Stáhnout - Smetanova Litomyšl, o.p.s.

FESTIVALOVÉ
/2
NOVINY
54. MEZINÁRODNÍ OPERNÍ FESTIVAL
SMETANOVA LITOMYŠL
19. ČERVNA 2012
Pavel Šporcl zahraje zvesela
Provede barokní téma La Folia slavných autorů
MILÁČEK PUBLIKA. Pavel Šporcl je nejen skvělý instrumentalista. Dokáže se s diváky naladit na stejnou vlnu.
Před dvěma lety houslista Pavel
Šporcl a Romano Stilo proměnili
nádvoří litomyšlského zámku
v bouřící arénu. Letošní koncert
možná nebude tak divoký. Ale
o nic méně atraktivní. V programu
La Folia zazní hudba veselá.
Vždyť původem portugalské
slovo folia znamená „bouřlivá
radost“.
Pavel Šporcl je populární hudebník, skvělý
instrumentalista a zároveň šoumen, který
vždycky publikum rozesměje. Navíc je to
stálice Smetanovy Litomyšle. S místním publikem si vytvořil velmi úzký a srdečný vztah.
„Dokáže se s diváky naladit na stejnou vlnu,“
říká dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.
Litomyšlští mu rozumějí
Program La Folia nevzniknul u stolu. Patří
k projektům, které se zrodily přímo v Litomyšli. Na výjimečném místě, kde vládne
genius loci. A tak se v tomto případě stalo,
že vystoupeními zcela znavený Pavel
Šporcl s dramaturgem festivalu Vojtěchem
Stříteským před dvěma lety pod letní
noční oblohou přemýšleli, kam se jejich
spolupráce bude ubírat dál.
„Pavel tenkrát dohrál druhý z koncertů
Gypsy Way s cikánskou kapelou Romano
Stilo. Byl totálně vyčerpaný, protože oba
ty koncerty odehrál v jednom dni a vydal
ze sebe veškerou energii,“ vzpomíná Vojtěch Stříteský. Ani únava nezabránila spřádání plánů. A tak živelnou cikánskou
muziku vystřídá hudba barokní.
„Možná si někdo řekne, to je nějaká stará
klasika, a nebude ho to zajímat. To je
ovšem omyl. Jsou to skladby, které vycházejí z lidové melodiky. Barokní autoři vycházeli z názvuku folkloru. Vybírali si písně
a tance, které zaslechli, a přenášeli je do
své hudby,“ vysvětluje Stříteský a slibuje
veselý pohled na baroko.
Rozverné baroko
Zbývá posledních pár vstupenek. Kdo zná
Pavla Šporcla, dobře ví, že kromě výborné
muziky má pro své posluchače tento houslista i spoustu laskavých slov, je pohotový
a vtipný.
„Téma La Folia mám rád. Existuje na sto
úprav této původně portugalské melodie.
Objevuje se ve spoustě filmů. Podle
mě to bude pozoruhodný večer. Těší
mě, že se zase realizuje nějaká myšlenka,
která vznikla přímo tady na zámku,“ říká
foto František Renza
dramaturg festivalu Smetanova Litomyšl
Vojtěch Stříteský.
Kateřina Prouzová
Generální partner festivalu
Záštitu nad festivalem převzali
Václav Klaus,
prezident České republiky,
Alena Hanáková,
ministryně kultury České republiky
Radko Martínek,
hejtman Pardubického kraje
Spolupořadatelé festivalu
Pardubický kraj, Město Litomyšl
a Smetanova Litomyšl, o.p.s.
za finančního přispění
Ministerstva kultury České republiky,
ve spolupráci s Národním památkovým
ústavem, Státním zámkem Litomyšl
a Bohemian Heritage Fund
barokní hudba
Czech Ensemble Baroque Orchestra
& Choir jsou autentičtí
SPOLEČNĚ NA PODIU. Czech Ensemble Baroque Orchestra vystupuje s Pavlem Šporclem pravidelně.
Czech Ensemble Baroque
Orchestra & Choir na dvou
koncertech vystoupí společně
s houslistou Pavlem Šporclem.
Je to profesionální ansámbl
zabývající se stylovou interpretací
děl starších slohových období.
V roce 1998 ho založil dirigent
Roman Válek.
Čím je hudební téma La Folia zajímavé?
Je to lidová melodie původem z Pyrenejského poloostrova, která je hrána na principu ciaccony, tedy neustálých variací
jednoho hudebního motivu. Stejně jako
třeba blues v moderní hudbě má podmanivý charakter a díky své čisté a cyklické
harmonické lince je dobře improvizovatelná, variovatelná. Folie psali snad všichni
významní barokní skladatelé: Lully, Vivaldi,
Geminiani, Stefanni, Corelli.
Kdy jste poprvé spolupracovali s houslistou Pavlem Šporclem?
Na Znojemském hudebním festivalu v roce
2008 věnovaném Vivaldimu. Pak opět
tamtéž na Haydnovském ročníku 2009.
Pavel Šporcl je výjimečný umělec, který,
přestože interpretuje hudbu starších slohů
na soudobé populární modré housle, akceptuje dobové ladění komorní „a“ na 415
Hz, dobovou artikulaci, smyky a tak dále.
Nejde o autentického interpreta, ale jeho
způsob hraní a zanícený zájem o věc umo-
foto archiv a František Renza
žňuje velmi zajímavý dialog mezi soudobým sólistou a orchestrem historických
nástrojů.
Jak byste zhodnotil čtrnáctiletou existenci vašeho souboru?
Prošli jsme několika etapami a ta poslední
začíná být zajímavá. Z ansámblu doprovázejícího vokální tělesa a sbory vznikl residenční orchestr a sbor realizující zajímavou
dramaturgii na Znojemském hudebním festivalu. Postupně přibývalo koncertů i přes
rok a v září těleso startuje svůj první
abonentní cyklus staré hudby v Brně. Koncertujeme, natáčíme a spolupracujeme
s významnými sólisty. Pořádáme Letní barokní školu.
Kateřina Prouzová
Pavel Šporcl předvede bouřlivou radost
La Folia – tak se jmenuje program, který zahraje Pavel Šporcl
na svou koncertech společně
s Czech Ensemble Baroque
Orchestra & Choir. Jde o staré
evropské hudební téma.
Je to harmonicko-rytmicko-melodický
model použitý v nespočetně hudebních
dílech od renesance po 20. století. Samotný název „folia“ pochází z portugalštiny a znamená bouřlivou radost. Právě na
Pyrenejském poloostrově koncem středověku existoval stejnojmenný portugalský
tanec. Odtamtud se také dochovaly nejstarší skladby tohoto typu. A to dokonce
už z konce 15. století. La Folia je obvykle
šestnáctitaktové téma v pomalém tříč-
2
Pavel Šporcl
foto František Renza
tvrtečním rytmu a mollové tónině. V komponované hudbě se prosadila především
jako základní téma cyklů variací. Nejstarší
známý takový cyklus napsal počátkem 17.
století italský skladatel Johann Hieronymus Kapsberger, nejslavnější foliové variace pocházejí od Arcangela Corelliho,
kterého si Pavel Šporcl také pro svůj koncert vybral. Po skončení baroku obliba tématu poklesla, nepřestalo se však nikdy
používat úplně a s návratem obliby barokní hudby v první polovině 20. století se
opět začalo objevovat ve vážné hudbě
častěji. Během festivalového koncertu se
můžete těšit na díla Antonia Vivaldiho,
Francesca Geminianiho, Jeana-Baptiste
Lullyho a dalších skladatelů.
(pro)
hvězda operního nebe
Marcello Giordani dobyl srdce
publika nejslavnějšími áriemi
SVĚTOVÉ HVĚZDY. Ovace si vysloužil nejen Marcello Giordani, ale také ukrajinská mezzosopranistka Marianna Kulikova.
Smetanova Litomyšl svým letošním programem dokazuje, že
i klasická hudba má své hity.
Důkazem byl večer s italským
tenoristou Marcellem Giordanim.
Vybral si nejznámější árie a písně
z Neapole a Sicílie. Tenorista
z Metropolitní opery vystoupil
v České republice poprvé.
Čeští fanoušci se s ním mohli zatím setkat
pouze prostřednictvím přímých přenosů
z New Yorku. A tak se dá s trochou nad-
sázky říct, že pro Čechy je Giordani filmovou hvězdou. Už samotné přenosy diváky
zasáhly. Jednou z předností tohoto umělce
je, že dobře ovládá i herecké řemeslo.
Marcello Giordani na litomyšlském pódiu
vystoupil v neděli 17. června v rámci pořadu Hvězdy operního nebe. Po boku mu
stála mezzosopranistka Marianna Kulikova,
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Stevenem Mercuriem a Pražský
filharmonický sbor.
Repertoár devětačtyřicetiletého tenoristy
obsahuje italskou a francouzskou hudbu.
.
foto František Renza
Na scéně newyorské Metropolitní opery
odzpíval od roku 1993 téměř dvě stovky
představení.
Rodák ze Sicílie zabodoval i u litomyšlského publika. Dostalo se mu obrovského
ohlasu. Není divu, že má Giordani v Česku
rozsáhlý fanklub. Mimochodem – je s ním
v čilém kontaktu.
V příští sezoně se s tímto umělcem můžete
zase setkat prostřednictvím přímých přenosů z Metropolitní opery. Na evropské
půdě se objeví v červenci v Barceloně jako
Radames v Aidě.
(pro)
Bach ovládne Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže
Téma B-A-C-H 23. června společně rozvinou japonský flétnista
Yoshimi Oshima s varhaníkem
a cembalistou Jaroslavem Tůmou.
Zazní nejen skladby samotného
J. S. Bacha, ale také skladatelů,
kteří se jím inspirovali. A jak vidí
Bacha i společné vystupování
s Yoshimim Oshimou právě
Jaroslav Tůma?
K velmi otřelým klišé patří tvrzení, že
hudba nezná hranic, spojuje národy, umožňuje porozumění mezi lidmi. Jako leckomu jinému i mně přinesly životní
zkušenosti poznání, o jak hluboké pravdy
v daném případě jde. Japonsky nebo
česky si s Yoshimi Oshimou moc nepopovídáme, jakýkoli třetí jazyk má také svá
omezení, jedině v hudbě si můžeme rozumět dokonale.
Hudba Johanna Sebastiana Bacha patří ke
zdrojům v oblasti hudebních prožitků nejušlechtilejším. Přináší lidstvu uspokojení
jak po stránce intelektuální, tak po stránce
citové. Má řád a rovnováhu, zároveň nadprůměrně emotivní obsah. Na světě je
v současnosti jen málo flétnistů hrajících
Bacha s takovým zaujetím a tak často na
četných koncertech jako Yoshimi Oshima.
Díky tomu si vytvořil k Bachově hudbě
osobitý vztah, který respektuje svět barokní polyfonie s jeho plastickým a zřetelným frázováním i výrazové možnosti
a krásu zvuku moderní, soudobé flétny.
Klávesové nástroje jsou v Bachových
skladbách sólistovi vždy důležitým partnerem. Ať se jedná v našem případě o cembalo v Sonátě h moll, nebo o varhany
v Sonátě e moll a Suitě c moll, která je
úpravou skladby Bachem určené původně
loutně.
Jaroslav Tůma
redakčně kráceno
Jaroslav Tůma
foto František Renza
3
hvězdy festivalu
Dirigent Jakub Hrůša si dopřeje
prázdniny a pak poletí do USA
světě. Život jde dál tak jak doposud
a zatím mě to baví.
Lidé často srovnávají Pražské jaro a Smetanovu Litomyšl. Je to vůbec možné
a oprávněné?
Dají se srovnat historickým významem,
dramaturgickou náplní a nábojem. Jinak
jsou to dvě odlišné přehlídky. V Litomyšli
pochopitelně nevystoupí takové množství
internacionálních hudebníků. Ale Litomyšl
má jinou přidanou hodnotu. Je tu úžasná
atmosféra, daná jednak vztahem k místu
a jednak tím místem samým. Když jsem
přijedete, ještě nemusí zaznít jediný tón
a už cítíte specifickou sváteční atmosféru,
které vyzařuje zámecký areál a prostředí
celého města. Panuje tu úžasný genius
loci. To je věc, se kterou se těžko soutěží,
opravdové unikum Litomyšle. Vždycky
sem jezdím rád ať už jako interpret nebo
jako posluchač.
VELKÝ TALENT. Jakub Hrůša jde z jednoho projektu do druhého.
Na festivalovém pódiu se setkali
dva výjimeční hudebníci. Pianista
Fazıl Say a dirigent Jakub Hrůša.
Oba jsou osobnostmi světového
formátu. A oba se hodně navzájem chválí. Díky Smetanově Litomyšli teď plánují další společné
projekty.
Jakub Hrůša rozhodně patří mezi nejtalentovanější dirigenty své generace. Za měsíc
oslaví jednatřicáté narozeniny. V nejbližších týdnech ho čeká dlouho odkládaná
dovolená a pak odlétá do USA, kde bude
spolupracovat s Cleveland Orchestra.
Jak hodnotíte zahajovací koncert?
Měl báječnou atmosféru. Báli jsme se, že
bude pršet, ale nepršelo, což je pro venkovní prostředí zásadní. Všichni hráli s nasazením. Fazıl Say předvedl strhující
výkon. Je to umělec zcela neobvyklého
formátu. Nesrovnatelný s kýmkoliv jiným,
což se opět potvrdilo.
Fazıl Say o vás mluví v superlativech a
rád by s vámi do budoucna ještě pracoval. Je ten zájem i na vaší straně?
Ano, říkal mi to. Byl jsem moc potěšen.
Obzvlášť, pokud by se podařilo vymyslet
nějaký projekt, který by nám oběma seděl
na tělo. Fazıl je nejenom klavírista, ale
i skladatel. Má zcela jiný repertoár než ostatní umělci. Zajímalo by mě to.
Ve všech médiích se teď objevila zpráva,
že nastoupíte v příští sezoně na post hu-
4
foto František Renza
debního ředitele opery Královského divadla v Kodani. V konkurzu jste porazil
150 kandidátů.
Celá ta věc už neplatí. Rozhodl jsem se, že
na to místo nenastoupím. V zásadě to
bylo pro mé neshody s managementem.
Nicméně k vítězství v té konkurenci. Věděl
jsem, že jsem silný kandidát, protože ta
výzva zúčastnit se vyšla vlastně ze všech
uměleckých složek divadla. Bylo to přání
umělců divadla poté, co se mnou spolupracovali. Víceméně mě donutili, abych se
do toho konkurzu přihlásil. Je to zcela mimořádná a úžasná situace. Jsem za ni moc
vděčný, protože dirigenti nebývají vždycky
nejoblíbenějšími tvory, zejména u orchestrálních hudebníků. Tady byla atmosféra
mezi mnou, orchestrem i sborem natolik
plná vzájemné úcty a respektu, že si mě
všichni opravdu přáli.
Jaké jsou tedy teď vaše nejbližší plány?
Odpočinek. Po několika letech si dopřeji
relativně volné léto. To se už dlouho nestalo. Byl jsem dlouho vázán na operní festival Glyndebourne on Tour. Dělal jsem to
rád, ale bylo to náročné. Teď mě čeká ještě
jeden koncert v Brně a další pak s Českou
filharmonií v německém Wiesbadenu.
Potom mám chvíli dovolené. A pak odjíždím do USA. Hraji tam s Cleveland
Orchestra, což je skvělá věc. Je to vynikající orchestr, jeden z nejlepších na světě.
Dále pokračuji s Pražskou komorní filharmonií. Je před námi opravdu umělecky
krásná sezóna. A čekají mne nějaké operní
závazky a spoustu hostování po celém
Jak jste využil čas mezi dvěma koncerty?
Měrou vrchovatou jsem si prošel zámek.
Paní kastelánka nás s několika členy rodiny
a ještě s přáteli vzala na speciální prohlídku. Zavítali jsme i do takových míst,
jako je věž zámku, a do tajuplných podzemních labyrintů a chodeb, takže jsme
chodili s čelovkou a baterkami. V saku,
protože to nebylo v plánu, ale jinak velice
sportovně pod zemí, shrbení, a bylo to
úžasné.Jinak jsem hodně spal, seděl
v parku a užíval si sluníčka. Tady v Litomyšli můžete přijít na nějaké místo a několik hodin jen tak trčet. To je nejlepší věc,
která může člověka potkat.
Kateřina Prouzová
Jakub Hrůša a Česká filharmonie.
foto F. Renza
hvězdy festivalu
Fazıl Say učaroval publiku slavným
Čajkovského klavírním koncertem
Smetanova Litomyšl začala úspěchem. Čajkovského klavírní koncer b moll v podání Fazıla Saye
a České filharmonie si vysloužil
bouřlivé ovace. Publikum dokonce aplaudovalo i mezi jednotlivými větami. V závěru koncertu
doslova vyskočilo ze sedaček.
Diváci volali bravo, pískali a křičeli, aby dali najevo své nadšení.
Fazil Say se objevil na festivalu už podruhé. Před čtyřmi lety zaujal s Gershwinem. Tentokrát zahrál hned na třech
koncertech. Jednou sólově na svém recitálu ve svitavské Fabrice a dvakrát s Českou filharmonií. Společně uvedli právě
Čajkovského.
Je to vůbec nejslavnější klavírní koncert.
Musel jste ho hrát mockrát.
Určitě tak stokrát. Je to jedno z nejkrásnějších a největších hudebních děl repertoáru
pro piano a orchestr. Každý, kdo ho zná, ho
musí milovat. Není divu, je v tom to takové
drama, tragédie a zároveň je nádherný.
Fazıl Say dokázal během koncertu nejen hrát, ale i komunikovat s diváky.
Kolik zkoušek jste měli před koncertem
s Českou filharmonií?
Jen jednu generální zkoušku tady na festivalu. A můžu říct, že je to jeden z nejlepších
orchestrů na světě. A Jakub Hrůša je skutečně vynikající dirigent. Má nepředstavitelný talent. Chtěl bych s ním pracovat dál.
mnohokrát v Praze a Brně. Hrál jsem
i v Ostravě a dalších městech. Teď jsem podruhé na festivalu v Litomyšli. Mám Českou republiku a její hudební kulturu moc
rád. Líbí se mi, že muzika je pro Čechy důležitá a má zde silnou podporu. Také mám
rád české skladatele. Hraji Leoše Janáčka,
teď jsem začal s Bedřichem Smetanou.
Vy jste jako muzikant procestoval celý
svět. Jak se vám líbí v České republice?
Je to velmi kultivovaná země. Byl jsem
V roce 2008 jste ze Smetanovy Litomyšle
odjel za velmi dramatických okolností.
Jak na to vzpomínáte?
ŽIVEL ZA KLAVÍREM. Fazıl Say za svůj bravurní výkon sklidil strhující potlesk a ovace ve stoje.
foto Zdena Housová
Dokončil jsem první část koncertu. A měly
začít přípravy na druhou. Najednou přišel
šílený hurikán. Viděl jsem za oknem, jak to
kácelo stromy. Létaly vzduchem. Bylo to
neuvěřitelné. Tak silnou vichřici jsem viděl
poprvé v životě. Něco takového vidíte jen
v kině nebo televizi. Bylo to jako z nějakého hollywoodského filmu. Musel jsem se
ten večer vrátit do Vídně. Cesta autem byla
dlouhá a komplikovaná, protože na silnicích
všude ležely polámané větve a stromy.
Kateřina Prouzová
foto František Renza
5
svět opery
Prodaná nevěsta je jako fotbal:
každý už to viděl a ví, jak se to má správně dělat
Když jedete na takový zájezd, jako je
Smetanova Litomyšl, co to pro Vás znamená? Kdy jste museli do Litomyšle přijet, co všechno bylo nutné upravit a
změnit?
Představení v plenéru je vždycky trošku
riskantní záležitost, protože konkrétní inscenace je dělaná na domácí jeviště s
velmi detailním svícením a samozřejmě
počítá s atmosférou hlediště v divadle. V
kamenné budově je celá jevištní akce semknutá. Na druhou stranu má Litomyšl
překrásnou atmosféru. Museli jsme z toho
představení trochu sejmout tu uzavřenost
divadelního prostoru. Roztáhnout ho. Přizbpůsobit ho plenéru. Inscenace se musela
víc rozšířit na celé jeviště, které je jiné, širší
a hlubší, a víc to rozehrávat i v hledišti.
Režisér Michael Tarant
foto František Renza
Moravské divadlo Olomouc přivezlo Smetanovu operu Prodaná
nevěsta. Jejím protagonistům
jeviště nestačilo. Mísili se mezi
diváky a brali je do hry. To vše
v režii Michaela Taranta.
Je to pro herce - zpěváky hodně složité,
když se musí přeorientovat v jiném prostoru?
V podstatě ne. Všichni jsou profesionálové.
Jsme zvyklí hrát na festivalech. I když je to
někdy hodně komplikované. Konkrétně
tady v Litomyšli jsme den před představením nastavovali světla. Nakonec jsme pracovali asi do pěti hodin do rána. Už ani
přesně nevím. Pro technický personál je to
mimořádné vypětí. Ovšem pro zpěváky,
hudebníky a herce, zvláště když je krásné
počasí, je to zase mimořádný zážitek. Nepřízeň počasí bývá nepříjemná. Zažili jsme
to už několikrát. Například s operou Carmen. Stalo se, že hodně pršelo a hrálo se
ve velmi obtížných podmínkách. Tady na
Smetanově Litomyšli nám počasí vyšlo.
Bylo nádherné.
Prodaná nevěsta na Smetanově Litomyšli
byla uvedena v desítkách různých nastudováních. To je velká konkurence. Srovnání se jistě nevyhnete.
My to nikdy neděláme pro kritiky. Ve chvíli,
když jsme Prodanou nevěstu nasazovali na
repertoár, nám bylo jasné, že to je opera,
která má u nás obrovskou inscenační tradici. Navíc je to typ opery opravdu národní. To je jako s národním fotbalovým
týmem. Každý tomu rozumí, každý to už
viděl, každý už to dělal a každý ví, jak by
to mělo být. Musíte mít vůči tomu dílu úctu
a lásku vůči skladateli i libretistovi. Je to
výjimečně krásné dílo. A tím pádem, je odpovědnost a štěstí takovou věc dělat. Člověk nikdy nesmí nic dělat se strachem.
Jakmile se začnete něčeho bát, raději to
vůbec nedělejte.
Co bylo pro vás při nastudování hlavní?
Myslím si, že je to dělané takovým způsobem, aby to nezabilo hudbu. Naopak jsme
se snažili hudebně dramatické akce povýšit. Dostat je ještě do další roviny a souvislostí. Všechno má návaznost. Nikdy nejdu
proti duchu hudby. Teď zrovna jsem v jednom divadle hostoval. Pracoval tam jeden
zahraniční režisér. Když se ho ptali, jaký je
jeho základní režijní záměr, odpověděl, že
skandál, aby se o tom mluvilo a aby mu to
nezlomilo vaz. Já se snažím vycházet z
úplně opačného pólu. Snažím se jít ruku v
ruce se skladatelem, s autorem, s libretistou a také s dirigentem.
Když už mluvíte o dirigentovi, jak reagoval na to, že musí na jeviště přijet na kole?
Pan dirigent Petr Šumník je jednak výborný muzikant. Podle mého názoru je to
jeden z našich nejlepších operních dirigentů vůbec. Jednak je to mimořádný
praktik a člověk nesmírně zkušený, který si
poradí s mnoha situacemi. Další věc je ta,
že má smysl pro humor. Hereckou příležitost a akci vysloveně uvítal.
Kateřina Prouzová
Poprvé v historii festivalu se rozezní slavná Pucciniho opera
Slavnou Pucciniho operu
La Bohéme přiveze do Litomyšle
Státní opera Praha. Příběhu
o mladých, chudých, a přesto
bezstarostných Pařížanech se
ujali režisér Ondřej Havelka společně s dirigentem Ondrejem
Lenárdem. Bude to festivalová
premiéra.
„Ještě nikdy jsme Bohému na Smetanově
Litomyšli nehráli. A je pravda, že si Puccini
obecně musel dlouho počkat, až do roku
1990,“ říká dramaturg Vojtěch Stříteský.
Důvody byly politické. Ideologové tvrdili,
6
že verismus je se Smetanou neslučitelný.
Scéna je dílem Martina Černého, kostýmy
navrhla Jana Zbořilová. Tvůrci se inspirovali obdobím vrcholného impresionismu,
silným fenoménem konce 19. století, a snažili se na inscenaci nahlížet očima malířů
tohoto období. Téma Bohémy je podle Havelky stále aktuální.
„Bohémové žijí divoký a rozháraný život,
protože mají v sobě jakési běsy a cítí nějaké poslání. Jsou to vizionáři, kteří po
sobě nechávají zásadní díla, a právě jim
chci inscenaci věnovat," poznamenává
Ondřej Havelka, který rozehrává Bohému
v tradičnější podobě a snaží se rozkrýt co
vztahy postav bez obvyklého sentimentu.
Námětem Pucciniho opery je známá kniha
„Ze života pařížské bohémy” francouzského
malíře a spisovatele Henriho Murgera, vydané v roce 1851. Autory libreta byli Pucciniho častí spolupracovníci Luigi Illica
a Giuseppe Giacosa. Čtyři obrazy stojí vedle
sebe jakoby bez vzájemného vztahu. Netvoří plynulý děj a nenajdeme ani skutečný
dramatický konflikt. Komedie se střídá s tragédií, a přitom společně tvoří rovnováhu. Lyrický pár Rodolfa a Mimi má protiklad
v dryáčnictví Musetty a Marcella; oni dva
a další Rodolfovi kamarádi Schaunard a Colline se starají o to, aby v ději nepřevládla se-
světová díla
Mladí Američané z Dallasu hrají
slavné ruské Obrázky z výstavy
0brázky z výstavy
Obrázky z výstavy zkomponoval
Musorgskij v roce 1874. Podnětem mu
byla návštěva výstavy nadaného ruského výtvarníka Viktora Alexandroviče Hartmanna.
TALENT A DŘINA. Pro vstup do slavného orchestru je třeba projít přísným konkurzem.
Greater Dallas Youth Orchestra
přijíždí do Litomyšle v rámci
svého evropského turné. Vynikající studentský symfonický
orchestr. Jeho další zastávkou
v České republice byla Praha.
Na Smetanově Litomyšli provede
Musorgského Obrázky z výstavy.
Greater Dallas Youth Orchestra slaví letos
své čtyřicetiny. Jeho cílem je poskytovat
vzdělání mladým nadaným hudebníkům.
Na začátku to byl malý orchestr, dnes má
přes stovku členů. Do celé organizace je
zapojeno více než 400 talentovaných mla-
foto archiv
dých lidí ve věku šest až osmnáct let. Členové orchestru jsou každoročně vybíráni
přísným konkurzem. Vynikající hudební
průpravu získávají i díky spolupráci s profesionálními hráči z Dallas Symphony.
Mnoho hráčů Greater Dallas Youth získalo
hudební ceny v soutěžích a většina z nich
byla vybrána k účinkování s regionálními
orchestry.
Soubor jezdí po celém světě. Navštívil například Švýcarsko, Francii, Velkou Británii,
Polsko, Německo, v roce 2001 a 2004 i
Českou republiku. V červnu 2007 orchestr
koncertoval v Šanghaji, Nanjingu, Hagzhou, Xianu, Pekingu a Hongkongu. (pro)
La Bohéme. Minulý režim ji zakazoval
ntimentalita. Každý obraz je uveden žánrovými scénami a epizodami, v libretu jsou
barvité popisy prostředí. Giacomo Puccini
dokázal místní kolorit vystihnout mistrovsky
se všemi podrobnostmi. Claude Debussy
údajně prohlásil, že nepoznal nikoho, kdo by
lépe hudebně popsal Paříž. Puccini sám se
však později svěřil, že komponování Bohémy
pro něj znamenalo „starosti, muka, trýzeň,
zoufalství a duševní utrpení”.
Premiéra se uskutečnila 1. 2. 1896 v Teatro
Regio v Turíně pod taktovkou Artura Toscaniniho. U nás byla poprvé provedena 27.
února 1898 v pražském Národním divadle
(pro)
Bohéma v podání Státní opery Praha.
foto archiv
Modesta Petroviče Musorgského spojovaly s Hartmannem přátelské vztahy.
Dokonce po jeho smrti napsal nekrolog. Když pak v létě roku 1874 navštívil
výstavu prezentující veřejnosti na čtyři
stovky Hartmannových kreseb, ilustrací, architektonických a kostýmních
návrhů, vytvořil skladatel deset miniatur. Jednotlivé hudební obrazy jsou
spojeny nádherným, široce rozkročeným motivem Promenády, který znázorňuje
autora
procházejícího
expozicí. Obrázky přinášejí pestré náměty. Skřítek je hrbatý trpaslík, který
zakopává o vlastní pokřivené nožičky.
Starý hrad - to je monumentální
stavba, před níž zpívá milované dámě
rozechvělý trubadúr. Bydlo popisuje
mohutný žebřiňák, polskou káru, taženou volským spřežením. Tanec kuřátek
je inspirován původní Hartmannovou
kostýmní skicou k baletu Trilby.
Obsahově nejzávažnější a výrazově
neobyčejně přesvědčivá je následující
část. Samuel Goldenberg je představen důstojnou melodií jako bohatý, ale
nenávistně se vztekající Žid, který napadá bídného, nešikovně poskakujícího a dotěrně se lísajícího chudáka
Schmuyla. Trh v Limoges uvádí na
scénu neohrabané, navzájem se hádající prodavačky. Další část Katakomby
inspiroval obraz, na kterém Hartmann
nakreslil sebe sama, jak se svítilnou v
ruce prochází nevlídným prostředím
pařížských katakomb.
Fantaskní atmosféru navozuje další
část suity. Démonické scherzo, zobrazující groteskně vyhlížející příbytek
Baby Jagy. Suitu uzavírá monumentální obraz Velké brány kyjevské.
Vznikl podle Hartmannova architektonického projektu: brána střeží posvátné sídlo ruských carů, kterým
prochází korunovační průvod.
Původní klavírní verzi suity kongeniálně instrumentoval francouzský skladatel Maurice Ravel. Málo se však už
dnes ví o tom, že za druhé světové
války, když nacisté zakázali hrát cokoli
z Ravelovy tvorby, instrumentoval
suitu šéfdirigent Symfonického orchestru FOK Václav Smetáček. Hrála
se pouze jednou.
(pro)
7
Litomyšl žije
Nejen Smetanova Litomyšl nabízí
krásné zážitky. Vítejte ve městě
Podívejte se
do zámku se slevou
Máte vstupenku na festival Smetanova Litomyšl? Tak ji nezahazujte. Využijte ji jako slevu při
návštěvě renesančního litomyšlského zámku.
Po předložení platné vstupenky na
některý z pořadů Smetanovy Litomyšle vám bude v pokladně Státního
zámku
Litomyšl
místo
obvyklých 120 korun účtováno
pouze 70 Kč. Pozor - týká se pouze
plného vstupného. Na zvýhodněné
vstupné nelze další slevu uplatnit.
Akce platí pro obě hlavní prohlídkové trasy, a to až do konce 54. ročníku festivalu.
Čas na odpočinek a kávu
Kavárna Mandala
Kavárna je umístěna ve spodní části náměstí
naproti Komerční bance. Má také přístup
z ulice Mariánské vchodem na terasu.
Po – Pá: 7:30 – 21:00
So: 9:30 – 21:00
Smetanovo nám. 129
Chocco caffe
Během festivalu má prodlouženou otevírací
dobu do osmé večerní. V nabídce má
aktuálně čokoládový dort Bedřich, pralinky
s hudebním motivem nebo bezovou
limonádu.
Smetanovo nám. 117
Literární kavárna Na sklípku
Nabízí příjemné posezení nad šálkem kávy,
půllitrem plzeňského piva či sklenkou vína.
Můžete si také vybrat z jídelního lístku něco
k zakousnutí.
Út – Čt: 8:00 – 23:00
Pá – So: 8:00 – 24:00
Ne – Po: 8:00 – 21:00
Josefa Váchala 127
Bowling Bar Peklo
Kuchyně nabízí výběr z teplé i studené
8
kuchyně, minutek, bezmasých jídel, salátů
a dezertů. A můžete se najíst kdykoliv, rádi
vám to dovezou, když zavoláte 461 616 719.
Po - Čt, Ne: 11:00 - 24:00
Pá, So: 11:00 - 02:00
Braunerovo nám. 204
Cafe 59
Motto: „Víte, kde napsal Bedřich Smetana
Mou vlast? Doma, ale k nám chodil na
šlehačku“.
Otevřeno denně od 8:30 do 20:00
Smetanovo náměstí 59
Cafebar Underground
zahrádka
Po-Čt: 12:00 - 23:00
Pá: 12:00-01:00
So: 16:00-01:00
Ne: 16:00-23:00
Smetanovo nám. 100
Kavárna Julius Mařák
zahrádka
Po – Pá: 07:00 - 18:00
So: 08:00 - 18:00
Ne: 14:00 - 18:00
Smetanovo náměstí 100
Smetanova výtvarná Litomyšl
Litomyšl se stala českým
centrem výtvarného umění
Galerie Miroslava Kubíka, Smetanovo
nám. 71.
6. - 29. 7. 2012
František Kupka - Okolo bodu
Kvaše Františka Kupky z let 1911 - 1930 ze
sbírky Jana a Medy Mládkových. Výstava
u příležitosti 100. výročí konání 10. podzimního salonu v Paříži. White Gallery v Osíku
u Litomyšle.
17. 6. - 10. 7. 2012
Adriena Šimotová: A je takové ticho
White Gallery v Osíku u Litomyšle.
15. 7. - 14. 10. 2012.
CO! - Camera Obscura v Portmoneu
Společný projekt studenta Fakulty restaurování v Litomyšli Aleše Hvízdala a fotografa Marka Volfa. Portmoneum - museum
Josefa Václala, T. Novákové 7.
24. 6. - 30. 9.
PLEJÁDA UMĚNÍ. Smetanova výtvarná Litomyšl nabízí přes dvě desítky výstav.
foto František Renza
Julius Mařák na zámku v Litomyšli
Výstava obrazů ke 180. výročí narození litomyšlského rodáka. Městská obrazárna ve
druhém patře zámku Litomyšl.
15. 6. - 8. 7. 2012
Mistři české malby
Obrazy z fondu České spořitelny v pobočce
Litomyšl
Městská galerie Litomyšl, dům U Rytířů,
22. 6. - 2. 9. 2012
Oldřich Škácha: Havel navždy
Snímky dvorního fotografa Václava Havla
v prostorách zámeckého pivovaru
15. 6. - 8. 7. 2012
Julius Mařák a jeho žáci
Výstava děl Julia Mařáka a jeho žáků z českých i zahraničních soukromých sbírek ke
180. výročí jeho narození v Litomyšli. Galerie
Kroupa, Smetanovo nám. 60
2. 6. - 15. 7. 2012
Srdce pro Václava Havla
Srdce, které vzniklo ze svíček přinášených
na pietní místa v mnoha městech a místech
České republiky. Nádvoří zámeckého pivovaru v Litomyšli.
14. 6. - 8. 7. 2012
Julius Mařák (1832–1899)
Život a dílo litomyšlského rodáka
Městská galerie Litomyšl, dům U Rytířů,
Smetanovo nám. 110.
30.3. - 17. 6. 2012
Kamil Lhoták 100
Balóny, vzducholodě, krajina a motorismus
v poetickém světě klasika.
Galerie Zdeněk Sklenář, Mariánská 1097.
14. 6. - 29. 7. 2012
Zářivý měsíc svěží vítr.cz
Deset zářivých fenoménů současnosti, napříč všemi generacemi. Malba, sochařství,
sklo, architektura, performance, nová media.
Hlava nehlava
Výstava linorytů Petra Palmy. Portmoneum,
museum Josefa Váchala, hostinec Na
sklípku a salonek hotelu Aplaus.
14. 6. - 8. 7. 2012.
Melodická Litomyšl
Quido Šimek. Rodný byt Bedřicha Smetany.
1. 4. - 31. 10. 2012.
(pro)
Nalaďte si rozhlas
a televizi
Smetanova Litomyšl den po dni
První díl se bude vysílat na ČT2 ve
středu 20. června od 22.15 h., druhý
v sobotu 23. června ve 22.30 h., třetí
je připravován na sobotu 30. června
ve 21.50 h. a poslední na sobotu 7. července od 21.50 hodin.
Záznam z koncertů
Česká televize i Český rozhlas zaznamenají pro své vysílání koncert Thomase Hampsona, konaný 4. července.
Zachytí tak jedinečnou světovou premiéru nové skladby české autorky Sylvie Bodorové.
Přímý přenos
Český rozhlas pozve posluchače stanice Vltava 8. července k poslechu přímého přenosu závěrečného koncertu
festivalu nazvaného „Největší symfonické maličkosti”.
PERSKÁ VĚŽ architekta Zdeňka Fránka před domem U Rytířů.
foto Jiří Mělnický
Na rozhlasových vlnách
O festivalovém životě každý den informuje Český rozhlas Pardubice. Pravidelné okénko z Litomyšle vysílá ze
svého pardubického studia v 8:20
hodin. Reportáže, rozhovory s umělci,
perličky ze zákulisí jsou na programu
v Odpoledním regionu po čtvrté hodině odpolední.
(pro)
9
Smetanova výtvarná Litomyšl
Oldřich Škácha spojil svůj objektiv s Vá
Havel navždy! Tak se jmenuje výstava, která sle
OLDŘICH ŠKÁCHA. Fotograf, který desítky let sledoval kroky Václava Havla.
Nejdřív začal fotit disidenty. Zachytil je při historických milnících
i během docela obyčejných životních situací. Téma Václav Havel se
vylouplo až v momentě, kdy
známý disident a dramatik kandidoval na prezidenta.
Fotograf Oldřich Škácha představuje své snímky v zámeckém pivovaru pod názvem Havel navždy!
„K výstavě na Smetanově výtvarné Litomyšli mě vyzvali galerista Zdeněk Sklenář
a ředitel výtvarného festivalu Pavel Chalupa.
Je to připravené s velkou láskou a citem,“
chválí fotograf Oldřich Škácha pořadatele.
Výstavní prostor znal jenom z fotografií.
A na vernisáži byl upřímně potěšený.
Instalace ukazuje velký časový záběr. Co je
nejstarší momentkou?
Nejstarší fotografie je patrně z roku 1970.
Zachycuje svatbu režiséra Juráčka, kde
Václav Havel svědčil. Je tam také Pavel
Landovský, režisér Honza Němec a zpěvačka Marta Kubišová. Významnou fotkou
je situace, kdy Václav Havel píše otevřený
dopis Gustavu Husákovi v roce 1975 poté,
co v Helsinkách Brežněv, Husák a spol. podepsali „Třetí koš“. A mně se podařila
v bytě u Pavla Kohouta, když mu Václav
Havelpřišel přečíst ten dopis, skvělá fotka.
Václav v jedné ruce s cigaretkou předčítá
Kohoutovi obsah toho dopisu, se kterým
Pavel samozřejmě souhlasil. Celé to mělo
odezvu. Půl roku na to šel Havel na tři měsíce do vazby.
1975. S manželkou Olgou u Pavla Kohouta na Sázavě.
10
foto František Renza
foto Oldřich Škácha
Jak se stalo z Václava Havla vaše stěžejní
téma?
Nejdřív jsem se dostal do party lidí, kteří od
první chvíle nesouhlasili s okupací - tehdy
se tomu říkalo vstup spřátelených armád.
A byla to celá plejáda lidí - od Rudolfa
Baťky přes Karla Kyncla a Pavla Tigrida. Vytvořil se takový kroužek lidí, především spisovatelů: Vaculík, Klíma, kteří jednoznačně
řekli, pro nás je to okupace, a tím se dostali
do hledáčku StB a byli tvrdě stíháni. Téma
Václav Havel vykrystalizovalo v momentě,
kdy byl v roce 1989 nominovaný na prezidenta. Ale nefotil jsem ho jenom já, ale také
Ivan Kyncl, Ondřej Němec, Bohdan Holomíček, Karel Cudlín, Alan Pajer. Kdo měl čas
a koho požádala prezidentská kancelář, ten
fotil. Jezdili jsme s ním po celém světě.
2007. Václav Havel v pražské Galerii DOX.
foto Oldřich Škácha
Smetanova výtvarná Litomyšl
clavem Havlem
duje 37 let života Václava Havla
1990. S manželi Josefem Škvoreckým a Zdenou Salivarovou v Památníku písemnictví.
A když Václav v roce 2003 skončil s funkcí,
tak jsem mu oznámil, že ho budu fotit dál.
On jen sprásknul ruce a řekl: „No, co mám
dělat?“ Vždycky se ke mně choval neobyčejně vstřícně a nikdy mě nevyhodil. Prostě
byl bezvadný.
V čem je výstava Havel navždy! jiná, než
všechny ostatní?
Myslím, že je koncepčně nejdokonalejší. Zasahuje až do roku 1970 a končí pohřbem
Václava Havla. Je to fotka z Václavského náměstí, kde je vepředu kůň se sv. Václavem
a průhled na čelo Národního muzea. Visela
tam obrovská fotka, kde se Václav tak jako
usmívá a dívá se do nebe. Nechtěl jsem dát
na výstavu fotografii z pohřbu. Myslím, že
takhle je to mnohem lepší.
Máte vůbec představu, kolik těch fotografií
vlastně máte?
Je to přibližně neuvěřitelných 25 000 záběrů Václava Havla. Celé to chci dát v digitalizované podobě Knihovně Václava
Havla, aby se ty fotky mohly prezentovat
po světě.
Jak to focení fungovalo v praxi, když už
Václav Havel nebyl prezidentem?
V pondělí jsem nastoupil do Voršilský
a tam mi dali jeho program a já jsem si
z toho vybral, co bylo zajímavý. Pikantní
bylo, že když přišli noví velvyslanci, ať už
ze Západu či z Východu, představili se
Havlovi ve Voršilské ještě předtím, než
byla tzv. nástupka u Klause. Třeba Obama
s Václavem Klausem strávil pět minut.
2009. S Karlem Schwarzenbergem na festivalu v Trutnově. foto Oldřich Škácha
foto Oldřich Škácha
A s Havlem, na Obamovo přání, se sešli
a povídali si spolu více než hodinu.
Čemu se v současné době věnujete, co se
týká fotografie?
Chtěl bych ještě fotit, dokud žijí, lidi, kterých
si vážím. Právě teď budu mít v Jindřichově
Hradci výstavu, která se jmenuje „Lidé, které
mám rád“. Mnozí z nich jsou bohužel po
smrti. A je spousta dalších, kterým je osmdesát. Myslím si, že stojí za to, abych jejich
obrazy zachoval pro budoucnost. Tady v Litomyšli je to třeba Olbram Zoubek. V Jindřichově Hradci budou k vidění fotografie
osobností, které mě nějak oslovily a něco
pro mě znamenají. Otázkou ovšem je, co to
bude znamenat pro přihlížející.
Kateřina Prouzová
2009. S Karlem Schwarzenbergem na triku.
foto Oldřich Škácha
11
Smetanova výtvarná Litomyšl
Račte vstoupit do voskového
Srdce pro Václava Havla
Smetanova výtvarná Litomyšl
vzdává hold osobnosti Václava
Havla. V zámeckém pivovaru jsou
vystavené fotografie Oldřicha Škáchy, který byl dlouhé roky Havlovým dvorním fotografem.
V těsném sousedství, na pivovarském dvoře, stojí voskové Srdce
Václava Havla. Plastika vznikla
ze svíček posbíraných na pietních
místech po pohřbu prvního českého prezidenta.
Autory díla, které vzniklo „od srdce“ jsou
Lukáš Gavlovský a Roman Švejda. Více než
dvoutunové srdce se poprvé objevilo na
prostranství u pražského Národního divadla. Teď je k vidění v Litomyšli. Váží přes
dvě tuny, měří dva metry a je složené ze 115
kvádrů.
Plastika nazvaná Srdce pro Václava Havla je
dutá. Komu se chce, může do ní vstoupit.
Oba autoři si váží toho, že jejich dílo je
v bezprostřední blízkostí fotografií Oldřicha
Škáchy.
„Byl to jeden z důvodů, proč jsme na nabídku vystavovat v Litomyšli kývli. Máme
dobrý pocit z toho, že naše srdce je právě
tady,“ říká Roman Švejda. Sousedství obou
instalací umožňuje na jedné straně vidět
mnohaletý záznam Havlova života a na
druhé straně hmatatelný výsledek toho,
jaký vliv měl život Václava Havla na lidi.
„Tím hmotným důkazem je právě voskové
srdce z takového obrovského množství svíček,“ vysvětluje Švejda. Z Litomyšle, kde
Václav Havel zorganizoval setkání sedmi
prezidentů a kam přivedl španělského krále,
se srdce vydá na další cesty. Bude putovat
po dalších českých městech.
Náhlé pohnutí srdce
Ale vraťme se na samý začátek. Nápad
něco takového vytvořit se zrodil v hlavě
a především srdci výtvarníka Lukáše Gavlovského. Bylo to dva tři dny po smrti Václava Havla. Stál na Václavském náměstí
a díval se na záplavu svíček. Přicházeli lidé
a přinášeli další a další.
„Najednou mě dostala emoce, která byla
mezi lidmi. Najednou byli spolu. To otevření
bylo celostní. Myslím, že nás nebylo málo.
A v té chvíli mě napadlo, že by bylo zajímavé zpracovat ten materiál, který do sebe
vstřebává všechny ty emoce. Vytvořit něco,
co bude připomínat nejen odchod velkého
muže, ale zároveň to bude připomínka něčeho dobrého. Něčeho vznešeného, co tady
po něm zůstává,“ říká Lukáš Gavlovský.
Chtěl, aby vzniklo něco pozitivního. A symbol srdce se nabízel. Vždyť je to logo, které
se objevovalo v samotném podpisu Václava
Havla.
„Trochu jsem zavrávoral, když jsem si uvědomil, že mám skutečně odvahu do toho jít.
Říkal jsem si, že je to něco, co zcela překračuje moje dosavadní zkušenosti, tvůrčí
i osobní,“ vysvětluje Gavlovský. A připomíná, že Václav Havel byl člověk, který tento
princip musel uplatňovat neustále. Dokázal
se překonat. Na své cestě se stal z drama-
Všechno vznikalo živelně a překotně.
V čemsi to připomínalo revoluční časy
z osmdesátého devátého roku. Možnost být
u toho mnoho lidí vnímalo jako určitou satisfakci za to, že v době, kdy se pietní místa
objevila, nemohli být z nějakého důvodu
přítomni. Tohle pro ně byla příležitost prožít
si tu emocionální vlnu.
„Díky té euforii se ten překotný příběh mohl
odehrát. Jinak si myslím, že by to nešlo, že
by to nebylo v lidských silách,“ říká Roman
Švejda.
Svíčky z celé země
Lukáš Gavlovský si nejdřív
myslel, že na Srdce pro Václava Havla postačí svíčky
z Václavského náměstí. Bylo
tam tolik vosku. Vůbec by
nebyl problém plastiku vytvořit, umístit a případně
později zlikvidovat přímo
tam. Ale kolega mu to rozmluvil.
„Roman je z Moravy. A říkal,
proč do toho nezapojit další
města. V prvním okamžiku
jsem se vyděsil. Došlo mi, že
to všechno budeme muset
někam svézt a zpracovat.
Vymyslet způsob, jak oslovit
úřady, které to jednoho dne
budou chtít prostě uklidit.
Přišlo mi to jako něco naprosto šíleného,“ vzpomíná
Gavlovský. Ale všechno fungovalo. Přidalo se Brno,
Plzeň a další města. Na dva
měsíce se oba dva zcela oddali jenom svému dílu. Práce
probíhaly v pražském kulSRDCAŘI. Autoři plastiky Roman Švejda a Lukáš Gavlovský.
turním centru Trafačka. Pět
foto František Renza
tun materiálu v pytlích bylo
tika prezidentem a nakonec osobností znátřeba připravit. Na místo přicházeli dobromou po celém světě.
volníci, aby pomohli loupat svíčky. Pracovali
„Samozřejmě nechci kopírovat jeho cestu.
od rána do noci. A tvůrci vosk tavili a dál
Jen mě fascinuje, že člověk najde v sobě
zpracovávali.
odvahu udělat věci, které by normálně ne„Je to něco, co já do dneška nedokážu
udělal,“ vysvětluje Lukáš Gavlovský.
nikam zařadit. Celá ta zkušenost. Ten lidský
rozměr, který to mělo. Vím, že jsem něco taJako za Sametové revoluce
kového zažil jedenkrát v životě,“ popisuje
Od začátku mu bylo jasné, že na takový
své pohnutí Lukáš Gavlovský a dodává, že
projekt nemůže být sám. Proto se obrátil na
od té doby o sobě ví, že je srdcař.
svého kolegu a dlouholetého kamaráda RoA jak reagují lidé na Srdce Václava Havla?
mana Švejdu. Už v minulosti byli podepsáni
Někdo kolem projde bez většího zájmu
pod společnou tvorbou. Švejda byl z myšnebo pohnutí. Jiný vstoupí dovnitř a dojme
lenky Gavlovského nadšený.
ho to k slzám. Je na každém, jak to vnímá.
„Mělo to v sobě všechno, co má obsahovat
Přijďte to na vlastní kůži vyzkoušet na dvůr
dobrý počin,“ dodává Švejda. Na celé realizámeckého pivovaru.
zaci se podílela spousta dobrovolníků.
Kateřina Prouzová
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2012 • V nákladu 3500 ks
vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redaktor: Kateřina Prouzová • Korektury: Ivana Pulgretová, Šimon Voseček
• Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl