I/1 BA06

Matematika I/1 BA06 3 − 2x x ∈ (1.5; 2i b) y = 3 sin x c) y = sin 2x d) y = −3 sin(x + 3π) e) y = −2 sin( 13 x + 56 π) f) y = − sin(x + 3π) (7) Pomocí Hornerova schematu určete funkční hodnotu polynomu f v bodě x0 . a...

Více

Matematika 1 - Sdružení TurnovFree.net

Matematika 1 - Sdružení TurnovFree.net studenti prvního ročníku mají možnost získat zkoušku již na cvičeních.

Více

Soustavy lineárních rovnic

Soustavy lineárních rovnic x 1s 1 + ... + x n s n = b , přičemž s j = (a ij ,..., a mj ) jsou sloupcové vektory matice A, z čehož vyplývá, že sloupec absolutních členů b je lineární kombinací ostatních sloupců rozšířené mati...

Více