klenot Karibiku

Písečné dno, korálové útesy, teplá voda jen na short, bohatý barevný
podmořský život, slušná viditelnost v křišťálově čistých vodách chráněných korálovým útesem, dostupné a zachovalé vraky. Co víc si potápěč může přát? Začíná náš bezstarostný týden plný dobrodružství
a poznávání, zejména pod mořskou hladinou. Britské Panenské ostrovy jsou snem každého vrakového potápěče. Ale nejen vrakaři si tu
přijdou na své. Celá oblast je, nejen díky zdravým korálovým útesům,
velkým hejnům ryb a bohatému životu okolo, vhodná pro všechny
úrovně potápěčské kvalifikace. Od začátečníků až po technické zkušené potápěče, ale i šnorchlaře a milovníky vodních sportů. Své pomyslné sedmé nebe si najdou i podvodní fotografové.
Po týdnu potápění mohu říci i sám za sebe, že jsem si tu opravdu
připadal jako v ráji, v neskutečně pohádkovém světě. A proč? Čekalo
tu na nás objevování a testování řady odlehlých zátok, jeskyní, útesů,
nedotčených liduprázdných bílých písečných pláží lemovaných palmami, okolo teplá, tyrkysově modrá a křišťálově čistá voda s mimořádnou viditelností do hloubky 30 metrů, smaragdově zelené laguny,
četné chráněné zálivy a malé zátoky. K tomu všemu si přičtěte ještě
nádherné počasí s teplotou vzduchu mezi 26 a 31 °C, výborná kuchyně
(čerstvé ústřice, škeble, pikantně kořeněné kozí maso, Pusser’s Rum),
přátelské chování místních obyvatel, bujná tropická nedotčená vegetace a tropická místní fauna – orlovec říční, rybák obecný, plameňáci,
pelikáni, leguáni. Ze všech stran na nás doléhala poklidná neopakovatelná atmosféra a osobitý ráz tohoto neskutečného království pohody a klidu. Všechny smyslové orgány tu byly neustále plně uspokojovány, prostě pravý ráj na zemi, přírodní kout, kde se jakoby na chvíli
zastavil čas. Pod vodou na nás čekali zdravé pestře zbarvené korálové
útesy plné života. Na našich ponorech jsme potkali: tuňáky, makrely
Vraky
Neprozkoumaný
klenot Karibiku
da r o d m at k y p ř í r o d y
Začátečníci, šnorchaři, podvodní fotografové
a vrakoví potápěči, prozkoumejte zapomenutý ráj
Po 24hodinovém letu, se dvěma přestupy z Prahy, ležím konečně v klimatizovaném pokoji a měl bych spát. Ale hlavou se mi už hodí představy o zítřejších ponorech na vyhlášených lokalitách Britských Panenských ostrovů. Jsme na jednom z 15 obydlených ostrovů, z celkového počtu okolo 60,
z toho 45 neobydlených (vzdálenost mezi nimi nepřesahuje 148 km). Už
v Čechách jsme si naplánovali týdenní potápění na nejzajímavějších místních lokalitách, zejména na vracích, které by tu měly být snad na „každém
rohu“. Ráno nás vítá sluníčko, které se tu neunaví 365 dnů v roce. Vlhkost
vzduchu je přijatelná, od moře vane příjemný osvěžující vítr. Kolem nás je
více než 80 potápěčských lokalit, a pod vodou by se mělo nalézat, podle
některých zdrojů, až ke třem stovkám potopených vraků. Řada zdejších
potápěčských lokalit zůstala i v 21. století neprozkoumaná, nenavštívená,
místa panenská a na mapách bílá.
královské, mečouny, tarpony atlantské, velké a nepravé, albuly liščí, obrovské mečouny marliny modré (v minulosti byl uloven kus o hmotnosti
590 kg), barakudy, gigantické kusy barakud i velká tisícová hejna barakud, velké pelagické ryby: manty, různé druhy žraloků, zejména útesové
šedé, black tip, a nurse žraloky, dál pak želvy, hejna chrochtalů, pyskounů,
chňapalů, papouščích ryb, velké kanice, humry, chobotnice, úhoře, kraby,
mořské koníky, několik druhů murén, langusty, olihně, krevety, kalamity,
tropické útesové ryby. Nepřehlédnutelné byly obrovské gorgónie, různé
druhy měkkých a tvrdých korálů a hub nadstandardních velikostí, a čistící stanice. Podmořské přírodní scenérie nám nabízely každodenní pohledy na korálové kaňony s římsami a převisy a podloubí, plata, police,
velké balvany, pilíře, komíny, podvodní jeskyně vytvořené z obrovských
žulových balvanů, skalnaté labyrinty kaňonů, oblouků, tunelů a obrovské
samostatně stojící balvany obrostlé a zdobené korály, fantastické skalní
útvary tvořené monster balvanů, podmořské vrcholky, útesy postavené
na velkých podvodních balvany a to vše s občasnými proudy.
Potápěli jsme se na několika vracích z dob 18. až 21. století, v hloubce od
4 do 28 metrů. Vraky jsme našli ležet na písečném dně v různých stádiích „rozkladu“, někde naopak vypadaly jako nedotčené. Všechny ale
stály za návštěvu. Z vraků, ke kterým jsme se potopili, zmíním jen dva
pro nás nejzajímavější. Přes 70 metrů dlouhá korejská loď CHIKUZEN
byla postavena roku 1960 v Japonsku (Shimizu) a její původní název
byl Seiju Mau #1. Posledních pár let svého života strávila přivázaná bez
pracovních motorů a poškozené vrtule v doku v St. Maarten, kde byla
používána jako chladnička na skladování masa. Za bouře v září roku 1981
se vyvázala z kotvení a stala se tak neovladatelnou. Majitelé se báli, že
by mohla v docích způsobit další škody, proto byla úmyslně zapálena
a s otevřenýma výpusťma vyslána na širé moře, kde měla být ponechána svému konečnému osudu na pospas. Majitelé se tak v naději domnívali, že to bude dobrá šance, jak se zbavit lodi jednou provždy. Chyba
lávky. Plán nevyšel podle představ. Loď zmítaná mořskými vlnami driftovala 70 námořních mil, ale pak se začala stáčet na BVI, na Marina Cay.
Tvrdohlavá loď se nechtěla vzdát tak snadno, a uháněla směrem na pláž
malého ostrova. Teprve velký zaoceánský remorkér St. Croix jí zastavil
cestu a byla jím dotažena dál od pobřeží na otevřené moře, kde nakonec
podlehla ohnivé zkáze. Svou poslední pouť skončila 7 km severozápadně
od ostrova Tortola. Nyní slouží pod hladinou moře jako oáza v poušti,
a svou přítomností přilákala i velké pelagické ryby (žraloci, rejnoci) a nespočetný sortiment druhů útesových ryb. Kolem vraku jsme viděli obří
hejno stovek, možná tisíců barakud. V případě souhry vhodného období,
štěstí a náhody, tu byli spatřeni už i hejna delfínů a velrybí žralok. Většina
lodi je v neporušeném stavu, ale proudy a vlny jsou nezanedbatelné. Loď
leží na levoboku v hloubce 22–24 m, trup je dnes již zcela pokryt korály.
Dojem na vás stále udělají dva masivní stožáry, které vyčnívají ven téměř
rovnoběžně s hladinou, nepřehlédnete ani navijáky a zábradlí. Jedná se
o náročnou vzdálenou lokalitu, určenou pouze zkušeným potápěčům
s min. kvalifikací AOWD. Vrak je příliš daleko pro většinu místních operátorů z pobřeží a leží na klimaticky exponovaném místě, proto se na
ponory používá velká potápěčská safari loď. A třešnička na závěr, kterou
jsme si nesměli nechat ujít. Vrak, který právem patří mezi TOP nejlepších
vraků v Karibiku a v roce 1967 se stal součástí National Marine Park. Vrak
byl využit při natáčení známého filmu The Deep z roku 1977.
vyrazila směrem do pomyslné bezpečné zóny, ale ve
skutečnosti to bylo přímo do centra dění, do oka silného hurikánu. Mezitím se ke vší smůle nepodařilo zvednout přes jednu tunu těžkou kotvu, která se pak při
vytahování 91 m dlouhého řetězu zasekla, poté zlomila
a byla ztracena. Vítr se otočil o 180 stupňů. Rhone vyrazila mezi Black Rock Point of Salt Island a Dead Island,
kde mezi nimi leží podvodní útes Blonde Rock, který
byl je za běžných klimatických okolností v bezpečné
hloubce 7,6 m. Ale během hurikánu se moře přelévalo,
a loď poháněná párou i plachtovím narazila ve vysoké
rychlosti na útes. Při potápění lodi nastal výbuch kotlů
a loď byla rozdělena na dvě poloviny, které obě nezávisle na sobě, rychle klesaly i s cestujícími v postelích
ke dnu. Bohužel tehdejší pravidla a nařízení, že se musí
cestující svázat na postelích při neklidné cestě, zapříčinilo zbytečnou smrt mnoha cestujících. Z původních
více než 150 cestujících přežilo zkázu pouhých 23 osob
(členové posádky). Rychlý elegán byl na své teprve desáté plavbě, když byl jeho osud zpečetěn. Vzhledem
k tomu, že po ztroskotání trčely jeho stožáry z vody až
nad hladinu, rozhodla se v roce 1950 Royal Navy z důvodu vyšší bezpečnosti proplouvajících lodí, stožáry na
zádi spálit. Dnes je příď stále ještě relativně v neporušeném stavu, a ačkoli dřevěné paluby shnily, i přesto
je stále na co se dívat, a není toho málo. Železný trup
je pokryt korály, trhliny, prasklinky a štěrbiny ve vraku
poskytují vynikající útočiště pro humry, úhoře a chobotnice. Mosazná okénka, navijáky, kotle, vrtule jsou
rovněž v původním stavu. Po mnoho let byli populárními rezidenty vraku obrovský kanic (Goliath Grouper)
dosahující hmotnosti 230 kg, kterého nakonec místní
rybáři, navzdory pravidlům národního parku, chytili
a zabili, a obrovská barakuda, které se říká Fang. Maximální hloubka je 26 metrů. Tento populární a světově
známý vrak není potápěči považován za obtížný, pokud jde o pouhé prozkoumávání vraku pouze zvenčí,
bez penetrace do jeho útrob.
I po více než 143 letech se tu nalézá neuvěřitelné množství drobných artefaktů, které stále zůstávají na vraku, od porcelánu, přes sklo, po stříbrné
příbory, a občas může dojít stále i k nálezu lidských pozůstatků. Tento vrak
navštívili i filmaři z National Geographic, BBC a Travel Channel. Obrovský,
kdysi elegantní a majestátní 94 metrů dlouhý britský poštovní parník Jejího Veličenstva RMS RHONE, vyrobený v anglických železárnách Millwall,
se potopil u ostrova Salt Island za zběsilé bouře v roce 1867. RMS Rhone
byl pověřen britskou společností Royal Mail Steam Packet Company roku
1865 dopravit poštu a cestující v 313 kajutách z Anglie přes střední a jižní
Ameriku do Karibiku. V tehdejší době byl považován za nadčasový, a to
z několika důvodů. Za prvé, byl postaven ze železa, jeho vrtule byla z bronzu, při stavbě byla použita zcela nová technologie a jako první měl motor o síle 500 HP. Při nejvyšší rychlosti dosahovala 14 uzlů, což bylo tehdy
považováno za výborný výkon. Dne 29. října 1867 kotvila v přístavu Peter
Island, kde doplnila palivo a nalodila cestující na cestu zpět do Anglie. Kapitán Robert F. Wooley po cestě sledoval změnu hodnot na barometru
a tmavé mraky na severu, ale domníval se, že jde o první proklamující brzkou zimní bouři. Protože to bylo již na konci října po hurikánové sezóně,
nenapadlo ho, že by mohlo jít ještě o nějaký „zapomenutý“ hurikán. Loď
A mezi další navštívené vraky patří třeba 42,5 metrů
dlouhá válečná britská fregata Astrea z roku 1781, která
se účastnila bojů v americké válce za nezávislost. Další skotská Inganess Bay z roku 1950, která byla v bouři
roku 1996 poškozena a tentýž rok potápěči potopena
jižně od Cooper Island do hloubky 14–29 m, aby vytvořila nový umělý útes, novou atraktivní lokalitu. Nebo
vrak letadla flotily Atlantic Air BVI, které po neúspěšném startu roku 1993 přistálo na hladině moře, odkud
bylo vytaženo a po letech potápěči potopeno u ostrova
Great Dog (Coral Gardens). Rocus byla pro změnu řecká nákladní 116 metrů dlouhá ocelová loď, která roku
1929 najela na mělčinu a potopila se u ostrova Anegada. Rocus byl tehdy na cestě z Trinidadu do Baltimoru s nákladem kostí
z dobytka (zejména krav), které měly po dalším zpracování v továrně sloužit jako hnojivo. Kosti byly v silné bouřce po nárazu na útes a následném
ztroskotání lodi roztroušeny na velké ploše. Vrak leží nyní na pravoboku
v hloubce 4,5–12 m. Příď čněla až do roku 1979 nad hladinu a sloužila jako
orientační bod pro potápěče a navigační bod pro kapitány lodí. V roce
1979 hurikán Frederick rozlomil loď a čouhající příď se potopila až na dno.
I dnes, po tolika letech, můžete pod vodou rozeznat palubu se zábradlím,
kotle, vrátky, kotvy a řetěz a tisíce kostí roztroušených okolo.
A to máme zmapovány řady dalších, ke kterým jsme už nenašli čas se
potopit, jako např. Navy Barges (13,5 m), Cartanzar Sr (Buck Island Cove,
13,5 m), jachta East Wind z 60. let (15 m), 91,44 m dlouhá nemocniční loď
Miss Oportunity (27,5 m a více), 122 m dlouhá nákladní loď W.I.T. Shoal
(27,5 m a více), velká rybářská loď z roku 1986, 27,5 m dlouhá plachetnice
Annapolis (12–18 m), rybářská loď Fearless (1984, 24–26 m), plovoucí bar
„Willy T“ (25 m, 1995), remorkéry: Marie L, Pat a Beata, a další. Zdejší vraky
nás nadchly a jejich velké množství nám dává další důvod se sem jednou
zase vrátit.
Požadujete specializované produkty s pokročilými technickými funkcemi?
Odpovědí je jednoznačně Hollis.
Potápěčská technika té nejvyšší možné kvality je žádána díky inovacím
a mnohaleté zkušenosti s technologiemi v potápěčském průmyslu.
www.hollisgear.com