docANALÝZA SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ SITUACE ROMSKÉ
download 
Stížnost Transkript
ANALÝZA SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ SITUACE ROMSKÉ
SOCIOKLUB SDRUŽENÍ PRO PODPORU ROZVOJE TEORIE A PRAXE SOCIÁLNÍ POLITIKY Plzeňská 175, 150 06, Praha 56, BOX 19 Tel. 602 365 612, 257 214 325, [email protected] www.socioklub.cz ANALÝZA SOCIÁLNĚ EKONOMICKÉ SITUACE ROMSKÉ POPULACE V ČESKÉ REPUBLICE S NÁVRHY NA OPATŘENÍ PŘÍLOHA K ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVĚ O PROJEKTU VÝZKUMU A VÝVOJE Č. HS91/02 (SMLOUVA Č. GK MPSV-01-82/02) Praha 30. listopadu 2003 Obsah Závěry a doporučení Hana Frištenská, Petr Víšek str. 4 Analýza faktorů, ovlivňujících společenskou integraci Romů v ČR Hana Frištenská str. 16 Úvodní hypotézy k přípravě výzkumu o situaci a vývoji postavení romské minority v Česku Petr Víšek str..26 Možnosti statistiky a demografie při studiu romské populace na příkladu evropských zemí a České republiky Květa Kalibová str. 37 Specifické rysy demografické reprodukce romské populace a její podmíněnosti Květa Kalibová str..66 Plodnost nezletilých a nemanželská plodnost v regionálním pohledu Květa Kalibová str. 79 Analýza dotazníkového šetření mezi úspěšnými Romy Jadwiga Šanderová str. 85 Vyhodnocení hloubkových rozhovorů s úspěšnými Romy Kazimír Večerka str. 112 Sociálně-mobilitní faktory a romská komunita v České republice Renata Weinerová str. 136 Průběžná zpráva z výzkumu rodinných anamnéz Ivan Vodochodský a Petra Klvačová str. 144 Tradiční a noví klienti aneb co vyprávějí rodinné kazuistiky? Ivan Vodochodský, Petra Klvačová str. 150 Romové a majorita v České republice 2000 – 2001 očima tištěných médií Irena Kašparová str. 176 Determinanty zdraví romské populace v České republice Libuše Nesvadbová str. 200 Mikrofinance a snižování chudoby Nouzový sociální fond Bajgerová E., Hacaperková. D., Vzájemné soužití o.s., UNHCR str. 224 Romská komunita ve městě – názory Romů STEM str. 338 2 Srovnávací studie o vývoji sociální situace rodin v Matiční ulici v městské části Neštěmice v Ústí nad Labem Národní centrum sociálních studií,o.p.s. str. 268 Poznámky k integraci a soužití s romskou komunitou v lokálním prostředí Zdeněk Uherek str. 276 Sociální vzestup a romské migrace Zdeněk Uherek str. 281 Studenti romistiky na praxi v Bystranech Milena Hübschmannová str. 296 Programy pro Romy STEM str. 308 Programy romské asistence Ivan Fiala str. 326 Dobré zkušenosti z realizace projektů zaměřených na zlepšení situace Romů v České republice Jitka Gjuričová str. 368 Sociální služby v prostředí romské minority: problém etnicity poskytovatele Štěpán Moravec str. 377 Program „nulové tolerance“ v českých městech Petr Víšek str. 385 Obce a jejich romské komunity Hana Frištenská str. 389 Romové, nacionalismus a rozvojové programy Karel A. Novák str. 400 Kultura romských osad Marek Jakoubek str. 413 Romské tradice a jejich konfrontace se současností Viktor Sekyt str. 430 Romové, Evropa a mezinárodní instituce Roman Krištof str. 449 3 Závěry a doporučení Hana Frištenská, Petr Víšek Úvodem o výzkumu Tato publikace obsahuje všechny věcné výstupy výzkumu a je uvozena textem, který formuluje poznatky, nové otázky, názory a doporučení a je určitou interpretací výsledků dílčích studií, terénních výzkumů a anket. Tyto autorské studie obsahují vlastní závěry a konstatování a k celému výsledku výzkumu je proto třeba přistupovat jako k celku. Tato interpretace je jen jedna z možných, protože postupně byly ve výzkumu zpracovávány studie k závažným a klíčovým otázkách a problémům, a ty budou vyžadovat zahájení širší odborné diskuse a konkretizaci do praktických realizačních opatření. Některé studie otevřely zcela nové otázky a přístupy. Zadáním projektu a smlouvou byly stanoveny tři základní cíle projektu a témata, která měla být při výzkumu zpracována, a které tvoří hlavní výstupy celého dvouletého projektu, s tím, že bude postupováno v jednotlivých etapách. Stanovené hlavní cíle projektu byly: Analýza faktorů ovlivňujících společenskou integraci a sociální vzestup romských obyvatel s návrhy na opatření v oblasti sociální politiky. Vedle samotné detekce těchto faktorů analyzovat sociální, zejména vztahové důsledky, které individuální nebo rodinný sociální vzestup měl. Analýza a prognóza demografického vývoje romských obyvatel v ČR do roku 2020. Tato analýza měla mj. obnovit odhady počtu Romů v ČR, reagovat na nelegální imigraci, zaujmout stanovisko k výsledkům sčítání lidu a porovnat výsledky sčítání lidu s předchozími sčítáními pokud jde o sociální statut přihlášených k romské národnosti. Vyjádřit se také (také na základě zahraničních zkušeností a zvyklostí) k problematice statistického sledování v této citlivé oblasti. Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v ČR s návrhy na opatření. Tato analýza měla přinést informace o situaci, především pak informace o procesech a mechanismech, které se v životě romské minority uplatňují a frekventovaně opakují v oblasti vzdělávání, přípravy na povolání, rizikových jevů, bydlení, zaměstnání, sociální závislosti apod. Klíčová přitom nejsou zjištění kvantitativní, ale informace charakterizující jevy a procesy, tedy informace kvalitativní povahy. Řešitel od počátku práce vycházel z faktu, že výzkum romské problematiky má řadu významných limitů a problémů souvisejících s malou zkušeností těch, kteří výzkumy provádějí (jde spíše o ojedinělé pokusy, zejména pokud jde o snahu vniknout analýzou dovnitř romských komunit a jejich světa) a které jsou tak řídké, že není možné spoléhat na prověřené metodiky, i těch, kteří jsou jejich objektem (příslušníci romských komunit). Nejdůležitějším z podstatných problémů výzkumu problematiky života příslušníků romských komunit je značná obtížnost získávání etnicky strukturovaných („tvrdých“) dat. Druhým problémem je specifická sociální strukturovanost romských komunit, což komplikuje přístup a informační průnik cizího neromského i „cizího“ romského prvku. Konečně, třetím hlavním problémem je určitá nedůvěra a nezkušenost běžné romské populace s výzkumy, dotazováním, dotazníky apod. Nicméně tyto problémy a východiska byly popsány již v projektu výzkumu a byly hledány cesty jejich řešení tak, aby výzkum byl multidimenzionální, typologický a jako výzkum kvalitativní hledal a poznával procesy a jevy. Prvním krokem výzkumu bylo zpracování hypotéz o současném stavu romské komunity, jejich sociální situaci, statusu, vývoji, aspiracích a podobně. Tyto hypotézy byly zpracovány co nejšířeji a co nejotevřeněji jako určitá tvrzení tak, aby reprezentovala soudobá (rok 2002) a frekventovaná pozitivní i negativní hodnotící stanoviska. K těmto hypotézám se potom 4 vyjadřují někteří autoři dílčích studií, potvrzují je nebo vyvracejí, popř. formulují hypotézy nové, které bude třeba v další práci ověřit. Výchozí hypotézy jsou obsaženy v textu reakce na ně v některých studiích. Jak předpokládal projekt, bylo třeba volit více cest a metod (a to netradičních a nových) jak získávat informace a jak překonat bariéry, které před obdobným výzkumem stojí. Především byl sestaven výzkumný tým a jeho pravidelnými členy se stali také příslušníci romské komunity - Ladislav Goral a Margita Lakatošová. Vedle nich se „ad hoc“ (podle potřeby) účastnili setkání týmu zástupci nevládních romských organizací Slovo 21 - skupina Manuše a Athinganoi. Účast samotných Romů v týmu, ať jako konzultantů, přímých řešitelů, ale také jako mediátorů při jednání s Romy, byla nezastupitelná. Ad hoc působil ve výzkumném týmu jako konzultant i Arne B. Mann, slovenský expert, a to s ohledem na propojenost vztahů romské komunity s příbuzenskými strukturami ve Slovenské republice. Cílem volby více cest sběru informací bylo postupně vytvořit určitou mozaiku, která by po vzájemné komparaci těchto dílčích kroků umožnila věcně podloženou diskusi, vyslovení určitých stanovisek a posléze jejich transformování do doporučení a návrhů, jakož i do volby postupu dalšího výzkumu. Výzkum v průběhu roku 2002 měl především metodologický význam. V jeho průběhu byly získány výchozí informace jak věcné, tak zkušenosti pro další orientaci a praktickou realizaci výzkumu. Výzkum potvrdil předpokládané metodologické problémy a limity v této oblasti, a to v míře, kterou řešitelé neočekávali. Zajištění aktivity samotných Romů (ať již jako respondentů, tak i externích poradců) přineslo řadu nových problémů a nových otázek. Poznatky z výzkumu se staly podkladem pro volby metod výzkumu v druhé etapě. Potvrzuje se, že výzkum romské populace je v případě, že výzkumníci chtějí pracovat uvnitř komunity spíše ojedinělou a nezvyklou záležitostí, že standardní metody sociologického výzkumu selhávají. Řada prací potom zůstává u exploatace jiných zdrojů literatury a kompiluje. Dalším poznatkem je i to, že sumarizace velkého počtu odpovědí i s malým okruhem identifikačních znaků může přinést významné informace, které mohou být odlišné od osobního názoru romských respondentů i řešitelů, který opakovaně deklarují. Tazatelé se setkali s názorem zásadně odmítajícím (byť i zcela anonymizovaným) vstup do soukromé sféry, problémem písemně (narativně) reagovat na otázky, s odpověďmi, které jsou formulovány přáním příliš vyhovět tazateli apod. Pokud jde o první etapu (rok 2002) výzkum se, pokud jde o analýzu sociálně mobilitních faktorů, orientoval na analýzu „osobních příběhů“, byl řešen především problém jak nalézt a oslovit příslušníky romských komunit, kteří dosáhli určitého postavení nejen v romských komunitách, ale i v neromské společnosti. Byly hledány způsoby jak takové osobnosti získat ke spolupráci, a to na různé úrovni a různým způsobem. Nespojitost romské komunity (vzájemná distance velkorodin) omezuje využití metody „snowball“, zejména proto, že tato metoda nejde zpravidla směrem napříč popř. vertikálně sociálně-etnickou strukturou, ale kopíruje ji v jedné vrstvě. Přitom právě tato struktura (resp. existence různých rodových substruktur s rozdílným sociálním statusem) může být jedním z mobilitních faktorů. Proto byla volena cesta aktivního kontaktu s nevládními organizacemi, které sdružují úspěšné a vzdělané Romy, dále pak cesta kontaktu s profesionálně zařazenými Romy, s využitím osobní známosti řešitelů v romském prostředí. Tyto cesty měly také přispět k tomu, aby respondenti výzkumu více důvěřovali a byli ochotnější podílet se na něm. Dalším řešením bylo zpracování monotematických studií popř. sekundární analýzy některých cizích studií se snahou získat pohledy z více úhlů, terénní výzkumy a sondy. V průběhu dvou let řešení projektu došlo v oborech zabývajících se romskou problematikou i v decizní sféře k významné akceleraci poznatků a názorů. Pokud jde o decizní sféru přijala na počátku roku 2002 vláda ČR Koncepci integrace příslušníků romských komunit. 5 Součástí vládního dokumentu byl i výzkum SOCIOKLUBU o problematice holobytů ve vztahu romské komunitě, který upozornil na závažný společenský jev sociálního vytěsňování a vylučování romských komunit. Významným způsobem se precizoval názor státu na tuto oblast zejména v souvislosti s problémem emigrace Romů z České republiky do Velké Británie. Jde zejména o dokumenty vlády ČR „Akční plán boje k omezení žádostí příslušníků romské komunity z České republiky o azyl v zemích Evropské unie a Norska“ a „Analýza možností zefektivnění práce v zájmu předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků prostřednictvím k tomu určené agentury“ a další vládní dokumenty. Byly zveřejněny zcela nové přístupy k této oblasti, zejména z oboru kulturní antropologie. Také tyto změny výzkum svým zaměřením v druhé etapě reflektoval. Lze dokonce konstatovat, že pokud jde o některé oblasti jako je zásadní analýza situace romské populace (na základě dostupných dat) nebo problematika statistického sledování podle etnické příslušnosti předběhly některé dokumenty vlády záměry výzkumu. Došlo také k některým událostem, které transparentně odhalily problémy vzniklé po uskutečnění druhé etapy reformy veřejné správy, pokud jde o řešení problémů příslušníků romských komunit na úrovni měst (problémy vymahatelnosti závazků státu na samosprávách) a obecněji o způsob, jakým bude stát garantovat své záměry v této oblasti v situaci, kdy většina příslušných aktivit je svěřena do samostatné nebo přenesené působnosti orgánům samosprávy. Kodaňským summitem se stala reálnou účast ČR v EU a tím i závaznost Směrnice EK 43/2000, která obsahuje ustanovení o přímé a nepřímé diskriminaci podle etnické příslušnosti. Zavazuje státy k plnění příslušných ustanovení. V ČR ovšem zatím stát nemá dostatek nástrojů k zabezpečení vymahatelnosti této směrnice. V průběhu roku 2003 je v České republice zpracováván Národní plán boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Specifickou situací České republiky je fakt, že ve významném průmětu se hranice vymezující chudé až extrémně chudé obyvatelstvo shoduje s hranicí vymezující část etnických Romů. Pro řešení chudoby a sociálního vyloučení je řešení problematiky sociálního vyloučení romských komunit velmi významné. Při stanovení programu na rok 2003 bylo konstatováno, že k zabezpečení záměrů výzkumu je zapotřebí mimo jiné analyzovat „evropské vidění“ problému integrace romských komunit, analyzovat specifika (vlastního) systému sociální ochrany romské komunity s vyhodnocením jejich reálných pozitivních a naopak retardačních prvků, analyzovat možnosti a shrnout názory na problematiku sběru, zpracování a uchování etnicky tříděných dat v České republice ve vztahu k romské národnosti. Jde o problematiku statistické identifikace Romů. Vyjasnění tohoto problému má praktické důsledky pro veřejnou správu a další subjekty. Zatím bylo možné obhajovat nečinnost veřejné správy nedostatkem „tvrdých dat“. Byla vyslovena hypotéza, že v budoucnu bude patrně nezbytné volit takové cesty a řešení, které jejich absenci nahradí a na cílovou skupinu dosáhnou. Již v průběhu roku 2003 se k problematice vyjádřila vláda ČR a její postup je v ve výzkumu akceptován a komentován. Zcela zásadním způsobem ovlivnil situaci v pojetí problematiky projev komisařky EU paní Diamantopoulové na konferenci v Budapešti, kde vyzvala Romy k opuštění některých tradičních životních zvyklostí, které je izolují a omezují vyhlídky na jejich sociální vzestup a evropskou integraci. Tento projev a koncept otázek, o němž mluví, je třeba považovat za významný průlom v pohledu na celou problematiku a praktická aplikace si vyžádá další analytické práce povahy aplikovaného výzkumu. Tento zcela nový přístup je ve výzkumných studiích, které byly zpracovány v závěru výzkumu již reflektován. 6 Program aktivit roku 2003 průběžně reagoval na poznatky ze studií, které byly zpracovávány postupně po sobě a jejichž závěry vyvolaly nové otázky. Zadání nových studií reagovalo také na vývoj všeobecné situace v této oblasti (důsledky reformy veřejné správy, program tzv. „“nulové tolerance“, na problém imigrace Romů ze Slovenské republiky a na publikování prací z oboru kulturní antropologie a další. Práce se tak akcelerovala a poznatky postupně fokusovaly do tvrzení, která však mají i nadále povahu hypotéz či zásadních otázek a které by měly být v budoucnu aplikovány do programů praktické politiky resp. jejich změn. Tematicky lze výzkumné práce v roce 2003 rozdělit do tří komplexů. Ve všech komplexech bylo postupováno tak, že se problémy analyzovaly dílčími monotematickými studiemi, dílčími terénními výzkumy či anketami a zapojením více autorů tak, aby se zachytil co možno nejširší pohled od tematické oblasti. Prvním komplexem jsou práce směřující k analýze sociálně ekonomické situace příslušníků romských komunit, druhým tematickým komplexem je analýza programů, které se pro příslušníky romských komunit v České republice realizují, zkušenosti s nimi a návrhy na aktivity v rámci obcí. Třetí komplex studií představují zčásti témata, která byla na počátku roku předpokládána, tj. analýza systému sociální ochrany (a sociálního chování) v romském prostředí a jejich srovnání s požadavky moderní doby a zčástí témata, která se otevřela nově publikovanými (nebo jen existujícími a zatím nepublikovanými, nebo neobhájenými) pracemi z oblasti kulturní antropologie a z oblasti praktické politiky. Jednotlivé studie, výsledky šetření a anket jsou tematicky řazeny podle témat zadání, tj. otázky sociálního vzestupu, demografie, sociálně ekonomická situace a cesty k řešení tak, aby na sebe postupně navazovaly bez ohledu na datum tvorby. Tým autorů nepředstavoval myšlenkový monolit, spíše naopak. Právě proto považoval řešitel za správné a nezbytné, umožnit zpracování a prostřednictvím výzkumu publikování nových přístupů a názorů, a vytvořit tak podmínky pro to, aby se o nich otevřena odborná diskuse. Jak ukazuje postup prací (zejména v roce 2003) byla postupně analyzována stále nová témata, která se otevřela v již (předtím) dokončených pracích. Témata (resp. zadání studií) se odvíjela principem sněhové koule od dílčích monotematických sond až k vysoce zobecňujícím tématům a společensko politické a zahraničně politické dimenzi. Jakkoliv je obvyklý spíše postup opačný (od obecného ke konkrétnímu) v tomto výzkumu vedly dílčí monotematické studie, šetření a analýzy k závěru, že je patrně třeba revidovat makrosociální a politický přístup k celé oblasti a redefinovat zadání, které stojí v této oblasti před státem, samosprávou a romskými komunitami. Takový postup ovšem ztěžuje zpracování konkrétních realizačních závěrů, protože samotná redefinice problému bude (de facto ve vystoupení romské reprezentace již je) předmětem kontroverzních diskusí. Jde především o vymezení sociální dimenze celého problému. Řada závěrů, návrhů i doporučení nutně zůstává na úrovni znovu otevřených otázek, hypotéz, které je třeba dále ověřovat a rozpracovávat. V rámci výzkumu bylo zpracováno 21 monotematických studií, byly provedeny 2 korespondenční ankety, uskutečněn jeden výzkum formou polostandardizovaných rozhovorů, a byly uskutečněny 3 terénní výzkumy. Diskuse a doporučení Otázka redefinice politiky Jak je to ostatně vlastní všem výzkumů v oblasti romské problematiky, otevírají se v diskusi vždy znovu a znovu nejobecnější a fundamentální témata. Prvním takovým tématem je, kdo je vlastně cílovou skupinu aktivit státu v této oblasti. Prvním problémem je (jako ostatně ve všech pracích a výzkumech na toto téma) kdo je vlastně Rom a kolik Romů v Česku žije. Účelová volba označení „romské komunity a jejich příslušníci“ je velmi racionální, a 7 vytváří dobrý základ pro nasměrování aktivit (monitoring komunit, jejich klasifikace apod.), ale rozhodně nedává odpověď na vše, například na otázky, směřujících k počtu etnických Romů u nás. Jediný přijatelný způsob zjištění počtu Romů, kteří se k této národnosti hlásí, je dobrovolná deklarace v rámci Sčítání lidu. V posledním sčítání lidu se k této národnosti přihlásil nepochybně jen minimální podíl Romů, navíc ještě menší než při sčítáním předchozím. Odborně je možné (a také se tak) činí vznést řadu argumentů, proč se Romové bojí, nechtějí (nerozumí) přihlásit k této národnosti. Má ovšem někdo právo nebrat v úvahu svobodně vyjádřené rozhodnutí svéprávných občanů o přihlášení se k národnosti? Má právo je interpretovat jinak? V jiných situacích se bez problémů přenáší na Romy různé role (např. representovat část komunity) a nijak se nezpochybňuje jejich svéprávnost. Pak je třeba položit skutečně otázku co znamená , že se Romové k této národnosti hlásí stále méně. Je to subjektivní pocit ztráty bezpečí ve společenském prostředí , kde Romové žijí? A odráží tento pocit reálný stav? Je to výraz snahy po integraci či asimilaci? Tato otázka je relevantní právě v kontrastu s etnicko emancipačními snahami a snahami vytvořit romský národ, které prezentují někteří romští reprezentanti. Odpověď na tuto otázku je důležitá pro diskusi o proporcích a aktivitách ve třech dimenzích „romského problému“, jak se v České republice koncipoval. Lidskoprávním, entickokulturním a sociálním. V procesu vývoje posledních let se projevují dva proudy. První je etnickoemancipační trend podobný procesu obrození českého národa. Druhým je proces boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. V obou oblastech se angažuje řada subjektů z romského i neromského prostředí (orgány veřejné správy, neziskové organizace, církve a jejich zařízení apod.). Mezi nimi vznikají komplikované vztahy, které jejich úsilí spíše tříští, než aby jej spojovaly a zesilovaly. Navíc se v jejich činnosti často směšují nástroje „národně emancipační“ s nástroji k odstranění chudoby a sociálního vyloučení – i když jsou obě snahy zřejmě „o něčem jiném“ a jak výzkum ukázal nejen, že se nedoplňují, ale mohou být dokonce i protichůdné. Schopnosti subjektů (z majoritní společnosti) získat prostředky na sociální projekty ve prospěch rozvoje romských komunit iritují romské „reprezentace“, které mají zato, že by, v souladu s jimi uchopenou tendencí etnicko emancipační, měly být ony příjemcem. Slogan „jen Romové vědí co Romové potřebují a jak na to“ je, jak ukázal výzkum, chybný. Když se tak už stane a sami Romové se vyskytnou v řetězci rozhodování, dostávají se do velmi ožehavé situace, do určitého středu zájmu svého a své komunity se zájmy komunit jiných. Odtud pak řevnivost. Současně je však třeba zdůraznit, že spoluúčast příslušníků romských komunit ve všech oblastech, které se jich týkají, je nutná a nevyhnutelná – se všemi riziky a problémy, které to přináší. I za cenu našeho pocitu, že to problém nejenže neusnadňuje, ale často neobyčejně komplikuje. Vznikl negativní jev, kterým je „romský průmysl“ popř. etnobyznys. První aspekt je ten, že „ se ví“, že na romská témata se dají ještě získat peníze. Druhý je, že zvítězí ten, kdo umí napsat projekty, což nemusí vůbec souviset s jeho schopností realizovat užitečné aktivity, což je bohužel stále běžnější. Třetím aspektem je, že etnocentricky myslící romské“ reprezentace“ soudí, že příjemcem „romských“ peněz by měli být Romové.(10) V této situaci je třeba zřejmě výrazně oddělit sociální dimenzi od dimenze lidských práv (ochrana před diskriminací) a dimenze etnicko kulturní (ochrana kulturních práv národnosti). Sociální dimenze je problematikou chudoby a sociálního vyloučení a ta se zdaleka netýká všech Romů ale příslušníků (jak se užívá) vyloučených romských komunit. Týká se občanů (resp. osob) v takové situaci a povinnosti státu pomáhat jim v chudobě a proti vylučování - to nemá etnickou variantu, nicméně předpokladem účinného použití takových nástrojů je určitá „proetnická“ kvalifikace těch, kteří je používají. Práva národnostních menšin jsou jazyková a kulturní, nikoliv však sociální. Práva sociální jsou pro všechny občany stejná, ovšem poskytovaná na principu rovnosti. Sociální pomoci však musí 8 být vůči všem kvalifikovaná, včasná, účinná, motivující , přiměřená, ale nemůže být etnická. Sociální péče je poskytována vždy v individuálním případě, nikoliv Romům, ale konkrétnímu občanu. Jen prvky komunitní práce komunikují se skupinou. Chudoba a sociální vyloučení jsou fenomény, které se nevztahují primárně k Romům, ale k jakékoliv societě, která se ocitne v obdobné situaci. To není „romský problém“. Sociální vyloučení příslušníků romských komunit by proto mělo být řešeno v hlavním proudu boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení (princip meanstreaming) a nikoliv jako problém „romské chudoby“. Je patrně nezbytné sociální dimenzi odetnizovat, tím odpolitizovat a politiku nahradit profesionalizací. Současně osvobodit ostatní dimenze pozice problému minority, totiž lidskoprávní a etnicko kulturní od břemena všech problémových rysů „kultury chudoby“, která se, pravda častěji vyskytuje v romských komunitách, ale není to „romské etnické specifikum“. Tomuto názoru konvenuje příprava vytvoření vládní agentury, která by se profesionálně zabývala podporou sociální inkluze, podporou projektů v prospěch vyloučených romských komunit, nikoliv však aktivitami v oblasti lidskoprávní a etnicko emancipační. Proto je třeba zcela přesně říci, co je vlastním obsahem a cílem politiky státu v této oblasti. A lze napovědět, že jsou dva. Lidskoprávní ochrana před diskriminací a ochrana kulturních národnostních práv na jedné straně a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení na straně druhé. První aktivitou stát reaguje na deklaraci příslušnosti k národnosti (ať již v případě diskriminace, tak v případě podpory kultury). V druhém případě je povinností státu vyhledávat osoby a skupiny osob, které jsou v situaci chudoby a ohroženy sociálním vyloučením. Na základě výsledků deklarace příslušnosti k romské národnosti, a na základě znalosti o životě vyloučených romských komunit je patrné, že obě skupiny nejsou identické. Konec konců diskuse o těchto otázkách vyústila v návrh Českého statistického úřadu, pokud jde o statisticky tříděná data, a který vzala na vědomí vláda České republiky. Pro obě role státní politiky budou sbírány nadále v zásadě dva druhy informací. Prvními budou údaje o dobrovolném přihlášení se k národnosti v rámci sčítání lidu (k tomu deklarace národnosti při požadavcích na uplatňování kulturních práv). Druhými budou sociologická šetření o životě romských komunit, právě s ohledem na rizika chudoby a sociálního vyloučení, na vznik a reprodukování syndromu “kultury chudoby“ a podobně. Tedy jako zdroj informací pro politiku státu. Zvláštní kategorii tvoří problematika diskriminace, kde ovšem není třeba sbírat statistické informace o velikosti cílové skupiny, protože jde o konkrétní účinná řešení individuálních případů – obětí tohoto jevu. Romové se v České republice setkávají jak s diskriminativními přístupy zejména v oblasti zaměstnanosti a na trhu práce, tak prakticky nepostižitelnou všudypřítomnou permanentní averzí majoritní společnosti v obchodech, dopravních prostředcích. Pociťují, že jsou považováni za primárně podezřelé a rizikové a tento postoj je jim dáván najevo okázalým dohledem v obchodech, kontrolami nákupů bezpečnostními pracovníky, kontrolami v dopravě, bezdůvodnými perlustracemi policisty apod. Tento problém pak pociťují jako křivdu právě ti, kteří tyto představy (předsudky) majoritní společnosti nenaplňují a jsou na cestě k integraci či ji dosáhli. Bohužel postoje veřejnosti a sociální distanci vyvolávají a formují ti příslušníci romských komunit, kteří zatím, žijíce ve vnitřní izolaci, o integraci nejeví zájem a majoritní společnost považují za cizí, vnější a nepřátelský svět. Jakou hodnotu má v tomoto případě informace o etnické příslušnosti? Směrnice 43/2000 EK hovoří o nepřímé diskriminaci tehdy, když se někdo cítí znevýhodněn. Tuto skutečnost tedy avizuje a měl by začít pracovat mechanizmus šetření, postihu a jistě i určité následné evidence. V této chvíli může být jeho etnická příslušnost důležitým faktorem. Nemusíme však vědět, kolik osob by mohlo být diskriminováno, kolik jich bylo diskriminováno, ale přijmout legislativu proti, vyvíjet prevenci, získat schopnost přijmout informaci a trestat. 9 Integrace, asimilace? Zvláště naléhavou se jeví otázka, co to znamená, když komisařka Diamantopoulová(29) říká, že je třeba opustit určité archetypy jednání. Ve výsledcích výzkumu autoři na tyto otázku odpovídají. Je to V. Sekyt(18), který uvádí na řadě příkladů, že romství jako soubor charakteristik tradičních hodnot a životního stylu je znevýhodňujícím a retardačním prvkem. Pokud jde o romství, je třeba ho posuzovat jako určitou sociálně kulturní konfiguraci jednání, archetypů myšlení a sociálního chování, souboru názorů a životních postupů a strategií (civilizační vzorec). Romská konfigurace civilizačního vzorce se v řadě pohledů odlišuje od téhož komplexu majority. Nelze říci, že ta konfigurace je horší nebo zaostalá, nýbrž pouze, že je jiná. Pochází z jiného geografického i civilizačního prostředí, zachovala si prvky tohoto prostředí a prvky tradiční společnosti. Je jiná a nešťastná v tom smyslu, že v podmínkách civilizačního modelu evropské civilizace představuje významný brzdící a znevýhodňující faktor. Je brzdou sociálního vzestupu. Některé prvky jsou v rozporu s evropským civilizačním vzorcem (vrozená nerovnost lidí, neplnoprávné postavení ženy). Dosud se hledaly chyby vždy jen na integrující společnosti a jejich institucích a nikdo neměl dost odvahy hledat je také v samotném subjektu integračního procesu. Majorita tato specifika brala sice na vědomí, ale akceptovala je jako romský „folklorní“ kolorit, úspěšně vysvětlovaný a obhajovaný etnografy. Nikdo nedokumentoval jejich vliv na možnosti vzestupu, jak to učinil V.Sektyt. Pozoruhodná je také studie M.Jakoubka(4),(35) který identifikuje ve svých pracích jako nejzávažnější odlišnosti romského světa vrozenou a nezměnitelnou nerovnost lidí a odtud plynoucí dogma rituální čistoty, které je věcným vyjádřením nerovnosti. Do vzorce tradičních a neměnných zvyklostí romských pospolitostí patří nerovné postavení žen. Výsledkem je absence “obecného“, absence „obce“ v romských komunitách , protože obecné může vznikat jen tam, kde jsou rovní partneři. Na místo toho v romských komunitách platí absolutní priority rodiny a jejích zájmů, včetně neměnnosti rolí příslušníků romských rodin, o kterých můžeme říci, že přesahují rámec romské rodiny a jsou v důsledku rolemi etnickými. Je zřejmé, že první z faktorů jsou v přímém rozporu nejen s evropským civilizačním vzorcem, ale přímo s mezinárodními dokumenty, jako je všeobecná deklarace lidských práv a další. Další faktory jsou překážkou pro vytvoření politické reprezentace a podobně. Všechna toto zjištění mají dva zásadní důsledky. V takové situaci nabývá na kontroverzi diskuse a vymezování a odlišování pojmů integrace a asimilace. Pojem integrace je definovaný jako proces včlenění (vstup a přijetí) do společnosti při zachování “všeho pozitivního“ z původních etnických specifik“. Vyloučí-li se sporné prvky životního stylu a sociálního chování, jak je popsali V.Sekyt a M.Jakoubek, zbývá jen jazyk, hudba, slovesné umění, hmotná kultura tedy kultura v úzkém smyslu slova, nikoliv kultura životního stylu. Jak již v roce 1999 konstatovala Šiklová J.,(43) všechny aktivity, které byly podporovány nejen národními, ale i evropskými institucemi představují de facto silný asimilační tlak a vedly a vedou k vylučování tohoto co pojmenoval Sekyt „romství - jako znevýhodňující faktor“, čili vedou k destrukci tohoto romství. Romové jsou projevem komisařky Diamantopoulové vyzváni k tomu, aby se přizpůsobili sociálně kulturním hodnotám a životnímu stylu evropské civilizace, ovšem s příslibem účasti na tomto procesu, účinné pomoci, ochrany před diskriminací a garancí ochrany etnické kultury. Jak naznačil výzkum, bariéru romství nejvíce překonali ti, kdož asimilovali – otázkou však zůstává, zda vědomé popření etnické kontinuity není pro ně osobně příliš velkou a možná zbytečnou ztrátou. Ti však dosáhli vzestupu. Pak vyvstává otázka, za integrace není jen iluzí či přechodným stavem, který (jak ukázal výzkum) se váže spíše k osudu jednotlivce a jedné generace, který může být poté zvrácen oběma směry, než aby se 10 pro velké skupiny lidi cílovým stavem. Pod všudypřítomným civilizačním tlakem se uskutečňuje asimilace a lze vyslovit velmi vážnou obavu, že nemá alternativu. Jak uvádí Sekyt i další autoři, před Romy stojí volba přizpůsobit se nebo zůstat „skanzenem“ ve stavu sociálního vyloučení. Ale i existence „skanzenu“ je v současné uniformující se Evropě iluzí. Současně je třeba ovšem zcela zásadně konstatovat, že nelze vyvíjet jiný tlak na překonání romství, protože jde o zcela soukromou dimenzi a jakákoliv nátlak je nemožný a neúčinný. Romství jako problematický fenomén překonali ti, kteří chtěli a měli k tomu dost sil a kteří měli to štěstí, že se nestali s protitlakem neromské veřejnosti. Lze vyslovit dokonce obavu, že úspěšnost sociálního vzestupu Romů byla především jejich zásluhou a politiky státu nebyly účinné. Z toho plyne závěr, že pokud jde o sociální dimenzi je jediným zcela přijatelným zásadním programovým řešením připravenost k intenzivní individuální pomoci těm, kteří chtějí “jít nahoru“. Současně je ovšem třeba říci, že sociální distance, kterou majorita vůči Romům, bez ohledu na jejich sociální status uplatňuje je významný brzdící faktor pro to, aby Romové měli odvahu opustit sociální ochranu , kterou jim poskytuje romství, zůstat v meziprostoru, nebudou-li mít alespoň náznak jistoty, že budou přijati do nového společenství. Je to pro ně velmi těžká volba a má závažné důsledky, jak to ukazuje analýzy životních příběhů z městské části Praha 3 (8,9). Lesk a bída „projektů“ - hlavního nástroje proromských politik Analýza tzv.„ projektů pro romské komunity“, které se v České republice i za pomoci zahraničních subjektů často jako jediný projev zájmu o řešení ve prospěch Romů uskutečňovaly a uskutečňují, ukazuje na řadu závažných problémů. Svou podstatou tyto projekty, včetně projektů obecních, napravují problémy, které jsou důsledkem specifik romství, ale nemění podstatu těchto problémů. Jen znovu a znovu řeší důsledky a to po celá desetiletí. Projekty jsou nahodilé a realizují se tam, kde se najde aktivní subjekt, s ním projekt začíná a končí. Projekty působí „pilovitě“, po ukončení se situace vrací do původního stavu, nenastává multiplikační efekt – respektive nastává-li v některých případech, zúčastnění jej neumí rozpoznat a definovat. Obce realizují, podporují nebo tolerují „projekty“ (včetně toho, že téměř výlučně všechny aktivity pro své romské komunity takto nazývají) a dávají tím najevo, že to není organická součást jejich role ale něco mimořádného, na co je třeba získat jiné nerozpočtové prostředky. To se ale týká i politiky státu, i tam se v delších obdobích opakují přístupy (někdy mající povahu mýtů), aniž je ověřena úspěšnost předchozích. Nic méně znovu se opakují mýty a klišé, která se praktikovala před dvaceti lety. Jedním z nich je např. všeobecné tvrzení, že jde o „problém na generace“. Stejné tvrzení zaznívalo před jednou generací, státní politikou byla ovlivňována (občas tlakem na hranici únosnosti) celá jedna generace, ale výsledky nikdo neanalyzoval. Pokud došlo (a skutečně došlo) k sociálnímu vzestupu části romské populace, výzkum vysledoval spíše, že šlo o výsledek individuální osobní snahy těch, kteří svoje sociální postavení změnili. Také ze strany majoritní společnosti nešlo zřejmě o vliv institucí, ale o osobní angažovanost konkrétního člověka, který pomohl. Stejně tak se v roce 2003 objevily názory o zásadním významu vzdělání (tj.ovlivníme-li děti – ovlivníme postupně celou populaci – jak prosté) a v tom primárně umístění dětí , kterým rodiče nevytvářejí „vhodné sociokulturní podmínky“ do mateřských škol, včetně stimulace tohoto přístupu sociální dávkou. Přitom právě tito rodiče byli v dětství předmětem intenzivního výchovného a vzdělávacího působení, cca 75 % z nich navštěvovalo mateřské školy a prakticky všechny se zúčastnily tzv. rekreačně výchovných táborů a sociálně zdravotních kurzů. Kam se ztratil tento vklad? Zdá se, že to vysvětluje Sekyt. Pokud se nezmění pozice dítěte v romské rodině, bude se stále po generace opakovat totéž. Nebylo by ovšem správné tuto skutečnost bagatelizovat. Na konci 80 let po výše uvedených a plošně uplatněných opatřeních navštěvovalo střední školy v tehdejší ČSR cca 30 romských dětí. Nyní jen rámci státní podpory figuruje přes tisíc 11 středoškoláků a učňů z romských komunit - tedy nejen státní podpora, ale kupodivu i vlastnosti společenského prostředí, ve kterém nyní spolu s Romy žijeme, není jen pro jednotlivce ohrožujícím prvkem, ale také prostředím, které umožňuje individuální sociální vzestup i Romům lépe než kdykoliv před tím. Potřeba výzkumu Správnému zacílení politiky přispívá zásadní nedostatek výzkumu v této oblasti. V České republice neexistuje výzkumná instituce, která by se soustavně, cíleně a dlouhodobě zabývala tímto složitým problémem. Jednotlivé výzkumy jsou realizovány nahodile, za šťastné situace, kdy takový grant - „projekt“ někdo vyhlásí a podpoří v rámci účelové podpory vědy a výzkumu. Na tomto výzkumu se podílely více než dvě desítky odborníků z různých institucí. Ale pokud jde o výši grantu po odečtení provozních nákladů a přímých nákladů na šetření a ankety, představovala finanční dotace tohoto projektu mzdové zabezpečení dvou pracovníků po dobu dvou let. Přitom v roce 2003 neváhala vláda České republiky, vědoma si závažnosti situace, investovat bezmála dvojnásobný objem prostředků k ověření jediného tématu celé problematiky, totiž problému příchodu Romů ze Slovenské republiky. Zcela zásadní je zejména nedostatek dlouhodobého, kontinuálního výzkumu, který by byl (na základě longitudinálních studií) schopen monitorovat vývoj a především účinnost přijímaných opatření. Chybí možnost analyzovat dlouhodobě vybrané lokality, sledovat případně i skupiny rodin a pod. (MPSV udělilo nově grant právě na 1,5 letý stacionární výzkum, který je řešen západočeskou univerzitou- ale jeho možnosti jsou limitované). Nedostatek výzkumu brání možnosti analyzovat celkovou situaci a stát disponuje paušalizujícími tvrzeními. Přitom se potvrzuje, že situace je v jednotlivých městech, dokonce i čtvrtích zcela odlišná, že by bylo třeba monitorovat vybrané lokality dlouhodobě apod. Přitom určitý počin byl vykonán (na základě grantu MPSV) v roce 1997 výzkumem, který analyzoval dlouhodobá řešení, od roku 1945 do roku 1997. Závěrem Na základě všech studiích i vstupů do romských komunit i do příběhů jednotlivých lidí je možné vyslovit názor, že v ČR , pokud jde o romské komunity, akceleruje sociální a územní diferenciace. Pokud jde o sociální diferenciaci, zvyšují se rozdíly mezi oběma póly sociálního rozvrstvení – rozevírají se pomyslné nůžky mezi dobře sociálně situovanou skupinou romských rodin a skupinami, které žijí ve vyloučených lokalitách. Mezi nimi stojí zřejmě relativně početné části romských komunit, jejichž úroveň většinu nedosahuje středostavovské úrovně majoritní populace a jejichž postavení je velmi křehké a nestabilní, pokud jde o jejich sociální status. Lze konstatovat, že většina romské populace je sociálně ohrožena. Pokud se týká územní diferenciace, potvrdila se hypotéza, že velké romské komunity se zvětšují rychleji než ostatní a na druhé straně, že zhruba v 50% českých měst jsou romské komunity menší než 200 osob. Potvrdila se hypotéza, že čím větší komunita, tím větší problémy, až do stavu, kdy se komunita uzavře vnějšímu světu a stane se ghettem. To se týká asi 20% českých obcí. I tato skutečnost potvrzuje nutnost realizovat regionální a místní opatření, v ideálním případě podporované státem. Většina studií provedeného výzkumu opakovaně uvádí, že řešením tohoto stavu je analyzovat zcela konkrétní situaci na úrovni města či obce a realizovat opatření, modifikovaná podle této analýzy. 12 Ve výzkumu použitá literatura Vlastní zdroje zpracované v rámci výzkumu 1. Fiala, I., Programy romské asistence NROS-PHARE, SOCIOKLUB, Praha 2003 2. Gjuričová, J., Dobré zkušenosti z realizace projektů zaměřených na zlepšení situace Romů v České republice, SOCIOKLUB, Praha 2003 3. Hübschmannová, M., a kol., Terénní sonda v Bystranoch, SOCIOKLUB, Praha 2003 4. Jakoubek, M., Kultura romských osad, SOCIOKUB, Praha 2003 5. Kalibová, K., Možnosti statistiky a demografie při studiu romské populace na příkladu evropských zemí a České republiky, SOCIOKLUB, Praha 2002 6. Kalibová, K., Specifické rysy demografické reprodukce romské populace a její podmíněnosti, SOCIOKLUB, Praha 2002 7. Kašparová, I., Romové a majorita v České republice 2000 - 2001 očima tištěných medií, SOCIOKLUB, Praha 2002 8. Klvačová, P., Vodochodský, I., Průběžná zpráva z výzkumu rodinných anamnéz, SOCIOKLUB, Praha 2002 9. Klvačová, P., Vodochodský, I., Tradiční a noví klienti aneb Co vyprávějí rodinné kauzistiky, SOCIOKLUB, Praha 2002 10. Krištof, R., Romové, Evropa a mezinárodní instituce, SOCIOKLUB, Praha 2003 11. Mikrofinance a snižování chudoby (Nouzový sociální fond), SOCIOKLUB, Praha 2002 12. Moravec, Š., Sociální služby v prostředí romské minority: problém etnicity poskytovatele, SOCIOKLUB, Praha 2003 13. Nesvadbová, L., Determinanty zdraví romské populace v České republice, SOCIOKLUB, Praha 2002 14. Novák, K. A., Romové, nacionalismus a rozvojové programy, SOCIOKLUB, Praha 2003 15. Programy pro Romy (Materiálová studie), STEM pro SOCIOKLUB, Praha 2003 16. Přepisy rozhovorů s romskými poradci a asistenty, SOCIOKLUB, Praha 2002 17. Romská komunita ve městě - názory Romů (Výsledky experimentální sondy), STEM pro SOCIOKLUB, Praha 2003 18. Sekyt, V., Romské tradice a jejich konfrontace se současností (Romství jako znevýhodňující faktor), SOCIOKLUB, Praha 2003 19. Srovnávací studie o vývoji sociální situace rodin v Matiční ulici v městské části Neštěmice v Ústí nad Labem, SOCIOKLUB, Praha 2003 20. Šanderová, J., Analýza dotazníkového šetření mezi úspěšnými Romy, SOCIOKLUB, Praha 2002 13 21. Uherek, Z., Poznámky k integraci a soužití s romskou komunitou v lokálním prostředí, SOCIOKLUB, Praha 2003 22. Uherek, Z., Sociální vzestup a romské migrace, SOCIOKLUB, Praha 2003 23. Úvodní hypotézy k přípravě výzkumu o situaci a vývoji postavení romské minority v Česku, SOCIOKLUB, Praha 2002 24. Večerka, K., Vyhodnocení hloubkových rozhovorů s úspěšnými Romy, SOCIOKLUB, Praha 2002 25. Weinerová, R., Sociálně-mobilitní faktory a romská komunita v České republice (Výsledky sondy uskutečněné mezi romskou elitou ve Velkých Karlovicích u Vsetína ve dnech 29. - 30. 4. 2002), SOCIOKLUB, Praha 2003 Ostatní zdroje 26. Analýza důvodů vedoucích příslušníky romské komunity k emigraci z České republiky. MV ČR, odbor bezpečnostní politiky, září – říjen 2002, Sborník Rady vlády pro záležitosti romské komunity 27. Analýza možností zintenzivnění a zefektivnění práce v zájmu předcházení sociálního vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků prostřednictvím k tomu určené agentury. Vláda ČR, usnesení č. 1113 ze dne 13. listopadu 2002 28. Co se osvědčilo (Úspěšné romské projekty ve střední a východní Evropě) Partners Hungary Foundation, 2003 29. Diamantopoulouvá, A., Projev na Konferenci Světové banky o Romech, Budapešť 2003 30. Doporučení Rec (2001) o zlepšování ekonomického a sociálního postavení Romů a kočovníků v Evropě, Výbor ministrů, Rada Evropy 27. listopadu 2001 31. Džaniben, časopis romistických studií, Praha 32. Frištenská, H., Víšek, P., Co jste chtěli vědět o Romech, VCVS ČR, o.p.s., Praha 2003 33. Frištenská, H., Diskriminace rasově a etnicky odlišných, Realita a řešení, JUDr. I. Tomeš - Personnel Consulting s.r.o, Praha 2003 34. Integrace menšin v Evropě – zaměřeno na Romy, Sborník mezinárodní konference VCVS ČR, o.p.s., Praha 2002 35. Jakoubek, M., Kacířská esej o romských kulturách, Disertační práce, Praha 2003 36. Jakoubek, M., Poduška, O., Romské Nakladatelství Doplněk, Praha 2003 osady v kulturologické perspektivě, 37. Kováč, M., Mann, A., ed., Boh všetko vidí – duchovný svět Rómov na Slovensku, Chornos Publishing, Bratislava 2003 14 38. Kužel, S., ed., Terénní výzkum integrace a segregace, Cargo Publishers, Plzeň 2000¨ 39. Lewis, O., Kultura chudoby, (The culture of Poverty, Scietific American, sv. 215, č.4, str. 19 - 25) 40. Pracovní neautorizovaný záznam vystoupení doc. I. Radičové na mezinárodní konferenci v Prešově, Prešov 2003 41. Ringold, D., Orenstein, M. A., Wilkens, E., Anotace Romové v rozšiřující se Evropě: Prolomení kruhu chudoby, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Washington 2003 42. Romové, bydlení, soužití, kol., Sešity pro sociální politiku, SOCIOKLUB, Praha 2000 43. Romové v České republice, kol., Sešity pro sociální politiku, SOCIOKLUB, Praha 1999 44. Romové ve městě, kol., Sešity pro sociální politiku, SOCIOKLUB, Praha 2002 45. Studie o řešení sociálních problémů v romské komunitě ve městě Jablonec nad Nisou, SOCIOKLUB, Praha 2002 46. Súhrnná správa o Rómoch na Slovensku, Institut pro veřejné otázky, Bratislava 2002 47. Ševčíková, H., Sociální reprezentace sociálních pracovníků očima Romů, Diplomová magisterská práce, Ostravská univerzita, Ostrava 2002 48. Šimíková, I., Navrátil, P., Winkler, J., Hodnocení programů zaměřených na snižování rizika sociálního vyloučení romské populace, VÚPSV, Brno 2003 49. Šišková, T., ed., Menšiny a migranti ve České republice, Portál, Praha 2001 50. Zpráva o výsledcích výzkumu k problematice holobytů ve vztahu k romské minoritě pro MMR ČR, SOCIOKLUB, Praha 2001 51. Zpráva o výzkumu názorů samospráv na aktuální přítomnost Romů ze Slovenské republiky a možnou zatíženost a problémovost z důvodů případné imigrace a usazování slovenských Romů v obcích a městech ČR, SOCIOKLUB, Praha 2003 52. Zpráva pro jednání vlády ČR "Zpráva o návrhu postupu ke zjišťování statistického zastoupení příslušníků romských komunit ve školách, v evidenci úřadů práce a v jiných institucích", ČSÚ, Praha 2003 15 Analýza faktorů, ovlivňujících společenskou integraci Romů v ČR (pokus o souhrn) Hana Frištenská Sociální vzestup a společenská integrace (úvodem) Je-li žádoucím stavem změnit sociální postavení mnoha Romů tak, aby bylo srovnatelné se sociálním postavením většiny příslušníků neromské společnosti, pak je nutné podpořit jejich sociální vzestup. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že sociální vzestup Romů je a jistě musí být dosahován úsilím jednotlivců, kteří jsou ke změně svého sociálního postavení subjektivně motivování a k dosažení úspěchu mobilizují své vlastní schopnosti. Toto pravidlo není v případě Romů takovou samozřejmostí, jakou se může zdát. Již nikdy, jak doufáme, nebude sociální vzestup organizován pro romské komunity jako pro jeden celek silami zvenčí za pomoci mocenských nástrojů státu tak, jako tomu bylo za komunistického režimu. Příliš dobře jsme se po jeho pádu v roce 1989 přesvědčili o tom, že to, co se Romům jaksi "přihodilo" obvykle bez jejich vlastního úsilí, nebyl skutečný sociální vzestup (jak inzerovala politická moc), ale pouze umělé zvýšení životní úrovně, o kterou Romové přišli po roce 1989 tak překvapivě rychle a dostali se do tak hlubokého sociálního a morálního propadu, že to můžeme považovat za důkaz nesmyslnosti sociálního inženýrství jakéhokoliv druhu. Pro příště je proto nutné uvažovat pouze v kategoriích individuálního a také individualizovaného sociálního vzestupu Romů jako o žádoucím stavu. Jeho zákonitosti je třeba hledat, nalézt a podporovat. Je jistě nepochybné, že v případě sociálního vzestupu Romů jako dynamického procesu (konečně právě tak jako v případě sociálního vzestupu jiných skupin lidí) je nutné počítat s triádou aktérů, kteří takový proces nejen podmiňují, ale sehrávají v něm rozhodující roli: je to rodina (v případě Romů ve smyslu rodu nejen jako svazku pokrevních příbuzných, ale také jako základního prvku etnického společenství), je to jednotlivec, který sociální hranici a do značné míry i etnickou hranici překračuje je to neromské okolí tedy ti, které bychom rádi nazvali "zainteresovanou veřejností", která mu takový vzestup umožňuje a v lepším případě jeho osobní úsilí podporuje. Všechny tyto tři entity, které stojí na počátku i na konci dynamiky změn v individuálních osudech lidí, mají v případě Romů odlišné charakteristiky, než je tomu v případě stejných procesů v neromské společnosti. Již předem je třeba říci, že tyto specifické vlastnosti činí sociální vzestup Romů objektivně komplikovanějším, subjektivně namáhavějším a v mnoha ohledech nejednoznačnějším, než je tomu u příslušníka neromského okolí. Z hlediska výzkumu je nutné si také ujasnit vztah mezi sociálním vzestupem Romů a jejich subjektivním prožíváním pocitu úspěchu. Je nepochybné, že v tradiční romské rodině je úspěchem něco zcela jiného, než je sociální vzestup v chápání neromské společnosti. Je však také nepochybné, že mnozí Romové chtějí prožít pocit úspěchu tak, jak je chápán jejich neromským okolím, a mnoho proto činí. Pro tyto Romy je jejich sociální vzestup pociťován jako úspěch a také jako zadostiučinění za velkou námahu, kterou mu věnovali, i za ztráty, které museli podstoupit. Rodina, rod - specifika systému sociální ochrany romských rodů Co je romipen a vlastní sociální ochrana Romů Romství (romipen jak říkají Romové) je vlastnost nositele romské kultury v tom nejobecnějším smyslu (Sekyt). Rodina či lépe rod je tím základním a naprosto nejdůležitějším prostředím, kde lze romipen získat. Romipen je stále ještě pro většinu Romů, ať už tento fakt naplno reflektují či nikoliv, ať už jsou schopni o této kategorii hovořit či ji pouze prožívat, extrémně důležitý soubor kulturních návyků, znalosti jazyka, uspořádání rodových a rodinných tradic, organizace rodinného života, uznávaných či naopak odmítaných hodnot, specifická rodinná výchovy, způsob i odlišnosti komunikace uvnitř rodu, uvnitř i vně vlastní komunity i s vnějším neromských světem a také systém používaných stereotypů, 16 předsudků i víry. Mít romipen podmiňuje získání úcty v romském rodu i v romské komunitě. Být označován jako "pativalo Rom" je stále velmi žádoucím oceněním v tradičním chápání romské komunity – Romem majícím čest je ten, kdo je plnohodnotným nositelem romství, kdo zná a plní své role v rodinném a etnickém společenství. Romipen je tedy subjektivně prožíváno jako závazek vůči svým lidem a na druhé straně jako podmínka plného zapojení do rodového života. Romství je vlastností, kterou jedinec získává narozením a životem v romské rodině tím, že se ztotožní s její hodnotovou orientací (Sekyt). Romství je možné ztratit (například výchovou v dětském domově, odchodem z romské rodiny a asimilací), ale není možné jej zcela získat nově ani zpět (například tím, že Nerom začne v romské rodině žít či že se někdo z Romů po výchově v neromskou společností do romského prostředí vrátí). Jak říká V. Sekyt, romství je do značné míry věcí citu – proto je obtížně vysvětlitelné, do značné míry nenaučitelné a nelze napodobit. Romové citem také poznávají, kdo romipen má a kdo jej nemá. Jak bylo již řečeno, romipen je soubor vlastností, poznatků a prožitků, které však nejsou stejně důležité či intenzivní a jejich hodnota se v čase proměňuje. Pokud je některý znak romství pominutelný (pokud k němu kdy vůbec patřil) je to antropologický typ, který my zvenčí považujeme často dokonce pro příslušnost k romskému etniku za určující. K těmto měnícím se či ztrácejícím se součástem romství také patří romština, jazyk, který postupně vyprchává pod vlivem dominantních kultur, v jejichž prostředí Romové žijí. Je nepochybně mnoho Romů, kteří romipen mají, a přitom již romštinu neznají nebo nepoužívají (Sekyt)1. Co však je samotnou podstatou romipen a současně jejím nejodolnějším prvkem je vědomí jednotlivce o své příslušnosti k rodině či rodu (resp. kastě). Komponenty této hodnoty jsou poslušnost rodině, úcta ke starším a povinnost chránit mladší a slabé, zvýhodňování všech členů rodiny oproti všem ostatním a zvláštní model vztahů k ostatním příslušníkům romských komunit na základě vědomí v podstatě kastovní příslušnosti. Nepřehlédnutelným znakem romipen, která s těmito komponenty souvisí, je ale od majoritní společnosti zcela odlišný průběh individualizace jednotlivce v rámci rodu, systém rodinné solidarity a vzájemného sociálního zabezpečení (Sekyt). Romové žijí uvnitř přísně reglementovaného společenství své rodiny. Rodinná výchova dětí se zcela orientuje na to, aby získaly romipen a zejména aby pochopily a přijaly svoji roli a povinnosti uvnitř rodiny. Romipen ve významu poslušnosti k rodině a sdílení všech jejích rozhodnutí, činů a hodnot je základním znakem rodinné solidarity jako tradiční dovednosti romských komunit, jak přežít v nepřátelském světě. Pozitiva a limity romství/romipen V. Sekyt identifikuje jako základ romipen zvláštní předivo vztahů, které Romové tradičně budují, udržují a hlavně povinně dodržují ve velkých romských rodinách. V různé intenzitě (protože každá romská komunita, každý romský rod a každá nukleární rodina se od sebe liší a liší se samozřejmě jak jsou tradiční hodnoty jednotlivých romských pospolitostí v takovém společenství udržovány). Rodinné vztahy jsou podřízeny v podstatě několika základním principům: - jedinec není důležitý, rodina je všechno, 1 Z experimentální sondy STEM, kterou tato společnost vykonala jako část tohoto výzkumu v dubnu 2003 mezi romskou komunitou v Jablonci nad Nisou, vyplývá, že pro většinu Romů není používání romštiny běžnou záležitostí. Romští respondenti uvedli, že v 31% romštinu nepoužívají vůbec, v 29% pouze výjimečně a jen pro 40% respondentů je romština jazykem, který používají v běžné komunikaci. Dále 53% respondentů uvedlo, že jejich děti romsky nemluví nebo jen s obtížemi, a 65% respondentů nechce, aby se jejich děti romsky učily institucionalizovanou formou. 17 - individuální rozvoj není žádoucí, hlavní je poslušnost rodině a roli, kterou každý jedinec tradičně v rodině má (dítě, chlapec, muž, otec, děvče, matka, babička…atd.), individualizované vlastnictví není pěstováno, všechno "mé" patří rodině, vše je třeba dát k dispozici, nejsou činěna závažná individuální rozhodnutí, o všem důležitém v rodině rozhoduje ona a jejímu rozhodnutí je třeba se podřídit - jinak může být jedinec krutě potrestán (včetně vyloučení), nejváženější osobností v romské pospolitosti není ten, kdo je nejsilnější individualitou, ale ten, kdo nejlépe plní svoji roli v rodině a je jejím nejposlušnějším členem, výchova dětí je zacílena na výchovu k romipen a k poslušnosti rodině, vše ostatní zejména neromské vzdělávání je cizorodým prvkem, nevýznamným a v extrémní podobě nebezpečným (pokud se pro konkrétního příslušníka rodiny stane přitažlivým), romipen obsahuje také prvky kultovní čistoty ("moje rodina je žuži, ostatní rodiny jsou v podezření, že jsou degeše") - otázka "Z jaké jsi rodiny?" je nejdůležitějším identifikačním prvkem, který určuje či vylučuje budoucí vztahy. Mít romipen má pro jednotlivce, patřícího do romského rodu, řadu výhod: - každý někam patří, Romové nejsou vykořeněni a odcizeni (což je jedním z průvodců postmoderního člověka v současném světě), - je stále obklopen láskou a milovanými lidmi, - vždy dostane pomoc, morální i hmotnou (samozřejmě v rozměrech, jakých je rodina schopna), - nenese za sebe odpovědnost, tu nese rodina, - má-li nějaký handicap (fyzický, duševní i morální), rodina jej nevyloučí ze svého středu, - na žádný z prožitků není sám, vše prožívá v milované pospolitosti a tím jsou jeho příjemné prožitky zesíleny a nepříjemné sdíleny, - nezná osamělý strach z minulosti, z budoucnosti, ze sebe a svých rozhodnutích, veškeré druhy strachu nese s ostatními společně. Přes tyto pozitivní a jistě sympatické rysy je romipen v současném světě i z hlediska samotných Romů a jejich přežití jednoznačně retardujícím prvkem, bránícím jejich sociálnímu vzestupu jako nutnému předpokladu jejich integrace do neromské společnosti. Hlavními důvody, proč romipen takto působí, je to, že: - neumožňuje individuální rozvoj, na kterém je sociální vzestup i dosažení určitého sociálního postavení založeno, - nepodporuje v plné míře vzdělávat se neromským způsobem a dosahovat znalostí, které jsou nezbytné, - brání rozvoji osobních ctižádostí v neromském světě, touhy individualizovaně uspět, která by konkrétní Romy motivovala k sociálnímu vzestupu a konečně k integraci do okolního světa, - odsuzuje Romy žít v sociálním vyloučení, ale dokonce i v hmotné bídě, protože nedosahují vzdělání, které je potřebné k vykonávaní kvalifikovaných profesí, - brání Romům rozvíjet pracovní ambice a touhu uspět v povolání (stejně vše, co získám na penězích, musím odevzdat rodině), - klade důraz na přítomnost a společné prožitky, nikoliv na promýšlení, rozvoj životních strategií a plánování s ohledem na budoucnost, - nepodporuje rozvoj schopnosti jednotlivce "odkládat" příjemný prožitek, pokud je to prospěšné, a tím brání rozvoji volních vlastností (Sekyt), - odsuzuje Romy k určitému předem danému "etnickému" osudu, ze kterého je velmi těžké najít východisko, - konečně (a paradoxně) také brání sjednocování romských pospolitostí, jako zárodku romského národa - pokud by si to Romové sami přáli. 18 Romství jako znevýhodňující faktor - romipen v současném světě Hovoříme-li o sociálním vzestupu jako důsledku osobního úsilí jednotlivce a o jeho pocitu úspěchu, je třeba obecněji vymezit, co je za úspěch považováno v neromském světě a jaké strategie a dovednosti k jeho dosažení vedou. I když je pocit úspěchu něčím velmi subjektivním a variabilním, lze s určitou mírou nadsázky říci, že současný člověk považuje za součásti svého pocitu úspěchu určité společenské postavení, bohatství či dostatek, ale i nezávislost, pocit svobody, autoritu a pocit sebevědomí, dosažené vzdělání a možnost svého osobního rozvoje. Uspět ve společnosti velmi podstatně vytváří subjektivní pocit úspěchu. Takového výsledku jsme v naší civilizaci zvyklí dosahovat prací – úspěch v práci či dokonce i ona sama je tedy nejdůležitější složkou celkové úspěšnosti jednotlivce (Sekyt). K tomu, abychom získali dobrou práci a uspěli v ní, je nezbytným předpokladem vzdělání, čím vyšší, čím specializovanější, tím lepší. Schopnost a ochotu učit se, a to nejlépe po celý život, považujeme za hlavní předpoklad individuálního rozvoje. K tomu, abychom byli úspěšní, je tedy třeba, abychom byli vzdělaní, schopní samostatně a kvalifikovaně pracovat, připraveni učit se novým věcem, být flexibilní, nezávislí, vědomi si své ceny, důstojnosti a schopni nést za sebe a svá rozhodnutí plnou odpovědnost (Sekyt). Téměř vše, co jsme zde uvedli, je v rozporu s tradičním romipen. Romové nejsou a ani nemohou být nezávislí a samostatní, patří svému rodu. Protože romipen neobsahuje požadavek na individuální rozvoj (dokonce je s ním v určitém rozporu), není vítáno, aby se tak dělo. Neromské vzdělávání je naproti tomu koncipováno jako prostředek k individuálním rozvoji a jeho hlavním cílem je rozvinutí osobních ambicí. Proto není tradiční romskou rodinou vítáno, aby se jeho příslušníci neromským způsobem vzdělávali, a s určitou nedůvěrou se setkává, pokud někteří z nich ve vzdělávání se najdou zalíbení. To je nepochybně jedním z důvodů, proč Romové o vzdělání neusilují a nerozvíjejí ani své osobní ambice a volní vlastnosti. To je ovšem také hlavním důvodem, že nemají přístup k dobré a kvalifikované práci, která by umožnila jejich sociální vzestup, a současně s tím respektované místo v neromské společnosti. Romipen je tak retardačním prvkem hlavně ve dvou směrech: brání osobnímu vzdělávání se a dále systémem rodinné solidarity zpomaluje rozvoj osobní odpovědnosti. Vše by bylo zřejmě pochopitelnější, kdyby Romové o sociální vzestup a subjektivní prožívání úspěchu nestáli. Vše však nasvědčuje tomu, že o takový pocit stojí (Sekyt)2. Zdá se tedy, že prvky vlastního úspěchu vidí mnoho Romů podobně, ne-li stejně jako my. Je tomu tak? Nepochybně po úspěchu v neromské společnosti touží (to říká i V. Sekyt a máme o tom mnoho důkazů v rozhovorech a dotaznících, které pro náš výzkum poskytli ti z Romů, kteří takového úspěchu dosáhli). Romové v ČR, ale v Evropě vůbec, žijí jako malá menšina, neprodyšně obklopeni zcela odlišnou civilizací, která navíc vůči nim není tradičně přátelská. Romské kultura, tak jsme ji vymezili v předcházejících odstavcích, se od hodnot a tradic společnosti, která Romy 2 Ve studii "Sociální vzestup a romské migrace" Z. Uherka, která byla zpracována pro tento výzkum, je zmínka o tom, že v roce 1994 dr. Rybová učinila sérii řízených rozhovorů s Romy v Jablonci nad Nisou, jejichž smyslem bylo zjistit "romskou" definici sociálního úspěchu. Podle dr. Rybové Romové sociální úspěch definují jako (postupně): - ekonomický úspěch, - být podnikatelem, - mít partnera z majoritní společnosti, - mít partnera z vlivné romské rodiny, - chodit do práce a pracovat pro majoritu (v případě Jablonce nejlépe pracovat pro Němce), - nemuset se bavit s chudými Romy (pro Jablonec jsou to Romové ze Zeleného údolí), - mít málo dětí, - chodit do kostela, - bydlet uvnitř města. 19 obklopuje, výrazně liší. Kultura romských komunit není totiž odrůdou evropských kultur, ale je něčím kvalitativně zcela jiným, svébytným a autentickým (Jakoubek), co na jedné straně s majoritními kulturami jen obtížně koexistuje a na druhé straně udržuje romské rody soudržné a svým specifickým způsobem je před vlivem majoritní kultury chrání (a to jak před projevy jejich nepřátelství, tak i před možnostmi sociálního vzestupu, které nabízejí). Je otázka, zda romipen jako specifický systém ochrany romských rodin je především reziduem na původní vlast Romů, nebo zda je především důsledkem tlaku neromského prostředí, ve kterém Romové již po staletí žijí. V. Sekyt uvádí, že romipen a jeho význam zesiluje v obdobích, která jsou k Romům zvláště nepřátelská - z toho lze dovodit, že zeslabuje a vytrácí se v obdobích, která jsou vůči Romům příznivá (bohužel, zatím v historii našeho soužití tato období nikdy netrvala tak dlouho, abychom získali důkaz o platnosti tohoto pravidla). Nicméně především Romové se musí rozhodnout (zdůrazňujeme, že oni sami se musí rozhodnout), zda budou žít izolovaně jako ve skanzenu (Sekyt) podle svého romipen, a to současně znamená na okraji společnosti a v hmotné nouzi, nebo zda se jej do značné míry vzdají ve pospěch kvalitnějšího života v neromském světě. My je musíme obklopit prostředím, kde romipen jako návod na přežití a ochranu ztratí svůj smysl. Jednotlivec - sociálně mobilitní faktory uvnitř romských komunit Motivy Romů k sociálnímu vzestupu Přes všechno, co bylo řešeno o romipen, je mezi Romy nemálo těch, kteří překročí bariéru svého rodového či chcete-li etnického osudu a snaží se o naplnění svých ambicí jako svébytné a odpovědné individuality. Z výzkumu vyplývá, že nejsilnějším faktorem, který působí na to, že jednotlivec podnikne cestu ke změně svého sociálního postavení a životu v neromské společnosti, je navzdory tomu, co již bylo řečeno, jeho romská rodina (obvykle nukleární). Může to být taková rodina, která požívá po řadu let autoritu uvnitř romských komunit (Šanderová) a má tradiční a trvalé vztahy s neromskou společností, ale může to být i rodina zcela standardní (Weinerová), kde však již v minulých generacích byly deklarovány hodnoty, jako je práce apod. Mnozí z Romů však (za podpory své nukleární rodiny či bez ní) jdou až po odříznutí se od svého rodu a riskují ztrátu romipen a tím i úcty a podpory své skupiny. Mnozí z nich již vědí, jak je tato ztráta bolestivým procesem, na jehož konci navíc na ně nemusí čekat adekvátní odměna v podobě plnohodnotného pocitu úspěchu, protože společnost je nepřijme tak, jak předpokládali. Takových lidí je mezi Romy řada. Co způsobilo, že tito Romové dosahují dobrého sociálního postavení nejen ve svých komunitách, ale ve společnosti obecně, zatímco ostatní nikoliv? Odkud čerpali sílu k tomuto růstu a kdo jim přitom pomohl? Odkud pramení energie, kterou bylo potřeba vyvinout k překonání všech překážek, které nutně stojí v cestě tomu, kdo se rozhodne jít sám za sebe nad rámec své romské role a stát se emancipovaným příslušníkem občanské společnosti? Jaké mají motivy k tomu dosáhnout úspěchu v neromské společnosti, úspěchu, o kterém vědí, že nebude jejich vlastními lidmi doceněn a dokonce může znamenat jejich ztrátu? A ještě jedna otázka se přímo nabízí – jsou tito lidé novou, sice netradiční, ale respektovanou romskou elitou a lze je za ni i z pohledu samotných romských rodů považovat? V rámci výzkumu jsme se rozhodli se na to zeptat těch, jichž se to přímo týká, tedy Romů, kteří dosáhli určitého stupně neromského vzdělání, mají kvalifikované profese (často kromě svého neromského vzdělání využívají své "etnické kvalifikace", tj. pracují pro romské komunity jako sociální poradci, sociální asistenti či v jiných podobných profesích) a nepochybně žijí na sociální úrovni, srovnatelné se střední třídou neromské společnosti. Taková metoda nebyla dosud nikdy použita, jistě také proto, že je jednak velmi obtížné získat kontakt na romské respondenty s uvedenými charakteristikami, kteří navíc se nepřestali považovat za příslušníky romských komunit. Opravdu těžké je poté je motivovat 20 pro spolupráci. V dalším textu používáme pro respondenty našeho výzkumu (definované výše uvedeným způsobem) označení "úspěšní Romové")3. Individuální naplňování osobních ambicí v kolektivistickém světě Romů Výše uvedený výzkum mezi úspěšnými Romy přinesl řadu zajímavých zjištění. Nejprve je třeba zmínit až překvapivě silnou pozitivní energii, kterou tito lidé kolem sebe šíří v osobním rozhovoru (Weinerová), optimizmus a radost z toho, čeho dosáhli - projevy emocí, v takové intenzitě v neromské společnosti neobvyklé. V jejich výpovědích, ať už je poskytli ve zpracovaném dotazníku nebo v rozhovoru, se opakovala řada faktů, které zřejmě sociální vzestup Romů dosti často provázejí. Je ovšem otázka, nakolik se snažili přiblížit se tomu, co jim "vtloukáme do hlavy" celým systémem, se kterým se setkávají, a jaksi vyhovět. Při jejich velké schopnosti empatie, je to samozřejmě možné - prostě říkají, co chceme slyšet. Lze ostatně s určitou mírou nadsázky konstatovat, že toto úsilí "vyhovět" je jednou z největších překážek ke skutečnému poznání Romů. J. Šanderová ve své studii "Analýza dotazníkového šetření mezi úspěšnými Romy", zpracované pro tento výzkum, při rozboru dotazníků4 úspěšných Romů došla k zajímavým závěrům. Respondenty na základě jejich odpovědí rozdělila do tří skupin: část z nich je možné nazvat "asimilovanými Romy", některé lze zařadit do kategorie "integrovaní Romové" a část vykazuje znaky "Romů s dvojí identitou". Tuto kategorizaci je jistě možné použít i v případě osobních rozhovorů, které jsme úspěšnými Romy vedli. Ty z respondentů, které lze zařadit mezi "asimilované Romy", žijí v majoritní společnosti a s romskou komunitou udržují jen volné styky. Pro tzv. "asimilované Romy" je podle J. Šanderové typické několik vlastností: - jsou ctižádostiví a vytrvalí s pevnou vůlí, - často žijí s partnerem, jež není Rom, - sociální vzestup mezi majoritu je jejich cílem, nikoliv pouze instrumentem, - mají pocity méněcennosti z toho, že jsou Romové. Respondenti, kteří naplňují znaky "integrovaných Romů", se úspěšně zapojili do majoritní společnosti. Vycházejí s ní bez zvláštních problémů, avšak zachovali si svoji romskou identitu. Pro tuto kategorii je typické: - sociální vzestup pro ně není cíl, ale instrument, - jsou sebevědomí v tom, že jsou Romy, - často byli vychovaní romskou rodinou, vlivnou v romské komunitě, - jejich cílem je spokojený život, nikoliv kariéra. Zvláštní skupinou jsou respondenti, které J. Šanderová nazvala "Romové s dvojí identitou". Tito lidé působí jako by žili dvojím životem, resp. jako by nepatřili nikam. K jejich charakteristice lze uvést: - cítí se být především Romy a současně cítí, že se své původní komunitě odcizují, - ve zvýšené míře hovoří o špatných zkušenostech s majoritní společností, a to už od dětství, - jsou ctižádostiví a často uvádějí vzdělání jako cíl, - jsou skeptičtí v posuzování ochoty majority přijmout integrované Romy mezi sebe, 3 Užili jsme dvou metod, jednak dotazníkové akce prostřednictvím několika romských nevládních organizací a rozeslali jsme 400 dotazníků, zpět jsme získali 10%, tj. 40 vyplněných dotazníků. Dále jsme uskutečnili…. hloubkových rozhovorů většinou s romskými poradci a romskými sociálními asistenty. Oba tyto zdroje informací pak analyzovali J. Šanderová (dotazníky) a R. Weinerová a K. Večerka (přepisy rozhovorů). 4 Výše uvedených 40 dotazníku vyplnili především středoškolsky vzdělaní Romové, kteří vykonávají…………. 21 - především tito Romové na otázku, co v důsledku svého sociálního vzestupu ztratili, uvádějí "kus svého romství". Při hodnocení výpovědí úspěšných Romů se nabízí otázka, zda jsou tito Romové, kteří svým úsilím změnili své sociální postavení tak, že je zcela srovnatelné se sociálním postavením obvyklým v neromské společnosti, novou romskou elitou s příslušným vlivem v romských komunitách? Je nepochybné, že bychom je my, Neromové, za takové rádi považovali? Nebo tomu tak z úhlu pohledu romských komunit není a mezi nimi a původní romskou komunitou se jen do široka otevírají nůžky odcizení? Nevíme. Pokud stále víceméně platí, že za svoji elitu považuje většina Romů tradičně ty, kteří jsou přesvědčenými nositeli romipen a kteří současně patří k těm romským rodům, které jsou považovány za "žuže Roma", pak tito z našeho hlediska úspěšní Romové elitou svého etnika spíše nejsou. Proto nemohou mít v širší komunitě ani význam pozitivního příkladu. Bylo by nepochybně zajímavé tento problém v romské komunitě prozkoumat. Zdá se však, že budeme muset pečlivě zvažovat, zda význam, který těm či oněm jevům přisuzujeme, je pouze naší představou či zda je stejně chápán samotnými romskými komunitami. Neověřené přikládání významu těm či oněm jevům, které v našich neromských interpretacích trvale děláme, pak stojí v základech politik, které v dobré víře buď vůči Romům uplatňujeme, nebo v lepším případě jim je nabízíme. Z rozboru dotazníků a rozhovorů s úspěšnými Romy lze odvodit několik tvrzení (která uvádí J. Šanderová), která mají důležitý význam. V dalších výzkumech je potřebné je znovu prověřit a zohlednit je v příslušných politikách, pokud se potvrdí (dr. Šanderová): - o kvalitě soužití s Romy nelze mluvit nikdy jinak než zcela konkrétně, jako o kvalitě soužití v určité obci či městě, - tvrzení, že rod nepřipouští sociální vzestup prostřednictvím metod majoritní společnosti může být příliš paušální (někteří respondenti uvádějí, že rodina je na ně pyšná), - nicméně zjištění podporují tvrzení, že vzdělání znamená riziko ztráty člena rodu, - zjištění podporují tvrzení, že úroveň sociálního vzestupu koreluje s délkou pobytu rodu v ČR (většina respondentů uvádí, že jejich rodina přišla do Čech před rokem 1960), - zjištění ukazuje, že většina sociálně zařazených Romů považuje svůj původ ve společnosti za handicap, - zjištění relativizuje tvrzením, že Romové nemají zájem o sociální vzestup do prostředí majoritní společnosti - někteří jej mají a to velmi silný, - i Romové, kteří žijí životním stylem majoritní společnosti a přizpůsobili se jí, pociťují vůči ní určitou sociální distanci (nejde o nepřátelství, řekla bych spíše odcizení) a musí každodenně dokazovat, že neodpovídají předsudkům, které majoritní společnost vůči tomuto etniku má. Zainteresovaná veřejnost - vztah neromské společnosti k Romů a možnostem jejich sociálního vzestupu Všechno, co bylo v předcházejících řádcích řečeno, je třeba doplnit o fakta o vlastnostech neromského prostředí, které Romy obklopuje a které svými postoji jejich sociální vzestup podporuje nebo umožňuje, lhostejně mu přihlíží, nebo mu dokonce brání. R. Weinerová na závěr své práce "Sociálně mobilitní faktory a romská komunita v ČR" (která byla zpracována pro tento výzkum k rozboru rozhovorů s úspěšnými Romy) říká "…závěrem je možné říci, že k sociálnímu vzestupu a úspěšnému sociálnímu postavení Romů ve společnosti je zapotřebí určitá konstelace vnitřních a vnějších společenských faktorů. Jde o kombinaci připraveného jedince, který je schopen v určitém momentu uchopit společenskou nabídku a přesvědčit své okolí, že je v této pozici na svém místě. To vše hovoří pro sociální politiku nových šancí a affirmativních akcí v českých podmínkách." Ještě naléhavěji zní to, co na závěr již citované studie uvádí socioložka J. Šanderová: "Rom, který se rozhodne prosadit v majoritní společnosti, se v první řadě musí vyrovnat s permanentní nedůvěrou, a to nejen ze strany Neromů, ale často i ze strany své původní 22 komunity. V prvním případě to znamená, že od dětských let musí znova a znova dokazovat, že svými schopnostmi a životem neodpovídá stereotypu, který má majoritní společnost o jeho etniku. K tomu, aby byl přijímán a hodnocen stejně jako příslušníci majority, Romovi nestačí plnit běžné normy a očekávání jako oni, musí je plnit daleko důkladněji. V druhém případě to velmi často znamená rozvolnit či zcela rozvázat vztahy se širší rodinou, nebo mít pocit vykořeněnosti – nepatřit nikam. Dosáhnout sociálního vzestupu v případě Romů rozhodně vyžaduje silnou osobnost. Zachovat si přitom původní identitu a vnitřní integritu pak vyžaduje osobnost ještě silnější"5. Ti, které jsme nazvali zainteresovanou veřejností, jsou tedy nepochybně třetím aktérem, majícím vliv na sociální vzestup Romů. Neromská společnost nebo její část, která je s Romy v přímém kontaktu či na jejich situaci má silný vliv, je tvůrcem prostředí, které spoluumožňuje, nebo naopak znesnadňuje sociální vzestup Romů a činí jej přitažlivým či naopak dokonale nepřitažlivým. Výzkum potvrdil náš předpoklad, že úspěšní Romové obvykle potkali někdy ve svém životě, a to spíše dříve v dětství či ranném mládí než později někoho nebo něco v majoritní společnosti, kdo nebo co je zbavilo strachu z ní a vyvolalo jejich ambice v ní žít a uspět. Z dotazníků či z rozhovorů s úspěšnými Romy podobná setkání téměř vždy vyplynula, a to tak často, že je možné hovořit o určitých fenoménech: - "Fenomén pomáhajícího učitele" - často se opakující událost, kdy romské dítě na základní škole se (v tomto pro něj ohrožujícím prostředí) setká s přátelským a empatickým učitelem, který jej zbaví strachu a motivuje jej učit se. Vliv takových učitelů a význam, který respondenti tomuto setkání přikládají, přesvědčuje o obrovské úloze, kterou v sociálním vzestupu Romů může či spíše musí sehrát škola a lidé, kteří ji vytvářejí. Mnozí učitelé by byli jistě překvapeni s jakou úctou o nich jejich bývalí romští žáci hovoří. - "Fenomén sportu" - méně často než v případě učitelů, ale s významně opakující se frekvencí, zmiňovali respondenti sport jako oblast, kde se poprvé v neromské společnosti prosadili, kde zažili úspěch, který jim pomohl změnit okolní nepřátelství či distanci. Při pohybovém talentu Romů může být poskytnutí angažmá romským dětem ve sportovních klubech, kde se schází i neromská mládež, určitou cestou. - "Fenomén církve" - příslušnost k církvi, která vznikla třeba až v dospělosti, je integračním faktorem. Být členem církve je pro Romy způsobem, jak se stát příslušníkem jiného celku, než je romská rodina či romská komunita. - "Fenomén komunistické strany" - pro zajímavost je třeba uvést, že občas se v dotaznících i v rozhovorech respondentů střední generace opakuje fakt, že asimilačním či integračním faktorem bylo pro Romy členství v komunistické straně. Znamenalo pro ně něco kvalitativně úplně odlišného než pro nás, příslušníky majoritní společnosti. Dávalo jim možnost (a to nikoliv pouze formálně vnímanou) proniknout do majoritní společnosti a stát se členem jejích vládnoucích struktur. Někteří z respondentů fakt, že byli oni či jejich rodiče přijati do komunistické strany, dodnes považují za velký úspěch. - "Fenomén neromského partnera" - tento jev se od předcházejících podstatně liší. Neromský partner není příčinou sociálního vzestupu Romů ale spíše důsledkem. I z malého vzorku úspěšných Romů, kteří s námi spolupracovali v rámci výzkumu, je 5 Některá z vyjádření respondentů jsou natolik zajímavá, že je citujeme. Jedna z respondentek píše, že .."Vždy nalézám něco, co mám v sobě romského schovaného, ale ve společnosti majority to nemohu vytahovat na světlo". " Jiná respondentka píše: " Naučila jsem se s nimi komunikovat jinak, než s gadži. Takže jsem v trochu divném postavení. Občas se mi stává, že mi rodina nerozumí nebo e se jim nelíbí, co říkám". Jiná respondentka píše, že má povinnost něco dokázat, aby" nás Romy neobviňovali nebo nás zabíjeli". Jiná píše:" V první části otázek jsem musela přestat odpovídat, neboť jsem si vzpomněla na hrozné pocity, které jsem prožila jako malá a které mě přinutily žít jako dospělá." 23 patrné, že obtížně hledají životního partnera či partnerku ve vlastní romské komunitě. I to je jedna ze ztrát, kterou podstoupili svým úsilím změnit své sociální postavení. Jak je z výše uvedeného patrné, sociálnímu vzestupu Romů pomáhá konkrétní, individualizovaná pomoc neanonymních institucí majoritní společnosti, které jsou v určité "nárazníkové zóně" - to znamená, že s nimi Romové nutně přicházejí do styku. Jejich dostupnost, vybavenost, profesionalita s jistou mírou empatie je tedy podmínkou, aby takové setkání podpořilo úsilí Romů o sociální vzestup, nikoli je od takové snahy odradilo. Mezi vlastnosti těchto institucí by mělo patřit, že důraz by měl být v jejich práci spíše na motivaci jejich klientů než na vynucování dodržování předpisů. Bohužel, většina systémů na tomto principu je stále ještě založena. Na motivaci Romů ke změně svého sociálního postavení má silný vliv prostředí, ve kterém žijí, tj. atmosféra ve městech a obcích, kde jsou romské komunity usazeny. Vyjdeme-li z pravidla, že o kvalitě soužití s Romy, by se nemělo hovořit v obecné rovině, ale zcela konkrétně jako o kvalitě soužití v určité obci či městě, pak je třeba prozkoumat, jak takové soužití v určité lokalitě prakticky vypadá. Abychom zjistili, jaká je tedy atmosféra ve vzájemném soužití v českých městech a vesnicích a současně, jaký na problém soužití mají názor jejich představitelé, případně co pro změnu tohoto soužití dělají, provedli jsme v rámci tohoto výzkumu průzkum názorů samospráv na situaci romských komunit ve všech obcích ČR II. a III. typu6. Z odpovědí těch, kteří na náš výzkum reagovali, vyplývá, že více než v polovině českých obcí žijí většinou malé romské komunity čítající ne více než 200 osob. Poměrně větší romské komunity kolem 1000 osob a více žijí zhruba v pětině lokalit. Obce téměř z poloviny identifikovaly lokální soustředění Romů na svém území (jde zřejmě o určité shluky domů, ulic či koncentraci v určité čtvrti). Pokud jde o aktuální stav soužití Romů s majoritou, většina respondentů ji považuje za více méně bezproblémovou. Jako špatné je soužití s Romy identifikováno necelou pětinou obcí. Podle názoru většiny z nich je situace v tomto soužití víceméně konstantní, nebo se dokonce mírně zlepšuje7. Zhruba stejně se hodnotí i vývoj soužití romského a většinového obyvatelstva v obci. Většina respondentů uvádí, že situace ve vzájemných vztazích se nemění a zůstává po dlouhé období stejná - podle jejich názoru navíc převládá v atmosféře obce vůči Romům tolerance8. Zástupci obcí pak vyjádřili svůj názor na to, co v životě Romů zatěžuje vzájemné vztahy nejvíce. Nízkou prestiž Romů v komunitě obce především způsobuje způsob bydlení a chování Romů v jejich bydlišti. Jako problém vidí obce kriminalitu Romů. Nevyšší hodnoty (i když ne významně) závažnosti problémů Romů jsou tedy uváděny v oblasti bydlení a chování Romů, což odpovídá předpokladu, že v soužití nejvíce vadí ty nedostatky, které 6 Výzkum názorů samospráv na situaci romských komunit v jejich obci a na problematiku vzájemných vztahů v rámci širší komunity byl proveden ve dvou etapách. V první etapě, která se uskutečnila v roce 2002, oslovil Socioklub starosty všech obcí II. a III. typu (cca 400 obcí). Cílem první etapy bylo získat především jména kontaktních osob, k jejichž pracovním povinnostem patří se problémy Romů zabývat a které romskou komunitu ve své obci znají. Na toto první oslovení reagovalo 45% oslovených, tj. 180 představitelů obcí, a uvedli 172 konkrétních jmen kontaktních osob. Tito lidé se stali respondenty ve druhé etapě výzkumu, který proběhl v roce 2003. Jejich soubor byl doplněn dalšími respondenty (většinou starosty těch obcí, kde se kontaktní osoby získat nepodařilo). Celkem tak byl v roce osloven soubor 320 osob. Adresně na jejich jméno byly zaslány obsáhlé dotazníky, zpracované agenturou STEM na základě tématických okruhů, které vybral Socioklub. Tento dotazník zpracovalo a ke spolupráci se tak přihlásilo 190 respondentů, kteří vyplnili stejný počet dotazníků. 7 Zhoršení situace Romů vidí pouze 5% oslovených obcí a zhoršování vzájemných vztahů pouze necelá 3% obcí. 8 Pouze 47% oslovených obcí uvádí, že ve vztahu k Romům má majoritní společnost určité předsudky. 24 jsou viditelně na očích. Důvod nízké společenské prestiže Romů respondenti vidí především v absenci vzdělání, nízká společenská prestiž Romů se odvozuje od toho, že nepracují, vyhýbají se práci, pracují špatně, nejsou kvalifikovaní, problémem je také jejich odlišný způsob života. De facto stejným důvodem, ale nazíraným etnocentrickým pohledem obcí, je odpověď, že jsou nepřizpůsobeni a nedodržují pravidla a hodnoty majoritní společnosti. Co pálí samotné Romy, identifikují zástupci obcí jako možnost uplatnit se na trhu práce a jako problém bydlení. Většina z nich považuje za poměrně vážný problém volný čas příslušníků romské komunity a způsob jeho trávení. Naopak za okrajový (nebo vůbec žádný) problém považují respondenti nepřátelství vůči Romům a strach Romů o svoji bezpečnost. Většina nenalézá žádné nedostatky v chování úřadů vůči Romům a také v chování policie. Jak se na tytéž problémy dívají Romové sami? Z ojedinělého průzkumu, který v rámci tohoto výzkumu provedl STEM v roce 2003 v romské komunitě v Jablonci nad Nisou, vyplývá však, že většina romských respondentů ve městě obává o svoji bezpečnost, dvě pětiny z nich pociťují potíže při jednání na úřadech (za problematické považují především chování úředníků) a jsou přesvědčeni, že policie nevěnuje jejich bezpečnosti pozornost. Výsledky této sondy jsou však v souladu, pokud jde o další problémy - naprostá většina Romů, žijících v Jablonci nad Nisou, pociťuje problémy v oblasti bydlení a možnosti uplatnit se na trhu práce. K problematice trávení volného času, který je tak ostře vnímán zástupci obcí, Romové v Jablonci nad Nisu uvedli, že jej tráví doma a nemají celkem žádnou vyhraněnou představu o možnostech, jak jej smysluplně trávit9. Po čem však touží, jsou aktivity, které by představovaly nabídku pro trávení volného času jejich dětí, přičemž zřejmě očekávají, že tuto nabídku bude formulovat město, nebo jiný neromský subjekt. Když měli respondenti navrhnout změny na straně Romů, které by vedly k tomu, aby se soužití zlepšovalo, uvedli, že Romové musí získat vzdělání nebo kvalifikaci, měli by posílit svoji motivaci pracovat a při řešení svých problémů spoléhat více na sebe. Zástupci obcí se také domnívají, že romské komunity by měly projevit větší snahu o spolupráci se svým neromským okolím, prostě romské komunity by se měly "otevřít" a více komunikovat. Na otázku, co by měla udělat druhá strana (v tomto případě orgány veřejné správy), aby se soužití zlepšovalo, jsou odpovědi rozpačitější. Nejvíce respondentů se domnívá, že by veřejná správa měla získat dost informací o romských komunitách a že by měla vykazovat vyšší stupeň porozumění a tolerance vůči nim a že by veřejná správa a Romové měli spolupracovat bez předsudků. Významná skupina však uvedla, že v práci veřejné správy není potřeba nic měnit, protože "již dělá maximum". Orgány veřejné správy v obcích si uvědomují závažnost sociálních problémů Romů a patrný je důraz, který kladou na závažnost problémů spojených s jejich bydlením. Respondenti zmiňují i takové jevy, jako je apatie v romských komunitách, jejich roztříštěnost, závažnost práce nestátních neziskových organizací uvnitř romských komunit. Přesto řada obcí opakovaně zdůraznila, že z hlediska obce nevidí v soužití s Romy žádné závažné problémy10. 9 Většina respondentů uvedla, že svůj volný čas tráví doma v kontaktu se svými blízkými, domácími pracemi, spaním, odpočinkem a sledováním televize. Na otázku, jak by svůj volný čas chtěli trávit, odpověděli vycházkami, spánkem a odpočinkem. Někteří z nich neuměli odpovědět vůbec. 10 Výzkum se zaměřil především na postoje obecních samospráv (resp. jejich pracovníků, kteří mají profesně k problémům romských komunit nejblíže) - nelze jej považovat za úplně vypovídající k objektivní situaci romských komunit v obcích a městech, která se reálně může od názoru samospráv lišit. 25 Úvodní hypotézy k přípravě Výzkumu o situaci a vývoji postavení romské minority v Česku Petr Víšek Východiska projektu Problematika sociálně ekonomické situace a sociálního postavení romské populace patří mezi kritická místa sociální politiky v České republice a nejen politiky sociální. O sociálně ekonomické situaci této minority existuje jen minimum relevantních údajů a vychází se z dílčích sond, údajů nestátních subjektů, odhadů a často i jen mýtů a vžitých klišé. Jak to naznačuje řada informací dochází v různých segmentech romské populace k sociálnímu vzestupu, zatímco v jiných k sociálnímu propadu, dochází také k segregaci v oblasti bydlení atd. I na straně samotné romské minority dochází k jevům, které se jeví jako paradoxy, na jedné straně roste romská elita a politická representace, evropské instituce finančně podporují rozvoj evropského romského národa, na straně druhé se při sčítání lidu v ČR projevil minimální a významně klesající zájem o přihlášení se k romské národnosti. Není zcela zřejmé k jakým procesům dochází (integrace, asimilace). Jsou příznaky o trvající a rostoucí imigraci Romů ze Slovenské republiky, která má vedle podoby v oblasti žádostí o azyl i podobu nelegální inflitrace. Je také třeba znovu analyzovat otázku počtu a demografického vývoje této minority v Česku. V souvislosti s reformou veřejné správy se posiluje působnost samosprávy, v jejímž zájmu je respektovat především zájmy většinové populace, což může ohrozit potřeby a práva romské minority, ke které většina pociťuje sociální distanci. V samotných sociokulturních specifikách romské minority (které zatím nikdo nekomparoval s pozicí majority, ani nedefinoval jejich sociální konsekvence) jsou zřejmě zakódovány retardační prvky, bránící sociálnímu vzestupu a integraci. Přesto dochází k individuální sociální mobilitě, aniž je známo, zda zdrojem tohoto pohybu byl některý z faktorů vnějších (podpůrné aktivity státu, nestátních subjektů či samosprávy) nebo šlo o vlastní vnitřní zdroje. Informace o tomto fenoménu by měly klíčový význam pro koncipování politiky. Vláda ČR rozvíjí poměrně intenzívní a nesporně pozitivní aktivity v této oblasti, přesto je třeba říci, že dosud nebyly zodpovězeny některé klíčové otázky, které by se daly vyjádřit klíčovými slovy integrace, asimilace, asimilační tlak, dobrovolná asimilace, sídlení segregace a nejsou vůbec známy, a to má zásadní význam, ani skutečné sociální a kulturní aspirace samotných Romů, nezprostředkované jejich representací. I v mezinárodním měřítku dochází k významnému přehodnocení názorů na situaci Romů v ČR. Projevuje se odklon od někdejší kritiky porušování lidských práv, která legitimizovala emigrační trendy, kritika se týká liknavosti reakce státu na rasově motivané trestné činy event. oblasti školství. Řada jevů spojených se životem části romské minority jsou také v zahraničí u některých minorit běžné (sídelní enklávy, nezaměstnanost, závislost na dávkách apod.), a proto lze předpokládat postupné snižování zájmu evropských institucí o tuto oblast. Tím spíše, že pokusy české vlády řešit problematiku jako problém evropský nebyly úspěšné. 26 Cíle projektu: V souladu se zadáním jsou vymezeny tři základní cíle a témata, která budou při výzkumu zpracována, a které budou tvořit hlavní výstupy projektu. Získání informací v tomto členění je hlavním cílem výzkumu. 1. Analýza faktorů ovlivňujících společenskou integraci a sociální vzestup romských obyvatel s návrhy na opatření v oblasti sociální politiky . Vedle samotné detekce těchto faktorů je třeba analyzovat sociální zejm. vztahové důsledky, které individuální nebo rodinný sociální vzestup měl. Individuální sociální vzestup má, podle současných znalostí, destrukční vliv na vztahy ve velkorodině a je otázka, zda přínosy ze sociálního vzestupu nahradí tuto ztrátu tím spíše, že nové vztahy s majoritou zřejmě navazovány nejsou. (úkol na rok 2002) 2. Analýza a prognóza demografického vývoje romských obyvatel v ČR do roku 2020. Tato analýza by měla mj. obnovit odhady počtu Romů v ČR, reagovat na nelegální imigraci, zaujmout stanovisko k výsledkům sčítání lidu a porovnat výsledky sčítání lidu s předchozími sčítáními pokud jde o sociální statut přihlášených k romské národnosti. Vyjádřit se také (také na základě zahraničních zkušeností a zvyklostí) k problematice statistického sledování v této citlivé oblasti. (Úkol na rok 2002) 3. Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v ČR s návrhy na opatření. Tato analýza by měla přinést informace o situaci, především pak informace o procesech a mechanismech, které se v životě romské minority uplatňují a frekventovaně opakují v oblasti vzdělávání, přípravy na povolání, rizikových jevů, bydlení, zaměstnání, sociální závislosti apod. Klíčová přitom nejsou zjištění kvantitativní, ale informace charakterizující jevy a procesy, tedy informace kvalitativní povahy. (I.etapa v roce 2002 – pilotní šetření) (II.etapa v roce 2003) Závažným problémem pro koncipování výzkumu (např. návrhu dotazníků k získání potřebných informací) je skutečnost, že většina archetypů sociálního chování je u samotných Romů zasuta v podvědomí, neprojevují se přímo, nejsou uvědomovány, prezentovány, ale „prožívány“ a není možné se na ně přímo dotazovat. Nejsou totiž jako odlišnosti samotnými Romy chápány, protože jejich znalost chování v obdobných situacích u majoritní populace je neznámá nebo zprostředkovaná. Neromové se snaží poznat svět Romů, ale je otázka jak je tomu naopak. Je třeba hledat určité „transmitéry“, otázky jejichž prostřednictvím se potřebná informace získá, popř. určité jednání ověří. Jde zejména o oblast související s pozůstatky kastovního sociálního systému, otázky kulturních vzorců a další. V pracích na výzkumném projektu je třeba mít stále na paměti, že je zaměřen na problematiku sociálního vzestupu a sociálně ekonomické situace romské minority. Vše, co je potřebné poznat k získání informací v tomto směru včetně demografických konsekvencí a postavení romské minority ve společnosti, je předmětem tohoto výzkumu, na druhé straně je zřejmé, že takto vymezené téma omezuje zkoumání situace v oblasti diskriminace, politické emancipace, kultury, jazyka, částečně školství a podobně. Dále uvedený text obsahuje různá tvrzení, pojatá jako varianty tj. i vedle sebe stojící tvrzení protichůdná, jejichž platnost by měl výzkum ověřit či vyloučit, popř. vést k formulaci tvrzení a zejména závěrů jiných. 27 Pro náhodného čtenáře je třeba připojit upozornění, že nejde o názory a hodnocení, ale o hypotézy možných závěrů, o možnosti, o nepřímo položené otázky, které budou transformovány do do podoby otázek v dotazníku a ověřovány výzkumem. Hypotézy a tvrzení 1. Demografický vývoj 2. Porodnost u romské minority je vyšší než u ostatních obyvatel. 3. Porodnost u romské minority stejná (blíží se porodnosti majority) 4. Počet Romů se trvale zvyšuje, jak to odpovídá demografickým charakteristikám této populace (větší podíl mladých lidí) a její vývojové etapě, tj. vyšší porodnost než průměrná - ale klesající (tzv. demografická revluce) 5. Počet Romů se zvyšuje také trvalou imigrací, ale zejména nelegální infiltrací do Česka ze Slovenské republiky. Infiltrace je umožněna existencí enkláv, o jejichž složení (počet osob, rodin a pod) nemá veřejná správa informace. 6. Porodnost se u mladé romské populace zvyšuje. Souvisí to s vysokou nezaměstnaností. Dítě prostřednictvím rodičovského příspěvku (zejm.), ale i dalších dávek státní sociální podpory zabezpečuje jistý pravidelný příjem a péče o děti poskytuje vyšší sociální statut než statut nezaměstnaného (předpoklad prof. Holzmanna) a méně povinností např. k Úřadu práce. 7. Porodnost u romské populace se zvyšuje. Tento jev nemá přímý vztah k nezaměstnanosti, sociálnímu zajištění či jiné hmotné výhodě. Jeho příčinou je prohlubující se sociální vyloučení romské populace, izolace a život jen sami mezi sebou a návrat k původním modelům chování. 8. Zhoršuje se zdravotní stav romské populace, a to především se "zvyšujícím se prahem" zdravotní preventivní péče zejména u dětí. Zvyšuje se úmrtnost romských dětí. 9. Snižuje se průměrný věk příslušníka romské komunity. Zvyšují se diference v rozmístění romské minority na území, tj. přírůstky se vyskytují tam, kde je již nyní vysoký podíl. Komunita se samy posilují. Tento proces se realizuje přistěhováváním i vyšší porodností. 10. Situace v soužití 11. Obecná situace v soužití je mnohem lepší, než se jeví podle zpráv medií a podle z toho utvářeného veřejného mínění. 12. Situace v soužití je v přímé souvislosti k velikosti romské komunity ve městě. Čím menší komunita tím bezkonfliktnější vztahy s majoritou a naopak. Velikost komunity lze vyjádřit buď absolutně nebo jako výši podílu na celkovém počtu obyvatel. Platí tvrzení první věty v obou případech? 13. Situace v soužití je v přímé souvislosti ke "stáří" dominantního základu romské komunity ve městě. Čím je komunita nebo její jádro mladší, čím více se proměňuje, tím jsou problémy větší. 28 14. Situace v soužití je dána sociálním statusem Romů samotných – tj. konfliktností způsobu jejich života a mírou, kterou to ohrožuje majoritu. 15. O kvalitě soužití nelze mluvit nikdy jinak než zcela konkrétně, jako o soužití v tom či onom městě. Může se vyskytovat jak zcela bezproblémový stav (popř. stav odpovídající sociálním statusům), tak velmi napjatý konfliktní, v němž je akcentován etnický prvek. 16. Soužití lze charakterizovat nikoliv obecně jako soužití romské minority ale vždy konkrétně jako soužití těch či oněch skupin romské minority s majoritou. 17. Soužití lze charakterizovat obecně, protože za určitých podmínek ( sociálně ekonomická situace lokality, stav zaměstnanosti v regionu, velikost romské komunity a její "stáří", postupy samosprávy apod) má podobné nebo totožné znaky a vlastnosti. 18. Sociální struktura romské minority a její vývoj (kastovní systém) 19. Kastovní systém – vzájemná sociální distance velkorodin již nemá žádný význam. 20. V romské minoritě přežívá kastovní systém, tj. vzájemné se vymezení jednotlivých velkých rodin, které se projevuje jako sociální distance s různou intenzitou tohoto stavu. 21. Vzájemné vymezení má prastaré kořeny a není možné je racionálně poznat a identifikovat, natož překonat. 22. Kastovní sociální distance se zmenšuje s úrovní dosaženého vzdělání. 23. Kastovní sociální distance vznikla (v daleké historii) jako systém sociální ochrany jedněch proti druhým – v obou případech také proti Romům (Domům, Lomům s různou prpofesní základnou apod.) Vztahy mezi romskými velkorodinami jsou jasné, vztah k neromské majoritě není v tomto systému zakotven. Není vyřešen, je to vztah neurčitosti. Neromové jsou v tomto vztahu nový prvek. A také prvek nepochopitelný, protože nechápe, že není možné mluvit s těmi či oněmi,či je nutit, aby zasedli k jednomu stolu apod. 24. Kastovní sociální distance je jednou z podstatných specifik romské velkorodiny, její sebevymezení se vůči jiným se v rodině předává, respektuje se a nemění se. 25. Kastovní sociální distance se oslabuje ve chvíli ohrožení, kdy je třeba čelit na všechny působícímu ohrožení. 26. Kastovní sociální distance se oslabuje blízkostí sociálního statusu v krajních polohách (chudí-chudí, bohatí-bohatí). 27. Kastovní sociální distance se zmenšuje, jde-li o dosažení společných cílů nebo realizaci společných zájmů. 28. Kastovní sociální distance u velkorodiny s dobrým statusem, která nemá potřebu pomoci jiných komunit ani majority se nemění a je nástrojem udržování statusu. Je v pozici sociální distance jak vůči jiným romským komunitám, tak k majoritě. 29. Kastovní sociální distance nemá nic společného se skutečným sociálním statutem velkororodiny. Má tradiční původ (původní profese, potravní návyky, příslušnost k subetnické skupině) nebo jiný původ (špatná vesnice, špatná pověst, podezření z rituální "nečistoty) 30. Sebevymezená velkorodina má určitý rozptyl sociálních úrovní. 29 31. Sebevymezená velkorodina má určitou sociální homogenitu. Vymezující hranice jsou dány sociálním vzestupem. (Bohatství, vzdělání, přijetí neromskou majoritou). 32. Podstatné jsou rozdíly mezi velkorodinami, méně podstatné pak rozdíly podle územního rozmístění k nim náležejících rodin. Tzn. rodiny patřící do jedné velkorodiny mají blízký statut bez ohledu na to kde žijí. 33. Překročení hranice směrem nahoru znamená zmenšení vztahů k velkorodině až po její opuštění. Toto opuštění je výsledek konání z obou stran. Velkorodina vypuzuje, překračující člen se izoluje. (Tvar komunity jako rugbyový míč naležato-horizontální rozměr počet, vertikální sociální rozptyl) 34. Překročení sociální vymezující hranice směrem dolů (propad) z komunity nevylučuje. Velkorodina jej (nikdy) neopouští. 35. Je přípustný, dokonce vítaný sociální vzestup uvnitř velkorodiny, a to způsoby, jež velkorodina připouští. Tak např. bohatství je vítáno, naopak posiluje autoritu toho, jenž zbohatl, pokud nejde sociální vzestup do majoritní společnosti jejími metodami, například prostřednictvím dosaženého vzdělání. 36. Velkorodina opustí (vyloučí) toho kdo propadne. 37. Velkorodina vyloučí toho, kdo se v jejich hodnotících měřítcích proviní. Proviněním může být i sociální vzestup. 38. Ztrátou svého příslušníka se velkorodina oslabuje. 39. Otázkou je povaha obsahu sociálního vzestupu. Romové chtějí být bohatí, a komu se to povede, je gróf - přípustné je vlastnit bordel, kšefovat s drogami, provozovat lichvu ale i bohatnout rafinovaným a povoleným obchodem. Nepřípustný je sociální vzestup prostřednictvím "bílé" kvalifikace, metodami majroritní společnosti a jaksi do ní - do rozměrů její střední třídy….. Trestá se asimilace, či integrace, ne čistý sociální vzestup ve smyslu životní úrovně či zbohatnutí. 40. Vzdělání je rizikem, že jeho získáním ztratí velkorodina svého člena. 41. Kastovní sociální distance se zmenšuje u mladších, nastupujících generací. 42. Do kastovní sociální distance mladí "dorůstají" postupně tak, jak se zvyšuje jejich autorita ve velkorodině a jejich odpovědnost vůči ní. 43. Některé velkorodiny, mající i uvnitř romských komunit, vysoký společenský statut, tradičně lépe komunikují se systémy majoritní společnosti a sociální statut jejich příslušníků (či některých jejich příslušníků) i v měřítcích majoritní společnosti je vysoký či na něj aspirují. V těchto rodinách sociální vzestup nemusí vždy znamenat vyloučení jejího příslušníka či jeho oddělení se od rodu, ale zažitou a opakující se možnost. 44. Opuštěním velkorodiny ztrácí Rom (vždy připravenou a snad neomezenou) podporu a ochranu velkorodiny, ale získá více svobody, zbaví se povinnosti, které ho vázaly k velkorodině, tj. být kdykoliv komukoliv pomoci i za cenu ohrožení nabytého vlastního sociálního statusu –např. povinnost ubytovat příbuzného apod. 45. Vztahy popsané v předchozích hypotézách nejsou přímo vyslovovány, ale jsou „žity“, tj. projevují se jako podvědomí (nevědomí), autocenzura jednání apod. 30 46. Kastovní sociální distance je verbálně odsuzována, odmítána jako již neexistující dědictví předků. Až na krajnosti („Horváth si nikdy nemůže vzít Gažovou“). 47. Všechny romské velkorodiny (rody) jsou si navzájem v pozici distance. 48. Některé velkorodiny se vzájemně tolerují. 49. Archetyp kastovního chování (skupinového systému sociální ochrany) je významnou charakteristikou sociálního systému romské populace a představuje podstatný brzdící prvek pro sociální mobilitu. 50. Archetyp sociálního chování spočívající v kastovní organizaci kominuty je významným specifikem, jímž se Romové odlišují od ostatní komunity. Obecně vzato je to kulturní a etnická hodnota, která jsouce zasazena do jiného (majoritního) systému sociální ochrany působí jako brzda sociálního vzestupu v rámci celkové tj. majoritní populace. 51. Archetyp sociálního chování spočívající v kastovní organizaci konzervuje sociální statusy velkorodin i jednotlivců. Je významných ochranným prvkem, protože udržuje pevné vazby v rodině chrání ji před sociálním roztpýlením a postupným rozpadem. 52. Chránit tuto zvláštnost znamená respektovat a připustit sociální stagnaci části minority, narušovat tuto zvláštnost (např. podporou individuálního vzestupu jednotlivců pro něž to bude znamenat ztrátu výhod skupinové sociální ochrany) a v konečné podobě destrukci tohoto systému – je asimilační tlak zaměřený k likvidaci etnického specifika. Jako takový je pnepřijatelný. 53. Tento systém nemusí být destruován. Změní-li se podmínka (norma) sociální homogenity a komunita velkorodiny připustí chudé i bohaté-vzdělané. Princip sociální ochranné funkce velkorodiny bude zachován, zůstanou zachovány i sociální distance mezi velkorodinami, ale odstraní se prvky brzdící vertikální sociální mobilitu (tvar komunity jako fotbalový míč). Takový vývoj může vést k postupnému přiměřenému sociálnímu vzestupu celé romské populace. 54. Varianty mobilitních faktorů 55. Po roce °1990 došlo k omezení až vyloučení mocensky uplatňovaných intenzivních tlaků na integraci Romů (povinnost zaměstnání, vymáhání povinností spojených se školní docházkou apod.) Plnění podmínek často znamenalo výhodu (lepší byt, dávky ap). 56. Když tento tlak pominul došlo k projevení se různých pozic různých skupin Romů. U některých skupin došlo k sociálnímu propadu (nezaměstnanost, pauperizace, kriminalita), u jiných k pokračování sociálního vzestupu až na vysoké úrovně. 57. Tento rozdílný vývoj je odrazem vnitřních dispozic a charakteristik velkorodin a jeho kořeny nelze vysledovat, mohou sahat stovky i tisíc let zpět, až do pozice v sociálním systému výchozí země - Indie. 58. Tento rozdílný vývoj je dán tím, na jaké úrovni se jednotlivé velkorodiny nacházely v okamžiku vymizení tlaku. tzn. vliv aktivit prointegrační politiky byl úspěšný, ale u některých skupin netrval dostatečně dlouho. To souvisí s permanentním doplňováním romské populace v Česku ze Slovenska. (pozn. jsou skutečně rozdíly mezi statusem skupin podle délky pobytu v Česku –tj. podle data příchodu) 59. Integrační politika neměla žádný vliv. Znovu a znovu je třeba opakovat u dětí i dospělých aktivity reagující na „pozůstatky života v minulosti“, přestože jde již o několikátou 31 generaci žijící v Česku. Veškerý vzestup je dán vnitřními silami a zdroji jednotlivce a jeho rodiny. 60. Skutečnost, že se část romské populace jeví jako nedotčena integračními opatřeními a asimilačním tlakem prostředí je ve skutečnosti zcela účelovým naučeným a přes generace předávaným jednáním (sociální dovedností), které deklarují (demonstrují, legitimizují) důvod, proč má být poskytována institucionální pomoc, resp. běžně se vyskytující důvody (nároky) gradují. Stejně tak vytvářejí atmosféru pro vyšší „chápavou“ toleranci neplnění povinností nebo nepřijatelného chování. Tato dovednost má vysokou hodnotu neboť zajišťuje „legitimní“způsob obživy. Prvky parazitizmu (jak je pociťuje majorita) nejsou Romy vnímány, protože jde o získání podpory od „cizí“ instituce. Romové patrně nechápou procesy solidárního přerozdělování nad rámec velkorodiny. 61. Na (životní) sociální vzestup jednotlivce měl zásadní vliv někdo z romské komunity (rodiče, starší osoba, prarodič). 62. Na sociální vzestup měl zásadní vliv někdo z majoritní společnosti (sedlák, učitel, spolupracovník) 63. Na sociální vzestup jednotlivce měla zásadní vliv nějaká instituce (školka, škola, vojna, pracoviště) 64. Na sociální vzestup měl vliv kontakt (spolupráce, aktivity) nestátního subjektu. 65. Sociální vzestup (také jako nezbytnost dokonalého přizpůsobení) se mohl realizovat jako účelová nezbytnost a součást či důsledek aktivit, v nichž dochází ke kontaktu s majoritou, například při podnikání, které může začít s málem a dosáhnout velkých rozměrů. 66. Sociální vzestup (také jako nezbytnost dokonalého přizpůsobení) se mohl realizovat jako účelová nezbytnost a součást či důsledek aktivit, v nichž se uplatňují dva aspekty:dochází ke kontaktu s majoritou, například při podnikání a je možné využít uzavřeného sociálního systému velkorodiny jako ochranného mechanizmu pro aktivity jejichž úspěch spočívá v garanci neproniknutí informací. 67. Sebeuvědomování uvnitř romské minority 68. Romové sami sebe nedoceňují, považují situaci (etnické prostředí majority), v níž se nacházejí, svoji etnickou příslušnost a její antropologické znaky za handicap. 69. Pozice malého sebehodnocení nepramení ze skutečného pocitu nedostatečnosti, ale je projevem skutečnosti malé společenské prestiže romské minority a permanentího vylučujícího tlaku a sociální distance a izolace. (Pozn. v Česku jsou Romové „ viditelní“.Navrátilci z emigrace říkají, že v tam byli „neviditelní“ mezi různobarevným obyvatelstvem) 70. Romové si jsou vědomi hodnoty svých odlišností, chtějí je rozvíjet. 71. Romové považují většinu z toho co je odlišuje za handicapující a proto nechtějí tyto prvky rozvíjet. (např. učit děti romsky). 72. Ve vztahu k romství jsou zásadní rozdíly mezi Romy. Rozdíly jsou tak velké, že není možno hovořit o jednotném názoru. (Zájem matky školáka, zájem zaměstnance, romského aktivity či romského politika). 32 73. Vztah k vlastnímu romství a etnické příslušnosti je dán sociálním statusem. Za přednost je považován těmi, kdož dosáhli sociálního statutu běžného v populaci 74. Vztah k romství není přímo nijak ovlivněn sociálním statusem, je výsledkem individuální pozice jednotlivce či rodiny, jeho osudu a životních příběhů. 75. Sociální aspirace Romů v Česku 76. Romové v zásadě nemají zájem přizpůsobovat se. Chtějí žít (přežívat) po svém, podle svých představ, to se týká i místa bydlení – tedy spíše spolu než mezi bílými, kteří si neustále stěžují, a to i na „běžné věci“ jako je noční oslava apod . 77. Romové se nechtějí přizpůsobovat, uvědomují si, že jejich svět je v mnoha směrech odlišný. Chápou, že jedinou nezbytnou normou, kterou musí s majoritou sdílet jsou zákony. 78. Tvrzení o snaze či nesnaze přizpůsobit se nelze vůbec paušálně vyslovit, je snad možné je vyslovit o velkorodině, ale spíše, že se jedná o osobní postoje a postoje nukleárních rodin. 79. Romové chtějí žít jako ostatní obyvatelé, přizpůsobit se jim, neodlišovat se být jimi přijati bez předsudků, tj. dobrovolně se asimilovat. 80. Romové se chtějí přizpůsobit co nejvíce, ale chtěli by si to co považují za své přednosti. 81. Tyto přednosti oproti majoritě jsou skutečně identifikovatelné. (např. větší soudržnost velké rodiny) 82. Tyto přednosti (ve srovnání s majoritou) jsou vymezovány proto, že na jejich straně je nulová znalost života majority a jejich rodin. Také oni vidí jen negativní projevy na straně Neromů. 83. Romové se nemohou při tomto stavu většiny populace přizpůsobit z různých důvodů (malá informovanost, …), ale chtějí být majoritní společností přijati jako její součást. 84. Romové se nemohou při tomto stavu populace přizpůsobit a nechtějí být přijati majoritní společností. Stav "života vedle" jim vyhovuje a nadále v něm hodlají setrvat a pokračovat. 85. Tyto přednosti jsou demonstrovány na situacích, v nichž u Romů nedošlo ke konfrontaci s požadavky, možnostmi a potřebami moderní doby. Tak například velký počet dětí není v moderní době ochranou pro stáří ale náročným závazkem, ochranou pro stáří je pojištění navazující na pracovní činnost, která navazuje na přípravu na povolání, která navazuje na vzdělání. 86. Ve struktuře žebříčku hodnot neexistuje mezi Romy a majoritou žádný podstatný rozdíl. Vše co se o tom říká je difamace a neznalost na obou stranách. 87. Ve struktuře žebříčku hodnot existují mezi Romy a majoritou podstatné rozdíly.Tyto rozdíly na straně Romů mohou mít pozitivní hodnoty, ale mohou přinášet také impulsy ke konfliktům. (Například problém co je víc: povinnost k zákonu nebo povinnost k členu rodiny nebo podpora vzdělání, které jedince vylučuje a oslabuje skupinu.) 88. Sociální systém Romů spočívající v pevném vztahu k velkorodině se sídelním a územním rozptýlením velkorodiny a jejím faktickým rozpadem destruoval natolik, že přestává plnit některé své funkce. Např. stanovování a udržování norem jednání a sankcionování jejich porušení. Normy majority nejsou dostatečně známy a vtištěny. To vede k sociálně 33 patologickým jevům jako je prostituce, opouštění dětí apod. Vede to i ke ztrátě aspirací a přežívání bez perspektiv. 89. Životní a sociální aspirace na úrovni běžné nukleární romské rodiny s dětmi je zcela identická s aspiracemi běžné rodiny z majoritní populace. 90. Zdravotní a sociální situace 91. V romské minoritě je významně vyšší nezaměstnanost. Práce není pro nízkou kvalifikaci, pro obecný nedostatek, jako projev diskriminace či „špatné pověsti“. 92. Významným způsobem obživy je získání sociálních dávek. To je považováno za významnou dovednost a za přijatelný způsob obživy. S tímto cílem není nezbytně nutné poskytovat úřadu informace, které by to mohlo ohrozit. 93. Nedostatek peněz při nezaměstnanosti je doplňován prací na černo, „dlaňovkou“, prací bez smlouvy a bez pojištění. 94. Příjmy jsou doplňovány i kriminální činností. 95. V důsledku většího počtu dětí, nízkých příjmů a nezaměstnanosti je velký podíl romské minority závislých na sociálních dávkách. 96. Dochází ke generačnímu opakování stejných sociálních statusů, tedy zde závislosti na sociálních dávkách. 97. Zdravotní stav romské populace je horší než průměrný. Souvisí to s vrozenými dispozicemi, životem v osadách v dětství a mládí, nezdravým způsobem stravování, špatnou péčí o děti. 98. Společenské aktivity Romů (politické strany a organizace) se týkají velmi malé části minority a jsou mimo zájem většiny. 99. Problémem společenských aktivit je, že úspěch je možný jen při homogenním složení z hlediska kastovních distancí, tj. v zásadě může takovou organizaci založit jedna velkorodina. 100. Princip demokratické tvorby vedení s dostatečnou autoritou je limitován vztahy sociálních distancí. 101. Soužití- poznání 102. Romové tam, kde žijí v sousedství s majoritou neudržují žádné sousedské kontakty se svými sousedy z majority. Nenavštívili nikdy jejich domácnosti. 103. To se týká i návštěv dětí jako spolužáků. 104. Na sousedské úrovni nedochází ke vzájemnému poznávání v běžných životních aktivitách, jako je vaření a výměna receptů, údržba a vybavení domácnosti. To se týká i dětí ve škole. 105. Vše co Romově vědí o Neromech získali z medií. 34 106. Romové se tam, kde žijí., stýkají s některými příslušníky majoritní společnosti, ale obvykle jen s těmi, kteří mají v majoritní společností nízký společenský statut, někdy ještě nižší než sami Romové. Ti také Romy akceptují bez výhrad, oceňujíce jejich některé sociální dovednosti. 107. Romové mohou uvést přednosti svého života a sociálních vztahů před neromskou částí populace uvést v čem považují Neromy za horší. 108. Romové mohou uvést důvody pro něž akceptují Neromy za hodné následování. 109. Romové jsou cílem každodenních ústrků, distance, podezřívavých pohledů i slovních napadání, a to především v situaci, když jsou osamoceni. 110. Tam kde mohou Romové vytvořit skupinu, vytvoří ji (romské enklávy v bydlení, skupina ve škole apod.) Primární cíl je obranný. Sekundární projevy mohou být agrese. 111. Případná agresivita skupiny romských a neromských mladistvých výrostků se neliší. 112. Romové pociťují k Neromům sociální distanci, nevraživost, nepřátelství. 113. Romové vidí v majoritě resp. způsobu jejího života vzor, který chtějí napodobit, převzít. 114. Romové chtějí bydlet spíše ve vzájemné blízkosti. Větší seskupení jim poskytuje větší bezpečí v každodenním životě a méně konfliktů s majoritou. 115. Romové chtějí bydlet v seskupení jen s rodinami patřícími do jejich velkorodiny, nebo do „spřátelených“ velkorodin(?). 116. Přání pokud se týká bydlení (společně – zvlášť) je zásadně odlišné podle sociálního statusu. 117. Scénáře dalšího vývoje 118. Po roce 1990 dochází k dynamickým procesům, jejichž sociální důsledky se stále prohlubují (jde o sociální diferenciaci uvnitř romské komunity a různou míru z toho vyplývající sociální a politické emancipace). 119. Změny, které se projevily po změně politického systému v roce 1990 znamenaly jednorázový zásah do sociálního postavení romské minority. Tyto změny nenastartovaly procesy, které by se dále prohlubovaly. Změny tehdy nastalé jen demonstrovaly, odkryly skutečnou tehdejší situaci, která byla politikou státu zamlžena (formální zaměstnání, nátlak na školní docházku). 120. Bude se prohlubovat sociální diferenciace mezi jednotlivými částmi romské minority. Každá z obou krajních poloh (chudí-bohatí) se bude více vyhraňovat a vytvářet na tlak na skupiny nacházející se v meziprostoru aby se „zařadily“. 121. Souběžně s tím se bude uplatňovat tlak majoritní populace vedoucí k tomuto vymezení. Majorita bude stále více trvat na sebevymezení. 122. Majorita bude více akceptovat vyhraňující se sociálně dobře postavené části romské minority. 123. Vyšší akceptace sociálně dobře postavené části romské minority nasměruje sociální distanci na skupinu, která se bude vymezovat jako společensky nepřizpůsobená. 35 124. Vnitřní vztahy uvnitř romské populace to bude rovněž vyhraňovat. Jednotlivé části se budou od sebe více distancovat. 125. Kastovní systém se bude oslabovat a posilovat prvek sociální homogenity. Systém postavený na společném sociálním statusu (v mírách majoritní společnosti) doplněný o etnickou přísllušnost nahradí původní rodinné distanční vztahy. 126. Majorita nikdy nebude respektovat sociálně dobře postavené Romy, kteří mají navíc ve velkorodinách autoritu, pokud jejich bohatství bude pocházet ze způsobů obživy, které jsou majoritní společnosti považovány za nekorektní, nečisté (to ještě neznamená nezákonné). To může prohloubit nepřátelské projevy velkorodiny, kde takové autority působí, vůči majoritní společnosti. 127. Tento problém se projeví v obtížích při tvrobě romské reprezentace. Společensky etablovaní Romové nebudou chudou částí minority akceptováni, otázka je jaký zájem budou mít obhajovat ty, od nichž se sami distancují. 128. Kastovní systém se nijak neoslabí. Jen dojde k tomu, že se sníží význam sociální homogenity uvnitř velkorodin a ty budou akceptovat širší spektrum statusů - tj. chudé i bohaté. To bude podporovat sociální vzestup. Současně budou zachována etnická specifika - kastovní systém sociální ochrany. 129. Kastovní systém se nezmění a bude nadále ovlivňovat možnosti sociálního vzestupu. Odchod z velkorodiny směrem nahoru bude nadále dramatickým a traumatizujícím procesem. 130. Proces sociálního vzestupu bude co do kvantity slabší než početní růst romské populace s ohledem na rozdílnou velikost rodin (počtu dětí) podle sociálního statusu. Kvantita bude předbíhat kvaoitu. Čím nižší status, tím větší počet dětí. Tempo integrace bude pomalejší než temo zvyšování velikosti romské populace. Celkové postavení Romů se bude zhoršovat a poškozovat zájmy těch, kteří usilují o sociální vzestup. 131. Proces sociálního vzestupu a přestupy úrovní a hranic velkorodin nelze vnímat zjednodušeně jen jako pohyby po trase chudí-bohatí. Sociální vzestup by měl být definován šíře než jen v hmotné oblasti. To by pohled příliš zjednodušilo. Společensky etablovaní Romové nebudou příjímání ne „chudou“, ale „tradiční“ (tradicionalistickou) komunitou, která bude (zřejmě) spíše chudá, ale především nevzdělaná - ale může být i celkem bohatá – resp.může mít takové příslušníky. 132. Budou se vytvářet enklávy, kam budou směřovat ti, kteří neuspěli ve snaze o sociální vzestup, popř. neměli zájem. 36 Možnosti statistiky a demografie při studiu romské populace na příkladu evropských zemí a České republiky Květa Kalibová Problematika národnostních menšin zůstala v řadě evropských zemí i po pádu komunismu stále živá a do popředí zájmu mezinárodních organizací se dostává ochrana jejich práv, a to především v nových demokraciích ve střední a východní Evropě. Stále zřetelněji se projevuje absence věrohodných statistických dat, která by mohla objasnit demografickou, sociální a ekonomickou situaci národnostních menšin a změny ve struktuře populace, vyvolané migracemi. Statistika má přímý politický vliv na vztahy mezi majoritní společností a minoritami a to především v případech, kdy se jedná o uznání určitých požadavků, např. zastoupení minorit ve státních institucích, jazyková legislativa nebo územní autonomie. Mezi pojetím státu a národa a politikou státu vůči národnostním menšinách existují velmi úzké vztahy, které se promítají i do národnostní statistiky a to především do používaných definic, způsobu šetření národnostní skladby obyvatelstva a následně věrohodnosti získaných údajů. V případě nedostatku kvalitních dat jsou oficiální údaje obvykle nahrazovány nepřímými odhady a spekulacemi, které často vedou ke konfliktům mezi státem a zájmem minorit. Úzká vazba mezi historickým vývojem státu a národa a národnostní statistikou je patrná ve všech evropských zemích. Romská populace je ze strany evropských institucí považována vzhledem k neexistenci vlastního státu za skutečnou evropskou minoritu a jejímu studiu je věnována v současné době zvýšená pozornost. 1. Národnostní/etnická skladba obyvatelstva a sčítání lidu Zjišťování národnostní/etnické struktury obyvatelstva, tj. šetření příslušnosti osob k národnostní/etnické skupině, je z mnoha důvodů značně obtížné a získané výsledky obvykle zcela neodpovídají reálné situaci. Problémem je nejen odlišné pojetí národa a národnosti v jednotlivých vědních disciplinách, ale i značná nejednotnost v terminologii. Nepřesně vymezené kategorie a absence obecně uznávaných definic pak umožňují odlišný výklad pojmů, které mohou mít i různý nežádoucí vedlejší význam. Navíc je tato problematika často úzce spjata i s politickou situací v zemi, resp. s postavením národnostních menšin. O nejednotnosti v terminologii vypovídají i kategorie, nejčastěji používané pro charakteristiku národnostní/etnické skladby obyvatelstva: národnost, národnostní skupina, etnická skupina, státní občanství, ale i rasa, barva, kmen. Pojetí národnosti má několik dimenzí (historickou, kulturní, územní apod.) a právě tato komplexita podmíněností představuje často problém při hledání přesných definic zjišťovaných kategorií. Jednotlivá pojetí se obvykle shodují, že nezbytnou podmínkou je vnímání základních kulturních rozdílů a odlišností od ostatní populace. Obecně je uznáváno několik společných charakteristik národnostní/etnické skupiny. Je to především společný název, který skupinu identifikuje, společná historie a mýtus o společném původu a vzájemná sounáležitost. Příslušníci skupiny mají vlastní kulturu, založenou na společném jazyku a náboženství a odlišují se zvyky a způsobem života. Obvykle takto vymezená skupina má i vztah k nějakému území, i když toto může být pouze symbolické. I z hlediska statistiky lze národnost chápat podle zvolených kritérií několika způsoby. Etnická národnost (v minulosti též kmenová příslušnost) vychází z historicko-etnografického hlediska a za její objektivní ukazatel je považován mateřský jazyk, země původu nebo původ předků. Mateřský jazyk je nejčastěji zjišťovaná charakteristika s poměrně přesnou definicí, země původu nebo původ předků se ve sčítacích akcích mohou zjišťovat buď přímým dotazem nebo nepřímo otázkou na místo narození. V posledních letech je však zřetelný posun k tzv. národnímu vědomí, které je založeno na vůli, citu a emocích sčítané osoby, tj. deklarování příslušnost k národnosti dle vlastního přesvědčení. Tato praxe je rozšířena v současnosti především v zemích střední a východní Evropy, ze zámořských zemí je to např. Kanada. 37 Pokud za kritérium zvolíme území státu či státní správu a nebereme v úvahu další znaky, je národnost totožná se státní příslušností nebo se státním občanstvím. Tato pojetí je obvyklé především v zemích západní a jižní Evropy, nejvýrazněji je však prosazováno ve Francii, ale i v Řecku a Turecku. Ve většině evropských zemí je hlavním zdrojem informací o počtu obyvatelstva a jeho strukturálních charakteristikách sčítání lidu, které patří v historickém pohledu k nejstarším statistickým akcím. Již od poloviny 19. století řada evropských zemí prováděla sčítání pravidelně a postupně začaly nabývat na významu metodické otázky a mezinárodní srovnatelnost dat. Již na prvním zasedání Mezinárodního statistického kongresu v Bruselu (1853) byla přijata konkrétní doporučení nejen k provádění sčítání, ale i k jeho obsahu a tyto zásady byly v dalších letech upřesňovány. Zjišťování národnostní skladby obyvatelstva bylo doporučeno již na druhém kongresu v Paříži (otázkou na hovorový jazyk), přesto však pojetí jazyka a především národnosti ve sčítacích akcích patří k metodickým problémům, které nejsou vyřešeny a uzavřeny dodnes. Podle současných mezinárodních doporučení k národním sčítáním lidu (kritéria OSN) nepatří zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva k povinnému obsahu sčítání a záleží na rozhodnutí jednotlivých zemí, zda tuto problematiku do sčítání zahrnou. V případě kladného postoje se doporučuje zjišťovat dvě kategorie: národnostní a/nebo etnickou skupinu a jazyk, avšak nejsou uvedeny instrukce k formulaci otázky ani definice zjišťovaných charakteristik. Navíc mezinárodní úmluvy v oblasti lidských práv kladou důraz na vůli skupiny být sčítána. V posledních letech shromažďování statistických dat o národnostních/etnických menšinách provádí pouze země, kde jsou tyto informace z praktických důvodů považovány za přínosné a je omezeno pouze na skupiny, které s podobnou akcí souhlasí. Výsledkem je obtížná mezinárodní srovnatelnost dat a nedostatečné statistické informace. 2. Zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva v evropských zemích Vzhledem k nedostatečným informacím o existujících zdrojích dat o národnostních/etnických menšinách i metodách jejich získávání zorganizovala Populační komise Rady Evropy v letech 1995-1999 projekt Demografické charakteristiky národnostních menšin v Evropě. V rámci projektu byla ustavena při Radě Evropy Skupina specialistů na demografickou situaci národnostních menšin, ve které bylo zastoupeno 12 evropských zemí včetně České republiky. Cílem projektu bylo nejen objasnit rozdíly v demografickém vývoji národnostních/etnických menšin, ale také nalézt charakteristiky společné všem evropským populacím. Projekt byl rozdělen na dvě etapy. První z nich byla zaměřena na vztah mezi statistikou, státem a minoritami a jejím cílem bylo získat přehled o současné situaci v zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva ve všech evropských zemích. Druhá fáze projektu byla zaměřena již na vybrané evropské země a národnostní menšiny. Romská populace byla v projektu pojata jako skutečná evropská minorita bez vlastního státního území a byla proto řešena samostatně. V první části projektu byl ve spolupráci s Eurostatem a Ekonomickou komisí pro Evropu při OSN (UN/ECE) připraven dotazník, který obsahoval otázky na zdroje dat o národnostní/etnické skladbě obyvatelstva a metodách jejich zjišťování. Důraz byl kladen především na národní sčítání lidu na počátku 90. let a předpokládané změny ve sčítání lidu okolo roku 2000. Pro získání věrohodných informací bylo rozhodnuto obrátit se s žádostí o vyplnění dotazníku přímo na statistické služby jednotlivých evropských zemí. Dotazník byl zaslán do všech evropských zemí s více než 100 tis. obyvateli, tj. šetření se nezúčastnily pouze malé evropské státy (Andora, Lichtenštejnsko, Monako a San Marino). Ze 43 zemí zahrnutých do projektu jich pouze šest dotazník nevyplnilo. Bylo to země bývalého Sovětského svazu (Ázerbajdžán, Moldavsko, Arménie, Gruzie) a země bývalé Federativní republiky Jugoslávie (Jugoslávie, Bosna a Hercegovina). V jejich případě však bylo možné základní informace odvodit od zemí, s kterými sdílely stejnou historickou zkušenost. Při zpracování výsledků šetření byla věnována pozornost především následujícím kategoriím: národnostní skupina (v našem smyslu národnost), etnická skupina, jazyk (různé 38 formy) a národnost ve smyslu státního občanství. Přehled zjišťovaných charakteristik je uveden v tabulce 1. Tab. 1 Zjišťování národnostní/etnické struktury obyvatelstva v evropských zemích ve sčítání lidu na počátku 90. let Region národnostní etnická jazyk národnost Severní Evropa Dánsko x Finsko Island Norsko Švédsko Západní Evropa Belgie x Francie x Lucembursko x Irsko x Německo x Nizozemsko Rakousko x x Švýcarsko x x Velká Británie x x Jižní Evropa Itálie x Kypr x x Malta x Portugalsko x Řecko x Španělsko x x Turecko x Střední a východní Evropa (bývalé socialistické země) Albánie x Bulharsko x x Česká republika x x x Chorvatsko x x Maďarsko x x Makedonie x x Polsko Rumunsko x x x Slovensko x x x Slovinsko x x Země bývalého Sovětského svazu Bělorusko x x x Estonsko x x x Litevsko x x Lotyšsko x x x Rusko x x x Ukrajina x x x Pramen: Courbage Y.: Survey of the statistical sources on religion, language, national and ethnic group in Europe. In: The demographic characteristics of national minorities in certain European states. Volume 1. Population studies No. 30. Council of Europe 1998. 39 Národnostní skupina (národnost) Na počátku 90. let otázku na národnostní skupinu (v českém pojetí národnost) položilo ve sčítání lidu pouze 12 evropských zemí. Byly to většinou bývalé socialistické zemí střední Evropy (Česká republika, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko) a řada zemí bývalého Sovětského svazu (Bělorusko, Estonsko, Lotyšsko, Rusko, Ukrajina) a Federativní republiky Jugoslávie (Chorvatsko, Makedonie, Slovinsko), tj. země, které v minulosti vznikly rozpadem mnohonárodnostních států. V této části Evropy i v minulosti byla národnostní otázka vždy aktuální, obvykle úzce souvisela s politickou situací a vyvolávala potřebu statistických dat. Terminologie i definice zjišťovaných kategorií v uvedených zemích se sice částečně lišily, pojetí však odpovídalo etnograficko-historickému hledisku. Ve všech zemích se však jednalo o „sebeurčení“, tj. deklarování příslušnosti podle vlastního přesvědčení sčítaných osob. V České republice sčítané osoby deklarovaly národnost, která byla definována jako příslušnost osoby k národnosti podle vlastního přesvědčení, obdobná situace byla i na Slovensku. Také ve Slovinsku a v Makedonii osoby deklarovaly příslušnost k národnosti, její pojetí však nebylo specifikováno. Rumunsko definovalo národnostní skupinu nebo (etnickou) národnost jako skupinu osob, které mají společný jazyk, stejný etnický původ, společné charakteristiky a stejný způsob života včetně náboženského vyznání. V Maďarsku nebyla příslušnost k národnostní skupině vázána na mateřský jazyk. Informace o národnostní skladbě obyvatelstva mohou být do jisté míry ovlivněny i skutečností, zda jsou možné odpovědi ve sčítacím archu předtištěny či nikoliv, i když obvykle je možné zapsat jakoukoliv příslušnost do kolonky „ostatní“. Jedinou zemí, kde byly možné odpovědí předtištěny bylo Maďarsko. Kromě maďarské národnosti to bylo dalších 7 oficiálně uznávaných a kolonka „ostatní, prosím specifikujte“. Rumunsko a Česká republika měly odpovědi předtištěny pouze částečně, ostatní země ponechaly volbu na sčítaných osobách. V následném zpracování však již data za „ostatní národnosti“ nebyla podle deklarovaných národností tříděna.Ve všech zemích byla otázka na národnostní/etnickou příslušnost položena na celém území, odpověď na tuto otázku však byla povinná pouze v Rumunsku, Maďarsku a v České republice. V ostatních zemích bylo rozhodnutí ponecháno na sčítaných osobách, zastoupení neudaných odpovědí však bylo velmi nízké (Slovensko 0,02 %, Slovinsko 0,1 %, Makedonie 0,1 %). Nelze se proto domnívat, že jedním z možných důvodů podhodnocení početního stavu romské populace je nezodpovězení této otázky. V konečném zpracování většina zemí vytřídila data i za romskou populaci. Představitelé statistických úřadů uvedly, že i v budoucnosti bude šetření národnostní/etnické skladby obyvatelstva probíhat podobným způsobem. V zemích bývalého Sovětského svazu hrály národnostní, etnické i jazykové rozdíly vždy významnou politickou roli. Etnická kritéria byla v ruské statistice používána již od počátku 18. století a bývalý Sovětský svaz v této tradici v podstatě pokračoval s výjimkou zjišťování náboženského vyznání. Federální struktura bývalého Sovětského svazu byla založena na etnickém principu a příslušnost osoby k etnické nebo národnostní kategorii byla zaznamenána v osobním průkazu. V posledním společném sčítání v roce 1989 byla položena otázka na národnost ve smyslu etnické příslušnosti a odpověď na tuto otázku byla povinná. Podle výsledků sčítání lidu z roku 1989 představovali Rusové pouhou polovinu z celkového počtu obyvatel bývalého Sovětského svazu a téměř 70 národností mělo různý stupeň územní autonomie. Vznikem nových států došlo k významným změnám v jejich národnostním složení (často se minority staly majoritami, majority minoritami) a postupně sílily snahy pojetí národa a státu změnit. Např. v Rusku byl v roce 1991 (další úpravy byly v letech 1993 a 1995) přijat nový zákon o občanství, který upřednostňuje občanství před národnostní příslušností. V nových ruských identifikačních dokumentech je nově národnost nahrazena občanstvím, kde kritériem příslušnosti se stalo území státu. V dalších evropských zemích nebylo šetření národnostní struktury obyvatelstva do sčítání lidu zahrnuto. Informace o národnostním složení obyvatelstva tak neposkytuje statistika 40 nejen v zemích západní a jižní Evropy, ale ani ve Skandinávii. Zdůvodnění absence národnostní statistiky se lišily podle zemí. Nejčastěji udávaným důvodem byl odlišný názor na pojetí zjišťované kategorie, časté však byly i důvody ústavní, ochrana lidských práv a nezájem státních orgánů o data tohoto charakteru. Řada zemí (např. Itálie, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Irsko, Malta) uvedla jako důvod, že tato problematika není v zemi závažná, data nejsou ze strany státní správy vyžadována a pojetí národnosti nepředstavuje prioritní otázku. Itálie navíc uvedla, že data o národnostních skupinách jsou irelevantní a v praxi obtížně využitelná. Portugalsko se domnívalo, že koncept národnostní skupiny nemá ani politické, ani antropologické opodstatnění, Švédsko nepovažuje pojetí za podstatné. Ve Švýcarsku není příslušnost k národnostní skupině důležitá, a to nejen v oblasti sociální, ale i z politického hlediska. Irsko nezařadilo otázku na národnost do sčítání lidu z důvodu ochrany lidských svobod a z ústavních důvodů. Rovněž ve Španělsku je koncept národnostních skupin odmítán z ústavních důvodů. Německo nezařadilo otázku na národnostní skupinu do sčítání lidu z blíže nespecifikovaných politických důvodů, Velká Británie upřednostňuje pojetí etnické skupiny před národnostní skupinou. Lucembursko nepovažuje toto pojetí za důležité, na Maltě se obyvatelstvo jeví z tohoto pohledu jako homogenní a data nejsou třeba. Také některé další evropské země zaujaly k dané problematice podobné stanovisko jako západní Evropa. Polsko bylo jedinou bývalou socialistickou zemí, která dosud neměla zájem na zjišťování národnostních skupin ve sčítání lidu z důvodu značné omezenosti podobné koncepce, v dalším sčítání však uvažuje o jejím zavedení, avšak striktně podle mezinárodních doporučení. Turecko se považuje z pohledu národnostní skladby obyvatelstva za homogenní stát, Řecko nezahrnulo otázku na národnostní skupinu z důvodu ochrany soukromí, Bulharsko z ústavních důvodů. Albánie zjišťovala národnost pouze u cizinců, nikoliv u Albánců. Většina zemí předpokládala, že ani v dalších sčítáních nedojde v tomto ohledu k zásadním změnám. Etnická skupina Tato kategorie se více než ostatní vyznačuje různým pojetím a odlišnými definicemi podle vědních oborů. To je zřejmě důvod, proč se ve statistice evropských zemí vyskytuje pouze ojediněle. Ze šetření Rady Evropy vyplynulo, že pouze tři evropské země zahrnuly na počátku 90. let tuto otázku do sčítání lidu - byly to Velká Británie, Bulharsko a Kypr. Spojené království zahrnulo otázku na etnickou skupinu poprvé ve sčítání 1991. Byla však položena pouze obyvatelům Velké Británie (Anglie, Wales a Skotsko), nikoliv v Severním Irsku, kde jsou důležitější náboženské rozdíly. Vzhledem k teoretickým i praktickým potížím spojených s pojetím etnické skupiny nebyla uvedena její definice, ale pojetí vycházelo ze severoamerické tradice a pro charakteristiku etnických minorit byla použita fyzická kritéria, tj. rasa (bílá, černá) v kombinaci s kritérii geografického původu. Odpovědi byly kódovány pro 35 různých skupin – 7 z nich bylo předtištěno jako možná odpověď: White, Black West Indian, Black African, Indian, Pakistani, Bangladeshi, Chinese. Dalších 28 odpovědí bylo odvozeno od kategorií „Black others“ a „other ethnic group“. Tato detailní klasifikace umožnila vytřídit etnické kategorie od původní populace. V závěrečném zpracování výsledků sčítání však bylo podrobné třídění zpracováno pouze pro 4 hlavní skupiny: White, Black, Indian sub-continent, Others. Bulharsko zjišťovalo tzv. etnickou neboli etnografickou národnost. Pojem etnická skupina byl v Bulharsku nově zaveden na počátku 90. let a tato kategorie byla definována jako skupina lidí stejného původu, jazyka, podobné kultury a stylu života. Odpověď na otázku byla povinná, možné odpovědi však nebyly předtištěny. V konečném zpracování bylo vytříděno 10 etnických skupin včetně Romů. Na Kypru byla otázka na etnickou skupinu položena pouze kyperským občanům a to na území, které je kontrolováno kyperskou vládou, neboť pouze zde probíhalo sčítání. Definice etnické skupiny nebyla uvedena, respondenti měly možnost výběru z 5 kategorií. Země, které nemají zájem na zahrnutí otázky na etnicitu do sčítání lidu uváděly k tomuto stanovisku obvykle důvody politické, ústavní a právní (Francie, Německo, Španělsko, Belgie, Dánsko, Albánie) a ochranu soukromí (Turecko, Řecko). Švédsko a Švýcarsko považovaly 41 tuto otázku za nepodstatnou jak v sociální oblasti, tak i z politického hlediska. Irsko uvedlo jako důvod téměř úplnou absenci etnických subskupin v zemi. Itálie připustila důležitost této problematiky v některých svých autonomních oblastech (např. Alto-Adige v Bolzanu), kde úřady v průběhu sčítání zjišťovaly 3 etnické skupiny – německou, italskou a latinskou. Polsko se domnívalo, že tato problematika je tak limitována, že ji není třeba zahrnovat do celostátních sčítacích akcí. Řada zemí uváděla též jako důvod fakt, že informace získávají ze šetření národnostní skupiny (Maďarsko, Slovensko a Slovinsko), tudíž otázka na etnicitu není nutná. Lotyšsko zmínilo problémy v chápání rozdílu mezi otázkou na národnostní skupinu a etnickou skupinu. Estonsko uvedlo, že v období sovětské vlády, kdy byla cenzovní operace koordinována Ruskem, nebylo možné podobnou otázku pokládat. Jazyk Při zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva je ve sčítáních lidu kladena obvykle i otázka na jazyk. Jazykové schopnosti a chování jednotlivců jsou charakteristikami, které ovlivňují každodenní činnost a sociální komunikaci každé osoby. Obecně se šetření příslušnosti k jazykové skupině považuje za poměrně jednoduché ve srovnání se zjišťováním příslušnosti k národnostní/etnické skupině. Avšak i v tomto případě je třeba věnovat pozornost definicím zkoumaných kategorií, neboť jazyková dovednost a používání jazyka může být definováno různými způsoby. Za jednu ze základních a nejvhodnějších charakteristik příslušnosti k národnostní/etnické skupině je považován mateřský jazyk, který se v průběhu času nemění (a to ani po případné kulturní asimilaci). Mateřský jazyk je obvykle definován jako jazyk, kterým sčítaná osoba komunikovala v dětství s rodiči. Řada zemí zahrnuje též otázku na jazyk, kterým sčítaná osoba mluví doma či mimo domov, k výzkumu jazykové asimilace imigrantů se v některých zemích klade otázka i na jazyk obvykle používaný (tab. 2). Tab. 2 Zjišťování jazyka ve sčítání lidu v evropských zemích na počátku 90. let Země jazyk mateřský jazyk obvykle používaný jazyk používaný doma jazyk používaný mimo domov Irsko x Rakousko x Švýcarsko x x Velká Británie x Španělsko x x x Bulharsko x Česká republika x Chorvatsko x Maďarsko x x Makedonie x x x Rumunsko x Slovensko x Slovinsko x x x X Bělorusko x Estonsko x x x Litva x Lotyšsko x x x Rusko x Ukrajina x Pramen: Courbage Y.: Survey of the statistical sources on religion, language, national and ethnic group in Europe. In: The demographic characteristics of national minorities in certain European states. Volume 1. Population studies No. 30. Council of Europe 1998. 42 Otázku na jazyk zahrnovala do svých národních sčítání lidu na počátku 90. let více než polovina evropských zemí (19). Většina z nich zjišťovala pouze mateřský jazyk a to na celém území státu. Kategorie mateřský jazyk se zdá jednoznačná; jednotlivé země se ve svých definicích shodují, že se jedná o jazyk z raného dětství, částečně se však odlišují v pohledu na současnou znalost a užívání mateřského jazyka. V České republice je za mateřský jazyk považována řeč, kterou se sčítanou osobou obvykle hovořily rodiče, při jejich různé národnosti matka. Bulharsko považuje za mateřský jazyk takový, kterým sčítaná osoba nejlépe mluví a obvykle používá pro komunikaci v rodině. V Maďarsku je to jazyk, který se sčítaná osoba naučila jako první ve svém dětství a který dosud zná a kterým obvykle mluví v rodině, na Slovensku jazyk, kterým se sčítaná osoba převážně dorozumívá s rodiči. Rumunsko považuje za mateřský jazyk ten, kterým sčítaná osoba obvykle mluvila ve svém raném dětství v rodině, Makedonie pak jazyk, který se sčítaná osoba naučila v raném dětství a který považuje za svůj mateřský jazyk a to bez ohledu, zda v současnosti tento jazyk ještě používá či ne. Zjišťování jiného jazyka kromě mateřského bylo v bývalých socialistických zemích spíše výjimkou. Jazykovým dovednostem obyvatelstva věnovalo poměrně značnou pozornost Maďarsko, které kromě mateřského jazyka kladlo otázku i na jazyk obvykle používaný, tj. jazyk, kterým je osoba schopna se dorozumívat s ostatními. Kromě maďarštiny bylo v dotazníku předtištěno 7 možných odpovědí (jazyky oficiálně uznávaných národnostních menšin) a kolonka ostatní. Možná byla pouze jedna odpověď. V případě jazyka obvykle používaného bylo možné uvést jazyků více, ale pouze tři jazyky byly dále zpracovány. Z ostatních evropských zemí kladly otázku na mateřský jazyk pouze země bývalého Sovětského svazu, Velká Británie a Španělsko. Rakousko a Švýcarsko zjišťovalo jazyk obvykle používaný, Švýcarsko navíc i jazyk, kterým sčítaná osoba komunikuje doma. Kromě Švýcarska zjišťovalo jazyk, kterým se osoby dorozumívají ve svém domově i Španělsko, Makedonie, Slovinsko a Estonsko. Otázka na jazyk obvykle používaný byla kromě otázky na mateřský jazyk poměrně častá a kromě již zmíněných dvou zemí (Rakouska a Švýcarska) tuto otázku zahrnulo do sčítání lidu i Španělsko, Maďarsko, Makedonie, Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko. Pouze 2 země, Slovinsko a Lotyšsko, získaly ze sčítání lidu i informace o jazyku, kterým se osoby dorozumívají mimo svůj domov. Z bývalých socialistických zemí byla odpověď na otázku na mateřský jazyk povinná v České republice, Rumunsku, Maďarsku, Bulharsku, Chorvatsku a Makedonii; ze zemí bývalého Sovětského svazu pouze v Rusku. V zemích , kde odpověď povinná nebyla, však bylo zastoupení neudaných odpovědí nevýznamné a pohybovalo se okolo 0,2 % (jedinou výjimkou bylo Slovinsko u jazyka obvykle používaného - 2,7 %). V ostatních evropských zemích, pokud jazykovou skladbu obyvatelstva ve sčítání zjišťovaly, byla odpověď na tuto otázku povinná. Otázka na jazyk, pokud byla ve sčítání lidu zahrnuta, se obvykle týkala celé populace; výjimkou byla Velká Británie, kde byla struktura obyvatelstva podle jazyka šetřena pouze ve Skotsku, Walesu a Severním Irsku, nikoliv v Anglii; ve Španělsku pak pouze v Baskitsku. V budoucnu žádná ze zemí při zjišťování jazykových dovedností občanů nepředpokládá podstatné změny. Ze zemí, které nepovažovaly za nutné z různých důvodů ve sčítání lidu strukturu obyvatelstva podle jazyka zjišťovat to byly Německo, Itálie, Polsko a většina skandinávských zemí, Francie získává tyto informace z doplňkových šetření rodin. V Belgii je sice jazyková problematika považována za poměrně důležitou, ale do sčítání lidu se otázka na jazyk nezahrnuje již od roku 1961, neboť je zde obava z možné chybné interpretace výsledků a následných konfliktů. Lucembursko považuje jazykové dovednosti obyvatel za privátní záležitost. Turecko a Albánie se domnívá, že všichni lidé v zemi mluví oficiálním jazykem, tj. turečtinou či albánštinou a proto nepovažuje otázku na jazyk za důležitou. Z uvedeného přehledu vyplývá, že i struktura obyvatelstva podle jazykových znalostí je až na výjimky spíše sledována v bývalých socialistických zemích. Z ostatních evropských zemí je tato problematika zahrnuta do sčítání v Rakousku (historicky podmíněné důvody) a Švýcarsku (mnohonárodní stát). Velká Británie a Španělsko kladou otázku na jazyk pouze 43 v omezeném územním rozsahu, tj. v regionech, kde je tato problematika aktuální. Pro srovnání lze uvést i situaci v zámořských zemích, které obvykle zjišťují vedle jazykových znalostí sčítaných osob i stupeň znalosti angličtiny. Tato praxe je běžná např. v USA a v Austrálii. Kanada zjišťuje mateřský jazyk respondentů a jeho definice je obdobná jako v evropských zemích s tím rozdílem, že se předpokládá i současná znalost deklarovaného mateřského jazyka. Možné odpovědi jsou: angličtina, francouzština, ostatní jazyky. Státní občanství V řadě evropských zemí je pojem národnost ztotožňován s pojmem státní příslušnost nebo státní občanství, kde za kritérium příslušnosti k takto vymezené skupině je zvoleno pouze území státu či státní správa. Nepřesnosti ohledně této kategorie vyplývají často i z různých forem tohoto termínu v cizích jazycích: angličtina používá termín citizenship ale také legal nationality, někdy pouze nationality, ve Francii národnost (nationalité) a občanství (citoyenneté) splynuly v jeden pojem - legální národnost, která je pouze politickou kategorií. Možné nejasnosti vzhledem k používané terminologii v různých jazycích lze dokumentovat i na šetření Rady Evropy, kde byla terminologii věnována zvýšená pozornost. V dotazníku byl pro tuto kategorii použit anglický termín citizenship (nationality), v publikovaných výsledcích v textu termín citizenship (legal nationality), v tabulkových přehled již pouze termín nationality, což lze snadno zaměnit za náš termín národnost. Národnost ve smyslu historicko-etnografickém byla v uvedeném šetření označována jako national/ethnic group. Francouzské pojetí národnosti odpovídá svým obsahem našemu státnímu občanství. Ve francouzském pojetí je národ prototyp politického národa a je určován snahou překonat rozličné biologické, sociální, náboženské nebo kulturní příslušnosti. Podle francouzské tradice je prosazování identity výsledkem osobního, svobodného rozhodnutí a výběru a není určeno předem definovanými kritérii určitých skupin. Tento přístup zajišťuje každé osobě zvolit si svou vlastní kulturní, historickou, náboženskou a filozofickou tradici, ale současně i umožňuje určitou tradici odmítnout. Otázka na státní občanství byla zahrnuta do sčítáních lidu v evropských zemích nejčastěji a to jak v bývalých socialistických zemích, tak i v ostatních evropských zemích a týkala se nejen občanů příslušného státu, ale i cizinců, žijících na jeho území. Odpověď na tuto otázku byla většinou povinná, výjimkou byly pouze Slovensko, Ukrajina, Lotyšsko a Estonsko. Odpovědi na otázku na státní občanství u většiny zemí nebyly předtištěny, výběr z daných možností byl pouze v Německu, Španělsku, Turecku a Albánii. Ze zemí, které tuto otázku ve sčítání lidu vynechaly, to byly kromě Dánska především skandinávské země, které většinou získávají tyto informace z registrů obyvatelstva. Ze zemí západní Evropy nepovažovalo tuto otázku za důležitou Spojené království, naopak všechny země jižní Evropy otázku na státní občanství ve svých sčítáních kladly. Z bývalých socialistických zemí není tato otázka považována za důležitou v Maďarsku, Polsko upřednostňuje populační registry, Slovinsko se považuje za zemi s malým počtem cizích státních příslušníků, Bulharsko tuto otázku nezahrnuje z ústavních důvodů. Doporučení k šetření národnostní/etnické skladby populace Z uvedeného přehledu možností zjišťování národnostní/etnické struktury obyvatelstva je zřejmé, že přístup k dané problematice se v evropských zemích liší, a to nejen z pohledu pojetí šetřených kategorií, ale i postojů k důležitosti takto získaných informací. Obvykle však panuje shoda v zásadách pro statistické šetření národnostních/etnických ale i náboženských skupin. Pro získání kvalitních dat a zajištění srovnatelnosti výsledků je třeba při sběru dat, jejich třídění a interpretaci respektovat obecná pravidla a zásady podobných šetření. Klíčový význam je přikládán definicím a použitým klasifikacím, neboť jejich výběr může významně ovlivnit výsledek šetření. Pokud je to možné, definice a klasifikace šetřených kategorií by měly být založeny na vědeckých principech, publikovány spolu se získanými výsledky a vždy brány v úvahu při interpretaci výsledků šetření. Při určování příslušnosti osob k určité 44 skupině by mělo být jako hlavní kritérium vlastní rozhodnutí respondentů. Dotazník by měl vždy vedle předepsaných odpovědí obsahovat i možnost vlastní volby a cesta od „sebeurčení“ k statistické klasifikaci by měla být dokumentována a přístupná uživatelům z řad odborníků. Vzhledem ke skutečnosti, že identita jednotlivce i kolektivu je podmíněna komplexně a nemusí být vždy jednoznačná, doporučuje se možnost uvést i více odpovědí (pokud je to vhodné) a tato skutečnost by měla být patrna při hodnocení získaných výsledků. Z postavení národnostních/etnických menšin obvykle vyplývá i požadavek na věrohodnost statistických údajů. Prováděná šetření by neměla být spojována s politickými opatřeními (např. v sociální oblasti apod.) týkající se minorit a s jejich dalším výzkumem, neboť tento fakt podporuje nebo dokonce i provokuje uvádět nesprávné odpovědi nebo přímo nezodpovězení otázky. Nezbytné jsou vhodné garance a kontroly k zajištění ochrany osobních dat. V případě minorit je ochrana před zneužitím dat jedním z hlavních požadavků. Jazykové minority by měly mít k dispozici dotazník ve vlastním jazyce a možnost v něm odpovídat, což zaručuje lepší komunikaci a dává záruku věrohodnějších výsledků. Za důležité je považována i účast členů minorit na prováděném šetření, a to ve všech fázích příprava, vlastní proces, analýza výsledků. V některých případech se k zajištění správnosti výsledků sčítací akce doporučuje i účast mezinárodních pozorovatelů. Vzhledem k postavení romské menšiny v české společnosti a kritice České republiky ze strany mezinárodních organizací by měla česká statistika věnovat dodržování uvedených zásad zvýšenou pozornost. 3. Zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva na území České republiky Historie zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva na území České republiky má dlouhou tradici a v minulosti vycházelo z praxe Rakouska – Uherska. V Rakousku se poprvé zjišťovala národnostní skladba obyvatelstva ve sčítání lidu již v roce 1880, a to otázkou na obcovací řeč. Pro přítomné obyvatelstvo byly podle soudních okresů vytříděny následující obcovací řeči: německá, česko-moravsko-slovenská, polská, rusínská, slovinská, srbská a chorvatská, italská, rumunská, maďarská. Takto položená otázka byla samozřejmě výhodná pro majoritu a ze strany ostatních národnostních menšin, zvláště z české strany, byla kritizována. Ostré diskuze a spory neměly na formulaci otázky žádný vliv a i v dalších sčítáních (1890, 1900, 1910) bylo nadále zjišťování národnosti nahrazeno otázkou na obcovací řeč. Častý byl názor, že vzhledem k „pružnosti“ pojmu obcovací řeč a politickým poměrům jsou výsledky zkresleny a jejich porovnání z jednotlivých let sčítání vypovídá spíše o dějinách postavení a útlaku jazykových minorit. Výsledky sčítání pak byly využity v praktickém životě, např. při stanovení národnostních oblastí, určení jednací řeči úřadů apod. V první československém sčítání v roce 1921 byla národnostní problematika diskutovaným problémem, zvláště v národnostně smíšených územích. Část obyvatelstva chápala zjišťování národnostních poměrů jako příležitost k měření sil v nových podmínkách, v německém tisku se psalo o propagačním účelu statistiky. Reformní návrhy organizátorů sčítání (především A. Boháče, ale i J. Korčáka) však směřovaly k získání přesných a pravdivých výsledků a byly provázeny bouřlivými diskuzemi. Dlouhotrvající spor, zda ve sčítání zjišťovat národnost nebo mateřský jazyk byl nakonec vyřešen kompromisem a byla nově formulována otázka na národnost (mateřský jazyk) tak, že „národností jest rozuměti kmenovou příslušnost, jejímž vnějším znakem je zpravidla mateřský jazyk“. Národnost tedy byla úzce vázána na mateřský jazyk a kritérium mateřského jazyka bylo důsledně dodržováno. Poukaz na kmenovou příslušnost pak umožnil i přiznání samostatné národnosti cikánské a také židovské, a to i v případě, že sčítané osoby neznaly mateřský jazyk těchto národností. Vzhledem k závažnosti problematiky byla věnována značná pozornost kontrole případných změn v deklarované národnosti, kterou provedl sčítací komisař. Tyto dodatečné úpravy byly respektovány pouze v případě, že byly odsouhlaseny sčítanou osobou. 45 V druhém československém sčítání v roce 1930 byl v definici národnosti vynechán poukaz na kmenovou příslušnost a zjišťování národnosti tak bylo ještě více spojeno s mateřským jazykem, kladlo tedy důraz na nepřímé zjišťování národnosti. Formulace otázky však zůstala stejná jako v roce 1921 a byla vzata v úvahu i možnost tzv. přenárodnění. Opět bylo možné uvést národnost bez znalosti jazyka, což se týkalo především národnosti cikánské a židovské. Třetí československé sčítání se mělo konat v roce 1940 a jeho příprava začala být organizována Říšským statistickým úřadem. Bylo rozhodnuto, že toto sčítání nebude zahrnovat otázky na národnost a mateřský jazyk, nakonec se však neuskutečnilo a v roce 1939 proběhl pouze soupis osob německé národnosti. Bezprostředně po druhé světové válce proběhly v omezeném rozsahu soupisy obyvatelstva (české země v roce 1947, Slovensko 1946), které však nezahrnovaly otázky na národnost nebo mateřský jazyk. Další sčítání lidu, týkající se celé populace, se uskutečnilo v roce 1950 a způsob šetření národnostní skladby obyvatelstva byl značně ovlivněn politickou situací v zemi a postavením národnostních menšin (nejen německé, ale i maďarské a cikánské). Zjišťování národnosti vycházelo ze subjektivního pojetí (ke které národnosti se hlásíte?), kritériem nadále již nebyl mateřský jazyk. Národností se rozuměla příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím je sčítaná osoba vnitřně spjata a k němuž se hlásí. Definice národa vycházela ze Stalinova pojetí a zdůrazňovala nejen společnou řeč a kulturu, ale i společné území a společný hospodářský život. Vypuštění romské národnosti z oficiálních statistik a dokumentů bylo zdůvodněno nesplněním podmínek existence národa, tj. především absencí společného území a hospodářského života. Romové tak byly nuceni deklarovat jednu z oficiálně uznávaných národností (česká, slovenská, ukrajinská, ruská, polská, maďarská, německá) nebo byli zahrnuti do skupiny „ostatní národnosti“. Další československé sčítání z roku 1961 postupovalo při zjišťování národnostních poměrů v zemi obdobně za použití stejných definic, tj. opět bez uznání romské národnosti. Sčítání lidu v roce 1970 doplnilo otázku „k jaké národnosti se hlásíte?“ otázkou na mateřský jazyk. V dalším národním sčítání v roce 1980 byla změněna definice národnosti a nadále se národností rozuměla příslušnost osoby k národu nebo národnosti podle svého vlastního přesvědčení, otázka na mateřský jazyk v tomto sčítání nebyla uvedena. Z pohledu uznání existence Romů ve státě došlo v letech 1970 a 1980 k určitému posunu a souběžně se sčítáním proběhl soupis Romů, jehož výsledky však byly zpracovány a publikovány odděleně a považovány za tajný materiál. Nejednalo se však o oficiální uznání romské národnosti, ale o označení osob za Romy, neboť ve výsledcích této akce byly kategorie Rom české národnosti, Rom slovenské národnosti apod. Příslušnost k romské populaci byla posuzována sčítacím komisařem bez vědomí sčítaných osob a jako kritérium byl zvolen odlišný způsob života, jazyková znalost a specifické antropologické rysy. Ve sčítání lidu v roce 1991 byl kromě deklarované národnosti zjišťován i mateřský jazyk. Ve srovnání s předchozími sčítáními se zpracování dat neomezilo na tradičně uvádění národnosti (českou, slovenskou, polskou, německou, maďarskou, ukrajinskou a ruskou), ale bylo možno uvádět i další národnosti – rusínskou, bulharskou, židovskou, rumunskou, rakouskou, vietnamskou a řeckou. Poprvé v poválečném období byla uznána i národnost romská a Romové tak měli možnost se ke své národnosti ve sčítání lidu přihlásit. Vzhledem k absenci přesných a věrohodných statistických dat o romské populaci z předchozích let byly výsledky tohoto sčítání s napětím očekávány, a to nejen ze strany romských představitelů, ale i odborníků. Řada Romů však z různých důvodů možnosti deklarovat romskou národnost nevyužila a výsledky byly určitým zklamáním, neboť se od nich očekávala odpověď na otázku, kolik Romů v České republice opravdu žije. Přesto však strukturální charakteristiky takto získaného souboru jsou zajímavé a potvrdily např. určitou odlišnost romské populace v demografickém chování, jejich mladou věkovou strukturu apod. Poslední sčítání lidu v roce 2001 šetřilo národnostní skladbu obyvatelstva dotazem na národnost a mateřský jazyk. Národnost zapisovala každá sčítaná osoba podle svého rozhodnutí a národností se rozuměla příslušnost k národu, národnostní nebo etnické menšině. Pro určení národnosti 46 nebyla rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou občan převážně používá nebo lépe ovládá, ale jeho vlastní rozhodnutí, možné odpovědi nebyly předtištěny. Národnost dětí do 15 let se řídila podle rodičů. V pokynech ke sčítání bylo uvedeno, že je možné zapsat i více národností nebo také žádnou. Otázka na mateřský jazyk zněla: uveďte jazyk, kterým s Vámi v dětství hovořila matka nebo osoby, které Vás vychovaly. V případě mateřského jazyka bylo předtištěno pět možných odpovědí (český, slovenský, romský, polský, německý) a kolonka „jiný jazyk, uveďte jaký“. I přes určitou osvětovou kampaň ohledně deklarování romské národnosti byly výsledky posledního sčítání podobné jako v roce 1991, tj. početnost získaného souboru zcela jistě neodpovídá reálné situaci. Počet Romů v České republice byl podle výsledků posledního sčítání necelých 12 tis. osob a ve srovnání s rokem 1991 se snížil o více než 60 %. V období po druhé světové válce se z dalších charakteristik zjišťovalo i státní občanství. Tato otázka však nebyla problematická, neboť v době socialismu bylo cizích státních příslušníku na území republiky poměrně málo. Státní občanství tak nebylo ve výsledcích sčítání lidu nijak zdůrazňováno ani zpracováváno v kombinačních tabulkách. V posledním sčítání lidu v roce 2001 byly předepsány tři možné odpovědí: ČR, SR, jiné se žádostí o uvedení státu. Osoby bez státního občanství měly do příslušné kolonky tento fakt uvést, bylo možné též zapsat dvojí občanství. 4. Romové ve vybraných evropských zemích podle výsledků sčítání lidu Pro detailnější studium romské populace byly v projektu Rady Evropy zvoleny následující země: Česká republika, Bulharsko, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. V tomto regionu má romská otázka nejen výrazný sociální aspekt, ale v posledních letech se stává i politickou záležitostí. Potřeba věrohodných statistických informací se u všech těchto zemí jeví jako jeden z výchozích podkladů k přípravě sociálních a vzdělávacích programů, zaměřených na zlepšení situace Romů. Vybrané země mají dlouholeté zkušenosti se zjišťováním národnostní/etnické skladby obyvatelstva a v jejich národních sčítáních jsou zahrnuty obě doporučované otázky, tj. nejen otázka na subjektivní příslušnost k národnostní/etnické skupině, ale i objektivní otázka na mateřský jazyk. V neposlední řadě byla vzata v úvahu i možnost poskytnutí požadovaných informací a ochota spolupracovat. Cílem projektu bylo studium demografických charakteristik romské populace a jejich porovnání s charakteristikami ostatního obyvatelstva, tj. zjištění, do jaké míry se demografické chování Romů odlišuje či má tendenci se přibližovat chování majoritní společnosti. Kromě demografických charakteristik byly šetřeny i základní socioekonomické a geografické charakteristiky. Početní stav romské populace Při studiu národnostních/etnických skupin vystupuje do popředí otázka početního stavu, který obvykle určuje závažnost dané problematiky. Názory na možnosti a způsoby získání přesných údajů se různí; většina odborníků se však shoduje, že získání naprosto přesných dat je téměř nemožné. Jednotlivé údaje se obvykle liší podle účelu jejich shromažďování a vykazují značnou variabilitu v čase. Diskutována je také odlišnost či podobnost skupiny od majoritní společnosti, míra zachování odlišných zvyků a tradic míra a v neposlední řadě i identifikace jednotlivých osob se skupinou. Z šetření Rady Evropy o zdrojích dat o národnostních/etnických menšinách v Evropě vyplynulo, že hlavním zdrojem statistických informací o romské populaci je ve všech sledovaných zemích sčítání lidu, které zahrnuje základní informace o početním stavu a věkovém složení romské populace odděleně pro muže a ženy, o plodnosti romských žen, složení domácností, vybraných socioekonomických charakteristikách ( vzdělanostní úroveň, ekonomická aktivita) a regionálním rozmístění Romů. Evidence přirozené měny podle národnostní/etnické příslušnosti existuje kromě Maďarska ve všech zmíněných zemích, Slovinsko neeviduje z pohledu národnostní struktury úmrtnost. Nejkvalitnější data z evidence přirozené měny podle národností má Makedonie, 47 v Rumunsku sice pravidelná evidence existuje, ale k dalšímu zpracování a vyvozování závěrů je neúplná a poskytuje nepřesné a zkreslené údaje. Všichni demografové i zástupci statistických úřadů se shodli v názoru, že data za romskou populaci z evidence přirozené měny jsou natolik neúplná, že jejich další analýza je zavádějící a bezcenná. Jediným zdrojem dat tak zůstává sčítání lidu. Ve sčítání lidu zůstává však problémem deklarace příslušnosti k romské národnosti. Metody sčítání, používané pro sčítání kulturně homogenních a územně koncentrovaných národnostních menšin se u Romů neosvědčily, problematické je i přesné vymezení romské populace (kdo je a není Rom) a ochota nebo spíše neochota Romů přihlásit se k romské národnosti. Důvody, proč se Romové nehlásí ke své národnostní/etnické příslušnosti jsou různé a mají zřejmě svůj původ již v minulosti, kdy jmenné seznamy Romů byly často státní mocí zneužity. Z dalších důvodů je pravděpodobné, že část romské populace zcela nechápe význam zjišťovaných charakteristik a ztotožňuje např. národnost se státním občanstvím. Údaje ze sčítání lidu o národnostních menšinách jsou často ovlivněny i metodou sčítání a faktem, zda jsou možné odpovědi předtištěny či nikoliv, neboť řada sčítaných osob se domnívá, že je nutné vybrat jednu z předkládaných možností. Početní stavy národnostních menšin, zjištěné ve sčítání lidu, se také poměrně výrazně mění podle politických poměrů a postavení menšin ve společnosti. Zatajování vlastní etnické identity ve sčítání lidu se stalo u romské populace v bývalých socialistických zemích zcela běžnou praxí a počty Romů zjištěné sčítáním jsou ve všech zemích považovány za podhodnocené. Je však třeba připustit i možnost, že Romové, stejně tak jako většina evropských zemí, nepovažují tuto problematiku za podstatnou a nevěnují jí pozornost. Metodika sčítání lidu včetně případného seznamu sčítaných národností byla v minulosti v bývalých socialistických zemích často předmětem politického rozhodování. Vývoj početního stavu romské populace ve sledovaných zemích v období po druhé světové válce odráží především způsob jejich sčítání, postavení ve společnosti a míru obav deklarovat příslušnost k Romům (Tab. 3). Pouze v omezené míře poskytuje informace o vývoji početního stavu, podmíněném úrovní demografické reprodukce a územní mobilitou, tak jak je tomu u ostatního obyvatelstva. Tak například v Bulharsku se počet Romů ve sčítání v roce 1975 snížil ve srovnání s předchozím sčítáním o téměř 90 %, důvodem byla nucená deklarace bulharské národnosti. Ve sčítání lidu v Maďarsku v roce 1980 romská národnost nebyla uvedena na seznamu možných odpovědí, což se projevilo ve snížení počtu Romů o téměř 90 % ve srovnání s předchozím sčítáním. V bývalém Československu byla ve sčítání v roce 1991 změněna metoda sčítání (označování osob za Romy v letech 1970 a 1980 bylo nahrazeno deklarováním romské národnosti) a výsledkem byl výrazný pokles zjištěného počtu Romů v České republice i na Slovensku. Také data z Rumunska dokumentují spíše obavu Romů deklarovat romskou národnost než jejich skutečný početní stav. V zemích střední a východní Evropy je národnostní/etnická skladba obyvatelstva zjišťována nejen otázkou na národnostní či etnickou příslušnost, ale i otázkou na mateřský jazyk. Romové v tomto regionu žijí již několik století a lze tedy předpokládat jejich postupnou integraci do majoritní společnosti. Deklarování mateřského jazyka může být také ovlivněno velmi omezenou možností vzdělávání v romském jazyce a praktickými důvody, neboť většina pracovních příležitostí je vázána na znalost jazyka majority. Rozdíl v počtech Romů podle národnosti a mateřského jazyka jsou odlišné podle zemí, nejvyšší shoda těchto dvou údajů byla v Bulharsku a na Slovensku, výrazné rozdíly nebyly ani v Makedonii a ve Slovinsku. V České republice byl počet Romů, kteří považují za svůj mateřský jazyk romštinu asi o čtvrtinu nižší ve srovnání s počtem Romů podle deklarované národnosti, v Rumunsku zhruba o 60 %, v Maďarsku dokonce o 66 %. Jakou roli v tomto procesu hraje nucená nebo dobrovolná asimilace lze obtížně odhadovat, ale v České republice 38 % Romů podle deklarované národnosti považuje za svůj mateřský jazyk češtinu, v Rumunsku je to přibližně polovina Romů s mateřským jazykem majority, v Maďarsku dokonce 70 %. Odlišná situace je 48 na Slovensku, kde tři čtvrtiny Romů podle národnosti mají za mateřský jazyk romštinu, v Makedonii 80 %, ve Slovinsku dokonce 85 %. Tab. 3 Počty Romů ve vybraných evropských zemích podle výsledků sčítání lidu Země Absolutní % Země Absolutní % rok sčítání lidu počet z úhrnu obyv. rok sčítání lidu počet z úhrnu obyv. Bulharsko Rumunsko 1946 170011 2,4 1956 104216 0,6 1956 197865 2,6 1966 64197 0,3 1965 148874 1,8 1977 227398 1,1 1975 18323 0,2 1992 401087 1,8 1992 313396 3,7 Česká republika Slovensko 1970 60279 0,6 1970 159275 3,5 1980 88587 0,9 1980 199853 4,0 1991 32903 0,3 1991 75802 1,4 Maďarsko Slovinsko 1949 37598 0,4 1953 1663 0,1 1960 56121 0,6 1961 158 0,0 1980 6404 0,1 1971 977 0,1 1990 142683 1,4 1981 1435 0,1 1991 2293 0,1 Makedonie 1948 19500 1,7 1953 20462 1,6 1961 20606 1,5 1971 24505 1,5 1981 43125 2,3 1991 52103 2,6 1994 43707 2,2 Zdroj dat: Národní sčítání lidu Demografické charakteristiky Romů Analýza dostupných dat ze sčítání lidu ve vybraných evropských zemích prokázala, že k základním demografickým charakteristikám romské populace a odlišnostem od ostatního obyvatelstva patří ve všech sledovaných zemích mladá věková struktura, vysoká porodnost a značný početní růst. Věková struktura romské populace je ve všech zemích velmi mladá s vysokým zastoupením dětí a nízkým podílem starých osob a představuje tzv. progresivní typ věkové struktury (obr. 1), obvyklý v rozvojových zemích. Zastoupení dětí ve věku 0 – 14 je u romské populace zhruba dvojnásobné ve srovnání s úhrnem obyvatelstva, zastoupení starších osob (nad 50 let věku) je však téměř třikrát nižší než u obyvatelstva celkem. Shoda je pouze u zastoupení osob v reprodukčním věku (15 – 49 let), což je obvyklá situace u všech populací (tab. 4). Nejmladší věkovou strukturu mají Romové na Slovensku, nejmenší rozdíly mezi romskou populací a celkovou populací jsou v Makedonii. Výrazné rozdíly ve věkové struktuře Romů a ostatního obyvatelstva lze dokumentovat i hodnotami věkového mediánu, který rozděluje populaci na dvě stejně početné části. Na počátku 90. let byla hodnota věkového mediánu Romů ve sledovaném regionu 19,3 roků, u populace celkem 33,6 roků. 49 Obr. 1 Věková struktura Romů a úhrnu obyvatelstva na počátku 90. let ( Bulharsko, ČR, Maďarsko, Makedonie, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko) Romové 80+ 70 60 Věk 50 40 30 20 10 0 200 150 100 50 0 50 100 150 200 Na 1000 obyv. Úhrn obyvatelstva 80+ 70 60 Věk 50 40 30 20 10 0 150 100 50 0 50 100 150 Na 1000 obyv. Zdroje dat: Národní sčítání lidu - Bulharsko 1992, Česká republika 1991, Maďarsko 1990, Makedonie 1994, Rumunsko 1992, Slovensko 1991, Slovinsko 1994 50 Tab. 4 Věková struktura Romů ve vybraných evropských zemích ve srovnání s úhrnem obyvatelstva Věková skupina Země 0-14 15-49 50-64 Romové Bulharsko 118406 160730 25134 Česká republika 12383 17887 2024 Maďarsko 56496 71710 11052 Makedonie 14845 23119 4219 Rumunsko 166105 190829 32766 Slovensko 32858 37161 4151 Slovinsko 935 1183 118 Celkem 402028 502619 79464 Romové % Bulharsko 37,8 51,3 8,0 Česká republika 37,6 54,4 6,2 Maďarsko 39,6 50,3 7,7 Makedonie 34,0 52,9 9,6 Rumunsko 41,4 47,6 8,2 Slovensko 43,3 49,0 5,5 Slovinsko 40,8 51,6 5,1 Celkem 39,7 49,7 7,9 Úhrn obyv. % Bulharsko 19,0 48,4 18,3 Česká republika 21,0 51,0 15,3 Maďarsko 20,5 49,0 17,3 Makedonie 25,1 51,8 14,6 Rumunsko 22,7 49,0 17,3 Slovensko 24,9 50,9 13,9 Slovinsko 20,6 51,7 16,7 Celkem 21,7 49,6 16,7 Zdroj dat: Národní sčítání lidu - Bulharsko 1992, Česká republika 1994, Rumunsko 1992, Slovensko 1991, Slovinsko 1994 65+ Celkem 9127 609 3425 1524 11387 1632 57 27761 313397 32903 142683 43707 401087 75802 2293 1011872 2,9 1,8 2,4 3,5 2,8 2,2 2,5 2,7 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 14,3 100,0 12,7 100,0 13,2 100,0 8,5 100,0 11,0 100,0 10,3 100,0 11,0 100,0 12,0 100,0 1991, Maďarsko 1990, Makedonie V Rumunsku a na Slovensku byla téměř polovina romské populace mladší 18. let, v Bulharsku, České republice, Maďarsku a Slovinsku 20. let. Nejvyšších hodnot dosahoval věkový medián romské populace v Makedonii – 23 let. Odlišnosti srovnávaných věkových struktur se promítají i v indexech závislosti (tab. 5). U romské populace celého regionu připadalo na 100 osob ve věku 15 - 64 let, tj. věku předpokládané ekonomické aktivity téměř 70 dětí mladších 15. let, u obyvatelstva celkem pouze 33 dětí. Opačný poměr byl ve vztahu osob starších 65 let k věkové skupině 15 – 64. U romské populace to bylo pouze 5 osob nad 65 let věku na 100 osob ve věku 15-64, u obyvatelstva celkem 18 osob. Nejmladší „mladá“ závislost byla u Romů na Slovensku, nejnižší v Makedonii. Data ze sčítání lidu umožňují pouze v omezené míře hodnotit úroveň přirozené reprodukce, základní informaci však poskytuje již porovnání věkových struktur. Široká základna věkové pyramidy romské populace vypovídá o vyšší úrovni porodnosti a nízké zastoupení starých osob o vyšší úrovni úmrtnosti ve srovnání s ostatním obyvatelstvem. Pro posouzení úrovně plodnosti byl zvolen index plodnosti a hrubá míra porodnosti (tab. 6). 51 Tab. 5 Věková relace Romů ve vybraných evropských zemích ve srovnání s úhrnem obyvatelstva (indexy závislosti) Romové Úhrn obyvatelstva Země 0-14/15-64 65/15-64 0-14/15-64 65/15-64 Bulharsko 63,7 4,9 28,4 21,4 Česká republika 62,2 3,1 31,7 19,1 Maďarsko 68,3 4,1 31,0 20,0 Makedonie 54,3 5,6 37,7 12,9 Rumunsko 74,3 5,1 34,3 16,6 Slovensko 79,5 4,0 38,5 15,9 Slovinsko 71,9 4,4 30,3 16,0 Celkem 69,1 4,8 32,8 18,1 Zdroj dat: Národní sčítání lidu - Bulharsko 1992, Česká republika 1991, Maďarsko 1990, Makedonie 1994, Rumunsko 1992, Slovensko 1991, Slovinsko 1994 Tab. 6 Hrubá míra porodnosti a index plodnosti Romů ve vybraných evropských zemích ve srovnání s úhrnem obyvatelstva Romové Země Bulharsko Česká republika Maďarsko Makedonie Rumunsko Slovensko Slovinsko Celkem Index plodnosti*/ 496 492 600 429 669 657 566 579 Hmp**/ 25,3 26 27,6 22,1 30,9 31,4 29,2 28,2 Úhrn obyv Index plodnosti*/ 233 247 244 307 291 300 238 267 Hmp**/ 11,2 12,5 11,9 15,6 14,1 15,2 12,1 13,1 */ počet dětí ve věku 0-4 na 1 000 žen ve věku 15-49 let **/ 1/5 dětí ve věku 0-4 na 1 000 obyv. středního stavu Zdroj dat: Národní sčítání lidu - Bulharsko 1992, Česká republika 1991, Maďarsko 1990, Makedonie 1994, Rumunsko 1992, Slovensko 1991, Slovinsko 1994 Index plodnosti informuje o počtu dětí ve věku 0-4 let na 1 000 žen v reprodukčním věku (1549 let) a hodnoty tohoto ukazatele byly ve všech zemích přibližně dvakrát vyšší ve srovnání s úhrnem obyvatelstva, nejvyšší v Rumunsku a na Slovensku. Při výpočtu hrubé míry porodnosti byl počet živě narozených dětí, který pro romskou populaci neznáme, nahrazen jednou pětinou věkové skupiny 0 - 4, získané ze sčítání lidu. Také hodnoty hrubé míry porodnosti potvrdily, že plodnost romské populace je zhruba dvakrát vyšší ve srovnání s ostatním obyvatelstvem. Sčítání lidu poskytlo i informace o průměrném počtu dětí, tyto údaje se však týkaly různě vymezených kategorií a nebyly k dispozici za všechny země. Na Slovensku měla vdaná romská žena na konci reprodukčního období v průměru 5,9 dětí (úhrn obyvatelstva 2,6), v Rumunsku 4,1 dětí (2,4) a v České republice 4,9 dětí (2,1). V Maďarsku byly k dispozici data za všechny ženy a na jednu romskou ženu připadalo podle posledního sčítání lidu 5 dětí (úhrn obyvatelstva 2 děti). Romská populace má vzhledem k vysoké porodnosti a mladé věkové struktuře i poměrně vysoké hodnoty přirozeného přírůstku, které již u ostatního obyvatelstva ve střední a východní Evropě nejsou obvyklé a v 90. letech začal přirozený přírůstek dosahovat v řadě zemí dokonce již záporných hodnot. V roce 1996 byla u romské populace v Makedonii hrubá míra přirozeného přírůstku 2,7 % a v Rumunsku 2 %. V bývalém Československu dosahoval přirozený přírůstek romské populace v letech 1970 1980 hodnoty 2,7 % a byl 4,5 vyšší než u ostatního obyvatelstva (za předpokladu zanedbatelné zahraniční migrace). Pro ostatní země nejsou k dispozici potřebná data. 52 V minulosti nebyla ve většině evropských zemích demografickému studiu romské populace věnována větší pozornost a projekt Rady Evropy tak poprvé umožnil porovnat demografické charakteristiky Romů v zemích s jejich vyšší koncentrací. Zkoumaný soubor představoval přes 1 mil. osob, které se k romské národnosti přihlásily a byl tedy dostatečně velký pro poskytnutí věrohodných informací. V bývalých socialistických zemí měli Romové v poválečném období přibližně stejné podmínky k životu, i když jejich postavení ve společnosti se měnilo podle aktuální politické situace. Výsledky sčítání z počátku 90. let prokázaly, že základní demografické charakteristiky romské populace jsou ve všech sledovaných zemích téměř shodné, jedinou výjimkou byla Makedonie, kde se však v demografickém chování odlišuje i ostatní obyvatelstvo. Tyto závěry by tak mohly pomoci vyvrátit pochybnosti o věrohodnosti statistických dat za romskou populaci v České republice. Ačkoliv lze předpokládat postupné sbližování demografického chování romské populace a ostatního obyvatelstva, tento proces bude dlouhodobý, neboť zde mluvíme v časové dimenzi generací. Zcela jistě se do rychlosti změn v demografickém chování promítne i odlišný systém hodnot srovnávaných populací a přetrvávající rezistence Romů vůči jakýmkoliv změnám. 5. Odhady počtu Romů v Evropě Odhady početního stavu romské populace v jednotlivých zemích i v Evropě jsou značně rozdílné a dokumentují spíše metodickou bezradnost při identifikaci Romů, než aby informovaly o jejich skutečném počtu (tab. 7). Mnohdy je v těchto údajích zahrnuto i migrující neromské obyvatelstvo („travellers“) a lidé nejnižší sociální úrovně. Autory odhadů jsou často představitelé romských organizací nebo novináři a objevují se především v dobách, kdy je Romům věnována ze strany státu z různých důvodů zvýšená pozornost. Jen zřídka je u odhadů početního stavu Romů uveden autor a obvykle chybí i časový údaj, což by bylo vzhledem k značné územní mobilitě Romů žádoucí. Pouze velmi málo odhadů je nepřímo odvozeno ze statistických šetření či demografických výzkumů. I přesto se však jedná pouze o odhady, neboť skutečný počet Romů nelze přesně určit. Publikované odhady se však přibližně shodují v relativním zastoupení romské populace v hlavních evropských regionech. Podle informací uváděných v odborné literatuře se počet Romů v Evropě pohybuje zhruba mezi 6 – 8 mil. a přibližně ¾ z nich žijí v bývalých socialistických zemích střední a východní Evropy a na území bývalého Sovětského svazu. Vyšší soustředění romské populace je i v jižní Evropě (asi 15 % z celkového odhadovaného počtu Romů), v ostatních regionech jsou počty Romů již poměrně nízké: západní Evropa necelých 10 % a severní Evropa 0,5 %. Z publikovaných odhadů se zdá, že to je právě střední a východní Evropa, kde se údaje o počtech Romů podle jednotlivých zdrojů liší nejvíce, v ostatních evropských regionech tak výrazné rozdíly nenajdeme. Zřejmě je to dáno odlišnou poválečnou historií Romů a jejich postavením ve společnosti v této části Evropy. Data ze sčítání lidu jsou k dispozici pouze pro bývalé socialistické země a na počátku 90. let se k romské národnosti přihlásilo přes milion osob (1241 tis.), v zemích bývalého Sovětského svazu 233 tis. osob. Nejvyšší počet Romů v tomto regionu byl sečten v Rumunsku (401 tis.) a v Bulharsku (313 tis.). 53 Tab. 7 Odhady počtu Romů v evropských zemích Region Země Pramen: 1., 2. – 6 312,9 7674,2 19 - 32 1,5 – 2 7–9 0,5 – 1 10 - 20 597,1 - 733,2 10 - 15 280 - 340 0,1 - 0,2 22 - 28 110 - 130 35 - 40 20 - 25 30 - 35 90 - 120 940 – 1 160 90 - 110 40 - 50 160 - 200 650 - 800 3. 4. 5. Evropa Severní Evropa 32,5 Dánsko 4,5 Finsko 8 Norsko 5 Švédsko 15 Západní Evropa 549,5 Belgie 20 Francie 260 Lucembursko Irsko 18 Německo 86,5 Nizozemsko 40 Rakousko Švýcarsko 35 Velká Británie 90 Jižní Evropa 970 Itálie 120 Portugalsko 105 Řecko Španělsko 745 Střední a východní Evropa (bývalé socialistické země) 4 618 - 5690 3 785 – 4 000 2 355 1 241,9 Albánie 90 – 100 80 Bosna a Hercegovina 40 – 50 80 Bulharsko 700 - 800 800 475 313,4 (1992) Česká republika 250 - 300 150 137 32,9 (1991) Chorvatsko 30 – 40 40 Maďarsko 550 - 600 600 - 800 560 142,7 (1990) Makedonie 220 - 260 100 43,7 (1994) Polsko 50 – 60 15 - 30 70 Rumunsko 1 800 – 2 500 1 500 760 401,1 (1992) Slovensko 480 - 520 500 273 75,8 (1991) Slovinsko 8 - 10 2355 2,3 (1991) Srbsko-Černá Hora 400 - 450 600 (vč. Kosova) 230 (1991) Země bývalého Sovětského svazu 306 - 509 232,8 Bělorusko 10 - 15 10,8 (1989) Estonsko 1 - 1,5 Litevsko 3-4 2,7 (1989) Lotyšsko 2 - 3,5 7 (1989) Moldávie 20 - 25 11,5 (1989) Rusko 220 - 400 152,9 (1989) Ukrajina 50 - 60 47,9 (1989) Zdroje dat: 1. Liégeois J.P., Gheorghe N. (1995): Roma/Gypsies: European Minority. Minority Rights Group. 2. Liégeois J.P.(1994): Roma, Gypsies, Travellers. Council of Europe. 3. Reyniers A. (1993): Evaluation of Gypsy population and of their movements in Central and Eastern Europe and in some OECD countries. OECD. 4. World Directory of Minorities. Longman 1986. 5. Sčítání lidu 54 Úvahy o budoucím početním růstu romské populace v Evropě byly i součástí projektu Rady Evropy o národnostních menšinách. Početní růst romské populace je ve většině bývalých socialistických zemí v kontrastu se situací většinové populace, kde dochází k demografickému stárnutí, tj. zvyšování zastoupení starých osob v populaci na úkor dětské složky. Kromě Slovenska a Makedonie byly v posledních letech ve všech zemích, zařazených do projektu (dále Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovinsko), hodnoty přirozeného přírůstku záporné a začíná docházet k úbytku obyvatelstva. Za této situace se tak Romové stávají jedinou složkou populace s početním růstem. Jednoduchý scénář početního vývoje romské populace ve vybraných zemích do roku 2020 vycházel z předpokladu, že současný průměrný roční přírůstek romské populace se pohybuje kolem 2 % a v letech 2010 – 2020 se sníží na 1,5 %. Za výchozí početní stav romské populace byla vzata data z národních sčítání lidu z počátku 90. let, která ve všech zemích vycházela z deklarování sčítaných osob k romské národnostní/etnické skupině, i když obecně panovala shoda v názorech, že tyto údaje jsou podhodnoceny. Celkový počet takto zjištěných Romů představoval na počátku 90. let v daném regionu 1012 tis. osob, kolem roku 2010 by se měl za uvedených předpokladů přiblížit 1,5 mil. a v roce 2020 by v daném regionu mělo již žít 1,7 mil. Romů, resp. osob, které se za Romy považují. 6. Počet Romů v České republice a možnosti budoucího vývoje Současný početní stav romské populace v České republice a odhady možného budoucího vývoje jsou předmětem zájmu nejen odborníků, ale i široké veřejnosti. Dostupná statistická data informují pouze o zjištěném počtu Romů v daném roce, který je výrazně ovlivněn metodou sběru dat, nikoliv úrovní přirozené reprodukce (porodnosti a úmrtnosti) a migrace. V letech 1970 a 1980 byly Romové sice do sčítání lidu zahrnuti, ale o jejich příslušnosti k romské populaci rozhodoval sčítací komisař bez jejich vědomí. I když k takto provedenému soupisu existují oprávněné výhrady, přesto z pohledu statistiky výsledky sčítání v uvedených letech byly asi nejblíže realitě. V roce 1970 bylo na území České republiky sečteno 60,3 tis. Romů, v roce 1980 se jejich počet zvýšil na 88,6 tis. Pro srovnání lze uvést i údaje z evidence Národních výborů prováděné v rámci sociální péče, ve které bylo v roce 1980 zaregistrováno 107,2 tis. Romů. Rozdíl ve srovnání se sčítáním lidu ve stejném roce lze částečně vysvětlit značnou územní mobilitou romské populace a tím možností, že některé osoby byly v evidenci Národních výborů uvedeny vícekrát. Poslední data z této evidence jsou k dispozici z roku 1989, kdy se počet Romů zvýšil již na 145,7 tis. Evidence Národních výborů však poskytuje pouze informace o celkovém počtu Romů, nikoliv o jejich strukturálních charakteristikách, jak je tomu u sčítání lidu. V dalších sčítáních lidu v letech 1991 a 2001 Romové již deklarovali příslušnost k romské populaci, tj. výsledky těchto sčítání neinformují o skutečném počtu Romů v České republice, ale pouze o počtech Romů, kteří se přihlásili k romské národnosti. V roce 1991 to bylo 32,9 tis. osob a romštinu za mateřský jazyk považovalo 24,3 tis. osob. V roce 2001 se počet Romů podle deklarované národnosti snížil ve srovnání s rokem 1991 téměř o 2/3 na 11,7 tis. osob. Počet osob s romským mateřským jazykem (v roce 2001- 23,2 tis. osob) však zůstal ve srovnání s rokem 1991 téměř shodný. Z uvedeného přehledu vyplývá, že z dostupných statistických data o početním stavu romské populace v období po druhé světové nelze usuzovat na tempo početního růstu Romů. Za této situace je pochopitelné, že především na počátku 90. let se objevila řada subjektivních odhadů počtu Romů v České republice, a to především ze strany romských představitelů. Tyto údaje reflektovaly především změnu v postavení Romů ve společnosti a byly výrazně nadhodnoceny. Na otázku, kolik Romů v současné době žije na území České republiky přesná odpověď neexistuje. Z výsledků sčítání pouze vyplývá, kolik Romů se hlásí k romské národnosti a kolik jich považuje za svůj mateřský jazyk romštinu. Pokud jako základ odhadu početního stavu romské populace vezmeme data z evidence Národních výborů, žilo na přelomu 80. a 90. let v České republice asi 146 tis. Romů a jejich počet se vzhledem k úrovni přirozené reprodukce a migracím v dalším desetiletí zvyšoval. Pokud bychom vyšly z předpokladu průměrného ročního přirozeného přírůstku romské populace v hodnotě kolem 2 %, žilo by v České republice v roce 2000 asi 185 tis.Romů a do 55 roku 2005 by se jejich počet zvýšil na 196 tis. Tento údaj se jeví reálný i za předpokladu snižování přirozeného přírůstku, neboť početní stav Romů v České republice je neustále „doplňován“ migrací Romů ze Slovenska, i když se nemusí vždy jednat o občany našeho státu. Zahraniční emigrace Romů se ve změnách jejich početního stavu zatím nijak výrazně nepromítá, neboť se ve většině případů jedná pouze o dočasné pobyty. Populační prognózy poskytují odhady budoucího vývoje velikosti a demografické struktury sledované populace nebo její části a vycházejí ze současných populačních trendů a poznaných zákonitostí populačního vývoje. Výpočet jakékoliv populační projekce v sobě nese určité riziko nepřesnosti, které je dáno kvalitou vstupních dat, ale i subjektivním odhadem budoucích trendů vývoje. V případě romské populace je situace značně ztížena, neboť pro výpočet skutečně seriozní projekce nejsou k dispozici potřebná vstupní data. Evidence přirozené měny údaje za romskou populaci neposkytuje a dostupná data ze sčítání lidu jsou ovlivněna řadou faktorů a považována za výrazně podhodnocená. Za této situace se úvahy a výpočty jakékoliv projekce romské populace pohybují v oblasti více či méně přesných odhadů a mohou poskytnout pouze orientační informaci o předpokládaném početním růstu. Zde je třeba zdůraznit slovo růstu, neboť informace z posledního sčítání lidu v roce 2001 o snížení celkového počtu Romů v České republice ve srovnání s rokem 1991 o 64 % jsou sice podloženy celostátní sčítací akcí, ale z pohledu velikosti romské populace v České republice jsou značně zkreslené. Při diskuzích o početním stavu romské populace v současnosti a předpokládaném budoucím vývoji je třeba vzít v úvahu poměrně mladou věkovou strukturu Romů, neboť zákonitosti demografického vývoje platí obecně. Věková struktura patří k základním charakteristikám každé populace a představuje výchozí základ budoucího demografického vývoje a to především s ohledem na početní růst populace. Romové v České republice i v ostatních evropských zemích se od ostatního obyvatelstva odlišují právě svojí věkovou strukturou, která představuje progresivní typ s vysokým zastoupením dětí a nízkým podílem starých osob. Tento typ věkové struktury zaručuje v blízké budoucnosti početní růst populace i v případě, že dochází k snižování úrovně plodnosti. V úvahu je třeba vzít i předpokládané zlepšování zdravotního stavu romské populace, což je další faktor početního růstu. Potřeba prognózy početního vývoje romské populace jako podkladu pro odhad dimenzí „romské problematiky“ v budoucnosti je nesporná, avšak možnosti demografie jsou v tomto ohledu značně omezené. I přes tento fakt byl na konci 80. let na katedře demografie přírodovědecké fakulty UK učiněn pokus o výpočet prognózy romské populace v bývalém Československu do roku 2005. Prognóza byla vzhledem k nedostatečným informacím o značné územní mobilitě Romů v rámci republiky zpracována za celé Československo za předpokladu, že zahraniční migrace je zanedbatelná, což byl v dané době správný předpoklad. Základními vstupními daty pro výpočet prognózy romské populace do roku 2005 byly počty Romů podle pohlaví a jednotek věku, zjištěné ve sčítání v roce 1980. Hypotézy budoucího vývoje byly formulovány na základě analýzy výsledků sčítání romské populace v letech 1970 a 1980, která byla prováděna stejnou metodou a výsledky jsou tedy vzájemně srovnatelné. Při formulaci hypotéz budoucího vývoje se vycházelo ze skutečnosti, že u populací s dosud extenzivní formou demografické reprodukce lze s velkou pravděpodobností, můžeme říci prakticky s jistotou, očekávat změny v jejich reprodukčním chování. Tato obecná tendence či zákonitost může být pochopitelně u každé populace ovlivněna určitými specifickými podmínkami, jejichž stupeň znalosti zvyšuje pravděpodobnost správnosti hypotéz budoucího demografického chování zkoumané populace. U romské populace se vycházelo z předpokladu, že v roce 2005 budou ještě existovat rozdíly mezi demografickým chováním romské a ostatní populace, avšak tyto rozdíly se budou plynule zmenšovat. K výpočtu byla použita komponentní metoda, odhady budoucího vývoje úmrtnosti vycházely z úmrtnostní tabulky pro romskou populaci (za roky 1971 – 1980), odhad budoucích hodnot úhrnné plodnosti z předpokladu plynulého snižování úrovně plodnosti romských žen a pro cílové roky projekce (2000/2005) byla určena hodnota úhrnné plodnosti na 3,1 dítěte, tj. její snížení 56 od počátku 70. let o zhruba polovinu. Prognóza byla vypočtena pouze v jedné variantě a předpokládala, že v roce 2000 bude žít na území celého Československa 448,7 tis. Romů. Informace o budoucím početním stavu romské populace v České republice lze získat z této projekce pouze hrubým odhadem, který vychází ze zastoupení Romů v České republice a na Slovensku. Přibližně jedna třetina Romů, sečtených v bývalém Československu jakýmkoliv způsobem, žila vždy na území České republiky. Vyjdeme-li z tohoto územního rozložení, pak by v roce 2000 mělo na území ČR žít přibližně 162 tis. Romů a jejich počet by se do roku 2005 zvýšil na 178 tis. osob. Otázkou však zůstává, jaké je národní vědomí těchto osob a jejich vůle být za Romy považována. Počet Romů, kteří deklarovali ve sčítání lidu v roce 2001 romskou národnost byl ve srovnání s daty projekce pro rok 2000 zhruba 15x nižší. Dostupné údaje neumožnily zpracovat projekci za menší územní celky, což by bylo v oblastech s vyšší koncentrací Romů žádoucí. 7. Romové v České republice v regionálním pohledu Při diskuzích o početním stavu romské populace v České republice se obvykle klade důraz na celkový počet Romů a i další dostupné statistické údaje jsou prezentovány jako průměry za republiku. Z praktického hlediska řešení situace Romů v regionální úrovni vyvstává však potřeba informací za menší územní celky, neboť územní rozložení romské populace se postupně stává důležitým sociálním faktorem, který se promítá i do oblasti společenské. Současné územní rozložení Romů se postupně vytvářelo až po 2. světové válce, neboť bezprostředně po válce byl počet Romů na území České republiky vzhledem k jejich genocidě ve válečném období velmi nízký (několik desítek osob). Migrace Romů ze Slovenska do průmyslových center v Čechách začala již bezprostředně po ukončení války a přijetí dekretu prezidenta o všeobecné pracovní povinnosti v roce 1945 tento proces zintenzívnilo. Zpočátku se však jednalo především o krátkodobé pracovní migrace bez trvalého přesídlení celých rodin. Příliv Romů do českých zemí nejen ze Slovenska, ale částečně i z ciziny zesílil až s postupným osídlováním pohraničí v letech 1946 – 47, kdy začalo docházet nejen ke koncentraci Romů v průmyslových a městských centrech, ale i k jejich prostorové disperzi. Obecně lze říci, že Romové se stěhovali především do oblastí s nedostatkem nekvalifikovaných pracovních sil. O intenzitě migrace v letech bezprostředně po válce svědčí skutečnost, že první poválečný soupis romské populace z roku 1947 udává na území České republiky již poměrně vysoký počet Romů – 16 752 osob. V dalších letech byla územní mobilita Romů ovlivněna přijetím zákona o zákazu kočování v roce 1958, vytváření nových koncentrací romské populace měl zabránit organizovaný rozptyl Romů v průběhu druhé poloviny 60. let. Hlavní faktory migračních pohybů Romů jsou především ekonomické, tj. hledání pracovních příležitostí a lepších podmínek k životu. Svoji roli je i přirozená potřeba části romské populace migrovat, kterou Romové obvykle realizují formou dlouhodobých návštěv příbuzných a známých. Statistické sledování migračních pohybů romské populace a následné vytváření územních koncentrací je vzhledem k obecným problémům národnostní/etnické statistiky obtížné. Navíc Romové často mění místo pobytu bez změny trvalého bydliště a tyto územní pohyby naše statistika neeviduje, neboť migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice administrativní jednotky, obvykle obce. Jediným zdrojem dat o územní struktuře romské populace tak zůstává sčítání lidu, které poskytuje nejen data o celkovém počtu Romů, ale i informace o jejich zastoupení podle administrativních jednotek nižšího řádu, tj. krajů a okresů. Porovnání výsledků sčítání lidu v letech 1970 – 2001 přináší překvapivě téměř shodnou informaci, i když způsoby sčítání byly odlišné. Zjištěné absolutní počty Romů v regionální úrovni jsou sice ovlivněny použitím různých metod, územní diferenciace však zůstává zachována i přes rozdílné hodnoty jak absolutních, tak i relativních ukazatelů. 57 Tab. 8a Zastoupení zjištěných Romů v ČR podle krajů, 1970, 1980, 1989, 1991 Kraj absolutní počet na 1 000 obyvatel % z romské populace absolutní počet na 1 000 obyvatel % z romské populace Sčítání lidu 1970 Sčítání lidu 1980 3,2 5,7 6247 5,3 7,1 4,9 9,7 8533 7,4 9,6 4,6 4,9 4102 6,0 4,6 10,3 14,5 12069 13,7 13,6 16,2 29,5 24122 20,7 27,2 4,4 8,7 7025 6,3 9,0 2,1 6,8 7259 3,6 8,2 6,8 20,2 18330 9,5 20,7 6,1 100,0 88587 8,6 100,0 Sčítání lidu 1991 Evidence národních výborů 1989 Praha 2838 2,3 8,6 12059 9,9 8,3 Středočeský 2907 2,6 8,8 14320 12,8 9,8 Jihočeský 1831 2,6 5,6 4885 7,0 3,4 Západočeský 3865 4,5 11,7 15509 17,8 10,6 Severočeský 7952 6,8 24,2 42933 36,1 29,5 Východočeský 3076 2,5 9,4 13250 10,7 9,1 Jihomoravský 3831 1,9 11,6 12082 5,9 8,3 Severomoravský 6603 3,4 20,1 30700 15,6 21,0 Celkem 32903 3,2 100,0 145738 14,1 100,0 Pramen: Výsledky sčítání lidu 1970, 1980, 1991, Evidence Národních výborů 1989 Praha Středočeský Jihočeský Západočeský Severočeský Východočeský Jihomoravský Severomoravský Celkem 3420 5825 2980 8741 17705 5279 4080 12156 60279 Z výsledků sčítání lidu v letech 1970, 1980 a 1991 vyplývá, že nejvíce Romů žilo v Severočeském kraji; v roce 1970 to bylo téměř 30 % romské populace, v letech 1980 a 1991 přibližně čtvrtina sečteného počtu Romů (tab. 8a). Druhým v pořadí byl ve všech uvedených letech sčítání kraj Severomoravský, kde žila stabilně pětina Romů. Přibližně 14 % z celkového počtu Romů bylo v letech 1970 a 1980 sečteno v Západočeském kraji, v roce 1991 se toto zastoupení mírně snížilo (na 12 %) a ke krajům s více než desetinou sečtených Romů přibyl i kraj Jihomoravský. V ostatních krajích se zastoupení Romů z jejich celkového počtu pohybovalo již pod 10 %, nejnižší hodnoty byly ve všech letech zaznamenány v kraji Jihočeském (kolem 5 %). Shodnou informaci podává i evidence Národních výborů z roku 1989. V posledním sčítání lidu v roce 2001 se k romské národnosti přihlásilo pouze necelých 12 tis.osob, téměř 16 % z nich žilo v kraji Ústeckém, 15 % v Moravskoslezském kraji a více než desetina ve Středočeském kraji (tab. 8b). Nejméně Romů se k romské národnosti přihlásilo v kraji Vysočina a ve Zlínském kraji. Územní rozložení Romů se tak ani v nových podmínkách v 90. letech nijak výrazně nezměnilo, neboť i ve Středočeském kraji v minulých desetiletích žila necelá desetina romské populace. 58 Tab. 8b Zastoupení zjištěných Romů v ČR podle krajů, 2001 Kraj absolutní počet na 1 000 obyvatel Praha 653 0,6 Středočeský 1416 1,3 Jihočeský 613 1,0 Plzeňský 599 1,1 Karlovarský 753 2,5 Ústecký 1905 2,3 Liberecký 615 1,4 Kralovéhradecký 722 1,3 Pardubický 477 0,9 Vysočina 258 0,5 Jihomoravský 631 0,5 Olomoucký 868 1,4 Moravskoslezský 1797 1,4 Zlínský 439 0,7 Celkem 11746 1,1 Pramen: Sčítání lidu 2001 - definitivní výsledky % z romské populace 5,6 12,1 5,2 5,1 6,4 16,2 5,2 6,1 4,1 2,2 5,4 7,4 15,3 3,7 100,0 Časová řada relativního zastoupení Romů z úhrnu obyvatelstva je ovlivněna nejen odlišným charakterem demografické reprodukce romské populace a ostatního obyvatelstva, ale též intenzitou migrací a v případě Romů především způsobem jejich zjišťování v příslušných sčítáních lidu. I přes působení těchto faktorů zůstalo v regionálním pohledu v úrovni krajů zastoupení Romů z celkové populace poměrně stabilní. Nejvyšší zastoupení Romů na celkovém obyvatelstvu bylo v letech 1970, 1980 a 1991 v kraji Severočeském a i pořadí na dalších třech místech zůstalo ve sledovaných letech sčítání zachováno – kraj Západočeský, Severomoravský a Středočeský. Nejnižší hodnoty tohoto ukazatele byly zaznamenány v kraji Jihomoravském a v Praze. Ve sčítání lidu v roce 2001 jsou vzhledem k nízkému zjištěnému počtu Romů hodnoty tohoto ukazatele podstatně nižší, z regionů však opět vedou severní a západní Čechy (Karlovarský a Ústecký kraj) a severní Morava (Moravskoslezský a Olomoucký kraj). Vyšší zastoupení Romů bylo i v kraji Libereckém a ve Středočeském kraji. Podobnou informaci poskytují i data v okresní úrovni (Tab. 9a, 9b). Mezi 20 okresů s nejvyšším absolutním počtem Romů se při sčítání lidu v letech 1970, 1980 a 1991 vždy zařadily okresy západních Čech (Plzeň město, Sokolov, Karlovy Vary), severních Čech (Děčín, Chomutov, Liberec, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem,) a středočeský okres Kladno. Z moravských okresů to byly především okresy severní Moravy (Bruntál, Karviná, Ostrava město), na jižní Moravě pouze okres Brno město. Absolutně nejvyšší počet Romů byl ve všech letech sčítání zjištěn v okrese Ostrava město, na druhém místě byl v letech 1970 a 1980 okres Most následován okresem Teplice. V roce 1991 se na druhé místo v pořadí okresů dostal okres Brno město, na třetí místo pak okres Karviná. Podobný obraz poskytují i výsledky posledního sčítání lidu v roce 2001, i když počet Romů, kteří deklarovali romskou národnost je ve srovnání s rokem 1991 podstatně nižší. Nejvyšší absolutní počet Romů byl opět zjištěn v okrese Ostrava město, následován okresem Kladno a Sokolov. I přes změny v regionálním členění republiky zůstává i nadále územní rozložení romské populace stejné jako v předchozích desetiletích. Romové žijí především v průmyslových regionech a je patrná i jejich postupná koncentrace do velkých měst. Data ze sčítání lidu o celkovém počtu Romů v jednotlivých okresech jsou samozřejmě ovlivněna metodikou sčítání a dalšími již diskutovanými faktory. V roce 1970 celkem v šestnácti okresech žilo více než 1 000 Romů, v roce 1980 to bylo již 31 okresů. Tento vývoj byl vzhledem k migracím Romů ze Slovenska a úrovni jejich demografické reprodukce očekávaný. 59 Tab. 9a Okresy s nejvyšším zjištěným absolutním počtem Romů, 1970, 1980, 1991, 2001 Sčítání 1970 Okres počet Sčítání 1980 Okres počet Sčítání 1991 Okres počet Ostrava město 3241 Ostrava město 5281 Ostrava město 1593 Most 2970 Most 3972 Brno město 1497 Teplice 2622 Teplice 3854 Karviná 1155 Karviná 2291 Chomutov 3309 Děčín 1095 Děčín 2076 Karviná 3308 Ústní n. Lab. 1044 Liberec 2039 Sokolov 3099 Sokolov 976 Sokolov 2030 Ústní n. Lab. 2799 Teplice 960 Ústní n. Lab. 2014 Děčín 2631 Most 922 Chomutov 1979 Brno město 2408 Chomutov 904 Karlovy Vary 1911 Kladno 2337 Kladno 833 Louny 1702 Louny 2303 Liberec 828 Kladno 1593 Karlovy Vary 2280 Plzeň město 746 Cheb 1435 Liberec 2107 Přerov 714 Brno město 1333 Olomouc 1664 Bruntál 645 Bruntál 1160 Bruntál 1564 Louny 638 Olomouc 1063 Vsetín 1558 Jablonec n.Nis. 629 Opava 954 Cheb 1514 Česká Lípa 618 Náchod 952 Plzeň město 1468 Karlovy Vary 564 Nový Jičín 921 Přerov 1384 Prostějov 516 Plzeň město 919 Náchod 1311 Pardubice 493 Pramen: Sčítání lidu 1970, 1980, 1991, sčítání 2001 - předběžné výsledky Sčítání 2001 Okres počet Ostrava-město Kladno Sokolov Brno město Karviná Děčín Teplice Nový Jičín Most Ústní n. Lab. Opava Jeseník Chomutov Pardubice Jablonec n.Nis. Náchod Rokycany Přerov Rychnov n. Kněž. Liberec 691 507 462 393 375 370 359 344 337 324 262 250 240 239 232 218 203 201 195 186 Tab. 9b Okresy s nejvyšším zjištěným relativním zastoupením Romů, 1970, 1980, 1991, 2001 Sčítání 1970 Okres Sčítání 1980 na 1 000 Okres obyv. Sčítání 1991 na 1 000 Okres obyv. Sčítání 2001 na 1 000 Okres obyv. Ostrava město 25,3 Ostrava město 33,9 Ostrava město 10,5 Ostrava-město Most 22,5 Most 32,5 Brno město 8,8 Kladno Teplice 19,8 Teplice 28,4 Karviná 8,2 Sokolov Karviná 19,3 Chomutov 28,0 Děčín 7,5 Brno město Děčín 19,1 Karviná 26,0 Ústní n. Lab. 7,4 Karviná Liberec 19,0 Sokolov 24,3 Sokolov 7,3 Děčín Sokolov 17,5 Ústní n. Lab. 19,6 Teplice 7,1 Teplice Ústní n. Lab. 15,7 Děčín 19,1 Most 6,0 Nový Jičín Chomutov 15,3 Brno město 17,6 Chomutov 6,0 Most Karlovy Vary 15,2 Kladno 17,3 Kladno 5,9 Ústní n. Lab. Louny 14,2 Louny 17,0 Liberec 5,6 Opava Kladno 12,5 Karlovy Vary 16,4 Plzeň město 5,6 Jeseník Cheb 11,6 Liberec 15,1 Přerov 5,2 Chomutov Brno město 11,6 Olomouc 14,4 Bruntál 5,2 Pardubice Bruntál 10,9 Bruntál 14,3 Louny 4,9 Jablonec n.Nis. Olomouc 10,4 Vsetín 13,8 Jablonec n.Nis. 4,6 Náchod Opava 10,2 Cheb 13,4 Česká Lípa 4,6 Rokycany Náchod 9,6 Plzeň město 11,6 Karlovy Vary 4,6 Přerov Nový Jičín 8,5 Přerov 11,5 Prostějov 4,3 Rychnov n. Kněž. Plzeň město 8,4 Náchod 10,6 Pardubice 4,3 Liberec Pramen: Sčítání lidu 1970, 1980, 1991, Sčítání 2001 - předběžné výsledky na 1 000 obyv. 5,9 5,0 4,4 3,3 2,8 2,8 2,7 2,7 2,6 2,5 2,4 2,2 1,9 1,9 1,8 1,7 1,6 1,5 1,5 1,5 60 Zlom však nastal v dalších letech sčítání (deklarování romské národnosti), kdy v roce 1991 klesl počet okresů, v kterých žilo více než 1 000 Romů na 5, podle výsledků sčítání v roce 2001 pak tohoto počtu nedosahoval žádný z okresů. Mezi okresy s nejvyšším relativním zastoupením romské populace na celkovém obyvatelstvu patří především okresy severních a západních Čech. Faktem zůstává, že skutečný počet Romů zjištěný ve sčítáních lidu je z různých důvodů podhodnocený a tato skutečnost se samozřejmě promítá i v okresní úrovni. Pokud vezmeme v úvahu, že většina Romů přišla po druhé světové válce do českých zemí ze Slovenska, nabízí se porovnání deklarované romské a slovenské národnosti v okresech s nejvyšším zastoupením osob romské a slovenské národnosti. Podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 z dvaceti okresů s nejvyšším zastoupením Romů jich 13 patřilo k okresům s nejvyšším zastoupením deklarované slovenské národnosti. Byly to především okresy krajů Ústeckého (Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín) a Moravskoslezského (Bruntál, Ostrava město, Nový Jičín), z dalších českých okresů pak Sokolov, Jablonec nad Nisou, Český Krumlov a Tachov, na Moravě okres Jeseník. Zastoupení slovenské národnosti bylo v těchto okresech podstatně vyšší než zastoupení romské národnosti (např. v okrese Sokolov 10x vyšší v absolutním i relativním vyjádření) a nabízí se vysvětlení, že část Romů deklarovala národnost slovenskou. Ve sčítání lidu z roku 1991 byla shoda okresů s nejvyšším zastoupení romské a slovenské národnosti ještě užší, neboť z 20 okresů s nejvyšším zastoupením Romů jich 15 patřilo i k okresům s nejvyšším zastoupením Slováků. Zde výrazně převažovaly okresy Severočeského kraje (Chomutov, Most, Louny, Teplice, Děčín, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa, Liberec, Ústí nad Labem), z okresů Západočeského kraje to byly Sokolov, Cheb, Karlovy Vary, Severomoravský kraj byl zastoupen okresy Bruntál a Ostrava, Jihočeský kraj okresem Český Krumlov. V roce 1991 byl okresem s nejvyšším zastoupením romské i slovenské národnosti Sokolov. Z dat ze sčítání lidu je patrná i postupná koncentrace Romů do měst. Podle výsledků sčítání lidu v roce 1991 žilo ve městech s více než 10 000 obyvatel téměř 70 % Romů (úhrn populace ČR – 56 % obyvatelstva), v obcích do 5 000 obyvatel asi pětina z celkového počtu Romů (Romové 22 %, úhrn obyvatelstva 35 %). Téměř shodné zastoupení romské populace podle velikostních skupin obcí zůstalo zachováno i v současnosti (tab. 10). V roce 2001 se zastoupení romské populace i úhrnu obyvatelstva, žijící ve městech s více než 10 000 obyvateli, shodně slabě snížilo (Romové 68 %, úhrn obyvatelstva ČR 54 %) a došlo k nepatrnému zvýšení zastoupení Romů i populace ČR v obcích do 5 000 obyvatel (Romové 23 %, úhrn obyvatelstva 37 %). Ve srovnání s úhrnem obyvatelstva je mezi Romy vyšší zastoupení městské populace, což je obvyklá situace i v ostatních bývalých socialistických zemích. Na počátku 90. let městská populace představovala zhruba polovinu z celkového počtu Romů v Bulharsku, kolem 60 % na Slovensku a ve Slovinsku, nejvyšší zastoupení městského obyvatelstva bylo v Makedonii (94 %). V Rumunsku a Maďarsku mezi romskou populací převažovalo venkovské obyvatelstvo a tyto země měly zastoupení městského romského obyvatelstva nejnižší (Maďarsko 36 %, Rumunsko 40 %). 61 Tab. 10 Romové podle velikostních skupin obcí, 1991, 2001 Sčítání 1991 velikost obce (počet obyvatel) absolutní počet Romové % Sčítání 2001 obyv. celkem % absolutní počet do 199 obyvatel 202 0,6 1,6 93 200 - 499 992 3,0 6,2 466 500 999 1400 4,2 8,4 609 1 000 - 1 999 1599 4,9 8,7 538 2 000 - 4 999 2992 9,1 10,2 1015 5 000 - 9 999 3046 9,3 8,8 1046 10 000 - 19 999 3684 11,2 9,7 1485 20 000 - 49 999 5402 16,4 11,6 2047 50 000 - 99 999 5308 16,1 11,4 2371 100 000 a více 8278 25,2 23,4 2046 celkem 32903 100,0 100,0 11716 Pramen: Sčítání lidu 1991, Sčítání lidu 2001 - předběžné výsledky Romové % obyv. celkem % 0,8 4,0 5,2 4,6 8,7 8,9 12,6 17,5 20,2 17,5 100,0 2,0 6,4 8,7 8,8 11,0 8,6 9,3 12,2 12,1 20,9 100,0 Závěr Na základě zjištěných skutečností lze konstatovat, že možnosti statistiky při studiu romské populace jsou značně omezené. Většina evropských zemí v celostátních sčítacích akcích otázky na příslušnost k národnosti z různých důvodů nezahrnuje. Výjimkou jsou pouze bývalé socialistické země, zjišťované kategorie však nelze přesně vymezit a získaná data o početním stavu příslušníků národnostních/etnických menšin obvykle neodpovídají realitě, zvláště v případě romské populace. Zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva nepatří k povinnému obsahu sčítání a pokud je zařazeno, zdůrazňuje se ochota skupiny být sčítána, vlastní identifikace a dodržování mezinárodních doporučení. Na otázku, kolik žije Romů v České republice nelze jednoznačně odpovědět, jejich současný odhadovaný počet se pohybují v rozmezí 160 – 180 tis. V posledním sčítání lidu se však k romské národnosti přihlásilo necelých 11,7 tis. osob, romský mateřský jazyk deklarovalo 23,2 tis. osob. Výsledky sčítání však neinformují o počtu Romů v České republice, ale o počtu osob, které se za Romy považují. Demografie nezdůrazňuje celkový počet Romů, ale snaží se nalézt odlišnosti a podobnosti v demografickém chování Romů a ostatního obyvatelstva. Demografické studium romské populace ve vybraných evropských zemích potvrdilo, že základní demografické charakteristiky romské populace v Evropě jsou shodné a patří mezi ně především mladá věková struktura, vyšší porodnost a početní růst. 62 Příloha Zastoupení zjištěných Romů v ČR podle okresů z výsledků sčítání lidu 1970, 1980, 1991 Sčítání 1970 Sčítání 1980 Sčítání 1991 Kraj Okres absol. na 1 000 obyv. absol. na 1 000 obyv. absol. na 1 000 obyv. Praha 3 420 3,2 6 247 5,3 2 838 2,3 Středočeský 5 828 4,9 8 533 7,4 2 907 2,6 Benešov 172 1,2 250 2,8 196 2,2 Beroun 455 5,3 553 7,0 168 2,2 Kladno 1 593 10,4 2 337 15,1 833 5,6 Kolín 639 6,5 861 8,9 272 3,0 Kutná Hora 314 3,8 509 6,3 197 2,5 Mělník 446 4,9 1 041 10,6 365 3,9 Mladá Boleslav 632 5,9 1 048 9,2 321 2,9 Nymburk 270 2,7 376 4,0 199 2,2 Praha východ 508 4,0 590 6,1 86 0,9 Praha západ 344 3,6 380 4,8 159 2,1 Příbram 211 2,0 266 2,5 49 0,4 Rakovník 244 4,4 322 5,7 62 1,1 Jihočeský 2 980 4,6 4 102 6,0 1 831 2,6 České Budějovice 727 4,8 1 155 7,0 489 2,8 Český Krumlov 765 15,3 941 17,0 344 6,0 Jindřichův Hradec 407 4,5 521 5,6 151 1,6 Pelhřimov 65 0,7 124 1,6 59 0,8 Písek 407 5,4 459 6,1 296 4,1 Prachatice 384 8,0 329 6,6 139 2,7 Strakonice 151 2,2 251 3,5 163 2,3 Tábor 74 0,8 322 3,1 190 1,8 Západočeský 8 741 10,3 12 069 13,7 3 865 4,5 Domažlice 431 7,3 582 9,9 186 3,2 Cheb 1 435 17,5 1 514 17,3 398 4,6 Karlovy Vary 1 911 15,2 2 280 17,6 564 4,6 Klatovy 353 3,8 585 6,3 187 2,1 Plzeň město 919 6,2 1 468 8,6 746 4,3 Plzeň jih 118 1,5 308 4,2 136 2,0 Plzeň sever 459 5,9 603 8,1 214 3,0 Rokycany 530 10,9 664 13,8 258 5,6 Sokolov 2030 22,5 3 099 32,5 976 10,5 Tachov 555 12,5 956 19,6 200 4,0 Severočeský 17 795 16,2 24 122 20,7 7 952 6,8 Česká Lípa 753 9,6 751 8,4 618 6,0 Děčín 2 076 15,7 2 631 19,1 1 095 8,2 Chomutov 1 979 19,1 3 309 28,0 904 7,3 Jablonec n.Nisou 836 10,2 1 302 14,3 629 7,1 Liberec 2 039 14,2 2 107 13,4 828 5,2 Litoměřice 804 6,9 1 094 9,1 314 2,8 Louny 1 702 19,8 2 303 26,0 638 7,4 Most 2 970 25,3 3 972 33,9 922 7,7 Teplice 2 622 19,3 3 854 28,4 960 7,5 Ústní n. Labem 2 014 19,0 2 799 24,3 1 044 8,8 63 Sčítání 1970 Sčítání 1980 absol. 7 925 265 1 018 382 736 1 311 1 072 Sčítání 1991 na 1 na 1 000 obyv. absol. obyv. 6,3 3 076 2,5 2,7 120 1,2 6,3 430 2,7 3,6 207 2,0 9,0 225 2,9 11,5 478 4,3 6,5 493 3,0 638 346 549 761 847 7 259 157 2 408 269 569 741 793 309 407 220 320 414 214 226 212 18 330 1 564 1 050 3 308 1 239 1 664 1 219 5 281 1 384 1 063 1 558 88 587 8,0 4,5 5,2 6,1 6,2 3,6 1,4 6,5 1,6 4,6 4,6 7,4 2,8 3,5 2,0 2,2 4,7 1,1 2,0 1,7 9,5 14,4 4,8 11,6 8,1 7,5 6,9 16,4 9,9 6,6 3,9 8,6 Kraj Okres absol. na 1 000 obyv. Východočeský 5 279 4,4 Havlíčkův Brod 208 2,2 Hradec Králové 507 3,5 Chrudim 211 2,0 Jičín 388 4,7 Náchod 952 8,5 Pardubice 706 4,7 Rychnov n. Kněžnou 412 5,3 Semily 185 2,4 Svitavy 337 3,3 Trutnov 773 6,4 Ústí n. Orlicí 600 4,6 Jihomoravský 4 080 2,1 Blansko 124 1,2 Brno město 1 333 3,9 Brno venkov 134 0,9 Břeclav 322 2,7 Hodonín 520 3,4 Jihlava 437 4,3 Kroměříž 97 0,9 Prostějov 184 1,6 Třebíč 106 1,0 Uherské Hradiště 207 1,5 Vyškov 223 2,6 Zlín 93 0,5 Znojmo 188 1,7 Žďár n. Sázavou 112 1,0 Severomoravský 12 156 6,8 Bruntál 1 160 11,6 Frýdek-Místek 654 3,2 Karviná 2 291 8,4 Nový Jičín 921 6,4 Olomouc 1 063 5,1 Opava 954 5,5 Ostrava město 3 241 11,6 Přerov 768 5,7 Šumperk 830 5,5 Vsetín 274 2,1 Česká republika 60 279 6,1 000 235 3,0 155 2,1 187 1,8 202 1,7 344 2,5 3 831 1,9 25 0,2 1 497 3,9 165 1,1 186 1,5 247 1,5 393 3,6 163 1,5 516 4,6 85 0,7 115 0,8 205 2,4 71 0,4 87 0,8 76 0,6 6 603 3,4 645 5,9 345 1,5 1 155 4,1 449 2,8 470 2,1 478 2,6 1 593 4,9 714 5,2 430 2,6 324 2,2 32 903 3,2 64 Zastoupení zjištěných Romů v ČR podle okresů z výsledků sčítání 2001*/ absolutní počet Kraj Okres absolutní počet na 1 000 obyvatel Kraj Okres Praha Středočeský Benešov Beroun 717 1 342 39 48 0,6 1,2 0,4 0,6 Kladno 507 Kolín 95 Kutná Hora 57 Mělník 136 Mladá Boleslav 133 Nymburk 133 Praha východ 33 Praha západ 53 Příbram 72 Rakovník 36 Jihočeský 618 České Budějovice 154 Český Krumlov 88 Jindřichův Hradec 71 Písek 98 Prachatice 41 Strakonice 101 Tábor 65 Plzeňský 636 Domažlice 86 Klatovy 32 Plzeň město 168 Plzeň jih 11 Plzeň sever 45 Rokycany 203 Tachov 91 Karlovarský 727 Cheb 121 Karlovy Vary 144 Sokolov 462 Ústecký 1 819 Děčín 370 Chomutov 240 Litoměřice 85 Louny 104 Most 337 Teplice 359 Ústní n. Labem 324 Liberecký 621 Česká Lípa 164 Jablonec nad Nisou 232 Liberec 186 Semily 39 */ předběžné výsledky 3,3 1,0 0,8 1,4 1,2 1,6 0,3 0,6 0,7 0,7 1,0 0,9 1,5 0,8 1,4 0,8 1,4 0,6 1,1 1,5 0,4 1,0 0,2 0,6 4,4 1,8 2,4 1,4 1,2 5,0 2,2 2,7 1,9 0,7 1,2 2,8 2,8 2,7 1,4 1,5 2,6 1,2 0,5 Kralovéhradecký 736 Hradec Králové 128 Jičín 85 Náchod 218 Rychnov n. Kněžnou 195 Trutnov 110 Pardubický 519 Chrudim 61 Pardubice 239 Svitavy 57 Ústí nad Orlicí 162 Vysočina 208 Havlíčkův Brod 22 Jihlava 86 Pelhřimov 16 Třebíč 58 Žďár n. Sázavou 26 Jihomoravský 624 Blansko 27 Brno město 393 Brno venkov 31 Břeclav 49 Hodonín 55 Vyškov 61 Znojmo 8 Olomoucký 857 Jeseník 250 Olomouc 142 Prostějov 160 Přerov 201 Šumperk 104 Moravskoslezský 1 977 Bruntál 179 Frýdek-Místek 126 Karviná 375 Nový Jičín 344 Opava 262 Ostrava-město 691 Zlínský 315 Kroměříž 59 Uherské Hradiště 88 Vsetín 154 Zlín 14 Česká republika 11 716 na 1 000 obyvatel 1,3 0,8 1,1 1,9 2,5 0,9 1,0 0,6 1,5 0,6 1,2 0,4 0,2 0,8 0,2 0,5 0,2 0,6 0,2 1,0 0,2 0,4 0,3 0,7 0,1 1,3 5,9 0,6 1,4 1,5 0,8 1,5 1,7 0,6 1,3 2,4 1,4 2,2 0,5 0,5 0,6 1,0 0,1 1,14 65 Specifické rysy demografické reprodukce romské populace a její podmíněnosti Květa Kalibová Romové v Evropě představují alochtonní složku populace, která si dosud zachovala určitý stupeň odlišnosti nejen v některých sociálních a kulturních projevech, ale i v demografickém chování. Tato skutečnost je dána odlišným historickým vývojem, ale i značně izolovaným vývojem romské populace po příchodu do evropských zemí. Zvláště vyhraněné formy projevu této izolovanosti se týkají demografického chování. Smíšené sňatky mezi příslušníky romské populace a ostatním obyvatelstvem byly v minulosti ojedinělým jevem a tato tendence přetrvává i do současnosti. V důsledku toho dochází k biologickému míšení populací pouze zřídka. Podobná situace nebyla dříve ve světě zvláštností (u nás např. v podobné izolovanosti žila i židovská populace) a můžeme se s ní setkat v některých zemích i v současné době. Studium obecných rysů a specifik demografické reprodukce romské populace má význam nejen pro hlubší demografické poznání, ale i pro dokumentování změn v životě Romů, které se dají jiným způsobem obtížně vystihnout a dokumentovat. Podobně jako každá populace prochází různými vývojovými fázemi v oblasti ekonomické, společenské a politické, existují i vývojové fáze úrovně demografické reprodukce. Mají univerzální charakter, který se však prosazuje řadou specifických rysů, odlišných u jednotlivých populací. Vzhledem k pomalým změnám, ke kterým dochází v demografickém chování populací v důsledku změn v jejich životě ekonomickém a sociálním není překvapením, že Romové si dosud zachovali některé specifické rysy demografické reprodukce, které už u ostatního obyvatelstva patří minulosti. Stačí připomenout, že i u populací České republiky a Slovenska jsou dosud patrné rozdíly v demografické reprodukci v důsledku odlišného historického vývoje, a to přesto, že podmínky jejich života byly v poválečném období již pro několik generací shodné. Přitom odlišnosti těchto dvou populací byly v minulosti vždy podstatně menší než tomu bylo mezi Romy a ostatním obyvatelstvem České republiky. Demografická reprodukce je relativně stabilní a jednoduchý proces a jeho vnitřní biologická podstata vede k opakování jeho stále stejného charakteru. K výrazným změnám v demografickém chování dochází až v důsledku změn vnějších podmíněností demografické reprodukce, které jsou velmi široké a zahrnují ekonomické, sociální i přírodně geografické prostředí. Významné změny vnějších podmíněností demografické reprodukce proběhly ve většině evropských zemí v průběhu posledních dvou století a ovlivnily demografické chování evropských populací natolik, že došlo k procesu demografické revoluce. Demografická revoluce (v anglické literatuře též demografický přechod) je součástí globální revoluce moderní doby a zjednodušeně ji lze charakterizovat jako přeměnu extenzívních forem lidské reprodukce ve formy intenzívní, tzn. postupné snižování porodnosti a zlepšování úmrtnostních poměrů. Tento proces probíhá postupně u všech populací světa a jeho počátek i ukončení jsou dány určitým stupněm společenského rozvoje. Jednotlivé složky rozvoje (rozvoj výrobních sil, stupeň urbanizace, životní a kulturní úroveň apod.) ani předcházející demografický vývoj nemusí být nutně pro nástup demografické revoluce stejné, důležitější jsou jejich kombinace a vzájemné vazby. Podmíněnosti změn v demografickém chování spolu obvykle úzce souvisí a kromě určitého stupně industrializace a urbanizace se mění i pojetí rodin. Dochází k rozpadu velkých rodin tradiční společnosti, zavedením povinné školní docházky se mění ekonomický význam dětí pro rodinu a postupně dochází i k zmenšování rodičovské moci. Zvyšování vzdělanostní úrovně má za následek postupnou emancipaci žen a růst jejich zaměstnanosti, což spolu s růstem individualismu a změn ve způsobu života vede k snižování porodnosti. Na zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva se podílí pokrok v lékařských vědách spolu se změnami stravovacích návyků a uvědomělou péčí o vlastní zdraví. Ve svém výsledku je demografická revoluce nejzřetelněji patrná ve změnách v úrovni porodnosti, úmrtnosti, věkové struktuře a početním růstu populace. Demografická revoluce však nemusí být nutně 66 provázena výrazným početním růstem obyvatelstva, záleží na kombinaci jednotlivých složek rozvoje a na předchozím demografickém vývoji. Časový průběh procesu změn je ovlivňován také velikostí populace a její sociální homogenitou. K demografické revoluci nedochází u celé populace najednou, ale prosazuje se postupně u jednotlivých subpopulací, resp. etnických a sociálních skupin, u městského a venkovského obyvatelstva nebo v určitých regionech. Časový průběh i konkrétní podmínky, za kterých tento proces probíhá, jsou u jednotlivých populací značně rozdílné, shodně se však u všech výrazně zvyšuje sociální podmíněnost demografické reprodukce. Obecně platí, že čím později je nástup demografické revoluce zaznamenám, tím je její průběh rychlejší, neboť je ovlivněn situací v bezprostředním okolí. Ve vyspělých evropských zemích byl proces modernizace nastoupen již v polovině 18. století a s určitým zpožděním byl doprovázen i změnami v demografickém chování, ve většině z nich pak byla demografická revoluce ukončena v polovině 20. století. V rozvojových zemích byl nástup změn v demografickém chování zaznamenán až po 2. světové válce, resp. po roce 1960 a ukončení tohoto procesu se předpokládá okolo roku 2020. Populace českých zemí patřila mezi ty evropské populace, které prošly demografickou revolucí jako jedny z prvních a její průběh se klade do časového období 1830 – 1930. Odlišná byla situace na Slovensku, kde vzhledem k dosaženému stupni vývoje došlo ve srovnání s českou populací k určitému posunu v změnách demografického chování a časově se průběh demografického revoluce klade do období 1900 – 1950. Na příkladu těchto dvou populací se také potvrdila obecná zákonitost, že čím později dochází k průběhu demografické revoluce, tím je její průběh rychlejší. Také demografický vývoj romské populace neprobíhá izolovaně od vývoje v evropských zemích, i když je třeba vzít v úvahu jeho specifické rysy i podmíněnosti. Mezi podmíněnosti demografické reprodukce patří i pojetí rodiny a rodinných vztahů a jejich postavení v žebříčku hodnotové orientace. U části romské populace se dosud udržel vyhraněný typ rodiny a rodinných a příbuzenských vztahů, odlišných od struktury a funkce nukleární rodiny majority. Romská pospolitost je v podstatě rodová a tradičně v ní převažují a mají stále rozhodující roli širší pokrevní i nepokrevní vazby. V rámci těchto vazeb existují mezi jednotlivými členy romské rodiny úzké vzájemné souvislosti a vztahy a projevuje se u nich výrazná závislost na tradičním způsobu života, vyplývající z dřívějšího rodového uspořádání. Rozpad velkých rodin tradiční společnosti hrál v minulosti významnou úlohu při změnách v reprodukčním chování všech populací. V případě Romů nelze v současné době mluvit o rodině nukleární, typické u ostatního obyvatelstva, ale jedná se o rodinu, připomínající některými svými rysy jak velkorodinu, tak rodinu párovou. Kromě obecných funkcí má romská rodina především funkci uzavřené jednotky lidí, spojených hlubokými svazky citovými, rodovou spřízněností a vzájemnou závislostí. Tato závislost se projevuje jak v kladném, tak i v záporném smyslu. Kromě rodinných vztahů se romská populace odlišuje od majority i pojetím rodiny. Romové od sebe v podstatě neodlišují rodinu základní, v níž se narodili a svoji vlastní rodinu, kterou si založili. Toto pojetí souvisí s odlišnou strukturou a vícegeneračností romských rodin a s charakterem jejich vnitřních rodinných vztahů. V současné době značná část mladých Romů zakládá již rodiny nukleární podle vzoru ostatní populace a zřejmě i proto se začíná snižovat průměrný počet dětí v romské rodině. Přesto však si i nadále romská rodina zachováná svůj tradiční charakter velkorodiny a zdá se, že právě v romské rodině lze hledat těžiště specifického způsobu života a řešení celé romské problematiky. Sčítání lidu poskytuje informaci o složení obyvatelstva podle rodinného stavu (Tab. 1). Při porovnávání těchto dat za Romy a majoritní populaci je třeba vzít v úvahu mladou věkovou strukturu Romů, která ovlivňuje zastoupení svobodných a také ovdovělých osob. V romské populaci je relativně více svobodných vzhledem k většímu zastoupení osob do věku 25 let a relativně méně ovdovělých vzhledem k nízkému zastoupení staršího obyvatelstva. V České 67 republice na počátku 90. let svobodní muži představovali 62% a svobodné ženy 58% romské populace, zatímco u ostatního obyvatelstva toto zastoupení bylo podstatně nižší - u mužské části populace zhruba o třetinu, u žen téměř o polovinu. Podíl osob žijících v manželství je u romské populace nižší ve srovnání s ostatním obyvatelstvem. V České republice podle sčítání lidu v roce 1991 žila asi třetina z celkového počtu Romů v manželství, u majority to byla polovina populace. U rodinného stavu rozvedený/rozvedená je vyšší zastoupení u majority, ale rozdíly jsou v tomto případě velmi malé. Odlišnosti ve věkové struktuře se promítají do kategorie ovdovělých osob, a to především u ženské části populace. Výrazně vyšší zastoupení ovdovělých žen u majority je způsobeno především mužskou nadúmrtností, která se projevuje ve vyšším věku a u romské populace není tedy tak patrná. Struktura Romů podle rodinného stavu ve srovnání s majoritní společností byla podobná i v ostatních sledovaných zemích. Analýza údajů za srovnatelné věkové skupiny prokázala, že Romové (muži i ženy) vstupují do manželství o něco dříve než odpovídá průměru u ostatního obyvatelstva, ale relativně více jich manželství neuzavírá a žijí trvale mimo manželství. Určitá část Romů považuje dosud právní manželství za formální a bez zřetele k rodinnému stavu žijí ve svazku, který nazývají „života na víru“ (per vera), v oficiálních statistických pramenech označovaný jako faktické manželství. Jedná se o volné soužití, které je v tradičních romských komunitách považováno za rovnocenné manželství. Trend partnerství bez uzavření sňatku se v 90. letech 20. století začal výrazně prosazovat i u majoritní populace, ale ta prošla v minulosti obdobím vysoké úrovně sňatečnosti a současné tendence jsou součástí tzv. druhého demografického přechodu, který je charakterizovám především růstem individualismu. Pro porovnání rozdílů mezi romskou populací a majoritou jsou proto vhodnější data z minulých desetiletí. Podle sčítání v roce 1980 žil v bývalém Československu každý dvanáctý romský muž i žena ve faktickém manželství, ve věkové skupině 35-39 roků to bylo až 13% romských mužů a 11% romských žen, u ostatního obyvatelstva pouze necelá 3% u obou pohlaví. Z celkového počtu faktických manželství, zjištěných při sčítání, jich bylo 5,5% romských, což je neúměrně více, než odpovídalo podílu osob starších 15 let, který představoval 1,4%. Z celkového počtu úplných rodin pak faktická manželství u Romů představovala 16%, u majoritní populace pouhá 3%. U mladších věkových skupin se však začala projevovat tendence k uzavírání zákonných sňatků. Také složení cenzových domácností Romů je ovlivněno odlišným způsobem jejich života, zvláště vícegeneračním soužitím a častějším společným bydlením. Přesto, že si struktura romských domácností i nadále zachovává svoji specifičnost, vliv okolního prostředí a postupné přejímání jeho norem se projevuje v snižování zastoupení rodin se 4 a více dětmi, tendencí úbytku domácností s velkým počtem členů a přírůstku malých domácností. Přetrvávající odlišné složení romských domácností se promítá i do charakteristik způsobu a úrovně bydlení. Uvedené charakteristiky a jejich srovnání s majoritní populací dokumentují dosud odlišný způsob života Romů, do kterého vlivem silných příbuzenských vztahů, tradic a pocitu sounáležitosti dosud až na výjimky nepronikly emancipační snahy po samostatném bydlení jednotlivých generací, jak je tomu u ostatního obyvatelstva. Specifický kolektivní charakter života Romů, nezvyklý u ostatního obyvatelstva, představuje pro Romy důležitou složku života. Teprve po změně přežívajících názorů a tradičního způsobu života a myšlení u většiny romské populace lze očekávat změny struktury a organizace společenského života uvnitř romské komunity a rodiny. Dosud však ty jedince, kteří se chtějí oprostit od dřívějších návyků, sráží často jejich tradiční kolektiv zpět. Tento vliv kolektivu se navenek jeví jako již značně oslaben, ale uvnitř skupiny má mnohdy rozhodující úlohu. Výše uvedené změny dokumentují nejen rozdíly ve struktuře rodin a domácností mezi romskou populací a majoritou, ale odráží i změny uvnitř romské společnosti. Nedílnou součástí nově nastoupených trendů je i postupné snižování úrovně porodnosti. Dostupná data o úrovni plodnosti romských žen ze sčítání lidu potvrzují postupné snižování plodnosti ve všech věkových skupinách, k největšímu poklesu však dochází u mladých romských žen. V letech 1970 – 1980 se realizovaná plodnost vdaných romských žen s dětmi snížila v České republice o 24% a na konci svého reprodukčního období (věková skupina 45-49) měla vdaná romská žena v roce 1980 v průměru 5,5 dětí, data ze sčítání v roce 1991 informují o 68 snížení tohoto průměrného počtu na 4,9 dětí. Postupné zlepšování zdravotního stavu Romů a snižování úrovně úmrtnosti lze pouze předpokládat, pro přímou analýzu nejsou k dispozici potřebná data. Dílčí informaci o úrovni úmrtnosti poskytuje úmrtnostní tabulka, vypočtena pro období 1970 – 1980. Naděje dožití u romské populace se v tomto desetiletí pohybovala kolem hodnot, které byly v českých zemích pozorovány ve 30. letech 20. století (muži 55,3 roků, ženy 59,5 roků) a v současnosti se vyskytují pouze v rozvojových zemích. V dalších letech lze předpokládat určité zlepšení zdravotního stavu romské populace, neboť přístup k lékařské péči je shodný jako u majority. Významnou roli při hodnocení zdravotního stavu jakékoliv populace však hraje i péče o vlastní zdraví, způsob života, zdravotní a stravovací návyky apod. Z uvedeného vyplývá, že i u romské populace dochází k postupným změnám v demografickém chování, i když jejich průběh je ve srovnání s majoritou velmi pomalý. Nezodpovězena zůstává i otázka, zda došlo u romské populace k zrychlení změn v demografickém chování v průběhu 90. let, neboť podrobné výsledky posledního sčítání lidu v roce 2001 nejsou dosud k dispozici. Lze však předpokládat, že výrazné změny ve společnosti, tj. změny vnějších podmíněností demografické reprodukce, vedly alespoň u části Romů k změnám úrovně porodnosti, podobně jako u ostatního obyvatelstva. Nelze však očekávat nijak výrazné snížení realizované plodnosti a přiblížení se charakteru demografické reprodukce majority. Česká republika patří v současnosti k zemím s nejnižší úrovní plodnosti nejen v Evropě, ale i ve světovém měřítku a romská populace se tak stala jedinou její částí s kladnými hodnotami přirozeného přírůstku. Odchylné demografické chování romské populace ve srovnání s populací České republiky však nelze považovat za výjimečné či dokonce za sociálně patologické, neboť odpovídá danému stupni demografického vývoje, který je opět v souladu se stupněm společenského a ekonomického rozvoje této minority. Obdobným vývojem prochází i Romové v ostatních bývalých socialistických zemích, což potvrdil projekt Rady Evropy z konce 90. let, týkající se demografické situace romské populace ve vybraných evropských zemích. Dosažený stupeň vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů působících na změny v demografickém chování. Obecně platí velmi úzká vazba mezi úrovní vzdělání a charakterem demografické reprodukce, tj. úrovní porodnosti a úmrtnosti a následným početním růstem populace. Vysoká úroveň porodnosti i úmrtnosti a nízká vzdělanostní úroveň patří k základním charakteristikám rozvojových zemí. Ve vyspělých zemích to v minulosti bylo právě zvyšování obecné vzdělanosti, které nastartovalo změny v demografickém chování. Vzdělávání představuje důležitou součást výchovy a socializace a je považováno za ukazatele kvality a kultury vůbec. Všeobecné vzdělání zahrnuje základy poznání a s nimi spojené dovednosti i návyky umožňující základní orientaci a usnadňující další sebevzdělávání. V případě demograficky rozvojových populací je v první fázi úspěchem dosažení alespoň základního vzdělání u nejširších vrstev obyvatelstva. Tak např. v Indii, považované za původní vlast Romů, je dlouhodobý neúspěch antinatalitní populační politiky přisuzován především nízké vzdělanostní úrovni či dokonce značné míře negramotnosti indických žen, a to především v zemědělských oblastech. V Indii lze však nalézt i další podobnosti v příčinách odlišného charakteru demografické reprodukce romské populace. Kromě tradičních faktorů (stupeň industrializace, urbanizace, ekonomický rozvoj) zde při posuzování změn v demografickém chování hrají závažnou roli socioekonomické aspekty a specifická struktura obyvatelstva. Přesto, že indická ústava chrání občany proti diskriminaci na základě náboženství, rasy, kasty a pohlaví, i v současné Indii jsou patrné vlivy tradičního kastovního systému, který určoval chování a životní šance osob. Toto dědictví minulosti nikdy nebylo přizpůsobeno moderní době a nadále ovlivňuje uzavírání sňatků a promítá se i do možností zaměstnání. Podle sčítání lidu z roku 1991 patřila téměř pětina indické populace k tzv. kastám nedotknutelných, odmítaných příslušníky ostatních kast a zaujímajících doposud nejnižší pozice v socioekonomické struktuře. K této kastě patřili v Indii i Romové. Úsilí indické vlády prosazovat antinatalitní populační politiku a omezit značný početní růst populace naráží na 69 komplex tradičních sociálních, kulturních a náboženských praktik, které brzdí rozvoj společnosti i úspěšnost populačních opatření. Indie byla jednou z prvních zemí, kde se pokoušely zavést programy plánovaného rodičovství, a to již od získání nezávislosti v roce 1947. Kliniky plánovaného rodičovství, zakládané v 50. letech, zanikly v podstatě vzhledem k nedostatku klientů. V 60. letech populační programy hlásaly heslo „nejlepší antikoncepcí je rozvoj“ (především v sociální oblasti a úrovni vzdělání) a soustřeďovaly se na zvýšení dostupnosti antikoncepčních prostředků a jejich bezplatnou distribuci. Různé vzdělávací a osvětové programy zdůrazňovaly výhody malých rodin a snažily se změnit postoje obyvatelstva k užívání antikoncepce s upřednostňováním sterilizace. Zavedení sterilizačních programů a nucená sterilizace po třech dětech vyvolaly odpor a vedly dokonce k pádu vlády. Na konci 70. let nová vláda přijala upravená populační opatření, v kterých se v reakci na předchozí neúspěch zdůrazňovala především dobrovolnost a která byla zaměřena na zdraví matky a dítěte, výživu, vzdělání žen a jejich práva a poskytování motivace uživatelům antikoncepce. V reakci na vysoký početní růst indické populace bylo v 80. letech opět znovu propagováno používání antikoncepce, avšak k očekávanému poklesu plodnosti nedošlo. Nejnovější programy rozvoje zdůrazňují snižování porodnosti a zlepšování úmrtnosti a zvláštní pozornost je v nich věnována ženám a malým dětem. Programy jsou decentralizovány, přizpůsobovány místním podmínkám a byl odstraněn speciální plán uživatelů antikoncepce. Přes uvedené úsilí se však nepodařilo výrazně snížit přirozený přírůstek a Indie v blízké budoucnosti předstihem v počtu obyvatel Čínu a stane se tak nejlidnatější zemí světa. Závažnost socioekonomických aspektů v procesu demografických změn se v Indii projevuje velmi výrazně. Růst gramotnosti představuje jeden z možných prostředků k dosažení cíle, tj. snížení úrovně porodnosti. Výsledky sčítání lidu z počátku 90. let informují, že 61% indických žen a 36% indických mužů starších 7 let neumí číst a psát značné rozdíly jsou samozřejmě mezi městskou a venkovskou populací. Romové ve střední Evropě ve srovnání s ostatním obyvatelstvem mají výrazně nižší vzdělanostní úroveň s vyšším zastoupení osob s nedokončeným základním vzděláním či dokonce bez vzdělání, zastoupení osob se středoškolským a VŠ vzděláním je mizivé. Proces vzdělávání probíhá sice ve všech etapách života, ale v systematické a intenzivní podobě především v dětství a v dospívání. Vzhledem k mladé věkové struktuře Romů představují děti ve věku povinné školní docházky téměř čtvrtinu z celkového počtu Romů v České republice a pokud vezmeme v úvahu všechny děti mladší 15 let, jejich zastoupení je téměř dvojnásobné ve srovnání s ostatním obyvatelstvem (Sčítání lidu 1991: 38% Romové, 21% obyvatelstvo celkem). Obdobná situace je i v ostatních zemích s vyšším zastoupením Romů. Zvýšit úroveň vzdělání nastupující mladé generace Romů by se mělo stát prioritou při hledání způsobu jak Romům pomoci. Jedná se však o dlouhodobý proces, neboť účinek vzdělávání na rozvíjení osobnosti je ovlivňován charakterem a stupněm rozvoje společnosti, v níž člověk žije i způsobem začlenění do sociální struktury, zejména rodinným zázemím. Za hlavní příčiny nízké vzdělanostní úrovně romské populace se obecně považuje podceňování úlohy vzdělání a kvalifikace v romské společnosti, neznalost nebo neúplná znalost jazyka majoritní společnosti při vstupu romských dětí do školy, jejich malá adaptace na pravidelnou činnost spojenou se školní docházkou a horší podmínky ke studiu v mnohodětných rodinách. Nebezpečí podcenění této problematiky spočívá ve skutečnosti, že nezájem o získání vyššího stupně vzdělání a vyšší kvalifikace se neustále reprodukuje i v nastupujících generacích. Udržování nízké úrovně vzdělání u mladých Romů bude mít i druhotný vliv na úroveň školní přípravy dalších generací. Problémem zůstává také přesun romských dětí vzhledem k jejich nedostatečným studijním výsledkům do různých speciálních škol, z kterých je pokračování ve studiu na vyšších stupních téměř nemožné. Posouzení vzdělanostní úrovně romské populace v mezinárodním pohledu je omezeno na údaje ze sčítání lidu, kde jsou však zahrnuty pouze osoby, které deklarovaly příslušnost k romské národnosti (Tab. 2). Přesná interpretace takto získané datové základny je obtížná, neboť je v ní zahrnuta pouze část romské populace a nelze určit, zda romskou národnost deklarovali spíše Romové s nižším či vyšším vzděláním. Často je přijímán názor, že Romové 70 po dosažení určitého stupně vzdělání mají tendenci hlásit se k národnosti majoritní společnosti. Navíc statistika vzdělanostní úrovně z jednotlivých zemí zahrnuje různě definované kategorie. Pro základní informaci a porovnání rozdílů mezi Romy a majoritní společností je však dostačující. Data získaná ze sčítání lidu na počátku 90. let potvrzují výrazně nižší dosaženou úroveň vzdělání u romské populace ve srovnání s ostatním obyvatelstvem ve všech vybraných zemích a nižší úroveň vzdělání romských žen ve srovnání s mužskou částí populace. Detailnější porovnání je ztíženo především odlišnými věkovými kategoriemi, které v některých zemích zahrnují i děti ve věku povinné školní docházky, kategorie „neudáno“ pak obvykle zahrnuje osoby bez vzdělání. Data za sledovaný region jsou v přehledu zpracována podle hlavních kategorií v Tab. 3. Zastoupení Romů se základním vzděláním nebo s nedokončeným základním vzděláním je u romské populace v regionu střední a východní Evropy dvojnásobně vyšší ve srovnání s ostatním obyvatelstvem a přibližně dvě třetiny romských mužů a tři čtvrtiny romských žen starších 15 let mají základní vzdělání, ev. povinnou školní docházku nedokončily. Středoškolské vzdělání, ve kterém jsou zahrnuty i odborné a učňovské školy, absolvovala čtvrtina romských mužů a necelá pětina romských žen, u majoritní společností zhruba polovina populace starší 15 let. V detailnějším pohledu se u Romů jedná především o učňovské obory, neboť ve většině sledovaných zemí je zastoupení Romů se středoškolským vzděláním podstatně nižší. Vysokoškolského vzdělání dosáhl pouze zlomek romské populace. Údaje bez školního vzdělání a neudáno obvykle zahrnují negramotnou část populace, což je v případě romských mužů téměř 6% a u romských žen necelých 7% a toto zastoupení je u mužů 10x vyšší a u žen 6x vyšší ve srovnání s ostatním obyvatelstvem. Ve sledovaných zemích je také patrná přímá korelace mezi věkem a úrovní gramotnosti. V bývalém Československu zastoupení osob bez vzdělání a kategorie vzdělání neudáno bylo ve věkové skupině 20-34 let přibližně 5% a s rostoucím věkem se výrazně zvyšovalo. Ve věkové skupině 30-34 již negramotné osoby představovaly 10% a jejich zastoupení vzrostlo téměř na čtvrtinu u osob starších 50 let (data ze Sčítání lidu 1980). Podobná závislost mezi věkem a dosaženým stupněm vzdělání je patrná i v ostatních sledovaných zemích. Tento fakt dokumentuje postupné zvyšování vzdělanostní úrovně Romů především u mladých osob. Z porovnání výsledků sčítání v bývalém Československu v letech 1970 a 1980 vyplývá určité zlepšení vzdělanostní úrovně romské populace u všech typů vzdělání a tento trend pokračoval i v dalším desetiletí (Tab. 4). Snižuje se především zastoupení osob bez školního vzdělání a roste zastoupení osob s ukončeným základním vzděláním a absolventů učilišť. V roce 1991 došlo v České republice k poměrně výraznému posunu v dosaženém stupni vzdělání ze základního ve prospěch učňovského, tento fakt však může být ovlivněn i vyšší úrovní vzdělání Romů v České republice ve srovnání se Slovenskem, neboť data v letech 1970 a 1980 zahrnují Romy v celém Československu. I když ze srovnání úrovně vzdělání romské populace a ostatního obyvatelstva ve vybraných bývalých socialistických zemích je patrná výrazně nižší vzdělanostní úroveň Romů, porovnání s odpovídajícími dostupnými daty ze zemí západní Evropy je pro středoevropské Romy velmi příznivé. Z šetření vzdělanostní úrovně Romů v západní Evropě z roku 1985 vyplynulo, že 30 – 40% romských dětí v Evropské Unii školu pravidelně nenavštěvuje a přibližně polovina dětí nikdy do školy nechodila. Toto zajímavé zjištění je vysvětlováno skutečností, že Romové v Evropské Unii obvykle kočují a tento způsob života znesnadňuje pravidelnou školní docházku i ev. kontrolu plnění této povinnosti. Naopak v zemích střední a východní Evropy Romové žijí usedlým způsobem života, tj. nekočují a vzhledem k povinné školní docházce romské děti sice začnou základní školu navštěvovat, avšak v řadě případů ji z různých důvodů nedokončí. Přesto však i nedokončeným základním vzděláním romské děti získávají základní znalosti psaní a čtení, tj. nejedná se o negramotné osoby. I když určitý stupeň negramotnosti Romů v regionu střední a východní Evropy představuje bezesporu zápornou charakteristiku, ve srovnání s romskou populací v zemích Evropské Unie je zastoupení negramotných Romů v bývalých socialistických zemích výrazně nižší. Na základě již zmíněného šetření bylo v roce 1985 v zemích Evropské Unie více než 50% dospělých Romů a tzv. „travellers“ negramotných, v některých místech zastoupení 71 negramotných přesáhlo 80% a nebo se dokonce blížilo 100%. Další publikované zdroje uvádí, že např. ve Španělsku v roce 1987 bylo 80% dospělých Romů negramotných, ve Francii 65% v roce 1991. Zvýšit vzdělání nejmladších generací Romů by se mělo stát prvořadým cílem aktivit, směřujících k zlepšení postavení Romů ve společnosti. Z pohledu demografické situace romské populace by postupné zlepšování vzdělanostní úrovně bylo zcela jistě následováno i snižováním úrovně porodnosti, zlepšováním zdravotního stavu Romů, prodlužováním naděje dožití a snížením tempa početního růstu, tak jak to bylo v minulosti obvyklé i u ostatních populací. Zlepšování vzdělanostní úrovně je však velmi dlouhodobý proces a vyžadoval by značné úsilí nejen ze strany majoritní společnosti, ale i samotných Romů. Snahy zlepšit situaci Romů jsou tak často orientovány na jednodušší a časově méně náročné způsoby, ze strany státu např. na různé formy finanční pomoci, zahrnuté do sociální, resp. populační politiky. Tato pomoc sice může částečně vyřešit momentální situaci, neřeší však problémy Romů z pohledu dlouhodobé perspektivy. Navíc tato opatření jsou obvykle formulována pro celou populaci České republiky a dochází zde k „střetu zájmů“. Populační politika jako celek má propopulační charakter, tj. její snahou je zvýšit současnou nízkou úroveň porodnosti. V případě romské populace by však byl žádoucí opačný trend. Dosažená nízká vzdělanostní úroveň romské populace představuje limitující faktor v začleňování Romů do majoritní společnosti a výrazně omezuje jejich možnosti získat zaměstnání. Ekonomická aktivita a zastoupení ekonomicky aktivních osob z celkového počtu Romů jsou ovlivněny nejen úrovní vzdělání, ale i demografickými charakteristikami, hodnotovou orientací a postavením v majoritní společnosti. Vysoká porodnost má za následek vysoké zastoupení mladých osob a tzv. „mladou závislost“ (Tab.5). Index závislosti definovaný jako poměr dětí (0-14) k osobám ve věku ekonomické aktivity (15-64) je u romské populace téměř 2x vyšší než u ostatního obyvatelstva. I když index závislosti starých osob (65+ / 15-64) je vzhledem k vysoké úmrtnosti Romů velmi nízký, mladá věková struktura výrazně ovlivňuje i index ekonomického zatížení, definovaný jako poměr všech závislých osob (dětí ve věku 0-14 a osob starších 65 let) k osobám ve věku ekonomické aktivity (1564). Index ekonomického zatížení romské populace je ve všech sledovaných zemích přibližně o 50% vyšší než u majority. Ekonomická aktivita romských mužů ve sledovaných zemích byla ve srovnání s většinovou populací vyšší pouze do věku 24 let, u žen do 19 let, což odráží odlišnou délku školního vzdělání obou skupin. Zřetelné je i poměrně nízké zastoupení ekonomicky aktivních romských mužů ve věku nad 50 let, kde se projevuje zvýšená dlouhodobá nemocnost s následným přiznáním invalidního důchodu. Ve všech zemích je patrná velmi nízká ekonomická aktivita romských žen, způsobená vysokou porodností a preferencí práce v domácnosti. Nižší ekonomická aktivita mužů a především žen ve srovnání s ostatním obyvatelstvem je způsobena zčásti i životním stylem a aspiracemi, zčásti obtížnějším zapojením do pracovního procesu většinové populace vzhledem k vzdělanostním, kvalifikačním a kulturním bariérám. V oblasti ekonomické aktivity však došlo k výrazným změnám, neboť dostupná data z počátku 90. let jsou ovlivněna situací z předchozích let, kdy především u mužské části populace bylo povinností být zaměstnán. Za této situace pro Romy neexistovala dostatečná motivace k získání vyššího vzdělání, neboť jim společnost poskytovala dostatek nekvalifikované, avšak dobře placené práce. Tato situace se však změnila v 90. letech, kdy Romové byli v těchto profesích částečně nahrazeni zahraničními dělníky a jejich nízká nebo žádná profesní kvalifikace jim znemožňuje získat zaměstnání. Nezaměstnanost, ekonomický a sociální jev moderních společností, se rozšířila i v České republice a zvýšená nezaměstnanost Romů nabývá povahy sociálního problému. Obecně vyšší mírou nezaměstnanosti bývají postiženy národnostní menšiny a to díky nižší úrovni vzdělání, nižší četnosti kontaktů s lidmi, kteří práci nabízejí, menší zapracovanosti a často i díky skryté rasové diskriminaci. Dlouhodobě nezaměstnaní představují specifickou okrajovou sociální skupinu, jejíž životní styl se odvíjí od nízkého příjmu, nedostatku prostředků k životu a 72 vyznačuje se množstvím volného času, což může vést k různým projevům deviantního chování (alkoholismus, kriminalita apod.). Specifické rysy charakteru demografické reprodukce jsou shodné ve všech bývalých socialistických zemích s vyšším zastoupení romského obyvatelstva. Proces dlouhodobých změn v demografickém chování, kterým prošly ostatní evropské populace, byl spojen především se zlepšováním ekonomické a sociální situace a se zvyšováním životní úrovně. Rozhodující roli hrálo zvyšování vzdělanosti, kterým byly provázeny změny v ostatních sférách. V tomto ohledu jistě nebude romská populace výjimkou, i když určité specifické rysy romské populace zůstanou i nadále zachovány. Tab. 1 Romové podle rodinného stavu (zastoupení v %) Rodinný stav Romové Svobodní Ženatí/vdané Rozvedení Ovdovělí Neudáno Celkem 53,4 43,7 1,4 1,4 0,0 100,0 Obyvatelstvo celkem Ženy Muži Ženy Bulharsko 47,0 38,2 29,8 44,7 55,7 54,1 2,8 2,4 3,6 5,5 3,6 12,4 0,0 0,0 0,0 100,0 100,0 100,0 Svobodní Ženatí/vdané Rozvedení Ovdovělí Neudáno Celkem 65,0 30,3 1,8 2,9 0,0 100,0 Maďarsko 59,3 41,5 32 50,5 5,4 3,0 3,3 5,0 0,0 0,0 100,0 100,0 32,1 46,9 14,4 6,6 0,0 100,0 Svobodní Ženatí/vdané Rozvedení Ovdovělí Neudáno Celkem 65,2 32,4 1,2 1,1 0,1 100,0 Slovensko 60,7 46,5 33,5 48,8 1,2 2,3 4,5 2,3 0,1 0,1 100,0 100,0 38,4 46,7 3,2 11,6 0,1 100,0 Muži Romové Muži Obyvatelstvo celkem 62,4 32,4 3,8 1,1 0,3 100,0 Ženy Muži Česká republika 57,7 41,6 33,5 50,9 4,5 4,8 4,1 2,6 0,2 0,1 100,0 100,0 Ženy 32,5 48,1 6,2 13,1 0,1 100,0 60,5 36,9 0,7 1,6 0,3 100,0 Rumunsko 54,5 43,5 37,5 51,8 1,4 1,6 6,3 2,8 0,3 0,3 100,0 100,0 35,2 50,3 2,9 11,5 0,2 100,0 73 Tab. 2 Romové podle nejvyššího dokončeného stupně vzdělání, v % Stupeň vzdělání Romové Obyvatelstvo celkem Muži Ženy Muži Ženy Česká republika (věk 15+) Základní včetně nedokončeného zákl. 76,4 80,5 24,7 40,8 vzdělání Odborné a učňovské školy 12,8 7,0 43,2 28,2 Středoškolské 1,0 0,9 21,3 24,4 Vysokoškolské 0,4 0,2 9,4 5,1 Bez školního vzdělání 4,8 6,2 0,3 0,4 Neudáno 4,6 5,2 1,1 1,1 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Slovensko (věk 15+) Základní včetně nedokončeného zákl. 76,2 77,2 30,6 45,3 vzdělání Odborné a učňovské školy 11,4 5,9 36,8 20,2 Středoškolské 0,9 0,8 21,8 26,6 Vysokoškolské 0,2 0,1 9,4 6,2 Bez školního vzdělání 8,7 12,6 0,6 0,8 Neudáno 2,6 3,4 0,8 0,9 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Bulharsko (věk 6+) Navštěvuje zákl. školu 30,1 32,1 13,3 16,3 Základní 35,4 29,3 30,1 28,1 Středoškolské (včetně učňovského) 6,6 3,5 42,2 38,7 Vysokoškolské 0,2 0,1 7,6 7,3 Bez ukončeného zákl. vzdělání 19,7 20,5 5,6 6,9 Bez školního vzdělání 8,0 14,5 1,2 2,7 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Maďarsko (věk 6+) Základní 32,6 24,3 30,6 33,4 Odborné a učňovské školy 4,9 1,4 18,6 7,7 Středoškolské 0,6 0,4 14,4 17,9 Vysokoškolské 0,1 0,1 8,4 6,8 Bez ukončeného zákl. vzdělání 61,8 73,8 28,0 34,2 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Rumunsko (věk 12+) Základní 38,3 36,7 20,8 26,2 Středoškolské (včetně učňovského) 41,8 29,3 70,5 62,8 Univerzitní 0,1 0,1 6,2 4,2 Nedokončené zákl. vzdělání 4,5 6,2 0,9 2,0 Bez školního vzdělání 15,3 27,7 1,4 4,8 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj dat: Národní sčítání lidu z počátku 90. let 74 Tab. 3 Romové ve vybraných evropských zemích podle nejvyššího dokončeného stupně vzdělání (věk 15+, zastoupení v %) Stupeň vzdělání Romové Obyvatelstvo celkem Muži Ženy Muži Ženy Základní včetně nedokončeného zákl. 69,9 76,8 32,8 42,7 vzdělání Středoškolské včetně učňovských škol 24,0 16,4 58,6 50,3 Vysokoškolské 0,2 0,1 8,0 5,9 Bez školního vzdělání 5,5 6,2 0,3 0,8 Neudáno 0,4 0,5 0,3 0,3 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj dat: Národní sčítání lidu z počátku 90. let(Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko) Tab. 4 Romové na území ČR podle nejvyššího dokončeného stupně vzdělání (věk 15+, zastoupení v %) Stupeň vzdělání Sčítání 1970*/ Sčítání 1980*/ Sčítání 1991*/ Muži Ženy Muži Ženy Muži Ženy Základní včetně nedokonč. zákl. 66,0 62,8 81,7 83,3 76,4 80,5 vzdělání Odborné a učňovské školy 8,7 1,6 9,2 3,4 12,8 7,0 Středoškolské 0,7 0,5 1,0 1,1 1,0 0,9 Vysokoškolské 0,1 0,0 0,3 0,2 0,4 0,2 Bez školního vzdělání 12,4 19,5 5,2 8,7 4,8 6,2 Neudáno 12,1 15,6 2,6 3,3 4,6 5,2 Celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 */ 1970 a 1980 - Československo 1991 - Česká republika Tab. 5 Indexy závislosti romské populace Indexy závislosti Bulharsko ČR Maďarsko Rumunsko Slovensko Celkem Romové 0-14/15-64 63,7 62,2 68,3 74,3 79,5 69,1 65+/15-64 4,9 3,1 4,1 5,1 4,0 4,8 0-14 a 65+ / 15- 68,6 64 Obyvatelstvo celkem 65,3 72,4 79,4 84,5 73,8 0-14/15-64 28,4 31,7 31,0 34,3 38,5 32,8 65+/15-64 21,4 19,1 20,0 16,6 15,9 18,1 0-14 a 65+ / 15- 49,9 64 50,7 51,0 50,9 54,4 50,9 Zdroj dat: Národní sčítání lidu z počátku 90. let 75 Hypotézy a tvrzení - demografický vývoj 1. Statistická data ze sčítání lidu nezahrnují všechny Romy a proto demografické charakteristiky získané ze sčítání lidu nelze zobecňovat pro celou romskou populaci. Posouzení demografického vývoje romské populace vychází z dostupných statistických údajů, které představují výsledky sčítání lidu. Přesto, že sčítání lidu zahrnuje pouze část Romů, jedná se o dostatečně velký soubor a výsledky analýzy těchto dat lze zobecnit pro celou romskou populaci. Analýza dat za romskou populaci z výsledků sčítání ve vybraných evropských zemích prokázala, že demografické charakteristiky Romů jsou ve všech zemích s jejich vyšší koncentrací téměř shodné. Tato skutečnost by tak mohla vyvrátit pochybnosti o věrohodnosti údajů ze sčítání lidu v České republice. 2. Porodnost u romské minority je vyšší než u ostatních obyvatel. Analýza dostupných dat ze sčítání lidu prokázala, že úroveň plodnosti romské populace je přibližně dvakrát vyšší ve srovnání s úhrnem obyvatelstva. Na počátku 90. let měla vdaná romská žena na konci svého reprodukčního období 4,9 dětí, úhrn žen v České republice pouze 2,1 dětí. V průběhu 90. let došlo u populace České republiky k výraznému poklesu porodnosti a rozdíl mezi romskou populací a ostatním obyvatelstvem v úrovni plodnosti se zřejmě nadále zvětšoval. Vyšší úroveň plodnosti romské populace však nelze považovat za zápornou charakteristiku, neboť je plně v souladu s obecnými demografickými zákonitostmi a dosaženým stupněm vývoje romské populace. 3. Porodnost u romské minority je stejná (blíží se porodnosti majority). Tato hypotéza se nepotvrdila. V současnosti dosahuje porodnost v České republice v mezinárodním srovnání nejnižší úrovně v Evropě a počet obyvatel se od roku 1994 začal v důsledku nízké porodnosti snižovat. Tyto charakteristiky však neplatí pro romskou populaci, která představuje v České republice jedinou subpopulaci s kladným přirozeným přírůstkem. 4. Počet Romů se trvale zvyšuje, což odpovídá dosaženému stupni demografického vývoje romské populace a jejím demografickým charakteristikám – mladá věková struktura a vyšší porodnost. Očekávaný početní růst romské populace v blízké budoucnosti je dán nejen vyšší úrovní plodnosti, ale především mladou věkovou strukturou. Početné generace dětí se postupně dostávají do reprodukčního věku a početní růst je tak zajištěn i v případě, že dojde k omezování plodnosti, tj. snižování průměrného počtu dětí na jednu romskou ženu. V úvahu je třeba vzít i předpokládané zlepšování zdravotního stavu Romů, což představuje další faktor početního růstu. Podobnými etapami vývoje prošly všechny evropské populace (tzv. proces demografické revoluce) a při diskuzích o zpomalení tempa početního růstu romské populace je třeba mluvit v časové dimenzi generací, nikoliv kalendářních let. 5. Počet Romů se zvyšuje také trvalou imigrací, ale zejména nelegální infiltrací do Česka ze Slovenské republiky. Infiltrace je umožněna existencí enkláv, o jejichž složení (počet osob, rodin a pod.) nemá veřejná správa informace. Migrace Romů ze Slovenska na území České republiky začala již bezprostředně po druhé světové válce a dostupné informace potvrzují pokračování tohoto trendu až do současnosti. Důležitou roli zde hraje i přirozená potřeba Romů cestovat, kterou obvykle realizují formou dlouhodobých návštěv příbuzných a známých. Územní pohyby Romů však většinou nejsou spojeny se změnou trvalého bydliště, což neumožňuje jejich evidenci ve statistice migrace. Migraci Romů ze Slovenska do České republiky potvrzuje i porovnání okresů s nejvyšším 76 zastoupením osob romské a slovenské národnosti. Podle výsledků sčítání lidu v roce 1991 z 20 okresů s nejvyšším zastoupením Romů jich 15 patřilo i k okresům s nejvyšším zastoupením Slováků, v roce 2001 to bylo 13 okresů. Tyto údaje však zahrnují pouze obyvatelstvo s trvalým bydlištěm v České republice a nevypovídají o předpokládané nelegální migraci slovenských Romů do České republiky. 6. Porodnost se u mladé romské populace zvyšuje. Souvisí to s vysokou nezaměstnaností. Dítě prostřednictvím rodičovského příspěvku (zejm.), ale i dalších dávek státní sociální podpory zabezpečuje jistý pravidelný příjem a péče o děti poskytuje vyšší sociální statut než statut nezaměstnaného (předpoklad prof. Holzmann)a) a méně povinností např. k Úřadu práce. Na základě dostupných dat se porodnost romské populace v posledních desetiletích začala snižovat. V letech 1970 – 1980 se počet dětí vdaných romských žen na konci reprodukčního období snížil o 12%, v dalším desetiletí o 11%. Při zachování přibližně stejného tempa poklesu by v současné době měla vdaná romská žena ve věku 45 – 49 let v průměru 4,3 dětí. Tyto charakteristiky se týkají žen, které již končí svoji reprodukci a nepromítají se v nich případné změny v reprodukčním chování mladších generací romských žen. Lze však předpokládat, že nové trendy v demografickém chování populace České republiky, vyvolané výraznými změnami ve společnosti, se týkají i části mladých Romů. Pokud ano, lze v blízké budoucnosti očekávat u romské populace další pokles porodnosti. Hypotézu, že část romské populace řeší svoji sociální situaci zvýšením porodnosti nelze potvrdit ani vyvrátit a k dokumentaci tohoto tvrzení by bylo třeba provést výběrové šetření. 7. Porodnost u romské populace se zvyšuje. Tento jev nemá přímý vztah k nezaměstnanosti, sociálnímu zajištění či jiné hmotné výhodě. Jeho příčinou je prohlubující se sociální vyloučení romské populace, izolace a život jen sami mezi sebou a návrat k původním modelům chování. viz bod 6. 8. Zhoršuje se zdravotní stav romské populace, a to především se „zvyšujícím se prahem“ zdravotní preventivní péče zejména u dětí. Zvyšuje se úmrtnost romských dětí. K hodnocení zdravotního stavu populace se obvykle používají charakteristiky úrovně úmrtnosti, které však pro romskou populaci nejsou k dispozici. Zdravotní stav romské populace tak lze charakterizovat pouze nepřímo, např. na základě stávající věkové struktury. Nízké zastoupení starších osob ve srovnání s ostatním obyvatelstvem potvrzuje, že pouze malá část Romů se dožívá vyššího věku. Podrobnější informace o úrovni úmrtnosti romských dětí jsou pouze z poloviny 80. let a vychází z evidence zdravotnických zařízení (výzkum Ministerstva zdravotnictví). Kojenecká úmrtnost u romské populace byla v této době dvakrát vyšší než u ostatního obyvatelstva a rozdíly se projevovaly hlavně v ponovorozeneckém věku, kde hraje roli sociální prostředí a zdravotní uvědomění rodičů. Novorozenecká úmrtnost romských dětí (0-28 dní) se vzhledem k péči ve zdravotnických zařízeních nijak výrazně neodlišovala. Obecně platí, že zdravotní stav populace je ve značné míře ovlivněn nejen úrovní lékařské péče, ale i přístupem obyvatelstva k vlastnímu zdraví, stravovacími návyky, způsobem života apod. Rozšíření preventivní zdravotní péče o romské děti tak představuje pouze jeden z možných faktorů, vedoucích k zlepšení zdravotního stavu romské populace. 9. Snižuje se průměrná délka života příslušníků romské komunity. S tímto tvrzením nelze souhlasit, i když k charakteristice úmrtnostních poměrů romské populace nejsou k dispozici potřebná data. V současnosti se v důsledku celkového rozvoje hodnoty tzv. střední délky života postupně zvyšují u všech populací světa, výjimku tvoří 77 pouze některé země střední Afriky, kde stagnace či dokonce snížení hodnot střední délky života je důsledkem epidemie AIDS, válek a etnických nepokojů. Populace České republiky zaznamenala v 90. letech velmi příznivý vývoj hodnot střední délky života a lze předpokládat, že tento nově nastoupený trend se týkal i určité části Romů. 10. Zvyšují se diference v rozmístění romské minority na území, tj. přírůstky se vyskytují tam, kde je již nyní vysoký podíl. Komunita se sama posiluje. Tento proces se realizuje přistěhováním a vyšší porodností. Hlavním zdrojem dat o územním rozmístění Romů je sčítání lidu. Porovnání výsledků sčítání lidu v letech 1970 – 2001 o územní diferenciaci romské populace přináší téměř shodnou informaci, i když způsoby sčítání byly odlišné. Uvedená hypotéza se plně potvrdila. 78 Plodnost nezletilých a nemanželská plodnost v regionálním pohledu Květa Kalibová Při studiu a hodnocení změn v charakteru plodnosti je třeba vycházet ze skutečnosti, že se jedná o poměrně stabilní a jednoduchý proces, jehož biologická podstata vede k opakování jeho stále stejného charakteru. Reprodukční proces však neprobíhá izolovaně a je ve značné míře ovlivňován i vnějším ekonomickým a sociálním okolím. Výrazné změny těchto vnějších podmíněností ovlivňují reprodukční chování a mají za následek kvantitativní i kvalitativní změny v úrovni plodnosti. Zároveň však u jednotlivých subpopulací či různě vymezených skupin obyvatelstva lze nalézt odlišnosti, dané nejen jejich historickým vývojem a tradicemi, ale také různou ekonomickou a sociální situací. Tato charakteristika má obecnou platnost. Dokumentování rozdílů v demografickém chování pomocí demografických ukazatelů je však často vzhledem k nedostatku dat obtížné. Česká statistika porodnosti vychází z průběžné evidence narozených a její výsledky jsou každoročně publikovány ČSÚ v Pohybu obyvatelstva ČR. Pro studium úrovně plodnosti v regionálním pohledu jsou však k dispozici pouze základní charakteristiky, které nejsou členěny podle různě vymezených skupin obyvatelstva, např. podle národnosti, stupně dosaženého vzdělání apod. Až do počátku 90. let bylo v ČR v porovnání se západoevropskými zeměmi rozložení plodnosti podle věku výrazně asymetrické s koncentrací nejvyšších hodnot do nízkého věku (věková skupina 20-24 let). Průměrný věk žen při narození prvního dítěte se pohyboval kolem 22 let a ve srovnání se západní Evropu byl o 4 – 5 let nižší. K poklesu plodnosti, posunu rození dětí do vyššího věku a růstu průměrného věku žen při narození prvního dítěte došlo až v průběhu 90. let. Křivka plodnosti se stávala mémě asymetrickou a zmizela výrazná maxima, dosahovaná v poměrně nízkém věku. Pokles plodnosti se projevil především ve snižování manželské plodnsoti, naopak na významu začala nabývat nemanželská plodnost, která byla až do konce 80. let velmi nízká a týkala se především nechtěných dětí. Současný trend snižování plodnosti je výsledkem základních změn v životních podmínkách a ve změnách v hodnotové orientaci. Důležitou roli sehrála i změna v pohledu na manželství a rodinu, nástup individualismu, otevření nových možností seberealizace pro mladé lidi apod. Změny v úrovni plodnosti byly tak výrazné, že v současné době se ČR řadí k zemím s nejnižšími hodnotami úhrnné plodnosti (1,15 dětí na jednu ženu během reprodukčního období), průměrný věk žen při narození prvního dítěte již dosáhl 25 let a téměř čtvrtina dětí se rodí mimo manželství. Uvedené nové trendy vývoje plodnosti proběhly v západoevropských zemích již v minulých desetiletích a jsou souhrnně označovány jako druhý demografický přechod. Obecně platí, že nové tendence v reprodukčním chování se objevují nejprve u středních a vyšších vrstev obyvatelstva a postupně se rozšiřují v celé populaci. Zajímavým aspektem poklesu plodnosti v ČR jsou regionální rozdíly v úrovni plodnosti. V roce 2001 dosahovala úhrnná plodnost v ČR hodnoty 1,15 dětí a nejnižší hodnoty úhrnné plodnosti byly zaznamenány v hlavním městě Praze (1,10). Naopak v Ústeckém a Karlovarském kraji dosáhla úhrnná plodnost hodnot 1,22 dětí, což je zdůvodňováno pomalejším poklesem plodnosti mladých žen ve srovnání s ostatními oblastmi ČR. Při posuzování plodnosti nezletilých dívek je třeba vzít v úvahu, že v tomto věku se u značné části populace obvykle nejedná o uvědomělé plánované rodičovství, ale spíše o případné selhání antikoncepce a neplánované rodičovství. V 90. letech se však postupně snižovala i plodnost nezletilých dívek a v současné době představují děti narozené ženám do věku 17 let 1% z celkového počtu narozených dětí (rok 2002). V regionálním pohledu celostátní průměr převyšují kraj Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Moravskoslezský (Graf 1.); v Ústeckém kraji se dívky ve věku 13 – 17 let podílejí na celkovém počtu narozených dětí téměř 2%. Při posuzování plodnosti nezletilých dívek po jednotkách věku v regionálním pohledu je patrná vyšší plodnost především v kraji Karlovarském Ústeckém, částečně i 79 v kraji Libereckém a Moravskoslezském (Graf 2., 3. 4.). Regionální rozložení hodnot plodnosti nezletilých bylo obdobné i v 90. letech, kdy maximální hodnoty byly dosahovány v Severočeském kraji, další v pořadí byly kraje Západočeský a Severomoravský. Tab. 1 Plodnost nezletilých dívek (věk 13-17) v regionálním pohledu v roce 2002 ČR kraje 2002 Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR 13 1 1 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 4 Absolutní počty narozených dětí Věk žen: 14 15 16 17 0 5 17 21 2 3 29 54 1 2 11 39 1 4 11 28 0 4 17 27 6 14 41 99 2 4 20 32 0 0 17 33 0 3 4 25 0 3 7 15 2 2 15 55 0 8 15 34 0 5 5 15 2 13 38 108 16 70 247 585 13-17 44 89 53 44 49 160 58 50 32 25 75 57 25 161 922 Věková skupina 13-17 z celkového počtu narozených (%) 0,45 0,85 0,92 0,90 1,66 1,95 1,40 1,01 0,69 0,52 0,74 1,00 0,48 1,40 0,99 Graf 1 Zastoupení věkové skupiny dívek 13-17 let na celkovém počtu narozených dětí v roce 2002 podle krajů, (%) 2,50 1,50 1,00 0,50 0,00 Pr ah St ře a do če sk ý Ji ho če sk ý Pl ze ňs Ka ký rl o va rs ký Ú st ec ký Li be Kr ál re ov ck éh ý ra de ck Pa ý rd ub ick ý Vy so či Ji na ho m or av sk O ý lo m ou ck ý M Zl or í n av sk sk ý os le zs ký procenta 2,00 80 Pr ah St ře a do če sk ý Ji ho če sk ý Pl ze ňs Ka ký rl o va rs ký Ú st ec ký Li be Kr re ál ov ck éh ý ra de ck Pa ý rd ub ick ý Vy so či Ji na ho m or av sk O ý lo m ou ck ý M Zl or í ns av ký sk os le zs ký počet dětí na 1000 žen Pr St ah ře a do če sk ý Ji ho če sk ý Pl ze ň sk Ka ý rl o va rs ký Ú st ec ký Li Kr be ál r ec ov ký éh ra de Pa ck ý rd ub ick ý Vy so či Ji ho na m or av sk O ý lo m ou ck ý M Z or lín av sk sk ý os le zs ký počet dětí na 1000 žen Graf 2 Míry plodnosti dívek ve věku 15 let (ČR kraje, 2000,2001) 5,0 4,0 3,0 2000 2,0 2001 1,0 0,0 Graf 3 Míry plodnosti dívek ve věku 16 let (ČR kraje, 2000,2001) 12 10 8 6 2000 2001 4 2 0 81 Graf 4 Míry plodnosti dívek ve věku 17 let (ČR kraje, 2001, 2002) počet dětí na 1000 žen) 25 20 15 2000 2001 10 5 Pr ah St ře a do če sk ý Ji ho če sk ý Pl ze ňs Ka ký rl o va rs ký Ú st ec ký Li be Kr re ál ck ov ý éh ra de ck Pa ý rd ub ick ý Vy so či Ji na ho m or av sk O ý lo m ou ck ý M Zl or í n av sk sk ý os le zs ký 0 Také zastoupení dětí narozených mimo manželství je značně regionálně diferencované. Zvyšování mimomanželské plodnosti patří sice k charakteristikám tzv. druhého demografického přechodu, ale poměrně vysoké zastoupení nemanželsky narozených dětí v Karlovarském, Ústeckém, Libereckém a Moravskoslezském kraji (Graf 5) lze jen ztěží vysvětlovat nástupem nových forem reprodukčního chování včetně růstu preference nesezdaných soužití. V ČR se v roce 2002 narodila již téměř čtvrtina dětí mimo manželství, v Karlovarském a Ústeckém kraji bylo jejich zastoupení téměř dvojnásobné. Graf 5 Děti narozené mimo manželství v letech 2000 - 2002 (kraje ČR, v % z celkového počtu živě narozených) 50 45 40 30 2000 25 2001 20 2002 15 10 5 0 Pr St ah ře a do če sk Ji ý ho če sk ý Pl ze ňs Ka rlo ký va rs ký Ú st ec ký Li Kr b er ál ov e éh ck ý ra de ck Pa ý rd ub ick Vy ý so Ji č ho in a m or av sk O ý lo m ou ck ý M or Zl av ín sk sk ý os le zs ký procenta 35 82 Závěrem lze vyslovit domněnku, že zjištěné regionální rozdíly v úrovni plodnosti nezletilých dívek a v zastoupení nemanželské plodnosti vyplývají spíše ze sociální skladby obyvatelstva jednotlivých regionů než z nástupu nových „moderních“ forem reprodukčního chování. Vedle územní diferenciace se v minulých letech nepochybně prohloubily i rozdíly v demografických charakteristikách podle sociálních skupin obyvatelstva, úrovně jejich vzdělání, míry nezaměstnanosti (Graf 6.), odlišné hodnotové orientace apod. Zajímavá je i korelace sledovaných charakteristik s územním rozmístěním Romů (Graf 7.), i když jistě nelze tvrdit, že to jsou pouze Romové, kteří mají odlišný způsob demografického chování. Dosavadní demografické studium romské populace však určité odlišnosti potvrzuje a týkají se především vyšší plodnosti ve srovnání s ostatním obyvatelstvem, rození dětí v průběhu celého reprodukčního období (věk 15-49) a tradičně vyšší zastoupení nemanželských svazků (tzv. život na víru – „per vera“). Graf 6 Míra nezaměstnanosti v ČR podle krajů k 31.12.2002 (%) 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 a ah Pr 83 Graf 7 Zastoupení Romů v krajích podle sčítání lidu 2001 3 2 1,5 1 0,5 0 Pr ah a Romové na 1000 obyv. 2,5 84 Analýza dotazníkového šetření mezi úspěšnými Romy Jadwiga Šanderová Příběhy 39 Romů, jimž se podařilo zařadit do života majority, ukázaly, že Rom, který se rozhodne prosadit v majoritní společnosti, se v první řadě musí vyrovnat s permanentní nedůvěrou, a to nejen se strany neromů, ale často též se strany své původní komunity. V prvním případě to znamená, že od dětských let musí znova a znova dokazovat, že svými schopnostmi a životem neodpovídá stereotypu, který majoritní společnost má o jeho etniku. K tomu, aby byl přijímán a hodnocen stejně jako příslušníci majority, Romovi nestačí plnit běžné normy a očekávání, tak jako oni, musí je plnit daleko důsledněji. V druhém případě to velmi často znamená rozvolnit či zcela rozvázat vztahy s širší rodinou, nebo mít pocit vykořeněnosti – nepatřit nikam. Dosáhnout sociálního vzestupu rozhodně vyžaduje silnou osobnost. Zachovat si při tom původní identitu a vnitřní integritu pak vyžaduje osobnost ještě silnější. Krom toho je potřeba podpory okolí, a to jak v rodině, tak ve škole a posléze i v zaměstnání. Pokud jde o rodinné zázemí úspěšných Romů, není ani tak důležité, zda se životním stylem přibližuje majoritní rodině (život spíše v nukleární než širší rodině apod.) a jaké kvalifikace dosáhli rodiče, ale především záleží na tom, jaký význam a hodnota se v rodině přisuzuje vzdělání a/nebo osobní důstojnosti. Velký význam, má i přístup učitelů ve škole, ale jde spíše o faktor podpůrný než rozhodující. Se strany majority obecně je pak velmi důležité přístup posilující pocit důstojnosti Romů. Negativní zkušenosti s majoritou v podobě nejrůznější diskriminace, xenofobního či rasistického chování mohou na první pohled paradoxně posílit hrdost Romů na jejich etnikum a motivovat je k úsilí o sociální vzestup, zároveň však ohrozit integritu jejich osobnosti. Obecně lze předpokládat, že relativně nejlepší zkušenosti učinili Romové v základních školách (pravděpodobně tam, kde je koncentrace Romů nízká), různorodější zkušenosti pak mají muži z vojny a všichni ze zaměstnání. Nejhorší zkušenosti mají se státními institucemi (s výjimkou vzdělávacích).11 Na základě sebraných příběhů lze konstruovat tři ideální typy vztahu k majoritě a původní komunitě (asimilovaní, integrovaní a s dvojí identitou). Nejdříve stručně popíši základní charakteristiky těchto tří typů (u každého z nich uvádím pořadové číslo dotázaných, kteří tomuto typu alespoň částečně odpovídají – tedy těch, na základě jejichž odpovědí byl typ konstruován). Na závěr každého popisu formuluji základní hypotézu, která podle mého názoru z dat vyplývá. V druhé části předkládám hypotézy z projektu výzkumu, k nimž se závěry alespoň částečně vztahují, a uvádím na kolik je analýza dat podporuje či zpochybňuje. Doplnila jsem je o čtyři hypotézy týkající se romských aktivistů. Třetí část je čistě „technická“; předkládám zde soupis typických výroků pro jednotlivé typy tříděných do tematických bloků (podtrženy jsou charakteristické znaky) V příloze pak kromě základního popisu souboru dotázaných uvádím vzorové příběhy (tedy ty, které jednotlivým typům nejlépe odpovídají), soupis odpovědí na otázku vztahující se k výzkumu a dotazníku a výsledky analýzy otázek týkajících se romské emigrace. Hlavní zjištění – typologie „Úspěšných Romů“ Asimilovaní (dotázaní 07, 03, 04,06, 09, 14, 20, 23, 24, 26, 27, 29, 33, 34) Lze předpokládat, že asimilovaní Romové často žijí v oblastech s převážně majoritní populací (představitelé tohoto typu si na diskriminační, xenofobní, případně rasistické chování stěžují nejméně, žijí především v obcích s více než 100 000 obyvatel a žádný z nich 11 Jen dobré příklady zkušeností s institucemi uvedlo 16 dotázaných, jen špatné pouze 2, většina (19) uvedla obojí typ zkušeností. Nejčastěji uváděli dobré zkušenosti se vzdělávacími institucemi (někteří k nim přidali i ty špatné). Ostatní státní instituce (zastupitelstva, pracovní úřady apod.) byly uváděny jen v souvislosti se špatnými zkušenostmi. Všichni, kdo uváděli zkušenosti s nějakými nevládními institucemi, zahraničními nadacemi, sdruženími apod. (7 dotázaných), je charakterizovali jako dobré.. 85 nežije v obci s méně než 20 000 obyvateli). Jsou to lidé s maturitou (případně s vysokoškolským vzděláním), často uvažující o dalším vzdělání. Romem bývá jen jeden z rodičů (tento údaj se nezjišťoval, dva dotázaní ho však spontánně uvedli), často také žijí s partnerem, jenž není Rom, nebo bez partnera (ze 7 dotázaných žijících bez partnera 6 odpovídá tomuto typu). V zásadě se zde setkáváme s dvojím typem motivace k sociálnímu vzestupu. Buďto je to na jedné straně výsledek snahy jejich rodičů doprovázené pochopením se strany alespoň některého z učitelů, zejména v základní škole (ale i při dalším vzdělávání), nebo na druhé straně v této skupině nalézáme děti z rodin na velmi nízké sociální úrovni, které alespoň část dětství strávily v dětském domově (oba dotázaní, kteří mají zkušenost s dětským domovem, odpovídají tomuto typu). Pak je motivací vlastní snaha vymanit se ze způsobu života, jenž vedla jejich rodina. V takovém případě je ovšem důležitá podpora vychovatelů v dětském domově. Dotázaní odpovídající tomuto typu pocházejí spíše z menších rodin (spadají sem oba jedináčci), nebo naopak z opravdu velkých rodin (7 až 10 sourozenců). Za asimilované lze považovat pět z šesti dotázaných starších 45 let. Sami sebe charakterizují jako v zásadě ctižádostivé a vytrvalé lidi s pevnou vůlí. To je podle jejich názoru také nejdůležitější vlastnost, kterou musí Rom usilující o sociální vzestup mít. Za důležité ovšem považují rovněž podporu v rodině. Většinou mají dobré zkušenosti ze školy, a to jak se strany učitelů, tak spolužáků. Podobně i v zaměstnání převažují pozitivní zkušenosti s majoritní společností. Neznamená to samozřejmě, že se vůbec nesetkali s projevy diskriminace apod., avšak relativní úspěch ve škole a pravděpodobně i rozumná výchova doma v nich podpořily určité sebevědomí a s ním spojenou schopnost se nad projevy xenofobie a rasismu povznést (se silnějšími – rasistickými projevy – se zřejmě nesetkali, nebo tuto zkušenost překryly zkušenosti pozitivní). Asimilovaní Romové žijí v majoritní společnosti a s romskou komunitou udržují jen volné styky - jen prostřednictvím užší rodiny nebo v souvislosti se svým zaměstnáním. V podstatě se ztotožňují s hodnotovým světem majority (zejména jde o instrumentální vztah ke vzdělání a životní styl), ztrátu romské identity nepociťují nebo ji dokonce vnímají jako plus. K romské kultuře mají podobný vztah jako majorita. Na jedné straně ji vnímají jako příjemnou exotiku (temperament, otevřenost, svoboda projevu, hudba a tanec), na druhé straně sociálními poměry svého etnika téměř opovrhují. Často jsou přesvědčeni, že Romové si mohou za své postavení sami, případně mají ke své původní komunitě nadřazený, blahosklonný až povýšený vztah. Je však třeba dodat, že někteří si uvědomují, že problém je také v materiální situaci Romů a jeden respondent poukázal na to, že studijní forma v majoritních školách neodpovídá temperamentu Romů. Dotázaní odpovídající tomuto typu jsou nejvíce přesvědčeni, že si majoritní společnost jejich práce v romské komunitě váží. Hypotéza: od většiny (samozřejmě jsou výjimky) asimilovaných Romů pravděpodobně nelze očekávat, že se stanou „podhoubím“ postupné integrace romského etnika do naší společnosti. Na to, aby se stali přirozenými vzory pro ostatní Romy, je jejich přístup a pomoc příliš „gadžovská“. Výpovědi těch, kteří odpovídají tomuto typ naznačují, že především v řadách asimilovaných lze předpokládat Romy, kteří si ze své etnické příslušnosti udělali „živnost“, že tedy spíše než napomoci řešení „romské otázky“ jim jde o postavení a příjem. Integrovaní (dotázaní 05, 15, 17, 18, 21, 22, 39) Označila jsem takto Romy, kterým se podařilo úspěšně zapojit do majoritní společnosti, s níž vycházejí bez zvláštních problémů, avšak zachovali si svoji původní identitu. Integrovaní Romové pravděpodobně prožili harmonické dětství spíše ve větší rodině (3 –9 sourozenců), v níž významnou roli hráli prarodiče, a kde alespoň do jisté míry (přinejmenším ve vyprávění) zůstaly zachovány původní tradice.Souvisí to pravděpodobně s tím, že v životě těchto Romů má větší význam širší rodina než v životě asimilovaných. Ve srovnání 86 s asimilovanými se jako významné osoby v dětství častěji objevují prarodiče. Rodiče pravděpodobně mluvili romsky (ne však nutně). Oni sami romsky mluví (přinejmenším alespoň trochu). Otec byl zaměstnán v některém z běžných romských povolání (fyzická práce, hudba) nebo se věnoval i kvalifikovanější činnosti (řidič z povolání, samostatné podnikání). Matka zaměstnána v nějakém nekvalifikovaném zaměstnání, případně v domácnosti (jen dva dotázaní v celém souboru uvedli, že matka nepracovala). Vzdělání bylo v rodině zřejmě považováno za důležité, nicméně se na něj nekladl tak silný důraz jako v rodinách asimilovaných. Důležitější možná byla pracovitost. Z majoritního prostředí mají většinou dobré vzpomínky na učitele základní školy (případně na někoho, kdo se angažoval kolem „romské otázky“). Významnou roli mohla hrát i nějaký romská osobnost, není to však zdaleka pravidlem. Se vzdělávacími institucemi mají zkušenosti dobré i špatné. Někdy mají dobré zkušenosti z vojny (uvádějí však i špatné). V zaměstnání potkali řadu lidí, které považují za přátelské, i když také pociťovali určitou atmosféru nedůvěry. Stejně jako všichni Romové, mají jen negativní zkušenosti se státními úřady. Obecně lze říci, že se během svého života setkali s řadou vstřícných lidí. Pokud v dětství zjistili (někdy na to byli upozorněni někým z majority), že mají nějakou schopnost, kterou majoritní etnikum ocení, mohlo to mít pro ně zvláštní význam. Ve srovnání s asimilovanými se ani zdaleka necharakterizují jako ctižádostiví lidé, kteří si v už v dětství vytkli za cíl sociální vzestup. Více než o úspěch jim jde o spokojený život bez neštěstí, šťastný rodinný život, naplnění snů apod. (sociální vzestup tedy chápou spíše instrumentálně než jako cílovou hodnotu). Některým z nich však pravděpodobně také šlo to, ukázat, že „Rom je stejně schopný jako kterýkoliv jiný člověk“. Se svým životem jsou v zásadě spokojeni a to, že se jim vydařil, přičítají především svým povahovým vlastnostem (silná vůle, snaha nezklamat důvěru, dobrá výchova, důslednost apod.). To jsou také vlastnosti, které především podle jejich názoru musí mít Rom, aby v majoritní společnosti uspěl – především chtít, být vytrvalý a samostatný. Fakt, že jsou úspěšní, nijak nenarušuje jejich vztahy s romskou komunitou. Z jejího prostředí se nevymanili a dobře s ní vycházejí. Cítí se být především Romy. Ti jsou jim blízcí a romskou komunitu považují za své přirozené prostředí. Souvisí s tím i pocit, že jsou v původní komunitě vlídně přijímáni a uznáváni.Svým úsilím a úspěchem zařadit se do majoritní společnosti získali především určitý rozhled a realistický pohled na svět a možnost pomáhat ostatním. Oni sami i jejich děti hovoří dobře romsky. Na možnosti zlepšit postavení Romů – překážky na jejich straně i na straně majoritní společnosti – se ve srovnání s asimilovanými a s Romy s dvojí identitou dívají velmi realisticky. Za hlavní překážku Romů na cestě vzhůru považují to, že ztratili svoji identitu, nejsou schopni se přizpůsobit novým podmínkám, což vede k určité lhostejnosti ke vzdělání (jeho význam však ve srovnání s ostatními zdůrazňují nejméně). Pokud jde o majoritu, kritizují spíše předstírání pomoci než skutečnou pomoc, přílišnou „patronizaci“, nechuť pochopit odlišnost Romů, případně latentní rasismus. Hypotéza: Tento typ je v souboru sice nejméně zastoupen (6 dotázaných), nemusí to však nutně znamenat, že je nejméně zastoupen ve skupině „úspěšných Romů“ obecně. Nelze totiž vyloučit, že asimilovaní (jichž je v souboru nejvíce) jsou v řadách romských aktivistů spolupracujících s majoritní společností nadreprezentovaní. A naopak, je docela možné, že integrovaní Romové své romské komunitě pomáhají jiným způsobem (především osobním vzorem a přirozenou autoritou). 87 Romové s dvojí identitou (neukotvení). (dotázaní 07, 13, 16, 19, 28, 30, 31, 32, 35, 37) Jde o dotázané, kteří jako by žili dvojím životem nebo „nepatřili nikam“ (jak to vyjádřila jedna z dotázaných). Do značné míry se ztotožnili s životním stylem majority, stále se však cítí být především Romy a vědí, že jsou tak majoritou pořád vnímáni. Zároveň však cítí, že své původní komunitě odcizují. Cítí se vykořeněni. Jejich charakteristiky se v některých případech blíží spíše asimilovaným, v jiných spíše integrovaným. Kromě výše zmíněné dvojí identity však mají ještě jeden typický rys, jímž jsou špatné zkušenosti s majoritní společností, a to už od dětství. Jen jeden z dotázaných odpovídajících tomuto typu žije v obci s více než 100 000 obyvateli. Podobně jako u integrovaných, je v dětství často ovlivnil někdo z širší rodiny. Považují se však, podobně jako asimilovaní, za velmi ctižádostivé a často uvádějí jako cíl vzdělání či určité zaměstnání. Někteří uvádějí, že jejich původní cíle nebyly realistické, nebo že jich nedosáhli v důsledku nějaké nepřízně osudu. Ačkoli vzpomínají na řadu lidí z majoritní společnosti v dobrém, prakticky všichni uvádějí nějakou špatnou zkušenost (diskriminace i rasismus). Především tito Romové na otázku, co v důsledku svého sociálního vzestupu ztratili, uvádějí „kus svého romství“, „romskou identitu“ apod. Ačkoliv připouštějí, že špatná sociální situace Romů částečně připadá i na vrub jejich vlastních postojů, daleko častěji než asimilovaní a integrovaní poukazují na neochotu majority dát Romům stejné šance, pochopit je a přijmout mezi sebe. V tomto smyslu je pro ně také typická určitá skepse pokud jde o to, nakolik si majoritní společnost váží jejich práce při řešení situace Romů. Představitelé jednotlivých typů se totiž také liší v tom, jak se cítí být ve své práci s Romy přijímáni majoritou, co je v této souvislosti nejvíce trápí a naopak z čeho mají největší radost. Asimilovaní a integrovaní se daleko častěji než Romové s dvojí identitou cítí v majoritní společnosti dobře, vidí uznání své práce, často zdůrazňují , že jsou bráni, jako každý jiný apod. Určitá nejistota dotázaných s nejednoznačnou identitou se projevuje i v tom, že daleko váhavěji („myslím si“, „doufám“) konstatují, že si majoritní společnost váží jejich práce. Často zdůrazňují, že spíše jen někteří lidé – ti, kdo je dobře znají. Jeden z dotázaných poukazuje na to, že v anonymitě je diskriminován. Je samozřejmě logické, že pocit uznání člověk cítí od lidí, kteří o jeho práci či úspěších něco vědí, asimilovaní to však tolik nezdůrazňují. Výrazné rozdíly jsou rovněž mezi představiteli jednotlivých typů v odpovědích na otázku , zda je něco hodně trápí, s čím si opravdu nevědí rady. Pro dotázané s dvojí identitou jsou typické stížnosti na xenofobii, rasismus a diskriminaci. Tento problém zmiňuje jeden z šesti integrovaných a jeden z 15 asimilovaných, ti se totiž především se svěřují se svými pracovními nebo i čistě osobními starostmi. Trápí je také sociální podmínky Romů. U asimilovaných rovněž nalezneme více stížností na romskou komunitu. Z 10 dotázaných s dvojí identitou si však na přístup majority stěžuje 8. Hypotéza: Neukotvenost pravděpodobně není předstupněm asimilace, ale není asi ani důsledkem tzv. střetu kultur (nemožnosti integrovat dva rozporné hodnotové systémy). Spíše se zdá, že je důsledkem zvýšené nesnášenlivosti majority vůči Romům po roce 1989. Tomuto typu odpovídá 7 z 11 dotázaných mladších 25 let (spadá sem jen jeden dotázaný starší 46 let, který výslovně říká, že do roku 1989 neměl s majoritu žádné problémy). Lze předpokládat, že v řadách „běžných úspěšných Romů“ (kteří nejsou romskými poradci asistenty apod.) je tento typ zastoupen daleko více. Romové s dvojí identitou by možná, nebýt jejich spolupráce s majoritou, patřili spíše k integrovaným. Právě jejich pomoc Romům ve spolupráci s majoritou, je odcizuje jejich původní komunitě, což spolu s rezervovaným, xenofobním až rasistickým chováním majority vůči Romům vede k jejich pocitu vykořeněnosti. 88 Celkem 33 dotázaných se podařilo alespoň částečně zařadit do jednoho z těchto tří typů. Pět dotázaných (D1, D10, D11, D12 a D25) nebylo možné z tohoto hlediska hodnotit, protože jejich odpovědi byly velmi stručné. Jedna dotázaná (D38) se uvedené typologii zcela vymyká. Je jí 32 let a původně se vyučila přadlenou. Žije ve městě s 20 až 100 tisíci obyvatel. Má jednu sestru, otec byl ladič a také pracoval jako seřizovač, matka pracovala, její zaměstnání však není uvedeno. Po celé dětství žila ve své vlastní rodině, rodiče s ní mluvili romsky, ona sama umí romsky a doma romsky mluví. Žije s druhem, který není Rom, je bezdětná. Vzorem jí byl otec (zdůrazňuje, že nejen jí). Její život nejvíce ovlivnili „otec a matka svou neutuchající láskou“. Pokud jde o majoritní společnost: „Na neromy nevzpomínám, ale ty kteří byli hodní mají místo v mém srdci, ten papír je moc malí a taky nevím kým začít. Učitelkou ve škole až po zaměstnavatele.“ K institucím uvedla „Jsem člověk, který se snaží se na nikoho nespoléhat, Protože od neromů dochází pouze ke slibům a zbytečným nedorozuměním. Nemám je ráda.“ Jejím cílem bylo „pracovat kdekoli s dětmy, a to dělám“. Její život nejvíce ovlivnil otec a pomáhá jí dodnes. Myslí, že „úspěch životní bych mohla až tak v padesáti letech. Ale já s i myslím, že úspěch je jenom to, aby se člověk přemohl a každý den jednal s neromy.“ Jaké musí překážky musí Rom překonat, když se chce prosadit ve společnosti? „Hodně velké. Zatím se ale nikdo neprosadil“. Pokud jde o nutné schopnosti: „U Roma je důležité vzdělání moc hlavně pro neromy. Ale hlavně by neměl zapomínat na to že je člověk“. „Největší překážkou je tato společnost, a to co v nás vidí a co pro ně jsme. Na straně Romů jen to aby se jim chtělo bojovat s bezmocí.“ Překážky na straně majority vidí „všude!“ Za svůj životní úspěch považuje to, „že žiji v harmonické domácnosti“. Nejbližší rodina ji údajně obdivuje, „neboť každý den soupeřit s Romy i neromy je docela síla.“ Pokud jde o širší komunitu“ „Myslím, že jsme stále dost zaostalí, a vymyká-li se někdo, nechtějí ho přijmout. Vracím se velice ráda, proč protože jsem šťastná že jsem Rómka.“ Na otázku, co svým úsilím stát se členem širší občanské společnosti získala odpovídá: „Nic. Vlastně ano děti kteří mi věří“. Ztratila tím „Víru v jiné Romy“. Neromská společnost si jejího úsilí cení „Jako u práce každého jiného“. Trápí ji „naše mentalita“. Radost má „s hudby a synovce“. Stručně řečeno, jde o člověka se silnou romskou identitou, který má velmi rezervovaný vztah k majoritě, ale také k Romům (pravděpodobně v souvislosti s neúspěchy ve snaze pomoci jim). Zda jde o ojedinělé postoje či o další typ, nelze posoudit. Hypotézy K vybraným hypotézám projektu 15. Zjištění podporují tvrzení, že o kvalitě soužití nelze mluvit nikdy jinak než zcela konkrétně, jako o soužití v tom či onom městě. 33. Zjištění relativizují tvrzení, že sociální vzestup znamená zmenšení vztahů k velkorodině až po její opuštění. Týká se to zřejmě pouze asimilovaných, jen některých neukotvených a téměř vůbec integrovaných. 35. Tvrzení, že velkorodina nepřipouští sociální vzestup metodami majoritní společnosti (vzdělání) je zřejmě příliš paušální. Někteří dotázaní (neukotvení) výslovně uvádějí, že je širší rodina pyšná, že udělali maturitu apod. 39. Zjištění odporují tvrzení, že se trestá integrace12. 40. Zjištění podporují tvrzení, že vzdělání znamená riziko ztráty člena velkorodiny. 58. Zjištění podporují tvrzení, že status koreluje s délkou pobytu rodiny v ČR. Většina (23) dotázaných uvedla, že jejich rodina přišla do ČR před rokem 1960 a jen jeden po roce 1989. 61 – 64. Zjištění ukazují, že na sociální vzestup má vliv někdo z romské komunity, z majority i instituce (státní i nestátní). Největší pravděpodobnost vzestupu je v případě součinnosti všech těchto čtyř faktorů. 68. Zjištění ukazují, že někteří Romové považují svoji etnickou příslušnost a její antropologické znaky za handicap. Pravděpodobně jsou to především asimilovaní Romové. 12 Pokud je integrací míněno bezproblémové soužití s majoritou při zachování romské identity. Pokud je integritou míněna asimilace (převzetí hodnotového systému majority), pak data hypotézu podporují. 89 73. Zjištění zpochybňují tvrzení, že romství je považováno za přednost těmi, kdo dosáhli statusu běžného v populaci. Toto tvrzení lze pravděpodobně do jisté míry vztáhnout pouze na integrované a většinou na neukotvené; na asimilované asi ne. 74. Zjištění podporují tvrzení, že vztah k romství je výsledkem individuálního osudu jednotlivce či rodiny. 76. Zjištění relativizuje tvrzení, že Romové v zásadě nemají zájem přizpůsobovat se. Někteří Romové takový zájem mají (hypoteticky lze předpokládat, že jsou to především Romové žijící v oblastech, kde je Romská komunita malá a/nebo integrovaná). 79. Zjištění relativizují tvrzení, že se Romové chtějí dobrovolně asimilovat. Někteří určitě ne. 80. Zjištění podporují tvrzení, že Romové (ale jen někteří) se chtějí přizpůsobit a ponechat si to, co považují za své přednosti. 86. Zjištění podporují zjištění, že řebříčky hodnot Romů a majority nejsou v rozporu. Někteří Romové stejně jako někteří příslušníci majority kladou na první místo sociální vzestup a tedy vzdělání, jiní (stejně jako někteří příslušníci majority) kladou na první místo šťastný a důstojný rodinný život. 88. Tvrzení některých dotázaných tuto hypotézu rozšiřuje. Sociální systém je destruován natolik, že někteří Romové (zejména mladí) nedodržují ani romské normy. 107 – 108. Někteří vzdělaní Romové (zejména integrovaní a neukotvení) jsou schopni uvést přednosti romského života i důvody, pro něž akceptují neromy za hodné následování. 109. I Romové, kteří přijali životní styl majority, musí dnes a denně dokazovat, že svými schopnostmi a životním stylem neodpovídají běžným předsudkům majority. 112. I někteří Romové, kteří žijí životním stylem majority,pociťují vůči ní určitou sociální distanci (nevraživost a nepřátelství spíše ne). 113. Někteří Romové vidí ve způsobu života majority vzor. Nové hypotézy A. Určitá část asimilovaných Romů – romských aktivistů, a asistentů apod. – představuje tzv. „profesionální Romy“, jimž spíše než o integraci romské komunity do majoritní společnosti jde o vlastní postavení a prospěch. B. Rozporuplné je nejen postavení Romů s dvojí identitou, ale i jejich spolupráce s majoritou při snaze pomoci Romům v jejich integraci do majoritní společnosti. Jejich snaha pomoci je pravděpodobně autentičtější a účinnější než v případě asimilovaných, právě v důsledku jejich dvojí identity – jsou schopni se podívat očima neromů na Romy a očima Romů na neromy. Na druhé straně však jejich aktivita ve spolupráci s majoritní společností je původní komunitě odcizuje a tím se jejich vliv na ní oslabuje. C. Nedostatečné ocenění práce Romů v jejich postavení romských aktivistů spolu s negativními zážitky (diskriminace až rasismus) mohou v konečném výsledku původní v zásadě pozitivní naladění neukotvených Romů vůči majoritě a majoritnímu způsobu života zvrátit v pravý opak. Romové, kteří pronikli do způsobu uvažovaní majority a dobře se seznámili s tím, jak fungují její instituce (především ty zaměřené na integraci Romů) se mohou stát asimilovanými „profesionálními Romy“, nebo naopak zneužít svých znalostí a schopností pro podporu těch Romů, kteří nejsou ochotni se začlenit do majoritní společnosti, ale spíše z ní chtějí profitovat (chovají se parazitně). D. Nejúčinnější je pravděpodobně neformální vliv integrovaných. Ten je však potřeba nechat na nich samotných. Snaha o jejich zapojení do programů majoritní společnosti by byla kontraproduktivní. 90 Kvalitativní analýza Rodinné zázemí Otázky 1, 2: Na koho z Vaší širší rodiny nejvíce vzpomínáte, kdo Vás nejvíce zaujal a proč? Kdo myslíte, že nejvíce ovlivnil Váš život z příslušníků širší rodiny a jak? Asimilovaní13 „Nejvíce mě ovlivnili mí rodiče. Odmalička mi vytvářeli vztah ke škole a neustále mi připomínali, jak důležité je mít vzdělání, abych si v budoucnu mohla vytvořit postavení“ (D03) „Otec mě vedl ke vzdělávání“ (D04). „Máma – dbala na dokončení školy, dodržování určité povinnosti“ (D06.) „Maminka. (…) Vždy nás vedla k lásce k druhým a ke vzdělání“ (D14). „Otec si přál, abych studovala vysokou školu. Otcův nejmladší bratr je o 8 let starší a pořád mě nutil učit se a studovat“ (D23). „ Na své rodiče, otce i matku, kteří nás všech 5 svých dětí od útlého věku vedli ke vzdělání, odpovědnosti a čestnosti. Oba velmi pracovití, málo vzdělaní, pocházející z malých východoslovenských vesnic dobře věděli, co je pro jejich děti nejdůležitější. Vzdělání bylo daleko více ceněno, než majetek a bohatství“ (D29). „Určitě rodiče, zdůrazňovali mi důležitost vzdělání a drželi mě „zkrátka“ – nic drastického, ale věděla jsem, že škola je moje jediná povinnost, a tu musím dodržet“ (D34). „Nejvíce obdivuji mámu. Musela nás vychovávat sama. (..( Můj život nejvíce ovlivnila zas moje máma. Dobře se o nás starala. Naše vzdělání pro ni bylo nejdůležitější“ (D35). Integrovaní „Otec. Byl muzikant, který hrával po večerech jako amatér a ráno musel brzy do práce, aby uživil rodinu. je jeden z nejlepších romských muzikantů v ČR. Život zasvětil rodině a muzice. Babička, která na měla vliv, který nedovedu vysvětlit“ (D05). Mě zaujala moje maminka.(…) Hodně si toho prožila, chodila do práce a starala se o nás 10 dětí. Proto si ji vážím a nikdy nepřestanu. Tatínka si také vážím, měl stejný život jako matka. Můj život ovlivnili rodiče už tím, že mě vychovávali k tomu, abych byla pracovitá…“ (D15). Nejvíce vzpomíná na „Rodiče sourozenci – harmonické dětství. „Nejvíce ovlivnili „otec, matka – příkladem, jak žít život“ (D17). „V dětství babička – přirozená autorita, vrozená inteligence, morální zásady. Nyní tchyně – povoláním „matka“ – vychovala 9 dětí, je hlavou rodiny (…) nejstarší dcera 53 let – i dnes je pro ni matka autoritou. Otec – předáváním vzpomínek a tradicí, vyprávěním o dřívějších dobách, způsobu života (…)“ (D18). „Nejvíce si vzpomínám na babičku (…)“ (D21). „Na babičku, která svou prací vybudovala rodinný dům. Na strýce, který uměl krásně hrát na housle. Na Dědu. Muzikant“. Nejvíce ovlivnila „maminka, dává příklad, že pracuje od svých 26 let. Bez práce nejsou koláče.“ (D39). Dvojí identita „Na bratrance mé matky, říkali mu Copák, byl to velký řečník. Dokázal umluvit kohokoliv. Měl velké srdce Roma, vycházel se všemi velmi dobře“. Ten ho také nejvíce ovlivnil: „tím, jak byl dobrosrdečný“, ale také „babička po matce byla přísná, ale hodná a velmi tajemná“ (D07). 13 Proloženě jsou uvedeny autentické výroky. Výroky jsem někdy v zájmu větší sdílnosti zkracovala – vypuštěné pasáže jsou označeny standardně takto (…). V takovém případě však naopak bylo někdy potřeba doplnit některá slova (ta nejsou uvedena proloženě). Pokud jsou některé pasáže uvedeny velkými písmeny, použili jich dotázaní. Podtržena jsou slova, která byla důležitá pro konstrukci jednotlivých typů. 91 „Děda z matčiny strany a babička. Vychovávali mě do 6 let (babička i kojila).“ Nejvíce ji však ovlivnila „matka (protože mi nevěřila, že dosáhnu vzdělání, i když jsem v 19 letech měla dítě (D13) „Vždy to bude na prvním místě moje matka. Když je dobrá máma, jsou takové i její děti. Nejvíc mně ovlivnil pan Bartoloměj Daniel. Často jsem k nim jako dítě jezdila, protože to byl mámy strýc. Byl to velice vzdělaný člověk. (D16) „Maminka svou podporou a cílevědomostí“ (D19) „Nejvíce mě zaujal můj otec (…) protože mi odmalička „dával“ do hlavy, že vzdělání je velmi důležité. Byl na mě velmi přísný a stále mi ukazoval jiný lidi, kteří jsou bez vzdělání, jak se chovají a co teď momentálně dělají „ Největší vliv však měla „moje babička, která je naší vůdčí osobností, ovlivnila celou rodinu, především mýho otce, který se nevyučil a moc toho litoval. Byl z nich nejstarší, musel se starat o dva sourozence, měl jiné zájmy, než ostatní kamarádi. Vždy když se několikrát přestěhovali, bydleli v neromské společnosti a měl jiný pohled na svět, než ostatní Romové“ (D28) „Prarodiče – životem.“ Největší vliv však měli rodiče. (D30) „Především moji rodiče, hlavně máma. (..) Táta vážně onemocněl o všechno se starala máma. Doma nás bylo 9 sourozenců (…), nevzpomínám si, že by mě kromě rodičů někdo ovlivnil, ani v dobrém ani zlém. Můj otec byl poctivý ke každému. (D31) „Rodiče, protože myšlenky na ně mě hřejí u srdce. Babička – neuměla číst ani psát, ale vždy mi pomohla dobrou radou.“ Nejvíce ovlivnila „ teta – je řádovou sestrou na Slovensku a pracuje v romských osadách. Ve 40 letech si dodělala vysokoškolské vzdělání. Byla mou motivací a vzorem“ (D37). Životní cíle, důvody úspěchu, nutné předpoklady pro sociální vzestup Otázky 5, 7 a 10 Jaké jste měl(a) životní cíle, čím jste chtěl(a) být? Podařilo se Vám to? Proč myslíte, že se právě Vám podařilo v životě uspět, dosáhnout dobrého postavení, překonat a naučit se překonávat překážky? Nebuďte zbytečně skromný(á) jestliže to byl výsledek Vašeho odhodlání a silné vůle. Jaké schopnosti musí mít (Rom) – např. vzdělání, ale co dalšího? . Asimilovaní „Mým životním cílem bylo ukončit právnickou fakultu,avšak nebylo mi umožněno, ne mojí vinou“. Podařilo se být úspěšný „Pro hektické mládí jako sirotek a působnost v dětských domovech na Slovensku a v Čechách byla pro mě rozhodující osobní ctižádost a genetické předpoklady, neboť pocházím ze smíšeného manželství (Slovák-Rom). Každý Rom, aby byl výrazně úspěšný, musí být dlouhodobě lepší a má-li získat u majority výsadní postavení, stojí ho to víc sil a snažení“ (D02). „Nejdůležitější je vzdělání, musí se věřit, musí se chtít, mít pěkné vystupování a vyjadřování, trpělivost a vůli“ (D03). „Chtěla jsem studovat nějakou vysokou školu, ale těžce jsem onemocněla a tím jsem ztratila 6 let života. Teď už se na to necítím“. Dosáhnout úspěchu: „Je to o silné vůli. Překonávala jsem neúspěchy a šla dál. Nedala jsem se zviklat (…). Hnala mne dopředu vůle pokračovat v načaté práci, abych měla úspěch a pokračovatele (D04). „Je to asi tvrdohlavost, cílevědomost,odvaha,odhodlání získat to, co chci. Čím se člověk posune. Nenechat se odradit prvním neúspěchem (D06) „Protože jsem měla dobré rodinné zázemí“ (D09). „Vždy jsem chtěla pracovat v oblasti módy, což se mi splnilo, neboť jsem si zvolila dámské krejčovství. V tomto oboru jsem podnikala 10 let. Také jsem pracovala jako mistrová šicí dílny. Myslím si, že každý člověk musí na sobě hodně pracovat a nemyslet si, že něco přijde samo. (D14) „Vždycky jsem chtěl v životě něčeho dosáhnout“ (D21) 92 „Chtěl jsem žít lepší život než moji rodiče, chtěl jsem mít to, na co si vydělám poctivou prací, abych nemusel závidět jiným. Dost se mi to povedlo.“ (D22) „Chtěla jsem být zdravotní sestrou a toto poslání jsem 20 let vykonávala. Chtěla jsem vystudovat vysokou školu a to se mi podařilo také. Uspět v životě se podařilo: „Myslím, že je to osobní odpovědnost a silná vůle. Pro Roma je důležitá vytrvalost, nenechat se odradit, chuť překonávat překážky“ (D23). „Chtěla bych být doktorkou, studuji lékařskou fakultu (D24). Chtěl jsem být učitelem, byl jsem vychovatelem na SOU. Chtěl jsem pracovat v OK a být průvodcem zájezdu – podařilo se, průvodcoval jsem 12 let“ (D26). „Chtěla jsem pomáhat všem lidem dobré vůle. Uskutečnit, nebo se alespoň zúčastnit a pracovat na projektu, který pomůže celému lidstvu. Ne zcela se mi to podařilo, nevěděla jsem, že existuje tolik zlých a závistivých lidí“ (D29). „Vždy jsem měla velkou ctižádost něčeho dosáhnout. A překonávat překážky mi pomáhalo okolí kolem mě.(D33) „Rodiče zdůrazňovali důležitost vzdělání – patřila jsem mezi nejlepší ve třídě a to sebevědomí dodá. Také je důležité, že jsme žili odděleně od romské komunity (rodiče šli do zaměstnání a dostali byt na sídlišti, kde jiní Romové nežili) (D34). „Mým životním cílem je dostat se na VŠ. Ještě nevím, jestli se to podařilo, protože čekám dopis o přijetí či nepřijetí. (D35) Integrovaní „Vždy jsem toužil být muzikantem po otci (dobrým. Líbil se mi svobodný život a cestování. Podařilo svou pragmatičností a pílí. (…) Vždy jsem chtěl být něco víc, než ti ostatní, hlavně než mí spolu vrstevníci z majority. Měl jsem cíle, ze kterých jsem těžko slevoval. Nenechal jsem se ponížit jenom proto, že jsem Rom. Svou pragmatičností jsem znám i mezi svými lidmi, když si něco usmyslím, také to většinou splním a dotáhnu do zdárného konce. Jen jedno je, když chci, tak chci. V dnešní době je vzdělání na prvním místě, ale pravidlo si myslím to není. Ze zkušenosti vám, že někteří vzdělaní lidé si neumí poradit ve svém životě. Jsou neustále někým vedeni. Romové jsou rychlí a učí se rychle,“ (D05) „Nikdy jsem neměla nějaké cíle, ale jsem ráda, že pracuji jako romská asistentka. Vždycky jsem chtěla tuhle práci dělat a podařilo se. Jestli jsem uspěla, tak s tím, že zrovna já jsem se dostala na místo romské asistentky. Tak je to asi tím, že tu práci jsem chtěla. Nutné vlastnosti: „slušnost, výkonnost, férovost, komunikace,pochopení, atd.“ (D15.) „Slušným člověkem – celoživotní úkol. Výchova v naší rodině –> mé povahové vlastnosti. Nutné vlastnosti: „být vytrvalý ve svém snažení. Vědět, o co se snaží. Být vnímavý ke svému okolí“ (D17). „Zdravotní sestra, učitelka… vztah k dětem, udělat svět lepší,. NEPODAŘILO. Ale jsem dobrou matkou, mám tři děti, budu mít ? vnoučat, jsme zdraví a skromní. Pokud jsem nějakých úspěchů dosáhla, pak to bylo hlavně kvůli tomu, že okolí na mě kladlo velké požadavky. „Pokud mi někdo projeví důvěru, vážím si toho, nechci ho zklamat“ . Nutné vlastnosti:“trpělivost, vytrvalost, taktiku, strategii, nesplácet zlo zlem, komunikativnost, ukázat dobré úmysly“ (D18). „Chtěl jsem studovat gymnázium. Pak když mě nepřijali, tak jsem vystudoval střední školou, která mne velice zaujala. Práce se stroji, železem, soustruhem. Vždycky jsem chtěl něčeho v životě dosáhnout. To, že jsem státním zaměstnancem, to jsem nikdy nemyslel, ale situace politická v zemi nás nutí k romské problematice více se interesovat a více komunikovat. Nutné vlastnosti Roma: „Když mluvíte o vzdělání, tak v romské komunitě je těžko najít Roma, alespoň s odborným vzděláním (Romové se bojí zkoušek, přijímacích, závěrečných, pak Rom musí být čistý jako bůh“ (D21). „Chtěl jsem být traktoristou, což se mi nepodařilo. Chtěl jsem žít lepší živo než moji rodiče, chtěl jsem mít na to, co si vydělám poctivou prací, abych nemusel závidět jiným. Dost se mi to povedlo“ (D22). „Jako malá holčička jsem chtěla být jako p. doktorka, ale jak čas utekl, tak už mě to nebavilo tak jsem šla na obor (…)“. „Je pravda, že se mi podařilo dosáhnout dobrého postavení,ale 93 jsem ještě mladá, takže časem ty překážky budu muset překonávat“.“Schopnosti mají i nevzdělanci, akorát toho neumějí využít, nebo je pozdě“ (D39). Dvojí identita „Od malinka jsem věděla, že budu chtít studovat. Chtěla jsem být lékařkou, ale nejsem jí. Určitě to bylo kvůli tomu, že mi bylo hodně ubližováno jen kvůli tomu, že jsem Romka. Snažila jsem se svými vědomostmi a chováním přesvědčit, že jsem úplně normální. Hodně jsem se musela přizpůsobit. Řekla bych, že žiju dvojí život. Naučila jsem se hodnoty bílých i Romů. Byla jsem dobrým studentem, někdy lepší než Gadžové. Rom musí být „dobrý třeba ve sportu, zpěvu, učení .. Musí být sebejistý, nemít strach promluvit a prosadit si své. Být spíše extrovert“ (D07). „Chtěla jsem být zdravotní sestra – stala jsem se. Chtěla jsem mít 3 děti, mám. Pomohlo „v první řadě rozhodnutí se do toho pustit, pak chtít se dál vzdělávat (různá školení, kurzy) a také vědět, kam se obrátit o pomoc (to je na začátek nejdůležitější). Na konec vytrvat v práci, protože práce s Romy je velice těžká (hlavně s některými rodinami). Rom potřebuje: „inteligenci, obětavost, houževnatost, umět jednat s lidmi“(D13). „Chtěla jsem se vždy těm ostatním vyrovnat a podařilo se mi to. Dobrý základ z rodiny je nejdůležitější. Rom potřebuje „silnou vůli, vzdělávat se, být čestný a spolehlivý (D16). S potěšením konstatuji, že řadu mých životních cílů se mi podařilo splnit. Proč se podařilo „těžko říci, Asi jsem prostě chtěl. Měl jsem štěstí. Rom potřebuje: „Vlastnosti jako sebezapření, cílevědomost, pilnost ale i podporu rodiny, okruh přátel atd.“ (D19). „Ano podařilo se mi to. Vystudovala jsem Střední zdravotnickou školu a teď momentálně studuji VOŠ – sociální. Moc si přeji vystudovat. Myslím si, že mě hodně podpořili rodiče a všichni příbuzní, začali být na mě pyšní a nechtěla jsem je ze začátku zklamat, potom jsem začala objevovat nový lidi, kteří jsou fajn a něco pro život dělají. Pozorovala jsem ty lidi, až jsem zjistila, že tam musí být chuť dát se do učení, že je to potěšení stále něco nového poznávat, mít stále nové vědomosti, mít kolem sebe spoustu kamarádů, mít úspěch a být na sebe hrdá, že se mi něco povedlo“. Co potřebuje Rom, neuvedla (D28). „Chtěl být učitel a podařilo se. Měl jsem kolem sebe dobré lidi a silnou vůli, když nebyly peníze a musel jsem dělat brigády každý víkend od 13 let. Rom potřebuje „vytrvalost, pocit odpovědnosti“ (D30). „Jak jsem už napsal ve 4. třídě mě učil Rom pan Kozák. Velmi jsem si ho začal považovat, ale trochu pozdě. Ve škole byl na mě velmi tvrdý, nic mi neodpustil, neměl jsem ho rád. Později na učilišti mi došlo, že pro mě udělal nejvíce. Naučil mě věcem, o kterých jsem si myslel, že jsou nepodstatné. Nemyslím, že jsem v životě úspěšný. Ovšem je pravda, že jsem dosáhl toho, co jsem si předsevzal, pomáhal Romum a tím i celé společnosti. Možná odvážné tvrzení, nebo fráze, ale já to tak cítím. Rom potřebuje „štěstí narazit na dobrého člověka, který nědělá rozdíl tím, že je někdo tmavší i když někdo tvrdí, že je nezaujatej, vůči Romům, přesto podvědomě tak činí“ (D31). „Za cíl jsem měl mimo jiné i to, že jsem se chtěl vyučit řemeslu a postavit si vlastní dům. To se mi bohužel nepodařilo. Já si nemyslím, že se mi podařilo v životě uspět a dosáhnout dobrého postavení. Rom potřebuje :“vedle vzdělání musí mít nějaký cíl čeho chce v životě dosáhnout a schopnost i odhodlání umět překonat všechny překážky“ (D36). „Chtěla jsem být letuškou, ale to nebyla dobrá volba. Cíle: rodinu, o kterou se budu schopna postarat, procestovat Afriku. Uspěla: „Díky lidem,kteří mne obklopují, jsem tam, kde jsem, moc jsem to tak chtěla. Rom „musí být silný, vzdělaný = všestranný“ (D37). Vliv majority Otázky 3, 4 a 13: Na koho nejčastěji vzpomínáte z příslušníků majoritní společnosti? V jakém smyslu, pomohl Vám nebo Vám ublížil? Jaké zkušenosti máte s různými institucemi? Možná (…) jste si vzpomněl(a) na nějakou pro Vás významnou událost či jen zážitek, na které se žádná otázka nezeptala. Napište to, prosíme, sem. 94 Asimilovaní „Nejčastěji vzpomínám na svou paní učitelku ze základní školy. Neustále mi říkala, že jsem chytré děvče, tak abych nezahodila svou šanci na studium, hlavně abych to dodělala“ (D03). „Nejvíce vzpomínám na II. Stupeň ZŠ. Dávali mi najevo, že mám na to, abych se přihlásila na jakoukoliv střední školu. Nikdy jsem nepocítila, že mezi neromskou společnost nepatřím“ (D04). „Na výjimečné osobnosti z dob studia nebo zaměstnání – jejich vztah ke mně byl dobrý“ (D06). „Učitele na gymnáziu, Zdravotní školu“ (D09). „V mém životě je mnoho lidí z majoritní společnosti, kterých si vážím, ale asi nejvíce mě pomohli učitelé na ZŠ. (…) V zásadě mi nikdo neublížil. (…) Nevzpomínám si, že bych měla nějaké problémy. Jako dítě jsem toužila navštěvovat pěvecký soubor pana Jarošíka, ale rodiče neměli na oděv, který soubor nosil. Přesto, ač jsem neměla, jsem byla sólistka (…). Tehdy byla majorita ke mně citlivá a laskavá“ (D14). „Třídní učitelka ZŠ Praha 5 – velice mě pomohla. Zkušenosti kladné – škola, zaměstnání. (D20). „Na učitele ze základní školy. Všemožně mě podporovali a byli to učitelé s velkým U. Nemám žádnou negativní vzpomínku“ na někoho z majoritní společnosti (D23). „Můj učitel klavíru – vedle jeho kvalitní výuky mi např. pomáhal v rozhodnutí čím v životě budu, (…). Víceleté gymnázium – zde jsem našla přátele, tady mě naučili vytvářet si vlastí názory, spoléhat sama na sebe, ocenili zde znalosti žáků“(D24). „Na učitele – moc mi pomohli. Pozitivní zkušenosti: škola, církev, zaměstnání – pomohly přístupem“ (D26) „Abych řekla mě nikdo neublížil zatím (…) Lidí z majoritní společnosti, na které vzpomíná je „hodně, ale nejvíce mi pomohla škola v Hluboké Tounshend International School“ (D27). „Na své pedagogy , a to jak na základní škole, tak i na střední škole. Velmi podporovali mé snahy o získání vzdělání“ (D29). „T. učitel ZŠ“ (30). „Na víc lidí, v souvislosti se vzděláním je to paní učitelka Jelenová (3. a 4. třída ZŠ) – neměla vůči mně předsudky a podporovala mě ( …)“ (D34). „Nejčastěji vzpomínám na jednu holku, která byla mou nejlepší kamarádkou na střední škole. I když její děda je vůči Romům velmi zaujatý, ona jím nebyla vůbec ovlivněna. Nadace Open Society Fund Praha mi poskytla stipendium na měsíční studium anglického jazyka na Letní jazykové škole v Plzni. Když jsem nastupovala do páté třídy na nové ZŠ, chtěla mi jedna učitelka dát do dislektační třídy“ (D35).. Integrovaní „Nemůžu napsat, že by mi někdo z majoritní společnosti ublížil, ale zase nikdo mi nepomohl. Škola jako takový nebyla pro mou osobu nijak zvláštní; učiliště bylo ponižující ze strany učitelů. Vojenská služba taktéž a zbytečná. Zaměstnání důležité, potkal jsem soustu zajímavých lidí, pracoval s nimi. Na ZŠ, kterou jsem navštěvoval, jsem se cítil spíše jako člověk, který je veden něčím, co mi připadalo moc hloupé. Učitelé mi dávali najevo, že jsem Rom a proto jsem také seděl sám a v poslední řadě. Až v šesté třídě nám změnili třídní učitelku, která byla muzikant. Když zjistila, že hraju na kytaru, tak se pro mě změnil svět. Do školy jsem se těšil. Vedl jsem velmi úspěšný hudební kroužek (v té době)“ (D05). „Učitelka 1. třídy – fackovala mě za nevypracovaný úkol. Učitelka 2. třídy – pochválila za snahu, velká pochvala za 5 i když ostatní děti měly 1. Začala jsem se učit, abych udělala radost paní učitelce. Stála jsem o její pochvalu“ (D18). „Většinou zkušenosti byly pozitivní, když jsem nevykonával funkci stejnou jako oni. Pak ty zkušenosti byly trochu negativní. Významnou událostí pro mne byly závěrečné zkoušky (maturita), zároveň zkoušky brance jako řidič. V té době jsem zjistil, že je ve mně něco, abych někomu rozdával pomoc, když ostatní jsou zoufalí“ (D21). „Na paní učitelky, které mě učili, ale nikdy mi nebylo ublíženo. Na moji p. doktorku, která se ke mně a k mé celé rodině chovala jako by patřila k nám. Škola základ života „ (D39). 95 Dvojí identita Nejvíce vzpomíná na „své spolužáky ze základní školy, byli velmi dobří, kteří mě podpořili, když mě někdo urážel.“ Zkušenosti „se školou zatím kladné, ale třeba když jsem si jako studentka chtěla vydělat peníze, tak jsem požádala agenturu o práci, která prý práci neměla, ale pro moji „bílou“ kamarádku práce byla. Výrazný zážitek „“Bylo to v předškolním věku. Byla jsem v psychologicko-pedagogické poradně, která mě vyšetřila a ohodnotila jako neschopnou nastoupit do základní školy. Navrhla mi, jak oni říkali, vyrovnávací třídu pro cikány, že se budu cítit dobře. Rodiče odmítli, neboť věděli, že schopnosti mám, ale v romštině. Jediný problém byl, že jsem neuměla česky, tak mě rodiče dali do české školky a po půl roce jsme uměla velmi dobře, pak jsem nastoupila do základní školy. Bylo mi 11 let. Do té doby jsem nezažila nic podobného, a byla jsem napadena skinhedy, mé kamarádky zbili do krve, já jsem byla schovaná. V té chvíli jsem byla velmi vystrašená a jako bych pocítila blízkost smrti. Vím, že tato událost mě ovlivnila a věděla jsem poté, že musím něco dokázat, aby „nás Romy“ neobviňovali, že jsme to nejhorší, nebo nás zabíjeli!“ (D07). „Ráda vzpomínám na spolužáky ně na střední škole. Pomohly mi překonávat nejtěžší období (byly NEROMKY). Zkušenosti „od ZŠ až po střední školu – velmi dobré (brali mě jako rovnocennou) tehdy se nerozlišovalo ROM – NEROM. S OÚ – dobré – vyšli vždy vstříc (pomohli, poradili). S MěÚ horší – není dobrá komunikace“ (D13). „Má učitelka z 1. třídy. Pomohla mi v tom, aby mě ostatní děti přijaly mezi sebe. (...) Těch lidí by bylo více, protože jsem se vždy stýkala více s neromskou společností. Chtěla jsem se vždy těm ostatním vyrovnat a podařilo se mi to“ (D16). „Osob, které mi pomohly, obzvláště v mladším věku – pozitivně – moc není. Spíše převládá počet osob, kteří mi ublížili. Mě pomohla církev (ne katolická). Školy se k mnoha rasistickým projevům chovaly poměrně lhostejně“ (D19). “Církev mi ukázala jiný pohled na svět, že mám těm lidem, kteří mi závidí nebo mě nemají rádi, odpustit a neoplácet to zlem“ (D28). Jistě těch lidí z majority je více, na které rád vzpomínám. Pan učitel Kozák (rom) mě učil na Národní škole (Slovensko). Jen tak namátkou Václav Trojan, Milena Hübschmanová, Petr Uhl, Martin Palouš. Na nic důležitého jsem si nevzpomněl“ (D31). „Nevzpomínám si, že by mi někdo ublížil, možná, kdo mi tak pomáhal ve vzdělání, jsou jé učitelky. Už na ZŠ jsem měla potíže, všude se mi posmívali, až po vysvětlení třídní učitelky potíže vymizely. Potom, kdo mě podporoval ve vzdělání je další třídní učitelka SZŠ, která mi ukázala, že každý má šanci v životě.“ Zkušenosti „vcelku dobré mimo úřadů“ (D30). „Zkušenosti s různými institucemi mám bohužel jen špatné. Jedná se například o OÚ, MěÚ a v možnosti zaměstnání“ (D36). „Trenér atletiky pan F. – pomohl mi v době dospívání ukázat cestu a možnosti. Pomohla mi samozřejmě škola, u těch ostatních si nejsem tak jistá. Instituce jsou pro mne nutností“ (D37). Rodinné vztahy a kontakty s komunitou (romská identita) Otázky 15 – 19. Jak Vaše postavení přijímá a hodnotí Vaše rodina? A širší romská komunita? Vracíte se do své romské komunity? Co jste svým úsilím a úspěchem stát se členem širší občanské společnosti získal(a?) A co ztratil(a)? Asimilovaní „Má rodina je velice ráda (…) . S rodinou si rozumíme, vědí, že když si nevědí rady, mají se na koho obrátit.“ Romská komunita „většinou mě chválí a povzbuzují, ale najdou se i ti, kteří pomlouvají, přitom si neuvědomujou, že měli i oni šanci dokázat, co v nich je. Strašně ráda se vracím do romské komunity, hlavně co se týče romských zábav. Romové jsou temperamentní, rádi se baví, tancují, zpívají. Jsem ráda, že dokážou alespoň na chvíli 96 zapomenout na své denní starosti. Máme to těžké ale většinou si za to můžeme sami. “ Získala „vzdělání, práci, postavení a uznání, pocit, že jsem zapotřebí. Neztratila „určitě nic, čeho by litovala“(D03). „Vždycky jsem byla na vyšším společenském žebříčku než Romové, se kterými jsem se stýkala. Rodina hodnotí moje postavení kladně a nevidí to jako výjimečné. S příslušníky mojí rodiny si nyní více rozumím než dříve.“ Romská komunita „vnímá mě jako člověka, který studoval, lišil se již dříve a nyní je předpoklad, že budu pracovat tak, jak pracuji.“ (…) Do komunity se vracím ráda, ale také v ní stále žiji a pracuji. Chtěla bych změnit myšlení Romů, aby jim bylo dobře.(…) Získala jsem práci, která mě baví a chtěla bych Romům pomoci a hlavně aby to chtěli sami.“ Ztratila „bezstarostný život“ (D04). „… jediný problém je, že ne všichni mají dobrý přehled o dění. Tzn. s některými se nemohu bavit o všem o čem bych chtěla, protože nemají stejné informace – vzdělání. (…) .. je to pro mne známé prostředí, kde jsou mladí lidé zábavní, nezatěžujou si hlavu povinnostma a nepotřebnými věcmi. Snaží se o zábavu, příjemnou atmosféru.“ Získala „možnost žít na trochu lepší životní úrovni, sama rozhodovat o svém životě, vědomí, že majorita není o nic víc inteligentnější než někdo jiným,. Lepší možnost výběru zaměstnání.“ Ztratila „bezstarostnost, romské myšlení o životu, postoj, méně mluvím romsky, více myslím na budoucnost“ (D06). „….získala jsem autoritu (…) Vždycky jsem se cítila jako člen širší společnosti“ (D09). Rodina je má veliká opora. Radují se z každého mého úspěchu. (…) Myslím si, že jsem pro ně (pro Romskou komunitu) vzor, váží si mne, jsou rády, že pracuji ve škole a pomáhám jejich dětem. V romské komunitě mě berou za něco víc než jsem. Myslí si, kolik peněz vydělávám a jakou snadnou práci nevykonávám. Ale někteří mě chápou a povzbudí. Moje rodina se s širší komunitou nestýkala, protože jako Romové jsme ve vesnici sami. Až poslední 4 roky. Co pracuji jako asistentka, se zajímám a stýkám s Romy více. Rodiče dětí mě hodnotí dobře. Vidím se s nimi (s Romy), pokud mám čas, nebo když je nějaká akce, nebo problémy s dětmi při různých příležitostech.“ Získala „Širší rozhled, spoustu přátel, nové názory, větší cíle.“ Ztratila „Čas! Některé přátele“ (D14). „Ráda se vracím do romské komunitu – jsem pro ně osobnost“. Získala „ zaměstnání, neromské přátele“. Ztratila „důvěru některých Romů“ (D20). „Rodina je na mne pyšná. Podporují mě.“ Se strany širší romské komunity „cítím trochu závist (nevím jestli je to pravý výraz). Po dokončení VŠ jakési odcizení. Po smrti babičky se naše rodina (velkorodina) rozpadla. Nestýká se moc často. Žiji se svou rodinou částečně izolovaně.“ Získala „sebeuspokojení, pocit potřebnosti“. Ztratila: „Částečně soukromí!“ (D23). „Rodina si velmi cení toho, že studuji VŠ, rozumíme si stále stejně dobře či špatně. Komunikuji s Rómy, kteří jsou slušní, něco v životě dokázali, takových si vážím a bavím se s nimi často a ráda. Získala „určitý nadhled“. Na otázku po ztrátách neodpověděla (D24). „Mí nejbližší mi přejí, vzdálenější příbuzní závidí. S romskou komunitou se moc nestýkám. Nežiji romským životem, nevyhovuje mi, stačí mi krátká návštěva nebo telefonický rozhovor“ (D26). „Ano rozumíme si moc dobře. Moje rodina je skvělá a já jsem šťastná tady. Jsme na sebe hodní a hodně často spolu komunikujeme a bavíme se spolu. Pomáháme si navzájem a máme se rádi, jací jsme a to je nejdůležitější Já nežiji s romskou rodinou nebo komunitou. Jsem sama. Jsem míšenka a o mé rodině nevím toho moc. Nevracím se protože žádnou nemám. (..) Získala jsem poznání druhých lidí jací jsou. Respektují mě a já je. Umíme si pomoct. Máme se rádi. Zatím jsem neztratila nic, jsem šťastný člověk a já mám tolik nádherných zážitků. Spousta lidí a prima přátel a skvělou velkou rodinu“ (D27). „Mí sourozenci jsou neustále spojováni s mou činností – občas jim to vadí“. Romská komunita ji přijímá „většinou kladně, najdou se i závistivci“. Do romské komunity se vrací „ráda, přes všechno je pro moji osobu bližší jednání s lidmi, kteří jsou upřímnější a na rovinu se nakonec domluvíme. Miluji romskou hudbu, romské děti.“ (D29). Rodina „tvrdí o mě, že jsem moc bakani – nafoukaná, že ze sebe moc dělám, když žiju jinak a mám maturitu. Vracím se ráda a často. Vždy tam nalézám něco, co mám v sobě (romského) schovaného, ale ve společnosti majority to nemohu vytahovat na světlo (ne v takové míře, jak bych chtěla) – hudba, zpěv atd. (romská).“ Získala „uznání, úctu od svých 97 kolegů a kolegyň ve škole, učitelů a aktivistů z občanského sdružení. Všichni z řad majority.“ Ztratila: „Řekla bych, že minimum, co jsem získala. Ztráta zanedbatelná (…)“ (D33). „Už od dětství jsem s bratrem považováni za „ty chytré“ – takže odlišné. V rodině máme postavení jako jiní, někdy si od nás někdo nechá poradit. Získala „pocit, že když se chce, všechno jde. Pocit odpovědnosti a jakákoli „svázanost“ mě možná připravili o pár „zážitků“ a schopnost nevázané zábavy za středoškolských let“ (D34). „Protože jsem v rodině úplně první, která odmaturovala a chystám se na VŠ, je na mě celá rodina velmi pyšná. S rodinou si rozumíme stejně stále stejně dobře. Všichni (romská komunita) to hodnotí velmi dobře. Jsou rádi, když se dozvědí, že nějaký ať cizí či známý Rom (Romka) studuje. (…( Dávají mě svým dětem jako příklad. Protože žiju pořád s mámou, tak se nemusím vracet. Ale budoucnu se budu ráda vracet, protože se s nima ráda bavim. Rádi se scházíme, děláme na zahradě oheň, zpíváme a hrajeme na kytary. Protože moje úsilí stoupat vzhůru by teprve mělo začínat, tak jsem toho ve svém životě tolik nezískala. Získala jsem už ale jednu z nejdůležitějších věcí a tím jsou noví přátelé. Zatím jsem neztratila ještě nic“ (D35). Integrovaní „Sám o sobě mohu říct, že jsem úspěšným občanem této společnosti. Mé postavení rodina přijímá pozitivně a hodnotí mě kladně. Ano rozumím, naopak mohu říct, že se zlepšila komunikace ve všech sférách, více jsme spjati. V širší rodině jej přijímají „někteří pozitivně, samozřejmě se najdou tací, kteří závidí a pomlouvají mě.“ Romská komunita ho přijímá “kladně, velmi dobře – vědí, že je dnes vzdělání, kvůli zaměstnání důležité. Váží si člověka, který školu dokončí. Ano potřebuji svoji komunitu, protože jsem jeden z nich. Během let mé práce jsem došel k poznání, že problémy v této společnosti nevytváří stát ani vláda, ale je to v samotných lidech. Ztratil jsem iluze o lidské dobrotě a laskavosti. I přesto jsem nadále ve svém životě optimista“ (D05). „Rodina je spokojena. S příslušníky rodiny si rozumím velice dobře. V širší rodině „jsem vorem pro jejich děti. Do romské komunity „se vracím rád. Jsou to lidé, kteří jsou mi blízcí. Získal „uspokojení, rozhled, vzdělání. Otázku o ztrátách nezodpověděl (D17). „Děti a nejbližší rodina mi fandí (…). Těch, se kterými si teď rozumím méně, není mnoho, a nezlobím se na to. Romská komunita ji přijímá „kladně. Nezměnilo se vůbec nic. Udržujeme kontakty jako dříve.“ Do romské komunity „se vracím a velmi ráda a často. Je to pro mě přirozené prostředí. Získala „možnost pomáhat“. Trpí nedostatkem času „stresové situace a zodpovědnost mě hodně vysilují“ (D18). „Rodina nejdřív nebyla až tak radostná z toho, co vykonávám pro Romy, ale pak zjistili, že je to velmi namáhavá práce a že zabere hodně volného času na úkor své rodiny. Od začátku to bylo velmi těžké, ale postupem času si romská komunita zvykla na tuto záležitost a navzájem jsme si vycházeli vstříc. Momentálně jsou Romové vděční za to, že nějaký člověk vykonává tuto funkci.“ Do romské komunity se vrací „rád, protože tady mám své blízké, kamarády, sestry, tety, strýce, vše, co mne v životě potkalo. Získal jsem velký obzor zkušeností v životě, více cítím reálný život a řešení problémů. Ztratil jsem některé kamarády, lidi. Volný čas, trochu svobody“ (D21). Na otázku, zda se vrací do romské komunity: “Ano, je to přece moje krev“ (D22). S příslušníky rodiny si rozumí „stále stejně“. Členové širší romské komunity „jsou rádi, že se konečně rom, dostal tam, kde bylo třeba. A postavení? širší romská komunita hodnotí velmi pozitivně.“ Do romské komunity se vrací, „ale néjen do romské. Rozumím si i s neromskou komunitou a myslím si, že je to tím, že jsem odmalička vyrůstala mezi svými a od mé poloviny mích let jsem poznala romskou komunitu, zcela se přikláním k romské; ROM k ROMOVI …“ . Svým úsilím stát se členem širší občanské společnosti získala „jiné informace - naučné; poznala zkušenosti a ještě je pořád získávám; důvěru druhých, autoritu.“ Neztratila nic. (D39). 98 Dvojí identita „Rodina a Romové velmi dobře, ale najdou se Romové i jiného názoru. Naučila jsem s nimi jinak komunikovat než s Gádži. Takže jsme v trochu divném postavení. Občas se mi stává, že mi rodina nerozumí, neboť doma někdy užiji termínů, kterým nerozumí, nebo se jim nelíbí.“ Romská komunita „chválí mě, jsou hrdý, že jsem jejich příbuzná. Já se do ní (romské komunity) nevracím. Já v ní žiju. To neznamená, když se znám dobře s majoritou, že nejsem nebo nekomunikuji s Romy. Získal: “uznání majority i Romů, lepší zacházení na úřadech. Sebeuspokojení, že mohu být a že jsem dokázala být pozitivně vnímána širší společností. Ztratila: „mnoho romského!“ (D07). „Moje rodina bere moje postavení docela dobře, vědí jaká jsem a tak mě berou, i když to mezi námi někdy skřípne. (Vždy mě sestry říkaly, že se chovám jako gádža, co si umanu, to musím mít, že jsem tvrdohlavá a také chci, aby i ti druzí co slíbí-dodrželi). V našem městě žije asi 800 Romů a víc než polovina je propletená jako jedna rodina. Takže hodnocení je různé – někdo to bere, jiný ublíží. Vracím se denně, protože s ní pracuji a vím, jaké problémy s ní řešit. Získala: Pohled NEROMA na ROMY. Vím jak a kde se (k nám Romům) chovají neromové (kde chtějí spolupracovat, kde ne. Respekt neromů (hlavně na úřadech) při řešení problémů. Najít některé Romy, kteří chtějí pracovat (hlavně s dětmi) ve svém volném čase. Ztratila čas pro sebe“ (D13). „Rodina je ráda. Se svou rodinou si rozumím stále stejně dobře. Moje rodina se s širší komunitou moc nestýkala, protože jako Romové jsme ve vesnici sami. Až poslední 4 roky, co se připravuji jako asistentka, se zajímám a stýkám s Romy více. Rodiče dětí mě hodnotí dobře. Stýkám se většinou jen se svou rodinou. Občas chodíme na romské zábavy, protože se mi líbí romské písně a tance. Také se stýkám s rodiči, které chodí k nám na školu“ (D16). Širší rodina „myslím, že dobře, nijak zvlášť negativně“ . Získala společenské postavení, expertní postavení. Rozhled. Ztratila některá kulturní specifika“ (D19). „Nepřipadá mi, že bych měla nějaké postavení. S rodinou si rozumím. Musím říci, jsou na mě pyšní, ale co se týče ve výchově jsou na mě přísní. Kolikrát nemám svobodné rozhodnutí,ale na druhou stranu chápu, bojí se, že bych toho všeho, co teď momentálně dělám bych ztratila My jsme rodina, která se nestýká s romskou komunitou, jenom já jsem černá ovce rodiny, co ráda je poznává. A proč? Protože je mi velmi líto, že mě naši nepodpořili v naší romské kultuře. Poznávám to v jiných lidech, náš mateřskej jazyk, tanec. A vím, že toho naši dost ztratili, když tohle nepoznávají..“ Získala „spoustu přátel pochopení, něco nového se od nich naučit, Hlavně porozumět jejich myšlen“. Myslí, že neztratila nic(D28). „Zase ten úspěch: moje rodina to přijímá v pohodě, širší členové rodiny nikoli. Pozoruji, že si dávají větší pozor, co říkají a celkem to není ono, co dříve. Je tam z jejich strany zřetelně odstup, to mě mrzí. Asi tak moje velkorodina čítá asi 115 osob. Někdy dost nepokrytě dávají najevo ostatním Romům: Matej patří do naší rodiny a to je zlé. Vracím se do komunity velmi často a rád. Vždy se dovím věci, které potřebuju k svojí práci a posezení v rodině je vždy dobré. Získal jsem přehled o celospolečenském dění – to není málo. Ztratil možná soukromí. Do komunity se vrací „protože se cítím Romem“. Ztratil „kus národní identity“ (D30). „S příslušníky rodiny si rozumíme stále dobře.“ Komunita: „Mohu říci, že většina z romské komunity mé postavení hodnotí kladně. Samozřejmě se najde jedinec, který závidí a dává to také patřičně najevo. Do romské komunity se vracím dosti často neboť je to má práce. Pomáhat jim řešit jejich problémy. K tomuto chci dodat, že do romské komunity se vracím také jen tak, neboť v jejich přítomnosti se cítím dobře neboť sám sem Rom. Získal zaměstnání – plat. Tyto výhody jsou vyváženy skutečností, že já i má rodina jsme vnímáni u některých Romů jako, že už nejsme jedni z nich a u majoritní společnosti jsme stále jen cikáni. Trpí nedostatkem času, stresové situace a zodpovědnost ho hodně vysilují“(D36). „Ano rozumíme a podporují mne“. Komunita: „Doufám, že kladně. Ale často si přijdou pro radu. Vrací se „velice ráda. Je to pocit sounáležitosti a bezpečí. Bez těch návratů by to nešlo. Získal jsem spousty dobrých přátel a zřejmě i nepřátel, dále pak rozhled a možnosti. Ztratil: „neumím např. romsky, nejspíš svou přirozenost., nebo spíše část přirozenosti“ (D37). 99 Vztah k Romům Otázka 11. V čem vidíte největší překážky, které brání Romům v cestě vzhůru? Takové překážky mohou být na straně Romů samotných. Uveďte je zde: Asimilovaní „Největší překážky pro uplatnění Romů ve společnosti dle mého názoru jsou i přes dosažené vzdělání neschopnost přizpůsobit se novým podmínkám, nedostatečná sebekázeň, domáhání se své pravdy za každou cenu, někdy i násilím, přílišná hlučnost při projevu a nedostatek trpělivosti, vytrvalosti, houževnatosti a diplomacie v prosazování svých životně důležitých zájmů“ (D02). „Největší problém u Romů, že většinou nemají zájem o studium, o vzdělání. Spoléhají na sociální dávky“ (D03). „U Romů je důležité změnit způsob myšlení. Romové se musí probudit a snažit se, aby si uvědomili, že je jiná doba, musí se sami o sebe postarat a odpovídat za své jednání. Vychovávat děti s perspektivou do dalšího života, prostě musíme je naučit žít a orientovat se v dnešním životě“ (D04). „Nevzdělanost, malá vytrvalost, špatné rodinné zázemí, malá sebedůvěra. Výmluva!“ (D14). „Po prvním nezdaru svádějí neúspěch na okolí nejsou sebekritičtí!!!!!“ (D23). „SAMI MUSÍ CHTÍT“ (D24). „Nevzdělanost, neochota pro sebe něco udělat, nevytrvají v započatém díle, spěchají s výsledkem“ (D26). „Většina Romů se pere a nadává. Když si s nimi člověk chce popovídat není možné. Berou všechno moc na sebe. Bojí se a jsou schopni i někoho dokonale vyprovokovat k hádce. Myslí si, že jsou utlačováni, ale jejich chyba jestli se tak škaredě chovají“ (D34). „Většině Romů chybí touha po vzdělání, velmi slabá motivace, rezignace a apatie“ (D29). „Neopatrný zájem se vzdělávat. Jiný životní styl a hodnoty na rozdíl od majority. Lenost, nezájem“ (D33). Integrovaní „Lhostejnost nad vzděláním, neschopnost respektovat (mladí Romové) pravidla, ať už naše romské, tak i zákonem dané. Propadají iluzím, ztrácí identitu, „hrdost Roma“. Očekávají, že tuto situaci změní romští předáci. Dále neznalost struktury a funkčnosti státu.(D05). „Zaostalost, neznalost, nevědomost“ (D15). „Morálně volní vlastnost“ (D17). “Neschopnost přizpůsobit se novým podmínkám, úmyslné zamlžování podstatných faktů, volba pohodlnějšího života ´touha po svobodě“ (D18). „Rovné příležitosti jako mají i ostatní. Více informací o studiích a sociální vztah v rodině. Zajištění základních potřeb (byt – adekvátní, zaměstnání)“ (D21). „Hlavně chuť něco pro to obětovat“ (D22). „Nesmí se vzdát své majority (Rom). Má být ve styku s místníma. A Romy (místní) ho musí znát“ (D39). Dvojí identita „Pomluvy a závist ze strany Romů, nedůvěra Gadžů, při každém setkání s Gadžem musím stále dokazovat, že mohu být taková, jací jsou oni. Možnost vyloučení z „komunity“, protože jste na „gadžovské“ úrovni“ (D07). „Nevzdělanost, neznalost práv a povinností, výbušnost, neumí komunikovat s lidmi (NEROMY)“ (D13). „Nedůvěra, ze strany majority. V médiích většinou mluví jen o tom špatném. Velmi málo vzdělaných lidí. Bylo by třeba, aby mezi Romy byli lékaři, soudci, učitelé, doktoři a další profese v úřadech. Dokud se to nezmění, nezmění se ani vztah k majoritě“ (D16). „Romové negativní vztah k neromským. Neochota se zbavit některých vazeb s komunitou, jiné hodnoty atd.“ (D19). 100 „To, co vidí v rodině, jsou např. nezaměstnaní, mají za sebou jenom zvláštní školu. Rodiče ty děti nevyzdvihnou, že na to mají, nebo chtějí, aby hned pracovaly. Především je tam slabá „Někdy je to v rodině, kdy Roma „stáhnou“ z jeho dráhy a už přestanou. Sociální postavení. „Rasismus ze strany neromů“ (D30). „Určitě vzdělání, jsme hluční gadžové to nemají rádi a taky nám to jen tak neodpustili za sebe mohu potvrdit, že nelpím na majetku, vyznávám jiné hodnoty, spokojenou rodinu, zdraví, to co každý člověk“ (D31). „Špatné rodinné prostředí – otázka nezaměstnanosti rodina řeší „bytí a nebytí“, vše jde stranou, špatná bytová situace a v neposlední řadě diskriminace z řad majority, což mi velmi vadí“ (D32). „Vzdělanost, neschopnost, nevytrvalost a neochota nebo nezájem se postarat sami o sebe a své rodiny“ (D36). Postavení romského aktivisty (asistenta apod.) Otázka 20 Jak Vás přijímá občanská (především neromská) společnost? Máte pocit, že si Vašeho úsilí všimla? Že si jej cení? Asimilovaní „Neromská společnost v souvislosti romského tisku hodnotí mou osobu pozitivně, zejména s ohledem na socializaci Romů, kterou se snažíme naplňovat i prostřednictvím romského tisku (ROMANO KURKO), jehož jsem šéfredaktorem a ředitelem vydavatelství“ (D02). „Je těžké hodnotit sama sebe z pohledu neromské společnosti. Myslím si, že v zaměstnání si cení toho, co dělám pro děti“ (D03). „Váží si mého přehledu o romské komunitě, znalostí, zkušeností. Společnost moji práci přijímá kladně, počítá se mnou“ (D04). „Přijímá dobře. Asi všimli, ale to pro mě není vůbec důležité. Nikdy to pro mě nebylo důležité“ (D06). „Neromská společnost mě přijímá a všímá tak, jako každého druhého neromského“ (D09). „Myslím si, že ano“ (D14). Kladně, cítím se mezi nima velice dobře (D20). „To asi nemohu posoudit já. Myslím,že úsilí si všimla.Někdy se na mne obracejí s tak nepochopitelnými žádostmi ,že mám pocit,že mě přeceňují“ (D23). „Občanská neromská společnost se dělí na 2 skupiny: 1.Hloupí - je jim úplně jedno, jestli studuji VŠ nebo jsem bezdomovcem, jednou jsem Romka - to jim stačí. 2.Normální - sem řadím i „inteligentní“, berou mě stejně jako ostatní (naopak někteří berou můj romský původ jako přednost)“ (D24). „Většinou jsem přijímán jako nerom (jsem míšenec). Já se nevážu ani na romskou ani na neromskou. Společnost,mám kolem sebe do určité míry mantinely“ (D26). „Myslím si, že ano. Když mě vidí jsem jiná. Nevadí jim má barva ani mé chování. Jsme prostě všichni veselí“ (D27). „Ve městě ve kterém žiji jsem velmi známou osobou. Řada občanů majoritní společnosti oceňuje mé aktivity spojené s emancipačními snahami (D29). „Jak kdo a jak kde. Záleží na charakteru člověka“ (D33). „Je důležité k neromům proniknout, změnit jejich pohled na mě, zkreslený předsudky – potom mi fandí a oceňují“ (D34). Integrovaní „Kupodivu daleko lépe, než bych sám očekával. Musím však podotknout, že mám mezi majoritou hodně přátel z dob minulých“ (D05). „Ano, myslím, že si mě všimli a myslím si, že někteří mojí práci uznávají“ (D15). „Neromská společnost v mém okolí vidí a vnímá co dělám. Někteří pomáhají, jiní se snaží o opak, protože nazývám věci pravými jmény“ (D17). „Myslím, že oceňují mé snahy“ (D18). 101 „Velmi vstřícně.Tato funkce je nová ,takže obč. společnost se chtěla s tímto člověkem setkat,projednat některé záležitosti a společně řešit nějaký návrh, cíl, projekt“ (D21). „Ano“ ( D22). „Ano, a cení si jej“ (D39). Dvojí identita Myslím si, že ano. Bývá na mě často ukazováno, což je mi často trapné. Nejsem ničím výjimečná, jsem Romka“ (D07). No, myslím si, že všimla a že to má i kladnou stránku, práci si cení“ (D13). Někdo cení, někdo necení. Člověka si můžete vážit, až když ho poznáte, jaký je. Jakou má barvu pleti by vůbec nemělo být rozhodující“ (D16). Doufám, že ano (D19). „Neromská společnost mě přijímá i když někdo z nich se najde, kdo mě nemá rád a mého úsilí si cení a kolikrát mají pak na romskou komunitu jiný pohled“ (D28). „Dobře. Někdy ano“ (D30). „Né vždy a všude je faktem že v Písku to vědí jak státní správa i samospráva. Ne často ale někdy ano“ (D31). „Můžete vystudovat třeba VŠ, ale stejně se mi stává, že mě nevpustí do baru, na diskotéku, nezbývá nic jiného, než proti tomu bojovat a soudit se, odsoudit a politovat ony osoby. Mě jako člověka to velmi uráží a cítím velkou křivdu, a ani si nemyslím, že v tomhle státě se něčeho dovoláte“ (D32). „Přijímají mě a cení si mě jen ti, kteří mě znají. Většinou jsou to spolužáci a to ať ze ZŠ nebo SŠ. Samozřejmě existují i mezi nimi i ti, kteří mě už ani nepozdraví“ (D35). Neromská společnost mě přijímá pouze částečně neboť jsem Róm a pomáhám Rómům řešit jejich problémy tam kde sami neuspěli“ (D36). Někteří lidé ano, ale ty mne dobře znají“ (D37). Otázka 21 Je něco, co Vás hodně trápí, něco s čím si sám(a) nevíte rady? Asimilovaní „Nejvíce mě trápí nejednotnost Romů v prosazování jejich životně důležitých zájmů v rámci ČR a postrádám silnou politickou stranu, která by měla možnost prosazovat politické zájmy Romů v rámci ČR, zejména mít zástupce v Parlamentu, Senátu, v důležitých resortech vlády a dalších institucích, řešící problémy Romů. Dále mě trápí nedostatečné financování romského tisku“ (D02). „Nejvíce mě trápí to, že děti romského původu většinou nemají zájem o studium. Nemohou se dočkat, až vyjdou ZŠ nebo ZVŠ. Vůbec nepřemýšlí do budoucna a rodiče je v tom ještě podporujou“ (D03). „Trápí mě diskriminační jednání, trápí mě rasismus v naší společnosti, manipulační snahy některých úředníků poškodit romské rodiny programově. Vzhledem k jejich neznalosti úředního českého jazyka a zákonů. Trápí mě to, že se společnost snaží zbavit Romů ve všech sférách života (bydlení-na kraj města-gheta apod.)“ (D04). „1) psala jsem o tom v bodu 11,12 (týkalo se nedůvěry majority); 2) Bojím se, že vzdělání Romů se může rovnat „asimilaci“ (D16) „Trápí mě to, že romské rodiny sami zanedbávají svoje děti v otázce školství. Dávají je do zvláštních škol, protože tam chodí ostatní sourozenci, a i když jim vysvětlím jaký to bude mít dopad na celý život jejich dětí, nereagují“ ( D09). „Nevím o ničem! Snad lidská hloupost!“ (D14). „Romské problémy – nezaměstnanost, vystěhování z bytů“ (D20). „Hodně mě trápí,že dodnes nemáme žádné pravomoci (kompetence). Strašně mě trápí bytová politika tohoto státu a to,že problém,který řeším nejčastěji je bytový a jde to čím dál tím více z kopce. NENÍ VÚLE SOC.SLABÝM POMÁHAT !!!“ (D23). „Vztah mezi mými rodiči“ (D21). 102 Že příbuzní, blízcí odchází na věčnost v mladém věku, je to ale boží záležitost“ (D26). „Mám problém mluvit pravdu. Je to taková pololež. Ale učím se to a to je dobře. Už je to lepší a maminka mi pomáhá. Není to tak hrozné, ale i to bolí“ (D27). „Nejsem schopna uvést a řešit celou problematiku dotýkající se Romů“. Řada občanů z majoritní společnosti, ale i samotní Romové jsou přesvědčeni o tom, že jediný státní zaměstnanec- Rom, je schopen sám řešit, nahromaděné problémy (za 50 let) v romské komunitě, která na okrese čítá cca 5.000 osob. Největším problémem je řešení problematiky bydlení – k vyřešení této problematiky bych potřebovala nejméně 200 bytů“ (D29). „Momentálně teď mě nic nenapadá“ (D33). „Špatně navazuji kontakty (na čemž se určitě podepsal pocit méněcennosti, jinakosti, který jsem intenzivně pociťovala už v MŠ, kde měly neromské děti narážky)“ (D31). Integrovaní „Narůstající nenávist a rasismus v české společnosti (D05). „Hodně věcí, ale vždycky jsem si uměla poradit“ (D15). „Pseudo“ snahy řešit, „Papírová řešení“ ( D17). „Mezilidské vztahy vůbec“ (D18). „Bytová situace Romů.Přestala fungovat bytová politika v celé ČR. Zaměstnanost Romů“ (D21). „Týká se to dětí, kteří nechtějí absolvovat školní docházku a tímto se vyučit. Však to je cennost, když se rom vyučí. Tak ihned sežene práci, hlavně s maturitou“ (D39). Dvojí identita „V poslední době se cítím velmi špatně. Střetávám se stále s diskriminací, což ve mě evokuje pocit beznaděje. Nejsem si jistá, jestli tu budu chtít po celý život být“ ( D07). „Řešení bytové otázky a sociální (jednorázové), že některé rodiny podporují děti v kriminalitě a záškoláctví“ ( D13). „Stále se objevující diskriminace. Projevy rasismu“ D19. Přístup neromů k Romům. D30 „Trápí mě bydlení romské komunity ve Strakonicích za celou dobu mého působení na OKÚ coby poradce se rovna nule. Město přijalo usnesení dle kterého sociálně slabí občané nemají šance na lepší bydleni, bez ohledu zda je to Rom nebo člen majority (D31). „Ne, vše je v mých rukou“ (D32). „Diskriminace, rasismus (D35). „Neschopnost, neochota, nezájem a nevůle institucí řešit problémy zvláště Rómů jen s toho důvodů, že to jsou Romové . Na straně Rómů ochota a snaha je, ale na straně majoritní společnosti je stále nedostatečná“ (D36). „Je to spousta věcí týkajících se mé práce. Trápí mne situace některých Romů jejich problémy, u kterých řešení velmi těžko hledá“ ( D37). 103 Vzorové příběhy Asimilovaná (33) Třicetiletá romská asistentka na ZŠ vyučená (SOU – obuvnické), která si později dálkově udělala sekretářský kurz a maturitu. Nyní se připravuje na možný nástup na místo romské asistentky na Speciální škole. Má dvě děti, které vede důsledně pro život v majoritní společnosti. „Má starší dcera – 9 let – učí se již druhý světový jazyk,sportuje, hraje na flétnu a chodí na sólový zpěv a chce být modelkou. Už dnes jí je jasné, nestačí pouze krása, ale i dobrý prospěch, který zatím má. Mladší dcera 8 let. Navštěvuje v ZUŠ hru na kytaru, literárně dramatický obor a má dvě dvojky, jinak samé jedničky, chce být kadeřnicí.“ Partner není Rom. Měla 11 sourozenců (matce bylo 39, když se narodila), otec byl traktorista a krmič v kravíně, matka dělnice v zemědělství. Část dětství strávila v dětském domově. Rodiče s ní mluvili romsky, ona romsky umí jen trochu, její děti vůbec. Nejvíce vzpomíná na tetu, která měla modernější přístup k životu a každému dokázala dobře poradit. Z majoritní společnosti nejvíce vzpomíná na vychovatelku v dětském domově, která jí „ukázala, co je to kniha a co vše knihy nabízí“. Za podstatné ve svém životě považuje fakt, že matka byla negramotná a všichni její sourozenci mají jen zvláštní školu a mají tak problém najít zaměstnání. Většina z nich je pro svůj životní styl v invalidním důchodu. Chtěla pracovat s lidmi, být učitelkou nebo sociální pracovnicí, což se jí v zásadě podařilo, protože měla velkou ctižádost něčeho dosáhnout a pomáhalo jí okolí kolem ní. „Nikdy jsem nechtěla zůstat v té nižší vrstvě, ve které se někteří Romové nachází (negramotní, špinaví, …)“. Romové, kteří se chtějí ve společnosti prosadit se „musí povznést nad časté urážky a ponižování ze strany majority. Ukázat (mnohem více) po pracovní stránce, v vedoucích místech apod., že na to má. Že může být stejně tak dobrý, někde i lepší než český občan – majorita.“ Musí mít vrozené vlastnosti „trpělivost, upřímnost, být tak trochu psycholog – umět si udělat svůj názor na lidi, odhadnout je, lidský přístup – stejný ve všem – rovnost, sdílný – ochotný pomáhat druhým.“ Problém však je, že Romové mají nepatrný zájem se vzdělávat, mají jiný životní styl a hodnoty, jsou líní a nemají zájem. Na rozdíl do své rodiny se cítí být vcelku úspěšná, zejména proto, že dodělala maturitu. S rodinnými příslušníky si však příliš dobře nerozumí, tvrdí o ní, že je nafoukaná, že ze sebe moc dělá, když žije jinak a má maturitu. Podobně je tomu v širší romské komunitě. Přesto se tam ráda a často vrací. „Vždy tam nalézám něco, co mám v sobě (romského) schovaného, ale ve společnosti majority to nemohu vytahovat na světlo (v takové míře, jak bych chtěla) – hudba, zpěv atd.“ Co získala, co ztratila? Získala uznání, úctu od svých kolegyň a kolegů ve škole, učitelů a aktivistů z občanského sdružení – z řad majority povzbuzení k další činnosti a studiu. Jinak záleží na charakteru člověka – zda si jí cení. Ztratila minimum – pár odřeknutých akcí s kamarádkami apod. Neví o ničem, co by ji momentálně trápilo, největší radost má z maturity a že nastupuje do práce až po prázdninách, které bude moci plně věnovat svým dcerám, na něž během studia neměla moc času. Občas jí bolí hlava z únavy a přepracovanosti. Integrovaný (05): Čtyřicetiletý zedník (nyní pracuje v rodinné firmě), který se také (než přišel o sluch) věnoval hudbě (podobně jako otec). Je ze tří dětí (matce bylo 17, když se narodil). Matka byla zaměstnána jako uklízečka. Otec zasvětil život rodině a muzice, po nocích amatérsky hrál a ráno vstával do práce (kopáč). Rodiče s ním mluvili romsky, on i jeho děti umí rovněž 104 romsky a trochu doma romsky mluví. Za manželku má Romku, dcera je vyučená v oboru kuchař-číšník a pracuje u „nejvlivnějšího a nejschopnějšího českého podnikatele vKarlových Varech“, syn je vyučený malíř a pracuje v rodinné firmě. Celé dětství strávil v rodině. Nejvíce vzpomíná na otce, kterého si zjevně váží pro jeho hudební talent a péči o rodinu. Vliv na něj také měla babička, povahu tohoto vlivu však nedovede vysvětlit. Škola mu v zásadě nevyhovovala (připadalo mu, že je veden hloupě) až do chvíle, kdy nějaká učitelka zjistila jeho hudební talent a podporovala ho v něm. Pak se do školy těšil. Od dětství se pohyboval v majoritní společnosti, ale zároveň ho ovlivnil jeden „naprosto schopný Rom“, který „bojuje za práva Romů“. Chtěl být něco víc než ostatní (majoritní vrstevníci) a tvrdě za tím šel, věci dovádí dokonce. Nikdy se nenechal se ponižovat. Ačkoliv si je vědom významu vzdělání, nijak ho nepřeceňuje. Ví, že samo o sobě nestačí. Za základní překážky, které musí Rom překonat, považuje fakt, že je na Romovi vidět, že je Rom, a nedůvěru majority. Neustále musí dokazovat, že neodpovídá zažitým předsudkům. Je přesvědčen, že Romové se rychle učí, ale momentálně jsou ke vzdělávání lhostejní Zejména mladí Romové nejsou schopni respektovat pravidla, a to ani romská ani zákonná. Ztrácejí identitu a hrdost Roma, neznají „strukturu a funkčnost státu“. Jsou přesvědčeni, že jejich situaci vyřeší romští předáci. Podle jeho zkušenosti se mnoho romských organizací spíše živí na romském neštěstí. Na druhé straně je přesvědčen, že majorita si nechce připustit, že mezi Romy je dost schopných lidí, kteří mohou vést či spíše koordinovat romskou instituci se vším všudy. Za svůj největší úspěch považuje, že si založil rodinu, kterou staví vždy na první místo, a že uskutečnil svoje sny. Považuje se za úspěšného občana a rodina ho hodnotí kladně. Jeho postavení rodinné porozumění nijak nenarušilo. V romské komunitě je některými přijímán pozitivně, jiní mu závidí a pomlouvají ho. Svoji komunitu však potřebuje, protože je jedním z nich. Co získal a ztratil? Dospěl k poznání, že „problémy v této společnosti nevytváří stát ani vláda, ale sami lidé“. Ztratil iluzi o lidské dobrotě a laskavosti, přesto však zůstává optimistou. Majoritní společností je přijímán lépe než by sám očekával, má v ní hodně přátel z dob minulých. Trápí ho narůstající nenávist a rasismus v české společnosti. Radost má z obrody Romského národa. Fyzicky je na tom dobře, ale občas se potýká s dilematy, které nechávají šrámy na duši. Neukotvená (07) 21 letá studentka (již dosáhla maturity), jejíž partner není Rom, je bezdětná. Sestra dvou bratrů, otec pracoval jako kopáč, chemik laborant a natěrač, matka jako uklízečka, svářečka a natěračka. Rodiče s ní mluvili romsky, sama umí romsky a doma stále trochu mluví romsky. Z dětství si pamatuje vzdáleného příbuzného, jenž měl velké srdce Roma, se všemi dobře vycházel a dokázal kohokoliv umluvit. Ten také spolu s babičkou, která byla oddána svému manželovi a za války velmi trpěla (což před rodinou skrývala) nejvíce ovlivnil její život. V dětství ji hrozila zvláštní škola, protože neznala jazyk. Rodiče jí dali do české mateřské školky a po půlroce nastoupila do běžné školy. Z majoritní společnosti nejvíce vzpomíná na své spolužáky, kteří ji podpořili, když ji někdo urážel. Se školou má dobré zkušenosti. Zažila však diskriminaci na diskotéce. V 11 letech byla svědkem toho, když její kamarádky do krve zbili skinhedi (ona byla schovaná). Je si jistá, že v důsledku toho si uvědomila, že musí něco dokázat, aby „nás Romy neobviňovali, že jsme nejhorší nebo nás zabíjeli“. Je přesvědčená, že se jí podařilo v životě uspět právě proto, že jí bylo hodně ubližováno protože je Romka. Snažila se přesvědčit ostatní, že je „úplně normální“. Hodně se 105 přizpůsobila. Naučila se hodnoty bílých i Romů. Podle svých slov vede dvojí život. Byla dobrou studentkou, „někdy lepší než Gadžové“. Podle jejího názoru Rom, aby uspěl, musí být lepší než ostatní. Základní je, aby neměl romský přízvuk (tím je směšný), musí mít dobré jazykové schopnosti, umět ustoupit a vyjednávat. Musí být dobrý třeba ve sportu, zpěvu, učení, sebejistý, nemít strach promluvit a prosadit si své. Být spíše extrovert. V cestě vzhůru brání Romům pomluvy a závist. Rom, po té, co se dostal „na Gadžovskou úroveň“, může být i z komunity vyloučen. Se strany majority překáží především nedůvěra (nutnost neustále dokazovat, že Romové mohou být stejní jako oni), ale také neznalost a „rostoucí nacionalismus“ ( Nikoli rasismus pozn. aut.). Dvojí identita se zjevně projevuje, když má říci, zda se považuje za úspěšnou. „To je nesmírně těžké, pokud bych se cítila jako tradiční Romka, řekla bych o sobě, že ne. Nemám děti, neumím vařit, žiji jiným stylem. Pokud bych se cítila jako občan ČR, řekla bych, že jsem docela úspěšná. Studuji VŠ, učím romštinu, zúčastňuji se různých setkání, snažím se pomáhat lidem, znám spousty známých lidí, které je v dnešní době potřeba znát. Jsem nezapomenutelným zážitkem mnoha lidí“. Její způsob života (úspěšné postavení) přijímá rodina, jakož i ostatní Romové velmi dobře. Ona sama se však cítí poněkud rozpolceně. „Naučila jsme se s nimi jinak komunikovat než s Gádži. Takže jsem v trochu divném postavení. Občas se mi stává, že mi rodina nerozumí, neboť doma někdy užiji termínů, kterým nerozumí nebo se jim nelíbí.“ Širší rodina ji chválí a jsou hrdí na to, že je jejich příbuzná. Na otázku, zda se vrací do romské komunity odpovídá: „Já se do ní nevracím. Já v ní žiju. To neznamená, když se znám dobře s majoritou, nejsem nebo že nekomunikuji s Romy“. Myslí si, že neromská společnost si ji cení. Ale „Bývá na mě často ukazováno, což je mi často trapné. Nejsme ničím výjimečným, jsem Romka.“ Co získala co ztratila? Získala uznání majority i Romů a lepší zacházení na úřadech. Sebeuspokojení, že může být a že dokázala být pozitivně vnímána širší společností. Ztratila však mnoho romského! (vykřičník je autentický). Trápí ji, že se stále setkává s diskriminací, což v ní vyvolává pocity beznaděje. „Nejsem si jistá, jestli tu budu chtít po celý svůj život být.“ Nejvíc jí těší dobří kamarádi a přítel, kvůli kterému nechce opustit ČR. Občas má deprese. Reakce na výzkum (Soupis odpovědí na otázku 24) 01 02 24 24 03 24 04 06 24 24 Je to dobré. Co se týče Vašeho výzkumu, nevím do jaké míry to Romům pomůže, jelikož v minulosti za ROI ČSFR i ČR v zastoupení JUDr. Emilem Ščukou bylo samotnými Romy zpracováno několik elaborátů, které byly vládě ČR předkládány a znatelný výsledek je v podstatě dodnes žádný. Každopádně by se měli někteří Romové spolupodílet na zpracování výše uvedeného vašeho záměru. Otázky jsou velmi zajímavé. U některých jsem se musela zamyslet u jiných jsem odpovídala a nichž bych musela přemýšlet. Nejdůležitější je u vzestupu Romů , aby byli vzdělaní (měli školu) a měli zájem o práci. Co se týče diskriminace – zkoušet to pořád dál a nevdávat se ! Myslím si, že vše tento dotazník obsahuje. Myslím, že je v současné době hodně mladých Romů, kteří chtějí zlepšit svou sociální situaci. Nelze ale k Romům přistupovat globálně. Vytvořit jednu, dvě příležitosti a nabídnout jim všem – malý, omezený výběr, který vyhovuje málo lidem. Spíše nabídnout pomoc individuálně, podle zaměření a zájmů lidí. Příklad: 106 07 24 08 24 10 11 24 24 12 24 14 24 15 16 24 24 17 24 18 24 19 24 20 21 24 24 23 24 25 24 27 24 30 24 31 24 32 24 33 24 34 24 někdo chce studovat umění, někdo medicínu, jazyky – co k tomu potřebují, proč na těch školách nejsou ?? (finanční pomoc, připravit na zkoušky, jiný přístup vzdělávání ??) Bylo velmi těžké na ně odpovídat. Určitě jste se zeptali na důležité věci, ale já si myslím, že při osobním kontaktu by jste se dozvěděli více. V první části otázek jsem musela přestat odpovídat, neboť jsem si vzpomněla na hrozné pocity, které jsem prožila jako malá a které mě přinutily žít jako dospělá. Vše je složitější, než aby na to mohl člověk odpovědět ve zkratce. A často si ani odpovědět nedovedu. Něco vím už dokonale, něco vůbec. Nejsem schopna komentovat. Cíle. Vize. Ano .. ale výsledky z výzkumu aplikovat do praxe = doporučení nestačí. Zaměřit se: na práci všech sociálních pracovníků Oni nepracují (chceme pomoci) ale pracují (obtěžují zas Romové, je to lůza, apod.) Jsem ráda, že jste se ptali na různorodé otázky. Myslím si, že dotazník je dostatečný. Ten Váš výzkum je zajímavý a otázky přiměřené. Sociální vzestup Romů musí začít už v útlém dětství, od Mateřské školy. Děti musí mít motivaci k tomu, aby se dobře učily. Musí mít podmínky, tzn. rodiče zaměstnání, slušné bydlení. Všechno souvisí se vším. Každý výzkum, který se uskuteční v této oblasti a bude vyhodnocen, přinese poznatky, které jsou tak potřebné. Těžko takto narychlo říci, zda Váš výzkum „Ťal do živého“. Myslím, že otázky jsou dobré, důležité. Zajímala bych se o výsledky těchto výzkumů. Těžko říci. Možná bych některé otázky formuloval jinak. Některé otázky jsou mnohoznačné, např.: „Co Vás nejvíce tíží?“. To je silně subjektivní záležitost. Pomoc nezaměstnaným. Na otázku soc.vzestupu Romů je zapotřebí se zeptat lidí osobně,co to prožívají.Takže tyto dotazy směrovat k obyčejným lidem.Více se zaměřit na životosprávu Rómů,kriminalitu,užívání toxických látek a drog. Myslím,že důležité je prostředí,zde jsme vyrůstali.V ghetech a enklávách se nám inteligence rodit nebude ! -pěkné otázky -ne -postrádal jsem řešení Je to zajímavé a myslím si, že se tím vyřeší jeden problém. Dozvíte se jak a co je trápí a na čem jsou. To je důležité. Je dobře, že se ptáte. Děkuji vám za to. 1. Nemám pocit, že jste se zeptali na všechny potřebnosti 2. Určitě má na všechno vliv škola. MŠ, ZŠ, SŠ….. Na to jste se neptali ! Moc tomu nerozumím od toho jsou jistě jiní ale myslím si že se ptali dobře. Výzkum jistě, na bydlení vím že jste této věci již dělali ovšem samotní výzkum nestačí je potřeba dostat poznatky do legislativy. Zaměřit se více na: - diskriminaci - školství, úřady - bytová situace Chybí mi tu partner, pokud je to míšené manželství a jeho přispění či odrazování od mé činnosti. Jeho názor na to, že se jako Romka chci uplatnit v majoritní společnosti. Můj partner mě plně podpořil. Ano 107 35 24 36 24 37 24 Myslím si, že je dobře, že se uskutečňuje takový výzkum. Myslím si ale, že je lepší o tom mluvit. Člověk to tak nepodá v psaném projevu, jako by o tom hovořil. Romové bez pomoci většiny nemohou svůj život zlepšit k vyšší životní úrovni. Je třeba se ptát i příslušníků většinové společnosti proč jsou zde etnické skupiny, které jsou na okraji společnosti. Myslím si, že jste položili všechny důležité otázky, avšak výzkum mi přijde jako vtipný, protože můj vzestup neobohatil žádný vzácný zážitek. Popis souboru Celkem bylo vyplněno 39 dotazníků. 5 z nich bylo vyplněno velmi úsporně (převážně jednoslovní dopovědi) a byly vyřazeny z kvalitativní analýzy (jsou to dotazníky 1,10, 11,12, a 25). Pohlaví Muži 15 Ženy 24 Věk: 17 – 25: 12 26 – 35: 7 36 – 45: 11 46 a více: 8 (1 bez údaje D11). Kde strávili dětství do 14 let Jen v rodině: 34 Alespoň částečně v dětském domově: 2 Alespoň částečně u příbuzných:3 Počet sourozenců: 0: 2 1: 6 2: 6 3: 6 4: 6 5 a více : 12 (1 bez údaje D31) Matka: Zaměstnaná: 35 Nezaměstnaná: 4 (dělnické a pomocné profese) Otec: především dělnické profese, krom toho se objevily také tyto profese Podnikatel: 5 Řidič nebo traktorista: 7 Mistr: 2 Prokurátor: 1 Ladič: 1 Mluvilo se v rodině romsky? Ano: 21 Ne: 17 (Bez údaje D25) 108 Umí dotázaný romsky? Dobře: 19 Trochu: 12 Ne: 7 Umí děti dotázaného romsky? Ano: 13 Ne: 8 Bezdětní: 16 (bez údaje 211, D17) Mluví se doma romsky? Ano: 22 Ne: 16 (bez údaje D25) Vzdělání: Základní: 4 Vyučení: 4 Maturita: 26 VŠ: 5 (1 bez údaje D11) Původní zaměstnání: Ještě studuje: 7 Zdrav. sestra, vychovatel, soc. prac: 6 Administrativa: 6 Zedník, kameník: 2 Mechanik apod.: 6 Technik, strojní inženýr: 2 Prodavačka, dámská krejčová, voják z povolání, šití svršků obuvi, pomocná síla v kuchyni, obsluha počítačů, management obchodu. (neuvedeno 1: D39) Partner: Je Rom: 18 Není Rom: 14 Bez partnera: 7 Počet dětí: 0: 14 1: 3 2: 8 3: 8 4: 2 (3 bez údaje; D11, D26, D30) Velikost bydliště: Do 1000 obyvatel: 2 Mezi 1000 – 5 000: 5 Mezi 5000 – 20 000: 6 Mezi 20 000 – 100 000: 11 Více než 100 000: 14 (1 bez údaje D3) 109 Otázky týkající se emigrace a migrace Romů Čtyři otázky v závěru dotazníku se týkaly Romské emigrace (Kanada a západoevropské země). Polepšili si emigranti nebo pohoršili? První otázka zjišťovala, zda má respondent nějaké informace o tom, že emigrace na západ někomu pomohla v sociálním vzestupu a jak se to projevilo. K tomuto problému se nevyjádřili 2 respondenti a 9 odpovědělo, že o nikom, kdo emigroval, žádné informace nemají. Sedm dotázaných se vyjádřilo obecně kladně a 13, že znají někoho zcela konkrétního, komu se na západě daří dobře. Někteří (celkem 3) dodávali, že i Romové, kteří se vrátili, zpět si pomohli, nebo´t za našetřené peníze si koupili byt nebo dům . Nikdo neuvádí konkrétní příklad někoho, kdo udělal špatnou zkušenost. Ti, kdo uvádějí špatné zkušenosti, hovoří v obecné rovině – šlo o tyto čtyři odpovědi: „Myslím si, že kdo neumí žít tady, neumí žít ani jinde“ (neukotvená Romka žijící v majoritní společnosti D16). „Většinou se všichni vrátili, málo kdo se tam uchytil. Důvodem byl jazyk, vzdělání“ (asimilovaná Romka D33). „Ti, co se vrátili z emigrace, přišli o byty - pohoršili si“ (asimilovaný D26). „U většiny Romů, kteří získali politický azyl a zaměstnání je nám známo, že jejich sociální postavení je na žádoucí úrovni“ (asimilovaný Rom D02). „Nechtějí přiznat, že prohloupili“ (asimilovaný D26). Šest dotázaných uvedlo dobré zkušenosti, avšak bez konkrétního příkladu. Zbývající odpověd: „Velmi pomohla jenom některým, kteří se dokázali přizpůsobit okolí (bytová situace, finanční zajištění, jiný přehled života)“ (integrovaný Rom D21). Hypotéza: Emigrace je hodnocena v zásadě kladně, zejména tam, kde se hodnocení opírá o znalost konkrétního případu. Asimilovaní Romové (vzdor tomu že jde o Romy pohybující se v romském prostředí) mají k emigraci spíše záporný vztah – tedy podobný jako majorita. Zkušenosti z nezdařené emigrace: Otázka: „Pokud se Romové vracejí,protože se emigrace nezdařila, s jakými poznatky, zkušenostmi, názory se vrátili? Ovlivnil jejich pobyt v zahraničí jejich názory? Tři neodpověděli, 10 odpovědělo, že neví a 4 odpověděli pouze ano (zřejmě na poslední část otázky), 5 odpovědělo, že litují , že se museli vrátit (chtějí to zopakovat), 7 uvedlo různé kladné zkušenosti (zejména nadšení z multietnické společnosti), 3 uvedli zklamání (na západě to není lepši než tady). Zbývajících 10 odpovědí . „„Jsou rádi, že jsou doma a pobyt je poznamenal. Doma je doma. Zvětšil se jim sociální propad“ (asimilovaný D04). „Smutek“ (D08) „Jistě! Vědí, že ani venku není nic zadarmo. A zde mohou alespoň křičet! Mají pocit, že něco udělali. Je potřeba rozlišovat (manipulace, migrace, oběti migrace. Dle toho i názory (D12) „Částečně“ (neukotvený 19). „Ovlivnil. Někteří nedokázali vydržet azyl, ubytování s ostatními národ.menšinami, tak se většinou vraceli zpátky. Všude dobře doma nejlépe“ ( Integrovaný D21). Že to byl dobrý výlet. Přivedli si nějaké peníze. Pokud tam byli déle, děti se naučily jazyk“ (asimilovaný D23). „Nechtějí přiznat, že prohloupili“ (asimilovaný D26). 110 „Určitě mají své zkušenosti, názory a myslím si, že jejich pobyt v zahraničí hodně ovlivnil a maj jiný pohled na svět“ (neukotvený D28). „Všude jsou stejné podmínky, vždy záleží na vůli“ (neukotvený D32). „Neznám žádného Roma, který se má lépe, protože emigroval. Je faktem, že v zemích, kde nejsou Romové ohrožováni na životech je taky dobrá zkušenost“ (neukotvený D31). „Jak komu.Někomu se daří, ale někdo se rád vrací tam, kde se narodil“ (integrovaný D15). „Určitě si přejí, aby se tam mohli vrátit, je to určitě kvůli práci, kterou tam vykonávali, a zkušenosti? Je to tam lepší , ale pokuď hospodyně nemá práci, tak se nudí a nejraději by se vrátila zpátky do svého rodného města“ (nazařaditelná D39). Jak jsou přijímáni navrátilci Otázka: „Jak jsou Romové, kteří se vracejí s novými poznatky a zkušenostmi přijímáni v romské komunitě?“ 5 nedopovědělo, 2 neví, 10 uvedlo kladné přijetí (a různé důvody zkušenosti a odvaha, zajímavé zážitky apod.), 9 nijak výrazně, normálně, jen 4 záporně (zejména pokud jsou na obtíž z finančních důvodů nebo naopak závist pokud si přivezou peníze), 2 uvedli jak kdo a jak kým. Zbývajících 6 odpovědí: „Jsou přijímáni s velkými rozpaky, že se u těchto Romů nesplnilo to sociální očekávání, kvůli čemu emigrovali a většina z nich je pak následně na tom hůře než před emigrací z ČR“ (asimilovaný D02). „Jsou bráni jako dobrodruzi, kteří udělali dobře, že se vrátili. Litují, že možnosti, které poznali v cizí zemi už není i doma. Tady je všecko těžkopádný“ (asimilovaný D04). „Se zvědavostí, ale Romové se o tom nechtějí moc bavit. Pak sleduji, jak se znovu tyto rodiny dostanou na svou sociální úroveň (asimilovaný D06). „Jako blázni,kteří se vrací, kde není dodržován právo“ (neukotvený D07). „Jsou obdivováni. Terčem posměchu. Dle hodnotících. Tento krok vláda nepřehlédla a musela něco udělat“ (D12) „Zpočátku je jim řečeno, že jsou blázni (jeli a přijeli zpátky), ale jinak jsou přijati jako kdyby se vrátili z nějaké dovolené“ (asimilovaný D33). „V romské dobře, ale majoritní špatně“ (neukotvený D37). Hypotéza: V zásadě jsou přijímáni normálně jako lidé, kteří se odněkud vrátili, často se zájmem, případně s respektem, že něco dokázali. Vyskytne se ovšem i závist či nelibost, pokud jsou na obtíž. Romové si pokusu o emigraci buďto svým způsobem váží, nebo ji považují za něco normálního. Migrace ze Slovenska Na poslední otázku, zda si respondenti myslí, že stále přicházejí Romové ze Slovenska do ČR jako dříve, byly odpovědi strohé: 9 odpovědělo, že nikoli, nebo jen nepatrně (minimálně), 12 se domnívá, že ano, ale v daleko menší míře než dříve, 12 odpovědělo ano, 3 nevěděli (zbývající tři odpovědi: „z části“, „ano, ale někteří se vracejí“, „ano“). 111 Vyhodnocení hloubkových rozhovorů S úspěšnými Romy Kazimír Večerka Rozhovory byly nahrány převážně na Setkání romských poradců Okresních úřadů v Karlovicích. Celé skupině poradců byl vysvětlen účel rozhovorů a každý individuálně uskutečněný rozhovor uveden tím, že tazatelé mají zájem zjistit jak se právě dotazovanému podařilo dosáhnout dobrého postavení společnosti, co, nebo kdo mu přitom nejvíc pomáhal (co pomohlo). Celkem 128 stran písemného přepisu rozhovorů záznamu analyzovali každý odlišnou metodou Kazimír Večerka a Renata Weinerová (leden 2003). A. Hodnocení zpracované Kazimírem Večerkou. Rozhovor 1 (str.1 - 7) Pohlaví: muž Věk: 25 let Doma mluvili: slovensky (česky), otec romsky Stav: ženatý, žena Romka, vyučená (číšník-kuchař), má jinou práci v depu (není to úřednice, ale něco takového), nyní na mateřské dovolené Sourozenci: 2 sestry se základním vzděláním v domácnosti Děti: 1 Vzdělání: základní Kursy: sociální práce v terénu a pedagogický Zaměstnání: romský asistent – pro tuto činnost jej získala romská poradkyně na základě jeho zájmu o problémy Romů. Uvádí, že se musel doučit romštinu – pomohl mu otec a že se poměrně dlouho rozmýšlel, zda toto zaměstnání vezme – nevěděl, co to obnáší. Práce jej naplňuje, má pocit, že je - svým přičiněním - úspěšný a že si ho Romové váží („jsem vážený člověk„), že je jim schopen účinně pomoci a že dosáhl pozitivních změn v jejich bydlení. Otec (nevlastní): slovenský Rom od Prešova, od 10 let žil v ČR, již zemřel, měl nedokončené základní vzdělání, živil se trvale jako kopáč u jedné firmy, hovořil romsky, byl funkcionářem ROI – pokladník, organizoval různé romské zábavy, vzal si matku v době, kdy již porodila našeho respondenta Matka: maďarská Romka od Rimavské Soboty, romsky nemluví, byla v domácnosti. Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Děda z matčiny strany (patrně krajským) funkcionář KSČ, je mu vzorem angažovanosti. Uměl hrát na harmoniku. V městě R.S měl dříve kapelu, v osadě byl váženým člověkem, patřil mezi „slušné Cikány„, měl peníze, vajda. Respondent byl v mládí (zhruba od 13 let) svědkem otcových aktivit v ROI (organizování zábav – pomáhal mu). Sám však vyrůstal v majoritní společnosti, byl zapojen v různých aktivitách volného času ve škole (chemický kroužek) i mimo školu (údajně navštěvoval pěvecký sbor – nepamatuje se však na jeho název, taneční kroužek). Aspirace: Vzdělání si váží, nechce však v současnosti absolvovat žádné náročnější studium (důvod uvádí: mám malé dítě a žena si přeje, abych byl doma – snad studium za dva – tři roky), chce si však udělat ještě nějaké kurzy („abych měl co nejvíc těch papírů„), aby si své místo (při rušení okresů) uhájil. V mládí chtěl být muzikant, na nic však nehraje, ale zpívá. Chce mít dvě děti, přeje si, aby šly „v jeho šlépějích„, ale aby dosáhly vyšších cílů. Chtěl by jim předat co zná (i své cítění), chce, aby měly sociálně – právní školu a případně vystudovaly romistiku Romové by měli:1) vzdělávat se, 2) začlenit se do majority a svým způsobem se ji přizpůsobit (jinak se nikam nedostanou), 3)dbát na své děti (vzdělávat, pečovat o jejich volný čas, vychovávat) Závěr: Pochází z rodiny vajdy (= respondent tedy má postavení ve své komunitě), který se navíc „vyšvihl„ v komunistické hierarchii (respondentovi je vzorem úspěšnosti). Své romství považuje za možný zdroj obživy, vykonávání role romského asistenta jej naplňuje hrdostí, cesta k emancipaci směřuje přes přizpůsobení se majoritě (tak, jak to udělali jeho předci). 112 Rozhovor 2 (str. 8 - 15) Pohlaví: muž Věk: 54 Doma mluvili: slovensky a romsky, maďarsky (když tomu neměly děti rozumět) Stav: ženatý, žena Romka Sourozenci: 5 bratrů a 3 sestry (respondent je nejmladší). Ani jeden nevychodil základní školu a nevyučil se (v době náboru po 14.sjezdu KSČ už byli mimo školu). Sourozenci pracovali manuálně. Děti: 2 dcery (32 a 30 let), obě vyučeny – starší je pletařka, mladší přadlena. Pracovaly ve stejném podniku – byly propuštěny. Starší prodávala v OD – nyní je pedagogickou asistentkou na ZŠ, mladší je na mateřské dovolené. Vnuk: 1 Vzdělání: ZŠ na Slovensku, vyučen zemědělským mechanizátorem (také na Slovensku¨), chtěl se učit číšníkem, to se mu však nepodařilo (ředitel mu nedal doporučení), v rámci náboru do zemědělství po 14.sjezdu KSČ byl „náborován„ do zemědělství. Kursy: Zaměstnání: V roce 1967 (v 18 letech) přestěhování do ČR (po základní vojenské službě – oženil se zde), nastoupil jako řidič do pekáren (1 rok – málo peněz), odešel ladit foukací harmoniky (má dobrý sluch – vydržel zde 12 let až do okamžiku, kdy byla snížena výroba = propuštění, měsíc ve slévárnách – po měsíci infarkt, pak seřizovač elektropřístrojů – v roce 1991 propuštěn = je Rom (dostal druhý infarkt), pak výběrové řízení na romského poradce (dojíždím z vedlejšího okresního města) Otec: základní vzdělání, dobrý muzikant (cimbál) – ví to z vyprávění Matka: základní vzdělání, narodila se ve Slovinsku Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Babička (matka otce) byla Slovenka Respondent bydlel na vesnici u Nitry (měli domeček a zahradu), ve vesnici bydlela pouze jejich romská rodina, žádní jiní Romové = nebyly problémy se soužitím s majoritou, soužití se sousedy bylo dobré (jezdili tam v JZD s traktorem), až do roku 1989 nepocítil nevraživost či méněcennost (ani na vojně v Čechách), nikdy tehdy na něho nikdo nepokřikoval „Cikáne„, v mládí se učil hrát na harmoniku, otec mu ji koupil (chodil tři roky do hudební školy) Aspirace: Baví jej žít, záleží na vteřinách a minutách, rozumí Romům, dovede rozpoznat, jestli s ním hovoří upřímně, nebo ho chtějí podvést. Romové by měli: Chtějí-li být uznáni, musí být ve všem 2x lepší než jsou lidé z majority, musí zvýšit vzdělání a kvalifikaci, je dobře, když podnikají sami a dávají práci jiným Romům, neusilovat o to, aby jejich děti chodily do ZvŠ, musíme se vzájemně poznávat Majorita by měla: nepodezřívat a neosočovat Romy, dát Romům práci, zvýhodnit zaměstnavatele, kteří dají Romům práci, musíme se vzájemně poznávat Závěr: Rom ze Slovenska, který v místě bydliště neměl v mládí žádné problémy se sousedy, měl v rodokmenu nejen Romy a ve škole – v rámci náboru po 14. sjezdu dostal možnost (na rozdíl od svých sourozenců) něco vystudovat. Rozhovor 3 (str.16 - 18) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Romsky i česky. Respondentka má dojem, že by se měla v kvalitě romštiny zlepšit. Stav: svobodná Sourozenci: sestra má maturitu, bratr je vyučený a druhý bratr je prakticky vyučený a chce dálkově studovat Děti: ne Vnuk: ne Vzdělání: střední škola, chystá se na vysokou (romistika), při studiu neměla žádné problémy ani se studiem (byla jen občas líná), ani se spolužáky, ani s učiteli – ti ji podporovali ve studiu, věděli, že „na to má„ 113 Kursy: Zaměstnání: Romská poradkyně Otec: 48 let, základní vzdělání, dělník v továrně Matka: 44 let, základní vzdělání, nyní dělnice v továrně, v dětství respondenta byla v domácnosti od 10 let v ČR Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče si přáli, aby děti dosáhly co nejvyšší vzdělání, aby dokázaly víc, než oni, chtěli, aby děti byly dobře vychovány, doba vyžaduje vzdělání, rodiče nelitovali peněz na tento účel Prarodiče: Respondent: Pochází z malého města, kde se všichni mezi sebou znali, žila mimo romskou komunitu nepřizpůsobených Romů = neměla žádné problémy Aspirace: Chce studovat na vysoké škole Romové by měli: nežít ve své uzavřené komunitě – vede to jenom ke konfliktům, měli by se přizpůsobit Majorita by měla: Závěr: Podpora rodičů (ač mají pouze základní vzdělání, vědí že je to třeba) a učitelů (podporovali ji a vědí, že na to má). Žije mimo romskou (asociální) komunitu v městě (=nemá problémy s majoritou), kde existuje dostatečná sociální kontrola (všichni se znají a je akceptovaná). Rozhovor 4 (19 - 21) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: 8 sourozenců (bratr odsouzen, špatná manželství…). Sourozenci mají hudební nadání, zpívají. Jsou přirozeně inteligentní (umí to s kartama, s penězi, umí jednat na úřadech, dovedou si zajistit patřičné kontakty), ale chybí jim pozitivní formace a motivace školou, rodinou... Jejich intelekt je nerozvinut. Děti: Vnuk: Vzdělání: Absolvoval 9 tříd ZŠ s ne příliš dobrým prospěchem (měl čtyřky). Hlásil se na automechanika – tam se nedostal, vyučil se elektrikářem (učební obor skončil s vyznamenáním). Absolvoval vysokou školu (neuvádí jakou) s červeným diplomem. Kursy: Zaměstnání: Otec: trestaný, alkoholik, negramotný Matka: v domácnosti Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Byl v pořadí devíti sourozenců šestý. Na učňovské škole začal hrát fotbal (chyběl kluk do mužstva, které hrálo vyšší soutěž – dali mu příležitost, do 15 let nevěděl, že by uměl hrát kopanou). Sám se naučil hrát na kytaru. Aspirace: Ačkoliv neměl pro to dobré rodinné zázemí, rozhodl se sám, že zkusí mít jiný osud. Romové by měli: Motivovat své děti ke vzdělání, vytvářet jim zázemí k rozvoji intelektu a ne je odkládat na zvláštní školy. Majorita by měla: nebýt tak xenofobní, měla by přijmout principy multikulturality Jiné názory: Po roce 1989 ti Romové, kteří se chtěli a mohli prosadit (měli např.vzdělání, kvalifikaci či dovednosti a po socialistické asimilační politice se ještě považují za Romy) tak se prosadili („romský potenciál je však v současnosti vyčerpán„). Obtížně – a často uměle se nyní vytváří nová romská inteligence (maturanti z Kolína) Závěr: Ze špatného rodinného zázemí, rozhodl se, že se „vymaní„, situace v rodině pro něj znamenala odstrašující příklad, chtěl si sám sobě (a lidem ve vesnici) něco dokázat. V učení narazil na učitele, který ho velmi ovlivnil a nasměroval jej na střední 114 školu (odmaturoval s vyznamenáním). Absolvoval též vysokou školu – červený diplom. Na učilišti též sportoval, hrál závodně kopanou za učiliště (byl jediný Rom mezi majoritou), četl knihy, naučil se hrát na kytaru. Rozhovor 5 (str.22 - 24) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: vdaná Sourozenci: 7 sourozenců – respondentka byla nejmladší. Všichni sourozenci měli absolvovánu základní školu, tři jsou vyučeni. Sourozenci ji podporovali ve vzdělání, aby „to„ někdo u nich dokázal. Děti: Vnuk: Vzdělání: Původně chtěla studovat umělecko průmyslovou školu, vystudovala SPŠ strojní na Slovensku – maturita, v tom okrese to nebylo nic tak zvláštního, i jiní Romové tam získali vzdělání Kursy: Zaměstnání: Pracovala v ČR ve výpočetním středisku v administrativě, při snižování počtu THP byl s ní rozvázán pracovní poměr (šla mezi prvními), vyhrála konkurz na romskou poradkyni. Otec: Absolvoval základní školu, již nežije. Matka: negramotná, již nežije. Postoj rodičů ke vzdělání: otec dbal o vzdělání dcery, spolupracoval se školou Prarodiče: Respondent: Po maturitě odešla do Čech (měla zde provdanou sestru), odešla zřejmě se svým klukem, ten ji sehnal místo úřednice. Až do roku 1998 nebyla v žádném kontaktu s romskými sdruženími, pak si přečetla inzerát na obsazení místa romské poradkyně (problematika jí zajímala již dříve a divila se, že u nás vznikla tato funkce tak pozdě). O práci však neměla dostatečnou představu, měla velké ideály, co dosáhne v této problematice. Romský poradce však v hierarchii OU nemá dost významné postavení a dostatečné pravomoci, nemá k dispozici žádné finanční prostředky (někdy je to i dobře – jak kdy!), má svázané ruce. Aspirace: Chce si zvýšit kvalifikaci – bude studovat na vyšší odborné škole sociálně – právní (i když k vykonávání funkce to bezprostředně nepotřebuje – prostě sama chce) Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory: Ten Rom, který s ní dělal konkurz na místo romského poradce řekl, že za ty peníze tuto funkci (tj. romského poradce) dělat nebude. Závěr: Respondentka byla podporována ve své snaze studovat otcem a sourozenci, pohybovala se v prostředí (v okrese), kde studium Romů nebylo až tak velkou vzácností. Zájem o práci romské poradkyně byl vyvolán potřebou získat nějaké slušné pracovní místo. Rozhovor 6 (str.25 – 30) Pohlaví: muž Věk: 26 Doma mluvili: nemluví doma romsky, s psanou češtinou to ovšem není nejlepší, nemají romský akcent Stav: Sourozenci: jednu sestru Děti: Vnuk: 115 Vzdělání: Absolvoval střední školu a VOŠSP, nyní studuje FFUK – obor pedagogika.Vstup a pobyt na základní škole (ani na střední) nebyl příjemný – určité rasistické výpady, při odchodu ze ZŠ mu učitelé nevěřili, ze bude mít na studium – doporučovali mu učňovský obor. Kursy: Zaměstnání: první zaměstnání vykonávané v Praze (centrum) Otec: Rom, co dělá nevím, asi je nezaměstnaný (rodiče se rozvedli) Matka: Romka, v invalidním důchodu (rodiče se rozvedli), respondent se více solidarizuje s rodem své matky, máma ho podpořila ve vzdělání – řekla: „udělám všechno možné, abys na té škole byl„. Máma neumí romsky – už ji to neučili. Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: negramotní, druhou světovou válku přežili díky sedlákům na Slovensku a díky tomu, že Slovensko vyhlásilo svůj stát. Někteří příbuzní byli partyzány. Respondent: Do Čech se jeho předci (prarodiče) přestěhovali v první migrační vlně po válce ze Slovenska. Bydleli ve vesnici, která musela ustoupit těžbě uhlí. Nyní má trvalé bydliště v menším městě na severu Čech, pracuje však v Praze. To, že se začal vzdělávat, bylo jeho rozhodnutí. Rozhodnutí studovat přišlo v osmé (poslední) třídě. Domnívá se, že práce byla pro jeho předky vždy hodnotou (všichni „tvrdě pracovali„). Uvěřil v Boha, církev mu pomohla v jeho rozhodnutí studovat. Máma je mu vzorem – jde si nekompromisně za svým cílem. Jejich rodina nežije v romské velkorodině, stýkají se pouze bližší příbuzní. Příbuzní jsou rádi, že zastává tu funkci romského poradce a jestli ne, tak závidí. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory: Závěr: Respondent pochází z rodiny, která přišla do Čech hned po 2.světové válce. Rodina rodičů se sice rozpadla, ale matka nepřipustila zařazení dětí na ZvŠ a podporovala respondenta v jeho rozhodnutí získat vzdělání. Rodina mluví bez romského akcentu česky, v rozhodnutí studovat podporoval respondenta i jeho kladný vztah k církvi (víra). Místo, které zastává má i značnou prestiž, je subjektivně akceptováno. Rozhovor 7 (str.31 – 39) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: v současnosti mluví česky bez akcentu Stav: Sourozenci: 5, respondent je nejmladší. Někteří sourozenci se narodili za války (ti do škol moc chodit nemohli – aspoň tak mu to bylo vyprávěno). Jeden bratr má soukromé pohostinství a prodejnu potravin, sestra podniká a ostatní jsou již v důchodu. Nejstaršímu sourozenci (sestře) je 65 let. Děti: Vnuk: Vzdělání: Základní škola, střední škola („chodil jsem i dál„ – není uvedeno kam). Na ZŠ nemá žádné stresující vzpomínky. Kursy: Zaměstnání: Pracoval v cestovní kanceláři, pak v soukromém hotelu – ten zkrachoval. Hledal si 9 měsíců práci, nemyslí si, že ji nenašel kvůli tomu, že je Rom, dnes se obecně těžko hledá práce. Romským poradcem se tak vlastně stal náhodou – našel v této funkci zaměstnání, nebyla to cílená volba. Tuto funkci zastává již dva a půl roku. Být romským poradcem je obtížné zaměstnání. Vyžaduje to odbornou znalost a schopnost poradit (jsme vlastně terénní pracovníci). Práce v této oblasti mi vzala iluze (z některých věcí jsem smutný) a vše stojí moc času. 116 Otec: Rom – žije na Slovensku, naučil se číst až kolem 40 let –večerní škola a kurz pro dospělé, byl přirozeně inteligentní Matka: Romka – žije na Slovensku, negramotná ale přirozeně inteligentní Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče měli velký podíl na tom, že děti studovali. Máma vstávala kvůli respondentovi každý den ve 4 hodiny, aby mu připravila snídani (a to i tehdy, když ji nechal na stole, protože pozdě vstal a nestíhal – to se mu stávalo často). Mám ho pravidelně a trpělivě budila do školy. Prarodiče Respondent: Přistěhoval se sám ze Slovenska v roce 1977 (důvod: doma se hádali, měl toho dost, chtěl tomu uniknout). Rodina nežila v osadě, ale mezi gadži, všichni příbuzní respondenta žijí mezi majoritní společností. Respondent však umí aktivně romsky („když Rom neumí romsky, tak to je tragické„). Za svými na Slovensko jezdí tak 1x za rok až dva roky, naše vztahy jsou dobré, ale ne tak intenzivní. Mého zaměstnání si váží. Aspirace: Romové by měli: Olašští Romové by měli opustit zásadu, že člověk, který chodí do práce a poctivě si vydělává je v zásadě neúspěšný člověk. S těmito Romy se těžko pracuje, jsou nedůvěřiví a nikoho mezi sebe nepustí. Majorita by měla: zbavit se předsudků, nevěří Romovi, kterého nezná osobně. A i potom, co získá pozitivní zkušenosti se často vrací ke svým předsudkům. Rom dostane nálepku a nic s ní neudělá. Musí stále dokazovat že je dobrej, že umí číst a psát a že nekrade. Jiné názory: Je dobře, aby romským poradcem byl Rom. Ten přece jen lépe rozumí romské mentalitě, vždyť z těchto lidí vyšel. Romský poradce má však nevýhodu, že ho Romové považují „za úřad„ a jsou nedůvěřiví. Situaci by mohla změnit pouze komplexní vyrovnávací akce – problémy jsou tak propojené, že parciální pokusy nestačí. V současnosti dochází k desintegraci celých rodin, jejichž příslušníci řadu let nepracují, ztrácí důstojnost a zleniví, nemají bydlení, objevuje se kriminalita, prostituce. To se nedá řešit po částech, je to třeba řešit komplexně. Je to finančně náročné, ale jestli se to nyní nebude řešit dojde k výrazné finanční náročnosti v budoucnu. Návrh směrem k základní škole: je třeba začít od rodičů, zbavit je strachu z školy, nechat je pozorovat výuku přímo ve třídách (třeba celý den), aby rodiče viděli, že se jejich dětem nic zlého neděje. Více zapracovat principy komunitní školy. Zvážit, zda je třeba romské děti za každou cenu klasifikovat v první a druhé třídě Závěr: Máma pečovala o to, aby chodil do školy a to tak, že respondentovi „připadalo nefér i vůči mámě, kdybych nešel do školy„. Na ZŠ nemá žádné stresující vzpomínky, narazil tam na dobrého učitele a na tři výborné praktikanty – to považuje za hlavní důvod, že do školy chodil rád. Odchodem do Čech se zcela zbavil své minulosti na Slovensku. Rozhovor 8 (str.40 – 43) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: romsky a slovensky Stav: ženatý Sourozenci: Bratr chodil na gymnázium Děti: Vnuk: Vzdělání: Základní škola (bratr ho naučil číst, psát a počítat ještě před vstupem do školy = nebyl žádný problém ze slovenštinou. Absolvoval gymnázium. Kursy: Zaměstnání: Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: 117 Prarodiče Respondent: Měl štěstí na učitele na ZŠ (6 – 9 třída). Učitel mu věřil, měl k němu přátelský vztah i mimo vyučování, bral ho s sebou na různá vystoupení, kde recitoval. Také má dobré vzpomínky na jednu učitelku. Domnívá se, že jeho kladný vztah ke vzdělání byl významně podpořen dobrým prostředím školy. Když začal chodit do ZŠ, tak tam s ním chodilo více Romů, ale postupně odpadali a v šesté třídě tam už z Romů zbyl sám. Na gymnáziu s ním chodila jedna Romka, ta byla nejlepší ze třídy, hlásila se na medicínu, žije teď v Praze s nějakým atomovým fyzikem a k Romům se nehlásí. Aspirace: Romové by měli: neopouštět svůj jazyk, učit jej své děti. Děti neumí ani pořádně romsky, ani česky Majorita by měla: Jiné názory: Vzdělaní Romové mají často problémy hlásit se k Romům. A to je chyba. Vzdělaní Romové mají pocit, že by se přiznáním svého Romství deklasovali v očích majority. A Romy pak nemá kdo táhnout. Romové by se rádi integrovali do majoritní společnosti. Lze se integrovat i bez programu integrace. Závěr: Rodinné zázemí nakloněno vzdělávání, bratr – gymnazista – jej dobře připravil na školu, ve škole měl úspěch, dobré prostředí školy, kladný přístup učitelů Rozhovor 9 (str.44 – 48) str. 48 –49 Pohlaví: muž Věk: 65 let Doma mluvili: mluví česky, respondent umí romsky Stav: Sourozenci: žena, je (jen) zdravotní sestra, o dva roky mladší než respondent Děti: Vnuk: Vzdělání: Na základní škole (do čtvrté třídy) to měl těžké, bál se chodit do školy (bál se dětí, nadávali mu a učitelky je v tom podporovaly). Od páté třídy chodil na jinou školu, už to bylo lepší (i když i tam byl ve škole jediný Rom), byl už větší, svalnatější a vynikal ve sportu. Po nějakém zklamání ze strany učitelky se velmi zhoršil v prospěchu. Nejdřív začal studovat strojní fakultu – z té však odešel. Vystudoval jinou fakultu - ing. - stavař. Kursy: Zaměstnání: Otec: narodil se v osadě a žil tam do 10 let, po přestěhování do domečku ve vesnici otec respondenta jako dítě začal chodit do školy (společně s dvěma bratry), ve škole vše dohnal – dělal dvě třídy za rok, byl velmi nadaný, studoval na gymnáziu – byl tam primus, vystudoval Karlovu universitu - práva ještě před válkou, za komunistů „nomenklaturní kádr„, (zemřel v roce 1987). Byl vybrán z rodiny – „bude studovat a celou rodinu ochraňovat„ (na to, aby studovali i ostatní schopní sourozenci nebyli finanční prostředky, otec se stal privilegovaným synem). Uměl hrát na housle bez znalosti not, dobře kreslil, byl sportovně nadán – dobře běhal. A běhal i za ženskýma. Ta privilegovanost jej zkazila, jednal občas dost tvrdě. Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče je podporovali. Obtížné to bylo za války, kdy „táta zmizel„ a my jsme se sestrou - díky mamince - zachránili holé životy. Máma ho podporovala v průběhu problémů na ZŠ, říkala, že problémy musí vydržet, že nechce, aby respondent chodil do ZvŠ. Prarodiče: dědeček byl koňský handlíř v osadě, vajda, negramotný, ale s velkou přirozenou inteligencí, kolem roku 1920 se trhl z osady a koupil si domek ve vesnici (zůstal ale vajdou pro osadu), byl v koncentráku babička byla negramotná – přežila válku Respondent: má dobré vzpomínky na svá vysokoškolská studia, byl rád mezi spolužáky, vzrušující a nádherné období života. Všichni věděli, že je cikán, pro malou postavu mu říkali „cikánku„. Nesdílel tátovo nadšení pro komunistickou ideologii – vášnivé diskuse s otcem na 118 toto téma. Otec se domníval, že komunistická ideologie je správná a dobrá, že jí jen lidé kazí. Když respondenta zavřeli (rok 1981) – několik let před smrtí otce (zemřel v roce 1987) – tak otec zjistil, že je respondent „na druhé straně barikády„. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory: Závěr: Respondent pochází z rodiny, která se emancipovala již v úrovni prarodičů. Dědeček byl vajdou v osadě, ze které odešel (aniž by přišel o postavení v osadě). Byl asi dost bohatý (koňský handlíř), mohl si koupit dům ve vesnici mezi majoritou (zdá se, že to mohlo být vyjádřením statusu rodiny). Otec respondenta dohnal základní vzdělání (do školy začal chodit až po přestěhování do vesnice – dělal školu po dvou letech), vystudoval vysokou školu byl vysoce postaveným kádrem v komunistické nomenklatuře a navíc byl nadaný = později usiloval o respondentovo sociální uplatnění, ale měl se synem spory. Rozhovor 10 (str.50-53) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: nemluví doma romsky, respondent však romsky umí = umí se domluvit Stav: Sourozenci: má 8 sourozenců, jsou pasivní (ne jako já), čekají, až jim někdo podá pomocnou ruku, respondent je nejstarší ze sourozenců Děti: má děti Vnuk: Vzdělání: Chodil na ZŠ, od 7.třídy do české školy (po přestěhování),doma bylo málo peněz, tak nešel ani do učení, ale šel hned pracovat. Kursy: Zaměstnání: práce v romských aktivitách, podnikání, nyní romský poradce na základě doporučení romské komunity Otec: byl trvale zaměstnán u jedné firmy, již zemřel Matka: ještě žije Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče si přáli, aby se vzdělával. I kdy na studium měl schopnosti nemohl jít dál – ekonomické důvody. Prarodiče: Respondent: bral si za vzor svého otce, v roce 1967 se stěhovali ze Slovenska, snaží se podnikat, jeho sourozenci jsou pasivní Aspirace: „Dělá do sportu„, kopaná, rozhodčí Romové by měli: Rada vlády je nefunkční – měl by to být nejvyšší orgán Romů Majorita by měla: Jiné názory: Hodně ho ovlivnilo, že se pohyboval mezi Gadži (spolužáci na ZŠ, kamarádi), sportoval Závěr: Emigrovali ze Slovenska do ČR, bydlí mezi majoritou, nemluví doma romsky, kritika sourozenců za malou aktivitu, věnuje se sportu (i jako rozhodčí) – jinak málo informací Rozhovor 11 (str.54 – 61) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: nemluvili romsky, respondentka tvrdí, že romsky umí, děti romsky neumí Stav: vdaná? – manžel není Rom (nezapadl do komunity), nyní žije s Romem Sourozenci: má dva vlastní sourozence a jednu nevlastní sestru. Ze sourozenců je nejstarší. Jedna sestra je nevlastní (také romská poradkyně), druhá sestra – se kterou jsme žili a již 119 zemřela (leukemie)– byla vyučená servírka. Bratr má za ženu Romku. Sestra má za muže Slováka, jehož otec je však Rom. Děti: syn – dobře maluje, druhý syn – chodí do hudební školy (housle). Romsky neumí. Vnuk: Vzdělání: od 2. třídy chodila do české základní školy (bylo to dost složité, neuměla pořádně ani slovensky, ani česky). Opakovala druhou třídu – otec ji sjednal doučování. Ve třídě byla jediná Romka. V ZŠ vycházela s učiteli dobře, má na školu dobré vzpomínky. Má střední zdravotní školu (bydlela v internátu). Kursy: Zaměstnání: původně pedikérka, nyní romská poradkyně Otec: pracoval jako směnový mistr elektrikářů– „vypracoval se„. Byl vyučený. Byl romsky pohostinný, ale nechtěl, aby se jeho děti s Romy moc stýkaly. Chtěl, aby jeho rodina žila jinak. Matka: pomocná dělnice, v 36 letech šla do invalidního důchodu s páteří Postoj rodičů ke vzdělání: otec ji vedl k tomu, aby se něco naučila a nyní podporuje v tomto ohledu i vnuky. Když měla v druhé třídě problémy s češtinou sjednal ji doučování. Prarodiče: Otec otce byl hudebníkem v klášteře a na zámku, byl to takový lepší Rom, trochu jinej než ostatní, v mládí – ještě před školou mne učil počítat. Již v roce 1956 žil s Češkou (kuchařkou na zámku). Zemřel v 61 letech. Když mu bylo něco přes 50 let, tak si vzal zase Češku, která byla zdravotní sestra. Respondent: přišla s rodiči z východního Slovenska v roce 1957 – přestěhovala se celá širší rodina, otec udržoval kontakt s Romy, ale dceru od komunity izoloval. Tatínek vždy zařídil jejich hlídání, když byla nějaká romská „akce„ (svatby, křtiny) a nechával je doma – byla ochuzena o poznání Romů v těchto situacích. Romové mne nyní berou jako někoho cizího. Jako dítě sama cítila, že je „jiná„, že vypadá jinak a věděla, že jiní vědí, že je jiná. Ale jinak s tím neměla problémy. Zájmy:divadlo, kino sport, starost o děti. Bývala bezstarostnější, veselejší, teď jako romská poradkyně je víc smutná. Aspirace: Rodina si toho, že je romskou poradkyní, neváží (mám zdravotní školu). Ona má nyní větší přehled přes romskou otázku a Romy. Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory: Když Nerom vychovává dítě, tak to dělá s perspektivou do budoucnosti, Romové však žijí přítomným okamžikem. Romové nepěstují v dětech ctižádost a píli a podobné vlastnosti. Romské děti mají bezstarostné dětství, jsou dlouho opečováváni a milováni širokým příbuzenstvem. Z romského pohledu vychovává majorita své děti tvrdě a zle a Romům se zdá, že děti nemají rádi. Mezi Romy a Neromy dochází v těchto věcech ke sporům. Neromové děti častěji bijí, Romové spíše domlouvají. Závěr: Dědeček akceptovaný hudebník v klášterních službách (byl něco víc), měl vztah ke vzdělání. Otec respondentky vyučený a úspěšný v práci. Snaží se o vzdělání svých dětí (zajistil doučování) a isoloval děti od romské komunity. Rozhovor 12 (str. 62 - 67) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: v rodině prarodičů se mluvilo doma jen romsky, když ale respondent přijde domů ke svým rodičům, tak s ním mluví česky. Dělali to proto, aby neměl problémy ve škole. Respondent považuje za svůj rodný jazyk češtinu a teprve na druhém místě romštinu. Romsky mluvili jeho rodiče v jeho přítomnosti pouze tehdy, když nechtěli, abych jim rozuměl, chtěli se o něčem domluvit, co neměl slyšet. Stav: svobodný Sourozenci: nemá Děti: nemá Vnuk: nemá Vzdělání: Chtěl se vyučit barmanem, ale jeho třídní mu na tento obor neposlala přihlášku, dostal se na tesařinu, nebavilo ho to, ale dělal to kvůli rodičům a měl vyznamenání. Neměl 120 radost z toho, že tu školu dodělal, ale z toho, že udělal radost tátovi – ten se s tím všude chlubil a respondent věděl, že něco dokázal. Nyní studuje sociálně právní akademii. Kursy: Udělal si kurs – nadace Rajka Ďjuriče Zaměstnání: tesař, po revoluci chvíli podnikal (byl i vedoucí), firma krachovala – byl propuštěn a bez práce - hlášen na úřadu práce. Ač byl kvalifikovaný a po telefonu mu práci slibovali (v telefonu se nepozná, že je Rom – nemá romský akcent v češtině a o mnohých věcech v oboru dost věděl), když zjistili, že je Rom, tak vždy bylo obsazeno. Dočetl se, že by mohl pracovat ve státní správě – jen musí chodit do školy, když dělal ten konkurz v té ministerské komisi, tak si ho všiml Mlynář a Monika Horáková a nabídli mu místo ve vládním orgánu. Otec: Velmi pracovitý, kopáč – dřel se, v současnosti je v invalidním důchodu, dřív však nikdy nebyl nezaměstnaný, narodil se již v Čechách, hrával na housle – nic moc. Po dědovi převzal správcovství baráku, je taky velmi šikovný a rodiče jsou hrdí na to, že „jsou čistý„, že na ně nikdo nemůže. Matka: velmi pracovitá, dělala v mlékárně – uklízela a dělala u pásu, dřela se, nikdy nebyla nezaměstnaná, pracuje stále v jednom podniku – 20 let. Postoj rodičů ke vzdělání: Vtloukali respondentovi do hlavy: „alespoň se vyuč, ať nemusíš tak dřít„ Prarodiče: Bydleli ještě v osadě, přestěhovali se do Čech, dědeček šel první, za ním se přestěhovala cela rodina.Byli velmi pracovití, dědeček byl kopáčem, nikdy nebyl nezaměstnaným. V domě, kde dědeček bydlel po něm vždy chtěli, aby dělal správce, uměl mnoho věcí opravit, byl šikovný, byl pedant na všechno, byl „upřimnej“, co si myslel, to řekl. Respondent: snaží se dodělat vzdělání, aby mohl nadále pracovat ve státní správě Aspirace: V mládí chtěl být barmanem. V současnosti získal přehled přes Romy(„o svých lidech„), práce v Praze ho však připravila o užší kontakt s příbuznými. Rodina je na něj pyšná, že dosáhl takového postavení, dávají mne za vzor (to je mu směšné, je ještě mladý) Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: jeho prarodiče přišli do Čech ze Slovenska a přišla celá velkorodina, stále udržují hojné styky, jsou to všechno zaměstnaní lidé - ale to proto, že děda zajistil, aby jeho synové byli přibráni do firmy jako kopáči a ve firmě jsou už známí, počítá se s nimi. Nikdy nikdo z jeho příbuzných neměl problémy s neplacením nájemného, vždy toužili mít vše v pořádku. Rodiče ho vždy nabádali, aby se do ničeho nezapletl, aby neměl problémy, aby se na něj něco nesvedlo – vždyť je „černej„. Závěr: Respondent pochází z třetí generace, přistěhoval se do Čech ze Slovenska (z osady) jeho dědeček a zajistil práci svým synům, je jedináček (rodiče asi opustili vizi velké rodiny). Rodiče ho vedli k tomu, aby něčím byl, aby se nemusel tak dřít, jako oni. Vyučil se v oboru, který se mu nelíbil, přišel následně o místo, byl dlouho nezaměstnaný, následně se chopil příležitosti pracovat ve státní správě - aby si tu možnost zachoval, tak se v současnosti vzdělává. Rodinné zázemí je dobré, příbuzní jsou zaměstnaní a nemají problémy s neplacením nájmu. Jeho otce (a dědečka) si nájemníci v domě váží, jsou šikovní, dovedou ledacos opravit (správcovství). Příbuzní jsou hrdí na kariéru respondenta, považuje češtinu za mateřskou řeč. _________________________________________________________________ Rozhovor 13 (str. 68 - 69) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: Děti: Vnuk: Vzdělání: střední pedagogická škola Kursy: 121 Zaměstnání: původní povolání je vychovatel (práce s dětmi od 7 do 15 let), pak práce s mladistvými na Klíčově, práce ve středisku sociální prevence, romským poradcem jsem se stal na základě delimitace na obvody Prahy Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Aspirace: Pro výkon povolání „vychovatel„ se rozhodl sám, rok mu trvalo, než ho spolupracovníci jako Roma začali považovat za kolegu. Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Závěr: Začal studovat na základě svého rozhodnutí, musel se obtížně prosadit mezi majoritou (kolegy v práci). Málo informací. Rozhovor 14 (str. 70 - 71) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: Děti: Vnuk: Vzdělání: Kursy: Zaměstnání: Byl v 70.letech prvním romským prvním romským poslancem na Slovensku za Východoslovenský kraj. V ČR jsem koupil byt a pokračuji v práci v Pardubicích. Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Závěr: Nic k našemu tématu Rozhovor 15 (str. 72) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: má několik sourozenců Děti: Vnuk: Vzdělání: absolvovala ZŠ, obchodní akademie, dodělává si sociální práci na vysoké škole (v jejich rodině je to normální, že se studuje) Kursy: Zaměstnání: Otec: Rom Matka: Romka Postoj rodičů ke vzdělání: automatická podpora 122 Prarodiče: Respondent: Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Teta je řádová sestra na Slovensku a pomáhala při organizování zábav – byla ji vzorem sociální pracovnice. Původně nechtěla mít s Romy nic společného (dělala sociální práci jiného druhu), naskytla se však možnost být romskou poradkyní – tak to vzala. Závěr: Vzdělávání považuje za normální proces, byla v tom podporována rodiči, vzor nachází v tetě – řádové sestře, která se zabývala sociální problematikou, původně se romskou problematikou nechtěla zabývat (romství pro ni bylo zřejmě překonanou minulostí) – málo informací Rozhovor 16 (str. 73 - 87) Pohlaví: muž Věk: 22 let Doma mluvili: spíše česky s rodiči, respondent však umí romsky, s babičkou a dědou hovoří pouze romsky Stav: Svobodný, měl přítelkyni (nežijí spolu – rozešli se), vidí ji jednou za týden, měli soud „skrz tu malou„, matka má sociálně – právní školu. Sourozenci: 7 sourozenců. Jeden ze sourozenců /je mu 18 let a rodiče mu věřili více než jemu!/ se začal učit kuchařem- číšníkem, bratr ale začal fetovat a přestal chodit do učení a respondent teď rodičům vysvětloval, jak je mu možno pomoci. Nebrali jej dost vážně, bratra našli předávkovaného, respondent však – díky svým kontaktům ho z toho dostává – teď je bratr půl roku „čistej„. Sestra si našla kluka – muzikanta, měla brzo děti, je v domácnosti (a to je všechno). Děti: jedno nemanželské dítě, chce pro ni, aby až bude velká nezůstala „u kýblu s hadrem„. Chce ji držet u knížek, aby byla alespoň vyučená, ale lepší by bylo, aby měla nějakou vyšší školu (třeba i vysokou), aby měla nějaký titul. Vnuk: Vzdělání: ZŠ, nedokončená sociálně – právní (z rodinných důvodů), hodlá opět studovat (dálkově). K studiu jej přivedla (respektive inspirovala) jeho bývalá přítelkyně Češka, ta studovala, chtěl se ji vyrovnat. A taky kolega asistent – říkali si, že to zkusí – rodinné důvody mu neumožnili chodit tam pořád, chce to zkusit znovu – měl přerušeno. Kursy: Zaměstnání: pracoval na fakultní základní škole jako pedagogický asistent v nultém ročníku (3 roky), potom na nižších stupních, teď referent národnostních menšin Otec: vyučený zámečník (pořád ukazuje výuční list, má ho stále na očích), to je málo placené (má sedm dětí), proto se nechal zaměstnat jako kopáč a manuálně pracuje. Říká, že i kdyby měl kopat do smrti, tak doma nezůstane (asi nebude žádat o invalidní důchod. (Děda šel do důchodu a je z toho nemocný). Matka: manuální pracovnice Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče dlouho nedovedli pochopit v čem spočívá jeho práce, co vlastně dělá pedagogický asistent nebo práce na obvodním úřadě. Musel jim pořád dokazovat, že je to k něčemu, že to není jen sezení v kanceláři. Rodiče své děti vedli k práci, ale práce byla v jejich představách spojena s manuální činností. V současné době pochopili, že jeho práce spočívá v pomáhání a že má význam. Přišli se na něj podívat i do zaměstnání, vedoucí jej chválil, rodiče pochopili, že jeho práce není zbytečná. Jinak rodiče byli rádi, že se osamostatnil – 18 let a jdi! Prarodiče: Děda (je negramotný – hovoří pouze romsky, od něho se naučil) byl celý život kopáč, šel do důchodu a nemůže si zvyknout, je z toho nemocný, pořád si hledá nějakou práci Respondent: Domnívá se, že není závislý na pochvale rodičů, v mládí dělal to, co považoval za správné (i když se to rodičům třeba nelíbilo). Vede romský pěvecký soubor, jezdí na 123 romské tábory jako vedoucí (na letní výchovné tábory a později na sociálně-zdravotní kurzy jezdil již od 9 let, postupně se vypracoval – praktikant, vedoucí oddílu a příští rok pojede jako hlavní vedoucí), pracuje v romském klubu – tráví tam část své pracovní doby, tam také sociálně pracuje = klienti tam za ním chodí. Je muzikant (v jejich rodu ze strany otce je jediný – nikdo jiný na nic nehraje, z matčiny strany je to lepší – tam hrají všichni), hraje na kytaru a klavír (odkoukal to nechodil do hudební školy, ani ho nikdo soustavně neučil), přes muziku se dostal k pedagogické práci – přišel do různých romských prostředí a ledacos viděl. Má asi předpoklady k práci s dětmi, rozumí si s nimi. A rodiče to vědí a chodí za ním s problémy. Má negativní zkušenost se skiny – byl velmi tvrdě napaden a 14 dní v bezvědomí. Odsuzuje emigraci Romů do Anglie. Aspirace: každopádně by chtěl dělat v nějakých občanských sdruženích, je rád, že je s ním spokojený jeho vedoucí (pan MAGISTR), ten ho stále chválí a dává mu příležitosti a důvěřuje mu. Chce každému dokázat, že na to má. Chtěl by se vypracovat na vedoucího oddělení či vedoucího odboru. Romové by měli: víc studovat, mají na to. Někteří Romové si myslí, že když mají peníze, tak je to všechno. Jiní zase chtějí řešit své dluhy emigrací (střelí byt a jdou do emigrace). Jeho strýc byl pět let v emigraci v Belgii. Dostal vízum, prodal svůj byt a myslel si, že v Belgii zbohatne díky sociálním dávkám, které tam bude pobírat a vrátí se v autě. Když se vrátil, první co udělal bylo, že šel žádat o státní byt – nic nedostal. Tenhle můj strejda nikdy v minulosti nic nedělal, vždy byl na sociálních dávkách. Teď, když se vrátil pochopil, že neuspěl a vydělává si prací popeláře. Syn tohohle strýce je ve vězení – problémy s drogami, někteří utíkají do ciziny před tím, že jejich děti zde brali drogy – v cizině to však není lepší, ba horší. Majorita by měla: Jiné názory a informace: Závěr: Prarodiče respondenta pocházejí ze Slovenska a jsou negramotní – hovoří pouze romsky. Respondent pochází z rodiny vyučeného otce (ten však z finančních důvodů pracuje jako kopáč), ze sedmi sourozenců (někteří mají problémy s drogami a mají řadu konfliktních vztahů (předčasný porod sestry). V rodině rodičů již mluví česky, respondent však ještě romsky umí, řeč se naučil v rámci komunikace s prarodiči. Respondent má nemanželské dítě (dceru) s bílou středoškolačkou (hodnotí to: „neměl jsem tak spěchat„), dceru chce vést k tomu, aby se vzdělávala a něčím byla (nejlépe měla vysokoškolský titul). V mládí byl respondent úspěšně zasažen různými vzdělávacími aktivitami, na letní výchovné tábory a později na sociálně-zdravotní kurzy jezdil již od 9 let, byl zde úspěšný a postupně se vypracoval na praktikanta a vedoucího. Má přirozené nadání jednat s mladými lidmi, jako samouk se naučil na kytaru a na klavír „odkoukal to„, působil v hudebním souboru, všímal si neutěšené situace Romů. Rodiče ho vedli k práci, tj. aby se hned od počátku (od 18 let) živil prací, v jejich pojetí byla však prací pouze manuální činnost , projevují nedůvěru k pracovním aktivitám syna (respondent podvědomě s rodiči stále obhajuje užitečnost své činnosti a zdůvodňuje si, proč nepracuje rukama). Respondent má vysoké aspirační cíle, chtěl by se stát šéfem oddělení či odboru. V rámci naplnění svých aspirací se chce v budoucnosti vzdělávat – má přerušenou střední školu, ke studiu jej nepřímo motivovala přítelkyně, chtěl se ji vyrovnat. Rozhovor 17 (str. 88 -90) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: vdaná (provdala se mimo okres – nežije se svou rodinou) Sourozenci: Děti: Vnuk: Vzdělání: Kursy: 124 Zaměstnání: Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Její tradiční romská rodina ji dala mnoho hodnot. Které by nedostala ani ve škole, ani někde jinde. Jsou to: mít úctu k lidem, nikdy se neponižovat a nepovyšovat. Prarodiče: Respondent: Domnívá se, že její současné postavení je zapříčiněno „dáním příležitosti„, kterou Romové dřív neměli. Majorita začíná chápat, že Romové nejsou zásadně sociálně odlišná skupina lidí. Chápou to i někteří kantoři, kteří Romům pomáhají. Úspěch respondentky tkví i v tom, že byla docela hezká a není „až„ tak tmavá. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: uznat význam jiných kultur, nevytvářet školu jen pro jednu. Jiné názory a informace: Škola by měla umět vytáhnout ze žáka vždy to dobré. Romské dítě je ve složité situaci, za co je doma chváleno, za to je ve škole trestáno. Romové jsou zvyklí spolupracovat, pomáhat si, jiným způsobem usilovat o své místo na slunci. Ne se přetrumfovávat, ale získat si svou pozici přirozenou autoritou. Romové (i muži) se ji ptají na radu. Závěr: Za to, že žije tak jak žije, vděčí rodičům a některým kantorům, kteří neměli předsudky (zvláště jeden vysokoškolský učitel, který nemohl z politických důvodů učit na vysoké škole a byl na ZŠ vnímavý, schopný zařadit respondentku do třídního kolektivu a zajímající se o romskou kulturu a řeč a též o její sociální zázemí. Rozhovor 18 (str. 91 – 95) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: má manžela – ten není Rom Sourozenci: Děti: syn studoval na vysoké škole v Plzni Vnuk: Vzdělání: Kursy: Zaměstnání: romská poradkyně Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Není tak tmavá jako jiní Romové. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Po roce 1989 Romové nedostali svobodu, situace se v porevoluční době pro ně zhoršila. Nelze se divit tomu, že někteří Romové začali pomýšlet na emigraci. Emigrace vedla alespoň k tomu, že se kompetentní lidé zamysleli nad romskou problematikou, nad tím, co bylo řadu let zanedbáno. Někteří Romové emigrovali ze strachu, jiní i z jiných důvodů (např. šli za prací – v ČR pro ně nebyla nebo proto, že se zde na ně hledí jako na „exoty„ a podle toho se s nimi zachází) a – to nelze opomenout – Romové mají v sobě touhu cestovat a zkoušet žít na jiných místech. Někteří měli strach z fyzického násilí (i mně např. zbili syna, který studoval na vysoké škole v Plzni a když se sahá na děti, tak to my uvažujeme o odchodu do bezpečí). Odcházejí nejkvalitnější Romové. Respondentka by ale do emigrace odešla pouze tehdy, když by v ČR měla pocit bezprostředního fyzického ohrožení pro ni či členy její rodiny. Dovolenou však tráví v zahraničí, kde se na barevné dívají jako na normální lidi (např. Řecko, Itálie, Španělsko). V ČR je Rom synonymem pro 125 nevzdělance a asociála. Jestliže Rom dosáhne vzdělání či postavení, majorita jej přestane považovat za Roma (a někteří Romové taky!). Češi chtějí z Romů udělat Čechy (za komunistů to dělali i tím způsobem, že za ztrátu romské identity poskytovali materiální výhody – práce, byt, peníze)– usilují o ztrátu naší identity a přitom, když se Rom asimiluje, tak stejně nebývá plně přijat a vede to k tomu, že je nešťastnější než i ti Romové, kteří si ponechali své romství a bydlí třeba i v azylovém domě, jsou chudí a mají sociální problémy, ale někam patří, nejsou vykořeněni. Příkladem asimilovaných Romů jsou např. vojáci z povolání. Současná koncepce o integraci Romů do majoritní společnosti je vlastně novodobou asimilací. Ještě že jsou olašští Romové – ti se umí těmto tendencím bránit a umí zachovat vlastní kulturu. A je dobře, že tu máme romské emigranty ze Slovenska – ti oživují romské tradice, jsou kvalifikovaní (nepobírají sociální dávky) a mohou být svou kulturou (ještě nedávno žili v osadách) příkladem pro Romy v ČR. Romové žijí tři druhy života – jiné normy pro život mezi svými, jiné pro život na ulici a jiné pro školní docházku. Závěr: Romka světlejšího odstínu barvy pleti, má za muže gadžu, syn studuje na vysoké škole, váží si romských tradic a uvažuje nad tím, jak to udělat, aby se Rom zároveň uplatnil v majoritní společnosti a zároveň se neodnárodnil. Jinak málo informací o námi sledovaném tématu!! Rozhovor 19 (str. 96) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: Děti: Vnuk: Vzdělání: Kursy: Zaměstnání: Otec: Matka: Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Závěr: Nějaký zbytek rozhovoru o lichvě _________________________________________________________________ Rozhovor 20 (str. 97 - 102) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: nestudovali, protože studovat nechtěli, měli se školou úplně odlišné zkušenosti než respondentka, měli ve škole stálé problémy (i ve třídě). Rodiče se to snažili řešit, ale bez úspěchu. Děti: zatím žádné nemá, ale chtěla by je uvést o života, dát jim rozhled a možnost si vybrat, co budou chtít dělat, aby obstáli v této společnosti, ale zároveň poznaly životní styl olašských Romů. Vnuk: 126 Vzdělání: ZŠ – od páté třídy skvělý kolektiv ve třídě a chápaví učitelé (rozpoznali talent respondentky a doporučili jejímu otci, aby ji dal studovat, gymnázium – byla akceptovaná, vystudovala sociálně – právní školu. Domnívá se, že se vzrůstem vzdělání si člověk způsobuje i mnoho bolesti, protože mu mnoho věcí dojde, více se mu otevřou oči a více vnímá důsledky svých kroků. A vidí omezenost svých možností. Vzděláním získala svobodu, přátele a řadu dalších pozitivních věcí, na druhou stranu poznala i negativní věci, které by ji minuly, kdyby se více tradičně držela své rodiny a více se s ní semkla. Kursy: Zaměstnání: romská poradkyně Otec: již zemřel, olašský Rom, byl pro respondentku vzorem, chtěl vždy poznávat nové věci, bez nucení se snažil vzdělávat, tím se vymykal běžné romské komunitě, měl přehled v historii, vyznal se ve vážné hudbě, byl rád, že může poskytnout dceři vzdělání (ovšem netušil, co to bude obnášet) Matka: olašská Romka, je teď ráda, že má vzdělání Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče měli v jedné fázi jejího vzdělávání pocit, že jim Češi ukradli dítě. V romské tradiční rodině bylo nemyslitelné, aby rodiče bydleli někde na Moravě a jejich dcera studovala někde v Praze. Prarodiče: Respondent: Pochází z olašské rodiny, byla nejmladší ze sourozenců, od začátku to bylo nenásilné – k vykonávání funkce a ke vzdělávání ji přivedla touha po poznání, příklad otce a dobří učitelé a třídní kolektiv ve škole (cítila se tam dobře), má abstraktní myšlení, ráda filosofuje, její domov je v ČR (i když za svých studií poznala i život mimo ČR). Rod respondentky patří v hierarchii olašských Romů mezi nejvýše postavené, takže není ani možné, aby se k ní chovali jiní olašští Romové nedobře. Má své postavení tak říkajíc ve vínku, o jejím rodu je známo, že jsou tam lidé s vysokou inteligencí a moudrostí – je to rod soudců. Respondentka má tedy snadnější pozici, ale tvrdí, že v olašské společnosti se snaží chovat tradičně, akceptuje ženskou roli. Ale na druhou stranu, už pro ni nechystají ženicha. Prostřednictvím jejich přátel poznali členové jejího rodu, že ne všichni Češi jsou hajzlové a že na některé z nich se dá spolehnout. Tento zlom nastal v jejich 22 letech – do té doby byla její komunita ostražitá. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Někteří Romové odcházejí do emigrace s tím, že se jim alespoň na chvíli bude dařit ekonomicky lépe (často vědí, že je to jenom na chvíli). Často dochází k tomu, že za rodinu v emigraci jednají děti, které jsou rychleji schopny naučit se řeč – tím se zvyšuje jejich status. Imigrace slovenských Romů do Prahy teď není nijak masivní, občas nějací přijedou do rodin svých příbuzných, ale brzy se zase vracejí zpět (jsou většinou zklamáni z toho, že zde nelze získat byt). Závěr: Respondentka pochází z vysoce postavené olašské romské rodiny. Jako člen této velkorodiny (odtud se brali v tradiční komunitě soudcové) byla nekritizovatelná a její otec měl takové postavení, že si mohl dovolit risk „kolaborace„ s majoritou. Tento risk spočíval v experimentu – který mu byl doporučován učiteli dcery - dát své dceři vzdělání. V průběhu vzdělávacího procesu se však dostavily pochybnosti, zda mu vlastně Češi neukradli dceru, která neváhala najít si přátele mezi „obávanými a záludnými gadži„ a navíc odešla v rámci svého studia z dosahu rodové kontroly. Otec byl ovšem natolik prozíravý, že dceři nepřekazil studia a respondentka natolik sociálně schopná, že již ve svých 22 letech představila rodině své gadžovské přátele v takovém světle, že je nyní její postup akceptován a navíc došlo i k překonání určitých negativních stereotypů v romské komunitě. Respondentka si uvědomuje klady a zápory, které vzdělání přináší, model „dávání vzdělání„ další generaci považuje za samozřejmý, ale zároveň chce svým budoucím dětem dopřát i zkušenost olašské pospolitosti. 127 Rozhovor 21 (str. 103 – 107) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: ženatý, žena je v domácnosti (já to utáhnu finančně sám), chci, aby se starala o výchovu naší dcery, ženě je 50 let, je ráda, že dělá tu práci, ale stěžuje si, že to respondentovi zabírá moc času – tedy i to podnikání. Sourozenci: Děti: jedna dcera, začíná studovat zdravotní školu („dostal ji na zdravotnictví„), chce, aby z ní něco bylo, učí se dobře, chce, aby nebyla vulgární, aby se uměla chovat ve světě a nepodléhala zlu, které ji bude obklopovat, chci, aby věřila v Boha. Vnuk: Vzdělání: Kursy: Zaměstnání: podnikatel (pokrývačské práce), romský poradce (domnívá se, že je to boží vůle, aby pomáhal Romů). Ovlivnil jej jeho kazatel I.Č. Otec: Matka Postoj rodičů ke vzdělání: Oceňují jeho práci, že dělá něco pro Romy a tím že dělá mnoho i pro sebe. Prarodiče: Respondent: Dělá křesťanského romského kazatele (křesťanská romská sdružení – teď budou mít v Brně konferenci, existuje asi šest sborů) a pracuje v občanské poradně (zadarmo) , bydlí v bytovce, má auto, má chatu, celá rodina je věřící Aspirace: Romové by měli: Usilovat o to, aby se o nich vědělo víc pozitivních informací. Majorita by měla: Neměla by dávat všechny Romy do jednoho pytle, Romové to mají takhle strašně těžké, ať dělají, co dělají, pořád jsou v podezření, lidé se třeba diví, že by Rom mohl mít chatu. Jiné názory a informace: Má problémy s romským jménem, když nabízí pokrývačské práce svým jménem, tak nikdo nemá zájem, řeší to tak, že práce jsou objednávány na jméno českého manažera. Podobně měl problémy s tím, aby dostal dceru na zdravotní školu. Závěr: Respondent se prosadil jako podnikatel (pokrývačské práce – zakázky mu sjednává manažer - Čech), je k sociální a poradenské činnosti motivován vírou v Boha (a nasměrován na tuto činnost jiným kazatelem), sám je nyní laickým kazatelem (v této oblasti má podporu svých rodičů i své ženy, k víře se snaží vést i svou patnáctiletou dceru), trpí tím, že je Rom, že má romské jméno, respektive stále bojuje s tím, že je majoritou podezírán z něčeho nečestného (pletou si jeho rod se známou romskou kriminálnickou rodinou „házejí nás do jednoho pytle„, nebo že se nepředpokládá, že může žít na určité úrovni. (sociální okolí se divilo, že má chatu), snaží se žít na úrovni, má auto, chatu, pečuje o svou dceru – vidí se v ní _________________________________________________________________ Rozhovor 22 (str. 108 – 112) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: ženatý, manželka je Češka Sourozenci: Měl několik starších sourozenců a mladší sestru a bratra. Starší bratr ho hlídal (a občas zmlátil), aby se učil, hlídal ho, aby chodil do školy. Bratr (pracuje v ocelárnách) říkal: Ty musíš chodit do školy, protože jeden z nás musí být vzdělanej. Nemůžeme být všichni blbí„ 128 Děti: syn (je v 7. třídě ZŠ, hraje kopanou a cvičí karate, chce na policejní akademii, respondent ho vede k tomu, aby měl dobré známky) a dcera (9. třída ZŠ, nezajímá se o politiku, chce aby studovala zdravotní školu) Vnuk: Vzdělání: vyučen strojním zámečníkem, sociálně – právní kurs na KU Kursy: svářečský kurs, paličské zkoušky, jeřábnické zkoušky, řidičák na multikáru (nechtěl skončit jako jeho otec – u lopaty) Zaměstnání: po vyučení šel dělat do ocelárny – tam byly větší peníze, musel vyživovat své dva mladší sourozence („otec nás tehdy nechal a starší sourozenci byli ženatí) – byl tam až do roku 1990 zakladatel Svazu Cikánů – Romů (k tomu ho přivedl kamarád – byl předsedou) , romský aktivista, zakládal Občanské forum, působil v Romské iniciativě (z té byl zklamán) , nyní romský poradce Otec: negramotný, žil na východě (maďarští policajti je nepustili ani do města), byl kopáč Matka: negramotná, žila na východě (maďarští policajti je nepustili ani do města) Postoj rodičů ke vzdělání: Prarodiče: Respondent: Je nyní dáván za příklad: „Náš Tonda je na úřadě„ – je to příklad i pro rodinu bratrance. Bydlí s rodinou na sídlišti. Pracoval v komisi MV ČR - lichva Aspirace: Romové by měli: víc držet pospolu, dnes se té jednoty špatně dosahuje Majorita by měla: Jiné názory a informace: Sportoval v mládí, hrál za Spartu fotbal. Byl v Svazu Cikánů – Romů, děli se tam nějaké podvody, zvláště ve výrobním podniku, který byl s tímto Svazem spojen (Romo drom), vydělali si tam peníze, ale byla tam i korupce a okrádání, vedoucí jezdili ve skvělých autech = to začalo lidem vadit – bylo to rozpuštěno a zlikvidováno. V současnosti se Romové naučili získávat peníze z nadací a z toho žijí, vědí jak vydělat peníze, zakládají sdružení…, umí získat peníze na kulturní akce. Proto již neusilují o jednotný postup. Rom dovede být vděčný (i když se pro něj udělá málo, „jen hne malíčkem„), ale dovede si pamatovat, když mu někdo ublíží. České maminky vedou své děti k pravidelné školní docházce, romské maminky klidně dítě do školy nepošlou, když se mu tam nechce. Tato společnost dává Romům na srozuměnou: Tady máte peníze Romové a vzdělávejte se, když to neuděláte skončíte špatně. Romové mají dnes velké možnosti se vzdělávat. Slovenští Romové už netouží žít v ČR, snaží se když tak emigrovat do západní Evropy. Závěr: Respondent pochází z mnoha sourozenců a narodil se zcela negramotným rodičům. Otec byl asi nefunkční z výchovného pohledu, o jeho školní docházku pečoval starší bratr. Respondent nechtěl skončit jako táta u lopaty, vyučil se, musel pečovat o své mladší sourozence, proto přijal daleko více placené místo v ocelárnách, udělal si celou řadu kurzů. Celý život byl politicky aktivní v romském hnutí, udělal si v závěru sociálně – právní kurz na UK a přijal jako jeden s prvních místo romského poradce. Je dáván za vzor v celé široké rodině, že to dopracoval tak vysoko – pracuje v kanceláři. Má bílou manželku, která pečuje o výchovu dvou dětí a předpokládá u dětí získání vzdělání. Domnívá se, že Romové mají šanci se vzdělávat a že záleží jen na nich, jak se k této možnosti postaví. Jestliže této nabídky nevyužijí, špatně to s nimi v budoucnu dopadne. Rozhovor 23 (str. 113 – 117) Pohlaví: muž Věk: Doma mluvili: Stav: ženatý 129 Sourozenci: Má 4 sourozence, dva starší bratry (důlní mechanizátor a zedník) a dvě mladší sestry (vyučená a druhá – nejmladší - má maturitu) Děti: Vnuk: Vzdělání: Základní škola a maturita, škola byla bez problémů, ve škole jsem se nebál, vycházel dobře se svými spolužáky. Nyní studuje na vysoké škole sociální práci – velmi ho podporuje manželka, domnívá se, že má mít vyšší (alespoň vzdělání na úrovni bakalářského studia. Motivace je také v tom, že chce pomáhat Romům, on už se z nejhoršího dostal. Kursy: Zaměstnání Otec: negramotný, práce v živočišné výrobě, připadal si „blbě„, že neměl vzdělání – dbal na to, abychom my ho měli Matka: učila se na kadeřnici – otěhotněla = nevyučila se, práce v živočišné výrobě Postoj rodičů ke vzdělání: rodiče usilovali o to, aby se jejich děti vzdělávali, aby nedopadly tak jako oni. Prarodiče: Respondent: Nepovažuje se ani tak za úspěšného Roma, jako za úspěšného tátu, člověka, který se snaží starat o rodinu (aby neprožívali to co já, když jsem byl malej). Prožíval sice krásné dětství v rodině plné lásky, ale byli moc chudí. Rodiče naučili respondenta vážit si všeho, nejen věcí, ale i lidí. Vyrůstal spíše v neromské komunitě Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Pro většinu Romů je výhodnější pobírat dávky než někde pracovat a ve výsledku dostat méně a ještě se nadřít. Před 15 lety jsem se nebál, se všemi jsem vycházel, dnes se bojí Skinů v Brně. Romové emigrují z toho důvodu, že nemají co ztratit. Když rodiče nenarazí na práci a chtějí děti udržet na studiu, nezbývá jim nic jiného než emigrace. Někteří slovenští Romové občas přijedou za svými do ČR, bývají zde však maximálně ty tři povolené měsíce. Zatím ještě panuje ona tradiční pohostinnost v rodinách. Závěr: Respondent pochází z negramotné rodiny, nicméně rodiče si uvědomili, že vzdělání je důležitým faktorem pro to, aby se jejich dětem dařilo lépe a proto dbali na to, aby něčí byly. Respondent je v současnosti ve vzdělávání podporován svou ženou, která si přeje, aby dosáhl alespoň bakalářského titulu. I on sám je motivován ke vzdělání – chce pomáhat Romům, kteří jsou na tom hůř, než je na tom on a jeho rodina. Rozhovor 24 (str. 118 – 120) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: maďarsky a romsky Stav: svobodná a má přítele Sourozenci: Děti: Vnuk: Vzdělání: základní škola a střední škola zakončená maturitou Kursy: Zaměstnání: Romská poradkyně Otec: Gadžo, hodně ji pomáhal s učením, táta věděl, co je zapotřebí dělat Matka: Maďarská Romka, pochází ze Slovenska, z jihu, starala se o domácnost a sourozence a přitom ještě pracovala, stále se strašně dřela, pracovala víc než jiní lidé. Postoj rodičů ke vzdělání: Rodiče vytrhli respondentku s romského prostředí, neboť pochopili, že tam je to bez šance. Máma měla z jejího sociálního vzestupu velkou radost – sama nemohla vystudovat. 130 Prarodiče: Respondent: Pochází z trochu jiné rodiny, jejich sociální okolí o nich nevědělo, že jsou poloviční Romové, považují ji už za někoho jiného, než za Roma. Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: Jiné názory a informace: Je třeba vytrhnout Romy z jejich komunity a ukázat jim něco lepšího – ale pak to zase znamená, že dlouho neví, kam patří. Závěr: Pochází z rodiny, kde matka byla maďarská Romka a otec byl gadžo, rodiče ji vytrhli z prostředí Romů a snažili se ji motivovat ke studiu, sociální prostředí ani moc nevědělo, že respondentka je poloviční Romka. Recept na situaci Romů vidí respondentka ve vytržení Romů z jejich komunity, nicméně si uvědomuje, že to je značný zásah do psychiky Romů – neví pak kam patří.a __________________________________________________________________ Rozhovor 25 (str. 120 – 128) Pohlaví: žena Věk: Doma mluvili: Stav: Sourozenci: Má tři sourozence Děti: Má dvě děti dcera – 20 let (bude maturovat na obchodní akademii a půjde studovat na vysokou školu – nechce upadnout do bídy) a syn - 15 let, oba jsou absolventi hudebních škol. Vnuk: Vzdělání: Základní škola – do 6.třídy měla samé jedničky a vycházela se třemi dvojkami (je zajímavé, jak si to přesně pamatuje – můj komentář). Když se rozhodovalo o dalším vzdělávání respondentky, její matka ve škole navrhla, že by se dcera měla stát švadlenou (a ta s tím souhlasila), ale učitelka řekla: půjde studovat a máma ani nevěděla o čem to je a tak souhlasila a vzápětí ji řekli, že mám jít a na zdravotní školu, ale pak přišla třídní a rozhodla, že půjdu na gymnázium. Máma přikývla a bylo to. „Já jsem až v na začátku prvního ročníku teprve pochopila, co to gymnázium je. Takže o mém dalším osudu rozhodla třídní učitelka, mně by ta švadlena nevadila. Učitelka ji dala šanci. Kursy: Zaměstnání: pracovala v manželské poradně, romská poradkyně – na půl úvazku Otec: Pochází z východního Slovenska, otec ještě bydlel v chatrči, na ohni si opékali prase, které někde sebrali. Byl negramotný. Otec byl na vojně na Ostravsku, místo vojenské služby dřeli v dolech, otec tu zůstal i po vojně a vzal do Ostravy i mámu. Matka: Pochází z východního Slovenska, bydlela však již ve vesnici, kde nebylo tolik Romů a bydlela již ve zděném domě z cihel. Absolvovala pouze tři třídy uměla si jen velmi málopřečíst. Rodiče pak v roce 1947 šli do bývalých Sudet v rámci dosídlování, bydleli na Chomutovsku a později v Ústí nad Labem. Cílem rodičů bylo vydělat si peníze a pak si postavit dům na Slovensku. Postoj rodičů ke vzdělání: Otec tvrdil: musíš chodit do školy abys nemusel dřít tak, jako já. Otec se tak chtěl stát komunistou, oni ho však stále nechtěli vzít do stany, protože byl negramotný. On chtěl být komunistou, protože se měli dobře, tak chtěl, aby se jeho děti dobře učili a mohli se těmi komunisty stát. Prarodiče: Rodiče matky sloužili u Žida, dostali se k lepšímu živobytí. Respondent: Respondentka upozorňuje na zvláštní situaci v Sudetech – nikdo tam nebyl „domácí„, všichni odněkud přišli, každému něco chybělo, lidi si tam byli rovni a platilo tam vše pro všechny stejně – vytvářel se tam určitý způsob života, např. všechny děti bez rozdílu chodili do školy = nebyly žádné problémy. Respondentka se narodila v Ústí Aspirace: Romové by měli: Majorita by měla: 131 Jiné názory a informace: Emigrace – jsou Romové, kteří to s emigrací myslí doopravdy (chtějí tam např. studovat – ty střední školy tam nejsou příliš obtížné a ti kteří se tam uchytili vypadají odlehčeně a říkají, že pokud je tam člověk tak aktivní jako u nás tak se tam má lépe) a jsou jiní, kteří to jdou jen na chvíli zkusit. Slovenští Romové sem jezdí za rodinou, nemají šanci získat občanství, pracují na černo a někteří se snaží tady oženit či vdát. Snaží se získat trvalý pobyt cizince, to však dost stojí. Slovenští Romové nepoužívají uprchlické tábory, chodí přímo ke svým příbuzným. Závěr: Respondentka pochází z rodiny negramotných rodičů - Romů. Otec celý život trpěl tím, že je negramotný, že musí dřít a že se nemůže stát komunistou, proto si umínil, že děti získají vzdělání. Do českých zemí se dostali po II.světové válce, nejdřív zde otec vykonával vojenskou službu (Doly - Ostrava), pak sem přivedl matku respondentky a účastnili se dosídlování Sudet. Respondentka se dobře učila, na prvním stupni měla samé jedničky a na druhém stupni vyznamenání, ve škole nezískala žádné negativní zkušenosti. Po absolvování ZŠ ji matka chtěla dát na švadlenu, učitelé ve škole však matku přesvědčili, že její dcera má na gymnázium. Respondentka přenesla aspirace vzdělání na své děti, ty nechtějí upadnout do chudoby a vzdělání se stává prostředkem, jak toho dosáhnout. Shrnutí a Závěry Rozhovor 1 (str.1 - 7) Závěr: Pochází z rodiny vajdy (respondent má postavení ve své komunitě), který se navíc „vyšvihl„ v komunistické hierarchii, (respondentovi je otec vzorem úspěšnosti). Své romství považuje za možný zdroj obživy, vykonávání role romského asistenta jej naplňuje hrdostí, cesta k emancipaci směřuje přes přizpůsobení se majoritě (tak, jak to udělali jeho předci). Rozhovor 2 (str. 8 - 15) Závěr: Rom ze Slovenska, který v místě bydliště neměl v mládí žádné problémy se sousedy, měl v rodokmenu nejen Romy a ve škole – v rámci náboru po 14. sjezdu dostal možnost (na rozdíl od svých sourozenců) něco vystudovat. Rozhovor 3 (str.16 - 18) Závěr: Podpora rodičů (ač mají pouze základní vzdělání, vědí že je to třeba) a učitelů (podporovali ji a vědí, že na to má). Žije mimo romskou (asociální) komunitu v městě (=nemá problémy s majoritou), kde existuje dostatečná sociální kontrola (všichni se znají a je akceptovaná). Rozhovor 4 (19 - 21) Závěr: Ze špatného rodinného zázemí, rozhodl se, že se „vymaní„, situace v rodině pro něj znamenala odstrašující příklad, chtěl si sám sobě (a lidem ve vesnici) něco dokázat. V učení narazil na učitele, který ho velmi ovlivnil a nasměroval jej na střední školu (odmaturoval s vyznamenáním). Absolvoval též vysokou školu – červený diplom. Na učilišti též sportoval, hrál závodně kopanou za učiliště (byl jediný Rom mezi majoritou), četl knihy, naučil se hrát na kytaru. Rozhovor 5 (str.22 - 24 Závěr: Respondentka byla podporována ve své snaze studovat otcem a sourozenci, pohybovala se v prostředí (v okrese), kde studium Romů nebylo až tak velkou vzácností. Zájem o práci romské poradkyně byl vyvolán potřebou získat nějaké slušné pracovní místo. Rozhovor 6 (str.25 – 30) Závěr: Respondent pochází z rodiny, která přišla do Čech hned po 2.světové válce. Rodina rodičů se sice rozpadla, ale matka nepřipustila zařazení dětí na ZvŠ a podporovala 132 respondenta v jeho rozhodnutí získat vzdělání. Rodina mluví bez romského akcentu česky, v rozhodnutí studovat podporoval respondenta i jeho kladný vztah k církvi (víra). Místo, které zastává má i značnou prestiž, je subjektivně akceptováno. Rozhovor 7 (str.31 – 39) Závěr: Máma pečovala o to, aby chodil do školy a to tak, že respondentovi „připadalo nefér i vůči mámě, kdybych nešel do školy„. Na ZŠ nemá žádné stresující vzpomínky, narazil tam na dobrého učitele a na tři výborné praktikanty – to považuje za hlavní důvod, že do školy chodil rád. Odchodem do Čech se zcela zbavil své minulosti na Slovensku. Rozhovor 8 (str.40 – 43) Závěr: Rodinné zázemí nakloněno vzdělávání, bratr – gymnazista – jej dobře připravil na školu, ve škole měl úspěch, dobré prostředí školy, kladný přístup učitelů Rozhovor 9 (str.44 – 48) str. 48 –49 je asi někdo jiný Závěr: Respondent pochází z rodiny, která se emancipovala již v úrovni prarodičů. Dědeček byl vajdou v osadě, ze které odešel (aniž by přišel o postavení v osadě). Byl asi dost bohatý (koňský handlíř), mohl si koupit dům ve vesnici mezi majoritou (zdá se, že to mohlo být vyjádřením statusu rodiny). Otec respondenta dohnal základní vzdělání (do školy začal chodit až po přestěhování do vesnice – dělal školu po dvou letech), vystudoval vysokou školu byl vysoce postaveným kádrem v komunistické nomenklatuře a navíc byl nadaný = později usiloval o respondentovo sociální uplatnění, ale měl se synem spory. Rozhovor 10 (str.50-53) Závěr: Emigrovali ze Slovenska do ČR, bydlí mezi majoritou, nemluví doma romsky, kritika sourozenců za malou aktivitu, věnuje se sportu (i jako rozhodčí) – jinak málo informací Rozhovor 11 (str.54 – 61) Závěr: Dědeček akceptovaný hudebník v klášterních službách (byl něco víc), měl vztah ke vzdělání. Otec respondentky vyučený a úspěšný v práci. Snaží se o vzdělání svých dětí (zajistil doučování) a isoloval děti od romské komunity. Rozhovor 12 (str. 62 - 67) Závěr: Respondent pochází z třetí generace, přistěhoval se do Čech ze Slovenska (z osady) jeho dědeček a zajistil práci svým synům, je jedináček (rodiče asi opustili vizi velké rodiny). Rodiče ho vedli k tomu, aby něčím byl, aby se nemusel tak dřít, jako oni. Vyučil se v oboru, který se mu nelíbil, přišel následně o místo, byl dlouho nezaměstnaný, následně se chopil příležitosti pracovat ve státní správě - aby si tu možnost zachoval, tak se v současnosti vzdělává. Rodinné zázemí je dobré, příbuzní jsou zaměstnaní a nemají problémy s neplacením nájmu. Jeho otce (a dědečka) si nájemníci v domě váží, jsou šikovní, dovedou ledacos opravit (správcovství). Příbuzní jsou hrdí na kariéru respondenta, považuje češtinu za mateřskou řeč. Rozhovor 13 (str. 68 - 69) Závěr: Začal studovat na základě svého rozhodnutí, musel se obtížně prosadit mezi majoritou (kolegy v práci). Málo informací. Rozhovor 14 (str. 70 - 71) Závěr: Nic k našemu tématu Rozhovor 15 (str. 72) Závěr: Vzdělávání považuje za normální proces, byla v tom podporována rodiči, vzor nachází v tetě – řádové sestře, která se zabývala sociální problematikou, původně se 133 romskou problematikou nechtěla zabývat (romství pro ni bylo zřejmě překonanou minulostí) – málo informací Rozhovor 16 (str. 73 - 87) Závěr: Prarodiče respondenta pocházejí ze Slovenska a jsou negramotní – hovoří pouze romsky. Respondent pochází z rodiny vyučeného otce (ten však z finančních důvodů pracuje jako kopáč), ze sedmi sourozenců (někteří mají problémy s drogami a mají řadu konfliktních vztahů (předčasný porod sestry). V rodině rodičů již mluví česky, respondent však ještě romsky umí, řeč se naučil v rámci komunikace s prarodiči. Respondent má nemanželské dítě (dceru) s bílou středoškolačkou (hodnotí to: „neměl jsem tak spěchat„), dceru chce vést k tomu, aby se vzdělávala a něčím byla (nejlépe měla vysokoškolský titul). V mládí byl respondent úspěšně zasažen různými vzdělávacími aktivitami, na letní výchovné tábory a později na sociálně-zdravotní kurzy jezdil již od 9 let, byl zde úspěšný a postupně se vypracoval na praktikanta a vedoucího. Má přirozené nadání jednat s mladými lidmi, jako samouk se naučil na kytaru a na klavír „odkoukal to„, působil v hudebním souboru, všímal si neutěšené situace Romů. Rodiče ho vedli k práci, tj. aby se hned od počátku (od 18 let) živil prací, v jejich pojetí byla však prací pouze manuální činnost , projevují nedůvěru k pracovním aktivitám syna (respondent podvědomě s rodiči stále obhajuje užitečnost své činnosti a zdůvodňuje si, proč nepracuje rukama). Respondent má vysoké aspirační cíle, chtěl by se stát šéfem oddělení či odboru. V rámci naplnění svých aspirací se chce v budoucnosti vzdělávat – má přerušenou střední školu, ke studiu jej nepřímo motivovala přítelkyně, chtěl se ji vyrovnat. Rozhovor 17 (str. 88 -90) Závěr: Za to, že žije tak jak žije, vděčí rodičům a některým kantorům, kteří neměli předsudky (zvláště jeden vysokoškolský učitel, který nemohl z politických důvodů učit na vysoké škole a byl na ZŠ vnímavý, schopný zařadit respondentku do třídního kolektivu a zajímající se o romskou kulturu a řeč a též o její sociální zázemí. Rozhovor 18 (str. 91 – 95) Závěr: Romka světlejšího odstínu barvy pleti, má za muže gadžu, syn studuje na vysoké škole, váží si romských tradic a uvažuje nad tím, jak to udělat, aby se Rom zároveň uplatnil v majoritní společnosti a zároveň se neodnárodnil. Jinak málo informací o námi sledovaném tématu!! Rozhovor 19 (str. 96) Závěr: Jen několik poznámek k lichvě Rozhovor 20 (str. 97 - 102) Závěr: Respondentka pochází z vysoce postavené olašské romské rodiny. Jako člen této velkorodiny (odtud se brali v tradiční komunitě soudcové) byla nekritizovatelná a její otec měl takové postavení, že si mohl dovolit risk „kolaborace„ s majoritou. Tento risk spočíval v experimentu – který mu byl doporučován učiteli dcery - dát své dceři vzdělání. V průběhu vzdělávacího procesu se však dostavily pochybnosti, zda mu vlastně Češi neukradli dceru, která neváhala najít si přátele mezi „obávanými a záludnými gadži„ a navíc odešla v rámci svého studia z dosahu rodové kontroly. Otec byl ovšem natolik prozíravý, že dceři nepřekazil studia a respondentka natolik sociálně schopná, že již ve svých 22 letech představila rodině své gadžovské přátele v takovém světle, že je nyní její postup akceptován a navíc došlo i k překonání určitých negativních stereotypů v romské komunitě. Respondentka si uvědomuje klady a zápory, které vzdělání přináší, model „dávání vzdělání„ další generaci považuje za samozřejmý, ale zároveň chce svým budoucím dětem dopřát i zkušenost olašské pospolitosti. 134 Rozhovor 21 (str. 103 – 107) Závěr: Respondent se prosadil jako podnikatel (pokrývačské práce – zakázky mu sjednává manažer - Čech), je k sociální a poradenské činnosti motivován vírou v Boha (a nasměrován na tuto činnost jiným kazatelem), sám je nyní laickým kazatelem (v této oblasti má podporu svých rodičů i své ženy, k víře se snaží vést i svou patnáctiletou dceru), trpí tím, že je Rom, že má romské jméno, respektive stále bojuje s tím, že je majoritou podezírán z něčeho nečestného (pletou si jeho rod se známou romskou kriminálnickou rodinou „házejí nás do jednoho pytle„, nebo že se nepředpokládá, že může žít na určité úrovni. (sociální okolí se divilo, že má chatu), snaží se žít na úrovni, má auto, chatu, pečuje o svou dceru – vidí se v ní Rozhovor 22 (str. 108 – 112) Závěr: Respondent pochází z mnoha sourozenců a narodil se zcela negramotným rodičům. Otec byl asi nefunkční z výchovného pohledu, o jeho školní docházku pečoval starší bratr. Respondent nechtěl skončit jako táta u lopaty, vyučil se, musel pečovat o své mladší sourozence, proto přijal daleko více placené místo v ocelárnách, udělal si celou řadu kurzů. Celý život byl politicky aktivní v romském hnutí, udělal si v závěru sociálně – právní kurz na UK a přijal jako jeden s prvních místo romského poradce. Je dáván za vzor v celé široké rodině, že to dopracoval tak vysoko – pracuje v kanceláři. Má bílou manželku, která pečuje o výchovu dvou dětí a předpokládá u dětí získání vzdělání. Domnívá se, že Romové mají šanci se vzdělávat a že záleží jen na nich, jak se k této možnosti postaví. Jestliže této nabídky nevyužijí, špatně to s nimi v budoucnu dopadne. Rozhovor 23 (str. 113 – 117) Závěr: Respondent pochází z negramotné rodiny, nicméně rodiče si uvědomili, že vzdělání je důležitým faktorem pro to, aby se jejich dětem dařilo lépe a proto dbali na to, aby něčí byly. Respondent je v současnosti ve vzdělávání podporován svou ženou, která si přeje, aby dosáhl alespoň bakalářského titulu. I on sám je motivován ke vzdělání – chce pomáhat Romům, kteří jsou na tom hůř, než je na tom on a jeho rodina. Rozhovor 24 (str. 118 – 120) Závěr: Pochází z rodiny, kde matka byla maďarská Romka a otec byl gadžo, rodiče ji vytrhli z prostředí Romů a snažili se ji motivovat ke studiu, sociální prostředí ani moc nevědělo, že respondentka je poloviční Romka. Recept na situaci Romů vidí respondentka ve vytržení Romů z jejich komunity, nicméně si uvědomuje, že to je značný zásah do psychiky Romů – neví pak kam patří.a Rozhovor 25 (str. 120 – 128) Závěr: Respondentka pochází z rodiny negramotných rodičů - Romů. Otec celý život trpěl tím, že je negramotný, že musí dřít a že se nemůže stát komunistou, proto si umínil, že děti získají vzdělání. Do českých zemí se dostali po II.světové válce, nejdřív zde otec vykonával vojenskou službu (Doly - Ostrava), pak sem přivedl matku respondentky a účastnili se dosídlování Sudet. Respondentka se dobře učila, na prvním stupni měla samé jedničky a na druhém stupni vyznamenání, ve škole nezískala žádné negativní zkušenosti. Po absolvování ZŠ ji matka chtěla dát na švadlenu, učitelé ve škole však matku přesvědčili, že její dcera má na gymnázium. Respondentka přenesla aspirace vzdělání na své děti, ty nechtějí upadnout do chudoby a vzdělání se stává prostředkem, jak toho dosáhnout. 135 Sociálně-mobilitní faktory a romská komunita v České republice (Výsledky sondy uskutečněné mezi romskou elitou ve Velkých Karlovicích u Vsetína ve dnech 29. – 30.4.2002) Renata Weinerová Úvod V období od listopadu 1989 až do dnešních dnů došlo k téměř úplné výměně společenských elit v Československu a následně v České republice. Od začátku devadesátých let minulého století můžeme sledovat na odborné úrovni a také v tisku debatu o charakteru elit existujících v Československu a v České republice (Kandert 2002: 1, Machonin-Tuček 2002). Žádná z odborných studií se však doposud podrobněji nezabývala vznikem nových elit, determinovaných svým etnickým, resp.národnostním původem. Vzhledem k převratným změnám v postkomunistické společnosti je pochopitelné, že se dosavadní zájem soustředil především na studium nových mocenských elit a nové etnické elity, spíše regionálního významu, jejichž společenský význam není na první pohled signifikantní, doposud zůstaly na okraji bližšího zájmu. Součástí grantu MPSV ČR (ZVZ57) se tak stalo vedle zkoumání sociálně ekonomické situace romské populace v ČR zamyšlení nad tématem vzniku nové romské elity v ČR. Výzkumná sonda, která se v rámci grantu uskutečnila a jejíž výsledky předkládáme v této studii, se soustředila především na postižení sociálně mobilitních faktorů, které se na procesu utváření nové romské elity podílely v druhé polovině devadesátých letech minulého století. Nezastupitelnou roli v této době, v procesu formování nové romské elity, sehrálo usnesení vlády ze dne 29. října 1997 č. 688, kterým byli ustaveni na okresních úřadech romští poradci. Lidé, kteří se do těchto funkcí dostali, se během dalších let svého působení vypracovali na pozice regionálních romských elit v České republice. 1. Zadání výzkumu Terénní šetření se uskutečnilo v rámci grantu Ministerstva práce a sociálních věcí v České republice „Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření“ (ZVZ57). Zadané téma bylo opakovaně metodologicky diskutováno mezi společenskovědními odborníky na půdě Socioklubu (Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky) v Praze. Při rozpravě o možnostech ověřování stavu sociálně ekonomické situace Romů v České republice vykrystalizovala - mezi jinými -také otázka objasnění sociálních mechanismů podílejících se na sociálním vzestupu příslušníků romské komunity. Při této příležitosti vznikla myšlenka, že by bylo vhodné uskutečnit terénní šetření zaměřené na téma sociálněmobilitních faktorů, které se podílejí na formování života „úspěšných Romů“ a přispívají tak ke vzniku nové romské elity. Cíle výzkumu Sonda byla zaměřena na „objasnění sociálních mechanismů podílejících se na procesu sociálního vzestupu příslušníků romské komunity a zjištění zdrojů existujícího či potenciálního sociálního vzestupu u vybraných příslušníků romské komunity v České republice.“14 Zadavateli výzkumu šlo tedy především o postižení mechanismů, které se podílejí na překračování sociální hranice, v nezanedbatelné míře však také hranice etnické. 14 Citace z úvodního textu zadavatele výzkumu. 136 V návaznosti na hlavní zaměření výzkumu se rozvinulo několik dílčích podtémat, které byly sledovány pomocí následujícího souboru podotázek15: „Co způsobilo, že někteří Romové dosáhli dobrého sociálního postavení nejen ve svých komunitách, ale ve společnosti obecně, zatímco ostatní nikoliv? Odkud čerpali sílu k tomuto růstu a kdo jim přitom nejvíce pomohl? Odkud pramení energie, kterou bylo třeba vyvinout k překonání všech překážek, které nutně stojí v cestě k tomu, kdo se rozhodne jít sám za sebe nad rámec ‘etnické, romské role‘ a stát se emancipovaným příslušníkem občanské, převážně neromské společnosti?“ Otázky byly pro potřeby výzkumu prováděného verbální formou kladeny jednodušším, dobře srozumitelným způsobem. Je třeba konstatovat, že ne všichni respondenti byli schopni či připraveni zodpovědět všechny kladené otázky. Díky tomu a také díky rozdílným časovým i dalším technickým podmínkám během výzkumu, soubor získaných rozhovorů neměl totožnou vypovídací hodnotu. Rozdílná vypovídací hodnota jednotlivých rozhovorů, ve smyslu hloubky i rozsahu sdělení, je však při realizaci podobných výzkumů běžným jevem. Metodologie výzkumu Výzkum probíhal anonymně mezi účastníky „Semináře romských poradců“ organizovaného Radou vlády ČR pro záležitosti romské komunity ve Velkých Karlovicích u Vsetína ve dnech od 28.4. do 30.4.2002. Jednalo se o intenzivní kvalitativní šetření prováděné metodou nestandardizovaných hloubkových rozhovorů. Výzkum realizovali čtyři proškolení tazatelé, vlastní profesí dva státní úředníci, jeden etnolog a jeden student kulturologie. Výzkumný tým tvořili dvě ženy a dva muži. Celkem se podařilo získat 20 hloubkových rozhovorů s romskými poradci, kteří působí na území České republiky. Rozhovory byly následně přepsány a analyzovány. Rozhovory byly vedeny v českém jazyce, jejich jazyková úroveň byla různorodá. Někteří respondenti hovořili ještě (bez rozdílu věku) romským etnolektem češtiny, jiní byli v českém jazyce zcela zběhlí a jejich řeč měla dokonalou intonaci. Eliminace vzorku: Realizátoři výzkumu se dohodli, že všichni romští účastníci výběrového semináře budou považováni za úspěšné Romy tvořící tzv. romskou elitu16 (pracovní hypotéza). Výzkum se nezabýval otázkou, zda se všichni členové výzkumného vzorku subjektivně za členy romské elity považují a jak hodnotí sami sebe navzájem17. Odlišnosti podle dosaženého stupně vzdělání (základní, střední nebo vysoká škola), ekonomické úrovně či rodové (subetnické) 15 Otázky byly formulovány zadavatelem výzkumu. Pojem „romské elity“ je v budoucnu zapotřebí blíže analyzovat. Na tomto místě považuji za vhodné citovat dvě různé definice elity, jak je uvádějí české sociologické slovníky. „Elita, početně malá část společenského útvaru, jehož členové zaujímají v sociálním útvaru nebo v jeho oblasti vysoké pozice a rekrutují se v různých typech sociálních útvarů z různých funkčních, zejména profesních skupin (např. šlechta, tzv. staré rodiny, prominenti z oblasti veřejné zprávy, politických stran, obchodu, průmyslu, umění, kléru, vědy atp.). V soustavě sociálních pozic zaujímá elita místo převážně v horní vrstvě, částečně také ve střední vrstvě, a svou sociální pozicí vykonává silný sociální vliv (formulace cílů, úkolů a soc. rolí) a sociální kontrolu ve všech nebo některých oblastech sociálního života. Jde-li o vysoké pozice v armádě, průmyslu a vládní exekutivě, jde podle C. W. Millse (1956) o mocenskou elitu. Ve starším pojetí, z hlediska předindustriální společnosti, znamenala elita vybranou menšinu, na základě tradice, stavovské příslušnosti, majetku, narození atp., vytvářenou a sociálně v sobě uzavřenou vládnoucí vrstvu.“ (Sociologický slovník 1992: 77-78). „Předpoklady pro definování elity jako výlučné sociální skupiny či skupiny ´nejlepších´ tvořících vládu existovaly již ve starověké filosofii, především v díle Platónově. Toto prakticky dosud platné používání pojmu e. vychází z existence – sociální nerovnosti v každém uspořádání společnosti, svázané s nerovností ekon. a polit. i s rozdílem v osobních vlastnostech a schopnostech jednotlivců…“ (Velký sociologický slovník 1996: 252-253). 17 Účastníci se k sobě během semináře chovali uvolněně a přátelsky. Na první pohled se zdálo, že stejné profesní zařazení smazalo subetnické distance mezi jednotlivými participanty. 16 137 příslušnosti respondentů nebyly primárně brány v úvahu. Během výzkumu se však tato specifika postupně zviditelňovala. Kritérium úspěšnosti: Sjednocujícím prvkem pro respondenty z řad námi sledované romské skupiny se stala jejich profesní příslušnost (všichni pracovali jako státní zaměstnanci ve funkci romských poradců 18 ), která je začlenila do uzavřeného souboru tzv. úspěšných Romů. Tento způsob hodnocení vycházel z hodnotového systému majority, ve kterém úroveň profesního zařazení představuje důležitý indikátor úspěšnosti v rámci společenského postavení každého jednotlivce. Dalším společným a zároveň specifickým znakem pro kontaktovanou skupinu lidí se staly jejich osobnostní kvality, které jim dovolují setrvávat v psychicky velmi náročné, hraniční pozici mezi minoritou a majoritou. Těmto lidem se podařilo úspěšně prorazit etnickou hranici - alespoň v rámci svého profesního zařazení. Z tohoto faktu můžeme vyvozovat, že se nejedná o osobnosti modálního-standardizovaného typu, ale spíše osobnosti výjimečné a nadstandartní. Při výkonu svého „mediátorského“ zaměstnání se snaží přemosťovat dva více či méně – etnicky a sociálně odlišné světy, srozumitelně artikulovat problémy, stížnosti a návrhy „svých lidí“ pro ty druhé. Na jedné straně jsou romští poradci vystaveni přísné kritice ze strany majority, na druhé musí čelit osočování z vlastních řad, že si ze své etnicity udělali ve svém vlastním zájmu výhodnou „živnost“. Zvládnout takto psychicky náročné situace vyžaduje kromě inteligence také silnou vůli, adaptabilitu a odolnost. Ve většině případů představovali romští poradci – účastníci výběrového semináře - silné osobnosti, vyzařující záviděníhodný životní optimismus a odhodlání. Překvapující byl také jejich ambiciózní přístup k vlastnímu vzdělání a kariéře, který ve svých slovních projevech aplikovali i na své potomky. Otázkou však zůstává, nakolik šlo o opravdové subjektivní aspirace a nakolik se jednalo o demonstrativní aspirace v rámci snahy zanechat pozitivní dojem na tazatele. Vyhodnocení výzkumu Faktory, které se při hodnocení vlivů na sociální vzestup vybraných romských respondentů („romské elity“) ukázaly být rozhodující, jsme se rozhodli hypoteticky rozdělit do dvou skupin. A to na ty, které působily uvnitř romské komunity a další, které ovlivňovaly život respondentů mimo ni, jakoby zvnějšku. Vytvořené schéma má být jen pomocným nástrojem, pomocnou konstrukcí, která má sloužit ke konečnému vyhodnocení výzkumu. a) Faktory, které působily uvnitř romské komunity: Po prostudování všech rozhovorů se na prvním místě se ukázala být důležitá skutečnost, jaký vztah projevovali rodiče respondentů k hodnotám jako je vzdělání (plus vzdělávání) a společenské postavení. Ze společenského postavení potom vyplynula důležitost prvku interpretovaného jako důstojný charakter života, který byl respondenty blíže specifikován vážeností, úctou a respektem všech členů společnosti. V materiální rovině byl tento prvek respondenty opisován jako bohatství (ať již si pod tímto blíže nespecifikovaným pojmem představíme cokoliv), které bezpochyby patřilo k prestižnímu postavení i v tradiční romské komunitě. 18 Podle usnesení vlády ze dne 29. října 1997 č. 686 byla na okresních úřadech v České republice zřízena funkce romského poradce. Toto místo mělo být obsazeno Romem, jenž dokáže poradit přednostovi okresního úřadu a dalším pracovníkům úřadu, která opatření ve vztahu k místním romským komunitám jsou účelná. Dalším úkolem romského poradce mělo být usnadnění komunikace úředníků s Romy, kteří nedovedou srozumitelně vyjádřit své požadavky. 138 Nezanedbatelná se ukázala také role pozitivních vzorů v romské komunitě, ať již šlo o členy úzké nebo rozšířené rodiny. b) Faktory, které působily vně romské komunity: Jde především o pozitivní působení členů majoritní společnosti, zpravidla osobností reprezentujících státní instituce (např. učitel, trenér, kolega nebo nadřízený v zaměstnání), popřípadě i působení duchovních z náboženské obce. *** V mnoha situacích je pochopitelně obtížné rozeznat posloupnost působení obou faktorů či jejich případné spolupůsobení a prolínání. Z některých rozhovorů je však převaha faktorů prvního či druhého typu tak patrná, že jsme se na jejich základě pokusili demonstrovat dvě rozdílné modelové situace sociálního vzestupu. Jako příklad skutečnosti, že proces sociálního vzestupu nelze vnímat zjednodušeně a schématicky, jsme na závěr studie uvedli příklady neschématických, „standardních“ situací sociálního vzestupu, které ve vzorku získaných rozhovorů početně převládaly. První modelová situace sociálního vzestupu. Z rozhovoru č. 1 je patrné, že respondentovi se v jeho vlastním životě podařilo navázat na rodinnou tradici. Již jeho dědeček působil na Slovensku jako vajda a zároveň dobrý hudebník (spoluprací s majoritou již tehdy do jisté míry překonal etnickou hranici). Zároveň je patrné, že rodina nebyla chudá, i když není jasné, z jakého zdroje do rodiny finance plynuly. „Ona ta dědova rodina byla vážená v tý osadě. Dneska by se dalo říci, že to jsou nějaký slušný Cikáni, ale oni byli hrozně nad nima, jako, že tam byly peníze, tam bylo všechno…“. Po migraci do Čech se dědeček stal „vysokým funkcionářem KSČ“ (v novém prostředí prorazil etnickou hranici tím způsobem, že byl vybrán a dosazen mezi tehdejší politickou elitu). „Můj děda, z máminy strany, byl vysokým funkcionářem KSČ. Já to teda nerad říkám…ale on je takovej ten můj vzor a ten hrál nádherně na harmoniku.“ Z citace je patrné, že dědečkovo jméno dnes působí v rodinné historii jako mýtus. Otec respondenta byl údajně negramotný (vychodil prý pět tříd) a během svého života v Čechách pracoval manuálně. Navzdory nedostatečnému vzdělání i nízkému profesnímu zařazení byl společensky oceňován v rámci místní romské komunity (jistě zde hrála důležitou roli váženost jeho rodového jména) a po roce 1989 se politicky angažoval v Romské občanské iniciativě (stejně tak jako jeho otec i on zprostředkovával kontakt s majoritou a procházel v obou směrech etnickou hranicí). V intencích rodinné tradice respondent také prostupuje etnickou hranicí a stává se z něho romský poradce, zaměstnanec ve státním sektoru. V rámci jeho rodinné historie se zdá být signifikantní, že do této funkce vstupuje díky přesvědčivosti osobnosti a rodinné prestiži (stejně tak jako v minulosti jeho děd a otec), pouze s ukončeným základním vzděláním, a potřebnou kvalifikaci si teprve pod tlakem společenských okolností doplňuje. „Samozřejmě, já jsem šel do toho se základním vzděláním, protože já jsem neměl žádný jako střední nebo vysokoškolský vzdělání …ale mám dvě osvědčení …první, co se týká terénní a sociální práce a druhé, pedagogický…“ Paradoxně se respondent z rozhovoru č. 1 distancuje od romství (hovoří o tzv. romské mentalitě), nejspíše proto, že sám sice pochází z tradičně romského prostředí (ovšem s vyšším sociálním statusem), avšak kategorii romství („romské mentality“) ztotožňuje se sociálním propadem. Svoji rozporuplnou pozici vyjadřuje i svým vztahem k romskému jazyku. „Takže já tu mentalitu takovou romskou nemám, já jsem si ji sám vytvářel. Já jsem se 139 naučil od těch lidí. Já jsem se musel naučit od svého otce rozumět romsky – to bylo jako první …naučit se romsky, abych vůbec věděl, co ty lidi chtějí.“ (Otec doma mluvil romsky, matka prý romsky neuměla, protože pocházela z rodiny maďarských Romů.) Respondent by si přál, aby jeho vlastní dítě pokračovala v cestě, kterou se on sám vydal a dotáhl to „ještě dál“. Pro svého potomka formuloval vyšší aspirace jak v oblasti vzdělání, tak i v oblasti profesního zařazení. „… chci, aby šel tak v těch mých šlépějích… ale dosti takových vyšších, kde se nedostanu já … Chtěl bych tedy, aby si udělal školu, aby měl teda sociálněprávní, potom to specializování, aby měl tu romistiku a takhle ty věci kolem toho, aby se někam dostal.“ Ostatním Romům, z pohledu své životní a profesní zkušenosti, doporučil, aby se v zájmu svého dalšího sociálního vzestupu vzdělávali a zároveň i začlenili a přizpůsobili majoritě. Závěr: proces sociálního vzestupu respondenta vycházel především z „archetypálních“ společenských aspirací postavených na tradičních hodnotách romské komunity jako je slušnost, úcta k druhému, váženost. Tyto hodnoty byly reprezentovány především osobnostmi dědečka a otce, vážených členů uvnitř i vně romské komunity. Vnější vlivy, působící z majoritní společnosti, se podle vyprávění zdají být méně významné, i když je patrné, že majoritní hodnotový systém se v generaci respondenta interakčně propojil s pozitivními hodnotami, které bývají považovány za romsky „tradiční“. Druhá modelová situace sociálního vzestupu. Příběh muže z rozhovoru č. 4 má poněkud odlišný charakter. Je založen především na vůli, talentu a osobním odhodlání respondenta a zároveň i troše životního štěstí v podobě stimulujících vztahů s příslušníky majority. Sociální situace v respondentově rodině nebyla od samého počátku utěšená. Jeho otec byl opakovaně trestaný alkoholik, matka byla v domácnosti. Chlapec se narodil jako šesté dítě z devíti. Dva z jeho bratrů byli soudně trestáni stejně jako jeho otec. Přesto respondent dokázal vystudovat vysokou školu, kterou dokončil s červeným diplomem. Svoji motivaci ke studiu muž vysvětloval následovně: „Bratr se dostal do kriminálu, druhej taky, sestra vedla špatnej život s manželem, soužití nefungovalo a celá řada dalších věcí. A já jsem potřeboval dokázat sobě i okolí kolem nás, tý vesnici, že na to prostě máme … takže to byla taková vnitřní motivace, hnací motor, a v neposlední řadě i celá řada knih, který jsem přečetl. V tý době to byl největší zdroj informací. To sehrálo roli.“ Cesta k životnímu úspěchu však nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát na základě tvrzení, že měl potřebu dokázat sobě a okolí, že jeho rodina není tak špatná, jak na první pohled vypadá. Ještě v posledním ročníku základní školy měl respondent špatný prospěch („nějaký čtyřky“) a nebyl přijat na učební obor automechanik, kam se hlásil. K zásadnímu obratu došlo až na náhradním učilišti, kde potkal sympatickou osobnost učitele. Tento učitel ho motivoval v pokračování studia na střední škole, které zakončil maturitou. „Naštěstí jsem potkal člověka, kterej v mým životě znamenal hodně. Byl to pan učitel …, kterej mně prostě naznačil, co mě v životě čeká. Možná, že se mi rozsvítilo, učňovku jsem skončil s vyznamenáním... A díky němu i do dnešního dne jsem šel dál, když jsem skončil vysokou školu, taky s červeným diplomem, a vyznamenáním, s průměrem jedna celá.“ Z dalšího vyprávění také vyplynulo, že důležitou roli při začleňování do kolektivu ostatních mladých lidí sehrál fakt, že respondent byl sportovně založen a hudebně nadán. Díky úspěchům, které slavil ve fotbale a při hře na kytaru, se respondentovi přirozenou cestou upevňovalo sebevědomí a jak sám podotýká: „A proč ta změna ve mně nastala taková? Zřejmě to, že jednak jsem se pohyboval ve společnosti dobrejch lidí, kteří byli sportovně založeni. Hrál jsem celej život závodně fotbal a tohle ovlivňovalo moje postavení ve 140 společnosti. … Všechny sporty jsou mi poměrně blízký, takže já jsem se necítil jakoby na okraji těch kluků. Takže to sehrálo roli, že člověk je sebevědomej, že si věří.“ V závěru rozhovoru lituje, že starší sourozenci byli trestně stíháni, přesto se domnívá, že: „všichni z mý rodiny byli velice nadaní, nejedná se jenom o hudbu, protože prakticky všichni zpívají …, ale i co se týče běžných věcí … Oni prostě, podle mě, chybí jim ten vliv – školy, rodiny … nedokázali to a já strašně lituju, že jsem nebyl ten první, který by těm našim pomohl.“ Závěr: respondent pocházel ze sociálně deprivovaného rodinného prostředí, ve kterém pojem „romské tradice“ nebyl reprezentován žádnými pozitivními vzory. Lze předpokládat, že podpůrnou roli sehrála osobnost citlivé matky, o níž v rozhovoru není bližší zmínka. Negativní situaci v rodině se respondentovi podařilo překonat díky výjimečné inteligenci, píli a velkému odhodlání. Podstatnou úlohu v dalším sociálním růstu respondenta sehrála osobnost výjimečného českého učitele na učilišti, který ho dokázal motivovat k dalšímu studiu. K překonání etnické hranice v rámci studentského kolektivu značně přispěl sportovní a hudební talent. Přestože se dokázal ze svého původního prostředí vymanit, na svoji rodinu nezanevřel a váže ho k ní silné emocionální pouto. Standardní - nemodelové situace sociálního vzestupu. Mezi rozhovory, získanými během výzkumu, převládaly příběhy lidí, kteří nebyli jednoznačně a směrodatně stimulováni jen vnitřními nebo vnějšími faktory působícími na rozvoj jedince v romské komunitě. Jejich životní příběhy působily méně nápadným, jakoby obyčejným dojmem. Do kategorie těchto všedních, můžeme říci „standardních“ příběhů zapadají například rozhovory č. 3, 5 a další. Interpretace úspěchů těchto respondentů oscilovala mezi znaky typickými pro oba vymezené faktory. Rozhovor č. 3 Podle popisu rodinného zázemí respondentky z rozhovoru č. 3 se zdá, že pochází ze společensky nevýznamné, avšak „slušné“ romské rodiny. Oba rodiče mají pouze základní vzdělání a pracují manuálně, přesto si uvědomují, jaký význam má vzdělání pro budoucnost jejich dětí. Dokladem toho je fakt, že respondentka a její sestra dokončily střední školu a oba bratři jsou vyučení. Respondentka situaci komentovala následovně: „… mí rodiče si přáli, abych já i moji sourozenci, abychom v životě dokázali víc, abychom se dostali někam dál (´… abyste nemuseli tak dřít jako my…‘), a proto dbali na to, abychom byli dobře a slušně vychovaní, abychom chodili do školy a abychom dosáhli co nejvyššího vzdělání …rodiče…byli prostě ochotni vynaložit na naše vzdělání poslední korunu. Takže já si myslím, že kořeny jsou v mojí rodině, kdybych neměla podporu v rodině, tak bych …“ Podstatnou roli v životě respondentky sehrál také fakt, že vyrůstala v malém českém městě, mimo oblast, kde žila „nepřizpůsobená romská komunita“. Žila v té části města, kde se všichni navzájem znali a učitelé měli čas přistupovat k žákům více individuálně. Díky této skutečnosti si učitelé povšimli jejího studijního nadání a podporovali ji ve studiu na střední škole. „Já musím říci, že já jsem problémy neměla jako ani ve studiu, ani vlastně s těmi svými kolegy nebo spolužáky a se svými učiteli jsem neměla problém, protože pocházím z malého města, kde se vlastně ti lidi všichni znají víceméně navzájem. A podpora byla v tom, že mí učitelé věděli, že mám na to, abych dostudovala. Vlastně, podporovali mě.“ Závěr: Respondentka z rodiny bez „mýtických“ předků, nadaná a inteligentní, motivovaná ke vzdělání jak podporou rodičů (vzdělání pro ně představovalo prostředek k vymanění se 141 z chudoby a negativních etnických stereotypů), tak i zájmem učitelů v neanonymním prostředí malého českého města. V rodině respondentky se doma mluvilo romsky i česky. Respondentka má zájem o studium romského jazyka na vysoké škole, protože není spokojená se svou úrovní znalosti romštiny „ta romština není natolik dobrá, jak bych si přála“. Svým přístupem vystihuje současný běžný trend u mladých vzdělaných Romů, kteří se emancipují a začleňují do společnosti nejen díky dalšímu sebevzdělávání, ale zvyšují si sebevědomí také prostřednictvím studia romského jazyka a tzv. tradiční romské kultury. Rozhovor č. 5 Z krátkého rozhovoru č. 5 je zřejmé, že respondentka vyrůstala, podobně jako žena z předchozího rozhovoru, ve standardní (do žádných výrazných extrémů, ať již pozitivních nebo negativních, nevybočující) rodině. Otec dokončil pouze základní školu, matka byla negramotná. Respondentka vyrůstala na Slovensku spolu s dalšími šesti sourozenci, z nichž všichni dokončili základní školu a tři ukončili střední odborné učiliště. V okrese, ve kterém vyrůstala, prý znala několik Romů, kteří dokončili střední školu. Ona sama vystudovala střední průmyslovou školu strojní. Z vyprávění je patrné, že ve studiu, které v prvních dvou ročnících pro ni nebylo snadné, ji podporoval především otec a sourozenci. „… když jsem měla třeba horší známku z matematiky, tak už tatínek, už se hlásil tý mý třídní, abych si to jako co nejdřív opravila. A vůbec sourozenci mě jako vedli k tomu, abych …jednoho člena z rodiny … aby měli, kdo to dokázal!“ Po ukončení střední školy se přestěhovala za svou sestrou, která se v minulosti provdala do Čech. V Čechách se respondentka také provdala a začala pracovat jako administrativní síla. V roce 1998 zvítězila v konkurzu okresního úřadu na místo romské poradkyně. Po zapracování na okresním úřadě se z vlastní iniciativy rozhodla doplnit si kvalifikaci na vyšší sociálně právní škole v Praze. Závěr: Respondentka, nadaná a inteligentní, vyrůstala na Slovensku ve standardním typu rodiny bez elitního zázemí. V místě žilo více vzdělaných Romů, kteří ji svým vzorem pozitivně stimulovali. Ve studiu na střední škole ji podporovala nejvíce vlastní rodina, především otec a sourozenci. Respondentka má aspirace pokračovat dále ve studiu. Závěr Výzkum ve Velkých Karlovicích se stal impulsem k zamyšlení nad spouštěcími mechanismy vertikální sociální trajektorie vybrané skupiny romských osobností. Po prostudování všech rozhovorů jsme dospěli k určité analogii „mechanismu úspěchu“ působícího jak za minulého režimu, tak i v současnosti. „Úspěšnými“ se stali jen ti romští jednotlivci, kteří dokázali využít aktuální společenské nabídky, kteří byli v daný okamžik na nové možnosti připraveni – ať již šlo o direktivní státní nabídku nebo později „affirmative action“. To znamená, že např. komunistický režim umožnil některým vybraným a „připraveným“ Romům stát se součástí mocenské politické elity za podmínky vstupu do strany.19 A po roce 1989 se stal pro některé vybrané a připravené Romy zlomovým okamžikem v jejich pohybu po společenském 19 Romové ve své většině neodsuzovali členství v KSČ na rozdíl od běžně negativního postoje k členství většinové české společnosti. Členství ve straně většina Romů akceptovala utilitárně, neboť si nebyla vědoma širších politických souvislostí. Za povšimnutí stojí, že příbuzný respondenta z rozhovoru č. 1 našeho výzkumu byl považován za vzor díky „vysoké funkci“, kterou zastával v KSČ. 142 žebříčku rok 1997. V tomto roce se staly součástí nové romské elity ty romské osobnosti, které uspěly v konkurzu na nově zřízenou funkci romských poradců při okresních úřadech v České republice. Z vybraných jedinců se stali státní úředníci, představitelé nové elity formální moci, formálního postavení, zpravidla regionálního významu. Z výzkumu uskutečněného ve Velkých Karlovicích je zřejmé, že nové společenské šance, které byly otevřeny v roce 1997, byly schopny využít jak osobnosti z tradičně vážených rodin s „mýtickými“ předky (příslušníci tzv. staré romské elity), tak i osobnosti z rodin bez elitní minulosti, které vzešly z tzv. standardních „slušných“ romských rodin. Jak říká americký kulturní antropolog Robert F. Murphy: „Povolání je důležitým prostředkem mobility, neboť může vést k větší úctě a příjmům …“ (Murphy 1998: 162). Z rozboru textů se zdá, že této skutečnosti si byli více vědomi rodiče z tzv. standardních rodin, kteří své potomky ve vzdělávání systematicky podporovali - alespoň respondenti tento fakt ve svých odpovědích opakovaně zdůrazňovali. Početně ve vzorku získaných odpovědí převládala skupina respondentů právě z těchto standardních rodin (viz. standardní - nemodelové situace sociálního vzestupu). Zvláštní, početně slabou kategorii, představovali respondenti ze sociálně deprivovaného rodinného zázemí, kteří se ke svému postavení dopracovali pouze díky své výjimečné inteligenci, píli, vysokému nasazení a určité dávce životního štěstí (viz. druhá modelová situace sociálního vzestupu). Jejich protipólem byly příběhy lidí s elitním zázemím, ve vzorku nepříliš silně početně zastoupené, kteří svým sociálním vzestupem pokračovali v rodové tradici (viz. první modelová situace sociálního vzestupu). Porovnávání faktorů vnějších, které působily na sociální trajektorii vybraných romských respondentů, s faktory vnitřními, nás dovedlo k závěru, že většina respondentů vstoupila mezi novou romskou elitu především díky svým výjimečným osobnostním kvalitám včetně získaného vzdělání nežli díky výjimečnému „urozenému“ rodovému původu souvisejícím s elitním postavením jejich předků. Toto tvrzení však může zpochybnit fakt, že výzkum nebyl zaměřen na provázanost rodinných a rodových struktur se sociálním začleněním jednotlivců. Závěrem je možné říci, že k sociálnímu vzestupu a úspěšnému sociálnímu postavení Romů ve společnosti je zapotřebí určitá konstelace vnitřních a vnějších společenských faktorů. Jde o kombinaci připraveného jedince, který je schopen v určitém momentu uchopit společenskou nabídku a přesvědčit své okolí, že je v této pozici na svém místě. To vše hovoří pro sociální politiku otevírání nových šancí a afirmativních akcí v českých podmínkách. Literatura: Kandert J. 2002: „Vznikání nových elit – český případ“. In http://veda.fsv.cuni.cz/doc/kandert.doc Lenderová M. 2002: „O proměnách elit v českých zemích“. In: http://www.vesmir.cz/03_2002/165.htm Machonin P., Gatnar L., Tuček M. 2000: Vývoj sociální struktury v české společnosti 1988 – 1999. Praha, Sociologický ústav AV ČR. Machonin P., Tuček M. 2002: Zrod a další vývoj nových elit v České republice (od konce osmdesátých let 20. století do jara 2002). Praha, Sociologický ústav AV ČR. Murphy R. F.1998: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha, Sociologické nakladatelství Slon. Sociologický slovník 1992: Victoria Publishing, Praha. Velký sociologický slovník 1996: Vydavatelství Karolinum, Praha. 143 Průběžná zpráva z výzkumu rodinných anamnéz Ivan Vodochodský a Petra Klvačová Vymezení předmětu výzkumu Předmětem výzkumu je zkoumání materiálů a informací o situaci romských klientů v rámci oddělení sociální prevence odboru sociálních služeb jedné pražské městské části. Informace se týkají údajů shromažďovaných přibližně v rozmezí uplynulých tří desetiletí různými zaměstnanci tohoto odboru – sociálními kurátory a romskými asistenty. Cílem výzkumu je pokusit se zachytit skrze dostupné informace dlouhodobější vlastnosti vývoje sociální situace romských rodin, které se z nejrůznějších důvodů ocitly v péči oddělení sociální prevence (OSP) a tudíž o nich existují na tomto oddělení více či méně systematické záznamy. Výzkum může poskytnout důležité informace nejen o hlavních problémech, se kterými se klienti v průběhu uplynulého více než čtvrtstoletí na OSP obraceli, ale také o samotné praxi sociální práce a služeb ve vztahu k romské komunitě, o jejích proměnách, uplatňovaných opatřeních a míře jejich úspěšnosti. Hlavní výzkumné otázky, které si klademe, jsou, zda lze z dlouhodobého hlediska vysledovat v informacích, které shromáždili pracovníci OSP, nějaké charakteristické rysy vývoje sociální situace romských rodin právě z hlediska sociální péče. Dále, zda lze identifikovat nějaké klíčové momenty, které tuto situaci v minulosti ovlivnily či ji ovlivňují (ať už ze strany samotných klientů nebo ze strany institucí) a v neposlední řadě, zda lze identifikovat nějaké hlavní problémy, se kterými se klienti a pracovníci v průběhu uplynulých desetiletí potýkali a potýkají. Zaměření výzkumných otázek a použité výzkumné techniky musely být přizpůsobeny tak, aby odpovídaly povaze analyzovaných dat. Nezkoumáme totiž přímo ani popis zkušeností samotných klientů (což by bylo možné prostřednictvím zúčastněného pozorování a rozhovorů s klienty), ani původní dokumenty vedené sociální péčí o klientech (což by bylo možné pomocí kvalitativní obsahové analýzy spisů OSP), ale zkoumáme informace o sociální situaci klientů, které nám jsou zprostředkovávány institucí sociální práce. Do značné míry tedy to, co je na situaci klientů považováno za problematické samotnými sociálními pracovníky, a to, jak oni situaci svých klientů definují. K povaze analyzovaných dat Nástrojem, jehož prostřednictvím se pokoušíme výše uvedené otázky týkající se klientů OSP zkoumat, jsou tedy informace, které nám o těchto klientech jsou schopni a ochotni podat pracovníci OSP. Předmětem analýzy nejsou samotné spisy, které OSP o svých klientech vede, protože ty podléhají utajení a není nám dovoleno s nimi pracovat, ale informace o těchto dlouhodobě vedených spisech a o aktuální situaci klientů, o nichž jsou spisy vedeny, zprostředkované současnými sociálními pracovnicemi, které se situací klientů zabývají v rámci své každodenní práce. V původním návrhu výzkumu byl obsažen předpoklad, že informace ze spisů a z každodenních profesionálních zkušeností sociálních pracovnic o klientech nám budou zprostředkovány pouze písemnou formou, v podobě jakýchsi stručných anamnéz či kazuistik. Jak se ale velmi záhy ukázalo, tyto kazuistiky jsou pro účely sociologického výzkumu zcela nedostatečné, respektive mohou sloužit pouze jako nástroj pro generování dalších otázek, na něž však samy nedokáží odpovědět. Důvod jejich nedostatečnosti tkví v jejich neúplnosti a nutné selektivnosti, která neumožňuje porozumět souvislostem jednotlivých případů.20 20 Zatímco v případě obsahové analýzy spisů sociální péče by tato neúplnost nebyla na překážku a mohla by být důležitou součástí zkoumání toho, jak jsou spisy o klientech vedeny, v našem případě nemá neúplnost informací sama o sobě žádnou vypovídací hodnotu, pokud se nepodaří zjistit její příčina. Je třeba také říci, že na rozdíl od spisů, jejichž podoba a obsah jsou dány tím, jak byly vedeny 144 Proto jsme se rozhodli doplnit tyto písemné podklady zpracované sociálními pracovnicemi ještě nestrukturovanými interview s těmito pracovnicemi, které se budou tématicky soustřeďovat kolem jednotlivých případů a v širší rovině kolem jejich každodenní zkušenosti sociální práce. V současnosti tedy pracujeme s dvěma typy dat: a) Kazuistiky či anamnézy zpracované dvěma sociálními pracovnicemi na základě dvou zdrojů informací, které ony samy ve své práci využívají: Jednak s využitím spisů, které jsou o klientech vedeny řadu let, často různými pracovníky, kteří se na pracovišti OSP během tak dlouhé doby vystřídali. Tyto spisy jsou podle informací, které máme k dispozici, často problematickým zdrojem, především kvůli své neúplnosti a různým přístupům k jejich vedení ze strany různých pracovníků. Nicméně obsahují informace, které by jinde patrně nebylo možné po tak dlouhé době získat, především co se týká toho, s jakými problémy se v té které době občané pro pomoc na úřad obraceli, a jak úřad jejich prosby a žádosti řešil. Druhým doplňkovým zdrojem informací pro sestavování kazuistik jsou návštěvy u klientů a rozhovory, které sociální pracovnice vedou s některými rodinnými příslušníky a při nichž se snaží zejména o rekonstrukci klíčových momentů jejich rodinných historií. Každá kazuistika má zhruba dvě až tři strany textu a se skládá ze dvou částí. První je stručným shrnutím rodinné historie (jednotkou analýzy/případem je, jak vyplývá z určité logiky sociální práce, rodina). Je v ní obsažen také výčet hlavních postav – rodinných příslušníků a nejdůležitější dostupné informace o nich: rok a místo narození, vzdělání a zaměstnání, případně další důležité údaje. Také je zde uvedena stručná charakteristika obydlí v němž rodina v současné době žije. Druhou část tvoří chronologický soupis událostí rodinné historie z pohledu sociální práce. Jde převážně o výčet těch momentů, kdy rodina přišla do styku se sociální péčí: při vyřizování nejrůznějších žádostí (o byt, o dávky, o získání občanství), při řešení konfliktů v místě bydliště, při řešení problémů spojených se školní docházkou dětí a podobně. b) Nestandardizovaná interview se sociálními pracovnicemi, které sestavují kazuistiky a zároveň jsou našimi klíčovými informanty21. Cílem interview je získat ty informace, které nám jako výzkumníkům bez přímé znalosti spisů OSP a bez kontaktu s klienty, scházejí k tomu, abychom popisovaným situacím mohli porozumět. Některé z těchto informací nejsou v textech obsaženy, protože je sociální pracovnice považují za nedůležité nebo za příliš samozřejmé. Použití techniky nestandardizovaného interview umožňuje výrazně překročit rozsahem a hloubkou informace, které jsou obsažené v kazuistikách, aniž by to kladlo neúměrné nároky na zapojení sociálních pracovnic do výzkumu. Jedná se totiž především o informace založené na jejich každodenní zkušenosti, které jsou pro ně pomocí interview nejsnáze sdělitelné a které by bylo obtížné jiným způsobem vůbec získat. Část informací, které získáváme rozhovory se sociálními pracovnicemi, by samozřejmě bylo lépe získávat dotazy od samotných klientů, pokud by to bylo možné.22 Avšak výhodou před naším příchodem, v případě anamnéz sestavovaných pro účely výzkumu máme možnost formu a rozsah informací ještě částečně ovlivňovat během výzkumu, což se také děje. 21 Klíčový informant plní ve výzkumu odlišnou roli než běžný respondent. Je to nejbližší spolupracovník výzkumníka v daném výzkumném prostředí. Role klíčového informanta se osvědčila například už v etnografických výzkumech tzv. Chicagské školy, zabývajících se problematikou sociálně patologických jevů specifických právě pro městské prostředí. Na druhou stranu, jak upozorňují Gubrium a Holstein (1998), výzkumníkovi hrozí, že při snaze porozumět zkoumanému prostředí převezme pohled, který na má jeho klíčový informant. 22 Jednou z překážek při snaze o souběžné zkoumání informací, které mohou o svých klientech poskytnout instituce, a zkoumání samotných klientů, jsou etické a právní souvislosti takového počínání. Například úřad je podle zákona povinen chránit osobní údaje o svých klientech a může proto odmítnout určitý typ informací pro potřeby výzkumu poskytnout. Cesta od informací sociálního 145 zkoumání situace klientů z perspektivy sociálních pracovnic je to, že jejich pozice leží někde uprostřed mezi klientem a výzkumníkem, takže mohou vidět konkrétní situaci současně zblízka i z odstupu a mají možnost porovnávat různé případy a sledovat jejich vývoj dlouhodobě z hlediska své praxe. Délka rozhovoru, který je nahráván na diktafon, činí přibližně 45 minut až 1 hodinu pro každý případ. Rozhovory vedeme s oběma pracovnicemi odděleně vždy o těch případech, jejichž anamnézy samy osobně zpracovaly. Cílem souběžného využití anamnéz a nestrukturovaných interview je dosáhnout na základě informací poskytnutých sociálními pracovnicemi co nejúplnější rekonstrukce každého případu. Tyto informace jsou, jak již bylo zmíněno, zároveň interpretacemi situace klientů z pohledu sociálních pracovnic.23 Výběr případů pro analýzu Na počátku výzkumu nebylo zcela jasné, podle jakého klíče vybírat případy, které budeme analyzovat. Pro nás jako výzkumníky bylo obtížné toto rozhodnutí učinit bez hlubší znalosti celkové situace rodin, které jsou klienty OSP v dané lokalitě, a její variability. Důležité pro naše rozhodování však bylo vědomí toho, že vlastně nezkoumáme rodiny jako takové, ale informace, které o těchto rodinách shromažďuje instituce sociální péče. Proto bylo důležité vycházet z toho, že ne všechny informace jsou stejně kvalitní, ne všechny pokrývají stejný časový úsek, ne všechny obsahují taková sdělení, která by byla pro náš výzkum užitečná. Ne všechny informace také umožňují, aby na ně bylo sociálními pracovnicemi a námi v rámci výzkumu navázáno, aby k nim mohly být přiřazovány další informace. S některými rodinami ztratilo OSP kontakt, ať už proto, že se jejich sociální situace výrazně zlepšila či zhoršila (například se rozpadly), nebo proto, že se odstěhovaly či emigrovaly. To, že se takovéto rodiny do našeho výzkumu pravděpodobně nedostanou, neznamená, že nemá význam je zkoumat. Naopak, má smysl hledat metody, jak tuto, z pohledu sociální péče dočasně nebo trvale neviditelnou skupinu, učinit předmětem sociologického zkoumání. Nakonec jsme se společně se sociálními pracovnicemi rozhodli, aby jedním z hlavních kritérií pro výběr analyzovaných případů byla doba trvání záznamu ve spisech OSP. Právě existence dlouhodobých záznamů je na jedné straně dobrým předpokladem pro analýzu a zároveň signalizuje přetrvávající problémy, které jsou z hlediska výzkumu relevantní. Druhým kritériem bylo, aby záznamy pokračovaly až do současnosti, což signalizuje, že OSP je s daným klientem/rodinou stále nějakým způsobem v kontaktu. Pro další výběr případů z takto úžeji definované skupiny byly stanoveny dvě systematické podmínky, z níž každá odpovídá zaměření práce jedné ze sociálních pracovnic, s nimiž na výzkumu spolupracujeme. Úkolem, který si sociální pracovnice při výběru případů uložily, je: a) Vybírat takové případy, které, soudě podle záznamů ve spisech, neprodělávají v současné době žádný významnější posun ve smyslu viditelné změny sociální situace, která by mohla být z hlediska sociální péče hodnocena jako zlepšení. b) Vybírat naopak takové případy, které by z hlediska sociální péče určité zlepšení sociální situace vykazovaly. Za takové zlepšení je považováno, například pokud se ve spolupráci s OSP podaří dostat některé dítě na školu a udržet ho tam (byť s pomocí grantu nebo státního pracovníka ke klientům je tak pro výzkumníka zproblematizována. Je samozřejmé, že sociální pracovnice jsou v našem výzkumu instruovány tak, aby se k nám od nich informace o klientech dostávaly již v anonymizované podobě. 23 Nesdílíme tedy objektivistický přístup německých biografických sociologů, například Gabriele Rosenthal a Wolframa Fischer-Rosenthala k tomu, co oni sami nazývají případovými rekonstrukcemi (viz například Rosenthal / Fischer-Rosenthal 2000). Podle jejich představy lze sestavit pro každý osobní nebo rodinný příběh objektivní soupis událostí osobní nebo rodinné historie, tak jak po sobě následovaly, s ním pak porovnávat vyprávění respondenta a zkoumat, které události vypravěč do svého příběhu zařadil a které ponechal stranou. 146 příspěvku), ale také například i to, když někdo z rodiny aktivně spolupracuje se sociální pracovnicí, nebo dokonce, když se zajímá o četbu romských novin a časopisů. Pro počáteční fázi výzkumu jsme se rozhodli, že budeme zkoumat z každé z takto vymezených skupin po deseti případech, celkem tedy dvacet případů. Až později v průběhu výzkumu se rozhodneme, zda je tento výběr dostatečný, zda zajišťuje dostatečnou variabilitu různých uspořádání a problémů, nebo zda by bylo užitečné vybrat ještě další případy. Tento postup odpovídá logice kvalitativního výzkumu, kde se zpravidla výběr případů pro analýzu neřídí požadavkem statistické reprezentativity vzhledem k cílové populaci, ale snahou obsáhnout co nejvíce dimenzí zkoumaného problému. Je tedy zřejmé (a analýza prvních získaných anamnéz to potvrzuje), že případy pro analýzu jsou vybírány do značné míry subjektivně, na základě toho, co považují a nepovažují sociální pracovnice za zlepšení situace jejich klientů a jakou roli v tom přisuzují samotné sociální práci. Případy vybrané oběma pracovnicemi se tedy mohou v mnohém lišit, což zaručuje jistou pestrost a rozmanitost materiálu, který budeme zkoumat. Zároveň si však mohou být v lecčems podobné. To, co jedné informantce může připadat jako vzestup, může pro druhou být zcela samozřejmá a nevýznamná situace. Bude pro nás tedy zajímavé sledovat, čím je pro sociální pracovnice definována výjimečnost jedněch klientů oproti druhým, jak chápou jejich úspěch či neúspěch, sociální vzestup či pokles. Tématické okruhy Podívejme se nyní konkrétněji na jednotlivá témata, která se v tuto chvíli ve zkoumaných kazuistikách ukazují jako relevantní. Přes výjimečnost každého případu se téměř ve všech zaznamenaných rodinných příbězích opakují stejné či podobné situace – potíže s bydlením, ztráta zaměstnání a/nebo shánění nového místa, nepřiznané sociální dávky, hledání vhodné školy pro děti apod. Taková podobnost případů je přirozeně ovlivněna tím, že data pro výzkum vytvářely úřednice sociálního odboru, tj. instituce, jejímž účelem je zmíněné problémy řešit. Podobné charakteristické rysy najdeme také v rodinných historiích – opakuje se větší počet dětí, soužití více generací v jedné domácnosti, děti umístěné kvůli zdravotním potížím nebo z jiných důvodů v ústavní péči, dlouhodobá zkušenost nezaměstnanosti, závislost na sociálních dávkách. V tomto smyslu je tedy soubor analyzovaných kazuistik zdánlivě homogenní. Již z prvního kódování (vytváření analytických kategorií) však vyplývá, že jednotlivé případy se liší například v tom, které situace samotní klienti, resp. sociální kurátoři považovali za důležité prostřednictvím OSP řešit. Dnes už pravděpodobně nebude možné – vzhledem k reprodukované podobě dat a časové vzdálenosti od starších událostí – rozeznat, zda podnět k řešení nějakého problému přišel od klienta nebo od sociálního kurátora. Naše interpretace tak budou nutně ochuzeny o jednu z významných dimenzí toho, jak je určitá situace definovaná jako problémová. Zároveň ale můžeme sledovat, jestli lze najít souvislosti mezi konkrétním vývojem sociální situace rodiny a tím, že například nevyhovující bydlení bylo klienty nebo sociálním kurátorem definováno jako problematická situace. Podobné situace v rodinných historiích nemusí totiž vést ke stejnému způsobu sociální intervence. A dokonce, podobné situace nemusí být pokaždé identifikovány jako důvod k intervenci sociálního pracovníka a nebo, z druhé strany, jako důvod k návštěvě odboru sociálních služeb. Vhodné příklady, které dobře ilustrují podobnost sociální historie dvou rodin a současně odlišnost jejich institucionálního vývoje, najdeme v událostech, jež se různým způsobem dotýkají dětí klientů. Tak například ve více záznamech se objevuje zmínka o dětech umístěných v ústavech – v dětských domovech, kojeneckých ústavech, výchovných ústavech či ústavech pro mentálně postižené. Ne vždy je ale taková sociální situace 147 definována klienty nebo OSP jako situace, kterou je třeba řešit. Takovou situací se stává tehdy, když klient chce získat dítě zpět do vlastní péče a za tím účelem požádá sociální odbor o pomoc. Nebo z opačné strany, pokud sociální odbor rozhodne, že by bylo vhodné dítě umístit například do kojeneckého ústavu. Zároveň se ve zkoumaném souboru rodin objevují případy, kdy jsou třeba všechny děti umístěny do doby své zletilosti v dětském domově, ale v záznamech o nich není poznámka v souvislosti s řešením nějakého problému. Problém může nastat ve chvíli, kdy se dítě vrátí po dosažení plnoletosti domů, to už je však jiná sociální situace. Podobné rozdíly charakterizují například také školní kariéry dětí. Potíže s učením, docházkou do školy, hledáním vhodného učebního oboru se objevují téměř ve všech sledovaných rodinách. Stejně jako u předchozího příkladu ústavní péče jsou ale školní problémy jen někdy důvodem k sociální intervenci. Poněkud paradoxně se tak problémem pro instituci může stát relativně nadané dítě, pro které je třeba získat stipendium na jeho studia, a nikoliv jeho sourozenec, který se vždycky špatně učil. Můžeme uvést ještě další příklady. Asi nejčastěji se klienti z našeho vzorku obracejí na sociální odbor ve chvíli, kdy nemají kde bydlet nebo jim stávající bydlení z nějakých důvodů nevyhovuje. Stejná sociální situace – absence bydlení – se však projevuje různě: klient žádá o byt poprvé (přistěhoval se do Prahy, přišel z dětského domova); klient přišel o byt, protože ho prodal před emigrací a nemá se kam vrátit; nebo vyšlo najevo, že byt, ve kterém bydlel, spadá do kategorie přístřeší a tudíž ho nový majitel může bez náhrady vystěhovat. Také reakce sociálních kurátorů na takovou situaci se velmi liší: někdy pomohou klientovi sepsat žádost, nebo ji sepíší za něj, někdy se mohou stát prostředníkem v jednání se soukromým majitelem domu, v některých případech se jejich pomoc musí omezit na vyřízení ubytovny, nebo nemohou dělat v podstatě nic (třeba v případě chronických neplatičů). Zároveň se ale v kazuistikách objevují zmínky o nevyhovujícím bydlení některých rodin, které ale po určitou dobu nemusí být podnětem pro žádost (ze strany klienta) nebo pro intervenci (ze strany kurátora). Dalším výrazným příkladem je vše, co souvisí se zaměstnáním, jeho ztrátou a hledáním nového zaměstnání. Nezaměstnanost je pravděpodobně vnímána jako jedno z nejzávažnějších sociálních rizik romského etnika. Není tedy překvapivé, že absence zaměstnání je v nějaké podobě součástí všech rodinných historií, které máme k dispozici. Jednotlivé případy se opět liší v tom, zda je nezaměstnanost „jen“ součástí kontextu rodinné historie, nebo zda je definována jako sociální problém samotnými účastníky – klienty i kurátory. Obvykle je nezaměstnanost identifikována jako problém například ve chvíli, kdy klient nedostává sociální dávky, protože není registrován na úřadu práce. Tedy nikoliv samotná skutečnost, že klient nemá práci, ale skutečnost, že není v evidenci příslušné instituce, se stává důvodem proč nezaměstnanost konkrétního člověka (rodiny) řešit. Pokusíme se nyní o shrnutí analytického přístupu k datům. Sledované případy jsou zkoumány především z hlediska toho, jak jsou klienty a kurátory definovány sociální situace, do nichž se rodiny (a jejich jednotliví členové) dostávají. Snaha odlišit dlouhodobé charakteristiky rodin od sociálních situací, v nichž se obracejí na sociální odbor, resp. kdy sociální odbor rozhodne o nutnosti intervence, je v tuto chvíli pro analýzu dat rozhodující. Uveďme alespoň tři nejdůležitější argumenty: a) Tento přístup umožní odhalit, které konkrétní události a které dlouhodobé charakteristiky jsou pro vývoj sociální situace klientů klíčové. b) Zároveň takový postup dovoluje popsat a interpretovat vztah mezi sociální situací klienta a sociální intervencí instituce. c) V neposlední řadě by zvolený způsob analýzy mohl přispět k identifikaci některých stereotypů, které ve zkoumaném prostředí existují. 148 Literatura Gubrium J., Holstein J. (1998): The new language of qualitative method. London: Thousand Oaks, New Delhi: Sage Publications Rosenthal G., Fischer-Rosenthal, W. (2001): Analýza narativně-biografických rozhovorů. Biograf, 24, 9-20 149 Tradiční a noví klienti aneb Co vyprávějí rodinné kazuistiky? Ivan Vodochodský, Petra Klvačová Formulace výzkumného problému Život sociálně slabých a marginalizovaných skupin obyvatel v městském prostředí je klasickým tématem sociologického výzkumu již od dvacátých let minulého století. Známé jsou výzkumy prováděné ve Spojených státech sociology z okruhu takzvané Chicagské školy (R. Parkem, E. Burgessem, W. Whytem a dalšími) a jejich následovníky. Tyto výzkumy byly založené na používání různých výzkumných technik, často bylo jejich součástí také dlouhodobé zúčastněné pozorování „přirozeného“ prostředí zkoumaných skupin. Naše studie má s těmito klasickými výzkumy společné to, že zaměřuje svoji pozornost na konkrétní městskou lokalitu a že se snaží pojímat každodenní problémy, s nimiž se určitá část obyvatel této lokality setkává – chudobu, nezaměstnanost, zdravotní problémy a podobně, jako jeden vzájemně provázaný celek. To, čím je naše práce odlišná od většiny podobně zaměřených výzkumů, je to, že jejím cílem není přímo pozorování lidí v problematických sociálních situacích, ale zkoumání agendy, jež o těchto lidech a situacích vede instituce, která to má v popisu práce. Zkoumáme tedy spíše problémy, které řeší tato instituce, a skrze ně nahlížíme sociální situaci jejích klientů. Soustředíme se tedy na to, co je na situaci klientů považováno za problematické pracovníky této instituce, na to, jak oni situaci svých klientů definují. Onou institucí, která se ocitla ve středu našeho zájmu, jsou sociální kurátoři, kteří v současnosti působí v odděleních sociální prevence odboru sociální péče vybraných obecních úřadů. V minulosti se jejich pozice několikrát změnila, stejně jako i samotné pojmenování pro jejich profesi. Jednu dobu byli někteří v úřední řeči nazýváni sociálními kurátory „pro cikánské obyvatelstvo“. Co však navzdory všem formálním i praktickým změnám přetrvává, je dokumentace, kterou si kurátoři ve formě spisů o jednotlivých případech o své práci v minulosti i dnes vedli a vedou. Právě tato dokumentace, která v některých případech sahá až do začátku sedmdesátých let minulého století, nebo přesněji její obsah zprostředkovaný současnými kurátory (tedy cosi jako jejich „kolektivní paměť), se stala předmětem našeho výzkumného zájmu. Záběr našeho výzkumu je z praktických důvodů omezen na jednu pražskou městskou část, kde je dokumentace OSP velmi rozsáhlá a zkušenost s péčí o klienty, alespoň podle informací, které jsme získali, velmi různorodá a bohatá. Cílem výzkumu bylo pokusit se zachytit charakteristiky dlouhodobého vývoje sociální situace rodin, které se z nejrůznějších důvodů ocitly v péči této instituce, prostřednictvím více či méně systematických záznamů, které o nich na tomto oddělení existují.24 Postupem času jsme se začali stále více zabývat samotnou praxí sociálních kurátorů, jejími proměnami, uplatňovanými opatřeními a mírou jejich úspěšnosti. Kromě hledání odpovědi na to, zda existují nějaké popsatelné rysy vývoje sociální situace klientských rodin, bylo naší hlavní výzkumnou otázkou to, zda lze identifikovat nějaké klíčové momenty, které tuto situaci v minulosti ovlivnily či ji ovlivňují dnes (ať už ze strany samotných klientů nebo ze strany institucí), a také to, zda lze identifikovat nějaké hlavní problémy, se kterými se klienti a pracovníci v průběhu uplynulých desetiletí potýkali a potýkají. 24 Byli jsme však vázáni omezeními danými Zákonem na ochranu osobních údajů a vnitřními předpisy instituce, v níž jsme výzkum prováděli. Proto jsme nepracovali přímo se samotnými spisy klientů, ale s informacemi zprostředkovanými v anonymizované podobě sociálními kurátory. Také v celém našem textu pracujeme s anonymizovanými údaji. 150 Výběr případů a metodologie Na počátku výzkumu jsme řešili otázku, podle jakého klíče vybírat případy, které budeme analyzovat. Bylo obtížné toto rozhodnutí učinit bez hlubší znalosti celkové situace rodin, které jsou klienty OSP v dané lokalitě, a její různorodosti. Museli jsme tedy, zejména z počátku, spoléhat na zkušenosti kurátorů. Jelikož nezkoumáme rodiny jako takové, ale informace, které o těchto rodinách shromažďují sociální kurátoři, bylo důležité vycházet z toho, že ne všechny informace jsou stejně detailně zaznamenány, ne všechny pokrývají stejný časový úsek a ne všechny obsahují taková sdělení, která jsou pro náš výzkum užitečná. Ne všechny údaje také umožňují, aby na ně mohly být další informace podle našich potřeb „nabalovány“ během výzkumu. S některými rodinami totiž ztratilo OSP postupem času kontakt, ať už proto, že se jejich sociální situace výrazně zlepšila či zhoršila (například se zcela rozpadly), nebo proto, že se odstěhovaly či emigrovaly. Nakonec bylo rozhodnuto, aby jedním z hlavních kritérií pro výběr analyzovaných případů byla dlouhodobost a kontinuita vedení spisu. Existence dlouhodobých záznamů na jedné straně umožňuje dobře zkoumat vývoj situace klienta, zároveň ale také signalizuje trvalý výskyt problémů, které jsou z hlediska našeho výzkumu relevantní. Druhým zvoleným kritériem bylo, aby záznamy pokračovaly až do současnosti, což znamená, že OSP je s daným klientem/rodinou stále v kontaktu. Při dalším výběru případů z takto úžeji definované skupiny se každá z kurátorek řídila jinak definovaným cílem: a) Vybírat takové případy, které dlouhodobě neprodělávají žádnou významnější změnu, jenž by mohla být podle názoru kurátorů hodnocena jako zlepšení sociální situace. Za absenci viditelného zlepšení byly považovány například trvalé problémy s bydlením, dlouhodobé neplacení nájemného, závislost na dávkách sociální pomoci a podobně. b) Vybírat naopak takové případy, které z hlediska sociálních kurátorů určité zlepšení sociální situace vykazují. Za příznaky takového zlepšení bylo sociálním kurátorem většinou považováno to, když se rodině ve spolupráci s OSP podařilo dosáhnout toho, aby některé dítě bylo přijato na střední školu, a udrželo se tam (byť s pomocí grantu), a obecněji to, že rodiče v dané rodině jeví o vzdělání svých dětí zájem. Jak vidno, to, co bylo či nebylo považováno sociálními kurátory za změnu k lepšímu má poměrně jasný normativní rozměr a řídí se tím, co lze nazvat „měřítky většinové společnosti“. Z pohledu kulturního relativisty by tedy tento systém hodnocení klientů ztěží obstál. Pozitivní je zpravidla mít zaměstnání, byt, děti, které studují, nebrat sociální dávky. Jak se ale zároveň ukázalo, v případě klientů sociálních kurátorů jsou požadavky v tomto směru poměrně volné. Na to, aby bylo možné hovořit o zlepšení, stačí, aby klient splňoval alespoň některý z těchto předpokladů. V další části textu si ukážeme, že kritérií pro posuzování některého případu kurátorem jako bez/nadějného je více a jsou poměrně různorodé. Důležité je zmínit, že jako pozitivní byly často popisovány ty změny, na nichž se kurátor svou intervencí nějak přímo podílel (např. sám obstaral klientovi práci, pomohl se získáním stipendia a podobně). Pracovali jsme s deseti případy z každé z takto získaných skupin, celkem tedy s dvaceti. Jak již bylo zřejmé z předchozích odstavců, případy naší analýzy a jednotkami, o nichž sociální kurátoři vedou svoje spisy, nejsou jednotlivci, ale příbuzenské skupiny do nichž patří a které reprezentují. V souladu s tím, jak o nich mluví kurátoři, označujeme je jako „rodiny“. Pojem „rodina“ zde má ale poněkud širší význam, než v jakém bývá obvykle sociology chápán. Dokonce by se dalo říct, že „rodina“ zde funguje často jako nálepka sloužící k souhrnnému označení takových uskupení lidí, jejichž konkrétní podoba je velmi různorodá, zároveň ale také jako „provázek“, jenž drží pohromadě v jednom „balíčku“ – „rodině“ jedince, jejichž 151 jednotlivé osudy jsou si navzájem velmi vzdálené.25 Jako rodina je například označován i případ, který je charakterizován takto: Rodiče přišli do Prahy ze Slovenska jako malé děti, jejich děti se všechny narodily v Praze. Rodiče jsou dnes již oba mrtvi, spis pokračuje spisem Jáchyma, který se vrátil z dětského domova a hledal svoji rodinu, na kurátora se obrátil, když přišel o zaměstnání a ubytovnu. Jelikož měl OP s trvalým bydlištěm na Praze X, začal docházet k nám, i když na adrese nikdy nebydlel. Oba rodiče byli negramotní, většina dětí vyrůstala v DD. Pro hlubší pochopení toho, v čem je pojem „rodina“ pro popis případů sociálních kurátorů problematický, je třeba vzít v úvahu hledisko času. Jednotlivé případy označované jako „rodiny“ jsou totiž v kazuistikách, z nichž naše analýza vychází, zachyceny během několika desetiletí svého vývoje, kdy se jejich uspořádání výrazně proměňovalo. Nejen tím, jak se postupně reprodukovaly a jak v nich docházelo ke střídání generací, ale také pod vlivem bytové situace, zdravotního stavu klientů a podobně. Začneme-li sledovat konkrétní případ před 30 lety a sledujeme jeho vývoj do současnosti, jsme zpravidla svědky postupné proměny, na jejímž konci leží jiný „rodinný“ útvar než na začátku. Role rodičů, dětí, živitelů a závislých členů, ale také „hlav rodin“ v něm zastávají často zcela jiní jednotlivci než na počátku, což není dáno jen generační obměnou, ale také rozvody, střídáním partnerů, nemocí, uvězněním a podobně. V některých případech, jako je ten výše citovaný, je sporné, zda na konci ještě vůbec lze o rodině hovořit. Na druhou stranu, jak si ukážeme, některá rodinná společenství, se kterými jsme se setkali, vykazují pozoruhodnou stálost a neměnnost svého složení. Zvláštnosti definice rodin jako jednotek našeho zkoumání se budeme věnovat ještě v samostatné kapitole této práce. Náš postup zkoumání byl veden logikou kvalitativního výzkumu, kde se zpravidla výběr případů pro analýzu nepřizpůsobuje požadavku statistické reprezentativity jejich sociodemografických charakteristik vzhledem k cílové populaci, ale snahou obsáhnout co nejvíce dimenzí zkoumaného problému. V tuto chvíli nám informace o dvaceti případech, které máme k dispozici, dávají dostatek materiálu pro analýzu a natolik velkou variabilitu různých rodinných uspořádání, situací a problémů, že jsme nebyli nuceni svůj výběr dále rozšiřovat. Analýzu písemných podkladů zpracovaných sociálními kurátorkami jsme doplnili ještě nestrukturovanými interview s každou z pracovnic. Rozhovory jsme tématicky soustřeďovali kolem jednotlivých případů analýzy a v širší rovině také kolem každodenní praxe sociálních kurátorů. Dva základní typy materiálu, na nichž je naše analýza založena, tedy jsou: a) Kazuistiky jednotlivých případů zpracované dvěma současnými sociálními kurátorkami na základě dvou zdrojů informací: Jednak spisů, které jsou o klientech OSP vedeny a které pokrývají období zhruba od začátku 70. let minulého století. Tyto spisy však byly pro současné sociální kurátory často nedostatečným zdrojem, především kvůli své neúplnosti a různým přístupům k jejich psaní ze strany různých pracovníků, kteří se v průběhu jejich vedení vystřídali. Proto sociální kurátorky během sestavování kazuistik návštěvovaly domácností klientů a vedly s některými rodinnými příslušníky doplňkové rozhovory. Při nich se snažily zejména o rekonstrukci klíčových momentů jejich rodinných historií a doplnění informací zjevně chybějících ve spisech. Každá kazuistika má zhruba dvě až tři strany textu a je rozdělena zpravidla do dvou částí. První část je stručným shrnutím rodinné historie každého případu. Je v ní také obsažen výčet hlavních postav – rodinných příslušníků a nejdůležitější dostupné informace o nich. 25 Nabízí se zde paralela s novelou Karla Poláčka „Hedvika a Ludvík“ o rodině, která si zachovala svou rodinnou identitu navzdory tomu, že se v ní postupně několikrát vyměnily osoby obou rodičů (otec zemřel, matka se znovu vdala, pak matka zemřela, ...). Zatímco v Poláčkově humoristickém textu byli těmi, kdo dbali na rodinnou kontinuitu, „děti“ – Hedvika a Ludvík, v závěru mnohem starší než jejich nevlastní „rodiče“, v našem výzkumu bývají v některých případech takovými „Hedvikou a Ludvíkem“, kteří drží rodinu pohromadě, sociální kurátoři a jejich spisy. 152 Také je zde uvedena stručná charakteristika obydlí v němž rodina v současné době žije. Druhou část kazuistik tvoří chronologický soupis událostí rodinné historie tak, jak je bylo možné vidět z pohledu sociální práce. Jde převážně o výčet těch momentů, kdy rodina přišla do styku se sociálními kurátory: při vyřizování nejrůznějších žádostí (o byt, o dávky, o získání občanství), při řešení konfliktů v místě bydliště, při řešení problémů spojených se školní docházkou dětí a podobně. Texty kazuistik jsou na mnoha místech protkány hodnocením různých situací z pohledu té kurátorky, která je jejich autorkou. Oscilují tak mezi popisem situací a jejich hodnocením. V některých kazuistikách se pravidelně střídají odstavce popisující problémy a jejich „řešení“ ze strany OSP. b) Nahrávky nestandardizovaných interview se sociálními kurátorkami, které kazuistiky sestavovaly a zároveň jsou v tomto výzkumu našimi klíčovými informanty26. Cílem interview bylo získat ty informace, které nám jako výzkumníkům bez přímé znalosti spisů OSP a bez kontaktu s klienty scházely k tomu, abychom situacím popisovaným v kazuistikách mohli porozumět. Jednalo se především o informace, jejichž znalost vyplývá z každodenní praxe sociálních kurátorů a které by tudíž bylo jiným způsobem než přímo rozhovorem s nimi obtížné vůbec získat. Délka rozhovorů, které byly nahrávány na diktafon, činila přibližně 30 až 45 minut pro každý případ. Rozhovory jsme vedli s oběma pracovnicemi odděleně vždy o těch případech, jejichž kazuistiky samy osobně zpracovaly. Cílem souběžného využití kazuistik a nestrukturovaných interview bylo dosáhnout co nejúplnější rekonstrukce každého případu. Tyto rekonstrukce však nelze jednoduše chápat jako soupis objektivních faktů, které se podařilo výzkumem shromáždit. Považujeme za užitečnější nahlížet na ně jako na souhrn interpretací situace klientů z pohledu sociálních kurátorů.27 Co se lze dozvědět z kazuistik První fáze naší analýzy se zaměřila na nalezení a pojmenování témat, která se v textech sociálních kurátorů objevují. Proto jsme texty rodinných kazuistik nejprve podrobili otevřenému kódování (Strauss, Corbinová 1999), při němž jsme jevy v nich zaznamenané rozdělovali do skupin (kategorií). Výsledkem je devět tématických okruhů, do kterých jsme informace rozdělili a které lze dál vnitřně členit. Takto vymezené skupiny témat nám současně poslouží jako výchozí bod pro zkoumání sociální situace klientských rodin a jejích možných determinant. Chápat okruhy témat získané z kazuistik jako zrcadlo problémů, s nimiž se klienti ve svém každodenním životě potýkali a potýkají, by bylo poněkud zjednodušující. Stejně tak jim ale nelze rozumět obráceně, tedy jako výčtu těch problémů, které byla instituce sociálních kurátorů s to zjistit, zaznamenat do spisů a řešit. Je stále zřejmější, že obsah kazuistik je mnohem víc odrazem implicitně i explicitně vyjednávaných pravidel mezi institucí a klienty, pravidel toho, s jakými problémy má smysl se na sociální kurátory obracet a do jakých situací má smysl z pozice kurátora zasahovat. Tato trvale vyjednávaná pravidla se lišila a dodnes liší pro různé případy (jsou zpravidla jiná u prvních a 26 Klíčový informant plní ve výzkumu odlišnou roli než běžný respondent. Je to nejbližší spolupracovník výzkumníka v daném výzkumném prostředí. Role klíčového informanta se osvědčila například už v etnografických výzkumech tzv. Chicagské školy, zabývajících se problematikou sociálně patologických jevů specifických právě pro městské prostředí. Na druhou stranu, jak upozorňují například Gubrium a Holstein (1998), výzkumníkovi hrozí, že při snaze porozumět zkoumanému prostředí převezme pohled, který má jeho klíčový informant. 27 Nesdílíme tedy objektivistický přístup německých biografických sociologů, například Gabriele Rosenthal a Wolframa Fischer-Rosenthala k tomu, co oni sami nazývají případovými rekonstrukcemi (viz například Rosenthal, Fischer-Rosenthal 2001). Podle jejich představy lze sestavit pro každý osobní nebo rodinný příběh objektivní soupis událostí osobní nebo rodinné historie, tak jak po sobě následovaly, s ním pak porovnávat vyprávění respondenta a zkoumat, které události vypravěč do svého příběhu zařadil a které ponechal stranou. 153 opakovaných žadatelů, platičů a neplatičů, registrovaných a neregistrovaných nezaměstnaných, osob s českým a slovenským občanstvím a podobně) a jsou proměnlivá v čase. Například, pokud se rodiny ve stejné nebo velmi podobné sociální situaci (stejný počet dětí, stejně nevyhovující bydlení) obracely na sociální kurátory s žádostí o pomoc při získání bytu v 70. a 80., nebo v 90. letech, měl sociální kurátor jiné možnosti pro řešení jejich problémů. Také klienti se učili tyto možnosti kurátorů znát a své žádosti jim přizpůsobovat. Tyto změny strategií klientů i kurátorů lze v kazuistikách vysledovat. Jedna ze sociálních kurátorek k tomu v rozhovoru říká: Tenkrát byla výhoda těch kurátorů taková, že když někdo přišel za nima, i když třeba přišli ze Slovenska a byli tady třeba měsíc, dva, tak přišli a chtěli byt. A ten kurátor, když napsal doporučení pro bytovou komisi, tak... bylo to zásadní pro tu komisi a poskytla mu ten byt, jo. Takže v podstatě tenkrát nebyl problém, pro ně. Ale řešilo se to formou přístřeší (...). Zdá-li se být výčet problémů zachycených kazuistikami neúplný a jejich popis málo obsáhlý, což pro nás tak v mnoha případech bylo, může to mít různé důvody. Stojí za zmínku, že ani v minulosti neexistovala závazná směrnice, která by kurátorovi určovala, co má do spisů zaznamenávat. Rozsah a hloubka záznamů jsou tak do značné míry závislé na individuálním rozhodnutí kurátora, který zrovna evidenci o daném případu vede, a na jeho definici situace klienta. Takto se jedna z kurátorek vyjadřuje k tomu, že v některých kazuistikách existují dlouhá období, kde není uveden žádný záznam: No, jako je fakt, že v některých těch spisech je vynecháváno, protože se nic nedělo. To znamená, když sem nešli, tak relativně byli v pohodě, jo. To je u několika těch spisů, že prostě je to přeskočeno, do některýho spisu jsem třeba psala takový informace z romský komunity, co se k nám doneslo, nebo to tady někdo řekl, ale když prostě jako... bylo dobře, nic nepotřebovali, takže v pořádku. Řídké záznamy mohou tedy znamenat také to, že i tehdy, když mají klienti ještě další problémy, kurátor se o nich nemusel dozvědět. Klienti je nemuseli začít řešit, nebo alespoň ne prostřednictvím sociálních kurátorů. Na druhé straně ani sami kurátoři nemusejí mít mechanismy k tomu takové problémy zjišťovat a řešit (v této souvislosti je ale zajímavá zmínka z výše uvedené citace o využívání informací „z druhé ruky“). Jejich řešením se ale mohla zabývat jiná instituce, která takové mechanismy má, například jiné oddělení nebo odbor v rámci téhož úřadu. To může být případ problémů s péčí o děti a Oddělení péče o dítě (OPD), nebo problémů s bydlením a bytového odboru. Často to ale znamená, že například informace o tom, že klient dostal od obce přidělený byt nebo že mu bylo vráceno dítě z ústavu, ve spisech sociálních kurátorů chybí. Každé oddělení si vede vlastní evidenci a jejich spolupráce a vzájemná informovanost se většinou omezují pouze na některé konkrétní případy, kdy se například klient prostřednictvím kurátora obrací na jinou instanci v rámci stejného úřadu (chce pomoci při vyřizování žádosti o byt, nebo při navrácení dětí odebraných soudem do ústavu na popud OPD). Zaměřme se tedy na charakteristiku oněch devíti skupin témat, které jsme v rodinných kazuistikách vysledovali. Rozdělili jsme je do dvou velkých skupin. Jednak jsou to údaje vypovídající o charakteristikách rodin, mezi něž řadíme věk a rodinný stav rodičů, rok narození a počet dětí v rodině a podobně (1-4), a dále velká témata, která jsme v kazuistikách vysledovali v podobě rodinných příběhů bydlení, péče o děti, hospodaření a podobně (5-9): 1. Základní vymezení rodiny. Základním údajem, který lze nalézt v každé kazuistice, je to, kdo vlastně je vymezen jako daný případ, kdo je onou rodinou, o níž se zde mluví. Pokud bychom na vymezení rodiny nahlíželi tak, jak je uvedeno v záhlaví každé kazuistiky, 154 tvořili by ji zpravidla rodiče nebo rodič z té generace, která byla u vzniku prvního záznamu ve spisu OSP. Narozdíl od tohoto „statického“ pohledu, sledujeme-li v pozdějších záznamech dynamiku rodinné historie, rodinná situace se proměňuje a spolu s ní se mění i obrys případu a problematizuje se jeho vymezení. K důležitým charakteristikám rodiny musíme tedy přiřadit i to, zda se jedná o rodinu takzvaně úplnou či neúplnou, jaký je věkový rozdíl mezi rodiči a podobně. Z rozhovorů s kurátory víme, že změní-li se složení rodiny nad určitou mez (stará rodina se rozpadne, vznikne nová), někdy, ale ne vždy se to promítne i do založení nového spisu. Do kategorie základních údajů, s nimiž v tomto textu příliš nepracujeme, nicméně které lze v kazuistikách, byť v neúplné podobě, také vysledovat, řadíme údaje o tom, za jakých okolností se rodina přistěhovala do svého současného bydliště, případně o tom, zda zde má nějaké příbuzné či nikoli. Některé z údajů jsou uvedeny přímo, na některé lze usuzovat například z popisu nějaké události. Tak slovenský původ některého z členů rodiny lze vysledovat v souvislosti s problémy se získáním státního občanství po rozdělení Československa. Je to tak i v následující ukázce: Dostávají soudní výpověď, mají přístřeší a není to byt, navíc nemají české občanství, všichni jsou Slováci po rodičích. Vyřizování občanství se jim zdá velmi složité. Půjdou radši na Slovensko k příbuzným. (Rodina Fialkových) 2. Trvání evidence rodiny lze sledovat jako časový interval, od prvního do posledního záznamu ve spisu OSP, zpravidla až do současnosti. Důležitými doplňkovými informacemi v rámci této kategorie jsou míra spojitosti či nespojitosti záznamů o případu, která z pohledu sociálního kurátora může vyjadřovat míru kontinuálnosti problémů a úspěšnosti jejich řešení. Přerušení ale nenastává pouze tehdy, když dojde k vyřešení nějakého problému, ale i tehdy, když řešení uvízne na mrtvém bodě a problém tak je buď „zakonzervován“, nebo se ho klient snaží řešit jinými prostředky. Tak tomu bylo například v případě situace rodiny Maceškových, která je zachycena v následující ukázce z příběhu paní Žofie: 1990 Je přihlášená u tety, která je do bytu nabouraná. Jedná se o jednu místnost. Následující den po vymalování a úklidu přišla paní z bytového družstva, která byt uzavřela. Nešťastná přichází za kurátorem s prosbou o řešení bytové situace. Po jednání s bytovým odborem bylo kurátorem zjištěno, že tento nabouraný byt je již přidělen jiné osobě, z toho důvodu jim ho nemohou přidělit. (...) Je podána žádost o byt. Další záznam následuje až po čtyřech letech: 1994 Dostavuje se paní Žofie, která nás přišla informovat, že si pronajala od paní Š. obecní byt na dobu deseti let za šedesát tisíc a v současné době ji chce vyhodit z bytu. Některé příběhy dlouholetých klientů jsou bez pointy, bez rozuzlení. Takto zní závěr jedné z kazuistik: Rodina si opět našla byt, potřebují peníze. Řešení: Řešení není, pokud matka nebude zapsaná na úřadě práce jako uchazečka o zaměstnání. Toho ona není schopná, tím pádem nemá rodina na podporu nárok. Otec pracuje. Po tomto zjištění oba znechuceně odchází od kurátora a od té doby se neukázali. (Rodina Cibulkových) Důležitou informací, kterou lze v některých kazuistikách nalézt, je také to, kdo je kontaktní osobou – kdo v rámci rodiny udržuje kontakt se sociálním kurátorem. Na kurátora se totiž zpravidla obrací pouze některý z rodinných příslušníků, který k tomu dostal od ostatních „mandát“. Nelze si nepovšimnout, že problémy dané rodiny bývají v kazuistice líčeny právě optikou této osoby. Takto to vysvětluje jedna z kurátorek: Někdo je pověřenej, že ten to umí třeba, nebo umí se vyjadřovat, aby mu ten druhej pochopil... porozuměl, takže proto je vyslán. 3. Povaha vztahu mezi rodiči. Rodiče tvoří zpravidla výchozí jednotku každého případu („rodiny“), kolem níž se „nabalují“ další osoby, události a příběhy. Vztahy mezi rodiči nabírají velmi rozmanitých podob, od nesezdaného soužití, přes oficiální manželství, až po 155 různá „ex-“ manželství a soužití. Zdaleka nejsou výjimkou ani „sériové“ vztahy, kdy osoby – zpravidla rodiče, jichž se záznamy týkají, postupně procházejí různými typy soužití s týmž nebo s různými partnery. Také zde se projevuje důležitost rozlišování mezi statickým a dynamickým pohledem na jednu a tutéž rodinu. Zatímco „statickými“ partnery – „otcem“ a „matkou“ uvedenými v záhlaví kazuistiky, zůstávají stále tytéž osoby, životní partneři rodičů se mohou v průběhu času střídat. Silnou vazbu otec – matka často nahrazuje vazba matka – děti. Tím, kdo se tak nejčastěji ocitá „z kola venku“, je muž – manžel, partner, vlastní nebo nevlastní otec. Někdy je střídání mužů v kazuistikách tak komplikované, že ho nelze zpětně zrekonstruovat ani s pomocí informací sociálních kurátorů (viz např. rodina Jahodových). Existuje však také významná skupina případů – v další části textu je označujeme jako „tradiční klienty“, u nichž lze naopak pozorovat velkou stálost původních rodičovských dvojic. 4. Počet dětí, věkový odstup mezi nimi, rozpětí mezi nejmladším a nejstarším dítětem. Tyto informace jsou v kazuistikách zpracovány velmi pečlivě. Časový odstup a věkové rozpětí mezi dětmi jsou podle nás důležité mimo jiné proto, že významně ovlivňují strukturu rodinného cyklu a kariéry rodičů, zejména matky. Pokud byla například patnáct let bez přestávky na mateřské dovolené, její životní dráha tím bude výrazně ovlivněna. Dalším významným údajem, který lze v textu sledovat, je to, zda v rodině či v domácnosti, která je předmětem našeho zkoumání, žili nebo stále žijí také děti z předchozích vztahů a manželství, kterými rodiče v průběhu života mohli projít. 5. Bytová situace rodiny. Zápisy na toto téma tvoří značnou část chronologických záznamů týkajících se jednotlivých případů. Soudě podle kazuistik, právě pomoc při řešení problémů s bydlením tvoří největší část náplně práce sociálních kurátorů. Lze vysledovat některé konkrétní mezníky, kdy docházelo ke kontaktu se sociálním kurátorem kvůli řešení bytové situace a kdy se odehrály důležité události a změny tuto situaci ovlivňující. Mezi takové události patří například rozhodnutí podat si žádost o byt, výpověď z bytu pro některého jeho obyvatele, stížnost na nedodržování pravidel soužití, vystěhování rodiny z bytu pro neplacení nájemného a podobně. 6. Péče o děti, vzdělání dětí. Také v této kategorii se setkáváme s těmi jevy, které nějak přímo souvisejí s prací sociálních kurátorů. Dozvídáme se zde o pravidelnosti, či spíše o nepravidelnosti předškolní a školní docházky dětí, jejímž řešením se kurátoři zabývali, o problémech s přípravou dětí na vyučování, ale také o tom, že některé děti byly svěřeny do ústavní výchovy, nebo že se později dostaly do konfliktu se zákonem. V tomto spíše negativním kontextu jsou specifickým typem informací informace o tom, že některé děti klientů pokračují po skončení základní školy ve studiu na některé škole vyššího stupně. Tyto údaje jsou zde tak výrazně zastoupené nejspíš i proto, že jedna z kurátorek má ve své náplni práce vytipovávat vhodné adepty studia a pomáhat jim (například získat stipendium). 7. Zaměstnání rodičů. Z kazuistik lze částečně zrekonstruovat problematické momenty pracovních drah (kariér) klientů. Přitom ale platí, že čím méně je pracovní kariéra klienta problematická, tím méně informací o ní lze v zápisech nalézt. Informace obsažené v kazuistikách se týkají takových událostí jako jsou problémy klienta v zaměstnání, propuštění klienta ze zaměstání a nutnost registrovat se na úřadě práce a žádat o sociální podporu, potřeba asistence sociálního kurátora při shánění zaměstnání pro klienta a podobně. Do této kategorie jsme zařadili také záznamy o vzdělání klientů, i když ty lze v kazuistikách nalézt malokdy. Vysvětlení je podle výpovědi kurátorek jednoduché, u naprosté většiny klientů totiž o žádném vzdělání (jiném než základním) nemůže být řeč. Podobně jako v případě bytové situace, došlo ke značné proměně toho, jak jsou otázky zaměstnání a s ním souvisejících problémů v záznamech sociálních kurátorů tématizovány, v souvislosti se změnami podmínek po roce 1989. 156 8. Způsob hospodaření. Do této kategorie jsme zahrnuli zmínky o tom, jak rodiny v průběhu času hospodařily, co bylo hlavními a vedlejšími zdroji jejich příjmu a jak řešily situace, kdy byly nuceny vypořádávat se s mimořádnými náklady (například na rekonstrukci bytu, pobyt dítěte na škole v přírodě). Informace tohoto druhu se objevují zpravidla tehdy, pokud se to dělo s pomocí sociálních kurátorů. Za další údaje související s hospodařením jsme považovali to, kdo všechno v průběhu let žil v jedné domácnosti, jak rodina nakládala se svými příjmy a zda byli její členové schopni hradit pravidelné výdaje na bydlení, školní docházku dětí, výživné dětí, půjčky a podobně. V záznamech se objevují jak informace o oficiálních příjmech členů rodin, ať už pramenily z jejich výdělečné činnosti, nebo z různých forem podpory a pomoci, tak i, spíše výjimečně, nepotrvzené informace o různých nelegálních zdrojích příjmu. 9. Zdravotní stav členů rodiny. Tyto informace se většinou objevují ve spojení s jinými událostmi, například v souvislosti s pomocí s vyřizováním invalidního důchodu, umístěním dítěte nebo jiného člena rodiny do ústavu pro mentálně postižené, do zdravotnického zařízení nebo do ústavu sociální péče. Někdy se objevují informace o tom, že někdo z rodiny podstoupil vážný lékařský zákrok, zpravidla se sociální kurátoři dozvědí i to, když některý člen rodiny, která je jejich případem, zemře. Samostatnou kapitolu tvoří reflexe problémů souvisejících s užíváním návykových látek (drog, alkoholu). V neposlední řadě, přestože je těhotenství z pohledu medicíny zcela fyziologický stav, i ono se může se stát předmětem zájmu sociálních kurátorů. V kazuistikách se tak objevují nejen zmínky o narození dalších potomků klientů, ale například i o tom, že některé ženy podstoupily sterilizaci, či porodily ještě během docházky na základní školu. Výrazným rysem kazuistik je to, že bohatství informací a způsob jejich zaznamenání se liší jak případ od případu, tak i mezi různými skupinami témat, které jsme v nich identifikovali. O problémech s bydlením se toho z nich lze dozvědět mnohem více, než například o zdravotním stavu klientů. Je to asi dáno hlavně tím, co a jak bylo v minulosti nejběžnější součástí agendy sociálních kurátorů a co bylo považováno za zaznamenáníhodné. Proto jsme se také v tomto textu rozhodli zaměřit se detailně na analýzu těch skupin témat, o nichž se nám podařilo získat na základě kazuistik a doplňkových rozhovorů nejvíce ucelený obraz. Zaměříme se tedy nyní nejprve na analýzu první skupiny témat – charakteristik rodin a na zkoumání podobností a rozdílů mezi nimi. V dalších kapitolách pak rozebereme detailně dvě velká témata objevující se takřka bez rozdílu ve všech kazuistikách – příběhy bydlení a příběhy péče o děti a jejich vzdělání. Na nich lze nejlépe ukázat podobnosti a rozdíly rodinných drah různých skupin klientů a různý přístup kurátorů k nim. Charakteristiky zkoumaných rodin Jak již bylo řečeno, celkem máme na základě rodinných kazuistik a rozhovorů se sociálními kurátorkami k dispozici poměrně podrobné charakteristiky a příběhy dvou skupin rodin, po deseti od každé z nich. Původně vznikly podle kritérií, které si zvolily samy sociální kurátorky, ale jejich analýza ukázala, že má smysl k nim přistupovat takto odděleně a porovnávat je mezi sebou. Jak ukážeme, lze u nich vysledovat řadu pozoruhodných rozdílů, v nichž se odráží jak zjevná odlišnost jejich charakteristik a příběhů, tak i odlišnost toho, jakým způsobem byly vybírány. Čím se tedy liší a čím jsou si podobné dvě skupiny případů, z nichž v té první jsou zařazeny ty, které jsou podle jedné z kurátorek spíše průměrné a neprodělávají v současné době žádnou změnu k lepšímu a v druhé ty, které se podle druhé z kurátorek něčím z průměru vymykají a dlouhodobější tendence ke zlepšení jejich situace u nich patrná je. První skupina případů – „tradiční klienti“ Do skupiny klientů, které vybrala první ze sociálních kurátorek, patří celkem deset rodin, jejichž fiktivní příjmení jsme seřadili podle abecedy a očíslovali: 157 „Tradiční klienti“ 1. Borůvkovi 2. Cibulkovi 3. Fialkovi 4. Hruškovi 5. Kláskovi 6. Kopřivovi 7. Malinovi 8. Pivoňkovi 9. Růžičkovi 10. Šípkovi Na základě porovnání této skupiny případů se skupinou, kterou vybírala druhá sociální kurátorka jsme se rozhodli nazývat první skupinu „tradiční klienti“. Příslušníky druhé skupiny označujeme jako „nové klienty“. K rozlišení na „tradiční“ a „nové“ nelze přistupovat jako k diskrétním kategoriím nějaké proměnné „typ klienta“, které by měly beze zbytku vysvětlovat vlastnosti a problémy příslušníků daných skupin. V následujícím textu poukážeme mimo jiné i na to, že také klienti zařazení mezi „tradiční“ vykazují řadu charakteristik „nových“ a obráceně. Důležité je, že „tradiční“ a „nové“ rysy lze sledovat nejen v chování klientů, ale i v přístupu institucí k nim, a zejména v interakci mezi klientem a institucí a jejích výsledcích. Podívejme se nyní na to, co mají příslušníci skupiny „tradičních klientů“ společného. Řekli jsme si, že jedním ze dvou hlavních kritérií pro výběr první skupiny případů měla být délka trvání evidence rodin v záznamech sociálních kurátorů. Nejkratší dobu, 17 let (tzn. od roku 1986), je z této skupiny v evidenci rodina Kopřivových, naopak nejdelší záznamy, už 29 let (od roku 1974), existují o rodině Růžičkových. Průměrná délka trvání záznamů činí ve skupině „tradičních klientů“ 22 let. V rodinách „tradičních klientů“ jsou rodiče, kteří stáli u vzniku záznamu v evidenci OSP, dnes již ve středním věku, ti nejstarší jsou již v raném důchodovém věku. Otcové jsou v průměru o něco starší než matky, v rámci jednotlivých párů se však vyskytují dva případy, kdy je tomu opačně – jednou je matka starší o čtyři roky, jednou o rok. Průměrný věk otců je 51,5 roku, dvěma nejmladším je shodně 42 let, nejstaršímu, který již zemřel, by bylo v současnosti 66, nejstaršímu žijícímu je 61. Průměrný věk matek je 50,3 roku, přičemž nejmladší je 40 let a nejstarší by bylo 66. Nejstarší žijící je 59. Poměrně velké věkové rozpětí v rámci rodičovské generace „tradičních klientů“ napovídá, že také v generaci dětí budou značné rozdíly. A skutečně, nejstaršímu „dítěti“ v této skupině je 39 let a nejmladšímu 5 let. Další dvě charakteristiky, průměrný věk a počet dětí v každé rodině si můžeme ukázat pomocí tabulky: Skupina 1 – „Tradiční klienti“ Rodina č. Průměrný věk dětí Počet dětí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Průměr celkem 23 18,8 11,6 32,6 31 20,8 19,8 23,7 33,8 29,7 24,5 5 7 6 5 6 5 6 3 5 3 5,1 V tabulce vidíme, jaký je průměrný věk dětí v rámci jednotlivých rodin. Všimněme si, že jedinou rodinou, která se v tomto směru výrazně vymyká, je rodina č. 3 (Fialkovi). Tato „odchylka“ může být způsobena tím, že v této rodině se narodily první tři děti sice již během 80. let, ale další tři až v druhé polovině let devadesátých. Stejně jako jejich děti, jsou také oba dva rodiče Fialkovi v této skupině ze všech rodičů nejmladší. Co do počtu dětí je skupina „tradičních klientů“ značně homogenní – většina rodin má dohromady 5 až 7 dětí. Jediné dvě 158 výjimky – rodiny Šípkových a Pivoňkových, které mají pouze 3 děti, jsou výjimečné i v jiných ohledech, i když každá jinak. V první z nich je výjimečná souhra různých problémů, s kterými se tato rodina (hlavně rodiče) potýkali. Ty vedly mimo jiné i k tomu, že všechny děti z této rodiny vyrůstaly až do dospělosti v dětských domovech a také k tomu, že tato rodina přišla kvůli neplacení nájemného o byt, takže v současnosti přespávají její zbylí členové v opuštěných domech. Druhá rodina se zase relativně vymyká tím, že oba rodiče mají zaměstnání a rodina žije v družstevním bytě, který získala vlastním úsilím. To, co ji patrně kvalifikovalo pro zařazení do skupiny „tradičních klientů“ byly tedy zřejmě právě dlouholeté problémy s bydlením, které také byly také uváděny jako důvod několikalétého pobytu této rodiny v zahraničí. Co se týče typu uspořádání vztahů mezi rodiči, ve skupině „tradičních klientů“ se mezi rodiči nachází celkem sedm manželských párů, jedni manželé jsou rozvedení a dvě dlouhodobá soužití partnerů nejsou sezdaná. Pokud bychom se měli pokusit popsat typickou rodinu ze skupiny „tradičních klientů“, jde o rodinu, v níž jsou dospělí z rodičovské generace (mohli bychom jim také říkat „zakladatelé“, protože stáli u založení spisu OSP) většinou ve středním věku, nikdo z nich není mladší čtyřiceti let, naopak řadě z nich je už přes padesát, někteří jsou již ve věku starobního důchodu. Vzhledem k tomu, že poměrně brzy založili rodinu (při narození prvního dítěte bylo matkám v průměru 20,9 roku a otcům 22,1 let)28, dále že od narození nejmladšího dítěte je dělí už relativně dlouhá doba (nejméně 5 let, nejvíce 28 let, v průměru však 18,7 roku), lze říct, že se jejich rodiny až na výjimky nacházejí v pozdnější fázi rodinné dráhy. Většina „dětí“ je již dospělých a může se sama živit, řada z nich má již, alespoň podle toho, co víme, vlastní děti. Mohlo by se tedy mluvit v sociologických termínech o takzvaných rodinách „prázdného hnízda“. Ovšem pouze za předpokladu, že by dospělé děti s vlastními rodinami bydlely samostatně a ne stále se svými rodiči v jednom bytě. Situace, kdy dospělé děti nemají vlastní bydlení a žijí se svými rodinami v bytě rodičů, je ve skupině „tradičních klientů“ velmi obvyklá, týká se 6 rodin z 10 v našem souboru. Další tři rodiny o byt, kde původně žily, z různých důvodů přišly, ale do doby, než k tomu došlo, rovněž žili pohromadě rodiče s převážně dospělými dětmi. Lze tedy říci, že takovýto typ domácnosti je pro rodiny „tradičních klientů“ charakteristický. Problematice bydlení se budeme věnovat dále v samostatné kapitole. Co je pro rodiny „tradičních klientů“ dále charakteristické, je značná stálost. Ta se projevuje nejen zmíněným bydlením dětí s rodiči i po dosažení dospělosti (může být dáno nejenom bytovou nouzí, ale i, alespoň pro někoho, výhodným společným hospodařením), ale především trvalostí vztahu mezi rodiči – „zakladateli“. Kromě jednoho páru, kde již oba partneři zemřeli, a jedné dvojice, která žije odděleně (matka je v psychiatrické léčebně, otec s novou družkou), jsou všechny páry, s nimiž se setkáváme na začátku jejich příběhu v kazuistikách, stále spolu a často žijí v sezdaném vztahu. Tato skutečnost obzvlášť vynikne ve srovnání s druhou skupinou, kde je tomu, jak si ukážeme, docela jinak. Shrneme-li, rodiny „tradičních klientů“ jsou tvořeny zpravidla mnoha členy - příslušníky dvou, ale často i tří generací (nejstarší je generace „zakladatelů“), kteří žijí převážně v jedné společné domácnosti, i když děti už jsou většinou dospělé a mohou mít vlastní příjem (ať už ze zaměstnání, nebo, častěji, z dávek státu). Lze usuzovat, že v těchto rodinách existují i případy dětí, které se zcela osamostatnily a založily si vlastní domácnost, ovšem o nich se lze dozvědět z údajů OSP pouze minimum informací. 28 Pokud bychom ponechali stranou rodinu Šípkových, která je v tomto směru výjimečná, protože oběma rodičům bylo v době narození prvního dítěte již 29 let, byl by průměrný věk matky a otce při narození prvního dítěte ještě nižší, 20, respektive 21,3 let. 159 Pokud rodiny svou situaci „tradičních klientů“ v současnosti zvládají, jejím členům se daří plnit podmínky pro získávání různých státních dávek (pokud někdo z rodiny pracuje, tím lépe) a rodina si zároveň udrží byt, v kterém žije, jedná se v řeči sociální péče o rodiny takzvaně „slušné“ nebo „bezproblémové“. Takto je popisován například příběh rodiny Růžičkových: On je vyučen asfaltér, celý život pracoval u Pražských komunikací (...). Ona pracovala převážně jako uklízečka (...). V roce 1974 první záznam ve spise. Ze začátku jsou to problémy s bytem, později s dětmi, problémy s občanským soužitím, jednáno na přestupkových komisích. Od 1999, kdy dostali větší byt, problémy ustaly. Rodina je naprosto bezproblémová, byt má pěkně zařízený, všechny dospělé děti jsou doma. (Kazuistika rodiny Růžičkových) Jiným typem „tradičního klienta“, v našem souboru méně početně zastoupeným, je rodina, která se dlouhodobě potýkala a potýká s velkými problémy, ať už se týkaly bydlení, péče o děti, zaměstnání, kriminality, zdravotního stavu, nebo nejčastěji více těchto věcí současně. Proti těmto rodinám bývaly také častěji ze strany úřadů uplatňovány sankce, takže jejich děti nezřídka vyrůstaly v dětských domovech, byly umísťovány do výchovných ústavů, rodiče byli soudně trestáni, nezřídka z moci úřední přišli o byt, hlavně kvůli neplacení nájemného, nebo o dávky v nezaměstnanosti, či dávky životního minima. Takové rodiny bývají často označovány jako „špatné“ nebo dokonce „hrozné“. Příběhy rodin Šípkových a Borůvkových, které můžeme zařadit mezi „špatné“, si jsou v mnohém podobné: Jedna z nejhorších rodin na obvodě. (...) Otec několikrát trestán za drobné krádeže, ona nepracovala, když, tak jen brigádně. (...) Děti vyrůstaly v hrozných podmínkách, ale ve škole byly hodné a dobře se učily. (...) Za byt nikdy neplatili nájemné a byli bez elektrického proudu. Když o byt přišli, přespávali, kde se dá, někdy i ve sklepích. (Kazuistika rodiny Borůvkových) Dům koupil majitel, stížnosti na rodinu. V domě je strašný nepořádek. (...) Nájem neplatí. (...) Rodina je soudně vystěhována bez náhrady. (...) Chtějí si dát žádost o byt, víme, že je nebudou řešit. Bydlí v prázdných barácích a různých sklepích, chodí po sběru. (Kazuistika rodiny Šípkových) Ovšem, jak naznačuje kazuistika rodiny Hruškových, i z rodiny relativně „bezproblémové“ se postupem času mohla stát rodina „špatná“: Rok 1976 Rodina dostala byt 2+1 IV. kategorie v ulici XY. (...) Rok 1977 Vzhledem ke zdravotním potížím dětí by rádi větší byt, je jich hodně, nemají koupelnu a pak si škola stěžuje, že jsou děti špinavé. (...) Řešení: Domluva, že pokud se budou snažit, napíše kurátor doporučení na získání bytu. Časté návštevy v rodině. Situace se opravdu zlepšila. Byt je uklizený a děti relativně čisté. (...) Rok 1979 Rodina dostává byt 3+1 III. kategorie, děti jsou v pořádku, rodina se stabilizuje, oba rodiče pracují. (...) Rok 1988 Problémy s placením nájemného. Manželé oba pracují, ale postupně dorůstající děti nic nedělají, je stále méně peněz, živí všechny děti, včetně Ilony a jejího dítěte. (...) 160 Rok 1999 Oba manželé jsou bez práce, nemají žádné peníze, v bytě je hromada lidí, nikdo nedělá, ale všechny děti s dětmi by chtěly byty. (...) (...) Rok 2002 Rodina je vystěhována na ulici. Děti s družkami a dětmi zmizely někam mimo Prahu X. Manželé, kteří zůstali na ulici, přespávají ve starém autě, mýt se chodí k sestře, která je do bytu nechce. Chtějí si dát žádost o byt. Žádost o byt byla zamítnuta. On začal pracovat. (Kazuistika rodiny Hruškových) Tyto útržky příběhu rodiny Hruškových nejsou pouze ilustrací postupného pádu jedné rodiny klientů sociálních kurátorů a snah o jeho zbrždění, ale jsou také dokumentem o nejednoznačnosti průběhu každé takové rodinné dráhy. Nelze jednoduše namalovat vzestupnou nebo sestupnou křivku, ve skutečnosti je téměř každý rodinný příběh výčtem drobných vzestupů a pádů, výher a proher, jak na straně klientů, tak i na straně sociálních pracovníků. Nicméně se nelze ubránit dojmu, že v tomto případě se přece jen jedná o pozvolný sestup. O tom, zda to může fungovat i obráceně, zda by se i z rodiny, která byla dříve považována za „špatnou“, postupem času mohla stát rodina „bezproblémová“, by mohla více napovědět další část textu. Spíše tady však půjde o jinou věc: ukázat, co odlišuje rodiny „tradičních klientů“, ať už jsou v současnosti považovány za „bezproblémové“ nebo za „špatné“, od jiných případů, vybraných druhou sociální kurátorkou jako ty, které jí připadají z hlediska svého dlouhodobějšího vývoje jako nadějné. Druhá skupina případů – „noví klienti“ V této části budeme analyzovat popisné charakteristiky druhé desítky případů, které vybírala jiná sociální kurátorka. Tady je přehled příjmení, která jsme těmto rodinám přidělili: „Noví klienti“ 11. Heřmánkovi 16. Lebedovi 12. Jahodovi 17. Lipkovi 13. Jetelovi 18. Maceškovi 14. Karafiátovi 19. Šafránkovi 15. Konvalinkovi 20. Zvonkovi Hlavním kritériem výběru bylo hodnocení rodiny sociální kurátorkou jako perspektivní, jako jednoho z těch případů z její praxe, u něhož lze vypozorovat nějaký příslib zlepšení. Většinou bylo za tento příslib považováno studium některého z dětí na nějakém typu střední školy nebo učiliště a/nebo zájem rodičů o vzdělání jejich dětí. Na rozdíl od skupiny „tradičních“, v případě druhé skupiny, kterou nazýváme „noví klienti“, stáří zápisu ve spisech zjevně nebylo jediným nebo nejdůležitějším hlediskem výběru rodin. V této skupině se objevily i dva případy, které výrazně vybočují z řady ostatních a jejichž první záznam je starý jednou pouze 5 a podruhé 11 let. Přitom průměrná délka trvání záznamů je ve skupině „nových klientů“ 18 let. V této skupině je otcům v průměru 47,9 roku a matkám 45,1. Nejmladšímu otci je ovšem pouze 33 a nejmladší matce 31, a naopak nejstaršímu žijícímu otci a matce je 60 respektive 61 let. Nejstaršímu otci, který již zemřel, by v současnosti bylo 71. Věkový rozptyl je tedy značný a ani se nedá říci, že by větší část rodičů v této skupině patřila k nějaké výrazné věkové nebo generační kohortě. Tak jako v té předchozí, také v této skupině se vyskytují dva případy rodin, kde je matka starší než otec, jednou o sedm a jednou dokonce o jedenáct let. Početně nejvíce je této skupině rodičů-třicátníků, narozdíl od předchozí skupiny, kde bylo nejvíce čtyřicátníků. Co tedy lze poměrně s jistotou říci, je to, že skupina „nových klientů“ je 161 z hlediska věku rodičů rozmanitější a v průměru poněkud mladší než skupina „tradičních“, i když v obou dvou skupinách jsou věkový rozptyl kolem průměru a rozpětí mezi nejmladším a nejstarším rodičem poměrně veliké. Co se týče rozpětí věku u generace dětí, je, podobně jako u „tradičních klientů“ i u „nových“ značné, i když přece jen o něco menší. Zatímco nejmladšímu jsou teprve 4 roky, nejstaršímu „dítěti“ je už 33 let. V následující tabulce jsou uvedeny další dvě popisné charakteristiky podsouboru, a to průměrný věk a počet dětí v každé rodině: Skupina 2 – „Noví klienti“: Rodina č. 11 Průměrný 29,4 věk dětí Počet 5 dětí 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Průměr celkem 23 7 25,3 17,5 12,6 25 18 17 29 20,4 2 2 3 2 5 4 2 1 2 2,8 Vidíme, že zatímco v první skupině byl průměrný věk dětí 24,5 roku, ve skupině „nových“ je tento průměr 20,4. Důležité však je, že v této skupině, narozdíl od skupiny „tradičních“, je téměř v každé rodině vždy alespoň jedno dítě, které je mladší dvaceti let, tedy ve věku kdy je běžné navštěvovat denní studium střední školy nebo učiliště. Výjimky jsou vlastně jen tři a všechny byly do skupiny „nových“ zařazeny kvůli jinému kritériu, než je středoškolské studium dítěte. Jednou to bylo kvůli funkci „streetworkera“, kterou vykonává jedno z dětí (č. 20 - Zvonkovi), podruhé byl důvodem fakt, že jedno dítě studuje dokonce vysokou školu (č. 17 - Lipkovi), potřetí byla důvodem zřejmě ne zcela obvyklá aktivita dětí při péči o nemocnou matku a při obstarávání vlastního bytu (č. 11 - Heřmánkovi). Jinak tyto tři rodiny mají i na první pohled vícero společných rysů s rodinami „tradičních klientů“. V případě rodiny Jetelových (č. 13), která se vymyká opačným, nízkým věkovým průměrem dětí, byl důvodem jejich zařazení mezi „nové“ jednak zájem o vlastní vzdělání na straně rodičů (mimochodem nejmladších v celém souboru), a také to, že se, opět zřejmě s ne zcela běžnou intenzitou, starají o zdraví a vzdělání svých dvou malých dětí. Co se týče průměrného počtu dětí v rodině, ten je zde výrazně nižší než ve skupině „tradičních klientů“ (2,8 oproti 5,1). Přitom méně dětí je sice, jak by se dalo předpokládat, v rodinách, kde jsou rodiče mladší, lze to však interpretovat různými způsoby. Svoji roli tu samozřejmě může hrát také vliv médií, osvěty, sociální péče a šíření antikoncepčních metod na mladší generaci, ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o rodiny, jejichž reprodukční cyklus ještě nemusí být zcela uzavřený, nelze v tomto smyslu činit jednoznačné závěry. Důvody menšího počtu dětí v rodinách „nových“ mohou být také docela jiné a někdy nás mohou dokonce uvádět v omyl. Souvisí to s jinou charakteristickou vlastností této skupiny a to je volnost a variabilita vztahů mezi rodiči a partnery, která vyniká obzvlášť oproti stálosti těchto vztahů u skupiny „tradičních“. Ve skupině „nových klientů“ jsou totiž jen čtyři rodičovské manželské páry, z nichž ale jeden pár uzavřel manželství až po deseti letech nesezdaného soužití kvůli snazšímu řešení problémů s bytem, a další má dlouhodobé partnerské neshody kvůli otcově údajné nevěře a drogové závislosti. Zároveň jsou v této skupině dvě z manželství, kdy pro jednoho z partnerů je současný svazek již několikátým v řadě (druhým, respektive třetím). Jsou zde i tři rodiny rozvedených matek momentálně žijících bez partnera, z nichž jedna je rozvedená již podruhé, a také jedno manželství, kdy spolu manželé již nežijí, ačkoli nejsou rozvedení. Také je zde jedno nesezdané soužití druha a družky. Mezi „novými“ se také narozdíl od „tradičních klientů“ vyskytují etnicky smíšená manželství, konkrétně ve dvou případech (Šafránkovi a Lipkovi), a několik takových (dnes již bývalých) nesezdaných soužití, z nichž pocházejí některé děti (např. Karafiátovi). 162 Zmíněný menší průměrný počet dětí v rodině může tedy souviset právě s celkovou větší volností partnerských vztahů v této skupině, jejíž součástí je i to, že část žen žije už delší dobu bez partnera, který by plnil roli otce. Podstatné ale je také to, že někteří partneři si do svých aktuálních vztahů (potažmo záznamů) nemuseli „přenést“ děti ze svého dřívějšího života. Viditelné je to na případu rodiny Šafránkových, která se z kazuistiky jeví jako rodina s jedním dítětem („jedináčkem“). Ovšem z jiných poznámek lze vyčíst, že matka má již minimálně 3 děti z dřívějška, se kterými již dlouhou dobu nežije ve společné domácnosti, protože si to údajně její nová rodina nepřála. Rodina její dcery byla dokonce, což bude znít poněkud kuriózně, vybrána do skupiny „tradičních klientů“. Jak naznačují zmínky a nejasnosti v některých jiných kazuistikách (např. u rodiny Zvonkových), podobných případů, kdy se rodičům jejich starší děti jakoby „nepočítají“, může být mezi „novými klienty“ více. Hledáme-li nějaké společné charakteristiky rodin, které se ocitly ve skupině „nových klientů“, zjišťujeme, že je to mnohem těžší úkol, než v případě skupiny klientů „tradičních“. Rodiny jsou rozmanité, jak co do věku rodičů, tak i dětí, jejich současná situace je velmi různorodá a mnohdy ne úplně přehledná. Některá rodina se svými charakteristikami (například počtem dětí, uspořádáním domácnosti) na první pohled velmi blíží rodinám „tradičních klientů“, ovšem něčím se jim zcela vymyká, jako je tomu v případě rodiny Lipkových, v níž dcera studuje vysokou školu. Jiná rodina, Konvalinkovi, která je neméně výjimečná, protože ji tvoří matka samoživitelka, která pracuje jako učitelka v MŠ, a její dvě děti, nemá ani na první pohled s rodinami „tradičních klientů“ v současnosti společného vlastně vůbec nic. Počínaje právě „rodinným stavem“ matky a počtem dětí konče. Ještě větší rozdíly bychom našli mezi rodinami „nových klientů“, ale koneckonců i mezi rodinami „tradičních“ a ve srovnání obou dvou skupin, v takových kategoriích, jako jsou bytová situace, charakter rodičovské péče o děti nebo zaměstnání rodičů. Jsme ale přesvědčeni, že tyto kategorie nemá smysl zkoumat z hlediska jejich současného stavu, že to nevede k dostatečnému porozumění. Analyzujeme je z hlediska jejich vývoje v rámci rodinných příběhů, a proto jim, nebo alespoň některým z nich, věnujeme samostatné kapitoly v další části textu. Srovnání charakteristik rodin „tradičních“ a „nových“ klientů Porovnáním charakteristik rodin „tradičních“ a „nových“ klientů jsme došli k několika výrazným zjištěním: Rodiny „tradičních klientů“ se téměř bez výjimky vyznačují velkou mírou stálosti původních vazeb, které byly přítomné už na začátku evidence rodin OSP. Většinou sezdaní rodiče žijí pohromadě a pokud mají domácnost, zpravidla ji tvoří i jejich dospělé děti, nezřídka se svými rodinami a dětmi. Lze tedy říci, že v posledních letech „tradičních“ rodiny z našeho souboru přecházejí od dvougeneračního ke třígeneračnímu soužití. Tento přechod se z většiny kazuistik jeví jako problematický. Důvodem může být to, že byt, který rodina obývá, takovéto formě soužití v mnoha lidech neodpovídá, že vztahy mezi různými generacemi (například mezi tchýní či tchánem a snachou či zeťem) jsou konfliktní, nebo že někteří dospělí nepřispívají do rozpočtu domácnosti vlastním příjmem (ať už z výdělku, dávek či důchodu) Na druhou stranu může mít třígenerační soužití, jak vyplývá z některých kazuistik, také své výhody. Jednak právě kvůli možnosti akumulovat příjmy a dělit se o výdaje, ale také proto, že soužití tří generací v jednom bytě je nejčastějším a často také jediným možným způsobem, jak lze řešit bytovou nouzi příslušníků prostřední generace. Do takovéhoto obrazu relativně „tradičních klientů“, který sociální kurátoři vidí jako ještě relativně „bezproblémový“, některé rodiny v minulosti zapadaly jen s obtížemi a s vynaložením velkého úsilí kurátorů a dnes už se jim to nemusí dařit vůbec. Například proto, že přišly o svůj byt, v němž prožily velkou část života. I tak ale pro ně platí, že drží pohromadě a nerozpadají se (například manželé společně sdílí obydlí v domě určeném k demolici). 163 Výrazným rysem rodin „nových klientů“ je naopak různorodost, volnost a proměnlivost vztahů mezi rodiči. Rozpadávající se vztahy či manželství nejsou výjimkou. Málokteří rodiče v současnosti žíjí s tím partnerem, s nímž měli během svého života většinu dětí. S tím může souviset to, že narozdíl od „tradičních klientů“ je mezi „novými klienty“ obvyklejší soužití pouze dvou generací v jedné domácnosti. Svou roli zde mohou hrát ještě další okolnosti. Jelikož „noví klienti“ jsou o něco mladší než „tradiční“ i jejich děti jsou celkově mladší a zatím málo jich má svou vlastní rodinu. Pokud se jedná o několikátý vztah některého z rodičů, nemusel si do své nové domácnosti starší děti, kteří dnes již mají vlastní rodiny, z minulých vztahů „přenést“. Tím, že část dětí z každé rodiny „nových klientů“ ještě chodí do školy nebo dokonce studuje, jsou tyto rodiny fakticky v jinak definované sociální situaci než rodiny „tradiční“ a je na jinak ně nahlíženo jinak nahlíženo i jako na potenciální příjemce pomoci. Navíc se zdá, ale je to pouze naše doměnka, jako by dvougenerační soužití bylo pro tyto rodiny něčím, čeho si cení, co si narozdíl od rodin „tradičních“ více hájí i za cenu konfliktů v širší rodině. Viděno z pohledu rodinných drah, nacházejí se rodiny „nových klientů“ celkově v ranější fázi rodinné trajektorie než rodiny klientů „tradičních“. Je to dáno hlavně tím, že se v naprosté většině z nich ještě nacházejí školou povinné nebo studující děti. Zatímco rodiny „tradiční“ mají již fázi přechodu dětí do dospělého života, od prvotní závislosti na sociálních institucích (původní rodině, škole, státu) k větší samostatnosti, většinou za sebou a lze si všímat například toho, že se jim v mnoha případech tento přechod příliš nezdařil a nedaří (například zůstávají často závislí na rodičích, na jejich příjmu, bytě atd.), v případě nových klientů se velká část dětí na tento přechod teprve chystá a nelze tedy v tomto směru dělat jasné úsudky. Důležité je ovšem zmínit rozdílnou situaci mezi sourozenci v rodinách „nových klientů“. Ti, kteří studují, jsou zpravidla mezi svými sourozenci zatím výjimkou. Někteří mají dokonce starší sourozence, kteří se ve svém dospělém životě potýkají s podobnými problémy, jaké mají děti v rodinách „tradičních klientů“ (například nemohou sehnat zaměstnání nebo vlastní byt). Dnes úspěšné děti „nových klientů“ budou až teprve za nějakou, nepříliš vzdálenou dobu, až dokončí studium, stát na stejné startovní čáře, kterou už většina dětí klientů „tradičních“ minula. Zdá se, že si její existenci děti samotné, jejich rodiče, i jejich sociální kurátor uvědomují. Bude tedy záležet na tom, zda děti „nových klientů“ nakonec „vplují“ do dospělého života podobně jako před časem děti klientů „tradičních“, nebo zda se alespoň některé z nich vydají jiným směrem, směrem k menší závislosti na sociálních institucích, která jde ruku v ruce s úspěchem v majoritní společnosti, a schopnosti svoji rodinu aktivně podporovat. Domníváme se, že až tehdy, jakmile se tato nelehká situace rozhodne, se definitivně ukáže také to, zda si jejich rodiny udrží svůj status „nových“, nebo zda se zařadí do skupiny rodin sice většinou „slušných“, ale svým způsobem „tradičních“. I když se zdá, že jsou na tom „noví“ v tuto chvíli celkově lépe než většina „tradičních“, zdaleka ještě nemusejí mít vyhráno. Bytová situace V této kapitole se pokusíme ukázat, jaké jsou nejčastější problémy, s nimiž se klienti v souvislosti s bydlením obracejí na sociální kurátory. Ukážeme si také, jakými formami sociální intervence mohli kurátoři v minulosti i dnes přispívat k jejich řešení. Dále se zaměříme na to, jaký vliv mohou mít na bytovou kariéru rodiny charakteristiky klientů i vnější socio-ekonomické podmínky. Nakonec se pokusíme popsat rozdíly mezi „tradičními“ a „novými“ klienty. Ještě před tím si však připomeňme důležitou charakteristiku dat, s nimiž pracujeme. Je totiž důležité vědět, že bytovou kariéru (stejně jako zaměstnaneckou či vzdělanostní kariéru) klientů nelze jen na základě kazuistik zcela spolehlivě zrekonstruovat. Podrobnější záznamy se přirozeně týkají rodin, které opakovaně řešily svoji bytovou situaci prostřednictvím sociálního kurátora. Bílá místa se objevují tam, kde si rodina – třeba jen dočasně – poradila 164 sama, například proto, že bytový odbor z nějakého důvodu její bytovou situaci nevyřešil dost rychle.29 Někdy se o takové svépomoci dozvíme později, v okamžiku, kdy klient stejně nakonec skončí u sociálního kurátora. Jindy například z rozhovoru s kurátorem vyjde najevo, že rodina klienta bydlí dnes v jiném bytě než na začátku, ale záznam o způsobu, jakým k němu přišla, ve spisech chybí. Důvody neúplnosti bytových kariér jsou tedy v podstatě tři, vzájemně spolu přitom souvisejí. První důvod spočívá pravděpodobně v ne zcela vyjednané či asymetrické spolupráci mezi sociálním kurátorem a bytovým odborem. Kurátor, který pomáhá klientovi sepsat žádost o byt, sehnat mu potřebné doklady (pracovní posudek, zdravotní potvrzení), se totiž o rozhodnutí bytového úřadu nemusí dozvědět hned. Za druhé, většina klientů čas od času na kratší či delší dobu z péče kurátora „vypadne“. Přestěhují se do jiné části Prahy, odjedou za příbuznými, do zahraničí nebo v některém období pomoc kurátora nepotřebují. A za třetí, podstatná část znalostí o klientech je uložena v paměti sociálních kurátorů, nikoliv ve spisech. To souvisí pravděpodobně s tím, jak jsou spisy vedeny, jaká je představa o tom, jakou funkci by měly plnit. Podali si žádost o byt… Podívejme se nyní podrobněji na bytové příběhy klientů z obou skupin, na to, jak se měnily v čase. Jakkoliv je dnes situace jednotlivých rodin podstatně odlišná,30 začátky jejich bytových příběhů i příležitosti, které do začátku devadesátých let dostaly, jsou si velmi podobné. V případě klientů, kteří jsou v evidenci sociálních kurátorů nejdelší dobu, začíná jejich rodinná historie bydlení někdy na konci sedmdesátých či v první polovině osmdesátých let. V té době klienti přicházejí poprvé za sociálními kurátory kvůli řešení své bytové situace. Následující tři úryvky z rodinných kazuistik ilustrují, jak vypadá typický první záznam o rodině klienta:31 Rodina navštívila poprvé sociálního kurátora v roce 1978. V bytě 1+1 IV. kategorie o velikosti 20 m bydlelo celkem pět osob. Sestra paní Heleny, která s nimi bydlela, byla v té době gravidní, takže bylo neúnosné za těchto podmínek setrvávat nadále v této rodině. Chtěla a potřebovala byt, což byl důvod její návštěvy u sociálního kurátora. (Karafiátovi) Paní Irena bydlí u svých známých, ale soužití s nimi není už tak přívětivé, tak se snaží vyřešit svou bytovou otázku. Proto se přišla poradit s kurátorem, co by pro to mohla udělat. Klientka si podává žádost o přidělení bytu. (Jahodovi) Za kurátorem přišli ohledně bytu. Matka je v jiném stavu s pátým dítětem, mají jednu místnost z pavlače, v bytě nemají vodu ani WC. Do tohoto bytu se nabourali. (Hruškovi) Uvedené úryvky mají jedno společné – všechny tři vypovídají o tom, že špatná bytová situace rodiny nebo některého z jejích členů byla důvodem k první návštěvě sociálního kurátora. To se týká i naprosté většiny ostatních kazuistik, je spíš výjimkou, když historie rodiny ve spisech OSP začíná jinak než žádostí o byt. I v takovém případě, kdy se rodina dostala do evidence sociálních kurátorů z jiného důvodu, např. proto, že děti nechodily do školy, se problém nevyhovujícího bydlení objevuje velmi brzy. V situaci, kdy klienti poprvé přicházejí za sociálním kurátorem kvůli bytu (popř. kurátor sám rodinu navštíví), bydlí 29 Ve vzorku jsou dvě rodiny, Konvalinkovi a Jetelovi, které se do evidence kurátora dostaly z jiných důvodů než kvůli bytovým potížím. To ale ještě nemusí vylučovat možnost, že k bytu, který obývají, přišli podobným způsobem jako ostatní rodiny. Mohli si podat žádost sami rovnou na bytový odbor, mohli byt získat od svých rodičů, kterým byl přidělen apod. 30 Ve zkoumaném vzorku jsou rodiny, které žijí v bytě 3+1 první nebo druhé kategorie, ale také například rodina, která po výpovědi z bytu žije v opuštěných barácích nebo manželé, kteří přespávají ve starém autě. 31 Zde je na místě připomenout, že se nejedná o záznam přímo ze spisu klienta, ale o záznam, který na základě spisu vytvořily sociální kurátorky, které s rodinami pracují. Jde tedy o záznam, který zpětně rekonstruuje minulost klienta ve vztahu k odboru sociální prevence. Kromě informací ze spisů se obě kurátorky přirozeně opíraly také o svoji vlastní – dnešní i minulou – zkušenost s rodinou klienta. 165 obvykle pohromadě se svými příbuznými, v pavlačových bytech IV. kategorie, o velikosti 1+1, leckdy i v menších. Část rodin má v té době už několik dětí. To je případ rodiny Hruškových z posledního úryvku, ale i některých dalších rodin. Bytové začátky většiny klientů jsou si tedy dost blízké. Hůř jsou na tom jen ti, kteří nemohou bydlet u příbuzných a žijí v „nabouraných“ bytech. Některé záznamy o první návštěvě kurátora jsou takřka identické: „klient se obrací na kurátora ohledně bytu“, „klient přichází za sociálním kurátorem s prosbou, která se týká přidělení bytu“ nebo „mají byt 1+1, IV. kategorie, byt je malý a potřebovali by pomoc“, „mají byt bez koupelny, IV. kategorie, rádi by větší a s koupelnou“. Identické jsou také reakce instituce na potřeby jejích klientů: „pomoc při podání žádosti o byt“, „pomoc při řešení jejich bytové otázky, podaná žádost na bytový odbor“ apod. Uvedené úryvky z rodinných kazuistik hezky ukazují, jaký byl vztah k řešení nevyhovující bytové situace ze strany klientů i ze strany sociální instituce, reprezentované sociálními kurátory. Velmi výmluvná je už citovaná část záznamu o rodině Jahodových: „(Klientka) se snaží vyřešit svou bytovou otázku. Proto se přišla poradit s kurátorem, co by pro to mohla udělat. Klientka si podává žádost o přidělení bytu.“ Mezi zkoumanými rodinami se objevuje jen jeden případ, kdy rodina mohla získat byt jiným způsobem. Otec z rodiny Fialkových byl zaměstnán u ČKD a dostal příležitost pořídit si družstevní byt. I tady ale vstupuje do hry sociální kurátor a jedná se zaměstnavatelem pana Fialky. Podmínkou pro získání bytu bylo ovšem složit jistou částku jako základní vklad, což bylo pro klienty neřešitelné. Stejně jako ostatní si nakonec podávají žádost o byt na národním výboru. Dostávají větší byt… Jak vyplývá ze záznamů, cesta k získání bytu vedla dříve či později přes podání žádosti o byt prostřednictvím, resp. s pomocí odboru sociální prevence. Aby klient měl šanci na přidělení bytu, musel splňovat některé základní předpoklady potřebnosti a zároveň důvěryhodnosti. Jedním z faktorů, který mohl diskvalifikovat některé rodiny při ucházení se o lepší bydlení, bylo to, že řada rodičů již před rokem 1989 nepracovala (to se týkalo nejen otců, ale i matek, přestože ty byly v té době také často na mateřské dovolené). Ruku v ruce s tím šlo často dlouhodobé neplatičství nájemného a dalších poplatků. O tom se ještě z období před rokem 1989 objevují zmínky celkem u pěti rodin z našeho souboru. Připočteme-li k tomu občasné problémy s dodržováním pravidel občanského soužití, takové rodiny si s sebou při cestě na úřad nesly nálepku problémových případů a podle toho se také nakládalo s jejich žádostmi a stížnostmi. Nedá se ale říci, že by uvedená kritéria, resp. rozhodování podle nich fungovalo úplně spolehlivě. Ukážeme si to na srovnání dvou rodin, které se nacházely přibližně ve stejné situaci. Rodina Růžičkových měla pět dětí, otec byl vyučený, oba rodiče pracovali. Sociální kurátorka je označila jako „naprosto bezproblémovou“ rodinu. Na konci sedmdesátých let bydleli Růžičkovi v bytě 2+1 a podali si žádost o větší byt, s odůvodněním, že by si rádi vzali z ústavu své dvě mentálně zaostalé děti. Podobně vypadá příběh rodiny Hruškových. Stejně jako Růžičkovi, také oni měli pět dětí, chodili do práce, bydleli ve 2+1 a na konci sedmdesátých let si podali žádost o větší byt. Zatímco Hruškovi získávají už po roce od podání žádosti byt 3+1, Růžičkovi na něj čekají celých sedmnáct let, až do roku 1997. Jak se posléze ukázalo, z Hruškových se vyklubali chroničtí neplatiči. Poněkud absurdně vyznívá v této souvislosti citace z rozhovoru s jednou z kurátorek, která situaci Růžičkových komentuje následujícím způsobem: Je fakt, že tam to bylo všechno jednodušší, vzhledem k tomu, že on dělal. Jo, a oni ty lidi, když dělají, tak přece jenom ten byt získají, zvlášť ry…, nebo ne obzvlášť rychle, ale relativně rychleji než ten, kdo je na životním minimu, protožes ten bytak se taky bojí, že teda to nebude platit. 166 Případů, kdy jedna rodina dostala byt relativně rychle, zatímco jiná s podobnými charakteristikami na něj čekala poměrně dlouho, je v našem vzorku víc. V případě těchto dvou rodin se můžeme jen dohadovat o tom, co bylo příčinou odlišného postupu bytového odboru. Možná byla důvodem skutečnost, že na rozdíl od Hruškových, měli Růžičkovi v době podání žádosti doma jen tři děti, dvě v té době pobývaly v ústavech. Možná bylo důležité to, že byt Hruškových neměl koupelnu. Jsou to však jen dohady. Záznamy zde nejsou příliš spolehlivé, většinou se totiž nedá přesně zjistit, co bylo důvodem přidělení nebo naopak nepřidělení bytu. Útržkovitost a neúplnost záznamů o bytové situaci klientů souvisí patrně s nejednoznačnou a problematickou spoluprací s bytovým odborem, o které jsme se zmiňovali už v úvodu této části. Abychom lépe porozuměli tomu, jakou roli hrálo v jejich úspěšné či neúspěšné životní historii bydlení, bylo by užitečné sledovat právě data bytového odboru, stejně jako jiných odborů, s nimiž OSP spolupracuje. Když byla šance klientů na získání bytu malá, protože nesplňovali některou z podmínek bytového odboru a/nebo když se přidělení bytu dlouho vleklo, používaly některé rodiny alternativní strategie. Ta nejobvyklejší spočívala v tom, že se nastěhovali do bytu ke svým příbuzným. Jinou strategii jim doporučovali sociální kurátoři – podat návrh na soudní výpověď pro některého člena rodiny. Z kazuistik není zřejmé, jak moc byla tato strategie úspěšná, spíš se zdá, že příliš ne. Nedá se ani odhadnout, jak moc byla rozšířená. Ve zkoumaném vzorku rodin se zmínka o soudní výpovědi v souvislosti s urychlením žádosti o byt objevila ve čtyřech případech. Možná stojí za zmínku, že všechny čtyři rodiny, které na doporučení kurátora podpořily žádost o byt návrhem soudní výpovědi někomu z rodiny, spadají do skupiny „nových klientů“. Bez ohledu na to, jestli soudní výpověď získání bytu urychlila či nikoliv, můžeme říci, že se jednalo o dost výraznou formu sociální intervence ze strany instituce. Podívejme se, jak je zachycena v kazuistice rodiny Karafiátových: Josef žádá sociálního kurátora o řešení své bytové otázky. (…) Sociální kurátor domlouvá Josefovi, aby se s matkou smířil, protože ji potřebuje a je poslán k právníkovi, který mu sepíše návrh soudní výpovědi z bytu. Což by dle sociálního kurátora mohlo urychlit jeho žádost na byt. (Karafiátovi) Uvedená citace popisuje zdánlivě kuriózní situaci. Osmnáctiletý Josef se neshodne se svojí původní rodinou, zároveň založil vlastní rodinu a nemá kde bydlet. Kurátor mu radí, aby se smířil s matkou, kterou potřebuje mimo jiné právě proto, aby mu dala soudní výpověď z bytu. Doporučení kurátora, i když třeba vedené pragmatickou zkušeností, se jeví jako zvláště problematické v kontrastu s tím, jak si rodiny – soudě podle záznamů – navzájem v situaci bytové nouze pomáhají. Stěhují se k příbuzným, když nemají kde bydlet, nebo naopak, poskytují útočiště dalším členům rodiny. Mají velké plány, chtějí si zřídit koupelnu Žádost o byt nebyla jediným důvodem, proč klienti nespokojení se svou bytovou situací přicházeli za sociálním kurátorem. Některé z rodin, které bydlely v malých bytech a často bez příslušenství, přicházely žádat o pomoc při získání většího bytu, ale také o pomoc při zlepšení jejich stávajícího bydlení. Nejčastěji šlo vybavení bytu novým nábytkem nebo o zřízení vlastní koupelny přímo v bytě. Podobné žádosti však u našich klientů narážely na problém financování takové akce. Jelikož správa domů neměla zpravidla zájem přebudovávat z vlastních prostředků přístřeší ani byty nižší kategorie na byty vyšší kategorie s lepším vybavením, klienti by museli provést rekonstrukci na vlastní náklady. To většinou odmítali, i když měli možnost získat na úpravu bytu finanční příspěvek.32 Nicméně navzdory tomu, že většina pokusů vylepšit bydlení zůstala nakonec nerealizována, můžeme je považovat za určité emancipační náznaky, za snahu být alespoň zčásti zodpovědný za svou 32 Asi tisíc korun, což se tehdy rovnalo zhruba třem čtvrtinám jednoho průměrného měsíčního platu. 167 situaci. Zmínky o takových pokusech najdeme i ve skupině „tradičních klientů“. Jakou roli v této emancipaci sehrálo působení konkrétního kurátora, se můžeme opět jen dohadovat. Shrneme-li, až do začátku devadesátých let se bytová situace všech zkoumaných rodin příliš nediverzifikovala v tom smyslu, že všichni někde bydleli. Rodiny byly bez výjimky závislé při získávání bydlení na pomoci státu, což však tehdy platilo i pro velkou část ostatní populace. Pokud se jim této pomoci nedostalo, řešily svoji bytovou situaci bydlením u příbuzných nebo „nabouráváním“ prázdných bytů. To je ovšem docela pochopitelné a vyplývá to z povahy našeho souboru. Pokud by se totiž někdo z klientů rozhodl svoji bytovou nouzi vyřešit například tím, že by si zakoupil domek na venkově a odstěhoval se tam, vypadl by z evidence a tudíž by se nedostal ani do našeho výběru. Kdybychom tedy chtěli zkoumat například různé strategie řešení bytové situace před rokem 1989, museli bychom se zaměřit nejen na současné, dlouhodobé klienty sociálních kurátorů, ale i na ty, kteří z jejich evidence vypadli, a případně i na ty, kteří v ní nikdy nebyli. Znamenalo by to ale zvolit jiný postup získávání dat. Mají přístřeší a není to byt Na začátku devadesátých let došlo v oblasti bydlení k radikální změně podmínek, což se výrazně promítlo do života zkoumaných rodin. Jak se ukazuje i z kazuistik, na změny nebyli připraveni samotní klienti, ale ani instituce, které jim dosud pomáhaly nepříznivou bytovou situaci řešit. Nejprve tyto změny dopadly na rodiny, které bydlely v domech, jež byly v restitucích vráceny soukromým majitelům. Pokud se například ukázalo, že byt, v němž rodina bydlí, je vlastně přístřeší, nebo že rodina na byt nemá vlastní dekret, měl majitel právo ji z takového bytu vystěhovat do náhradního obydlí, jehož přidělení mohl žádat i od obce. To byl případ rodiny Kopřivových nebo Cibulkových. Každopádně taková situace mohla znamenat často i několikaleté období sporů a nejistoty. Pokud majitel domu učinil rodině návrh, aby se z bytu vystěhovala dobrovolně výměnou za odstupné, a rodina tuto nabídku přijala, stala se tato skutečnost argumentem pro následné zamítnutí žádosti o přidělení obecního bytu a rodina musela své bydlení řešit jinak než s pomocí obce. To se stalo například rodině Fialkových, která údajně hlavně z tohoto důvodu odešla v polovině 90. let za příbuznými na Slovensko. Fialkovi se po dvou měsících vrátili a bydleli všelijak – v domě určeném k demolici, na ubytovně, u příbuzných. Jejich příběh je v záznamech odboru sociální prevence zachycen takto: Dům dostala v restituci majitelka. Dostávají soudní výpověď, mají přístřeší a není to byt, navíc nemají české občanství. (…) Půjdou radši na Slovensko k příbuzným. Od majitelky dostávají peníze na cestu na Slovensko. Po dvou měsících se vracejí zpět (…). Bydlí porůznu, jeden čas i v demoličním baráku. Snažíme se najít ubytovnu. (…) Pomoc při podání žádosti o byt. Bytová komise odmítá rodinu řešit z důvodu prodeje bytu majiteli. Příběh Fialkových dále pokračuje v podobném duchu, střídá se v něm bydlení na ubytovně a bydlení v nabouraném domě. Bytový odbor se jimi odmítá zabývat, protože údajně prodali byt majiteli domu. Podle sociální kurátorky nešlo však o odstupné, nýbrž jen o zaplacení cesty na Slovensko. Snahu Fialkových vypravit se na Slovensko bychom mohli chápat také jako určitý způsob emancipace, jako pokus obejít se bez pomoci státu, resp. obce. Není příliš důležité, že se tento pokus nevydařil. Důležité je ale to, že paradoxně zhoršil možnosti Fialkových po jejich návratu do Čech. Další pokus byl úspěšnější. Rodina se z vlastní iniciativy nastěhovala do bytu, který patří mladé narkomance. Byt dali do pořádku, udržují ho a platí za něj nájem. Příběh rodiny Fialkových ilustruje, jak rychle se z relativně neproblematické rodiny mohla stát rodina problémová. Oni sami svoji situaci prozatím vyřešili, jak to bude dál, se teprve uvidí. 168 Také Pivoňkovi se na začátku devadesátých let dostali do situace, kdy dům, ve kterém bydleli, byl vrácen původnímu majiteli. Ačkoliv řádně platili nájem a ostatní poplatky, majitel se jich údajně chtěl zbavit a různými způsoby jim znepříjemňoval život. Nechal jim odpojit elektřinu, nechtěl jim povolit výměnu bytu apod. Pivoňkovi posléze – možná, že i kvůli bytovým problémům – emigrovali do Belgie. Po návratu se už nespoléhali na pomoc obecního úřadu a našli si sami byt přes realitní kancelář. Fialkovi a Pivoňkovi jsou příkladem rodin ze skupiny „tradičních klientů“, které si dokázaly s novou situací poradit. V tom jsou ale spíš výjimečné, některé rodiny dopadly podstatně hůře, ačkoli měly třeba před rokem 1989 podobné bytové podmínky. Nájem neplatí Výrazně hůře na tom byly rodiny, které bydlely v restituovaných (nebo posléze družstevních) domech a neplatily nájemné. Ve všech případech se jednalo o rodiny, které měly problémy s placením nájmu už před rokem 1989. Zatímco tehdy bylo neplacení nájemného ve státním bytě považováno sice za okolnost přitěžující, ale v zájmu zachování sociální rovnováhy z něj nebyly většinou vyvozovány žádné konkrétní sankce (alespoň ne v případě našich rodin), po změně vlastnických vztahů se rodiny, které na tuto změnu nebyly připravené a dál nájem neplatily, mohly ocitnout bez náhrady na ulici. O tom, že se tak skutečně někdy stalo, vypovídají příběhy rodiny Šípkových nebo Borůvkových z našeho souboru. Rodina Šípkových získala (až v roce 1999) bydlení v domě, který později koupil soukromý majitel. Vzhledem k tomu, že neplatila nájemné a spolubydlící si stěžovali na nepořádek v domě, byla v roce 2001 vystěhována bez náhrady. Od té doby bydlí ve sklepích a v opuštěných domech. Rodina Borůvkových neplatila nájem už za socialismu, první záznam o tom se objevuje již v roce 1987. Podle sociální kurátorky však nájem neplatili nikdy: Stále jsou bez elektrického proudu a stále mají dluhy na nájemném. Snažíme se domluvit splátkový kalendář a vysvětlit, že pokud budou mít dluhy, nikdo jim jiný byt nedá. A takhle jejich příběh pokračuje v roce 1991: Přihlásil se majitel domu, ten je bude chtít samozřejmě vyhodit. Splátky na nájemném nikdy nedodrželi. Koncem roku jsou z bytu vystěhováni a tak se nabourali do bytu v Haškově ulici. Tam je vyhodili, chtějí si dát žádost o byt. (…) Řešit je na bytovém odboru nechtějí, není divu. Borůvkovi měli „smůlu“, že jejich dům poměrně brzy získal soukromý majitel. O dost lépe na tom mohli být v průběhu devadesátých let neplatiči z obecních bytů. Pokud některá rodina neplatila v obecním bytě nájem, tak ji za to po dlouhou dobu v podstatě nic nehrozilo. Zdá se, jako by se o tom snad ani nevědělo a dost možná, že některé rodiny takto mohly přežívat, třeba i s odpojeným přívodem elektřiny a plynu, až do konce 90. let. To byl případ rodiny Hruškových. Hruškovi dostali na konci sedmdesátých let třípokojový byt, ale už v roce 1988 se objevuje první záznam o dluzích na nájemném. Tady je příběh Hruškových přerušen, deset let se o nich neobjevuje ve spisech odboru sociální prevence žádný záznam. V té době se nikdo z rodiny na kurátora neobrátil, kurátor má k dispozici jen informace z doslechu. Podívejme se, jak příběh rodiny Hruškových pokračuje v roce 1999: Oba manželé jsou bez práce, nemají žádné peníze, v bytě je hromada lidí, nikdo nedělá, ale všechny děti s dětmi by chtěly byty. Případy Hruškových a Borůvkových jsou vcelku přesvědčivou ukázkou toho, jak si klient za přihlížení zodpovědné instituce mohl vytvářet pokřivený vztah k vlastnímu bydlení. Hruškovi neplatili nájem přinejmenším 13 let a až v roce 2001 o byt přišli. Nikoliv však díky iniciativě bytového odboru, ale díky tomu, že v domě vzniklo družstvo nájemníků a nabídlo jim odstupné. Jak se ukázalo, nedokázali Hruškovi s nově nabytým jměním příliš dobře naložit. 169 Peníze použili na zaplacení odstupného nájemníkovi v domě soukromého majitele. Nájemník však měl v té době již soudní výpověď a s penězi rodiny zmizel neznámo kam. Hruškovi od té doby přespávají ve starém autě. Kromě neplacení nájemného mohlo být dalším důvodem, proč rodina o byt přišla, nedodržování zásad občanského soužití. To se týkalo například rodiny Cibulkových, která ve svém družstevním 3+1 údajně nechávala přespávat za úplatu rumunské Romy. Družstvo se s rodinou dohodlo na odstupném a rodina se z bytu vystěhovala. Za odstupné koupili domek na venkově, ovšem po roce ho prodali a vrátili se zpět, kde utržené peníze brzy utratili za nájem komerčního bytu. Rozdíly Porovnáme-li bytové příběhy tradičních a nových klientů, zjistíme, že vylíčené bytové peripetie se týkají spíše záznamů o rodinách z první skupiny. Kromě jednoho případu (Heřmánkovi) nenajdeme v kazuistikách skupiny „nových“ klientů zmínku o tom, že by rodina v současnosti měla nějaké vážné problémy s bytem. Zmínku o tom, že by o byt, který získala do nájmu, přišla, měla z bytu výpověď nebo dokonce žila na ubytovně či na ulici. Naprostá většina rodin (v podstatě 9 z 10) bydlí v obecních bytech velikosti 1+1 až 3+1, většinou třetí, ale i druhé a první kategorie. Naopak, ze skupiny „tradičních“ klientů žijí v současné době v obecním bytě s vlastním dekretem zřejmě pouze dvě. Dvě rodiny žijí v bytě, který je napsaný na někoho jiného, ze zbytku rodin většina o svůj bývalý byt nějak přišla. Dvě rodiny jsou zcela bez bydlení a přespávají, kde se dá, některé další k tomu v současnosti nemají daleko. Jedna rodina si naopak sama sehnala byt přes realitní kancelář. Co z této odlišnosti případů lze vyvozovat? Část odlišností lze pravděpodobně přičíst na vrub tomu, že se jedná o rodiny, které se nacházejí v odlišné fázi rodinného cyklu. Ve většině rodin ze skupiny „tradičních klientů“ jsou dnes dospělé děti, které mají vlastní rodiny. To může znamenat, že se buď odstěhovaly a původní rodina tak například přišla o jeden zdroj svých dřívějších příjmů, na který byla zvyklá (ať už z platu nebo ze sociálních dávek dětí). Nebo že děti naopak i se svými partnery a dětmi zůstávají dál žít v bytě rodičů, čímž zpravidla zatěžují rozpočet rodiny svých rodičů. Takový byl například příběh Hruškových, kteří podle záznamů dlouhou dobu živili svoje dospělé děti, jejich partnery i potomky. Část rodin je naopak v takové situaci, že podobné problémy dosud řešit nemusí, nebo se jim riziku nutnosti jejich řešení daří úspěšně čelit. Taková je patrně aktuální situace té části rodin převážně ze skupiny „nových klientů“, jejichž děti v současnosti navštěvují některou ze škol základního nebo středního stupně. Zda se budou jejich příběhy vyvíjet jinak, až děti dostudují a začnou si shánět zaměstnání a zakládat rodiny, je zatím velkou neznámou. Pro porozumění rozdílům mezi oběma skupinami může být důležité také to, že bytová kariéra „nových“ klientů se v průměru delší dobu odvíjí v polistopadové éře. V porovnání s „tradičními“ klienty měli pravděpodobně větší příležitost osvojit si jiný vztah k vlastnímu bydlení, lépe se adaptovat na novou situaci. Naproti tomu rodiny „tradičních“ klientů řešily své bydlení v době, kdy právo na byt bylo v podstatě nárokovatelné. V kazuistikách rodin „tradičních“ klientů se opakovaně setkáváme s tím, že rodina přijde vlastní vinou o byt a vzápětí se obrátí na bytový odbor s žádostí o nový. Nebo se na kurátora obracejí dospělé děti klientů s tím, aby vyřešil jejich bytovou situaci. V obou případech se kurátor dostává do situace, kdy vysvětluje, že podmínky se změnily a že nestačí jednoduše podat si žádost: Paní Alena se pokouší prostřednictvím kurátora řešit svoji bytovou situaci. Klientce je opakovaně vysvětlováno, že pravomoci, které měl kurátor před rokem 1989, byly jiné než dnes. Jeho doporučení nebere nikdo na vědomí. (Heřmánkovi) 170 S tímto závěrem je potřeba zacházet opatrně, neboť jak už jsme uvedli, nemůžeme dost dobře odhadnout, jak se budou vyvíjet další osudy rodin ze skupiny „nových“ klientů. Vysvětlení rozdílu mezi „tradičními“ a „novými“ klienty může ale docela dobře fungovat také obráceně, než jak jsme ho dosud popsali. Odlišnou bytovou situaci klientů z obou skupin lze totiž interpretovat také tak, že úspěšnost jedněch či neúspěšnost druhých může být podstatně ovlivněna jejich bytovými podmínkami. Pokud vynecháme obě krajní možnosti zacházení s přiděleným bytem – na jedné straně chronické neplatiče a na straně vzorné, platící nájemníky – zjistíme, že bytové osudy „tradičních“ a „nových“ klientů si nejsou tak vzdálené. Že také „noví klienti“ mohli být někdy ohroženi soudní výpovědí za nevhodné nakládání s bytem (ubytovávání rumunských Romů či neplacení nájemného). Rozdíl je v tom, že k tomu nakonec nedošlo a byt rodině zůstal. Třeba proto, že se rodina dokázala mobilizovat a byt udržela. To se týká například rodiny Zvonkových, kde se syn vrátil z emigrace údajně také kvůli bytu, který jim měl být odebrán. Nebo rodiny Heřmánkových, kde dospělé děti (po návratu z dětských domovů) usilovaly o to, aby udržely byt, za který jejich rodiče zřejmě nikdy neplatili nájem. Důležitou roli hrála přitom skutečnost, že byty Zvonkových ani Heřmánkových nebyly v domě soukromého majitele. V opačném případě by zřejmě šance klientů na udržení bytu byla výrazně menší. Jindy mohla k současné bytové situaci klientů, resp. k rozdílům mezi „tradičními“ a „novými“ klienty, přispět doslova náhoda. Mohli mít zkrátka kliku a nedostat se do situace, kdy by se ukázalo, že jejich byt byl přístřeší. Nedá se tedy jednoduše říct, že by to, v jakých bytových podmínkách dnes jednotlivé rodiny žijí, byl způsobeno jen jejich vnitřními charakteristikami a dosavadní životní drahou. Může to být i naopak, možnosti rodina a jejich členů mohou být významně ovlivněny aktuální i dlouhodobou bytovou situací. „Rodiny“ jako zvláštní předmět zkoumání Během naší analýzy se nám začaly jevit jako stále více problematické dva základní koncepty, na nichž je založena práce sociálních kurátorů s klienty. Především proto, že jsme stáli před problémem, jak vůbec jejich obsah vymezit a popsat. Jde jednak o koncept „rodiny“ jako klienta a hlavního předmětu sociální péče, a dále o koncept „minulosti“ jako něčeho, v čem lze hledat příčiny dnešní problematické sociální situace klienta/rodiny a její možná řešení. Tato „minulost“ se nám zdá být problematická zejména v situaci, kdy je ztotožňována s tím, co je uvedeno v klientově spisu. Silný vztah lze pozorovat také mezi tím, co je chápáno jako minulost klienta a příběhem jeho rodiny, protože popis minulosti klienta se zpravidla neliší od popisu událostí, které se odehrály v jeho rodině. Mohli bychom tedy docela dobře vytvořit takovouto definici: MINULOST = RODINA = KLIENT = SPIS Problém ale je, že ne všechny proměnné v tomto vztahu mají stejně velkou váhu. Relativně nejlépe je na tom v tomto směru spis. Jeho autoritu si málokdo dovolí zpochybnit, je dokonce považována za natolik velkou, že ne každému je umožněno do spisu nahlížet a pracovat s ním. Tuto možnost mají pouze k tomu zvláště povolané osoby, které jsou zároveň těmi, kdo spis vedou, doplňují (možná i opravují) – sociální kurátoři. Otázkou je, jaký je vlastně vztah klienta k jeho spisu. Má možnost se dozvědět, jaké informace o něm spis obsahuje? Může to nějak ovlivnit? Může chtít, aby některé informace o něm byly ze spisu vymazány? Spis = klient? Jaká je váha hlasu klienta? Zatímco se má obvykle za to, že spis nikdy nelže, maximálně někdy neříká všechno (pokud například kurátor opomněl do něj něco zaznamenat), klient bývá považován za někoho mnohem méně spolehlivého, kdo může svoji situaci líčit tak, aby vyhovovala jeho představám a cílům, kterých se snaží dosáhnout. Právě proto je potřeba jeho výpověď konfrontovat se spisem, ověřit si, zda to, co říká, se shoduje se záznamy 171 sociálního kurátora. Jednání s klientem může být problematické i z jiných důvodů. Zatímco spis je dostupný snadno – je stále na jednom místě, na úřadě, sehnat klienta a získat jeho výpověď může být problém, přinejmenším je k tomu mnohdy třeba vynaložit značné úsilí. Navíc klient si ani nemusí všechny události a jejich okolnosti „správně“ pamatovat. Výsledkem může být to, že spis může mít nad klientem navrch, že jeho autorita a praktické výhody, jako je snadná dostupnost a relativní spolehlivost, převáží a klienta a jeho hlas zastíní. Zvláštností našeho výzkumu je, že jsme ke spisu ani ke klientovi neměli bezprostřední přístup. Nemuseli a ani nemohli jsme tedy problematický vztah mezi nimi, který je vylíčený v předchozích odstavcích, řešit. Zato se nám ale otevřela zajímavá možnost podívat se jak na klienta, tak na spis zprostředkovaně – skrze sociální kurátory – a dozvědět se tak něco více o tom, jak s nimi pracují oni. Svár mezi tím, zda věřit více spisu, nebo tomu, co říká klient, případně vlastní zkušenosti, se pro nás stával aktuálním skrze situaci výzkumníka který chce od sociálního kurátora, aby před jeho očima tyto tři obrazy složil do jednoho. Při této příležitosti jsme často naráželi na problém o němž už byla řeč dříve. Zmínili jsme se, že případy sociálních kurátorů se nestávají zpravidla jednotlivci, ale příbuzenské skupiny – „rodiny“ a jejich zástupci. Jak ale zkoumat sociální situaci něčeho, co je v tomto případě evidentně jako rodina tak obtížně uchopitelné? Klient = rodina ? Dříve či později nás musela napadnout otázka: O které rodině to tu vlastně mluvíme? Asi nejupřímnější možná odpověď bude znít: Jak kdy. Například v kapitole o charakteristikách případů jsme mluvili o rodině aktuální, současné a náš pohled na ni tak byl v některých důležitých momentech spíše statický – nešlo nám ani tak o její vývoj (jaká byla dříve, jak se změnila), ale spíš o její stav (kolik je v ní dětí, jak staří jsou rodiče a podobně). Naopak v kapitolách popisujících „velká témata“ – bydlení, péči o děti – kde sledujeme vývoj nějakých sociálních jevů, si se statickým pohledem nevystačíme. Když chceme zkoumat, jak se vyvíjí bytová situace rodiny, musíme si zároveň všímat toho, že i sama rodina se vyvíjí, přibývají v ní děti, některé, i když to není příliš časté, se osamostatňují, dochází k zásahům z vnějšku (některé dítě je odebráno soudem a podobně). V neposlední řadě se střídají osoby v některých důležitých rolích, nejčastěji tehdy, když biologického otce nahradí otec nevlastní. Dobře, tím jsme si poněkud vyjasnili, o které rodině uvažujeme a píšeme my v našem textu. Ale kterou rodinu měli na mysli sociální kurátoři, když nadepisovali záhlaví každé rodinné kazuistiky titulkem „Rodina číslo ...“? Také tu současnou? Nebo spíše tu původní, z počátků jejich evidence? Pravděpodobně tu, vždyť ti, kdo jsou uvedeni v záhlaví kazuistik jako „otec“ nebo „matka“ v některých případech už nežijí, a v jiných už byli dávno ve své roli nahrazeni někým jiným nebo z rodiny odešli bez náhrady. Některé osoby, které jsou zde uvedené jako „děti“, už dávno nejsou dětmi, ale dospělými rodiči a manželi. Někdy je v kazuistice rodiny zmínka i o jejich vlastní rodině, tedy o manželkách a dětech dětí. Ale většinou pouze tehdy, pokud žijí s ostatními členy původní „rodiny“ v jedné domácnosti. Z tohoto hlediska by to vypadalo, že kazuistiky vypovídají o rodině současné, nebo že určitým způsobem zachycují proměnu rodiny v čase. Nejspíš je to tak, v kazuistikách se současně prolíná několik časových rovin. Takto zaznamenaný případ netvoří realistický, ale spíše jakýsi „kubistický“ portrét rodiny, na němž ji lze vidět v několika na sebe navazujících a vzájemně se překrývajících fázích jejího vývoje současně. Zbývá položit si otázku, s jakou rodinou, potažmo s jakým obrazem svých klientů a jejich minulosti pracují sami kurátoři při své každodenní práci. Těžko říct. Můžeme se domnívat, že obraz zachycený v kazuistikách bude pohledu na klienty, který kurátoři uplatňují ve své praxi, v mnoha ohledech podobný. Bude stejně komplexní, místy neurčitý, bude v sobě zahrnovat snahu brát v potaz minulé i současné skutečnosti a vlastní zkušenost, zachytit vývoj, hodnotit a tak dále. Rozhodně by stálo za to se konstrukci obrazu klienta v kazuistikách a vyprávěních kurátorů věnovat samostatně. 172 Pohled na jedince skrze příběh celé jeho rodiny může být někdy jediný možný způsob, jak odhalit příčinné vztahy mezi životní dráhou rodinných příslušníků a dlouhodobými sociálněhistorickými procesy odehrávajícími se ve společnosti. Bez toho, že sociální péče dlouhou dobu shromažďuje informace o rodinách, by patrně nebylo možné realizovat ani náš výzkum. Na druhou stranu, jak ukazuje příklad skupiny rodin „nových klientů“, spojovacím článkem, díky němuž se tak různorodá „rodinná“ uskupení, jaká v tomto souboru jsou, dostala do jednoho výběru, nemusí být nějaké společné charakteristiky jejich rodinných biografií, ale individuální vzestupy některých členů těchto rodin. Ty zpravidla (v sedmi případech z deseti) spočívají v tom, že některé z dětí nastoupilo vzdělávací dráhu, která není v jejich okolí, ani v rámci jejich vlastní rodiny, obvyklá. Příčiny takového vzestupu mohou a nemusí spočívat v rodině jako takové, mohou být ovlivněny osobou kurátora nebo jiné vlivné osobnosti. Individuální vzestupy se tedy zdaleka nemusejí dít jen skrze rodinu, ani s její pomocí, ale někdy také rodině a její situaci navzdory. Právě v takových momentech se může ukázat jako důležitá schopnost „vidět současně les i jednotlivé stromy v něm“, všimnout si snahy o individuální vzestup i na pozadí kolektivní stagnace nebo sestupu a podobně. Zůstává tedy otázkou, zda důraz na rodinu jako objekt sociální práce, který lze vyčíst z většiny kazuistik, je zcela přiměřený. Zda není stejně legitimní věnovat svou péči jednotlivcům a zda by se to němělo více promítnout také do způsobu, jakým je vedena evidence o klientech OSP. Případně, zda se nepokusit o větší prosazení takových způsobů sociální práce, které dokáží plynule přepínat svoji pozornost na rodinu v momentě, kdy jí nejvíce potřebuje ona, a na její jednotlivé členy ve chvíli, kdy jí nejvíce potřebují právě ti. Minulost = rodina? Když se zadíváme na to, jakými změnami uskupení lidí, o kterých jsme si zvykli hovořit jako o rodinách, prošla během z hlediska jedné rodinné historie dlouhé doby, kdy je datován první záznam v kazuistikách, až do současnosti, v mnoha případech se začne perspektiva jedné rodiny, v níž se odehrávaly všechny události klíčové pro porozumění dnešní situaci daného klienta, rozpadat do mnoha různých střípků. Ty mají většinou sice rovněž charakter nějakých rodin, ovšem ne takových, které by jednoduše fungovaly paralelně vedle sebe, ve stejném časoprostoru, jako jednotlivé případy. Spíše po sobě v čase následují, jedna na druhou více či méně bezprostředně navazují nebo se všelijak překrývají. V rámci jedné biografie taková situace nastává napřiklad tehdy, jestliže některá klíčová osoba vystřídá během svého života více partnerů nebo založí postupně více manželství. Tato následnost rodin může nést nejen prvky kontinuity, plynulého přechodu, ale i výrazné diskontinuity, jak je vidět na příkladu rodiny Šafránkových, o níž byla řeč už v kapitole o „nových klientech“. Paní Šafránková v současnosti žije se svým o 11 let mladším manželem a se synem, který studuje sociálně právní školu. Pouze náhodou jsme se dozvěděli, že paní Šafránková má tři dcery z dřívějšího manželství, které vyrůstaly ve výchovných ústavech a matka si je poté, co se provdala za pana Šafránka, údajně na nátlak své nové rodiny, odmítla vzít z ústavu k sobě domů. Interpretace příběhu paní Šafránkové, která se zde nabízí, je jiná, než by byla, kdybychom její dřívější biografii neznali. Právě její radikální a v něčem i drastické „odstřižení se“ od minulosti, dokonce v situaci, kdy šlo o osud jejích vlastních dcer, mohlo být součástí změny v jejím individuálním životě, která spoluvytvořila předpoklady pro úspěch jejího syna a pro to, že její současná rodina je hodnocena jako „nová“, zatímco rodina její dcery jako „tradiční“. Není to ale jediný případ, kdy se některý klient ve skupině „nových klientů“ „odstřihl“ nebo „byl odstřižen“ od své minulosti. V kazuistikách najdeme řadu případů, které zde vystupují 173 jakoby bez minulosti, nebo jejichž minulost není zcela zřejmá.33 Takové jsou také příběhy dvou matek samoživitelek, paní Konvalinkové a paní Jahodové. O obou se toho z jejich dřívějšího života dozvídáme velmi málo, což mimo jiné umožňuje snáze vnímat jejich rodinnou dráhu jako méně problematickou: Rodina K. je v evidenci sociálního kurátora od roku 1992. Paní K. je samoživitelka, s manželem se rozvedla. Snaží se pokrýt všechny náklady sama. Nechce využívat sociálních dávek, je to pro ní ponižující. Bývalý manžel jí na děti neposílá žádné výživné. V současné době pracuje jako uklízečka v mateřské škole. (Kazuistika rodiny Konvalinkových) Také paní Konvalinková se zřejmě rozhodla udělat tlustou čáru za svojí minulostí. Sociální kurátorka jí v tom pomáhá tím, že se příliš o tuto její minulost nezajímá, nezdá se, že by jí považovala za důležitou. Také v případě paní Jahodové je minulost jejího rodinného života něčím, o čem sice víme v hrubých obrysech, ale co nemůžeme ze zápisů, ani z paměti sociální kurátorky zrekonstruovat. Informace z kazuistiky je velmi lakonická, chronologické údaje kusé a nesrozumitelné: Matka jí zemřela a otec se oženil s ženou, která měla v Praze byt. Když dosáhla zletilosti, chtěla z bytu odejít, (...). Z toho důvodu docela často střídala partnery. Paní J. práci věnovala více času než svým dětem. (Kazuistika rodiny Jahodových) Všechny tři uvedené případy pocházejí z příběhů rodin, které byly zařazeny do skupiny „nových klientů“. Je na nich dobře vidět, že nikoli pouze kontinuita, ale i diskontinuita rodinné biografie, ať už vytvářená aktivně samotným klientem (tím, že se „odstřihne“ od své minulosti), nebo sociálním kurátorem (tím, že minulost klienta nezná a ani se nesnaží ji zrekonstruovat), může jít ruku v ruce se změnou sociální situace jednotlivce a rodiny na níž klient a sociální kurátor společně podílejí. Kurátor tedy může fungovat nejen jako někdo, kdo zná klientovu minulost, aby mu mohl pomoci, ale také jako někdo, kdo může klientovi pomoci minulost překonat, zbavit se jí, zapomenout na ni, aniž by ji nutně musel znát. Oba dva přístupy mohou být podle našeho názoru užitečné. Ještě jeden závěr vyplývá ze uvedených tří příkladů. Tomu, co je vnímáno jako individuální vzestup v generaci dětí (většinou studium střední školy), mohl předcházet méně nápadný vztestup iniciovaný jednotlivcem už v generaci rodičů. Často je to právě matka, kdo učiní nějaký krok, který může situaci její i jejích dětí v budoucnu výrazně ovlivnit. Například se rozejde s partnerem, s kterým není spokojená, odmítne žít v třígenerační domácnosti se svými rodiči nebo rodiči svého partnera, když se stane samoživitelkou, tak si najde práci a věnuje se jí naplno, odmítne žít ze sociálních dávek a podobně. Takovéto příběhy se opakovaně v kazuistikách „nových klientů“ objevují. Závěr V této kapitole jsme chtěli poukázat na nesamozřejmé rysy zdánlivě samozřejmých vztahů mezi popisem situace klienta ve spisu vedeném sociálním kurátorem, situací, tak jak jí vidí samotný klient, konceptem rodiny jako objektu sociální péče a představou minulosti jako zdroje, z něhož lze čerpat porozumění současné sociální situaci klienta a nástroje pro její změnu. Tím, kdo tvoří spojnici mezi těmito čtyřmi body je sociální kurátor a záleží na jeho 33 Není v tomto směru zřejmě nepodstatné to, že kazuistiky skupiny „nových“ sestavovala kurátorka, která je výrazně služebně mladší než ta, která sestavovala kazuistiky „tradičních klientů“. Zkušenosti služebně starší sociální pracovnice se mohou významně promítat do způsobu vytváření „historického“ pozadí jejích případů. výsledné vylíčení těchto případů tak může být „tradičnější“ už jen tím, že v sobě bude obsahovat více „tradice“ a zkušenosti sociální práce v daném prostředí s danými lidmi. 174 rozhodnutí, na které z těchto nich zaměří ve snaze zlepšit sociální situaci klientů více svoji pozornost, a které ponechá stranou. Sociální kurátorky, s nimiž jsme spolupracovali v rámci našeho výzkumu, tvoří svými odlišnými akcenty dva různé přístupy. První z nich má silnější oporu v minulosti a v rodině, jejichž znalost může leccos ze současné situace klientů pomoci pochopit a změnit, a je také založen na důkladnější práci se spisy. Současně se může opřít i o vlastní dlouholetou zkušenost, která může spisy v lecčems nahradit a doplnit. Druhý přístup má také velkou oporu v znalosti rodinné situace, ovšem mnohem spíš než na zkoumání minulosti a spisů, v nichž je zachycen její obraz, se při hledání porozumění snaží o blízký kontakt s klienty, takže jejich hlas je v popisu situací a problémů jasně rozpoznatelný. Literatura Gubrium J., Holstein J. (1998): The new language of qualitative method. London: Sage Publications, Ltd. Strauss A., Corbinová J. (1999): Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert Rosenthal G., Fisher- Rosenthal W. (2001): Analýza narativně-biografických rozhovorů. Biograf (24): 9-20 175 Romové a majorita v České republice 2000 - 2001 očima tištěných médií Irena Kašparová 1. Výchozí situace, definice užitých pojmů a metodologie Masmédia díky svému vlivu vytvářejí unikátní virtuální prostředí, které do sebe vtahuje a pohlcuje jednotlivce, neboť mu dávají iluzi spolupatřičnosti. Formují, přetvářejí a odrážejí jeho svět, poskytují inspiraci, utvrzují stará přesvědčení a vyzývají ke spoluúčasti na procesu své existence. Chceme se zde částečně pokusit odkrýt jakou moc či jaký vliv masová média mají pro vytváření národní identity, pro definici skupinek „My - Češi“ a „Oni - Romové a pro následné formulování národnostního smýšlení. Nejedná se zde pouze o technické pojítko mezi jednotlivci, které vytváří ´skutečnost jiného řádu´34, ale o vnímání reality médii utvářené jako skutečné reprezentace prostoru a času, ve kterém divák/čtenář existuje. Západní kultura, její hodnoty a filozofie jsou vystavěny na psaném slově. Fonetická abeceda, která na rozdíl od jiných forem písma jakými byly např. hieroglyfy nebo čínské obrázkové písmo, (ale také třeba tradiční romské obrázkové značení), obětovala bohatý avšak nepřesný svět vnímání a významů provázaných s vlastní kulturou uniformní přesnosti, kterou lze aplikovat univerzálně, bez ohledu na kulturní příbuznost. Fonetická abeceda totiž odděluje člověka od konkrétního prostoru a času a vsazuje jej do jednoho univerzálního časoprostorového kontinua dané komunity. Unikátní oddělení znaku a zvuku předurčuje tuto formu písma pro post nejradikálnější metody používané pro homogenizaci kultur, neboť dokáže zaznamenávat různé zvukové projevy různých kultur v univerzální znakové soustavě. Zatímco ostatní abecedy sloužily převážně pro interní potřebu svých vlastních společností a tím je oddělovaly od okolního světa, fonetická abeceda plní úplně opačnou funkci.35 Již McLuhan upozornil na to, že fonetická abeceda neznamená pouze lukrativní vynález pro tisk, ale že její vliv sahá ještě mnohem dál. ´Oddělení znaku, zvuku a významu, které je typické pro fonetickou abecedu, má také obrovské sociální a psychologické důsledky...neboť gramotný člověk je typický tím, že od sebe rozumově odděluje emocionální, sensorickou a představivostní část svého života.´36 Je proto patrné, že orální společnosti komunikují na základě jiného kódu, který nemusí toto oddělení obsahovat či vyžadovat a z toho důvodu jim pro komunikaci bude lépe vyhovovat jiná forma médií než ta, která užívají tisk. Můžeme se proto domnívat, že společnosti se sníženou gramotností či orální kultury budou preferovat užívání audiovizuálních médií, přestože i tato vyžadují určitou úroveň mediální gramotnosti. Romská kultura a její historie je tradičně označována za orální, přestože v dnešní době toto tvrzení již není zcela přesné. Zatímco v období těsně po 2. světové válce byla většina Romů na našem území negramotná, přežívá tento jev v současné době pouze u malé skupiny převážně starších lidí. Fonetická abeceda a tisk se tak stávají pro romskou společnost běžným užitným prostředkem, se kterým se setkávají na každém kroku svého života. Přesto ze současných studií vyplývá, že v mnoha případech stále narážíme na problémy - neboť zatímco přijetí abecední soustavy znaků je relativně bezproblémové, její psychologické a sociální důsledky se nedostavují. To s sebou nese řadu nedorozumění, neboť používají-li Romové stejný znakový kód jako většinová společnost, ta od nich očekává i stejný významový kód, což však v mnoha případech nevystihuje realitu a vzájemná komunikace se míjí. Hlubší analýzou tohoto tématu by bylo možné stávající studii obohatit o další rozměr; naším záměrem však bylo zaměřit se především na styčné body vzájemné komunikace. 34 Blažek, B.: 1998, str. 239 srovnej: McLuhan, M.: 1964, str. 81 - 90 36 ibid, str. 90, můj volný překlad 35 176 Snažíme se zde určit tématické okruhy, které romský tisk považuje za stěžejní ve vzájemné komunikaci mezi romskou menšinu a majoritou, jakož i mezi majoritou navzájem. Vycházíme z předpokladu, že tato periodika neslouží pouze pro potřeby samotných Romů, ale jsou určena i zajímající se majoritní veřejnosti, proto je velice důležité určit obsah i formu sdělení těchto romských novin a v dalším stupni je porovnat s obsahem a formou sdělení periodik vydávaných majoritní společností. Jednotlivá ´romská´ periodika byla vytipována na základě pilotního průzkumu (dotazníkové šetření zaměřené na povědomí o národnostním tisku a analýza statistických údajů o počtu výtisků a struktuře předplatitelů) v rámci širšího projektu Open Society Institute Budapešť, který se zabýval stanovením míry existence nacionalistického cítění a myšlení mezi současnou romskou komunitou v ČR.37 Tímto způsobem bylo vybráno pět periodik zaměřených na romskou tématiku - (národnostní tisk), z nichž pro tuto analýzu byla použita pouze dvě - Romano hangos a Romano kurko, neboť měsíčník Kereka je určen pouze dětem a další dvě - měsíčník Amaro gendalos a čtvrtletník Romano džaniben byla pro účely naší studie příliš neznámá pro romskou komunitu. Z většinových periodik pak byla na základě svého nákladu, počtu prodaných výtisků a vzdělanostní struktury svých čtenářů vybrána tři nejčtenější - MF Dnes, Lidové noviny a Blesk a pro zohlednění také hlasu regionálního pak následně i některá regionální periodika a to - brněnská Rovnost, Pardubické noviny, Břeclavsko, Moravský jih a Nový život. Obsah výše uvedených periodik byl analyzován pomocí kvantitativní metody obsahové analýzy, jejíž výsledky byly porovnávány s výsledky kvalitativní metody volných rozhovorů s dvaceti respondenty, z nichž polovinu tvořili Romové. Pro srovnání všech periodik jsme zvolili ročník 2000, pro následné dokreslení vývoje dvou romských periodik pak ještě ročník 2001. V roce 2000 a 2001 vycházelo Romano kurko jako měsíčník a vydalo 12 čísel, zatímco Romano hangos jich vydalo o 6 (2000) a 5 (2001) více a staví se proto někde na půli cesty mezi čtrnáctidenníkem a měsíčníkem. Lidové noviny, MF Dnes, Blesk a Rovnost jsou deníky, Moravský jih, Břeclavsko a Nový život pak týdeníky. Abychom mohli pracovat s rozdílnou četností jednotlivých periodik, pracujeme ve výsledcích s procenty raději než s konkrétními čísly, (přestože uváděna jsou obě). Předmětem srovnání je forma sdělení a obsah těchto periodik. Pomocí obsahové analýzy38 jsme se snažili zjistit jaká je celková struktura novin, jaké jsou mezi nimi rozdíly, jaká témata považuje redakce za důležitá, zda nastiňuje možné řešení diskutovaných témat a konečně, zda nabízí svým čtenářům ucelený obraz Roma a Neroma, (gadže, v obou romských médiích nejčastěji titulovaného jako Čecha), tak jak žijí v naší společnosti. Všechny články zmíněných periodik byly analyzovány ze tří základních hledisek: 1) jazyk, v němž je článek psaný (jednotka obsahové analýzy - jazyk) 2) témata, kterým článek zaměřený na romské téma věnuje pozornost (jednotka obsahové analýzy -slovo) 3) obraz Roma a gadže - Čecha, který periodika vykreslují (jednotka obsahové analýzy věta) Tato kritéria byla uplatňována na všechna periodika bez rozdílu a případné odchylky ve výsledcích naší analýzy proto představují rozdílné orientace a důrazy jednotlivých redakcí. Tento fenomén je zvlášť patrný ve srovnání obou analyzovaných romských periodik. 37 Výsledky výzkumu byly publikovány ve sborníku Romové a nacionalismus?, Muzeum romské kultury o.p.s. Brno a Open Society Institute Budapešť 2002 38 Obsahová analýza je výzkumná metoda, která se snaží převést verbální text na měřitelné proměnné. Technika obsahové analýzy umožňuje měření těchto proměnných v psaném textu. Cílem této metody je extrakce proměnných z textu v měřitelné podobě. 177 2. Role národnostního tisku - krátký teoretický úvod Hned v počátku je potřeba upozornit na fakt, že stávající tendence etnického diskursu výrazně opomíjí a zanedbává problematizaci postavení bílé většiny. V tomto smyslu je například etnicita vždy spojována s menšinovou kulturou, jakoby většina svoji etnicitu postrádala.39 Navíc je v souladu s tímto diskurzem většina vnímána jako homogenní celek, přestože by jen málokterý příslušník většiny s tímto tvrzením souhlasil. Tento způsob vnímání dominantní etnické identity brání v poznání faktu, že je možné být příslušníkem bílé většiny a přesto nebýt součástí dominantní bílé kultury. Převážná část výzkumu vztahů mezi menšinami a masmédii je zasvěcena, podobně jako většina mediálních výzkumů, analýzám souvisejícím s obsahem sdělených zpráv. Zásahy masmédií do života menšin jsou zkoumány pouze okrajově, což je důsledek nedostatečné pozornosti, jaká je věnována studiím zaměřeným na analýzu samotného menšinového publika.40 Tento fakt je nejčastěji vysvětlován v souvislosti s malou ekonomickou potencí, kterou menšiny pro vlastníky a tvůrce masmédií představují a kteří tudíž nepovažují za nutné iniciovat výzkumy týkající se jejich skladby, potřeb či přání. Menšina zde nemusí být vnímána pouze v etnickém smyslu slova, neboť do této kategorie patří stejně dobře také např. lidé homosexuálně orientovaní nebo senioři, kteří patří ve sféře mediální prezentace mezi vůbec nejvíce zanedbávanou menšinu. Neznalost menšinového publika se pak přirozeně odráží i na obsahu a způsobu, jakým media s menšinami (ne)komunikují a jaké informace o nich přinášejí. V analýze vztahu mezi masmédii a menšinami se musíme zaměřit na tři aspekty tohoto vztahu. V prvé řadě je potřeba zamyslet se nad kontextem, v jakém masmédia vznikají a jakou roli při jejich vzniku menšiny sehrávají. Jak již bylo naznačeno výše, absence znalostí menšinového publika je v tomto ohledu značná. V případě, že se nejedná o menšinu, v jejichž rukou je soustředěna převážná část ekonomického potenciálu společnosti, (např. bílá menšina v Jihoafrické republice), představuje tato skupina pro vlastníka masmédií ekonomicky neatraktivní a okrajovou část potencionálního zákaznictva. Sherard se v této souvislosti zmiňuje o ´supermarket journalism´- supermarketové žurnalistice, která se zaměřuje především na tu skupinu obyvatelstva, která pro něj zajišťuje dostatečně finančně rentabilní prostředí.41 Podobně jako jsou menšiny neviditelné ve výzkumech týkajících se masmédií, jsou rovněž nepřítomny v okamžiku jejich vzniku. Wilson poukazuje na absenci příslušníků menšin v americkém vydavatelském průmyslu, kterou však nemůžeme vnímat pouze jako ´výsledek kulturně definovaného systému vědění, které se podílí na konečném produktu média, neboť toto je formováno rovněž na základě výrobních vztahů uvnitř mediální organizace, její vnitřní struktury a vlastní technické infrastruktury.´42 Již v roce 1949 poukázala Swansonova studie na to, že šéfredaktoři, redaktoři i dopisovatelé určitého média sdílí podobné názory, na základě kterých jsou i přijímáni vydavateli a nakladateli do zaměstnání, čímž je dosaženo určitého filozofického konsenzu toho kterého deníku.43 Místo pro příslušníky menšin je v těchto kruzích vytvořeno pouze za předpokladů, že jsou ochotni přijmout stávající názorovou filozofii a vykonávat svou práci v souladu s ní. Wilson upozorňuje na fakt, že přestože pod politickým tlakem pozitivní diskriminace ve Spojených státech přibývá novinářů z řad menšin, nemůže být tento jev ještě automaticky spojován s přesvědčením, že úhel pohledu menšiny je komunikován směrem k veřejnosti. Právě 39 např. termín ´etno-hudba´ označuje hudební projevy menšin a zcela zanedbává možné etnické hudební projevy většiny 40 srovnej: Cottle, S.: 2000, str. 23 - 25; Ross, K.: 2000, str. 133 - 134 41 Sherard, R.G.: 1985, str. 384 - 393 42 Cottle, S.: 2000, str. 16, můj volný překlad 43 Wilson C.C.: 2000, str. 88 178 naopak. Wilson konstatuje, že převládající tendencí stále zůstává prezentování reality z perspektivy příslušníka bílé většiny.44 Již v roce 1968 upozorňovala Kernerova komise v USA na tuto neschopnost majoritních médií, byť i prostřednictvím menšinových novinářů, efektivně sdělit většinové - bílé společnosti mizérii a beznaděj, která často provází život menšiny v městských ghetech, která jsou pro ni vyhrazena.45 Opačným trendem, avšak stejně kontraproduktivním v souvislosti s prezentací menšinového úhlu pohledu, je přesvědčení, že novináři z řad příslušníků národnostních menšin se mohou kompetentně vyjadřovat pouze k záležitostem týkajícím se jejich vlastní menšiny. Ve chvíli, kdy tyto své ´kompetence´ překročí a projeví zájem o prezentaci jiné části populace, jsou jejich schopnosti zpochybňovány, hledají se dodatečná vysvětlení a odůvodnění proč, přestože v opačném případě, kdy je událost týkající se menšiny popisována příslušníkem většinové společnosti, nebývá ještě nutně předmětem polemiky. Tato ne/schopnost přiblížení jedné etnické skupiny skupině druhé prostřednictvím člověka zvenčí již byla problematizována řadou sociálních vědců.46 Narážíme zde na dávný problém reprezentace - kdo bude dělat advokáta komu - zatížený navíc řadou prohřešků z minulosti, kdy byl menšinám běžně upírán jejich vlastní hlas. Etnicita je však, podobně jako např. věk, pohlaví či náboženská orientace, pouze jedním z mnoha kritérií, která determinují výsledky výzkumu. Shoda těchto kritérií mezi výzkumníkem a objektem jeho zájmu, včetně shodné etnicity, ještě nezaručují kvalitativně hodnotnější poznatky, ale zachycují je v jejich odlišné formě. Jak již bylo naznačeno výše, neexistuje jediné objektivní ztvárnění reality, proto si tyto výzkumy nekonkurují, ale doplňují se. Z obou těchto příkladů vyplývá, že přestože mohou být menšiny v médiích se vzrůstající tendencí prezentovány, neznamená to automaticky jejich pochopení. Určitým dočasným prostředníkem v tomto směru mohou být menšinová média, existující paralelně s médii většinovými, ve kterých jsou události prezentovány pod jiným úhlem pohledu. Tento hlas etnických médií umožňuje, aby menšiny byly nejenom reprezentovány a zviditelňovány ve smyslu a v souladu se současným eurocentrickým pojetím lidských práv, ale dává menšinám možnost vyjádřit se po svém a tím se snažit o vlastní pochopení ( the right to be understood).47 Jen prostřednictvím působení multi-etnických médií můžeme očekávat proměnu a otevírání se veřejné sféry k přijetí rozdílného chápání historie a emických prožitků reality. Tím se dostáváme k dalším dvěma aspektům, na které se musíme zaměřit při analýzách vztahu mezi masmédii a menšinami - a to na způsob, jakým jsou menšiny v masmediích prezentovány a na způsob, jakým média ovlivňují formování vlastní identity. Murphy zdůrazňuje dva trendy, dle kterých jsou menšiny ve většinových médiích nejčastěji prezentovány - a to ´zanedbávání v kombinaci se stereotypizací´ a ´nostalgie nad ztracenou slavnou minulostí´- jakési truchlení pro ´vznešeného divocha´.48 Není divu, že přes minimální průzkumy mezi rozdílným menšinovým publikem získáváme obdobné poznatky, totiž, že menšiny v této zkreslené reprezentaci nenachází pravdivý obraz své vlastní komunity v celé své rozmanitosti a nemohou tak přijmout hlas těchto médií za svůj vlastní. Vznik menšinových médií zřetelně demonstruje poptávku po jiném úhlu pohledu, po jiném druhu sebe/reprezentace, než jaký nabízejí média většinové společnosti. 44 ibid, str. 99 Report of the National Advisory Commission on Civil Disorders, 1968, str. 372, 383 46 srovnej např. Ross, K.: 2000 47 viz Husband, C.: 2000, str. 198 - 212 48 Murphy, J.E. and Murphy, S.M.: 1985, str. 372 - 383 45 179 Je to právě tato sebe/reprezentace, skrze kterou média vyzývají publikum ke konstrukci a dekonstrukci vlastní identity v protikladu k identitě těch druhých. Na druhé straně však může mediální platforma sloužit k potvrzení sociálních a kulturních rozdílů a zároveň poskytovat prostor, ve kterém je možno tyto rozdíly stírat. Jedním z pokusů o smazávání těchto rozdílů je důraz, který současná většinová média kladou na multikulturní prezentaci některých událostí. Mnozí autoři však poukazují na to, že za tímto zdánlivým pokusem o zrovnoprávnění se neskrývá nic jiného než pozměněná forma bílého etnocentrismu a rasismu.49 Setkáváme se s ním hned v několika podobách. Prezentace kulturní exotičnosti či osobních příběhů úspěšných jedinců, dvou nejpopulárnějších forem ´multikulturního´ pohledu média, mohou přes nejlepší záměry svých tvůrců posloužit menšině velmi negativně. Na jedné straně svou exotičností a výjimečností utvrzují v myslích většiny pohled na menšinu jako na ´ty druhé´ a zároveň poskytují argumenty vyvracející přesvědčení o sociálním znevýhodnění této menšiny. Příběhy, které se snaží prezentovat to, čeho by mohlo být dosaženo jsou pak vnímaný jako utvrzení toho, čeho už bylo dosaženo, což vylučuje vnímání menšiny coby znevýhodněné skupiny.50 Ve světle tohoto ´nového rasismu´, (new racism), nejsou menšiny biologicky horší či podřazené bílé většině, jsou pouze jiné. Přestože tato nová forma nemá nic společného s násilnými metodami a praktikami ´starého rasismu´, i ona je praktikována a reprodukována všemi vrstvami společnosti a to právě prostřednictvím veřejného diskursu, především na mediální a částečně i na politické a akademické platformě. „Ve chvíli, kdy zkombinujeme moc mediálního diskurzu s chybějící alternativní platformou, ve chvíli, kdy jsou opoziční názorové a disidentské skupiny slabé a názory společnosti dosahují téměř jednoznačného konsensu, pak mohou média své moci zneužít a nastolit diskurzní a kognitivní hegemonii, která je nutná pro reprodukci ´nového rasismu´“. 51 V tomto smyslu poukazuje van Dijk na způsob, jakým jsou menšiny prezentovány v médiích: zdůrazňování negativních událostí zasazených do kontextu útrap, které tím majoritě způsobují, zanedbávání přímých citací a názorů menšiny - a když už, tak vždy jen jako potvrzení či dokreslení ´odborného´ názoru příslušníka většiny, užívání podbarveného jazyka, který evokuje negativní stereotypy - (např. slova jako ´nelegální´, ´neplatiči´ apod.), zdůrazňování jejich pasivity a nezbytnosti pomoci ze strany většiny, ale také výběrem doprovodných fotografií, umístěním zpráv v kontextu celého média apod.52 Je to právě na základě výše uvedených poznatků o ´přestrojení´ starého, rasově zbarveného diskursu, kdy můžeme konstatovat, že zvýšená frekvence reprezentace menšin v médiích ještě nemusí nutně znamenat jejich pochopení. Multikulturalismus jako dogma často zastírá mocenské a historické rozdíly zakotvené ve fungování jednotlivých institucí. Nemá-li proto přerůst ve formu ´nového rasismu´, je potřeba zabezpečit ´právo třetí generace´, (third generation right - the right to be understood)53, totiž právo na komunikaci a z ní plynoucí právo být pochopen. V následujících oddílech se zaměříme na to, jak se toto právo ne/uplatňuje ve vybraných majoritních i menšinových médiích. 49 srovnej např. Cottle, S.: 2000, Blažek, B.: 1998 srovnej: Cottle, S.: 2000, str. 11 51 van Dijk, T.A.: 2000, str. 37 52 ibid, str. 37 - 41 53 Husband,C.: , str. 207 - 213 50 180 3. Romové v majoritním tisku - portrét Roma, portrét gadže a vzájemné vztahy (Lidové noviny, Mladá fronta dnes, Blesk, Rovnost, Pardubické noviny, Břeclavsko, Nový život a Moravský jih 2000) Komunikačním jazykem všech analyzovaných periodik byla čeština. Přestože některé denníky obsahovaly příležitostně noticky v jiných jazycích, (jednalo se především o pracovní nabídky či granty v německém či anglickém jazyce), romština zde nebyla použita nikdy. Dalším shodným rysem všech osmi vybraných tiskovin je fakt, že články týkající se romské tématiky v nich uveřejněné v roce 2000 nedosáhly ani 1% z celkového počtu všech příspěvků. Romská populace představuje v naší společnosti zhruba 2,5% obyvatel, mohli bychom proto usuzovat, že její prezentace v majoritním tisku bude přinejmenším úměrná těmto údajům. Stávající nepoměr však pouze potvrzuje její nedostatečnou reprezentaci a tím i vysvětluje nutnost a touhu po diskusní platformě menšinových médií, která by se snažila tento nepoměr alespoň částečně vyrovnávat. Žádné z osmi prezentovaných médií nevlastnil v době našeho výzkumu Rom, v žádné z osmi redakcí jednotlivých periodik nepracoval jediný stálý romský redaktor. Veškeré informace přinášené o romské menšině pocházely proto z pera většinové společnosti, což dokazuje kritický nedostatek prostoru pro interetnický dialog uvnitř těchto médií, narozdíl od níže zmíněných médií romských, kde skladba redaktorů tento dialog přímo podporuje. Nedostatek objektivní a vyvážené prezentace romské komunity rovněž vysvětluje její relativní nezájem o tento druh médií. Romové se ve většinovém tisku nenacházejí, nedozvídají se v něm o realitě své každodenní existence a proto většinou ´noviny nekupujeme, jen když je tam nějaká soutěž, jako ta o ty ceny a o byt v Lidovkách´.54 Zvýšené pozornosti se příležitostně dostává regionálnímu tisku, neboť jsou zde občas prezentována témata, která se přímo váží k regionu a tím se znatelněji dotýkají i místní romské komunity. Takovýmto příkladem může být např. dokumentace vzniku romského komunitního centra v Břeclavi, kde bylo toto téma Romy bedlivě sledováno jak ´na živo´ tak i v tisku a kde zároveň tvořilo značnou část všech příspěvků dotýkajících se romské komunity. Na základě terénního výzkumu však můžeme konstatovat, že převážná část romské komunity žádné z osmi jmenovaných periodik neodebírá, ani jej pravidelně nečte. Přispívají-li proto tato periodika k formování stereotypního obrazu Roma a Čecha u některé části populace, jedná se jednoznačně o majoritu. Menšinová i většinová tisková média však poskytují dostatek prostoru k artikulaci vzájemné odlišnosti a to nejenom svým obsahem, ale i formou. Romský čtenář je svým menšinovým médiem vnímán jako člen určité rodiny, se kterou tráví většinu času a podniká většinu svých aktivit, mezi něž patří i čtení novin. Proto je romský tisk určen celé romské rodině bez rozdílu věku a pohlaví, na rozdíl od většinových médií, která mají jasně vyhraněnou klientelu svých čtenářů a jsou určena vždy pouze jedné, relativně malé, skupině. ´Romské noviny s rodinou žijí´ - z tohoto důvodu obsahuje každé romské periodikum ´dětský koutek´, recepty a další speciální kategorie, které bychom ve většinových médiích hledali v docela jiných tiskovinách. Jednotlivá většinová periodika se od sebe přirozeně liší svým zaměřením a filozofií, což se odráží i ve skladbě a zaměření jednotlivých příspěvků. Tabulka č. 1 poskytuje přehled četnosti témat, která se v souvislosti s romskou tématikou v těchto periodikách objevovala v roce 2000.55 54 Milan Lacko, terénní výzkum Ústí nad Labem 2000 Vzhledem k tomu, že ve všech periodikách bylo procento článků s romskou tématikou nižší než 1%, uvádíme zde počet článků v absolutních číslech. 55 181 Tabulka č. 1 ategorie komunitní centra kultura vzdělání soužití/integrace migrace politika kriminalita rasismus Matiční skinheads bydlení nezaměstnanost lidská práva o životě Romů zaměstnanost zdraví historie náboženství diskriminace ekonomika Celkem Rovnost Nový Pardubické Břeclavsko MF život noviny 10 2 9 6 23 3 5 3 26 8 1 3 2 13 3 7 1 10 20 9 28 9 1 15 15 12 21 7 4 17 3 5 3 5 2 21 13 10 15 1 4 4 4 10 9 19 1 1 2 1 1 1 1 12 1 4 12 3 138 6 74 15 228 LN Blesk Morjih Total 1 14 4 3 22 9 7 5 6 4 1 13 2 7 8 6 30 2 2 3 8 3 7 10 3 5 10 113 1 11 2 1 1 1 95 29 87 36 31 87 40 85 35 19 32 46 12 12 59 5 6 20 1 27 4 4 Tři nejčetnější témata, kterými se tato periodika ve svých článcích zabývala jsou kultura Romů, e/migrace a kriminalita Romů - přičemž se vesměs jednalo o kriminalitu páchanou Romy, nikoliv na Romech. Příspěvky dotýkající se romské kultury se zabývají převážně mapováním a reportážemi z nejrůznějších kulturních akcí a festivalů, (mezinárodní festival Khamoro, celorepubliková romská Strážnice, regionální festivaly a přehlídky), projekty a činností občanských sdružení a nevládních neziskových organizací, která podporují rozvoj romské kultury, nebo dokumentování činnosti Muzea romské kultury. Ve většině těchto příspěvků je patrný důraz na důležitost ´kříšení´ a udržování tradiční romské kultury, která byla v době komunistického režimu potlačena. Minimálně jsou zmiňovány kulturní aktivity Romů, které nesouvisí s tradiční romskou kulturou, jako např. divadlo, moderní tanec, fotografie či výtvarné umění. Murphyho termín ´nostalgie nad ztracenou minulostí´(nostalgia for lost past)56, dobře vystihuje atmosféru, která většinu těchto příspěvků obestírá. Pod jejich vlivem totiž může čtenář nabývat dojmu, že Romové kdysi vlastnili úžasně bohatou a rozmanitou kulturu, kterou však ztratili a musí ji nyní pracně znovu objevovat. Jak asi čtenář vnímá příslušníka národa, který ztratil svoje tradice a s nimi vlastně i svou historii? V podobném duchu se nesou i příspěvky týkající se jiných kulturních témat, např. romského jazyka. I zde je zdůrazňován jeho revival, znovuobjevování. Za všechny můžeme citovat příspěvek z MF Dnes, ze dne 31.8.2000: Romské děti ve Veselí nad Moravou se začnou brzy učit romsky, ve městě již víc než rok funguje romské sdružení Romane jakha, v překladu Romské oči, a to se mimo jiné stará také o to, aby romština nezmizela ze světa. „Ve starších romských rodinách se romsky mluvilo pořád. Dnes už to tak není. Malé děti už romštinu neovládají, protože v rodinách se tak prostě nemluví.“ 56 Murphy and Murphy, 1985, str. 372 - 383 182 Tento zvýšený důraz na kulturní témata však splňuje hned dva požadavky nového rasismu: klade důraz na exotičnost menšiny, čímž utvrzuje stávající stereotyp o nepřekonatelné jinakosti a zároveň posiluje další stereotyp, na který upozorňoval během svého života již romských buditel Bartoloměj Daniel,57 totiž že díky přehnané prezentaci romské kultury jsou Romové vnímáni většinovou společností jako hudebníci, tanečníci, komedianti a lidé, co užívají života, kteří však nejsou schopni žádné jiné práce. Přestože se nám mohou zdát kulturní témata jako vysoce neutrální či přímo jako pozitivní příklady ze života menšiny, jejich zvýšená frekvence na úkor témat jiných, v již tak dosti okleštěné prezentaci romského národa, může mít spíše negativní účinky. Jestliže modelový Rom je zde nejčastěji prezentován jako člověk žijící svou vlastní tradiční kulturou, kterou zároveň znovu objevuje a nachází, Čech je zde charakterizován dvěma hlavními rysy. Vytváří Romovi fascinované publikum a zároveň mu na jeho aktivity prostřednictvím vládních, regionálních či jiných institucí poskytuje finance, čímž se pasuje na patrona romské kultury. MF Dnes 3.4.2000: Za poslední dva roky jsme investovali (ministerstvo školství) zhruba devět miliónů korun do nejrůznějších knižních titulů, které jsme pak rozeslali na školy, jsou to jak romské pohádky, tak třeba metodiky pro učitele, z nichž mohou čerpat informace o jiných národnostech Blesk 20.3.2000: Radnice třetího pražského obvodu finančně podpoří knižní vydání výboru z romské a olašské poezie Rovnost 7.3.2000: Důvodem k mimořádnému zasedání Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity bude zřejmě otázka rozdělení necelých 21 miliónů korun ze státního rozpočtu na podporu projektu romské integrace. Rovnost 2.3.2000: V rámci strategického plánu řešení interetnických vztahů mezi majoritní společností a romskou minoritou Magistrát města Brna podpoří letos téměř třemi milióny korun romské středisko Drom... Tento závislostní vztah je zde velice důležitý, neboť vytváří iluzi aktivity, podpory a vzájemného dialogu. Funguje zároveň i jako sebeobranná zbraň ve chvíli, kdy je modelovému Čechovi vyčítáno, že o tento dialog nestojí, že pro jeho fungování nic aktivně nepodniká. Snaží-li se kulturní příspěvky, alespoň zdánlivě, poskytovat pozitivní informace týkající se romské komunity, další dvě nejfrekventovanější témata - e/migrace a kriminalita, se soustředí převážně na negativní jevy v romské komunitě. Zrovna tak jak se většinová média disproporčně zaměřují na exotiku romské kultury, se stejnou vervou se věnují i tématice emigrace a kriminality. Výsledkem může být vytváření obrazu modelového Roma, který umí krásně tančit a zpívat, ale ve chvíli, kdy se od něj očekává ´opravdická´ práce, raději volí snadnější cestu emigrace. Modelový Čech se mu snaží pomoci a přispívá na Romovy sebeobjevující aktivity, které však nejsou vyváženy přetrvávající kriminální činností modelového mediálního Roma, čímž následně šíří nedobrou pověst naší země v zahraničí. Přestože se ojediněle setkáváme v některých příspěvcích s objektivnějším vykreslením vztahů mezi modelovým mediálním Romem a Čechem, tyto hlasy zcela zanikají. Zvážíme-li, že žádné většinové médium nevěnuje romské tématice více než jedno procento svého prostoru a pouze nepatrná část z těchto příspěvků se věnuje tématům jiným než jaká jsem zmínila výše, můžeme konstatovat, že platforma interetnického dialogu na úrovni většinového tisku v současné době neexistuje. Většinová tisková média v České republice vzájemný dialog mezi romskou menšinou a většinovou společností úspěšně stereotypizují a ignorují. Je těžké rozhodnout, který z těchto jevů je horší. 57 romský vysokoškolák, historik a buditel, zemřel v roce 2001 183 4. Stručný výčet současného romského tisku: zaměření, rozšíření, dostupnost a povědomí mezi majoritou a romskou komunitou Vzhledem k tomu, že pro mnohé mohou být níže zmiňovaná romská periodika relativní neznámou, považujeme za nutné zmínit v tomto místě alespoň jejich stručnou historii. Zvýšená pozornost je navíc věnována dvěma periodikům, která posloužila pro záměry naší analýzy v této studii. Romano kurko vzniklo po listopadu 1989 jako „Nezávislý romský týdeník aktualit a zajímavostí“ společně s měsíčníkem Amaro lav, zpravodajem první romské politické strany ROI, která také oba tituly do roku 1991 vydávala prostřednictvím brněnské společnosti Romart, vedené panem Milanem Ščukou. Po rozhodnutí vlády ČSFR 1990, které stanovilo, že politické strany nemohou dostávat státní dotace na svůj tisk bylo 4.11.1991 při ROI založeno občanské sdružení pro kulturu a tisk, jejímž ředitelem se stal právě Milan Ščuka, (v téže době rovněž ředitelem společnosti Rompres.) Pro nedostatek financí a pro změny ve vládní politice Romano kurko v roce 1991 nevycházelo a na trhu se opět objevilo v roce 1992 jako týdeník, který vycházel až do roku 1995. V tomto roce nastala doba výraznějšího oddělování se od vlivu politické strany ROI, stěhování redakce do budovy Moravské typografie na Moravském náměstí v Brně, byl založen nový právní subjekt Občanské sdružení pro romský národnostní tisk ČR, jehož předsedou a zároveň šéfredaktorem listu se stal pan Mikuláš Smoleň. Z finančních důvodů začaly noviny vycházet jako čtrnáctideník. Od roku 1999 vychází Romano kurko, opět z finančních důvodů, jako měsíčník. Periodikum disponuje relativně širokou sítí dopisovatelů, jejichž rozmístění je víceméně rovnoměrné po celé ČR a jsou mezi nimi jak Romové, tak i členové majority. V roce 2002 se plánuje přesídlení redakce z Brna do Rokycan. Měsíčník je v současné době, jakož po celou dobu své existence, dotován a podporován finančními zdroji poskytovanými vládou ČR na rozvoj národnostního tisku. V roce 2000 vycházel v nákladu 5000 kusů a byl zdarma distribuován do sítě státní správy (od roku 1998 do rukou okresních romských poradců), na úřady práce, školské úřady, dětské domovy, domovy důchodců, diagnostické ústavy a nápravná zařízení, armádě pro potřeby romských vojáků, romským podnikatelům pro potřeby svých zaměstnanců). Distribuce přes PNS nebyla úspěšná pro malý zájem provozovatelů stánků i široké veřejnosti. Mezi romskou veřejnost se v současné době Romano kurko dostává převážně skrze komunitní centra, romské poradce a romské organizace. Mezi většinovou společností je toto periodikum neznámé. Romano hangos vychází od roku 1999, jako konkurence a zároveň i doplnění měsíčníku Romano kurko, v nákladu 3500 ks, (v roce 2001 pak 3600 ks). Finanční podpora Romano hangos je zajišťována z více zdrojů, z nichž největšími přispěvovateli jsou Nadace Rozvoje Občanské Společnosti (NROS) a Fond na podporu národnostního tisku při ministerstvu kultury. Z počátku své existence se noviny potýkaly s termíny, aspirují na charakter čtrnáctidenníku. V prvním roce existence listu vyšlo 16 čísel, v roce 2000 pak již 18 čísel, v roce 2001 17 čísel, což naznačuje, že v budoucnu by tato ambice mohla být naplněna. V redakci pracuje pět stálých zaměstnanců, z toho jsou tři Romové, z nichž jeden píše romsky. Zakladatelem a zároveň šéfredaktorem čtrnáctidenníku je Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě. Redakce si za relativně krátkou dobu svého působení vytvořila dobře fungující rozsáhlou síť regionálních dopisovatelů, kteří pravidelně do novin přispívají, což umožňuje jejich celorepublikový záběr a aktuálnost, přestože ještě v roce 2001 převažuje počet zpráv z Moravy a to právě díky aktivním dopisovatelům, kteří pocházejí z této oblasti. Rovněž se postupně zdokonaluje technické zázemí redakce, která již po dvou letech své existence, v roce 2001, dosáhla soustředěné práce na pracovišti, ( v roce 2000 184 stále ještě probíhaly některé aktivity - např. grafika listu mimo pracoviště redakce, což bylo organizačně značně náročné a zdržovalo termíny vydání). Distribuce listu probíhá prostřednictvím ÚDT (ústřední distribuce tisku), jakož i přes speciálně najatou firmu Congrestact. Noviny jsou rovněž distribuovány přes státní správu, nevládní neziskové organizace a přes stálé odběratele, z nichž se odhaduje, že zhruba polovinu tvoří Romové. Z těchto důvodů se redakce čtrnáctidenníku snaží připravovat takové články a věnovat se takovým tématům, o kterých se domnívá, že zajímají jak romskou, tak i majoritní veřejnost. Měsíčník Kereka je určen nejen romským dětem. Vydavatelem je Demokratická aliance Romů se sídlem ve Valašském Meziříčí, šéfredaktorem pak PhDr. Petr Tulia. Měsíčník je velmi dobře graficky vyveden, s množstvím barevných obrázků a fotografií. Zaměřuje se na témata blízká školním dětem a mládeži, např. zprávy ze života populárních osobností romských i neromských, sport, příběhy a povídky ze života (Romů i Neromů). Pro svou nenásilnou formu sdělování informací, ve kterých se velmi přirozeně kloubí kultura a tradice Romů i Neromů s tímto časopisem velmi rádi pracují romští pedagogičtí poradci a asistenti na základních a zvláštních školách a proto jej mnohé romské děti ze školy znají. Romské rodiny jej odebírají minimálně. Časopis rovněž obsahuje i přílohu pro předškolní děti a první ročníky ZŠ nazvanou Kerečka. Převážná většina textů je v češtině, příležitostně se objevují i texty v romštině - ať již bez překladu či s českým překladem. Měsíčník Amaro gendalos vydává od roku 1997 nadace Dženo Praha. Je určen především mladým lidem - z řad Romů i Neromů. Obsahovou skladbu tvoří reportáže a zprávy z oblasti kultury, politického a společenského života romské komunity v ČR i v zahraničí, kapitoly z romské historie apod. Převažující většina příspěvků je v češtině, příležitostné příspěvky pak v romštině, resumé časopisu je v romštině a v angličtině. Amaro gendalos je velmi dobře graficky vyvedeno, s množstvím barevných i černobílých fotografií. Distribuce probíhá poštou - přímo z redakce pro registrované předplatitele, dále pak prostřednictvím PNS. Vzhledem ke svému tématickému zaměření a z toho důvodu, že na rozdíl od předchozích třech periodik není plošně distribuováno do státní sféry - (úřady veřejné správy, školy), má tento měsíčník mezi Romy relativně malý okruh čtenářstva a převážnou většinu tvoří mladí lidé, (Romové i Neromové), kteří se k tomuto časopisu dostanou prostřednictvím své školy, knihovny, internetových stránek či občanských sdružení, ve kterých se angažují. V roce 2001 mělo Amaro gendalos náklad 1400 ks, v roce 2002 je to však již 3000 ks, kdy časopis finančně zaštítila nejenom Vláda ČR a při ní zřízený Fond na podporu národnostního tisku při ministerstvu kultury, ale také program EU - Phare, Dživas Jekhetane. Čtvrtletník Romano džaniben je určen romské i neromské akademické veřejnosti, zajímající se o romskou tématiku. Obsahuje odborné články a příspěvky z oblasti historie, etnologie, folkloristiky, speciální pedagogiky, sociologie, psychologie a případně dalších vědních disciplín. Čtvrtletně přináší aktuality z nejrůznějších projektů a výzkumů týkajících se dané tématiky, zařazuje novinky z oblasti romské i romistické literatury a další. Odborná veřejnost hodnotí toto periodikum jako nanejvýš profesionální, unikátní, potřebné a přínosné v dané oblasti, svým odborných zaměřením a charakterem v žádném případě neaspiruje na oblíbenost mezi širokou romskou veřejností, pro kterou je rovněž neznámý. Vydává jej Společnost přátel časopisu Romano džaniben, šéfredaktorkou je romistka PhDr. Milena Hübschmannová. V roce 2000 vycházel v nákladu 1000 ks za finanční podpory Nadace rozvoje občanské společnosti. 185 5. Analýza dvou nejrozšířenějších romských periodik Romano hangos a Romano kurko v roce 2000 a 2001- portrét Roma, portrét gadže a vzájemné vztahy Romano kurko 2000 a 2001 V roce 2000 vyšlo celkem 12 čísel, z nichž bylo obsahové analýze podrobeno 10 čísel, (č. 5 a č. 9. nebyla dostupná), což čítá celkem 361 článků a příspěvků (včetně anoncí, inzerátů a pozvánek na nejrůznější společenské, kulturní a politické akce), z nichž bylo 305 psáno česky, 41 romsky, 12 česko-romsky a 3 slovensky. (Viz graf č. 1) Graf 1 Romano kurko 2000 - jazyk romskočesky slovensky romsky 3% 1% 11% česky 85% V roce 2001 vyšlo rovněž 12 čísel, z nichž bylo obsahové analýze podrobeno 10 čísel, (č. 7 a č. 10. nebyla dostupná), což čítá celkem 465 článků a příspěvků (včetně anoncí, inzerátů a pozvánek na nejrůznější společenské, kulturní a politické akce), z nichž bylo 410 psáno česky, 37 romsky, 10 česko-romsky a 8 slovensky. Přestože je Romano kurko prezentováno jako romský tisk, bylo by mylné se domnívat, že obsahuje pouze články týkající se romské tématiky/problematiky - přestože tyto převažují. Ve svém rejstříku má obsaženy nejen články původní, tj. z pera redaktorů či dopisovatelů listu, ale také příspěvky převzaté od nejrůznější tiskových agentur, převážně tuzemského původu. V roce 2000 tvořily příspěvky věnované výhradně romské tématice, z celkového počtu 320 (celkový počet 361 - 41 neanalyzovaných romsky psaných článků) 72 %58, (v absolutním počtu 231), a zajímaly se nejvíce o: problém diskriminace Romů (51 článků, tj. 22%), vzdělávání Romů (46 článků, tj. 20%), politiku vůči Romům (46 článků, tj. 20%), rasismus (27 článků, tj. 12%), kulturu Romů (26 článků, tj. 11%), historii Romů (21 článků, tj. 9%), lidská práva (20 článků, tj. 9%) a snášenlivost mezi menšinami (20 článků, tj. 9%). Problému romské kriminality bylo věnováno 6% (15 příspěvků), romské nezaměstnanosti 6% (13 příspěvků), bydlení 5% (11 příspěvků), integraci 3% (8 příspěvků) a problémům se skinheady 3% (7 příspěvků). Ostatní témata jako například náboženství nebo zdraví nepřekročila 1% (3 příspěvky za rok). V roce 2001 tvořily příspěvky věnované výhradně romské tématice, z celkového počtu 428 (celkový počet 465 - 37 neanalyzovaných romsky psaných článků) 95 %59, (v absolutním počtu 443), a zajímaly se nejvíce o: politiku Romů či vůči Romům, (73 článků, tj. 18%), vzdělání Romů (58 článků, tj. 14%), rasismus (49 článků, tj. 12%), kulturu (49 článků, tj. 12%), ne/zaměstnanost Romů (40 článků, tj. 10%), diskriminaci Romů (35 článků, tj. 9%) a soužití s většinovou společností (37 článků, tj. 9%) Problému romské kriminality bylo 58 59 všechna čísla jsou zaokrouhlena na celé číslo všechna čísla jsou zaokrouhlena na celé číslo 186 věnováno 7% (29 příspěvků), historii Romů 5% (20 příspěvku), bydlení 4% (18 příspěvků), problémům se skinheady 4% (18 příspěvků) a emigraci 4% (18 příspěvků). Ostatní témata, např. lidská práva, náboženství nebo zdraví nepřekročila 3% (14 příspěvků za rok).60 Z výše uvedeného srovnání je patrné, že se Romano kurko v roce 2001 výrazně posouvá do roviny národnostního tisku tím, že již celých 95% článků se soustřeďuje na témata týkající se Romů, což je oproti 72% v roce 2000 výrazný nárůst. Je pravděpodobné, že se tak stává nejenom se zvyšujícím se počtem regionálních dopisovatelů měsíčníku, kteří zásobují list originálními příspěvky z jednotlivých regionů, čímž ubývá nutnosti „vyplnit“ list převzatými zprávami z velkých tiskových agentur, ale také proto, že diskuse na úrovni většinového tisku stále neexistuje a národnostní tisk si začíná výrazněji uvědomovat svoji roli a v současné době i výsadní postavení při konstrukci této debaty. Témata, na která se Romano kurko zaměřuje se výrazně nemění, přední místa si drží politika Romů a vůči Romům, vzdělání, rasismus, kultura, diskriminace, v roce 2001 se navíc objevuje aktuální téma ne/zaměstnanosti, které přináší jak příklady pozitivního zapojení se do pracovního procesu, tak povzdechy na údělem masové nezaměstnanosti a neschopnosti tuto situaci řešit. Na rozdíl od většinového tisku je tématům jako emigrace či kriminalita Romů věnována relativně malá pozornost a v případě, že se jimi list zabývá, prezentuje je z jiného úhlu pohledu než majoritní tisk, který většinou zcela opomíjí příčiny a zabývá se pouze konstatováním důsledků daných jevů. V Romano kurko se tato témata objevují v širších souvislostech, s poukázáním na jevy, které jim předcházejí a které je často i způsobují. Romano hangos - ročník 2000 V roce 2000 bylo vydáno celkem 18 čísel, která obsahovala celkem 491 článků a příspěvků (včetně anoncí, inzerátů a pozvánek na nejrůznější společenské, kulturní a politické akce), z nichž bylo 440 psáno česky, 17 romsky, 33 česko-romsky a 1 slovensky. ( Viz graf č.2 ) Graf 2 Romano hangos 2000 - jazyk romsky 3% romskočesky 7% česky 90% V roce 2001 bylo vydáno celkem 17 čísel, z nichž bylo podrobeno analýze 10 čísel tak, aby bylo možné srovnání s měsíčníkem Romano kurko. Byla analyzována čísla 1 - 12 vyjma čísla 7 a 10. Tento vzorek obsahoval celkem 356 článků a příspěvků (včetně anoncí, 60 Do výrazně zastoupené skupiny „jiné“ spadají např. dopisy redakci, stížnosti, výzva k registraci předplatného a pod. - tj. kategorie, které nebylo možno roztřídit do žádných z již existujících oblastí, přesto však samy o sobě byly zastoupeny tak minimálně, že by samostatně tvořily kategorii s četností cca. 2 %. 187 inzerátů a pozvánek na nejrůznější společenské, kulturní a politické akce), z nichž bylo 336 psáno česky, 7 romsky, 11 česko-romsky a 2 slovensky. Při srovnání obou ročníků měsíčníku Romano kurko i aspirujícího čtrnáctidenníku Romano hangos je patrné, že procento článků psaných v romštině v roce 2001 nepatrně pokleslo. V Romano kurko zároveň stoupl počet článků psaných slovensky převážně z pera slovenských dopisovatelů listu, pojednávající o problémech a životě Romů na Slovensku, čímž si čtenář - byť nepatrně, rozšíří svůj úhel pohledu na danou tématiku a má možnost dalších srovnání. Nicméně, převládajícím jazykem obou listů zůstává i v roce 2001 s výraznou převahou čeština, čímž se jazyková struktura listu pravděpodobně do značné míry přizpůsobuje a odráží ne/schopnosti svého čtenářstva číst články v romštině. Je patrné, že jazyk, který dané periodikum používá není rozhodujícím kritériem pro sebeprofilaci listu coby národnostního tisku. Původ článků v Romano hangos je, zrovna jako v Romano kurko, různorodý. Přestože jich většina pochází z pera redaktorů, popř. dopisovatelů listu, najdeme zde i několik převzatých článků. I v tomto případě byly obsahové analýze podrobeny všechny příspěvky bez rozdílu původu, včetně oznámení, noticek a inzerátů, avšak vyjma článků psaných v romštině - a to ze stejných důvodů, které byly zmíněny v souvislosti s Romano kurko - tj. neznalost jazyka. Uvědomujeme si, že vyřazení romsky psaných článků znamená značný nedostatek předkládané analýzy, neboť tyto články mohou nést výrazně jiné poselství než články psané v češtině a tudíž ovlivnit konečné závěry této studie. Po uvážení této možnosti jsme se nicméně rozhodli podstoupit toto riziko z hlediska malého počtu těchto článků a tudíž i případné malé statistické odchylky, která by jejich analýzou mohla potencionálně vzniknout. Romano hangos věnovalo v roce 2000 58 % příspěvků, (tj. 283 článků z celkového počtu 474 článků, /celkový počet 491 - 17 neanalyzovaných romsky psaných příspěvků/) výhradně romské tématice. Ve srovnání s Romano kurko je to o 14% méně a navíc pouze 3% článků jsou psány romsky, zatímco Romano kurko jich vykazuje celých 11%. Oba tyto rozdíly zřetelně demonstrují i rozdílné cílové publikum, kterému jsou obě periodika určena. Přestože se obě periodika profilují jako ´romská´, Romano hangos se v roce 2000 zcela jasně více orientuje na majoritní publikum, než je tomu v případě Romano kurka. Tyto závěry potvrzuje i kvalitativní výzkum, který prokázal větší zájem a častější sledovanost listu Romano hangos zainteresovanou majoritní populací v porovnání s Romano kurko, přestože známá jsou tato periodika obě. Články věnované romské tématice v Romano hangos se v roce 2000 nejvíce zajímaly o: romskou kulturu - 20% (84 příspěvků), vzdělávání Romů - 12% (34 příspěvků), historii Romů - 11% (31 příspěvků), problémy se skinheady - 7% (21 příspěvků), bydlení Romů 6% (16 příspěvků), rasismus - 5% (15 příspěvků), diskriminaci - 5% (14 příspěvků), integraci Romů - 5% (14 příspěvků), nezaměstnanost Romů - 4% (10 příspěvků). Ostatní témata jako např. romská politika, romská kriminalita nebo romské podnikání nebyla diskutována více než ve 3% (tj. 8 a méně příspěvků), v průběhu celého ročníku. V roce 2001 věnovalo Romano hangos výhradně romské tématice 95% příspěvků, (tj. 332 článků z celkového počtu 349 článků, /celkový počet 356 - 7 neanalyzovaných romsky psaných příspěvků/), což je stejné procento jako v případě Romano kurko. I zde je patrný posun v obsahu listu směrem k výraznější orientaci a zaměření se na témata, která se týkají přímo - i když nejen Romů, čímž si list výrazně rozšiřuje cestu do romských domácností. Ve srovnání s Romano kurko je však stále patrnější nižší procento textů psaných pouze v romštině, ( 2% ku 8%). Články věnované romské tématice v Romano hangos se v roce 2001 nejvíce věnovaly: romské kultuře - 29% (105 příspěvků), politice Romů a vůči Romům - 14% ( 50 příspěvků), vzdělávání Romů - 13% (48 příspěvků), ne/zaměstnanosti Romů - 9% (31 188 příspěvků), soužití s majoritní populací 9% (32 příspěvků), kriminalitě Romů i páchané na Romech - 9% (31 příspěvků), rasismu - 6% (20 příspěvků), diskriminaci - 6% (23 příspěvků), historii Romů - 5% (17 příspěvků), problémům se skinheady - 5% (18 příspěvků) a problému lidských práv - 5% (19 příspěvků). Ostatní témata jako např. emigrace, náboženství, zdraví či bydlení nebyla diskutována více než ve 4% (tj. 13 a méně příspěvků), v průběhu analyzovaného vzorku61. Oproti relativně ustálenému upřednostňování témat v měsíčníku Romano kurko se v Romano hangos setkáváme s výraznou změnou. Přestože v popředí zájmu redakce nadále zůstávají témata jako kultura či vzdělání, v roce 2001 se objevuje nové téma - téma politika Romů a vůči Romům, které v roce 2000 nedosáhlo ani 3 %. Tato změna může být dána jednak četnějším výskytem událostí v roce 2001, které lze klasifikovat jako „politické“ a jejich následné promítnutí v tisku obecně (např. zavedení britských kontrol na letišti Ruzyně v Praze, výměna vládního zmocněnce Petra Uhla za Jana Jařaba či sjezd romské politické strany ROI a následná výměna vedení), jakož i změnou orientace a zaměření tohoto periodika. Která z variant je správná však ukáže až případné srovnání obsahu v dalších letech. Za povšimnutí v tuto chvíli stojí srovnání romského tisku s většinovými periodiky respektive fakt, že zatímco tématem romské kultury a jejího znovuobjevování se zabývají většinová i romská média, emigraci či kriminalitě se romská média věnují v zanedbatelné míře ve srovnání s většinovými. Kde se tedy míjíme? Domníváme se, že se zde ve vzájemné komunikaci nejedná o dva různé monology, ale o dialog, který však každá ze dvou stran započala v jiném stádiu. Romové ve svých médiích upozorňují na svůj strach ze skinheadů, ze stávajícího rasismu ve společnosti i na nejrůznější formy a stupně diskriminace, se kterými se setkávají. Tato témata však nejsou dostatečně uchopena většinovými médii, platforma veřejné diskuse je víceméně přechází či ignoruje, proto se Romům nedostává na tyto otázky a osobní prožitky odpovědí a vysvětlení. Snaží se řešit tuto situaci po svém a někteří se uchylují i k extrémním řešením, jakými můžeme vnímat kriminální činnost či emigraci. To, že se skutečně jedná o řešení extrémní situace dokazují tvrzení, která dokumentují víc než co jiného hlad Romů po uznání vzájemné rovnosti ve vztahu s majoritou: Parubické noviny, 20.10.2000: Nechceme zemi, stát, chceme, aby nás ostatní státy uznaly jako sobě rovné. MF Dnes 29.7.2000: Romové chtějí být prvním evropským národem, aniž by si dělali nárok na nějaké teritorium. Mají svůj jazyk, Mezinárodní romská unie ustanovila národní hymnu Gelem, gelem a modro-zelenou vlajku. Romové jsou moderním národem, tak jako všechny ostatní národy, a toto rovnoprávné místo by jim mělo být přiznáno. Pak budeme moci hrát důležitou politickou roli na národním i mezinárodním poli. LN 10.3.2000: Nechávám je žít jejich způsobem života, ať nás nechají taky(romský aktivista.) Diskriminace se kterou se setkávají ve všech sférách své denní existence jim však toto rovnoprávné místo stále upírá. Proto na ni ve svém tisku upozorňují. Většinová média však do tohoto dialogu vstupují až v jeho důsledku - tj. ve chvíli, kdy se objeví řešení - emigrace či kriminální činnost - a opomíjejí diskriminaci jako příčinu obou těchto jevů. Zatímco téma diskriminace prezentuje Roma coby oběť a Čecha jako viníka, emigrace a kriminalita tyto role prohazují. Tento jev definování obětního beránka jako „toho druhého“ je typický pro vztah většinových a menšinových médií. 61 Do výrazně zastoupené skupiny „jiné“ spadají např. dopisy redakci, stížnosti, výzva k registraci předplatného a pod. - tj. kategorie, které nebylo možno roztřídit do žádných z již existujících oblastí, přesto však samy o sobě byly zastoupeny tak minimálně, že by samostatně tvořily kategorii s četností cca. 2 %. 189 Pardubické noviny 7.11.2000: Netvrdíme, že všichni Romové jsou lumpové. Chápu sice, že jiné pocity má ten, kdo se takřka denně potýká s tím, že jsou jeho děti napadány a mnohdy i okrádány, ale řešení není v tom, že všechny hodíme do stejného pytle. Žije taky řada slušných Romů. MF Dnes 6.9. 2000: Romové přicházející do Británie tvrdí, že jsou perzekuováni, ale nyní jsem si poopravil mínění. (Terry Davis, předseda politického výboru Parlamentního shromáždění rady Evropy po návštěvě Českého Krumlova). LN 21.1.2000: Zvýšit prestiž určité skupiny mohou především úspěšní lidé z této skupiny, kteří se k ní veřejně hlásí, které uznávají i ostatní a kteří jsou ochotni demonstrovat svou sounáležitost s věkovou či národnostní skupinou: skupiny které touží po větším uznání by si neměly pořád jen stěžovat. Srovnání obou romských periodik Přestože na obě periodika byla aplikována výše zmíněná tři základní hlediska obsahové analýzy ve shodném poměru, výsledky vlastní analýzy se nápadně liší, což stojí přinejmenším za povšimnutí. V popředí obou medií stojí zájem o dění v romské komunitě, což je výrazně dokumentováno vysokým procentem článků zaměřených na reportáže a zprávy ze života Romů obecně, kdy články věnované romské tématice v obou periodikách přesahují v roce 2000 51 % většinu. Tento trend se ještě více stupňuje v roce 2001, kdy procento článků přímo se dotýkajících romské komunity a jejího života činí až 95%. Sebeprofilování obou periodik jako ´romská´ je proto v tomto směru oprávněné. Další výraznou podobností je zájem o problematiku vzdělání, která je v případě obou periodik drží v průběhu obou let srovnání mezi prvními třemi nejdiskutovanějšími tématy příspěvků věnovaných romské tématice. Obě tato média však na romskou tématiku pohlíží poněkud rozdílně. Romano kurko je ve svých příspěvcích více „politické“, kdy na předních místech stojí témata jako politika, diskriminace a rasismus, kterážto jsou rovněž často zmiňována v souvislosti se vzděláním; zatímco Romano hangos se zaměřuje více na kulturu a tradice Romů, kterým věnuje převážnou část svých příspěvků týkajících se romské tématiky a na které je rovněž kladen důraz ve většině článků pojednávajících o vzdělání. Odlišný je rovněž styl jednotlivých periodik. Přestože oba listy mají rozvinutou síť dopisovatelů, kterým dávají poměrně široký prostor, objevují se v Romano kurko mnohem častěji z jejich pera zprávy velmi subjektivně zabarvené a hodnotící, kdy pisatel v návalu emocí používá nejenom nespisovná, ale často i hrubá slova. Článek tak působí jako nekonstruktivní kritika, která viní, vyčítá a obviňuje, nenavrhuje však žádné řešení existujícího problému. Tento jev se v Romano hangos vyskytuje poměrně zřídka. Většina článků má informativní charakter reportáží či rozhovorů se zajímavými osobnostmi bez výraznějšího emocionálního zabarvení ze strany redaktora. Způsobem podávání zpráv se tak více blíží kritériím většinových medií, což jej činí dostupnějším a přijatelnějším především většinové populaci. Názory širší romské veřejnosti na tyto rozdíly mohou být předmětem dalšího terénního šetření, které by tuto studii jistě obohatilo. Tyto rozdíly jsou dány mnoha důvody. V první řadě je zde stále jednoznačné vnímání periodika Romano kurko coby diskusní platformy romské politické strany ROI, přestože oddělení těchto dvou subjektů proběhlo již v roce 1995. Tento fakt je posilován všeobecným povědomím toho, že u zrodu a v čele tohoto periodika dlouhou dobu stála rodina bývalého dlouholetého předsedy ROI, pana Emila Ščuky. Propojení romské národnostní politiky s platformou tohoto periodika je proto pro mnohé romské i majoritní čtenáře přirozené a dalo by se říci že i očekávané. Svou současnou obsahovou skladbou i stylistickou prezentací a jazykem, který mnozí dopisovatelé užívají Romano kurko toto přesvědčení posiluje a utvrzuje. 190 Odlišné politické názory a angažovanost šéfredaktora Romano hangos, pana Karla Holomka, se zákonitě odráží i v obsahové náplni tohoto listu. Národnostní politika zde nehraje tak výraznou roli, větší důraz je kladen na spolupráci romské komunity s majoritou, která tvoří zhruba polovinu stálých předplatitelů. Filozofie redakce vychází z přesvědčení, že má cenu informovat ty, kdo chtějí být informováni, bez ohledu na to, zda jsou to Romové či nikoliv. Emancipace Romů je zde dosahováno především na poli kulturně-historickém a ekonomickém, politická témata se dostávají do popředí až v roce 2001, čemuž odpovídá i rozdílná obsahová skladba tohoto periodika v roce 2000 a 2001. Jaký bude jeho další vývoj co do obsahové náplně, jakým směrem se bude ubírat - to ukáže až další srovnání v příštích letech. Tři roky existence listu jsou pro tyto účely doba příliš krátká. Poslední zvolenou srovnávací kategorií periodik je obraz Roma a obraz Čecha, který po podrobné obsahové analýze tiskoviny vyvstává jako převažující a tím i charakterizující pro každé z těchto médií. Domnívám se, že tato srovnávací kategorie je vůbec nejdůležitějším bodem celé analýzy, neboť do jisté míry přestavuje stereotyp/prototyp dvou smyšlených občanů - Roma a Čecha, které staví do protikladu a tímto stereotypem následně škatulkuje občany na dvě skupiny - „my“ a „oni“ - kdy každý čtenář je podvědomě nucen bránit tu „svou“ skupinu, čímž rozhodně nepřispívá k žádnému konstruktivnímu dialogu. Tento uměle vytvořený stereotyp následně výraznou měrou zatěžuje vytváření konkrétních názorů na naše konkrétní, živé spoluobčany. Dává nám pocit jistoty, že už se stejně navzájem „známe“ a víme, co od sebe můžeme čekat. Právě touto domnělou „znalostí“ si často obě strany - my i oni - omlouváme neochotu potkávat a poznávat se „naživo“ a tím prolomit bariéry barikád, které od sebe obě tyto skupiny oddělují. Romové a romský národ v Romano kurko 2000 jsou prezentováni nejčastěji jako oběti. Oběti diskriminace a rasismu ze strany většinové společnosti, oběti strachu, rezignace a beznaděje, kterou v nich život v této společnosti vyvolává. Tato image je v souladu s nejdiskutovanějším tématem tohoto periodika (rasismus a diskriminace). 1/2000: všichni Romové nemohou být přeci retardovaní a debilní 3/2000: mezi Romy je strach - strach o práci, o děti, o svůj život 4/2000: My Romové zde žijeme několik generací a stále se musíme obávat o své životy 6/2000: někteří Romové rezignovali a uchýlili se k alkoholu, gamblerství a drogám 6/2000: mnoho Romů cítí zhoršení svého postavení, zažívají despekt ze strany úřadů 7/2000: mnoho Romů, díky všemu, čím dennodenně prochází, ztratilo poslední jiskru naděje, poslední špetku energie a chutě měnit, napravovat, či se angažovat za lepší budoucnost 8/2000: „tady, už když se narodíš jako cikán, jsi za to trestanej“ V roce 2001 je tento trend stále ještě patrný, kdy charakteristika Roma coby oběti často odráží subjektivní emocionální styl příspěvku svého autora. 12/2001Romové jsou od nepaměti marginalizovanou skupinou a ve svém životě neustále čelí segregaci ve všech oblastech 8/2001 Rom nemá absolutně šanci sehnat práci. Jakmile se objeví u brány fabriky, je automaticky „ vykopnut“ i když pracovní místa tam jsou 8/2001 Mladí Romové nikam nemohou, protože je nikam nepouštějí 8/2001 Kdyby se tu Romové měli dobře, (v ČR ) , určitě by nikam neutíkali. 9/2001 Volba menšího zla, tedy kontroly na letišti - je ochranou českých občanů před zavedením vízové povinnosti ze strany Velké Británie. Tato argumentace potvrzuje, že Romové jsou ve své zemi druhořadými občany Zároveň se však již v roce 2001 začínají v nezanedbatelné míře objevovat i takové charakteristiky Romů, které burcují k vlastní aktivitě a pasivní čekání na pomoc shůry 191 označují za neefektivní či kontraproduktivní. Objevuje se tak již výrazný posun oproti ročníku minulému (2000), kdy tato výzva k aktivitě v listu citelně chyběla. 12/2001: Myslím si, že tento posun umožní dosáhnout toho, že o otázce vytvoření romské reprezentace bude diskutovat celá romská veřejnost a že také všichni Romové na sebe převezmou odpovědnost za svůj budoucí život i za to, co vytvoří a připraví pro příští generace Romů. 12/2001 Velké naděje většina Romů vkládá do vstupu ČR do EU, zejména v otázce lepších pracovních a sociálních podmínek a v možnosti seberealizace, avšak musíme počítat s tím, že bez jakéhokoliv přičinění a vzdělání nám pečení holubi sami do úst padat nebudou. 12/2001 úkolem nás všech je aktivně se postavit proti segregaci. Je to úkol, který musí naplňovat všechny instituce a orgány státu. 8/4 Romové musí udělat vše co je v jejich silách, aby se ochránili před agresí rasistů v této zemi 1-2 /2001 Romský národ musí přestat „žít ze den na den“, musí přestat spoléhat na druhé a vyjednávat z pozic prosebníků, kteří čekají, až se nad nimi někdo smiluje a hodí jim ohlodanou kostičku. 1-2/2001 Ještě před šestnácti lety mi jeden starý muž, který prožil koncentrační tábor řekl.: „My Češi vám Romům závidíme vaši soudržnost a obdivujeme to, jak spolu držíte i když se třeba znáte jen jeden den.“ Je smutné, když my Romové víme, že dnes to již není pravda a je tragédií, když i Češi vědí, že to není pravda... V zanedbatelném množství případů se vyskytují názory, které by Romy vykreslovaly jednoznačně pozitivně či negativně a přisuzovaly jim určité charakteristické vlastnosti. Zanedbatelný je rovněž výskyt tvrzení, které Romy staví na stejnou rovinu s majoritní společností. To platí pro oba analyzované ročníky Romano kurko. 1/2000: romské děti jsou stejně vnímavé jako ostatní, jsou stejně obratné a tvořivé 2/2000: romské myšlení je někdy mimo vlastní chápání 4/2000: romský národ je jako nezorané pole, jako čistý, nepopsaný papír, na rozdíl od neromského světa, který je obalený tukem a blahobytem 7/2000: Romové se přizpůsobili nezaměstnanosti, zjistili, že když nepracují, výplatu jim mohou nahradit sociální a rodinné přídavky. V roce 2001 se však objevují i názory, které se charakter Roma a jeho problémy snaží analyzovat více do hloubky a neomezují se na pouhé konstatování nedostatků či srovnání s majoritní společností. Patrné je zde i naznačování krize identity Romů - být či nebýt Romem, (ve větší míře artikulované v Romano hangos 2001), což samo o sobě je opět alarmující a pro vzájemnou komunikaci mezi menšinou a většinou spíše destabilizující. Přestože tyto názory jsou v menšině a ojedinělé, znamenají nicméně určitý kvalitativní posun v celkové analýze dané situace a je potřeba je náležitě pozitivně ocenit. 3/2001 - Každý střízlivě a racionálně uvažující člověk v této zemi ví, že sociální a ekonomické problémy v životě Romů vyplývají jako důsledky ze záporného vztahu Čechů vůči Romům. Šidítka v podobě integračních koncepcí a tzv. proromských projektů jsou pouhým dekórem, jímž se přikrývá skutečná podstata problematického vztahu Čechů vůči Romům. Neustále opakované tvrzení o nutnosti vzdělávání Romů slyšíme od vládních představitelů i místních úředníků. Vzdělávání by se mělo stát zázračným receptem, protože se vyvolává dojem, že všechny problémy Romů pocházejí pouze z toho, že jsou hloupí a nevzdělaní.. Tak jednoduché to samozřejmě není. 9/2001 Máme plné hordy nejroztodivnějších klišé o právech menšin, ale sotva se někdo opravdu „menšinově specifický“objeví, okamžitě má blíže do pekla než do nebe. Možná i z toho důvodu někteří Romové už Romy raději nechtějí být. 5/2001 Kulturní a účelné využívaní volného času v mnoha romských rodinách není ještě zdaleka na takové úrovni, na jaké by ke konci tisíciletí mělo být. V romských rodinách se 192 málo čte, málokdo navštěvuje knihovny, výstavy, málokdo sportuje, chodí na procházky do přírody. Většinou se vysedává jen v parku, a to často před restaurací. Tento odlišný způsob života, především mimo vlastní byt - na ulici a komunikační hlučnost do noci, je často obtížný pro sociální okolí a ve svých důsledcích vede ke společenské izolaci Romů. Obraz Roma v Romano hangos je vykreslen výrazně odlišně od Roma v Romano kurko. Zatímco zde je Rom představován jako oběť majoritní společnosti, - tj. člověk, který se v současné situaci ocitá ne zcela úplně vlastní vinou, Romano hangos překvapivě prezentuje Romy v poněkud horším světle a vedle této role pasivní oběti diskriminace a rasismu, která se vyskytuje v obou ročnících velice zřídka, rovněž zmiňuje některé romské vlastnosti a charakteristiky, často i negativní, které mohou vést k tomu, že se Romové dostávají do tíživých životních situací. 1/2000: někteří vychovávali své děti s tím, že jsou Cikáni a gádžo je pro ně nepřítel 1/2000: některé maminky navádějí děti, aby kradly 2/2000: Romové mají velice špatné chování, chovají se nadřazeně a arogantně 2/2000: Romové na většině míst nedůvěřují svým představitelům, což by se ještě dalo pochopit, ale mnohdy žádají, ať je raději nezastupuje nikde nikdo 3/2000: Romové často vnímají školu jako nutné zlo 3/2000: Romové řeší svoji ekonomickou situaci tím, že emigrují 4/2000: v mnoha případech je to právě Rom, který se málo snaží získat práci 11/2000: jestliže Romům něco hrozí, tak je to ztráta tradic, ztráta vlastní kultury, ztráta identity 14/2000: Romové jsou hlučnější, temperamentnější, živější 5/2000: celý život čelí nekonečnému nátlaku, který jim vytváří česká společnost, Romové na to vše už nestačí, slábnou, jsou netolerantní, trucují a bohužel někdy se chovají i agresivně, ale to proto, že je Češi dostali tam, kam chtěli 5/2000: Romové neustále čelí různým obviněním, v letadlech jsou značkováni, na úřadech práce jsou všichni vedeni pod písmenem „R“ 6/2000: Romové nemají stejné šance jako Češi 11/2001 Romové si nikdy moc vybírat nebudou 1/2001 Bývalý režim si vytvořil z Cikánů masu levných pracovních sil, kopáčů. Dokonce na Slovensku byli a ještě jsou Romové vytlačováni do osad a tak vyloučeni z civilizace 2/2001 Každý chce někomu vládnout, někoho řídit. To je trochu chyba nás Romů. Pokud se nějak aktivujeme, tak každý chce mít nějaké sdružení, aby mohl poroučet. Proto je tady přes sto romských sdružení. Každý založí sdružení, je předseda, jsou tam tři lidi a o tom to je. 2/2001 - při své práci zjišťuji, že mezi Romy již není taková soudržnost, jak bývala. Romství, na které byli dříve Romové hrdí se vytrácí. Zapomínají na svůj původ, jazyk a tradice. 4/2001 (Válka romské reprezentace - pozn.) ... měli bychom přestat mezi sebou zápasit a konečně uznat schopnosti a kvality každého z nás... zatímco se vzájemně obviňujeme, kdo co udělal pro Romy, utíkají nám důležité věci, o kterých nerozhodujeme, protože vedeme žabomyší války. Zrovna tak jako v Romano kurko se i v Romano hangos velice ojediněle objevuje vysloveně pozitivní vykreslení Romů. 3/2000: Romové mají svou kulturu, kterou my Češi musíme respektovat 4/2000: jaký Rom vlastně je? To zjistíte jen když jej navštívíte, poznáte, že je stejný jako jiní lidé a přesto jiný Častěji a v mnohem hlubší analýze než je tomu v Romano kurko se zde v roce 2001 setkáváme se zamyšlením nad současným postavením Roma ve společnosti, jeho krizí identity, která z nastalé situace může vzniknout, z beznaděje a bezmoci, která z toho pramení. Tyto analýzy jsou často umocněny konkrétní osobní zkušeností Roma - pisatele, čímž zároveň nastavuje zrcadlo i většinové společnosti, ve které žije. 193 9/2001 Romovi, který se veřejně hlásí ke svému romství, je totiž odepřena šance být mimo jiné taky normálním člověkem mezi normálními lidmi. ... Obdobou téhož je i absence Romů v televizních reklamách na cokoliv, protože to cokoli není specificky romské. V radě bych pochopitelně zastupovala práva Romů, protože jsem Romka. Kromě toho jsem ale taky historička a muzeoložka, byla jsem redaktorka - dramaturgyně a moderátorka, zůstávám milovnicí poezie a výtvarného umění, manželkou, matkou a hlavně člověkem... Ale to už patrně nikoho nezajímá. 9/2001 Rom usilující o podíl na veřejné správě tak musí činit vždy jako Rom a pouze za Romy. Pro Českou veřejnost je nepředstavitelné, aby romský kandidát vzešel z českých hlav, anebo dokonce aby je zastupoval. Ano, ať Romové kandidují na nejrůznější posty, ale jen za své lidi, my přece nepotřebujeme romského kandidáta,máme dost vlastních! 9/2001 Když je v nějakém diskusním pořadu Rom, pak nikdy ne jen jako prostý občan, ale vždy jako zástupce, jako předzvěst společenského jevu - problém o kterém se bude mluvit... 9/2001 A taky se připrav, že při každém novém setkání se bude nejprve mluvit o tvém původu, věcech s tím souvisejících, od exotické kultury přes emigraci až po romské prostitutky, dealery drog a děti v domovech. Nikdy ne napřed o tvých schopnostech, o tvém osobním životě, o tvé rodině a jejích „malých“ problémech ani tak nesouvisejících s romských původem. 11/2001 Nepřihlášením se k romské národnosti si dokazujeme, že se bojíme budoucnosti natolik, že se bojíme přiznat naši identitu 12/2001 Problémy, které ve společnosti (Rom) má, Čech nikdy nepocítí a Rom tu výhodu a ten báječný pocit chce mít také. Možná právě proto chce být Čechem. 1/2001 myslím si, že někteří z nás Romů potřebují povzbudit, aby nabyli vědomí, že Česká republika je také jejich domovem 2/2001 - Dokonce i dnes existují romské rodiny, které udržují vztahy pouze s bílými Romy. Černými opovrhují, i když je to třeba jejich vlastní dítě. 4/2001 K tomu, aby se mu nelíbilo slovo „ romský“ má však i jiný důvod. „Když bílý řekne ´Vy Romové´, tak říká ´Vy svině cikánský´. Lidi se nezměnili a nezmění. Já se taky nezměním. Když řeknu ´gadžo´ tak také myslím ´ten hajzl gádžovskej´. Pokud však mluvím o někom jako o Petrovi, Jirkovi...tak to v tom není. Jestliže někdo řekne ´Rom´ tak v tom už vyvolává rasismus. Jestliže někdo řekne ´gadžo´ tak v tom už také vyvolává rasismus. Rom z Romano hangos se mnohem více blíží modelovému Romovi, kterého ve srovnávací fázi studie popsali sami romští informátoři, přestože se ve své charakteristice nebáli i více pozitivních označení, z čehož nejvíce zdůrazňovali svůj cit pro rodinu, pohostinnost, soudržnost a umění se bavit. Jen zřídka se v jejich odpovědích objevoval depresivní obraz Roma v takovém extrému, jak jej prezentuje Romano kurko v roce 2000. Vycházejme z předpokladu, že celé společnosti - a to jak její romské tak i neromské části, jde o co nejlepší soužití obou skupin, zde označovaných jako „my a oni“. Je smutné a zároveň pro obě strany alarmující, že většina autorů Romano kurko stále vnímá Romy jako pasivní oběti většinové společnosti, neboť pasivita málokdy vede k dialogu, který k tomu, aby byl produktivní a úspěšný vyžaduje velkou dávku kritické sebereflexe a následné akce. Je velice malá naděje, že by se Rom, coby pasivní oběť většinové společnosti do tohoto dialogu chtěl v budoucnosti pouštět. Přesto ve srovnání obou ročníků Romano kurko je patrné, že se tento trend začíná pomalu rozvolňovat a aktivní Rom, který se chce spolupodílet a kterému je to zároveň i umožněno získává své místo v zařazovaných příspěvcích listu. Na druhou stranu Rom vykreslený v Romano hangos dává společnému dialogu větší šance. Přestože se mnohdy cítí ukřivděný, uvědomuje si svoje nedostatky, kulturní a etnické odlišnosti a dopad těchto odlišností na vzájemné soužití s většinovou společností. Často se pokouší o kritické vnímání sama sebe, čímž otevírá dveře vzájemnému dialogu. Alarmující pro obě strany je však jeho začínající a dnes již velmi dobře artikulovaná krize identity, která tento dialog jistě nepodpoří. Tento trend naznačuje, že nadešel nejvyšší čas k okamžitému efektivnímu a skutečnému řešení jím nastíněných problémů. 194 Obraz Čecha v Romano kurko Jestliže je Rom v Romano kurko prezentován povětšinou jako oběť, pak Čech je zde vykreslen jako ten, který jej touto obětí činí. Všechny zaznamenané zmínky, názory a poznámky na vlastnosti většinové populace v obou ročnících lze hodnotit jako negativní. Čech je zde většinou vykreslen ve třech podobách: jako příslušník Vlády ČR (pro Romy nic dobrého nepodnikající), policista (neschopen a neochoten Romy ochránit před rasismem či skinheady) nebo jako „většinová veřejnost“, charakterizovaná svým rasismem, snobstvím a nesnášenlivostí menšin. 1/2000: vůči Romům zaujímá kritický postoj 63 procent českých občanů 2/2000: v Romech jsou schopnosti, o nichž mnoho Čechů pochybuje 3/2000: gadžové jsou svojí rasovou nenávistí úplně zaslepení 7/2000: český národ trvá na tom, že neexistuje romská národnosti, romská reprezentace, romská inteligence, romský jazyk, romská kultura 8/2000: po roce 1989 se gádžové již vůbec nechtějí s námi sblížit, naše současné problémy schválně uměle vytvořili, gádžové solidaritu vnímají jinak vůči sobě a zcela jinak vůči nám 10/2000: v občanské společnosti stále existují stereotypní názory a postoje vůči Romům, které jsou negativní, nepřátelské a u některých skupin až agresivní 12/2001 Konečně na světě žije dost etnik vzdělaných ještě daleko méně než jsou ti naši nejméně vzdělaní Romové. A přesto k nim jiní „vzdělanci“ tak velké „rukoni“ (psi - pozn.) nejsou. Problém je v současném českém snobství a elitářství, v čisté neúctě k prostým. 12/2001 Britští úředníci v Ruzyni provádějí selekci a zjevně diskriminují Romy cestující do velké Británie. Vláda ČR tímto pasuje Roma za nesvéprávné lidi a občany II. kategorie. Vláda ignorovala tryznu za Romy umučené a usmrcené nacisty za II. světové války. Tragédií pro nás Romy je to, že tímto lhostejným postojem od vlády ČR a nejen k těmto událostem ale i k celkovému řešení romské problematiky, nahlíží vláda i většina společnosti na Romy jako na hadr, se který lze vytíral kdejaký koutek. 8/2001 Policie neudělá vůbec nic, přestože jsme je upozornili na to, že je nám vyhrožováno zabitím- a nejhorší na tom je, že nám vyhrožují smrtí našich dětí. 8/2001 K tomu všemu se projevily u majoritní společnosti skryté antipatie a někdy i rasová nesnášenlivost. 8/2001 Nositelé takových názorů, (Miroslava Sládka - pozn.) v naší společnosti nejsou osamělými jedinci, naopak, zkušenosti potvrzují, že tak jako v Parlamentu měli své místo republikánští poslanci, mají své místo podobní lidé ve veřejné správě, v řadách policie a v dalších významných státních orgánech a institucích. 8/2001 - Naplno se projevila pro nás pohroma, rasová nenávist. Skini si tu doposud dělali co chtěli. Bezdůvodně, jenom proto, že máme jinou barvu kůže, jejich rukama bylo zabito více než 30 Romů, žen a dětí...No a značná část majoritní společnosti jim za to div netleskala. 12/12 „ V českém městě Most se jen několik dní po teroristických útocích na „kolébku světové demokracie“, uskutečnilo setkání několika desítek radikálů, nepochybě nejlepších synů České republiky demonstrujících proti výhodám romského obyvatelstva. Skupiny policajtů - s klidem přihlížely, jak demonstranti hanobili „méněcennou rasu“ přímo na veřejnosti. Až do okamžiku, kdy nejvyšší představitelé odporu proti této rase začali veřejně nadávat i na Američany. Asi v tom smyslu, že jim teror vlastně přejí. To už bylo na strážníky, důsledně dbající integračních snah vlastní země do evropských i světových struktur, příliš. A zasáhli! Jinými slovy: O cikánech hulákejte, co chcete, ale na americké bratry nám nesahejte. V souvislosti s verbálními útoky na zámořské bratry dokonce pohrozili, že demonstranty čeká trestní stíhání. V Česku to tak je...! Obraz Čecha v Romano hangos Obraz Čecha obou ročníků listu je v tomto případě velice podobný jako jeho vykreslení v Romano kurko. Převažují jeho negativní vlastnosti, přestože se je autoři článků snaží kontrastovat s těmi pozitivními v daleko větší míře, než je tomu v Romano kurko. I zde se objevuje rozdělení modelového Čecha na zástupce Vlády, policie a široké veřejnosti. 195 1/2000: Češi nemají k Romům důvěru 3/2000: v české společnosti se zvedla vlna nenávisti vůči Romům 4/2000: kdyby mohli, tak by nás i zabíjeli.....Češi jsou rasisté 5/2000: odsuzují nás nezodpovědně, hrubě, kolikrát i bezdůvodně 6/2000: Češi docela svobodně a otevřeně projevují svůj rasismus 8/2000: Češi nemají z doby vyvražďování Romů čisté svědomí 14/2000: Češi Romy vůbec neznají, nechápou je a nerespektují je 1/2000: česká společnost zlepšila své mínění o Romech 4/2000: Češi Romům chtějí pomoci, jen nevědí jak 5/2000: někteří Češi chtějí Romům pomoci 1/2001 - nechuť politických stran k takové spolupráci ( s romskou politickou stranou - pozn.) není žádným tajemstvím. Je limitována tím, že taková spolupráce znamená spíše snížení počtu volebních hlasů 2/2001 Kdyby dnes gadžové chtěli napravovat své chyby, musel by to být výchovný proces na několik desítek let. U nich nelze ze dne na den odbourat předsudky, rasismus - a už vůbec by jim nestačilo přečíst si tenhle článek. Mají v sobě už dávno zděděné a zakódované geny rasismu. 3/2001 S Pavlem Krausem jsme společně dospěli k závěru, že problém komunikace mezi Čechy a Romy zde nikdo neřeší, ale že jej všichni nechávají pomalu vyhnívat, včetně samotného vzdělávacího systému. 6/2001 U majoritní společnosti převládá názor, že Romové jsou líní a nechce se jim pracovat. 9/2001 V Čechách je dobré být Čechem 12/2001 Taková všudypřítomnost rasismu neodpovídá představě, jakou o sobě Češi mají. 12/2001 Přeci být Čechem znamená dřív se dovolat spravedlnosti a zároveň být člověkem, se kterým se počítá. A proto by to neměnil ani s Japoncem, ani s Číňanem a už vůbec ne s Cikánem 12/2001 I když si spousta Romů vybrala českou národnost, nikdy v životě jimi nebudou. Češi o to ani nestojí. 12/2001. Faktem ale zůstává, že jen malá část neromské většiny přijímá Roma jako člověka a považuje ho za sobě rovného. Zarážející je vzácná shoda obou medií v prezentování svého Čecha, nad kterou by se Češi měli rozhodně pozastavit. Je to člověk, který nemá Romy rád. V lepším případě jim pouze nedůvěřuje, v horším případě je diskriminuje a chová se k Romům rasisticky, což někdy může hraničit až s fyzickou agresí. Nerozumí jim a většinou se je ani nesnaží pochopit. Takový obrázek je pro ty živé Čechy, ale i Romy samotné a naši společnou budoucnost, hrůzostrašný. Který Rom bude stát o to, aby přicházel do kontaktu s Čechem, který má takové vlastnosti a chování? Většina Romů se ho bude bát, chování takového Čecha v nich bude vyvolávat odpovídající protireakce, kterou rozhodně nebude konstruktivní rozhovor. U většiny Čechů, na druhé straně, tento názor vzbudí nelibost pramenící z jeho jednostrannosti, ale kolik z nich to bude motivovat k jeho aktivnímu vyvracení zůstává nezodpovězenou otázkou. Pokud chceme žít společně ve vzájemném porozumění, je potřeba vždy pozitivně motivovat k dialogu obě strany a právě v tomto směru mohou obě média ještě vykonat obrovský kus práce. 6 Závěr a hodnocení V této studii jsme se snažili alespoň v hrubých obrysech přiblížit problematiku menšinových medií a jejich roli na poli masmédií obecně. Jednoduchý teoretický úvod posloužil jako základ pro praktickou část studie, která se zabývala analýzou a srovnáním výskytu témat týkajících se romského etnika jak ve většinovém, tak i v národnostním „romském“ tisku, s důrazem na analýzu charakteristických vlastností typického „Roma“ a typického „Čecha“, tak, jak je jednotlivá periodika prezentují. 196 Výsledky studie nejsou nijak povzbuzující a do jisté míry i vykreslují současnou atmosféru a vztahy mezi většinovou a romskou komunitou, tak, jak ji často rozeznáváme i ze své běžné denní praxe. Většinová periodika se romskými tématy zabývají pouze okrajově, v méně než 1% ze všech publikovaných zpráv, noticek, anoncí či fotografií. Rom zde prezentovaný je vsazen do svého kulturního kontextu, nejčastěji hudebního, tanečního či divadelního festivalu, čímž je vystavován stereotypu nového rasismu (new racism), který jej prezentuje jako bytost, která umí pouze tančit a nic víc. Pokud je vykreslen v jiném kontextu, pak v roce 2000 to nejčastěji bylo jako viník či spolupachatel trestné činnosti, nebo jako emigrant, žádající o azyl v některé ze zemí západní Evropy. Témata jako kriminalita či emigrace Romů jsou zmiňována výhradně v jejich důsledku, zatímco jejich příčiny a možná vysvětlení jsou téměř vždy opomíjena. S výše uvedenými charakteristikami Roma jsou úzce propojeny vlastnosti Čecha, tak jak je prezentován ve většinových mediích. Na jedné straně obdivuje a podporuje (finančně i morálně) Romovy kulturně-emancipační programy a dovednosti, na druhé straně se stává obětí jeho kriminální činnosti a emigračních tendencí, což Čech následně pociťuje jako křivdu. Takový popis „reality“ má následující následky. Většina čtenářů z řad majority je ve svých stereotypech utvrzena, neboť tisk je nikterak nevyvrací, ba naopak. V případě že se o romské téma majorita vysloveně nezajímá, dokáže tyto články, vzhledem k jejich málo častému výskytu, bez výraznějšího omezení při četbě majoritního tisku ignorovat. Romský čtenář však vnímá situaci zcela jinak. Výše zmíněné příspěvky většinou Romovu realitu nevykreslují, ve většinovém tisku se nenachází (a to jak z hlediska objektivity, tak z hlediska četnosti zpráv) a proto jej ani pravidelně nečte. Romský tisk zachycuje Romovu každodenní realitu mnohem podrobněji a všestranněji než většinová periodika. 95% příspěvků ve dvou nejčtenějších romských periodikách Romano kurko a Romano hangos bylo v roce 2001 věnováno romské tématice. Nejčastěji se redaktoři a dopisovatelé věnovali tématům jako např. politika Romů a vůči Romům, kultura, vzdělání, rasismus, ne/zaměstnanost a další. Jednotlivé redakce kladly důrazy na rozdílná témata a rozdílné úhly pohledu. Podobně tomu bylo i při vykreslování charakteristik typického Roma. Zatímco Romano kurko jej v obou analyzovaných ročnících prezentuje víceméně jako oběť rasismu, nevraživosti a diskriminace ze strany většinové společnosti, s malým důrazem na vlastní národní buditelství či hlubší zamyšlení se nad vlastním podílem odpovědnosti, Romano hangos častěji zmiňuje problém Romovy současné identity, jeho hledání místa ve vlastní i většinové společnosti. Ani jeden případ však nemůže nechat svého čtenáře klidným. Zatímco pasivní Rom-oběť nevyvíjí žádné aktivity ke zlepšení své situace, Rom se ztracenou nebo převrácenou identitou představuje nestabilní fenomén, který musí Romové společně s majoritou urychleně řešit v zájmu budoucí fungující komunikace. Podobně jako není většinový tisk příliš nakloněn Romům, není ani romský tisk příliš nakloněn Neromům. Ti jsou zde prezentováni nejčastěji ve třech rolích - jako zástupci Vlády ČR, zástupci policie ČR nebo jako anonymní většina. Shodné pro oba listy a oba analyzované ročníky je to, že jsou zde prezentováni vesměs záporně - jako Vláda neplnící své závazky vůči Romům, jako policie neschopná ochránit Romy před skinheady, rasismem či diskriminací nebo jako veřejnost, která je již od přírody rasistická a Romy diskriminuje. Podobně jako je nepřítomnost a stereotypizace Romů ve většinovém tisku alarmující, tak i stereotypizace Čecha v národnostním tisku rozhodně nepřispívá ke zlepšení vzájemné komunikace. Obě strany se utvrzují v té své „pravdě“ o tom druhém prostřednictvím „svého“ tisku. Oba druhy periodik mají před sebou ještě notný kus cesty k dosažení fungujícího multietnického dialogu. 197 Bibliografie a odkazy na další zdroje Barša, P.: Politická teorie multikulturalismu, 1999, Brno, Centrum pro studium Demokracie a Kultury Blažek, B.: Venkov města média, 1998, Praha, Slon Bogart, L.: Media and Changing America, in Impact of Mass Media Current Issues, Hiebert, R., E. And Reuss, C. ed., 1985, New York, Longman Curran, J., Liebes, T. ed.: Media, Ritual and Identity, 1998, London, Routledge Cottle, S. ed.: Ethnic Minorities and the Media - Changing Cultural Boundaries, 2000, Buckingham, Open University Press Gillespie, M.: Transnational Communications and Diaspora Communities, in Ethnic Minorities and the Media - Changing Cultural Boundaries, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Harindranath, R.: Ethnicity, National Culture(s) and the Interpretation of Television, in Ethnic Minorities and the Media - Changing Cultural Boundaries, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Holý, L.: Malý český člověk a velký český národ, 2001, Praha, Slon Husband, C.: Media and the Public Sphere in Multi-ethnic Societies, in Ethnic Minorities and the Media - Changing Cultural Boundaries, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Kronick, J.C., Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat, in Sociologický časopis, XXXIII, (1/1997) McLuhan, M.: Understanding Media: The Extension of Man, 1964, New York, The Signed Books Murphy, J.E. and Murphy, S.M.: American Indians and the Media: Neglect and Stereotype, in Impact of Mass Media - Current Issues, Hiebert, R.E. and Reuss, C. ed., 1985, New York, Longman Inc. Raichová, I. a kol. Romové a nacionalismus?, 2001, Budapešť - Brno, Open Society Institute - Muzeum romské kultury o.p.s. Ross, K.: In Whose Image? TV Criticism and Blask Minority Viewers, in Ethnic Minorities and the Medie - Changing Cultural Boundaries, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Sherard, R.G.: The Emergence of Blacks on Television, in Impact of Mass Media - Current Issues, Hiebert, R.E. and Reuss, C. ed., 1985, New York, Longman Inc. Sýkora, J.: Televize v romské rodině, 2001, nediplomová oborová práce, FSS Masarykovy univerzity Brno Szaló, C.: European Identity, Nationalism and the Dynamism of Identity Construction, in Open Identity: Nationalism, Culture and History, Szaló,C. ed., 1998, Brno, Masarykova Univerzita Štegmannová, K., Obsahová analýza romských novin Romano kurko, 1997, FF MU Brno, diplomová práce van Dijk, T.A.: New(s) Racism: A Discourse Analytical Approach, in Ethnic Minorities and the Media - Changing Cultural Boundaries, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Volek, J.: Televize a každodennost, 1999, Brno, Masarykova Univerzita Romové optikou české veřejnosti a českých medií, 2001, Focus - Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, spol. s.r.o. Wilson, C.C.: The Paradox of African American Journalists, in Ethnic Minorities and the Media, Cottle, S. ed., 2000, Buckingham, Open University Press Report of the National Advisory Commission on Civil Disorders, 1968 kol. autorů: Média a moc, 2000, Praha, Votobia Periodika Amaro gendalos, ročník 2000, Sdružení Dženo Blesk, ročník 2000, Ringier ČR, a.s. 198 Břeclavsko, ročník 2000. Břeclavsko s.r.o. Kereka, ročník 2000, Demokratická aliance Romů se sídlem ve Valašském Meziříčí Mladá fronta Dnes, ročník 2000, MAFRA a.s. Moravský jih, ročník 2000, Ekofin, s.r.o. Nový život, ročník 2000, Vltava-Labe-Press, a.s. Lidové noviny, ročník 2000, Lidové noviny a.s. Pardubické noviny, ročník 2000 Vltava-Labe-Press, a.s. Romano hangos, ročník 2000 a 2001, Společenství Romů na Moravě Romano kurko, ročník 2000 a 2001, Moravská typografie Rovnost, ročník 2000, Vltava-Labe-Press, a.s. Internetové stránky www.clovekvtisni.cz www.romové.cz www.romska-sekce-cr-cz (podzim 2001 nefunkční) www.romaniunion.org www.romove.osf.cz www.romskaobcanskainiciativa.cz (léto-podzim 2001nefukční) www.justice.cz www.mvcr.cz www.vlada.cz www.mpsv.cz www.barevnysvet.cz www.dzeno.cz www.lem.cz 199 Determinanty zdraví romské populace v České republice Libuše Nesvadbová 1. Sociálně epidemiologická šetření a etnikum jako proměnná Libuše Nesvadbová, Hana Janečková, František Schneiberg, Jan Rutsch, Eva Křížová, Michal Anděl, Jiří Březina, Jana Kožnerová Klinika geografické mediciny 3. LF UK Praha(1,8), IPVZ Praha (2) Ústav sociální mediciny 1.LF UK Praha(3), Centrum cestovní mediciny Praha(4), Ústav etiky 3. LF UK Praha(5), II. interní klinika 3.LF UK Praha (6), Diabetologická poradna Mělník (7) Studie zpracována jako součást teoretických podkladů v rámci projektu IGA MZ ČR NO – 5516/3 Souhrn:Souhrn názorů na sociálně epidemiologická šetření v oblasti etnických menšin, definice pojmů používaných v různých vědních oborech, stručný exkurs do historie romské etnické menšiny, historie romské etnické minority a její sociální problémy v bývalém Československu, okruhy problémů projektu -aktuální situace v České republice. Průkopníci sociální epidemiologie se často odvolávají na citaci Roberta Virchowa:“Medicina je sociální věda a politika není nic jiného, než léčení celého obyvatelstva“. Také často vzpomínají na, jak pozitivní roli sehrála klasická epidemiologie během první průmyslové revoluce, kdy péči o sociální prostředí, základními hygienickými pravidly a péčí o čistotu zachraňovala zdraví a život masám lidí. René Dubos ve své knize „Mirage of health“z r. 1959 zdůrazňuje, že v té době nezachraňovaly před epidemiemi ani tak léky, jako spíše sanitární dozor, hygienická pravidla a celkově „úklid a pořádek“ po spoušti, kterou za sebou první průmyslová revoluce zanechávala. Stejnou strategii doporučoval i pro svou dobu: v době cévních onemocnění, rakoviny a duševních poruch. Lidé dělají chybu, když si myslí, že je zachrání lékařská věda, nové vynálezy, zdravotnická technologie.Místo toho by měli „objevit a reformovat“ příčiny a původce dnešních masových chorob, tím, že si budou více všímat ekologické situace. Za dvacet let poté Thomas McKeown shrnul tato témata ve své dnes už slavné studii „The role of medicine z r. 1979 Lékařské vědy a služby jsou podle jeho názoru chybně nasměrovány, stejně jako není správně vydáváno bohatství společnosti na zdraví.Důvodem je základní neporozumění podstatě lidského zdraví. Předpokládá se, že tělo je stroj, který může být opravován zevnitř.Ochrana před nemocí a jejími důsledky závisí prý pouze na vnitřním prostředí. Tento přístup vedl ke lhostejnosti k zevním vlivům a k vlastnímu chování, způsobu života, což jsou hlavní determinanty lidského zdraví. Pro nový typ epidemiologie se tak naskýtají dvě základní otázky: Jak zlepšit naši znalost sociálních determinant lidského zdraví a nemoci ? Jak uvést naše znalosti do praktického života? Z tohoto hlediska se jako velmi důležitá projevila otázka stresu, adaptace na zátěžové situace, na změnu životních a sociálních podmínek. Je zkoumán vliv různých zátěžových situací, osobních krizí, stresujících změn v životě a v práci na zdraví, případně vznik onemocnění. Jsou zkoumány způsoby, jak se s náročnými životními situacemi lidé vyrovnávají, např. typ chování A atd. Existují nezvratné důkazy o tom, že faktory sociálního prostředí ovlivňují lidský organizmus stejně jako životní styl a negativní návyky jako je kouření, spotřeba alkoholu, požívání drog spolu s určitými zlozvyky dietními, včetně nedostatku pohybové aktivity. Šetření zdravotního stavu obyvatelstva ukázala, že i v těch nejvíce industrializovaných s bohatých zemích s rozvinutými zdravotními a sociálními službami je výskyt některých skupin onemocnění (jak infekčních, tak neinfekčních) v různých společenských skupinách odlišný.Je proto nasnadě, že sociální epidemiology zajímají společenské skupiny, které se od majoritní populace v tomto směru odlišují. 200 Epidemiologické studie zdravotního stavu obyvatelstva, prováděné v zemích Evropské unie, zjišťují vyšší četnost duševních poruch, pracovních úrazů a tzv.“psychosomatických onemocnění“ u skupin cizinců a u příslušníků etnických minorit oproti majoritní populaci.Mezi nejzávažnější metodologické problémy, s nimiž je nutno se při sociálně epidemiologických šetřeních vyrovnat, patří definice zkoumaného souboru a jeho identifikace. Nutnost identifikovat etnikum nebo etnickou minoritu při epidemiologických šetřeních a metodologické, názorové a oborové problémy s tím spojené se objevují ve světovém písmenictví v posledních letech poměrně často. Definice pojmu jako etnicita, etnická identita, etnická skupina, etnické společenství, je dána oborovým i názorovým přístupem k problému. Existuje řada definic, které se liší díky rozdílnému pojetí pojmu kultura a hlavně základním přístupem a orientací (biologickou, sociální). Původně byl pojem „etnický“, „ethnos“, používán ve smyslu pohanský, barbarský, tj. označoval něco,co se vymyká řádu, kódu chování ustanovenému komunitou (srv. Význam „goyim“), sloužil k označení „jiných“, nestandardních, odlišných skupin než jsme „my“.Později začal zahrnovat všechny etnické skupiny, tedy i národy, označoval universální pocit lidství a „jinost“. Etnicita – z řeckého ethnos, ethnikos je základním znakem etnik, etnických skupin. Jde o zařazování jedinců do skupin a kategorií, výrazně odlišných, na základě vybraných kulturních a fyzických rozdílů. Důležitým aspektem je pocit přináležitosti jedince do této skupiny v procesu subjektivní identifikace se skupinou v důsledku sociokulturní interakce s jinými skupinami. Warner,který jako první použil termínu „etnicita“ ve společenských vědách v r. 1941vádí: „jedinec se považuje za člena určité etnické skupiny, nebo je za takového považován svým okolím a zároveň se na dění v této skupině aktivně participuje“. Hubinger vymezil v r. 1991 etnicitu jako komplexní a dynamický znakový systém vzájemně se ovlivňujících prvků, které vznikají, reprodukují se a zanikají v kultuře a ve společnosti a jakožto nástroje diferenciace lidstva ve skupiny“. Autoři senior a Bhopal ve své práci Ethnicity as a variable in epidemiological research shrnují: „Epidemiologie se zabývá šířením a determinantami nemocí. Jestliže chce objevit jejich původ, musí nejčastěji srovnávat jednotlivé skupiny obyvatel, které jsou vystaveny rozdílnému výskytu onemocnění. Etnicita je v tomto smyslu proměnná, které se stále více užívá k popisu těchto skupin pro potřebu epidemiologů. Co je v tomto smyslu etnicita? Je odvozena od řeckého slova, které znamená lid nebo kmen. Její pojetí není přesné, ani jednoduché: je však užitečné a umožňuje lepší výzkumnou práci. U zkoumaných osob předpokládá následující skutečnosti, nebo alespoň jednu z nich: společný původ, sociální prostředí, kulturu, tradice odlišné od jiných, předávané po generace, pocit identity skupiny, společný jazyk nebo společnou náboženskou tradici. Etnické hranice nejsou určité, jsou plynulé. Přitom se ovšem nesmí zaměňovat etnicita za rasu (to bývá časté), ani za cizí národnost nebo prostě následek migrace. Ve Velké Británii jsou tyto problémy v současné době aktuální.Nezaměňovat etnicitu s rasou je nezbytné i proto, že rasu považují autoři za termín z oblasti biologických věd, přičemž zdůrazňují, že v politice a sociálních vědách je tento pojem zatížen rasistickými excesy za druhé světové války. Domnívají se, žádná rasa se nevyznačuje určitými neměnnými genetickými vlastnostmi a geny odpovědné za podstatné rozdíly mezi rasami (např. barva pleti) nejsou totožné s geny, které podmiňují některé typy onemocnění a poruch. A tak je podle jejich názoru pojem rasa důležitější ve vědách sociálních, než biologických. 201 Kwame Mc Kenzie a N.S. Crowcroft v editoriálu „Describing race, ethnicity, and culture in medical research, se zamýšlejí na úskalími, která potkávají sociální epidemiology při identifikaci sledovaných skupin obyvatelstva, zvláště v oblasti identifikace etnika a poukazují na těžkosti, které v tomto směru vznikají a mohou být metodologickým problémem. Jiní autoři, např.N.Krieger v Glosary for social epidemiology neodlišují rasu od etnicity vůbec a považují obojí za sociální, nikoli biologické kategorie. Jsou to údajně sociální skupiny, které mají společné předky a kulturní tradice a které jsou rozděleny na základě násilí jedněch proti druhým, přičemž utlačovatelé určují ideologii např.na základě barvy pleti. Etnicitu považuje autor za konstrukt, který měl původně badatelům usnadnit rozlišování mezi různými skupinami stejné „rasy“.Podle jeho názoru se pojmem etnicity odlišují od sebe skupiny lidí se stejnou kulturou, tím se však z celkové koncepce rasy nevydělují. Autor tak odlišuje „rasistickou biologii“ od biologického rasismu, kdy se např.hledají přirozené biologické odlišnosti mezi rasami, místo toho, aby se v nich spatřoval výsledek rasistického přístupu společnosti. Jeho názor je dosti ojedinělý. Jako podklad zamyšlení a námět dalším debatám pojal svůj příspěvek P.J. Aspinal „Etnic groups and Our healtier nation:Whiter the information base? Zdůrazňuje to, že je nutno zavzít do vládní politiky Národního zdravotního systému sledování a péči o zdraví etnických minorit, aby se redukovala jejich nerovnost k přístupu k zdravotnickým službám a dostupnosti lékařské péče a sociální nerovnost tohoto přístupu.Zdůrazňuje nutnost sledování zdravotního stavu těchto skupin od indexu mortality,přes evidenci dat o hospitalizacích až po data od praktických lékařů,zdůrazňuje však zároveň nezbytné spontánní přihlášení se osoby k etnické příslušnosti. Pro naši studii byl zajímavý souborný článek který napsali S. Hajioff a M.McKee: The health of the Roma people:a review of published literature. Autoři se snažili zpracovat přehled dostupné literatury o studiích zdravotního stavu romských minorit v různých státech.Uvádějí v ní např. práci z Masachusets, kde se ve skupině 58 osob romského etnika vyskytl vysoký počet celé řady závažných poruch zdravotního stavu (u 78%byla diagnostikována hypertenzní nemoc, u 46%diabetes, u 80%hypertriglyceridemie a u 67% hypercholesterolemie), životní styl této skupiny se vyznačoval celou řadou negativních rysů(kouření, obesita) data jsou udána bez citace studie. Autoři dále citují studii,které uvádí i vyšší výskyt suicidálních a parasuicidálních aktivit , dále studii bulharskou která se zabývá brzkými těhotenstvími (dívky mezi 13-16 rokem věku), kdy polovina z těchto těhotných dívek byla romského etnika. Citují další studie o vyšším výskytu infekčních hepatitid .typu A a B oproti majoritní populaci. Především však tito autoři kritizují nedostatek komplexních prací o zdravotním stavu Rómů, dá se říci, že se domnívají, že majoritní společnost včetně státních orgánů této problematice věnuje malou pozornost a z toho usuzují, že majoritní společnost si všímá zdravotních problémů jen když se cítí ohrožena, např. infekčními nemocemi jindy je zase klasifikuje z hlediska své „nadřazenosti“.V té souvislosti citují práci Marmota et al. který uveřejnil podrobnou statistiku mortality indických přistěhovalců a srovnal ji se stejnou skupinou Angličanů, resp. obyvatel Walesu a uzavřel, že zvýšená úmrtnost v této skupině byla důsledkem genetických a kulturních faktorů a nebral v potaz jejich socioekonomickou situaci a dostupnost lékařské péče, srovnávají jeho práci s pracemi o problémech romské minority.Tento článek představuje jeden ze podnětů, které jsou emotivně laděné. Při četbě literatury o etnicích a romském etniku zvlášť zaujme jakési zaujetí, až bojovnost autorů, což ovšem vlastní práci zkresluje. Snažili jsme se proto být ve našem vlastním šetření co nejobjektivnější a pracovat bez zaujatosti. 202 Předmětem zkoumání sociální epidemiologie jsou sociální jevy a sociální skupiny, které se od majoritní společnosti odlišují, mezi ně patří i příslušníci etnických minorit a migranti. Oficiálně je nejpočetnější etnickou minoritou v České republice minorita romská. Historický exkurs Situace romské komunity a diskuse o ní jsou v posledních letech opět aktuální. Existence této komunity v Evropě a v českých zemích má svou historii a peripetie. Psané historické zmínky o Rómech najdeme už před více než tisíci léty. Podle linguistických bádání a podle studia krevních skupin vzniklo toto etnikum pravděpodobně v severní Indii a počátkem jedenáctého století našeho letopočtu se objevují skupiny patřící k romskému etniku v byzantském císařství. Ve dvanáctém století je nacházíme v Malé Asii a v oblasti dnešního Rumunska. Po pádu Cařihradu se údajně rozptýlili po celé Evropě. Dějiny Rómů jsou dějinami mnoha skupin,které se od sebe lišily nejen způsobem obživy, života,kulturou, ale i vzájemnými vztahy s majoritní populací. Zpočátku byli vítáni a například podle historických záznamů žili ještě ve čtrnáctém století ve dnešním Dubrovníku (Raguze) jako svobodní občané, a na Balkáně se někteří z nich usadili natrvalo. Zdaleka ne všude, na rumunském území dochází v patnáctém století k omezování jejich práv a svobod, mnohde byli dokonce nazýváni otroky a bylo s nimi tak jednáno. Na druhé straně se např. ve státním archivu v Benátkách se například uchoval dokument z r. 1444, vypovídající o tom, že Rada čtyřiceti jmenovala Johanna cinganna drungariem, tj. vyšším správním úředníkem. Nástup národnostních států v šestnáctém století však mnohde jejich situaci zhoršil: Francie i Anglie jim zakazovaly vstup, Dánsko, Švédsko a Portugalsko je vyháněly. Ani během sedmnáctého století se jejich pozice nezlepšovala. Nesměli obchodovat, nosit svůj kroj ani mluvit svou řečí. Fyzické tresty včetně trestů smrti byly běžné. Na území Rakouska –Uherska to byla Marie Terezie jako první, kdo začal vůči romské etnické minoritě uplatňovat asimilační politiku zákonem z. 1761. Tento zákon velmi přísně určoval pravidla vzájemného soužití včetně plnění nevolnických povinností vůči vrchnosti , zákaz mluvit romsky a vzpurným měly být odebrány děti a dány na výchovu do spolehlivých rodin, dovoloval tělesné tresty a vymezoval je. Dával ale také jisté nabídky, jako např. půdu, dobytek a nářadí. Teprve v devatenáctém století se Rómové dočkali na území Rakouska Uherska jistých občanských práv a částečného osvobození, zůstávali však nadále „občany druhého řádu“. Ze zpráv o persekuci Rómů v historickém kontextu je patrná různá praxe v chování majoritní společnosti vůči nim.Je daná jednak dobou, jednak místem. A lze říci, že se její popis liší a je dán postojem autora.Pavel Říčan ve své knize „S Rómy žít budeme, jde o to jak“ cituje obsáhle z pramenů B. Daniela (Dějiny Rómů) a popisuje chování majority vůči nim na území Rakouska – Uherska včetně represí, s tím, že však nešlo o systematickou genocidu. Ve dvacátém století však došlo v Evropě díky rasistickým zákonům Německé říše ke genocidě romského obyvatelstva a v koncentračních táborech zahynulo více než půl milionu osob tohoto etnika.Po druhé světové válce došlo jistým zlepšením, některé státy však považovaly za nutné změnit tradiční způsoby života, např. zakázat kočování. Historie romské etnické minority a její sociální problémy v bývalém Československu Historií romské minority a jejími sociálními problémy v bývalém Československu se podrobně zabývá grantová studie Socioklubu „Problémy soužití romské minority a majoritní populace v kontextu sociální politiky“z r. 1998. 203 Považujeme za vhodné na tomto místě z ní citovat některé údaje: Legislativní úprava tzv. cikánské otázky v bývalém Československu byla řešena zákonem č. 74/1958 Sb. O trvalém usídlení kočujících osob, který spolu s deklarovanou povinností národních výborů všestranně pomoci dříve kočujícímu obyvatelstvu v trvalém usídlení, ukládal všem osobám žijícím kočovným nebo polokočovným způsobem zanechat dosavadního způsobu života a usadit se na stálém místě. Snahy po řešení situace romského etnika v bývalém Československu v průběhu poválečného období snad nejlépe charakterizují následující věty shrnující závěry komise nezávislých expertů z r. 1990: „Skupina nezávislých expertů konstatovala v r. 1990, že žádný z dílčích aspektů .tzv. romské problematiky neprodělal v předcházejících čtyřiceti letech tak významnou změnu jako je sociální úroveň. Tento vývoj v českých zemích pronikavě změnil životní styl Rómů a ve všech hlediscích je přiblížil životní úrovni ostatního obyvatelstva. Pokud se tato změna životního stylu posuzuje jen ze sociálního hlediska, navíc v kvantitativním vyjádření, jde o významný pokrok. Zejména na srovnání ve Sčítání lidu, dokud bylo romské obyvatelstvo zvláště sledováno, bylo možno poukázat na rozvoj v kvalitě bydlení, vzdělání, zaměstnanosti apod. Došlo k radikálnímu potlačení negramotnosti a bídy romského obyvatelstva zvláště tím, že se mnohonásobně zvýšila zaměstnanost Rómů. Zlepšila se úroveň bydlení, zejména romských komunit žijících ve městech. Poprvé v historii se Rómové stali masově rovnoprávnými poživateli zdravotní a sociální péče včetně prevence. Sociální péče pak častěji než ostatní obyvatelstvo. Podíleli se na všech institutech sociálního zabezpečení.Na druhé straně protektorský způsob, jakým byly potřeby Rómů zabezpečovány, pokřivil jejich pohled na vlastní rozvoj. Zvykli si na způsob jakým se jim dostává sociální ochrany, hmotných statků, garance zaměstnání apod.(cit P.Víšek, 1998). Ze stejného zdroje stojí za citaci ještě následující: „Kruh socialistického experimentu státního programu integrace Rómů se svým způsobem uzavřel až v roce 1998, kdy byl zrušen zákon č. 74/1958 Sb.o trvalém usídlení kočovných osob, ten po modifikaci z. .1990 obsahoval právo na pomoc a povinnost pomoci (ze strany orgánů státní správy), a to nad rámec práv ostatních občanů“(P.Víšek: Program integrace – řešení problémů romských obyvatel v období až 1970tamtéž). „Po pádu komunistických režimů se romská komunita ocitla ve všech postkomunistických zemích v mimořádně obtížném sociálním postavení. Česká republika patří přitom k těm zemím, ve kterých vystoupil romský problém jako viditelný průvodní jev transformace společnosti. Na centrální úrovni státních orgánů se proto romská otázka v ČR objevuje od r. 1989 sice cyklicky, ale pod vlivem různorodých souvislostí se stává stále více problémem politickým, resp. otázkou zpolitizovanou“(A.Sulitka: Vývoj a súčasný stav praktických riešení a kompetenií vrcholných orgánov štátu po roku 1989-tamtéž). Tato studie se jen okrajově zmiňuje i o sledování zdravotního stavu romské minority, jsou citovány zprávy o zdravotním stavu z. r.1976 a. 1989, v nichž je poukazováno na to, že zdravotní stav cikánských občanů je horší než u celého obyvatelstva, „což souvisí s způsobem jeho života, genetickou zátěží, zdraví poškozujícími návyky apod.“Uvádí se, že počet „cikánských mladistvých ohrožených prostředím“(pojem tehdejší zdravotnické statistiky) se pohybuje okolo 80%, vysoké procento cikánského dorostu není schopno výkonu vojenské služby pro různé formy oligofrenie, sociální typ osobnosti, alkoholismus, toxikománii a trestnou činnost atd, Zprávy dále konstatují, že se „u této skupiny s ohledem na nižší kulturní úroveň a z toho vyplývající celkový způsob života vyskytují ve větším rozsahu onemocnění, které snižují resp. úplně vylučují jejich pracovní aktivitu“. 204 Domníváme se, že k alespoň částečnému pochopení situace romské populace, největší etnické minoritní skupiny, která žije na území České republiky, můžeme přispět naší studií. Vedle šetření zaměřených na ekonomické postavení minorit, sociální stav atd. mohou významnou roli sehrát i studie sociálně epidemiologické se zabývají zdravotním stavem obyvatelstva. 2. Okruhy problémů projektu -aktuální situace v České republice Statisticko-sociologické:princip přihlášení se k národnosti je deklarativní , a tak i ten jediný údaj, který v posledních letech o počtu této části populace máme ze Sčítání lidu v r. 1991 a 2001 je nepřesný a dá se říci, zavádějící.V r. 1991 se k romské národnosti přihlásilo necelých 33 000 osob, v r. 2001, při posledním sčítání lidu, to bylo dle předběžných údajů necelých 12 000. Před rokem 1989 sice neexistovalo uznání romské národnosti, ale evidence romského obyvatelstva byla povinná a v rámci hlášení o narození dítěte byla pravidelně zaznamenávána etnická příslušnost matky. Nejpřesnější a srovnatelné údaje, ze kterých dosud demografové i státní činitelé vycházejí, jsou přebírány ze statistických šetření Sčítání lidu z. 1970 a 1980, kdy sčítací komisaři sami odhadovali národnost dotazovaného jedince. Dosavadní způsob statistického zjišťování početního stavu romské populace, který odpovídá přijatým mezinárodním doporučením a úmluvám v oblasti lidských práv neumožňuje přesnou odpověď na otázku, kolik občanů této národnosti v ĆR žije. Nejsme výjimkou, publikovaná data o počtech Rómů v jednotlivých zemích v Evropě se mezi sebou v různých zdrojích liší. Květa Kalibová v studii „Romové z pohledu statistiky a demografie“, kterou zpracovala v rámci grantové studie „Problémy soužití romské minority a majoritní populace v kontextu sociální politiky“ poukazuje na to, že romská populace je odlišná od majoritní populace nejen v řadě svých projevů sociálních a kulturních, ale i v demografické skladbě. „Zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva patří při sčítání lidu k nejobtížnějším úkolům a je zatěžováno řadou nevyjasněných otázek teoretického charakteru, týkajících se definic základních pojmů. Dokonce ani výchozí pojem národnostní statistiky ,národ, není ve společenských vědách z mezinárodního hlediska jednoznačně definován a také definice ostatních sledovaných charakteristik, jako jsou národnost, etnická skupina, etnický původ, rasa,barva pleti, jazyk apod. nejsou jednotné. Mezinárodní doporučení ke sčítání lidu, která pravidelně od r. 1950 přijímá OSN obsahují pouze doporučená (nikoliv povinná) kritéria a znaky pro zjišťování národnostní/etnické skladby obyvatelstva a neuvádějí jejich definice ani instrukce, jak formulovat otázky. Tato doporučení však zdůrazňují vůli národnostní/etnické skupiny být sčítána.“. Stejný zdroj uvádí i zásadní odlišnost Romů z pohledu demografie od ostatního obyvatelstva co do věkové struktury Pro populaci české republiky stejně jako pro populaci řady evropských zemí je charakteristické demografické stárnutí, zvyšuje se zastoupení osob vyšších věkových kategorií v celé populaci (díky nižší úrovni porodnosti a zlepšování úmrtnostních poměrů). Romská populace si oproti tomu udržuje tzv. progresivní typ věkové struktury, pro který je charakteristický vysoký podíl dětí a velmi nízké zastoupení starých osob. Dle údajů zdravotnické ročenky České republiky 2000(ÚZIS 2001) proces stárnutí populace dále pokračoval, dětská populace činila 16,2%, podíl osob 60 let a více, resp. 65 a více činil 18,5%, resp.13,9%. Naše studie má k dispozici data o dětské části sledovaného souboru dle předem stanoveného výběru, tak, aby byly zastoupeny děti z rodin respondentů rovnoměrně (podle předem daných kriterií dle sociálního postavení rodiny), takže je lze jen obtížně použít. Máme však k dispozici údaje od dospělých 1700 osob, které jsou zařazeny v následující tabulce a ta korespondují s daty,která uvádí ve svých studiích Kalibová. Jde o soubor s vysokým zastoupením mladých lidí a věkové skupiny osob starších 60, resp. 65 let jsou zastoupeny minimálně i když byly v domácnostech zastoupeny a osloveny (tazatelé byli instruováni, aby oslovili všechny členy rodiny)- v celém souboru činí 4,6 resp.2,3%, v českém souboru 4,8, resp. 2,3% a ve slovenském 2,9, resp. 1,2% respondentů. Kalibová uvádí data ze sčítání lidu v r. 1991 , kdy věková skupina Rómů nad 60 let byla zastoupena 3,5%. 205 Věkové složení složení souboru projektu IGA MZ ČR NO-5516/3 Celý soubor ČR SR Věková skupina Abs. % Abs. % Abs. % -19 74 4,4 64 4,2 10 5,7 20-24 283 16,7 254 16,7 29 16,7 25-29 295 17,4 259 17,0 36 20,7 30-34 235 13,9 214 14,1 21 12,1 35-39 235 13,9 215 14,1 20 11,5 40-44 188 11,1 162 10,7 26 14,9 45-49 141 8,3 125 8,2 16 9,2 50-54 111 6,6 103 6,8 8 4,6 55-59 54 3,2 51 3,4 8 4,6 60-64 39 2,3 36 2,4 3 1,7 65-69 16 0,9 15 1,0 1 0,6 70-+ 23 1,4 22 1,4 1 0,6 Eticko-politické důvody, které nastolují otázku, jak věnovat pozornost některým skupinám populace a neporušit přitom demokratické principy a hodnoty občanské společnosti. 3. Hypotézy a cíle projektu: Při přípravě terénního šetření jsme vycházeli z předpokladu, že zdravotní stav romské populace velmi pravděpodobně ovlivňují sociokulturní charakteristiky (mytologie, tradice,mravní normy, hodnotové schema a jeho orientace) a z nich vyplývající vztah k vlastnímu zdraví jako k hodnotě, stejně jako vztah ke zdraví okolí a jeho hodnotě, dále tradovaný způsob života s větší orientací s větší orientací na pospolitost, na prezentní orientace (zde a nyní), behaviorální rizikové faktory – brzké(z hlediska věku.při začátku) a nadměrné kouření, konsumace alkoholu a návykových látek včetně drog, výživové zvyklosti, způsob stravování, brzký (z hlediska věku nástup sexuálního života a rizikový sex, vztah k prevenci vzniku onemocně, vlivy socioprofesního zařazení – nekvalifikovaná, fyzicky namáhavá práce v rizikových podmínkách Cílem studie byl pokus o deskripci životních podmínek sledovaného souboru se zaměřením na vzdělání, profesní a sociální postavení a podmínky bydlení. Dále demografická deskripce souboru, deskripce životního stylu, sledování situace v péči o zdravotní stav sledovaného souboru jak z hlediska uživatelů tak poskytovatelů, sledování zdravotního stavu dospělých z hlediska subjektivních vyjadřovaných pocitů a postojů k vlastnímu zdraví, rozbor determinant a sociálních závislostí, sledování zdravotního stavu dospělých ze zdravotních záznamů praktických lékařů pro dospělé, sledování vybraných diagnostických skupin onemocnění, sledování zdravotního stavu populace dětí a mladistvých do 18 let ze zdravotních záznamů praktických lékařů pro děti a dorost sledování a rozbor determinant zdravotního stavu a biopsychosociálního vývoje dětí ze sledovaného souboru v závislosti na způsobu výchovy, který by měl charakterizovat jednotlivé způsoby výchovy a vyhodnotit případné příčiny rozdílů v ukazatelích zdravotního stavu a vývoje dětí v jednotlivých formách výchovy, zjištění potřebnosti specifické péče o sledovanou etnickou minoritu. Na základě zjištěných skutečností spolupráce při vytváření vzdělávacích programů pro členy minority. Spolupráce při profesionálním tréninku zdravotnických a sociálních pracovníků jak na pregraduální tak postgraduální úrovni 206 4. Metodika postupu prací: Vypracovali jsme standardizované dotazníkypro zkoumané osoby pro praktické lékaře pro dospělé zaměřené na rodinnou, osobní anamnézu, životní historii jedince s dotazem na celkovou spolupráci zkoumané osoby s praktickým lékařem v jeho ordinaci. Dále jsme stanovili kriteria výběru jednotlivých skupin respondentů podle jejich sociálního postavení: • skupina respondentů z rodin, kde přednostou domácnosti je sociálně úspěšný podnikatel • skupina respondentů z rodin, kde přednosta domácnosti je v zaměstnaneckém poměru • skupina respondentů z rodin, kde přednosta domácnosti je dlouhodobě nezaměstnaný Organizace přípravných prací v jednotlivých okresech sestávala z následujících kroků • V každém z okresů byl osloven v první řadě romský poradce (jejich aktualizované seznamy nám poskytli pracovníci Úřadu vlády ČR. V případě, že okres neměl romského poradce, požádali jsme o pomoc pracovníky odboru sociální péče OÚ (Praha 11), v okrese Karviná se terénního šetření ujali pracovníci Hygienické stanice, protože romská poradkyně byla pracovně zaneprázdněna. V každém z okresů byl kontaktován vedoucí zdravotního odboru OÚ, nebo zdravotní rada, na něhož jsme se obraceli s prosbou o pomoc při kontaktu s praktickými lékaři. • Romští poradci provedli odhad velikosti romské komunity v každém okrese (pražském obvodu) a její rozdělení podle sociálního postavení tak, aby jednotlivé skupiny byly ve vybraném souboru zastoupeny pokud možno reprezentativně. Sběr dat v terénu • Romští poradci, pracovníci HS a případně pracovníci odborů sociální péče zprostředkovali kontakt na výchozí adresy všech tří předem stanovených skupin respondentů a zároveň zajišťovali sběr dat jako tazatelé. Volba těchto veřejných činitelů byla klíčová pro navázání kontaktů se zkoumanou populací a bez aktivní spolupráce těchto osob by šetření nebylo vůbec možné. Tazatele byli před započetím sběru dat proškoleni. • Samotní respondenti byli vybíráni na základě metody"Snowball Sampling". Tento výběr spočívá v tom, že adresy pro dotazování jsou ve vybraných lokalitách (na základě předem definovaného kritéria) získávány od předchozích úspěšně dotázaných respondentů. Nové adresy jsou využívány do té doby než se vzorek stane nasycený, tzn. do doby kdy nedochází k získání nových adres. Pokud nedochází k nárůstu nových jmen a adres je to signál k ukončení výběru. Počet kol je závislý na velikosti výchozí skupiny a požadované velikosti výběru. • Sběr dat probíhal na základě standardizovaného, před připraveného rozhovoru s respondentem. Tazatelé vyplňovali dotazníky. Dotazování každého respondenta trvalo průměrně 60 min. Vybrané domácnosti byly většinou vstřícné a výtěžnost dodaných adres od dotázaných respondentů byla vysoká. • Každá z oslovených osob se vyjadřovala k tomu, je-li ochotna spolupracovat při šetření. Dále se vyjadřovala k tomu, je-li ochotna podepsat informovaný souhlas s pořízením výpisu z její zdravotní dokumentace u příslušného praktického lékaře, případně souhlasíli s pořízením výpisu ze zdravotní dokumentace svých dětí u praktického lékaře pro děti a dorost. Následovaly kontakty s praktickými lékaři v daných lokalitách a jejich instruktáže. • V rámci šetření dětské populace byla navázána spolupráce s vedoucími lékaři domovů pro děti do 3 let a s pěstounskými rodinami, které mají ve svěřenecké péči děti romského etnika. Zpracování dotazníků Každý dotazník (jak z dotazníkového šetření, tak ze šetření zdravotního stavu) byl po obdržení zpět zkontrolován, doplněn a zpracován tak, aby data z něho mohla být zanesena 207 do elektronické podoby, dotazníky jsou uloženy dle zákona 101/2000 o ochraně dat. Poté byla data převedena do elektronické podoby. V jednotlivých letech byly prováděny pouze popisy souborů a průběžné informativní statistické zpracování dat, jejich konečná analýza mohla být provedena až v r. 2001. Shrnutí zkušeností se spoluprací při terénním šetření za r. 1999-2001 • Tazatelé pracovali zodpovědně a šetření jim pomohlo k lepšímu poznání regionu při návštěvách domácností dotazovaných osob, poznatků pak mohli lépe využít při své další práci (dle osobních sdělení). • Většina dotazovaných osob spolupracovala vstřícně a poskytla informovaný souhlas k výpisu ze zdravotní dokumentace ze zdravotní dokumentace jak své, tak svých dětí. • V ojedinělých případech udávali dotazovaní, že nejsou registrováni u žádného lékaře. • V řadě případů dotazované osoby uvedly lékaře, u kterých vůbec neměly zdravotní dokumentaci. • V ojedinělých případech osoby, které daly a podepsaly informovaný souhlas.své rozhodnutí změnily při návštěvách u praktických lékařů a svůj předchozí souhlas buď popřely, nebo dodatečně nesouhlasily s výpisem z dokumentace. Tyto osoby byly bez dalšího ze šetření vyřazeny. • V řadě případů se dotazované osoby v průběhu šetření odstěhovaly a jejich zdravotní dokumentace nebyla k dispozici. • Celá řada praktických lékařů se snažila nám při šetření pomoci, spolupracovali vstřícně, pokud byli někteří z nich časově zaneprázdněni a bylo to možné, dali nám k dispozici zdravotní záznamy a my jsme měli možnost je sami zpracovat. Někteří praktičtí lékaři se nám však přes opakované písemné urgence a žádosti neozvali a výpisy ze zdravotní dokumentace nezaslali. • Návratnost dotazníků je zpracována v následující tabulce. Velikost vzorku – tabulka Okresy Česká Lípa České Budějovice Český Krumlov Frýdek-Místek Hl.m.Praha Karviná Kladno Mělník Mladá Boleslav Ostrava –město Pardubice Prachatice Přerov Sokolov Tábor Slovensko Celkem Dotazníky pro dospělé Dotazníky pro děti 2 3 4 5 6 7 8 43 29 0 0 0 137 bez inf.souhlasů 120 16 111 90 2 108 103 9 1 9 7 1 5 4 216 44 170 105 19 107 90 111 14 85 42 12 75 17 68 20 53 28 2 32 29 71 10 71 57 5 50 45 108 23 98 47 3 45 15 180 19 130 90 10 80 21 80 11 25 17 7 12 0 90 11 80 44 5 32 0 20 1 20 19 4 12 0 154 19 107 42 3 53 29 100 12 70 59 9 45 29 150 3 145 142 1 50 50 1719 324 1347 846 76 684 569 1 52 208 Vysvětlivky: 1.počet dotazníků v terénním šetření romských poradců 2. počet oslovených praktických lékařů pro dospělé 3. počet odeslaných dotazníků 4. počet navrácených výpisů ze zdrav. dokumentace dospělých 5. počet oslovených praktických lékařů pro děti a dorost 6. počet odeslaných dotazníků 7. počet navrácených výpisů ze zdravotní dokumentace dětí a dorostu Výběr okresů Pro výběr jednotlivých okresů vhodných pro terénní šetření, jsme zvolili následující kritéria: • zdravotní stav populace v okrese • velikost rómské komunity • dostupnost rómské komunity Jako indikátor zdravotního stavu populace v okrese byla zvolena standardizovaná úmrtnost, která odpovídá přepočtu skutečných specifických měr úmrtnosti na věkovou strukturu standardní populace. Aby bylo možné rozhodnout do jaké míry ovlivňuje zdravotní stav rómské populace životní prostředí a do jaké míry životní styl, byly okresy vybrány tak, aby byly zastoupeny jak ty, kde je úmrtnost tradičně vysoká tak ty, kde jsou její hodnoty dlouhodobě nízké, nebo průměrné. Dzúrová v roce 1996 zabývající se zdravotním stavem obyvatelstva ve vztahu k demografickým charakteristikám, popisuje souvislost mezi úrovní úmrtnosti a takovými charakteristikami, jako je národnostní heterogenita obyvatelstva a vyšší podíl rómského obyvatelstva. Na základě této skutečnosti bylo nutné při výběru okresů s nízkou úmrtností počítat i s pravděpodobně menším rozsahem rómské komunity. Údaje o úmrtnosti byly použity z roku 1998. Dalším kritériem pro výběr okresu byla vedle úmrtnosti četnost rómské komunity. Poslední aktuální údaje o počtu rómských obyvatel v okresech jsou dostupné ze sčítání lidu z roku 1991 (Aktuálně nejsou dostupná data z posledního sčítání z r. 2001 v okresním členění). V roce 1991 se jednalo o národnost deklarovanou samotným Rómem, na rozdíl od sčítání v r. 1970 a 1980, kdy byla sčítání dělána tak, že sčítací komisaři zaznamenali dle vlastního uvážení národnost členů domácností. Nízký počet přiznané národnosti je podle expertů spojen s tím, že se k romské národnosti v roce 1991 na jedné straně hlásili převážně Rómové s velmi nízkým sociálně ekonomickým statusem a dále pak jakási intelektuální elita. Toto svým způsobem nadreprezentování souboru Rómů u určitých subskupin romské populace při sčítání z r.91 nemá za příčinu změnu základních demografických charakteristik souboru romské populace (územní rozložení, věk dožití, pohlaví, věk,). Je možné konstatovat, že zhruba základní demografické znaky a jejich rozložení si ve zmíněných censech odpovídají. Tuto skutečnost potvrzují i údaje z evidence národních výborů z roku 1989, která vznikala u příležitosti přidělování sociálních dávek. Tyto údaje mohou být naopak nadhodnoceny, protože poptávka po sociálních dávkách Rómů je tradičně vysoká. Z uvedených závěrů vyplývá, že populace Rómů je z hlediska územního rozložení a demografických charakteristik v čase značně stabilní, a proto je možné data z r. 1991 využít. Dalším důležitým hlediskem při výběru okresu byla dosažitelnost místní rómské komunity, tzn. přístupnost orgánů státní správy a samosprávy a ochota místních rómských poradců spolupracovat na výzkumu. Vycházeli jsme ze zkušeností, které jsme získali v roce 1998 při terénních pracích na pilotní studii zabývající se stejnou problematikou, kde se spolupráce s výše uvedenými orgány ukázala jako důležitý faktor pro úspěšný sběr dat. 209 5. Terénní studie a její výsledky Popis souboru osob sledovaných v České republice v letech 1999-2001. N=1526. Demografické složení souboru Více než jedna třetina respondentů se narodila na Slovensku. Zdá se, že to odpovídá migračním tokům ze Slovenské republiky do Čech v minulých letech. Zřejmě již v době sledování měla převážná většina našeho souboru vyřízeno české státní občanství,protože 99,8%členů souboru je vykazovalo V souboru převažují ženy (50, 9%) . Dle sdělení romských poradců (tazatelů), kteří dotazníkové akce v terénu prováděli, to byly ženy, které byly ochotné vypovídat v dotazníkovém šetření, oslovovali dle instrukcí všechny členy rodin. Tab.č. 4 Rozdělení sledovaného souboru podle věku do 12 kategorií Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent -19 1,00 64 4,2 4,2 20-24 2,00 254 16,6 16,7 25-29 3,00 259 17,0 17,0 30-34 4,00 214 14,0 14,1 35-39 5,00 215 14,1 14,1 40-44 6,00 162 10,6 10,7 45-49 7,00 125 8,2 8,2 50-54 8,00 103 6,7 6,8 55-59 9,00 51 3,3 3,4 60-64 10,00 36 2,4 2,4 65-69 11,00 15 1,0 1,0 70+ 12,00 22 1,4 1,4 Missing 0,5 Total 1526 100,0 100,0 Percent 4,2 20,9 38,0 52,0 66,2 76,8 85,1 91,8 95,2 97,6 98,6 100,00 V souboru jsou nejvíce zastoupeny kategorie mladšího středního a středního věku. Zatímco kategorie od 50 let věku jsou zastoupeny podstatně méně. Na rozdíl od celkové populace České republiky (Zdravotnická ročenka ČR 2000, UZIS ČR 2001Většina členů našeho souboru žije v manželském soužití. V nesezdaném soužití žije 11,7% osob. - - Průměrný počet dětí připadající na jednoho respondenta: 3,25, (min 1, max 14), směrodatná odchylka: 2,11. Dle svého sdělení se 94,8% respondentů se narodilo v úplné rodině. 82,3% souboru pochází z rodin s více než třemi dětmi, maximum dětí v rodině je 14, tento počet udává 1,2 %respondentů. Průměrný věk otce při narození dospělého respondenta:27,25 let (min 11, max 58), směrodatná odchylka:7,14, průměrný věk matky při narození:25,17 let (min 11, max 55), směrodatná odchylka:7,08. 90,0 %respondentů žila do 15 let věku převážně s rodiči.Nicméně, jak vyplynulo z dotazníků, 7,7 % prožilo jistou část svého života do 15 let v dětském domově a 2,3 % v diagnostickém ústavu. S rodiči žilo mezi 15 a 19 rokem věku 74,1% souboru. Z dotazníků vyplynulo, že v. dětském domově bylo 4,0 % a v diagnostickém ústavu 2,1% osob. Do 15 let věku se členové souboru stěhovali průměrně:1,85 (min 1, max 15) směrodatná odchylka:1,4 210 - Do 18 let věku se členové souboru stěhovali průměrně:1,98 (min 1, max 11) směrodatná odchylka:1,45 Vzdělání a profesní zařazení Tab.č. 12 Rozdělení sledovaného souboru podle dosaženého vzdělání Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent ZS 1,00 406 26,6 27,0 vyuc. bez mat 2,00 147 9,6 9,8 SS bez maturity 3,00 49 3,2 3,3 USO s maturitou 4,00 23 1,5 1,5 gymnazium 5,00 2 0,1 0,1 nadstavba na SS 6,00 2 0,1 0,1 VS 7,00 6 0,4 0,4 ZS nedokoncená 10,00 467 30,6 31,0 prestup do zvlastni 11,00 403 26,4 26,8 Missing 12,00 21 1,4 Total 1526 100,0 100,0 Percent 27,0 36,7 40,0 41,5 41,7 41,8 42,2 73,2 100,0 Tabulka ilustruje dosažený stupeň vzdělání u respondentů, vyplývá z ní, že více než 30% osob nedokončilo základní vzdělání a více než 20% osob přestoupilo do zvláštní školy. Subjektivně udávané příčiny předčasného ukončení školní docházky ilustruje následující tabulka V subjektivně udávaných důvodech předčasného ukončení školní docházky jednoznačně převažuje špatný prospěch. Tab.č.13 Rozdělení sledovaného souboru podle profese po ukončení školni docházky Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent Percent pomocny a nekvalifik 1 764 50,1 52,1 52,1 delnik obsluha stroj 2 182 11,9 12,4 64,5 kvalifik. delnik 3 3 9,2 9,6 74,1 kvalifik. lesni a zeměd. 4 27 1,8 1,8 75,9 provozni prac. ve sl 5 64 4,2 4,4 80,3 nizsi administrativní 6 8 0,5 0,5 80,8 technik, stredni odb 7 11 0,7 0,7 81,6 odborny pracovnik VS 8 4 0,3 0,3 81,9 vedouci a ridici prac 9 3 0,2 0,2 82,1 nezamestnany 10 147 9,6 10,0 92,1 zena v domacnosti 11 116 7,6 7,9 100,0 Missing 3,9 Total 1526 100,0 100,0 Převážná část souboru pracovala po ukončení svého vzdělání v manuálních profesích, 10% osob bylo nezaměstnaných a 7,9% souboru bylo v domácnosti. 211 Tab. č. 14 Rozdělení sledovaného souboru podle poslední vykonávané profese Value Label Value pomocný a nekvalifik.d. dělnik obsluha stroj kvalifik. dělník a řem. kvalifik. lesní a zem.d. provozni prac. ve slžb. nižší administrativa technik, středni odb.pr. odborný pracovnik VŠ vedoucí a řídící prac. Missing 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Total Valid Cum Frequency Percent Percent Percent 327 106 76 11 49 21 10 4 24 99 21,4 6,9 5,0 0,7 3,2 1,4 0,7 0,3 1,6 898 23,6 7,7 5,5 0,8 3,5 1,5 0,7 0,3 1,7 58,8 1526 100,0 100,0 23,6 31,3 36,8 37,5 41,1 42,6 43,3 43,6 45,3 100,0 Z tabulky vyplývá, že více než 30 % bylo zaměstnáno v manuálních profesích. Průměrný počet změn zaměstnání v průběhu profesní kariéry je:2,86 (min 1, max 20) směrodatná odchylka:1,89 Zaměstnání nezměnilo 16,7 % respondentů. Nikdy údajně nepracovalo 3,3% osob. Nejčastější důvody změny zaměstnání a jejich kombinace byly následující: 1) finanční důvody – 27,6% dotázaných 2) rodinné důvody – 21,0% dotázaných 3) zdravotní důvody - 18,2% dotázaných 4) nadbytečnost - 14,9% dotázaných 5) odchod do důchodu – 14,4% dotázaných 6) ukončení činnosti zaměstnavatele – 13,6% dotázaných - Vposledních 5 letech bylo ve stavu nezaměstnaných 59,6% respondentů. Ve stavu nezaměstnanosti byli dotázaní v posledních pěti letech průměrně 2,12 krát (směrodatná odchylka 4,92). Průměrná doba nezaměstnanosti 49,8 měsíců (směrodatná odchylka:48,15). Přisledování aktuální situace co do zaměstnanosti jsme zjistili následující skutečnosti: - Dle svého sdělení v době dotazování bylo nezaměstnaných 39,9 % souboru, přičemž na úřadech práce bylo z nich evidováno pouze 46,9 % osob. - Plný invalidní důchod v době dotazování pobíralo 9,4 % respondentů a částečný invalidní důchod 9,2% respondentů. - Ekonomicky činných v době dotazování bylo na plný pracovní úvazek dle vlastního udání 20,8% souboru, ekonomicky činných nepravidelně 2,4%.10,7% osob samostatně podniká. - 46,2% mužů absolvovalo vojenskou prezenční službu. Zivotní úroveň a bydlení Respondenti sami hodnotí svou životní úroveň následovně: Asi 18 % z nich žije v dostatku, ostatní se musí více či méně uskrovňovat a 23% souboru je odkázáno na soustavnou pomoc od druhých. Na druhé straně se ukázalo, že na dotaz, co si rodina může dovolit koupit za součet měsíčních příjmů všech členů domácnosti, odpovědělo 92,4% respondentů, že jim příjmy stačí pouze na základní živobytí,oblečení a náklady spojené s nájmem bytu. 212 Charakter místa bydliště Tab. č. 18 Rozdělení sledovaného souboru dle velikosti místa bydliště Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent Percent do 999 obyv. 1 134 8,8 8,9 8,9 1000 - 1999 obyv. 2 67 4,4 4,5 13,4 2000 - 4999 obyv. 3 185 12,1 12,3 25,7 5000 - 19999 obyv. 4 277 18,2 18,4 44,1 20000 - 99999 5 522 34,2 34,7 78,8 nad 100000 6 318 20,8 21,2 100,0 Missing 9 23 1,5 Total 1526 100,0 100,0 Z tabulky vyplývá, že náš soubor tvoří převážně městské obyvatelstvo. - Více než polovina dotázaných bydlí ve staré městské zástavbě, v bytech II. kategorie,jedna čtvrtina dotázaných bydlí v bytě I. kategorie v sídlištní panelové zástavbě. - Spokojenost s bydlením vykazovali respondenti na čtyřstupňové škále, velmi spokojen, spíše spokojen, spíše nespokojen a rozhodně nespokojen. - Velmi spokojeno a spíše spokojeno je 45,6 % respondentů. Ostatní mají větší nebo menší výhrady. - 45,2 % respondentů bydlí dle vlastního vyjádření v místě, kde žijí převážně Romové. Průměrný počet obytných místností v bytě byl udáván 2,92, směrodatná odchylka:1,61 Průměrný počet osob v bytě:5,02, (min 1, max 18), směrodatná odchylka 2,62 Vybavenost bytů dle odpovědí dotázaných: 1) barevná televize – 80,6 % 2) lednice – 51,7% 3) automatická pračka - 41,4% 4) video – 28,6% 5) auto – 25,8% 6) mikrovlnná trouba 17,4% 7) osobní počitač – 3,7% Subjektivní zdravotní stav, vykazované poruchy zdravotního stavu vzhledem k potřebě spotřebě zdravotní péče. Vztah k poskytovatelům zdravotní péče. Tab. č. 20 Rozdělení sledovaného souboru podle subjektivně vyjadřovaných pocitů na dotaz: „jak se zdravotně cítíte“: Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent Percent velmi dobře celkem dobře někdy dobře, někdy špatně spíše špatně velmi špatně Missing Total 1 2 3 4 5 9 186 401 485 239 190 25 1526 12,2 26,3 31,8 15,7 12,5 1,6 100,0 12,4 26,7 32,3 15,9 12,7 12,4 39,1 71,4 87,3 100,0 100,0 Tato výpověď dělí soubor na tři prakticky stejné části. Více než jedna třetina osob se cítí velmi dobře nebo celkem dobře, skoro jedna třetina střídavě a méně než jedna třetina uvádí obtíže, přičemž 12,7% se cítí velmi špatně. 213 Subjektivně udávaná chronická onemocnění a poruchy zdravotního stavu Tab. č. 21 Rozdělení souboru podle subjektivně udáváných dlouhodobých onemocnění a poruch zdravotního stavu: ČR (N 1526) Česká republika Skupina onemocnění procentuální výskyt v souboru alergická onem 0,5 tbc 0,1 onemocnění krvetvorby: 0,5 nádorová onemocnění 0,5 poruchy funkce štítné žlázy 2,0 cukrovka: 5,1 duševní poruchy 2,9 závislost na alkoholu 0,1 potíže kardiovaskulární 10,5 potíže dýchací 8,2 zažívací potíže 8,7 potíže s pateří 17,2 Rozdělení sledovaného souboru podle pořadí subjektivně udávaných onemocnění: 1) choroby páteře a pohybového aparátu:17,2% 2) srdeční choroby:10,5% 3) choroby zažívacího ústrojí:8,7% 4) choroby dýchacího ústrojí:8,2% 5) cukrovka:5,1% - 58,6% souboru se neléčí pro žádné dlouhodobé onemocnění, pro dvě a více chorob se léčí 14,4% osob. - Více než 40 % členům souboru předepisují lékaři dlouhodobě léky pro vykazované potíže a zjištěná onemocnění. - Průměrný počet návštěv u praktického lékaře za poslední uplynulý rok v průběhu šetření činí 9,32, (min 1, max 100), směrodatná odchylka:16,83. - Průměrný počet návštěv u odborných lékařů 6,72 (min 1, max 100), směrodatná odchylka:15,62 - Průměrný počet návštěv u stomatologa 2,41, (min 1, max 24), směrodatná odchylka: 2,74 - Průměrný počet hospitalizací 1,73, (min 1, max 10), směrodatná odchylka: 1,31 Vztah k praktickému lékaři vyjadřují následující údaje ve kterých se respondenti vyjadřovali k uvedeným dotazům. 85,3 %respondentů má ke svému praktickému lékaři zřejmě důvěru, protože s ním dobře vychází. Tento vztah se obráží i ve spokojenosti se zdravotní péčí a s tím, že v případě nemoci hledají u něho pomoc jak pro sebe tak pro svou rodinu. Velmi spokojeno je 32,5%, spíše spokojeno je 51,7%, spíše nespokojeno je 9,1% a velmi nespokojeno je 4,0%, 2,5% na dotaz neodpovědělo. Pomoc pro sebe a svou rodinu hledá v nemoci u lékaře 94,7%, u rodiny 5,3%, jiný způsob pomoci nehledá nikdo. Při sledování vztahu respondentů k poskytovatelům zdravotní péče jsme se zajímali o to, co oni sami by chtěli zlepšit ve zdravotní péči o sebe a své rodiny. Nejvíce respondentů je nespokojeno s doplatky za léky,19,9% si přeje změnu postoje zdravotníků k sobě a svým rodinám, 18,6 % by uvítalo více osvětových a preventivních programů pro sebe a své rodiny, zvláštní péči.pro romskou populaci si přeje 0,9% a 21,7 % je s péčí o sebe a své blízké zcela spokojeno. 214 Věnovali jsme pozornost postojům respondentů k vlastnímu zdravotnímu stavu a k životosprávě. Měli možnost označit na devíti bodové škále svůj postoj k životosprávě a vlastnímu zdraví. Tab č. 28 postoj k životosprávě Value Label zdraví je abs. prior nedělat si hlavu Missing Total Valid Cum Value Frequency Percent Percent Percent 1 2 3 4 5 6 7 8 9 158 143 191 199 326 133 90 63 129 99 1526 10,4 9,4 12,5 13,0 21,4 8,7 5,9 4,1 8,5 94 100,0 11,0 10,0 13,3 13,9 22,8 9,3 6,3 4,4 9,0 6,2 100,0 11,0 21,0 34,4 48,3 71,0 80,3 86,6 91,0 100,0 Postoje ke zdraví jsou rovnoměrně rozděleny, pro polovinu souboru je zdraví prioritou a také se tak chová, pro další část souboru to nepředstavuje takový problém a konečně 9% souboru si s podobnými otázkami neláme hlavu. K životosprávě patří i způsob stravování. Z odpovědí na dotazy zaměřené na to,kde se respondenti obvykle stravují, vyplývá, že velká část souboru – 83,9%, se stravuje doma. Podrobnému rozboru subjektivně vyjadřované potřeby a spotřeby zdravotní péče u romské etnické menšiny v České republice bude věnován další článek. V souvislosti se sledováním životosprávy a životního stylu jsme věnovali pozornost škodlivým návykům a zjistili jsme, že 75,5% respondentů kouří. 33,2% více než 20 cigaret denně, do 20 cigaret denně kouří 29,5%, příležitostně kouří 11,8% osob, bývalých kuřáků je 5,5% a nikdy nekouřilo 17,9% členů souboru, 1,4 % na otázku neodpovědělo. Při sledování požívání alkoholických nápojů jsme soubor rozdělili podle pohlaví a zjistili následující skutečnosti:, ov Muži: Abstinence: 29,2%, jedenkrát v měsíci:34,2%,jednou týdně: 23,1%, vícekrát týdně:11,1%, denně:2,4% Ženy: Abstinence: 63,1%, jedenkrát v měsíci:29,1%, jednou týdně:6,9% vícekrát týdně:0,9% Zajímali jsme o to, zda respondenti mají zkušenost s požíváním drog. Tuto zkušenost přiznalo pouze 2,5% souboru. Většinou šlo o deriváty kanabis a stimulancia, následují org. rozpouštědla. Crimina 11,4 členů souboru bylo v průběhu svého života vězněno za trestné činy v průměru 2,22 krát po dobu průměrně 39 měsíců. 215 Zdravotní stav souboru z výpisů z dokumentace praktických lékařů pro dospělé. Pro zpracování dat byly použity formuláře, které vyplňovali praktičtí lékaři pro dospělé podle instrukcí a na základě informovaného souhlasu každého dospělého. Český soubor je zastoupen zhruba polovinou z celkového počtu respondentů získaných v dotazníkovém šetření. Příčiny jsou popsány v části, která se zabývá postupem prací v jednotlivých lokalitách. Formuláře byly zaměřeny na rodinnou anamnézu a osobní anamnézu respondentů. Zjišťovali jsme, zda je respondent ekonomicky činný, nebo má-li případně některý z invalidních důchodů. Tab. č. 1 Věkové rozložení českého souboru ze zdravotní dokumentace praktických lékařů pro dospělé (N 715) Valid Cum Value Label Value Frequency Percent Percent Percent -19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70+ Total Valid cases 1,00 25 2,00 101 3,00 119 4,00 90 5,00 100 6,00 78 7,00 72 8,00 49 9,00 43 10,00 17 11,00 6 12,00 15 715 100,0 715 Missing cases 3,5 14,1 16,6 12,6 14,0 10,9 10,1 6,9 6,0 2,4 0,8 2,1 100,0 0 3,5 14,1 16,6 12,6 14,0 10,9 10,1 6,9 6,0 2,4 0,8 2,1 3,5 17,6 34,3 46,9 60,8 71,7 81,8 88,7 94,7 97,1 97,9 100,0 Data tohoto souboru se liší od dat souboru získaného z dotazníkových šetřeních vyšším zastoupením nejstarších věkových kategorií. Tab č. 2 Rozdělení souboru ze zdravotní dokumentace od praktických lékařů podle pohlaví Value Label muž žena Total Valid cases 715 Valid Cum Value Frequency Percent Percent Percent 1 291 40,7 40,7 40,7 2 423 59,2 59,2 99,9 11 1 ,1 ,1 100,0 715 100,0 100,0 Missing cases 0 V souboru jsou zastoupeny více ženy, tak jak je to v dotazníkovém šetření. PID pobírá dle lékařské dokumentace 6,2% a ČID 9,2% souboru. 216 Tab č.3 Věk při obdržení ČID a PID v českém souboru dobrý zdr. Stav ⇒ ČID PID ⇒ ČID A 52 13 Minimum 20 24 Maximum 56 51 Průměr 40,00 38,31 Std. Odchylka 8,95 9,44 A Minimum Maximum Průměr Std. Odchylka dobrý zdr. stav ⇒ PID 40 10 54 35,90 13,25 ČID ⇒ PID 11 42 56 49,27 4,63 Data našeho souboru uvádí tabulka, ze které vyplývá, že průměrný věk při obdržení PID byl 35,9, směrodatná odchylka 13,25. Pokud jde o ČID pak průměrný věk při jeho obdržení byl 40let a směrodatná odchylka 8,95. V dotazníku jsme se zajímali i o to, jaká je spolupráce s pacientem a jeho rodinou z pohledu ošetřujícího lékaře (tj. praktického lékaře pro dospělé) Lékaři hodnotili spolupráci s členy souboru podle svých osobních zkušeností s nimi na čtyřstupňové škále. Jako velmi a spíše dobrou ji hodnotili pro 72,9%, jako spíše špatnou až velmi špatnou 23,8%, pro 3,4% souboru se nedokázali vyjádřit. Tab č. 5 Rodinná anamnéza výskytu nemocí a poruch zdravotního stavu podle 10.MKN V ČR v procentuálním výskytu (N715): Dg skupina procentuální výskyt Tbc 12,2 Nádorové onem 18,0 Cukrovka 20,0 Onemocnění štítné žlázy 6,6 Duševní onemocnění 6,3 Alkoholismus 10,1 Duševní zaostalost 15,9 Onemocnění CNS 10,3 Srdečně cévní onemocnění 33,1 Onemocnění zažívacího traktu 15,4 Při sledování souboru co do rizikových faktorů onemocnění, která se vyskytují v rodinné anamnéze osob, zjišťujeme vysoký výskyt onemocnění kardiovaskulárních, dále onemocnění cukrovkou a nádorovým onemocněním. Tab č.:6 Rozdělení sledovaného souboru podle procentuálního zastoupení vybraných skupin onemocnění v procentuálním zastoupení „anamnestická dg – tak,jak je lékaři vybírali z osobních anamnéz respondentů (N715) Dg skupina A15-19 B15-19 C00-D48 E10-11 E65-66 ČR 1,4 1,4 0,9 2,5 3,2 217 F10 F40-48 F70-9 I10-15 I20-25 J40-46 K25-28 M50-54 1,6 4,9 12,9 3,9 3,6 4,6 5,6 19,7 Dále jsme sledovali frekvenci výskytu vybraných diagnostických skupin onemocnění v celém souboru v jednotlivých věkových kategoriích. Výsledky jsou zařazeny v následujících tabulkách. Tab. č. 7 Rozdělení sledovaného souboru podle věkových skupin a výskytu vybraných skupin onemocnění v absolutních číslech (N715) Věkové skupiny: 10-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60-69 70 a výše Dg skup A15-19 0 0 0 0 2 0 4 0 4 0 0 0 0 0 B15-19 1 0 3 1 2 2 3 0 1 0 0 0 0 0 C00-D48 0 0 1 0 3 0 3 0 0 0 0 0 0 0 E00-07 1 0 3 0 6 0 1 0 2 0 0 0 0 0 E10 5 2 6 2 6 1 0 0 0 0 0 0 0 0 E11 0 0 7 1 11 0 9 1 4 0 0 0 0 0 E65-66 7 0 14 1 9 1 10 1 5 3 0 0 0 0 F10 0 0 2 0 7 0 1 4 0 0 0 0 0 0 F40-49 4 0 8 14 11 10 11 16 5 4 4 6. 0 0 I10-15 2 1 0 4 10 7 19 5 6 2 4 1 0 0 I20-25 0 0 0 0 0 0 8 1 16 3 8 2 2 2 J40-47 0 0 8 2 7 1 8 3 7 2 2 0 0 0 K25-28 0 0 9 1 8 0 10 1 7 1 2 0 0 0 M50-54 7 2 40 11 50 14 48 9 28 2 17 6 11 6 Tabulka č.:8 Celkový výskyt chorob v souboru - záznam z lékařské dokumentace pacientů, N715 klasifikace nemocí Česká republika Skupiny chorob MKN-9 MKN-10 výskyt (%) Vertebrogenní syndromy algické 720-724 M50-54 41,4 Onemocnění dýchacího ústrojí J00-J99 34,4 Onemocnění GITR 531,532 K25-28 20,0 Duševní zaostalost 317-319 F70-79 19,3 Kardiovaskulární onemocnění 401, 410, 430- I10, I26-99 15,7 438 Neurózy F40 -F48 10,5 Závažné úrazy S00-T98 10,2 Závažná onemocnění 580-589 N00-99 9,0 urogenitální Poruchy přeměny látkové 270-279 E65-90 8,5 Gynekologická onemocnění N60-O99 7,0 Diabetes mellitus II. E11 4,6 Alkoholismus 303, 304 F10 3,2 Diabetes mellitus I. 250-259 E10 2,9 Dědičné a degenerativní 330-337 G10-37 2,2 218 onemocnění CNS Nemoci štítné žlázy Alergie Nemoci žláz s vnitřní sekrecí Duševní onemocnění (psychózy) Tbc Nádorová onemocnění Nealkoholové toxikománie Onemocnění krvetvorby 240-246 E00-07 251-259 295,296 E20-64 F20-F39 2,1 2,1 1,5 2,0 010-018 140-239 A15-19 C00-D48 F11-F19 B80 - 89 1,4 1,1 0,8 0,4 Ve snaze zjistit nejčastější skupiny onemocnění jsme použili shlukovou analýzu: Výsledky shlukové analýzy platné pro soubor(N 715) Nejčastějšími společně se vyskytujícími dg skupinami v souboru dle shlukové analýzy jsou následující: 1)dg skupina F45 a M54, tj. somatoformní poruchy a dorsalgie, na ně navázaná dg skupina K26, tj. vředová choroba duodena 2)dg skupina E11 a I10, tj. diabetes mellitus II.typu a hypertenzní choroba 3)dg skupina F10 a F70, tj.poruchy duševní a poruchy chování spojené s požíváním alkoholu a slaboduchost 4)dg.skupina E66 a F48, tj. obesita a neurotické poruchy 5)dg skupina K30 a M549, tj. dyspepsie a dorsalgie Rozdělili jsme soubor podle pohlaví a zjistili následující skutečnosti: Rozdělení souboru podle pohlaví – muži (N291) Nejčastějšími společně se vyskytujícími dg skupinamiv českém souboru mužů byly následující: 1) dg skupina F10 a F70, tj. duševní poruchy a poruchy chování spojené s požíváním alkoholu a slaboduchost a na ně navázaná dg skupina F45, tj. somatoformní poruchy 2) dg skupina E11 a I10, tj. diabetes mellitus II. typu a esenciální hypertenze 3) dg skupina E66 a M54, tj. obesita a dorsalgie a na ně navázaná dg skupina K26 tj. vředová choroba duodena Rozdělení souboru podle pohlaví – ženy (N424) Nejčastějšími společně se vyskytujícími dg skupinami v českém souboru žen dle shlukové analýzy byly následující: 1) dg skupina F45 a M54, tj. somatoformní poruchy a dorsalgie, na ně navazující dg skupina K26, tj.vředová choroba duodena 2) dg skupina E11 a I10, tj. diabetes mellitus II. typu a esenciální hypertenze 3) dg skupina E66 a F48, tj. obesita a neurotické poruchy 4) dg skupina K30 a M549, tj. dyspepsie a dorsalgie Dále jsme rozdělili soubor podle věkových skupin na tři části: Rozdělení souboru (N715) podle věkových skupin do 40 let věku: Nejčastějšími společně se vyskytujícími dg skupinami v souboru do 40 let věku byly následující 1) dg skupina F45 a M54, tj. somatoformní poruchy a dorsalgie, na ně navazující E66, tj. obesita 219 2) dg skupina E11 a I10, tj. diabetes mellitus II. typu a esenciální hypertenze, na ně navazující F70, tj. slaboduchost 3) dg skupina F48 a K30, tj. neurotické poruchy a dyspepsie, na ně navázaná M549, tj. dorsalgie 40- 59 let Nejčastějšími společně se vyskytujícími dg skupinami v souboru ve věkových skupinách mezi 40 a 59 léty dle shlukové analýzy byly následující: 1) dg skupina F45 a M54, tj. somatoformní poruchy a dorsalgie 2) dg skupina F10 a F70, tj. duševní poruchy a poruchy chování spojené s požíváním alkoholu a slaboduchost, na ně navazující K26, tj. vředová choroba duodena 3) dg skupina E11 a I10, tj. diabetes mellitus II. typu a esenciální hypertenze 4) dg skupina F48 a E66, tj. neurotické poruchy a obesita a na ně navazující K30, tj. dyspepsie 60 a více let Nejčastěji se vyskytujícími dg skupinami v souboru ve věku nad 60 let byly dle shlukové analýzy následující: 1)dg skupina F45 a E66, tj. somatoformní poruchy a obesita na ně navazující M54, tj. dorsalgie 2)dg skupina I10 a M549, tj. esenciální hypertenze a dorsalgie 3)dg skupina E11 a K26,tj. vředová choroba duodena a na ně navazující M545, tj. dorsalgie Dále jsme rozdělili sledovaný soubor příčiny obdržení některého typu invalidního důchodu Částečný invalidní důchod (ČID) 2 = 8,48; p < 0,004 V souboru pobírá ČID 9,2%. Signifikantními prediktory ČID jsou tři diagnózy: E11, I10 a M545. Protože další dělení podle věku nebo pohlaví by vedlo k velmi malým počtům ve srovnávaných skupinách, omezili jsme se na analýzu celého souboru. V celém českém souboru byly zjištěny tyto souvislosti mezi výše uvedenými třemi diagnózami a ČID. 2 = 48,31; p < 0,0005 2 = 23,89; p < 0,0005 2 = 3,89; p < 0,05 Diabetes mellitus II. typu je u českého souboru prediktorem DIČ na statisticky významné hladině stejně jako esenciální hypertenze, vertebrogenní poruchy již méně. 2 = 3,40; p < 0,065 PID dle výpisů ze zdravotních záznamů praktických lékařů pobírá 6,6% členů souboru. V souboru se ukázaly být signifikantními prediktory PID tři diagnózy – E11, F10 a I10. V celém souboru byly zjištěny tyto souvislosti mezi výše uvedenými diagnózami a PID. 2 = 40,45 < 0,0005 2 = 9,09 < 0,005 2 = 14,83 < 0,0005 Pro plný invalidní důchod se ukázaly být prediktory v souboru následující dg skupiny: diabetes mellitus II.typu, esenciální hypertenze na statisticky významných hladinách a F10, tj. duševní poruchy a poruchy chování spojené s požíváním alkoholu. 220 Porovnání údajů Zdravotnické ročenky České republiky pro r. 2000, Výběrového šetření zdravotního stavu české populace HIS z r. 1999 a údajů publikace Zdravotní stav obyvatelstva České republiky (ÚZIS ČR 1999) s daty zjištěnými u námi sledovaného souboru Sledování zdravotního stavu populace se zpravidla odvíjí od sledování příčin nemocnosti spojené s pracovní neschopností a od indexu úmrtnosti. Pro nás bylo prakticky nemožné použít data o pracovní neschopnosti pro srovnání s celkovou populací, protože z českého souboru je plně nebo částečně ekonomicky činných dlouhodobě pouze něco přes 20% sledovaného souboru a ve slovenském je počet ekonomicky činných ještě nižší. Pokud jde o sledování indexu úmrtnosti u našeho souboru, nebylo to prakticky uskutečnitelné. Dle údajů Zdravotnické ročenky České republiky pro 2000 pobírá v ČR PID 3,2% a ČID 1,2%z celkového počtu obyvatel. U sledovaného souboru pobírá PID dle vlastního vyjádření 9,4% a ČID 9,2% respondentů.(N1526 – dotazníky).Z údajů ze zdravotních záznamů pro soubor (N715) vyplývá, že PID pobírá 6,6% a ČID 9,2% osob. Průměrný věk při obdržení PID byl 35,9 let, směrodatná odchylka 13,25. Pokud jde o ČID pak průměrný věk při jeho obdržení byl 40 let a směrodatná odchylka 8,95. Údaje uvedené v publikaci Zdravotní stav obyvatelstva ČR z r. 1999 i údaje Zdravotnické ročenky ČR pro r. 2000 poukazují na to, že zhoubné nádory jsou velmi závažným zdravotnickým problémem a jejich incidence v ČR patří k nejvyšším v Evropě a jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí. V námi sledovaném souboru se pro tato onemocnění léčí pouze 0,9% celého souboru, resp. 1,1% českého souboru. Pokud jde o onemocnění plicní formou tbc, udává ZR r. 2000 údaj 12,1 případů na 100 000 osob, tj. 0,121 na 1000 osob. V námi sledovaném souboru je evidováno pro plicní formu tbc u praktických lékařů 10 z 715 osob, tj. v přepočtu 12 na 1000 osob v souboru. Pro onemocnění DM je v ČR evidováno 6,5% osob, v našem souboru je to 7,5 v souboru. Zajímavé je, že ve zdravotních záznamech praktických lékařů nebyly evidovány komplikace ve smyslu nefropatií nebo retinopatií. Lze se jen domnívat, že je to proto, že se pro tyto potíže léčí členové našeho souboru u dalších odborníků a praktičtí lékaři o tom nejsou informováni. V publikaci Zdravotní stav obyvatelstva ČR jsou dále uvedeny chronické obstrukční choroby dýchacího ústrojí, pro které bylo koncem 90.let min. století evidováno 1,7%populace. V našem souboru je pro onemocnění dg skupiny J40-47 léčeno 4,6% respondentů. Zajímavý je pro nás údaj o výrazném zvýšení počtu prvních kontaktů pro neurotická onemocnění v ambulantních psychiatrických zařízeních pro r. 1997. Zaznamenali jsme ve zdravotních záznamech praktických lékařů.1995-2000 rovněž vyšší výskyt neurotických poruch. Vzpomeňme,že v r. 1997 byla prakticky 1/3 území ČR zasažena povodněmi a území, kde žije část našeho souboru také. Je věcí úvahy, zda zde není souvislost. „Výběrová šetření HIS (Health Interview Survey) patří do skupiny průřezových epidemiologických studií, jejichž hlavním úkolem je stanovení četnosti určitého jevu v populaci a v jejích podskupinách. Zároveň je možné zjistit postoje občanů ke zdraví, názory na zdravotnické služby a charakteristiky chování (pozitivní i negativní), které významně ovlivńují zdraví jedince“(Výběrové šetření zdravotního stavu české populace 1999 HIS CR 1999). 221 Při srovnání údajů výběrového šetření zdravotního stavu české populace prováděného v r. 1999 HIS CR 1999 jsme při porovnávání subjektivních udaných chronických onemocnění s naším souborem zjistili následující: Ve sledovaném souboru (N1526)se na prvním místě ocitly choroby pateře u obou pohlaví.V souboru HIS jsou choroby pateře u mužů na druhém místě a u žen až na třetím. Ve sledovaném českém souboru se choroby srdeční ocitly na druhém místě. Poslední výběrové šetření zdravotního stavu populace z r. 1999 HIS 2001 uvádí, že zcela bez chronických onemocnění bylo 50%všech respondentů,z mužů 51,2% a žen 48,3%.Situaci ve sledovaném souboru ilustruje výše uvedená tabulka, která uvádí, že žádnou chronickou chorobou netrpělo 58,6% respondentů. Je nutno poznamenat, že v souboru HIS jsou v souladu s populací ČR podstatně více zastoupeny vyšší věkové skupiny než v obou námi sledovaných souborech. Námi vybraný soubor zhruba odpovídá svou věkovou strukturou dostupným oficiálním demografickým údajům o české romské etnické minoritě a liší se od celkové populace České republiky vyšším zastoupením mladších věkových skupin, sminimálním zastoupením vyšších věkových kategorií. Závěry Ve sledovaném souboru jsmenenalezli žádná onemocnění geneticky podmíněná, kongenitální vady a hereditární onemocnění, která by byla neobvyklá, nebo zvláštní. Jsou to choroby, které postihují celou populaci bez rozdílu. Dá se snad říci, že jejich frekvence v našem souboru je častější a že může mít souvislost např. se způsobem života nebo sociálním postavením, resp. spíše s problémy s ním spojenými a některé poruchy jsou jejich výrazem. Musíme si v této souvislosti uvědomit, že vzorce chování vztahující se ke zdraví a svým způsobem i zdravotní stav minorit je dán jak jejich sociálním postavením, tak kulturně. Naše data korespondují s literárními údaji autorů ze zemí EU, kteří poukazují na vyšší výskyt některých onemocnění a duševních poruch u příslušníků etnických minorit. Péče o zdravotní stav etnických minorit není jen problémem České republiky, je to problém celoevropský a je nutno jej řešit především politicky za aktivní spolupráce jak státu a jeho institucí,tak samotných reprezentantů jednotlivých minorit. Jde o součást integrace menšin a obsahem procesu integrace nemůže být diskuse o tom, zda mají být menšiny do společnosti integrovány, ale jakým způsobem a jaké standardy jsou nejvhodnější. Postavení etnických menšin je závislé na otevřenosti majoritní společnosti a populace i na zapojení otázek spjatých s etnickou politikou a zájmy menšin do veřejné politiky, a to jak z hlediska cílů, tak postupů, tak z hlediska programů. Klíčovým předpokladem je aktivní participace menšiny na řešení vlastních problémů Tato studie je v České republice prvním pokusem o zmapování problému, který byl opakovaně diskutován na mnoha mezinárodních fórech. Domníváme se, že by se v podobných studiích mělo pokračovat. Měly by se zaměřit na zjišťování následujících dat: od zjištění přináležitosti k etnicitě při narození, přes sledování dat od praktických lékařů až po index mortality. Teprve poté by bylo možno získat data o zdravotním stavu sledované skupiny. To není jen specificky český problém. poukazuje na to řada autorů. 222 Základní podmínkou pro koncipování všech snah zaměřených na zlepšení zdravotní siutace jakékoli skupiny obyvatelstva je dostatek informací o ní. Klíčovým problémem zůstává identifikace této skupiny. Na volbě způsobů a organizaci všech snah se nutně musí aktivně podílet romská reprezentace, která bude participovat při formulacích programů včetně odpovědí týkajících se identity Rómů. Literatura: R. Dubos: Mirage of health, New York, Harper and Row, 1959 T.McKeown: The role of medicine, Oxford, Blackwell, 1979 P. Bollini,H.Siem“ No real progress towards equity“health of migrants and ethnic minorities on the eve of the year 2000, Soc. Sci.Med. 1995 Sep.,41(6):819-28 J.Cruishank, K.Beverds eds.: Ethnic factors in health and disease, Butteword, Heimann, Ltd. Oxford, 1989 G.A. De Jong: Health care policy and position of ethnic minorities, Philosophical consideration, in: Migration and Health, WHO, 1986, s203 W.Warner, W., et al.:The social life of a modern community. Yankey City Series, vol.1. New Haven Yale University Press), 194 V. Hubinger,.:Heslo: „etnické vědomí“in Brouček:S.,et al,: Základní pojmy etnické teorie, ČL 78, 1991, 4, s. 244. P.A.Senior., R.Bhopal: Ethnicity as a variable in epidemiological research, BMJ 994,309:327330(30July) Kwame Mc Kenzie a N.S. Crowcroft v editoriálu „Describing race, ethnicity, and culture in medical research, BMJ 1996, 312:1054(27April) N.Krieger: Glosary for social epidemiology,-http.wwwasph.edu P.J. Aspinal „Etnic groups and Our healtier nation:Whiter the information base?Journal of Public Health Medicine, Vol.21, No.2,p.125-132, S. Hajioff a M.McKee: The health of the Roma people:a review of published literature, J.Epidemiol.Community Health,2000,54,864-869. P. Říčan: S Rómy žít budeme, jde o to jak Praha, Portál, 1998 Problémy soužití romské minority a majoritní populace v kontextu sociální politiky Grantová studie Socioklub, Praha, listopad 1998 223 Mikrofinance a snižování chudoby Nouzový sociální fond Eva Bajgerová, Dana Hacaperková. Vzájemné soužití, o.s. ve spolupráci Kanceláří Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze. 1. Úvod V průběhu roku 2001 se v České republice uskutečnil experiment s tzv. Nouzovým sociálním fondem, který financovala Kancelář Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v Praze. Tento Fond (dále jen SNF) byl vytvořen k ověření možnosti tuzemského využití principů obsažených v materiálu Evropské Unie (Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu; COM (1998)527, Brusel, 30.9.1998, „Mikrofinance a snižování chudoby“). V květnu 2002 vypracoval Socioklub - Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky pro Kancelář UNHCR v Praze expertízu „Mikrofinance a snižování chudoby a Sociální nouzový fond z hlediska právního řádu a praxe sociální péče České republiky“. K následnému doplnění této expertízy byla zpracována analýza praktických zkušeností s fungováním SNF s využitím údajů obou subjektů, které v České republice poskytují pomoc jeho prostřednictvím, a to v Ústí nad Labem a Ostravě. Tento materiál obsahuje jak závěry zpracované expertízy, tak shrnuje zkušenosti s fungováním Sociálního nouzového fondu v České republice. Poskytuje informační zdroje a náměty, jak pro současné fungování tak i budoucí nastavení systému sociální pomoci (uvažovaný zákon o hmotné nouzi a sociálním vyloučení). 2. Dokument „Mikrofinance a snižování chudoby“ a Sociální nouzový fond z hlediska právního řádu a praxe sociální péče České republiky (květen 2002) (Expertiza pro Kancelář UNHCR v Praze) 1. Sociální pomocí se rozumí zpravidla příjmově a majetkově testované peněžité nebo věcné dávky „poslední záchrany“ pro osoby (rodiny), které se ocitly bez prostředků nebo jejich prostředky nedosahují určité společensky dohodnuté hranice, nebo jim taková situace, tj. například propad pod hranici chudoby hrozí. V politických i odborných kruzích je často kladena otázka, zda má jít nutně jen o pomoc nevratnou, tj. dávku, nebo v určitých případech o pomoc vratnou jako je půjčka. Má se za to, že poskytnutí půjčky vytváří určitý motivační tlak na vlastní iniciativu. Bezúročné půjčky také mohou chránit suverenitu občana a jeho nezávislost na sociálních dávkách. Lze říci, že poskytnutí půjčky by bylo vhodné zejména tam, kde jde o krátkodobý propad příjmů, jednorázovou obtížnou situaci, a je možné očekávat budoucí zlepšení. Půjčka tak může zabránit zadlužení s jeho následnými problémy a riziky. 2. Omezená možnost řady občanů získat úvěr nemůže být vztahována pouze na „nejchudší“ nebo na poživatele sociálních dávek, ale i na ty osoby, které oscilují okolo hranice chudoby či se nacházejí blízko nad ní a krátkodobý propad příjmů ohrožuje jejich ekonomickou stabilitu. Tito klienti jsou pro poskytnutí bankovního úvěru rovněž „nedůvěryhodní“. Rizikovým klientem je z hlediska bankovního úvěru nejen rodina s větším počtem nezaopatřených dětí (Některé dávky státní sociální podpory nejsou brány při posuzování úvěru jako příjem či jsou započítávány jen částečně apod.) ale i jednotlivec. 3. Přestože se problém nečerpání sociálních dávek nezdá být v České republice velký (spíše jde o neznalost, nedostatek informací než o „morální a společensky deklasující“ subjektivní pocity), lze vyzdvihnout motivační prvek půjček. Nedochází ke stigmatizaci a sociálnímu vyloučení. 4. Bezúročné půjčky by měly být zařazeny mezi nástroje zabraňující sociálnímu vyloučení nebo nástroje podporující sociální inkluzi. Zásadní řešení musí přinést očekávaný 224 zákon o hmotné nouzi a sociálním vyloučení, který bude třeba vypracovat v nejbližších letech. 5. Bezúročné půjčky jsou již v současnosti jednou z forem existující ale okrajovou pomocí. Jde o fakultativní plnění okresních úřadů (z vlastních zdrojů úřadu, nikoli prostředků státního rozpočtu). Toto rozdělení zdrojů již neexistuje. V roce 2000 bylo poskytnuto 749 půjček v celkové hodnotě 10 290 000 Kč. Tj. zcela minimální úroveň ve vztahu poskytovaným dávkám sociální péče (cca 1 promile). 6. Dávky sociální péče z důvodu nízkého příjmu poskytují pověřené obecní úřady, a to na základě státem delegované pravomoci a ze státních prostředků. V současnosti se očekává rozhodnutí o podstatných změnách v této oblasti. Od 1. 1. 2003 (pravděpodobně) dojde ke změně poskytovatele bezúročných půjček. Nebude jím nadále regionální orgán státní správy, ale – obec. Obec však stále nebude zainteresovaná na tom, aby bylo zvažováno a vybíráno, zda bude v konkrétním případě poskytnuta dávka sociální péče nebo vratná půjčka. Peníze, které vyplatí jako dávky sociální péče, uhradí státní rozpočet. Lze proto spíše očekávat, že dojde k snížení počtu přiznaných bezúročných půjček. Také proto, že s poskytnutí půjčky je pracnější. 7. Bezúročné půjčky, jako jedna z možností řešení sociální situace, byly obsaženy i v návrhu zákona o sociální pomoci (1997). Ministerstvo financí však vyjadřovalo nesouhlas s tím, že formou půjčky nelze v EU manipulovat s veřejnými prostředky. Proto byla diskutována možnost, že by půjčky poskytoval za malou úhradu nákladů běžný bankovní ústav a obec popř. stát by garantovali splacení v případě nesolventnosti věřitele. Tyto návrhy nebyly dále rozpracovány, ale jeví se jako reálné. 8. Motivace a zájem úřadu na poskytování půjček (a nejen sociálních dávek) by nastaly v situaci sdílení nákladů na dávky sociální péče se státem. V zemích, kde existuje kofinancování (více zdrojové financování sociálních dávek), jsou voleny pružněji formy pomoci, dochází k lepší kontrole plnění podmínek, lepší sociální práci, pobídkám k práci a pobírání dávek je navíc často popř. zpravidla spojeno s „povinností“ pracovat, vykonávat práci prospěšnou pro komunitu (obec). (Člověk v nouzi je zařazen do „integračního procesu“, jehož součástí je na straně klienta řada povinností a aktivit, na straně úřadu pak nabídka pomoci a poskytnutí dávek. Ve Finsku a Francii je v tomto smyslu uzavírán mezi oběma subjekty kontrakt. 9. Existence Sociálního nouzového fondu je nepochybně výhodná i pro stát. Může zabraňovat např. nastartování procesu zadlužení, ztrátě bydlení a následnému sociálnímu vyloučení apod. 10. V České republice však chybí příznivé společenské klima, které materiál Evropské Unie o mikrofinancích zmiňuje jako jednu ze základních podmínek. Chudoba není cítěna jako významný problém. Pokud je chudoba jako problém cítěna, jde spíše jen o dávky sociální péče, ke kterým má politická reprezentace ambivalentní postoj. Uvádí se, že dávky jsou vysoké, zneužívané, na druhé straně se odmítá sociální šetření a zjišťování majetku, je výrazný nedostatek terénních sociálních pracovníků apod. Absolutně zatím chybí priority a cíle. 11. Dochází k velmi specifické a nebezpečné situaci. Totiž k významnému ztotožnění hranice, která vymezuje chudé až extrémně chudé lidi, s hranicí vymezující etnické odlišení části romské populace, která se nachází z významné části ve velmi obtížné sociální situaci. V praktické činnosti města znamená konat něco ve prospěch chudých, konat to ve prospěch romské komunity. Ta ale podle výsledků výzkumů veřejného mínění má jen minimální (solidární) podporu majoritních obyvatel. Potom dochází k určité blokaci solidarity a 225 dobročinnosti a problém chudoby a její pozitivní motivační řešení má nepříznivou sociálněetnickou konsekvenci. 12. V současné době se většinou při poskytování dávek sociální péče důsledně zkoumá příjem (v řadě případů doslova každá koruna) a v návaznosti na jeho sebemenší pohyb se mění výše dávky. Takto je postupováno i v situaci, kdy to zákon přímo neukládá. Zákon je velmi pružný, ale jeho použití je naopak velmi striktní. Je to také reakce na časté (i mediální) obviňování sociálních pracovníků z etnické předpojatosti. Chybí politická ochota či odvaha na nová řešení, která jsou i přes současnou relativní volnost zákona naléhavě potřeba. 13. Na druhé straně je třeba připustit, že problém chudoby má v ČR dosud relativně omezený rozsah. Cca 4 % domácností se nachází pod hranicí chudoby a jejich příjmy jsou dávkami sociální péče doplňovány. Cca 12 % obyvatel se svými příjmy nachází v pásmu, které je označeno jako nízkopříjmové (tj. do výše příjmu na úrovni 1,3 násobku životního minima - kodifikované životní minimum je hranicí chudoby). Zatím se ve větším rozsahu neprojevují doprovodné projevy chudoby a marginalizace a proto není problém chudoby považován za prioritní záležitost. 14. Z důvodu zkoumání příjmu a finančního majetku lze zatím jen obtížně zavádět program na rozvoj a podporu vytváření úspor, o kterém hovoří materiál Evropské Unie (Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu; COM (1998)527, Brusel, 30. 9. 1998, Mikrofinance a snižování chudoby). Hranice úspor, ke které není pro účely dávek sociální péče přihlíženo, není definovaná. A její definování je možné pouze v novém systémovém řešení. 15. Půjčka není příjmem pro účely zákona o sociální potřebnosti. Okruh příjmů je odkazován na zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů (tento odkazuje kromě příjmů výslovně uvedených na zákon o dani z příjmu). Finanční prostředky, které nelze s ohledem na dikci obou předpisů považovat za příjem, jsou zpravidla považovány za finanční majetek. Jde např. o finance plynoucí z vráceného přeplatku za služby apod. Půjčka by neměla být hodnocena ani jako finanční majetek. 16. - - - Lze tedy konstatovat, že: poskytnutí půjčky neohrozí případné dosavadní poskytování dávek sociální péče (sociální potřebnosti), problémy však mohou nastat při nesplácení půjčky. V takovém případě je možné, že v konkrétních případech k penězům, které plynuly z půjčky, avšak nejsou spláceny, bude přihlíženo při rozhodování o výši dávky. Peníze z půjčky se tak totiž staly finančním majetkem – neboť nebyly vráceny. pokud jde o vztah půjček, dluhů apod. k dávkám sociální péče, je nutno konstatovat, že dávky sociální péče neslouží k úhradě pohledávek, dluhů apod. a také výdaje na takové splátky nejsou považovány za odůvodněné a není k nim při rozhodování o výši dávky sociální péče přihlíženo. Tzn. že nebude poskytnuta část sociální dávky na krytí splátek půjčky. Splátky půjčky by pak mohly stlačit celkový příjem pod hranici chudoby. je třeba zabránit tomu, aby docházelo k situacím, kdy by občan získal půjčku a následně požadoval poskytnutí dávky sociální péče k úhradě stejného nákladu. Celý model pomoci může fungovat pouze při spolupráci a důvěře mezi pracovníky Fondu a úřadu – plátce dávek sociální péče. S ohledem na nevelký počet klientů Sociálního nouzového fondu lze spolupráci zajistit. Není vyloučeno, aby na určitý občanův odůvodněný výdaj byla částečně poskytnuta dávka sociální péče a ta část, kterou má občan uhradit z vlastních zdrojů, byla podpořena poskytnutím půjčky z Sociálního nouzového fondu. 226 3. Zkušenosti s využitím SNF v Ústí nad Labem Celkem byla pomoc z Sociálního nouzového fondu poskytnuta 23 rodinám. Nejméně v 9 případech62 byla pomoc poskytnuta v situaci, kdy v rodině chyběl mužský prvek a matka žila s dětmi sama (trvale nebo přechodně). Bližší specifikace rodin a situací, v nichž byla pomoc poskytnuta, je obsažena v části 2.1. Tab. č. 1 Konkrétní důvod pro poskytnutí pomoci ztráta občanského průkazu, blokace přístupu k bankovnímu účtu školní vybavení dětí nákup potravin platby: nájem, plyn, elektrická energie apod. konkrétní údaj nebyl uveden Celkem 5 4 4 8 2 23 Tab. č. 2 Vyhodnocení návratnosti poskytnuté pomoci počet klientů Vráceno celé 4 Vráceno částečně (vraceno) 6 Nevrací, předpoklad částečné návratnosti 2 Nevrací, nepředpokládá se návratnost 8 Údaj chybí, nelze usuzovat 3 CELKEM 23 Z poskytnutých údajů lze usuzovat, že ve 3 případech půjčka nesplnila účel, finanční prostředky nebyly použity k poskytnutému účelu a nepodařilo se zabránit vzniku dalších problémů; finanční prostředky nejsou vraceny a nepředpokládá se jejich návratnost. Nejméně v 8 případech došlo k zabránění zadlužení se ve vztahu k lichvářům nebo čerpání „rychlé půjčky“63, což lze hodnotit pozitivně jak ze strany státu, tak i z hlediska poskytovatele pomoci. Stručná charakteristika rodin a situací, v nichž byla poskytnuta pomoc z prostředků SNF v Ústí nad Labem Údaje poskytnuté sociální pracovnicí Sociálního nouzového fondu jsou rozděleny do tří částí. Část Sociální situace rodiny obsahuje shromážděné informace o struktuře rodiny a její sociální situaci. Část Důvody pro poskytnutí půjčky shromažďuje dostupné informace o situaci, která vedla k poskytnutí pomoci. Část Vyhodnocení obsahuje komentáře k návratnosti poskytnutých finančních prostředků, účelnosti poskytnutí pomoci apod. Rodina A Sociální situace rodiny Matka, 4 nezletilé děti (3 děti školního věku, 1dítě se připravuje na budoucí povolání v učilišti), otec v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody (neplnění vyživovací povinnosti z předchozího manželství). Podle vyjádření sociální pracovnice je sociální situace v rodině problematická. Jedním z důvodů je otcova drogová závislost, v následku které prodával vybavení domácnosti a dětí. Matka je podporována ze strany rodičů, po skončení rodičovské dovolené nenastoupila do zaměstnání z důvodu péče o děti. 62 Zjištění bylo omezeno poskytnutými údaji. „Rychlá půjčka“ – Tímto pojmem se pro účely materiálu rozumí úvěr od právnických nebo fyzických osob, který je nabízen „do domu“, operativně, bez ručitelů; úroky (popř. poplatky za jeho poskytnutí) jsou velmi vysoké. Jako příklad je uváděna společnost Provident Financial. 63 227 Důvody pro poskytnutí půjčky V souvislosti s nástupem otce dětí výkonu trestu odnětí svobody očekávala sociální pracovnice zlepšení finanční situace rodiny. Konkrétním důvodem poskytnutí půjčky bylo pořízení vybavení dětí do školy. V souvislosti se zakoupením školních pomůcek došlo k neuhrazení nájemného. Sociální pracovnice navrhla poskytnutí půjčky, aby bylo zabráněno vzniku dluhu na nájemném. Matka s návrhem sociální pracovnice souhlasila. Vyhodnocení Rodina je ve stálém kontaktu se sociální pracovnicí, která uvádí, že se podařilo naplnit cíl, tedy nevznikly dlužné částky na nájemném a odběru elektrické energie. Půjčka již byla částečně vrácena. Podle názoru sociální pracovnice dochází k pravidelným výpůjčkám od rodičů na zakoupení potravin a lze důvodně předpokládat existenci „rychlé půjčky“, neboť matka v poslední době nedodržuje splátkový kalendář. Rodina B Sociální situace rodiny Matka samoživitelka (rozvedená), dítě se připravuje na budoucí povolání (Střední škola sociálně právní). Rodina žije ve stejné lokalitě jako rodina A. Důvody pro poskytnutí půjčky V době nástupu dítěte na Střední školu sociálně právní a vzniku zvýšených nákladů na pořízení školního vybavení byla matka v pracovní neschopnosti s nízkým příjmem. Sociální pracovnice požádala o poskytnutí dotace Radu vlády pro záležitosti romské komunity, finance nebyly pružně poskytnuty. Rodina se dostala do situace volby mezi uhrazením nájemného a pořízením školního vybavení a hrozil vznik dluhu na nájemném. Sociální pracovnice rozhodla o poskytnutí půjčky. Vyhodnocení Jde o rodinu, se kterou je sociální pracovnice v kontaktu několik let a pravděpodobně ve velmi úspěšném. Byla úspěšně vyřešena bytová otázka, využití běžného úvěru, poradenství při volbě povolání apod. Část půjčky je vrácena, zbývající část bude splacena po obdržení financí z dotace Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Rodina C Sociální situace rodiny Údaje o rodině jsou neúplné. Žena (nezaměstnaná) má v péči dceru bratra, který nebyl schopen péči o dítě zabezpečit. Matka dítěte, jeho družka, opustila domácnost, údajně provozuje prostituci. Informace z hlediska právního postavení dítěte (sociálně-právní ochrana) chybí. Důvody pro poskytnutí půjčky Ke kontaktu se sociální pracovnicí došlo v době, kdy žena byla bez zaměstnání a příjmu. Projevovala snahu být v registraci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, uváděla, že bude hledat zaměstnání. Sociální pracovnice navrhla poskytnutí půjčky jako překlenutí měsíce než žena požádá o dávky sociální péče a dávky budou vyplaceny. Uvádí, že půjčka byla poskytnuta z citových důvodů. Vyhodnocení Po poskytnutí půjčky žena přerušila kontakt se sociální pracovnicí, odmítá komunikaci, půjčku nesplácí. Zaměstnání si dosud nenašla. Péči o neteř zajišťuje, ta v současné době navštěvuje základní školu a podle vyjádření patří k nejlepším žákyním. Sociální pracovnice uvádí, že je velmi zklamaná, má pochybnosti o návratnosti půjčky. Možnost vymáhat splátky za pomoci školy nechce, má obavu z poškození postavení dítěte ve škole. 228 Rodina D Sociální situace rodiny Matka (samoživitelka), 2 dcery, otec dětí cizí státní příslušník. Rodina podporována otcem matky (OSVČ). Bytová situace uspokojivá. Příjemci sociálních dávek. Důvody pro poskytnutí půjčky V důsledku úmrtí otce a následně pak synovce matky došlo k výraznému poklesu životní úrovně rodiny a jednorázovým vysokým výdajům. Finanční rezervy rodiny byly vyčerpány. Konkrétním výdajem, který vedl k poskytnutí pomoci z Sociálního nouzového fondu, bylo zakoupení školních potřeb pro děti. Vyhodnocení Dluh je hrazen. Podle sdělení sociální pracovnice učinila matka dotaz na pověřeném obecním úřadě na možnost poskytnutí finančního příspěvku (dávky sociální péče) v souvislosti se začátkem školního roku. Pomoc nebyla přislíbena. Rodina E Sociální situace rodiny Matka (středoškolské vzdělání), 2 téměř zletilé dcery. Sociální pracovnice je v kontaktu s rodinou delší časový úsek. Po roční nezaměstnanosti matka našla s pomocí sociální pracovnice zaměstnání. Důvody pro poskytnutí půjčky V době nezaměstnanosti matky vznikl dluh (nájemné), který byl však splácen. V této době bylo dítě přijato na střední školu a bylo nezbytné zakoupit školní pomůcky. Dotace z prostředků Rady vlády nebyla poskytnuta pružně. Běžný úvěr nemohl být poskytnut, protože v době potřeby finančních prostředků byla zaměstnána první měsíc. Z údajů sociální pracovnice lze usuzovat, že byla podána žádost, event. učiněn pouze dotaz, o poskytnutí bezúročné půjčky64. Začátek studia dítěte však nebyl posouzen jako důvod pro poskytnutí půjčky. Vyhodnocení Půjčka je splácena, splátkový kalendář není dodržován, ale zbývá uhradit pouze 200 Kč. Rodina F Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Důvody pro poskytnutí půjčky Došlo ke ztrátě občanského průkazu oprávněné osoby pro poskytnutí sociálních dávek. Sociální pracovnice uvádí, že nebylo možno dávky vyplatit prostřednictvím pokladny. V této situaci došlo ke kontaktu s rodinou, rodina požádala o pomoc, aby mohla uhradit své běžné výdaje v řádných termínech. Sociální pracovnice kontaktovala pracovníky sociálního odboru pověřeného obecního úřadu, bylo jednáno o výši dávky sociální péče a případné pomoci z Sociálního nouzového fondu. Z vyjádření sociální pracovnice lze usuzovat, že došlo k poskytnutí půjčky, následně občan požádal o poukázání dávek sociální péče na účet jím určený (SNF). Vyhodnocení Půjčka byla jednorázově uhrazena. Okamžitá pomoc, rodina se nedostala do obtíží. 64 § 57 a násl. vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. 229 Rodina G Sociální situace rodiny Nesezdané soužití, druh a družka, žena na rodičovské dovolené, muž pracovně aktivní, počet dětí neuveden. Důvody pro poskytnutí půjčky Soud rozhodl o platebním výměru, který bylo nezbytné uhradit k určitému datu. Poskytnutí běžné půjčky by bylo časově náročné a údajně obtížné pro družský vztah. Sociální pracovnice jako důvod pro poskytnutí pomoci uvádí, že bylo nezbytné jednat okamžitě. Vyhodnocení Zapůjčené finance byly vráceny. Rodina H Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Důvody pro poskytnutí půjčky Oprávněná osoba pro poskytnutí dávek sociální péče ztratila občanský průkaz, platba nemohla být převzata. Sociální pracovnice vyjednala s pracovníky sociálního odboru pověřeného obecního úřadu postup obdobný případu rodiny F. Pokoušela se kontaktovat okresní úřad a zprostředkovat poskytnutí bezúročné půjčky. Z vyjádření sociální pracovnice vyplývá, že k poskytnutí bezúročné půjčky nedošlo z důvodu nedostatku finančních prostředků okresního úřadu (ještě nebyl schválen rozpočet). Vyhodnocení Údaje o úhradách dlužné částky chybí, dá se usuzovat, že došlo k vrácené celé částky, stejně jako v případě rodiny F. RODINA CH Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Důvody pro poskytnutí půjčky V důsledku ztráty občanského průkazu nemohla být přijata výplata sociálních dávek Ženě bylo pracovníky pověřeného obecního úřadu doporučeno kontaktovat sociální pracovnici Sociálního nouzového fondu. Sociální pracovnice rozhodla o poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu k překlenutí této nepříznivé přechodné situace. Vyhodnocení Sociální pracovnice hodnotí tento postup pozitivně, zejména pro jeho rychlost a návratnost a zejména pro zábranu hledání řešení jinde (lichváři, rychlé půjčky). Rodina I Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Důvody pro poskytnutí půjčky V důsledku ztráty občanského průkazu nemohla být přijata výplata dávek sociální péče. Vyhodnocení Pomoc z prostředků Sociálního nouzového fondu byla poskytnuta opakovaně, protože vystavení nového občanského průkazu trvalo více než 1 měsíc. 230 Rodina J Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Rodina je klientem terénního asistenta Člověka v tísni. Důvody pro poskytnutí půjčky Rodina silně zadlužena, nájemné nebylo hrazeno, podán návrh na zrušení nájmu. Sociální pracovnice rozhodla o poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu, poskytnuta nízká finanční částka k úhradě jedné splátky podle uzavřeného splátkového kalendáře. Vyhodnocení Sociální pracovnice pozitivně hodnotí uzavření dohody o splátkovém kalendáři a uhrazení jedné splátky. Údaje o návratnosti pomoci chybí. Rodina K Sociální situace rodiny Údaje o rodině chybí, z poskytnutých informací lze dovodit, že rodina pobírá opakovaně dávky sociální péče a je ve stálém kontaktu s terénním asistentem Člověka v tísni. Je silně zadlužena (lichváři). Rodiny K, L a M jsou v příbuzenském vztahu. Důvody pro poskytnutí půjčky Z poskytnutých údajů lze dovodit, že konkrétním důvodem pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu bylo zajištění prostředků na nákup potravin. Poskytnutá částka byla nízká. Vyhodnocení Poskytnuté finanční prostředky jsou v malých částkách vraceny. Rodina velmi úzce spolupracuje s terénním asistentem – řešení zadlužení, udržení bydlení, každodenní poradenství. Rodina L Sociální situace rodiny Údaje o rodině poskytnuty nebyly. Rodina je klientem terénního asistenta Člověka v tísni. Rodiny K, L a M jsou v příbuzenském vztahu. Důvody pro poskytnutí půjčky Konkrétním důvodem pro poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu bylo poskytnutí financí na úhradu zálohy za dodávku plynu, hrotilo přerušení jeho dodávky. Vyhodnocení Poskytnuté finance jsou po malých částkách vraceny. Rodina M Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Rodina bez muže, zadlužení k lichvářům, v příbuzenském vztahu k rodinám K a L. Důvody pro poskytnutí půjčky Prostředky z Sociálního nouzového fondu byly poskytnuty k úhradě záloh za odběr elektrické energie, hrozilo přerušení dodávky. Vyhodnocení Zapůjčené finanční prostředky jsou v malých splátkách vraceny. 231 Rodina N Sociální situace rodiny Rodina, smíšené manželství, 3 nezletilé děti. Rodina úzce spolupracuje s terénním asistentem Člověka v tísni. Jde o rodinu, která je silně zasažena lichváři. Rodina pobírá dávky sociální péče, sociální pracovnice zmiňuje nedostatek finančních prostředků pro zabezpečení běžného chodu rodiny a dále, že muž v letních měsících neoficiálně pracuje a má příjem z výdělečné činnosti. Důvody pro poskytnutí půjčky Po narození nejmladšího dítěte bylo nezbytné zajistit opětovnou dodávku elektrické energie (vytápění, vaření), neboť byly téměř důvody pro zásah orgánu sociálně-právní ochrany dětí a umístění dítěte do ústavního zařízení nebo péče jiných osob. Sociální pracovnice rozhodla o poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu; pomocí zapůjčených finančních prostředků byla zabezpečena dodávka elektrické energie, další úhrady za odběr elektrické energie již probíhaly řádným způsobem. Vyhodnocení Sociální pracovnice je názoru, že během letních měsíců bude pravděpodobně půjčka splacena z neoficiálního výdělku muže. Rodina O Sociální situace rodiny Matka a 7 nezletilých dětí, matka údajně střídá často partnery. Rodina je klientem terénního asistenta Člověka v tísni. Opakovaná zadluženost ve vztahu k lichvářům, rodina pobírá dávky sociální péče. Důvody pro poskytnutí půjčky Půjčka z prostředků Sociálního nouzového fondu byla poskytnuta k jednorázové úhradě spotřeby plynu a zabránění přerušení jeho dodávky. Vyhodnocení Rodina řeší prioritně své pohledávky k lichvářům, splátky půjčky od Sociálního nouzového fondu jsou až na posledním místě. Sociální pracovnice neočekává návratnost poskytnutých finančních prostředků, chybí motivace rodiny řešit svoji sociální situaci. I přes poskytnutí finančních prostředků došlo k přerušení dodávky plynu. Rodina P Sociální situace rodiny Manželé, oba invalidní důchodci, poživatelé dávek sociální péče. Muž (státní občan Slovenské republiky) pobírá vyměřený v Slovenské republice. Bylo vyhověno jeho žádosti o odstranění tvrdosti - vyměření důchodu Českou správou sociálního zabezpečení, jednání na slovenské straně nebylo dosud ukončeno. Rodina cca půl roku pobývala ve Velké Británii, během této doby řádné platby (nájemné, zálohy na energie apod.) nebyly hrazeny. Důvody pro poskytnutí půjčky Po návratu z Velké Británie se rodina vyrovnala s pohledávkou na nájemném. Pohledávka za elektrickou energii byla řešena prostřednictvím půjčky Sociálního nouzového fondu. Vyhodnocení Poskytnuté finanční prostředky nejsou vraceny. Manželé tuto situaci omlouvají výší důchodu, slibují úhrady po jeho zvýšení. Sociální pracovnice vyjadřuje obavu z nenávratnosti, zdá se, že pomoc považuje za omyl. 232 Rodina Q Sociální situace rodiny Rodina spolupracuje s terénním asistentem Člověka v tísni; sociální situace velmi problematická. Manželé mají celkem 5 nezletilých dětí, z toho jsou 2 umístěny v ústavním zařízení. Neuspokojivá bytová situace – domek po rodičích, bez vody, elektrické energie. V rodině se opakovaně dochází k fyzickému násilí na ženě. Žena byla přechodně umístěna v Domově pro matky s dětmi, po té se vrátila k manželovi, domácí násilí pokračuje. Rodina je sledována orgánem sociálně-právní ochrany dětí, hrozí ústavních výchova dalších dětí. Terénní asistent a sociální pracovnice spolupracují s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, např. snaha o řešení dodávky vody a elektrické energie apod. Důvody pro poskytnutí půjčky Konkrétním důvodem pro poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu bylo zajištění finančních prostředků na nákup potravin. Vyhodnocení Rodina řeší předešlé a pro ně prioritní pohledávky. Sociální pracovnice vyjadřuje přesvědčení, že dluh nebude uhrazen. Rodina R Sociální situace rodiny Rodina s 5 nezletilými dětmi. Sociální situace rodiny je problematická – gamblerství otce, alkoholismus, 1 dítě je dle vyjádření sociální pracovnice nevzdělavatelné. Důvody pro poskytnutí půjčky Před vánocemi otec „propil“ dávky sociální péče. Situace byla řešena prostřednictvím půjčky z Sociálního nouzového fondu. Podle sdělení sociální pracovnice byla výše půjčky nižší než v ostatních případech. Vyhodnocení Údaje o vracení dlužné částky, dodržování splátkového kalendáře chybí. Sociální pracovnice uvádí, že rodina má další pohledávky, které jsou pro ni prioritní (lichváři, rychlé půjčky). RODINA S Sociální situace rodiny Rodinu tvoří matka a 4 nezletilé děti. Manžel rodinu opustil z důvodu alkoholismu ženy. V současné době žije muž v družském poměru, ze kterého se již narodily další děti. Žena situaci údajně velmi těžce psychicky zvládá, je klientkou terénního asistenta Člověka v tísni. Rodina je silně závislá na půjčkách od lichvářů, silně zasažena. Z poskytnutých údajů lze usuzovat, že je rodina sledována orgánem sociálně-právní ochrany dětí, situace v rodině však pravděpodobně nevyžaduje razantní zásah. Důvody pro poskytnutí půjčky Důvodem pro poskytnutí finančních prostředků z Sociálního nouzového fondu bylo zajištění finančních prostředků „na vánoce“ (údajně šlo o zajištění základních životních potřeb). Vyhodnocení Sociální pracovnice uvádí, že pravděpodobně nedojde o splacení dluhu, protože je rodina silně zadlužena a hrazení ostatních závazků je pro ni prioritní. Rodina T Sociální situace rodiny Údaje o rodině nebyly poskytnuty. Sociální pracovnice uvádí, že v rodině je alkoholismus, silné zadlužení k lichvářům. Jde o rodinu, která je klientem terénního asistenta Člověka v tísni. 233 Důvody pro poskytnutí půjčky Důvodem pro poskytnutí finančních prostředků z Sociálního nouzového fondu byla platba zálohy na elektrickou energii, hrozilo přerušení dodávky elektrické energie. Vyhodnocení Sociální pracovnice neočekává návratnost poskytnutých finančních prostředků. Ostatní dluhy jsou pro rodinu prioritní. Rodina není motivována řešit svoji sociální situaci, pomoc nesplnila účel, protože finanční prostředky nebyly použity na úhradu zálohy. Rodina U Sociální situace rodiny Mladá rodina, oba manželé zaměstnaní, 2 nezletilé děti. Rodina spolupracuje s terénním asistentem Člověka v tísni, zasažení lichváři není velké. Důvody pro poskytnutí půjčky V době termínu uhrazení zálohy na elektrickou energii došlo k zablokování bankovního účtu. Z poskytnutých údajů nelze usuzovat, že by blokace účtu byla zaviněna rodinou. Vzhledem k vánočním svátkům byl spor s bankou řešen cca 1 měsíc. Sociální pracovnice rozhodla o poskytnutí finančních prostředků z Sociálního nouzového fondu. Vyhodnocení Po zpřístupnění bankovního účtu rodina zapůjčené finance nevrátila. Sociální pracovnice urguje vrácení poskytnutých prostředků, vyjadřuje názor, že muž bude pravděpodobně v létě výdělečně činný a část finančních prostředků by tak mohla být vrácena. Rodina V Sociální situace rodiny Rodinu tvoří manželský pár a 4 nezletilé děti. Nepříznivá finanční a sociální situace rodiny, rodina zasažena lichváři. 14-letá dcera je drogově závislá, t. č. v léčebně pro odvykání závislostí. Důvody pro poskytnutí půjčky V době rozhodování o poskytnutí pomoci z prostředků Sociálního nouzového fondu byl muž ve výkonu trestu odnětí svobody. Žena nezvládala finanční situaci a byla přerušena dodávka elektrické energie a plynu. Elektrická energie je odebírána nelegálně od sousedů, a to za velmi vysokou úhradu. Konkrétním důvodem pomoci bylo poskytnutí finančních prostředků na vybavení dcery při nástupu do léčebny včetně dopravy do tohoto zařízení. Vyhodnocení Po návratu muže z výkonu trestu odnětí svobody nedošlo podle vyjádření sociální pracovnice ke zlepšení finanční situace. Rodina své ostatní závazky považuje za prioritní. Sociální pracovnice neočekává návratnost poskytnutých finančních prostředků. 4. Informace o využití SNF v Ostravě (Občanské sdružení Vzájemné soužití ) Pomoc z prostředků Sociálního nouzového fondu začala být poskytována v říjnu 2001, po té, co občanské sdružení stanovilo následující pravidla: - jde o omezenou finanční pomoc, výše půjčky nejvýše 3 000 Kč, doba splatnosti 6 měsíců po 500 Kč - pomoc určena sociálně slabým a potřebným rodinám, zejména rodinám s více dětmi k překonání tíživé životní situaci jiným způsobem než využití půjček od lichvářů - při rozhodování o poskytnutí pomoci se přihlíží k tíživé bytové situaci, přítomnosti malých dětí v rodině, aktivnímu využití financí (pomohou vyřešit překážku, která brání rodině v dalším rozvoji) 234 - půjčka se poskytuje vždy skupině 3 osob (rodin), kteří se budou navzájem podporovat ve splácení podmínkou pro poskytnutí půjčky je výkon práce pro sdružení (např. 15 hodin práce za půjčku ve výši 3 000 Kč) v případě, že určitý člen tříčlenné skupiny nevrátí poskytnutou pomoc, bude k této skutečnosti přihlíženo i u ostatních členů skupiny v případě opakované žádosti. Z poskytnutých údajů vyplývá, že průměrná výše půjčky činila 2 440 Kč. Pomoc byla poskytnuta 25 rodinám v celkové výši 61 000 Kč. Počáteční platební disciplína byla přerušena v období vánočních svátků a v důsledku kumulace více plateb v začátku roku 2002. Z poskytnutých údajů vyplývá, že došlo k vrácení necelých 19 % poskytnutých prostředků. Údaje o sociální situaci rodin nebyly poskytnuty. Z poskytnutých údajů však vyplývá, že z celkového počtu 25 klientů (rodin, kterým byla pomoc poskytnuta) bylo 17 samoživitelů s nezletilými dětmi65; úplných rodin (manželství) bylo pouze 8. Oproti ústecké lokalitě šlo o rodiny pracovně neaktivní (nezaměstnanost nebo rodičovská dovolená, popř. kumulace)66. V 16 případech šlo o poživatele sociálních dávek, v 9 případech kromě sociálních dávek vyplácen rodičovský příspěvek, tzn. že v rodině je dítě do 4, event. 7 let věku. V 22 případech byla pomoc adresována ženě, ve 3 případech muži. Průměrný věk osoby, které byla poskytnuta pomoc je 31 a půl roku a na rodinu připadá 2,84 dítěte. Tabulka č. 3 Důvody pro poskytnutí pomoci Důvod oprava, vybavení bytu ošacení dětí, výbavička pro kojence dluh (nájem, plyn apod.) více důvodů (např. uhlí+ošacení) uhlí pohřeb Celkem Tab. č. 4 Vyhodnocení návratnosti Poskytnutá pomoc vráceno (částečné splátky) nevráceno nic počet případů 7 8 5 2 2 1 25 rodiny 9 16 Sociální pracovníci uvádějí jako nejčastější důvod nevracení poskytnutých finančních prostředků existenci dalších potřeb, zejména dalších úvěrů, jejichž splácení rodiny považují za prioritní. Dále byl pracovníky sdružení vysloven závěr, že se neosvědčilo fungování skupinové solidarity, kdy půjčka je určena pro skupinu tří rodin, které by měly navzájem hlídat svoji platební disciplínu, tj. jakýsi prvek kolektivní odpovědnosti. Sociální pracovníci vyjadřují názor, že individuální práce s rodinou by mohla být efektivnější. Určité procento nenávratnosti bylo způsobeno rovněž migrací. 65 Z předaných informací se však lze oprávněně domnívat, že sociální pracovník za samoživitele v řadě případů považoval i toho, kdo žil s druhem. 66 Míra nezaměstnanosti k 31. červenci 2002: Ústí nad Labem 15,5%, Ostrava-město 16,6%. Zdroj: MPSV ČR. 235 5. Závěry Na základě analýzy materiálu Evropské Unie67 a údajů (stručných kazuistik) předaných subjekty poskytujícími pomoc z prostředků Sociálního nouzového fondu, lze konstatovat, že: - Existence a fungování aktivity typu Sociálního nouzového fondu je nepochybně výhodná, a to pro všechny zúčastněné subjekty (stát a výkon státní správy, včetně její přenesené působnosti na pověřených obecních úřadech jako poskytovatelů dávek sociální péče, i pro občana). - Hlavní předností existence takového fondu je jeho funkční pružnost a variabilita. Řada sociálních situací, v nichž byla pomoc z prostředků SNF poskytnuta, by sice mohla být řešena „běžným způsobem“, tj. dávkou sociální péče; jiné situace však takové řešení neumožňují. Příkladem, kdy „běžný způsob“ selhává, je potřeba pružnosti poskytnutí pomoci v případech ztráty občanského průkazu, urgentní potřeby finančních prostředků apod. Schopnost systému sociální péče poskytnout operativně pomoc v případě potřeby je v současné době nízká. Naopak poměrně častý důvod poskytnutí pomoci – „školní vybavení dětí, ošacení apod.“ by mohl být řešen (event. spoluřešen) poskytnutím dávky sociální péče68. „Běžný systém“ dokáže ochránit rodinu s nezaopatřenými dětmi, neumožňuje však poskytnutí obdobné pomoci jednotlivci (zaopatřený občan bez dítěte). - Obecně řečeno, i sociální systém má svůj práh dosažitelnosti, který je sice nízký, přesto může být překážku pro určitou skupinu lidí (např. formality okolo dokladů). Každý sociální systém by měl mít své aktivní nástroje k překonání tohoto prahu. Takový nástroj (aktivita) musí umožňovat větší variabilitu, větší pružnost, improvizaci a obsahovat v sobě i akceptované riziko ztráty (zneužití, nevyužití, nevrácení apod.) Takové riziko a případná ztráta má větší váhu než neposkytnutí pomoci a nastartování procesu sociálního propadu.) Aktivita SNF je možným nástrojem k dalšímu snížení prahu dostupnosti (problém strukturální diskriminace). - Je patrné, že standardní kodifikovaný systém hmotné pomoci, postavený na definici práv, nároků, zmocnění, limitů, podmínek a procesů by takto operativní být nemohl, tím spíše by mohl jen obtížně predikovat a připouštět riziko nenávratnosti půjčky apod. Obdobná aktivita (mikrofinance, nouzové půjčky) musely fungovat na bázi kvalifikované sociální práce v instituci (agentuře), která má poměrně „volnou ruku“ pro rozhodování a generelní zmocnění a prostředky. - Jedním z hlavních efektů existence takového fondu je zabránit nastartování procesu zadlužení, ztráty bydlení, následného sociálního vyloučení apod. často i jen z malých příčin (zpočátku malých finančních nedostatečností a výpůjček). - Nelze opomíjet ani „etický kontext“ této formy pomoci (suverenita občana, snaha vyřešit sociální situaci vlastními zdroji, participace, pokus o splacení atd.). - V případě urgentní potřeby finančních prostředků na straně klienta zůstává problémem, že v řadě případů mohla být řešena sociální situace za pomoci úřadu, který poskytuje dávky sociální péče (stanovením zvláštního příjemce pro určité platby, výplatou dávky na 67 Sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu; COM (1998)527, Brusel, 30.9.1998, Mikrofinance a snižování chudoby 68 Např. podle § 23 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem). Tato dávka není podmíněna sociální potřebností rodiny a může být poskytnuta širšímu spektru nízkopříjmových. 236 účet určený příjemcem dávky, věcnou pomocí apod.), a to jako prevence vzniku závažnějších sociálních problémů (především sociálního vyloučení). To ovšem vyžaduje náročnou aktivitu, na kterou značně poddimenzovaný profesionální aparát pověřených obcí nemá kapacitu. Samozřejmě do určité míry byla zaviněna klientem (např. signalizoval potřebu pozdě, nespolupracoval, vědomě jí zavinil apod.). - Ukazuje se nezbytnost spolupráce a součinnosti subjektů zainteresovaných na pomoci klientům ! Je nezbytné ještě více zainteresovat poskytovatele dávek sociální péče (pověřené obecní úřady) na preventivních opatřeních předcházení zadlužení a sociálnímu vyloučení. Stále existují případy, kdy občan pobírající dávky sociální péče, bydlí v obecním bytě, platby za nájem apod. nejsou hrazeny a ačkoli obci vzniká dluh, není přistoupeno k řešení (zvláštní příjemce, poskytování dávky na účet určený příjemcem dávky apod.). V takovém případě může obec využít státní prostředky k zabezpečení vlastních příjmů. Přesto to v mnoha případech nedělá.Takové neekonomické chování je nepochopitelné. Situace je řešena až následně sankčním způsobem. Například vytěsňováním takových osob a celých skupin z některých městských částí. Vzhledem k tomu, že mechanismus „náhradního příjemce“ je všeobecně znám a opakovaně zdůrazňován, vede k obavě, že výše uvedené chování obcí, jako korporací občanů, je účelové. - Kazuistiky případů poživatelů dávek sociální péče a příjemců půjček od SNF lze konstatovat nedostatek sociální práce (v obou sledovaných lokalitách je však velké zatížení pracovníků) a nestranného sociálního (občanského) poradenství. - Rovněž v České republice je vhodné tuto formu pomoci zaměřovat na ženy; obdobně jak se tomu děje v zahraničí. Lze usuzovat, že kontakty sociálních pracovníků se ženami jsou úspěšnější a více četné a současně se ukazuje, že ženy-klientky jsou schopny i přes nedodržování splátkového kalendáře vracet zapůjčené finance alespoň po malých částkách. - Skupinová solidarita, kterou na základě mezinárodních zkušeností zavedl i ostravský subjekt, se neosvědčuje. Je zřejmě třeba důraz klást na individuální sociální práci, i když i skupinová (komunitní) sociální práce má v lichvářstvím zasažených lokalitách významnou úlohu. Výše uvedená konstatování by měla být využita při tvorbě zákona o hmotné nouzi a sociálním vyloučení, jehož účinnost se předběžně předpokládá od 1. ledna 2006, ale nepochybně také v aktivitách agentury, jejíž existenci a činnost předpokládá usnesení vlády č. 761 ze dne 5.srpna 2002 (k Návrhu akčního plánu k omezení žádostí příslušníků romské komunity o azyl v zemích EU a Norsku). Expertiza a analýza kazuistik o využití SNF byla Socioklubem zadána popř. zpracována v rámci výzkumného projektu „Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření“,podpořeného grantem MPSV č. ZVZ57 237 Romská komunita ve městě – názory Romů STEM, Výsledky experimentální sondy Úvod Tématem šetření sociologické sondy, o které pojednává tato zpráva, je romská komunita vymezená územně na úrovni města střední velikosti. Konkrétně se jedná o romské obyvatele Jablonce nad Nisou. Sonda je jedním z dílčích výstupů rozsáhlého výzkumného projektu „Analýza sociálně ekonomické situace romské populace v České republice s návrhy na opatření“, který realizuje pro Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sdružení Socioklub. Samotná sonda vznikla ve spolupráci se společností STEM – Středisko empirických výzkumů. Sonda sledovala tři základní cíle. První vycházel z koncepce celého výzkumného projektu založeného na multidimenzionálním přístupu k výzkumu romské problematiky. Jeho smyslem bylo rozšířit spektrum postupně získávaných poznatků o regionální rozměr. Druhý záměr byl praktický - přispět k informacím o konkrétních potřebách a podmínkách Romů žijících v Jablonci/Nisou, které představitelé města pro rozhodování v oblasti romské problematiky potřebují. Tento cíl zásadním způsobem ovlivnil věcné zaměření sociologické sondy. Třetí cíl naplňoval metodologický záměr. Jeho smyslem bylo ověřit možnosti a meze metody standardizovaných rozhovorů při šetření romské populace. Tato metoda má pro sociologický výzkum řadu předností, její využívání při výzkumu Romů je však spojeno s mnoha problémy a pochybnostmi. První etapa výzkumu romské komunity v Jablonci /Nisou proběhla na přelomu listopadu a prosince loňského roku. Byla zaměřena na názory a postoje majoritní části obyvatel Jablonce k soužití s Romy ve městě. Její výsledky byly publikovány v samostatné zprávě „Romská komunita ve městě – názory majority“. ČÁST A. INFORMACE O VÝZKUMU 1. Základní parametry výzkumu Typ výzkumu: sociologická empirická sonda Cílová skupina: romská část obyvatel Jablonce nad Nisou starších 18 let Metoda výběru: „snowball“ systematický výběr romských lokalit, uvnitř lokalit využití postupu Technika dotazování: školenými tazateli STEM standardizované osobní rozhovory (face-to-face) provedené Termín konání výzkumu: 17. – 23. února 2003 Výsledný soubor: 62 domácností, 89 respondentů 238 2. Zkušenosti z průběhu výzkumu Sociologické výzkumy romské populace narážejí na těžko řešitelné metodologické problémy. S řadou z nich bylo nutné se vyrovnat i při přípravě citované sociologické sondy. Specifickým problémem byl už samotný výběr respondentů. Bylo třeba počítat s tím, že pro výběr reprezentantů romské populace neexistuje spolehlivá statistická opora a identifikace Romů na základě předem určených znaků je věc velmi sporná a eticky pochybná. Pragmatickým řešením této situace byl postup, který předpokládal dvoukolový výběr - v prvním kroku cílený výběr romských lokality ve městě a poté uvnitř lokalit výběr respondentů technikou „snowball“. Ukázalo se, že z hlediska získávání respondentů je to postup v praxi dobře použitelný. Většina Romů po skončení rozhovoru vcelku ochotně doporučuje další osoby, z kterých je možné respondenty podle alespoň velmi hrubých kvótních znaků (pohlaví, věk) vybírat. Je jasné, že při tomto způsobu výběru respondentů zůstává otázka reprezentativity stále otevřená. Zkušenosti z průběhu dotazování ovšem prokázaly, že zachovat reprezentativitu výzkumu u romské populace je obtížné ještě z jiného důvodu. Tím důvodem jsou problémy s dodržením základního pravidla dotazování, které vyžaduje, aby na otázky odpovídala pouze jedna osoba bez jakékoliv pomoci a nápovědy dalších lidí. Z výzkumu je zřejmé, že vyloučit přítomnost dalších osob a zabránit jejich zásahům do odpovědí respondenta je v případě Romů velmi často nemožné. Výjimečné nejsou ani tendence vystřídat v průběhu rozhovoru vybraného respondenta někým jiným. Jisté pochybnosti na počátku výzkumu byly spojeny také s otázkou tazatelů. Byly obavy, zda Romové budou tazatelům – gádžům důvěřovat a zda budou ochotni s nimi spolupracovat. Nakonec se potvrdilo, že pro komunikaci s Romy není problém, vede-li rozhovor zkušený tazatel, který sám není Rom. Příslušnost k romské menšině je často uváděná jako důležitá a užitečná pro první navazování kontaktů. Zkušenosti z výzkumu v Jablonci/Nisou ale ukazují, že ani v tomto případě to nemusí platit universálně. Velkou komplikaci představuje animozita mezi jednotlivými romskými rodinami. Ta se může stát, v případě je-li kontaktní osobou Rom, pro prvotní styk více zátěží než předností. Značným metodologickým problémem byla rovněž konstrukce dotazníku (formulace otázek, výběr témat pro uzavřené a pro volné otázky, škály u uzavřených otázek atd.). Tady lze říci, že celkové zkušenosti z průběhu dotazování vyvrátily původní nejistotu, zda standardizovaná podoba dotazníku není pro Romy příliš náročná a svazující. K dobrým zkušenostem s použitím standardizovaného dotazníku nesporně přispělo samo věcné zaměření výzkumu, které umožňovalo převést jednotlivá sledovaná témata do jednoduchých konkrétních proměnných. Svůj podíl na dobrých výsledcích měli také tazatelé a jejich schopnost vést řízený rozhovor i ve specifických podmínkách bez porušení pravidel tazatelské práce. Dotazník vedle věcného zjišťování konkrétních potřeb a podmínek života Romů v Jablonci/Nisou experimentálně ověřoval možnost použití různých typů otázek ve výzkumu romské populace. Potvrdily se dvě skutečnosti. Tou první je neschopnost velké části Romů odpovídat na otázky vyžadující určitou míru abstraktního uvažování (například představy o budoucnosti, o ideální podobě uspořádání života apod.). Na takové otázky většina Romů říká buď „nevím“ nebo uvádí odpověď, ve které je budoucnost, případně ideální stav zcela ztotožňován se stávající realitou. V následujících datových ilustracích výsledků výzkumu jsou 239 toho dobrým příkladem odpovědi na otázku zjišťující představy o ideálním zaměstnání pro respondenta a jeho děti. Druhým specifikem dotazování u romské populace, které sonda potvrdila, je tendence odpovídat mnohdy tak, jak se respondent domnívá, že by bylo žádoucí. Jako příklad lze uvést výpovědi o vztazích uvnitř romské komunity a zejména pak o chování gádžů k Romům v Jablonci/Nisou. Naprostá převaha pozitivních hodnocení těchto vztahů vzbuzuje podezření, že jde často spíše o vyjádření sociálně žádoucího stavu než o realitu. Tendence vypovídat v souladu s tím, co je sociálně žádoucí, nemusí význam dotazníkových šetření u romské populace nutně degradovat. Lze ji demaskovat kontrolními otázkami nebo srovnáním se zkušenostmi získanými na podkladě jiných zdrojů informací o Romech. Odhalená neupřímnost tohoto druhu je potom sekundárně užitečná coby implicitní informace o smýšlení Romů. V citované sondě mohou za takový komparativní zdroj sloužit mimo jiné i údaje z výzkumu uskutečněného u majoritní části obyvatel Jablonce/Nisou. Analýza odpovědí respondentů navíc ukázala, že snaha odpovídat podle představ o tom, co je očekáváno, se neobjevuje u všech témat. Odpovědi na otázky zjišťující konkrétní potřeby a problémy vyjadřují stanoviska Romů poměrně věrohodně. Při přípravě citované sociologické sondy panovalo mnoho pochybností o uskutečnitelnosti a efektivitě metody standardizovaných rozhovorů při výzkumu Romů. Celkové zkušeností získané v průběhu šetření a kvalita získaných dat nakonec ale ukázaly, že za určitých předpokladů může být tato metoda pro výzkum romské problematiky užitečná. Nejdůležitější předpoklady a podmínky, které je při použití metody standardizovaných rozhovorů třeba dodržet se týkají především následujících okolností: Téma šetření. Pro výzkum tohoto typu jsou vhodná témata zaměřená na zcela konkrétní problémové okruhy týkající se současnosti. Tazatelé. Tazatelé musí být schopni odfiltrovat maximálně možnou míru rušivých a nežádoucích vlivů způsobených specifickým chováním Romů v průběhu rozhovoru. Nezbytně nutnou podmínkou proto je dlouhodobá praxe a zkušenosti s vedením řízených rozhovorů. Vhodná je speciální příprava tazatelů pro práci v romském prostředí. Typy otázek a škály odpovědí. Těžištěm dotazníku pro řízené rozhovory by měly být otázky zaměřené na přítomnost, které nevyžadují zobecněné nebo průměrné údaje. Zcela nevhodné jsou přímé otázky zjišťující motivaci (otázky typu „Proč ........“). Takové otázky do kvantitativních výzkumů obecně nepatří a pro výzkumyu Romů to platí dvojnásob. Velmi problematické jsou rovněž projekční otázky. Ještě více než ve výzkumech uskutečňovaných u většinové populace je také zapotřebí vyvarovat se nepříjemných a znepokojujících otázek, u nichž by se respondent mohl cítit pravdivou odpovědí ohrožen. Velmi důležité jsou naopak kontrolní otázky. Stručné a jednoduché musí být i škály odpovědí u uzavřených otázek. U pořadových a kardinálních proměnných není vhodné, jsou-li škály příliš jemné. Analýza dat. Při analýze údajů získaných v průběhu dotazování je zapotřebí pečlivě zvažovat možné souvislosti, protože nebezpečí nepravých korelací je v těchto výzkumech větší než je obvyklé. Patřičnou pozornost je nezbytné věnovat práci s kontrolními otázkami. Využití výsledků dotazování. Kvantitativní sociologická šetření romské populace jsou pro poznávání názorů a postojů samotných Romů užitečným zdrojem informací. Jejich efektivní využití je ovšem možné pouze tehdy, budou-li chápána jako jeden z možných postupů multidimenzionálního výzkumu romské problematiky, jehož výsledky jsou průběžně vzájemně konfrontovány. 240 ČÁST B. VÝSLEDKY VÝZKUMU I. Demografický a sociální profil Romů 1. SOCIODEMOGRAFICKÁ STRUKTURA Údaje o respondentech, největší počet otázek. Věk 18 – 29 let 30 - 44 let 45 – 59 let 60 a více let 13 % 54 % 30 % 3% Pohlaví Muži Ženy 45 % 55 % kteří Rodinný stav Svobodný/á bez družky/druha Svobodný/á s družkou/druhem Ženatý/vdaná Rozvedený/á bez družky/druha Rozvedený/á s družkou/druhem Ovdovělý/á bez družky/druha Ovdovělý/á s družkou/druhem Typ soužití S partnerem Bez partnera 79 % 21 % S partnerem Manželství Kohabitace 75 % 25 % Bez partnera Svobodný/á Rozvedený/á Ovdovělý/á 54 % 31 % 15 % Celkový počet dětí Žádné Jedno dítě Dvě děti Tři děti Čtyři děti Pět a více dětí 3% 11 % 18 % 21 % 24 % 23 % Průměr ve vybraných domácnostech zodpověděli 11 % 10 % 60 % 6% 8% 3% 2% 3,5 241 Počet dětí v domácnosti 3% Žádné 11 % Jedno dítě 18 % Dvě děti 21 % Tři děti 24 % Čtyři děti 23 % Pět a více dětí Průměr 2,8 Celkový počet členů domácnosti 2% Jeden 8% Dva 10 % Tři 24 % Čtyři 19 % Pět 14 % Šest 23 % Sedm a více Průměr 5,4 Vzdělání Nedokončené základní Základní bez vyučení Vyučen/a bez maturity Maturita 18 % 58 % 21 % 3% Místo bydliště (ulice/čtvrť) Zelené údolí Revoluční Centrum 5. května Mšeno Dlouhá Mánesova Podhorská Poštovní Janovská Za pekárnou Za plynárnou Domek u Jiřců Šumava Vysoká Sokolí U Balvanu Švédská Saskova Souběžná Rybářská Růžová Neuvedeno Počet respondentů 10 8 6 4 4 4 3 3 3 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 4 242 2. JAZYK Pro většinu Romů není používání romštiny běžnou záležitostí. "Mluvíte doma romsky?" Vůbec ne 31% Běžně 40% Výjimečně 29% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 "Mluví Vaše děti starší šesti let romsky?" Žádné nemluví romsky 38% Ano, všechny 45% Ano, ale jen některé 17% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 243 "Chtěl/a byste, aby mohly Vaše děti navštěvovat kroužky romštiny?" Ano 31% Ne 65% Neví 4% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Pětina Romů přiznává, že jejich děti mají problém s češtinou. "Ovládají Vaše děti starší šesti let český jazyk?" Některé s problémy 15% Všechny s problémy 4% Všechny dobře 81% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 244 3. POBYT V JABLONCI Dvě pětiny romských rodin přišly do Jablonce před rokem 1970. "V kterém roce se Vaše rodina nastěhovala do Jablonce? " 1950 a dříve 1990 a později 5% 7% 1950-59 13% 1980-89 23% 1960-69 24% 1970-79 28% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Široké příbuzenské vztahy nejsou u Romů v Jablonci příliš časté. "Kolik příbuzných máte v Jablonci? " 30 a více 17% 5 a méně 32% 21 až 30 8% 11 až 20 24% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 6 až 10 19% 245 II. Atmosféra ve městě 1. CELKOVÁ SPOKOJENOST V JABLONCI Většina Romů je v Jablonci spokojená, přesto jsou výhrady k podmínkám ve městě velmi časté. "Líbí se Vám v Jablonci, jste tady spokojený/á?" Určitě nelíbí 10% Spíše nelíbí 10% Určitě líbí 34% Spíše líbí 46% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Čtyři z pěti Romů mají k životu v Jablonci výhrady, nejčastěji se vztahují k bydlení a pracovním příležitostem. „Co je pro Vás a Vaši rodinu v Jablonci nejhorší?“ Počet uvedených Oblast života připomínek 37 Bydlení 20 Pracovní příležitosti Nezájem, předsudky, diskriminace, 9 rasismus vůči Romům 7 Jednání na úřadech 7 Finanční podmínky 4 Samotní Romové 3 Podmínky pro volný čas 3 Školy, volný čas pro děti 4 Jiné připomínky Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Přednosti života v Jablonci oceňuje jen třetina Romů, převážně se týkají přírody a vlastního zázemí. 246 „Co je pro Vás a Vaši rodinu v Jablonci nejlepší?“ Počet uvedených Oblast života předností 11 Příroda, životní prostředí, klid 9 Rodina, přátelé, rodné město apod. 5 Kultura, sport, zábava 3 Pracovní příležitosti 6 Jiné přednosti Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 2. VZTAHY UVNITŘ ROMSKÉ KOMUNITY Podle většiny Romů panují uvnitř jejich komunity dobré vztahy. "Jak se k Vám a k Vaší rodině chovají příslušníci ostatních romských rodin v Jablonci?" Velmi špatně 5% Neví 7% Poměrně špatně 5% Velmi dobře 28% Poměrně dobře 55% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 247 Dobrou atmosféru uvnitř své komunity dokládají Romové také častými kamarádskými vztahy. "Máte Vy nebo někdo jiný z Vaší rodiny mezi Romy z ostatních romských rodin v Jablonci nějakého kamaráda?" Nemá kamaráda 15% Má jednoho kamaráda 8% Má více kamarádů 77% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 248 Přes deklarované přátelství není důvěryhodným zdrojem pomoci. romská komunita pro velkou část Romů "Komu z Romů, kteří nejsou Vaši příbuzní, v Jablonci nejvíce věříte, kterého z Romů byste požádal/a o radu nebo o pomoc?" Někomu z místních Romů 42% Nikomu 49% Neví 9% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Osoby, kterým Romové nejčastěji důvěřují: Uvedeno: 9x Paní Cínová 5x Soused 3x Ernest Rác Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Kontakty uvnitř romské komunity jsou spíše sporadické. 249 "Chodí k Vám na návštěvu Romové z jiných romských rodin nebo Vy k nim?" Pravidelně 15% Vůbec ne 30% Často 26% Málokdy 11% Občas 18% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Větší část kontaktů se odehrává mezi příbuznými. "Chodí k Vám na návštěvu Vaši příbuzní nebo Vy k nim?" Málokdy 2% Vůbec ne 10% Pravidelně 23% Občas 21% Často 44% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 250 3. VZTAHY S MAJORITOU Dvě třetiny Romů uvádějí příbuzenské vztahy s gádži. "Máte mezi svými příbuznými gádže?" Nemá 34% Ano několik 56% Ano jednoho 10% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Sounáležitost s majoritní společností manifestují Romové také častými kamarádskými vztahy. "Máte Vy nebo někdo jiný z Vaší rodiny mezi gádži nějakého kamaráda?" Nemá kamaráda 19% Má jednoho kamaráda 13% Má více kamarádů 68% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 251 Nijak výjimečné nejsou ani osobní kontakty mezi Romy a majoritou. "Chodí k Vám na návštěvu gádžové nebo Vy k nim?" Často 28% Vůbec ne 28% Málokdy 16% Občas 28% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Také vztahy s majoritou v Jablonci hodnotí Romové většinou dobře. "Jak se k Vám a k Vaší rodině chovají gádžové v Jablonci?" Neví Velmi špatně 3% 5% Poměrně špatně 10% Velmi dobře 30% Poměrně dobře 52% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 252 S převážně pozitivním hodnocením vztahů s majoritou k chování gádžů v Jablonci. Uplatňují je dvě třetiny Romů. kontrastují časté výhrady „Co je na chování gádžů k Vám a k Vaší rodině v Jablonci nejhorší?“ Počet uvedených výhrad 22 Nadřazenost, předsudky, podezírání, obviňování 14 Urážky, nadávky, hrubé chování 8 Neochota, povýšené jednání úředníků Diskriminace (odmítání obsloužit v obchodě, pustit do 7 restaurace, přijmout do zaměstnání apod.) 3 Hrubé projevy rasismus (vyhrožování, fyzické napadání) 4 Jiné problémy Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Pozitivní rysy chování majority oceňují dvě pětiny Romů. Výhradně se jedná o uznání vůle neostrakizovat Romy. „Co je na chování gádžů k Vám a k Vaší rodině v Jablonci naopak nejlepší?“ Počet uvedených předností 12 Porozumění, vstřícnost 11 Normální, lidské chování 3 Důvěra 2 Snaha pomoci Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Přes deklarované dobré vztahy v Jablonci nikoho, komu důvěřuje. s majoritou nemá polovina Romů mezi gádži "Komu z gádžů v Jablonci nejvíce věříte, kterého z gádžů byste požádal/a o radu nebo o pomoc?" Nikomu z místních gádžů 45% Někomu z místních gádžů 52% Neví 3% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 253 Mezi gádži, kterým Romové důvěřují, jsou relativně často pracovníci Městského úřadu. Osoby, kterým Romové nejčastěji důvěřují: Uvedeno: 10 x Osoba uvedená jménem 8x Starosta, sociální pracovnice, úřednice 5x Kamarád 2x Učitel, mistr 2x Kolega z práce 5x Jiná odpověď Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 III. ŽIVOTNÍ PODMÍNKY A SITUACE ROMŮ 1. SOCIÁLNÍ SOBĚSTAČNOST Čtyři z pěti Romů jsou přesvědčeni, že Romové na své problémy sami nestačí. "Věříte tomu, že Romové si mohou mnoho svých problémů řešit sami, bez pomoci gádžů?" Určitě ano 5% Spíše ano 10% Určitě ne 54% Spíše ne 31% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 254 Podle většiny jsou lepšími organizátory romských aktivit spíše gádžové. "Co je lepší, když různá sdružení a kroužk pro Romy vede Rom nebo gádžo?" Určitě Rom 10% Je to jedno 29% Spíše Rom 19% Spíše gádžo 14% Určitě gádžo 28% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 O osobách nebo organizacích, které se v Jablonci starají o Romy, Romové moc nevědí. "Znáte nějakou osobu nebo nějakou organizaci, která se v Jablonci stará o Romy?" Nezná nikoho 21% Zná více osob/organ. 17% Zná jednu osobu/organ. 62% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 255 Pro většinu končí znalost osob nebo organizací zabývajících se problémy Romů u jména paní Cínová. Znalost osob/organizací, které se v Jablonci starají o Romy: Uvedeno: 44 x Paní Cínová 10 x Jiná osoba uvedená jménem 2x Kroužek v kostele 1x Demokratický svaz Romů 1x ROI Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Názory na práci osob nebo organizací, pečujících v Jablonci o Romy, rozdělují romskou komunitu na dva tábory. Spokojenost s prací osob/organizací zabývajících se v Jablonci problémy Romů. Neumí posoudit 7% Určitě spokojen 25% Určitě nespokojen 32% Spíše nespokojen 13% Spíše spokojen 23% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 Dvě pětiny Romů pociťují potíže při jednání na úřadech. Za problematické považují především chování úředníků. „Co je pro Vás nejtěžší, co Vám dělá největší problémy, když si jdete na úřad vyřídit nějaké doklady, potvrzení nebo žádosti?“ Uvedeno Diskriminační přístup, nadřazenost, nezájem, neochota úředníků 24 x 4x Nadměrná byrokracie 3x Vlastní neinformovanost, bezradnost 2x Jiná odpověď Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 256 2. BYDLENÍ S bydlením jsou Romové velmi často nespokojení. "Jste spokojen/a s tím, jak Vaše rodina bydlí?" Určitě spokojen 11% Určitě nespokojen 49% Spíše spokojen 24% Spíše nespokojen Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Problémy spojené s bydlením pociťují čtyři z pěti romských rodin. Nejčastěji se týkají stavu domu a bytu a základní vybavenosti. „Co je na Vašem bydlení nejhorší?“ Stav domu a bytu (fasáda, okna, podlahy, plíseň, vlhkost atd.) Základní technická vybavenost (voda, topení) Velikost bytu Sociální zařízení (WC, koupelna) Nájem a poplatky za bydlení Vztahy se sousedy Okolí domu a bytu Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Uvedeno 21 x 17 x 13 x 11 x 10 x 6x 4x Přes deklarované nedostatky ve vybavenosti bytů a technickém stavu domů žije velká část Romů v čistých a upravených bytech. 257 Podle záznamu tazatele byl byt respondenta: Zdevastovaný 7% Zanedbaný 29% Upravený 64% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Výrazně horší kvalitu má prostředí, v němž Romové žijí. Ve většině případů je okolí jejich domů notně zpustlé. Podle záznamu tazatele bylo okolí bytu respondenta: Zdevastované 14% Upravené 40% Zanedbané 46% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 258 3. TRH PRÁCE Svoje postavení na trhu práce vnímá velká část Romů jako diskriminující. "Stalo se někdy Vám nebo Vašemu partnerovi, případně Vašim dětem, že (jste) nedostal/a práci jenom proto, že jste (jsou/je) Rom/ka?" Nestalo 28% Ano, několikrát 61% Ano, jednou 11% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 Ve dvou pětinách romských rodin je alespoň jeden z partnerů nezaměstnaný. "Pobíráte Vy nebo Vaše manželka/družka (manžel/druh) podporu v nezaměstnanosti?" Pobírají oba 10% Nepobírá nikdo 57% Pobírá jeden z partnerů 33% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 259 V každé třetí romské rodině je alespoň jeden z partnerů v invalidním důchodu. "Pobíráte Vy nebo Vaše manželka/družka (manžel/druh) invalidní důchod?" Pobírají oba 8% Pobírá jeden z partnerů 26% Nepobírá nikdo 66% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 K vlastním perspektivám na trhu práce jsou Romové často skeptičtí. "Myslíte si, že budete někdy dělat takovou práci, kterou byste si přál/a?" Ne ví 5% Nevěří, že ji dostane 48% Má takovou práci 11% Věří, že ji dostane 36% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 260 4. VOLNÝ ČAS Volný čas tráví Romové převážně doma. „Co obyčejně děláte odpoledne a večer nebo v sobotu a v neděli, když nejste v práci, když nepracujete?“ Uvedeno 46 x Domácí práce, péče o domácnost a děti, spaní, polehávání 21 x Sledování televize, videa 14 x Vycházky, výlety 7x Četba, poslech hudby, společenské hry 7x Návštěvy příbuzných, sousedů 3x Návštěva restaurací 3x Sport, hudební produkce Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Romové většinou nemají vyhraněné představy o způsobech trávení volného času. „Co byste chtěl/a nejraději dělat odpoledne a večer nebo v sobotu a v neděli, když nejste v práci, když nepracujete?“ Uvedeno 11 x Vycházky, výlety 8x Spánek, klidný odpočinek 8x Neví Přivýdělek (práce domů, další zaměstnání) 6 x 5x Domácí práce, péče o domácnost a děti 5 x Sledování televize, videa 5x Návštěva restaurací, zábav 5x Návštěva kulturní zařízení (divadlo, kino) 4x Sport, hudební produkce 3x Četba, poslech hudby, společenské hry 3x Jiné aktivity (počítač, jazyky) 2x Návštěvy příbuzných, sousedů Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 261 5. BEZPEČNOST Dvě pětiny Romů se necítí v Jablonci bezpečně. "Cítíte se v Jablonci bezpečně nebo máte někdy strach o sebe a svoji rodinu?" Zcela ohroženě 8% Zcela bezpečně 15% Poměrně ohroženě 30% Poměrně bezpečně 47% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Romové jsou často přesvědčeni, že policie v Jablonci nevěnuje jejich bezpečnosti náležitou pozornost. "Zajišťuje policie Romům v Jablonci dostatečnou ochranu?" Neví 3% Určitě ano 7% Určitě ne 37% Spíše ano 30% Spíše ne Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 262 6. DĚTI Podle většiny Romů se romským dětem žije v Jablonci dobře. "Jak se v Jablonci žije Vašim dětem a dětem z jiných romských rodin?" Určitě špatně 10% Určitě dobře 24% Spíše špatně 18% Spíše dobře 48% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Nedostatek příležitostí pro trávení volného času je pociťován jako největší problém romských dětí, který je třeba řešit. „Co by Vaše a ostatní romské děti potřebovaly, aby se jim v Jablonci dobře žilo, co by pro ně mělo město (úřady, škola, policie atd.) udělat?“ Uvedeno Zájmové kroužky, klubovny, kulturní a zábavní centra 20 x 11 x Pracovní příležitosti 10 x Sportovní zařízení, hřiště pro větší i malé děti 10 x Kvalitní bydlení 7x Celkové podmínky pro volný čas dětí a mládeže 6x Škola, podmínky pro vzdělávání 4x Letní tábory, výlety Slušné jednání, rovné podmínky s neromskými dětmi 4 x Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Za neuspokojivé považuje část Romů také poměry na základních školách. 263 "Jste spokojen/a se základní školou, kterou Vaše děti navštěvují nebo dříve navštěvovaly?" Určitě nespokojen 15% Určitě spokojen 34% Spíše nespokojen 26% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, Spíše spokojen 2 % únor 2003 Nespokojenost se základními školami pramení z pocitu diskriminace romských dětí, kvality vzdělávání se přímo netýká. „Co je nejhorší na základní škole, kterou Vaše děti navštěvují nebo dříve navštěvovaly?“ Uvedeno 13 x Podezíravý, nespravedlivý přístup učitelů 11 x Nadávky, vyhrožování, šikana od dětí gádžů 8x Přeřazování do zvláštních škol 5x Odmítavé, nesnášenlivé chování dětí gádžů 4x Kolektiv výhradně romských dětí 4x Šikana učitelů, fyzické tresty Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Kvalita vzdělávání je naopak jednou z věcí, které Romové na základních školách oceňují. „Co je naopak nejlepší na základní škole, kterou Vaše děti navštěvují nebo dříve navštěvovaly?“ Uvedeno 14 x Porozumění, vstřícný, spravedlivý přístup učitelů 9x Možnost něco se naučit, získat kvalitní vzdělání 6x Zájmová činnost Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 264 Problémem třetiny mladých Romů je nezaměstnanost. "Pobíráte některé z Vašich dětí podporu v nezaměstnanosti?" Ano, všechny děti 8% Ano, některé z dětí 27% Nepobírá nikdo 65% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, únor 2003 Velká část Romů věří, že jejich děti najdou odpovídající uplatnění na trhu práce. "Myslíte si, že Váš syn/Vaši synové bude/budou někdy dělat takovou práci, kterou byste si pro něho/pro ně přál/a?" Neví 12% Má takovou práci 12% Nevěří, že ji dostane 31% Věří, že ji dostane 45% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 265 V případě uplatnění dcer na trhu práce jsou Romové ještě důvěřivější. "Myslíte si, že Vaše dcera/Vaše dcery bude/budou někdy dělat takovou práci, kterou byste si pro ni/pro ně přál/a?" Neví 9% Má takovou práci 5% Nevěří, že ji dostane 30% Věří, že ji dostane 56% Pramen: STEM, Romská komunita ve městě, listopad/prosinec 2002 IV. Co na Radnici o Romech nevědí Následující text je přepisem odpovědí Romů na volnou otázku, která byla všem účastníkům výzkumu položena na konci rozhovoru. Text nebyl nijak upravován. Otázka zněla: „Co úředníci na radnici o problémech Romů v Jablonci nevědí, co by se měli dozvědět, co byste jim chtěl/a vzkázat?“ Ať se staví v Zeleném údolí na kus řeči. Bílí mají větší dluhy, ale nestěhují se. Romové nemůžou být dohromady. Měli by se líp chovat k Romům. Napište žádost, ale komu, když nevím komu. Neochotné zacházení s Romy. Nevědí toho hodně. Nic nevzkazujeme. Vyzkoušejte si rok žít jako my, v našich podmínkách. Práce pro Romy. Neomezený vstup dětem (mladistvým) do podniků. Výplň volného času pro ně. Vyměnit pí.Cínovou za někoho jiného. Poradkyně pro ty starší, kteří jsou negramotní. Samospráva s Romy, aby věděli, co dělat. Zajistit, aby Romové měli kde bydlet. Občas se sejít, ptát se na problémy. Nevědí, aby sem v noci přišli, aspoň jednou. Měli by vědět, že děti potřebují více klidu, prostředí je absolutně neuspokojující. Aby jednali s Romy spravedlivě a ne, že jedna je víc a dvě méně. 266 Nevědí nic. Vědí všechno. O problémech vědí, ale nestarají se o ně. Je potřeba byrokracii a papírování omezit. Poradit Romům. Postavit byty pro slušné Romy. Měli by se přijít přesvědčit na vlastní oči, jaká je situace. Chodit mezi lidi, ptát se, zajímat se, koukat. Neslibovat a plnit. Zjistit, jak kdo žije. Kdo vše prochlastá a kdo slušně žije. Víc se zajímat. Bydlení. Práce pro Romy. Nová šance, rekvalifikace, třeba u mašiny Bydlení pro mladé lidi. Možná práci. Více aktivit pro děti, bez poplatků. Podchytit talenty. Práci s Romy, např.popelnice užívám. Romové nemají rozum, neumějí se chovat. Nejhorší jsou odpady. Bydlení. Výpomoc v dávkách. Ať nedělají rozdíly mezi Romem a gádžou. Ať dají lidem, co jim patří Více respektovat práva Romů, je jako normální občan. Aby nás neodmítali. Aby se nám věnovali, osobní styk. Měli by se starat víc o to, kde je pravda. Nevím. Pomoci s bytem. Nic mě nenapadá. Poskytnout zaměstnání. Zvýšit sociální dávky, nedá se vyžít. Nemáme problémy, snažíme se s každým vyjít. Řešit jádro problémů. Nehledět na to, jak člověk vypadá. Aby se k nám chovali jako k lidem. Aby pochopili, že opravdu nemáme kde bydlet. Zabezpečit mladé. Zaměstnání, byty. Pochopit bydlení. Mezi Romy by měli chodit častěji, aby věděli, jak žijeme. Vědí to často jen z televize. Aby se snažili víc pomoci mladým s bytovými otázkami a s platem. Práce. Zábava pro děti, bezpečnější diskotéky. Diskotéky pro cikány, jako v Americe, klubovnu. Zlepšit bydlení. Jiné bydlení. Zákaz prodeje toluenu mládeži. Kontrola dealerů drog, větší přísnost. Nedávat všechny do jednoho pytle, neplatiče všechny do Zeleného údolí. Aby nás neházeli do jednoho pytle s těma, co nechtějí dělat. Bytová otázka. Je horší než si myslí. Sociální pracovníci by měli vidět, jak žijeme. Zvětšit podporu pro dceru. Práce. Něco pro děti, nemají vyžití, pobyty, zájezdy, klub. Aby Romy vyslechli, zkusili pochopit jejich situaci a vžít se do ní. Na vlastní oči vidět byty Romů. Chodit s Romy kvůli práci osobně. Zkusit se vžít do černé kůže. Romové si barvu kůže nevybrali a musí s ní žít. Aby se k Romům chovali slušně. Lepší zacházení. Aby se chovali k Romům stejně jako k bílým. Že chtějí práci, že se nebojí pracovat. Měli by nám přesně říct, jaká máme práva. 267 Srovnávací studie o vývoji sociální situace rodin v Matiční ulici v městské části Neštěmice v Ústí nad Labem Národní centrum sociálních studií,o.p.s. 1. Úvod Počátkem roku 1999 byla na základě projektu, vypracovaného pro Nadaci Dagmar a Václava Havlových – VIZE 97, zpracována SOCIOKLUBEM a organizací R-MOSTY „Analýza vzniku, aktuální situace a možnosti řešení problémů obyvatel Matiční ulice“. Na základě rozsáhlého sociálního šetření v jednotlivých rodinách, bydlících v té době v Matiční ulici, na příslušných pracovištích Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem – Neštěmice, na podniku Tommi – sever, který zabezpečuje správu bytového fondu pro úřad a v podnicích, dodávajících elektrickou energii (Severočeská energetika) a plyn (Severočeská plynárenská) bylo možno zpracovat velmi přesný přehled situace v jednotlivých rodinách, bydlících v Matiční ulici, včetně dlužných částek na nájemném, službách a dodávkách energií. Analýza vyústila v řadu doporučení pro město Ústí nad Labem a městský obvod (tehdy městskou část) Neštěmice a pro centrální orgány na legislativní úpravy i na praktická opatření státní politiky. Přínosem bylo i roztřídění jednotlivých rodin do skupin a naznačení možností, jak řešit do budoucna individuálně jejich obtížnou sociální situaci. V květnu roku 2003 byla v rámci výzkumného projektu financovaného grantem Ministerstva práce a sociálních věcí („Analýza sociální a ekonomické situace Romů v České republice“), zpracována srovnávací studie o vývoji sociální situace rodin, bydlících v bytech v Matiční ulici v městském obvodu Ústí nad Labem – Neštěmice. Získané poznatky byly porovnány s výsledky předchozího šetření a to umožnilo zjistit, do jaké míry se podařilo či nepodařilo doporučovaná opatření v průběhu čtyř let, které od předchozího šetření uplynuly, realizovat. Vlastní šetření, které mělo povahu sondy provedly Socioklub a Národní centrum sociálních studií, o.p.s.. Na vlastním šetření i na zpracování výsledků se podíleli titíž odborníci jako v roce 1999. Celý projekt byl konzultován s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které umožnilo využít i materiálů, získaných aktuálně ze své kontroly výkonu státní správy v přenesené působnosti uskutečněné na Úřadu městské části.Ta se zaměřila na využití dávek sociální péče na úhradu nájmů a dodávek energie. Výsledkem je předkládaná srovnávací studie. 2. Šetření v rodinách, které bydlí v Matiční ulici. Skutečnost, že terénní šetření zajišťovaly tytéž odborné pracovnice jako v roce 1999. přispělo k tomu, že se ve většině případů podařilo navázat příznivou atmosféru, a obyvatelé Matiční ulice se snažili pracovnicím sdělit problémy, které je v současné době trápí a jejich důsledky postihují. Vzhledem k tomu, že se některé rodiny v Matiční vyměnily, nebylo možno sledovat jejich další osud a někdy bylo nutné se spokojit jen s vysvětlením ostatních obyvatel, kteří jsou o současné situaci minulých obyvatel Matiční ulice často informováni, popř. od osoby, která má v dané lokalitě postavení autority. Informace o některých nových rodinách byly jen uvedeny – neumožňují srovnání vývoje. Některé nové rodiny nebyly navštíveny. Podle informací, které pracovnice získaly, žije v Matiční celkem 29 rodin, vlastní šetření proběhlo ve 23 rodinách. Důvody, proč nebylo možno zmíněných třináct rodin navštívit se dají rozdělit do dvou skupin. V prvním případě nechtěly rodiny s pracovnicemi hovořit, ani je nechtěli vpustit do bytu. V druhém případě nebyly rodiny zastiženy doma. Přesto se podařilo o těchto rodinách získat alespoň základní informace, a to především o těch rodinách, které se od posledního šetření do Matiční nově přistěhovaly. 268 V rodinách bylo zjišťováno, zda nájemníci jednotlivých bytů mají dluhy na nájemném, na úhradě záloh na dodávku elektrické energie a plynu, zda dluhy splácí sami či formou zvláštního příjemce. U nových rodin bylo zjišťováno, z jakého důvodu jim byl přidělen byt Matiční ulici. V neposlední řadě se šetření zaměřilo i na obyvatele, kteří Matiční v minulém čtyřletém období opustili a zda získali byt v jiné lokalitě. Ze šetření vyplynulo několik následujících poznatků : • Na základě televizní reportáže, která informovala o špatné situaci v Matiční, očekávaly pracovnice daleko horší stav v jednotlivých rodinách (bytech). Okolí domů se vyznačovalo „netypickým“ pořádkem. Několik dní před návštěvou sociálních pracovnic totiž organizace Člověk v tísni, která v Matiční působí, ve spolupráci s místním obyvatelstvem a úřadem městského obvodu, vyklidila nepořádek a byly odvezeny přeplněné popelnice. • Bylo zjištěno, že díky spolupráci paní Evy Bajgerové, Občanské společnosti R-Mostů a organizace Člověk v tísni se podařilo vyřešit otázku českého občanství u osob, které ho ještě před 4 lety neměly z různých důvodů vyřízené, což jim blokovalo přístup k sociálním dávkám. • Dále bylo na základě informací obyvatel Matiční zaznamenáno, že 6 rodin nemá dluhy na nájemném, ani na dodávce plynu či elektriky, a to z celkového počtu 28 rodin. Na druhé straně pak dluhy na nájemném, plynu a elektrice uvádělo pouze 6 rodin z celkového počtu 28 rodin. Šetřením bylo zjištěno, že dluh za dodávku elektrické energie má z celkového počtu 28 rodin jen 8 rodin, v jednom případě nebylo možno zjistit bližší údaje. Dluh za dodávku plynu má z celkového počtu 28 rodin 12 rodin, v jednom případě opět nebylo možno zjistit bližší údaje. Dluh na nájemném má z celkového počtu 28 rodin celkem 16 rodin, ve dvou případech nebylo možno zjistit bližší údaje. • Celkem 15 rodin si požádalo o příspěvek na bydlení ze státní sociální podpory, a to opět z celkového počtu 28 rodin – v 8 případech nebylo možno zjistit bližší údaje.V 8 případech je ustanoven zvláštní příjemce, v 8 případech opět nebylo možno zjistit bližší údaje. V Matiční ulici se nachází celkem 7 prázdných bytů, dva byty jsou neoprávněně obsazené. Z Matiční se odstěhovalo do podnájmu či k příbuzným celkem 11 rodin, jedna osoba získala od úřadu byt a naopak se přistěhovalo 6 nových rodin. • Obyvatelé Matiční si nezávisle na sobě stěžovali na neúměrné nedoplatky za dodávku vody (nereálná výše). Uvedená situace je řešena ve spolupráci s organizací Člověk v tísni. Někteří z obyvatel si stěžovali v případě potřeby i na neochotu lékařské pomoci, se kterou stále neúspěšně bojují. • Jako jediný se věnuje práci s dětmi pan Lacko. Pracuje pod Městským úřadem v Neštěmicích na veřejně prospěšných pracích, je však na tuto práci sám, což ho velice trápí. Spolupráce s organizací Člověk v tísni (dva terénní soc. pracovníci) je podle jeho slov velmi špatná. Nechtějí mu v ničem pomoci, přestože by mohli. Člověk v tísni poskytuje úřadu místnost, kde se děti scházejí, jedná se přibližně o 30 dětí různých věkových skupin. 269 Tabulka č.1 – souhrn údajů získaných na místě číslo dluh na dluh na dluh na rodiny nájem. plynu elektr. ano ano ano 1. 2 3. 4. 6. 7. 8. ano ne ne ne ano ne ne ano ano ne ne ano přísp. na byd. ne zvláštní příjemce ne ? ne ne ano ? ne ne ne neop. užívaný. prázdný ano ano ano ano splát. kalend. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 4/7 4/2 6/8 poznámka prázdný neop. užívaný. prázdný ano ano ne ano ano ano ? ano ne ne ne ne ne ano ano ne ne ne ne ne ano ano ano ano ano ano ano ? ano ano ne ne ano ano ? ano ano ano ne ano ano ne ne ne ano ne ano ano ano ne ne ne ne ne ne ne ano ano ne ne ne ne ne ne ne ano ? ? ano ? ano ano ano ne ano ne ? ? ano ? ? ne ne ne ano prázdný prázdný prázdný prázdný ne ano ano ? ano ano ano ? ne ne ne ? ? ? ano ? ne ? ano ? Poznámka: Údaje uvedené v předchozím textu i v tabulce nemusí být v souladu s údaji, získanými šetřením u příslušných orgánů, institucí a podniků (viz šetření v Severočeské energetice či v Severočeské plynárenské apod.). • Byly formulovány současné problémy, které se v současné době nejvíce vyskytují v Matiční jako je např. časté pití alkoholu romskými ženami, drogová závislost, špatné hospodaření s penězi. Donedávna po vzoru jedné romské rodiny rovněž někteří mladí členové poskytovali sexuální služby za úplatu. • Prostory, které náleží organizaci Člověk v tísni nejsou plně využité, kromě dvou místnosti, které jsou využívány jako kancelář a místnost pro děti. Bylo zjištěno, že sprcha a 270 automatická pračka, které jsou zde za úplatu poskytovány, nejsou obyvateli Matiční ulice využívány, a to i přesto, že za tyto služby se platí velmi nízký poplatek. Sprchy v přízemí obou domů jsou nefunkční, nelze je používat. Obyvatelé Matiční by si přáli pro své děti pískoviště. Děti si nemají kde hrát a přitom pískoviště je zde vybudováno, ale chybí písek, který jim nikdo nedokáže zajistit. • Funkční není ani policejní služebna. Nikdo se v ní nezdržuje. Policie ČR Matiční ulicí občas pouze projíždí. Jedná se proto o zcela nevyužitý dům, který by se dal použít pro jiné účely ve prospěch práce s obyvateli. • Pozitivní poznatek byl získán u rodin, které při šetření v roce 1999 uváděly, že jsou ve vlivu lichvářů „úžerníků“. V tomto směru se podle jejich slov situace podstatně změnila, od závislosti na lichvářích byli díky opatřením s dávkami sociální péče zbaveni. Pracovnice zpracovaly o každé rodině, žijící v současné době v Matiční ulici krátkou kazuistiku, které jsou součástí této srovnávací studie (viz příloha č.1). Tak jako při konečném zpracování analýzy v roce 1999 bylo i nyní zabezpečení anonymní zpracování popisu jednotlivých rodin, označených čísly, a to nikoli podle čísel jejich bytu, ale podle náhodného výběru. Pokud to situace dovolila, bylo pokračováno v označení rodin z předchozího šetření, pouze nově příchozí rodiny dostaly nová čísla. 3. Šetření na Úřadu městského obvodu Ústí nad Labem - Neštěmice Údaje, použité v následujícím textu, byly získány z kontrolní zprávy odboru sociální politiky Ministerstva práce a sociálních věcí, zaměřené na poskytování dávek sociální péče sociálně potřebným občanům v Matiční ulici a na využití institutu zvláštního příjemce v těch případech, kdy poskytovaná dávka není řádně využívána. Přitom bylo využito přehledů o obyvatelích, kteří jsou nájemci a uživateli jednotlivých bytů ve dvou domech v Matiční ulici ( dům č.381/4 a dům č.382/6), přehledů o dluzích, které jsou na úhradě nájemného průběžně evidovány a přehledu o dávkách sociální péče, poskytovaných sociálně potřebným rodinám nebo sociálně potřebným občanům, kteří jsou evidováni u úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání. V současné době je ve dvou domech v Matiční ulici evidováno celkem 32 nájemců bytů (č.4 – 14, č.6 – 18) a trvalý pobyt zde má celkem 137 občanů (č.4 – 63, č.6 – 74). Již na první pohled se ukazuje rozdíl mezi zjištěním sociálních pracovnic a evidencí podniku Tommi, který bytový fond městského obvodu spravuje. Při šetření v roce 1999 zde bydlelo 34 nájemců a celkový počet občanů s trvalým pobytem v Matiční ulici byl 154. Ukazuje se, že v řadě případů mají občané stále trvalé bydliště v Matiční ulici, ale fakticky bydlí na jiné adrese, nebo se odstěhovali a z trvalého pobytu se neodhlásili. Obecně lze říci, že se zlepšila situace v úhradě nájemného. Při šetření v roce 1999 nebyla ani jedna rodina, ani jeden nájemce, který by nebyl zatížen dluhem na nájemném. V řadě případů příchodem do Matiční ulice přestávali dříve platící nájemníci nájemné hradit. Z hlediska možnosti využití dávek sociální péče k úhradě nájemného nebylo postupováno v souladu s doporučovanými postupy. Na úřadu Městské části platil názor, že, že pokud občan neplatí nájem, nevznikají mu žádné náklady spojené s úhradou nájmu a proto nemůže dostat dávku sociální péče. Tato praxe se podstatně změnila, jak ukázala i kontrola MPSV. V současné době ze 34 nájemců bytů 8 nájemců nemá žádné dluhy na nájemném, nájem pravidelně hradí. Přesto však došlo ke zvýšení celkového dluhu na nájemném od posledního šetření v roce 1999. Tehdy činil dluh na nájemném za byty v Matiční ulici celkem 665.534,80 Kč, zatímco v současnosti uvádí bytový podnik dluh na nájemném v celkové výši 1,559.803,87 Kč. Znamená to nárůst o 134 %. V uvedené částce jsou však započítány i dluhy těch občanů Matiční ulice, kteří zde již nebydlí, tj. kteří se v průběhu 271 uplynulých čtyř let odstěhovali. Ty činí ke dni 30.4.2003 celkem 505.327 Kč. Znamená to, že u občanů, bydlících v současné době v Matiční ulici, činí dluhy na nájemném 1,054.476 Kč, což znamená i v tomto případě nárůst o cca 58 %. Bylo nutné prošetřit, jak je možné, že dluh narůstá, přestože je nájemné prokazatelně hrazeno v plné výši prostřednictvím dávek sociální péče, a to většinou prostřednictvím zvláštního příjemce, kterým je ustanoven podnik Tommi. Pokud nedochází k úhradám starých dluhů, potom by měl dluh zůstávat na stejné úrovni. Jednu z příčin již naznačilo šetření sociálních pracovnic v rodinách. Jde totiž o neúměrnou spotřebu vody, která je hrazena v rámci poskytovaných služeb, souvisejících s bydlením. V předcházejícím období dotoval spotřebu vody úřad městského obvodu, a to 100 tis. Kč ročně. Následně byly do jednotlivých bytů namontovány vodoměry a od té doby dochází k měření této nadměrné spotřeby. Bytový podnik vidí jako jednu z příčin skutečnost, že často v bytech přebývá více občanů, než je jich hlášeno k trvalému pobytu, takže spotřeba vody stoupá. Rovněž často kohoutky i záchodové mísy protékají díky špatnému utažení. Lze zhruba odhadnout, že na jednu rodinu (jeden byt) by připadalo cca 250 Kč měsíčně, pokud bychom celé navýšení dlužné částky převedli do vyšší spotřeby vody. V několika případech nekryjí dávky sociální péče plně výši nájmu. Bude proto nezbytné se situací s nadměrnými nedoplatky za dodávku vody zabývat. Na jedné straně lze obyvatele vést k šetření s vodou, na druhé straně lze zvážit, zda poskytovaná dávka sociální péče dostatečně kryje odůvodněné náklady, spojené s bydlením. Většina stávajících dluhů na nájemném se pohybuje mezi 20 – 30 tis. Kč. Nejvyšší dluhy se ve třech případech dostaly přes 100 tis. Kč (maximum 145 tis.Kč). Ve většině případů bytový podnik podává k soudu žaloby na úhradu dlužných částek, z přehledu, který byl v rámci šetření k dispozici však vyplývá, že ke snižování dluhu dochází pouze ve výjimečných případech. Uvádí se, že splácí 7 nájemníků z celkového počtu 24 dlužníků. Jak již bylo uvedeno, zlepšila se podstatně situace ve využívání dávek sociální péče k úhradě nájemného i příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory prostřednictvím ustanovení zvláštního příjemce. Zvláštní příjemce je ustaven 12 rodinám, které jsou sociálně potřebné a pobírají dávky sociální péče a 10 osobám, které pobírají dávky sociální péče z titulu nezaměstnanosti a následné sociální potřebnosti. Celkem se do rodin v Matiční ulici a nezaměstnaným jedincům vyplácí na dávkách sociální péče měsíčně 129.550 Kč. Pokud se uvedený údaj porovná s předchozím šetřením v roce 1999, lze zjistit, že došlo k nárůstu výše poskytovaných dávek sociální péče o cca 44,5 tis. Kč měsíčně, což znamená navýšení o cca 55 %. V rámci tohoto šetření nebyly zjišťovány ostatní příjmy, lze předpokládat, že většina rodin, kde jsou děti, pobírá přídavky na děti, popřípadě sociální příplatek a že jsou po této stránce přiměřeně zabezpečeny. Ze zpráv sdělovacích prostředků se zpracovatelé studie dozvěděli, že krátce po šetření v Matiční ulici proběhla v této lokalitě vyhledávací akce úřadu městského obvodu a Policie České republiky, zaměřená na skutečný počet obyvatel v jednotlivých domech a bytech. Podle zprostředkované informace byly při této akci v Matiční ulici policií identifikováni vedle místních obyvatel ještě dva občané Slovenské republiky. 4. Šetření v Severočeské plynárenské Od šetření situace v roce 1999 se i přístup plynárenského podniku změnil s tím, že daleko přísněji postupují v případě zjištění, že nájemce plynoměru nehradí stanovené zálohy na úhradu plynu. Dochází tak častěji k opojení přípojky plynu do bytu. V současné době je ze 32 bytů napojeno na dodávku plynu pouze 16 bytů (č.4 – 5, č.6 – 11). Dluh, který 272 plynárenská společnost uvádí, činí pouze necelých 40 tis. Kč (přesně 38.985,60 Kč). V rámci šetření nebyly sledovány staré dluhy, které jsou vymáhány soudní cestou, a to především na těch občanech, kteří se z Matiční odstěhovali. Při minulém šetření v roce 1999 byly dluhy na úhradě za dodávky plynu vyčísleny částkou 134.468 Kč. 5. Šetření v Severočeské energetice Rovněž Severočeská energetika postupuje vůči neplatičům razantněji. V současné době je v Matiční ulici nainstalováno celkem 25 přípojek s elektroměry (č.4 – 11, č.6 – 14). V okamžiku, kdy nejsou hrazeny po tři měsíce zálohy na odběr, je přívod elektrické energie odpojen a dluh je vymáhán. V řadě případů jsou obratem dlužné částky vyrovnávány, aby mohl být přívod elektrické energie obnoven. Objevil se však nový postup, jak dosáhnout obnovení dodávky elektrické energie i bez vyrovnání předchozího dluhu na zálohách. Odběr elektrické energie je vždy hlášen na nájemce bytu. Pokud tento nájemce neplatí, je dodávka energie přerušena. Vzápětí se dostaví na energetický podnik další člen rodiny, bydlící v bytě, kde byle zrušena dodávka elektrické energie a přináší potvrzení, že na něj přešel nájem bytu. Odběr se znovu obnoví. I druhý nájemce však zálohy nebude platit. Opět dojde k přerušení dodávky elektrické energie a k vymáhání dluhu. Na to se však opět dostaví další člen rodiny a prokáže se převodem nájmu na svoji osobu. A tak to může jít dokola. Při konzultaci na bytovém odboru bylo ale sděleno, že takovýto případ z jejich strany nemůže nastat, protože převod nájmu se provádí pouze při úmrtí nájemce či jeho odstěhování a setrvání části rodiny v původním bytě apod. Tento rozporu by si zřejmě vyžádal kontrolu použitých dokumentů apod. Dluhy na úhradě za dodávku elektrické energie činí cca 154.200 Kč, což znamená mírný nárůst dluhu oproti dluhům, evidovaným v roce 1999 (123.818 Kč). 6. Konfrontace poznatků ze šetření z roku 1999 se současným stavem Zpracovatelé studie si položili otázku, do jaké míry došlo ze strany místních orgánů k reakci na poznatky, které byly formulovány na základě šetření v roce 1999. Došli k závěru, že • nadále trvá situace, kdy je věnována pozornost pouze těm občanům z Matiční, kteří se obracejí na úřad se žádostí o finanční pomoc (dávky sociální péče). U ostatních občanů, přestože jim narůstají dluhy na nájemném, není situace řešena. Některé spisy, které dříve byly vedeny v souvislosti s jejich předchozími žádostmi, jsou dokonce v archivu. • postup správních orgánů při rozhodování o sociální potřebnosti občanů a o výši dávky sociální péče se zlepšil, odpovídá stávající praxi (výpočet dávky na základě životního minima, příjmů a skutečných odůvodněných nákladů). V tomto směru jsou zohledňovány skutečné náklady, související s bydlením. • v řadě případů pracovníci úřadu zcela správně zohledňují pouze nezbytné náklady související s domácností a to v těch případech, kdy jsou zjevně zálohy na dodávku elektrické energie a plynu nepřiměřeně vysoké. V takových případech pracovnice zohledňují pouze částku, která odpovídá běžné spotřebě určitého typu rodiny (podle počtu jejích příslušníků). • vzhledem k tomu, že v některých bytech Matiční ulice narůstají dále dluhy na nájemném, lze usuzovat, že spolupráce příslušného bytového podniku Tommi s úsekem sociální péče úřadu městského obvodu, není odpovídající. Lze usuzovat, že zainteresované složky nevyužívají metodického doporučení MPSV, které bylo 273 k problematice neplatičů nájemného zpracováno. Problém vysoké spotřeby vody by tak jistě mohl být již dávno řešen. • tentokrát nebylo v rámci šetření zjišťováno, do jaké míry se některé dávky státní sociální podpory podílí na úhradě nákladů, spojených s bydlením. Sociální pracovnice při šetření v některých rodinách zjistily, že příspěvek na bydlení je rovněž zasílán zvláštnímu příjemci na úhradu nájmu. Nebylo však možno zjistit, zda to bylo na úhradu běžného nájmu nebo nájmu dlužného. • šetření rovněž nepostihlo do jaké míry existuje spolupráce příslušného sociálního odboru úřadu městského obvodu Neštěmice s Magistrátem města Ústí nad Labem na úseku sociálně-právní ochrany dětí, a to u těch rodin, které jsou sociálně potřebné. Takovéto šetření by vyžadovalo souhlas příslušných orgánů sociálně-právní ochrany dětí. • nadále přetrvává neutěšená situace spojená s kvalitou bydlení. Ve většině bytů je i nadále plíseň a je jistě povinností majitele a správce těchto objektů i příslušného útvaru hygieny, zabývat se touto situací. Většina bytů je pro výskyt plísně na zdech nepochybně zdravotně závadná. • nelze hodnotit, zda se zlepšila sociální práce s rodinami. Pracuje zde organizace Člověk v tísni, z vyjádření sociálních pracovnic, které navštívily rodiny vyplývá, že jsou na činnost této organizace stížnosti. • situace s vodou a s možnostmi udržování hygieny jsou nadále neutěšená, o čemž se ve svých stanoviscích zmiňují i výzkumné pracovnice. 7. Využití doporučení, která byla přijata pro řešení situace v Matiční v roce 1999 z pohledu nového šetření Na doporučení, obsažená v závěrech jednotlivých kasuistik rodin, nebyl brán ze strany místních orgánů zřetel (roztřídění do čtyř kategorií a konkrétní návrhy, týkající se práce s rodinami). Některé rodiny odešly z bytů v Matiční ulici samy, dokonce někteří odešli do ubytoven, kde platí úhradu za pobyt podstatně vyšší a dokonce tuto úhradu platí pravidelně, protože jinak by byli z ubytovny vystěhováni. Lokalita Matiční ulice nebyla prohlášena za oblast sociálního bydlení, nebyly sníženy nájmy, jak bylo doporučováno. Je zřejmé, že se podařilo zastavit ve většině případů neplacení nájemného díky dávkám sociální péče, ale nepodařilo se postupně likvidovat dluhy na nájemném, které dokonce v mnoha případech narostly, protože vznikly nedoplatky na službách spojených s bydlením, především na dodávce vody (vodné – stočné). Doporučovaný systém služeb pro Matiční ulici nebyl realizován, je zde pouze organizace Člověk v tísni a služebna Policie České republiky, která však fakticky nefunguje. S dětmi pracuje jen dobrovolník, placený úřadem městského obvodu. I zde však nedošlo k realizaci všech zamýšlených aktivit, např. bylo vybudováno pískoviště pro děti, ale v současné době v pískovišti není v době šetření písek. Ani doporučení, která směřovala k centrálním orgánům, nebyla zcela naplněna. Nedošlo ke zpracování normativů vybavenosti v souvislosti s analýzou pracovní vytíženosti sociálních pracovníků pracujících v oblasti péče o romské obyvatelstvo. Nebyl zpracován zákon o sociální pomoci, kde se počítalo s oddělením činnosti dávkových pracovníků od sociálních pracovníků, kteří v rámci sociální práce poskytují pomoc romským občanům. Rovněž se nepodařilo zabezpečit mezinárodní identifikaci problému romského obyvatelstva v České republice. 274 Na druhé straně se však podařilo zpracovat publikace, které na analýzu Matiční ulice navázaly. Jde o publikace „Romové, bydlení, soužití“ a „Romové ve městě“.- také v anglické mutaci. (Vydal Socioklub, ediční řada „Sešity pro sociální politiku“). Analýza problémů v Matiční napomohla ke zpracování metodiky pro sociální práci se skupinou neplatičů nájemného, kterou opakovaně publikovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. 8. Závěr Pokud jde o celkové hodnocení situace obyvatel Matiční ulice, analýza umožňuje konstatovat spíše stagnaci, snížení dluhů na nájemném u některých obyvatel - celkové zadlužení se však zvýšilo o více než polovinu. Velmi složitá situace rodin přetrvává. Obyvatelé v Matiční ulici se nacházejí v uzavřeném kruhu, protože pokud mají dluhy k městu, to jim - podle svých předpisů – nemůže přidělit jiný byt, který by byl případně finančně méně náročný. Odejít proto mohou k příbuzným či do ubytovny, která je zpravidla dražší. Na pořízení vlastního bydlení nemají prostředky. Srovnávací studie o vývoji sociální situace rodin v Matiční ulici, využívající poznatků ze šetření z roku 1999 a z roku 2003 ukazuje, že byla promarněna příležitost ověření účinnosti analýzy situace jednotlivých rodin v Matiční ulici provedené v roce 1999. Pokud by příslušné orgány veřejné správy postupovaly podle doporučení, obsažených v kazuistikách jednotlivých rodin, bylo by možné nyní, s odstupem čtyř roků vyhodnotit, zda zařazení rodin do jednotlivých skupin bylo odpovídající a zda i navrhovaná řešení, spočívající většinou ve zintenzivnění sociální práce s touto skupinou „neplatičů nájemného“, vedla ke zmírnění či odstranění základního problému, pro který byli tito občané do bytů v Matiční ulici umísťování, tj. problému neplacení nájemného. Tyto poznatky se mohly stát podkladem pro doporučení, jak obdobné situace, vzniklé v jiných lokalitách soustředěním neplatičů nájemného, popřípadě z jiných důvodů, lze řešit. 275 Poznámky k integraci a soužití s romskou komunitou v lokálním prostředí Zdeněk Uherek Následující text si klade za cíl naznačit odpovědi na některé otázky rozpracovávané v obecných konceptech integrace v souvislosti s problémy romských komunit v lokálním prostředí. Vychází z předpokladu, že pod pojmem integrace rozumíme v dané souvislosti především „začleňování“. Spojení slova integrace s adjektivem sociální pak znamená především začleňování jednotlivců nebo komunit do sociálních struktur státu, společenských institucí, kolektivit a dalších sociálních prostředí. Samotný proces integrace vyžaduje na jedné straně vytváření přiměřených podmínek pro integrujícího se jedince nebo skupinu, na druhé straně jeho (jejich) aktivní přístup a vůli integrovat se. V soudobé literatuře jsou často vyčleňovány specifické oblasti integrace, v jejichž rámcích by měl daný proces probíhat a kde lze též provádět příslušná legislativní nebo jiná regulativní opatření. Velmi často hovoříme zejména o právním rámci, oblasti zaměstnání, bydlení, zdravotnictví, sociálního zabezpečení a vzdělávání, oblasti náboženství, kultury a jazyka s tím, že dané oblasti se adaptují na oboustranný proces. Na jedné straně začleňování komunit do již vytvořených rámců, na druhé straně vytváření prostoru v těchto rámcích pro realizaci specifických potřeb daných komunit (Mortensen 1995; Couseyová 2000; Niessen 2000; Uherek-Weinerová v tisku). Z činnosti jednotlivých orgánů takových institucí s mezinárodní působností, jakými je například Rada Evropy, je patrná tendence vytvářet standardy s širokou působností. K začleňování do jednotlivých rámců ovšem dochází na lokální úrovni, kde jejich realizaci brání kulturní přehrady vytvářené na bázi stereotypů a oboustranně neakceptovaných kulturních diferencí. Toto konstatování v souvislosti s romským obyvatelstvem není nijak nové a k danému tématu existuje i početná literatura (např. Hübschmannová 1993). Z pohledu etnologa (resp. sociálního antropologa) je však možné některé tyto oblasti blíže specifikovat. Integrace, reprodukční chování, rodina Problematika mnohodětnosti romských rodin jako oblast komplikující integraci Romů do společnosti byla již mnohokrát vzpomínána. V českém prostředí, kde podíl Romů na počtu obyvatel není tak výrazný, není problematika reprodukčního chování Romů předmětem každodenní diskuse. Na Slovensku se stala na počátku druhého tisíciletí důležitým tématem a pravděpodobně i jedním z motivů chystaných úprav v sociálním zabezpečení, které by měly být zavedeny v roce 2004. V celosvětovém kontextu lze konstatovat, že romské reprodukční chování není nestandardní. Působí nestandardně v Evropě, kde vývoj v posledních desetiletích směřoval k extrémnímu snížení reprodukce jednotlivých autochtonních etnik. Mnohodětnost rodin je zde vnímána spíše jako sociální handicap. Z dlouhodobé perspektivy je z pohledu antropologa dynamické reprodukční chování komunit spíše známkou úspěchu a prosperity skupiny. Reprodukční chování v komunitách umožňuje generační výměnu, zabezpečení členů komunit ve stáří, zvyšuje počet kooperujících členů komunity. Jednotlivé kultury si proto frekventovaně vytváří vnitřní stimuly, které reprodukční chování podporují. Zmiňuje se o nich například Clifford Geertz, když hovoří o užívání teknonym na Bali jako o výrazu úcty, že se manželskému páru narodilo dítě.69 V balijském prostředí je vlastní jméno jedince chápáno spíše jako jméno pro 69 Konkrétně se jedná o zvyk, že jakmile se narodí a je pojmenováno první dítě manželského páru (budeme toto dítě nazývat X), začne lokální komunita manželský pár nazývat otec nebo matka X, čímž jim vyjadřuje vyšší úctu než kdyby k označení používala jejich vlastní jména. Analogií pro české prostředí by byla následující situace: Josefovi se narodí syn Jirka a od té chvíle bude 276 pojmenování dítěte, které ještě nedospělo k tomu, aby mělo vlastní děti. Pojmenování rodičů se opět mění s narozením jejich prvního dítěte jako výraz vyššího statusu. Ještě další jméno získávají po narození vnuka (dědeček, resp. babička dotyčného dítěte), čímž se opět symbolicky zvyšuje jejich společenský status. Spojení mezi manželem a manželkou v této kultuře není symbolicky vyjádřeno sňatkem, ale na základě jejich společného vztahu k dětem. Děti a nikoli úřady spojují manžele. Bezdětné páry mají v podstatě status svobodných a ti mají z hlediska statusu nižší postavení než páry s dětmi – jsou chápáni jako závislé menšiny. Clifford Geertz toto komentuje slovy, že: „‘rozmnožovací (prokreační) status’ člověka [je] hlavní prvek jeho sociální identity jak ve vlastních očích, tak v očích všech ostatních. Na Bali se stadia lidského života neposuzují podle procesů biologického stárnutí, kterým se věnuje málo pozornosti, ale podle procesů biologické regenerace“ (Geertz 2000: 418). Mechanismy sociálního úspěchu v souvislosti s prokreačními aktivitami se vytvářely i v evropských společnostech a jejich pozůstatky můžeme zaznamenat například v křesťanském náboženství. Byly ovšem převrstveny, zejména se vznikem industriální společnosti a s vytvořením přístupu žen ke vzdělání a jejich zaměstnávání i po sňatku.70 Společenský vzestup žen se přestal měřit sňatkem a úspěch v rodinném životě (jehož součástí jsou i děti) se stává jen jednou z mnoha, často méně preferovaných, alternativ osobního úspěchu. Úspěch v širším celospolečenském kontextu je naopak nezřídka vázán na rezignaci na rodinný život. Často proklamovaná láska k dětem u Romů je pouze jednou stránkou připomínající, že děti jsou pro manželský pár v komunitách, kde opět hraje pouto k dětem a rozšířené rodině často podstatnější úlohu než formální sňatek, výraznou hodnotou. Komunitní tlak na prokreační aktivitu přichází i z dalších stran. Milena Hübschmannová, Hana Šebková a Anna Žigová přesvědčivě popsaly společenský tlak na bezdětnou mladou ženu ve studii Postavení snachy v romské komunitě (Hübschmannová – Šebková – Žigová 1984). Mimo jiné zde píší: Když dívka geľja pal o rom („odešla za mužem“ – s jistou rezervou můžeme říct „se vdala“), byla fyzicky zralá k tomu, aby s mužem mohla žít a mít děti. Sociálně ovšem dospělá nebyla a čekala ji perná učňovská doba, než se stala vyzrálou manželkou ..., matkou ... a hospodyní... Učňovská léta byla různě dlouhá podle individuální situace v té či oné rodině. Obvykle trvala do té doby, než terňi bori (mladá „novopečená“ snacha) porodila dvě, tři děti a než si další synové přivedli do domu mladší nevěsty. (Hübschmannová – Šebková – Žigová 1884: 82) Z uvedeného vyplývá, že sklon k většímu počtu dětí, majoritou vnímaný někdy jako anomálie nebo sociálně patologický jev, vyplývá z kulturního habitu v celosvětovém měřítku nijak neobvyklém. Pokud doc. Poláková a Mgr. Fabiánová při výzkumech příslušníků romských rodin (matek a dcer) zaznamenaly deklarované přání mít malý počet dětí (dvě),71 lze předpokládat, že praktická realizace tohoto, pro majoritní obyvatelstvo konformního jednání, bude obtížná a bude se setkávat s protitlaky uvnitř romských rodin, které mohou byť i dobře míněné snahy snach po konformitě podstatně modifikovat. Lze též vyslovit hypotézu, za předpokladu analogického vývoje, který proběhl v neromských evropských komunitách, že se reprodukční chování romských rodin bude měnit v souvislosti označován nikoli jako Josef, ale otec Jirky, přičemž toto označení bude označení vyššího statusu, než Josef. 70 V předindustriálním období ženy pracovaly mimo svoje vlastní hospodářství (domácnost), pokud neměly vážné sociální problémy, téměř výhradně před sňatkem. 71 Příspěvek na semináři Empirické poznatky z edukácie rómskych detí. Vplyv rodiny a rola matky vo výchove a vzdelávaní rómskych detí (Spišská Nová Ves 27. 10. 2003). 277 se zaměstnaností a přístupem ke vzdělání romských žen. Právě z této poznámky je však patrné, jak podstatně souvisí integrace na trhu práce a v oblasti vzdělávání i s integrací v lokálních komunitách a se změnami v reprodukčním chování romských populací. Rodinná solidarita a migrační chování V materiálech ke společnému jednání Britské rady a odborníků na migraci z České republiky, které probíhalo 12.-14. září 2002 v Praze, byl vysloven názor, že migrační aktivity obyvatelstva v České republice i v Evropě obecně jsou celkově relativně nízké. Češi nejsou žádní nomádi a nelze očekávat, že se jimi stanou například se vstupem do EU (srv. Geddes 2002). Na obdobném názoru se shodli i jednající odborníci. Romové naopak spíše projevují tendenci migrovat a tato tendence budí zejména v současnosti u představitelů českého státu určité obavy zejména ve vztahu ke Slovensku a k romské tendenci využívat solidární příbuzenské sítě, které dosahují na české území. Podle zpráv denního tisku projevil v listopadu 2003 obavy z přílivu slovenských Romů například ministr vnitra Stanislav Gross (Právo 13/269 z 18. listopadu 2003: 1-3). V textu novinové zprávy (nesignována) se též uvádí, že: „Mezi faktory podporující migraci především z východního Slovenska do ČR patří i stále existující silné rodinné vazby s českými Romy...“ Na portálu Novinky.cz pak přímo čteme titulek: Slovenští Romové migrací do ČR zatěžují své české příbuzné. Úvaha, že romská migrace bude i v budoucnu pravděpodobně pokračovat a že může sílit, pokud bude situace v České republice příznivější než na Slovensku, je naprosto reálná. Ve shodě s realitou je i tvrzení, že při romské migraci jsou využívány příbuzenské sítě. Tento fakt je ovšem při migračních aktivitách různých etnik celosvětové běžný. Evropský svět je ovšem charakteristický extrémním rozvolněním širších příbuzenských sítí, a proto jejich existence a využívání může být chápáno jako určitá anomálie. Instituce rodiny a příbuzenství prošla zejména v západní Evropě bouřlivým vývojem. Klasifikační systémy blízké tzv. súdánskému typu se postupně přiblížily tzv. eskymáckému, lineárnímu typu, kde jsou funkční především příbuzenské linie nejbližších pokrevních příbuzných (podrobněji např. Murphy 1998: 73-127). Chování Čechů v rámci rodinných vazeb dlouhodobě ovlivňovala tradice tzv. familie souche, čili jednonástupnické rodiny, která se konstituovala v celé řadě regionů západní Evropy (Kráľová 2001), ale která již není běžná např. na Slovensku.72 V současné době řada badatelů uvažuje o tom, že příbuzenská linie v Evropě již z hlediska vytváření vzájemně solidárních vazeb hraje podřadnou roli a funkčními jednotkami jsou domácnosti.73 Tento vývoj má řadu příčin a je zejména v posledních dvou stech letech výrazně ovlivněn industrializací a měnící se rolí státu, který stále více přebírá sociální funkce rozšířené rodiny. Jedná se tedy o procesy, které doposud společenskou organizaci Romů začaly výrazněji ovlivňovat teprve v posledních padesáti letech. Vliv uvedených procesů v Evropě slábne ve směru ze západu na východ, a proto sledujeme, že ve východních částech Evropy jsou rodiny (a zejména rozšířené rodiny) funkčnější jednotky než na Západě. Zejména ve východní Evropě a na území bývalého Sovětského svazu (tedy i v jeho asijské části) můžeme sledovat, že daný proces je vratný. Alespoň ve zmiňovaném regionu lze konstatovat, že pokud sociální funkce státu upadá, roste význam rodinné solidarity a naopak (srv. např. Uherek – Valášková – Kužel – Dymeš 2003). 72 Právě česko-slovenská hranice je důležitou hranicí mezi dvěma odlišnými typy rodin (srv. např. Švecová 1989). 73 Podrobněji k uvedenému vývoji např. Goody 2000. 278 Také míra romské rodinné solidarity prodělává podstatné změny. I u slovenských Romů, kde rodinná solidarita, na rozdíl od olašských, slábne, se však udržuje silná solidarita nejméně tří generací pokrevních příbuzných, to znamená rodičů, dětí a jejich dětí (někdy se označují jako fajta), méně již afinity (rozpad romských manželství je toho důkazem).74 Pokud Romové pociťují současné období jako „hledání ztracených jistot“ (podrobněji Weinerová 1994), je logické, že se vazby v rodinné síti nebudou oslabovat, ale spíše posilovat a že budou frekventovaně využívány. V oblasti migrace však v současné době nemají Romové vytvořeny vztažné příbuzenské sítě jen mezi Slovenskem a Českou republikou, ale díky azylové migraci i mezi dalšími evropskými státy. Také se nejedná o specifikum pouze českých a slovenských Romů (Romové z Čech ostatně využívají těchto příbuzenských sítí méně, než Romové ze Slovenska), ale o celoevropský vzorec, který se na území České republiky a Slovenska začal prosazovat ve srovnání například s Rumunskem a Bulharskem relativně pozdě (podrobněji Guy – Uherek – Weinerová 2004). Také vývoj od patrilokality (méně matrilokality) k neolokalitě, který je evidentní u evropské společnosti (Murphy 1998: 73-127), je dán ekonomickými možnostmi a integrací na trhu práce a kvalitními státem podporovanými mimorodinnými sociálními sítěmi. Pokud jsou mladé romské nukleární rodiny sociálně slabé a nemohou si opatřit vlastní bydlení, je jakákoli snaha po emancipaci marná a samy budou reprodukovat zažité modely a apelovat na solidaritu rozšířené rodiny. Zpětně tím budou obtížně akceptovány v české (evropské) lokální společnosti a jejich chování bude hodnoceno jako anomální nebo patologické, byť má svoji vnitřní logiku a v různých podobách ho zaznamenáme po celém světě. Závěr Ve své příspěvku jsem se dotknul jen několika aspektů problematiky integrace a pokusil jsem se ukázat jejich vzájemnou provázanost. Obdobně by bylo možné pokračovat s problematikou romského vzdělávání, přístupu ke zdravotní péči, trávení volného času atd. Cílem nebylo podat vyčerpávající přehled, ale naznačit vazby, vztažné rámce a možná se i po vzoru Foucaulta zamyslet nad problematikou konstrukce jinakosti a anomálnosti a její logiky v souvislosti s tak často v současnosti vzpomínanou integrační problematikou. Literatura Brochman, G. 1999: The Mechanisms of Control. In: Brochman, G., Hammar, T. (eds): Mechanisms of Immigration Control. A Comparative Analysis of European Regulation Policies. Oxford, New York, Berg. Cousseyová M. 2000: Rámec integrační politiky. Vydavatelství Rady Evropy. Dubovický I. 1996: Etnicita a chicagská sociologická škola. Český lid 83, 1: 53-73. Eriksen, T. H. 1993: Ethnicity and Nationalism. An Anthropological Perspective. London, Pluto Press. Geddes A. 2002: Migrations in an Enlarged Europe. In: Migrations in an Enlarged Europe. Praha, British Council, Ústav mezinárodních vztahů: 10-28. Gennep A. 1996: Přechodové rituály. Praha, Nakladatelství Lidové noviny. Geertz C. 2000: Interpretace kultur. Praha, Slon. Goody J. 2000: The European Family. New York, Blackwell. Guy W. – Uherek Z. – Weinerová R. (eds) 2004: The Roma Migration in Selected European Countries. Berlin, Münster, London, LIT Verlag. Hübschmannová M. 1993: Šaj pes dovakeras. Můžeme se domluvit. Olomouc, Pedagogická fakulta UP. 74 Potvrzují výsledky výzkumu na Slovensku: Z. Uherek, R. Weinerová, K. Plochová, E. Davidová, červenec, srpen 2003 – ve zpracování. 279 Hübschmannová M. – Šebková H. – Žigová A.: Postavení snachy v romské komunitě. Český lid 71, 1984, 2: 81-85. Kelley N. – Trebilcock M. 1998: The Making of the Mosaic. A History of Canadian Immigration Policy. Toronto, Buffalo, London, University of Toronto Press. Kráľová L. 2001: Manželská rodina v tradičnej Európe. Demografie 43, 1, 32-39. Lind J. 1995: Unemployment Policy and Social Integration. In: Mortensen N. (ed.): Social Integration and Marginalization. Frederikoberg, Samfunds literatur: 183-205. Mortensen N. (ed.) 1995: Social Integration and Marginalization. Frederikoberg, Samfunds literatur. Murphy R. F. 1998: Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha, Slon. Švecová S. 1989: Dva typy tradičnej roľníckej rodiny v Československu. Český lid 76, 4: 210222. Uherek Z. 2002: Úspěšné a neúspěšné strategie integrace cizinců. Nepublikovaná výzkumná zpráva. Praha, Etnologický ústav AV ČR. Uherek Z. 2003: Cizinecké komunity a městský prostor v České republice. Sociologický časopis, v tisku. Uherek Z. – Valášková N. – Kužel S. – Dymeš P. 2003: Češi z Kazachstánu a jejich přesídlení do České republiky. Praha, Etnologický ústav AV ČR. Uherek Z. – Weinerová R. v tisku: Romové na Slovensku a některé otázky společenské integrace. Weinerová R. 1994: Romanies – In Search of Lost Security? An Ethnological Probe in Prague 5). Praha, Institute of Ethnology in Prague 5). 280 Sociální vzestup a romské migrace Zdeněk Uherek Cílem této studie je prověřit, zda, případně jakým způsobem romské migrace, se kterými se v České republice a v dalších evropských, zejména postkomunistických zemích setkáváme, souvisejí s problematikou společenského vzestupu nebo naopak sestupu Romů. Za výchozí bod analýzy jsem zvolil jednak poznatky k danému tématu přednesené na sympoziu Romská migrace ve střední Evropě – trendy, uspořádaného jako součást úkolu RB 22/8/00 Ministerstva zahraničních věcí České republiky (Uherek – Weinerová 2001), za druhé výsledky terénního výzkumu ve vybraných sídlech České republiky, poznatky publikované v odborných textech k hodnotám a aspiracím příslušníků vybraných romských komunit, znalosti o interakcích a jednání Romů jako žadatelů o azyl v zahraničí, a v neposlední řadě výpovědi a sebeprezentace Romů v romském tisku na téma migrace. Výsledky rozborů ukazují, že romské migrace jsou aktem, jehož cílem je ve většině případů snaha zlepšit vlastní životní podmínky a dosáhnout stanovených aspirací. Tento účel však zůstává nenaplněn vzhledem k tomu, že v cílové zemi se Romové stávají společenskou vrstvou, která ke společenskému vzestupu nemá dostatečné podmínky a často ani předpoklady. Romové v České republice jako migrační skupina Romy v České republice lze s výjimkou těch, jimž se podařilo uniknout romské genocidě za druhé světové války, a jejich potomků, považovat za migrační skupinu, která se potýká s řadou problémů, jež jsou shledávány u migračních skupin obecně a s nimiž se migrační skupiny zcela běžně po několik generací vyrovnávají. Okolnost, že Romové mají v českém prostředí mnoho standardních problémů migračních skupin, veřejnosti velmi často uniká, neboť romská migrace probíhala jako migrace vnitřní, v rámci hranic jednoho státu, byla postupná a řetězová a často byla spojena s migračními proudy, na kterých participovalo i majoritní obyvatelstvo (migrace do měst v rámci industrializace a urbanizace, osídlování novoosídleneckého pohraničí po odsunu sudetských Němců atd.). V případě romské migrace se však navzdory tomu jednalo o migraci z jazykově a kulturně odlišných prostředí, kde se uplatňovaly odlišné způsoby komunikace, předvídatelného chování a znalostí a kde bylo k přežití třeba jiných znalostí a vědomostí.75 Při migraci mezi kulturně odlišnými prostředími se velmi často setkáváme například s prudkým snížením funkční gramotnosti členů skupiny. Imigranti se většinou neorientují v sekundárních strukturách, neumějí jednat s úřady, vyřídit žádost, nevědí, jaká instituce má odpovídající kompetence k řešení jejich problému. Špatná orientace v sekundárních strukturách často ústí v celkovou nedůvěru k institucím cílové země, neboť imigranti získávají nikoli pocit, že se neumějí v nové společnosti orientovat a uplatnit svá práva, ale že jim instituce nevycházejí vstříc, jak by měly. Nedostatečná funkční gramotnost se velmi často odstraňuje speciálním školením a instruktivními návody jak jednat na úřadech, kde se cizinci frekventovaně vyskytují. Romům tato specifická péče poskytována nebyla, z čehož pramenilo mnoho nedorozumění. Podobně jazykové problémy dětí ve školách se pro imigranty v současné době často řeší vyrovnávacími třídami nebo speciálními kurzy, aby alespoň druhá imigrační generace nebyla handicapována tak jako dospělí. Právě jazykové problémy často dospělé migranty marginalizují po celý zbytek života – už se je nepodaří uspokojivě odstranit. Ani generace Romů, kteří již navštěvovali školu v cílové zemi (v Čechách) se před marginalizací ze vzdělanostních důvodů nepodařilo ochránit a problém se stal chronický. České školství v tomto ohledu svoji integrační úlohu pro Romy jako migrační skupinu splnit nedokázalo. 75 K problematice způsobu života Romů před migrací ze Slovenska do Čech viz např. Horváthová 1964, Davidová 1964; 1995. 281 Sociologové chicagské školy popsali průvodní efekt migrací, který nazvali disorganizace.76 Studovali ho nejprve na polských imigrantech do Chicaga,77 později i na dalších imigračních skupinách. Podstatou tohoto jevu je, že migrující jedinec se při migraci vyvazuje z rodinných a lokálních vazeb v místě původu. V cílovém prostoru tyto neformální přímé vazby postrádá. Nemohou mu poskytnout sociální jistotu, nemohou sloužit jako instituce sociálního učení a sociální kontroly. Imigrant vyvázaný z primárních sociálních vazeb hledá jejich náhradu, a je tak náchylný k vytváření struktur ve strukturách, aby ztracené primární vazby nahradil. Velmi často se stává, že právě za této situace se dostane na hranici zákona, v jehož aplikaci se v nových podmínkách neorientuje, má tendenci vytvářet etnické gangy apod.78 Přestože romská migrace ze Slovenska do Čech zcela nezpřetrhala původní rodinné svazky, zejména u tzv. Rumungrů, resp. slovenských Romů, nejen vlivem migrací, ale též působením majoritní společnosti došlo k nuklearizaci rodin a oslabení původních velkorodinných pout. Tento proces měl své pozitivní i negativní stránky, z nichž tou negativní stránkou bylo právě oslabení mechanismů společenské kontroly uvnitř rozšířených rodin, pozitivní naopak urbanizace rodinného života a jeho přizpůsobování standardům majoritní společnosti. Relativně častým znakem dlouhodobě probíhajících řetězových migrací je etnizace chudoby či sociálního neúspěchu. Jde o to, že se jednotlivci nebo skupiny dlouhodobě přicházející ze stejného zdrojového prostoru dostávají do shodných integračních problémů spojených s nízkým sociálním statusem a životem na nejnižších příčkách společenského žebříčku v cílové zemi. Ve druhé nebo třetí generaci se jejich šance sice lepší, ale majoritní společnost si existenci migrační skupiny neustále spojuje pouze se sociálním neúspěchem první, nedávno přišlé generace imigrantů. Protože tato imigrace neustále a dlouhodobě pokračuje, majoritní společnost přenáší představu společenského neúspěchu na všechny imigrační generace. Etnicky stigmatizuje skupinu jako celek a komplikuje tím sociální vzestup i relativně dobře integrovaným jedincům druhé nebo třetí generace. Částečně, v poněkud odlišných podmínkách popsal tento jev například Gérard Althabe ve své Sociální konstrukci cizince na příkladu francouzských měst (Althabe 1993). Paralely tohoto jevu pro české prostředí naznačil Petr Víšek, když napsal, že podle zkušeností ze 70. let (20. století) byla trvalá intenzivní migrace jednou z nejzávažnějších překážek úspěšnější integrace. Jak uvádí, konstatovalo se tehdy, že: „problém řešení bytové situace, úspěšnosti školních dětí a další problémy nikdy nekončí přísunem relativně málo integrovaných Romů, přicházejících z osad, přihlašujících se do bytů jejich zde žijících příbuzných… Zkušenosti ukázaly, že na rozdíl od Romů delší dobu žijících v České republice, nově příchozí přinášeli znovu a znovu nejnižší úroveň života a neschopnost se adaptovat na podmínky života ve městě…“ (Víšek 1999: 208). Romské migrace v postkomunistické Evropě v kontextu migrační teorie V 60. letech 20. století položil D. J. Bogue v textu Techniques and hypotheses for the study of differential migration základy tak zvané push – pull theory později rozpracované celou řadou dalších odborníků na migraci, z nichž je pravděpodobně nejznámější Clifford Jansen (viz např. Jansen 1970). Podle této teorie existují síly, které jedince z prostoru, kde žije, vypuzují (faktory push), a současně existují síly, které jej do jiných prostorů přitahují (faktory pull). U usedlého obyvatelstva existence těchto sil nemusí vyvolat žádnou reakci. Pokud jsou však tyto síly dostatečně velké a překážky mezi prostorem, kde jedinec žije, a prostorem, kam je přitahován, překonatelné, a jedinec má předpoklady a vůli změnit místo působiště, dochází k migraci. 76 K chicagské škole podrobněji Dubovický 1996. V této oblasti prosluli zejména William Isaac Thomas a Florian Znaniecki s prací The Polish Peasant in Europe and America. 78 K některým aspektům problematiky disorganizace a společenskopatologických jevů viz Park 1967. 77 282 Podle charakteru push a pull faktorů lze odhadovat nejen potenciální směry a početnost migrací, ale stanovovat i celou řadu migračních charakteristik. Jansen například píše: „Migrace, které mají velmi silné push stimuly, mají tendenci být ke komunitám v místě původu méně selektivní než migrace, kde převládají stimuly pull. Kde jsou podmínky silného vypuzování, ale nikoli přitahování (extrémními případy jsou pohromy jako hladomor, extrémní sucha, záplavy, vyčerpání zdrojů), je selekce minimální. Jinými slovy, selekce mezi emigranty se mění v závislosti na velikosti přitažlivých sil ze směrů jiných komunit a sil vypuzujících z komunity samé“ (Jansen s. 13). Jednou z otázek, již si v této souvislosti můžeme klást, je, zda je migrace konzervativní, nebo inovační. Přitom za konzervativní považujeme takovou migraci, skrze niž migrující jedinec usiluje o zachování stávajících životních podmínek. Inovační je pak taková migrace, prostřednictvím níž se migrující jedinec snaží své podmínky změnit.79 V případě romských migrací ve střední Evropě můžeme téměř jednoznačně hovořit o migracích inovačních, jež jsou charakteristické pro moderní migrace obecně. Romové ze zdrojové země odcházejí s předem vybranou cílovou zemí a s relativně jasnou představou o tom, co je v cílové zemi čeká. Plánují také, zda se bude jednat o migraci trvalou nebo dočasnou. Inovační charakter měly bezesporu řetězové migrace ze Slovenska do České republiky, během nichž zejména česká průmyslová města absorbovala v letech 1945 – 1992 přibližně 100 000 nových romských příchozích, kteří nyní v České republice žijí v první až čtvrté generaci a jejichž počet se díky vysoké natalitě nejméně zdvojnásobil. Jednalo se částečně o spontánní a částečně o řízenou řetězovou migraci, která měla zejména v 60. až 80. letech masový charakter. Petr Víšek uvádí, že v roce 1988 se počet Romů na území dnešní České republiky ve srovnání s rokem 1967 zvýšil o 155% (Víšek 1999: 208). Stimulem této migrace byly pracovní příležitosti v českých průmyslových městech, možnosti kvalitnějšího bydlení a sociálního zabezpečení. Implulsem, který vypuzoval Romy z jejich původního bydliště, byla i snaha rušit romské osady např. vyplácením náhrad za jejich opuštění. Tímto tlakem byla i neutěšená situace v osadách a snaha zlepšit si postavení. Inovační charakter mají také migrace po roce 1990, a to nejen z České republiky, ale i z dalších postkomunistických zemí. V řadě zemí také Romové zareagovali na pád železné opony a nové migrační možnosti mnohem dříve než v České republice. Například s platností pro Bulharsko popisují takovou migraci Elena Marušiaková, Veselin Popov a Mirella Decheva. Migrace z Bulharska podle jejich údajů kulminovala v letech 1992 – 1993, kdy ročně odcházelo 60 – 65 tisíc osob. Mnozí z nich byli žadatelé o azyl v západních státech. Bylo však obtížné odhadnout, jaké procento mezi emigranty z Bulharska tvoří Romové. Navíc pro Bulharsko je specifické to, že zejména při žádostech o azyl v západních zemích se za Romy vydávají také bulharští občané, kteří romský původ nemají. Deklarují-li romskou národnost, mohou v žádostech o azyl uvádět, že hledají útočiště před rasovým pronásledováním (při pohovorech říkají, že romštinu zapomněli, neboť ji v době komunismu nesměli používat). Naopak řada Romů při interakcích v cílových zemích z nejrůznějších příčin deklaruje jinou národnost. Elena Marušiaková, Veselin Popov a Mirella Decheva uvádějí, že v Bulharsku si rodiny, jež jsou příbuzensky spřízněné a zabývaly se kdysi stejným řemeslem, obsadily obvykle jednu nebo několik společenských nik vázaných na určitou obživnou aktivitu. Řada z těchto nik je závislá na migraci. Nejedná se vždy o trvalou migraci. Na příkladu rodů Kaldaraša ukazují, jak Romové v daném případě využívají odlišné situace na západních trzích a v Bulharsku. Zdrojem jejich obživy jsou obchodní aktivity rozvíjené mezi Beneluxem, Skandinávií, Německem a Bulharskem a zahájené již před rokem 1989. Přibližně od roku 1998, 79 K problematice teorie migrace viz též např. Šatava 1989. 283 v souvislosti s komplikovanou ekonomickou situací v Bulharsku, která způsobila, že jejich obchody začaly stagnovat, začala část Kaldarašů, většinou těch nejbohatších, jevit tendenci trvale se usadit v západní Evropě, zejména v Belgii. V současné době jich zde žije několik tisíc. Turecké Romy trvale usazené v Bulharsku popisují uvedení autoři jako žadatele o azyl v Polsku, České republice a v Německu. V roce 1991 žádalo v Německu o azyl 3 927 občanů Bulharska a 14 opravdu azyl získalo. Ostatní byli odmítnuti a většina Německo opět opustila. Nebyli to pouze Romové, ale velká část byla romského původu. V roce 1992 již v Německu žádalo o azyl 31 540 občanů Bulharska a v roce 1993 více než 23 000. Vzhledem ke změnám v německé legislativě ve vztahu k žadatelům o azyl a změněné formě sociální podpory se na konci roku 1993 a v roce 1994 proud migrantů z Bulharska do Německa výrazně snížil. Emigrace Romů z Bulharska se soustředila na jiné cílové země. Vedle žadatelů o azyl existuje v Bulharsku sezónní nebo nepravidelná zahraniční pracovní migrace bulharských Rudarů, kteří pracují v Řecku, na Kypru, v Itálii, ve Španělsku a s vydělanými penězi se obvykle vracejí do země původu (podrobněji: Uherek – Weinerová 2001; srv. též Marushiakova – Popov – Decheva v tisku). Veškeré tyto migrační aktivity lze nazvat jako inovační, protože mají za cíl pozvednout životní úroveň romských rodin a zvýšit jejich sociální status. Podobně lze hovořit o migraci Romů z Rumunska a Slovenska, která byla zaznamenána v celé řadě zemí, včetně České republiky. Rovněž rumunská romská migrace je výrazná již od počátku 90. let 20. století. Stala se diskutovanou například ve Velké Británii, kde rumunští Romové spolu s Romy z Bulharska a bývalé Jugoslávie žádali o azyl od roku 1990 (Guy 2000; Guy v tisku). Obdobně tomu bylo v Německu, kde se rumunští Romové ucházeli o azyl spolu s dalšími občany Rumunska.80 I v České republice (resp. v Československu) se rumunští žadatelé o azyl objevili v roce 1990 mezi prvními, kdo využili této možnosti v nově se ustavujícím demokratickém státě, jenž se začal řídit Úmluvou OSN o postavení uprchlíků z roku 1951. Již v roce 1990 žádalo v Československu o azyl 1 080 občanů Rumunska. V tomto roce se Rumuni stali nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl. Dodnes jsou stabilně početnou skupinou žadatelů. Zejména v 90. letech byli často i adresáty kladných vyrozumění o udělení azylu (viz tabulka 1 a 2).81 80 Je však třeba doplnit, že Rumunsko je v německých rozborech migrační problematiky zmiňováno především jako cílová země původně německy hovořících etnických minorit, které na území dnešního Rumunska migrovaly v době, kdy bylo součástí rakouského císařství, a po roce 1989 se přesunuly do Německa (srv. Thränhardt 1999: 39). 81 Zejména na počátku 90. let však nebyli všichni žadatelé o azyl z Rumunska pouze Romové. Byli mezi nimi frekventovaně zastoupeni například také příslušníci české minority v Rumunsku. Jde o potomky Čechů, kteří se ještě za rakouského císařství, stejně jako další národy monarchie, podíleli na osídlování země zpustošené osmanskou armádou. 284 Tabulka 1: Počet žadatelů o azyl z Rumunska v letech 1990 – 2001 (zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky) Rok Počet žadatelů 1990 1080 1991 656 1992 78 1993 60 1994 58 1995 490 1996 693 1997 159 1998 27 1999 124 2000 510 2001 1848 Celkem 5783 Tabulka 2: Počet udělených azylů pro občany Rumunska v letech 1990 – 2001 (zdroj dat: Ministerstvo vnitra České republiky). Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 Celkem Počet žadatelů 23 325 26 54 11 1 28 5 0 1 0 0 474 Rumuni díky vstřícné azylové politice ze strany českých úřadů v první polovině 90. let také až do roku 2002 zůstali nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl v České republice, které byl azyl skutečně přiznán (do 30. 4. 2002 to bylo 325 kladných rozhodnutí). Jako cílová země Česká republika pro Rumuny rozhodně nebyla prioritou číslo jedna. Mnohem větší zájem projevovali o země Evropské unie. Podle informací pracovníků pobytových středisek Ministerstva vnitra České republiky (výzkum prováděli Zdeněk Uherek a Renata Weinerová v Bělé-Jezové, v Červeném Újezdu, v Zastávce u Brna a ve Stráži pod Ralskem) byl důvodem pobytu rumunských Romů (hovořili zejména o druhé polovině 90. let a počátku roku 2000) pohyb v městských centrech spojený s žebrotou (k tomuto účelu zejména vyhovovala Zastávka u Brna díky blízkosti Brna). Romové z Rumunska se často projevovali rovněž jako tranzitní migranti, kteří se pokoušeli přejít českou hranici do Rakouska nebo do Německa. V některých případech pracovníci pobytových středisek nebyli schopni identifikovat, z jakého důvodu romské skupiny z Rumunska imigrovaly – pobyly půl roku a poté na náklady českého státu odcestovaly zpět do Rumunska (Bělá-Jezová). 285 Slovenská romská migrace žadatelů o azyl je ve srovnání s migrací rumunskou a bulharskou jevem, jenž nabývá na rozsahu teprve ve druhé polovině 90. let a kulminuje v letech 1998 – 2000. Podle statistiky Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (Klímová 2000) došlo v rozmezí let 1998 a 1999 k 1000% nárůstu (z 467 na 4836) žádostí o azyl podaných slovenskými občany. Belgická vláda obnovila v dubnu roku 2000 vízovou povinnost pro slovenské občany z důvodu narůstajícího počtu žadatelů o azyl. V srpnu 1998 zavedla vízovou povinnost pro Slovensko Velká Británie a posléze i Irsko, v červenci 1999 Finsko a Norsko a o čtyři měsíce později se připojilo Dánsko. V listopadu roku 1999 sice Finové a Norové vízovou povinnost zrušili, Finové ji ale v lednu 2000 opět obnovili. V České republice Romové ze Slovenska v masovějším měřítku žádali o azyl teprve ve chvíli, kdy se jim začaly zavírat cesty do nejbohatších evropských zemí. Mezi žadateli o azyl ze Slovenska se od roku 1993 do roku 1999 vyskytovali jen jednotlivci v počtu do 2-19 osob ročně. Masový příliv Romů ze Slovenska do českých azylových zařízení se stal závažným jevem teprve od roku 2000, kdy občané Slovenska podali 723 žádostí o azyl (v roce 2001 to bylo 388 žádostí) (Cizinci 2002: 63). Jejich migraci ze Slovenska opět charakterizujeme vesměs jako inovační, i když zde hraje roli i snaha uprchnout před vyděrači, úžerníky nebo ekonomickými problémy, jež před nimi vyvstaly ve zdrojové zemi (srv. Uherek – Weinerová 2001). Marek Murín uvádí s odvoláním na prohlášení UNHCR jako hlavní důvody migrace Romů ze Slovenska: snahu uniknout před sociálním konfliktem nebo násilnými konfrontacemi mezi Romy a neromskou většinou, jimž státní úřady nejsou schopny zabránit, a omezený přístup na trh práce související s nedostatkem pracovních příležitostí v zemích s transformujícími se ekonomikami (Murín 2002: 792). Při šetření romských žadatelů o azyl ze Slovenska v České republice82 bylo možné identifikovat několik motivačních činitelů, které byly pro migraci a následnou žádost o azyl signifikantní: a) žadatelé o azyl hledali v České republice útočiště před fyzickým ohrožením b) azylovou proceduru chápali jako určitou ekonomickou záštitu nebo výpomoc c) pobytové zařízení Ministerstva vnitra pro ně bylo sociálním zázemím. Nevylučujeme, že pro část Romů ze Slovenska byla azylová zařízení Ministerstva vnitra také přestupní zastávkou na cestě do západních zemí, ale tuto variantu nemůžeme dokladovat empirickými daty. Jednotlivé varianty, které se v praxi vzájemně prolínají, nyní podrobněji objasníme: ad a) útočiště před ohrožením v zemi původu Azylové zařízení v tomto případě slouží k účelům velmi blízkým těm, pro něž bylo skutečně zřízeno. Represe však zřejmě není směrována ze strany státu, ale pravděpodobně ve většině případů ze strany osob, se kterými žadatelé měli v zemi původu podnikatelské kontakty nebo od kterých si vypůjčovali peníze na lichvářský úrok, jejž nebyli schopni splácet. Tato represe je oběťmi popisována často velmi vágně, neurčitě. Za téměř klasický příklad popisu takového ohrožení lze považovat vyprávění paní I. K., která žila v roce 2000 v pobytovém zařízení ve Stráži pod Ralskem. Vyprávěla, že byla spolu s manželem napadena neznámými osobami v baru, kde manžel pracoval. Neznámí útočníci ji surově zbili, udeřili ji židlí, ještě teď má modřiny na obličeji, pohmožděnou ruku a dočasně měla poruchu vidění. Manžel měl zlomená čtyři žebra, omdlel, málem prý zemřel. Na otázku, kdo byli ti útočníci, žena odpovídala, že je nezná, že byli maskovaní, nebyli to skini, ti u nich nejsou, ale jakási mafie. Přijeli džípem a bylo jich mnoho. Zbili i majitele baru, a tak ona s manželem a dětmi utekla do jiné lokality. Tam se nechali lékařsky ošetřit, a protože měli strach z dalšího pronásledování, odcestovali do Čech. Prý zde předtím nikdy nebyli. 82 Šetření v letech 2000 a 2002 provedli Zdeněk Uherek, Renata Weinerová a Kateřina Plochová. 286 Útočiště jim poskytl jejich známý ruského původu v Mladé Boleslavi. Nějakou dobu žili v Mladě Boleslavi na ubytovně a pak jim jejich známí poradili, aby požádali o azyl. Příběhy tohoto typu naznačují, že řada Romů žádajících o azyl byla skutečně ohrožována na životě a že se obávají pronásledování. Rasově motivované násilí zde však hraje roli jen částečně. Velmi často se jedná o násilí páchané v rámci organizovaného zločinu, vydírání, vymáhání dluhů, vyřizování si účtů mezi gangy apod. Pro osoby, jež se dostanou do kontaktu s organizovaným zločinem, mohou pobytová střediska pro žadatele o azyl sloužit jako útočiště. Z vyprávění je patrné, že ne vždy Romové požádají o azyl ihned po překročení hranic. Někdy možnost požádat o azyl zvažují teprve nějakou dobu po překročení hranic a po prozkoumání možností ubytování a obživy v České republice. ad b) ekonomická záštita Bod b) s bodem a) těsně souvisí. Žadatelé o azyl například mohou v místě bydliště prodat majetek a zaplatit dluhy, vzhledem k prostupnosti hranice bydlet v azylovém zařízení a do místa původu se příležitostně vracet a vyřizovat své ekonomické záležitosti. Pobytem v azylovém zařízení, kde mají zabezpečeno ubytování a stravování, si mohou alespoň trochu zvyšovat ekonomický status. ad c) sociální zázemí Některým romským rodinám vyhovuje stálá péče, možnost stravování nebo získání kapesného, odívání ze skladů charitativních organizací, možnost pravidelné hygieny a další vymoženosti, které v původních bydlištích měly limitovány nebo si je nemohly dovolit. V pobytových střediscích pro žadatele o azyl jsme viděli i poměrně příjemně vybavené útulné domácnosti, kde romské rodiny proměnily provizorium v docela přijatelný domov. Vzhledem k délce azylové procedury, již lze měřit na měsíce, někdy i roky lze takto odkládat opětovný sestup na sociální dno a požívat určitý, i když značně limitovaný sociální standard.83 Na území České republiky se ovšem nachází celá řada romských imigrantů zejména ze Slovenska, kteří nezažádali o azyl, ale bydlí u příbuzných, známých a nejrůznějšími formami se snaží legalizovat svůj pobyt. Získání trvalého pobytu se pak daří zejména těm, jimž pomohou příbuzní.84 Možnost usadit se v České republice chápou například Romové ze Slovenska velmi často jako hodnotu. Romské migrace z České republiky a motivace k migraci V případě Romů migrujících z České republiky do zemí Evropské unie a žádajících o azyl jsou pohnutky velmi podobné jako u Romů přicházejících do České republiky.85 Specifickým rysem Romů migrujících z České republiky je, že kvůli legislativním úpravám, na rozdíl od jiných skupin, podle našich informací žádají v Evropě o azyl v současné době (2002-2003) téměř výhradně ve Velké Británii. Proto se jejich počet ve světle britských statistik jeví nezanedbatelný, i když Českou republiku neopouští ročně tak vysoký počet osob jako například Bulharsko nebo Rumunsko. Podle údajů zveřejněných ECRE žádalo ve Velké Británii o azyl v roce 2001 celkem 930 osob z České republiky. Bylo to o 22,5% méně než v roce 2000 (tehdy žádalo celkem 1 200 83 O azylové proceduře viz podrobněji: Uherek Z.: Integrace azylantů. Výzkumná zpráva pro UNHCR – branch office Praha. Praha, Etnologický ústav AV ČR 2002. Vzhledem k tomu, že se situace v zákonných normách týkajících se azylu v současné době rychle a dynamicky mění, upozorňujeme na omezenou časovou platnost sdělení, jež se váží k poznatkům zejména do konce roku 2002. 84 V rozhovoru Gejzy Horvátha s Richardem Orletem, slovenským občanem, který se přistěhoval za otcem do České republiky, je například tlumočen názor, že bez pomoci otce by pro něho získání trvalého pobytu v České republice bylo nerealizovatelné. Slovensko je v rozhovoru vykresleno jako země dávající Romům mnohem méně možností než Česká republika (Horváth 2002). 85 Podrobněji viz další text. 287 osob). Z deseti evropských zemí, jejíž příslušníci v největším počtu žádali ve Velké Británii v roce 2001 o azyl, zaujala Česká republika sedmé místo (viz tabulka 3). Tabulka 3 Počet žadatelů o azyl z Evropy ve Velké Británii v roce 2001. Země Počet žadatelů o azyl v roce 2001 Albánie 1 095 Česká republika 930 Federativní republika Jugoslávie 3 190 Polsko 660 Rumunsko 1 425 Rusko 455 Turecko 3 740 Ukrajina 445 bývalý SSSR 1 320 bývalá Jugoslávie 1 990 Ostatní 365 Evropa celkem 14 435 Zdroj dat: European Council on Refugees and Exiles. Na počátku 21. století Velká Británie registruje druhý nejvyšší počet žadatelů o azyl v Evropě (na prvním místě je Spolková republika Německo). V roce 2001 to bylo celkem 71 700 osob. Romové z České republiky mezi tímto celkovým počtem žadatelů tvořili 1,3%. Ani jednomu z žadatelů o azyl z České republiky nebyl azyl ve Velké Británii v roce 2001 udělen. Poslední žadatelé z České republiky obdrželi kladné vyrozumění o udělení azylu v roce 2000. Bylo jich celkem deset. Přesto vidíme, že mezi evropskými žadateli Romové z České republiky nejsou zanedbatelnou skupinou. Počtem jsou srovnatelní například s žadateli z Albánie nebo Federativní republiky Jugoslávie. Z výše uvedeného je patrné: Zahraniční migrace Romů má jednoznačně inovační charakter a jejím cílem je zlepšit ekonomické a sociální postavení migrantů. V postkomunistických státech je romská mezinárodní migrace obecným jevem, který nastává v souvislosti s vyšší prostupností státních hranic. Romská migrace je často spojena s následnou žádostí o azyl v cílové zemi. Nejdříve se tento jev objevuje v postkomunistických státech s nejnižším ekonomickým standardem. Tam, kde je největší rozdíl mezi životními standardy země původu a cílové země, je romská migrace součástí rozsáhlejších ekonomických migračních proudů, na nichž se podílí i majoritní obyvatelstvo. V případě využití instituce azylu se setkáváme i s jevem, že se majoritní obyvatelstvo vydávalo za Romy, aby zvýšilo šanci na udělení azylu. V zemích s vyšším životním standardem přichází romská migrace později (síla vypuzující migranta z původního prostoru a síla, která ho přitahuje do cílového prostoru, nejsou tak velké). Migrační toky nejsou tak rozsáhlé a jejich součástí není majoritní obyvatelstvo. Vzhledem k podstatným rozdílům mezi podmínkami k životu v jednotlivých evropských státech se může stát, že jedna a tatáž země přitahuje romské obyvatelstvo z ekonomicky slabších evropských států a současně je zdrojovou zemí vlastních Romů, kteří hledají příznivější životní podmínky ve vyspělejších zemích. To je i případ České republiky. Zahraniční migrace Romů v postkomunistických zemích nabývá velmi diverzifikovaných forem. Na jedné straně se jedná o obchodní aktivity, jež znamenají faktický ekonomický vzestup a jsou podmíněny schopností orientovat se v obou obchodem propojovaných 288 prostředích. Jak jsme viděli na příkladech z Bulharska, tyto aktivity mohou vyústit až k přestěhování rodiny do země s vyšším životním standardem, jindy, a to zřejmě častěji, je migrace spíše nouzovým krátkodobým řešením, které zabraňuje pádu na sociální dno, nebo jej alespoň oddaluje. Někdy též zamezuje fyzickému ohrožení jednotlivce nebo skupiny. Jako krátkodobé řešení však romská migrace (velmi často spojená s azylovou procedurou v cílové zemi) představuje nebezpečí, že návrat do země původu bude znamenat pro migrující romské rodiny ještě horší sociální situaci než tu, kvůli níž odcházeli. V původních lokalitách již nemají kde bydlet (pokud prodali byty nebo užívací právo na ně), jsou jim zastaveny sociální dávky atd. Jejich situace je velmi neuspokojivá a to je vede k myšlence na opětovnou migraci. Zejména při azylovém řízení se inovativní záměr migrace míjí účinkem. Přesto migrace neustává. Důvodem je, že zlepšení ekonomického standardu a nebo útěk před fyzickým ohrožením jsou jen jednou stránkou problému. Důležitou úlohu zde hrají i další aspekty. Abychom mohli lokalizovat ty, jež souvisejí se sociálním vzestupem nebo úspěchem, je třeba nejprve uvést, co považují Romové za sociální vzestup nebo úspěch. Sociální úspěch a jeho charakteristiky V roce 1994 uskutečnila česká badatelka Markéta Rybová sérii řízených rozhovorů ve skupině slovenských Romů v Jablonci nad Nisou. Ve studii, kterou z těchto rozhovorů sestavila, se věnuje, kromě jiného, také otázkám životního stylu a oceňovaným hodnotám, o nichž Romové hovořili. Obraz, který z promluv Romů vzniká, naznačuje, že sociální úspěch je velmi často hodnocen prostřednictvím úspěchu ekonomického, jenž se zračí v některých, většinou zřetelných, symbolech bohatství, jako jsou šperky a prsteny, možnost chodit pěkně oblečený (jak muži, tak i ženy), jezdit v kvalitních a drahých automobilech. Symbolem sociálního úspěchu je také nákup nemovitosti nebo dostatečné vysoká hotovost, s níž může majitel volně disponovat. Tyto žádoucí a vysoce hodnocené ikony sociálního úspěchu jsou v promluvách spojovány s dalšími oceňovanými hodnotami a modely chování, jako je například podnikání (např. provozovat restauraci, vlastnit diskotéku), být „dobrou partií“ – to znamená moci si vybrat adekvátního partnera buď z vlastní skupiny, nebo z majority. Často zdůrazňovaným protikladem pak bylo „ten se nemusí bavit s kdekým“. Rozumělo se zejména se skupinami Romů, které nedosahují oceňované úrovně. Vysoce hodnoceno též bylo, pokud měl jedinec zaměstnání, a ještě více, pokud pracoval pro majoritní obyvatelstvo, nebo ještě lépe „pro Němce“. Za žádoucí se také považovalo „mít málo dětí“ a „být „frajer“. Jako oceňovaná hodnota se ovšem objevuje i „chodit do kostela“ a k vyššímu společenskému statusu se pojí vědomí o starousedlictví a někdy též lokace bytu nebo domu v komplexu města. Méně uznávané skupiny přišly, podle výpovědí, do města teprve nedávno, mají hodně dětí, nic nemají, děti jsou špinavé, zavšivené a ani dospělí na sebe nedbají. Z promluv vyplývá, že jsou ekonomicky neúspěšní – nemají auta, peníze a lokačně jsou situováni za město, konkrétně do „Zeleného údolí“ (Rybová 1996). Oceňované hodnoty a vlastnosti jednotlivců či skupin lze odhadovat i z jiných zdrojů. V roce 2001 publikoval Peter Stojka v časopisu Romano džaniben text, nazvaný Legendy olašských Romů. Vypráví se v něm o předcích (nevíme, zda skutečných či fiktivních), i o osobách, které Peter Stojka skutečně znal. Peter Stojka zaznamenává profily těchto jednotlivců. V textu se tudíž vyskytuje celá řada oceňovaných hodnot a jejich kontextualizace. Vysoce hodnocen je zde tělesný vzhled (vysoký, urostlý chlap), fyzická zdatnost (hrdina například umí zápasit), fyzická síla (přepere protivníka, srazí pěstí vola), ovládání řemesla (v daném případě kovářské), umění zpívat a tančit, umění obchodovat (Nebolo vraj toho koňa, ktorého by neprodal za výhodnú čo najvyššiu cenu), nebojácnost a moudrost. Z uplatnění těchto vlastností vyplývá autorita a bohatství. V daném případě je autorita také zárukou vstupu do 289 legend, neboť Peter Stojka, až na jeden případ, představuje osoby vážené, představitele romských soudů. Vedle uvedených vlastností, jež při charakterizování jednotlivých postav vystupují do popředí, se zde vyskytují i další vlastnosti a dovednosti pozitivně hodnocených osob: i když neuměl psát, hovořil mnoha jazyky; byl vzdělaný a inteligentní – měl vysokou školu; měl rád koně; dokázal vypít neuvěřitelné množství vína; zasedal mezi představiteli města; stal se členem meziresortní komise pro romskou problematiku při Úřadu vlády České republiky (Stojka 2001). Z uvedeného výčtu vidíme, že oceňované hodnoty a vlastnosti jsou velice pestré. Ad hoc snad lze vyslovit hypotézu, že se liší od hodnot společnosti majoritní spíše v hierarchii než ve složení. Při jabloneckém výzkumu, když o hodnotách, vlastnostech a životním stylu komunikovala Markéta Rybová s Rumungry, logicky nezaznamenala, že by se někdo sám zařazoval do skupin, jež mají neoceňované vlastnosti. Z textu vyplývá, že Markéta Rybová nehovořila ani s jedním Romem, který by sám sebe zařadil do skupiny sociálního neúspěchu. Je také logické, že Romové jako ostatní společenské skupiny hledají strategie, které by je obrazu společenského neúspěchu vzdálily. Neúspěšní jsou především „ti druzí“, ale nebezpečí klesnout mezi „ty druhé“ je velké. V některých případech si společenský pád do jisté míry připouštějí, a někdy i v souvislosti s prostorovou lokací. Z uvedeného vyplývá, že Romové chtějí být sociálně úspěšní. Zmíněné kontexty společenského úspěchu souvisejí s osobnostními vlastnostmi (např. síla, krása, inteligence) a s dobře provedenými aktivitami (obchod, prodej, rada, práce atd.). Migrace je též aktivita a v souvislosti s řešením vlastního postavení ve společnosti se může stát ukazatelem aspirací a cílů těch, již o migraci hovoří nebo změnu prostorové lokace uskutečnili. Prozkoumejme nyní podrobněji souvislosti, v kterých se pohybuje diskurs Romů o migraci. Problémové oblasti, které Romové řeší emigrací z České republiky 1. Migrace jako řešení konfliktu v mezilidských vztazích V oblasti mezilidských vztahů se opět dostáváme na téma rasově motivovaného násilí. Lze doložit, že řada žadatelů o azyl v západních zemích z České republiky tuto negativní zkušenost prodělala. V roce 2000 provedli mezi žadateli o azyl z České republiky ve Velké Británii sociologickou sondu pracovníci společnosti Člověk v tísni. Mezi základními motivy k žádosti o politický azyl se objevily: opakované útoky rasistů (verbální i fyzické); neschopnost policie jim zabránit; diskriminace v práci; diskriminace dětí ve škole; špatné vyhlídky do budoucnosti (Člověk v tísni 2000). Do oblasti mezilidských vztahů patří i emigrace před vydíráním, vymáháním dluhů, útěk před mafiemi atd. Tyto motivy známe z terénního výzkumu mezi žadateli o azyl ze Slovenska a lze je zaznamenat i mezi azylanty z České republiky. I v českých podmínkách se začala zejména na přelomu 20. a 21. století rozmáhat lichva a následné vymáhání dluhů, ale oproti Slovensku zatím v menších rozměrech. Ekonomické problémy a otázka bezpečnosti se v této oblasti spojují do jednoho celku. Když Ivan Gabal prováděl pro International Organisation for Migration průzkum mezi žadateli o azyl z České republiky navrácených zpět do zdrojové země, uváděli respondenti nejčastěji následující důvody migrace: dlouhodobá nezaměstnanost, špatné bydlení, strach o vlastní bezpečnost a bezpečnost svých dětí, rostoucí životní náklady (cit. dle CastleKaněrová 2001: 122-123). Obdobnou sumarizaci příčin migrace lze frekventovaně zaznamenat i u romských publicistů (např. Giňa 2001). V roce 2002 uskutečnil publicista Gejza Horváth minianketu na téma Emigrovat, či ne. I v ní se ukazuje, že pokud Romové usilují o vlastní sociální vzestup migrací s následnou žádostí o azyl, usilují jen o ty nejzákladnější předpoklady pro přijatelný sociální status, jimiž jsou vlastní bezpečnost, rovné postavení ve společnosti, bydlení a vyřešení základních ekonomických problémů (v důvodech migrace tázaní opět jmenovali zejména ohrožení ze strany rasistů, diskriminaci, ekonomické problémy a problémy s bydlením) (Horváth 2002). 290 2. Migrace jako řešení ekonomických problémů migrujících Z hlediska ekonomických možností Romů již bylo mnohokrát konstatováno, že jsou na trhu práce znevýhodněni, a to nikoli jen na tuzemském, ale též mezinárodním. Vzhledem k profesním, vzdělanostním, ale též jazykovým charakteristikám se někteří mohou stěží uplatnit jako tuzemští dělníci, natož pak v zahraničí. Vyplývá z toho, že relativně přímočarou cestou ke zlepšení jejich sociálního statusu, odhlédneme-li od nezákonné činnosti, je zvýšení objemu sociálních dávek. Výběr alternativy, při níž bude sociální zabezpečení nejvýhodnější, je přirozeným důsledkem této situace. Poradci pro etnické záležitosti při okresních úřadech potvrdili, že vědí o případech, kdy byly sociální dávky současně přijímány jak v zemi původu, tak v cílové zemi. K těmto částkám je nutné připočítat i prostředky získané za prodej domu nebo bytu v osobním vlastnictví při odchodu do zahraničí nebo obnos, který Romové získali za převedení užívacího práva v obecním bytě na jinou osobu. Z hlediska majoritního obyvatelstva tento postup jednoznačně vyznívá jako nemorální. V jiném světle se však ukáže, pokud uvážíme, že se Romům v řadě případů jevil jako jediná možnost ke zlepšení životních podmínek. 3. Migrace jako zdroj obživy pro spekulanty Odchod větší skupiny osob bez odpovídajícího vzdělání je vždy příležitostí pro řadu spekulantů a zprostředkovatelů, kteří bohatnou na nevědomosti ostatních. Také v romské komunitě se vytvořila skupina lidí, jimž nastalá situace vyhovovala a dokázali z ní těžit. Bylo pro ně výhodné, aby odchodů do zahraničí přibývalo, vyhrocovali situaci a vybízeli Romy k emigraci. Také z toho důvodu byla romská migrace tak rozsáhlá a přistoupily k ní i rodiny, které původně k migraci neinklinovaly. 4. Migrace jako nástroj politického nátlaku Romská migrace do zahraničí se stala předmětem rozsáhlého mediálního zájmu. Hrozby o zavedení vízové povinnosti se pro Českou republiku naplnily jen v nepočetných případech. Na druhé straně byla dobře patrná kritika ze strany států Evropské unie a hodnocení České republiky Radou Evropy z hlediska dodržování lidských práv jednoznačně ukazovalo na rezervy v romsko – neromském soužití. Migrace a žádosti o azyl Romů v západní Evropě se proto ve druhé polovině 90. let staly i účinnou nátlakovou formou, aby se romské problémy řešily a byla jim věnována odpovídající pozornost. Uvedený jev ale není jen specificky český. Ve zprávě International Centre for Migration Policy Development z února roku 2001 se bez označení konkrétní země konstatuje, že: „V několika případech se ukázalo, že Romové jsou opozičními politiky, kteří chtějí politicky těžit z nepříznivé situace Romů ve střední a východní Evropě, vyzýváni, aby opustili svá obydlí a odjeli na západ“ (Pluim 2001: 17). 5. Migrace jako zdroj osobní zkušenosti, poznávání něčeho nového a společenská prestiž Při vyprávění o Jožo Andajovi z Ostravy, legendě olašských Romů, Peter Stojka líčí jeho pozitivní schopnosti, vlastnosti a činy a zahrnuje mezi ně, že Jožo Andaj odjel do USA, odkud si přinesl nové zkušenosti a náměty na nové romské zákony. Některé z nich zavedl v České republice, mezi nimi například MAGERIMO (Stojka 2001: 132-133). Konceptualizace migrace (v daném případě dočasné) jako zdroje zkušenosti je zaznamenána v celé řadě textů a výpovědí jednotlivců i skupin. Přenosy s imigranty z Kanady, z Velké Británie, rozhovory z Doveru, z Cale nebyly jen přenosem informativních mediálních obrazů. Odkazovaly k dobrodružství, zajímavému prožitku, určitému risku, hře, hazardu. Řada Romů si chtěla tuto zkušenost také prožít. Člověk nejedná vždy racionálně, saturuje si také psychické potřeby odvety, satisfakce, nových zkušeností. Romská periodika v posledních letech o migraci Romů pravidelně informují a také provádějí rozhovory s repatrianty. Je nápadné, že na zkušenost ze západní Evropy rádi vzpomínají a jejich prožitky jsou vesměs pozitivní. Vzpomínají na nová města, hezké ubytování, slušné zacházení, chlubí se, že jejich děti umějí cizí jazyk atd. Také Míťa 291 Castle-Kaněrová na základě dat z Gabalova průzkumu pro IOM konstatuje, že navrátilci z azylových zařízení zemí Evropské unie hodnotí tamní tolerantní a multietnickou atmosféru jako pozitivní zkušenost (Castle-Kaněrová 2001: 123). Někdy navrácení žadatelé o azyl proklamují, že budou svůj pokus opakovat. Zdá se, že jejich prožitek je přiblížil způsobu života majoritního obyvatelstva, který zde nedokázali realizovat. Stali se na krátkou dobu objektem institucionální pozornosti, získali do užívání sociální vymoženosti, jež si v místě původu nemohli dovolit, a i po návratu se někdo zajímá o jejich zkušenosti. Tato psychická satisfakce, demonstrace odvahy vykročit ze stereotypu a prožít něco nového jistě není zanedbatelným stimulem, a pokud tuto obecnou lidskou potřebu skupina nebo jednotlivec neumí realizovat jinou formou, je i emigrace a následná žádost o azyl relevantní příležitostí. Také Romové byli za železnou oponou, a tak i jejich akční rádius byl omezený. 6. Migrace jako forma emancipace Názory na romskou migraci nejsou v romských komunitách jednotné. Z článku v periodiku Romano kurko Věčně bolestivé odchody zjišťujeme, že v řadě romských rodin dochází o otázkách emigrace k bouřlivým diskusím. Autorka článku -Sat- přibližuje situaci, kdy je odchod částí rodiny, která zůstává, vnímán někdy jako určitý typ zrady nebo poškození jejích zájmů. Naopak ti, kteří odcházejí, se osamostatňují (-Sat- 2001). Jedná se tedy o určitou formu emancipace, osamostatnění se od někdy svazujícího vlivu rodiny, negativních zkušeností a života, který si jinde snad zařídí lépe. 7. Změna lokace je nutná, nacházíme se v zemi, jež stojí na pokraji katastrofy Příkladem této konceptualizace je článek v romském periodiku Romano Kurko z 21. listopadu 2002 rovněž signovaný zkratkou -Sat-. Text je doplněn ilustrací rodiny se smutnými obličeji s kufry a taškami v rukou. Podtitulek čtenáři oznamuje: Jedno přísloví varuje: „Odchází-li Romové, přichází smrt“. Článek sám má titul Na palubě společné lodi strádá i česká společnost. Jeho obsahem je obraz zkázy a tragédie kdysi vzkvétající společnosti, v níž sice vztahy mezi Romy a Neromy nebyly nijak idylické, ale měly svá pravidla a obě skupiny určité sociální jistoty. Po roce 1989 přišli Romové o svá tradiční zaměstnání, skončili na sociálních podporách, ale jen na krátko byli nezaměstnaní jen oni, dnes jsou ve stejném postavení i statisíce Čechů. I oni chodí pro podporu, mají z toho psychické problémy a stávají se alkoholiky. I v jejich komunitách upadá morálka, i jejich čtvrtě jsou devastovány, české ženy si vydělávají jako prostitutky v zahraničí a Češi kradou v západoevropských samoobsluhách. Podle autora textu za mnohé může absence morálky. V textu se přímo praví: „Úpadek ve školství, ve zdravotnictví, nerozumný přístup k výstavbě atomových elektráren, to a jiné způsobilo, že výkvět národa ožebračuje vlastní lidi rok po roce o stovky miliard korun, což se významnou měrou podepisuje na životní úrovni národa.“ Na začátku bylo nemorální chování Čechů k Romům a nyní za to Češi sami pykají: „Nejenom Romům, ale i Čechům se žije v ČR špatně. Podle přísloví: ‘Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá’, možná na sebe to neštěstí přivolávají sami. Po roce 1989 životně důležité zájmy romské menšiny nikoho nezajímaly. Romové byli českou společností hození přes palubu. Dnes ‘jim’ toto oplácí někdo jiný...“ Také mnohé katastrofy, které Česko v současnosti sužují, propukají v takové síle, protože není využívaná romská práce. Článek končí výčitkou, říká se zde, že: „... kdyby česká společnost přiznala přínos Romů republice, nemuselo by docházet k těmto ztrátám (rozuměj ekonomická a morální devastace – pozn. Z. U.) a v Čechách po ekonomické stránce, beze strachu, jsme mohli žít spokojeně, vedle sebe všichni, Romové i Češi“ (-Sat- 2002). Text vykresluje apokalyptickou situaci, do níž se řítí společnost jako celek, která nejprve odvrhla Romy a nyní ničí sama sebe. O emigraci se zde nehovoří, ale ilustrace, přísloví a obsah článku směřují pouze k jedinému východisku – migraci, jež není vedena jen snahou o společenský vzestup, ale je prostou záchranou před zkázou, která ničí vše, co romskou komunitu obklopuje. Společenským vzestupem je odchod kamkoli, co se nachází mimo tuto ničivou devastující sílu. 292 Migrace a sociální sestup Z předchozího výčtu je patrné, že migrace z hlediska společenského vzestupu nebo inovačních aspektů v romských komunitách přináší pozitivní i negativní aspekty. Je jevem, který zvyšuje duševní obzor migranta, obohacuje společenský diskurs, napomáhá sociální stratifikaci komunit, jež je podmínkou jakékoli složitější sociální organizace, může v některých případech řešit i problémy v mezilidských vztazích a ekonomické problémy jedinců, ale v mnoha případech řešení spíše jen oddálí a zkomplikuje. I tuto rovinu začínají Romové stále více vnímat. Od roku 2001 na stránkách romského tisku rovněž přibývá zpráv, v nichž je migrace vykreslována také jako překážka individuálního štěstí a sociálního vzestupu. Vedle narušených rodinných vazeb zde hraje důležitou roli poznání, že společnost a její reprezentace v hostitelských zemích nejsou romské migraci nakloněny a snaží se ji v maximální míře eliminovat. Za jasnou deklaraci tohoto postoje chápali Romové, alespoň podle ohlasu romské elity, zejména kontroly pasažérů do Velké Británie britskými imigračními úředníky. Problém britských kontrol na ruzyňském letišti se stal každoročním diskusním tématem letních měsíců. Vycestovat se pak díky nim často nepodaří ani Romům, kteří o azyl v Británii žádat nechtějí a mají zájem pouze navštívit příbuzné.86 Britská a česká společnost jsou ze zorného úhlu protimigračních opatření stále více vnímány jako spojenci shodných zájmů a postojů, dělící občany na privilegované a neprivilegované (např. Holomek 2001). Ostře toto stanovisko vyjádřila Jana Kabeláčová, když v Romano hangos napsala: „Romové odcházejí do Anglie, z bláta do louže, přímo do náruče radikálním skinheadům, u nich žádají o azyl, s nimi chtějí žít a tam chtějí rodit děti“ (Kabeláčová 2001b). Současně se objevují zprávy, že také ve Velké Británii je nutné o podmínky pro sociální vzestup bojovat,87 nebo že emigrace může skončit pro rodinu i tragicky.88 V České republice se též velmi často hovoří o problémech, které nastávají navrátilcům ze zahraničí do České republiky. Nejvíce potíží mají se zajištěním bydlení. Lze však také zaznamenat názor, že některé děti pobytem mimo Českou republiku ztrácejí kontext ve vzdělávání.89 Závěr Ve vnímání romských migrací majoritou i romskými komunitami došlo za posledních pět let ještě k dalšímu výraznému posunu. Z roviny zásadního společenského jevu se romské migrace posunuly do roviny jevů sice stále významných, ale známých a uchopitelných. Týká se to zejména romských migrací spojených s azylovou procedurou. Zatímco ve druhé polovině 90. let byla otázka romských migrací z České republiky a následná azylová řízení v ekonomicky prosperujících státech ostře sledovanou kauzou, která byla vnímána jako problém ohrožující zájmy České republiky, na počátku jedenadvacátého století se o něm stále více hovořilo spíše jako o pravidelně se opakující otázce, kterou je třeba systémově řešit, ale kterou nelze započítávat mezi nepředvídatelné katastrofy nebo události v základech ohrožující společnost. I Romové samotní někdy odchody některých členů romské komunity 86 Například v roce 2001 publikovala Jana Kabeláčová rozhovor s Irenou Bugárovou, jejíž manžel má práci, ona sama je na mateřské dovolené, má v České republice nemovitý majetek, a přesto do Anglie na návštěvu příbuzných vycestovat nemohla (Kabeláčová 2001a). 87 Romano hangos například zveřejnil nesignovaný text s titulem Romská dívka převezla britského ministra, v němž se vypráví o romské žákyni ze Slovenska, žadatelce o azyl, která se v Británii propracovala do celostátního seznamu nejnadanějších žákyň. Ministr vnitra David Blunkett jí však podle novinové zprávy „zabránil ve školní docházce a přesunul ji i s rodinou do střediska pro žadatele o azyl.“ Humanitární organizace protestovaly a obdobná opatření hodnotily jako segregační (Romská dívka 2002). 88 V květnu 2002 například Romano hangos zveřejnil článek o romské rodině s postiženým synem, která se, jak je zde uvedeno, nechala přemluvit příbuznými a odcestovala do Anglie, kde postižené dítě zemřelo. Rodina se pak vrátila s mrtvým dítětem zpět do České republiky (Šestáková 2002). 89 V Romano kurko se lze například dočíst: „Některé děti se ze zemí zaslíbených vrátily totiž tak zanedbané jako by ještě nechodily do školy žádné“ (JOB 2002). 293 takto komentují. Větou: „Obvyklé letní putování Romů do přívětivého Albionu bylo letos nečekaně a nepříjemně zaměněno katastrofou daleko větší – povodní...“, zahájil svůj článek Raději než povodeň v časopisu Romano hangos Karel Holomek. V textu vyslovuje názor, že teprve pod hrozbou důsledků přírodních katastrof si často uvědomujeme pomíjivost takových dějů, jako je romská migrace. Jde sice o vážný problém, ale jeho závažnost má své limity (Holomek 2002). Na druhé straně je však třeba připomenout, že to byly právě romské migrace, jež přinesly do soužití mezi majoritním obyvatelstvem a romskými komunitami nové prvky a dodnes upozorňují na řadu neřešených problémů, s nimiž se romské komunity potýkají. Literatura Acton T. 1994: Unity in Diversity. In: Studies in Roma (Gypsy) Ethnography 2., Ed. Zsuzsana Bódi, Budapest. Althabe G. 1993: Construction de l´étranger dans la France urbaine d´aujourd´hui. In: L´Europe entre cultures et nations. Collection Ethnologie de la France. Regards sur l´Europe. Cahier 10. Paris, Maison des sciences de l´homme. Braham M. 1993: The Untouchables: A Survey of the Roma People of Central and Eastern Europe. Geneva, UNHCR. Brochmann G. – Hammar T. (eds.) 1999: Mechanisms of Immigration Control. A Comparative Analysis of European Regulation Policies. Oxford, New York: Berg. Castle-Kaněrová M. 2001: Roma Refugees: The EU Dimension. In: Guy W. (ed.): Between Past and Future: The Roma of Central and Eastern Europe. Hertfordshire, University of Hertfordshire Press: 117-133. Cizinci v České republice 2002. Praha, Český statistický úřad. Člověk v tísni 2000: Report from Dover. January and April. Davidová E. 1965: Bez kolíb a šiatrov. Košice, Východoslovenské vydavateľstvo. Davidová E. 1995: Cesty Romů 1945 – 1990. Olomouc, Univerzita Palackého. Dubovický I. 1996: Etnicita a chicagská škola. Český lid 83, 1: 53-73. European Council on Refugees and Exiles 2002: ECRE Country Report. (citováno dle: www.ecre.org./publications/country01.shtml. Formoso B. 1986: Tsiganes et sédentaires. La reproduction culturelle d´une société. Paris, L´Harmattan. Fraser A. 1992: The Gypsies, Oxford: Blackwell. Gheorghe N., Klimova I. 2000: ODIHR International Consultation on Romani Refugees and Asylum Seekers, Warsaw, 23 October 2000, Consolidated Summary and Recommendations, (INTERNET) AvailableWorld Wide Web, URL: http://www.osce.org/odihr/docs/m00-6-final.htm Giňa A. 2001: Proč odcházejí Romové na Západ. Romano kurko 11, 8 (18. srpna): 4. Guy W. v tisku: Recent Roma Migration in the United Kingdom. In: Guy W. – Uherek Z. Weinerová R. (eds): Roma Migration in the Selected European Couhntries. Berlin, LIT Verlag. Holomek K. 2001: Nikdo mě neposlouchá. Romano hangos 3, 13 (17. srpna): 3. Holomek K. 2002: Raději než povodeň. Romano hangos 4, 9 (5. září): 6. Horváth G. 2002: U svého otce žije jako cizinec. Romano hangos 4, 12 (31. července): 1 a 3. Horváth G. 2002: Emigrovat, či ne? Romano hangos 4, 13 (22. srpna): 4. Horváthová E. 1964: Cigáni na Slovensku. Bratislava, Slovenská akadémia ved. Jansen C. 1970: Migration: A sociological problem. In: Jansen C. (ed.): Readings in the Sociology of Migration. Oxford, London, Pergamon Press: 3-35. JOB 2002: Těžký úděl mladých navrátilců. Romano kurko 12, 1-2 (14. února): 7. Kabeláčová J. 2001a: Co jsem komu udělala. Romano hangos 3, 12 (29. srpna): 1 a 3. Kabeláčová J. 2001b: Nad Romy se blýská, v Čechách hromy divo bijú. Romano hangos 3, 12 (29. srpna): 6. Klímová I. 2000: Analysis of the current debate on the political aspects of Romani migrations and asylum seeking, (rukopis). 294 Marushiakova E. – Popov V. – Decheva M. v tisku: The Gypsies in Bulgaria and their Migration. In: Guy W. – Uherek Z. – Weinerová R. (eds): Roma Migration in the Selected European Countries. Berlin, LIT Verlag. Matras Y. 2000: Roma migrations in the post-Communist era: their historical and political significance. Cambridge Review of International Affairs, vol. XIII/2: 36 – 37. Mirga A., Gheorghe N. 1997: The Roma in the Twenty-First Century: A Policy Paper, PER: Princeton, USA. Murín M. 2002: Sloboda pohybu osob po vstupe Slovenska do Europskej únie a migrácia Rómov. In: Vašečka M.: Súhrnná správa o Rómoch na Slovensku. Bratislava, Inštitút pre verejné otázky: 785-798. Okely J. 1983: The Traveller Gypsies. Cambridge. Cambridge University Press. Park R. E. 1967: Community Organization and Juvenile Deliquency. In: Park R. E. – Burgess E. W. – McKenzie R. D. (eds): The City. Chicago, London, University of Chicago Press: 99-112 (1. vydání 1925). Pluim M. 2001: Current Roma Migration from the EU Candidate States, Draft study prepared by International Centre for Migration Policy Development (ICMPD). Prónai C. 2000: Gypsy Migration in Hungary. Rukopis textu poskytnutý autorem. Romská dívka převezla britského ministra 2002 (nesignováno): Romano hangos 4, 10 (21. června): 1. Romové v České republice. Praha, Socioklub 1999. Rybová M. 1996: Postoje a názory jabloneckých Romů. In: Müller B. – Uherek Z.: Všední den v Jablonci roku 1994. Od novoosídleneckého pohraničí k euroregionu. Wien, Internationales Forschungszentrum Kulturwissenschaften: 91 – 110. Sat- 2001: Věčně bolestivé odchody. Romano kurko 11, 12 (13. prosince): 9. Sat- 2002: Na palubě společné lodi strádá i česká společnost. Romano kurko 12, 11 (21. listopadu): 5. Srb V. 1993: Romové v Československu podle sčítání lidu 1991. Demografie 35, 4: 282 – 289. Stojka P. 2001: Legendy olašských Romů. Romano džaniben VII, 3-4: 126-139. Šatava L. 1989: Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA: Praha, Univerzita Karlova. Šestáková M. 2002: Do Anglie si letěl pro smrt. Romano hangos 4, 8 (15. května): 4. Thränhardt D. 1999: Germany’s Immigration Policies and Politics. In: Brochmann G. – Hammar T. (eds): Mechanisms of Immigration Control: A Comparative Analysis of European Regulation Policies. Oxford, New York, Berg. Uherek, Z. – Weinerová R. 2001: Romská migrace ve střední Evropě – trendy. Závěrečná zpráva úkolu RB 22/8/00 Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Praha, Etnologický ústav AV ČR. Uherek Z. 2002: Integrace azylantů. Výzkumná zpráva pro UNHCR – branch office Praha. Praha, Etnologický ústav AV ČR. Vašečka I. 2000: Príčiny odchodov Rómov zo Slovenska do niektorých krajín Európskej únie., Bratislava, Dokumentačné centrum pro výskum slovenskej společnosti. Vašečka M. 2000: Roma – the Greatest Challenge for Slovakia on its Way into the European Union. Bratislava, Institute for Public Affairs. Víšek P. 1999: Program integrace – řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989. In: Romové v České republice. Praha, Socioklub. Weinerová R. 1994: Romanies – In Search of Lost Security? Praha, Etnologický ústav AV ČR. 295 Studenti romistiky na praxi v Bystranech (2 - 9 června 2003) Milena Hübschmannová Sedmnáct studentů prvního ročníku romistiky (FF UK, Praha) strávilo týden v „cikánské osadě“ u obce Bystrany, okr. Spišská Nová Ves, SR. Jako vyučující a vedoucí kabinetu romistiky jsem jela s nimi, ale za tři dny jsem ze zdravotních důvodů musela svůj pobyt předčasně přerušit. Do „cikánské osady“ jsme jeli s dvojím záměrem: jeden se týkal studentů romistiky, druhý romských obyvatel osady. Studentům jsme chtěli dát možnost, aby se zdokonalili v romštině aby se seznamovali se životem a kulturou Romů v tradiční sídelní pospolitosti na Slovensku - v „cikánské osadě“ Ve vztahu k Romům jsme chtěli obrátit mnoha(sta)letý hluboce zafixovaný směr komunikace mezi nadřazeným, poučujícím, „převychovávajícím“ gádžem a nevzdělaným, převychovávaným cikánem: alespoň na týden se jedna romská komunita ocitla v roli učitele předávajícího „vzdělanost v romipen“ (romství, romské kultuře) nevědomým gádžům. finančně odměnit podle svých skromných možností ty, kteří budou studenty něčemu konkrétnímu učit. Finanční odměna měla jednak hmotně vyjádřit ocenění romského jazyka a kultury jakožto předmětu výuky a jednak měla alespoň na okamžik zmírnit tíživou hmotnou situaci těch romských domácností, kde „výuka v romipen“ probíhala. Protože na konci prvního ročníku není znalost jazyka ještě dokonalá, dostali studenti předběžně za úkol nahrávat rozhovory o tradičních romských jídlech a to při jejich praktické přípravě, které se ti, co nebudou nahrávat a zapisovat, zúčastní sami pod vedením romských kuchařek. Technické vybavení si studenti obstarali sami: několik diktafonů, jednu videokameru, dva fotoaparáty. Jeden magnetofon patřil k výbavě kabinetu romistiky na FF UK. Ubytování studentů bylo dohodnuto telefonicky předem se starostou obce, panem Františkem Pačanem. První dvě noci spali studenti na zemi ve vlastních spacích pytlích v romském komunitním centru v obci. Další dny ubytovali většinu studentů jejich noví romští přátelé ve svých domácnostech přímo v osadě. Přednášející spala rovněž v osadě, v domku pana starosty Pačaje a jeho ženy. Uvolnili jí vlastní postel (což se dověděla až druhý den) a sami šli spát k dceři v sousedním domku. Domníváme se, že týden v romské komunitě v Bystranech předčil veškerá naše očekávání. Studenti se naučili vařit několik tradičních romských jídel (marikľa, pišot, halušky) a nahráli recepty na diktafon. Zaznamenali několik rozhovorů s různými obyvateli osady o jejich životě, například s panem Alojzem Kandračem - výrobcem košů, s výrobci košťat, dále s vedoucími dvou folklorních souborů, s paní Růženou Dunkovou a Lídou (?). Výroba košíku a zkoušky souborů jsou rovněž zachyceny na videokameru. (Přepisy rozhovorů se budou analyzovat v novém školním roce). Všichni studenti souhlasně potvrdili, že si zlepšili znalost romštiny. Jedna paní, které se dvě studentky vyptávali na romská slovíčka, obraty a různé gramatické kategorie, řekla posléze s údivem: „Nikdy jsem si nepředstavila, jaká je ta romština bohatá a krásná.“ Ze všeho nejdůležitější je osobní přátelství, které bylo mezi studenty a Romy z osady navázáno. Když studenti odcházeli v sobotu odpoledne na autobus, doprovázela je doslova 296 celá osada a plakali jak studenti tak Romové. Všichni (kromě přednášející) vydrželi v osadě až dokonce plánovaného pobytu, třebaže postupně všichni onemocněli střevními poruchami nejspíše z kontaminované vody. Studenti plánují se do osady vracet - a podaří-li se nám získat finanční prostředky, rádi bychom uskutečnili projekt déledobé spolupráce mezi kabinetem romistiky na FF UK a romskou osadou v Bystranech. Romská komunity v Bystranech Po týdenním pobytu si nemůžeme klást za úkol podat vyčerpávající informace o zdejších poměrech, tím méně předložit odbornou studii o bystranských Romech. To ostatně ani nechceme. Brání nám v tom osobní vztahy, které jsme zde navázali, důvěra, kterou jsme si mezi Romy získali. Nechceme ji zklamat tím, že budeme někoho objektivisticky hodnotit jako „brouka pod mikroskopem“ (výrok romského aktivisty pana Tomka inspirovaný projevy na semináři o vzdělávání Romů v Policejním Muzeu, v Praze, 1995 (?)). Naše informace tedy představují jen několik základních faktografických údajů a dále několik postřehů a úvah. Tradiční název obce Bystran, který užívají nejen Romové, ale i neromové po celém kraji, je Viľbachy (v romštině Viľbacha). Pochází z původního německého názvu Eulenbach (Soví potok). Romové, kteří v Bystranech žijí, patří do subetnické skupiny tzv. slovenských/servika/ kherutne Romů. Atribut „slovenský“ naznačuje, že žijí na Slovensku. Starší přídomek „servika“ informuje o tom, že na Slovensko přišli (kdysi dávno) ze Srbska. Alternativní přídomek „kherutne“ (domácí, „domoví“) ukazuje, že bydlí v domcích - že tedy jsou po generace usedlí. Romové v Bystranech se tradičně živili koňským masem, což ani v dalších osadách na Spiši není neobvyklé. Paní Božena Pačanová (45 let), manželka starosty, uvedla (rozhovor ze 3.6.), že její otec během jedné zimy porazil někdy až šest koní, jejichž masem se živilo celé příbuzenstvo. Tzv. „žuže Roma“ (rituálně čistí Romové) považují ty, kteří se stravují koňským masem za „degeše“, Romy „nečisté“. Ve zdejší oblasti se místo obecnějšího termínu „degeš“ užívá výraz „dupkos - dupki (pl.)“. Ve vztahu mezi „žuže Roma“ a „dupki“ se projevuje indický archetyp kastovní distance. Nejdůležitějším znakem rituální čistoty je jak v Indii tak mezi Romy právě „čistá-nečistá“ potrava. (2) Na ještě nižší příčce žebříčku „čistý-nečistý“ stojí ti Romové, kteří jedí psy - „rikoňara“. Psy pojídají Romové z Letanovců - jedné z materiálně nejubožejších osad. Ty zase považují za dupky Romové z Bystran. Ačkoliv podobně jako v Indii se skupinová (kastovní) distance vyjadřuje mimo jiné v endogamii - to znamená že „žužo Rom“ by si nikdy nevzal za ženu „degešku“ - mají někteří Romové z Bystran příbuzné v Letanovcích. Podle informace pana starosty Pačaje (rozhovor 3.6.) žije v celé obci 2 800 obyvatel, z toho je 1 870 Romů, to je 66,78 %. Asi deset romských rodin bydlí přímo ve vesnici, všichni ostatní v osadě. Osada sousedí s obcí - mezi přístupovou cestou k osadě a prvním domem v obci je asi stometrová vzdálenost. Silnice, která tudy vede, má jen úzký prašný okraj. Projíždějící auta vytlačují chodce na okraj příkrého srázu. Osada je totiž umístěna v dolíku pod strmým svahem. Po okraji silnice neustále chodí po jednom za sebou, maximálně po dvou vedle sebe, Romové: na nákup do vesnice, děti do školy. Nikde však není značka „pozor děti“ přikazující motoristům zpomalit rychlost. Nikde není na silnici zebra označující přechod z jedné strany silnice na druhou. 297 Škola leží téměř na druhém konci vesnice - děti z osady mají tedy do školy dost daleko. Naopak obchod s potravinami je na konci bližším osadě. Vedle obchodu je pak nedávno zřízené romské komunitní centrum vybavené počítači. Od rána je využívají zejména mladí romští chlapci. Na úplně opačném konci vesnice je kulturní dům, kam chodí nacvičovat členové tří romských souborů. Dva z nich vede Růžena Dunková. V kulturním domě cvičí také členové slovenského folklorního souboru. První pohled na osadu s několika nedostavěnými a neomítnutými patrovými domy svědčí o úpadku zaviněném nezaměstnaností, poklesem hmotné úrovně, bídnou finanční situací rodin. Za komunistického režimu, kdy byla zákonem přikázaná pracovní povinnost (zdejší Romové dělali v jednotném zemědělském družstvu anebo na tzv. „přidružené výrobě“ - na stavbách v Čechách), se řada romských rodin začala postupně materiálně zmáhat. Většina si na prvním místě pořizovala lepší a prestižnější bydlení: velké zděné patrové domy vybavené koupelnami a splachovacími záchody. Pokud si romské rodiny nestačily dům dostavět a pokud po roce 1990 přišli jejich členové o zaměstnání, zůstaly domy většinou nedostavěné. Nedostavěné či neomítnuté domy lze najít v mnoha „cikánských osadách“ na Slovensku. Několik ční mezi chatrčemi i v bystranské osadě. Hmotně se vzmáhají pouze „užerníci“ - romští lichváři půjčující peníze na otřesné úroky. Ti si stačili domy dostavět, zvelebit a přepychově zařídit. Většinou bydlí ve vsi, ale někteří i přímo v osadě. Jako v mnoha dalších „cikánských osadách“ převažují i zde typické „cikánské chatrče“. Jedna rodina obývá zcela nezařízený vlakový vagón. Otci rodiny se přezdívá „Dilino“ (Hloupý), ne proto, že by byl hloupý, ale proto že je nedoslýchavý a špatně mluví. Přitom právě tento muž vyrábí z provázků překrásné ozdobné závěsy na zeď a závěsné sítě na květináče. O jejich odbyt se sám nedovede postarat. Kromě chatrčí, několika nových domů převážně neomítnutých nebo nedostavěných, stojí v osadě řada dvoupatrových bytovek. Nezjistili jsme, kdy byly postaveny. Celou obec postihly dvě nedlouho po sobě následující povodně. K té horší došlo v době, kdy pan Pačan nastupoval funkci starosty. Romský starosta František Pačan byl zvolen před pěti měsíci (rozhovor 3.6.). Hlasovalo pro něj 596 Romů ale i Slováků, zvítězil velkým počtem hlasů nad třemi protikandidáty slovenskými a dvěma romskými. Povodeň způsobily přívalové deště, voda stékající ze strání. Protože romská osada leží v dolíku mezi dvěma svahy, byla povodí postižena nejvíc. Nicméně voda zatopila i sklepy občanům ve vesnici a zalila silnici. Nánosy bahna bránily dopravě. Starostovi se podle jeho slov (3.6.) podařilo rychle zabezpečit odvoz bahna, zorganizovat převážně romské (ale i neromské) brigádníky, kteří pomáhali čistit silnici, ulice ve vsi i cesty v osadě. Bohužel se však zatím nepodařilo odstranit jeden velmi závažný důsledek povodně - totiž znovu zavést pitnou vodu. Povodeň poškodila přípojku k potrubí, vedoucí do osady, a voda je tedy k pití nepoužitelná. Starosta dal vodu zavřít. Pět měsíců už probíhá jednání s různými firmami, které mají zavést novou přípojku k potrubí, aby byla rodinám v osadě zajištěna pitná voda. Veškerá voda se zatím bere z jakési trubky, kam teče odněkud z údajně nezávadného potůčku. (3). Při nedostatku vody nelze samozřejmě dodržovat ani dostatečnou hygienu. Splachovací záchody v bytovkách nefungují, a tak i Romové z bytovek chodí na suché latríny - anebo prostě do lopuchového listí za osadou. Suché latríny jsme nespočítali - je jich však nepřiměřeně málo. V době, kdy jsme pobývali v osadě, pražilo celý týden slunce. Hlavní cesta uprostřed osady i postranní uličky tedy byly tedy vyprahlé a prašné. Těžko je si představit, jak by asi vypadaly 298 za deště. Louže v nesčetných proláklinách, bláto a bahno. Jedním ze starostových plánů je upravit cesty v osadě. Mezi Romy je téměř stoprocentní nezaměstnanost. Několik lidí vykonává obecně prospěšné práce. Dvě ženy (jedna z nich je starší sestra paní starostové) chodí ráno v šest hodin zametat a uklízet vesnici. Pracují do dvou hodin odpoledne. Osadu neuklízí nikdo - pokud víme. Odpadky z osady odvážel pravidelně obecní pojízdný „kontejner“. Ten se porouchal. Koncem našeho pobytu odjel pan starosta do Zvolena, kde měl koupit zánovní levný funkční kontejner. Obchod zprostředkoval romský podnikatel Milan Ščuka, působící v Praze. Synovec pana Ščuky, pan Vladimír Ščuka (bytem v Popradu), funguje totiž v Bystranech jako „přednosta“. Vyrozuměli jsme, že v rámci své funkce zprostředkovává styky romské komunity s okresními autoritami, pomáhá vypracovávat projekty na získání financí a podobně. Někteří romští muži pracovali v Praze v srpnu 2002 při odstraňování škod po povodni. Někomu se občas poštěstí najít si v Čechách práci načerno. Dělat načerno se však mnozí bojí, aby je někdo neudal a aby nepřišli o sociální dávky. V romském společenství tradičně fungovaly specifické mechanizmy, které střežily egalitární vztahy mezi členy jednotlivých komunit. Egalitární vztahy byly důležité pro udržení komunity jako celku čelícímu společně případnému ohrožení zvnějšku. Každé vybočení jednotlivé romské rodiny směrem „nahoru“ totiž znamenalo, že se ten, kdo se vzmůže, bude snažit z komunity vymanit, oprostit se od stigmatu „cikánství“, že se z osady odstěhuje a tím příslušné romské společenství oslabí. Současným mechanizmem, který se zbytky tradičních vztahů snaží uchovat, je „závist“. Pokud by tedy někdo pracoval načerno a „chtěl se vyšplhat výš“, mohl by ho ze závisti někdo nahlásit. Domníváme se ovšem, že systém sociální podpory, který neumožňuje člověku aby si z vlastní iniciativy našel občasný výdělek, je špatný a kontraproduktivní. V takovém systému pak může fungovat závist jako neetický korektor postihující nikoli hlavního a pravého viníka, nýbrž toho, koho nefunkční systém dohnal k pofidérní „vině“. „Závist“ jako zrovnovažování materiálně-sociální úrovně v komunitě - nebo alespoň v určité vrstvě uvnitř komunity - nestačí ovšem likvidovat všemocné a všudypřítomné „užernictví“ lichvu. Půjčky na nižší či vyšší úroky jsou běžné všude ve světě. I v „gádžovských“ institucionalizovaných společnostech se stává, že různé soukromé peněžní instituce půjčují na nehorázně vysoké úroky. Žádné úroky však nedosahují lichvu, která vznikla po roce 1990 mezi Romy. V některých komunitách se na úroky půjčovalo i dříve - nikdy však ne na úroky tak doslova krvavé a zhoubné pro ty, kteří jsou nuceni si půjčit. Bohužel, prvopočáteční příčina tkví opět v tom, že společnost nedovede vypracovat mechanizmy, které by Romům zajistily práci, zaměstnání a obživu tak, aby nemuseli být závislí na romských lichvářích. Proti nim jsou bezmocní jak zadlužení Romové, tak i společnost. Poněkud lepší jsou na tom finančně Romové, kteří se dovedli vrátit k tradičním romským profesím - a to je v Bystranech košíkářství a výroba košťat. Několik mužů tu vyrábí košíky a muži i některé ženy vážou košťata. Sami je prodávají ve vsi nebo na trhu ve městě. Stálý smluvně vázaný odbyt však nemá nikdo. V době, kdy jsme byli v Bystranech, tu probíhal rekvalifikační tesařský a truhlářský kurs, kterého se zúčastnilo 32 mladých Romů. Po teoretické části měla následovat část praktická. Několik romských rodin chová prasata, dvě rodiny vlastní krávu. Všimli jsme si dvou tří zahrádek, kde se pěstuje zelenina. 299 Vztahy mezi Romy a Slováky si netroufáme zodpovědně popsat. Ohromujícím způsobem v nich přetrvává anachronická patriarchálně stavovská slovenská nadřazenost. Projevuje se například tím, že Slováci Romům tykají - a to i mladší starším, zatímco Romové Slovákům vykají - a to i starší mladším. Nemůžeme tvrdit, že by to byl jev obecný, ale několik takových příkladů jsme zaznamenali například v obchodě i v nedalekých Spišských Vlaších, a pak na obecním úřadě v Bystranech. Diskriminace vůči Romům v české společnosti pochopitelně také existuje, ale je zastřená rouškou demokratické kultury. V Romech ze Slovenska vzbuzuje český zvyk vzájemně si vykat mezi neznámými a oslovovat se „pane“, „paní“ iluzi skutečné rovnoprávnosti. Čechy jsou pro mnohé i z tohoto čistě formálního důvodu stále ještě zaslíbenou zemí tak jako byly po druhé světové válce. Zdá se ovšem, že iluze zaslíbené země je víceméně platonická. Téměř všechny bystranské romské rodiny mají příbuzné v Čechách nebo na Moravě - v Plzni, Vsetíně, Rožnově, atd. přesto se nikdo nechystá do ČR přestěhovat. Patrně tomu brání obtíže spojené se získáním trvalého pobytu v ČR nebo českého občanství. „Bílá“ vesnice - všichni běžně užívají termín je „bielí“ a „čierní“ občania - má jako celek vůči Romům tradiční asimilátorský postoj. Mnoho dětí se nezávisle zmínilo studentům romistiky o tom, že jim učitelé zakazují mluvit ve škole „cikánsky“. Doznali to i dva romští pedagogičtí asistenti. Sami se asimilačnímu tlaku nebrání - netroufnou si. Kromě toho nemají představu o tom, jak by se ve škole mohla uplatnit romština. Jejich práce tedy spočívá spíše v tom, že přenášejí požadavky učitelů do osady než aby ve škole prosazovali zájmy Romů. Asimilační tlaky veřejnosti se projevují například i v tom, že Slováci napomínají Romy, aby nemluvili cikánsky v obci. „Cikánsky si můžete mluvit v osadě, ale ne ve vesnici“ - souhlasně citovali slovenské spoluobčany někteří Romové v rozhovoru se studenty. Slovenská republika podepsala v roce 1999 Chartu o ochraně a podpoře menšinových a regionálních jazyků. Podle směrnice slovenské vlády se v obcích, kde kterákoli menšina představuje více než 20 % z celkové populace, má etnický jazyk užívat jako vyučující prostředek ve škole, v příslušné obci mají být dvojjazyčné nápisy, u soudu má příslušník menšiny právo na tlumočníka a podobně. V Bystranech se nic z této konvence nedodržuje. Absurdní je, že na obecní úřad byla zaslaná brožůrka s překladem informací o Evropské Unii do romštiny. Překlad je mimochodem dost krkolomný. Brožůrku pochopitelně nikdo nečte. Nefunguje ani jako symbolické memento, že by se romštině mělo věnovat více pozornosti. Z kultury převažuje v Bystranech hudba a tanec „přenesené na jeviště“. Jak už bylo řečeno tu fungují tři soubory, z nichž v každém tvoří jádro příbuzní souborové vedoucí. Soubory se předhánějí, každý pochopitelně vyvyšuje svou činnost nad činností toho druhého. Zpívají se písně moderní, ale i tradiční - ne však v tradičním přednesu. Tradiční performace byla sólovým individuálním projevem zpěvačky (případně zpěváka) - a každá zpěvačka tedy mohla vyjádřit svou osobní náladu, pocit, stav nejen přednesem, ale i okamžitou improvizací. To při skupinovém jevištním zpěvu není možné. Soubor paní Dunkové začlenil do repertoáru i zpěvoherně provedenou scénku založenou na skutečné tragické události. Minulého roku (2002) někdo zabil mladého muže, příbuzného jedné ze členek souboru. Zůstaly po něm dvě (?) děti. Nikdo neví, jak a proč k vraždě došlo a policie prý se ani řádně nesnažila zjistit, kdo byl vrahem. Roli tu hrály také drogy. Jinak je vražda tématem tradičních „vakeriben“ - vyprávění při příbuzenských, rodinných nebo společenských sešlostech. Tématem vyprávění je i druhá světová válka, zejména tragická smrt Jozefa Dunky, zvaného Šomoš. Byl zavražděn jako partyzán. Na pomníčku padlých partyzánů na hřbitově má vyryté jméno. Každý, koho jsme se na Šomoše zeptali, o něm alespoň něco věděl, byť ho kromě tří starých pamětnic nikdo osobně neznal. Staré paní byly však příliš nemocné na to, aby mohly 300 příběh o Šomošovi souvisle vyprávět. Zkusili jsme se zeptat matky paní starostové (80 let), avšak ta je tak nedoslýchavá, že ji rozhovor unavoval, a tak jsem od něho upustili. Válečné zážitky svého zesnulého otce dovede barvitě reprodukovat i pan starosta. Jeho tatínek byl odveden do regulární armády. Ačkoliv „cikáni“ měli být přidělování do zvláštních pracovních oddílů, mnoho Romů, zejména světlejších, zařazovaly odvodové komise spolu se Slováky ke zbrani. Překvapivě velké množství romských vojáků se dostalo do Itálie. Podobně i tatínek pana starosty Pačana. V Itálii prý zplodil syna - „džanen sar slugadža, na?“ (víte, jak je to s vojákama, ne?) komentoval pan starosta existenci svého nevlastního bratra. Po válce pracoval otec pana Pačana několik let u policie (tehdy SNB), ale musel toho nechat, protože nesnesl, jak esenbáci mlátili Romy. Barvitá vyprávění „vakeriben“ o zážitcích minulých i současných, vlastních i cizích, jsou tedy stále běžnou a oblíbenou kulturní kratochvílí. Zanikly však nádherné sešlosti „pro paramisa“ kolektivní poslech mnohahodinových vyprávění pohádek. „Pro paramisa“ byly živé ještě v sedmdesátých letech. Dnes už z osad téměř zcela vymizely. Bohužel nebyl čas o tradiční nebo novou slovesnou kulturu se v Bystranech více zajímat. Studenti natočili několik historek o „mulech“, přízracích mrtvých, které reprezentují tu nejpoutavější a nejčastější složku příbuzenských besed. Neměli jsme ani čas na to, abychom zkoumali odezvu na novou formu romské slovesnosti totiž na literaturu. Přivezli jsme několik romských knížek, které s velkou radostí zařadil do obecní knihovny pan starosta. Mezi lid v Bystranech se zatím romská kniha nedostala. V osadě je jeden malíř samouk. K malování ho přivedl nedostatek peněz. Svého času byly módní celostěnové tapety s palmami, exotickým rájem, barevnou květenou. Když jsme na dvě hodiny navštívili Bystrany v roce 1991, uviděli jsme v jedné bytovce stěnu s namalovaným tygrem uprostřed džungle. Obyvatel bytu pan X doznal, že stěnu namaloval sám, protože na tapetu neměl peníze. Občas maluje pan X dodnes. Jeho obrazy jsme však neviděli, protože prý je rozdal. Výzdobu stěny v předsíni si od něho objednala i jedna rodina úžerníků. Stěna je vyzdobená nepravidelnými geometrickými obrazci. Nepůsobí ani odpudivě ani přitažlivě. Naposledy bych ráda zmínila o panu starostovi a jeho rodině. Před tím než se pan František Pačan stal starostou pracoval u policie. Policejní metody ho deptaly stejně jako jeho otce. Policie údajně šikanuje Romy pro každou maličkost. Trestáni jsou zejména pro krádeže dříví z lesa. Poté pracoval pan Pačan na sociálním odboru. Pak byl zvolen starostou. Ráno odchází pan Pačan z domova mezi šestou a sedmou hodinou. Vozí ho romský šofér. Zdálo by se, že to je zbytečný přepych a že by kilometr nebo kilometr a půl z domova do úřadu mohl chodit pěšky. Pěší cesta ovšem není jednoduchá. Starostovi mají domek úplně dole „na dně“ dolíku. Odsud se do prudkého svahu lze dostat k hlavní cestě vedoucí z osady na silnici. Tu je třeba ujít, aby se člověk přišel na silnici. Po úzkém okraji silnice se konečně dojde k cestě vedoucí na obecní úřad. Jízda vozem do zaměstnání není tedy jen čistě prestižní záležitostí. Kromě toho je romský šofér, obyvatel osady, dalším z mála zaměstnaných Romů. Panu starostovi byl nabídnut domek v obci. Odmítl, protože nechce, aby o něm lidé říkali, že využívá své funkce k vlastnímu prospěchu. Starostovi mají dvě dcery, jedna má šest dětí, druhá dvě. Jedna dcera bydlí ve vesnici - paní starostová si u ní na zahrádce chová krůty. Druhá dcera, ta se šesti dětmi, bydlí v malinkém domku přilehlém k domku rodičů. Domek má dvě místnůstky - ložnici a kuchyň. 301 Zdá se, že romského starostu „bere“ i řada Slováků. Byli jsme svědky toho, že mu Slováci nosili zákusky, které se tu připravují na oslavu biřmování. Na závěr nechci psát žádné shrnutí. Byli jsme v osadě příliš krátkou dobu, než abychom mohli zodpovědně soudit. A tedy nechceme ani naznačovat možné perspektivy do budoucnosti. Rádi bychom se sem vraceli, prohlubovali navázaná přátelství a vzájemně se obohacovali o to, co kdo z nás má navíc. 1. Z „cikánských osad“, z nichž první začaly vznikat už v 16. stol., pochází většina Romů postupně přistěhovaných do Čech a na Moravu po druhé světové válce. Nejprve je přiváděli náboráři pověření získat lidi pro dosídlení pohraničí po odsunutých Němcích; pozdější imigranti, většinou příbuzní těch prvních, přijížděli sami. Nicméně zhruba dvě třetiny Romů zůstalo na Slovensku. V roce 1965 bylo na Slovensku ještě 1 317 „cikánských osad“. V současné době jich je přes tři sta. Vzhledem k obrovské nezaměstnanosti a zvyšující se hmotné bídě se osady rozrůstají, protože Romové neschopni platit nájemné ve státních či soukromých domech se stěhují zpátky do osad. 2. Když jsme se po cestě do Bystran zastavili v Batizovcích u Popradu, varovali nás zdejší Romové před bystranskými dupki a divili se, že jedeme mezi „nečisté“. 3. Nicméně všichni studenti s výjimkou jednoho dostali průjem. Jaké zdravotní důsledky má nedostatek pitné vody na obyvatele osady, jsme přesně nezjistili. Do jisté míry si pravděpodobně vypěstovali odolnost na určité bakterii, kterou studenti nemají. Příloha 1 Bystrany 2003 aneb „Jsou čeští a slovenští Romové spojitá nádoba?“ Rodina, u které jsem trávila nejvíce času (Šándorovi a Horvátovi), má několik příbuzných v ČR - především na Severní Moravě, kam je jezdí asi jednou za rok (dva roky) navštívit. Příbuzní v Čechách se prý mají mnohem lépe než rodina v Bystranech. Mají práci, v Čechách se lépe žije (hygiena apod.), gadžové jsou tam lepší…(tuto představu ideálního života v Čechách jsem slyšela i od jiných rodin). Někteří muži - příbuzní rodiny,kde jsem pobývala,občas mají práci v Čechách. V Bystranech žije 2 850 obyvatel - z nich 1 850 jsou Romové (zdroj informace:starosta). Většina Romů žije v osadě u vesnice, někteří Romové žijí „maškar o gadže.“ V osadě jsou dva zdroje „pitné vody“ - jedna studna úplně pod osadou, druhá v horní části. Osada je rozdělena na dvě části, tele - upre.Ti co bydlí „upre“ moc nemluví s těmi, kteří bydlí „tele“. Upre jsou lepší domy - většinou zděné. Tele jsou domy horší, jejich obyvatelé prý žijí ve špíně. Osadu takto rozděluje jedna z větších cest. U Šándorů jsem se dozvěděla o několika zvycích a rituálech okolo těhotenství a dětí, v průběhu pobytu ještě o několika dalších, které se používají v běžném životě. Nejvíce z nich se mi líbilo tzv „jakhendar“. Je to něco jako nevolnost, způsobená tím, že člověka pozoruje mnoho očí, zvláště při jídle. Aby se jakhendar zrušilo, vykoná se velice magický rituál s vodou, sirkami a slovními formulemi. Kdykoliv jsme se vyptávali na výše zmíněné rituály a zvyky, popřípadě na seznámení manželů Šándorových,odešli, popřípadě byli posláni všichni muži pryč. Stejně tak při vaření byli muži zřídkakdy-seděli u stolu, kouřili a pili kávu. Když už jsme u toho vaření-u Šándorových většinou vaří p.Šándorová (Rybana), její boria ale neustále myjí nádobí,pracovní plochy, přikládají, a po jídle uklidí celou kuchyni. 302 Zkusím vyvodit nějaký závěr na téma „spojitých nádob“. Porovnám-li svůj pobyt v Bystranech se svými návštěvami u rodin Bikárových a Duždových v Nymburku, troufám si říci, že čeští a slovenští Romové jsou spojitá nádoba. Je však jasné,že nestačí porovnat dvě rodiny a vyvést z toho komplexní závěr. Příloha 2 Romská osada v Bystranech (2. – 7. 6. 2003) Karin Morávková Osobní postřehy z pobytu v romské osadě v Bystranech, které jsou však subjektivní a můžou být zkresleny dvojím způsobem – jednak mým vnímáním skutečností, jednak tím, že jsem se bavila jen s určitými lidmi. Některé body jsou jen ve formě poznámek, jiné více rozpracované. Bleskové číření informací Všichni všechno věděli. Protože často neměli co dělat, jen si vykládali, protože jsme byli aktuální vesnickou raritou, nepřehlédnutelným objektem jejich zájmu. I když jsme si mysleli, že jsme někde sami, stejně všichni věděli, kde jsme a co tam děláme. A taky protože si všechny naše kroky kontrolovali otázkou Kaj džas? a protože jsme jim aspoň ze začátku na ni poctivě odpovídali a také protože s námi nebo za námi vždy byly všudypřítomné děti. Děti - odevšad je odháněli - měli nás rozdělené na dobré a nedobré: „Ty nesi dobrá, ty nám nedáš cukrík!“ děti to přesto víc zkoušely – šlo o nějakou vzájemnou nevyřčenou oboustrannou hru – čím více je vyháněli, tím více byly děti neodbytnější - děti byly našim věčným společníkem, roznášeči (nositeli) informací - předháněli se v chytání nás za ruku – byla to pro ně čest Jak nás brali I v Bystranech jsem cítila, že nás berou za výše postavené – máme peníze, abychom dojeli až za nimi, jsme běloši, respektive nejsme Romové, což je po staletí již zažitý handicap, který budou nejen oni, ale také my, těžce odbourávat. Provázel mě věčný pocit nesouladu mezi naším a jejich myšlením ve smyslu nerovnosti postavení, kterou, když jedna strana dá najevo, druhá to vždy vycítí a není těžké ji zneužít. Nebyl problém nabýt dojmu, že jsem hodná a dobrá právě z výše popsaných důvodů. Jak jsem byla pozvána na pišot Někdy bylo těžké se těch chlapů a náctiletých kluků zbavit. Projevovali o nás děvčata neskrývaný zájem, chtěli s námi tančit, koukali se na nás, sledovali nás, co a jak děláme, kam jdeme, s kým se bavíme…v úterý nebo jiný den se se mnou seznámil 18-20 letý chlapec (těžce odhadnutelný věk) – znal mě jménem, pořád mě pozýval k nim domů. Když jsme šli ve středu kolem poledne do osady podívat se na košíkáře, chytil mě za ruku a nechtěl pustit, dokud k nim nepůjdu podívat se, jak jeho sestra bude vařit pišot. To byl jeden ze způsobů, jak nás „nalákat“ dovnitř – hned se totiž – přirozeně – rozkřiklo, že se učíme vařit jejich jídla. Že mi to už slíbil včera – bylo tam tolik nabídek, že jsme je ani nestíhali přijmout (v osadě žilo přes 2000 lidí) a já jsem si toho mladíka ani pořádně nebyla schopna někam zařadit. Naléhal. Řekla jsem tedy Marti, ať jde se mnou. Zavedl nás do malého jednopokojového domečku o velikosti asi 3 x 4 metry. Když jsme vešli, najednou se v místnosti setmělo, záhy jsem i podle sluchu zjistila proč. Nevelký dveřní prostor byl do posledního místa vyplněn hlavami zvědavých odspodu dětí až po vyšší místa dospělých. Podlaha byla vyložena bílo-smetanovými kachlemi, podél jedné stěny stála kuchyňská linka s vařičem, polička na televizi, kolmo k lince u stěny velká skříň a naproti gauč, na který jsme se po vyzvání usadili. Téměř jsme však spadli – byl hrozně nízký a navíc jsme ještě dopadli na tvrdou překližku pokrytou přehozem – omluvili se, zřejmě že matrace mají venku…těžko 303 jsem jim rozuměla – mluvili hrozně nahlas, jeden přes druhého a ještě k tomu romsky, někdy však i slovensky, když jsme vyloženě dávali najevo, že nerozumíme. Maminka našeho hostitele byla velmi hlasitá žena. Bez přestávky nám něco zvýšenou intenzitou hlasu vykládala a mezitím přidávala decibely na vyhánění dětí (v některých chvílích hlasitost ve směru na nás v rychlosti nestihla korigovat), které zacelovaly poslední volné skulinky vchodu a nenápadně, ale jistě vplouvaly dovnitř, a tak postupně vyplňovaly nevelký a téměř již jinými zaplněný prostor pokoje. Sestra pišot vařit nebude - byl už hotový. Do smaltované misky ještě nasypala strouhanku a cukr a to vše s pišotem protřepala. Naložila kupu na talíř každé z nás, položila je na stůl, který byl v mžiku přiražen před gauč a naše, podle nich, hladová břicha a hlasitým zvoláním: „Chan!“ jsme neodvratně byli vyzváni k jídlu. Ptali se nás, jak to chutná, smáli se a byli šťastní, že jíme jejich „chaben“, vykládali, vyptávali se, stěžovali si……bylo to výborné, ale já už po druhém pišotu byla plná – měli jsme jich na talíři nejmíň deset! Při každém dalším soustu jsem zapírala, postupně však méně a méně úspěšně, svůj plný žaludek s pohledem na malé sestřiny děti, které zbylé těsto házely po zemi a válkovali ho na staré štokrli, která stála veprostřed místnosti a pak hotové dětské pišoty házeli do vařící vody. Kaj dzas/dzan Vůbec nejčastější otázka, která v osadě jakoby věčně a nesmrtelně visela ve vzduchu, byla právě: „Kaj džas, čhaje? Kaj džan, čhajale?“ Zezačátku jsme se na ni snažili slušně každému odpovídat, postupně jsme však byli téměř přinuceni kvůli rostoucí intenzitě pokládání této otázky přistoupit na to, že Kaj džas? je jen jakási forma pozdravu typu How are you? a odpověď na ni s úsměvem ignorovat. Obyvatelé osady však vzápětí pochopili naši nechuť odpovídat a schválně nám se zvýšeným zájmem a s postojem vyloženého očekávání odpovědi pokládali inkriminovanou otázku zvláště důležitě v situacích, kdy si byli téměř stoprocentně jisti, že jdeme na záchod. Tak jsme se tam vzájemně bavili. Kolektivní soužití K Ribaně, kde jsme byli ubytovaní, se vždy, když jsme něco dělali, ale i nic nedělali, nahrnulo množství lidí, kteří se na nás jen koukali a smáli se, jak mluvíme romsky, jak jíme jejich tradiční typická jídla, jak tančíme jejich tance, jak spíme a jak ráno vstáváme. Vlastně jsme vůbec nebyli sami a byli pod stálým „dohledem“. Čím víc jsme se snažili být neviditelní, tím více nás bylo vidět a všichni věděli, co, kde a jak děláme. Leceni, magie Zažili jsme několik situací, ve kterých si člověk řekne: “Tak, to už je snad magie“ a pro ně je to jen jakési léčení nemocí. Je tomu tak možná proto, že mají všeobecně těžší přístup k lékaři, protože, jak nám říkali, nechtějí je ošetřit, nemají tedy léky, nebo se jen k lékaři nemají jak dostat. - jakhendar - rišbaba - mulové - přísaha: když víš, že budeš muset přísahat křivě, dej do pusy dřívko, nikdo nic nepozná Nová slova, slovní spojeníÍ „Me somas hotova“ PŘEŘEKY ?: Kredit = kreditki Paušál = palšau Perfektní = prefekt Hodně, fest = fejs 304 Písně (přepsáno přesně tak, jak nám to napsali Bystranští) Šun tu more Šun tu more mačumydel man te na dikhel miro pirano, óóó 2x Sar o Roman dikhena, … Čavale Čavale amen sam Roma romale 2x Čikalo či parno savore sam amare 2x Devla amen sam prala romane. Aven Romale Aven Romale, de le Ivan te baša ááá ááá ááááááá………..amen Krompachoste šukares bašavas/giľavas. Geľom mange pro tarhos Geľom mange pro tarhos mra phura daha Cinďom mange odarig šukar lancos Avľa ke man jekh čhavo pučla mandar Avča mange hoj la leske lancos na diňom. Joj, joj, joj, male mandar 2x Joj, joj, joj, čhori som, čhora dakľi dajori. Bubamara 1. Sar oroma phučena Bubamara soske ačhena Devla Devla ačhela Bubamar ožili 2. Cingi lingi bubamaro ciknije žužije aven arde le Romenca 2x 3. Chavale romale, čavale romale Postavení mužů a žen a vztahy mezi nimi muži často hlídali děti muži šli, kam chtěli a dělali, co chtěli – často nešlo poznat, kdo je čí manžel anebo manželka, kdo ke komu patří Ribana – žena ve věku 37 let – měla v rodině a v podstatě i v osadě vysoké postavení ( do hospody v podstatě chodili jen muži, s námi tam ale byla i Ribana) – byla respektována – přestože byla z našeho pohledu mladá. Měla tak vysokou pozici, protože si ji zřejmě vydobyla, protože měla čtyři děti, protože byla z bohaté a dobře zabezpečené rodiny – kdo má peníze, má moc a respekt – tak to funguje všude. Když se něco důležitého řešilo, sedly jsme si všechny ženy do obýváku, Ribana zavřela dveře, okna a když se tam náhodou chtěl dobýt nějaký chlap, vyhnala ho. Přístup spoluobčanů „bílé pleti“ už v autobuse na cestě ze Spišské nové vsi do Bystran jsme mohli zaslechnout narážky typu: „No, to si teda užijete!“, „Chraň vas Boh!“, „Uprímnu sústrasť“ ad. V obchodě, když jsme nakupovali, se velmi podivovali, že jdeme jíst k těm špinavým lidem do osady Diskriminace v obchodě – dávají jim horší zboží - tvrdé pečivo atd. Diskriminace u doktora – nechce ošetřit cikánské dítě, dokud se neumyje Mají rozdělenou základní školu na děti bílé a cikánské Přes vesnici vede svažující se silnice – auta tam jezdí neúměrně rychle, i když anebo možná právě proto, že vidí, jak po ní pobíhají cikánské děti. Místo chodníku je nerovná krajnice s přibližně třiceticentimetrovými dírami a nerovnostmi. Těmto nedostatkům již podlehlo několik dětí. Nikomu to ale asi nevadí. 305 Recepty Sar te tavel pišot Jepaš piri paňi, sar tadžol o paňi, o gruľi thovav andre piri, sa hine tade, kidav avri la varechava, kerav mange o chumer (jaro, paňi, dohromady smíchat, vyválet na tenké těsto, hrníčkem vykrojit na kolečka, dovnitř dát uvařené zmačkané brambory a zabalit) – sar tadžol o paňi, ta rakinav andre piri o pišot, sa hine tade, kidav avri, kidav pro čaro, kerav mange o brežli , čhivava kan o žiros/ olejos, čhivav andro brežli cukros. Pre šalkica čhivav mange o brežli a mišinav hoj te nalabo mange o brežli, čhivav cukros andre. Sar tadžol o pišot lav tele a čhivav šilalo paňi andre a kidav avri o pišot peo čaro a rakinav te chav savorenge te chan. Marikľa Kerav mange o chumer – jaro, paňi, praškos do pečiva – kerav oda andre kopa man te avel. Valkinav o chumer, čhivav e kakava, paťav andre (zabalím to) a polokes dav e marikľa andre pekačis (pánev) kaj olej/žiros hin imar biľardo. Vazdav la upre te dikhel, hoj te na labol, tak previsarav, paľis lav avri. Haluški jarminaha Beluša Goja Romština - Jeden ze silných zážitků byl pro mě večer, když jsme seděli u Ribany v obýváku, nezávazně si vykládali a přitom se ptali na nějaká romská slovní spojení, která nás zaujala, nebo kterým jsme úplně nerozuměli. Bylo moc příjemné sledovat, jak nám všichni svůj poklad chtějí odkrýt a objasnit. Nekrásnější však bylo, když Iren, v rámci vysvětlování nějakých romských slov, do toho všeho poznamenala, že si vlastně teď uvědomila, jaký je romština krásný jazyk. To bylo asi to, co jsem chtěla slyšet, aniž jsem si to pojmenovala, konkretizovala – tehdy došlo k částečnému naplnění mého pobytu v osadě. Romština v Bystranech je živým a hlavním dorozumívacím jazykem. Malé děti, které ještě nechodí do školy, slovensky ani neumí. Romština je krásný melodický jazyk, kterým se nemluví, ale zpívá. Rychlé přijetí Již od samého počátku jsem si nemohla zvyknout na to, proč nebo jak to, že nás hned pozývají dovnitř, přestože nás vlastně vůbec neznají a nevědí, kdo jsme nebo co tam děláme, jsou tak pohostinní a jak to, že nás mezi sebe tak rychle přijali. Z jejich chování jsem našla několik různých důvodů více či méně pozitivních, ale zdá se, že vždy pochopitelných: učíme se romsky, proto nám věřili, a proto nás k sobě zvali chtěli z nás vytáhnout peníze měli potřebu někomu si možná jen postěžovat a možná taky trošku doufali, že jsme schopni jim nějak z naší pozice pomoct prestiž před ostatními, že měli návštěvníky, protože k nim žádní bílí nechodí všeobecně jsou pohostinní ke každému Tanec Jeden z přetrvávajících mýtů o romských všeobecných schopnostech zpívat, hrát a tančit, v Bystranech téměř nešlo, co se týče tance, vyvrátit. Jednak měli čtyři taneční soubory různého zaměření (klasický romský tanec, moderní tanec, break-dance), ale hlavně tanec využívali jako výplň svého volného času (při vaření halušek, když už byly „nasekány“ do hrnce, zelí a vše ostatní nutné bylo přichystáno, vznikla mezera, která však neměla dlouhého stání. Hned byl kuchyňský stůl a všechny překážky odklizeny ke stěně a s hudbou začala taneční šou), ale také jako způsob zábavy – tak se totiž trávily večery – hraním, zpěvem a tancem. Nejvíce mě však fascinovaly malé děti a jejich cit pro téměř dokonalou pohybovou koordinaci. 306 Využití volného času Jelikož většina obyvatel osady byla nezaměstnaná, měli nazbyt volného času. Myslím, že se jej v rámci možností snažili poměrně kreativně využít. 2 hudebně-pěvecké taneční soubory - rivalita, zároveň však motivace cvičit a být lepší - zapojena: mládež a střední generace – tančili, zpívali střední generace – hudba ženy ze střední generace – šití kostýmů vážili si sami sebe navzájem – ti, kteří nebyli angažováni v souborech nezáviděli, ale podporovali ty zaangažované svou účastí na zkouškách (i když to je sporné, protože možná kdybychom tam nebyli my, možná by je na své zkoušky nepustili), každopádně znali slova písní a podporovali je svým zpěvem a potleskem; nezaangažovaní/pozorovatelé byli pyšní: - časté otázky typu: „Tak co, jak se vám to líbí? Jsou dobří, že?“ - rádi se koukali, jak „koukáme“, jak nadšeně tleskáme a jak se smějeme – měli z toho velkou radost a tím jim vzrůstalo sebevědomí a posiloval se pocit hrdosti rompopová kapela zkoušeli v přízemí jednoho domu ve vesnici (ne v osadě) break-dancová skupina tanečnice Shakiry komunitní centrum – semináře, kurzy, kroužky – náboženský, skautský,… Vztah k České republice - Mnoho z nich v ČR minimálně jednou pracovala Mají v ČR příbuzné Ptají se, vlastně chtějí slyšet, že je to u nás lepší – je práce, není takový rasismus a diskriminace jako na Slovensku a že tady na Slovensku nejsou takoví lidé, jako jsme my, kteří by se s nimi normálně bavili a brali je za rovnocenné partnery V ČR není taková bída Příloha 3 Bystrany, rom. Viľbacha/Veľbacha, něm. Eulenbach, okr. Spišská Nová Ves Studijní pobyt s 1. ročníkem studentů romistiky, 2.-7.6.2003 žel. trať roztroušená romská obydlí silnice směr Spišská Nová Ves pošta, ob. úřad, fara, kostel, hřbitov sámoška, segregovaná hospoda studna osada „koloňija“, kulturní dům, hřiště „centrum“, krámek, zastávka, „rom.“ krčma silnice směr Spišské Vlachy vesnice 307 Programy pro Romy STEM 1. Vstupní informace Na počátku roku 2003 uskutečnil Socioklub – Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky korespondenční anketu mezi zástupci obcí pověřených výkonem státní zprávy. Anketa obsahovala šest otevřených otázek zjišťujících, nakolik se v českých a moravských městech uplatňují programy určené Romům a jak jsou tyto programy úspěšné. Součástí ankety byla rovněž žádost o spolupráci při dalším pokračování výzkumu romské problematiky. Anketní formulář, jehož design připravilo sdružení Socioklub, byl rozeslán na všechny obce II. a III. typu (cca 400 obcí). Na žádost o vyplnění reagovalo 196 zástupců vybraných obcí. Ve větších obcích odpovědi vypracovali většinou pracovníci odborů sociální péče, sociální kurátoři nebo terénní romští pracovníci, v menších obcích často sami starostové. Zpracováním získaných údajů byla pověřena společnost STEM – Středisko empirických výzkumů. Zadání sledovalo dva záměry. Prvním bylo vytvořit pro další práce na výzkumu romské problematiky adresář kompetentních zástupců obcí. Adresář byl následně využit v další korespondenční anketě zaměřené tentokrát na zkušenosti obcí se soužitím majoritní a romské části obyvatel. Druhým záměrem bylo získat z volných výpovědí údaje, které by poskytly souhrnné informace o existenci a účinnosti programů určených Romům. Za tím účelem byly volné odpovědi kategorizovány (sloučení výpovědí se shodným obsahem do jedné kategorie), což umožnilo další kvantitativní zpracování. Ze souboru kategorizovaných odpovědí je sestavena druhá a třetí kapitola této Materiálové studie. Ve druhé kapitole lze nalézt prosté relativní četnosti odpovědí na jednotlivé sledované otázky, ve třetí kapitole jsou tyto četnosti odpovědí tříděné podle jednotlivých krajů (NUTS 3; bez Prahy). Uvedené údaje slouží k rychlé orientaci ve sledovaném tématu. Při jejich využívání je třeba mít na paměti, že se jedná o údaje získané na podkladě kategorizace volných odpovědí korespondenční ankety. Pro regionální třídění platí zároveň upozornění na malý počet obcí zastoupených v jednotlivých krajích. 2. Četnosti kategorizovaných odpovědí Následující tabulky uvádějí relativní četnosti kategorií volných odpovědí ve dvou variantách. První varianta (% v prvním sloupci tabulky) zahrnuje všechny respondenty, kteří na anketu reagovali. Druhá varianta (% ve druhém sloupci tabulky) vychází pouze z podsouboru respondentů, kteří na danou otázku odpověděli. U odpovědí, které uváděly nějaké konkrétní informace např. o zaměření programů pro Romy, důvodech úspěšnosti/neúspěšnosti těchto programů atd., bylo užitečné zachovat uvedené údaje v původním podobě. Týká se to odpovědí zařazených do kategorie D a E v otázce č. 1, do kategorie D v otázkách č. 2, 4, 5 a do kategorie A v otázce č. 6). Tyto informace byly zaneseny do zvláštního souboru dat. Jeho přepis je uveden ve druhé části Přílohy („Výpis volných odpovědí“). 308 1. „Uveďte aktivitu/y či projekty, věnovaný/é romské komunitě (a to v jakékoliv oblasti), které ve Vašem městě považujete za nejzajímavější a úspěšné?“ Všichni Respondenti, respondenti kteří odpověděli na otázku A. Nemají Romy nebo Romů bezvýznamně málo 27 % 29 % B. Nemají žádné projekty/programy, nic specifického 25 % 27 % pro Romy nedělají C. Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné 4 % 5% všem, tedy i Romům D. Mají speciální program pro Romy, který dělá 17 % 18 % město E. Mají speciální program pro Romy, který nedělá 15 % 17 % město F. Jiná odpověď 3% 4% G. Chybí odpověď 9% xx 2. „Napište pět základních důvodů, proč se domníváte, že je (jsou) tento projekt(y) životaschopné a úspěšné.“ Všichni Respondenti, respondenti kteří odpověděli na otázku A. Nemají Romy nebo Romů bezvýznamně málo 1% 5% B. Nemají žádné projekty/programy, nic specifického 2 % 6% pro Romy nedělají C. Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné 2 % 7% všem, tedy i Romům D. Uvedl důvody úspěšnosti projektu/ programu 24 % 76 % E. Jiná odpověď 2% 6% F. Chybí odpověď 69 % xx 3. „Uveďte, zda se město na tomto projektu finančně podílí.“ Všichni respondenti A. Nemají Romy nebo Romů bezvýznamně málo B. Nemají žádné projekty/programy, nic specifického pro Romy nedělají C. Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné všem, tedy i Romům D. Ano, město se na projektu/ programu finančně podílí E. Ne, město se na projektu/ programu finančně nepodílí F. Jiná odpověď G. Chybí odpověď 1% 4% Respondenti, kteří odpověděli na otázku 2% 9% 2% 6 % 31 % 70 % 5% 12 % 1% 56 % 1% xx 309 4. „Zvláště prosím uveďte, zda ve Vašem městě funguje klub, zařízení či komunitní centrum, kde tráví čas romské děti, mládež, event. dospělí.“ Všichni Respondenti, respondenti kteří odpověděli na otázku A. Nemají Romy nebo Romů bezvýznamně málo 1% 2% B. Nemají žádné projekty/programy, nic specifického 1 % 3% pro Romy nedělají C. Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné 9 % 15 % všem, tedy i Romům D. Ano, ve městě funguje klub/ zařízení/ centrum pro 21 % 34 % volný čas Romů E. Ne, ve městě nefunguje klub/ zařízení/ centrum 25 % 41 % pro volný čas Romů F. Jiná odpověď 4% 5% G. Chybí odpověď 40 % xx 5. „Velmi bychom ocenili, kdybyste uvedli i projekt (projekty, aktivity), které nebyly úspěšné a napsali hlavní důvody, pro které nebyly úspěšné.“ Všichni Respondenti, respondenti kteří odpověděli na otázku A. Nemají Romy nebo Romů bezvýznamně málo 1% 4% B. Nemají žádné projekty/programy, nic specifického 2 % 8% pro Romy nedělají C. Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné 0 % 0% všem, tedy i Romům D. Mají/ měli speciální projekt/ program pro Romy, 14 % 49 % který byl neúspěšný E. Nemají/ neměli speciální projekt/ program pro 4 % 15 % Romy, který byl neúspěšný F. Jiná odpověď 6% 23 % G. Neví 0% 2% H. Chybí odpověď 73 % xx 6. Vyjádření nad rámec položených otázek A. Uvedl něco navíc B. Jiné C. Chybí odpověď Všichni respondenti 23 % 2% 75 % 7. Kontaktní osoba pro další spolupráci A. Uvedl kontaktní osobu B. Chybí odpověď Všichni respondenti 66 % 34 % 310 3. Agregované četnosti kategorizovaných odpovědí podle krajů 1. „Uveďte aktivitu (aktivity) či projekt (projekty), věnovaný romské komunitě (a to v jakékoliv oblasti), které ve Vašem městě považujete za nejzajímavější a úspěšné?“ KRAJ Nemají Romy Nemají projekty pro Romy Aktivity přístupné všem Mají speciální program – město Speciální program – neorganizuje město Jiná odpověď Ústec. Liber. 17 % 0% 13 % Hradec Král. 11 % 56 % 17 % 67 % 38 % 26 % 0% 0% 0% 0% 13 % 5% 20 % 18 % 11 % 33 % 33 % 12 % 21 % 24 % 6% 0% 33 % 0% 25 % 31 % 0% 6% 0% 0% 0% 0% 5% Středoč. Jihočes. Plzeň. Karlov. 36 % 35 % 33 % 16 % 24 % 4% KRAJ Nemají Romy Nemají projekty pro Romy Aktivity přístupné všem Mají speciální program – město Speciální program – neorganizuje město Jiná odpověď 27 % Mor.slezský. 6% 46 % 7% 10 % 44 % 23 % 0% 0% 9% 6% 0% 15 % 7% 20 % 27 % 22 % 15 % 10 % 7% 20 % 18 % 17 % 15 % 0% 7% 7% 9% 6% 0% Pardub. Vysočina Jihomor. Olomouc. 20 % 60 % 47 % 50 % 20 % 5% Zlínský 2. „Uveďte, zda se město na tomto projektu finančně podílí.“ KRAJ Středoč. 0% Nemají Romy Nemají projekty 0% pro Romy Aktivity přístupné 0% všem Ano, město se finančně podílí na 86 % projektu Ne, město se finančně nepodílí 7 % na projektu 7% Jiná odpověď Plzeň. Karlov. Ústec. Liber. 0% 0% 0% 0% 0% Hradec Král.. 0% 13 % 50 % 0% 0% 0% 0% 20 % 0% 0% 0% 20 % 10 % 50 % 50 % 75 % 50 % 80 % 70 % 37 % 0% 25 % 0% 0% 20 % 0% 0% 0% 0% 0% 0% Jihočes. 311 KRAJ Pardub. Vysočina 0% Nemají Romy Nemají projekty pro 27 % Romy 9% Aktivity přístupné všem Ano, město se finančně 55 % podílí na projektu Ne, město se finančně 9% nepodílí na projektu 0% Jiná odpověď Mor.slezský. 0% Zlínský Jihomor. Olomouc. 0% 14 % 14 % 0% 14 % 14 % 0% 0% 0% 0% 0% 11 % 25 % 100 % 43 % 71 % 89 % 75 % 0% 29 % 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 3. „Napište pět základních důvodů, proč se domníváte, že je (jsou) tento projekt(y) životaschopné a úspěšné.“ Kraj Středoč. 0% Nemají Romy Nemají projekty pro 0% Romy Aktivity přístupné 0% všem Uvedl důvody 92 % úspěšnosti projektu 8% Jiná odpověď 20 % 0% 0% 0% 0% Hradec Král.. 0% 0% 50 % 0% 0% 0% 0% 20 % 0% 0% 0% 0% 0% 60 % 50 % 100 % 100 % 75 % 86 % 0% 0% 0% 0% 25 % 14 % Jihočes. Plzeň.ý Karlov. Ústec. Liber. KRAJ Pardub. Vysočina Nemají Romy 0% Nemají projekty pro 29 % Romy Aktivity přístupné všem 5% Uvedl důvody úspěšnosti 57 % projektu Jiná odpověď 0% Mor.slezský. 0% Zlínský Jihomor. Olomouc. 0% 33 % 17 % 0% 0% 17 % 0% 0% 0% 0% 17 % 11 % 0% 100 % 67 % 50 % 78 % 100 % 0% 0% 0% 11 % 0% 0% 4. „Zvláště prosím uveďte, zda ve Vašem městu funguje klub, zařízení či komunitní centrum, kde tráví čas romské děti, mládež, event. dospělí.“ KRAJ 0% 0% 0% 0% 0% 0% Hradec Král.. 0% 0% 11 % 50 % 0% 0% 0% 0% 25 % 11 % 14 % 0% 0% 16 % 8% 31 % 22 % 14 % 50 % 33 % 33 % 58 % 31 % 56 % 71 % 33 % 50 % 25 % 12 % 0% 71% 33 % 0% 8% Středoč. Nemají Romy Nemají projekty pro Romy Aktivity přístupné všem Ano, ve městě funguje klub Ne, ve městě nefunguje klub Jiná odpověď Jihočes. Plzeň.ý Karlov. Ústec. Liber. 50 % 50 % 312 KRAJ Pardub. 0% Nemají Romy Nemají projekty pro 0% Romy Aktivity přístupné všem 18 % Ano, ve městě funguje 18 % klub Ne, ve městě nefunguje 64 % klub 0% Jiná odpověď Mor.slezský. 0% Zlínský Vysočina Jihomor. Olomouc. 11 % 10 % 13 % 0% 10 % 0% 7% 0% 11 % 10 % 10 % 29 % 40 % 22 % 40 % 50 % 36 % 20 % 56 % 30 % 38 % 21 % 20 % 0% 0% 0% 7% 20 % 0% 5. „Velmi bychom ocenili, kdybyste uvedli i projekt (projekty, aktivity), které nebyly úspěšné a napsali hlavní důvody, pro které nebyly úspěšné.“ Kraj Středoč. 0% Nemají Romy Nemají projekty pro 0% Romy Aktivity přístupné 0% všem Mají/ měli 56 % neúspěšný projekt Nemají/ neměli 22 % neúspěšný projekt 22 % Jiná odpověď 0% Neví 0% 0% 0% 0% 0% Hradec Král.. 0% 40 % 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 20 % 0% 100 % 50 % 50 % 40 % 20 % 50 % 0% 50 % 25 % 20 % 20% 0% 0% 50% 0% 0% 0% 0% 25 % 0% 40 % 0% Jihočes. Plzeň.ý Karlov. Ústec. Liber. Kraj Pardub. 0% Nemají Romy Nemají projekty pro 20 % Romy 0% Aktivity přístupné všem Mají/ měli neúspěšný 80 % projekt Nemají/ neměli 0% neúspěšný projekt 0% Jiná odpověď 0% Neví Vysočina Mor.slezský. 0% Jihomor. Olomouc. Zlínský 0% 25 % 20 % 0% 0% 20 % 7% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 100 % 50 % 60 % 29 % 50 % 0% 25 % 0% 14 % 0% 0% 0% 0% 0% 0% 0% 57 % 0% 50 % 0% 0% 313 6. Vyjádření nad rámec položených otázek Kraj Uvedl něco navíc Chybí odpověď Středoč. Jihočes. Plzeň.ý Karlov. Ústec. Liber. 12 % 88 % 22 % 78 % 36 % 64 % 50 % 50 % 50 % 50 % 50 % 50 % Hradec Král.. 20 % 80 % Kraj Uvedl něco navíc Chybí odpověď Pardub. Vysočina Jihomor. Olomouc. 19 % 81 % 20 % 80 % 25 % 75 % 9% 91 % Mor.slezský. 26 % 74 % Zlínský 23 % 77 % 7. Kontaktní osoba pro další spolupráci Kraj Středoč. Uvedl kontaktní 78 % osobu 22 % Chybí odpověď Jihočes. Plzeň.ý Karlov. Ústec. Liber. Hradec Král.. 53 % 78 % 100 % 75 % 62 % 55 % 47 % 22 % 25 % 38 % 45 % xx Kraj Uvedl kontaktní osobu Chybí odpověď Pardub. Vysočina Jihomor. Olomouc. 62 % 38 % 60 % 40 % 56 % 44 % 64 % 36 % Mor.slezský. 79 % 21 % Zlínský 61 % 39 % 314 315 316 Přílohy 1. Kódovací předpis pro kategorizaci odpovědí Otázka č. 1 01 Nemají Romy nebo mají Romů bezvýznamně málo 02 Nemají žádné projekty /programy pro Romy, nic specifického pro Romy nedělají 03 Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné všem, tedy i Romům 04 Mají nějaký speciální projekt/program pro Romy, který dělá město – vypsat do souboru, čeho se týká 05 Mají nějaký speciální projekt/program pro Romy, který nedělá město – vypsat do souboru, čeho se týká 99 Neví 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi Otázka č. 2 01 Nemají Romy nebo mají Romů bezvýznamně málo 02 Nemají žádné projekty /programy pro Romy, nic specifického pro Romy nedělají 03 Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné všem, tedy i Romům 04 Uvedl důvody úspěšnosti projektu/programu pro Romy – důvody vypsat do souboru 99 Neví 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi Otázka č. 3 01 Nemají Romy nebo mají Romů bezvýznamně málo 02 Nemají žádné projekty /programy pro Romy, nic specifického pro Romy nedělají 03 Všechny aktivity, které dělají, jsou přístupné všem, tedy i Romům 04 Ano, město se na projektu/programu pro Romy finančně podílí 05 Ne, město se na projektu/programu finančně nepodílí 99 Neví 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi Otázka č. 4 01 Nemají Romy nebo mají Romů bezvýznamně málo 02 Nemají žádné projekty /programy pro Romy, nic specifického pro Romy nedělají 03 Všechny aktivity, které dělají jsou přístupné všem, tedy i Romům 04 Ano, ve městě funguje klub /zařízení/centrum pro volný čas Romů – vypsat do souboru název, sídlo/adresu,telefon 05 Ne, ve městě klub /zařízení/centrum pro volný čas Romů není 99 Neví 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi Otázka č. 5 01 Nemají Romy nebo mají Romů bezvýznamně málo 02 Nemají žádné projekty /programy pro Romy, nic specifického pro Romy nedělají 03 Všechny aktivity, které dělají jsou přístupné všem, tedy i Romům 04 Mají/měli speciální projekt/program pro Romy, který byl neúspěšný – vypsat do souboru důvody jeho neúspěchu 05 Nemají/neměli speciální projekt/program pro Romy, který byl neúspěšný 99 Neví 317 70 00 Jiná odpověď Bez odpovědi Otázka č. 6 01 Uvedl něco navíc – vypsat do souboru 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi Otázka č. 7 01 Uvedl kontaktní osobu 70 Jiná odpověď 00 Bez odpovědi 2. Výpis volných otázek Otázka č. 1, kategorie D, E – Zaměření programu pro Romy - pěvecký a hudební spolek - vzdělání romských dětí - asistované umístění (spolupráce s ÚP Vyškov) - vznik nového prac. místa, tzv. "Rómský a protidrogový poradce"(řešení jejich nejrůznějších problémů); zavedení komunitního plánování sociálních služeb ve spolupráci s Domovem sv. Anežky, o.p.s. (odstraňování bariér) - Občanské sdružení "Nový život" Vrchlabí - práce s mládeží - Terénní pracovník v romské komunitě - Ve městě a okolí 50 domů, soužití bez problémů - Ve městě a okolí 40 domů, soužití bez problémů - Město zřídilo funkci terénního pracovníka; přípravný ročník při ZŠ pro předškolní rómské děti; občanské sdružení Začít spolu, občanské sdružení Jdeme dál životem a občanské sdružení Broumovských Rómů. - Program pro děti organizovaný katolickou církví; původně pro všechny děti, dnes hlavně pro romské - Občanské sdružení choceňských Romů - Přípravná třída - Individuální práce s jednotlivými rodinami - Volný čas dětí - Doučování romských dětí, podpora romské kultury, výstavky dětských kreseb, fotografií, keramiky, knih atd. - Přípravný ročník pro romské děti - Letní tábor pro romské děti, fotbalové zápasy, volnočasové aktivity dětí (soutěže, hudba, ples), doučování dětí - Projekt spolupráce měst. gymnázia s romskými žáky ZŠ - 1. integrace menšin, cizinců a uprchlíků - a. Grass root - cílem je zapojit romské děti k aktivnímu využití volného času, b. Eguipment - cílem je vytvořit pracoviště pro komunitního pracovníka 2. Fília - pomoc dětem zprostředkovat kontakt dětí ze sociálně slabých a neúplných rodin a dětí y dětského domova s dětmi s běžných rodin 3. Romane Čhave - Přípravný ročník, vzdělávací centrum pro romské děti - Žijeme spolu I. a II., Děti v miléniu, Netradiční půjčovna, Kdo si hraje, nezlobí, Dětský tábor - V rámci projektu Komplexního součinnostního programu prevence kriminality tzv. Romský klub města, projekt Hudební nástroje pro Romský klub - Romský fotbalový klub s názvem 1.FC ROMA RAKOVNíK, Občanské sdružení Romů Rakovník 318 - Program soužití ve městě Přerově, Poradní sbor národnostních a etnických menšin, Program terénní sociální práce, Vzdělávací programy, Den pro vzájemné soužití, Škola komunitní centrum, Jednání u "kulatého stolu", Seminář "Z jakých důvodů se naučit zvládat vzájemnou odlišnost", Řešení úhrady nájemného - Nízkoprahové centrum Jakub Klub, které se snaží o kvalitní naplnění volného času nejenom romských dětí - o.s. Společenství "Začít spolu", o.s. Ulice, terénní sociální pracovník pro romskou komunitu - Komunitní centrum Khamoro, Romský skautský oddíl, Komunitní práce s ohroženou mládeží, Volnočasové aktivity romských dětí a mládeže, Doučovací centrum, Pracovní stáž aktivistů v Holandsku - Doplňkový program terénní sociální práce - Romská vzdělanost (cesta možnosti), Volnočasové aktivity dětí a mládeže, Zranitelné skupiny dětí a mládeže - Klub Pomoc, Volnočasové aktivity žáků Zvláštní školy Mělník - Projekt "Naděje budoucnosti" - Podpora volnočasových aktivit romské mládeže, Přípravný ročník pro romské děti, Naděje, Klub Zvídálek, Projekt Most - klub Nautilus - Podpora terénní sociální práce, Projekt domovníka - Klub Kamarád - jeho součástí je i skateboardový areál, Krizová poradna Paprsek, Klub (B) na ulici Horní - Romský klub - Název projektu: Klub romských dětí a žen; projekt poskytuje sociální služby romských obyvatelům žijícím v Kojetíně a okolí; výchovné programy pro děti; upevnit pozitivní sociální a hygienické návyky - Sdružení romských dětí a mládeže města Jičína - Cílené aktivity Občanského sdružení pro podporu a rozvoj romské mládeže v Jablonci nad Nisou, které v posledních čtyřech letech zrealizovalo 42 projektů; nejúspěšnější projekt "1.festival romské hudby; vernisáž fotografií "Cesty jabloneckých Romů"; realizace šesti socioprevenčních pobytů pro dospívající romské dívky; víkendové pobyty pro předškoláky z přípravného ročníku - Letní pobyty romských dětí v přírodě - Sdružení Romů a národnostních menšin v Hodoníně; Romský etrénní pracovník - Schopní pracovníci; vhodná náplň činnosti oživila vůči klientům navazující aktivity; finanční podpora města - Dům dětí a mládeže - kroužek počítače hrou a výpočetní techniky - výlety do přírody - Klub pro romské děti při ZVŠ; dětské kroužky při domově dětí - Dětský kroužek Pramínek - "Rozvoj romské komunity" - Projekty organizované Sdružením Romů ČR; Středisko pomoci ohroženým dětem - Vybudování Romského klubu a mládeže - Občanské sdružení Demokratický svaz opavských Romů; fotbalový klub FC ROMA; v oblasti kultury probíhají akce zaměřené pro děti, mládež i dospělé - Vesnička soužití - Romská mateřská škola - Roční rekvalifikační kurz pro romskou mládež; Romcentrum - vzdělávací a kulturní centrum - Komise města VM pro etnické skupiny; terénní sociální pracovník - Terénní pracovnice - Romprojekt - roční rekvalifikační kurz pro romskou mládež; Projekt integrace romských dětí a mládeže do společnosti - experiment městské knihovny v Rožnove pod Radhoštěm - Dětský klub klubovna "D" - Projekt v rámci prevence kriminality MěÚ Beroun "Spolu to dokážeme!" - Projekt otevřete dveře (Puteren o Vudar) 319 - Projekt "Rómové ve městě Brno"; projekt Akord - AS ROMA, obč. sdružení, programy pro romské děti - Dětské dny, mikulášské besídky, Romský tábor, tématické zájezdy pro děti a dospělé, výstavy romské historie, řadu vystoupení zájmových kroužků, zájmové kroužky při OS - Projekt "Přípravná třída". Cílem projektu bylo získat děti pro přípravnou třídu a motivovat rodiče k pozitivnímu postoji k potřebě vzdělání obecně.; občanské sdružení Nevo Dživipen sídlí v Českých Budějovicích , A Trägera 83 a jednatelem je paní Mgr. Bohumila Vančurová, zam, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, České Budějovice - Základní škola Bělá pod Bezdězem - projekt je zaměřen na získání odpovídajícího vzdělání Romů - Sdružení Roztoč (občanské sdružení nezávislé nevládní organizace podporované městem Roztoky) - projekty věnované romské komunitě na pomoc rómské menšině Nadace NROS a VIA Ministerstva školství - Aktivity probíhali dosud v rámci činnosti společnosti "Člověk v tísni" - Statutární město Liberec v roce 1999 zřídilo s přispěním státní účelové dotace v rámci Komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni Romské komunitní centrum v Liberci (RKC). V centru jsou zaměstnáni dva pracovníci města koordinátor pro RKC a asistentka pro RKC. Do roku 2002 v objektu centra byla umístěna i mateřská škola především pro romské děti - Tři projekty: projekt "humanizace prostředí", který si kladl za cíl vytvořit v místě obývaném Romy prostředí pro účinné výchovné působení na děti a rodiny zde žijící; projekt "Soužití 2002". Projekt podporoval aktivity romské komunity při jejich začleňování do běžného života ve městě; projekt s názvem "Centrum aktivit romské komunity v Krupce" představuje další rozšíření klubové činnosti - Obč. sdruž. VIA Commoda poskytuje romským dětem centrum KAM Otázka 2, kategorie D - Důvody úspěšnosti projektu - Činnost, jež je romské populaci blízká - Učí se hygienické návyky, učí se česky, učí se naslouchat učitelce - Projekt má podporu MÚ v Králíkách; byl vybrán velmi vhodný, svědomitý a pracovitý Rom na místo terénního sociálního pracovníka; Pracovníci sociálního odboru tuto pomoc velmi vítají;tím, že bude romský terénní pracovník Rom, může lépe chápat situaci rodin a nabízet řešení; investice do budoucna - Zapojení romské mladé populace do majoritní společnosti - Činnost občanských sdružení je poněkud roztříštěná, vykazuje nejednotnost zdejších Rómů - Otevřená organizace, aktivní fundraising - Vhodné pro děti - Vzdělávání dětí, lepší startovací pozice ve škole. Vzájemné poznávání a obohacování kultur, snaha o rozvíjení aktivit ze strany Romů - Nenásilný přechod romských dětí do 1. třídy - Zájem zúčastněných, nabízí možnost využití volného času, ochota členů pracovat - Smysluplně rozvíjejí začlenění romské komunity do většinové společnosti - Snaha zastupitelstva o zlepšení podmínek romské komunity, dobré znalosti místních podmínek, trvalá vzájemná komunikace a spolupráce s romskou komunitou, společně realizované programy, vhodná skladba a načasování projektů - Projekty jsou zaměřeny především na práci s dětmi, odstraňují jazykové bariéry, docílení vzájemného respektu a tolerance, několikaleté fungování projektu, dobré personální zajištění - Prostor pro komunitní činnost romské menšiny, zázemí pro volnočasové aktivity romské mládeže, zázemí pro činnost hudebního kroužku, využití prostor pro církevní účely, využívání prostor pro doučování - Zájem o sport, kulturu, podpora Městského úřadu, zázemí, sdružování občanů jak při kulturních akcích, tak i při fotbale a v samotném klubu, chuť něco dokázat 320 - Posiluje se rozvíjení kulturní identity, více informací občanům, do projektů jsou zapojováni samotní Romové, Romové získávají motivaci, vytváření rovných příležitostí - Služby jsou poskytovány klientům zdarma, návštěva klubu je dobrovolná, navštěvují ho všechny děti, nejenom romské, zkvalitnění náplně volnočasových aktivit, rozvoj klientovi osobnosti - Programy jsou cílené, dlouhodobé, účast Romů - Zatím se jeví jako úspěšné právě ty projekty, které nejsou úzce zaměřené na Romy - Vytrvalost, soustavnost realizátorů jednotlivých projektů, finanční podpora, podpora zastupitelstva a pracovníků MěÚ, vlastní podpora a soudržnost romské komunity - Aktivity přitahují děti svojí náplní, děti se při činnostech realizují, při každé akci se něco naučí, vznikají jiné neformální vztahy, kdo chce zapalovat musí hořet - Personální zabezpečení projektu, projekty svým zaměřením oslovují danou skupinu dětí a mládeže, podpora projektů finančními prostředky z dotace MV ČR (stát), podpora projektů ze strany vedení města, jde o projekty s dlouhodobým cílem - Získané vědomosti a dovednosti pomohou zúčastněným romským občanům posílit své sebevědomí s tím, snáze najít své místo v majoritní společnosti - Práci vykonávají nadšení pracovníci, projekty jsou lokalizovány dovnitř romské komunity, na práci se podílejí samotní Romové, projekty jsou svou povahou dlouhodobé, jsou vytvářeny na základě reálných potřeb romského etnika, jsou tvořeny v jisté koordinaci - Možnost financování z prostředků státu, ochota navzájem komunikovat a něco změnit, osobnost a autorita romského asistenta, nejvíce jsou úspěšné projekty řešící volný čas dětí, zainteresované instituce mají mezi sebou velmi dobrou spolupráci - Jedná se o nízkoprahové zařízení, veškeré aktivity jsou zdarma, pracovníci klubu za pět let činnosti získali důvěru dětí i rodičů, nachází se v lokalitě, kde tato početná skupina bydlí - Děti a mládež smysluplně využijí volný čas, snížení rizika ovlivnění nežádoucími projevy, posílen přirozených sklonů k hudbě, napomáhání multikulturnímu vývoji společnosti, zlepšení vzdělanosti, informovanosti, zlepšení sociální situace, zlepšení soužití s majoritní společností - Přímé práce v terénu a rodinách; udržování kontaktu s romskou komunitou; poskytování kvalifikované pomoci; psaní domácích úkolů, doučování; trávení volného času; organizování přednášek, pouti, výletu - Jsou vhodnou příležitostí k prezentaci romské kultury; umožňují vyrovnávat startovací podmínky dětí ze znevýhodněného prostředí; přispívají k záchraně kulturního dědictví; přispívají k šíření získaných poznatků účastníků akcí mezi ostatní členy svých komunit; jsou významnou možností seznamování majority s minoritní kulturou - Když město Frýdlant podalo pomocnou ruku těm, kteří měli zájem přispět s málem, co se týká kultury a společenských událostí. Aktivita týkající se kultury netrvala ze strany Romů dlouho. Pouze Jednota bratrská svými dlouhodobými projekty je úspěšná - Je veden pod záštitou DDM; je to jediná aktivita tohoto druhu v Hranicích; kroužek vede Rom; vedoucí kroužku je zodpovědný, spolehlivý; počítačové vybavení na dobré úrovni - Dlouholetá aktivita, zapálenost pracovníků, podpora města - Většina dětí a mládeže zde tráví svůj volný čas; konají se společenské akce, které Romy stmelují; někteří zde našli i zaměstnání; docházejí sem i neromové - Úspěšné jsou krátkodobé projekty zaměřené hudebně nebo sportovně; úspěšné jsou projekty věnované dětem - Zájem ze strany Romů; kvalitní vedení klubu - Dlouhodobější práce s mládeží; členové občanského sdružení mají zájem podílet se na řešení problémů v komunitě; představitelé města mají zájem komunikovat s Romy; proromská občanská sdružení pracují systematicky s dětmi a mládeží - Dostupné fin. prostředky; spolehlivý realizátor; znalost problému - Vychází z potřeb romské komunity; vzájemná důvěra mezi realizátory projektu a členy komunity; trvalá asistentka; finanční zdroje - Výstavba a rekonstrukce bytů - zlepšení životních podmínek; dialog mezi představiteli města a občanskými sdruženími; soustředění na vážné probl. romské komunity; důraz na 321 práci s dětmi - Napomáhá k celkovému zlepšení situace romské komunity; již je patrná kvalita odvedené práce; program byl nastartován již loňského roku; romská komunita respektuje a spolupracuje; možné uskutečňovat různé volnočasové a vzdělávací aktivity směrem k romským dětem a mládeži - Práce s mládeží; integrace romské komunity; volný čas mládeže - Upřímnost záměru; dostatečná finanční podpora; profesionalita zkušenosti realizátora; schopný tým spolupracovníků; zainteresovanost široké veřejnosti - Schopnosti osob, které programy pro Romy organizují - Zájem Romů vyvíjet pozitivní činnost; posilování sebevědomí Romů; skutečná integrace; práce s dětmi; možnost ukázat svoji komunitu v jiném než záporném smyslu - Hodnotu vzdělání pro člověka; V čem jsme my a Romové jiní; Výchova dětí v rodině; podíl a možnosti Roma jako jednotlivce pro integraci romské komunity do společnosti; téma besed s odborníky si účastníci měli možnost vybrat sami - Přípravné třídy umožňují získat rovný přístup ke vzdělání i romské populaci; menší počet žáků v přípravné třídě umožňuje učitelům věnovat jednotlivým žákům více času; rychlejší integrace dětí do majoritní společnosti; romští žáci na sebe vzájemně pozitivně působí; v přípravných třídách se lépe daří eliminovat negativní prvky odlišností minoritní skupiny a naopak lze některých odlišností využívat jako pozitivních prvků výchovy - Projekty byly zaměřeny na mládež; skladba byla zaměřena na talent a temperament rómských dětí; projekty byly postaveny na bázi dobrovolné práce - Ovlivňuje účelné využívání volného času dětí a mládeže - Pomáhají začleňovat rómské etnikum do běžného chodu města; překonávají existující bariéry vytvořené důsledky velmi nízké kultury Rómů; podporují mládež, jejich klubovou činnost, učí je práci v kolektivu; napomáhají rómským dětem návykům ve výuce škol; podporují citovou složku rómského etnika, předně pak dětí, budují mezilidské vztahy Otázka 4, kategorie D - Klub, centrum pro volný čas Romů - Neshody mezi představiteli dvou romských spolků; finanční nesrovnalosti - o.s. „Začít spolu“ - Dětský klub, komunitní centrum - Denní centrum pro děti - Romane čave, Bartolomějské náměstí 48 - Klub romské mládeže při oblastní Charitě - 1. komunitní centrum Cheiron T o.p.s. 2. centrum pro lidi ohrožené drogou Auritus - z části i romská mládež - F-klub, Vzdělávací centrum pro romské děti a mládež - Klub Golden (neye) - Komplexní součinnostní program prevence kriminality, projekt realizován cestou Domu dětí a mládeže - Komunitní centrum Lačo Jelo - o.s. Sdružení "Začít spolu", Mgr. Iva Pellarová - Centrum Khamoro, Wurmová ul. č. 11, Olomouc - Klub při ZvŠ N Bydžov - Dětský kroužek pro romské děti - Klub romských dětí a žen - Sdružení, jak patrno z názvu, nabízí svoje aktivity dětem a mládeži - Jednota bratrská; Děkanská 83; Frýdlant; 464 01 - p.Tomáš Brož, tel. 482 312 465 - Komunitní centrum - Pražská 559 - Sídlo Dům dětí a mládeže, Galašova 1746, 753 01, Hranice - Pramínek, Nezbeda 322 - Informační a kulturní centrum pro Romy - v současnosti žádnou činnost neprovozuje - Romský klub dětí a mládeže - Podali projekt na založení Romského klubu v Opavě - Komunitní centrum pro děti Zeferino - klub Naděje a sdružení Slunce svítí pro každého - Otevření nultého ročníku pro romské děti při ZVŠ v Josefově; rodiče dětí zájem o tuto aktivitu nejevili - Počítačový klub VIR - zájem větších romských dětí a mládeže - Dětský klub klubovna "D" - Klub Puteren o Vudar - Romské středisko DROM - AS ROMA - Zájmové kroužky ZVŠ Dobruška - Středisko občanského sdružení Nevo Dživipen - Klub, zařízení ani komunitní centrum, ve kterém tráví romské děti volný čas, v našem městě není. Romské děti /žákyně z Roztok/ se činnosti sdružení Roztoč zúčastňují nepravidelně - Romské komunitní centrum v Liberci; Tř.Dr.M.Horákové 49; 460 00; Liberec 6; tel.:485 134 817; e-mail: [email protected] - V květnu roku 2002 bylo kulturní, poradenské a vzdělávací centrum uzavřeno. - Město poskytuje občanskému sdružení AMARE v kulturním domě Olympia klubovnu, ve které tráví romská mládež svůj volný čas. - Centrum KAM; Libor Lichý; 777 329 292 Otázka 5, kategorie D - Důvody neúspěšnosti projektu - Nedostatek peněz; nezájem romské komunity - Zamítnuty OÚ Benešov - Zřízení přípravného ročníku před započetím základní školní docházky - v počátku zmařeny ze strany samotných Romů. Přístup zlínských romských podnikatelů k veřejným zakázkám je sporný - Obtíže fungování romských sdružení - Časová náročnost, špatný přístup k internetu - Nezpůsobilost předsedy obč. sdružení - Nebyla poskytnuta dotace - U vzdělávacích projektů dochází k problémům s pravidelnou docházkou dětí - Projekt: Rodina most budoucnosti - ukončen pro nezájem z řad dívek romské populace - Část projektu "Dětské plácky a hřiště volnočasových aktivit" - Terénní soc. pracovník rozvázal prac. poměr - Projekt Feder dživipen, projekt nebyl úspěšný zejména proto, že se nepodařilo získat dostatek finančních prostředků - Rekvalifikační kurs Cesta frekventanty nenavštívený - Romské informační středisko - personální, organizační a technické důvody - Projekt "nultého ročníku" přípravy žáků na nástup do ZŠ - tento program skončil na podmiňování ze strany rodičů dávání dětí do tohoto zařízení poskytováním jednorázových dávek, svačinek pro děti a neustále se stupňujícími dalšími požadavky. Projekt Demokratické unie Romů - kulturní festival Romů. Další ročníky se neuskutečnily z důvodu rozpadu této organizace - Malá ochota některých rodičů přispívat na větší (nákladnější) akce, okruh Romů, kteří pracují ve Sdružení se nám těžko rozšiřuje, dlouhodobá motivace činí potíže, je málo přijímána, často nejsme úspěšní v pomoci při obstarávání zaměstnání mladým Romům - Výkon veřejně prospěšných prací v blízkosti obydlí, problém a neúspěch vidí v tom, že byl nezbytný neustálý dozor nad občany vykonávajícími tyto alternativní tresty a město a v té 323 době ani Okresní úřad nemohli tento projekt nadále zajistit z finančních důvodů - Poslední projekt SORN - akce pro děti - odcizení příspěvku - Ubylo dětí z majoritní společnosti; Romské děti, které navštěvovaly základní školy postupně přecházejí do speciálních škol; záškoláctví; u mládeže chybí chuť a motivace ke vzdělání - Projekt nebyl schválen MPSV - Mezinárodní hudební festival K.Vary; finanční podpora MM K.Vary nebyla taková, jakou Romové očekávali - Vzdělávací projekt pro děti; nepodařilo se zajistit učitele - Vše závisí na finančních prostředcích a na možnostech, které může poskytnout město Opava a členové sdružení - Méně úspěšné jsou dlouhodobé projekty a projekty vyžadující finanční spoluúčast klientů - Vzorový dům pro romskou komunitu - nepřidělení peněz komise rady vlády - Sociálně-právní poradenství pro romské občany je nedostačující - Při práci s romskou komunitou dochází i k dílčím neúspěchům, vyplývajícím z jejich povahových odlišností, temperamentu i určité nespolehlivosti - Nebyl realizován projekt Ministerstva školství - "Setkání s angličtinou". Dle oficiální informace MŠ žáci speciálních tříd ZŠ by se cizímu jazyku vůbec neměli učit - Neúspěšné byly rekvalifikační kursy realizované ve spolupráci s Úřadem práce Liberec. Neúspěšnost byla ovlivněna malou účastí a minimální trpělivostí ze strany frekventantů a účastníků - Chyběla vytrvalost a důslednost pracovníků - Kurs vaření pro romské mladomatky, nabídka neakceptována - Aktivita nebyla úspěšná, protože vztah některých rodin k městskému majetku není šetrný Otázka 6, kategorie A – Vyjádření nad rámec položených otázek - Romská problematika řešena nesprávně, fin. prostředky vynakládány na nesprávné projekty - Vznikají obavy z nezájmu romských spoluobčanů o připravované aktivity - V našem městě je romská komunita velmi malá, nemáme s ní žádné větší problémy - Doporučeno přidělení finančních prostředků od MŠMT místnímu Rugby Clubu na realizaci projektu "Sportujeme bez předsudků" - Připravují zřízení pracovního místa terénního romského asistenta - Není osobnost, která má respekt romské populace; malá příp. žádná činnost subjektu; nemají vlastní finanční podíl; navrhovány příliš široké okruhy aktivit projektu; nemají místo pro realizaci projektu - Snažíme se více spolupracovat se školami, rodinou - V našem městě žijí jen tři romské rodiny, jsou integrovány do majoritní společnosti - Bylo by vhodnější, obrátit se na MÚ v bývalých okresních místech, kam většinou přešli romští poradci z "okresů" zřejmě i s projekty - Realizovány projekty zaměřené na trávení volného času mládeže jako celku, to znamená i romské mládeže - Zpráva kurátorky - Potřebný je dlouhodobý program - Není romská komunita - Spíše než romský problém existují ve Zlíně problémy jednotlivců a to ať už těch kteří se k romskému etniku hlásí či nikoliv - Při MÚ Sokolov pracuje romský poradce, v řízení je zřízení jednoho místa terénního pracovníka - Každá akce ať už kulturní nebo jiná pořádaná romským sdružením je úspěšná - Město podporuje romskou komunitu - Romské děti se účastní letních, popř. jiných táborů 324 - Vedoucí soc. odboru poslal řediteli Socioklubu Ing. Víškovi práci zabývající se touto problematikou - "Vzdělaností proti bídě" - jak sociální, tak mravní - nabízet Romům cestu možnosti využití času a vzdělávání, bez vlastní inteligence nemůže být socializace, cesta vzdělanosti je dlouhá, práce s dětmi (volnočasové aktivity) se dlouhodobě vyplácí, Romové ani majoritní společnost neznají romskou historii, problémy neřešené či formálně řešení se stávají neřešitelnými - Nejbolestivější je otázka bydlení těchto rodin a občanů - Projekty vyžadují systematickou práci, vyžadují spoluúčast Romů, včetně spoluúčasti finanční - Občanské sdružení Kunratických Romů; Michal Karala Nové Město pod Smrkem; Sdružení občanů romské národnosti Frýdlant - Sdružení Romů na Moravě a město FM chystají otevření Denního centra pro děti předškolního věku a komunitního centra - Nutnost průběžného vzdělávání, nutnost častých porad zaměstnanců a supervize; nutnost komunitní práce; nutnost vycházet z potřeb komunity - Hlavní problémy: chudoba, rezidenční segregace a bydlení, řídké nebo neexistující sociální sítě, omezený přístup na trh práce - Nedostatek peněz - hlavní problém; fin. prostředky by měly být přidělovány nikoli přímo romským sdružením, ale k dispozici romským poradcům v obcích III. typu. - Město České Budějovice navázalo v tomto směru spolupráci s holandským městem Haag a v úzké spolupráci s občanským sdružením Nevo Dživipen byl vypracován a postupně realizován projekt "Efektivní strategie vzdělávání romských dětí" - S romskými občany se vždy jako sociální pracovnice domluvím - Sdružení Roztoč bude plánuje žádat fond kanadské vlády o příspěvek na pomoc romské menšině v Libčicích /Vlt., který bude zaměřen nejen na pomoc mládeži, ale i na dospělou populaci. - V našem městě máme hodně smíšených manželství. Když jsem s některými Romy procházela Vaše dotazy, sdělili, že nechtějí svá komunitní centra - chtějí se zapojit a žít se svými rodinami společně s námi. Nechtějí se dělit na Romy a ty ostatní - Od 1.dubna 2003 pracuje při Městském úřadě sociální terénní pracovnice - Rom. občané našeho města nemají zájem ke sdružování v zájmových a jiných spolcích - Probíhají s tajemníkem MML jednání o zařazení funkčního tabulkového místa romského poradce pod odbor péče o občany - Děti vycházejí ze základních škol nenastupují na střední školy a SOU. Vyplácení dávek žadateli umožňuje nevzdělávat se. Proč má chodit do školy a vyučit se řemeslu, když může být doma a zároveň mít příjem - V našem městě není velká komunita romských občanů, jinak mají podobné problémy jako jinde tzn. bytová otázka, hledání zaměstnání, bez kvalifikace, četnost dětí, mladistvé matky, trestná činnost atd. - Romská komunita ve městě Krupka je velmi efektivní. Prostředky, se kterými samospráva města disponuje na řešení problémů jednoznačně nestačí 325 Programy romské asistence Ivan Fiala NROS zahájil administraci romských asistenčních programů v rámci rozpočtové hladiny Phare 1998 počínaje rokem 1999. Zahájení programu, který následně při vyhlášení v roce 1999 dostal označení Žijeme společně – Dživas Jekhetane předcházela jednání se zástupci Evropské komise o struktuře a zaměření tohoto programu, očekávané spoluúčasti příjemců na realizaci projektů, jejich maximálním rozsahu a délce trvání a zejména o konkrétním zaměření priorit programu. Pro NROS představovala samotná příprava programu a jeho vyhlášení novou zkušenost.Vycházeli jsme totiž z toho, že k tomu, aby byla tato pomoc přijata a využita, musí vycházet z potřeb a představ cílové skupiny na kterou je zaměřena při respektování obecných zásad poskytování podpory z Programu Phare 1998. Podmínkou toho, aby byl nabízený program přijat ze strany cílové skupiny - a je potřeba zdůraznit že se v podmínkách České republiky jednalo o první ucelenou programovou pomoc v rozsahu desítek milionů korun v průběhu dvou roků realizovanou prostřednictvím neziskových organizací přímo včetně subjektů z řad cílového etnika – podle názoru NROS bylo, aby se členové – zástupci cílové skupiny alespoň do určité míry podíleli na tvorbě programových dokumentů a podmínek za jakých bude program vyhlašován. Na druhé straně se jako podmínka určité úspěšnosti rovněž jevila potřeba aby se přímo členové, příslušníci cílového etnika podíleli i na samotné administraci a kontrole – monitorování projektů, nejenom to, aby byli i zastoupeni přímo v grémiích, které posuzují návrhy jednotlivých projektů. Připomínáme, že program 1998 byl realizován ještě v podmínkách kdy nebyl v platnosti jednotný systém pravidel známý jako Praktický průvodce, a pro poradní skupinu programu existoval značný prostor jak pro podíl na tvorbě priorit programu, tak na jeho vyhlašování přímo v jednotlivých regionech i konečně podíl na hodnocení předložených projektů. Základní podmínkou úspěšnosti programu v jeho počátečním stadiu podle názoru NROS byla ovšem jeho důvěryhodná prezentace a zároveň i sdělení, že se nejedná o vysloveně jednorázovou aktivitu Evropské komise, ale naopak o určitý - byť časově omezený opakovaný sled příležitostí pro získání podpory projektů které mohou ovlivnit a modifikovat postavení romského etnika v majoritní společnosti a napomoci vytváření rovných šancí pro všechny. V praktické rovině NROS přistoupil k přípravě programu za spolupráce s poradní skupinou programu, jejíž složení je uvedeno v příloze této informace. Složení skupiny reflektovalo minimální požadavky na zastoupení cílové skupiny programu při jeho tvorbě i aplikaci – to je v přípravě, vyhlášení a výběru projektů. Poradní skupina připravila pro vyhlášení grantová pravidla, která stanovila okruhy priorit programu – soustředila se na oblast vzdělávání, právní pomoci a podpory kulturních a volno časových aktivit. Podrobné znění grantových pravidel je uvedeno rovněž v příloze informace. Nedílnou součástí úvah NROS jak zajistit administraci tohoto programu byla i otázka jak podpořit potenciální zájemce o podporu projektů – jak efektivně rozšířit informace o programu objektivně mezi způsobilé subjekty které v romském etniku v ČR působí. Výsledkem byly regionální a místní prezentace které NROS pořádal zpravidla ve spolupráci s místními romskými organizacemi, romskými poradci a dalšími subjekty, které s tímto 326 etnikem dlouhodobě spolupracují. Program byl vyhlašován v sérii následných grantových kol – celkem s jedním mimořádným v Ústí nad Labem byly v rámci programu 1998 celkem 4 – a před každým kolem se konaly semináře, informační setkání a konzultace pro potenciální příjemce. Tato aktivita měla za cíl přiblížit program a zároveň pomoci se ho zúčastnit s konkrétním návrhem projektu. Celkové počty předložených žádostí,jak jsou pro informaci uvedeny v příloze anglické informace svědčí o tom, že se do určité míry tento záměr skutečně podařil. NROS přitom zdůrazňoval v textu stanovených pravidel programu, možnost přímé účasti romských sdružení, zájem na přímém aktivním zapojení romských aktivistů a pracovníků a dlouhodobá podpora rozvoje kapacit romských neziskových organizací, které působí v oblastech způsobilých pro podporu v rámci programu Dživas Jekhetane. Celkem byla v rámci programu 1998 podpořena více než stovka projektů, jejichž seznam podle grantových kol společně s krátkou anotací je k dispozici v příloze. Samostatnou kapitolu se kterou se NROS v rámci přípravy programu vypořádal byla otázka jak zajistit podporu, asistenci příjemcům grantů a zároveň i jejich nezbytnou kontrolu a monitorování. NROS vycházel přitom z skutečnosti, že příjemci nebudou vždy představovat zkušené subjekty, ale naopak menší či nově vzniklé organizace, které se s administrací prostředků Phare setkají poprvé. Správní rada NROS velmi pečlivě zvažovala možnosti pomoci, asistence a zároveň i nezbytná rizika, která obdobně jako s každým novým programem, podobně jako s tímto souvisejí. Výsledkem úvah bylo vytváření speciálního asistenčního a monitorovacího servisu mimo struktury NROS, který by umožňoval aktivní zapojení účastníků romského etnika do dlouhodobého procesu asistence a monitorování. Při tvorbě tohoto systému bylo rovněž zohledněno, že v rámci cílové skupiny není k dispozici dostatečné množství zkušených aktivistů, naopak že bude potřeba jednak nejprve získat zájemce jako takové a potom jim poskytnout potřebné znalosti a dovednosti, včetně informací o pravidlech účetních. V měsících které předcházely vyhlášení programu tak byl dotvářen asistenční systém AMOS, který NROS v součinnosti s brněnským Trialogem připravila ke spuštění. Tento systém poté, obohacený a doplněný o internetové rozhraní iAMoS pracoval zpočátku pro program Dživas Jekhetane a poté i pro další komponenty programu Phare a ACCESS v následujících letech až do léta 2003. V přílohách informace jsou uvedeny seznamy asistentů, příklady záznamů z asistenčních návštěv, příklady dotazů a odpovědí i další praktické ukázky jak AMOS reagoval na zadání – totiž zajistit příjemcům pomoc chovat se v souladu s pravidly grantové smlouvy a realizovat projekt podle možnosti bez administrativních potíží a zpoždění a na druhé straně jak zprostředkovat NROS kvalitní a konkrétní informace o stavu jednotlivých projektů. V podmínkách romského asistenčního programu potom do této činnosti zapojit podle možnosti co nejširší počet romských aktivistů, kteří budou pro výkon této práce odpovídajícím způsobem připraveni. NROS a Trialog, původně v počátečním stadiu i společně s dalším dárcem – Nadací otevřená společnost OSF uskutečnili úvodní sérii dvoudenních seminářů a školení, jejichž absolvování bylo podmínkou práce v systému AMOS. V rámci příloh jsou k dispozici další informace relevantní pro práci AMOS u. Hovoříme li o programu 9806 lze tedy v souhrnu konstatovat, že program vzbudil zájem cílové skupiny a setkal se s kladným ohlasem – svědčí o tom v neposlední řadě jak počty předložených žádostí – viz přiložená statistika, tak i účast na informačních setkáních o programu v regionech – například Brno, Ostrava, Plzeň, Karlovy Vary, Praha. Podle názoru NROS je důležitým ukazatelem do jaké míry byl první program akceptován i počet romských subjektů, které se o projekt ucházely podobně jako i zvyšující se počet romských subjektů., které v grantovém řízení získaly grant. 327 Podrobnosti jsou opět v přiložených dokumentech, od prvního do čtvrtého kola se v souladu s doporučením poradní skupiny a s názorem správní rady NROS stupňoval počet podpořených romských organizací, zároveň došlo i na schvalování grantů menšího rozsahu, které umožňovaly odzkoušení administrace projektu, získávání dalších zdrojů a napomáhaly zvýšení celkové způsobilosti organizace. Přirozeně ne všechny individuální projekty skončily úspěchem. Důvody kdy došlo k problémům byly různé – od osobního selhání, přes nedostatek prostředků pro spoluúčast podle grantových pravidel příjemci zajišťovali zhruba 10% finanční spoluúčast. Samostatnou kapitolu představují i selhání spočívající v nedostatečné součinnosti dalších subjektů v regionu či místě – zde i řevnivost partnerů, konflikty v rámci samotného příjemce grantu a podobně. Kriticky NROS musí přiznat že samotná výplata grantů v rámci prvních kol programu byla opožděna vzhledem na pozdní převod prostředků na konta NROS ze strany českého fondu Phare, jehož vznik nešťastně koincidoval s vyhlášením výsledků prvního grantového kola. Následná finanční kontrola závěrečných zpráv poté konstatovala v některých konkrétních případech administrativní nedostatky, které ovšem v naprosté většině případů byly ze strany příjemců odstraněny a příjemci až na výjimky projevovali důsledně ochotu a zájem o spolupráci s kontrolory. V rámci programu 9806 se tedy jedná řádově o 10 projektů kde se administrativní problémy projevily a nebyly důsledně odstraněny. Program 9806 vytvořil v zásadě dobré podmínky pro pokračování programové podpory romských projektů. Na rozdíl od očekávání NROS a jednání s Evropskou komisí ovšem byla pomoc programovaná z rozpočtu 1999 v ČR realizována prostřednictvím jiných subjektů než NROS a pokračování programu Dživas Jekhetane taky vykázalo jistou diskontinuitu, která sama o sobě neměla na dynamiku rozvoje romského neziskového sektoru právě kladný vliv. V rámci programového segmentu 9806 CZ lze uvést řadu projektů s dobrými výsledky, na druhé straně jsou i projekty kde nebyl příjemce schopen dostát administrativním požadavkům – pro informaci jsou přiloženy příklady takovýchto projektů. Pokud se zmíním o hlavních příčinách selhání, je zřejmě potřeba vzít v potaz řadu okolností. V programech Dživa Jekhetane se navíc jedná o specifické příjemce, převážně přímo romské subjekty, řešitele s přímou účastí romských aktivistů. Možná typologie problémů je následující: Na jedné straně je potřeba hovořit o selhání v rovině věcné – obsahové – to se týká například projektů, které se nakonec nesetkaly se zájmem cílové skupiny, například se příjemci nepodařilo vzbudit zájem osob, pro které byla určitá aktivita připravována. Některé projekty byly předčasně ukončeny – viz sportovní aktivity v Písku. Dalším poměrně častým důvodem je i jistá konkurence dalších organizací, neochota spolupracovat a podílet se na aktivitách jiného subjektu. Další skupinu problémů představují problémy spojené s administrací projektu – zde byl sice vytvořen asistenční systém, NROS se snažil o pomoc prostřednictvím týmu lidí kteří působili přímo v terénu, ale i tak se v průběhu projektů a na jejich závěr objevily administrativně účetní problémy, které se týkaly jak malých subjektů, tak i velkých a zkušených romských organizací jako jsou kolínská střední škola sociální a podobně. V některých případech poradní skupina přímo poskytla malé granty s cílem pomoci nastartovat práci organizace, v některých případech se tyto snahy nesetkaly s úspěchem, který by byl završen kvalitní závěrečnou zprávou – jako například projekt v Turnově či Libčicích nad Vltavou. 328 V návaznosti na existující obtíže lze ale konstatovat, že v naprosté většině případů projevili příjemci zájem o doplnění, nápravu nedostatků a ochotu ke konkrétní spolupráci. Výjimkou zůstává menší skupina organizací, kde prostě k nápravě a doplnění nedošlo ani po opakované výzvě ze strany NROS. V celkovém hodnocení ale je přesto možno konstatovat, že tato skupina projektů, která představuje selhání se objemově nepohybuje nad určitou mírou zdravého rizika, které NROS s vyhlášením tohoto programu spojoval od samotného počátku. Pro účely této informace by bylo možná účelné získat také vyjádření a stanoviska přímo od některých členů poradní skupiny programu, kontakty jsou k dispozici na NROS. V roce 2000 kdy dochází k ukončení projektů podpořených z programu 1998 se postupně připravuje i vyhlášení nového programu financovaného z rozpočtu Phare 2000. Zároveň se v rámci programů Phare připravovala v Evropské komisi i zásadní administrativní změna, která spočívala ve stanovení jednotných podmínek pro celý projektový cyklus a jeho administraci. V praxi to znamenalo v podstatě navýšení administrativních předpokladů pro způsobilost subjektu žádat o podporu – zde například vedení podvojného účetnictví, délka existence organizace samotné, ale i další momenty jako minimální výše grantu a podobně.NROS na vyhlášení těchto podmínek zakotvených v Practical Guide reagoval jednak intenzívní kampaní pro potenciální příjemce, kdy byly organizovány semináře a vzdělávací setkání a na druhé straně i aktivním jednáním s Evropskou komisí o zavedení maximálních možných zjednodušení pro příjemce v České republice. V rámci programu Phare 2000 který byl vyhlašován ve dvou grantových kolech znamenalo zavedení nových pravidel s ohledem na program Dživas Jekhetane nepochybně komplikaci, která znemožnila účast velmi malým či nově vzniklým subjektům, zavedla velké granty s minimální hranicí, která namnoze přesahovala realistické absorpční kapacity romských subjektů. Navíc s ohledem na specifický systém výběru projektů i administraci celého projektového cyklu - v rámci pevně stanovených procedur nezbyl prostor pro funkci poradní skupiny programu, podíl romských aktivistů byl fakticky redukován na určitou roli v rámci vyhlášení programu.Romští aktivisté, kteří se podíleli na předchozích programech respektovali přesně nebezpečí konfliktu zájmů – v rámci obecně definovaných principů nových podmínek ovšem striktnímu požadavku nezainteresovanosti již nevyhověl žádný potenciální kandidát na člena hodnotící komise. Romští zástupci jsou tak v rámci programu činní pouze na úrovni individuálních hodnotitelů společně s dalšími osobami které splnily kriteria a byly schváleny Delegací Evropské komise. Program 2000 zároveň s ohledem na výše uvedenou minimální hranici grantu – viz grantová pravidla v příloze – v podstatě nepředpokládal, že by o grant mohla požádat nezkušená nově vzniklá romská organizace – to vedlo v konečném důsledku i k tomu, že NROS omezil v rámci systému AMOS onu asistenční, podpůrnou složku a koncentroval pozornost na standardní monitoring projektů. Vyhlášení programu ovšem doprovázely série tréninkových seminářů pro potenciální účastníky, pro romské etnikum tyto semináře zajišťoval tým lektorů, které NROS vyškolil, na romské příjemce se soustředily přednášky organizace ATHINGANOI. Pozornost věnovaná přípravě žadatelů byla značná – stejně jako i účast na seminářích, včetně některých lokalit pro romské organizace. V rámci programu Phare 2000 byly podpořeny desítky projektů – seznamy s krátkými anotacemi uvádíme v příloze. Tyto projekty jsou v současné době ve stadiu ukončení aktivit a přípravy závěrečných zpráv, proto nelze poskytnout formálně ucelené hodnocení. K 329 dispozici jsou ovšem v příloze této informace uváděny příklady z monitorovacího servisu AMOS, kde jsou demonstrovány některé problémy, se kterými jsme se setkávali i příklady dotazů od příjemců které svědčí o specifických konkrétních situacích. V současné době je potřeba uvést ještě jednu informaci na závěr – poté co bylo podepsáno Finanční Memorandum Phare 2003, připravuje NROS jako Implementační Agentura ve spolupráci s Delegací Evropské komise vyhlášení programu romské asistence Phare 2003.Tento program představuje poslední ze série před vstupní pomoci EU romskému etniku realizovanou prostřednictvím NROS a určenou převážně romským subjektům působícím v rámci neziskového sektoru. V současné době jsou posuzována grantová pravidla programu a po jejich schválení bude nový program vyhlášen v létě 2003. 330 Příloha 1 Seznamy podpořených projektů s anotacemi Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Vydávání čtrnáctideníku Romský hlas, distribuovaného v Společenství Romů na Moravě 480000 rámci České republiky je cílem tohoto projektu. Projekt usiluje o rozvoj vztahu romských dětí a mládeže ke vzdělání a sportu, prostřednictvím společného trávení volného Společenství Romů ve čau. Projekt akcentuje snižování kriminality a obsahuje i 350000 Šternberku činnost zaměřenou na zdokonalování romských žen v domácnosti. Kulturní svaz občanů romské Celostátní soutěž nových talentů, představení romské kultury 213000 národnosti ČR a dovednosti formou přehlídek a koncertů. Projekt pomoci romským dětem při volbě povolání a rozvoji přirozených schopností a dovedností dětí. Aktivity budou 250000 Oblastní charita Blansko realizovány na Blanensku za pomoci romských asistentů a koordinátorek a ve spolupráci se školami. Cílem projektu je připravit budoucí pracovníky romských komunitních center na jejich práci v městech Čech a Moravy. Člověk v tísni - společnost při Pozornost ve výuce bude věnována otázkám občanství, 200000 České televizi, o.p.s. problémům vyplácení sociálních dávek,drogová prevence a občanské poradenství. Hlavním cílem integrovaného hudebního tábora je podíl Občanské sdružení Verbascum romských dětí na hudební a pěvecké činnosti, včetně 100000 odborného vzdělávání. Projekt zahrnuje uspořádání 22 víkendových Český svaz ochranců přírody, socioterapeutických akcí, kterých se společně zúčastní 269780 01/51 základní organizace romské děti z vybraných lokalit okresu Praha Západ a děti z oddílu ochránců přírody v Praze 9 Klánovicích. Projekt předpokládá uskutečnění řady drobných aktivit zaměřených na poskytování sociální intervence a péče, rozvoj Charita Opava 250000 vzájemných vzdělávacích a zájmových činností a pomoc Charity v konkrétních případech. PSC 921005 1 61300 921006 1 921007 1 921015 1 921018 1 921028 1 921030 1 921031 1 obec Brno 13 Pole) (Černá 78501 Šternberk 33701 Rokycany 67801 Blansko 14070 Praha 4 40502 Děčín 2 13000 Malešice(část) 74707 Opava 7 331 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Cílem projektu je vytvoření nabídky tradičních romských rukodělných výrobků (v tomto případě proutěné výrobky a IQ ROMA SERVIS košíkářské zboží) a prezentace těchto řemesel veřejnosti jako 220000 příspěvek vzájemnému poznávání a odbourávání předsudků. Obnova tradičních řemesel Projekt je zaměřen na poskytování odborného právního poradenství zejména v oblasti státního občanství jak romským Český helsinský výbor žadatelům, kteří žijí v České republice nejpozději od rozpadu 400000 federace, tak i romským poradcům a pracovníkům státní správy. Cílem projektu je výchova k toleranci a vzájemnému porozumění nejen mezi lidmi, ale i budování vztahu k městu a 130600 O.S. Romano Jasnica regionu ve kterém děti žijí. Pravidelná setkání dětí a mládeže města Trmice. V rámci tohoto projektu se červený kříž zaměří ve spolupráci s okresním úřadem a romským poradcem na výcvik romských Český červený kříž Nymburk dobrovolných pečovatelek ČCK, které se následně budou 87800 zúčastňovat rekondičních pobytů, letních integrovaných táborů a dalších akcí. Cílem projektu je vyškolení romských asistentů pro náhradní rodinou péči a vyhledávání romských žadatelů pro NRP a Středisko náhradní rodinné umístění opuštěných romských dětí do romských rodin. 600000 péče Projekt předpokládá spolupráci všech subjektů zúčastněných v oblasti NRP. Kulturní svaz občanů romské a Projekt vytváří prostřednictvím kroužků a výukových skupin neromské národnosti - podmínky pro zvýšení vzdělanosti romských dětí v Ústí a 200000 JEKHETANE Labem, usiluje o oslabení negativních vlivů na výchovu dětí. Charita Roudnice a Labem se zaměřuje na provoz klubu Farní charita Roudnice n. stacionáře navštěvovaného romskými dětmi a dospělými.V 122000 Labem rámci klubu probíhá doučování, volnočasové aktivity i poradenství. Projekt zajišťuje centrum pro romské ženy, které zajišťuje ROZKOŠ bez RIZIKA intervence do romských rodin s cílem zlepšení výchovného a 400000 vzdělávacího procesu a celkových vztahů v rodině. Projekt obsahuje nabídku práce s počítačem pro romské děti Občanské sdružení Heřmánek a mládež a zvýšení kvalifikace práce na počítači pro mladé 100000 Romy a středoškolsky vzdělané Romy na Ostravsku. PSC obec 921033 1 63900 Brno 39 (Štýřice) 921037 1 11901 Praha 1 921039 1 40004 Ústí nad Labem 4 921048 1 29001 Poděbrady 921049 1 11800 Praha 1 921050 1 40331 Ústí nad Labem 16 921054 1 41301 Roudnice Labem 921056 1 11000 Praha 1 921058 1 73401 Karviná - Mizerov nad 332 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt je zaměřen na bezplatnou právní pomoc obětem Český helsinský výbor rasové diskriminace a rasově motivovaných násilných činů 1847425 prostřednictvím právní poradny ČHV. Projekt je zaměřen na podporu podnikání romské mládeže ve Business Leaders Forum věkové kategorii 18 - 35 let, zajištění poradenské činnosti a 400000 odborné pomoci mladým podnikatelům. Projekt umožňuje po další období společnou výtvarnou práci Občanské sdružení Khetaneromských a neromských dětí s kamenem, dřevem a hlínou v 250000 Spolu atelieru U červenýho psa v Praze 5. Rozvoj občanské poradny a azylového domu na Jižním městě a zapojování romských asistentů do sociální práce, Společnou cestou poradenství, krizová pomoc, doučování, estetická výchova. 750000 Projekt se rovněž orientuje na další vzdělávání romských asistentů. Projekt se zaměřuje na vytvoření komunitních center ve Člověk v tísni - společnost při vybraných městech Čech a Moravy, kde žijí Romové a 500000 České televizi, o.p.s. zlepšení komunikace mezi většinovou společností a romskou menšinou. Cílem projektu je vydávání časopisu který zprostředkovává Společnost přátel časopisu poznatky o kultuře, historii a jazyce romského etnika. Projekt 671160 Romano Džaniben pokrývá vydání časopisu v období září 1999 - září 2000 Projekt je připravován v součinnosti se sdružením ATHINGANOI a jeho cílem je vytvoření řady videoprogramů Nadační fond dobrý soused přibližujících historie a kulturní tradice Romů, seznámení s 1500000 romskými osobnostmi, umělci. Programy budou oslovovat jak Romy, tak i většinovou populac Bullerbyn Projekt letního dětského tábora v Nalžovských horách. 30400 Projekt je pokračováním stávající činnosti centra R Mosty zaměřeného na aktivní trávení volného času romských dětí 1000000 Občanské sdružení R - Mosty mládeže a dospělých. Novou komponentou projektu je právní, psychologický a sociální poradní servis. Projekt svépomoci Romů v Děčíně prostřednictvím občanského poradenství a zlepšování komunikace mezi Farní charita Děčín 400000 romskými komunitami a místními orgány státní správy a samosprávy prostřednictvím děčínské občanské poradny. PSC obec 921061 1 11901 Praha 1 921066 1 11000 Praha 1 921073 1 15000 Praha 5 921076 1 14070 Praha 4 - Nusle (část) 921081 1 14070 Praha 4 921083 1 16000 Praha 6 921087 1 14000 Praha 4 921089 1 32326 Plzeň 921090 1 15000 Praha 5 921098 1 40502 Děčín 2 333 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Podpora souboru Amaro Drom, výroba krojů a zakoupení ATHINGANOI 85680 hudebních nástrojů. Projekt je zaměřen na služby sociální intervence v domě Naděje Plzeň s cílem pozitivní stimulace a komunikace NADĚJE pomoci této skupině obyvatel. Jedná se o pracovní terapii 180000 dospělých, vzdělávání a výchova dětí, pomoc potravinové banky a šatníku. Projekt shrnuje aktivity Charity v sedmi moravských městech, Arcidiecézní charita Olomouc zaměřené na předškolní vzdělávání, doučování v 1.stupni 715000 základní školy a dále na vzájemné kontakty lídech v regionu. Serie seminářů a setkání pedagogů a ředitelů škol věnovaná Církevní základní škola formám sociální práce ve školách jako jednomu z předpokladů 500000 Přemysla Pittra úspěšného vzdělávání romských dětí tvoří základ tohoto projektu Projekt podporuje aktivní využití volného času dětí a mládeže Občanské sdružení Manuš v Písku, jejich orientaci na kulturu a mezilidské vztahy. 71340 Sdružení Manuš rozvíjí hudební a kulturně sportovní aktivity. Projekt podporuje činnost Romské střední školy sociální v Nadace dr. Rajka Djuriče 1850000 Kolíně. Projekt vytváří centrum komunitní prevence pro práci s Občanské sdružení Romů romskou mládeží, vzdělávací a výchovné aktivity včetně 200000 Oktáva - Ochto poradenské činnosti v regionu Ostravy Poruby. Společnost odborníků a přátel Projekt umožňuje zachycení, zdokumentování a vrácení do 210060 Muzea romské kultury romské společnosti zbytků hudební a písňové kultury Romů. Společnost odborníků a přátel Projekt umožňuje Muzeu romské kultury v Brně získat a 1100000 Muzea romské kultury prezentovat kolekci díla výtvarníka R.Dzurka Občanské sdružení Romské Obsahem projektu je mravní a duchovní výchova dětí a 150000 děti mládeže podle křesťanských zásad k občanské uvědomělosti. Projekt umožňuje rozšíření romského střediska využití volného času v Pardubicích a prevence drobné kriminality. Klub Hurá kamarád Projekt předpokládá činnost romského střediska ve třech 200000 rovinách jesle, klubová činnost pro děti do 15 let a večery pro dospívající mládež. PSC obec 921104 1 11530 Praha 1 921109 1 12000 Praha 2 921115 1 77111 Olomouc 921118 1 70251 Ostrava 921119 1 39701 Písek 921123 1 12000 Praha 2 921126 1 70800 Ostrava 8 921129 1 60200 Brno 921131 1 60200 Brno 921141 1 33701 Ejpovice 921146 1 53002 Pardubice 334 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt zajišťuje komplexní asistenční a monitorovací službu pro projekty programu Dživas jekhetane. Asistence je 1149000 TRIALOG zajišťována smíšenými týmy tak, aby se řešitelé zdokonalili v administraci projektů. Cílem projektu je přispět k prevenci školního selhávání STŘEP /Středisko pomoci romských dětí a usnadnění jejich vstupu do školy a zvyšování 165000 dětem a mládeži budoucího získání odborné kvalifikace. Projekt se zaměřuje na preventivní práci s romskou mládeží v Salesiánské hnutí mládeže Benátkách nad Jizerou formou společných zájezdů, besed a 40150 Klub Benátky nad Jizerou kulturních aktivit.Cílem je uvědomování si hodnoty života a vlastní zodpovědnosti za něj. Projekt řeší ovlivňování postojů romských dětí 8. a 9., tříd a REGIROM Regionalní rodičů v otázce dalšího vzdělávání, seznámení s učebními 42900 sdružení pro romskou kulturu obory a pomoc při nástupu do učiliště. Tento projekt je jv. Čech doplňkem již existujícího centra Regirom Divadelní inscenace Ptáci na odstřel umožňuje preventivní působení proti xenofobii a rasismu ve společnosti, přibližuje Občanské sdružení Salinger dětem romskou tradici a kulturu a prostřednictvím účasti 150000 Romů samotných navozuje veřejný dialog o potřebách a problémech romského etnik Podpora světového festivalu romské kultury Khamoro v Praze Občanské sdružení SLOVO 21 1000000 v roce 2000. Projekt je orientován na zajištění náplně volného času dětí na ČHAVORIKANI LUMA Jižním Městě v Praze a předpokládá účast do 1560 dětí na 50000 kroužek her a nápadů jednotlivých aktivitách. Projekt předpokládá čtyři oblasti činnosti (vzdělání, Liga za lidská práva, práva dětí zaměstnanost, bydlení a mimoškolní aktivity s mládeží, 250000 a mládeže kultura) jejichž prostřednictvím chce pomáhat romské komunitě v regionu Krnovska. Předkladatel navrhuje uskutečnit dětský letní tábor s vzdělávacími komponentami a integrované volnočasové Občanské sdružení Horizont aktivity pro předškolní a školní děti s cílem prohloubit 100000 spolupráci s romskými skupinami ve městě. Součástmi projektu je Kerka, pedagogická asistence PSC obec 921160 1 60200 Brno 2 921161 1 11000 Praha 1 921162 1 29471 Benátky Jizerou 921163 1 53002 Pardubice 921165 1 50002 Hradec Králové 921166 1 15000 Praha 5 921170 1 14900 Praha 4 921172 1 79401 Krnov 922004 2 58601 Jihlava nad 335 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt navrhuje uskutečnění celé řady kulturních aktivit a volnočasových činností (hudba, zpěv, taneční kroužky, ČHAVORIKANI LUMA vystoupení rodičů s dětmi). Žadatel navrhuje výuku a výchovu 250000 kroužek her a nápadů dětí i dospělých v zmíněných oblastech a řadu veřejných vystoupení. Cílem tohoto projektu je vytvoření volnočasového zařízení Palaestra, které nabídne sportovní příležitosti pro mladé Palaestra znevýhodněné občany v Praze 3. Cílová skupina je ve věku 6- 103000 18 let, stávající skupina 20 mladých bude rozšířena o dalších 20 členů. Cílem pr Tento projekt navrhuje pomoc vybraným romským rodinám Středisko pomoci ohroženým formou stimulačního programu motivujícího děti i rodiče k 300000 dětem eliminování problémů, které by mohly ohrozit budoucnost těchto dětí. Projekt rekvalifikace a vytváření pracovních příležitostí pro romské ženy dočasně umístěné ve věznici.Středisko sv. Karla Domov sv. Karla Boromejského Boromejského vytvoří 18 volných pracovních míst při 301725 zajišťování provozu věznice v kuchyni, prádelně, při úklidu a v dalších službách. Navrhovatel předkládá plán na zpracování komplexní Socioklub - Sdružení pro publikace, zabývající se problémy bydlení Romů v České podporu rozvoje teorie a praxe republice. Brožura bude zahrnovat sociální, právní aspekty 289000 sociální politiky problému, problém soužití a tolerance. Součástí projektu je konference o tomto fenoménu. Navrhovatel chce pomoci klientům ve dvou domech naděje s více než 200 obyvateli, převážně Romy. Celková romská NADĚJE populace v regionu překračuje 2 300 občanů. Naděje získává 178200 krok po kroku důvěru Romů, pomáhá a postupně do aktivit zapojuje další občany. Hlavn Stávající klubové zařízení je velmi populární ve městě i v regionu. Tento projekt navrhuje doplnění a rozšíření Občanské sdružení "Dotyk" existujících možností, mimo jiné rozšířením kroužků o 210000 kuchařský, šicí, a hudební. V rámci klubu probíhají i vzdělávací a sportovní aktivity, v Člověk v tísni - společnost při Žadatel předkládá projekt menších úprav a rekonstrukce v 80000 České televizi, o.p.s. rámci již existujícího komunitního centra v Matiční ulici. PSC obec 922006 2 14900 Praha 4 922007 2 12000 Praha 2 922009 2 27204 Kladno 922014 2 16300 Praha 618, (Řepy) 922016 2 15000 Praha 5 922022 2 12000 Praha 2 922032 2 29301 Dalovice 922033 2 14070 Praha 4 336 Projekt Kolo Nazev organizace 922035 2 SPMP - Středisko rehabilitace 922043 2 Klub Hurá kamarád 922046 2 Azylová pomoc humanitární sdružení 922049 2 Charita Zlín 922054 2 Umělecká LOUTEK 922058 2 Lačo Džives 922066 2 Charita Olomouc scéna Anotace - CZ Prideleno Cílovou skupinou tohoto projektu jsou mladí nezaměstnaní a znevýhodnění pocházející z menšin, převážně romští pracovní spoluobčané, registrovaní na úřadu práce v Ostravě. Klientům 297262 jsou navrhovány základní kurzy které zlepší jejich pozici na trhu práce. Minoritní Projekt navrhuje zaučení mladých Romů z Pardubicka v mediální práci, vystupování na veřejnosti a na veřejných prezentacích. Přítomnost mladých Romů a jejich vystupování 205000 na veřejnosti může napomoci zmenšování předsudků a rasismu v regionu a podporovat rozv Projekt se soustředí na 3 hlavní okruhy činnosti, zaměřené na organizování volnočasových aktivit pro romské děti, dále občanské vzdělávací a výchovné aktivity a činnost namířenou proti 200000 rasové nesnášenlivosti, nenávisti a intoleranci a konečně činnosti v oblasti k Projekt menšího rozsahu, navrhující zlepšení komunikace a porozumění mezi Romy a většinovou společností, výměnu 65000 kulturních hodnot prostřednictvím seminářů, přednášek, integrovaných výletů a společných shromáždění. Projekt inscenování romské loutkové pohádky pro děti a ŘÍŠE využití inscenace pro představení pro děti, integrovaná 200000 představení v Praze a v regionech a následná setkání dětí různých etnik. Projekt navrhuje vytvoření romského informačního centra v Nejdku a řadu dalších činností, jakými jsou romské dny, výlety, dětský letní tábor a projekt Terezín. Celý projekt je 100000 zaměřen na pomoc Romům v Nejdku a pomoc znevýhodněným získat stejné šance jako Předkladatel navrhuje pokračování činnosti romské školky Khamoro, která se soustředí na předškolní výchovu dětí a výchovně vzdělávací aktivity ve školce samotné, ale i v 212700 rodinách a vzdělávání pro dospělé. Khamoro připravuje dále dětské tábory a volnočas PSC obec 72100 Ostrava (Svinov) 53002 Pardubice 37007 České Budějovice 7 76001 Zlín 11000 Praha 1 36221 Nejdek 77111 Olomouc 21, 337 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt navrhuje pokračování existujících aktivit pro romské děti. jakými jsou klub, populární výuka historie, kultury a Sdružení Velká Ohrada etnických kořenů našich Romů a výchova k spolužití s 150000 většinovým obyvatelstvem. Projekt integruje desítky romských dětí a udržuje konta Projekt navrhuje představit romskou kulturu a kulturu jiných Středisko náhradní rodinné etnik pro obyvatele 4 dětských domovů. Předkladatel naučí 190000 péče děti různým výtvarným technikám a bude prezentovat výsledky prací. Multikulturní projekt. Projekt má za cíl zvýšení profesionální úrovně účetních a manažerů pracujících s projekty financovanými z grantů AGNES soukromých i veřejných dárců. Pozornost je věnována 157900 projektům romské asistence a cílovým žadatelům tak, aby projekty probíhaly podle harmono Tento projekt navrhuje pomoci romským dětem formou Dítě a kůň - sdružení pro rozvoje klubových aktivit, hipoterapie a vzdělávacích činností 200000 v regionu Kutné Hory. Cílovou skupinou je 60 romských dětí a hipoterapii mladých lidí ze zvláštních škola komunitního centra. Tento projekt navrhuje specifické krátké vzdělávací kurzy pro mladé matky s dětmi propuštěné z vězení a žijící v azylovém Most k životu o.p.s. Husově domě. Cílem projektu je poskytnout alespoň základní 100000 dovednosti pro výkon jednoduchých nekvalifikovaných povolání a zlepšit ta Cílem tohoto projektu je integrace dětí prostřednictvím volnočasových aktivit a zájmových kroužků a omezení Společenství Romů na Moravě nebezpečí pouliční kriminality a drog.Žadatel organizuje 160000 podobné aktivity již po řadu let s dobrými výsledky, tento projekt představuje rozšíření e Projekt menšího rozsahu navrhující integraci romských dětí do života města a snížení existujících předsudků a projevů Občanské sdružení Lunaria rasismu v městské komunitě. Cílem projektu je rozvoj plného 74000 citového života dětí, snížení jejich ohrožení drogami a alkoholem, násilím a PSC obec 922073 2 18000 Praha 8 922077 2 11800 Praha 1 922078 2 11800 Praha 011 922083 2 28401 Kutná Hora 922084 2 54103 Trutnov 3 922085 2 61300 Brno 13 Pole) 922086 2 46366 Jindřichovice Smrkem (Černá pod 338 Projekt Kolo Nazev organizace 922093 2 Občanské dživipen 922100 2 Oblastní Charita Přerov 922104 2 VUDUD o.p.s. 922108 2 OS SAVORE Šumperk 922109 2 Vzájemné soužití 922112 2 Oblastní Charita Jihlava 923001 3 R - kruh 923002 3 O.S. Budoucnost sdružení Anotace - CZ Prideleno Projekt navrhuje provozovat romské vzdělávací a kulturní středisko v Českých Budějovicích s cílovou skupinou děti a Nevo dospívající mládež. Cílem projektu je přispět integraci této 105700 cílové skupiny.Klub provozuje zájmové kroužky, ženský klub, kroužky kreslení, Laco jilo pracuje jako jedno ze středisek charity v Přerově, přímo v Kojetínské, kde je koncentrace více než 300 Romů. Klub iniciuje aktivity, které jsou následně přejímány 90000 samotnými Romy. Mezi činnosti patří i právní a sociální poradenství, předškolní v Projekt navrhuje rozvoj etnické a kulturní emancipace romského etnika prostřednictvím dětské žákovské soutěže v romském jazyce. Soutěž bude mít dvě části, gramatickou a 80000 slohovou. První část soutěže se uskuteční na školách za účasti instruktorů a druhá č Navrhovatel chce pomáhat občanům Šumperka, pomoc bude zahrnovat práci s předškolními dětmi, volnočasové aktivity, 100000 setkávání rodin a matek s dětmi a kulturní mosty mezi etniky. Projekt navrhuje pokračování již po dva roky existujícího střediska komunitní práce v Liščině a na Zárubku. Záměrem žadatele je poskytovat kvalifikovanou pomoc a poradu 300000 občanům těchto dvou obcí s cílem zvyšovat účast občanů na procesech přijímání rozhodn Regionální charita v Jihlavě navrhuje denní kontakt s romskými dětmi a mládeží, pomoc při řešení praktických problémů, doškolování a výchovné aktivity, pedagogickou 300000 pomoc a motivace v rámci rozšířených aktivit. Podpora při vydávání časopisu Dugo Drom. Projekt psychosociální pomoci adoptivním rodinám, které přijaly do osvojení romské dítě a zajištění prevence sociálně 93000 patologických jevů u svěřených dětí. Předkladatel navrhuje uspořádat ve součinnosti se školou v Ústí Předlicích volno časové aktivity pro místní děti a mládež. 300000 Jedná se o sportovní akce, výuku ručních prací a základy práce s počítačem, kurz hudební výchovy. PSC obec 37001 České Budějovice 75000 Přerov 17000 Praha 7 78701 Šumperk 72929 Moravská Ostrava 58601 Jihlava 40001 Ústí nad Labem 40001 Ústí nad Labem 339 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Zajištění činnosti v rámci zájmových kroužků (ekologický, YMCA v ČR, MS Ústi nad hudební) pro děti ve věku od 11 do 17 let z dětského domova 100000 Severní terasa a ze základní školy Předlice. Projekt zahrnuje i Labem komponentu letního tábora pro děti. Cílem projektu je instalace již existující putovní výstavy romských prací, kterou navrhovatel připravuje v součinnosti s 48500 O.S. Romano Jasnica MÚ v Trmicích. Jedná se o první výstavu tohoto typu na Ústecku. Uspořádání červencového tábora pro romské děti, které po O.S. Romano Jasnica celý rok navštěvují zájmové kroužky a aktivity sdružení 69200 Romano Jasnica. Celkem se zúčastní 40 dětí a 10 dospělých. Cílem projektu je zkvalitnění činnosti kulturních skupin, které Kulturní svaz občanů romské a působí při sdružení Jekhetane. Projekt předpokládá doplnění 203000 neromské národnosti odborného vzdělání vedoucích, včetně specialistů na romský JEKHETANE folklór a vybavení (kroje) pro členy dětského souboru. Projekt předpokládá cílenou přípravu romských žen a dívek ze sociálně slabých rodin a dívek s předčasným těhotenstvím, na Český červený kříž - Oblastní těhotenství a zprostředkování základních hygienických a 150000 spolek Ústi nad Labem dietetických návyků. V rámci projektu bude dívkám nabídnut základní kurz dobr Projekt předpokládá poradenskou činnost pro příslušníky Romské občanské sdružení - romského etnika ve městě, vzdělávací a výchovné aktivity pro 250000 děti a mládež a preventivní činnost proti růstu drobné Karlovy Vary kriminality v regionu Cílem projektu je zlepšení vztahů v rodině a mezi rodinou, Sdružení rodičů a příznivců školou a sdružením, formou společných volno časových akcí. 27300 Základní školy Projekt zahrnuje dovybavení miniherny a miniknihovny a výlety s rodiči a kulturní aktivity. Reprezentativní festival romské hudby a poezie za účasti OS Efta Phrala kvalitních souborů a interpretů. Festival je koncipován jako 250000 republiková aktivita zaměřená na širokou veřejnost. Zajištění základního provozu romského komunitního centra, Sdružení romských občanů v poskytujícího zejména poradenskou činnost, preventivní 120000 aktivity a zlepšení možností využití volného času dětí a Lysé n. L. mládeže. PSC obec 923004 3 40001 Ústí nad Labem 923005 3 40004 Ústí nad Labem 4 923006 3 40004 Ústí nad Labem 4 923007 3 40331 Ústí nad Labem 16 923008 3 40001 Ústí nad Labem 923013 3 36005 Karlovy Vary (Rybáře - část) 923014 3 71800 Ostrava (Kunčičky) 923015 3 73506 Karviná - Doly 923016 3 28922 Lysá nad Labem 5, 18, 340 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Pravidelné týdenní taneční a pohybové kroužky pro 12 dívek a Centrom fotbalový trénink pro míšené družstvo 24 chlapců z regionu 30000 Moravské Ostravy Předmětem projektu je zřízení počítačové učebny na Církevní škole Přemysla Pittra v Ostravě Přívoze pro děti ve věku od 4 150000 Občanské sdružení KLÍČ do 15 let. Učebna bude koncipována jako počítačová síť s připojením na Internet Projekt komunitního charakteru se zaměřuje na rozvoj zaměstnanosti, snižování kriminality, pracovní, sociální Nadační fond APEIRON rehabilitaci romské mládeže. Cílem je i příspěvek k 400000 odbourávání bariér mezi majoritní společností a romskou menšinou. Praktická výuka řemesel v r Projekt zajišťuje další vydávání časopisu romistických studií Společnost přátel časopisu Romano Džaniben v období roku 2000 a 2001, konkrétně VII 321080 Romano Džaniben a VIII ročník. Tento projekt představuje pokračování projektu z prvního kola programu Dživas Jekhetane Vystupování romské hudební skupiny a pravidelná setkání v Kulturní sdružení Frýdlant rekonstruovaném prostoru divadla ve Frýdlantě tvoří základ 70000 tohoto projektu. Projekt zabezpečuje zahájení činnosti komunitního centra ve romské sdružení občanského městě formou 10 setkání - besed a přednášek pro příslušníky 100000 porozumění romské komunity ve městě. Cílem projektu je vytvoření a vydání nahrávky obsahově i hudebně kvalitních písní romských autorů a interpretů v Trans World Radio 80000 češtině a romštině. Jedná se o podporu vlastní romské tvorby a nabídku romských písní, které přijme i neromská populace. Projekt podpory rozvoje činnosti Muzea romské kultury v Brně Společnost odborníků a přátel formou úhrady zahraničních a vnitrostátních studijních cest 100000 části provozních nákladů a koncertu romských a neromských Muzea romské kultury kapel. Projekt zaměřen na zpracování moderní muzeální koncepce Společnost odborníků a přátel nutné pro otevření a provoz muzea v nové budově. Projekt 300000 Muzea romské kultury bude realizován za podpory odborníků, kurátorů a muzejních specialistů, například z OSF. PSC obec 923020 3 70200 Moravská Ostrava 923021 3 70100 Ostrava 923022 3 70200 Moravská Ostrava 923024 3 16000 Praha 6 923026 3 46401 Bulovka 923029 3 28802 Chvalovice 923033 3 62800 Brno 28 (Líšeň) 923036 3 60200 Brno 923037 3 60200 Brno 341 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt poskytuje pomoc regionálním organizacím Romů formou předávání praktických zkušeností jak zlepšovat Romano Kulturno Jekhetaniben administrativní kapacity těchto organizací, odborné kvality 250000 romských aktivistů a podpora autority romských organizací mezi Romy samotnými, uvnitř ro Drobné aktivity pro romské děti a jejich rodiče, doplnění Klub romských dětí Břeclav vzdělání a základní občanské informace, kratší cesty za 80000 poznáním do okolí jsou hlavními body tohoto projektu. Projekt je zaměřen na zřízení regionálního centra kultury v Demokratická aliance Romů, Bílovci. Centrum bude zajišťovat pravidelnou osvětovou a 100000 přednáškovou činnost a praktické kroky zaměřené na ZO Bílovec integraci romského obyvatelstva. Projekt doučování dětí a předškolní přípravy dětí a mládeže, Občanské sdružení Romane které romské sdružení již zajišťuje formou zájmových kroužků 60000 Jakha a volno časových aktivit. Novým prvkem je zařízení počítačové učebny. Projekt se zaměřuje na poradenskou činnost pro romské etnikum, propagaci romské kultury a budování vztahů mezi MO ROS Ostrov romskou menšinou a majoritní společností ve městě. Součástí 150000 projektu je úhrada části nákladů provozu centra a odměny vedoucím zájmových kroužků. Navrhovatel se zaměřuje na vydání publikace, která shromáždí doposud nezveřejněné romské pohádky, včetně 100000 Občanské sdružení Arbor vitae výkladu o prostředí, kde vznikly.a jejich multietnického zákulisí. Projekt se zaměřuje na problematické děti, romské i neromské a ovlivňování jejich životních postojů prostřednictvím výchovy Sdružení pro mimoškolnik fair-play, projekt je pokračováním 1. dorostenecké ligy v 300000 sportovní aktivity SPORT boxu. Součástí aktivit jsou i terapeutická setkání, práce s rodiči dětí Žadatel navrhuje zajistit základní informační a poradenské aktivity pro romské občany ve městě. Konkrétní obsah a romské sdružení Manuša 60000 zaměření projektu bude rozpracováno podle výsledků návštěvy členů poradní skupiny programu přímo v Libčicích. PSC obec 923040 3 33701 Ejpovice 923041 3 69002 Břeclav 923042 3 75701 Valašské Meziříčí 923043 3 69801 Veselí Moravou 923045 3 36301 Ostrov nad Ohří 923047 3 15200 Praha 52 923049 3 13000 Malešice(část) 923050 3 25266 Libčice nad Vltavou nad 342 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Pravidelné setkávaní integrované skupiny dětí a mládeže za účelem výchovy k Romské sdružení ARCHA 102000 toleranci a vzájemnému porozumění. Součástí projektu jsou vlastivědné, sportovní a kulturní aktivity. Projekt romské asistence a základního poradenství pro Občanské sdružení Lačho lav příslušníky etnika ve městě Karviná a v regionu. Organizování 50000 volno časových a osvětových aktivit. Projekt otevřená škola se zaměřuje na společný potup proti rasismu a xenofobii, na výchovu k toleranci a vzájemnému Otevřená škola soužití prostřednictvím vzdělávání, výchovy a působení 120000 pozitivních příkladů v mezilidských vztazích. Projekt zahrnuje pracovní výchovu, vol Projekt předpokládá vybudování sítě regionálních zpravodajů časopisu Romano hangos z řad Romů a rozšíření okruhu 300000 Společenství Romů na Moravě osob publikujícím v časopise. Součástí projektu je základní vzdělání pro budoucí dopisovatele. Kurz hospodaření, vaření a vedení domácnosti pro romské ženy a dívky. Projekt bude probíhat v Rokycanech v jídelně Kulturní svaz občanů romské ČCK v 12 lekcích za účasti 12 žen. Projekt bude probíhat v 50000 národnosti ČR několika tříměsíčních cyklech. Žadatel v daném terminu nedodal podklady nezbytné Projekt se zaměřuje na výchovu romských dětí a mládeže, Vzdělávací a informační zejména v oblasti životního prostředí a přírody a integrace 38500 středisko Bílé Karpaty romských dětí do života společnosti Navrhovatel zajišťuje pracovní výchovu, terapii a základní Emauzy ČR kvalifikaci osobám ze sociálně slabého prostředí.Tolerance a 200000 soužití Romů a Neromů v Emauzkém domě. Projekt poradenského komunitního centra spojený s aktivitami Občanské sdružení dětí a zdravého životního stylu, letními aktivitami pro děti a mládež. 250000 mládeže "Začít spolu" Rozvoj kontaktů mezi romskou komunitou a veřejností ve městě. Projekt zabezpečuje intenzivní integraci romských dětí a mládeže z Příbrami a okolí do majoritní společnosti na Q-klub AMAVET Příbram základě vzájemné spolupráce. Dětem je v centru AMAVET 100000 poskytována ekologická výchova, vědecko technické vzdělávání a využití volného času. Podí PSC obec 923052 3 43923 Lenešice 923053 3 73301 Karviná - Fryštát 923064 3 58601 Jihlava 923072 3 61300 Brno 13 Pole) 923073 3 33701 Rokycany 923080 3 69801 Veselí Moravou nad 923082 3 51601 Rychnov Kněžnou nad 923084 3 55001 Broumov 923085 3 26101 Příbram (Černá 343 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Pokračování činnosti asistenčního a monitorovacího servisu ve prospěch projektů předložených v rámci druhého a třetího TRIALOG kola programu Dživas Jekhetane. Jedná se o projekty 150000 nezkušených žadatelů, které potřebují pomoc a zdokonalení administrativních kapacit. Vzdělávací program dvou víkendových seminářů pro členy asistenčních a monitorovacích týmů, kteří působí v rámci TRIALOG stávajícího projektu AMOS. 177400 Cílem projektu je doplnění odborných znalostí a kvalifikace potřebných pro získání osvědčení, členové asistenčních Příprava a průběh víkendových výchovně vzdělávacích programů pro děti z 10 dětských domovů v severních Živá planeta Čechách, kde 70-80% dětí je romského původu. Cílem aktivit 100000 je pomoci dětem poodhalit vlastní identitu, vlastní náplní bude multikulturní, ekologická eti Publikace s pracovním názvem Romové za druhé světové Společná budoucnost války bude připravena v češtině a romštině, s vydáním bude 150000 spojena řada výchovně vzdělávacích akcí. Integrovaný tábor - týdenní škola v přírodě pro děti ve věku od Společenství Romů na Moravě 7-12 let, celkem 25 dětí, z poloviny romské a neromské z 37800 - Místní organizace Ostrava Ostravy. Uspořádání letního hudebního festivalu - přehlídky tvorby Sdružení dětí a mládeže Romů romských dětských a mládežnických skupin z regionů ČR ve 350000 ČR Strážnici. Součástí projektu je malá výstavka kreseb dětí a výstavka o Romech ve fotografii. Sdružení dětský klub 8 pracuje s mládeží na Praze 8 a základem projektu je zajištění částečného provozu klubu v Občanské sdružení Dětský klub následujícím období. Cílovou skupinou jsou děti z 50000 "8" dysfunkčních a sociálně slabých rodin. Navrhovatel s touto cílovou skupinou pracuje na půdě D Projekt menšího informačního centra pro romské občany v regionu Chomutovska, poskytování základních rad, pomoc v O.S. Romano Jilo 60000 sepisování podání pro úřady, osvěta. Romský realizační tým projektu. PSC obec 923092 3 60200 Brno 2 923096 3 60200 Brno 2 923097 3 15500 Praha 5 923098 3 16900 Praha 69 924001 4 70200 Moravská Ostrava 924003 4 76001 Zlín 924004 4 18600 Praha 86 924005 4 43001 Chomutov 344 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Navrhovatel předpokládá zajištění volnočasových aktivit v městském romském zařízení v Liberci, projekt sestává z Liberecké romské sdružení 70910 nákupu sportovních potřeb, dresů, materiálu pro kroužky ručních prací a cestovné pro děti. Centrom navrhuje uspořádat celoroční výchovně vzdělávací Centrom soutěže pro romské děti, zaměřené na rozvoj soutěživosti, 33608 sebedůvěry a pozitivní orientace dětí. Charita Frýdek Místek navrhuje v rámci tohoto projektu zajistit Charita Frýdek-Místek personální náklady činnosti klubu romské mládeže a dětí 100000 Nezbeda. Centrum romské vzdělanosti a kultury v Turnově zajišťující Romské občanské sdružení vzdělávací kurzy pro děti a dospělé, zájmové kroužky pro děti Turnov - středisko pro lidská a mládež ve věku mezi 6-18 lety a podpora manuelní 100000 práva v ČR zručnosti jedinců i skupin.Výchova k toleranci a občanským postojům, to jsou základ Projekt se orientuje na předškolní přípravu dětí předškolního věku, jazykovou přípravu, výuku hygienických a pracovních 75000 Farní charita Valašské Meziříčí návyků. Aktivity zahrnují společnou účast dětí i rodičů, projekt se orientuje na sociálně slabé romské rodiny v regionu. Projekt pokrývá navýšení odměn právníkům za individuální právní pomoc obětem rasové diskriminace a násilných Český helsinský výbor trestných činů s rasovým podtextem na území ČR. Navýšení 65000 je dáno počtem evidovaných případů a snahou zajistit ošetření individuálních kauz v čas Projekt drobné pomoci dětem Olašských Romů, prevence a účast na společných klubových i volno časových akcích. Pomozme olašským romům Navrhovatel předpokládá působení přímo v oblasti velké 35000 koncentrace cílové skupiny v Praze 4. Žadatel v daném terminu nedodal podklady nezbytné k Navrhovatel předpokládá klubovou činnost pro děti a mládež, Klub Rachel aktivní využívání volného času a vzdělávací a výchovné 50000 aktivity ve Vlašimi. Zapojení romských dětí do aktivit společně s ostatními dětmi. Cílovou skupinou jsou zčásti děti z Libčic nad Vltavou - tamní Sdružení rodiču Roztoč 53550 škola. Motivace ke vzdělání a sociální začleňování těchto dětí jsou cílem projektu. PSC obec 924006 4 46006 Liberec VI 924007 4 70200 Moravská Ostrava 924008 4 73802 Frýdek - Místek 1 924009 4 51101 Mírová Kozákovem 924010 4 75719 Valašské Meziříčí 924012 4 11901 Praha 1 924013 4 14000 Praha 4 924014 4 25801 Vlašim 924015 4 25263 Roztoky u Prahy pod 345 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt informačního centra pro Romy v regionu Rožnovska, Kale Jakha - Rožnovský svaz projekt je rozvinutím aktivit společnosti Člověk v tísni, zajišťuje 50000 Romů i rozvoj komunikace s administrativními orgány a poradenství. Tradiční festival romská píseň který se bude konat na Dar ČR 150000 radhošti dne 26. Srpna Navrhovatel pracuje v rámci sítě informačních středisek a Romské občanské sdružení předpokládá aktivity pro děti, semináře a výchovně vzdělávací 100000 Chrudim aktivity. Církevní škola Přemysla Pittra navrhuje uskutečnit sadu setkání / hudebních, sportovních, vzdělávacích / s cílem přispět lepší komunikaci a vzájemné důvěře mezi Romy a většinovým obyvatelstvem žijícími v Ostravě. Projekt se orientuje na Romské a neromské děti a podporuje vztahy Církevní základní škola založené na vzájemné důvěře a solidaritě. Jednotlivá setkání 10619 Přemysla Pittra se konají koordinovaně za účasti více škol, z nichž některé mají naprostou většinu romských žáků a soustředí se do oblastí, kde sídlí romské rodiny, jako například Přívoz, Vítkovice, Hrušov, a Bártov – Radvanice. Délka trvání projektu je 12 měsíců. Projekt je zaměřen na zajištění vzdělanosti a rozvoji zájmů mezi romskými dětmi a mládeží vyrůstající v dětských domovech. Celkem je v projektu zapojeno 10 dětských Středisko náhradní rodinné domovů (například Ledce, Pyšely, Dolní Lánov, Tuchlov) a z 47878 péče části také romští studenti středních škol. Aktivity projektu mají integrovaný charakter a umožňují rozvoj kontaktů mezi dětmi a posilují existující možnosti trávení volného času těchto dětí. Projekt trvá 18 měsíců. PSC obec 924016 4 75661 Rožnov Radhoštěm 924018 4 75701 Valašské Meziříčí 924019 4 53705 Chrudim I 180003 18 70000 Ostrava 180011 18 110 00 Praha 1 pod 346 Projekt Kolo Nazev organizace 180022 18 Farní charita Děčín 180024 18 Občanská poradna Plzeň 180028 18 Společenství Šternberku Romů Anotace - CZ Prideleno Farní Charita Děčín navrhuje dále zkvalitnit a provozovat službu občanského poradenství zajišťovanou romskou poradkyní romské komunitě v Děčíně.Projekt předpokládá individuální bezplatné poradenství a zejména preventivní činnost v prioritních oblastech, jakými jsou podle statistiky farní charity bydlení,sociálních dávek, právní ochrany a další problémy. Poradenská činnost se soustředí i na mediaci 13307 kontaktů Romů s městskými úřady a na rozšíření možností spolupráce. V rámci tohoto záměru proběhne cyklus 6 tématických setkání věnovaných například bydlení, trhu práce a podobně. Zkušenosti z Děčína budou dány k dispozici charitě v severočeském Rumburku.Projekt má délku trvání 18 měsíců. Projekt se orientuje na rozvoj poradenských služeb poskytovaných se zaměřením na romskou menšinu v Plzni.Projekt představuje součást úsilí plzeňské poradny o zapojení etnických menšin do rozvoje občanské společnosti v regionu a praktická pomoc romským občanům a jejich rodinám které se ocitli v tíživé situaci.Projekt předpokládá 14290 přímé zapojení Romů jako poradců do práce poradny a vyšší spoluúčast na spolurozhodování a ovlivňování budoucího vývoje.Součástí projektu je součinnost s neziskovým sektorem, státními orgány a s dalšími subjekty působícími v Plzni. Projekt trvá 18 měsíců. Svaz Romů na Moravě ve Šternberku dokončil rekonstrukci objektu získaného od magistrátu, podobný objekt je k dispozici v Olomouci. V tomto objektu otevírá středisko pro mimoškolní vzdělávání a volno časové aktivity romských dětí a mládeže. Specifická pozornost je věnována romským ve dívkám a ženám nejenom při zdokonalování jejich dovedností, 28800 ale i cestě za větším uznáním a respektem v rámci romského společenství. Projekt se zaměřuje na 70 žen ze Šternberka a Olomouce, na 140 malých dětí v Olomouci a ve Šternberku dále na skupiny 50 15-letých dětí v každém z obou měst. Délka trvání projektu je 12 měsíců. PSC obec 40502 Děčín IV Podmokly 301 43 Plzeň 78501 Šternberk - 347 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Svaz Romů na Moravě – SRNM navrhuje zajistit právní, občanské a sociální poradenství pro romské spoluobčany v Brně a v rámci brněnského regionu i v dalších oblastech Moravy a Slezska.Projekt využívá stávající zastoupení SRNM v moravských regionech a městech a existující síť romských 15000 Společenství Romů na Moravě dobrovolníků i pracovníků organizace. Akcent je kladen také na prevenci a monitorování rasových útoků a diskriminace.Poradenská místa kladou důraz i na preventivní působení například při řešení bytových problémů, plošné nezaměstnanosti a podobně. Projekt trvá 12 měsíců. Projekt předpokládá uskutečnění integrovaných aktivit pro děti pocházející z menšinového i většinového prostředí v Jihlavě. Cílem činnosti je podpora stejných příležitostí a zlepšení kulturního, sociálního a společenského povědomí těchto dětí jejich vzájemné sebedůvěry a víry v lepší budoucnost. Projekt Diecézní charita Brno - je propojen se zkušeným realizačním týmem, existujícími 47174 Oblastní charita Jihlava dílnami a klubovnou a orientuje se na děti ze sociálně slabých, zejména romských rodin a na romské děti v krizových situacích i na romskou nezaměstnanou mládež ve věku do 18 let a nabízí techniky malých řemesel, účast na jihlavských trzích, art terapii, denní schůzky a další aktivity. Délka trvání projektu je 18 měsíců. Od roku 1996 nabízí farní Charita v Roudnici nad Labem romským dětem a mládeži možnost návštěvy klubu a stacionáře. Aktivity jsou zamřeny na podporu romských dětí, zlepšení jejich šancí na uplatnění a využívání volného času i Farní charita Roudnice n. školní a předškolní aktivity. Ergoterapie probíhá v rámci dvou 14644 Labem dílen dvakrát v týdnu, péče je věnována předškolním dětem i dětem ve věku 6 – 15 let. Aktivity se zaměřují na preventivní působení a vytváření hodnotové orientace dětí. Volnočasové aktivity, výlety a přednášky jsou vzájemně propojovány. Projekt má trvání jednoho roku. PSC obec 180029 18 60200 Brno 1 Město 180031 18 58601 Jihlava 180032 18 41301 Roudnice Labem - Brno nad 348 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Terénní programy v sociálně vyloučených lokalitách realizuje navrhovatel již od roku 1999. Pomoc je orientována na osoby které zpravidla mají ztížený přístup k institucionální pomoci státní i nestátní, jsou postiženi vysokou nezaměstnaností a jsou odkázáni na sociální podporu. Projekt představuje poskytování konkrétní pomoci prostřednictvím terénního Člověk v tísni - společnost při pracovníka (například v Prunéřově, Jirkově, Ústí nad Labem, 40000 České televizi, o.p.s. Sokolově, Dubí, Brnu a v dalších místech). Pomoc zahrnuje právní i občanské poradenství, službu mediátora, pomoc při řešení potenciálních konfliktů. Podpora klientům je poskytována s dlouhodobým výhledem zvýšit mobilitu a sociální adaptabilitu klientů. Dohromady projekt počítá s provozováním pomoci ve 20 místech s klientelou přibližně 3 500 osob. Doba trvání projektu je 12 měsíců. Projekt navazuje na dosavadní aktivity a zkušenosti z práce s romskou komunitou na Blanensku. Cílem je pracovat na pozitivním smýšlení ve vztahu k romským sousedům a podpora rovných šancí pro všechny ve vzdělávání, bydlení, na trhu práce či v celé oblasti uplatnění ve společnosti a Diecezní charita Brno společenském životě.Cílovou skupinou jsou romské děti 11260 Oblastní charita Blansko předškolního věku, romské rodiny a mládež z Blanska a žáci odborného učiliště v Olešnici na Moravě. Projekt nabízí kombinaci volno časových aktivit, vzdělávacích činností, i doplňování obecného povědomí občanské sounáležitosti. Délka trvání projektu je 18 měsíců. Obsahem projektu je vydávání barevného romského měsíčníku Amaro gendalos v nákladu 3000 výtisků. Časopis A.G. je určen příslušníkům romské národnosti v ČR, ale i dalším občanům, kteří chtějí poznat kulturu, zvyky a obyčeje Romů. Časopis navíc pomáhá podporovat jazykové a kulturní povědomí a sebereflexi Romů a odhodlání seznamovat 49640 Sdružení DŽENO většinovou společnost s jazykem, kulturou a historií Romů. AG tak napomáhá i následnému zlepšování vzájemného vztahu a komunikace. 18 měsíců trvající projekt zahrnuje i výstavu a tiskové konference – prezentace a cílené úsilí o rozšiřování okruhu čtenářů. PSC obec 180037 18 14000 Praha 4 180053 18 67801 Blansko 180064 18 120 00 Praha 2 349 Projekt Kolo Nazev organizace 180067 18 Charita Olomouc 180078 18 TRIALOG 180080 18 Muzeum romské kultury Anotace - CZ Prideleno Komunitní centrum Khamoro napomáhá zmírňovat důsledky sociálně znevýhodněného prostředí při řešení sociálních problémů, kulturních problémů, angažuje se v oblasti prevence patologických jevů. Předškolní příprava dětí představuje součást aktivit tohoto projektu, včetně jazykové 16857 přípravy a rozvoje intelektuálních kapacit. Khamoro pořádá volno časové aktivity, zájmové kroužky a tím napomáhá prevenci kriminality. Stávající projekt navazuje na předchozí zkušenosti a trvá 12 měsíců. Projekt je pokračováním předchozí asistenční a monitorovací služby AMOS, která usilovala o rozvoj administrativních a správních dovedností romských organizací při uskutečňování projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie a zlepšení šancí pro romské subjekty využívat tyto zdroje. Projekt zahrnuje asistenci řešitelům projektů, konzultace, doplňování znalostí asistentů. Projektu se jako asistenti účastní romští i 37274 neromští zástupci. Asistenční služba bude poskytována po dobu trvání projektu, tedy 18 měsíců pro 50 projektů. Součástí záměru je i uspořádání dvou seminářů prohlubujících znalosti pravidel poskytování grantů EU v rámci programů Phare i dalších programů, včetně fondů které budou k dispozici po vstupu ČR do EU. Projekt si klade za cíl dobudovat kapacity muzea romské kultury jako centra romské vzdělanosti a Institut romské integrace a emancipace v České republice. Zároveň se zaměřuje na doplnění existující expozice multimediální technikou, dopracování vzdělávacích a výchovných programů muzea a zejména na zvýšení zájmu a účasti veřejnosti na 50000 aktivitách MRK. Pozornost je věnována aktivitám jako “Brána MRK otevřená” a nebo “Pravidelná odpoledne v Muzeu”. Cílem je také oslovení širšího spektra romských spoluobčanů. Některé z aktivit byly vyvinuty v rámci přípravy strategie rozvoje MRK za podpory OSF. Projekt trvá 18 měsíců. PSC obec 771 11 Olomouc 602 00 Brno 2 600 00 Brno 350 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno R Mosty navrhují založit a rozvíjet propojení romských a proromských nestátních a neziskových organizací, které se zabývají volno časovými aktivitami romských dětí a mládeže. Jedná se o propojení desítek klubů a subjektů s cílem 44820 Občanské sdružení R - Mosty zpracovat metodiku práce s romskými dětmi, vydat adresář institucí zabývajících se touto problematikou. Projekt trvá 18 měsíců a předpokládá zapojení 40 zástupců klubových zařízení i přímou poradenskou činnost. Mezinárodní letní romská škola „Jdeme dlouhou cestou 2002“ je již třetím pokračováním podobné aktivity v České republice. Projekt se skládá ze tří víkendových seminářů pro romské asistenty a samotné letní školy pro romské asistenty, mládež Občanské sdružení SLOVO 21 a děti – Romy z 5 evropských zemí. Projekt přispívá integraci, 19734 nikoli asimilaci Romů do vetšinové společnosti. Aktivity v rámci projektu mají výchovné, vzdělávací, kulturní a sportovní volnočasové komponenty. Projekt má délku trvání 8 měsíců, cílová skupina Romů je ve věku 14 – 25 let. Světový romský festival Khamoro je již čtvrtým ročníkem projektu Khamoro. Jedná se o dlouhodobý projekt zaměřený na boj proti rasismu a jeho projevům, zvýšení tolerance, rozvoj multikulturního vnímání vůči romské menšině a ochrana lidských práv. Khamoro hledá možnosti komunikace mezi romskou menšinou a většinovou společností, přispívá Občanské sdružení SLOVO 21 odstraňování bariér mezi etniky. Khamoro zahrnuje tři 50000 komponenty, tematické semináře, kulturní program a mediální kampaň. Temata seminřů se věnují otázkám úlohy neziskových organizací při budování bezkonfliktního soužití mezi Romy a majoritní společností, postavení romských žen ve společnosti či Romům a bydlení. Projekt má trvání 6 měsíců. PSC obec 180081 18 15000 Praha 5 180085 18 120 00 Praha 2 180086 18 120 00 Praha 2 351 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Celý projekt Vesnička soužití je zaměřen na eliminaci bariér a nedůvěry mezi Romy a majoritní společností. Dalším důležitým cílem j pomáhat integraci Romů na základě Diecézní charita ostravsko - dobrovolné zkušenosti vycházející ze vzájemného 50000 opavská dobrovolného soužití založeného na občanských principech, úctě, toleranci a důvěře. Projekt je zaměřen na 15 romských a 15 neromských rodin - budoucích obyvatel vesničky a přilehlé okolí. Projekt je umístěn na Severní Moravě a trvá 12 měsíců. Předkladatel projektu napomáhá prostřednictvím vzdělávacích i volno časových aktivit podpořit školní úspěšnost dětí a mládeže, dále se zaměřuje i na fyzický a osobnostní, společenský a kulturní rozvoj dětí a podporu jejich rovných šancí v přístupu ke vzdělání a k informacím. Projekt je 48529 Vzájemné soužití zaměřen na skupinu 30dětí ve věku od 3 do 6 let, 180 dětí od 6 do 15 let a dále na skupinu mládeže v regionu. Projekt využívá různých forem kroužků, výuky, sportovních akcí, ranné intervence a podobně. Délka trvání projektu je 12 měsíců. Projekt “Člověk v nás – Manuš Andre Amende“ spočívá v organizaci 24 víkendových výchovně vzdělávacích programů v 16 dětských domovech v Ústeckém kraji. Cílem pořadů je zlepšit výchozí postavení těchto dětí a usnadnit jejich vstup do života po skončení ústavní péče. Programy podporují rozvoj 19500 Živá planeta osobnosti dětí a mládeže a jejich zájmů a rozšiřují jejich kulturní přehled a orientaci na společnost. Projekt je pokračováním již existujících aktivit a předpokládá oslovení 750 dětí z nichž více než polovina je romské národnosti. Projekt má délku trvání 18 měsíců. PSC obec 180098 18 702 00 Moravská Ostrava 180099 18 702 00 Moravská Ostrava 180102 18 148 00 Praha 4 352 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt předpokládá uskutečnění 6 dvoudenních tematických seminářů jedno semestrálního vzdělávacího programu pro romské poradce. Celý projekt potrvá jeden rok a umožňuje i účast ve výběrových seminářích a konzultace na místě. Aktivity jsou orientovány na zlepšení povědomí romských poradců o provozu neziskové organizace, možností jak 29812 AGNES napomoci zlepšení činnosti romských občanských aktivit a jak zvýšit způsobilost romských organizací využívat zdroje EU. V rámci volitelných seminářů se předpokládá seznamování s Internetem, aspekty etiky neziskového sektoru a podobně. Projekt trvá 12 měsíců. Projekt si klade za cíl posílení kulturního, sociálního a právního vědomí romské menšiny a zejména jejích znevýhodněných vrstev, zvýšení informovanosti majority o pozitivních celospolečenských přínosech romského etnika a dále usiluje o vzájemnou výměnu informací a názorů mezi 50 000 Společenství Romů na Moravě majoritou a minoritou. Dalším cílem je přispět ke sjednocení používání romského jazyka v písemném projevu. Vedle vydávání časopisu a semináře pro lingvisty a redaktory patří k hlavním aktivitám projektu uspořádání výtvarné dětské soutěže. Cílem projektu je přispět k integraci romské komunity, k vzájemné komunikaci, porozumění a poznání mezi romskou a majoritní společností a k odstraňování vzájemných předsudků. Projekt klade hlavní důraz na práci s neorganizovanou romskou mládeží, usiluje o probuzení jejího pocitu Demokratická aliance Romů zodpovědnosti, snahu o vzdělání a prosazení se ve 10 700 DAR, ZO Prostějov společnosti. Navrhované aktivity se zaměřují na dva hlavní okruhy, oblast kultury a sportu. V rámci projektu budou zrealizovány kulturní akce, přehlídky a festivaly romské hudby a kultury, dále bude podpořena práce dětského souboru a uspořádán již tradiční fotbalový turnaj. PSC obec 180104 18 11000 Praha 1 190003 19 60200 Brno 1 Město 190010 19 53836 Prostějov - Brno 353 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Cílem projektu je zřízení Obchůdku ROMEN s romským etnickým zbožím, který bude místěn v turisticky atraktivní oblasti města Prahy a provozován ve spolupráci s Muzeem romské kultury a občanským sdružením Slovo 21. Projekt tak usiluje jednak o propagaci romské kultury, jednak o rozvoj 49 427 Občanské sdružení R - Mosty tradiční romské rukodělné výroby. Zároveň by mělo být vytvořeno několik pracovních míst pro romské zaměstnance obchůdku a další pracovní uplatnění pro výrobce etnických předmětů. Prostřednictvím hlavních aktivit projekt navíc sleduje další rozvoj Romského centra o.s. R-Mosty. Projekt usiluje o integraci romské menšiny s hlavním důrazem na mladou generaci a na odstraňování rozdílů v počátečních šancích romských dětí na uplatnění ve společnosti. Soukromá vyšší odborná škola Předmětem projektu je program podpory vzdělanosti, rozvoj 15 257 sociální, o.p.s. Jihlava motivace ke vzdělávání a upevňování pracovních návyků. Hlavní aktivity se soustřeďují na mimoškolní výchovu a vzdělávání, doučování a pomoc se školní přípravou. Součástí projektu je účast romských dětí na klasickém dětském táboře. Hlavním cílem projektu je vytváření podmínek a zázemí pro aktivní využívání volného času romských dětí a mládeže a pro zkvalitnění zdělání a informovanosti v rámci romské komunity na Karlovarsku. Jedním z hlavních úkolů projektu je rozšíření Romské občanské sdružení - kapacity Romského kulturního a informačního centra, kde 44 395 Karlovy Vary budou zřízeny učebny pro počítačové, rekvalifikační a jazykové kurzy. Projekt usiluje o zapojení co nejširšího okruhu Romů k využívání služeb tohoto centra. V rámci další činnosti centra budou připravováni a vychováváni budoucí romští aktivisté, dobrovolníci a poradci. Cílem projektu je připravit nezletilé romské matky ze zařízení Husův Domov na samostatný život po opuštění ústavu tak, aby byly schopny se postarat samy o sebe a své děti a začlenily se do společnosti. Mladé matky se budou učit Most k životu o.p.s. základům vaření, domácího hospodaření, seznamovat s 20 520 institucemi státní správy, seznamovat s principy optimální komunikace a vyjednávání. Projekt se týká 18 dívek, kterým byla soudně nařízena ústavní výchova, projekt trvá 12 měsíců. PSC obec 190013 19 15000 Praha 5 190014 19 58600 Jihlava 190021 19 36005 Karlovy Vary (Rybáře - část) 190028 19 54103 Trutnov 3 5, 354 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Projekt se zaměřuje na zapojení 35 romských dětí předškolního a školního věku do vzdělávacích, volnočasových a integračních aktivit klubovny Romské centrum. Aktivity Diecézní charita Brno – zahrnují předškolní přípravu dětí a výměnné pobyty, 16 000 Oblastní Charita Třebíč poradenství, zájmové kroužky, poznávací výlety a exkurze, rozvoj sociálních návyků s cílem zvyšovat vhodným motivačním programem kvalitu života romských dětí a mládeže. Cílem projektu je podporovat vzdělávání romských dětí a tak pro ně zajistit rovné příležitosti a sociální integraci. V rámci předškolního klubu se budou děti připravovat na školní docházku se sociální pracovnicí a výchovnými asistenty, v Oblastní charita Ústí nad odpoledním klubu budou mít děti možnost doučovat se za 35 000 Labem pomoci pracovníků projektu, k dispozici budou mít také zájmové dílny. Budou probíhat i různé jednorázové akce, do aktivit centra se budou zapojovat i rodiče dětí. Denně centrum navštíví asi 20 - 30 dětí, projekt trvá 12 měsíců. Cílem projektu je rozšíření a zdokonalení již fungujícího komunitního a vzdělávacího programu ČERCHEŇ HVĚZDA. Výstupem projektu bude otevřený klub pro neorganizované Společně - JEKHETANE děti a mládež a centrum pro předškoláky a jejich matky. 44 915 Realizací projektu dojde také k vytvoření 3-5 pracovních míst pro nezaměstnané obyvatele lokality. Klubovnu navštíví 80100 dětí z lokality denně, projekt trvá 12 měsíců. Cílem projektu je výchova a vzdělávání romských dětí z disfunkčních rodin ve věku 6- 13 let formou volnočasových aktivit. Aktivity zahrnují činnosti společenskovědní (přednášky, exkurze), přírodovědné (pěstitelství, chovatelství), pracovně 19 233 Charita Frýdek-Místek technické (práce s různým materiálem a nářadím), esteticko výchovné (výtvarné, hudební, literární, dramatické, taneční) a sportovní. Aktivity budou probíhat v Klubu Nezbeda ve Frýdku - Místku, projekt trvá 12¨měsíců. PSC obec 190039 19 67401 Třebíč 190040 19 40001 Ústí nad Labem 190045 19 70200 Ostrava 1 - Přívoz 190048 19 73801 Frýdek - Místek 1 355 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Cílem projektu je zpřístupnit služby Občanské poradny SD příslušníkům romské menšiny žijícím v Karviné a okolí. V poradně budou působit minimálně dva romští poradci. Propagace formou letáků zacílená na Romy v Karviné a okolí 19 500 Slezská diakonie má zvýšit počet romských klientů na 15% z celkového počtu klientů. Během realizace projektu budou provedena školení o romské problematice a rozvine spolupráce s romskými občanskými sdruženími. Projekt trvá 12 měsíců. Záměrem projektu je provoz klubu v krnovském komunitním centru určenému především pro romskou, ale i neromskou romskou mládež ve věku 11 - 20 let. V rámci klubu budou 18 000 Armáda spásy KRNOV probíhat volnočasové, vzdělávací a osvětové aktivity. Cílem je zajistit všestranný rozvoj vzdělanosti romské mládeže. Projekt zasáhne cca 45 dětí a cca 30 rodičů, projekt trvá 12 měsíců. Cílem projektu je integrace romské komunity do společnosti. Komunitní centrum Khamoro se zaměřuje na děti předškolního věku 4 - 7 let, které v dopolední části programu pomáhá připravovat vzdělávací proces v základní škole, 14 701 Charita Olomouc celkem bude pracovat s počtem cca 30 těchto dětí, a na mládež ve věku 7- 18 let v počtu 60 dětí, kterým v odpoledním programu nabízí individuální pomoc s doučováním a různé zájmové kroužky. Projekt trvá 12 měsíců. Projekt je orientován na romskou mládež ve věku 12 - 20 let, které je v Olomouci asi 2000, s cílem nabízet jim alternativy trávení volného času a vzorců chování. V rámci projektu dojde k rozšiřování kontaktů s rodiči klientů, bude nabízeno široké spektrum volnočasových aktivit a seznamování s romskou CADUCEUS - sdružení pro tradicí včetně výuky romštiny. Výsledkem má být rozvoj 50 000 podpůrná společenství komunikace, vzdělanosti, informovanosti a pozitivní formování názorů klientů a osob z romské minority i majority. V rámci projektu bude realizátor pracovat s též s romskými organizacemi, Magistrátem města Olomouce a okresním úřadem pro práci s menšinami. Projekt trvá 12 měsíců. PSC obec 190054 19 73701 Český Těšín 190056 19 79401 Krnov 190059 19 77111 Olomouc 190064 19 77000 OLOMOUC 356 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Předmětem projektu je vybudovat Romské kulturní a společenské centrum v Karviné, která bude prezentovat kulturu v širokém slova smyslu, zejména kulturu romskou ale i ostatních národnostních a etnických menšin, další jeho Sdružení Romů Severní činností bude propojování aktivit dalších kulturních a 50 000 veřejných institucí v regionu, pomoc ostatním romským Moravy sdružením a kulturní a vzdělávací činnost, zejména pro děti a mládež. V roce 2003 se počítá též s uskutečněním čtvrtého ročníku Karvinského romského festivalu. Projekt trvá 12 měsíců. Cílem projektu je vytvořit komunitní centrum, kde by se Romové mohli setkávat a naplňovat své kulturní, společenské a sportovní potřeby. Na přípravě centra se budou podílet sami Romové. Součástí projektu je i sociálně-právní poradna a 35 310 Farní charita Valašské Meziříčí realizace přednáškové činnosti, zaměřené na integraci Romů a pomáhající řešit jejich problémy. Cílovou skupinou je 9 rodin dětí klubu Zeferino a dalších cca 30 klientů Komunitního centra Zeferino. Projekt trvá 12 měsíců. Obsahem projektu je vybudovat romskou, zpočátku internetovou, později vzduchem šířenou rozhlasovou stanici. Cílem projektu je zprostředkovat objektivní informace týkající se Romů jednak jim samotným, jednak většinové společnosti. Další ambicí projektu je postupné zkvalitňování a 47 358 Sdružení DŽENO profesionalizace práce romských novinářů. Programové schéma se soustředí na informace z kultury, historie a aktuality ze života Romů, jemuž bude předcházet vytvoření kvalitní sítě domácích a zahraničních korespondentů. Projekt trvá 12 měsíců. PSC obec 190069 19 73506 Karviná Město 190074 19 75719 Valašské Meziříčí 190085 19 12000 Praha 2 - Nové 357 Projekt Kolo Nazev organizace Anotace - CZ Prideleno Základním cílem projektu je vytvoření a otevření sekce s názvem Téma ROMIPEN v rámci stálé expozice Muzea romské kultury, zveřejnění originálních dokladů ze sbírkového fondu muzea a jejich zapojení do vzdělávacích programů muzea. Dalším cílem je vytvoření nových pracovních míst pro 50 000 Muzeum romské kultury pracovníky z řad Romů v rámci expozice. Téma ROMIPEN tvoří část stálé expozice a jeho součástí je vzdělávací centrum s multimediálním zázemím. V rámci projektu zde bude vytvořena ucelená interaktivní expozice o historii Romů v České republice. Cílem projektu je zřízení nízkoprahového centra volného času, které bude nabízet program preventivní péče o děti a mládež se zvláštním důrazem na děti pocházející z romské komunity a dalších sociálně ohrožených skupin. Zařízení bude zároveň informačním centrem, poskytujícím informace o YMCA v Ústi nad Labem pořádaných akcích pro děti i rodiče v rámci okresu. Dále zde 22 756 budou pořádány vzdělávací programy v oblasti výpočetní techniky, přírodovědných oborů, výchovy k demokratickým hodnotám a kurzy výtvarných dovedností. Specifickým cílem projektu je vybudovat potřebné personální a technické kapacity umožňující každodenní provoz centra. Projekt si klade za cíl zaplňovat informační vakuum v oblasti romské kultury, literatury a historii prostřednictvím vydávání čtvrtletníku Romano džaniben, časopisu romistických studií, který pravidelně vychází od roku
Podobné dokumenty
Balkán a nacionalismus - Katedra antropologie | FF ZČU
Existuje „balkánský nacionalismus“?
Řada autorů zabývajících se problematikou nacionalismu poukazovala na ambivalentní povahu této ideologie, kterou lze na jedné straně chápat jako projev obecně
li...
LEVSKI Plus Sofia
Sportclub S. BUBKA Donetsk
TJ ASTRA Praha
Sborník studijních textů pro sociální kurátory
Sborník studijních textů, který držíte v rukou, je výsledkem společného úsilí sociálních kurátorů, jmenovitě sekce sociálních kurátorů při Společnosti sociálních pracovníků ČR a Fakulty sociálních ...
Sociální péče i. - Evangelická akademie
otevřít prostor pro pochopení vybraných témat: „v kostce“ uvést základní informace, nabídnout podněty
k diskusi, prostor k procvičení a prameny k hlubšímu studiu.
Jednotlivé kapitoly jsou zpracová...
Výroční zpráva za rok 2004
klienty k minimalizaci rizik spojených se způsobem jejich života, zejména v oblasti
zdravotní (např. ochrana před infekčními chorobami), sociální aj.
Základním cílem je motivovat klienta ke změně j...
operacˇnísyste´my
• vı́ceprocesorové (multiprocesorové) – unixové systémy včetně Linuxu, Windows s NT jádrem (NT, 2000, XP, Vista), dokážou rozplánovat alespoň některé
úlohy tak, aby mohly být zpracov...
