Ochrana přírody kdysi a dnes

Mohelenská hadcová step
Při vyslovení tohoto jména si spousta lidí představí vesele
panáčkující sysly, jedním okem sledující lidi a druhým
vyhlížející nejchutnější trávu. Spolu s lokalitami jako je letiště
v Letňanech, golfové hřiště v Karlových Varech a kopec
Raná patří mezi nejznámější české syslí lokality. Ale sysli zde
nejsou tou největší vzácností a zajímavostí. Z biologického
hlediska je cena Mohelenské hadcové stepi v tom, co má
přímo v názvu – v hadcích a ve stepi. Hadce jsou speciální
horniny, které obsahují velké množství hořčíku. Už to samo
o sobě není běžné, navíc tento prvek blokuje již tak vzácný
vápník, ale také dusík, draslík a fosfor, a naopak uvolňuje
těžké kovy. Hadcové půdy jsou tedy velmi neúživné, a toxické. Porosty na nich jsou chudé a specifické – právě proto
budí zájem.
Foto: Jan Styskala
Vědecký zájem lokalita poprvé vzbudila v roce 1858, kdy zde
byla objevena podmrvka hadcová (= p. Marantova). Bylo
to velké překvapení, protože do té doby nebyl její výskyt
na sever od Alp zaznamenán. Sláva lokality stoupala s výzkumem tzv. nanismů. Jedná se o jev, kdy v důsledku toxicity
hadců některé druhy rostlin vytvářejí specifické malé růstové
formy. Pro botaniky to byl ráj a pro spoustu dalších lidí to
byl krásný kus krajiny, s řekou ke koupání, přírodním amfiteátrem a náhorní plošinou ke kochání.
Ovšem ne všichni toto nadšení sdíleli. V roce 1923 se objevil záměr vybudovat zde lom. To zdvihlo odpor široké
veřejnosti, včetně třeba Karla Čapka, a po dvaceti letech
vyjednávání byl tento nápad definitivně zažehnán.
Foto: Marián Polák
Ochrana přírody kdysi a dnes
Díky boji proti lomu se v roce 1933 dostala Mohelenská step
na seznam přírodních památek, který vytvářelo tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty.
Následně ale došlo ke dvěma závažným změnám v okolí stavbě silnice Mohelno – Dukovany na konci let třicátých
a stavba vodních děl Dalešice a Mohelno v sedmdesátých
letech. Oba projekty vedly ke zvýšení zastoupení živin na
stepi, její ruderalizaci a následně mizení nanismů. V této
době se vyskytl na stepi akát a začala zarůstat spodní část
lokality, protože tudy již každoročně neproplouvaly kry, které
by dřeviny strhly. Lokalita začala ztrácet svou jedinečnost.
První právní normy, ve kterých nalezneme ochranářské prvky, vznikaly už ve 12. století a byly spjaty
s ochranou majetku – lesa i zvěře. Vědomé snahy o ochranu přírody se dají datovat do 19. století, jednak
díky rozhodnutí některých šlechticů “zkrášlovat” své pozemky a jednak díky vzniku prvních
ochranářských hnutí, tzv. okrašlovacích a turistických spolků. Ochrana přírody té doby stavěla na
myšlenkách romantismu, lidé měli pocit přetechnizování a odloučení od přírody, a tak si subjektivně vybírali krásná místa a snažili se je přeměnit do romantického ideálu. Naše první chráněné území z roku
1858 je Žofínský prales, původně hospodářský les, ve kterém bylo hospodaření změněno tak, aby vznikl
prales. Roku 1933 bylo vyhlášeno 30 chráněných území, mezi nimi i Mohelenská hadcová step. V roce
1956 byla založena první chráněná krajinná oblast (Český ráj) a roku 1963 první národní park
(Krkonošský).
Foto: Jan Styskala
Autor: Archiv regionálního pracoviště SCKHO Ždárské vrchy
Autor: Archiv regionálního pracoviště SCKHO Ždárské vrchy
Odborníci se od počátku 20. století snažili vytvořit samostatný zákon o ochraně přírody, prosadit se ho povedlo až v roce 1956. Jeho velkou nevýhodou, vyplývající z dané doby a poznání, bylo přesvědčení, že stačí
chránit jen vybraná území a co nejméně do nich zasahovat. Tento tzv. konzervační přístup vedl k mnoha
obtížím, například zarůstání Mohelenské stepi. Proto se urychleně po roce 1989 vytvářel nový zákon, který
byl přijat v roce 1992. Na svou dobu byl nesmírně pokrokový, odráží tehdejší vědecké poznání a obsahuje
prvky aktivní ochrany přírody, bohužel málo využívané.
Její ochraně se po druhé světové válce snažil věnovat Svaz
spolků pro okrašlování a ochranu domoviny se sídlem
v Praze, ale nepodařilo se mu ji odkoupit. Do situace se
musel výrazněji zapojit stát. V roce 1952 přesně vymezil
rozsah a podmínky ochrany národní přírodní rezervace, což
je nejvyšší stupeň ochrany maloplošného území, jaký u nás
máme.
Ovšem všechno dobré je i pro něco zlé. Ochrana přírody v té
době spočívala v důsledném lidském ne-hospodaření, což
v případě lokality, která byla i v nejstarších existujících záznamech vždy vedena jako pastvina, vedlo k předvídatelným
problémům. Rezervace mizela pod náletem borovice, dubu,
břízy a dalších dřevin. V roce 1950 tvořila pokryvnost
borovice 13 %, v roce 1989 63 %. Původně suchomilná
společenstva byla vlivem zastínění, změny chemismu půdy
a vlhkosti vytlačována, a jen se urychlovalo mizení nanismů.
Mezi ochranářskou veřejností se rozhořel spor, zda nechat
tento proces zarůstání běžet jakožto přirozený důsledek
změn v krajině a počkat, zda se s nimi autoregulační mechanismy přírody samy vyrovnají, nebo zasáhnout a chránit
vzácné druhy aktivně návratem hospodaření, které tady
probíhalo po stovky let. Rozhodovalo se o druzích jako
je kudlanka nábožná, pakudlanka jižní, ploskoroh pestrý,
krasec Sphenoptera antiqua, ještěrka zelená, sysel obecný,
podmrvka hadcová nebo sleziník nepravý, což jsou všechno
u nás kriticky ohrožené druhy.
Převážila strategie aktivní ochrany, mimo jiné i proto, že
ohrožené druhy by už po obnovení stepi neměly odkud
přijít. Změn v okolní krajině je totiž příliš mnoho. Přistoupilo
se tedy k rozsáhlým zákrokům proti nárůstu dřevin a vlastně
už i lesu. Ze začátku byla práce organizována za pomoci
dobrovolníků, postupně se dařilo získávat peníze od
sponzorů a následně i od Ministerstva životního prostředí.
V polovině devadesátých let se přešlo k pravidelné údržbě,
seči a pastvě ovcí. Ty zde můžete potkávat dodnes.
Se vstupem do Evropské unie jsme museli do našeho zákona zavést některé evropské předpisy. Z hlediska
ochrany přírody jsou důležité Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o ochraně přírodních
stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Lokality chráněné těmito směrnicemi se
sdružují v soustavě Natura 2000, která chrání celoevropsky vzácná stanoviště a druhy. Území vhodná
k ochraně jsou vybírána dle jasně definovaných kritérií, které staví na vědeckém poznání, což je rozdíl
oproti dříve „romanticky“ vybíraným lokalitám. Směrnice se na základě jasně definovaných pravidel
snaží chránit nejhodnotnější zbytky evropské přírody a zároveň umožňuje v udržitelné míře i lidské
hospodaření. Jak se to daří na jedné z evropsky významných lokalit, Mohelenské hadcové stepi, se můžete
přesvědčit sami.
Odkaz na stránky BIOM,
kde najdete tento panel
v elektronické podobě
a další zajímavosti.
Autor: RNDr. Simona Poláková
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska | Supported by a grant from Iceland, Liechtenstein and Norway
Autor: Archiv regionálního pracoviště SCKHO Ždárské vrchy
Autor: Archiv regionálního pracoviště SCKHO Ždárské vrchy