Sborník_Mohelno_2005

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
ve spolupráci s
Muzeem Vysočiny Třebíč
Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR
Obecním úřadem Mohelno
Aktuální otázky ochrany a výzkumu
NPR Mohelenská hadcová step - II
sborník z konference
Mohelno
15.9.2005
0
Obsah
Úvod ..................................................................................................................
2
Jiří Kostelník
Ochrana NPR Mohelenská hadcová step očima zástupců obce Mohelna ….. 3
Pavel Veselý
Profesor Dalibor Povolný a Mohelenská hadcová step ................................... 4
Jaroslav Knotek
Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step .............. 7
Marie Borkovcová, Hana Šejnohová
Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a přežvýkavci . 9
Pavel Veselý
Pohled na pastvu ovcí a koz v NPR Mohelenská hadcová step
z ochranářského hlediska ……………………………………………………… 11
Radomír Řepka, Jaroslav Čáp
Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod tlakem pastvy na
příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step …….. 17
Ing. Luděk Čech
Ochranářská péče o NPR Mohelenská hadcová step v uplynulých 20 letech
1
22
Úvod
Setkání navazuje na konferenci „Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR
Mohelenská hadcová step“, které se uskutečnilo 13.9.2000, jako pracovní setkání
vědeckých pracovníků s kolegy věnujícími se ochraně tohoto území. Byli bychom rádi,
kdyby se tradice těchto setkání zachovala i v následujících letech a domníváme se, že
pětiletý cyklus je pro tuto formu setkání optimální. V časovém horizontu pěti let se může
již projevit vliv ochranářského managementu a za dané období je možno tyto změny
doložit i exaktními daty. V případě kdy hodnocený management přispívá k optimálnímu
vývoji stepi, je třeba jej podpořit a naopak při zjištění negativních vlivů, je třeba navrhnout
nové prvky v ochraně tohoto biotopu.
Optimální management jakékoliv chráněného území by měl mít určitou kontinuitu.
Kontinuita ochrany těchto biotopů je mimo jiné dána i tím, že ji provádí tým odborníků,
kteří mají s její realizací na dané lokalitě dostatek zkušeností. Zkušenost v jakékoliv oblasti
lidské činnosti je podložena teoretickými a praktickými znalostmi. V řadě případů jsou
především praktické znalosti nenahraditelné. Proto se domníváme, že k dobrému chodu
péče o step nepřispívají změny, nařizované MŽP, měnící subjekty povinné péčí o
rezervaci. Konkrétně u NPR Mohelenská hadcová step došlo jen v posledních deseti letech
ke třem změnám: AOPK ČR středisko Brno - AOPK ČR středisko Havlíčkův Brod SCHKO Žďárské vrchy.
Při celém chodu systému monitoring – plán péče – vlastní provádění managementu
– vyhodnocení důsledků zásahu se vyskytuje řada větších či menších problémů. Některé
jsou řešitelné vstřícností realizátorů dílčích částí (po vzájemných konzultacích), jiné jsou
řešitelné obtížněji. Jedná se zvláště o základní informovanost o zahájení a ukončení pastvy,
resp. provádění jiných zásahů na stepi, pracovníkům provádějících monitoring. A to
nehledě na deficienci vzájemných průběžných konzultací a následného operativního řešení
aktuální situace. Další problémy jsou téměř neřešitelné (financování všech částí výše
uvedeného systému - například monitoring provádí někteří pracovníci na své náklady a ze
svého volného času). Naopak je potěšitelné, že některé instituce, jako např. Obecní úřad
Mohelno, podporují průzkum a provádění plánu péče o step výrazně nad rámec svých
povinností.
2
OCHRANA NPR MOHELENSKÁ HADCOVÁ STEP OČIMA
ZÁSTUPCŮ OBCE MOHELNA
Jiří Kostelník, starosta obce Mohelno
Jako zástupce obce Mohelno souhlasím se shrnutím faktů týkajících se naší NPR
Mohelenská hadcová step uvedených v úvodu sborníku „Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská hadcová step – II“. Jsem přesvědčen, že neustálé převádění
kompetence z jednoho subjektu na druhý, a to navíc ve velice krátkých časových
periodách, tak jak k tomu docházelo v nedávné době, neprospěje snahám o efektivní
ochranu stepi, ale naopak ji může vážně narušit. Péče o NPR by neměla respektovat
hranice kraje. Jak já to vidím - při její realizaci by se mělo vycházet z tradice a
historických vztahů k brněnské oblasti. Je nutné přesvědčit Ministerstvo životního
prostředí ČR o tom, že výjimečné území si zaslouží výjimečnou péči. Naše obec se snaží
na svoje náklady každoročně eliminovat spoustu negativních vlivů, které na NPR působí.
Vážíme si toho, že tak významná lokalita leží v bezprostřední blízkosti obce, ale současně
je třeba si uvědomit, že naše kompetence i finanční prostředky jsou limitovány. Rezervace
si rozhodně zaslouží pravidelnou strážní službu, která by byla úměrná zvyšujícímu se
počtu návštěvníků. Ne všichni přicházejí s dobrými úmysly a před těmito je třeba rezervaci
chránit. Jsme také přesvědčeni, že nemalé úsilí i finanční prostředky by měly odpovědné
státní orgány věnovat i osvětové činnosti. Ta totiž hraje v ochraně chráněných lokalit
nezastupitelnou roli.
S potěšením musím konstatovat, že se stále najdou odborníci i laikové, kterým leží
na srdci další osud této výjimečné a evropsky cenné lokality. Vítám snahu doc. Pavla
Veselého o pořádání těchto konferencí v pravidelných pětiletých cyklech. Jako OÚ jsme se
podíleli již na organizaci prvního semináře v roce 2000 a jsme připraveni být nápomocni i
při zajišťování těchto seminářů v dalších letech. Touto cestou bych chtěl poděkovat i ČEZu
- Jaderné elektrárně Dukovany za materiální podporu při zajišťování této konference. Jsem
přesvědčen, že v managementu této firmy je řada lidí, kterým leží na srdci ochrana
životního prostředí a kteří výskyt tak významné lokality v těsné blízkosti elektrárny berou
jako určitý závazek k její ochraně. Pozitivní je i skutečnost, že se spoluprací při ochraně
stepi jsou ochotni být nápomocni i v následujících letech.
Věřím, že s pomocí Vás odborníků i ostatních nadšenců se nám podaří uchránit
NPR Mohelenskou hadcovou step i pro další generace.
3
PROFESOR DALIBOR POVOLNÝ A MOHELENSKÁ HADCOVÁ
STEP
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., MZLU v Brně – ústav výživy zvířat a pícninářství
Prof. Ing. Dalibor Povolný, DrSc. patřil mezi ty, pro něž Mohelenská hadcová step
nebyla jen objektem vědeckého zájmu, ale kterým i současně přirostla k srdci. Jistě k tomu
přispěla i ta skutečnost, že na Mohelno jej v podstatě nasměrovala jeho maminka a to navíc
ve věku ve kterém jsme obzvláště vnímaví. V roce 2000 mně profesor Povolný vyprávěl o
svém působení na Mohelně a následující text z tohoto vyprávění vychází.
Povolní začali jezdit na Mohelno na prahu druhé světové války, protože jejich
rodina byla v Třešti, kde bydleli, pronásledována. To byl již otec Povolného po smrti a
maminka Povolného aby neupoutávala pozornost na rodinu, tak se rozhodla ve volných
chvílích sem s rodinou jezdit. Pro Mohelno se rozhodla proto, že zde začínala již před
první světovou válkou jako učitelka. V té době zde bydlela u ševce Nováčka v Kozí Horce.
Po svém rozhodnutí však napřed zajela do Mohelna na průzkum a když zjistila, že si na ni
pamatují a že by byli docela rádi kdyby sem opět zavítala, tak se tam vypravili. V té době
jezdili z Brna do Kralic vlakem a z Kralic do Mohelna se Chytkovým autobusem. To byl
soukromý autodopravce, který na této trase jezdil až do konce války s autobusem s kotlem
na dřevěné uhlí. Při své vynikající paměti si prof. Povolný pamatoval, že jezdil asi v 16.00
z Kralic do Mohelna a ráno z Mohelna na 9.00 hodinu do Kralic. Rodina Povolných opět
bydlela u Nováčků, ale protože zde neměl Povolný prostor pro svůj největší koníček –
entomologii, nabídl mu řídící učitel Vilík v místní škole malý kabinet na napínání motýlů.
Povolný pak jezdil na Mohelno pravidelně. Nejprve se zde seznámil se senoradským
učitelem Merkem, kterého mu doporučil Rudolf Dvořák, jedna z osobností, která se nejvíc
zasloužila o botanický výzkum na stepi a její ochranu. V té době již měl Dvořák značné
zdravotní problémy s nohama a proto se jeho aktivity na stepi omezovaly na to, že si
chodil pravidelně s triedrem sednout k Antoníčku a prováděl dobrovolnou strážní službu
stepi. Při tom měl značné problémy s obyvateli Mohelna, kteří měli ke stepi, jako
chráněnému území, značnou averzi.
Po založení protektorátu odpadla
Jižní Morava - hranice byla u Pouzdřan a
Severní Morava. Zájem vědců se tak
soustředil na Mohelno, které v té době již
bylo vyhlášenou přírodní památkou.
Iniciátorem zoologického výzkumu na
stepi se stal prof. Kratochvíl, který
aktivity na Mohelně v první fázi inicioval
a pak se sám zapojil do výzkumu hmyzu.
Přizval k tomu třebíčského lékaře
Šilhavého, který zkoumal mravence a
sekáče. Kromě Kratochvíla dělal hmyz i
Novák. Prof. Kratochvíl dělal rybenky a
blanokřídlý hmyz, prof. Müller pavouky a
Prof. Povolný při projednávání plánu
prof. Tomšík blanokřídlý hmyz. Tento
péče pro Mohelenskou hadcovou step na
tým domluvil, že po válce bude na
období 1996-2005, 25.1.1996
Vysoké škole zemědělské v Brně založen
ústav použité entomologie. To znamená, že ústav fytopatologie bude rozdělen na dva
předměty – na samotnou fytopatologii (mykózy a bakteriózy) a hmyz bude náplní
zvláštního ústavu. Bylo to plánováno tak, že brněnský prof. Gregor, spoluzakladatel
Entomologických listů, se bude habilitovat z entomologie, protože byl rutinovaný
entomolog a měl obrovskou sbírku blanokřídlého hmyzu. Tento záměr byl již domluven i
4
s vedením školy, pracujícím v ilegalitě. Dál bylo domluveno, že na ústav přijde Tomšík,
který dodělá urychleně doktorát, na který se intenzivně v průběhu války připravoval, u
prof. Komárka a Müller že půjde do Moravského muzea ve kterém uvedený tým plánoval
založení entomologického oddělení.
Celá tato společnost se průběžně setkávala při sběru hmyzu na stepi. Odpoledne,
tak od 15.00 hodin, se jejich rodiny s malými dětmi, které tehdy většinou měli, přesouvali
k řece. Scházeli se na loučce u Ovčího skoku. Tam si dámy rozprostřely deky a koupaly se.
Bádající pánové se tam, včetně Povolného, postupně scházeli kolem 16.-17. hodiny a
probírali záležitosti uspořádání entomologického ústavu v období po válce.
V prvním roce pobytu na Mohelně se těchto schůzek účastnil i prof. Gregor.
Společnost na Mohelně netušila, že už v té době pracoval v ilegalitě. Povolný se s ním
seznámil zásluhou Lemberga, senoradského učitele, který byl pak zastřelen za
heydrichiády a má plaketu na senoradské hasičské zbrojnici. Na Lemberga upozornil
Povolného opět Rudolf Dvořák. Lemberger sbíral hmyz v okolí Senorad, kam za ním
Povolný jezdil na kole. Lemberger několikrát ale zajel i na Mohelno a Povolný měl
možnost s ním společně sbíral motýly. Jak říkal - tak to byl pro něj „persona grata“.
Lemberger ho zase upozornil na Františka Gregora. Seznámil je při příležitosti když
Gregor přijel na step natáčet zvuky hmyzu pro brněnský rozhlas. Povolný začal po
prázdninách chodit ke Gregorům, dostal se do entomologické společnosti a to byl počátek
jeho vědečtější práce v oboru entomologie. S Františkem Gregorem se spřátelil a začali
spolu jezdit na kole na entomologické výpravy na Hády, Čebínku, do Mohelna a
Moravského Krasu . Na jaře však byl Gregor zatčen a popraven.
Takže dalšího léta se na Mohelně sešli bez Gregora a tím se plány na poválečné
uspořádání entomologického pracoviště v Brně posunuly. Po válce se habilitoval prof.
Müller, Tomšík si dodělal doktorát a na škole byl založen ústav použité entomologie.
Müller byl nejdříve docentem, pak profesorem, děkanem a nakonec rektorem školy. Při
ústavu entomologie byla docentura včelařství, tu vedl Tomšík, a Povolný byl jeho
asistentem.
Výzkum na stepi s koncem války ustal, protože uvedení pánové začali pracovat na
škole. Povolný ještě svůj výzkum na stepi dodělával. V roce 1945, 1946 a 1947 jezdil ještě
do Mohelna na prázdniny, ale už bydlel u kominíka Štrause na Valech. V letech 1945 a
1946 na Mohelně strávil ještě celé prázdniny (od konce června do konce srpna), ale v roce
1947 jen část protože dělal první státnici, studoval konzervatoř a měl možnost výjezdů.
V roce 1947 byl například v Dánsku. V dalších letech již v Mohelně prázdniny netrávil, ale
každý rok do Mohelna zajel s výjimkou let 1951-53, kdy byl na vojně.
V době kdy měl malé děti tak na Mohelno přestal jezdit. Začátkem šedesátých let,
v době kdy mu děti začaly chodit do školy, s nimi začala jeho maminka opět na Mohelno
jezdit. V té době pracoval Povolný v Akademii věd, takže neměl prázdniny. Do Mohelna
dojížděl za rodinou se svojí manželkou většinou na motorce. Bydleli na různých místech.
Povolný si vybavoval, že bydleli u Nováčků, u Karla Novotného - betonáře v Kozí Horce a
v cihelně u Vintrů. Na step chodil s dětmi, takže se intenzivnímu výzkum již nemohl
věnovat. Aby se nějak zabavil, tak sebou nosil sekeru a pilu a likvidoval nálet akátů u stepi
a dokonce i semenáčky akátů, které byly v blízkosti stepi vysazovány. Mimo jiné skácel i
velký semenný akát, který byl hlavní příčinou šíření akátu na hranici stepi. To vedlo ke
sportu s místním hajným, který to nahlásil na polesí Náměšť nad Oslavou, které na
Povolného podalo žalobu pro polní pych. Kauza se táhla až do šedesátých let, kdy se
Povolný dostal na index. Naštěstí mu pomohl prof. Zásněta – prof. světového lesnictví,
který v té době působil na ministerstvu. Měl vazby k Mohelnu kde měl rodinu a Povolného
si pamatoval ještě z dětských let.
5
Prof. Povolný na semináři
„Aktuální otázky ochrany a
výzkumu NPR Mohelenská
hadcová step“, 13. 9. 2000
V dalších letech nebyly návštěvy Povolného na
Mohelně tak intenzivní. Mohelno navštěvoval 2-3 x
ročně, většinou až v podzimních měsících. Pak přišlo
období budování vodního díla Dalešice, kdy jakákoliv
diskuse o Mohelně byla tabu. Říkal, že výstavbě
přepouštěcí nádrže v těsné blízkosti stepi sám nevěřil až
do chvíle, kdy v zátočině pod stepí vytvořili stavaři
velkou plochu se zařízením staveniště. A to mu bylo
jasné, že to je konec. Nejvíce se obával o lokality, které
byly uměle osázeny v padesátých letech. V těch letech se
při svých návštěvách Mohelna zaměřoval na hubení
akátu u Ovčího skoku a kdekoliv kde na něj přišel.
Profesor Povolný zemřel 6.11.2004. Až do
posledních chvil svého života intenzivně pracoval a
snažil se maximálně využít zbývající čas který mu
zbýval na dokončení celé řady projektů které měl
rozpracovány. Pro zachování Mohelenské hadcové stepi
bude jistě rozhodující, zda bude mít to štěstí, že se její
ochraně budou věnovat takoví lidé jako byl prof.
Povolný a jemu podobní.
Bibliografie Povolného vztahující se k Mohelenské hadcové stepi:
Gregor, F. a Povolný, D. K výskytu extrémních forem Zygaena carniolica Scop. na
Mohelnské stepi. Entomologické listy, 1946, roč. 9, s. 1-2.
Miller, F. a Povolný, D. Mohelnská hadcová step, klenot moravské přírody. Vlastivědný
věstník moravský, roč. 4, 1949, s. 73 - 76.
Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. I.
Entomologické listy, 1945-a, roč. 8, s. 30-38.
Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. II.
Entomologické listy, 1945-b, roč. 8, s. 73-83.
Povolný, D. Tři moravská naleziště mediterranního přástevníka Arctia maculosa gerning.
Entomologické listy, 1945-c, roč. 8, s. 113.
Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. III. Sborník
Přírodov. klubu v Třebíči, 1946-a, roč. 1 (1. část), s. 1-8.
Povolný, D. Příspěvky k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. III. Sborník
Přírodov. klubu v Třebíči, 1946-b, roč. 1 (2. část), s. 1-7.
Povolný, D. a Gregor, F. Nálezy několika pro Moravu nových nebo neobvyklých druhů
Lepidopter. Entomologické listy, 1946-c, roč. 9, s. 68-70.
Povolný, D. Mohelenská hadcová step, klenot moravské přírody. Vlastivěd. sborn.
Morav., 1949, č. 4, s. 73-76.
Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlí fauny hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí. III.
Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně, 1951-a, roč. 29, s. 72-75.
Povolný, D. Příspěvek k poznání motýlů stepi u Mohelna a jejího okolí. Sborník Přírodov.
klubu v Třebíči, 1951-b, s. 1-8.
Povolný, D. O výskytu trpasličích forem denních motýlů na hadcové stepi u Mohelna.
Ochrana přírody, 1955, roč. 10, č. 1, s. 9-10.
Povolný, D. Nanismus otakárka fenyklového (Papilio machaon Linnaeus, 1758) z
Mohelna a další významné nálezy Lepidopter z Českomoravské vrchoviny. Sborn.
Přírodověd. kl. Západomor. Muz. v Třebíči. Třebíč 1971, sv. 8, č. 87-94.
Povolný, D. O pastvě ovcí a koz na Mohelně. Veronica, 1996, roč. 10, č. 2, s. 38 - 39.
6
Změny v právním režimu ochrany NPR Mohelenská hadcová step
JUDr. et Mgr. Jaroslav Knotek,
Právnická fakulta MU v Brně, katedra práva životního prostředí.
S účinností ode dne 28. 4. 2004 vstoupila v platnost zásadní novela zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
ZoOPK). Tato tzv. euronovela přinesla mnohé změny v právní úpravě ochrany přírody
v České republice. Přijaté změny souvisejí zejména s povinností České republiky
implementovat do svého právního řádu obsah právních předpisů Evropských společenství
upravujících existenci soustavy chráněných území Natura 2000.
Přijetí výše uvedené novely znamená pro území Mohelenské hadcové stepi (dále
jen MHS) určité změny v jejím právním postavení. Většina těchto změn přitom vyplývá
právě ze zařazení MHS mezi tzv. evropsky významné lokality. MHS se na základě této
skutečnosti totiž stala jedním ze zatím 863 území vybraných a zařazených do tzv.
národního seznamu evropsky významných lokalit. Tento seznam byl zveřejněn v nařízení
vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit,
s právní účinností ode dne zveřejnění, tj. 15. 4. 2005.
K právnímu postavení evropsky významné lokality je nutné uvést, že dle § 45g
ZoOPK může orgán ochrany přírody udělit povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo
výjimku ze zákazu podle ZoOPK pro evropsky významnou lokalitu pouze v případě, že
bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů,
k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita určena, ani nedojde k soustavnému nebo
dlouhodobému vyrušování těchto druhů. S ohledem na výše uvedené je proto vhodné
zmínit, že území MHS bylo zařazeno do národního seznamu evropsky významných lokalit
jako biotop jednoho z evropsky významných druhů živočichů - motýla přástevníka
kostivalového.
Podle nové právní úpravy také jakákoliv koncepce nebo záměr, který může
samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit území evropsky významné
lokality, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených
hledisek. Tato formulace se vztahuje mimo jiné zejména na územně plánovací
dokumentaci, pozemkové úpravy, obdobně i lesní hospodářské plány a osnovy atd.
Na závěr lze k problematice Natury 2000 ještě uvést, že orgány ochrany přírody
mají stanovenu povinnost provádět tzv. biomonitoring, tj. sledovat stav všech evropsky
významných lokalit a získané informace předávat Ministerstvu životního prostředí (dále
jen MŽP). To vyhotovuje na základě těchto podkladů každých šest let zprávu o realizaci
opatření vyplývajících z právní úpravy soustavy Natura 2000 v ZoOPK, včetně zhodnocení
jejich vlivu na stav evropsky významných stanovišť a druhů. Tuto zprávu následně
předkládá Komisi Evropských společenství a také veřejnosti.
Další změna ZoOPK souvisí s novou právní úpravou vydávání výjimek ze
základních ochranných podmínek zvláště chráněných území. Novelou totiž došlo ke změně
kompetence k vydávání těchto výjimek. Uvedená změna se týká všech kategorií zvláště
chráněných území, tj. i kategorie národních přírodních rezervací, a vydávání výjimek ze
základních ochranných podmínek národní přírodní rezervace MHS tak od 28. 4. 2004 není
v kompetenci MŽP, ale patří podle § 43 ZoOPK do působnosti vlády České republiky.
Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací jsou vymezeny
v ustanovení § 29 ZoOPK. Podle jejich znění je na celém území národní přírodní rezervace
zakázáno:
a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména
prostředky a činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti,
struktuře a funkci ekosystémů nebo nevratně poškozovat půdní povrch, provádět
chemizaci, změnu vodního režimu a terénní úpravy,
7
b) povolovat a umisťovat stavby,
c) těžit nerosty a humolity,
d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody,
kromě vlastníků a nájemců pozemků,
e) povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů
rostlin a živočichů,
f) provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech
mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody,
g) zavádět intenzivní chovy zvěře, například obory, farmové chovy a bažantnice
a používat otrávených návnad při výkonu práva myslivosti,
h) vjíždět motorovými vozidly, kromě vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných
pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární
ochranu, zdravotní a veterinární službu,
i) sbírat či odchytávat rostliny a živočichy, nejde-li o případy podle § 30 (Pozn. jedná
se o výkon rybářského a mysliveckého práva, který je v národní přírodní rezervaci
možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, tj.MŽP),
j) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody,
k) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národní
přírodní rezervace.
Pro úplnost je nezbytné dodat, že k vydávání výjimek je pro území NPR
kompetentní Vláda České republiky, přestože působnost k vydávání rozhodnutí o těchto
výjimkách zůstala nedopatřením nadále zachována i v textu kompetenčních ustanoveních
ZoOPK upravujících věcnou působnost MŽP.
V případě žádosti o výjimku ze základních ochranných podmínek se v praxi
uplatňuje následující postup. MŽP připravuje veškeré podklady pro schůze vlády týkající
se výjimek ze základních ochranných podmínek zvláště chráněných území. Orgány
ochrany přírody, v jejichž působnosti je péče o konkrétní zvláště chráněné území, se
podílejí na přípravě těchto podkladů a zasílají na MŽP svá odborná stanoviska ke všem
jednotlivým žádostem o výjimku. Tato stanoviska kromě odborného posouzení a návrhu
podmínek obsahují rovněž důvody pro povolení nebo nepovolení výjimky. Na základě
stanovisek těchto orgánů ochrany přírody připravuje MŽP materiál pro schůzi vlády.
Žádosti o výjimky je proto nutné adresovat na MŽP, odbor zvláště chráněných částí
přírody, Vršovická 65, 100 10 Praha 10, kde se shromažďují. Konečné znění připravené
MŽP schvaluje následně usnesením vláda České republiky.
Na závěr je nutné upozornit, že na vydání usnesení se nevztahují lhůty stanovené
ZoOPK pro průběh správního řízení. Z tohoto důvodu může vyřízení potřebné výjimky
(např. právě z důvodu provádění výzkumu na území NPR) trvat velmi dlouho. V praxi
se bude jednat zejména o výjimku ze zákazu vstupu mimo vyznačené cesty podle § 29
písm. d) ZoOPK a výjimku ze zákazu sběru rostlin a odchytu živočichů § 29 písm. i)
stejného zákona. S ohledem na výše uvedené je proto nezbytné počítat při vyřizování
výjimky se lhůtou minimálně několika měsíců. Pokud nedojde ke změně stávající mírně
řečeno nevhodné právní úpravy v této oblasti, nelze v tomto směru žádné výrazné zlepšení
očekávat, spíše naopak. Jen pro představu o možných právních následcích v případě
nevyřízení této výjimky lze uvést, že fyzické osobě je možné za činnost konanou v rozporu
s výše uvedenými zákazy pro NPR udělit pokutu až do výše 50 000,- Kč a právnické osobě
či fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti až do výše 1 000 000,- Kč.
ZÁVĚRY: 1) Na území NPR Mohelenská hadcová step se vztahuje právní režim ochrany
vyplývající ze zařazení tohoto území do soustavy evropsky chráněných
území Natura 2000.
2) Výjimky ze základních ochranných podmínek NPR Mohelenská hadcová
step uděluje nyní místo MŽP vláda České republiky.
8
Endoparazité živočichů Mohelenské hadcové stepi. I. Zajíci a
přežvýkavci.
Ing. Marie Borkovcová, Ph.D., Ing. Hana Šejnohová, Ph.D., MZLU v Brně
– ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Výzkum živočichů v Mohelenské hadcové stepi se v minulých letech zaměřil
především na sledování volně žijících bezobratlých (např.ČECH a kol., 2002;
SEDLÁČEK, 2004). Jen několik prací bylo věnováno studiu obratlovců (TKADLEC a
RYCHNOVSKÝ, 1997). Zcela výjimečně a jen okrajově proběhlo sledování endoparazitů,
které bylo zaměřeno na zdravotní stav ovcí, využívaných zde jako nástroj k udržení
přijatelné výše porostu na marginálních lokalitách stepi (VESELÝ, 2003). Vzhledem
k faktu, že parazité jsou nedílnou součástí zoocenóz, zaměřili jsme naše sledování na
zjištění nejen spektra obratlovců, ale především spektra parazitocenóz obratlovců na
Mohelenské hadcové stepi. První etapa sledování byla změřena na parazitocenózy
býložravců, zajíců a přežvýkavců.
MATERIÁL A METODIKA
Sledování bylo prováděno nedestruktivními parazitologickými metodami. Vzorky
trusu býložravců zpracované v této práci byly sbírány od května 2003 do června 2005.
První odběr v roce 2003 byl proveden po přivezení ovcí na pastviny, a dále následovaly 3
odběry přibližně v měsíčních intervalech. V roce 2004 byl proveden odběr 2x až po
skončení pastvy a v roce 2005 byl zatím proveden jeden odběr začátkem června. Při
zjišťování parazitů byly použity metody Vajdova a Brezova. Determinace byla provedena
podle mikroskopických struktur nalezených parazitů podle HULÍNSKÁ (1979),
CHROUST a kol. (1998) a KASSAI (1999).
VÝSLEDKY
Celkem bylo zjištěno 28 druhů endoparazitů, z toho 12 druhů kokcidií a 16 druhů
helmintů. u tří druhů býložravců. Přehled konkrétních druhů uvádí Tab. 1.
Druh býložravce
Druh parazita
Ovis musimon f. aries (Om)
Eimeria ovinoidalis, E.parva, E.bakuensis, E.crandalis
Müllerius capillaris, Protostrongylus rufescens,
Trichostrongylus sp., Oesophagostomus sp., Cooperia sp.
Bunostomum trigonocephalum, Haemonchus contortus,
Strongyloides papillosus.
Capreolus capreolus (Cc)
Eimeria capreoli, E. ponderosa, E.superba, E.rotunda
Chabertia ovina, Ostertagia sp., Haemonchus contortus,
Capreocaulus capreoli, Protostrongylus rufescens, Müllerius
capillaris
Lepus europaeus (Le)
Eimeria leporis, E.robertsoni, E. europaea, E.robertsoni
Protostrongylus commutatus, Graphidium strigosum
Trichostrongylus retortaeformis, Trichocephalus sylvilagi
Nejvíce druhů parazitů hostila ovce domácí (Om)- 4 druhy kokcidií a 8 druhů helmintů,
nejméně parazitován byl zajíc polní (Le) – 4 druhy kokcidií a 4 druhy helmintů.
DISKUSE
Z uvedených výsledků je zřejmé, že promořenost býložravců Mohelenské hadcové
stepi prozatím nevybočuje z mezí podobných studií (PÁV a kol., 1981; KOTRLÁ a kol.,
1984; BORKOVCOVÁ a kol., 2002) a není tedy alarmující. Ovce, které byly sledovány,
pocházely ze dvou chovů, a sice v roce 2004 byly přivezeny ovce od jiného chovatele.
9
Zcela se změnila strategie pastvy v marginálních oblastech, exkrementy ovcí byly
nacházeny hlouběji ve stepi. Nehledě na upozornění mnoha návštěvníků oblasti o
spasených vzácných a chráněných bylinách, ovce tohoto chovatele vykazovaly větší
spektrum střevních parazitů a rovněž bylo zachyceno velké množství plicních červů. Druhy
Ch. ovina, S. papillosus, H. contortus, P. rufescens a B. trigonocephalum jsou vzájemně
směnitelné především mezi sledovanými druhy býložravců a nakažené ovce lze tedy
považovat za potenciální hrozbu pro býložravce volně zde žijící. Navíc na takto
vyhraněných biotopech nelze provádět asanaci pastvin obvyklými způsoby, což tedy
značně ztíží vyzdravení volně žijících býložravců i po odčervení ovcí. Prevalence
jednotlivých parazitů během sledovaného období jen mírně oscilovala kolem průměrné
hodnoty, je zde však reálný předpoklad jejího zvýšení u některých druhů parazitů
především během následujícího roku. Další sledování v tomto směru jsou vhodná.
LITERATURA
BORKOVCOVÁ M., CHLÁDEK G., ŠULÁKOVÁ H., 2002: Enterohelminths of cattle
and sheep during mixed grazing, Helmintológia, 39, 172.
ČECH, L., ŠUMPICH, J., ZABLOUDIL, V. a kol., 2002: Jihlavsko. In. MACKOVČIN,
P., SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 2004. 523 s.
HULÍNSKÁ I., 1969: Die Determinationsmerkmale der Invasionlarven bei
Schafhelminten, Acta Sci. Nat. Acad. Sci., Bohemoslov, Brno, 3, 1 – 25.
CHROUST K., LUKEŠOVÁ D., MODRÝ D., SVOBODOVÁ V., 1998: Veterinární
protozoologie, VFU, Brno. 113 s.
KASSAI, T., 1999: Veterinary Helminthology. Oxford, Butterworth-Heinemann. 260 s.
KOTRLÁ, B. a kol., 1984: Parazitózy zvěře. Academia, Praha, 192 s.
PÁV, J. a kol., 1981: Choroby lovné zvěře. SZN, Praha, 272 s.
TKADLEC, E., RYCHNOVSKÝ, B., 1997: Drobní terestričtí obratlovci a střevlíkovití
brouci na Mohelnské hadcové stepi. Acta Sci. Natur. Mus. Morav. Occid. Třebíč, 28:
57-81.
VESELÝ P., 2003: Ústní sdělení.
10
POHLED NA PASTVU OVCÍ A KOZ V NPR MOHELENSKÁ
HADCOVÁ STEP Z OCHRANÁŘSKÉHO HLEDISKA
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., MZLU v Brně – ústav výživy zvířat a pícninářství
ÚVOD
V roce 1990 se v ČR nacházelo 23,5 % zemědělského půdního fondu (1 607 623
ha) v exponovaných chráněných územích, ve kterých platí zásady upravených režimů
hospodaření. Z těchto ploch spadalo 17,2 % (301 097 ha) do chráněných krajinných oblastí
a národních parků (KOMBEREC aj., 1993). K roku 1999 bylo v ČR v chráněných
krajinných oblastech 350 000 ha zemědělské půdy, z toho asi 170-200 000 ha travních
porostů. Pouze 3 % však byla zařazena do I. zóny s přísně účelovým, ochranným režimem,
dalších 16 % pak ještě vyžadovalo omezení intenzivního zemědělského využívání a na cca
80 % výměry se pak uplatňovala běžná zemědělská agrotechnika a pratotechnika (FIALA a
GAISLER, 1999).
V České republice se chráněná území dělí na velkoplošná a maloplošná.
Velkoplošná mají celkovou plochu 1 153 700 hektarů, ze kterých rozhodující část zabírá
24 chráněných krajinných oblastí a zbytek tři národní parky, z nichž největší je
Krkonošský národní park s výměrou 36 100 hektarů. Do kategorie maloplošných
chráněných území se řadí národní přírodní rezervace a národní přírodní památky pod
pravomocí ministerstva životního prostředí a místních správních úřadů. Jejich počet
nepřetržitě roste a k roku 1996 dosahoval 1706 území s celkovou plochou 81 842,73
hektarů. Pro porovnání, v roce 1980 bylo v České republice celkem 673 maloplošných
chráněných území a v roce 1989 již 1166 (MIŠŮR, 1996).
V maloplošných chráněných územích je nutné udržovat podmínky potřebné pro
zachování vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů především uplatňováním
vhodného managementu. Ochrana v těchto územích je dána zákonem a také způsob využití
a obhospodařování má svá přesně vymezená pravidla. V zásadě se jedná o pravidelné
odstraňování nadzemní hmoty porostu, popř. vrstvy nahromaděné nerozložené biomasy.
V dané souvislosti se vždy mezi nejlevnější a nejpřirozenější způsoby takového
obhospodařování řadila pastva. Pastva zvířat v chráněných oblastech má specifický
charakter, protože její prioritou je zpravidla zlepšení, resp. udržení biodiverzity na daném
biotopu. V dané souvislosti při organizaci pastvy v těchto oblastech často dochází k jejímu
rozpornému hodnocení. Na jedné straně podle HEJCMANA aj. (2002) jsou výsledky
badatelů z řad zemědělců pro management chráněných území málo využitelné, protože
jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou produkci. Ale na
druhé straně pracovníci působící v oblasti ochrany přírody zase často nezohledňují
základní provozní požadavky. Rozdílný botanický a zemědělský pohled tak může vést při
obhospodařování těchto území k mnohým nedorozuměním. Respektování ochranářských
požadavků na pastvu v chráněných lokalitách by nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní
dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat.
Do maloplošných chráněných území spadá i Hadcová step u Mohelna. Specifické
mikroklimatické podmínky Mohelenské hadcové stepi - převažující jižní expozice a
specifický geologický podklad - podmiňují výskyt reliktních rostlinných společenstev a
výjimečný výskyt mnoha druhů organismů. Mohelenská step byla do třicátých let
minulého století obecní pastvinou. Výsledky vědeckých prací věnovaných této lokalitě
však vliv antropogenní činnosti na společenstva stepi buď pomíjela, nebo je hodnotila
zpravidla negativně. V této souvislosti byla i pastva na stepi hodnocena jako faktor
negativně ovlivňující stepní společenstva (PODPĚRA, 1914; NOVÁK, 1937; POVOLNÝ,
1955). Názor na pastvu na stepi se začal měnit až v souvislosti s prokázaným zvýšeným
výskytem keřů a stromů a s přerůstáním travních porostů na náhorní plošině. Za
nejvhodnější formu péče bylo považováno obnovení pastvy. V daných souvislostech byla
základním problémem skutečnost, že mohelenské stepní porosty nebyly nikdy hodnoceny
11
z hlediska nutričního jako krmivo a samotný vliv pastvy na stepní společenstva nebyl
nikdy zahrnut do vědeckého zkoumání. Proto jsme stanovili základní okruh otázek, které
jsme pokládali v souvislosti s obnovením pastvy na stepi za podstatné:
 stepní porost – složení a nutriční hodnota,
 vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu,
 vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy,
ošetřování,
 vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu,
 vybavení pastviny a organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik
chráněné oblasti.
MATERIÁL A METODIKA
Metodika sledování vycházela z uvedeného okruhu otázek. Druhová variabilita
stepních porostů, ve vztahu ke stanovištním podmínkám, byla na sledované ploše
hodnocena 3 x za rok pracovníky brněnského pracoviště AOPK ČR pomocí
fytocenologických snímků. Pokryvnost druhové populace v hodnoceném společenstvu
byla, jako vertikální projekce jejich nadzemních orgánů na analyzovanou plochu,
zpracována metodou odhadu pokryvnosti s použitím Braun-Blanquetovy stupnice
(MORAVEC aj., 1994). Krmná hodnota a toxicita vybraných druhů byla na daných
stanovištích hodnocena podle JURKA (1990), doplněného REGALEM a
ŠINDELÁŘOVOU (1970), ŠIKULOU a ZUBRICKÝM (1964) a PISKAČEM aj. (1985).
Porost, pro stanovení jeho nutriční hodnoty, byl odebírán ve čtrnáctidenních
2
intervalech z plochy 3x1 m . Po usušení bylo u odebraných vzorků (dle ČSN 46 7092,
1998) laboratorně stanoveno množství sušiny, vlákniny, dusíkatých látek, tuku, popele a
minerálních látek. Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) byly stanoveny dopočtem, BE,
ME, NEL, NEV, PDIN a PDIE byly vypočteny pomocí regresních rovnic (VESELÝ a
ZEMAN, 1995, 1997). Odběry vzorků na ploše stepi byly prováděny na základě výjimky
ministerstva životního prostředí pro odběry vzorků vegetace v NPR Mohelenská hadcová
step ze dne 8.7.1996.
V roce 1997 byla pastva zahájena 15.5. s 29 bahnicemi z nichž jedna v průběhu
června uhynula. Na počátku července bylo stádo doplněno na 40 kusů. Pastva byla
ukončena 20.9. Průměrná hmotnost bahnic byla 53 kg. Roku 1998 byla pastva zahájená
27.4. a ukončena (kvůli extrémnímu suchu i přetížení) 25.6. Na počátku pastevního období
bylo na step navezeno 40 bahnic. V druhé polovině května bylo stádo doplněno 12
bahnicemi a 32 jehňaty. Průměrná hmotnost bahnic byla 55 kg. V obou letech byla
plemenná struktura stáda založena na merinových ovcích.
Při etologickém hodnocení pastvy bylo u paseného stáda v 10 minutových
časových intervalech sledováno chování zvířat (ležení, stání, pastva, chůze, pití a příkrm)
metodou skupinového etologického snímku (KOVALČIKOVÁ a KOVALČIK, 1984).
Chování zvířat bylo hodnoceno ve dvou po sobě jdoucích dnech ve vztahu k denní aktivitě
i ve vztahu ke stanovištním podmínkám (VESELÝ, 1998). Vazba zvířat na stanoviště byla
posuzována pomocí mapy stepi se sítí (v reálu odpovídající čtvercům o velikosti 50x50 m).
Vlastní pozorování probíhalo v daném dni řádově od 4-6 do 19-22 hodin (podle
viditelnosti).
VÝSLEDKY A DISKUSE
Podstatná část diskuse vychází z výsledků získaných ve čtyřletém období 19951998. To znamená ze stavu biotopu stepi dva roky před obnovenou pastvou a v prvních
dvou letech pastvy. Pro formování závěrů však byly využity i poznatky získané v celém
průběhu pastvy na stepi (1997-2005).
12
Stepní porost – složení a nutriční hodnota.
Z provedených fytocenologických snímků vyplynulo (VESELÝ a ČECHOVÁ,
1999), že většina hodnocených druhů měla, z hlediska výživy zvířat, podřadnou krmnou
hodnotu. Ve sledovaném souboru byl v 6-ti případech zaznamenán i výskyt částečně
škodlivých druhů. Pro hodnocenou oblast je typické, že hodnotnější druhy - lipnice luční,
ovsík vyvýšený, lipnice úzkolistá, resp. psárka luční jsou v daném zastoupení pro
hodnocený biotop nepůvodní. Jejich porosty vytlačují xerothermní druhy a proto by měly
být pomocí pastvy redukovány. Tomu by měla napomoci skutečnost, že ovce si vybírají
porosty o vyšší kvalitě, což bylo potvrzeno i etologickým sledováním. Po prvních dvou
letech pastvy byl proto stanoven předpoklad, že naplňování ochranářských cílů pastvy na
stepi povede ke snižování nutriční hodnoty spásaných porostů.
Po pěti letech pastvy bylo zjištěno (VESELÝ aj., 2005), že se na sledovaných
plochách zvýšila druhová diverzita ale s tím, že se na ní podílely především druhy
zastoupené v porostu roztroušeně, velmi roztroušeně, vzácně, respektive zcela ojediněle
(stupeň pokryvnosti 3, 2, 1 a +). Jednalo se tedy o druhy, které nemají (pokud nejsou
toxické) pro výživu zvířat praktický význam. Z hodnocených druhů (s 5% a vyšším
podílem) měla naprostá většina podřadnou (51,7 %) nebo nízkou až střední (17,2 %)
nutriční hodnotu. Zůstalo tedy skutečností, že z pohledu výživy zvířat se tedy jedná o
nekvalitní porosty. Podstatné bylo zjištění, že relativní zastoupení těchto nejméně
hodnotných zástupců v porostech se po pěti letech pastvy v podstatě nezměnilo. Nepotvrdil
se tak předpoklad VESELÉHO a ČECHOVÉ (2000), že pastva na stepi povede ke snížení
nutriční hodnoty spásaných porostů, resp. i ke zvýšení výskytu škodlivých až toxických
druhů. Zastoupení částečně škodlivých druhů představovalo v letech 1997 a 2001 21,2 %
oproti 23,1 %. Výrazné zvýšení bylo zjištěno pouze u alergenních druhů (24,24 % oproti
46,2 %). Naopak se potvrdil předpoklad, že selektivní pastvy vytlačí z přepásané plochy
hodnotnější druhy, které jsou pro biotop stepi nepůvodní. U druhů s výbornou krmnou
hodnotou to byl ústup lipnice luční. Její místo v této skupině zaujal řebříček chlumní.
Obdobná situace byla zaznamenána u psárky luční řazené mezi druhy s dobrou krmnou
hodnotou. Nově byl ve skupině s velmi dobrou krmnou hodnotou zaznamenán výskyt pýru
plazivého. Jeho přínos pro nutriční hodnotu spásaného porostu je však třeba posuzovat
s rezervou. Jeho zastoupení v porostu, vyjádřené jako vertikální projekce jejich
nadzemních orgánů na analyzovanou plochu, bylo v rozpětí 5-25 %. Ale jeho podíl na
spasené hmotě byl výrazně nižší. Přestože nebylo prozatím potvrzeno významné zvýšení
nutričně méně hodnotných a toxických druhů, dá se předpokládat že bude třeba i nadále
věnovat pastvě na tomto biotopu zvýšenou pozornost.
Při posouzení nutriční hodnoty porostů NPR Mohelenská hadcová step před
obnovenou pastvou ovcí (VESELÝ, 2002) byl v letech 1995-96 stanovený obsah živin v 1
kg sušiny porostů byl porovnán s potřebou živin pro jalové bahnice o živé hmotnosti 54 kg
přepočtenou na 1 kg sušiny. Obsah NEL, N-látek a vlákniny odpovídal požadavkům normy
v rozmezí 76,48-125,59 %, 98,89-137,25 % a 91,65-111,67 %. Obsah Ca, K, Mg a Fe
normovanou potřebu převyšoval - 114,17-177,92 %, 181,60-343,20 %, 141,00-191,00 % a
196,00-586,4 %. Obsah Mn a Cu odpovídal normovanému obsahu v rozmezí 81,40-127,75
% a 74,60-180,00 %. Obsah P byl deficitní (41,05-131,05 %) a obsah Na a Zn výrazně
deficitní (2,93-6,06 % a 20,98-33,48 %).
Vhodný druh zvířat – etologie pastevního chovu.
Z hlediska cílů ochrany biotopu mohelenské stepi bylo v rámci obnovené pastvy
vždy uvažováno o pastvě ovcí. Ta je historicky doložena i dobovými fotografiemi
z přelomu dvacátých a třicátých let. V posledních letech byla zvažována i možnost smíšené
pastvy ovcí a koz. Ta byla poprvé realizována v roce 1999. Protože však nebyla předem
dobře připravena, nebyla realizována v původně zamýšleném rozsahu. Základní chybou
bylo opominutí nutnosti adaptace obou druhů před vyhnáním na pastvu. Ale i z dílčích
výsledků vyplynulo, že smíšená pastva ovcí a koz je pro biotop stepi optimální variantou.
13
Vhodná kategorie zvířat – náročnost na výživu, specifika spojená s technikou pastvy,
ošetřování.
Z výsledků dokládajících nutriční hodnotu porostů vyplynulo, že pro pastvu na
mohelenské stepi je vhodné volit méně náročné kategorie. Z hlediska nároků na výživu se
jako ideální jeví kategorie jalových bahnic, resp. koz. Tyto kategorie jsou nejméně náročné
i na ošetřování, což je pro organizaci pastvy v chráněných oblastech důležitým prvkem,
protože management těchto lokalit zpravidla omezuje pohyb lidí na pasených plochách.
Jak vyplynulo z etologického sledování, s využitím mladších kategorií při pastvě na stepi
byly navíc spojeny problémy související s tím, že jehňata na rozdíl od bahnic často
nerespektovala elektrické oplocení. Problémy s touto kategorií nastaly i při pastvě
s pomocí ovčáckého psa. Jehňata mají tendenci ke specifickému chování, čímž přispívají
k rozdělení stáda při pastvě a výrazně zhoršují jeho ovladatelnost. A to je dost významný
faktor, protože pastevec by měl nejen vědět kde má v chráněné oblasti pást, ale současně
by měl být schopen tento záměr i realizovat.
Vhodná technika pastvy – z hlediska chovatele, zvířete a přepásaného biotopu.
Pastvu v chráněných oblastech je možno realizovat s pomocí elektrického
ohradníku, nebo s pomocí ovčáckého psa. Na mohelenské stepi byly v letech 1997-2003
aplikována volná pastva s pomocí elektrického ohradníku a v letech 2004-2005 byla
poprvé realizována hlídaná pastva s ovčáckým psem. Z hlediska chovatele jsou pro volbu
techniky pastvy zpravidla prioritní provozní podmínky bez ohledu na statut ochrany pasené
lokality. Management chráněných území má však, oproti klasické pastvě, svá specifika. Na
mohelenské stepi je nutné volit takovou techniku, která zajistí selektivní přepasení
stanovených ploch. Při hodnocení vazby zvířat na stanovištní podmínky byla například
první perioda pastvy v roce 1997 specifická tím, že území pastvy zahrnující stepní porosty
bylo rozšířeno směrem do sousedního pole s extenzívní travní směskou (na skutečnou
hranici rezervace). Ovce pak ve sledovaném období ohrazenou plochu přepásaly výrazně
selektivně. 50,31 % pastvy připadalo na rozšířenou plochu sousedního pole (650 x 10 m) a
jen necelá polovina na zájmové území stepi. Proto bylo nutné následně elektrický ohradník
přemístit na hranici stepních porostů.
Svá specifika měla i pastva realizovaná s pomocí ovčáckých psů. Obecně se dá říci,
že při této formě pastvy nastává víc situací při nichž může dojít k poškození přepásané
lokality. Z hlediska ochrany stepi je podstatné, že i kontrola správné techniky pastvy je
obtížnější, než při pastvě s pomocí elektrického ohradníku. V daných souvislostech je však
třeba pamatovat i na to, že pastevní technika přijatelná z hlediska ochrany paseného
biotopu však musí také respektovat i požadavky zvířat. A to jak z pohledu zajištění jejich
nutričních požadavků, tak i z hlediska „pohody“ zvířat. I v tomto případě je při hlídané
pastvě větší riziko, že welfare pasoucích se zvířat nebude optimální.
Pro splnění požadavků chráněné lokality i pasoucích se zvířat je zpravidla
rozhodující stanovení optimální pastevního zatížení přepásané plochy a optimální pastevní
techniky.
Vybavení pastviny a organizace pastvy – při zohlednění obecných zásad a specifik
chráněné oblasti.
Chráněná území se vyznačují specifickými podmínkami nejen z hlediska ochrany
těchto biotopů, ale i z hlediska chovu zvířat. Plán péče vypracovaný pro tato území
zpravidla omezuje použití klasického vybavení pastevních areálů. Přesto je třeba
respektovat základní požadavky zde chovaných zvířat a v návaznosti na posouzení
konkrétních podmínek je třeba zajistit odpovídající podmínky pro napájení a odpočinek
zvířat. Pro Mohelenskou hadcovou step je příznačná vysoká návštěvnost této lokality
spojená s výjimečnými klimatickými podmínkami. K specifikům stepi v letním období
patří vysoké teploty. Proto je třeba při volné pastvě na stepi zajistit ovcím úkryt před
sluncem ale i před návštěvníky. V dané souvislosti byla zvolena kombinace přirozených a
14
umělých úkrytů a to tak, aby zvýšená frekvence výskytu zvířat na těchto plochách co
nejméně poškodila biotop stepi. To je při pastvě v chráněných oblastech nezanedbatelný
faktor. Ze sledování na mohelenské stepi například vyplynulo, že ze 43,54 % připadajících
z denní aktivity zvířat na odpočinek trávily ovce z podstatné části v "noční ohradě". Při
hlídané pastvě je klíčovým momentem umístění salaše ve vztahu k vzdálenosti salaše od
pastviny a ke konfiguraci terénu a přístupových cest. Tento faktor nabývá na významu
obzvláště v návaznosti na zvolenou pastevní techniku.
Při přepásání lokalit na kterých je možno očekávat vyšší teploty, je třeba
zohledňovat i vliv teplot na chování zvířat. Hodnocení uvedených vazeb bude obzvláště
významné při pastvě v chráněných oblastech, protože tyto mohou významně ovlivnit
metodiku pastvy na daných biotopech a následně i požadovaný efekt, který by měl být na
těchto lokalitách pastvou zajištěn. Z výsledků VESELÉHO (2001-a) vyplývá, že největší
vypovídací hodnotu, ve vztahu venkovní teplota - chování zvířat, mají hodnoty naměřené
na slunci.
Specifikum v organizaci pastvy v chráněných územích spočívá i v požadavku na
fenofázi porostů v době jejich spásání. Požadavek ochrany daných biotopů zpravidla
směřuje k tomu, aby se na těchto územích porosty spásaly v pokročilé fenofázi, aby se tak
zajistila reprodukce chráněných společenstev. Protože fenofáze porostů patří mezi
významné faktory ovlivňující jejich nutriční hodnotu, může nastat situace, že požadavky
na ochranu daného biotopu se mohou rozcházet s požadavky zde se pasoucích zvířat.
Jedním z významných ukazatelů, z kterých je možno v této souvislosti vycházet při
hodnocení nutriční hodnoty porostů, je obsah vlákniny. Z hlediska požadavků pasených
zvířat na obsah vlákniny ve stepních porostech NPR Mohelenská hadcová step (jalová
bahnice o hmotnosti 45 kg), by bylo, podle výsledků z roku 1996, optimální zahájit pastvu
na stepi na přelomu května a června. V roce 1997 byla pastva zahájena 15.5., v roce 1998
již 9.4., v roce 1999 11.5., v roce 2000 10.5. a v roce 2001 25.5.
Při výše zmíněné zásadě, že pro pastvu na stepi by měly být voleny nejméně
náročné kategorie, by však neměl být požadavek na fenofázi porostů ze strany zvířat, a už
vůbec ne ze strany chovatele, rozhodující. Prioritně by měl být pro stanovení termínu
pastvy rozhodující stav chráněného biotopu a zajištění jeho požadovaného vývoje.
LITERATURA
FIALA, J., GAISLER, J. Obhospodařování travních porostů pícninářsky nevyužívaných.
In Metodiky zavádění výsledků výzkumu do zemědělské praxe - 5. Praha: Ústav
zemědělských a potravinářských informací, 1999. 38 s. ISSN 80-7271-029-X.
HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. A KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a její využití
v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s. 203-216.
JURKO, A. Ekologické a socioekonomické hodnotenie vegetácie. 1st ed. Bratislava:
Príroda, 1990. 200 p. ISBN 80-07-00391-6.
KOMBEREC, S., HOMOLA, V., KNOBOVÁ, A. Hospodaření zemědělců v chráněných
územích. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR,
1993. 30 s. ISBN 80-7105-035-0.
KOVALČIKOVÁ, M., KOVALČIK, K.,: Etológia hovädzieho dobytka. 1st. ed.
Bratislava: Príroda ,1984. 232 p
MIŠŮR, P. Chráněná území v České republice. Náš chov, 1996, roč. 56, č. 6 , s. 11.
MORAVEC, J., BLAŽKOVÁ, D., HEJNÝ, S. aj. Fytocenologie. 1. vyd. Praha:
Academia, 1994. 403 s. ISBN 80-200-0457-2.
NOVÁK, A. F. Květena a vegetace hadcových půd. In Archiv Svazu pro ochranu přírody
a domoviny v zemi Moravskoslezské - Mohelno, sv. Ia. 1. vyd. Brno: Svaz pro
ochranu přírody a domoviny v zemi Moravskoslezské, 1937, s. 113-160.
PISKAČ, A., KAČMÁR, P., BARTÍK, M, PROCHÁZKA, Z. SVOBODOVÁ, Z.,
ŠIKULA, J. Veterinární toxikologie. 1. vyd. Praha: SZN, 1985. 256 s.
15
PODPĚRA, J. Ochrana přírodních památek v zemích českých, Živa, 1914, roč. 24, s. 3339.
POVOLNÝ, D. O výskytu trpasličích forem denních motýlů na hadcové stepi u Mohelna.
Ochrana přírody, 10, č. 1, 1955, č. 1, s. 9-10.
REGAL, V., ŠINDELÁŘOVÁ, J. Atlas nejdůležitějších trav. 1.vyd. Praha: SZN, 1970.
268 s.
ŠIKULA, J., ZUBRICKÝ, J. Veterinární botanika a pícninářství. 1. vyd. Praha: SZN,
1964. 537 s.
VESELÝ, P., ZEMAN, L.Energetická hodnota trvalých travních porostů v průběhu
pastevního období. In: 7th International Symposium Forage Conservation. Nitra:
VÚŽV Nitra, 1995. 196 p.
VESELÝ, P., ZEMAN, L. Stanovení nutriční hodnoty trvalých travních porostů při pastvě
skotu. In: Aktuální problémy šlechtění, zdraví, růstu a produkce skotu. 1. vyd. České
Budějovice: Scientific Pedagogical Publishing, 1997. 410 s. ISBN 80-85645-24-6.
VESELÝ, P. Metoda využití etologických snímků pro hodnocení nutriční hodnoty
pastevních porostů. In: Produkce a využití objemných krmiv. Brno: MZLU v Brně,
1998. s. 80. ISBN 80-7157-303-5.
VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. Specifikum hodnocení vegetace při pastvě ovcí na
Mohelenské hadcové stepi. In Kábrtovy III. dietetické dny. Brno: Veterinární a
farmaceutická univ., 1999, s. 105-108. ISBN 80-85114-63-1.
VESELÝ, P., ČECHOVÁ, J. The specificity of assessments in vegetation grazed by sheep
in the Mohelenská serpentine steppe. Veterinary Medicine - Czech. 2000, vol. 45, p.
117.
VESELÝ, P. Vliv teploty na etologii pastvy ovcí v NPR Mohelenská hadcová step. In 28.
etologická konference, Račkova Dolina: SPU Nitra, 2001, s. 135-136. ISBN 80-7137856-9.
VESELÝ, P. Výživná hodnota porostů NPR Mohelenská hadcová step před obnovenou
pastvou. In Dni výživy zvierat, SPU v Nitre: Nitra, 2002, s. 97-99. ISBN 80-8069-0685.
VESELÝ, P., ČÁP, J. ŘEPKA, R. Specifikum hodnocení vegetace po pětileté pastvě ovcí
na Mohelenské hadcové stepi. In VI. Kábrtovy dietetické dny, Brno, Veterinární a
farmaceutická univerzita Brno, 2005, s. 58-61. ISBN 80-7305-521-x
16
Dynamika dominant travinobylinných společenstev pod tlakem pastvy na
příkladu tří monitorovaných ploch v NPR Mohelenská hadcová step
Ing. Radomír Řepka, Ph.D.1), Jaroslav Čáp2)
1) MZLU v Brně – ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie
2) AOPK ČR – středisko Brno
Úvod
Managementové zásahy a návrat k pastvě v NPR Mohelno byly určitým revolučním
zvratem v přístupu ochrany přírody pro tuto výjimečnou jihomoravskou lokalitu. Jejich
cílem nebylo nic menšího než udržení či zvýšení druhové diverzity na plochách již několik
desetiletí kolonizovaných borovicí lesní. Sledování dynamiky floristického složení na
monitorovaných plochách v ploché (pastvinné) části NPR probíhalo od r. 1997 paralelně
s průzkumem stanovištní variability obsahu energie, organických i minerálních živin
v pasených porostech (Veselý 2002 a, b). Cílem naší práce bylo získat fytocenologický
materiál z odlišných typů vegetace horní ploché části NPR a sledovat tak změny
floristického složení v časové řadě, v závislosti na pastvě ovcemi.
V práci jsou zhodnoceny změny v pokryvnosti dominant 3 vybraných
monitorovaných ploch s odlišnou vegetací v závislosti na tlaku pastvou ovcemi.
MATERIÁL A METODIKA
Vegetace byla sledována celkem na 9 trvalých plochách s určitou odlišností
floristického složení. Jednak byly sledovány plochy vzniklé na kdysi oraných plochách
znovu zarůstaných termofilními druhy, jednak plochy polopřirozené travinobylinné
vegetace v horní (ploché) části NPR vzniklé dřívějším managementem. Taktéž byla
sledována plocha po smýcení porostu borovic, kde proběhla sukcese travinobylinného
porostu přes všechny fáze. Fytocenologické snímky byly zhotoveny 2 x ročně (před
pastvou a po pastvě) na monitorovaných (trvalých) plochách pomocí Domin-Hadačovy
11členné odhadové stupnice. Souběžně byla sledována dynamika dominant na 3 vybraných
plochách pomocí mikromap. V této práci byly použity hodnoty pokryvnosti vybraných
dominant a to průměry obou zápisů - jarního i podzimního.
VÝSLEDKY
Celkové hodnocení naší práce nebylo ještě publikováno, pouze malá část
s příkladem dynamiky dominant společenstva metodou mikromap, probíhající při pastvě
ovcemi (Čáp a Řepka….). Výsledky zde publikované byly vybrány jako příklad sledování
pokryvnosti dominant ve 3 odlišných typech vegetace v NPR – na pýrovém, ovsíkovém i
stepním ladu. Počáteční stav může být považován za stav před počátkem pastvy,
kdy porosty obsahovaly množství stařiny. Ovce působily svým okusem na vegetaci 4-6
týdnů v období květen-červen. Není pochyb o tom, že ovce jednotlivé druhy selektovaly a
výrazně tak ovlivňovaly dynamiku společenstev.
Plocha č. 1 pýrové lado
Popis: Dříve oraná, nyní termofilními druhy znovu zarůstaná plocha na okraji NPR.
V počátečním stavu s dostatkem stařiny a dominancí Elytrigia repens. Ovce způsobily
rychlý počáteční pokles dominance pýru a Fragaria viridis. Především pro svoji chutnost
jsou oba druhy vyhledávány v porostech v prvním sledu. Pýr měl v dalších letech mírně
vzrůstající tendenci pokryvnosti. V r. 2003 po silném letním přísušku, který měl významný
vliv na mnoho druhů na pastvinné stepi NPR, pokryvnost pýru výrazně klesla a ustálila se
na poměrně nízké úrovni. Pýr pod tlakem pastvy ovcí a při edaficko-mikroklimatických
podmínkách panujících na lokalitě prokázal svoji jednoznačnou příslušnost k mezofilním
druhům avšak s vysokou tolerancí ke kontinentálnímu průběhu vegetačního období.
17
Velmi zajímavý průběh dynamiky měla Poa angustifolia, která po počátečním
náhlém zvýšení pokryvnosti se ustálila pod tlakem pastvy na určité úrovni s mírně klesající
tendencí a tvrdý přísušek 2003 ji poškodil tak, že její pokryvnost nadále klesá. Zcela
výjimečný průběh měla Festuca rupicola, které počáteční tlak ovcí nezpůsobil žádný
pokles pokryvnosti a její průběh má spíše zvyšující tendenci. Výrazné zvýšení nastává
zvláště po přísušku, kde nepochybně nahrazuje druhy na ploše odumřelé za přispění pastvy
ovcemi. Je to aktivní xeromezofilní druh ve všech sledovaných porostech, který však na
ploše 1 může dominovat jen z důvodu hlubšího půdního profilu a malého zájmu ovcí o
jeho píci (viz graf 1).
Dynamika pokryvnosti dominant - plocha 1 pýrové lado
Elytrigia repens
Festuca rupicola
Fragaria viridis
Poa angustifolia
9
průměrná pokryvnost
8
7
6
5
4
3
2
1
0
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
roky
Graf 1 Dynamika pokryvnosti dominant – plocha č. 1 pýrové lado
Plocha č. 3 stepní lado
Popis: travinobylinné xerotermní společenstvo s vyšší druhovou diverzitou,
s dominancí Avenastrum pratense, Festuca rupicola, F. valesiaca, Potentilla arenaria;
jako doplňkový druh byla vzata ostřice Carex praecox, která v posledních letech opticky
expandovala. Festuca valesiaca, jakožto kontinentální stepní druh, měla po počátečním
zásahu ovcemi kupodivu zvyšující tendenci pokryvnosti, která se pak po pozvolném
snížení udržovala na přibližně vyrovnané hladině a přísušek 2003 na její pokryvnost neměl
žádný vliv. F. rupicola reagovala podobně jako na předchozích plochách: po počátečním
mírném vzestupu si udržovala přibližně stejnou hladinu pokryvnosti, avšak na mělkém
hadcovém profilu se po přísušku 2003 projevil její mezofilní charakter a její pokryvnost
výrazně poklesla. Potentilla arenaria jakožto širokolistý negraminoidní typ je však velmi
dobře přizpůsobeným typem i pro obnažené skalní podklady hadců, kde velmi dobře
přežívá i velmi extrémní mikrostanovištní podmínky. Průběh její pokryvnosti na ploše 3
byl po všechny roky přibližně vyrovnaný s malými výkyvy, které nebyly způsobeny
přímým okusem k zemi přilehlých plazivých lodyh mochny ovcemi, ale mohly být
způsobeny sešlapem či působením exkrementů ovcí. Pokryvnost Avenastrum pratense,
taktéž vysoce vitálního druhu xerotermních porostů s v. tvrdými trsy a tvrdými
inkrustovanými listy, měla vyrovnaný průběh po celé sledované období, s mírným
poklesem po přísušku 2003. Carex praecox, kontinentální, podmínkám stepí a mělkých
půd dobře přizpůsobený druh, měl dynamiku své pokryvnosti vyrovnanou s mírným
nárůstem v některých obdobích. I když opticky (i fakticky) v porostu po přísušku 2003
v porostu přibýval (rozrůstal se svými vodorovnými výběžky oddenku), na zvýšení
pokryvnosti to nemělo žádný vliv a její pokryvnost byla udržována okusem ovcemi (viz
graf 2).
18
Avenastrum pratense
Carex praecox
Festuca valesiaca
Potentilla arenaria
Festuca rupicola
9
průměrná pokryvnost
8
7
6
5
4
3
2
1
0
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
roky
Graf 2 Dynamika pokryvnosti dominant – plocha č. 3 stepní lado
Plocha č. 7 ovsíkové lado
Popis: terénní vlna u značené pěšiny na okraji rezervace s počáteční dominancí
ovsíku vyvýšeného. V porostu byly především 3 dominanty: ovsík, kostřava žlábkovitá a
lipnice úzkolistá. Ovsík po počátečním poklesu pod tlakem pastvy zaujal na několik let
vyrovnanou úroveň pokryvnosti, dokonce se vzrůstající tendencí v r. 2002, avšak po
přísušku silně poklesl. Projevil se podobně jako pýr, tj. patřivše mezi mezofilní druhy,
expanduje i na plochy v nižším profilem půdy, což se negativně může projevit právě
v extrémním průběhu léta jaké bylo v r. 2003. Poa angustifolia si udržovala přibližně
stejnou hladinu pokryvnosti s mírně vzrůstající tendencí, avšak i u ní nastal prudký pokles
v důsledku přísušku 2003. Ten však byla z podzemních orgánů schopna následující rok
vyrovnat. Na této ploše se znovu projevila vysoce konkurenční schopnost Festuca
rupicola, která měla i přes tlak ovcí (které ji spíše nespásaly) mírně vzrůstající až ustálenou
hladinu a nárůst po přísušku 2003, kdy obsadila plochy po odumřelých exemplářích jiných
druhů (viz graf 3).
ZÁVĚRY A DISKUZE
Na získaném materiálu nelze jednotlivě posuzovat faktor pastva ovcí, neboť při
změně floristického složení porostu hrají důležitou roli i další faktory, především
mikroklimatické výkyvy během vegetační sezony. Přesto však lze říci, že porosty které
prodělaly značné změny flor. složení a pokryvnosti jednotlivých komponent, byly pod
tlakem hlavního faktoru tohoto období: odběru biomasy ovcemi v době kulminace její
tvorby v průběhu vegetační sezóny.
Výsledky ukazují, jak velice je který druh přizpůsoben svému stanovišti, které
druhy jsou pro který typ vegetace expanzními prvky a jak se tyto prvky chovají pod tlakem
pastvy. Dnes již víme, které dominanty porostů jsou ovcemi selektovány při pastvě více a
které vynechávány nebo okusovány jen v první fázi pastvy. Značný význam pro hodnocení
hraje i druhová bohatost porostů, která nejen hovoří o stáří a kvalitě společenstva, ale
pomocí ní lze sledovat i změny následkem pastvy. Dosud však chybí rozbor jednotlivých
ekologických a antropicky vázaných prvků sledovaných ploch. Dynamiku floristické
bohatosti jednotlivých ploch ukazuje graf 4 a tab. 1
19
Arrhenatherum elatius
Festuca rupicola
Poa angustifolia
8
průměrná pokryvnost
7
6
5
4
3
2
1
0
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
roky
Graf 3 Dynamika pokryvnosti dominant – plocha 7 ovsíkové lado
Plocha č.
počet druhů
1
60
2
50
3
4
40
5
30
6
20
7
8
10
9
0
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
rok
Graf 4 Dynamika druhové diverzity monitorovaných ploch NPR Mohelenská hadcová
step
Tab. 1 Maximální počet druhů na sledovaných plochách
Plocha/rok
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
1
8
11
15
15
16
17
17
20
2
9
10
15
16
19
17
14
12
3
20
17
22
19
21
19
17
19
4
0
14
31
32
32
21
18
24
5
26
22
21
27
25
24
20
24
6
15
17
18
19
17
19
17
17
7
7
10
11
11
10
12
12
15
8
24
24
29
27
26
26
30
25
9
44
42
48
38
47
38
41
36
20
Literatura
Čáp J., Řepka R. (….): Sledování dynamiky floristického složení vybraných typů vegetace
v NPR Mohelno. –
Veselý P. (2002): Stanovištní variabilita obsahu energie a organických živin ve stepních
porostech národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. – Přír. Sborn.
Západomor. Muzea v Třebíči 40: 103-116.
Veselý P. (2002): Stanovištní variabilita obsahu minerálních živin ve stepních porostech
národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step. – Přír. Sborn. Západomor. Muzea
v Třebíči 40: 117-130.
21
Ochranářská péče o NPR Mohelenská hadcová step v uplynulých 20
letech
Ing. Luděk Čech, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,
Husova 2115, 580 02 Havlíčkův Brod
Ochranářskou péčí o zvláště chráněné území rozumíme soubor nejrůznějších
cílených opatření a činností, jejichž hlavním cílem je udržení předmětu ochrany v tomto
území. Hlavní předmět ochrany je obvykle uveden ve zřizovacím výnosu, ne vždy však
bývá specifikován s dostatečnou přesností. Místo termínu „péče“ se běžně používá rovněž
výraz „management“, často svádějící k nejrůznějším českým novotvarům, bohužel běžně
frekventovaných k v médiích; přidržme se proto vhodného a přesného českého výrazu.
Péče o zvláště chráněné území zajišťuje obvykle organizace státní ochrany přírody na
základě zpracovaného, projednaného a schváleného plánu péče. Tento dokument
specifikuje podrobně stav předmětů ochrany v řešeném území, stanovuje cíle ochranářské
péče a popisuje aktivní ochranářská opatření popř. způsoby hospodaření, vedoucí
k zajištění trvalé existence chráněného fenoménu.
Péči o NPR Mohelenská hadcová step zajišťovalo v uplynulých 20 letech několik
institucí státní ochrany přírody. Jejich prostý výčet je zdánlivě ještě početnější, promítají se
zde však jejich neustálé reorganizace a delimitace. Při podrobnějším pohledu se však
překvapivě jedná vlastně stále o odnože jedné původní organizace. Tehdejší Krajské
středisko památkové péče a ochrany přírody v Brně se na přelomu 80. a 90. let 20. století
začleňuje do jednotné organizace Českého ústavu ochrany přírody. Z toho vzniká v roce
1993 odtržením správ CHKO Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V roce 1999
přechází správa NPR v rámci vzniku krajského uspořádání na havlíčkobrodské středisko
AOPK ČR, aby pak po několika letech přešla od 1. ledna 2005 na správu CHKO Žďárské
vrchy. Nelze se ubránit absurdnímu dojmu, zvláště, když si uvědomíme, že i tato správa
CHKO byla dříve jedním z organizačních článků KSPPOP v Brně...
Za počátek systematické péče ochrany přírody o NPR Mohelenská hadcová step
považuji polovinu 80. let minulého století, kdy bylo po široké odborné diskusi zahájeno
postupné prořeďování porostů borovic v ústřední části amfiteátru stepi. Zásahy probíhaly
většinou tehdy obvyklou formou brigád širokého spektra dobrovolníků. V rezervační knize
NPR je prvně zdokumentováno odstranění borovic v uzávěru žlebu SZ od tzv. Kamenné
vyhlídky, které proběhlo v roce 1988.
V létech 1991 – 1995 probíhají další zásahy, zaměřené opět na redukci náletů a
výsadeb borovic v centrální a západní části amfiteátru. Práce jsou zadávány již podle
zpracovaného plánu péče na období 1991 – 1995. Od roku 1993 je již rovněž zajištěn
vcelku pravidelný a spolehlivý zdroj finančních prostředků z fondů Ministerstva životního
prostředí ČR a celá péče o rezervaci má již i právní oporu v zákoně č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny. Postupně se rovněž mění spektrum dodavatelů prací. Brigády
dobrovolníků jsou nahrazovány prací odborných firem, působících v oboru ochrana
životního prostředí.
Významným předělem v péči o NPR Mohelenská hadcová step se stává zpracování,
rozsáhlé projednání a schválení plánu péče na období 1996 – 2005 (autor P. Matuška).
Celé území rezervace je rozčleněno do dílčích pracovních ploch podle cíle ochrany a
převládajícího způsobu péče:
 Hadcové bory a zapojené borové porosty na strmých svazích v jihozápadní, jižní a
jihovýchodní části NPR (včetně tzv. Askalafova vrchu a Čertova ohonu) ponechat
samovolnému vývoji.
 Odlesněné příkřejší svahy amfiteátru zachovat pouze s řídkým zápojem dřevin
s cílem udržení společenstev skalních stepí na hadcovém podloží.
22

Plochy na mírnějších svazích a na náhorní plošině udržovat jako sekundární náhradní
společenstva xerotermních trávníků šetrnou pastvou ovcí.
 V rámci celé NPR potlačovat invazní druhy rostlin, především trnovník akát.
V letech 1996 a 1997 byla ukončena hlavní etapa potlačování náletových a
vysazených porostů borovic v území západně od tzv. Schůdků (žlab s turistickou stezkou
západně od amfiteátru). Pro hadcovou step však zůstává zcela zásadním zlomem zahájení
pravidelné pastvy ovcí na náhorní plošině v roce 1997. Na ploše 6,5 ha se v elektrickém
ohradníku páslo 30 a poté 40 ovcí od poloviny května do konce září. V témže roce se
zahájila redukce keřů na plochách po odstranění borovic u Kamenné vyhlídky. Rovněž
započala akce k odstranění akátů jihovýchodně od Kamenné vyhlídky a u silnice do
Dukovan.
V roce 1998 opět pokračuje pastva ovcí na rozšířené ploše cca 8 ha a s podstatně
vyšším zatížením, vzhledem k extrémnímu suchu však byla pastva ukončena již v průběhu
června. Směrem k západu pokračuje redukce křovin na plochách po vykácených
borovicích v amfiteátru a další fáze eliminace akátu na plochách z roku 1997.
Rok 1999 přináší změnu pečovatele o step, kterým se stává havlíčkobrodské středisko
AOPK ČR, charakter péče se však mění jen velice málo. V období 1999 – 2003 plynule
pokračuje pastva ovcí v elektrickém ohradníku na stabilizované ploše 8,5 ha, postupná
etapovitá redukce křovin v amfiteátru a je dokončena likvidace akátu na plochách,
zahájená v roku 1997.
V roce 2000 je zkoušena eliminace nebezpečného expanzního druhu v NPR třtiny
křovištní kosením a aplikací herbicidu. Rok 2004 představuje další významný zlom v péči
o step, neboť dochází ke změně pastvy ovcí v ohradníku na pastvu volnou s ovčáckým
psem a její plocha se podstatně zvyšuje na 15 ha. V témže roce se zasahuje proti akátům
v dolní části rezervace u splavu a v zimě 2004 – 2005 je odstraněn zbývající porost borovic
na ploše C6 v západní části rezervace, čímž došlo k propojení zarůstající enklávy stepních
trávníků za žlebem s prostorem ostatní stepi a umožněno zahájení pastvy ovcí v budoucnu.
Představu o finanční náročnosti zásahů přibližuje následující přehled za období 1999 –
2003:
Náklady v Kč
Rok
pastva
redukce dřevin
značení, údržba naučné
Celkem
ovcí
apod.
stezky, geodetické práce aj.
1999
95.000
135.000
10.000
240.000
2000
95.000
9.000
119.500
223.500
2001
102.000
4.800
60.000
166.800
2002
110.500
14.500
125.000
2003
115.000
60.000
20.000
195.000
Celkem za období 517.500
208.800
224.000
950.300
Tento stručný přehled končí rokem 2005, kdy péče o NPR Mohelenská hadcová
step přechází na Správu CHKO Žďárské vrchy. Lidé i instituce se střídají, ale charakter a
způsoby péče o Mohelenskou hadcovou step se příliš nemění – opět probíhá pastva ovcí na
rozšířené výměře, opět se připravuje pokračování likvidace akátu v NPR aj. Současně se
rozbíhají práce na přípravě nového plánu péče pro období 2006 – 2015.
Nedílnou součástí ochranářské péče o NPR jsou samozřejmě i práce jiného
charakteru, které nesměřují k přímé podpoře předmětu ochrany. Patří k nim např. budování
a údržba značení NPR, navazující geodetické práce, výstavba a údržba naučné stezky a
podpůrných zařízení (vyhlídky, zábradlí, ohrazení parkoviště aj.). Nelze rovněž opomenout
strážní službu v tomto velmi navštěvovaném chráněném území. Podrobnější popis všech
těchto opatření však výrazně překračuje rámec tohoto příspěvku.
23
Sborník konference
Aktuální otázky ochrany a výzkumu NPR Mohelenská hadcová step - II
Vydala:
Náklad:
Počet stran:
Vydání:
ISBN:
Mendelova univerzita v Brně
60 ks
23
první, 2005
80-7157-881-9
Za věcnou a jazykovou správnost příspěvků odpovídají autoři.
© Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
24