Stáhněte si veletržní listy ve formátu pdf, velikost 1,4 MB.

Autorská práva a jak na ně
V Literární kavárně se v pátek sešli nakladatelé, aby si vyslechli zkušenosti Paula Whittona s autorskými právy.
Zástupce britského nakladatelství
Lion Hudson má velmi bohaté zkušenosti s překladem knih do mnoha
světových jazyků a s tím souvisejícím
prodejem autorských práv. „Už když
knihu připravujeme, měli bychom
myslet na to, zda ji budeme chtít
prodávat do zahraničí a přizpůsobíme tomu i smlouvu s autory. Důležité
je náležitě ošetřit nejen autora textu, ale i ilustrace,“ radí Paul Whitton.
„Pozor také na předmluvu, citace
a další autorskému zákonu podléhající součásti knihy. Pokud totiž práva
budete postupovat dále, může se
vám stát, tak jako nám, že jsme na-
příklad zapomněli autorskou smlouvou ošetřit předmluvu a spisovatel si
nepřál, aby kniha bez ní v zahraničí
vyšla. Bylo to dost náročné rychle celou věc vyřídit a samozřejmě nás to
poučilo do budoucna,“ dodal Paul.
Ve své přednášce se dotkl i autorských práv pro digitální zpracování
knih. „U mnoha titulů je to problém,
protože rozvoj techniky jde velmi
rychle kupředu a u dříve vydaných
knih se s jejich digitálním zpracováním nepočítalo a tudíž to není zohledněno ani v autorské smlouvě.
Je tedy s autory třeba znovu jednat
a to není vždy jednoduché. U no-
vých titulů je už třeba na případné
elektronické zpracování myslet,“
říká Paul Whitton a jako důkaz rozmachu digitalizace uvedl vše říkající
číslo, a sice, že mobilních telefonů,
do nichž si dnes už lidé často stahují texty včetně knih, je na světě pět
bilionů. Výrobci mobilů navíc oznámili, že hodlají vyvíjet zařízení, které
by jednak plnilo funkci telefonu, ale
zároveň by mělo i dostatečně velký
displej, aby komfortně zobrazovalo
texty a suplovalo tak dnešní čtečky.
Myslet tedy při uzavírání smluv i na
autorská práva pro digitální zpracování se rozhodně vyplatí.
JaM
Bohemistka Ruth Bondyová oceněna Václav Klaus na veletrhu
Známá izraelská spisovatelka a překladatelka s českými
kořeny Ruth Bondyová se stala druhou laureátkou Ceny
Jiřího Theinera.
V pátek odpoledne navštívil Svět knihy prezident Václav Klaus, který si nejprve prošel veletrh, během prohlídky se zastavoval v některých expozicích
a hovořil s nakladateli. Poté na stánku nakladatelství Euromedia podepisoval
knihu Evropská integrace bez iluzí.
V úvodu slavnostního aktu byla připomenuta osobnost Jiřího
Theinera, který byl zástupcem literárního magazínu Index Cenzorship, který vydával přehled cenzurované literatury z celého
světa. Jiří Theiner bojoval za svobodu slova a byl uznávaný překladatel. Cena nesoucí jeho jméno je udělována žijící osobnosti či
instituci, jež se svou prací významně podílí na šíření a propagaci
české literatury v zahraničí. Porota tentokrát zvolila Ruth Bondyovou. Spisovatelka a překladatelka, která přežila koncentrační
tábory a po válce se usadila v Izraeli, přeložila do hebrejštiny mj.
díla Hrabala a Kundery. „Lehký překlad mě neláká. Hrabal byl
křížovka, navíc neexistuje žádný česko-hebrejský slovník, ale to
mě samozřejmě nezastavilo,“ vzpomíná na svou překladatelskou
práci. Přeložila do hebrejštiny čtyřicet českých knih, a právě to
porota ocenila především. „Svým dílem se snaží představit naši
kulturu v zahraničí a za to jí patří náš velký dík,“ zaznělo v řeči
předsedkyně poroty Lenky Jungmannové. Od donátora ceny Pavla Theinera obdržela Ruth Bondyová tisíc liber.
JaM
Spisovatelé pod
černomořským sluncem
V příjemné přátelské posezení se v pátek v podvečer změnila společná
debata spisovatelů černomořské oblasti. V sále Rosteme s knihou se na
bezmála dvě hodinky sešli Ljudmila Ulická z Ruska, Ayfer Tunç z Turecka,
Anton Sančenko z Ukrajiny, Kalin Terzijsky z Bulharska a Florin Bican
z Rumunska, který se neformálně ujal i moderátorské role.
Paměť je základní lidskou potřebou
Reportérka a spisovatelka Hanna
Krallová je žijící legendou polské reportáže. Vychovala současnou generaci reportérů v redakci deníku Gazeta
Wyborcza, její knihy vyšly v překladu
do více než osmnácti jazyků. V rozhovoru je stejně úsporná jako ve svých
knihách. Odpovídá úsečně, neplýtvá
slovy, ale každé z nich stojí na svém
místě.
Hlavním tématem jejích textů je
osud židů, či obecněji hledání identity, vzpomínek a rekonstrukce paměti.
Narodila se v židovské rodině, během
války se ukrývala na „árijské“ straně,
ztratila všechny blízké a ji samotnou
se jen náhodou podařilo zachránit
z transportu do ghetta. K jejím nejznámějším knihám patří Stihnout
to před Pánem Bohem z roku 1977,
rozhovor s Markem Edelmanem, vůdcem povstání ve varšavském ghettu.
Česky vyšly v nakladatelství Misgurnus
v překladu Pavly Foglové ještě Tanec
na cizí veselce, To ty jsi Daniel
a Důkazy pro…
Spolu s Ryszardem Kapuściń­
ským jste pokládána za zaklada­
telku „polské školy reportáže“.
V posledních letech se objevila
další generace – Wojciech Toch­
man, Mariusz Szczygieł nebo Woj­
ciech Górecki a další – řadu z nich
jste učila reportérskému řemeslu.
Jak na ně vzpomínáte?
Wojtkovi Tochmanovi, Mariuszovi Szczygłovi a Wojtkovi Góreckému
bylo kolem dvaceti let, když se mnou
v Gazetě Wyborczé pracovali. Byla to
pro ně velká škola: v Polsku se toho
hodně dělo. Jejich texty nebyly žádné pokusy nebo domácí úkoly, byla to
zkouška ohněm. Noviny na ně čekaly.
Nikdo se s nimi nemazlil, museli se učit
za běhu.
Ryszard Kapuściński jednou řekl:
„Paradox mého povolání spočí­
vá v tom, že literatura se rodí na
cestě, ale sama cesta znemožňuje
psaní.” Dnes už nepíšete reportáže
o aktuálním dění, soustřeďujete
se na psaní knih – v klidu, doma.
Musí být reportér na cestě?
I když píšu ve vlastním domě, neznamená to, že necestuji. Když jsem
psala poslední knihu, ověřovala jsem
si detaily ve Štětíně, Rykách nebo
Čenstochové. Mám cestování ráda, je
to nejlepší etapa mojí práce.
Existuje nějaký vysněný motiv
či hrdina, který se neustále vrací,
o němž byste chtěla napsat, ale
nemáte čas, nebo nevíte jak?
Nikdy nevím, jak všechno popsat.
Vždycky si představuji lepší, chytřejší,
pěkněji napsaný text. Pak si čtu, co
jsem napsala, a říkám si: Zase to není
ono. A po letech si ho čtu znovu a říkám si: Ale ne, nebylo to tak špatné.
Česky naposledy vyšel soubor
povídek Důkazy pro…, v němž je
i povídka Dybuk, navazující na
mystický motiv duše zemřelého,
obývajícího tělo živého člověka.
Může být dybukem pro reportéra
i určité téma?
Témata ne, spíš hrdinové, o nichž
vypráví. Nechtějí mě opustit, ale já je
v sobě nemůžu všechny držet. Nakonec se musíme rozloučit, což pro obě
strany bývá bolestivé.
Hanna Krallová se na veletrhu představí v sobotu 19. 5. od 11. hodin.
Lucie Zakopalová
Kdyby čeština neplakala… (anticena Skřipec 2011)
Kdyby čeština neplakala, byla by
to v podstatě legrace. Alespoň tak
vypadalo v pátek odpoledne v zaplněném velkém sále Střední haly
udílení překladatelské anticeny
Skřipec za rok 2011 s přihlédnutím
k pochybným překladům, které vyšly v posledních pěti letech. Za ně-
které z ukázek „překladatelských
lahůdek“ z nominovaných knih, by
se skutečně nemusel stydět ani pan
Kaplan. Verdiktem poroty nakonec
letošní anticenu získala norská detektivka Slepá skvrna Torkila Damhauga, v překladu Miluše Juříčkové
a Štěpána Lichorobiece, vydaná na-
kladatelstvím Jota. Je nutné ovšem
čestně přiznat, že nakladatelství už
knihu stáhlo z prodeje, čtenářům se
za překlad omluvilo a jak oznámila
jeho zástupkyně, která si odvážně
přišla antigenu převzít, chystá na
konec roku opravené vydání.
IK
Témata povídání byla pestrá, ovšem
středobodem zůstávalo především
Černé moře jako takové. Ayfer Tunç
podala základní přehled o vývoji tureckého románu od prvního, který vyšel v roce 1901 pod názvem Zakázaná
láska, po současnost. Zdůraznila, že
po vytvoření Turecké republiky v roce
1923, inklinovali romanopisci spíše
k národní literatuře, kdežto současnost dopřává stále větší prostor etnické členitosti a různosti Turecka. Ljudmila Ulická se vyznala ke své upřímné
náklonnosti ke Krymu, kde trávívala
prázdniny u své babičky. Připomněla
rovněž osobnost básníka Maxmiliana Vološina, jehož krymský dům býval v pohnutých 20. letech útočištěm
umělců bez rozdílu národnosti a politické příslušnosti. Jeho charakter
se stal pro Ulickou inspirací ke knize
Médea a její děti. Jako skutečný znalec Černého moře se projevil ukrajinský spisovatel Anton Sančenko, který
je profesí námořníkem a jak přiznal,
má ve všech černomořských zemích
své oblíbené přístavy a v nich své domovské hospůdky. Upozornil na zajímavý fakt, že byť je 20 % námořníků
na celém světě ukrajinského původu,
vysloveně námořnická tématika nemá
v ukrajinské literatuře zásadní prostor, byť je zastoupena řadou autorů.
Beseda se ale nevyhnula ani radostem
života, jako rumunské siestě u dobrého vína nebo turecké rakiji s chutí
anýzu. Ale hlavním tématem přesto
zůstala literatura a Černé moře jako
fenomén, což dokumentovala Ljudmila Ulická citací M. J. Lermontova
„Co hledá v tom moři? – Hledá bouři,
hledá klid.“
IK
Ruská bestseleristka
Ljudmila Ulická na Světě knihy
„Dnes je o té knize napsáno daleko víc, než je napsáno v ní,“ prohlásila ruská spisovatelka Ljudmila Ulická
o svém, cenami ověnčeném a současně hojně kritizovaném a napadaném
románu Daniel Stein, překladatel. Kniha byla přeložena do šestnácti jazyků
a její českou podobu, stejně tak jako
autorku samotnou, představil v pátek
v poledne návštěvníkům světa knihy
spisovatel Jáchym Topol. Velmi sugestivním způsobem vyprávěla Ljudmila
Ulická o momentech a zážitcích, které
se pro ní staly bezprostřední inspirací
k napsání knihy. Hovořila o náhodném
setkání a mužem, jehož životní příběh
je velmi blízký příběhu jejího literárního hrdiny. Na konkrétních příkladech
uvedla zážitky lidí, u nichž přesně nasměrované koleje jejich náboženství,
ať už židovství či křesťanství, vzbudily
pochybnosti svou, místy až absurdní
neústupností. „Nakonec se ukázalo,
jsem zasáhla cíl, který jsem ani sama
neviděla,“ přiznala, „ukázalo se, že
je spousta lidí, kteří nosí tyhle otázky
v sobě, ale nemají potřebu se na ně
zeptat.“
IK
Manga po česku
Velké oči, špičatá brada, až příliš štíhlá postava a drobná ústa a nos, tak
vypadají postavy komiksů manga – japonského fenoménu, který poma­
lu míří i do Evropy.
„Manga je japonský celospolečenský
fenomén a její autoři jsou národní celebrity. Čtou ji všichni bez rozdílu věku,
pohlaví a povolání. Týdně tam jeden
z nejoblíbenějších komiksových sešitů
vychází v nákladu tří milionů kusů, což
je pro nás nepředstavitelné množství.
Jen v roce 2009 měli v Japonsku vydavatelé mangy obrat 5,5 miliardy amerických dolarů,“ vypočítávají představitelé českého nakladatelství Crew, které
se specializuje na produkci komiksů
a v poslední době se snaží na český trh
uvést právě japonskou mangu. Získat
ji pro český trh však nijak jednoduché.
Už jen jednání s autory je během na
dlouhou trať. „Jsou to celebrity, k nimž
je velmi těžké se dostat. Musela nám
dokonce pomoci česká ambasáda v Japonsku. Pak nastávají jednání o tom,
jak můžeme do komiksu v rámci jeho
českého zpracování zasahovat a to
také není jednoduché.“ Manga má totiž svá specifika a jejich „poevropštění“
je mnohdy pořádný oříšek. „Manga
je tvořena odzadu kupředu a zprava
doleva. Zatímco v Americe se snaží to
otočit a dostávají se tak do kuriózních
situací, kdy v obrázku drží najednou
všichni bojovníci meče v levých rukou,
my jsme ponechali japonský způsob.
To je ovšem zase občas složité vysvětlit
prodejcům, kteří knihy vystavují zadní
stranou, protože netuší, že celá kniha
je obráceně,“ říkají zástupci nakladatelství Crew. Jednoduché není ani převedení japonského textu do českého,
nejen z hlediska samotného překladu
z japonštiny, ale především z hlediska
výtvarného ztvárnění. „Třeba výkřiky,
které jsou součástí obrázku, musíme
celé počeštit a to zabere dost času,“
říká David Horák. I přes náročnost celého převedení mangy do češtiny, vidí
nakladatelství Crew v manga komiksu
velkou budoucnost a plánuje rozšíření
své produkce o další oblíbené japonské série.
JaM
Arcibiskup pražský, metropolita a primas český
Mons. Dominik Duka O. P.
představil na veletrhu
knihu glos, která vznikla
na základě pořadu vysílaného Českým rozhlasem 1 – Radiožurnálem
v roce 2011. Kniha, která
vyšla u příležitosti jeho
jmenování kardinálem,
zaznamenala u čtenářů
velký ohlas, což dokazoval i zájem návštěvníků
veletrhu. Na podpis pražského arcibiskupa se vytvořila velká fronta a on
s trpělivostí sobě vlastní
nikoho neodmítl.
Když komiksy vyprávějí
Všichni se jistě shodneme na tom, že mladé generaci je třeba stále před­
kládal chyby generací minulých, aby se jich v budoucnu vyvarovali. Jak
jim ale potřebná svědectví předat, aby je opravdu zaujala? Komiks je
ideálním řešením.
Komiks je pro mladé lidi velmi stravitelné médium. Dokazuje to mimo
jiné úspěch knihy Ještě jsme ve válce,
které se prodalo více než tři a půl tisíce
výtisků, což je na tento druh literatury
velmi vysoké číslo. Autoři v něm zvolili
neobvyklý základ scénáře, a sice vyprávění žijících pamětníků. Prostřednictvím jejich zážitků mapují dobu
druhé světové války i hrůzy páchané
komunistickým režimem. Jde svým
způsobem o investigativní žurnalistiku. „Mluvili jsme s válečnými veterány,
s lidmi, kteří přežili holocaust i s těmi,
kteří byli vězněni v poválečných letech. Setkali jsme se ale s těmi, kdo
stáli na druhé straně barikády, tedy
s konfidenty nebo příslušníky StB,“
říká jeden ze scenáristů komiksu Mikuláš Kroupa. „Je tam například velmi
podrobně vyprávěn příběh generála
Tomáše Sedláčka, kterého komunisté věznili, bili a mimo jiné se vracíme
k nelidskému mučení, kdy mu dozorci
nedovolili devět dní a nocí spát. Z takovýchto konkrétních zážitků jsme se
snažili vytvořit plastický obraz dané
doby.“ Stejný základ, tedy skutečný
příběh vyprávěný samotným aktérem,
zvolila za základ komiksové trilogie
O příbjehi Markéta Hajská. „Šlo nám
o zachycení skutečných životních osudů. V komiksu Albína například vyprávíme zážitky romské ženy z dobře situované rodiny, která se vdala za muže,
jenž žil v chatrči, měla s ním sedm
dětí, bil ji, ale ona se mu nedokázala
vzepřít. Život se jí změnil s povodněmi
v roce 1998, kdy do její vesnice přijeli humanitární pracovníci a ona se do
jednoho z nich zamilovala,“ přibližuje
Hajská děj jednoho příběhu z trilogie.
Vzhledem k reakcím žáků deváté třídy, kteří byli přednášce přítomni, se dá
usuzovat, že se autoři trefili do černého a komiksová forma sdělování minulosti současné generaci je správná
a efektivní.
JaM
Kampaň Rosteme s knihou
a soutěže pro děti
Společnost Svět knihy, s. r. o., zahájila v roce 2005 kampaň na podporu četby knih v ČR s názvem Rosteme s knihou.
Kampaň je především zaměřená na získávání kladného vztahu k literatuře a knihám, snaží se novým a zajímavým
způsobem oslovovat zejména předškolní a školní mládež, rozvíjet a prohlubovat jejich literární vzdělání.
V rámci projektu Rosteme s knihou
se letos uskutečnily pro žáky základních škol a středoškolskou mládež dvě
soutěže, jejichž výsledky byly v pátek
vyhlášeny na veletrhu.
Literárně výtvarná soutěž Komiks
nás baví! zachvátila doslova celou republiku, organizátorům se sešlo celkem 1 735 prací, které potvrdily, že
téma komiksu děti opravdu zajímá.
Předávání cen moderoval Lukáš Hejlík,
zároveň se k soutěžním příspěvkům
vyjádřili také autoři komiksu Alois Nebel Jaromír 99 a Jára Rudiš.
V kategorii žáků 1. stupně zvítězila dvojice Tomáš Bohuslav a Ondra
Najvárek z Liberce, kategorii 2. stupně základních škol ovládli sourozenci
Šindlerovi z Plzně a mezi středoškoláky, resp. středoškolačkami byly nejlepší Alžběta Moravcová a Michaela
Voženílková z Čáslavi.
K novějším projektům v rámci kampaně patří soutěž ve znalosti obsahu
knih Souboj čtenářů. Je určena dětem
6. tříd základních škol a odpovídajícího
ročníku víceletých gymnázií a její pilotní
verze byla úspěšně realizována na veletrhu v roce 2010. Úspěšný start soutěže
předznamenal její neméně úspěšné pokračování v dalších letech, letos se on-line předkola Souboje účastnilo již 33 tříd
z celé republiky, kdy na kvízové otázky,
které prověřují detailní znalosti soutěžících z obsahu přečtených knih, co nejpřesněji odpovídá celý třídní kolektiv.
Do finálového kola soutěže přijely
bojovat školy z Vratimova, Kralup nad
Vltavou a Prahy. Prvenství se značným
předstihem získala třída VI. A z Gymnázia Špitálská z Prahy 9.
JaCh
Jak se žije a tvoří držitelům Ceny EU za literaturu
V pátek dopoledne se sešli na besedě tři držitelé Ceny Evropské unie za literaturu, tedy bulharský spisovatel
Kalin Terzijsky, rumunský literát Răzvan Rădulescu a Čech Tomáš Zmeškal. Základním tématem diskuze byly
zkušenosti všech tří autorů s tím, jak se změnila situace pro jejich literární práci po obdržení zmíněné ceny,
jaké přinesla nové možnosti a nové zkušenosti.
„Získat tuto cenu je výjimečně luxusní událost pro spisovatele,“ uvedl
Kalin Terzijsky „ale všechno luxusní mé
velmi krátké trvání, potom nastupuje
zodpovědnost. A největší zodpovědnost je v tom, abyste se chránili před
marností a sebestředností. Spisovatel
musí pokračovat v psaní bez ohledu
na jeho úspěch. Úspěch vystavuje spisovatele snazší manipulaci. Je připraven na kompromisy, které je ochoten
udělat, aby si svůj úspěch udržel. Je
smutné takového umělce vidět, umělec by měl být odvážný a silný.“
Răzvan
Rădulescu
pokračoval:
„Když se mě ptáte, co pro mě ta cena
přinesla, musím říci, že toho nebylo
moc. Bylo to samozřejmě velice příjemné. Bublina zájmu vydržela několik měsíců, ale potom se nic zas tak
užitečného a přínosného nestalo.“
Tomáš Zavřel navázal: „Já se domnívám, že je to cena trošku zvláštní.
Jak mi bylo vysvětleno, není to cena
až tak pro publikum ale spíš pro vydavatele. Když jsem cenu dostal, byl
jsem ve Frankfurtu a pak na londýnském knižním veletrhu, objevil se velký zájem vydavatelů, měl jsem z toho
užitek a požitek, ale samozřejmě pro
samotné čtenáře to není až tak podstatné. Mně cena pomohla získat další
smlouvy, další kontakty v zahraničí,
dostal jsem i cenu amerických vydavatelů.“ Dál se debata věnovala možnostem většího mezinárodního zviditelnění autorů, možnostem mnohdy
velmi komplikovaným a zdlouhavým.
Navazování kontaktů a vztahů mezi
domácími a zahraničními vydavateli,
překladateli a literárními agenty. Své
zkušenosti v tomto ohledu rozebrali
zejména Tomáš Zmeškal a Răzvan Rădulescu, přičemž Kalin Terzijski shrnul
lapidárně stav na současné bulharské
literární scéně slovy: „To já jsem osamělý voják v poli, skutečně velmi osamělý voják v poli.“
IK
Dějiny v komiksu
Ojedinělou a na cenu Magnesia Litera nominovanou knihu Historie Evropy, přišli na veletrh představit její
autorka Renáta Fučíková a nakladatel Martin Vopěnka.
„Prvotní nápad na tuto knihu vznikl před čtyřmi lety, kdy byl můj syn
v páté třídě a učil se dějepis. Tehdy
jsem zjistila, že učebnice dětem nenabízí širší pohled na historii Evropy,“ vzpomínala Renáta Fučíková.
„To, že to je komiksově pojaté, není
podbízení se dětem, pro něž je to samozřejmě přijatelná forma sdělování
informací, ale je to moje vlastní posedlost. Jako dítě jsem hltala jakékoli
komiksy, pracovala jsem pro časopis
Čtyřlístek, kde jsem se už tenkrát snažila zprostředkovat dětem složitější
příběhy. A to mi už zůstalo,“ dodala.
Dějiny jsou v knize pojaty od pravěku
až do „včerejška“, končí tedy rokem
2011, což znamenalo velký nápor na
historickou přesnost událostí, kterých
je v knize zachycen bezpočet. Velký
důraz, podle nakladatele Martina Vopěnky až pedantický, kladla autorka
také na český jazyk. „Nechtěla jsem
tam žádná cizí slova, což bylo někdy
opravdu složité. Přála jsem si, aby si
knihu mohly číst samy děti a nemusely se ptát dospělých co to či ono slovo znamená.“ Ve zpracování zaujme
také využití barev. „Jejich prostřednictvím jsem chtěla dětem vnuknout
určitý dojem, protože z historických
fotografií mívají pocit, že minulost
byla černobílá. Já jsem například osvícenství dala modrou barvu a podobně jsem se snažila přiřadit pocitovou
barvu každé kapitole. Nakladatel
Martin Vopěnka prozradil, že práce
na projektu trvaly dlouhé tři roky, což
je finančně velmi náročné a zároveň
je to také velký risk. „Je to tak dlouhá doba, že se bojíte, aby nezasáhla
nějaká vyšší moc a celý projekt nezhatila. Zjistili jsme, že Renátě nemůžeme
pojistit ruku, kdyby se jí s ní něco stalo a nemohla dále na knize pracovat,
a tak se celé tři roky musela ke své ruce
chovat s velkou obezřetností. Do projektu bylo investováno tolik peněz, že
by byla katastrofa, pokud bychom ho
nedotáhli do konce. Vše se ale podařilo, kniha je na světě a ohlas je obrovský. Knihovny, školy, rodiče i samy děti
jsou nadšené. Co víc si autor i nakladatel může přát.
JaM
Detektivkou proti rasismu
Afroameričanka Barbara Neely svou knihou Blanche na útěku dokázala, že detektivka ne­
musí být jen napínavá, ale může svým čtenářům předat i sociální poselství.
Detektivka Blanche na útěku není jen tak
obyčejnou knihou. Pod rouškou detektivní zápletky se skrývá mnohem více. Hlavní hrdinka Blanche
je totiž Afroameričanka, je chytrá a bystrá a už
jen to podle autorky boří zažitá klišé. „Na pozadí příběhu, v němž pátráte kdo je vrah, bezděčně
vnímáte sociální podtext. Chtěla jsem, aby si čtenáři díky Blanche a jejímu postavení ve společnosti uvědomili, jaké to je být pro bílé ‚neviditelná‘,
vysvětluje svůj záměr Neely. Kniha tedy vypovídá mnohé o rasové situaci a genderu v Americe.
„Popsala jsem i své vlastní zkušenosti s tím, jak se
bílí chovají k lidem tmavé pleti. Šla jsem do květinářství, kam po mně přišly dvě starší bělošky. V tu
chvíli mi prodavačka oznámila, že musí nejdříve
obsloužit je, že jistě chápu, jak to chodí. Ale já to
nechápu,“ dodává Neely. Na postavě handicapovaného chlapce pak ukázala, že i běloši sami mezi
sebou dokáží vyčlenit určité jedince ze společnosti. Chlapec v podstatě zažívá podobné pocity jako
Blanche. O překlad do češtiny se postarali studenti
překladatelství a tlumočnictví FF UK.
JaM
Inz-NF-Veletrzni-listy.indd 1
13.3.12 10:53:01
Copyright and How to Deal with It
On Friday, publishers had gathered in the Literary Café to listen to Paul Whitton’s experiences with copyright.
As a representative of the British
publishing house Lion Hudson, Paul
Whitton knows a great deal about
translating books into foreign languages and the related copyright
transactions. “We should be already
thinking about whether or not we will
want to sell the book abroad during
the book’s preparatory phases, and
the contract with the author should
reflect this fact. It is also important to
deal not just with the author of the
text, but also with the illustrations,”
Paul Whitton advises. “You should
also pay attention to the introduction, quotations and other parts of the
books governed by copyright. If you
then resell the rights, you could run
the risk of a similar situation as we had
encountered, when we forgot to have
an author’s contract for the introduction and the writer would not let the
book be published abroad without
it. We had to deal with the predicament rather quickly and we learned
a valuable lesson for the future in the
process,” Paul added. His lecture also
included a section on copyright for
digitally processed books. “This poses
a problem in many cases, as technological developments are very fast and
the digitalisation of books published
in the past could obviously not be
planned, which is why it was not dealt
with in the contract. New negotiations
must therefore be entered with au-
thors and this is not always easy. In the
case of new titles, electronic version
should be counted with in advance,”
Paul Whitton said and to prove his
point about the digitalisation boom
he added that there are currently five
trillion mobile phones in the world and
many of them serve for downloading
books. Mobile phone makers have also
announced their intention to design a
device that would serve not only as
a mobile phone, but that would also
sport a large-enough display for the
reading of texts, thereby substituting
e-reading devices. Taking into account
the potential digitalisation of a book
when entering a copyright agreement
is therefore strongly advised.
JaM
Ruth Bondy Awarded
Václav Klaus at the Book Fair
The famed Israeli writer and translator with Czech roots, Ruth
Bondy, became the second laureate of the Jiří Theiner Prize.
On Friday afternoon, the Czech Republic’s president Václav Klaus paid a visit
to the book fair. He took a tour of the Book World, briefly speaking with
some of the publishers at their stands, and then signed his book Integration
of Europe without Illusions at the Euromedia stand.
The ceremony began with a short reminiscence of Jiří Theiner, who
represented the Index Cenzorship literary magazine, which published
overviews of censored literature from all around the world. Jiří Theiner
fought for the freedom of expression and was a renowned translator.
The prize bearing his name is awarded to a living person or institution,
whose work has made significant contribution to the dissemination and
promotion of Czech literature abroad. This year’s choice of the jury is
Ruth Bondy, writer and translator who had survived the concentration
camps and settled in Israel after the war. Her translations into Hebrew
include, among other, works by Hrabal and Kundera. “I am not attracted
to easy translating. Hrabal was like a crossword, and on top of that there
is no Czech-Hebrew dictionary, but this would not stop me,” she recalls
her translating work. She has translated forty Czech books into Hebrew,
which did not fail to make an impression on the jury. “Through her work,
she introduces our culture abroad and deserves our gratitude for that,”
the jury chairwoman Lenka Jungmannová said. Ruth Bondy also received
one thousand pounds from the prize’s donator Pavel Theiner.
JaM
Writers Beneath
the Black Sea Sun
The late Friday afternoon debate of writers from the Black Sea region
developed into a pleasant and friendly sit together. For almost two
hours the Growing with the Book theatre played host to Lyudmila Ul­
ickaya from Russia, Ayfer Tunç from Turkey, Anton Sanchenko from the
Ukraine, Kalin Terzijsky from Bulgaria and Florin Bican from Romania,
who also adopted the role of an informal moderator of the event.
Memory Is a Basic Human Need
Writer and reporter Hanna Krall is
a living legend of Polish journalism.
She has taught and guided the contemporary generation of reporters in
the Gazeta Wyborcza daily and her
books have been translated into more
than eighteen languages. In the interview she proves just as economical as
she is in her books. Her answers are
terse, she does not squander in her
speech – each of her words stands in
its proper place.
The main issue around which her
texts revolve is the destiny of the
Jews, or more generally the search for
identity, memories and their reconstruction. She was born to a Jewish
family, during the war she was hiding
on the “Arian” side, lost all her loved
ones and was herself saved by chance
from a transport to the ghetto. One
of her best-known books is Shielding
the Flame from 1977, an interview
with Marek Edelman, leader of the
Warsaw ghetto uprising. Czech translations of her books (by Pavla Foglová)
were published by Misgurnus publishers: Tanec na cizí veselce, To ty jsi
Daniel and Důkazy pro…
Together with Ryszard Ka­puś­ciń­
ski you are considered a founder
of the “Polish school of report­
age”. In recent years a new gen­
eration has emerged – Wojciech
Tochman, Mariusz Szczygieł or Wo­
jciech Górecki and others – many
of whom were your students. How
do you remember them?
Wojtek Tochman, Mariusz Szczygieł
and Wojtek Górecki were around
twenty years old when we worked
together in Gazeta Wyborcza. It was
a great school for them: a lot was going on in Poland at the time. Their
texts were no attempts at homework
– it was a litmus test. The newspaper
was waiting for them. Nobody would
give them anything for free, they had
to learn on the go.
Ryszard Kapuściński once said:
“The paradox of my profession
rests in the fact, that literature
is born on the road, but that very
road prevents one from writ­
ing.” Today you no longer write
current-affairs pieces, and in­
stead you focus on the writing of
books – in the peace of home. Do
reporters really have to be on the
road?
Even though I write in my own
house, it doesn’t mean that I don’t
travel. When I was writing my last
book, I would check some of its details
in Szczecin, Ryki or Częstochowa. I like
travelling, it is the best phase of my
work.
Is there any ideal motif or hero,
which keeps coming back to you,
which you would like to write
about, but have no time to do that
or don’t know how?
I never know how to describe everything. I always imagine a better, cleverer, nicer written text. When I read
what I have written I say to myself:
I missed it again. And when I read it
again after several years, I think: Well,
it’s not so bad after all.
The most recent Czech transla­
tion of your work is the short-story
collection entitled Důkazy pro…,
which includes a story called Dy­
buk, incorporating the mystical
motif of the soul of a dead person
inhabiting the body of a living
one. Can reporters have their dy­
buk in the form of a certain topic?
Not a topic, but perhaps the heroes
they write about. They don’t want to
let go of me, but I can’t keep them all
inside. We eventually have to part,
which is painful for both sides.
Hanna Krall will be presented at the
book fair on Saturday, May 19, 11 am.
Lucie Zakopalová
If only the Czech Language Didn’t Weep… (2011 Pince-Nez Anti Award)
If only the Czech language did
not weep, it would actually be quite
funny – at least judging from the
2011 anti-awards ceremony held
in the packed Large Theatre in the
Central Hall on Friday afternoon,
and the faulty translations published
in the course of the last five years.
Some examples of the „translating
delicatessen” read from the nominated books would make even Mr.
Kaplan proud. This year’s anti-prize
was awarded by the jury to a Norwegian crime novel with the Czech
title Slepá skvrna by Torkil Damhaug, translated by Miluše Juříčková
and Štěpán Lichorobiec, published
by Jota. It must be noted, how-
ever, that the publisher has already
withdrawn the book from the market and apologised to the readers.
The publisher’s representative, who
made a courageous appearance and
accepted the „award”, informed the
audience that a reviewed translation
of the book is due to be published
by the end of the year.
IK
The topics discussed were many
and varied, but the Black Sea as such
remained at the centre of everyone’s
attention. Ayfer Tunç offered an essential overview of the development
of the Turkish novel from the very first
one, published in 1901 under the title Forbidden Love, until the present.
She emphasised that after the Turkish Republic was established in 1923,
Turkish novelists were more inclined
towards national literature, while the
present period gives increasing space
to Turkey’s ethnic diversity. Lyudmila
Ulickaya confessed to her honest affinity to Crimea, where she used to
spend holidays with her grandmother.
She also mentioned the poet Maxmilian Voloshin, whose house in Crimea
served as a safe haven to authors regardless of their nationality or political orientation in the dramatic 1920s.
His character inspired Ulickaya in the
book Médea and her Children. The
Ukrainian writer Anton Sanchenko
proved a true expert on the topic of
the Black Sea – he is a sailor by profession and he admitted that in all the
Black Sea countries he has his favourite ports and in them his usual bars. He
mentioned an interesting fact, that although 20 % of sailors worldwide are
Ukrainian, explicitly seafaring topics
play little role in Ukrainian literature,
even though they do have numerous proponents. The debate did not
stop short of the joys of life, such as
the Romanian siesta with good wine
or the Turkish aniseed rakia. But the
main topic stayed the same: literature
and the Black Sea as a phenomenon,
which fact had been illustrated by
Lyudmila Ulickaya with a quote from
M. J. Lermontov “What does he seek
in that sea? – He seeks storms, he
seeks calm.”
IK
Russian Bestselling Author
Lyudmila Ulickaya Visits Book World
“Today much more is written about
the book than there is in the book itself,” the Russian writer Lyudmila Ulickaya said about her multiple­‑prize­
‑winning and also highly criticised
and attacked novel Daniel Stein, Interpreter. The book has been translated
into sixteen languages and its Czech
version, along with the author herself,
was introduced on Friday noon by the
writer Jáchym Topol. Lyudmila Ulickaya
spoke very vividly about the moments
and experiences that served as immediate inspiration to write the book. She
mentioned her chance encounter with
a man whose life story closely resembles that of her literary protagonist’s.
She gave examples of people whose
religion, be it Judaism or Christianity,
had laid such rigid tracks in their lives,
that their sometimes almost absurd
tenaciousness elicited doubts. “In the
end I could see that I had hit a target
which I didn’t even see before,” she
admitted. “It transpired that there are
many people who carry these questions inside them, but feel no need to
ask them.”
IK
When Comic Books Tell a Story The Growing with Books Campaign
and Children’s Competitions
We will probably all agree that the young generation should be con­
stantly confronted with the mistakes of its predecessors, so it can
avoid making them in the future. But how do we pass the message
on in such a way that the young people would find it interesting?
Comics are an ideal solution.
Comic books represent a very easily digestible medium. One proof of
that is the success enjoyed by the
book Ještě jsme ve válce (We’re Still
at War), which has sold over three
and a half thousand copies, a very
high number for this type of literature. The book’s authors had opted
for a fairly unusual fundament for
their scripts – that of real-life stories
rendered by living witnesses. Using
these experiences the authors map
the period of the Second World War
as well as the attrocities committed by the communist regime. In a
way they represents an offshoot of
investigative journalism. “We interviewed war veterans, survivors of
the holocaust, and those imprisoned
in the post-war years. But we also
met those from the other side of the
barricade, informers and members
of the State Secret Police,” one of
the scriptwriters, Mikuláš Kroupa,
tells us. “The book features, among
other, in great detail the story of
General Tomáš Sedláček, who was
imprisoned and beaten by the communists – including an instance of
inhumane torture, when the prison
guards would not let him sleep for
nine days and nights. We used such
individual experiences to create a
three-dimensional image of the period.” The same approach, i.e. a real-life story told by the protagonist
himself, was adopted by Markéta
Hajská, author of the comic-book
trilogy O pribjehi. “We wanted to
capture real-life destinies. For example, in the comics entitled Albína
we retell the life story of a Romany
woman from a well-off family, who
married a man from a shanty, had
seven children with him, he beat her,
but she could not stand up to him.
Her life had changed with the 1998
floods, when humanitarian workers
had come to her village and she fell
in love with one of them,” Hajská
offers an insight into one of the trilogy’s comics. Judging from the reactions of the 9th graders presenet at
the lecture, we feel entitled to say
that the authors have hit a bull’s
eye and that the comic-book form
of communicating our past to the
generation of today is the right and
effective method.
JaM
In 2005 Book World, Ltd. launched a promotional campaign for the reading of books in the Czech Republic,
entitled Growing with Books. The campaign focuses mainly on establishing a positive relationship to litera­
ture and books among young people – it aims to address especially pre-school-age and school-age children in
innovative and interesting ways, and to develop and deepen their literary education.
Two competitions were held this
year as part of the Growing with
Books campaign for primary and secondary school children, and their results were announced at the book fair
on Friday.
The competition We Like Comics!,
focusing on both literature and illustration, proved a nationwide hit, and
a total of 1,735 works was entered in
the competition, proving that children like comic books indeed. The
awards ceremony was moderated by
Lukáš Hejlík, and works entered in the
competition were commented upon
by authors of the Alois Nebel comic
book Jaromír 99 and Jára Rudiš.
In the junior primary school category, the winners were Tomáš Bohuslav
and Ondra Najvárek from Liberec,
and the senior primary school category was dominated by the Šindler
siblings from Plzeň. The best authors
from secondary schools were Alžběta
Moravcová and Michaela Voženílková
from Čáslav.
One of the more recent projects
that constitute the campaign is a test
of detailed book knowledge entitled
A Clash of the Readers. It is aimed at
6th form children and its pilot version
was tested at the 2010 Book World
book fair. The successful start of the
competition has been reflected in its
no-less successful sequels. This year’s
on-line preliminary round of the Clash
attracted 33 classes from all over the
Czech Republic, and the class teams
had to answer quiz questions testing
the contestants’ knowledge of selected books.
The final round saw a contest between schools from Vratimov, Kralupy
nad Vltavou and Prague. Team from
Gymnázium Špitálská – Prague 9,
achieved a convincing victory.
JaCH
Life and Work of the European Union Literature Prize Winners
On Friday morning a debate was held, bringing together three winners of the European Union Prize for Literature, namely the Bulgarian writer Kalin Terzijsky, Romanian author Răzvan
Rădulescu and Tomáš Zmeškal from the Czech Republic. The main topic of the discussion were the experiences of all three authors with how the context of their literary efforts had
changed after they received the prize, and what new opportunities and experiences had it brought along.
“Winning this prize is a unique luxury for a writer,” Kalin Terzijsky said,
“but no luxury lasts long, and soon
responsibility sets in. The greatest responsibility rests in the fact that you
have to guard yourself against vanity
and self-centeredness. A writer must
keep writing whether he is successful
or not. Success makes writers more
susceptible to manipulation. They
are prepared to accept compromises,
that would help them maintain their
success. It is sad to see such an artist
– artists should be courageous and
strong.”
Răzvan
Rădulescu
continued:
“If you ask me what the prize has
brought me, I must say: nothing
much. Not that it wasn’t very pleasant. The bubble of interest lasted for
several months, but after that nothing very useful or beneficial had taken place.”
Tomáš Zavřel added: “In my opinion
this prize is a little strange. It was explained to me that this prize is aimed
at publishers rather than readers.
When I received the prize, I visited the
book fairs in Frankfurt and London,
publishers were very much interested,
I drew benefit and enjoyment from
it, but for readers all this means little. The prize helped me get new contracts, contacts abroad, I even got the
American publishers’ award.” After
this the debate focused on the opportunities to draw greater international
attention to authors – opportunities
which often prove very complicated
and lengthy. Another topic was how
to establish contacts and relations between domestic and foreign publishers, translators and literary agents.
Tomáš Zmeškal and Răzvan Rădulescu
in particular had much to say, while
Kalin Terzijski offered a succinct summary of the literary scene in today’s
Bulgaria: “Well, I am a lonely soldier
in the field, a very lonely soldier indeed.”
IK
A Crime Story Against Racism
In her book Blanche on the Lam, Afro-American author Barbara Neely proves that besides
suspense, crime stories can also deliver a social message to their readers.
Blanche on the Lam is an unusual book.
Under the veil of a detective plot, much more
remains hidden. The book’s protagonist Blanche
is Afro-American, she is clever, intelligent and
even that is enough, according to the author,
to break some well-established clichés. “On the
backdrop of a story where you look for a murderer you are, inadvertently, also aware of its
social subtext. My aim was to make the readers
realise, using the character of Blanche and her
social position, what it is like to be ‘invisible’ for
the white people”, Neely explains her objectives.
As such, the book has a lot to say about the racial situation and gender in America. “I also de-
scribe my own experiences with how the white
people treat people with dark skin. I went to
a flower shop and after me two elderly white
women had entered. The shop assistant told me
that she must first serve them and that I surely
understand how things work. But I don’t understand,” Neely adds. On the character of a handicapped boy she shows that the white society can
segregate even some white members of society.
The boy goes through feelings very much akin to
those of Blanche. The book was translated into
Czech by students of translating and interpreting at the Prague Charles University.
JaM
448 stran
brožovaná
449 Kč
224 stran
brožovaná
369 Kč
1 080 stran
vázaná se stužkou
859 Kč
512 stran
vázaná se stužkou
559 Kč
232 stran
brožovaná
289 Kč
221 stran
vázaná
319 Kč
Manga Czech Style
Big eyes, pointed chins, extremely thin bodies and tiny mouths and noses – such are the
characters of the manga comic books, a Japanese phenomenon that is slowly establishing
itself in Europe.
“Manga is a Japanese social phenomenon and
its authors are the nation’s celebrities. Everybody reads them irrespective of age, gender and
profession. Every week one of the most popular
Japanese comics volume is sold in three million
copies, a number we find hard to even imagine. In 2009 alone the Japanese manga publishers reached a turnover of 5,5 billion American
dollars,” we are told by representatives of the
Czech publishing house Crew, specialised in
comic-book production and currently trying to
introduce the Japanese manga to the Czech
market. But winning it over for the Czech market is a difficult task and the negotiations with
the authors themselves are very time-consuming. “They are celebrities and as such they are
not easy to access. We even had to request the
assistance of the Czech embassy in Japan. The
negotiations on the extent to which we are allowed to adapt the Czech version of the comics
are also fairly tough.” Manga does have its specific features and making it more “European” is
not without risks. “Manga is made from back to
front and from right to left. In the United States
they try to turn this around, which results in curious situations, such as all the fighters holding
swords in their left hands. We have retained the
Japanese approach. But this is sometimes difficult to explain to the booksellers, who display
the back covers, not aware that the entire book
is the other way around,” Crew representatives
say. Adapting the Japanese text into Czech is
also not easy, not just in terms of the translation
from Japanese itself, but also for artistic reasons.
“For example the shouts that form a part of the
pictures must all be adapted into Czech and this
takes a lot of time,” David Horák tells us. In spite
of all such obstacles, Crew see bright future in
the manga and plan to include some other popular Japanese series in their production.
JaM
př
280 stran
brožovaná
Vydal: Svět knihy, s. r. o. v Nakladatelství Jalna | redakce: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana Marxtová, Radek Šofr | technická redakce: Jiří
Sládeček | překlad: Lukáš Houdek | grafický návrh a sazba: Jiří Sládeček ml. | Foto: Jiří Sládeček, Martin Šust | tisk: MHTisk, s.r.o. | uzávěrka
18. 5. 2012. • Published by Book World, Ltd. in Jalna publishers | Editorial staff: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana Marxtová, Radek Šofr |
Technical editing: Jiří Sládeček | Translation: Lukáš Houdek | Graphic design a typesetting: Jiří Sládeček ml. | Photo: Jiří Sládeček, Martin
Šust, Jakub Sládeček | Print: MHTisk, s. r.o. | Deadline 18. 5. 2012 | Neprodejné – Not for sale
e
jem
avu
ipr
349 Kč
136 stran
brožovaná
239 Kč
[email protected] | [email protected] | telefon: 585 757 411
cca 144 stran
brožovaná
cca 250 Kč