knott servus

NÁVRAT KE STŘEDNÍMU LESU V LESÍCH MĚSTA
INGOLSTADT
ROBERT KNOTT1, MICHAL SERVUS2, JAN KADAVÝ3, MICHAL KNEIFL3
1
Ústav zakládání a pěstování lesa, Lesnická a dřevařská fakulta, MZLU Brno Zemědělská 3, 613
00 Brno, Česká republika, 2CHKO Litovelské Pomoraví, Husova 5, 784 01 Litovel, Česká
republika, 3Ústav hospodářské úpravy lesa, Lesnická a dřevařská fakulta, MZLU Brno
Zemědělská 3, 613 00 Brno, Česká republika
ABSTRAKT
Předkládaný příspěvek shrnuje zkušenosti s lesnickým hospodařením v lesích města Ingolstadt
(SRN, Bavorsko) nedaleko obce Gerolfing v duchu zásad středního lesa. Hlavním cílem
hospodaření v Gerolfingské doubravě v současné době není primárně ekonomický zisk, jak by se
dalo očekávat, ale především zájmy ochrany přírody. Hlavním důvodem změny hospodaření
směrem ke střednímu lesu je předpokládaný návrat bohaté biodiverzity spojený s tímto tvarem
lesa. Z hospodářského hlediska je primární produkce palivového dříví, dalším cílem jsou cenné
sortimenty, které jsou však v současné době okrajovou záležitostí. Díky omezení z důvodu
ochrany přírody není možné využít plně maximální hodnotovou produkci obhospodařovaných
porostů.
ÚVOD
V červenci roku 2008 navštívila část řešitelského týmu projektu „Nízký a střední les plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“ lesní komplex
v sousedním Německu nedaleko bavorského Ingolstadtu u obce Gerolfing. Podnětem byl článek
lesního hospodáře pana Huberta Krenzlera „Ingolstadt sází na střední les (Ingolstadt setzt auf
Mittelwald)“. Z tohoto článku vyplynulo, že část majetku města Ingolstadt je obhospodařována
jako střední les. Volný překlad tohoto článku byl publikován na webových stránkách projektu
(www.nizkyles.cz). Zde je souhrn osobních poznatků, které jsme si odnesli z návštěvy této
zajímavé lokality.
ZÁKLADNÍ INFORMACE O LESNÍM MAJETKU, HISTORIE
Lesní majetek města Ingolstadt se skládá ze dvou částí. První část majetku se nachází v nivě u
řeky Dunaje (Gerolfingská doubrava) a druhá pak na zvedající se pahorkatině. Nejnižší
nadmořská výška majetku je u Dunaje a dosahuje hodnoty okolo 350 m n.m., nejvyšší místa
okolo 500 m n.m. Roční úhrn srážek se zde pohybuje v rozmezí 670 až 680 mm.
V luhu převažují typické dřeviny lužního lesa (dub, jasan, javor), v pahorkatinné části dosud
převládá smrkové hospodářství, přičemž zde probíhá přeměna druhové skladby směrem
k přirozenější, tj. s vyšším podílem listnatých dřevin jako dubu, buku a dalších. Celková rozloha
majetku činí 750 ha.
Z pohledu hospodaření přes tvar středního lesa je zde zajímavou částí právě Gerolfingská
doubrava. Jedná se o komplex lužního lesa o rozloze přibližně 100 ha. V minulosti i nedávné
procházela doubrava zásadními změnami ve způsobech hospodaření. Původní střední les byl
v posledních asi čtyřiceti letech obhospodařován spíše nesystematicky. Lokálně probíhaly cílené
převody na les vysoký, na částech se hospodařilo systémem výběru zralých výstavků a na
částech lesnicky zanedbaných s převahou lískových porostů se téměř nehospodařilo. Po
majetkových změnách, kdy připojením obce Gerolfing k městu v důsledku územních reforem les
přešel do rukou města Ingolstadt, se lesní hospodář rozhodl napravit minulý stav a vrátit
Gerolfingské doubravě charakter dobře obhospodařovaného majetku s převažujícím tvarem lesa
středního.
CÍL HOSPODAŘENÍ
S ohledem na význam komplexu lužního lesa u bohatého bavorského města, Ingolstadt je
známý například výrobou automobilů Audi či jako křižovatka mezinárodního ropovodu, se
vlastník rozhodl zohlednit kromě kriterií primárně hospodářských i neekonomická. Celý les má
charakter příměstského rekreačního lesa se sítí turisticky využívaných cest. Rovněž se jedná o
lokalitu využívanou jako vodní zdroj k čerpání podzemních vod. Bezprostřední kontakt
s Dunajem a charakter lužních lesů činí lokalitu velmi zajímavou i z pohledu ochrany přírody.
Cílem hospodaření v Gerolfingské doubravě v současné době tak není primárně ekonomický
zisk, jak by se dalo očekávat u nestátního vlastníka, ale rovněž zájmy ochrany přírody. Důvodem
návratu hospodaření směrem ke střednímu lesu je tedy i předpokládané zvýšení biodiverzity
spojené s tímto tvarem lesa.
Z hospodářského hlediska je v současnosti primární produkce palivového dříví (95% celkové
produkce), dalším cílem je pěstování cenných sortimentů. Vzhledem k předchozímu hospodaření
je však jejich produkce (těžba) předpokládána v budoucnosti. Podíl cenných sortimentů činí nyní
pouze 5 %.
Jistá ztrátovost hospodaření na sto hektarové lužní části majetku v současné době je
kompenzována výnosy z jiné části majetku, která se nachází ve vyšších polohách (smrkové
hospodářství) – cca 650 ha. Současný stav lesa dovoluje také zahájit převod na les vysoký a v
případě změny hospodářské politiky města jej zhruba do 30 let realizovat především díky husté
spodní etáži generativního původu. S ohledem na výše uvedené se však lesní hospodář rozhodl
zachovat či spíše obnovit tradiční způsob hospodaření. Hospodaření na luhu vylepšují dotační
tituly poskytované ochranou přírody a směřované právě k udržení lesa středního, podpoře
ponechávání výstavků apod..
Lesní hospodář předpokládá, že ekonomické výsledky zaběhlého středního lesa budou
diametrálně odlišné oproti stadiu probíhajícího znovuzavádění, především díky víceméně plynulé
produkci cenných sortimentů.
V současné době na svém lesním majetku město Ingolstadt hospodaří tak, aby hospodářský
výsledek měl celkově vyrovnanou (nulovou) bilanci.
POZNATKY Z POKUSŮ S RŮZNÝMI ZPŮSOBY OBNOVY PŘI NÁVRATU KE STŘEDNÍMU LESU
S ohledem na neutěšený stav v němž se lesy Gerolfingské doubravy nacházely před připojením
k Ingolstadtu se lesní správa rozhodla zahájit kroky k nápravě.
Postupně byly založeny „pokusné“ plochy s různým zaměřením pěstebně-těžebního zásahu.
Základními srovnávacími parametry byla intenzita zásahu, výchozí dřevinná skladba, varianty
s oplocením či bez něj, různé velikosti ploch se zásahem a různá rychlost obnovního postupu.
Jedním z hlavních problémů je přirozená obnova dubu, přičemž důvodem jsou mnohem
intenzivněji se zmlazující a odrůstající ostatní dřeviny. Při znovuzavádění středního lesa a snaze
zachovat dub v dřevinné skladbě je třeba aktivně jej podporovat V případě generativního
zmlazení se prosazují především jasan, javor a lípa, z vegetativního zmlazení pak činí problémy
líska, případně ostatní listnaté dřeviny. Generativně přirozeně zmlazená spodní etáž jasanu,
javoru a ostatních dřevin je natolik hustá, že místy je problém porostem vůbec projít. Líska tvoří
v některých částech dominantní dřevinu spodní etáže. Dokud v minulosti měli občané obce
Gerolfing přiděleno právo těžby, těžili spodní etáž kompletně. Díky zániku tohoto práva a změně
hospodaření došlo k předržení této etáže. Na živných stanovištích je nezanedbatelný také
problém s liánovitě rostoucím plaménkem, který dokáže ostatní dřeviny nejen utlačovat, ale i
zcela zahubit.
Na jedné z prvních pokusných ploch, která zde byla založena provedením obnovní těžby (před
13 lety) při návratu ke střednímu lesu, byla polovina oplocena a polovina nikoliv. Plocha byla
vybrána v lokalitě kde se přirozené zmlazení nevyskytovalo, nebo jen v minimální míře. Na
oplocené části vyrazila líska z pařezů tak rychle, že potlačila vše ostatní, a proto v současnosti
chybí generativní dorost do horní etáže (budoucí výstavky, dorostky). Pouze se vyskytují jedinci
topolů a jiných měkkých dřevin – často i z kořenových výmladků. Půda je zcela holá a bez
bylinného patra. Tento fakt je způsoben nedostatkem světla díky zástinu husté, nově vzniklé
spodní etáže dřevin. Na druhé části plochy nebylo provedeno oplocení. Jako důsledek
intenzivního okusu zvěří zde nebylo doposud dosaženo horizontálního zápoje. Zapojení a
odrůstání obnoveného porostu trvá déle. Pozitivem však je, že se na plochu dostanou i jiné
dřeviny. Rozdíl v druhové i prostorové struktuře oplocené a neoplocené části pokusné plochy je
velmi výrazný. Na neoplocené části se paradoxně projevil částečně kladný vliv okusu srnčí zvěří.
Na několika místech byla vyzkoušena umělá obnova dubu. Ten však musí být důsledně
podporován v silném konkurenčním tlaku ostatních dřevin. To platí i v případě výsadby
odrostků.
Na některých plochách byl vyzkoušen alternativní postup obnovy s opět paradoxním využitím
přemnožené srnčí zvěře. Po těžbě byla plocha ponechána nějakou dobu neoplocená s cílem
využít okusu zvěře k eliminací agresivní lísky. Následně po roce došlo k oplocení a výsadbě
standardních, 50 cm vysokých sazenic dubu letního. Plocha zůstane oplocena 2 - 3 roky. Nutná
bude následná individuální ochrana dubu.
VLIV ZVĚŘE
Jak bylo již naznačeno výše, zvěř a její vysoké stavy jsou problémem i v představované
lokalitě. Paradoxně je však využívána (zatím alespoň ve stadiu pokusných ploch) k udržení
pestřejší druhové skladby v přirozené obnově a k potlačení velmi vitální lísky. Pozitivních
výsledků bylo dosaženo při již popsaném způsobu, kdy se nechá rok zvěř skousávat vegetativně
zmlazenou lísku před oplocením plochy před umělou obnovou.
Početní stavy srnčí a černé zvěře jsou velmi vysoké a v poslední době dochází ještě k jejich
zvyšování. Podle slov lesního hospodáře má nájemce zdejší honitby problém především se
škodami černou zvěří na sousedních polích, proto je srnčí zvěři při lovu věnována menší
pozornost. Přitěžujícím faktorem je, že po započetí návratu ke střednímu lesu došlo k zvýšení
podílu ploch s hustou spodní etáží, tudíž i ke ztížení podmínek lovu a následně k prudkému
zvýšení stavů srnčí zvěře. V současnosti loví nájemce honitby 6 až 7 ks srnčí zvěře na 100
hektarů, lesní hospodář považuje za vhodné alespoň dvojnásobné množství. Rozdíl mezi
oplocenými a neoplocenými plochami je na první pohled velmi výrazný.
POZNATKY Z HOSPODAŘENÍ
Výchozí stav lesa při převzetí městem Ingolstadt před 13 lety nebyl uspokojivý. Nejcennější
silné duby byly z převážné části vytěženy a vzhledem k 40-ti letému přerušení principů
obhospodařování lesa jako lesa středního, se značně změnila struktura lesních porostů.
Návrat středního lesa je zde uskutečňován obnovou o velikosti 3 až 5 ha za rok. Obnovní prvek
je podmíněn stavem mateřského porostu. Pokud se vyskytuje podrost lísky, těží se na větší ploše,
u jasanu případně jiných dřevin je těžená plocha menší.
V současné době zbývá přibližně 70 ha nerozpracovaného lesa. Na celé ploše znovu
zaváděného středního lesa jsou pouze 2 oplocenky, celkem jsou tedy oploceny přibližně 4 ha
lesa. Obmýtí spodní etáže není pevné, pohybuje se v rozmezí 25 až 30 let. Z důvodů uvolnění
korun stromů horní etáže zde lokálně probíhá těžba jednotlivých stromů před plánovanou dobou
obmýtí spodní etáže.
Při těžbě se v horní vrstvě porostu ponechávají tzv. „biotopové stromy“ v počtu 6 ks na hektar.
Tento počet je vázán smluvně s orgánem ochrany přírody (strom musí mít tloušťku minimálně
50 cm) a je dotován částkou 80,- EUR na hektar a rok. Biotopové stromy se označují, číslují a
evidují z důvodu kontroly. V budoucnu se předpokládá zaměření stromů pomocí GPS z důvodu
snadnějšího dohledání a kontroly. Výstavky dubu (příp. i ostatních dřevin) se po dohodě
s ochranou přírody těží v momentě projevů známek odumírání, tedy až v okamžiku, kdy se
viditelně zhorší jejich zdravotní stav. Díky tomuto omezení není možné využít plně maximální
hodnotovou produkci porostů.
Cena za prodávané dubové sortimenty (přibližně naše 3. třída jakosti) se pohybuje v rozmezí
200 až 400 EUR za m3. Nezanedbatelný podíl na produkci má i jasanové dříví. Zajímavé je
konstatování lesního správce, že u jasanu z této lokality bývá zaznamenána hniloba kmene do
maximální výšky 40 cm a pak jsou již kmeny zdravé. Cena za 1m3 jasanu se pohybuje mezi 160
až 210 EUR. Velmi ceněn je javor klen, kterého je však v požadovaných dimenzích nedostatek.
Vyvětvování výstavků se neprovádí, ale i přesto je délka nezavětvené části báze kmene okolo 5
až 6 m, což zajišťuje spodní etáž.
VYUŽITÍ DŘEVNÍ HMOTY – PALIVO, CENNÉ SORTIMENTY
V nedávné minulosti byla nafta a ostatní zdroje energie (elektřina) natolik levné, že o palivové
dříví nebyl v této oblasti zájem, v současnosti však poptávka po palivovém dříví stoupá.
Zajímavým poznatkem je, že rozvrstvení poptávky po sortimentech paliva je podmíněno
generačně. Starší generace zde požaduje lísku hlavně ze zvyku a také proto, že ji považuje za
výborné palivo, dobře zpracovatelné při samovýrobě. Mladší odběratelé se pak zaměřují spíše na
štípané silnější dříví jasanu, dubu apod.. Ceny paliva lísky se pohybují v samovýrobě okolo 6,EUR za 1 prm, tvrdého dříví (jasan, dub) okolo 16,- EUR za prm a ostatního měkkého paliva
kolem 5,- EUR/prm. Městské lesy rovněž palivo samy vyrábějí, štípané silnější dříví jasanu,
dubu prodávají za cca 40,- EUR/prm.
Prodej silných cenných sortimentů se děje formou dražby. Je to nejlepší způsob prodeje, kupci
přijíždějí zdaleka (pro výrobu sudů i z Francie), případně i z německých továren. S odbytem
cenných silných sortimentů není žádný problém, tímto způsobem (dražbou) se dá prodat i silné
lipové dřevo až za 180,- EUR za m3.
ZÁVĚR
Při obnovení středního lesa v této lokalitě je dle slov lesního správce hlavní zásadou
diferencovaný přístup podle stavu a přírodních podmínek každého konkrétního porostu.
Hospodář se snaží dosáhnout pestrosti v dřevinné i prostorové skladbě porostů z důvodů
předběžné opatrnosti pro případ různých možných ohrožení (klimatická změna a s tím spojené
možné důsledky - škůdci, sucho, extrémní výkyvy počasí). Na většině lokalit je pak možno se
rozhodnout (i později), zda bude les dále obhospodařován cestou středního nebo vysokého lesa.
Obojího zde lze bez problémů za současného stavu struktury obnovených porostů dosáhnout.
Vedle sebe tak existují porostní skupiny, jež jsou obhospodařovány jako les vysoký i jako les
střední.
Poděkování
Příspěvek vznikl jako součást projektu NAZV ČR č. QH71161 „Nízký a střední les –
plnohodnotná alternativa hospodaření malých a středních vlastníků lesa“.