Živelné a jiné pohromy - CityPlan spol. s r.o.

PUBLIKACE:
Sborník "Požární ochrana 2004", editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský,
vydavatel: VŠB - Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního
inženýrství, ISBN: 80-86634-39-6, CD-ROM
Živelné a jiné pohromy
_
RNDr. Dana Procházková, DrSc.
CITYPLAN, spol. s r.o. Praha
Uvedené výsledky byly získány v rámci řešení projektu MMR 28/04 "Metodika pro odhad
nákladů na obnovu majetku v územích postižených živelnou nebo jinou pohromou a návrh
nouzových systémů komunikace mezi orgány veřejné správy při obnově"
1. Úvod
Pod pojmem pohroma často chápeme událost náhlou, rychle a nenadále
přicházející, mnohdy i rychle mizící, avšak vždy zanechávající trvalé a
závažné dopady. Každá změna podmínek je svým způsobem pohromou. Pohroma
pro jedny může ovšem ovlivnit prostor pro vývoj druhých. Převratné změny v
zemské kůře, ovzduší i ve vodách umožnily, aby se život rozvíjel od
nejjednodušších organismů až k člověku. Z podmínek na Zemi jsou jedním z
nejdůležitějších faktorů klimatické změny - ovlivňovaly způsob života jednotlivců i
druhů, podmiňovaly meze vývoje, usměrňovaly evoluci určitým směrem, působily
na vztahy mezi živočichy a rostlinami, apod. Člověk dosáhl své úrovně proto, že
byl schopen přizpůsobovat se velkým proměnám a zvratům, které formovaly, ale
někdy i ohrožovaly jeho život.
Z údajů a analýz v odborné literatuře vyplývá, že živelné a jiné pohromy
budou vznikat v životním systému člověka, který zahrnuje člověka, celou lidskou
společnost a její uspořádání, majetek, životní prostředí a technologie (včetně kritické
infrastruktury), protože jsou inherentním jevem tohoto systému. Cílem člověka
rozumného je přizpůsobovat se této situaci a vytvářet nástroje pro její řízení, což
jinými slovy znamená budovat komplexní bezpečnost, protože přispívá k trvale
udržitelnému rozvoji celého sledovaného systému.
Prvním krokem člověka na cestě k zajištění trvalého rozvoje a bezpečnosti je
poznání živelných a jiných pohrom. Proto předložená práce shrnuje poznatky, které
jsou důležité pro řízení bezpečnosti v České republice.
2. Obecné poznatky o pohromách
Pohromy se člení na několik skupin podle typů procesů probíhajících uvnitř a
vně Země jako planety, které je vyvolávají, a proto mají různá místa výskytu a různé
charakteristiky. Na základě současných poznatků jejich možné velikosti závisí na
regionálních procesech a velikosti jejich dopadů jak na regionálních procesech, tak
na místních podmínkách. Jejich příčiny a charakteristiky jsou nesouměřitelné.
Z hlediska chráněných zájmů, do kterých patří i majetek mají jedno společné, a to je
jejich schopnost ničit, tj. působit na nich ujmu i škody.
Přírodní pohromy svou mohutností a rozsahem následků dosud překonávají
účinnost zbraní, které vytvořil člověk. Nejnebezpečnější živelné pohromy na naší
planetě jsou uragány (v posledních čtyřiceti letech jim padlo za oběť více než tři
čtvrtě miliónu lidí) 1. Na druhém místě jsou záplavy, které si za totéž období
vyžádaly přes dvě stě tisíc lidských životů. Následují zemětřesení, při nichž zahynulo
téměř dvě stě tisíc lidí a konečně sopečné erupce, při nichž přišlo o život přes
35 000 lidí. K největší živelné pohromě zaznamenané v dějinách lidstva došlo v r.
1887 v Číně, kdy při rozvodnění Žluté řeky zahynulo v provincii Che-nan přes
900 000 lidí. Údaje o živelních pohromách jsou mnohdy ohromující. Např. nejstarší
známý sesuv byl v pohoří Heart Mts. ve Wyomingua pokryl plochu kolem 2000 km 2
a podle dochovaných stop se místy šířil rychlostí až 100 km/h. Došlo k němu před
30 milióny let. Dne 11.9.1881 se zřítil svah nad vesnicí Elm ve Švýcarsku v
důsledku poddolování a neodborného založení lomů. Utrhl se svah a kamenná
lavina zasypala vesnici. Vyčíslení škod, které v USA ročně způsobí uragany,
krupobití, blesky a mlha dosáhlo dvou miliard dolarů 1. Poseldní zemětřesení
s extrémním tsunami ze dne 26. prosince 2004 s více než 300 000 obětmi výrazně
mění právě uvedené tvrzení, a to proto, že jeho velikost patří do kategorie
zemětřesení, které se vyskytnou na planetě Zemi jednou za několik set let. V Evropě
je dle statistik EU nejhorší pohromou zemětřesení 2,3, viz obrázek 1.
Evropa : 1975-2001
Průmyslové
nehody
10%
Bouře
6%
Povodně
6%
Zemětřesení
78%
Obr. 1. Kvantitativní přehled výskytu pohrom v letech 1975-2001 (převzato ze 2).
Probereme některé z příčin pohrom. V důsledku nestejnoměrného chladnutí
Země dochází k proudění v zemské kůře. Části kryté oceány ztrácejí více tepla,
protože voda vede teplo lépe než horniny. V důsledku teplotních rozdílů vzniká
proudění, kontinenty se dávají do pohybu (trhají se, tlačí proti sobě, podsunují se
pod sebe). V důsledku toho dochází ke změnám zemského magnetického pole,
sopečné činnosti, zemětřesením, zalednění kontinentů, migraci živočichů a rostlin.
Již Darwin si všiml, že na jižní polokouli se setkáváme s oblastmi klimaticky
podobnými s oblastmi na severní polokouli, ale žijí tam biologické druhy vzájemně
odlišné i když způsobem života podobné.
V minulosti byl pravděpodobně stejný počet pohrom jako dnes, viz data v
4. Se zlepšováním informačního systému počet katastrof zdánlivě stoupá
(lze mluvit o tzv. civilizačním efektu). Zranitelnost společnosti však stoupá, a
to vlivem rostoucí hustoty osídlení a vlivem techniky, protože ta způsobuje druhotná
ohrožení.
Pochopitelně z hlediska poznání i z hlediska obrany lidstva je velmi naléhavá
otázka, co je vlastně příčinou živelních pohrom. Mnozí hledali příčiny mimo
Zemi, např. ve slunečních skvrnách (místa na slunečním povrchu, která mají menší
teplotu). Doposud však přímý vztah nebyl prokázán a rovněž nebyl nalezen
mechanismus působení. Dnešní poznatky ukazují, že změny aktivity Slunce
biosféru ovlivňují, ale ne bezprostředně, např. při magnetických bouřích je prokázán
růst dopravních nehod, počtu infarktů, apod.
Z výše uvedené definice vyplývá, že pohroma je především taková událost v
přírodě, která mění dosavadní způsob vývoje a nastolí způsob nový. Ve své
podstatě představuje revoluční změnu, viz matematická teorie katastrof. Z tohoto
pohledu můžeme tvrdit, že jsme vlastně potomky těch, kteří přežili téměř čtyři
miliardy života s katastrofami. Procesem přirozeného výběru prošly totiž
organismy adaptačně nejlépe reagující na právě panující podmínky.
Životní prostředí velmi negativně ovlivňují havárie. Nejčastěji jsou havárie
postihující povrchové nebo podzemní vody. Havárie s dopady přenášenými
ovzduším jsou méně časté, někdy i nepozorovatelné. Přesto však v důsledku
přítomnosti nadměrného množství oxidu síry SO 2 a fluoru došlo v r. 1930 v údolí
Maasy (u Lüttichu) k 60-ti úmrtím a k onemocnění dýchacích cest asi u 6000 lidí;
kouř a smog v prosinci r. 1952 v Londýně způsobily úmrtí asi 4000 lidí.
Ani pohromy, ani jejich část, kterou tvoří havárie neumíme předvídat, a
proto prevence proti nim je v široké rovině. Oba jevy nepředstavují pouze jev,
který ohrožuje životy a majetky. Je to také jistá sociální situace, do které se
lidé za určitých podmínek dostávají. Nastává mezní situace, a tak se u lidí
projevuje bezohlednost, násilí a hyenismus. Dochází k panice, lidé se chovají
jako neuspořádaný běsnící dav. Přežití pohromy vyžaduje sociální přizpůsobení.
Z rozboru pohrom různého druhu je známé, že čím je chování lidí v kolektivu
racionálnější, tím je naděje na přežití větší. Po pohromě obvykle následuje proces
ulehčení až euforie z toho, že se podařilo nebezpečí přežít. Zatímco krajní
nebezpečí spíše zvyšuje soudržnost lidí, tak když stav bezprostředního nebezpečí
pomine, často dochází ke vzniku odstředivých až asociálních tendencí; kolektiv se
rozpadá, objevují se jedinci, kteří se snaží využít situace ve svůj prospěch. Proto z
hlediska prevence a zvládnutí nouzové, kritické či katastrofické situace vydělujeme:
1. 1.
Stádium před pohromou, havárií.
2. 2.
Situace v důsledku pohromy, tzv. nouzová situace.
3. 3. Stádium po odeznění pohromy, ve kterém se vytvářejí nové vztahy. To je
právě oblast,kterou pokrývá obnova.
Ať je situace jakákoliv, zkušenost ukazuje, že v kritické situaci je jakákoliv činnost
lepší než žádná. Sebemenší pokus o záchranu je lepší než odevzdání se osudu
3,5.
Obrana proti pohromám a katastrofám (často se oba pojmy odlišují tím, že
katastrofa je jev, který zasáhne větší oblast a jsou při ni zpravidla oběti na životech)
je pasivní a aktivní. Pasivní spočívá především ve výstavbě systémů zabezpečujících
ochranu proti vzniku havárie a ve výchově lidí vyvolávající takové chování
jednotlivců a skupin lidí směřující k tomu, aby vznik havárie byl minimalizován a
když už k havárii dojde, aby ztráty byly co nejmenší. Aktivní obrana spočívá
v provádění konkrétních opatření eliminujících výskyt havárie. K tomu, aby bylo
možno zabránit jevu, který může vyústit v havárii, je nutné jev a jeho příčiny
dokonale znát. Je si rovněž nutno uvědomit, že každá lidská činnost představuje
riziko pro život nebo zdraví: Toto riziko lze opatřeními snižovat, avšak riziko
rovnající se nule je nedosažitelné. Proto se obvykle stanovuje přijatelná úroveň
rizika. Přitom se posuzuje, zda rizika určité činnosti jsou přijatelná ve srovnání s
riziky jiných činností, jaké jsou jiné alternativy, jaké jsou náklady a zdroje
společnosti. Bezpečnost je kompromis mezi co možná největším využitím zdrojů,
objektů či zařízení a dosažením nejvyšší možné úrovně spolehlivosti. Při jejím
stanovení hraje roli stav vědomostí a poznání procesu, jevu, objektu, apod.
Pohromy jsou jevy, které jsou přirozeným projevem planetárního systému
Země i jevy vyvolané činnostmi lidí, které často z pohledu člověka a lidské
společnosti škodlivě působí na životy a zdraví lidí, na majetek, životní prostředí,
lidskou společnost i stát. Při velkém rozsahu škod používáme pojem katastrofa. V
českém jazyce jsou v definovaném smyslu používány pojmy "porucha, nehoda,
havárie, pohroma, kalamita, katastrofa", mezi kterými jsou významové rozdíly.
Význačné světové a evropské finanční instituce (Světová banka, Evropská banka,
orgány OSN a další) používají pojem pohroma (anglicky "Disaster" obvykle pro
škodlivé jevy s malým počtem obětí; je-li počet obětí větší (obvykle více než 25),
používají pojem katastrofa (anglicky Catastrophe).
Při průzkumu veřejného mínění OSN, který byl proveden v nejvyspělejších
zemích světa v devadesátých let minulého století byla odpověď na otázku "čeho se
lidé nejvíce bojí?" velmi překvapivá, protože se zjistilo, že lidé se nejvíce bojí
živelných pohrom a velkých provozních havárií, a to proto, že je nemohou ovlivnit.
Z tohoto důvodu byla v rámci OSN již připravena řada dohod a konvencí, které se
k dané problematice vztahují. Od 1.1.1990 se realizoval projekt
IDNDR, tj.
Mezinárodní dekáda na snížení následků přírodních pohrom, na který v r. 2000
navázal projekt ISDR (International Strategy for Disaster Reduction).
Přírodní živly ohrožují obyvatele naší planety od samého počátku civilizace.
Dokážou nadělat obrovské škody a jejich rozsah nezávisí jen na jejich intenzitě, ale i
na koncentraci lidí, průmyslu a dopravy, rizikových technologií na postiženém území
a samozřejmě i na stupni připravenosti likvidovat jejich dopady.
Statistikové vypočetli, že na celé zemi přijde každý stotisící člověk o život
přírodní pohromou. Ač je to méně než počet obětí rozvoje automobilismu (ročně cca
250 000), tak je to číslo děsivé, protože přírodní katastrofy udeří vždy najednou a
naprosto neočekávaně. Zpustoší určité území, zničí obydlí, majetek, komunikace i
zdroje obživy. Po jedné velké katastrofě následují jako lavina katastrofy další, jako
hladomor, epidemie, stěhování obyvatel, uvolnění jedovatých látek, všudypřítomné
požáry, výpadky sítí - elektřina, voda, plyn, teplo a další.
Přírodní pohromy jsou rychlé i pozvolné přírodní procesy mimořádných
rozměrů, které jsou způsobeny působením sil uvnitř i vně Země, rozdílů teplot a
jiných faktorů. Pohromy postihují pevninu, vodstvo i atmosféru. Mohou nastat:
-
-
pohybem hmot (zemětřesení, sesuvy),
-
uvolněním energie v hlubinách země, které provází fyzikální a chemické
procesy zde probíhající a jejich převedením na povrch (zemětřesení, sopečná
činnost),
-
-
zvýšením vodní hladiny (povodně, mořské zátopy, tsunami),
-
-
mimořádně silným větrem (orkány, větrné bouře, cyklóny),
-
-
atmosférickými poruchami (bouře),
-
-
kosmickými vlivy (škodlivé druhy záření, meteority).
K prvotním dopadům vyvolaným výskytem pohromy přistupují i druhotné dopady
související s lidskou činností, např.:
1. 1. Při zemětřesení - požáry, výbuchy plynů, protržení přehradních hrází, sesuvy,
poruchy potrubí a elektrického vedení.
2. 2. Při sesuvech - protržení přehradních hrází, zavalení silnic a železnic, poruchy
potrubí a elektrického vedení.
3. 3. Při sopečných výbuších - otrávení pastvin, vyhubení dobytka, hladomor.
4. 4. Při povodních - otrávení studní, zakalení spodních vod, nakažlivé nemoci.
5. 5. Při bouřkách - požáry, výpadky elektrického proudu.
Následující planetární jevy vyvolávají velké přírodní pohromy:
1. 1. Klimatické změny a ekologické kolapsy.
2. 2. Kolize země s asteroidy a kometami.
3. 3. Vulkanické erupce a zemětřesení.
4. 4. Zátopy, tsunami, velké bouře.
5. 5. Sucha a epidemie.
Studium planetárních jevů a jejich dopadů na lidstvo odhalilo, že pohromy
spojené s planetárními jevy se vyskytují po celou doloženou historii lidstva (viz
příloha v 4). Výskyt velkých planetárních jevů v historii vždy ovlivnil lidskou
civilizaci a působil zánik, vznik i masovou migraci lidských společenství.
Geologické důkazy o sledovaných planetárních jevech jsou od r. 8000 BC.
Dopady planetárních jevů závisí na jejich síle. Energie velkých planetárních jevů
převyšuje stovky Mt (1 Mt = 4.2 x 1022 erg), např.:
1. 1. Letní bouře má sílu 1 kt (kt = 0.001 Mt).
2. 2. Zemětřesení s magnitudem 8.7 má sílu 100 Mt.
3. 3. Erupce sopky Krakatoa měla sílu 200 Mt.
4. 4. Dopad asteroidu o váze 10 kg má sílu 10 4 Mt (yucatanský i hephaisos
asteroid á 108 Mt).
5. 5. Jaderná válka - 105 Mt.
Celková roční energie uvolněná při zemětřeseních je 120 Mt, při sopečných erupcích
25 Mt a při letních bouřích 2400 Mt.
Statistiky udělané pro léta 8000 - 2000 BC, 2000 BC - počátek letopočtu a
počátek letopočtu - současnost ukazují, že v těchto obdobích se při ekologických
katastrofách uvolnila energie o síle 5 x 106 Mt. To znamená, že energie uvolněná při
velkých planetárních jevech je v historické době zhruba stabilní, tj. systém, do
něhož spadá naše Země pracuje stabilně. Protože celková energie planetárních jevů
neroste, tak to znamená, že v dnešní době neroste ani počet velkých planetárních
jevů.
Lidská společnost je však dnes zranitelnější, protože výrazně vzrostl počet
obyvatel naší planety a byla vytvořena technická díla, která zvyšují zranitelnost
konkrétních míst. Proto na společnost působí nejen velké planetární jevy, ale i jevy
menší síly. Je třeba vzít v úvahu i celkově rostoucí informovanost, a to dohromady
může vyvolávat u jedinců i představu, že přírodních katastrof přibývá. Hodnocení
katastrof založené na energii, tj. přesně definované fyzikální veličině, jehož výsledky
byly výše uvedeny, však ukazuje, že naše planeta stále pracuje ve stabilním režimu;
stále však platí "Gaia pracuje pro sebe ne pro lidstvo".
V důsledku rostoucí zranitelnosti lidské společnosti jsou dopady planetárních
jevů na lidstvo stále větší. Aby se lidstvo mohlo účinně bránit dopadům přírodních
katastrof, musí pracovat na jejich poznání, na jejich predikci a na realizaci všech
prostředků (technických, organizačních i vzdělávacích), kterými lze jejich dopady
zmírnit.
3. Typy pohrom
Pohrom, které vyvolávají rizika vůči chráněným zájmům životního systému, do
kterého patří lidská společnost, životní prostředí a kritická infrastruktura stále přibývá.
Dnes víme, že minimálně musíme sledovat následující typy pohrom:
-
přírodní (živelné) pohromy: laviny, horké vlhké letní dny, sucho, protržení
hrází, povodně, tsunami, zemětřesení, sopečné erupce, sesuvy svahů, řícení
skal, lesní požáry, vichřice, tornáda, nadměrné dešťové nebo sněhové srážky,
výrony plynů ze zemského nitra,
-
technologické pohromy: nehody v chemickém a dalším průmyslu,
indukovaná zemětřesení (důlní či horské otřesy, otřesy indukované přehradami,
injektáží tekutin do zemského nitra, čerpáním tekutin ze zemského nitra, umělými
explozemi), havárie při dopravě a skladování chemických materiálů, dopravní
havárie, radiační havárie a velká znečištění životního prostředí,
-
pohromy způsobené narušením rovnováhy v lidské populaci, životním
prostředí, lidské společnosti a kritické infrastruktuře:
-
- defekty v životním prostředí: hromadné nákazy polních kultur, hromadné
nákazy zvířat,
-
-
-
defekty v lidské společnosti, tj. defekty ve veřejné bezpečnosti a
pořádku, šikana, diskriminace, kriminalita, terorismus, války, ozbrojené
konflikty,
-
defekty v kritické infrastruktuře, tj. v ekonomické sféře, územní,
organizační a společenské infrastruktuře, informačních technologiích,
komunikacích, energetice, peněžnictví atd.
defekty v lidské populaci: nemoci, epidemie, pandemie, lidské chyby,
4. Charakteristiky pohrom v Evropě zpracované v rámci EU
Z analýzy materiálů, např. 4,6 vyplývají následující poznatky o pohromách
v Evropě.
Laviny se vyskytují v horských oblastech. V mnoha případech je lze předvídat na
základě lokálního klimatu a topografie. Způsobují úplnou destrukci všeho, co jim stojí
v cestě. Počet ztrát na životech závisí na denní době, cestě laviny, času poskytnuté
pomoci a míře dostupnosti místa pohromy.
Horké vlhké či suché letní dny se zřídka vyskytují pouze v letním období. Omezují
se na urbanizovaná centra a regiony s vysokou hustotou osídlení. Lze je předvídat
pomocí meteorologické služby. Stav může trvat několik dní s teplotami okolo 40° až
50° C ve stínu. Velký počet lidí onemocní a umírá v důsledku tepelného a
slunečního úžehu a zdravotní stav slabých osob se zhoršuje. Negativní je dopad na
zemědělství a chov dobytka. Úroda je zničena. Těmito dny se vyznačovalo léto 2003
v mnoha zemích západní a střední Evropy.
Sucho se běžně vyskytuje v jižních státech, především v letním období. Úroda a
plantáže jsou zničeny, živočišstvo je unavené a nemocné. Dochází k velkému
množství lesních požárů a ke znečištění vodního prostředí. V důsledku toho místní
obyvatelstvo a živočišstvo může být otráveno pitnou vodou nejisté kvality.
Protržení přehrady, povodně a přílivové vlny jsou nejčastějším typem přírodní
pohromy v Evropě. Rozlišují se dva typy povodně, a to:
-
pomalu narůstající povodeň v důsledku abnormálního zvýšení stavu vody
v řece následkem deště a tajícího sněhu; její velikost může být předvídána,
-
náhlá povodeň v důsledku přívalového deště
v určité oblasti anebo
v důsledku jiné katastrofy (zemětřesení, přívalová vlna, protržení přehrady, aj.).
Dopady povodní jsou rozsáhlé. Zátopová oblast však může být
předem
identifikována, viz údolní nivy řečiště, deltové území apod. Počet obětí může být
velmi vysoký v závislosti na hustotě osídlení oblasti, která je obecně v západní a
střední Evropě nadprůměrná s ohledem na vysokou úrodnost půdy. Dochází
k hromadné evakuaci z postižené oblasti, velký počet lidí ztrácí domovy. Pohroma
vyvolává rozvrat komunikačního a dopravního spojení s okolním světem a uvnitř
dotčené oblasti, úroda a sklizeň je zničena a také velká část domácího zvířectva je
ztracena.
Zemětřesení, vulkanické erupce a sesuvy svahů a skal se vyskytují náhle a jen
zřídka je lze předvídat. Nejhorší dopady má zemětřesení, protože zpravidla postihuje
rozsáhlá území. Dopady zemětřesení se mohou omezit jen na nejbližší okolí
epicentra anebo mohou postihnout velkou oblast, v závislosti na velikosti a intenzitě
zemětřesení. Při velkém zemětřesení je zničeno velké procento objektů, dochází ke
vzniku povodní, požárů a sesuvů. Může dojít k poruchám a selháním technologických
celků včetně chemických a jaderných zařízení v blízkosti ohniska zemětřesení.
Mnoho lidí je zabito, zraněno, ztraceno a velký počet lidí přichází o domovy. Je
nebezpečí vzniku epidemií následkem znečištěné pitné vody a neodklízených
mrtvých těl. Obyvatelstvo zpravidla zůstává na místě, silniční , železniční a letecká
doprava je přerušena, což činí potíže pomoci obětem a poskytnout zásobování a
pro obnovu je třeba značných zdrojů. Úroda zůstává prakticky nepoškozena.
Lesní požáry se často vyskytují v letním období. Existují tři možné situace, a to:
požáry postihly jen malou oblast, velké požáry a katastrofální požáry. Z pohledu
životního prostředí požáry mohou způsobit odstranění rostlinného krytu a následkem
toho rozvrat ekologické stability ve smyslu dezertifikace, eroze, sesuvů, povodní. Při
vzniku v turistické oblasti s vysokou hustotou lidí je vysoké nebezpečí výskytu
vážných nehod. Ztráta lesa působí značnou ztrátu z pohledu životního prostředí a
z pohledu potřeb lidské společnosti.
Tornádo se pohybuje vysokou rychlostí. V některých případech může být předvídáno
a jeho hlavní dopady v Evropě jsou v pobřežních oblastech. V postižené oblasti
může zničit tisíce čtverečných kilometrů. Dochází jednak k záplavě (vlivem deště
nebo přílivové vlny) a jednak k velmi silné bouři. Voda opouští řečiště a jsou
problémy s odvodňovacím zařízením a odtokem vody. Velké množství lidí je zabito,
zraněno, ztraceno a velká část dobytka je ztracena.
Pohromy v chemickém a jiném průmyslu mají v Evropě vysokou pravděpodobnost
výskytu a velikost dopadů pohromy může být značná. Příčiny nebezpečí v hlavních
technologických zařízeních jsou početné a rozmanité. Průmyslové komplexy se často
nacházejí v blízkosti obytných celků. Sekvence událostí vedoucích k nehodě může
být velmi rychlá a záchranné útvary se nemají čas na svou organizaci. Nebezpečné
látky se rychle uvolňují a okamžitě ohrožují. Je obtížné detekovat a analyzovat
uvolněné substance a posoudit jejich dopady. Externí útvary civilní ochrany a hasiči
se přivolávají i v případech, když podnik má své vlastní záchranné útvary. Na
velkém území je vysoké nebezpečí otravy lidí a zvířectva, znečištění vod a půdy.
Úroda může být zničena a pohromou postižené území může být na určitý čas
vyhlášeno jako "zakázaná zóna".
Pohromy při dopravě a skladování chemikálií se mohou vyskytnout na mnoha
místech. Uvolněné látky je obtížné identifikovat. Za účelem získání informací o
výrobcích musí být konzultováni experti, pracovníci a databáze. Toto mobilní
ohrožení se týká přístavů, silnic, vnitrozemských vodních cest, obchodních center
apod. Při výskytu je vysoké nebezpečí otravy lidí a zvířectva i vysoké nebezpečí
znečištění vod a půdy. Pohromou postižené území může být na určitý čas vyhlášeno
jako "zakázaná zóna".
Pohromy při dopravě jsou spojeny s dopravními haváriemi, a to zpravidla
v železniční a letecké dopravě. Možnost předběžného varování téměř neexistuje,
takže záchranné útvary se nemohou včas organizovat. Při vzniku havárie se uvolňují
nebezpečné chemikálie, kouř apod. Pro zvládnutí havárií jsou nutná speciální
technická zařízení. Mobilní nebezpečí může udeřit kdekoliv. Je třeba počítat se
sekundárním nebezpečím požáru a se škodami na stavbách. Je možný vysoký
počet úmrtí a zranění.
Jaderné pohromy jsou průmyslové havárie, při kterých je navíc vysoké riziko
ozáření a zamoření území na dlouhou dobu. Proto jsou předmětem zvláštního zájmu,
viz aktivity IAEA, OECD i EU, např. 14.
Znečištění či destabilizace složek životního prostředí doplňuje "klasické" aspekty
nouzového plánování. Přestože jejich dopad na lidskou populaci je trvalý a
dlouhodobý, mají nižší prioritu než civilní ochrana. Informace o dopadech pohrom
do životního prostředí jsou velmi vzácné. Velmi časté je znečištění povrchové a
podzemní vody, ovzduší a kontaminace půdy.
V odborné literatuře o přírodních (živelních, živelných) pohromách lze často
najít i jiná dělení, např. následující dělení zdrojů přírodních pohrom:
1. 1. Nepříznivé meteorologické podmínky, které způsobují pohromy:
-
-
horké vlhké letní dny,
-
-
vichřice,
-
-
tornáda,
-
-
nadměrné dešťové nebo sněhové srážky,
-
-
sucho,
-
-
povodně
a následně pak i dopady, jakými jsou protržení hrází, lesní požáry, laviny,
sesuvy svahů, řícení skal, hlad. Není jednota a ve snaze o preciznost lze
nalézt dělení, ve kterém:
-
nejsou povodně, protože ty se považují za dopad nadměrných
dešťových nebo sněhových srážek,
-
není sucho, protože to se považuje za dopad nedostatku
dešťových nebo sněhových srážek
a nejobecnější dělení pak vypadá takto:
-
-
nadměrné srážky dešťové nebo sněhové,
-
-
nedostatečné srážky dešťové nebo sněhové,
-
-
abnormální teploty ovzduší,
-
-
abnormální pohyby ovzduší.
Pozn.: protože hlad v lidské historii byl často příčinou miliónů obětí, IDNDR
(OSN) ho sleduje jako samostatnou živelnou pohromu.
2. 2. Nestability podloží a jeho dynamického vývoje, které způsobují:
zemětřesení,
-
-
-
tsunami (vlastně projev zemětřesení, jehož ohnisko se nachází pod
mořskou hladinou),
-
-
sopečné erupce,
-
-
sesuvy svahů,
-
-
řícení skal,
-
-
laviny,
-
-
výrony plynů ze zemského nitra
a následně pak i dopady jakými jsou výrony plynů ze zemského nitra, laviny,
sesuvy svahů, řícení skal, protržení hrází, povodně atd. Není jednota a ve
snahu o preciznost lze nalézt dělení, ve kterém jsou:
-
rychlé pohyby zemské kůry a svrchního zemského pláště a jejich
dopady: výrony plynů ze zemského nitra, zemětřesení a tsunami a
jejich následné dopady: sesuvy svahů, řícení skal, laviny,
-
pomalé pohyby zemské kůry a svrchního zemského pláště a jejich
dopady: výrony plynů ze zemského nitra, sesuvy svahů, řícení skal,
laviny,
-
sopečné erupce a jejich dopady: zemětřesení, výrony plynů ze
zemského nitra atd.
Zde je snaha pregnantně oddělit prvotní jevy od těch následných, tj. příčina a dopady
v prvním, druhém a popř. dalším sledu, ale není to jednoduché.
5. Definice živelných a jiných pohrom
Pro potřeby řízení bezpečnosti [8] je nutno vymezit a definovat předmět
zájmu, kterým jsou v tomto případě živelné a jiné pohromy. Na základě analýzy
odborných pramenů, uložených v archivech a knihovnách České republiky (např.
GEOFOND, ČGÚ, ČHMÚ, Národní knihovna, technická knihovna, knihovna ČAV,
knihovna ČVUT aj.), ze studií provedených v okolních státech a v Evropské unii lze
navrhnout následující definice živelných a jiných pohrom:
Přírodní pohroma je projev vývoje planety Země a jejího okolí, který má dopady na
chráněné zájmy lidské společnosti. Pozn.: v ekologické literatuře se používá projev
vývoje životního prostředí.
Lavina je jev, při kterém se konglomerát hornin, sutě, ledu nebo sněhu náhle a
velkou rychlostí sesune z horského svahu. Přesněji: lavina je rozsáhlé řícení
sněhových a/nebo ledových mas po horském svahu, které s sebou často nese
podstatné množství úlomků hornin nebo jiného materiálu (zeminu, vegetaci, stromy
apod.). Škody působí nejen materiál laviny, ale i proud vzduchu, který před sebou
lavina žene a který může mít až sílu orkánu (u lavin prachového sněhu).
Horký vlhký letní den je letní den bez větru
vlhkostí ovzduší.
s abnormálně vysokou teplotou a
Horký suchý letní den je letní den bez větru s abnormálně vysokou teplotou a
abnormálně vysoce suchým ovzduším.
Sucho je stav životního prostředí vyvolaný dlouhodobým teplým počasím bez
srážek.
Protržení hráze je významné porušení soudržnosti materiálu hráze.
Povodeň je náhlé zvýšení průtoku vody a vzestup hladiny toku. Dojde k překročení
množství vody, které je tok schopný odvádět.
Zemětřesení jsou krátkodobé pohyby zemského povrchu vyvolané náhlým
uvolněním mechanické energie nahromaděné v zemském nitru.
Tsunami jsou pohyby vodních mas vyvolané zemětřesením, jehož ohnisko se
nachází pod mořskou hladinou.
Sopečná erupce je vyvržení žhavého magmatu ze zemského nitra na zemský
povrch.
Sesuv svahu je náhlý pohyb komplexu hornin nebo zemin po svahu. Přesněji:
terénní tvary vzniklé relativně rychlým přemísťováním horninových hmot po svahu.
Sesuvy mohou být plošné, blokové nebo proudové. Vznik sesuvů může být iniciován
hydrologickými poměry (mimořádné srážky, narušení drenáží), podřezáním svahů
erozí, zemětřesením a často i lidskou činností (porušení stability svahů výkopy,
zanedbáním odvodnění apod.). Při nasycení horninového materiálu vodou dochází
až ke ztekucení podloží nebo vznikají bahnotoky, které postupují většinou depresemi
nebo údolími velkou rychlostí a do značné vzdálenosti a mají katastrofické dopady.
Ztekucení podloží je ztráta soudržnosti hornin podloží. Přesněji: přechod podloží
z pevného do tekutého stavu zvýšením pórového tlaku vody a snížením efektivního
tlaku, a následnou ztrátou pevnosti. Může se vyskytnout na povrchu, pod hladinou
nebo uvnitř nezpevněných souvrství, většinou po větší iniciační události
(zemětřesení, vibrace, působení sesuvu, pohyby podzemní vody).
Řícení skal je náhlý krátkodobý svahový pohyb hornin (skal) na strmých svazích,
přičemž se především uplatňuje volný pád. Přesněji: jsou náhlé řítivé pohyby
uvolněných bloků nebo vrstevních komplexů pevných hornin ze strmých skalních
svahů. Při pohybu převládá volný pád, podstatným znakem je velká rychlost pohybu.
Lesní požár je poškození až zničení lesních porostů ohněm. Dochází k němu
v suchých obdobích zapálením přeschlého rostlinného materiálu.
Vichřice je silný nárazový vítr, který působí škody. 9 Beaufortovy stupnice síly
větru; 20.8 až 24.4 m s-1 .
Hurikán je tropická bouře s větrem o rychlosti min. 74 mil/hod. Vítr fouká kolem
relativně chladného centra, které má šířku 20 - 30mil a bouře zasahuje až do
vzdálenosti 400 mil. Když se hurikán blíží, tak se zatemňuje a zesiluje vítr. Na
kontinentu se projevuje přívalovým deštěm, silným větrem s poryvy o síle vichřice.
Nad otevřeným mořem mohou jednotlivé hurikány trvat více než 2 týdny a přesouvat
se nad kontinent v různých směrech.
Tornádo (smršť) je mohutný vzdušný vír v atmosféře o průměru až 100 m. Je
charakterizován silným větrem, vertikálními pohyby a destrukcemi.
Nadměrné srážky dešťové nebo sněhové jsou ve velkém množství padající
srážky jako déšť, mrznoucí déšť, mrholení, mrznoucí mrholení, sníh, sněhové
krupky, kroupy aj. (tj. částice vzniklé kondenzací vodní páry za různých podmínek) na
zemský povrch.
Výstup plynu na zemský povrch doprovází pohyby povrchových partií zemského
tělesa vyvolané tektonickými či antropogenními silami, při kterých v blízkosti
zemského povrchu vznikají trhliny nebo se otevírají staré trhliny, kterými mohou
plyny vystupovat na zemský povrch.
Technologická (indukovaná) pohroma je pohroma vyvolaná neúmyslnou činností
lidí.
Průmyslová havárie je havárie spojená s destrukcí průmyslového komplexu, při
kterém dojde k uvolnění nebezpečných látek, požáru, vzniku tlakové vlny apod.
Indukované zemětřesení je zemětřesení vyvolané lidskou činností. Je to dynamický
jev, při kterém dojde k náhlému zborcení horninového masívu a k destrukci důlního
díla (používá se také název důlní nebo horský otřes) nebo jev vyvolaný náhlým
vzájemným pohybem sousedních skalních masívů v podloží vodního díla nebo jev
vyvolaný injektáží tekutin do podloží či vyčerpáváním tekutin z podloží nebo jev
vyvolaný explozí .
Porušení stability podloží vlivem vibrací je narušení soudržnosti podložních vrstev
vlivem dlouhodobého působení chvění.
Havárie při přepravě či skladování nebezpečných látek je výskyt jevu při přepravě
či skladování nebezpečných látek, který má dopady na životy a zdraví lidí, majetek a
životní prostředí.
Havárie při dopravě je výskyt jevu při dopravě, který má dopady na životy a zdraví
lidí, majetek a životní prostředí.
Radiační havárie je havárie spojená s destrukcí jaderného zařízení, při které dojde
k úniku radioaktivních látek, požáru, vzniku tlakové vlny apod.
Velká znečištění životního prostředí jsou velká negativní ovlivnění základních složek
životního prostředí (půdy, vody, ovzduší a biomasy).
Pohromy narušující rovnováhu životního prostředí a lidské společnosti jsou
defekty, které jsou spojeny se společenstvími živých organismů.
Porucha flóry (epifytie) je výskyt škodlivých odchylek fyziologického procesu
u mnoha jedinců rostlinného druhu.
Porucha fauny (epizootie) je výskyt škodlivých odchylek fyziologického procesu u
mnoha jedinců živočišného druhu.
Epidemie je náhlý hromadný výskyt a šíření infekčního i jiného onemocnění
v určitém místě a čase.
Pandemie je hromadný výskyt infekčního onemocnění na rozsáhlém území.
Pohroma v oblasti kritické infrastruktury je narušení nebo selhání infrastruktury
územní či ekonomické či informační či komunikační či společensko-organizační či
nouzových služeb.
Pohroma v ekonomice je narušení vyvážeností vztahů v ekonomické sféře, které
má dopad na veřejné blaho.
Pohroma v územní infrastruktuře je narušení staveb a zařízení v území, které
vede k rozvratu ekonomického a sociálního života společnosti.
Pohroma v kybernetické infrastruktuře je narušení informačních technologií, která
mají dopad na chráněné zájmy lidské společnosti.
Pohroma v infrastruktuře služeb, zásobování a spojení je narušení služeb,
zásobování, komunikace v území, které vede k rozvratu ekonomického a sociálního
života společnosti, tj. má dopad na veřejné blaho.
Porucha stability lidské společnosti je narušení vyvážených vztahů v lidské
společnosti, tj. výskyt negativních jevů v oblasti veřejného pořádku a vnitřní
bezpečnosti či ztráta pocitu bezpečí u mnoha lidských jedinců.
Kriminalita je souhrn trestné činnosti v určité oblasti za určité období.
Útok je druh činnosti, jejímž cílem je získání převahy nad protivníkem.
Teroristický útok je násilné jednání používané jednotlivci, skupinami nebo hnutími či
státy zejména k likvidaci a zastrašování protivníků, k provokacím a k vyvíjení
psychického nátlaku na obyvatelstvo (např. atentáty, bombové útoky nebo únosy).
Útok za použití chemických, jaderných, radiologických a biologických
(CNRB) zbraní je druh činnosti, jejímž cílem je získání převahy nad protivníkem za
použití chemických, jaderných, radiologických či biologických zbraní.
Ozbrojený konflikt je konflikt řešený za pomoci ozbrojených sil.
Válka je rozsáhlý konflikt politických jednotek řešený za pomoci ozbrojených sil.
Charakteristiky vybraných pohrom sestavené pro území EU jsou uvedeny již
výše, a to v odstavci 4.
Protože v současné době se velmi hovoří o tzv. nové pohromě, kterou je
terorismus, jsou dále stručně uvedeny některé poznatky získané studiem odborné
literatury a shrnuté v 4. Terorismus je většinou definován jako předem připravené,
promyšlené použití násilí nebo hrozby násilím s cílem vyvolat strach, jehož
prostřednictvím mají být splněny politické, náboženské, ideologické, finanční nebo
ekonomické požadavky. Patologický terorismus je motivován zvráceným potěšením
pachatele. K nejčastěji používaným metodám teroristů patří bombové útoky , střelba,
ńosy osob a letadel, rozesílání dopisových bomb, vydírání či hrozby násilím.
S rozvojem vědy a techniky dochází ke zneužití informačních technologií, genového
inženýrství, biologických a genových mutací, chemických, biologických a jaderných
materiálů. Je si třeba uvědomit, že terorismus prochází nestálým vývojem.
Terorismus, zejména kolektivní, jako forma mezinárodního organizovaného
zločinu se vyvíjel v celém minulém století. Navazuje na nelegální obchod s drogami,
zbraněmi a lidmi, korupci a praní špinavých peněz. S postupující globalizací od
poslední čtvrtiny dvacátého století narůstá četnost a brutalita teroristických útoků a
vytvářejí se mohutné mezinárodní
teroristické skupiny operující na všech
kontinentech, vyznačující se dokonalou organizací, komunikačními a dopravními
prostředky, a dokonce i propojením se státními, policejními a podnikatelskými
strukturami.
Mezinárodně vedená statistika ukazuje, že velké akce teroristů (s počtem
usmrcených nad 100) se datují od r. 1979. Dodnes jich bylo uskutečněno celkem 15
(převládají akce na palubách letadel). Akce dne 11. září 2001 ukázala zranitelnost
vyspělé civilizované společnosti a otřásla sebevědomým pocitem její bezpečnosti. I
když mezinárodní úsilí v boji proti terorismu má dlouholetou tradici (již v r. 1912 byla
podepsána tzv. Opiová úmluva), motivace teroristických gangů se projevuje ve
stoupající brutalitě a postupujícím přechodu od klasických zbraní k novým
prostředkům se zřejmou orientací na zbraně hromadného ničení, což bylo
předpovězeno již počátkem osmdesátých let. Hromadný teroristický útok
ultratoxickým sarinem v tokijském metru v březnu 1995 byl signálem překročení
prahu směrem k chemickému, biologickému, radiologickému
a nukleárnímu
(jadernému) terorismu.
6. Klasifikace pohrom
Jestliže chceme něco řídit nebo se vůči tomu bránit, tak musíme znát příčinu a
velikost. Proto je na místě otázka měření velikosti pohrom. Obecně můžeme měřit
velikost či sílu jevu samotného (tj. i pohromy) na základě měření objektivních veličin
(nejvhodnější je uvolněná energie nebo nějaká její míra) nebo můžeme určovat
velikost měřením či klasifikací dopadů. Jsou jevy, u kterých se historicky vyvinuly oba
přístupy, např. 3-5,7.
7. Pohromy, sledované v rámci projektu 7
Pro speciální sledování byly v rámci projektu 7 vybrány následující pohromy:
-
živelné pohromy: laviny, protržení hrází, povodně, zemětřesení, sesuvy
svahů, řícení skal, lesní požáry, vichřice, tornáda, nadměrné dešťové nebo
sněhové srážky, výrony plynů ze zemského nitra, které se vyskytují v České
republice a jsou rovněž sledované v rámci EU. Tyto pohromy budou sledovány
detailně,
-
pod pojem "jiné pohromy" v názvu projektu se sledují pohromy: nehody
v chemickém a dalším průmyslu, důlní či horské otřesy, havárie při dopravě
a skladování chemických materiálů, dopravní havárie, radiační havárie a
velká znečištění životního prostředí. Vzhledem k časové, věcné a odborné
náročnosti jsou tyto sledovány jen přehledně.
7.1. Laviny
Laviny vznikají v horských oblastech na svazích s úhlem sklonu větším než
22° a na površích, které jsou holé a vypouklé. Vlivem tepelných změn dochází
k vytvoření kluzné vrstvy mezi povrchem svahu a sněhovou pokrývkou.
Dopady velkých lavin jsou, že dochází k mechanické destrukci obytných a
jiných budov, elektrického vedení, k zavalení dopravních tras, přehrazení údolí,
k ohrožení lidského zdraví a životů a vznikají velké lesní polomy [9].
Mezi faktory, které nejčastěji ovlivňují vznik lavin v ČR patří lavinový terén,
sněhové podmínky, teplota ovzduší, vítr a spouštěcí mechanismus. Okolo 80% jsou
laviny z čerstvého prašného sněhu. Laviny sjíždějí každoročně na české straně
Krkonoš, je evidováno cca 52 lavinových drah. Jsou evidovány od r. 1961 a roční
průměr výskytu je 20. Laviny v českých horách neohrožují žádné horské osady,
majetek, ani lidská sídla, ani veřejné komunikace. Škodám na majetku lze předejít,
když budou dodržována ustanovení stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb.)
v platném znění, viz doporučení v 10.
Vzhledem k dosavadním údajům o lavinách na území ČR, shrnutým v 10 se
nepředpokládá, že při aplikaci vhodného řízení bezpečnosti v ČR by mohlo dojít po
výskytu laviny k situaci, která by vyvolala potřebu vyhlásit krizovou situaci a následně
provádět obnovu po krizové situaci.
7.2. Povodně a protržení hrází
Povodně v České republice jsou živelnou pohromou, která se vyskytuje od
nepaměti a její dopady jsou ze všech pohrom největší, protože zasahují velká území,
např. 11. Negativní dopady povodní se v ČR projevují od již koncem 14. století. K
nárůstu povodní došlo po r. 1750 v důsledku odlesňování 12. Historické povodně
na Vltavě - 1118, 1273, 1342 (zboření Juditina mostu), ...., 1845, 1872, 1890, 1940;
na Vltavě a Labi - 1121,1141, 1203, 1257, 1273, 1310, 1359, 1370, 1400, ..; na Labi
- 1363, 1501, 1582, 1784, 1845, 1862; na Moravě - 1363, 1480, 1620, 1883, 1891,
podrobněji viz práce 11,12 a odkazy v nich uvedené.
Pro Českou republiku povodně představují největší přímé nebezpečí v oblasti
živelných pohrom, při nichž dochází ke ztrátám na lidských životech, výrazným
materiálním škodám v postižených oblastech, negativním ekologickým dopadům a v
neposlední řadě také k devastaci kulturního dědictví, viz tabulka 1. Dle práce 9 jsou
dopady povodní v ČR shrnuty takto:
-
dochází k poškození lidského zdraví, ke zničení obydlí, zemědělské úrody,
průmyslových podniků, vegetace, k úhynu hospodářských zvířat, ke
znehodnocování zdrojů pitné vody, skladů potravin, surovin, materiálů atd.
-
vznikají infekce, epidemie, hladomor, rozrušení infrastruktury území,
komunikačního a energetického systému.
Dle stejné práce jsou dopady zvláštních povodní (tj. povodní spojených s narušením
hrází vodních děl) následující:
-
-
zničení přehradního tělesa,
-
-
devastace svahů přehrady či jiného vodního díla,
-
-
obrovské škody v údolí pod vodním dílem,
-
-
ztráty na lidských životech,
-
poškození lidských obydlí, infrastruktury, komunikací, průmyslových závodů,
zemědělské produkce, lesních porostů,
-
-
změna reliéfu krajiny.
Tabulka 1. Povodňové škody dle 13.
Povodňové situace v letech 1997 - 2002 v ČR z hlediska počtu ztrát na lidských
životech a výše povodňových škod
Povodňová situace
Počet ztrát na lidských životech
Povodňové škody
[mld. Kč]
[rok]
1997
60
62.6
1998
10
1.8
1999
0
0.0
2000
3
3.8
2001
0
1.0
2002
19
75.1
Celkem 1997 - 2002
92
144.3
Zvyšující se četnost povodňových situací, oběti na lidských životech, škody na
majetku státu i obyvatel jsou důkazem, že je třeba se ochranou před povodněmi
systémově zabývat a neustále připomínat možnost tohoto přírodního nebezpečí,
které se téměř celé 20. století neprojevilo. V posledních deseti letech došlo k velkým
povodňovým situacím na území prakticky celé České republiky, kdy byla postižena
povodí Moravy, Odry, Labe, Vltavy a částečně Ohře.
Legislativa ČR rozděluje povodně dvou druhů, a to povodně v důsledku
meteorologických jevů a povodně spojené s protržením hrází vodních děl; druhé
jmenované označuje za zvláštní povodně. Ochranu před povodněmi upravuje vodní
zákon (zákon 254/2002 Sb.) v platném znění. Ochrana před povodněmi má
dlouholetou tradici, stoleté povodně se např. klasifikují a sledují již od r. 1724 11.
Zátopy jsou jedním z přírodních živlů, které v případě dopadu na obydlenou
oblast působí odedávna ztráty na lidských životech a velké škody na majetku a na
životním prostředí. Proto v letech 1965-1974 pod hlavičkou organizace UNESCO
proběhla Mezinárodní hydrologická dekáda, která založila systematický sběr
hydrologických dat. Během programu bylo stanoveno 90 hydrologických oblastí na
základě údajů o srážkách, geologické stavbě a detailních hydrologických měřeních.
Analýzy provedené během IDNDR (Mezinárodní dekáda na snížení dopadů
přírodních katastrof) v letech 1991-1999 ukázaly, že je třeba hledat cesty, které by
zajistily trvalé využívání území, která jsou náchylná k zátopám. Na základě toho
vznikla první celosvětová doporučení pro územní plánování a začaly se připravovat
první technické standardy v této oblasti. Pro řídící sféru byla zpracována doporučení
pro zajištění informovanosti populace, připravenosti na dopad zátopy, předpověď
zátop, varování obyvatel v oblasti, která by měla být zátopou zasažena a pro krizové
řízení. Ve vyspělých zemích standardy byly k dispozici již dříve, viz předchozí
kapitoly. Také v České republice se cílevědomá ochrana provádí dávno, tj. právní
předpis z r. 1724, viz výše.
Na základě moderních přístupů se ve fázi projektování pro každý vodní tok na
základě statistických dat stanovují možné úrovně vodní hladiny a jejich roční
pravděpodobnosti výskytu. V mnoha zemích (včetně České republiky) se používají
normy, které zavádějí pojem "projektová zátopa", tj. úroveň hladiny, která bude
překročena jedenkrát za 100 let a stanovují projektové požadavky pro stavební
objekty, komunikační stavby, přehradní hráze a pro plány územního rozvoje s cílem
zajistit odolnost vůči zátopám až do výše projektové zátopy. Na základě podobných
principů se ve vyspělých zemích v oblastech ohrožených zátopami provádí zodolnění
hrází, břehů a stavebních objektů.
V České republice stavební zákon (zákon č. 50/1976 Sb.) v platném znění
stanoví pravidla pro využití území, řeší umístění a výstavbu objektů, požaduje
zajištění ochrany obyvatelstva a životního prostředí. V případě zátop nespecifikuje
požadavky, jak se má technická ochrana provést. Podle normy ČSN se stanovují
projektové srážky a projektové záplavy jako jevy, které se vyskytnou jedenkrát za
100 let. Pouze u jaderných zařízení se stanovují na základě pravděpodobnostních
křivek pro ohrožení zátopami ještě extrémní (maximální výpočtové) hodnoty jako
jevy, které se vyskytnou jedenkrát za 10 000 let a požaduje se odolnost důležitých
staveb a komponent jaderných zařízení vůči těmto extrémním jevům (vyhláška
SÚJB č. 195/1999 Sb.). Vzhledem k dopadům zátop na severní Moravě v r. 1997 a
na Rychnovsku v r. 1998 se zdá potřebné, aby právní předpisy pro územní
plánování a výstavbu zohlednily světové poznatky stručně uvedené výše.
Charakteristické znaky zvláštních povodní lze nalézt v práci 14. Pro
přirozené povodně jsou stanoveny mapy zátopových území, na jejichž základě lze
předem odhadnout škody na majetku.
Zátopová území lze získat empiricky, expertním odhadem nebo použitím
vhodných modelů. Jedním z velmi používaných modelů pro simulování povodně je
software MIKE 11 15. Tento model zobrazuje na základě konkrétních dat:
-
průběh povodňové vlny se zohledněním komplexní topografie terénu a
zástavby,
-
tok vody přes silniční a železniční náspy v závislosti na jejich vzdálenosti od
řeky,
-
-
vznik umělých jezer (po povodní bezodtokové laguny) s hnijící vodou,
-
-
roztříštění toku řeky do koridorů pomocí technologických staveb,
-
-
změny úrovně vodní hladiny v závislosti na větru.
Zátopová (inundační) území v intravilánech měst lze klasifikovat jako veškerá
území v příbřežních zónách řeky, jejichž terén se nachází pod úrovní kulminační
hladiny návrhové (stoleté) povodně a která mohou být při jejím výskytu přímo nebo
nepřímo zaplavena vodou. Jsou to území vesměs rozličného charakteru a velmi
různě využívaná, z nichž zdaleka ne všechna vyžadují ochrany. Např. pro účely
ochrany Prahy před velkými vodami byla vypracována klasifikace inundačních území
Vltavy a Berounky v intravilánu hlavního města, která může být vodítkem i při řešení
ochrany jiných měst, situovaných na březích řek. Podle této klasifikace se inundační
území dělí do 4 kategorií 13:
1. 1. Kategorie A - pasivní inundační území, neprůtočná chráněná. Do této
kategorie jsou zařazena území, která je třeba bezpečně chránit proti přímému i
nepřímému zaplavení. Jsou to především hustě obydlené městské čtvrti s
cennými historickými a architektonickými památkami a území určená k
soustředěné zástavbě, kde by při povodních mohlo docházet k ohrožení zdraví a
životů obyvatel, resp. k velkým materiálním škodám. Lze sem však zařadit i
území, která se stala pasivními v důsledku výstavby zvýšených nábřežních zdí
nebo podélných komunikačních staveb a jejichž úplná ochrana již nepředstavuje
zvláštní technický problém.
2. 2. Kategorie B - pasivní inundační území, neprůtočná nechráněná. Jsou to
území s občanskou zástavbou, situovaná většinou podél zátopové čáry stoleté
povodně, vesměs menší rozlohy, která není vhodné z důvodů architektonických,
ekonomických i jiných chránit ohrázováním. Existující zástavba těchto území
prakticky neovlivňuje území, popř. o území aktivní zcela nebo částečně průtočná,
která se podílejí na převádění povodňových průtoků.
U pasivních inundačních území kategorie A je nezbytné zabezpečit jejich
úplnou ochranu proti zaplavení při stoleté velké vodě pomocí vhodných technických
opatření podél toku, aby se ochránily životy a zdraví obyvatel a zabránilo velkým
škodám hmotným, společenským, sociálním a kulturním. Po spolehlivé realizaci
těchto opatření lze potom chráněné území využívat v podstatě bez omezení.
Nicméně i zde existuje z více důvodů (omezená přesnost hydrologických podkladů,
nebezpečí tvorby bariér z plovoucích předmětů a ledů atd.) určité riziko záplav při
povodních. Při veškerých stavbách a činnostech v tomto území je proto žádoucí
respektovat určité zásady, zejména:
-
neumísťovat zde stavby škol, nemocnic a jiných zdravotních a sociálních
zařízení, ani stavby a provozy, které by mohly ohrozit kvalitu podzemních a
povrchových vod,
-
obytná podlaží budov výškově situovat nad úroveň kulminační hladiny stoleté
povodně a pod tuto úroveň umísťovat pouze doprovodné provozy,
-
z obytných domů zabezpečit únikové cesty nad úrovní kulminační hladiny
stoleté povodně pro případnou evakuaci obyvatel,
-
pod úroveň kulminační hladiny neumísťovat ani společensky využívané
prostory, obsahující zařízení nebo sbírky vysokých hodnot, jejichž spolehlivá
evakuace vyžaduje delší čas,
-
u staveb obytných domů provést taková opatření, aby nemohlo dojít k jejich
zatopení kanalizačními přípojkami nebo jinými otvory,
-
trafostanice umísťovat nad úrovní kulminační hladiny stoleté povodně a u
elektroinstalací pod touto úrovní počítat s možností jejich zaplavení vodou.
Nutnou součástí ochranných opatření proti nepřímému zaplavení je systém uzávěrů
na všech kanalizačních potrubích, stokách, dešťových vpustích a oddělovačích,
kterými by mohla vnikat do tohoto území voda. Je třeba počítat i s nutností čerpání
srážkové vody výkonnými stabilními nebo mobilními čerpadly.
Pasivní inundační území kategorie B, která nejsou chráněna proti zatopení při
stoleté povodni, vyžadují důsledné dodržování zásad, uvedených pro kategorii A jako
doporučená. Tyto zásady by měly být uplatňovány nejen u nových staveb, případně
povolovaných v prolukách nynější zástavby, ale jejich postupná realizace by měla být
požadována i u staveb existujících - s upozorněním, že jejich nerespektování zbavuje
majitele nároků na náhradu povodňových škod.
Ve všech pasivních inundačních územích kategorie B by měla být provedena
klasifikace na vysoce nebezpečné, přechodné a málo nebezpečné zóny z hlediska
účinků proudící vody na budovy, dospělé osoby, děti i automobily, a to nejen pro
účely navrhování a schvalování nových investičních záměrů a aktivit, ale i pro
informaci obyvatel.
Graficky jsou získané poznatky znázorněny na obrázku 2 13.
Obr. 2. Působení proudící vody v inundačním území na dospělé osoby.
Aktivní inundační území částečně průtočná (kategorie C) a průtočná
(kategorie D) v intravilánech měst a sídel mají přispívat k co nejbezpečnějšímu
odvádění velkých vod. Nejsou tedy určena k ochraně proti zaplavování, ale naopak,
měla by být chráněna proti nežádoucí zástavbě a nadměrnému zarůstání vegetací.
Jako nejúčelnější se proto jeví využít tato území vhodným způsobem pro rekreaci,
sport a odpočinek obyvatel. To je dobře řešitelné v úsecích, kde jsou hladiny vody
stabilizovány výstavbou jezů situovaných níže po toku (jako je tomu v Praze), již hůře
při pouhých regulačních úpravách řeky (jako je tomu zatím na dolním Labi v Ústí n.L.
a Děčíně).
Při přípravě generelu Vltavy a Berounky v Praze bylo doporučeno zřídit v
oblasti Trojské kotliny, Braníka, Modřan, Zbraslavi a Radotína, tj. v dnes z velké části
zdevastovaných aktivních inundačních územích, udržovaný a při velkých vodách
dobře průtočný přírodní park s velkými travnatými plochami, solitérními skupinami
stromů a keřů, s turistickými stezkami pro pěší a cyklisty, s vhodně řešenými
ojedinělými stavbami občanské vybavenosti a s neoplocenými koupališti a sportovišti,
přístupnými široké veřejnosti.
Realizace této koncepce vyžaduje dodržovat z hlediska ochrany proti
povodním zejména tyto zásady a podmínky:
-
postupně zaktivovat původně průtočná inundační území odstraňováním
dočasné a nežádoucí zástavby, stavebních dvorů, skládek, deponií, plotů a
příčných násypů, i úpravou a údržbou stromových a keřových porostů,
-
nepřipustit další souvislou bytovou a průmyslovou zástavbu na těchto
územích,
-
místní komunikace nevyvyšovat nad úroveň terénu a hlavní křižující
komunikace budovat na estakádách,
-
ojedinělé stavby veřejné vybavenosti řešit na protékaných základech s
nejnižším podlažím nad úrovní kulminační hladiny stoleté povodně a s
dodržováním předpisů, platných pro stavby v aktivních průtočných inundacích;
umísťovat je přednostně do průtokového stínu poblíž zátopové čáry, popř. do
málo nebezpečných zón, a situovat je ve směru proudnice,
-
ve vhodných lokalitách zřídit nebo obnovit vodní plochy a vodoteče,
využitelné pro koupání, sporty a rekreaci, včetně veřejných neoplocených
koupališť,
-
zřídit v uváženém rozsahu veřejnosti přístupná a neoplocená sportoviště s
vhodným komerčním využitím a nutnou údržbou,
-
na vhodných místech vybudovat záchytná parkoviště, avšak se zákazem
dlouhodobého parkování,
-
obnovit přirozený charakter břehů podle zásad revitalizace toků, avšak s
respektováním požadavků na bezpečnost při převádění povodní; při zřizování a
údržbě parkových porostů a vegetačních doprovodů podél břehů dbát na
zachování dokonalé průtočnosti při povodních,
-
podél břehů vybudovat turistické stezky pro pěší a cyklisty a zajistit jejich
propojení s příbřežní zónou v centru města,
-
po obou březích vybudovat na vhodných místech pevná přístaviště pro
rekreační a sportovní lodě,
-
jako podklad pro rozhodování o všech investičních záměrech a aktivitách
provést klasifikaci území na vysoce nebezpečné, přechodné a málo nebezpečné
zóny a tyto zóny vyznačit v terénu.
Uvedený výčet zásad a opatření není zdaleka vyčerpávající; má pouze přiblížit
základní ideu účelného využití aktivních inundačních území.
Problémy obnovy při povodni 1997 na Moravě dle práce 12 spočívaly v tom,
že okamžitá stavebně-technická opatření byla často v rozporu s územním
plánováním zabezpečujícím další rozvoj. Analýza ukázala, že se je třeba zabývat jak
vnějšími příčinami, tak místními, tj. faktory určujícími zranitelnost území. Řízení
povodní spočívá jednoznačně v územním plánování, tj. v jeho komplexním
systémovém pojetí od regionální dimenze příslušného velkého územního celku (např.
v rozsahu povodí) až po návrh lokálních protipovodňových opatření na úrovni města.
Tato opatření by měla být řešena jako nedílná součást nejen územního plánu města,
ale strategických zásad urbanistického rozvoje. Tj. přehodnocení využívání zejména
zátopových oblastí a usměrňování dalšího územního rozvoje do vhodných částí
města, tak aby byl minimalizován vliv potenciálních povodní.
Povodňové plány obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací
o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu
zabezpečovacích prací; dále obsahují způsob zajištění včasné aktivizace
povodňových orgánů, zabezpečení hlásné a hlídkové služby a ochrany objektů,
přípravy a organizace záchranných prací a zajištění povodní narušených základních
funkcí v objektech a v území a stanovené směrodatné limity stupňů povodňové
aktivity.
7.3. Zemětřesení
Zemětřesení je jev, který má fyzikální původ. Je produktem procesů v zemské
kůře a ve svrchním plášti, které se odehrávají v současné geologické epoše v jistých
oblastech a jsou pokračováním dějů minulých. Vzniká náhlým uvolněním mechanické
energie. Jako zlomový proces se začíná rozvíjet v bodě, který nazýváme
hypocentrum. Svislý průmět hypocentra na zemský povrch se nazývá epicentrum.
Ohnisko či oblast ohniska (ohnisková oblast) je oblast, ve které v průběhu
zemětřesení dochází k nevratným deformacím. Vně ohniska se zemětřesení
projevuje převážně jen seismickými vlnami (tj. kmity, které se šíří zemským tělesem).
Každé zemětřesení je třeba charakterizovat geografickými souřadnicemi epicentra,
hloubkou ohniska, časem vzniku, velikostí, orientací systému sil působících
v ohnisku, převládajícím silovým multipólem, poklesem napětí v důsledku porušení,
velikostí nevratné deformace ohniska a jejím časovým průběhem, tvarem a velikostí
porušené oblasti i prostorovým rozložením makroseismických projevů zemětřesení.
Základní údaje o zemětřeseních jsou shrnuty na mapě epicenter zemětřesen,
obr. 3 a na mapě seismických oblastí pro území České republiky, obr. 4.
Obr. 3. Mapa epicenter zemětřesení s intensitou v epicentru Io  5o MSK-64, cca
1000 let 5.
Obr. 4. Mapa seismických oblastí pro území České republiky); husté šrafování oblast s intensitou 7 MSK-64, řídké šrafování - oblast s intensitou 6 MSK-64, bez
šrafování - oblast s intensitou 5 MSK- 64 5.
Další poznatky a další odkazy na původní materiály jsou v 5, a to včetně
katalogu zemětřesení s ohnisky na území České republiky a v jejím těsném okolí
z doby historické až po současnost. Katalog zemětřesení je základem seismické
databanky, která tvoří výchozí materiál pro určování seismického ohrožení. Shrnuje
primární údaje o zemětřeseních, tj. místo a čas vzniku zemětřesení a jeho velikost.
Soubor údajů o histo_rických zemětřesení je z objektivních důvodů úplný jen pro
sil_né otřesy.
Ohniska zemětřesení s intenzitou větší nebo rovnou 6o MSK-64 se
v posledních osmi stech letech vyskytla v oblasti Trutnov - Náchod, Šumperk - Kouty
nad Desnou, Opavy, Českého Těšína, Přimdy, Aš - Skalná - Kraslice - Bad Elster,
Komořany - Duchcov. Zemětřesení takto silná se vyskytují zřídka. Zvýšená
zemětřesná činnost na území České republiky je historicky doložena
v následujících oblastech:
-
severozápadní Čechy (Kraslicko - podkrušnohoří) až do epicentrální intenzity
7 MSK-64. Dopady nejsilnějších zemětřesení ovlivní důlní práce, stabilitu svahů,
vydatnost minerálních pramenů, průmyslové objekty i lidská obydlí,
-
severovýchodní Čechy (Trutnov, Úpice) až do epicentrální intenzity 7.5
MSK-64. Dopady nejsilnějších zemětřesení ovlivní průmyslové objekty i lidská
obydlí,
-
severovýchodní Morava (Těšínsko, Beskydy) až do epicentrální intensity 8
MSK-64. Dopady nejsilnějších zemětřesení ovlivní důlní práce, průmyslové
objekty i lidská obydlí.
Nejsilnější známá zemětřesení s ohniskem na území ČR měla intenzitu 8o MSK-64,
poslední takové zemětřesení bylo 28.2.1786 v okolí Českého Těšína.
Kromě zemětřesení, jejichž ohniska leží na území České republiky, postihují
Českou republiku svými dopady silná zemětřesení, jejichž ohniska leží v Alpách, ve
Franském Jurovi, Západních Karpatech a dokonce i v oblasti Vrancea v Rumunsku a
v Černé Hoře. Souhrnný efekt od všech zemětřesení, jejichž dopady lze na území
republiky očekávat znázorňuje mapa seismických oblastí na obr. 4.
Z analýzy historických zemětřesení vyplývá, že zemětřesné ohrožení na území
České republiky je malé. Jen v některých místech se mohou vyskytnout intenzity 7
až možná 8 MSK-64. V oblastech, kde se v minulosti vyskytlo zemětřesení
s intenzitou 6 MSK-64 a výše, je nutno počítat s možností vzniku škod na seismicky
zranitelných objektech (vysokopodlažní objekty, speciální, zejména jaderné a
chemické provozy) a na technologických objektech, u kterých by narušení
požadované funkce vyvolalo značné komplikace (důlní díla, vodohospodářská
zařízení, přehrady, dálkové plynovody a ropovody) apod.
Analýza škod od zemětřesného roje, který postihl oblast západních Čech na
přelomu let 1985 a 1986 ukazuje, že škody byly a že byly značné; pojišťovna
vyplatila kolem 60 mil. korun za obnovu po zemětřesném roji, kde nejvíce ničily dva
otřesy, a to 21.12.1985 (intenzita 7o MSK-64, magnitudo 4.9) a 20.1.1986 (intenzita
6.5o MSK-64, magnitudo 4.6) 5.
7.4. Sesuvy svahů a řícení skal
Na základě analýzy provedené v práci 16 velmi pestrá geologická stavba
území státu i jeho pestrá morfologie způsobují, že recentní dynamické jevy (zejména
sesuvy, skalní řícení) jsou rozšířeny velmi nerovnoměrně. Většina území je
budována horninami v nichž, a to ani v jejich zvětralinách, k sesuvům nedochází
vůbec, nebo jen ve zcela nepatrném rozsahu.
Dopady sesuvů jsou způsobeny tím, že uvolněné materiály zavalují obytné i
průmyslové objekty, narušují komunikace, energetické sítě, produktovody,
zemědělské plochy a les.
Oblasti, ve kterých lze očekávat vznik sesuvů většího rozsahu jsou:
1. 1. Území České křídové pánve se sesuvy pískovcových komplexů po
podložních jílových sedimentech, eventuálně s řícením skalních kulis v oblastech
s mocnými pískovcovými souvrstvími, kde vznikla erozí tzv. "skalní města".
Sesuvy jsou postiženy zejména okraje křídových tabulí, které bývají lemovány
rozsáhlými svahovými deformacemi. Jsou to však většinou deformace staré, které
však mohou být nevhodnými zásahy aktivovány. Sesouváním křídových hornin
jsou porušena rozsáhlá území Českého středohoří, údolí ve Džbánu, vrchy
Chlomeckého hřbetu u Mladé Boleslavi i širší okolí Mnichova Hradiště, Turnova a
Jičína. Všeobecně znána je přímá závislost oživení sesuvné činnosti v křídových
komplexech na srážkách.
2. 2. Území terciérních pánví v podkrušnohoří. Terciérní sedimenty a jejich
hydrogeologické poměry podmiňují náchylnost horninových
komplexů
k sesouvání. I když plochý reliéf vznik sesuvů celkem neumožňuje, patří terciérní
pánve vlivem zásahů člověka k nejvíce postihovaným územím. Jde zejména o
porušování stability svahů skrývkovými zářezy povrchových lomů, výsypky,
hydrotechnické úpravy toků, poruchy kanalizační sítě (ke zničení řady objektů
došlo v minulosti v Žatci, Chomutově, Ústí nad Labem i řadě dalších obcí).
3. 3.
K tvorbě sesuvů jsou
Dyjskosvrateckém úvalu.
náchylné
i
sedimenty
v Hornomoravském
a
4. 4. Území karpatského flyše ve východní části republiky - Moravskoslezské
Beskydy, Javorník, Bílé Karpaty, Chřiby, Ždánický les, Vizovické vrchy. V této
oblasti je intenzivní rozvoj plošných i proudových sesuvů závislý na nasycení
horninových komplexů vodou. I zde jsou větší sesuvy vyvolány většinou lidskou
činností - zářezy dopravních cest, výkopy velkých staveb, jen výjimečně dochází
ke vzniku sesuvů nebo oživení starých z ryze přírodních příčin (extrémní srážky,
eroze údolních svahů za katastrofálních povodní).
V Jihočeských pánvích se vzhledem k plochému reliéfu žádné významné
geodynamické jevy neprojevují.
Vzhledem k velkým hospodářským ztrátám, které mohou být sesuvy nebo
skalním řícením způsobeny, jsou v posledních 50 letech sledována sesuvná území
s velikou pozorností. Během let 1962 - 63 (po katastrofálním sesuvu v Handlové ve
Slovenské Republice) byla v rámci státního úkolu provedena celostátní registrace
sesuvů. Jednotlivé sesuvy i jejich skupiny byly zakresleny do map 1:25 000 (v
Gauss-Krügerově síti) a byly pro ně zavedeny evidenční karty. Tuto dokumentaci
spravuje Geofond České republiky 31. Je stále rozšiřována o výsledky studia
významných sesuvů a doplňována o nově zjišťované sesuvy. V současné době
eviduje Geofond cca 6500 sesuvů. Podrobné informace o registru sesuvů jsou na
webové stránce "www.geofond.cz".
Velké srážky v posledních letech, zejména v r. 1997, vedly k oživení řady
sesuvů, jejichž studium a změny jsou sledovány zvláštními úkoly. Svahové
deformace v oblasti flyšových Karpat a východní části křídové pánve jsou sledovány
pobočkou Českého geologického ústavu v Brně. Zatím jsou zpracovány okresy
Vsetín, Zlín a Mladá Boleslav. V Českém geologickém ústavu v Praze jsou sesuvy
sledovány v rámci úkolu "Sesuvy v údolí Labe". Jsou dokončena území okresů Děčín
a Ústí nad Labem a je rozpracováno území okresu Litoměřice. Výsledky výzkumů
jsou zpracovány jako vrstva GIS a jsou publikovány na CD-ROM.
Od počátku 80. let po více než 10 let probíhal velký výzkumný úkol zaměřený
na potřeby praxe v oblasti SHR. Jeho cílem bylo zajistit stabilitu svahů Krušných hor,
která byla narušována postupem dolů směrem ke svahům. Byl instalován monitoring
mnoha geologických, geofyzikálních a geodetických jevů. Na jeho základě byly
nalezeny indikátory pro svahové sesuvy (náklony zemského povrchu, hromadný
výskyt mikrozemětřesení) a jejich kritické hodnoty. Při dosažení kritických hodnot
byla aplikována jistá technická opatření (např. definovaným způsobem aplikované
betonové injekce do svahů) a tím bylo zabráněno možnému vzniku sesuvu svahů,
další údaje a příslušné odkazy jsou v práci 5.
Řícení skal je typické pro Národní park České Švýcarsko. Prakticky celé
území tvoří křídové pískovce s kvádrovou odlučností, prostoupené místy tercierními
vulkanity. Kvádrový rozpad křídové tabule je podmíněn tektonickým rozpukáním a
podílí se na něm zejména zvětrávání pískovců a dále např. vodní eroze v hluboce
zařízlých údolích vodních toků. Nerovnoměrnost eroze v důsledku např. různé
odolnosti pískovců vede ke vzniku nestabilních skalních věží, stěn a převisů.
Jako faktor zesílené nestability se čas od času projevuje zvýšená vlhkost
pískovců v důsledku rychlého odtávání mimořádně vysoké sněhové pokrývky (např.
r.2002). Tím dochází k urychlení probíhajících svahových pohybů, které zpravidla
předcházejí konečné fázi - tj. zřícení skalního objektu. Skalní řícení je tedy v Českém
Švýcarsku přirozeným přírodním jevem, který čas od času vyústí v katastrofické
řícení velkého rozsahu v řádu stovek až tisíců m 3 (cca 1 x za 10 let). V naprosté
většině případů se však jedná o řícení menších objektů v řádu jednotlivých m3, které
v neobydlených oblastech ujde pozornosti. Na základě monitoringu cca 900 skalních
objektů, který zde v minulosti od cca r. 1970 probíhal a částečně pokračuje dodnes,
bylo zjištěno cca 110 bezprostředně nestabilních objektů. Těmto objektům je
věnována zvýšená pozornost a u části z nich bylo zjištěno, že pravděpodobnost
jejich zřícení nabyla charakteru bezprostředního rizika ohrožení životů, zdraví a
majetku osob.
V obci Hřensko byl v r. 2002 vyhlášen 3x po sobě stav nebezpečí ve smyslu
zákona 240/2000 Sb., o krizovém řízení, právě z důvodu akutního rizika skalního
řícení.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že k sesuvům může dojít i při necitlivých
antropogenních zásazích do podloží, jestliže se nedodržují ustanovení stavebního
zákona a souvisejících předpisů, standardů a norem.
Jak bylo řečeno výše registr sesuvů v ČR je v Geofondu 18, kde jsou
umístěny také analýzy jednotlivých sesuvů a doporučená opatření ke zvýšení stability
území. Dopady sesuvů svahů i řícení skal jsou lokální, ale působí prvotní škody na
objektech občanské a průmyslové zástavby, komunikacích, lesním a půdním fondu a
na stabilitě svahů vodních nádrží 17.
Vzhledem k dosavadním údajům o sesuvech a řícení skal na území ČR se
nepředpokládá, že by při aplikaci vhodného řízení bezpečnosti v ČR mohlo dojít
k situaci, která by vyvolala potřebu vyhlásit krizovou situaci a následně provádět
obnovu po krizové situaci. Situace k níž došlo v r. 2002 by se neměla opakovat,
jestliže v řízení budou aplikovány poznatky a zkušenosti, které byly nahromaděny a
jestliže v kritických místech budou monitoringy a na ně budou navazovat soubory
předem připravených nápravných opatření.
7.5. Lesní požáry
Lesní požáry jsou postrachem v EU, viz odstavec 4. V České republice jsou
většinou lesní plochy omezené, a proto jsou obvykle považovány za lokální
záležitost. Protože lesní požáry se vyznačují rychlým šířením zvláště za specifických
meteorologických podmínek (sucho, silný vítr) mají jednotky požární ochrany bojový
řád na zdolávání lesních požárů 19. Dle něho se např. požáry dělí na podzemní
(požáry rašeliny nebo hlubokého humusu projevující se skrytým hořením pod vrstvou
hrabanky), pozemní (požár půdního krytu - hrabanka, tráva, mech) a korunový (ve
větvích stromů - je nejnebezpečnější).
Na základě analýz příčin požárů, např. v 20, vzniká v ČR většina lesních
požárů vinou člověka. Ze stejného materiálu vyplývá, že v r. 2003 byla celková škoda
způsobená lesními požáry v ČR rovná částce 33 667 400 Kč.
Vzhledem k dosavadním údajům o lesních požárech, které působí škody v ČR
je třeba požadovat aplikaci vhodného řízení bezpečnosti. V případě, že tomu tak
nebude, mohlo by i v ČR dojít k situaci, která by vyvolala potřebu vyhlásit krizovou
situaci a následně provádět obnovu po krizové situaci.
7.6. Vichřice a tornáda
Vichřice je definována v okamžiku, kdy proudění ovzduší je větší než 18.3
m/s. Její dopady dle práce 9 jsou:
-
- převrací lehčí předměty, shazuje uvolněné tašky ze střech, láme větve stromů
a menší stromy, chůze proti směru proudění vzduchu je obtížná,
-
s rostoucí rychlostí se zvyšuje síla a dochází k vyvracení velkých stromů,
převracení automobilů, ničení střech domů, zničení nezajištěných lehčích staveb,
nadzemních částí produktovodů a elektrického vedení, zničení komínů a menších
budov,
-
-
padající části staveb ohrožují lidské zdraví.
V češtině je synonymum pro tornádo, tj. slovo smršť. Je tím míněno prudké a
krátkodobé zesílení větru doprovázené ničivými dopady. Zcela ojediněle se mohou
v ČR vyskytnout tornáda nebo povětrnostní jevy jim velmi blízké 21. Evidenci a
zpracování tornád vede pro Českou republiku Český hydrometeorologický úřad.
Nedávná tornáda (21.5.2001 na Benešovsku a dne 9.6.2004 v Litoveli)
potvrzují, že tornáda jsou v ČR nejen možná, ale mají i ničivé dopady. Je tudíž
žádoucí jejich vyhodnocení pro řízení bezpečnosti.
7.7. Nadměrné dešťové nebo sněhové srážky
Konkrétní meteorologické podmínky jsou buď přímo pohromou nebo mohou
pohromu vyvolat, tj. např. povodeň. Mezi tyto podmínky v ČR počítáme především
srážky, ať už v tekutém skupenství (déšť) či ve skupenstvím tuhém (sníh, krupobití).
Patří sem silný, bouřlivý či nárazový vítr a pak také bouřky s údery blesků 21.
Obvykle se sledují srážky (tj. mimořádné dlouhotrvající srážky na frontálních
rozhraních a mimořádné srážkové úhrny při bouřkách na studených frontách),
krupobití, tornáda, blesky, tuhé usazeniny vody (tj. námraza, ledovka, náledí,
zmrazky a lepkavý sníh), sníh, vítr (tj. proudění při vysokých tlakových gradientech a
nárazy větru při bouřkách), extrémní teploty (tj. vysoké teploty a nízké teploty) a
sucho.
Dle práce 9 dopady námrazy, náledí, ledovky, dlouhodobé a silné mrazy jsou
následující:
-
především nesjízdnost komunikací a tím narušení dopravní a zásobovací
situace, která při dlouhodobém trvání může silně narušit chod celého
hospodářství státu,
-
lokálně dochází k mechanickému poškození elektrického vedení a
technologických celků, které také mohou způsobit závažné hospodářské
problémy,
-
-
-
- dochází k lokálnímu vzniku úrazů jedinců se sníženou pohyblivostí a dokonce
k úmrtí z příčiny podchlazení.
při zamrzání řek a zdymadel je narušena i říční doprava,
Dopady sněhové kalamity dle práce 9 jsou následující:
-
dochází ke snížení celkové průchodnosti komunikací a celkovému zhoršení
dopravní situace,
-
dochází k poškození nezabezpečených lehkých staveb, nadzemních částí
produktovodů, elektrického vedení, některých volně uložených materiálů, lesních
porostů a lesní zvěře.
Dopady obtížných veder a sucha dle práce 9 jsou následující:
-
dochází ke zvýšenému odparu vody z nádrží a tím k jejímu nedostatku a
k zátěžovým biologickým procesům (hnilobné procesy, růst vodních řas,
přemnožení mikroorganismů). Ty mají vliv na zhoršenou kvalitu vody, sníženou
trvanlivost potravin a ostatního biologického materiálu,
-
vlivem veder dochází k nárůstu potíží rizikových skupin obyvatelstva jako
kardiaků, astmatiků a dlouhodobě nemocných,
-
-
je možný zvýšený výskyt požárů z vedra.
Dopady bouřek a dalších elektrických jevů v atmosféře dle práce 9
následující:
jsou
-
blesk má schopnost mechanické destrukce objektu, stromu, může způsobit
požár a při zásahu technologických zařízení s elektronickým vybavením dochází
mnohdy k jeho neopravitelnému poškození,
-
- blesk může vyřadit elektrickou síť v rozsáhlé oblasti, různá zařízení k přenosu
rádiového a televizního signálu, monitorovací zařízení vzdušného prostoru,
-
-
-
elektrické jevy ve vyšších vrstvách atmosféry mohou do značné míry porušit
nebo i znemožnit především televizní přenos,
-
při vyřazení různých monitorovacích prvků na elektronické bázi může dojít
sekundárně ke vzniku nejrůznějšího typu průmyslových havárií.
zasáhne-li blesk člověka dochází k vážnému poranění až k usmrcení,
Dopady krupobití a přívalových dešťů dle práce 9 jsou následující:
-
zničení zemědělské produkce, poškození střech domů, osobních automobilů,
poškození lehkých staveb, zranění nebo i smrti osob,
-
- přívalové deště způsobují lokální záplavy a povodně s velkým podílem bahna.
Vzniká přívalová vlna, která může značně poškodit obytné budovy, mosty,
dopravní prostředky, skládky materiálu, znemožnit dopravu a silně omezit
průmyslovou činnost.
Tato pohroma se může vyskytovat prakticky kdekoliv na území ČR 21.
Velké pohromy mají dopady na majetek a mohou způsobit rozsáhlé škody, viz
analýzy v 11.
Datové soubory v písemné nebo v písemné a elektronické formě vede pro
Českou republiku Český hydrometeorologický úřad.
7.8. Výrony plynů ze zemského nitra
K výronům plynů ze zemského nitra dochází buď zcela přirozeně, např. před a
při zemětřesení na zlomech, na kterých dochází k pohybu 5 anebo při těžbě a po
jejím skončení 22. V České republice je nejznámější případ výron většího množství
metanu v Orlové v r. 2003, který si vyžádal cílené zásahy ze strany státu. Výrony
metanu mohou způsobit škody na majetku, protože může dojít k výbuchu (nízká mez
výbušnosti) a k požáru. V r. 2002 byl v Orlové zničen jeden dům výbuchem a
následným požárem. V případě rozumného řízení bezpečnosti založeného na
údajích z monitoringu by nemělo dojít ke značným škodám na majetku, a proto
obnova majetku by neměla spadat do kategorie obnovy po krizových situacích.
Dopady úniku plynů ze zemského nitra dle práce 9 jsou následující:
-
otravné a dusivé působení mají plyny bahenní a důlní plyn, jehož podstatnou
částí je metan, který má navíc toxické a explozivní působení,
-
-
dlouhodobou inhalací ovzduší s obsahem radonu dochází k radiační expozici.
Další plyn, vůči kterému se provádí na území ČR je radon. Obavy obyvatelstva
z radioaktivity jsou dnes soustředěny zejména na umělé zdroje záření, zvláště na
jaderná zařízení. Většina lidí ani netuší, že zdaleka největší ozáření obyvatelstva je
způsobeno zdroji přírodními. Přírodnímu ozáření byly organismy vystaveny odjakživa
a do značné míry nevyhnutelně. Toto ozáření je přitom nerovnoměrné - některé
skupiny osob na Zemi jsou ozářeny dávkami, které o jeden až dva řády převyšují
světový průměr a ve výjimečných případech jsou na samé hranici dávek pro
deterministické účinky záření. Je určitým paradoxem, že vůbec největšímu ozáření
obyvatelstva, způsobenému radonem v ovzduší budov, začala být věnována
pozornost teprve na přelomu 70. a 80. let. V některých rodinných domech v České
republice byly nalezeny dokonce tak vysoké úrovně radonu pronikajícího
z geologického podloží, že jeho koncentrace převyšují více než 10x mezní hodnoty
koncentrací radonu v uranových domech a odpovídající každoroční dávky
obyvatelstvu jsou na úrovni více než stonásobku průměrné dávky obyvatelstvu.
Problematika radonu je upravena právními předpisy a je v ČR řešena 13. Tyto
výrony nepůsobí škody na majetku, a proto obnova majetku by neměla spadat do
kategorie obnovy po krizových situacích.
7.9. Nehody v chemickém a dalším průmyslu, havárie při dopravě chemických
látek a při skladování chemických látek
Direktiva Seveso a zákon č. 353/1999 Sb. vymezují závažnou havárii takto:
"závažná havárie je charakterizována jako závažný únik, požár nebo výbuch, které
jsou v případě průmyslové činnosti výsledkem nekontrolovaného vývoje vedoucího
k vážnému poškození zdraví lidí (bezprostředně nebo později, uvnitř nebo vně
zařízení) a / nebo k ohrožení životního prostředí a při které jsou přítomny jedna nebo
více nebezpečných látek".
Obecně pojem havárie spojené s přítomností nebezpečných chemických látek
je širší, protože k těmto haváriím může dojít při skladování a při přepravě
nebezpečných chemických látek. Proto je třeba konstatovat, že česká legislativa
neupravuje oblasti skladování, přepravy a zpracovatelské technologie spojené
s nakládáním s nebezpečnými chemickými látkami v podlimitním množstvím.
To znamená, že řízení bezpečnosti v nakládání s nebezpečnými chemickými látkami
zavedené zákonem č. 353/1999 Sb. v platném znění se nevztahuje na přepravu,
skladování a na takové provozy jako jsou vodárny, zimní stadiony, čerpací stanice
pohonných hmot apod.
Např. čerpací stanice jsou vnímány celou veřejností jako místo, kde může dojít
k situaci, která může vyústit v havárii, a to vzhledem k množství skladovaných látek,
jejich charakteru a četností změn množství v procesu příjmu, skladování a výdeje.
Skladovanými látkami jsou kapaliny a plyny, které jsou v souladu s příslušnou
legislativou klasifikovány jako látky extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé.
Práce 23 uvádí seznam 23 havárií na vybraných čerpacích stanicích pohonných
hmot v ČR v letech 2002 - 2003.
Chemické látky chovají pouze takovým způsobem, který odpovídá jejich
přirozenosti.
Látky
mají
stejné
vlastnosti
jak
v kilogramových,
tak
v megakilogramových množstvích. Závažnost dopadů úniků chemických látek na
okolní prostředí se odvíjí přímo úměrně od jejich množství. Je pouze na lidech, aby
zajistili bezpečné vytváření a využívání všech chemických látek a zároveň na nejnižší
možnou míru snížili jejich nepřijatelné dopady, jednak prostřednictvím vysoce
specializované technické discipliny, jakou je bezpečnostní inženýrství a jednak také
tím, že se pozvedne vědomostní úroveň společnosti jako celku. To znamená, že je
nutno prosadit určitou kulturu bezpečnosti.
Za velká riziková chemická zařízení jsou obecně považována taková
stacionární zařízení, kde dopady nežádoucích událostí v procesních nebo
skladových aparátech mohou významně ovlivnit životy a zdraví lidí a / nebo životní
prostředí za hranicemi těchto zařízení. V případě aparátů skladujících nebo
zpracovávajících chemické látky se zejména jedná o ta zařízení, kde se nebezpečné
látky (vyjmenované jednak taxativně, jednak skupinově na základě určitých
vlastností) vyskytují v množstvích převyšujících stanovené limity. Velké havárie
s chemickými látkami nastávají též při jejich přepravě nejrůznějšími transportními
prostředky (silniční a železniční cisterny, lodní tankery, produktovody apod.).
Po uvolnění chemické látky z aparátu mohou nastat tři základní nebezpečné
situace:
-
požár (např. požár kaluže, tryskový oheň, ohňová koule, bleskový oheň
apod.),
-
výbuch (ohraničeného mraku par, neohraničeného mraku par, kondenzované
fáze, expandujících par vroucí kapaliny neboli BLEVE apod.) a s ním spojený
rozlet úlomků,
-
-
toxický rozptyl.
Možnost (potenciál) způsobit škody je všem nebezpečným chemickým látkám
"vlastní, též vrozená nebo inherentní, je projevem jejich konkrétních vlastností, jako
jsou hořlavost, výbušnost (směsí jejich par se vzduchem nebo kyslíkem) a toxicita.
Chemické látky, které se v aparátech chemického průmyslu (výrobních nebo
skladových), případně v transportních prostředcích, chovají stavově, tj. zaujímají
příslušný objem a vykazují příslušný rovnovážný tlak svých par odpovídající teplotě
v aparátu, se po úniku do okolí pochopitelně rovněž zachovají stavově, pouze
hodnoty stavových veličin se diametrálně změní tak, že tlak a teplota bude funkcí
momentálního počasí (alespoň v prvních okamžicích rozvoje události) a objem bude
určován v případě úniku kapalin stavebním řešením okolí aparátu (terén, jímka
apod.) a v případě plynů nebo par bude též určen momentálním počasím 24.
Navzdory největšímu úsilí odpovědných provozovatelů bezpečně zacházet
s nebezpečnými chemikáliemi, nastávají čas od času takové události, které mohou
nabýt rozměrů pohrom až katastrof. Provozovatelé musí být proto připraveni účinně
snižovat možné dopady těchto událostí na zdraví a životy lidí a škody na majetku a
životním prostředí. Zpracovávají se bezpečnostní zprávy, bezpečnostní programy,
vnitřní a vnější havarijní (v zahraničí nouzové) plány 24-27. Scénáře závažných
havárií s přítomností nebezpečných chemických látek se v ČR zpracovávají
postupem KVARCHEP 24.
Některá zařízení v ČR jsou provozována doslova od dob 2. světové války,
obecně je průměrná doba života zařízení (od návrhu projektu, přes konstrukci,
realizaci zařízení, jeho provozování až po konečné odstavení, demolici a likvidaci)
delší než ve světě běžných 20 - 25 let 24, což je určitou indikací problémů, které
v ČR mohou dříve či později nastat a u kterých se bude řešit obnova.
Z hlediska koncipování obnovy po havárii je důležitý rozsah havárie, který je
určitou syntézou velikosti a dynamiky technologické nehody. Velikost je určená
intenzitou destruktivních dopadů a charakterem zasaženého prostoru. Dynamikou je
časová změna intenzity destruktivních dopadů v postiženém prostoru.
Analýzy a hodnocení ohrožení od technologických procesů s přítomností
nebezpečných látek vedou k identifikaci poruch technických zařízení, odchylek od
technologických procesů a ukazují i na nedodržování předpisů, postupů a pravidel
25,27. V tabulce 2 jsou pro názornost uvedeny průmyslové havárie, ke kterým došlo
na území ČR v letech 1973 až 1988. V tabulce 3 jsou rozebrány havárie, ke kterým
došlo v letech 1996 až 2002.
Tabulka 2. Havárie s nebezpečnými látkami v letech 1973 - 1988 27.
Rok
Místo havárie
Typ havárie
Dopady
1973
Pardubice
Únik fosgenu
80 zraněných
1974
Záluží
Výbuch ethenu
1974
Litvínov
Únik látek
výbuchem
1978
Kolín
Únik chlóru
1981
Litvínov
Výbuch
benzínu
1984
Pardubice
Výbuch nitrocelulózy
1984
Třinec
Únik zemního plynu
následným výbuchem
s 12 mrtvých,
9 zraněných
1987
Praha
Únik zemního plynu
následným výbuchem
s
1988
Ostrava
Únik plynu
výbuchem
1988
Boršov
Požár agrochemikálii
14 mrtvých,
80 zraněných
s následným 17 mrtvých,
125 zraněných
5 mrtvých,
50 zraněných
technického
5 mrtvých
5 mrtvých,
10 zraněných
s následným
3 mrtví
2 zranění
Větší
počet
přiotrávených osob
Tabulka 3. Havárie s nebezpečnými látkami v letech 1996 - 2002 27.
Datum
Místo havárie
22. 4. 1996
TOMA
Otrokovice
Typ havárie, eventuálně
Dopady
příčina
a.s. Únik hořlavých kapalin, Zranění 1 pracovníka
požár
v objektu HZS
přečerpávací
stanice,
hlavní
uzávěry
zásobníků nebyly po
skončení pracovní. doby
uzavřeny.
27. 8. 1996
obec
Damírov, Výron zemního plynu Žádní zranění, žádné
okr. Kutná Hora (cca 500 000 m3) do oběti
ovzduší, destrukce
II.
linie
tranzitního
plynovodu
24. 10. 1996
Litvínov
Most
Březen 1997
KOVOHUTĚ
Břidličná a.s.
Požár mísírny barev, 2 zaměstnanci těžce
výbuch par ethylacetátu zranění, mat. škoda
s následným požárem
12 751 000 Kč
25. 11. 1997
Sokolov
Požár
autoopravny, 1 osoba usmrcena,
výboj statické elektřiny 1 osoba zraněna
při
manipulaci
s
benzínem
19. 12. 1997
F.K.
Dřevěné Výbuch
nánosu 1 osoba zraněna,
lišty, s.r.o.
nitrocelulózových barev mat. škoda 7 557 000
v lakovně
Kč
Bojanovice
11. 5. 1998
Zemědělské
družstvo
,
Bělá
Radbuzou
okr. Plnící stanice PHM a 2 2 osoby zraněny
žel. cisterny, výbuch par mat. škoda 1 000 000
hořlavých kapalin
Kč
Požár
uskladněné Zranění 1 pracovníka
pryskyřice (1 400 t) HZS, mat. škoda
nad v areálu zem. družstva
10 700 000 Kč
a.s. Únik chlóru porušeným Zranění
potrubím
HZS
pracovníků
21. 7. 2000
SPOLANA
Neratovice
1. 5. 2001
Masokombinát
Cheb
1. 5. 2001
Obec
Žižice, Únik propan-butanu (cca Žádné zranění
Kladensko
5300 l) z ocelové tlakové
nádoby
Srpen 2002
SPOLANA
Neratovice
21. 11. 2002
SPOLCHEMIE
Ústí nad Labem
Únik 10 kg čpavku Žádné zranění,
z poškozeného těsnění, evakuace
lidí
výbuch čpavku
z přilehlých bytových
jednotek
a.s., Únik chlóru - povodně
Požár
a
zásobníku
Žádné
zranění,
ohrožení ŽP
výbuch Žádné zranění mat.
škoda 2,17 mld. Kč
Dopady havárií při zpracování nebezpečných chemických látek dle práce 9
jsou následující:
-
poškození lidského zdraví při otravách, při poleptání kyselinami a louhy, při
popálení, při intoxikaci vnitřních orgánů jako dýchacích cest, zažívacího ústrojí
atd.,
-
poleptání očí a k stálému poškození zraku a ke vzniku chronických
onemocnění různého charakteru,
-
zamoření technologických částí, provozních linek a staveb neumožňující
jejich dekontaminaci a následnou renovaci,
-
-
-
požár způsobí škody na majetku, zařízení i životech zaměstnanců i lidí
v okolí,
-
výron toxických látek za hranice výrobního objektu působí kontaminaci
životního prostředí a poškození zdraví a majetku obyvatelstva.
výbuch působí mechanické zničení staveb,
Dopady havárií při přepravě nebezpečných chemických látek dle práce 9
jsou následující:
-
-
rozsáhlý požár v sídelní nebo průmyslové aglomeraci,
-
-
zamoření životního prostředí chemickými nebo radioaktivními látkami,
-
-
zamoření zdrojů vody, zemědělských ploch, ovzduší atd.
-
-
zranění nebo k úmrtí osob.
Z práce 27 vyplývá, že nejvíce uniklých látek na silnici představují frakce
vzniklé destilací ropy a chladící kapaliny. Úniky těchto druhů látek mají ve
sledovaném období, s výjimkou roku 1999, vzestupnou tendenci. Do statistiky úniků
jsou započítány všechny události, při kterých zasahovaly jednotky požární ochrany.
Patří sem tedy úniky vzniklé při dopravních haváriích cisternových automobilů, které
převážejí benzin nebo naftu, dále úniky při dopravních nehodách osobních a
nákladních automobilů, kdy z nádrží uniknou provozní kapaliny a také úniky v
důsledku poruch na palivové a chladící soustavě, např. prasknutí hadičky pro přívod
paliva do motoru.
Základní typy havárií s nebezpečnými chemickými látkami dle práce 28 jsou:
-
PUFF - jednorázový únik vroucí kapaliny s rychlým odparem do oblaku amoniak - evakuace nutná do vzdálenosti 716 m,
-
- BLEVE - ohrožení nádrže plošným požárem - propan-butan - evakuace nutná
do vzdálenosti 140 m,
-
PLUME - déletrvající únik vroucí kapaliny s rychlým odparem do oblaku propan-butan - evakuace nutná do vzdálenosti 933 m,
-
PUFF - jednorázový únik vroucí kapaliny s rychlým odparem do oblaku propan-butan - evakuace nutná do vzdálenosti 526 m.
Při vyšetřování průmyslových havárií s přítomností chemických
obvykle zjistí, že nebyly způsobeny nějakou jedinou příčinou, nýbrž že
z konkrétní kombinace celé řady okolností. Dále se obvykle zjistí, že
předcházely jiné události, tzv. "skoronehody" (near-mises), které
v podmínkách splňujících většinu havarijních okolností 24.
látek se
vyplynuly
haváriím
proběhly
Je skutečností, že dosud není v ČR jednotná databáze obsahující jednotně
zpracované údaje o haváriích s přítomností nebezpečných látek.
Výše uvedená data ukazují, že havárie s přítomností nebezpečných
chemických látek na území ČR se vyskytují. Vhodným řízením bezpečnosti lze snížit
jejich počet a zmírnit jejich dopady. Z hlediska řízení bezpečnosti chybí legislativa,
standardy a normy pro řízení oblasti skladování a přepravy nebezpečných látek a
provozu technologických celků s podlimitním množstvím ve smyslu zákona č.
353/1999 Sb. v platném znění.
Při chemických haváriích je nesporné, že škody na majetku vznikají,
protože dopady havárií jsou také požár, výbuch a rozlet úlomků. Při aplikaci
vhodného řízení bezpečnosti v ČR by nemělo dojít k situaci, která by vyvolala
potřebu vyhlásit krizovou situaci a následně provádět obnovu po krizové situaci.
Přesto však je třeba se problematice věnovat.
7.10. Důlní či horské otřesy
Důlní otřesy vznikají v důsledku těžby nerostů a uhlí, a to povrchové i
hlubinné. V ČR jsou známé již od středověku na Kutnohorsku a Jihlavsku. Typické
jsou pro Březohorské doly, úranové doly Příbram, uranové doly Jáchymov, uranový
důl Dolní Rožínka, Kutnohorské a jihlavské doly, uhelné doly na Trutnovsku,
Plzeňsku, SHR, Kladensku a v Ostravsko - Karvinském revíru. Projevy důlních
otřesů jsou srovnatelné s projevy slabých zemětřesení, jen s tím rozdílem, že
zranitelnost území a objektů je jiná, odvisí totiž od frekvence seismických vln, která je
u důlních otřesů značně vyšší než u zemětřesení. Silné otřesy způsobují škody jak
v dolech, tak na povrchu 22.
Z důvodu bezpečnosti je třeba provozovat monitoring a v případě potřeby
provádět nápravná technická opatření a poznatky uplatňovat v územním plánování.
Když se toto nebude provozovat, škody na majetku a ostatních chráněných zájmech
mohou enormně narůst.
7.11. Dopravní havárie
Dopravní havárie jsou spojené s kolizí dopravních prostředků. Jejich dopady
dle práce 9 jsou následující:
-
nejvážnější havárie jsou v letecké přepravě. Při technickém selhání letadla,
při střetu s dalším letadlem nebo jiným předmětem vyskytujícím se na letecké
trase dochází většinou k úmrtí všech cestujících. Při dopadu letadla na obytné či
průmyslové aglomerace jsou škody ještě mnohem závažnější,
-
havárie při říční dopravě v ČR jsou zanedbatelné vzhledem k tomu, že říční
toky, po kterých se říční doprava provádí, nejsou tolik nebezpečné a říční doprava
není rozsáhlá,
-
k množství havárií v silniční automobilové dopravě přispívá skutečnost, že
ČR mám jednu z nejhustších silničních sítí v Evropě, stav komunikací je
neuspokojivý, technický stav vozidel nedosahuje mnohdy požadované úrovně a
po otevření západních hranic prudce vzrostla kamionová přeprava, tím se zvyšuje
počet usmrcených i raněných osob a zhoršuje se životní prostředí,
-
při haváriích na železnici jsou oběti na lidských životech, poškození nebo
zničení železničních souprav a kolejového materiálu a okolního prostředí.
Počet dopravních havárií stále roste a škody na majetku také, viz statistické
ročenky ministerstva vnitra. Např. škody při dopravní havárii nákladního auta
s cisternou na dálnici D1 dne 2. září 2004, při které došlo k výbuchu a následnému
požáru typu BLEVE, přesáhly 6 mil. Kč 29. Přesto k dosavadním údajům o
dopravních haváriích na území ČR se nepředpokládá, že by mohlo při aplikaci
vhodného řízení bezpečnosti v ČR dojít k situaci, která by vyvolala potřebu vyhlásit
krizovou situaci a následně provádět obnovu na majetku po krizové situaci. Bez
kvalifikovaného řízení bezpečnosti pochopitelně škody na majetku enormně
porostou.
Škody na majetku, a to pochopitelně velké vzniknou při letecké havárii typu
pádu letadla na obytné budovy, lesy apod., viz analýzy v 11. Vzhledem k rostoucí
hustotě letového provozu a růstu terorismu nelze takovou havárii vyloučit. Proto je
třeba provést analýzy v této oblasti a rozbor škod, které lze očekávat v několika
typových oblastech, aby existovaly věrohodné údaje pro odhad škod při obnově
majetku po této pohromě.
7.12. Radiační havárie
Zdroje radiačních havárií tvoří jednak zařízení s jadernými reaktory (čtyři
výrobní bloky s reaktory VVER-440/213 jaderné elektrárny Dukovany, dva výrobní
bloky VVER-1000/320 jaderné elektrárny Temelín, dva výzkumné reaktory (LVR-15
s max. výkonem 10 MW a LR-0 s nulovým výkonem) v ÚJV Řež, a.s., školní reaktor
VR-1 na ČVUT FJFI v Praze). Dále pak úložiště radioaktivních odpadů v areálu
jaderné elektrárny Dukovany, v dole Richard u Litoměřic, ve štole Bratrství u
Jáchymova; mezisklad vyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Dukovany;
a sklad vysoce aktivních odpadů v ÚJV Řež, a.s.
Dopady radiačních havárií dle práce 9 jsou následující:
-
-
škody na životě a zdraví zaměstnanců a okolních obyvatel,
-
-
škody na jaderném zařízení,
-
-
škody na okolním životním prostředí,
-
-
genetické poškození živých organismů s přenosem na další generace.
Výše uvedená jaderná zařízení v ČR podléhají dozoru SÚJB, který z hlediska
radiační ochrany vykonává dozor ještě nad téměř 7000 pracovišti s více než 8700
jednoduchými a významnými generátory záření a s asi 5800 zařízeními s uzavřenými
generátory záření; a nad 400 pracovišti s otevřenými jednoduchými, významnými a
velmi významnými radionuklidovými zářiči.
Škody na majetku při radiačních haváriích takové, aby musela být vyhlášena
krizová situace by mohly nastat jen při realizacích specifických scénářů havárií
v jaderných elektrárnách, které patří do havárií nadprojektových 11, jejichž
pravděpodobnost výskytu za rok je řádu 10-6 a menší 11. Navíc existuje pojištění
jaderných elektráren a státní fond na řešení specifických otázek spojených
s vyhořelým jaderným palivem a likvidací kontaminovaných částí.
Dopady havárie v Černobylu dne 28.4.1986 na území ČR ukázaly, že
ohrožení je i z vnějšku. Na základě znalostí reaktorů v okolních zemích 30 by
případná radiační havárie, která by s nimi byla spojená jen velmi nepravděpodobně
měla scénáře, které by způsobily škody na majetku v ČR, škody na dalších
chráněných zájmech by pochopitelně mohly být.
7.13. Velká znečištění životního prostředí
Znečištění životního prostředí je aspekt, který je velmi sledovaný EU.
V platnosti jsou direktivy pro ochranu:
povrchových a podzemních vod (systematické sledování je od r. 1964),
-
-
-
půdy, kam patří eroze půd, ztráty organické hmoty, zhutňování půdy a
degradace půdní struktury, acidifikace (okyselení půd), kontaminace půd. Hlavní
kontaminanty v ČR jsou arsen, kadmium, rtuť, olovo, chróm, měď, mangan, zinek,
-
-
znečištění ovzduší (emise, zplodiny chemických havárií),
-
-
nevhodné zásahy do podloží, krajiny a biosféry.
Dopady půdní eroze dle práce 9 jsou následující:
-
odplavení, odnos nebo odvoz ornice z krajiny, tj. dochází ke snížení kvality
vegetace v krajině a ke snížení její odolnosti a výkonnosti,
-
-
-
snížení výnosů zemědělské produkce a šíření epidemií přenášených na
částečkách prachu při větrné erozi krajiny.
změny mikroklimatu v oblasti - vznik sušších míst, atd. ,
Únik ropných produktů z potrubí a technologických objektů působí
kontaminaci životního prostředí, čímž dochází k narušení přirozených biologických
společenstev a k zanášení cizorodých látek do chemického cyklu těchto systémů.
Dochází k odumírání jednotlivých členů a k naprosté změně podmínek pro jejich
existenci.
Dopady skládek nebezpečného odpadu lze shrnout takto:
-
-
z nekontrolovatelných reakcí unikají ze skládek jedovaté plynné produkty,
-
-
jsou kontaminovány zdroje pitné vody a povrchové vodoteče,
-
-
průsak jedovatých roztoků do půdního pokryvu,
-
kontaminace potravinového řetězce cizorodými látkami anorganické i
organické povahy.
Všechny výše uvedené aspekty jsou v ČR sledovány a regulovány předpisy,
standardy a normami. Je jím věnována péče v rámci udržitelného rozvoje 13. Proto
by nemělo dojít k situacím, za kterých by bylo nutno provádět obnovu majetku, která
by spadala do kategorie obnovy po krizových situacích.
8. Datové zdroje o pohromách v ČR
V souladu s odbornou literaturou, běžně akceptovanými technickými přístupy
a normami, obsaženými v direktivách, doporučeních a materiálech OSN (IDNDR,
ISDR), Světové banky, Evropské banky, Evropské unie a dalších organizací je nutno
provést odborná šetření podle unifikovaných zásad a přístupů. Unifikace je nutná
proto, že pro potřeby zajištění připravenosti je třeba zvažovat realizaci ohrožení od
konkrétní pohromy v kombinaci s místními podmínkami, tj. rizika, což lze jen tehdy,
když data jsou souměřitelná a porovnatelná. Teprve na jejich základě lze věrohodně
odpovědět na otázky, které jsou pro řízení bezpečnosti a krizové řízení, včetně
obnovy zásadní.
Vyhodnocení největší velikosti jednotlivých pohrom a jejich četností lze pro
některé případy nalézt v odborné literatuře uložené v archivech a knihovnách
v České republice. Jejich srovnáním každý brzo zjistí, že číselné údaje pro jedno
území se liší pramen od pramenu. Z odborného hlediska je to pochopitelné,
protože hodnocení a výpočty byly provedeny za různých předpokladů a pro různé
cíle. Závažnou nevýhodou takto získaných údajů je, že kromě případů zaměřených
pro potřeby jaderné energetiky jsou ostatní výsledky mnohdy neporovnatelné,
protože byly získány z různých datových souborů za použití různých metodik a
přístupů, které někdy ani nejsou popsány.
Zásadní potřeba řízení bezpečnosti i krizového řízení včetně obnovy, tj.
kvalifikované a věrohodné stanovení pravděpodobnosti výskytu pohrom (tj. zdrojů
mimořádných událostí vyššího významu) a krizových situací, které zvažované
pohromy vyvolají svým výskytem není v České republice naplněna ve všech
potřebných oblastech, protože nejsou jednotné databáze pohrom a jednotné postupy
na zpracování dat o těchto pohromách. Disponibilní data umožňují uvést věrohodné
údaje pouze pro oblast požárů, jaderné a radiační havárie, výskyt zemětřesení,
sesuvů a povodní. Z některých dalších oblastí lze data získat analýzou odborné
literatury a v některých oblastech je nutno zadat celé studie.
9. Závěr
Analýza provedená v předchozích kapitolách ukazuje, že jen některé
z živelných a jiných pohrom, které se na Zemi jako planetě vyskytují, mají zdroje
nebo zdroje i dopady nebo jen dopady na území České republiky. Z nich pak jen
některé vyvolají nebo mohou vyvolat kritickou situaci, při které může být vyhlášena
krizová situace, po níž bude nutno provádět obnovu ve smyslu zákona č. 12/2002
Sb.
Pro zajištění bezpečnosti a trvale udržitelného rozvoje je třeba živelné a jiné
pohromy monitorovat, hodnotit a systematicky provádět opatření.
Literatura
1 A. M. Vavilov: Ekologické důsledky horečného zbrojení. Svoboda, Praha 1986,
236p.
2 Zpráva Komise EU Radě, Evropskému parlamentu, Ekonomickému a sociálnímu
výboru a Výboru pro regiony "Výstavba společného přístupu k přírodním a
technologickým rizikům" 30.4.2003.
3 Global Blueprints for Change - Summaries of the Recommendations for Theme A
"Living with the Potential for Natural and Environmental Disasters",Summaries of
the Recommendations for Theme B "Building to Withstand the Disaster Agents of
Natural and Environmental Hazards",Summaries of the Recommendations for
Theme C "Learning from and Sharing the Knowledge Gained from Natural and
Environmental Disasters". ASCE, Washington 2001.
4 D. Procházková, J. Říha: Krizové řízení. MV-GŘ HZS ČR, ISBN 80-86640-30-2,
Praha 2004 - v tisku.
5 D. Procházková: Seismické inženýrství na prahu třetího tisíciletí. Praha 2002,
ISBN 80-238-8661-4.
6 Vade-mecum of Civil Protection in the European Union. European Commission,
Brussels 1999, 133p.
7 D. Procházková: Teoretický rozbor problému - část 1 a Metodiky 1 - 4. Odborná
zpráva č. 2. Projekt MMR 28/04. Knihovna MMR ČR Praha 2005.
8 D. Procházková: Komplexní pohled na problematiku bezpečnosti. In: Současnost
a budoucnost krizového řízení. ISBN 80-239-3503-8. T-soft, Praha 2004, 10p.
9 M. Vavříková: Hodnotové vyjádření rizika na územním celku. Diplomová práce
VŠB-TU, Ostrava 2003, 65p.
10 P. Šimůnek: Charakteristika lavin. Zpráva pro MV - GŘ HZS ČR. Praha 2003,
12p.
11 Průkazná dokumentace k jaderným elektrárnám ČR. Archiv. ČEZ Praha.
12 M. Konvička et al.: Město a povodeň. Strategie rozvoje měst po povodních.
ERA group spol. s r.o., ISBN 80-86517-38-1. Brno 2002, 219p.
13 J. Říha: Charakteristika velkých znečištění životního prostředí, necitlivých
zásahů do území a protržení přehrad. Zpráva pro MV - GŘ HZS ČR. Praha
2003, 125p.
14 M. Kovář: Ochrana před přirozenými a zvláštními povodněmi. MV-GŘ HZS.
ISBN 86640-17-5. Praha 2003, 39p.
15 R. Bowering, D. Procházková: Vytváření scénářů povodní a modelů zátopového
území pomocí software GIS. In: Training of Czech Officials, Fire-fighters and
Technical Support Agencies, II. díl. Projekt #Z020561. Praha 2003, 192-194.
16 D. Procházková: Sesuvy v České republice. 150 Hoří. 12 (2002), 19.
17 P. Šimůnek: Charakteristika sesuvů. Zpráva pro MV - GŘ HZS ČR. Praha
2003, 22p.
18 Geofond - státní archiv. Praha.
19 Bojový řád jednotek požární ochrany - taktické postupy zásahu. Metodický list č.
21. MV-GŘ HZS, Praha 2001.
20 Statistická ročenka PO, IZS a HZS ČR, 2003. MV-GŘ HZS ČR, Praha 2004.
21 L. Coufal: Charakteristika změn klimatu,horkých letních dnů, sucha, vichřic,
tornád, nadměrných srážek dešťových, sněhových a námrazy. Zpráva pro MV GŘ HZS ČR. Praha 2003, 248p.
22 J. Buben: Charakteristika důlních otřesů a výronů plynů Zpráva pro MV - GŘ
HZS ČR. Praha 2003, 41p.
23 M. Novák, J. Pavlík: Charakteristika havárií spojených s provozem čerpacích
stanic pohonných hmot. Zpráva pro MV - GŘ HZS ČR. Praha 2003, 22p.
24 J. Bumba: Charakteristika havárií spojených s nebezpečnými látkami
v chemickém a jiném průmyslu. Zpráva pro MV - GŘ HZS ČR. Praha 2003,
161p.
25 COMAH Safety Report Assessment Manual: UK- HID CD2, London 2002, 570p.
26 R. Walter: Katastrofy a stavy nouze.KATARISK. Spolkový úřad pro ochranu
obyvatel. Švýcarsko. Seminář. GŘ HZS - 2004.
27 I. Bártlová, M. Pešák, J. Drgáčová: Charakteristika havárií spojených
s nebezpečnými látkami v chemickém a jiném průmyslu, část II. Zpráva pro MV GŘ HZS. Ostrava 2003, 61p.
28 M. Bejdáková, O. Mika: Ohrožení osob podlimitními zdroji rizika - problém
České republiky. In: Požární ochrana 2004. VŠB - TU, ISBN 80-86634-39-6, CDROM 15.5 MB. Ostrava 2004, 6 - 15.
29 V. Bílek, J. Šetek: Dálnice zažila ohnivé peklo. 112, (3), No 12 (2004). _
30 D. Procházková: Poznatky z národních a mezinárodních technických expertíz.
Výzkumné a hodnotící zprávy. Archiv autora.