PROLOG Kyron Gentai-Hann, synovec, který se do Vznešeného

PROLOG
Kyron Gentai-Hann, synovec, ktery se do Vzneseneho Kotzerova domu dostal sn atkem a byl
kapitanem Falchionu, plavidla Jeho Imperatorskeho Velic enstva, se nudil a zlobil. Nuda a zlost ho
provazela cely rok, od te doby, co ho Klingonska vojenska rada "poctila" vyslanım na slunec nı
soustavu Belennii, bezcennevlastnictvı R ıse, jehoz postavenı ve velmi odlehlem koutŽ klingonske
c asti vesmıru bylo strategicky naprosto bezvy znamne.
Z e tak uznavany a zdatny valec nık, jako byl Kyron, dostal po dlouhy ch letech sluzby R ısi takovy
ukol, vyply valo bezprostrednŽ z jeho svazku se Vzneseny m Kotzerovy m domem, ktery vsak nynı
byl vzneseny jen podle jmena. V poslednım roce mŽl Kyron dost klidu na to, aby s rostoucı
zahorklostı litoval, ze se prizenil do rodiny, jez upadla do nemilosti hlavy R ıse. O sve manzelce
pritom v˚ bec neuvazoval a vŽril, ze i ona mu oplacı nedostatek zajmu.
Jako Klingon nepocióoval nutnost nechavat si svou rostoucı rozmrzelost jen pro sebe. Z mala
chaby ch moznostı, jak si ji odreagovavat, mu z˚ stavala vy sada poustŽt hr˚ zu na posadku Falchionu.
Jeho podrızenı se nenudili a nezlobili o nic menŽ nez on, a navıc nemŽli na kom si vybıt spatnou
naladu. Prvnı mŽsıce dlouheho letu na Belonnii stravili c asty mi rozmıskami a hasterenım, jez nutnŽ
ustilo do fyzickeho nasilı. Z nŽho vyply vajıcı umrtı pak ponŽkud uvoln ovala prostor v precpany ch
kabinach pro posadku, a tak nejmenŽ snesitelnenapŽtı klesalo. Koncem prvnıho roku teto cesty se
zby vajıcı prıslusnıci posadky mrzutŽ smırili s monotonnım hlıdkovanım v kvadrantu vesmıru, ktery
obsahoval jednoho bıleho trpaslıka, dvŽ zlute hvŽzdy bez obŽznic, 4020 asteroid˚ o takovy ch
rozmŽrech, aby si zaslouzily zakreslenı do mapy hvŽzdneoblohy, a kometu, ktera se tu pravidelnŽ
objevuje vzdy jednou za 845 let.
451. dne hlıdkovesluzby kapitan Kyron dlouze a zesiroka rozkladal o tom, jak rısskeministerstvo
zbabŽle cısari poradilo, aby uzavrel s Federacı prımŽrı. Takovato kriticka slova hranic ila s
velezradou. Avsak kapitan se velmi my lil, pokud si dŽlal slastnenadŽje na to, ze bude odvolan do
Klinzhaie a postaven pred soud. Prıslusnıci jeho posadky si jiz davno odvykli naslouchat jeho
slov˚ m, prestoze je na nŽ chrlil nahlas a bojovnŽ.
"Mır je dobry leda tak pro ty sraby z tŽch shnily ch kocabek Federace!" vrestŽl kapitan ze sveho
velitelskeho tr˚ nu. Na bronzovepokozce mu naskakovaly kr˚ pŽje potu, klikateoboc ı se mu divoce
jezilo vztekem a pri prudkem dechu mu pri rec nŽnı splihle visel vlhky knır. "Z mıru tyjou jako z
prasivemrsiny!" Divoce pronaseneutoky proti vlastnı vladŽ dosahovaly nynı horec nateho vrcholu
a hned po nich nasledovalo odsouzenı jejıch drıvŽjsıch nepratel.
ZahledŽl se na rude stıny v podpalubı a trochu snızil hlas: "Aó vas jejich proradnost neklame,"
upozorn oval znaveneho navigatora, "Jsou sice slabı, ale taky prohnanı..."
"Veliteli," ozval se hlasitŽ spojovacı d˚ stojnık, "dostavam zpravu."
"... a mŽli by se rovnou zabıjet jako vadna novorozen ata." Kyron se odmlc el, aby se nadechl, a
teprve teÍ si uvŽdomil, ze nŽkdo z posadky nŽco rıkal. BŽhem svy ch jızlivy ch vy pad˚ nebyl v
uplynuly ch 451 dnech nikdy prerusen a nebyl v˚ bec pripraven na takovou novotu.
Proto na provinileho d˚ stojnıka vztekle zahrmŽl: "Kathe, teÍ nenı c as na spojenı." Jakmile se
kapitan rozbouril, bylo mu lhostejne, kam vysle blesky.
"To nenı, pane veliteli," prisvŽdc il s nalezitou pokorou Kath. Nezvykla situace zrejmŽ ohromovala i
jeho. "Jenze nejde o zpravu z velitelskezakladny, ny brz z nŽjakecizı lodi."
Po tŽchto slovech se ozvala drsna kletba a prihrbena postava v serem koutŽ kapitanskeho m˚ stku
nahle ozila. Kratce nato se trochu opozdŽnŽ, ale s horec ny m spŽchem pracovalo u poc ıtac e. "Podle
snımac ˚ je neoznac enevy zvŽdneplavidlo zachyceno ve vzdalenosti 457 kilometr˚ a blızı se k nam
v kursu 94 cely ch 12," hlasil nedbaly vŽdecky d˚ stojnık s takovy m klidem, jaky mu uzkost
dovolovala.
Kyron jasave zavyl. "Blbc e! Mas oko z Kasparovy kravy!" Od pasu vytasil trhac a vŽdeckeho
d˚ stojnıka na mıstŽ omrac il. Tım se trochu uklidnil a vŽnoval se narusitelskelodi.
"Vztyc it stıty," zavelel s usklebkem. "Phasery na cıl!" Pro tŽzky kriznık bylo neoznac eneplavidlo
vy bornou prılezitostı k zasahu. Kyronovi nezalezelo na tom, zda mu od nŽho opravdu hrozı
nebezpec ı. Falchion prece jiz dlouho neprovadŽl bojovemanevry. Pak se vsak prece jen zamyslel a
zeptal se Katha: "Kdo je to?"
Kath prerusil spojarskou c innost a ze spojoveho prekladac e se hihn avŽ ozvalo: "NejposlusnŽjsı
sluha R ıse, nehodny pozornosti, dovoluje si ponızenŽ poprosit..."
"Somraci!" odplivl si znechucenŽ Kyron. Dohromady k nic emu mu nejsou tyhle hyeny, ktere si
bıdnŽ opatrujı zivobytı z toho, co zanechava Klingonska rıse. "K palbŽ pripravit!"
"Prinasıme vam velikebohatstvı a moc," pokrac ovalo huhn anı ze vzdalenelodi.
Kyron jestŽ poc kal s dalsım povelem. "Jakepodvody na nas ta chatra chysta?"
"Nasli jsme takovou korist, vrak," pokrac oval somrak, "m˚ zeme podat zpravy..."
Kapitan Falchionu Kathovi narıdil zapnout spojenı. "Kde? Kde je ten vrak?" zeptal se.
"Ach, vazeny pane lodnı nac elnıku," odpovŽdŽl somrak s pec livou ponızenostı, "bylo by pro nas
potŽsenım podŽlit se s vami a tyto udaje v zatisı vası lodi..."
A dostat taky c ast koristi, bleskla Kyronovi hlavou pragmaticka uvaha. Prudce nakopl omrac eneho
technickeho d˚ stojnıka a vyzval ho, aby se co nejrychleji probral z mrakot. Jaeger totiz zruc nŽ
pracuje se snımac em myslenek a bude ho brzy zapotrebı.
"Tak dobra," rekl neochotnŽ Kyron. "O podmınkach se dohodneme. Pripravte se k prenosu k nam
na palubu." Znovu se zasklebil a vycenil zuby. Az od somrak˚ dostane zpravy, ktere potrebuje,
bude mıt dost prılezitostı, aby je znic il.
PRVNIKAPITOLA
Kapitan James T. Kirk z lodi Spojeny ch stat˚ Enterprise ztuhl jako mrtvola, kdyz vidŽl, ze mu na
prsa mırı phaser. Oba jeho druhove se chovali jako on. Zbran p˚ sobila veliky m dojmem. Na
nably skanem kovovem povrchu se skvŽly jako sperky ustı energeticky ch hlavnı, pulsujıcı v
hypnotizujıcım rytmu. Tvar za phaserem se ani nepohnula.
"Prichazıme v mıru," prohlasil klidnŽ kapitan. MŽl nizsı a statnŽjsı postavu nez muzi po jeho boku,
ale p˚ sobil velitelsky, spıse dıky sıle sveosobnosti nez pro zlatou stuzku na kabatŽ. Kirk se usmal
co nejpodmanivŽji a na znamenı pratelstvı otoc il dlanŽ obou rukou vzh˚ ru. Jeho statna postava,
stojıcı v cestŽ, vsak nedavala najevo, ze by hodlal ustoupit. Kulaty oblic ej muze s phaserem se
zlobnŽ svrastil a jeho ruce pevnŽji sevrely zbran . Uzky pr˚ chod z˚ staval i nadale prehrazen.
Jeden z Kirkovy ch druh˚ , starsı muz v modrem, nadhodil: "Coz takhle rıct, zaveÍte mŽ k svemu
veliteli?"
"To nenı moc originalnı, Kostro."
"Pro nas staremazaky asi ne, ale on to treba nikdy neslysel."
Druhy z Kirkovy ch druh˚ to zkusil po svem. "Zadame okamzity prıstup do dalsı oblasti. Nechte nas
projıt." Vulkanec hovoril rozhodnŽ d˚ raznŽji nez kapitan, ale taky to k nic emu nevedlo. Naopak
vrc enı ozbrojenc˚ s phasery nabylo na intenzitŽ.
McCoy si odfrkl. "To se povedlo, Spocku. Mate ohromnediplomatickeschopnosti. Kdyz si nedate
pozor, nechate nas postrılet. Stac ı zmac knout spousó phaseru, nasıt to do trupu a je cela tahle
obchodnı c tvró v haji." Siroky m gestem paze objal nejen ulic ku, v nız stali, ale i znac nou c ast
okolnı kovovestavby. "Pokud jde o mne, nemam pravŽ chuó snıdat vzduchoprazdno."
VŽdecky d˚ stojnık si chladnŽ zmŽril lekare pohledem. "Nelogic nost teto situace nefascinuje, ale
otravuje." A o krok pokroc il.
"Jen klid, pane Spocku," zadrzel ho konejsivŽ kapitan. "Nesmıme domorodce vyplasit." A nadale se
usmıval vstrıc hlavnım phaser˚ . "Jsem opravdu presvŽdc en o tom, ze z nas budou zakratko pratele.
" Pro zmŽnu vsak nynı krok vpred udŽlal Kirk.
Phaser vypalil a nad tŽly trı d˚ stojnık˚ projely jasnŽ rudepruhy.
"Zemrete, klingonstı psi!" zavrestŽl utoc nık, znovu vypalil, otoc il se a odbŽhl chodbou pryc .
"Ceka se ode mne, ze padnu jako ranŽny nebo umırajıcı?" zeptal se selmovsky Spock, jakmile ten
mladık zmizel.
"To nenı k smıchu, naprosto ne," povzdechl si McCoy. Tri muzi pak postupovali dal vnŽjsım
okruhem stanice a mırili k jejımu stredu. "Jen poc kejte, jestli si nŽkdy budu chtıt s vami hrat na
straznıky a na zlodŽje." Na tuto narazku na lidske dŽtstvı Vulkance nenapadla zadna odpovŽÍ.
Doktor vyuzil toho, ze se Spock odmlc el, a otoc il se ke Kirkovi: "Tohle fiasko radsi velitelstvı
Flotily nehlas, Jime. Mohlo by to pokazit tvou jinak bezvadnou vojenskou karieru."
"NŽkdy vyhrajes, jindy prohrajes," odtusil Kirk filozoficky a usmal se pri vzpomınce na pihovatou
tvar, ktera mu pripomnŽla jeho vlastnıho synovce Petera, kdyz byl v tom vŽku.
Na pr˚ sec ıku ulic ky s tretım okruhem stanice se Kirk podıval nalevo i napravo na stac ejıcı se zdi a
snazil se aspon zahlednout toho chlapce. Ale drobna postava zapadla v davu dospŽly ch. Za svy mi
povinnostmi chvatali zamŽstnanci stanice, vŽtsinou lide a Andorijci, oblec enı v purpurovy ch
odŽvech. Pomalejsı byli r˚ znı kupci a obchodnıci, kterı vchazeli a vychazeli do prodejen lemujıcıch
cely pruh. Naprıc prechazel kolebavy m krokem hlouc ek Tellarit˚ a pred obŽma lidmi a jejich
vulkansky m prıtelem krec ovitŽ prchal osamoceny CrysalliÍan.
"Ten chlapec ek," ujal se opŽt slova Spock, "presnŽ ukazuje, proc je tak obtıznezajistit si trvalejsı
prımŽrı s Klingony."
"Chcete tım rıci, ze je neprıtelem mıroveiniciativy?" otazal se ho vaznŽ McCoy a po oc ku sledoval,
jak blazeovanŽ se asi zatvarı Spock. Kirkovi neuslo, ze se doktorovi stale lepe darı pitvorit se po
Spockovi.
Spock odpovŽdŽl stejnŽ vaznŽ: "Slova 'zemrete, klingonstı psi' v sobŽ nemajı ducha smırlivosti."
Kdyby si uvŽdomil, ze si z nŽho McCoy utahuje, asi by si ho nevsımal. "Skutec nost, ze se takovy
postoj objevuje u tak mlady ch, dava tusit, na jake prekazky bude narazet dalsı generace v usilı o
pratelskevztahy s Klingonskou rısı."
"Ale, Spocku, z prımŽrı prece nevyply va, ze musıme Klingony milovat," oponoval McCoy.
"Znamenalo to jen, ze je musıme prestat zabıjet. A ovsem i to, ze oni musı prestat zabıjet nas."
Dıky dlouhy m zkusenostem Kirk cıtil, ze oba jeho d˚ stojnıci se chystajı k rozsahlemu sporu,
trebaze jestŽ nebylo presnŽ vymezeno, o c em se budou prıt. Proto se pokusil takticky je odvest k
nŽc emu jinemu.
"Takovy hle jsem si odjakziva pral mıt." Spock i McCoy sledovali, kam ukazuje kapitanova
natazena paze s ukazovac kem, a vidŽli vy lohu maleho kramku, kde se prodavajı pouzite potreby
pro hornıky v kosmu. KromŽ obnoseny ch ochranny ch odŽv˚ s prıslusenstvım tam bylo vystaveno i
solarnı nadobı a zastaralezabavnenahravky.
McCoyovy oc i v tezmŽti predmŽt˚ rozeznaly jednu malic kost, ktera upoutala Kirkovu pozornost.
"Ten n˚ z." "Tyrelska c epel, Kostro. Pata dynastie."
Spock se zadumal nad dlouhy m tenky m ostrım a kratkou rukojetı. "Spıse c tvrta."
"Pozor, Jime," McCoy zatahl Kirka za ruku zpatky. "Tomu obchodnıkovi stac ı, aby se na tebe
podıval, a hned zdvojnasobı cenu." Cekal, dokud Kirkovi z oc ı nevyprchala roztouzenost. "Tak, a
teÍto m˚ zeme zkusit."
Jakmile prekroc ili prah kramku, doktor se pres rameno ohledl po Spockovi. "A vy taky ani muk."
Vulkanec mlc ky sledoval, jak maly zavality muz ve vlajıcım havu z mıstnıho Obchodnıho sdruzenı
zdravı jeho lidske druhy. VymŽnili si bezvy znamne zdvoril˚ stky a pustili se do obradneho
rozhovoru o zbozı, ktere nikoho z nich nezajımalo. Jakmile vsak padla prvnı zmınka o nozi,
obchodnık hbitŽ vytahl zbran z vy lohy.
"Krasna umŽlecka prace a opravdu malokdy mam to stŽstı takovou vŽc nabıdnout. Tyrelskec epele
se cenı pro..."
McCoy ho prerusil. "Za kolik?"
Obchodnık vtiskl n˚ z Kirkovi do dlanŽ. "Jen potŽzkejte a vsimnŽte si propracovanosti dılo
skutec neho remeslnıka. Nikde kolem nenajdete nic podobneho."
"Za kolik?" trval na otazce doktor.
Kirk byl prılis zjevnŽ okouzlen zbranı. Obchodnık se na okamzik zarazil, aby si prohledl zakaznıka,
a potom rekl cenu.
"DvŽ stŽ?" McCoy vy smŽsnŽ zahuc el. "Jime, tenhle chlapek si nejspıs myslı, ze jsme turiste."
"Prosım vas, panove," zavrtŽl obchodnık zoufale hlavou. "Za takovy hle kousek je dvŽ stŽ jako nic.
Na kazdeplanetŽ by stal ke trem stovkam. Vy mate to stŽstı, ze tahle stanice lezı v zapadakovŽ a ze
starozitnosti nejdou moc na odbyt."
Spock natahl po nozi ruku, aby si jej prohledl, ale mezitım jej Kirkovi jiz vzal z ruky McCoy.
Obchodnık nasadil dobre nacvic eny vy raz predstırane uprımnosti. "SamozrejmŽ jsem ochoten
poskytnout d˚ stojnık˚ m Federace zvlastnı slevu."
McCoy i Kirk se rovnŽz usmıvali, jako by mu d˚ vŽrovali.
"A kolik tedy slevıte na tyhle prouzky?" Kirk bly skl distinkcemi na rukavŽ smŽrem k pultu.
"Pro vas, pane kapitane, to bude aspon pŽtadvacet."
Spock otevrel usta, ale hned je rychle zavrel, neboó McCoy se na nŽj varovnŽ podıval. Lekar
obracel n˚ z ze vsech stran a kriticky zkoumal jeho povrch. "Rukojeó je napraskla."
"Je velmi stara," rekl obchodnık a vytrhl n˚ z McCoyovi z ruky. "VŽk zanechava stopy. Potom n˚ z
znovu nabıdl Kirkovi: "Sto padesat."
"A ostrı je tupe," podotkl McCoy. Lehce kopl kapitana do holenŽ a ten ztratil zajem. ,
Muz za pultem sledoval, jak McCoyovy poznamky p˚ sobı na zakaznıka. "Ostrı je trochu otupŽle,
protoze n˚ z se uzıval, pane kapitane. Nebyla to jen hrac ka na paradu." Zdalo se, ze Kirk˚ v zajem
opŽt ponŽkud ozil, ale nevypadal nijak nadsenŽ. Obchodnık uz p˚ sobil podrazdŽnŽ a k prodeji
pristupoval vasnivŽji. "Sto dvacet pŽt a to je ma poslednı nabıdka."
Tentokrat poprveSpock hlasitŽ promluvil, drıve nez mu v tom McCoy stac il zabranit. "Je-li ta cena
prijatelna, je ten n˚ z buÍpadŽlek nebo byl zıskan nelegalnı cestou."
Po tŽchto slovech obchodnık vyskubl Kirkovi n˚ z a strc il jej pod pult. "Promin te, prosım. Nenı to
vlastnŽ na prodej." A zase se zac al usmıvat.
Kdyz vsichni tri vysli z kramku, McCoy rekl: "Jime, to ale nebyl padŽlek."
"Ne, to nebyl."
Spock nemohl potvrdit jejich usudek, neboó McCoy mu nedal moznost prohlednout si zbran
podrobnŽji. "Doktore, kdyby to byla prava tyrelska c epel, urc itŽ musela by t propasovana z Tyrelske
soustavy."
"My prece jsme d˚ stojnıci kosmickelodi a ne nŽjacı mezihvŽzdnı celnıci."
Vulkancem to vsak nepohnulo. "Opravdu malo tŽsı vlastnit umŽleckedılo, kterebylo odvezeno z
p˚ vodnı planety, kde vzniklo, proti v˚ li mıstnıho obyvatelstva."
"To ne, myslım, ze ne," rekl Kirk pokud mozno presvŽdc ivy m tonem.
"Byl by to by val n˚ z za babku," mruc el lıtostivŽ McCoy.
Kirk nynı vidŽl, ze bitevnı siky jsou jasnŽ vymezeny, ale McCoyovi a Spockovi nezby val c as na to,
aby si uzili slovnıho sermu. Cesta nahle konc ila u portalu s obloukem. Za portalem pak lezela
rozsahla sın pod kupolı, k nız se sbıhaly vsechny cesty ve WagnerovŽ obchodnı stanici. D˚ stojnici
kosmickelodi upırali zraky na jedinec nou architekturu strediska. Brouseneplosky oceli ramovaly
podlahu i kupoli a pomahaly zvysovat efekt inkoustovŽ c erneho prostoru tahnoucıho se vsude
kolem, nahore i dole.
Nad kupolı pak jako maly mŽsıc ek jemnŽ zarila Enterprise, jakoby nehnutŽ visıcı v prostoru na
temnem pozadı vesmıru. Kdyz Kirk prechazel po pr˚ hledne podlaze omezenekruhovitou stŽnou,
predstıral, ze ho pohled na vlastnı loÍ prılis nevzrusuje, ale v hloubi duse cıtil stejne rozechvŽnı
jako vzdycky, kdyz se na ni dıval z dalky. Dychtivy ma oc ima prejızdŽl po znamy ch obrysech
diskovitehlavnı paluby a po stıhly ch liniıch motorovy ch jednotek, ktereji pohanŽly.
TakeSpock sel az ke stŽnŽ pod kupolı, ale nedıval se vzh˚ ru, ny brz ven, a zkoumal c tyri soustredne
kruhy tvorıcı zaklad stavby stanice. "Wagnerovu stanici projektovala T'Rall z Vulkanu, ale jiz v
mladı, jestŽ nez se plnŽ rozvinuly jejı stavitelskevlohy."
Kirk pokynul McCoyovi, aby sel za nım, ale McCoy se zastavil uprostred kruhovite podlahy a
oc ima si premŽroval vzdalenost k nejblizsımu vy chodu. "Pokud je to v malem, nemam nic proti
tomu zdrzovat se v prostoru." Zalujıcım ukazovac kem namıril na neviditelny povrch pod nohama.
"Tohle se skutec nŽ vymyka z ruky."
Spock se na nŽj podıval od stŽny. "To je pravda, tento architektonicky rys neplyne z funkc nı
nezbytnosti. Ale svŽdc ı o estetickem vlivu jejıho andorijskeho skolenı. Andorijci majı sklon trpŽt
klaustrofobiı."
Vzduchem se rozeznŽl tichy zvuk chronometru a Kirkovi se vratil smysl pro povinnost. Kdyby
nepospıchal, prisel by pozdŽ na sch˚ zku s reditelkou stanice, a to by se mohlo vykladat jako
vojacka drzost. Takovehle male stanice v kosmu, jez jsou c asto ignorovany vzdalenou ustrednı
vladou, snadno pokladajı za urazku, kdyz se nŽco podobneho prihodı. Nerad se odvratil od
Enterprise, pokynul Spockovi a presel do stredu. "Doktore, vypadas na zvracenı, stejnŽ jako m˚ j
prvnı d˚ stojnık."
"Nemam rad vy sky," podotkl podrazdŽnŽ McCoy. "V budoucnu se uz vyvaruji andorijske
architektury. SpravnŽ to dŽlajı Hortove, kdyz pevnou skalu provrtavajı tunely."
Spock chladne prehledl doktorovo kriticke brumlanı. "Kapitane, musıme se sejıt s reditelkou
stanice Frielovou za osm cely ch sest desetin minuty." S d˚ vŽrou ukazal na jeden z osmi zdanlivŽ
totozny ch portal˚ , vedoucıch pod kupoli, a rekl: "Tudy."
"Uz jdes, doktore?" zeptal se Kirk a snazil se drzet krok s tempem sveho prvnıho d˚ stojnıka.
"RozhodnŽ ne," odpovŽdŽl d˚ raznŽ McCoy. Kdyz sklanŽl hlavu pod tremi pegasy p˚ vabnŽ se
vznasejıcımi ve vzduchu, poznamenal: "Jsem mimo sluzbu, takze se mohu vyhnout oficialnım
navstŽvam. Tohle je obchodnı stanice a ja zamy slım rozvıjet mezihvŽzdny obchod c istŽ do vy se
sveho konta."
"Tak se radsi vyhni potızım," zvolal Kirk, kdyz doktor zamıril jiny m smŽrem.
Dıky tomu, ze Spock neomylneurc oval smŽr, oba d˚ stojnıci prisli na sch˚ zku dokonce s c asovy m
predstihem. Bohuzel to nebylo dostatec nŽ vc as pro reditelku Frielovou. "No, uz je na c ase,"
zaburacela na nŽ mohutna zena, kdyz jı vchazeli do dverı kancelare.
Kirk potlac il zklamany povzdech a pripravoval se na hodinku c i dvŽ unavne diplomacie. Vrhl
predstırany usmŽv smŽrem k reditelce, jenze ta okamzitŽ dala jasnŽ najevo, ze jejı netrpŽlivost
nepramenı z jejıho temperamentu, i kdyz jı vlasy zrzavŽ svıtı a v tvari ma hezkeirskerysy. "Mame
tu nalehavou depesi z blızıcı se nakladnı lodi. Kapitan sdŽluje, ze je napadlo klingonske valec ne
plavidlo."
Spock zvedl oboc ı a Kirkovi se stahly koutky ust. "V prostoru Federace?"
"Nemam podrobnosti," rekla Frielova a rukou odhrnula kopec zvukovy ch kazet a potistŽny ch
papır˚ na st˚ l, aby se dostala k terminalu sveho poc ıtac e. Stiskla nŽkolik tlac ıtek a naskoc il obraz
stıhleho Andorijce s kobaltovŽ modrou pletı. "Timmo, uz jste obnovili styk se Saucy Lady?"
"Ne," zaseptal s naznakem mıstnıho prızvuku. Frielova vypnula terminal a pronesla pomŽrnŽ
zretelnŽ zvlastŽ oplzlou orionskou kletbu.
"PlnŽ souhlasım," rekl Kirk. Nevsımal si toho, ze Spock zrejmŽ touzı po tom, aby mu to prelozili.
"Co jste az dosud slysela?"
"HlavnŽ sumy Pred patnacti minutami Timmo zachytil nalehavou depesi. Ze jde o tısn ovy kod,
bylo uplnŽ jasne, ale vy klad byl prılis kusy , a tak nemame uplnou predstavu o tom, k c emu doslo.
Urc itŽ vsak k utoku," rekla vztekle, kdyz vidŽla pochyby v Kirkovy ch oc ıch. "Neil je stary
kosmicky vlk. Na WagnerovŽ je uz sedm let a nepropada hysterii, kdyz tu a tam vidı klingonskou
valec nou loÍ."
"Tu a tam?" Kirkovi se od krku vzh˚ ru do tvare zvolna rozlevalo teplo. "Kolikrat vlastnŽ pronikli
Klingoni sem do sektoru?"
Frielova si trochu nepresvŽdc ivŽ odkaslala, ale nezıskala tım vıc nez par sekund. "Nu, tu a tam."
"A kdy k tomu doslo naposledy?"
Jejı pozornost zc istajasna upoutaly zaznamy a papıry, a tak k nim pristoupila. "Asi pred osmi c i
devıti mŽsıci."
"Jednanı o prımŽrı skonc ila teprve minuly mŽsıc," upozornil Spock.
R editelka stanice adresovala odpovŽÍ radŽji nevzrusenemu Vulkanci, aby nemusela prımo c elit
KirkovŽ zurivosti. "Jsme tu daleko od domova. Klingoni, lide, Andorijci. Za par let bŽzneho
hlıdkovanı je posadka otravena a unavena zivotem na lodi. Potrebujı dovolenou na pevninŽ."
"A jsou ochotni platit nejvyssı ceny za novezasoby," rekl Kirk.
Frielova pokrc ila rameny. "Nejsem ve vojenskehodnosti nebo na vojenskem objektu. Ja po nich
nestrılım a oni nestrılejı po mnŽ. Tak co je spatneho na..."
Jejı obranu prerusil zvuk jejıho interkomu. Znovu se na obrazovce objevil spojovacı technik a
jemna antena se vzrusenŽ rozechvŽla. "Ano, Timmo?"
"Kapitan Neil na spojovacım pasmu 12," ohlasil se. Souc asnŽ se v kancelari ozvalo i radio z
nakladnı lodi.
"... velice, nalehavŽ potrebujı pomoc. Jedna loÍvybuchla, druha je tŽzce poskozena a rozpada se za
letu. TŽzce ranŽnı nutnŽ potrebujı lekarskeosetrenı a technika opravu, pokud se to v˚ bec opravit
da."
"Kdo potrebuje pomoc?" zarvala do interkomu Frielova.
"Obchodnı loÍ Frenni˚ . Jenze uz to nenı loÍ. Verella je znic ena a Selessan se bez pomoci nikam
sam nedostane."
Kirk se zhluboka nadechl, kdyz slysel jmena lodı. Pristoupil k terminalu. "Kdo je prepadl?"
"Klingoni." Do sumu a praskanı se zaryla muzova zatrpklost. "LoÍ navazala hyperprostorove
spojenı, oc ekavala obchodnı jednanı o lodnıch zasobach, ale mısto toho kriznık zautoc il. Bez
vysvŽtlenı, bez varovanı."
Kapitan vytahl vlastnı vysılac ku. "Kirk vola Enterprise," ozval se tise a nadale jednım uchem
sledoval zpravu ze Saucy Lady.
"...pred deseti hodinami jsme zachytili jejich tısn ovevolanı. DobrovolnŽ jsem zmŽnil kurs a nalodil
jsem ty, kdo to prezili. Ale doporuc ili mi, abych rychle opustil sektor a zajistil vyslanı ozbrojene
zachrannesıly. Takze jsem z toho taktak vyklouzl."
Kirk˚ v prıstroj se ozval v odpovŽÍna jeho volanı. "Zde Enterprise, kapitane."
"Zrusit dovolene na pevninŽ, poruc ıku Uhuro," oznamil vazny m tonem. "Svolat celou posadku a
informovat pana Scotta, ze bude za hodinu startovat z obŽznedrahy."
DRUHA KAPITOLA
Kapitan˚ v denık. Datum 5302.1:
Navzdory nedavnemu prımŽrı, ktere prerusilo formalnı nepratelstvı a vojenske strety mezi R ısı a
Federacı, Enterprise reaguje na zpravu o klingonskeagresi...
Jim Kirk prestal zapisovat, kdyz k nŽmu pristoupil prvnı d˚ stojnık.
"PresnŽ vzato," rekl Vulkanec a postavil se na velitelskem m˚ stku vedle kresla, "prostor Frenni˚
nenı uzemım Federace."
Z druhestrany od Kirka vyhrkl McCoy: "Civilnı loÍ i s posadkou vybouchla a je nacimprcampr a
vy tu probırate finesy kosmickeho prava."
"Ale na tom rozdılu prece jen zalezı, doktore," trval na svem Spock. "Utok na neutralnı loÍ v
uzemı telodi nenı utokem proti Federaci."
"Mate pravdu, Kostro," rekl Kirk a zarazil McCoyovy dalsı poznamky. V tom duchu takeupravil
zaznam v denıku. "Podle zvyku pouzıvajı starevesmırnetrasy Frenni˚ prava planetarnı soustavy.
Tyto cestovnı koridory prochazejı jak prostorem Federace, tak prostorem Klingon˚ . Koc ovnı
obchodnıci udrzujı prısnŽ neutralnı vztah v˚ c i obŽma stranam kv˚ li obchodu. Nynı vsak z
neznamy ch d˚ vod˚ Klingoni napadli obchodnı loÍstvo Frenni˚ ."
Prerusil to a nadechl se.
"Je to sılene," poznamenal temperamentnŽ poruc ık Sulu. Oc i mŽl obraceny k prilbŽ a stıhlesvalnate
tŽlo se namahalo, aby kosmicka loÍ udrzela nadsvŽtelnou rychlost. Kapitan narıdil maximalnı
nadsvŽtelnou, coz ztızilo rızenı, ale uc inilo je vıce vzrusujıcım. "Klingonskehospodarstvı zavisı na
dovozu, a tak je to hotova sebevrazda, kdyz ohrozujı vztahy s hlavnım obchodnım partnerem."
Podporuc ık Chekov si nadarmo prohrabaval neposlusnou rozcuchanou hnŽdou c uprinu, ktera mu
padala do oc ı. "Ti Klingoni se zblaznili, jsou to kozaci," mumlal mlady Rus a provadŽl zdvojenou
kontrolu navigac nıch souradnic vypoc teny ch pro kosmickou loÍ.
Kirk zesılil hlas, aby prehlusil dalsı vy kriky.
"Presto takovy hle utok vzbuzuje obavy Federace o bezpec nost v teto c asti Galaxie. Enterprise je,
jedina loÍ uvnitr tohoto kvadrantu a odpovıda na tısn ove volanı Selessanu pod velenım kapitana
Esserasse. Predpokladanesetkanı je za p˚ ldruhehodiny. "
Kdyz se tentokrat odmlc el, mlc ela i posadka v napjatem oc ekavanı. Kirk prudky m pohybem óukl
do panelu u sveho lokte. "DŽkuji vam, panove. Nynı m˚ zete pokrac ovat v debatŽ."
Mladsı d˚ stojnıci p˚ sobili uvolnŽnŽ, avsak Spock si kapitanovo prohlasenı vaznŽ pripoustŽl. "Podle
normalnıch poznatk˚ by mŽl pravdu pan Sulu, kdyz rıka, ze utok na obchodnı loÍ opravdu skodı
klingonsky m zajm˚ m. Je proto mozne, ze zautoc il nŽjaky jednotlivec, ktery k tomu nema urednı
opravnŽnı."
"Piratska valec na loÍ?" prekvapenŽ se zeptal McCoy. "To je ale dost podivna predstava."
"Je to jen hypoteza," Spock chvatnŽ usiloval rozpty lit dojem, ze ma prebujelou fantazii. "Jina
hypoteza by mohla by t takova, ze Klingoni majı nŽjakeho jineho obchodnıho partnera, takze jiz tak
nezavisı na Frenniıch."
"V tom prıpadŽ by ovsem R ıse mohla mıt noveho mocneho spojence," ozval se nejistŽ Kirk.
Valka. Toto slovo jako by, se vznaselo ve vzduchu a poletovalo sem a tam, i kdyz je nikdo nevyrkl.
ZmŽna rovnovahy sil mohla uvest Klingony v pokusenı porusit obtızne prımŽrı anebo si aspon
ovŽrit, kam az mohou posunout vlastnı hranice.
Poruc ık Uhura jako prvnı prerusila ticho. Na tvari se jı objevil zarivy usmŽv. "Pohybovat se na ostrı
diplomacie je tak zabavne." Posadka se zasmala, neboó se jı lıbilo jejı prehnanenadsenı.
Kirk se zklamanŽ zamrac il. "Ano, zda se, ze na nas doleha poradna davka galakticky ch konflikt˚ ."
Vedle lokte mu ozilo malesvŽtelko. "A taky tŽch domacıch," povzdechl si a zapnul spojenı. "Ano,
Scotty?" zeptal se, ac dobre vŽdŽl, co mu chce inzeny r sdŽlit.
"Maximalnı rychlost...," vzdychl Scott. "Dobra, uz se nebudu opakovat, uz jsem to rıkal mockrat.
VezmŽte jen na vŽdomı, ze to rıkam znovu. Kdyz mŽ budete potrebovat, budu ve strojovnŽ."
"Zase ma zachvat," poznamenal McCoy a vyzy vavŽ mrkl na Spocka.
"Poslyste, doktore," ozval se Spock, "uz to opravdu prehanıte, coz je nevhodne. Pan Scott se
nerozc iluje pro nic za nic, ale projevuje profesionalnı odpovŽdnost za nalezity chod tohoto
plavidla."
"Chrchla kursy," stal na svem McCoy.
Spockova tvar nynı ztuhla, neboó se snazil soustredŽnŽ lustit tento neobvykly obrat. McCoy
mezitım patral po nŽjakem dalsım, nemenŽ sóavnatem, jımz by Vulkance jestŽ vıce zmatl, ale Kirk
vratil rozhovor do vŽcny ch kolejı. "Pane Spocku," pokrac oval byste prosım ve sledovanı udaj˚ ?"
"JistŽ, kapitane," Spock se obratil k vy poc etnı jednotce a posadka se vŽnovala sledovanı boc nı
obrazovky. Bylo na nı vidŽt tri nejasne hvŽzdy a zbytek obrazu tonul ve tmŽ. "Selessan se nynı
pohybuje v obvodu hvŽzdnesoustavy Belennii, malea bezvy znamnesouc asti Klingonskerıse. Je to
nestabilnı trojhvŽzda, ktera se sklada z jednoho bıleho trpaslıka a dvou zluty ch hvŽzd. Trebaze jsou
nablızku predsunute pozice Federace a druhorade obchodnı trasy, soustava nikdy nepodporovala
klingonskou vojenskou zakladnu Je totiz prılis daleko od centra rıse a nem˚ ze mıt plynule
dodavkove spojenı. Nejsou tam ani cıle, pro nŽz by se vyplatilo vynakladat obrovske zdroje,
nezbytnepro vpad do tohoto sektoru."
Spock se. obratil opŽt ke kapitanovi. "Neexistuje logicky podklad pro to, aby osamŽla loÍzautoc ila.
Nelze na prvnı pohled urc it, jaky prospŽch by mohla prinest tak mimoradnŽ agresivnı akce. I kdyz
jedna loÍm˚ ze znac nŽ narusit mıstnı obchod a dopravu, nema skoro zadnou sanci ohrozit vojenske
sıly Federace. Byla by to nesmyslna sebevrazedna vy prava."
"Mohla by zahajit mezigalaktickou valku," namıtl Kirk. "Lodi z kazdeho planetarnıho systemu ve
Federaci plujı tŽmito trasami. Nahodileutoky mohou vyprovokovat dostatec ny poc et c len˚ Rady,
aby hlasovali pro odvetna opatrenı proti R ısi. Tım by vzalo za sveprimŽrı."
"Vzdyó teprve teÍvstoupilo v platnost," ozval se McCoy, "a ty rıkas, ze uz je po nŽm?"
"Takovy vy voj se da c ekat," poznamenal vŽdecky chladnŽ Spock. "Cetne vojenske slozky se
stavŽly proti prımŽrı od sameho poc atku. Cela vŽc byla nakonec prosazena hlavnŽ proto, ze se
priostrily vzajemnevztahy mezi Klingony a Romulany. NynŽjsı vlada si nepreje bojovat na dvou
frontach. Avsak tım, ze prijala dohodu o prımŽrı, ztratila velkou c ast svepopularity."
"Chcete rıci, ze treba nebudou s to zastavit valku?" otazal se s rostoucı hr˚ zou McCoy. "Proboha!
Dali by v sazku zivoty milion˚ lidı!"
"Je to jen hypoteza," jemnŽ podotkl Spock.
"Vy jeden chladnokrevny ..."
McCoy˚ v hlas prehlusil Uhurin. "Kapitane, Selessan se mi uz slabŽ ozy va. MŽli bychom by t co
nevidŽt v doslechu."
"DŽkuji vam, poruc ıku." Kirk nepripustil, aby se jeho prvnı d˚ stojnık ptal spojovacıho na presny
c asovy odhad a oznamil:
"Setkal jsem se s kapitanem Selessanu Esserassem."
"JistŽ, kapitane." Spock se vyhnul dalsım vy tkam, ktereby se sypaly na jeho hlavu, neboó McCoy
byl dosud pobouren Vulkancovou okazalou bezcitnostı. Doktor vsak takepripustil, aby se mluvilo
o nŽc em jinem.
"Kdyz jsem pred mnoha lety slouzil jako poruc ık na USS Farragutu, mŽli jsme poruchu na
chladırenskem zarızenı v kuchyni," vypravŽl Kirk. "Museli jsme si proto kupovat zasoby do
kuchynŽ, ale bohuzel nebylo k manı nic jineho nez par tun orionsky ch demma."
V celeGalaxii se povıdalo a zertovalo o tom, co je demma a jak p˚ sobı na ty, kdo je pojıdajı. Kirk
jako zkuseny vypravŽc udŽlal kratkou pauzu, aby ostatnım doslo, oc vlastnŽ bŽzı. Kolem se nŽkolik
posluchac ˚ uchichtlo uz predem, McCoy se strasnŽ zasklebil a Spock se tvaril zamyslenŽ.
"Kdyz jsme dospŽli na kosmickou zakladnu c ıslo 7, lodnı nemocnice byla preplnŽna ampulkami s
tŽhotensky mi testy a..." Toto ponŽkud stiplave vypravŽnı raznŽ prerusil hlasity praskot spojovacı
techniky. Uhura ukaznŽnŽ naladila frekvenci.
"Prosim vass, moc pospıchejte, potrebujeme pomoc."
Kirk okamzitŽ poznal tichy hlas s frennijsky m prızvukem. Odlozil sv˚ j pobaveny vy raz a narıdil
Uhure, aby ho spojila s obchodnı lodı. "Selessane, zde kapitan Kirk na USS Enterprise.
NadsvŽtelnou rychlostı budeme u vas za hodinu." Mavnutım ruky zmaril Spock˚ v pokus vyjadrit se
s vŽtsı presnostı.
"S velky m povdŽkem, kapitane. Cekame na vass prıjezd s velikou radostı." Pak nasledovala dlouha
prestavka. "Kirku... A ha, veÍsi vzpomınam. Chutnalo vam demma?"
Kirkovi bylo neprıjemne, ze mu pri vzpomınce na tu plavbu zrudly konec ky boltc˚ . "Ano," plase se
zasmal, "chutnalo, kapitane Esserassi."
"Za tuto zachranu vam pripravım dalsı pochutnanı. TŽm, kterı se zachranı," dodal s povzdechem
kapitan obchodnı lodi. "Dobreporızenı, Kirku." Pak se spojenı prerusilo.
Pres tento skadlivy ton zaznıvala v cizincovŽ hlasu ochablost a unava. McCoy se zamrac il smŽrem
ke Spockovi. "Mrtvı. To prinası valka."
Spock s povzdechem zaznamenal vyzy vavost v doktorovŽ poznamce a rekl: "Za takovy ch okolnostı
je vase mısto v lodnı nemocnici."
"Neopovazujte se mi kazat o tom, co je ma povinnost!" zavrc el zatrpkle McCoy. "Jsem to ja, kdo
tady dava dohromady zivea prohlızı mrtve." Otoc il se na podpatku a krac el z velitelskeho m˚ stku.
"On vı, ze jste to tak nemyslel," rekl prvnımu d˚ stojnıkovi Kirk.
Vulkanec neodpovŽdŽl. Vratil se k vy poc etnı jednotce a usadil se u panelu. "Setkame se se
Selessanem za jednu celou dvŽ desetiny hodiny."
BŽhem te doby se posadka lodi Enterprise chystala na nadchazejıcı zachrannou operaci tım, ze
prinasela Kirkovi uzasnemnozstvı tabulkovy ch udaj˚ , vyzadujıcıch kapitan˚ v podpis. A pokud se
neoddaval byrokraticky m ukon˚ m, vŽnoval se Scottyho vzr˚ stajıcım obavam o namahanemotory.
Asi po hodinovem odmlc enı se McCoy pod pr˚ hledny mi zaminkami zac al ozy vat velitelskemu
m˚ stku, aby se dovŽdŽl, co se dŽje. Vyhlaseny poplach neustale vsem pripomınal, ze je mozne
stretnutı s nic ivou valec nou lodı.
"Senzory nevykazujı zadnou prıtomnost Klingon˚ ," hlasil prvnı d˚ stojnık, kdyz kosmicka loÍ
snızila rychlost na podsvŽtelnou. "K Selessanu se dostaneme za 23 celec tyri desetiny minuty ."
"M˚ zeme pro zachrannou akci pouzıt prenosovy paprsek?" ptal se ustaranŽ Kirk.
"OdpovŽÍ negativnı. Jak jsem predpokladal, prenos nebude fungovat vlivem zbytk˚ zarenı po
znic enı Verelly. Funkce jsou jiz ovlivn ovany zbytky ionizovany ch c astic."
Kirk se zahloubal nad rizikem plynoucım z teto nevy hody. Aby se evakuovala frennijska posadka,
musı se na nŽkolik hodin odstranit ochranne stıty a vyslat raketoplan. Cela operace musı
probŽhnout co nejrychleji. "Uhuro, sdŽlte lodnı nemocnici, aó se na hangarove palubŽ hlası
osetrovatelskec ety." BŽhem doby, kdy se Enterprise blızila k Selessanu, sırila se lodı vlna rozkaz˚ .
"Blızıme se k Selessanu, kapitane." Nad kormidlem se rychle roztanc ily Sulovy ruce. Na hlavnı
obrazovce se objevily obrysy obchodnı lodi. Zaroven s tım navigac nı ochrannestıty vyslaly do tmy
stŽnu z jisker.
"Tak tohle zbylo z Verelly," vysvŽtloval Spock, zatımco se trosky, ktere mŽli pred sebou,
promŽn ovaly v paru. Na obrazovce se zvŽtsil obraz zby vajıcı lodi. Jejı nazdarb˚ h poskladane
kabiny nepravidelneho tvaru tvorily nepritazlivou zmŽó. UpravnŽji vyhlızela snad kdysi jen jedina
c ast se strojovnou, avsak teÍbyl i jejı povrch zle rozdrasan a popalen ohnŽm phaser˚ .
Spock usilovnŽ pracoval se svy mi poc ıtac i a hlasil: "prısun dat do senzor˚ ochabuje, ale podle
udaj˚ ze Selessanu utrpŽly lodnı systemy vazneposkozenı. Systemy zajisóovanı zivotnıch funkcı
vypadavajı, motory vynechavajı a vy zbroj je znic ena."
"Vıtame vass, Kirku. Z e je ale na nas hrozny pohled, co?"
Kirk musel souhlasit. "BleskovŽ vas odsud dostaneme," rekl uklidn ujıcım tonem a stiskl tlac ıtko
interkomu. "Kostro..."
"Osetrovatelska c eta C na palubŽ Galilea," ohlasil se McCoy˚ v drsny hlas. "Prıtomny jsou i
lekarske ty my z lodnı nemocnice." Kirk prepnul spojeni. "Dopravo, na evakuaci pripravit."
Koutkem oka zahledl zablesk na technickevy poc etnı, jednotce, svŽdc ıcı o tom, ze evakuace zac ala,
kdyz Scottyho hlas hlasil splnŽnı rozkazu.
Kirk se oprel ve velitelskem kresle a mrac il se na obraz Selessanu pred sebou. "Zadne vizualnı
spojenı zevnitr, poruc ıku Uhuro?"
"Zadne, kapitane. Nemohu najıt, v c em je zavada. Strıdavy sum je slyset na zvukovy ch frekvencıch,
ale ostatnı prenos signalu je mimo provoz."
Pokynul jı, aby ho opŽt spojila s druhou lodı. "Kapitane Esserassi, z vası lodi nedostavame zadny
vizualnı signal."
"Nedivte se. Moje osobnı spojenı je vy rizene. Pokousım se dŽlat s prıstroji, ale vsecky jsou
znıc ene."
"Chapu." Kirk se obratil k prvnımu d˚ stojnıkovi a klidnŽ rekl: "Spocku, m˚ zete spustit biokontrolu,
zda jsou na telodi Klingoni?"
Spock svrastil brvy. "Zbytky energie zp˚ sobujı nespolehlivost dat."
"DŽlejte, co se da. Nerad bych, aby tam ma posadka vletŽla naslepo."
"Kapitane Kirku, technickea lekarskec ety v pohotovosti. Cela loÍje pripravena k evakuaci."
"Na m˚ j povel." Kapitan se obratil ke kormidelnıkovi. "Poruc ıku Sulu, pripravte zvednutı stıt˚ ."
Stale jestŽ odkladal rozhodujıcı rozkaz: "Tak co, pane Spocku?"
"Je tu znac nezkreslenı, ale biopr˚ zkumneudaje neodpovıdajı anatomii a fyziologii Klingon˚ ."
"Stıty zvednout, Sulu," zavelel Kirk do interkomu. "Vypusóte raketoplan, pane Scotte." Na desce
technickeho zarızenı se rudŽ zablesklo, takze vypustŽnı bylo potvrzeno. Kirk sledoval akci v
predstavach. V trupu lodi se rozletŽla dvırka a po vypustŽnı raketoplanu na hangarovou palubu
proniklo kosmicke vzduchoprazdno. Z paluby se rıtı jeden raketoplan za druhy m a co nevidŽt se
zac nou objevovat na hlavnı obrazovce pri svem letu k...
RozeznŽl se Spock˚ v hlas. "Kapitane, biopr˚ zkumne udaje kolısajı, ale data o formach zivota
neodpovıdajı parametr˚ m Frenni˚ ."
Kirkovi se vplızilo rovnou za krk nemilechvŽnı. "Chyba prıstroje?"
"Je to mozne," pripustil Spock a vratil se k desce. "Budu potrebovat vıc c asu, abych ovŽril
kalibraci."
Kirk se zahryzl do nehtu na palci. "Ani Klingoni, ani Frenniove." K akci ho primŽla spıs intuice nez
myslenka. OkamzitŽ zavolal do strojovny. "Pane Scotte, odvolejte raketoplany zpŽt!" Naprımil se
na velitelskem kresle. "Sulu, jakmile dorazı na palubu, ihned pripravte zvednutı stıt˚ ."
"Co se stalo, Kirku?" ozval se znepokojeny hlas cizince, kdyz se raketoplany rychle zac aly vracet k
Enterprise.
Kirk zavahal. "Selessane, identifikujte svou posadku."
"A le, kapitane, my jsme se prece identifikovali," ozval se pohnŽvanŽ velitel obchodnı lodi. "Prosım,
pospŽste si, nasi zranŽnı potrebujı lekarskeosetrenı."
Vy razne protahovanı prvnıch samohlasek bylo frennijske a kapitan obchodnı lodi si na Kirka
vzpomınal od minuleho setkanı. "Spocku?"
Vulkanec se naprımil. "Podle kontroly senzory fungujı normalnŽ. Data vsak neodpovıdajı
frennijskerase."
A raketoplany byly dosud mimo loÍ.
Kirk se vynasnazil hovorit klidnŽ a hral o c as. "Esserassi, mame poruchy, ktere zavin ujı zbytky
zarenı v tomto sektoru. Budeme to muset trochu odlozit..."
"Kapitane, proc si takhle s nami pohravate? My jsme prece pratelea musıte nam pomoci. S touhle
lodı nemuzeme nic poridıt."
Kirk se otoc il k prvnımu d˚ stojnıkovi. "ZbranŽ?"
"Dosud nebyla objevena zadna aktivnı vy zbroj." Spock udivenŽ zamzikal. "Jenze v jejich strojovnŽ
vzr˚ sta hladina energie." Na obrazovce se zac al kriznık pomalu obracet.
Kapitan Enterprise cıtil, jak se zlehka rozvıra past, ktera zahy zaklapne. "Scotty, aó ty raketoplany
pristanou. Musıme zvednout ochrannestıty!"
"Za pŽt sekund, kapitane."
Kirk si sam pro sebe odpoc ıtaval do pŽti. "Sulu, teÍ!"
PravŽ ve chvıli, kdy se kormidelnık pohnul, aby splnil rozkaz, frennijska loÍ se dala do pohybu a
zamırila rovnou proti Enterprise.
TR ETIKAPITOLA
McCoy si v rozpacıch popotahoval sv˚ j lekarsky plasó. Jeho tapavy m prst˚ m se spatnŽ pracovalo s
uchytkami a svorkami. JestŽ pred nŽkolika minutami pevny ma jisty ma rukama c ile umisóoval zmŽó
nervovy ch uzlık˚ do dosud fungujıcı mıchy. TeÍ uz mŽl chirurgicke zakroky, trvajıcı patnact
hr˚ zny ch hodin, za sebou, ale byla to zdlouhava a nebezpec na prace s lidskou bolestı a krvı, i kdyz
mu pomahalo nejlepsı lekarsketechnickevybavenı, kterema k dispozici kosmicka Flotila. Jakmile
ustaly pozadavky, aby zas nŽkoho operoval, omrac ujıcım tempem ho premohl pocit unavy. JestŽ
chvıli mu rozvırajıcı se plasó povlaval v ruce a pak upadl na podlahu. Kolikrat jen on jako seflekar
ostre vytkl takovy to prohresek nŽkteremu lekari nebo sestre?
V lekarskepraci nic neomlouva. Zlozvyk nedbalosti se s vami tahne dal.
Presto se ani nepohnul, aby plasó zvedl. Mısto toho se svezl tŽlem na nızkou skrın ku se satstvem, a
kdyby tam ta skrın ka nebyla, nejspıs by se slozil hned vedle pohozeneho plastŽ na podlahu.
Chirurgicka umy varna tvorila jaky si ostr˚ vek pohody mezi dvŽma bojisti, na ktery ch prochazel
nemilosrdnou vravou bezmala dva dny. Za sebou pravŽ mŽl prazdny operac nı sal a pred sebou
zavrenedvere, jez branily pronikanı zvuk˚ z pooperac nı jednotky. Nebylo slyset jinehlasy nez ty,
kterez lodnıho interkomu bruc ivŽ podavaly vy c et skod a neustale aktualizovaly udaje o ztratach. I
Scotty mŽl totiz dost prace, i kdyz neoperoval lidi, ny brz loÍ.
"Doktore," vedle McCoye se zastavila sestra Chapelova. Doslo mu, ze tam uz stojı hezkou chvilku,
ale jejı prıtomnost bral sotva na vŽdomı.
"Kdo je dalsı?" zeptal se automaticky. Jen nŽkolik minut po prvnım uderu do lodnıho trupu zac al
prijımat pacienty. TeÍ uz uplynul vıc nez jeden den a stale ma co dŽlat s drobnŽjsımi poranŽnımi,
neboó predtım se musela davat prednost tŽm, kdo zapasili se smrtı. Dva prıslusnıci posadky jsou v
biostazi a jsou tak tŽzce zranŽni, ze jen kosmicka zakladna - a to velmi modernı - m˚ ze jim opŽt dat
podobu blızıcı se lidskemu tŽlu. Dalsıch sestnact se jiz nikdy neprobudı. Tak obrovske ztraty na
zivotech loÍjiz dlouho neutrpŽla.
"Hotovo, doktore. Dneska uz mate po sichtŽ." Chapelova zac ala odrıkavat rozpis zdravotnicky ch
sluzeb na lodi tak promyslenŽ, ze by se jakakoli McCoyova namitka mohla brat jako urazlive
podcen ovanı schopnostı vlastnıho oddŽlenı. Na seznamu chybŽla c tyri jmena c len˚
osetrovatelskeho ty mu, kterı zahynuli na hangarove palubŽ. Kazdeho z nich jmenovitŽ vybral
McCoy sam...
Ochably McCoy naslouchal a nap˚ l uznaval, ze i kdyby tu z˚ stal, bylo by to malo platne. Hlava mu
trestila, pred oc ima se mu dŽlaly mzitky a nemŽl o mnoho vŽtsı pohotovost reagovat na podnŽty
nez c lovŽk po probuzenı z narkozy. Ale zarazil se a potlac il v sobŽ chuó podrazdŽnŽ zavrc et. "JestŽ
nemohu odejıt." NamahavŽ se vzprımil. "Je tu jestŽ ten Benson z technickeho, ty rany na prsou ma
zatım jen provizornŽ osetreny, nez se vzpamatuje."
Chapelova, zavahala a pak neochotnŽ rekla: "To nebude nutne."
McCoy skubl, hlavou. "Krucinal, Christino, prestan te mŽ rozmazlovat! Co se stalo s Bensonem?"
Nasadila ledovŽ vŽcny ton. "Je mrtev. Kdyz jsme ho pripravovali na operaci, projevoval sice chabe,
ale staleznamky zivota, jenze potom..."
Lekarem projel takovy naboj zurivosti, ze byl razem na nohou. "Proc jste mŽ nezavolali? Kde ho
mate?" Uz dost toho umıranı, pane boze. Prosım tŽ, uz dost.
Chapelova se mu postavila tŽlem do cesty a prinutila ho, aby se zastavil. "Doktore McCoyi, Benson
je mrtev. Vıte stejnŽ dobre jako ja, ze nase oddŽlenı dŽlalo maximum pro to, aby mu zachranilo
zivot, ale jednoduse to nebylo mozne."
Vy ron adrenalinu ustal a McCoy se cıtil opŽt sklesly . "JistŽ. Promin te. Tak jsem to nemyslel... ja
jsem jen..." Upadl do zmatku. Co si jen myslı, ze by mohl dŽlat. Chytit snad smrt kmotric ku na
cestŽ a srazit ji k zemi? "DŽkuji vam, sestro Chapelova." Podıval se jı do tvare a zpozoroval, jak se
jı unava zapsala do vy razny ch rys˚ . "Myslım, ze je c as, abych uz sel."
"Ano, mate pravdu." Stale jestŽ se tvarila prısnŽ, ale v hlase jiz bylo znat vracejıcı se toleranci.
"Jak to, sakra, se mnou vydrzıte?" mumlal a klopy tavŽ odchazel.
Cesta po chodbŽ ho trochu probudila k zivotu, a tak se mu podarilo vyhy bat se chvatajıcım
prıslusnık˚ m posadky a klic kovat tak obratnŽ, aby aspon nezakopaval o volnŽ pohozenesouc astky,
o potrubı, a aby nevrazel do trosek, tu a tam zarazeny ch do podlahy, do stropu nebo do zdi. Trebaze
podle lodnıho c asu bylo rano, svıtila svŽtla na chodbach naplno kv˚ li opravam. Prestoze je
predstava rana a vec era ve vesmıru zcela umŽla, McCoyovi se v˚ bec nelıbilo, ze se to takhle
vtıravŽ dava najevo.
"Gravitac nı c eta na palubu sedm... gravitac nı c eta na palubu sedm. Pripravit zahajenı oprav za c tyri
a p˚ l hodiny. Opakuji..." I pres interkom s filtrem znŽl Scottyho hlas drsnŽ.
McCoy manŽ zauvazoval, kolik asi skod Enterprise utrpŽla. Jako lekare ho mnohem vıce
znepokojovaly ztraty na lidech a jejich zdravı, ale presto ho za utoku mimoradnŽ vyplasilo vırenı na
palubach. Mohl se sice jen nepatrnŽ odpoutat od svy ch lekarsky ch povinnostı, ale presto pochopil,
ze bude teprve nutno zjistit, kdo vlastnŽ na nŽ zautoc il. V prostoru pro raketoplany byly naskladany
kusy frennijskelodi. Z trosek ve vesmıru byly vyrvany kusy cizıch tŽl a nynı lezı v tratolisti krve
vedle Ellisona a Takeoky. Takeoka mohl pri trosce stŽstı rozmrznout v ponŽkud lepsım stavu nez ti
cizinci. McCoy zavrtŽl hlavou, jako by z nı chtŽl vytrast houzevnatou zatŽz nemocnic nıch starostı,
kterena nŽj ustavic nŽ dotırajı. Nema prece valny smysl premıtat teÍo jejich nadŽjıch, protoze loÍ
se nŽkolik ty dn˚ nedostane na nŽkterou vy znamnŽjsı kosmickou zakladnu.
Z interkomu zaznŽl Uhurin hlas. "Kapitan Kirk na m˚ stek." Potom bylo slyset Scottyho: "Kapitane
Kirku, dostavte se k ovladac ˚ m phaser˚ ."
"Tady Kirk. Az se tam dostanu, tak tam budu."
McCoy se usmal nad rozporuplny mi pozadavky a polozil si otazku, jak dlouho to Kirkovi potrva,
nez se dostane do lodnı nemocnice. V kapitanovŽ hlase bylo znat unavu, ktera nasvŽdc ovala tomu,
ze ho z toho naporu nejspıs rozbolı hlava.
Dıky tŽmto uvaham se McCoy nepoddaval morbidnım predstavam a dorazil do svekabiny. Jakmile
vstoupil dovnitr, rychle ze sebe svlekal uspinŽny odŽv a spŽchal pod sonickou sprchu. ClovŽk,
ktery se potı, ma pocit, jako by krvacel, napadlo ho a hned se otrasl, ze ma tak c erne myslenky.
Avsak mozek mu nepoc istilo ani d˚ kladnetrenı pri oc istŽ tŽla.
Kdyz vysel ze sprchy, pohledl do zrcadla. Byl v nŽm tenty z oblic ej na ktery bezmyslenkovitŽ zıra
kazdy den rano: Tentokrat vsak jej zkoumal d˚ kladnŽ. V siroky ch pravidelny ch rysech se mu
zrac ila houzevnatost, kterou nemŽl. Cary kolem ust a na c ele mu zvy raznila unava. Modr oc ı mu
hrala trochu do seda a bŽlmo mu nabŽhlo krvavy mi zilkami. Vlasy nad nimi sice neprorıdly, ale
protkaly je bılenitky.
Kazdy den vypadam vıc a vıc jako m˚ j otec.
Kdyz odlozil zrcadlo, zachumlal se do trecıho plastŽ. Rozhledl se po mıstnosti, plne pohazeny ch
zmac kany ch ruc nık˚ a satstva, jez opomnŽl nacpat do cyklickeho kontejneru. Zdalo se mu, ze mu
kvŽtiny povadly. Na stole se mu nakupily neprec tene lekarske zaznamy a vedle nich se tyc ila
hromadka potistŽny ch arsık˚ z poslednı varky korespondence, doslehyperprostorovy m spojenım z
velitelstvı Flotily. Uhura si navykla propasovavat osobnı postu mezi urednı korespondenci. Ale
McCoy nemŽl c as nic z toho si prec ıst. OstatnŽ prılis nezalezelo na tom, zda to prec te s
nŽkolikahodinovy m zpozdŽnım, kdyz ta posta stejnŽ jiz prodŽlala nŽkolikaty dennı transport
vesmırny mi trasami. Lekar takeodolal nutkanı pustit se rovnou do uklidu. Zoufale se potreboval
prospat, ale nervovevyc erpanı u nŽho jiz dosahlo takoveho stupnŽ, ze byl neklidny a dŽlalo se mu
trochu zle. S tımto stavem se jiz setkal, kdyz poby val prvnım rokem v kosmu a teprve privykal
drtivejednotvarnosti cesty.
Jsem na tohle uz stary .
Vrhl se na postel a marnŽ se snazil vypudit z mozku myslenky. A jak otazka za otazkou
vyskakovala v jeho mysli, musel dvakrat vyskoc it a telefonovat do lodnı nemocnice. Predepsal jiz
nove davky do zaznamu pro Vergalena, nebo si jen v duchu rekl, ze na to nesmı zapomenout?
Potom se ho nahle zmocnila nevolnost, kdyz si pripustil, ze snad zapomnŽl upozornit doktora
Corteja, aby sledoval vy voj po operaci rany v GallowayovŽ zaludku. Ale ne, Chapelova by o tom
jistŽ stejnŽ uvŽdomila dalsıho lekare. Hrome, te Chapelove a jejımu d˚ vtipu nŽkdy vŽrı vıc nez
sobŽ. A ukoleban touto myslenkou se konec nŽ pohrouzil do spanku.
Ze spanı ho probudil ostry pıskot lodnıho spojenı. Pomalu procital, stopy tıziveho snu se mu mısily
se skutec nostı a tak se zprvu zcela rozply val vy znam slov, ktera se v mıstnosti rozlehala. Zdalo se
mu, ze spleta dohromady cele metry nerv˚ , ktere lezely zprehazene na velitelskem stanovisti, a
reagoval na tuto predstavu tak zivŽ, ze se mu jestŽ svıraly prsty.
"...zac ına asi za 30 minut."
Zatraceny .Montgomery Scott! Cozpak nem˚ ze loÍ spravovat a nedŽlat pri tom takovy hle kraval?
Pohled na chronometr ukazoval, ze uplynuly teprve c tyri hodiny. McCoyovi se vsak uz dal spat
nechtŽlo. V˚ bec ho totiz nevabil navrat k hr˚ zostrasny m sn˚ m. Kdyz uz. je jednou vzh˚ ru, mohl by
udŽlat kus prace. Jim ho pozadal o zpravu o fragmentech cizıch tkanı co nejdrıve. Trebaze se o
tyhle vŽci stara xenobiolog Frazer, neskodilo by prelozit jeho zargon, plny technickeposedlosti, do
jazyka, ktery bude kapitanovi prece jen dostupnŽjsı. KromŽ toho i McCoy bazil zvŽdŽt, jaka forma
zivota privodila takovou katastrofu v nemocnici.
Vylezl z postele, natahl si poslednı soupravu c isteho pradla a odsoural se ke stolu. Protrel si kalne
oc i, aby lepe vidŽl, zapnul poc ıtac ovy system a vytahl si z nŽho udaje o tom, co se k stalo.
Zprava zac ınala fotografiemi tŽlesny ch poz˚ statk˚ . Byly sice sama krev, ale pomahaly stanovit
morfologii cizinc˚ . Prvnı dva zabŽry temŽr nic nerıkaly a byly na nich jen oranzoveskvrny, ktere
mohly znamenat cokoli, nŽjakou zeleninou poc ınaje a pŽnovou izolacı konc e. Po nich nasledoval
p˚ sobivy detail masivnı hlavy potazeneocelovŽ modrou pokozkou, s otevreny ma c erveny ma oc ima
a s pohledem, ktery se blızil lidskezlobŽ. Od c ela dozadu se tahl hreben kartac ovity ch vlas˚ po cele
lebce. Ve stredu oblic eje se pak rozvıral chitinovy zobak.
McCoy mŽl pocit, ze se mu vzadu na krku jezı chloupky. Co ksakru tohle... PrekvapenŽ prohlızel
ten obraz. Trebaze na hlavŽ oddŽlene od trupu je nŽco trochu bizarnıho, na cizincovŽ vzezrenı
nebylo nic dŽsiveho, rozhodnŽ nic, co by vysvŽtlovalo, proc mu bŽha mraz po zadech. A prece
vycióoval jakousi skrytou hrozbu v rysech teto neurc enebytosti. NŽkolik minut bez prestanı zıral
na tu hlavu, ale pak uz mu mraz prestal bŽhat po zadech a zadne zvlastnı dojmy u nŽho
nevzbuzoval ani Frazer˚ v technicky vy klad.
"... morfologicke struktury nevykazujı zadne shody s bŽzny m konfiguracemi... Molekula DNA i
slozenı aminokyselin nasvŽdc uje p˚ vodu, ktery je podstatnŽ odlisny od biochemickeho vy voje
znamy ch cizıch druh˚ ."
McCoy si odfrkl. "Jiny mi slovy, nikdy jsi nic takoveho nevidŽl a nevıs, co to je." Razil si cestu
nŽkolika dalsımi nanejvy s sroubovany mi formulacemi xenobiologa, aby si vypracoval jasnŽjsı
znŽnı vy kladu. O vlastnı reakci na cizince se nezmınil. Spock by se sklebil nesnesitelnŽ
blahosklonnŽ, kdyby McCoy ve zpravŽ uvedl "nejasny strach", aniz by tuto uzkost nŽjak podeprel
argumenty. Asociace prijde c asem, pokud v˚ bec existuje.
Nadale zneklidnŽny McCoy vypnul terminal poc ıtac e a zac al prehrabavat potistŽneprouzky papıru.
Trebaze Spock byl proti tomu, lekar si daval svou urednı korespondenci automaticky tisknout
poc ıtac ovy m systemem. McCoy se rad doty kal papıru a miloval sustot stranek. Za nalezity rukopis
nepokladal plochou obrazovku preplnŽnou literami.
V prvnıch dvou balıc cıch byly reprinty z c asopis˚ a neuverejnŽna zprava od lodnıho lekare
kosmicke lodi Welborne. Odsunul je stranou, aby se mohl soustredit na zkoumanı budoucnosti.
Dlouha strastiplna cesta dom˚ ma takejisteprednosti. Potom najednou zpozoroval jednu stranku
dopisu. Valna c ast jeho nejosobnŽjsı korespondence prichazela jako nahrany zaznam, protoze uzky
okruh lidı byl ochoten platit mimoradne naklady spojene s prenosem zaznamu. Zde vsak byla
vy jimka.
ZmatenŽ si prohlızel podpis. Jmeno v nŽm rozpoutalo nahly prıval vzpomınek, jejichz navrat ho
bolestnŽ zmalatn oval. Teprve po tŽch vzpomınkach pochopil vy znam slov napsany ch v kratkem a
strohem odstavec ku.
Krec ovitŽ sevrel nohy. Tentokrat na tom koneckonc˚ tolik nezalezı. Zatracena prace, nemŽlo by na
tom zalezet v˚ bec. Presto se mu ruce rozechvŽly. Stale se jestŽ pozoroval s lekarsky m odstupem a
zjisóoval, ze upada do mırneho soku. Zby vajıcı c ast v jeho osobnosti pocióovala prostŽ nevolnost.
Na okamzik premy slel, zda nema zavolat Jimu Kirkovi. Ale to ne, to by znamenalo hovorit a
vysvŽtlovat a jestŽ dal vzpomınat. A jaky by to mŽlo smysl? Uz pred lety si to vsechno rekl sam a
nepodarilo se mu... Ano, tak je to, nepodarilo se mu to.
McCoy si prohlızel kousek papıru na dlani a snazil se premoci prıval zatrpklosti. Boze, jsem uz
prılis stary a prılis unaveny , abych se znovu pustil do tohoto zapasu.
Narovnal se, zanesl dopis do loznice a polozil jej doprostred ozdobneho kovoveho tacu, ktery lezel
na noc nım stolku. Pod nım sahl do zasuvky a vytahl obnoseny cestovnı vac ek. Prsty vylovil malou
sondu. ObratnŽ stiskl vypınac a na spic ce vyskoc il maly jasny plamınek. Kdyz se jım dotkl jednoho
mısta na papırku, zac alo tmavnout a pak c adit. Za nŽkolik sekund pohltily papırek plameny.
Poplach, poplach! V teto mıstnosti horı!
M˚ j drahy kabinovy poc ıtac i, tento dy m pochazı z pohrebnı hranice. RozhodnŽ tu porusuji predpisy.
Jenze jakmile kratkevzplanutı na tacu skonc ilo, poc ıtac se zase odmlc el.
TeÍuz spanı v˚ bec neprichazelo v uvahu. McCoy byl tak otreseny , ze nemohl dŽlat ani nic jineho.
Kdyby z˚ stal vzh˚ ru, zac aly by se na nŽj valit vy c itky, litanie hnŽvu a lıtosti, kteremu pripadaly
skoro jako starı kamaradi. Doktor nejisty mi kroky zamıril k malemu sekretari a otevrel dvırka. Ten
zazrak by mŽl privodit riskelsky mescal. Uchopil tresoucı se lahev obŽma rukama a hbitŽ naplnil
objemnou sklenic ku az po okraj bledŽ c ervenou tekutinou.
"Na vody Lethe!" Jediny m hltem vyprazdnil polovinu sklenic ky. Na vterinku se jeho tŽlo krec ovitŽ
stahlo, kdyz mu hrdlem projel zhavy ohen . Napis na vinetŽ Cervena nova opravdu nelhal. Avsak
nez stac il vypıt zbytek, rozezvuc el se bzuc ak dverı a oznamil, ze sem jde navstŽva. Dobra. Cım
vıce se rozpty lım, tım lepe. "Dale."
Do mıstnosti vstoupil Spock. Prvnı d˚ stojnık mŽl ruce preplnŽne svazky zaznam˚ z poc ıtac e a
tabulkami posety mi udaji. P˚ sobil velmi soustredŽnŽ, jakoby pohrouzen do sebe, jako vzdy, kdyz
se opravuje loÍ. Spustil prıval technickeho zargonu bez jakehokoli uvodu. Pri takovy chto
prılezitostech ma sklon nemyslet prılis na lidskespolec enskekonvence.
"Tak trochu pribrzdŽte," mavl rukou McCoy a ze vsech sil se snazil, aby mluvil klidny m hlasem.
"Z toho, co jste rıkal, jsem nic neslysel a tım mın pochopil. Cekal jsem, ze mi reknete 'Dobrejitro,
jak se mate' nebo prostŽ 'Ahoj, doktore'."
Spock se vyhnul sporu. R ekl: "Ahoj, doktore," a monotonnŽ zac al opakovat vodopad udaj˚ .
"Elektromagneticky m tlumic ˚ m vibracı se nepodarilo plnŽ zabezpec it pomocny obvod pro MedQiz
PF-3500 v serii vnitrnıch system˚ ..."
"A ani slovu rozumŽt nechci," ozval se d˚ raznŽ McCoy a znovu si slusnŽ prihnul. "Nejsem ve
sluzbŽ."
Ale prvnıho d˚ stojnıka to stale nemohlo odradit. "Z adam vas o souhlas k napojenı system˚ na
poc ıtac e osetrovny. Nijak to nenarusı pec i o pacienty."
"Tak proc jste to nerekl rovnou? Ja jsem si myslel, ze tady zavodıte a koukate, abyste uz mŽl
vsechno hotovo." McCoy se zlomyslnŽ zasklebil, protoze Vulkancovi ztuhly rty. Na celelodi vam
nezvedne naladu vıc, nez kdyz Spocka vyvedete z rovnovahy.
"Tady mi to podepiste," Spock skrobenŽ podaval papır s udaji.
McCoy si naposledy zavdal a potom prazdnou sklenku postavil na st˚ l. Natahl ruku po papıru a
Spockovi neuslo, ze se mu jestŽ trochu trese. "No, netvarte se tak vyc ıtavŽ, Spocku." Doktor
chvatnŽ nac maral inicialy na papır a vratil jej. "Ja prece nejsem opily . Aspon zatım ne. Nemate se
taky chuó napıt se mnou, nez zase zapadnete do trnı a hlozı mezi poc ıtac e?"
Spock se zamrac il. "Proc si vas druh libuje v prepln ovanı zaludku velky m mnozstvım tekutiny na
bazi alkoholu..."
Parada, zajasal McCoy a nalil si vrchovatŽ dalsı sklenici.
"...z˚ stava pro mne stale zahadou. Drzıte se tohoto zlozvyku navzdory tomu, ze znate jeho toxicke
p˚ sobenı."
"Ale, pane Spocku, ne navzdory tomu, ny brz pro jeho toxicke p˚ sobenı." Polkl dalsı dousek
ohniveho napoje.
Prvnı d˚ stojnık se jestŽ vıce zakabonil, protoze si nahle uvŽdomil, ze se nechal zatahnout do sporu,
ktery nem˚ ze vyhrat, neboó jeho logika do hry nepatrı. "Musım se vŽnovat svy m povinnostem."
Prehledl McCoyovu rozesmatou tvar a otoc il se..
"Vseobecny poplach. Uprava gravitace za deset sekund."
"Ach, Spocku," zvolal McCoy, ktery nechtŽl, aby mu korist tak rychle unikla, "chtŽl jsem si s vami
popovıdat o tom, jak jste Jimovi zkazil ten vy nosny nakup na obchodnı stanici..."
Kdyz se paluba otrasla, prvnı d˚ stojnık uz byl na odchodu a udrzel rovnovahu. Ale McCoy
okamzitŽ upadl. Huc enı lodnıch motor˚ na okamzik prehlusil treskot skla u protilehle stŽny a
zapraskanı kostı pri narazu na kov.
"McCoyi!" Spock lezl po c tyrech po podlaze, ktera se zmıtala nahoru a dol˚ .. Nez se dostal ke
zhroucenepostavŽ, vytekal jı zpod hlavy pramınek krve.
"Uprava gravitace provedena. Opakuji, uprava gravitace provedena."
CTVRTA KAPITOLA
Kapitan˚ v denık. Datum 5308.5:
Enterprise dale letı pouze setrvac nostı, vaznŽ poskozena utokem, ktery si dosud nedovedeme
vysvŽtlit...
Kirk˚ v zdŽseny pohled upoutaval zborceny trup strojovny Enterprise. Zprohy bana a zkrivena byla
cela loÍ, ktera drıve vynikala elegancı a soumŽrnostı struktury. Jako krev vytekajıcı z rany
rozlevaly se a zasychaly temne skvrny na jejım rozdrasanem a popraskanem povrchu, neboó pri
nic ivem utoku pronikly do vlastnıho trupu Enterprise c astec ky frennijskeho kovu z cizı lodi.
Kdyz kontrolnı kamera zahajila pr˚ zkum, posadka na palubŽ zmlkla a tise sledovala prenos.
Scottyho prvnı zprava o skodach podavala podrobnosti o uc incıch nepratelskeho naporu nŽkolik
hodin po stretu, ale na to, co vidŽli, je nemohl pripravit zadny slovnı popis. Zborcenı cele
konstrukce nedokaze ani sefinzeny r opravit mavnutım kouzelneho proutku.
"Neby t toho, ze jsme se zastavili kv˚ li zachranne operaci, uz by z nas byl kosmicky prach.
Vnitrnım pretlakem by vybuchly motory," rekl Scott. Stal Kirkovi po boku u technicke sekce na
kapitanskem m˚ stku. Na rozdıl od Kirka se sefinzeny r vyhy bal pohledu na obrazovku. Prohledl si
jiz predtım podrobneskody dıky raketoplanu a v duchu ho palil podrobnŽjsı obraz zkazy.
"Neby t toho, ze jsme zastavili kv˚ li zachranne operaci, nebyli bychom prepadeni," opac il trpce
kapitan. Prece vsak kdyz znovu a znovu uvazoval o tom, co se stalo, musel uznat, ze by by val opŽt
postupoval stejnŽ. Akce byla nespravna, ale zadny m zp˚ sobem se nedalo zjistit, ze tomu tak je.
Presto vsak jsem to vŽdŽt mŽl...
ZabŽr kamery zvolna sjızdŽl po nosic i k druhemu bloku motor˚ . Trosky poskrabaly jeho oblestŽny,
jako by nŽjaka nedbala kosmicka ruka na nŽ rozhazela zrnka pepre.
"TeÍ se zacelujı jiz poslednı trhliny. Asi za pŽt hodin bychom mŽli mıt trup cely , jenze nam
chybŽjı zdroje, abychom na vsech palubach vyrovnali tlak. Budou vyc lenŽny dvŽ skupiny na
obsluhu system˚ udrzovanı zivotnıch podmınek a lodnıch sluzeb." TŽzke skody, ktere postihly
Enterprise, na nŽj zle dolehaly.
"A jak brzo se odsud m˚ zeme dostat?" Kirka dosud hypnotizoval dŽsivy pohled a stale zasl, ze se
loÍ nesmı pohnout z mısta, nema-li se rozpadnout. Scotty ho vsak ujistil, ze se mohou vratit do
dok˚ na obchodnı stanici.
"Vlastnı trup je pomŽrnŽ malo dotc en, ale kdybychom se pokusili hned vyrazit, prohnul by se pod
silny m tlakem pri pohybu kupredu, i kdyz se zvolı podsvŽtelna rychlost. Jakmile se vsak vyrovna
tlak na vŽtsinŽ palub, pracovnı skupiny mohou zac ıt vy ztuzemi zajisóovat kriticka mısta zevnitr.
Nebude to sice funkc nı, ale udrzı se to pohromadŽ." Sefinzeny r potlac il lehkezachvŽnı. Ostry chlad
vesmırny ch hlubin se zakousl do oslabeny ch energeticky ch rezerv lodi a na m˚ stku poklesla teplota
o nŽkolik stupn ˚ . "Az se dostaneme do sucheho doku a zcela vymŽnıme hlavnı nosnıky, zıskame
opŽt schopnost rychleplavby. Hnacı motory jsou totiz vcelku v poradku."
Na obrazovku se nynı vedral celkovy pohled na naprosto neposkozeny a neporuseny pravobok,
ktery jim vsak byl bez levoboku malo platny . Posadka na m˚ stku se opŽt vŽnovala sluzebnım
povinnostem. Vsude kolem se rozeznŽly tichehlasy.
"Casovy odhad, pane Scotte?"
Scott zhluboka zavzdychal. Kirk vzdycky chce predpovıdat to, co se predpovŽdŽt neda. "NejmenŽ
c tyricet osm hodin, mozna i vıc. Podle situace." Uz byl prılis znaven na to, aby jestŽ probıral
houstiny faktor˚ , jez by mohly dale komplikovat jiz tak nezmŽrnŽ zmatenou situaci.
Kirk se s tım spokojil. "ZbranŽ?"
"Phasery fungujı, ale majı nızkou energetickou uroven Kdyz kriznık narazil do stıt˚ , rozbil se nam
dilithiovy krystal." SpatnŽ nac asovano. Zvedajıcı se stıty frennijsky kriznık rozdrtily. Vy buchem se
vsak zmŽnil na smrtelnŽ nebezpec nou kovovou trısó a ta zasahla uzasnou nic ivou silou Enterprise i
jejı pohonnejednotky.
Co by se asi stalo, kdyby je nezarazily nase stıty? uvazoval Kirk. Nedalo se nijak zjistit, zda blızıcı
se cizı loÍ zamy slela prelozit nasilım svou posadku na palubu Enterprise nebo zda chtŽla
kosmickou loÍzcela znic it.
"A co stıty?" Kirk si nechal nejstrasnŽjsı obavy az na konec. Scotty jeho pesimismus potvrdil.
"DŽravejako reseto. TeÍby skrze nŽ pronikl az na vlastnı trup lodı i ruc nı phaser."
"Aspon ze my jsme to prezili," poznamenal Kirk, hledajıcı trochu utŽchy.
"Jo, to bych rekl, ze jo." Scotty byl natolik uondany , ze i vyhlıdky na dalsı existenci posuzoval s jen
minimalnım nadsenım. "Jenze my tu trc ıme jako kachny, az nas tu nachyta nŽjaka jina loÍ, kterese
zachce po nas vystrelit."
To ovsem Kirk vŽdŽl az prılis dobre. "Nechte to na mnŽ, Scotty. Vase starost je, abychom se odsud
dostali. Do 48 hodin."
"Tak jo." Sefinzeny r vypadal opravdu velmi ustaranŽ.
Kapitan pokrac oval v revizi. "Poruc ıku Uhuro, ovŽrila jste, zda funguje hyperprostorovespojenı?"
"Ano, kapitane. Prijımam zachranne signaly z celeho sektoru na navigac nıch frekvencıch a
normalnı je i provoz na prıjmu depesı. Jsme sice trochu stranou od mıstnıch vysılac ˚ ve vesmıru,
ale chytila jsem aspon slabŽ vysılac e z obchodnı stanice, kde zrejmŽ bŽzı obvykle informace.
Neozy va se zadnetısn ovevolanı ani kodovy signal."
To by mohlo znamenat, ze Klingoni, jiz opustili uzemı Federace. Nebo taky ne. V kazdem prıpadŽ
Enterprise musı prısnŽ dodrzovat zakaz vysılanı, protoze kdesi v sektoru by mohli jestŽ by t buÍ
Klingoni, nebo jinı nepratele. Za souc asneho stavu nem˚ ze kosmicka loÍ riskovat prozradit svou
pozici tım, ze zapojı vysılanı na vnŽjsıch komunikac nıch kanalech. Vyslala mısto toho jen dvŽ
vy strahy. Jednu na obchodnı stanici kv˚ li prıpravam k odvracenı utoku, druha podrobnŽ popsala
udalosti pro velitelstvı kosmicke Flotily. Informac nı jednotka pro omezeny nadsvŽtelny pohon
potrebuje plnedva ty dny, aby se dostala na kosmickou zakladnu.
Pri vzpomınce na zadost o pomoc Kirk skrıpal zuby. O pomoc zadal moc nerad a jestŽ menŽ rad
pomoc potreboval. NicmenŽ za dany ch prostorovy ch a c asovy ch okolnostı nebudou jestŽ dost
dlouho vyhlıdky na to, ze dostanou posilu. Je tedy dost c asu na to, dostat loÍz nesnazı.
Uhura pokrac ovala v hlasenı. "Kapitane, lodnı spojenı je ovsem v naprosto hroznem stavu. Chekov
pracuje na poc ıtac ıch a kazdou hodinu mi vypojı pri opravach interkom. Tak ztracıme spojenı
pokazdes jinou palubou."
Pri jejıch slovech Kirk uslysel tlumeny zvuk otvırajıcıch se dverı turbovy tahu a spıse cıtil nez vidŽl
klidnŽ prichazet sveho prvnıho d˚ stojnıka. "Pane Spocku, budu potrebovat vasi zpravu o stavu
senzor˚ ..." Kdyz se otoc il, Kirk nahle ztratil hlas. Na SpockovŽ kabatŽ vypadaly skvrny od oleje
dŽsivŽ jako krev, ale ne vulkanska, ny brz lidska.
"Kapitane, je zapotrebı vası prıtomnosti v lodnı nemocnici."
"NŽjake problemy s poc ıtac i zdravotnickeho zarızenı?" Ale vŽdŽl, ze jde o nŽco jineho. Spock˚ v
lhostejny vy raz se pokazdetrochu lisil a tentokrat p˚ sobil chmurnŽji nez kdy jindy.
"Doktor McCoy utrpŽl uraz. Je nynı na chirurgii..."
Tak prece jen lidska krev.
Nez Kirk dorazil na osetrovnu, dusevnŽ se pripravoval na vstup do kritickeho pasma. Velmi nerad
tam chodil, ale pres tuto nechuó se nedal odstrasit, kdyz bylo nutne, aby tam zasel. Tyto prostory
mu vsak symbolizovaly nezdar, jeho nezdar udrzet posadku nazivu a zdravou. Pri pohledu na
takovemnozstvı nehybny ch tŽl pocióoval bolest v utrobach. Kdyby byl odhalil frennijskou lec ku,
kdyby byl reagoval jen o par sekund rychleji, zela by tato mıstnost prazdnotou.
"Kapitane." Christina Chapelova na nŽj c ekala. "Doktor Cortejo jiz provedl operaci. Doktor McCoy
je dosud v bezvŽdomı, ale vykazuje stabilnı znamky zivota." PlnŽ uplatn ovala sv˚ j profesionalnı
prıstup, ktery ji zastióoval pred citovy m dopadem jejı c innosti. Avsak kdyby byla dala najevo
trochu vıce sveuzkosti nad McCoyovy m zdravotnım stavem, Kirk by se prece jen cıtil lepe.
"Chci ho vidŽt." V mysli mu tanula prılis c erstva vzpomınka na krev, ktera se vsakla Spockovi i do
kosile.
Sestra priky vla. "Je v rezonanc nı komore. Doktor Cortejo vam m˚ ze poskytnout podrobnosti,
zatımco bude prıstroji sledovan stav. Nynı mŽ prosım omluvte, musım se vratit k svy m pacient˚ m."
Musı si trochu oddechnout, napadlo Kirka, kdyz Christina Chapelova poodesla. Jenze kazdy na lodi,
jeho sameho nevyjımaje, potrebuje se aspon jednu noc v klidu vyspat. Z toho ale neplyne, ze si
budou moci takovy odpoc inek dovolit zvlasó brzo.
Kapitan postupoval dale do labyrintu nemocnic nıch oddŽlenı, dokud neuslysel presnŽ artikulovany
prızvuk muze, ktery nynı zastaval vedoucı mısto ve zdravotnicke sluzbŽ. Na lodi nebyl Eduardo
Cortejo Alvarez nijak oblıbeny . Svou ponŽkud korpulentnı postavu nosil strnule vzprımenou s
jistou davkou arogance. Prezırava netrpŽlivost v jeho jednanı s lidmi mimo nemocnici a zejmena s
pacienty nesouladnŽ kontrastovala s McCoyovy m vrelejsım prıstupem k lidem. A protoze v cele
lodnı nemocnici udaval ton seflekar, Cortejova panovitost neustale drazdila vsechny zdravotnıky.
Neby t vzajemne ucty, kterou navzajem pocióovali kv˚ li svemu lekarskemu nadanı, mezi obŽma
doktory by doslo k otevrenevalce. A ze Cortejo nemocnici povede v prıstıch nŽkolika dnech, by se
McCoyovi ani za mak nelıbilo.
Kdyz se vsak Kirk dostal za roh a seznamil se bezprostrednŽ s tım, co je v rezonanc nı komore, plnŽ
si uvŽdomil, ze jeho seflekar absolutnŽ nenı s to starat se, kdo pravŽ vede lodnı nemocnici. Drobne
pohyby dŽla lidske tŽlo i ve spanku, avsak tŽlo McCoyovo lezelo strnule nehybne v hlubokem
bezvŽdomı. Tvar mŽl skoro bılou a kosti se mu ry sovaly pod napjatou pletı. Presto vsak o zranŽnı
hlavy svŽdc ila jen mala naplast za pravy m uchem.
"Jaky je jeho stav?" ptal se Kirk dvou lekar˚ , kterı stali pred komorou.
"Je v komatu, kapitane." To nerıkal hlavnı chirurg. Kirk si matnŽ vzpomnŽl, ze ten mlady doktor,
ktereho ma pred sebou, je z kosmickeFlotily, odkud ho vyslali, aby tu vykonaval praxi. Snazil se
vybavit si jeho jmeno, ale marnŽ. Praktikanti prichazeli a odchazeli prılis rychle, nez aby si je
vsechny pamatoval.
"Doktorko Dysonova, ujmŽte se aparatury," vystŽkl Cortejo. "Nebudu marnit sv˚ j c as mac kanım
knoflık˚ ." Pri teto vy tce se mlada lekarka zardŽla, ale zaroven kvapnŽ potlac ila zavrc enı, jez
prozrazovalo, ze se spıse zlobı, nez stydı. Odebrala se ke kontrolnımu prıstroji.
Kirk sledoval, jak se v jednotlivy ch pasech na displeji v rezonanc nı komore objevujı zabŽry
McCoyova tŽla. Uzka deska ho zvolna a postupne posouvala pod paprsky, takze poc ıtac stac il
zachytavat rady zabŽr˚ , jako by se prızrac ny skalpel zarezaval do tenouc ky ch vrstvic ek organismu.
Po ovladacıch tlac ıtkach prejızdŽly prsty doktorky Dysonovea veskereinformace se prenasely do
holografickeho obrazu jeho tŽla, jakehosi udŽsneho dvojc ete skutec neho tŽla za prostorem komory.
HustenahromadŽnı pr˚ zkumny ch rez˚ hlavou barevnŽ ozivovalo vy sledny obraz.
Doktor Cortejo pripojil jestŽ par pokyn˚ ty kajıcıch se prohlıdky a zahajil sv˚ j monolog: "ZranŽnı
vyply va z c etny ch faktor˚ pri padu. Hrana stolu zp˚ sobila bezprostrednı povrchove natrzeni
pokozky na hlavŽ a linearnı frakturu lebky." Ukazovac kem prejel po jasnŽ purpurove c are na
oranzove lebce. "NastŽstı nedoslo pri tomto poranŽnı k nadmŽrne ztratŽ krve a okcipitalnı kost
z˚ stala neporusena. Z adne ulomky kostı take nepronikly do nıze polozene c asti mozku. Z
chirurgickeho hlediska je tedy porusenı minimalnı a snadno lec itelne.
Avsak volnŽ se pohybujıcı hlava vlivem rotac nıho pohybu, ktery se zrychlil, utrpŽla otres mozku.
D˚ sledky tohoto traumatu by mohly by t vazne, avsak priklanım se spıse k optimismu, kdyz beru v
uvahu, co jsme az dosud pozorovali. V neurologickem pr˚ zkumu je doktorka Dysonova skutec nou
odbornicı." Chirurg ustoupil mısto ve stredu drobnezenŽ s tmavou tvarı, stojıcı po jeho boku.
Trebaze doktorku Dysonovou ponŽkud zmatlo, jak nahle prenesl Kirk pozornost na ni, promluvila
struc nŽ a vŽcnŽ: "Po poranŽnı hlavy tupy m predmŽtem dochazı pri otresu mozku predevsım k
mechanickemu poskozenı a potrhanı nervovy ch vlaken a cev privadŽjıcıch krev. Vysetrenı mozku
doktora McCoye touto aparaturou ukazuje, ze nedoslo k zadny m viditelny m rozrusenım tkanı.
Nemame ovsem k dispozici zadnou metodu, kterou bychom odhalili, zda nebyla nervova vlakna
natazena. To lze posuzovat jen na jejich neurologickefunkci, kterou m˚ zeme sledovat, teprve az se
pacient probere.
Pokud jde o sekundarnı mechanismy, doslo ke kratkemu vzestupu nitrolebec nıho tlaku, ktery vsak
nejspıs nestac il poskodit mozek. Nejsou zadne naznaky, ze by doslo k vychy lenı, edemu c i
krvacenı do mozku. Je skutec nŽ stŽstı, ze byl prıtomen pan Spock, ktery privolal ihned lekarskou
pomoc. Kdyby totiz doslo k prodlenı s operacı, mohly se vyvinout komplikace."
"Kdyz je rec o operaci," ozval se Cortejo, "napada mŽ, ze se musım vratit ke svepraci. Tohle uz
nepatrı do meho oboru." ZdrahavŽ se kapitanovi uklonil, ale pacienta si jiz nevsımal a odesel.
Kirk zac al chapat, jak hluboce tento muz McCoyovi musı jıt na nervy, ale Cortejovy nedostatky
zcela zastınila bezprostrednı starost o McCoy˚ v stav. "K c emu by to vedlo, kdyby ta nervova
vlakna byla natazena?"
Dysonova bezmocnŽ pokrc ila rameny. "Dysfunkce se projevujı od mırneho zhmozdŽnı az k
porucham pamŽti, pacient nepoznava lidi a vŽci, nevybavuje si slova, nekoordinuje dobre pohyby a
vsechny tyto potıze vyzadujı mŽsıce, nŽkdy i roky regenerac nı terapie. Dokud nebude pri vŽdomı,
neda se plnŽ posoudit, k jak zavaznemu poranŽnı doslo. Obvykle platı, ze c ım dele je pacient v
komatu, tım vŽtsı je pravdŽpodobnost neurologickeho poskozenı. V tomto prıpadŽ se da vsak tŽzko
stanovit, z c eho vyply va bezvŽdomı. Doktor McCoy byl pravŽ po sluzbŽ, pri nız absolvoval znac nŽ
vyc erpavajıcı serii chirurgicky ch zasah˚ . Sestra Chapelova rıka, ze kdyz odchazel, byl vyc erpany ."
Lekarka trochu zavahala a pokrac ovala: "MŽl takezvy senou hladinu alkoholu v krvi. Neslo sice o
hladinu toxickou, avsak o kombinaci s unavou, ztratou krve a otupujıcım traumatem... To vsechno
tedy privodilo delsı bezvŽdomı," dokonc ila s chaby m pousmanım sv˚ j vy klad.
Do Kirkovy uzkosti se prodrala podrazdŽnost nad jejım sibenic nım humorem. V tom to zrejmŽ vŽzı.
Pod maskou bazliveho chovanı mlade d˚ stojnice ve sluzbŽ ve vztahu k veliteli postrehl zablesk
bystre pracujıcıho lekarskeho ducha. Kladl si otazku, jak asi profesionalnı zdatnost doktorky
Dysonovehodnotil McCoy.
Prohlıdka skonc ila. DvŽ sestry jemnŽ presunuly McCoyovo ztuhle tŽlo na pojızdne l˚ zko a pod
dozorem Dysonoveje hbitŽ odvezly. Vıce uz Kirk udŽlat nem˚ ze. To byl ale hloupy uraz, pomyslel
si pri cestŽ k turbovy tahu. Po vsech tŽch valkach, stretnutıch s vrazdıcımi cizaky a sıleny ch poutıch
po Galaxii se mu seflekar poranı pri upravŽ gravitace. Az se z toho McCoy zotavı, Kirk se uz
postara o to, aby ho vyznamenal radem pro palubnı nemotory. Doktorovi bude urc itŽ ohromnŽ
sluset, az bude masırovat na prehlıdce vsech prıslusnık˚ posadky, kterı se pohmozdili, odreli nebo
si polamali kosti, kdyz se ozvalo hlasenı z lodnıho tlampac e.
Turbovy tah zahuc el a zastavil se. Kapitan vystoupil na m˚ stku. Kdyz se tam ocitl, ostatnı se na nŽj
tazavŽ podıvali. Prestoze plnil lekarskepovinnosti, McCoy se stal neoficialnım uc astnıkem dŽnı na
m˚ stku, kde vzdycky v povzdalı c ıhal a sledoval, co se dŽje. "Je v bezvŽdomı, ale zije," oznamil
Kirk a potom se obratil k Uhure. "Doktorka Dysonova bude posılat pravidelna hlasenı. Jakmile se
stav zmŽnı, ihned mŽ vyrozumıte."
Presel k poc ıtac ˚ m na druhe stranŽ. "Pane Spocku." Prvnı d˚ stojnık se temŽr ztracel za hradbou
sveho panelu. Koukaly jen dvŽ nohy v botach a ty nohy sebou v neurc ity ch intervalech
poskubavaly. Pres kovovou hradbu pronikla ztlumena vulkanska slova. "Kdybych vas tak dobre
neznal, myslel bych si, ze klejete."
"Ve vulkanskem jazyce neexistujı kletby," rekl ponŽkud jasnŽji Spock, zvedl se a pristoupil blız. V
jedne ruce drzel c ipy z integrovany ch obvod˚ . Kirk s ulevou postrehl, ze odŽv uz ma c isty .
"Neprızniveokolnosti mŽnı c in, nikoli symbolicka verbalizace citu."
"A jaky c in tedy uskutec n ujete?" Kdyby byly lepsı okolnosti, Kirk by kladl takove otazky v
pohodlnezasedac ce, kde by ho obklopovali jeho d˚ stojnıci a jeden po druhem by odpovıdali.
Spockovy prsty dovednŽ prejızdŽly po hranŽ c ip˚ a tu a tam zarovnaly ty, ktere prec nıvaly.
Nesnazil se dıvat se kapitanovi do oc ı a jen z jeho reakcı se dalo usuzovat na to, ze si jeho
prıtomnost uvŽdomuje. "Tlumic e vibracı jsou uz opravene. Poc ıtac ove obvody byly jen mısty
poskozene, ale podarilo se zjistit vsechny zavady." Probıral si v duchu, co je dale v poradı co do
d˚ lezitosti. "Pan Chekov vede skupinu, ktera instaluje podp˚ rne pamŽóove jednotky ve vsech
sektorech d˚ lezity ch pro chod nebo obranu lodi."
Zdalo se, ze tato poslednı slova byla pronesena zvlasó d˚ raznŽ. Kirk se dohadoval, ze se ukazala
pravdivost povŽstı o ztratŽ zaznam˚ . To tedy opravdu nikdo nebude mıt moc c asu na oddech.
"Senzory kratkeho dosahu budou fungovat za sedm minut." Spock si prestal hrat a zac al do otvor˚
vkladat novec ipy. "Dalsı hodinu zabere priblizna kalibrace."
"A co senzory dlouheho dosahu?" Spock˚ v bystry sluch zaznamenal otazku, prestoze se prvnı
d˚ stojnık jiz opŽt hluboko ponoril do utrob poc ıtac e. Kirkovy usi vsak nebyly tak citlive, a tak se
kapitan musel sehnout, aby rozumŽl odpovŽdi.
"Ty se budou opravovat dele, protoze byly prımo mechanicky poskozeny. Pan Scott odhaduje
potrebny c as na dvanact hodin. Dalsı c tyri hodiny si vyzada kalibrace."
Sestnact hodin. "Spocku, jestŽ jsme nezjistili, kdo a proc nas napadl. Mozna, ze tu jsou celeroje
tŽch cizinc˚ , ze si nas zblızka prohlızejı a ze my o tom nevıme."
"To je, kapitane, ponŽkud znepokojiva predstava." Po radŽ sebeuspokojeneho vrc enı a huc enı jim
nad hlavami zac ala fungovat c ast vy poc etnı stanice. "Ale je v podstatŽ spravna."
Kdyz se kapitan naprımil, oddechoval a pritom mumlal nŽjake obzvlasó silne emotivnı symboly.
Nejenze byl nepratelsky utok kamikadze naprosto nec ekany , ale v nejistotŽ se utapŽly i jeho prıc iny.
Kirk byl mistrem taktiky, avsak i on potreboval nŽco vŽdŽt o povaze sveho protivnıka, aby mohl
volit spravnou strategii. V troskach se nasly mrtvoly, kterenepatrily k zadne rase Federace nebo
jejıch spojenc˚ . Presto nebylo pochyb o nepratelstvı tŽchto cizinc˚ . Xenobiolog Frazer odhadl, ze
asi dvacet jedinc˚ se sebevrazednŽ zabilo pri pokusu ochromit Enterprise. Z toho vyply valo silne
podezrenı, ze v teto oblasti jsou jestŽ dalsı nepratelske sıly. Sıly, ktere c ıhajı nŽkde tŽsnŽ za
dosahem senzor˚ ...
"Kapitane." Spock vyrusil Kirka z jeho snŽnı. "Senzory kratkeho dosahu budou co nevidŽt v
provozu." Prvnı d˚ stojnık se zvedl z podlahy a naklonil se nad terminal poc ıtac e. Rychly mi prsty
prejel nŽkolik tlac ıtek. "Pozor... teÍ."
Pri jeho slovech se na m˚ stku rozeznŽly sireny zluteho poplachu.
PA TA KAPITOLA
Pomalea vytrvaleblikanı zluteho poplachoveho svŽtla na m˚ stku zac ınalo jıt Kirkovi na nervy. Po
deseti hodinach na okraji senzoroveho dosahu stale jen nŽco pobleskovalo, coz sice stac ilo k
rozc ilenı a vedlo k opatrnosti, ale nedavalo jestŽ d˚ vod k zasahu. OstatnŽ Enterprise dosud nebyla v
takovem stavu, aby vŽtsı zasah zvladla. Snad na tom bly skanı nic zvlastnıho nenı, m˚ ze to by t jen
tım, ze citlive prıstroje zaznamenavajı i zbytky po skodach zp˚ sobeny ch bojem. Na obrazovce
nebylo vidŽt zadnecizı plavidlo, jen chaby odlesk hvŽzd.
Kapitan prestal marnŽ patrat, odvratil oc i od obrazovky a oprel se ve velitelskem kresle. Snazil se
odolavat chuti vyzadat si od posadky na m˚ stku dalsı serii hlasenı. Kdyby se nŽkde na lodi prılis
dlouho zdrzel, urc itŽ by mu poboc nık prinesl kopec tabulek s daty, kterema podepsat. Kirk vstal.
NemŽnıcı se obrazovka.ho k sobŽ pritahla, a tak pristoupil bliz, aby si obraz prohledl. Potom se
otoc il a pomalu odchazel za dalsımi d˚ stojnıky. NeprıtomnŽ ky val a zastavil se u spojovacıho
stanovistŽ.
"Na zvukovem prıjmu beze zmŽn, kapitane," hlasila jasnŽ a usec nŽ Uhura a ti, kdo ji dobre znali,
vycióovali v jejım tonu dobre ovladany vztek. "Komunikac nı patranı je dosud negativnı." PresnŽ
tak to bylo pred deseti minutami.
Kirk se zatvaril jako vtŽlena nevinnost, avsak o svy ch dobry ch umyslech poruc ıka nepresvŽdc il. Za
dalsı cıl sveinspekce si zvolil vy poc etnı stanici, a pak ho odvaha opustila. Spock zrejmŽ tŽzce nese,
ze dosud neopravenesenzory dlouheho dosahu neposkytujı spolehliva data, a jakakoli vyrusenı by
jen prohloubilo Vulkanc˚ v zarmutek a opravy zdrzelo.
Posadka je snad az prılis dobra, uvazoval kysele Kirk. Kdyby se menŽ snazili a byli menŽ vy konnı,
mohl by snad mıt d˚ vod k tomu, aby d˚ stojnıky karal a tak si odreagovaval sv˚ j neklid v pr˚ bŽhu
dozoru nad plnŽnım povinnostı. Za danesituace se vsichni na m˚ stku zdatnŽ podıleli na opravach
nebo na kontrole a nezavdavali kapitanovi sebemensı moznost odpoutat se od dotŽrne vnitrnı
potreby uc init nŽjakerozhodnutı. Co vsak ma sakra dŽlat teÍ?
Jako by to tusila, poruc ık Uhura zvedla hlavu nad prıstroji a vlıdnŽ se na Kirka usmala: "Kapitane,
doktorka Dysonova si preje, abyste se dostavil do nemocnice. Zda se, ze se doktor McCoy probıra."
Na m˚ stku sice vsichni pracovali bez prestavky, ale prece jen se tam rozhostil nevyrc eny vy raz
potŽsenı.
"DŽkuji vam, poruc ıku." Kirk si zhluboka a s ulevou oddechl. Byl totiz nec ekanŽ vyveden z mıry,
kdyz predtım vidŽl lekare tak bledeho a zdeptaneho. "Pane Spocku, prebırate velenı." rekl a odebral
se k turbovy tahu.
"Ano, kapitane." Zpoza poc ıtac e se zvedl prvnı d˚ stojnık a naprımil se. Na zemi pod nım se valela
nezbytna vrstva rozhazeny ch integrovany ch obvod˚ a podobnŽ tomu bylo i na desce u prıstroje. "A
kapitane..."
Kirk se zarazil a ohledl se na Vulkance. "Pane Spocku?"
"Az doktor McCoy opŽt nabude vŽdomı, mŽl by by t informovan o tom, ze poc ıtac e lekarsky ch
prıstroj˚ jiz plnŽ fungujı."
"Ovsem, chapu." Ale nechapal to. Spock byl sice neschopen vyjadrit, jakou ma o McCoye starost,
nŽjaky mi slovy na m˚ stku, ale presto tu starost mŽl.
Zdravotnıci na Enterprise jako skutec nı profesionalove nedavali najevo, ze se osobnŽ zajımajı o
jednoho pacienta vıc nez o druheho. NicmenŽ mnoho z nich nahodou nachazelo povinnosti, jejichz
plnŽnı je privadŽlo do blızkosti jednotky intenzıvnı pec e. Kirk zasl nad tım, jak silnŽ zanedbavajı
urc ity kout pokoje, trebaze obletujı jeho obvod.
U seflekarova l˚ zka dlely doktorka Dysonova a sestra Chapelova a s napŽtım sledovaly stŽnu s
monitorem zachycujıcım znamky zivota. Tento panel se na rozdıl od ostatnıch blızil normalnı
konfiguraci. Kirk sice nenı doktor, ale bŽhem dlouhy ch let se obeznamil s lekarsky m vybavenım.
Jeho diagnozu potvrzoval i obezretny usmŽv na tvari sestry Chapelove. "Uz se dostava z komatu,
kapitane," vysvŽtlila mu tise a oc i jı pritom rychle tŽkaly mezi panelem, c innostı doktorky
Dysonovea bezvŽdomy m doktorem McCoyem.
"A co poskozenı mozku?"
"Je prılis brzy, abych nŽco rekla," roztrzitŽ poznamenala Dysonova. "Mozek je slozity organ a na to,
aby vysetril vsechny jeho jemnosti, nebyl dosud zkonstruovan zadny monitor." Ky vala hlavou ve
shodŽ s tım, jak se trhanŽ posouval jisty konkretnı udaj. "UdŽlame si aspon zbŽznou predstavu,
jakmile se probere, a to uz by mŽlo nastat brzo."
Sehnula se a uchopila McCoye za rameno. "Pane doktore, slysıte mŽ? Uz jste toho naspal azaz."
Potom jım jemnŽ zatrasla. "Uz se musıte probudit. OdpovŽzte mi, pane doktore."
Reakcı bylo jen nepatrnezamzikanı ras. "Kostro, vzbuÍ se!" Kirk se snazil, aby jeho slova znŽla
jako rozkaz, ale vyznıvala spıse jako prosba.
ZtuhletŽlo, naby vajıcı vŽdomı, se zac alo mŽnit. "No tak, vzh˚ ru," dorazela Dysonova a zac ala ho
poplacavat po tvarıch. "ProbuÍte se a zatoc te se mnou za to, ze mlatım nemocne."
Pacient zamzikal silnŽji a potom otevrel vıc ka. McCoy stenal, ale hledŽl na nŽ jasny m a upreny m
pohledem. "Co se stalo?" Spıse nez hlas to bylo zaskrehotanı.
"To mi snad m˚ zete rıct vy?" zeptala se Dysonova. "Nac si vzpomınate?"
Zamyslel se a svrastil tmaveoboc ı. "Upadl jsem. A prastil se do hlavy. A bolı mŽ to," dodal.
"To bych rekla. Zp˚ sobil jste si frakturu. A teÍmi povŽzte, kdo jste."
OdpovŽdŽl po velmi kratkem zavahanı: "Doktor Leonard H. McCoy." A jeho hlas jiz nabyl na sıle.
"A kde jste teÍ?"
Kirk se musel usmat nad jejım pedantsky m tonem. Neby t tak vyrızeny , McCoy by se urc itŽ vzeprel
tomu, ze s nım jedna jako s dŽckem.
Doktor se podeprel o loket a podıval se na vsechny tri lidi kolem sebe a potom na pokoj, kde stali.
"Nu, tohle musı by t nemocnice, ale to jsem blazen, jestli jsem kdy vidŽl takovouhle nemocnici. Jak
daleko je odtud na ranc ?"
"Na ranc ?" zeptala se Dysonova lhostejnŽ, ale tŽlo prozrazovalo napŽtı.
"JistŽ, na Cernou ostruhu. Ja sice vım, ze nic enı konı nenı nejbezpec nŽjsı zp˚ sob, jak stravit
prazdniny, ale nenapadlo mŽ, ze kv˚ li zlomeny m kostem tu potrebujeme oddŽlenı se spic kovou
technikou..." Hlas se mu zmatenŽ vytratil, kdyz se pokousel sledovat dalsı detaily kolem sebe. Pri
pohledu na Kirk˚ v stejnokroj se do nŽho zabodl oc ima. "Nejsem ve Waco, ze ne?"
"Ne, to nejste," radostnŽ odpovŽdŽla doktorka Dysonova a slehla pohledem po kapitanovi, aby
radŽji nic nerıkal. "R eknŽte mi jestŽ nŽco o tenehodŽ."
McCoy si zase lehl na l˚ zko a opatrnŽ si oprel hlavu o polstar. Do rec i se mu vkradl lehky jizansky
prızvuk. "Na ten pad si moc nevzpomınam, konec nŽ c lovŽk si obyc ejnŽ natluc e palici, ale nemohl
jsem ztratit vıc nez par minut..." Znovu zvedl hlavu a opŽt se zbŽznŽ rozhledl kolem postele.
"OstatnŽ jsem jel na tom kastanovem valachovi, ktery nenı ve formŽ a ma tlamu ze zeleza. Trochu
jsme se nepohodli pri skakani pres ploty z ostnateho dratu. On byl pro a ja proti. Jsem vsak jaksi
jediny , kdo se nakonec za nŽ dostal." Rukou znazornil vysoky oblouk. "A taky jsem zapomnŽl, jak
ma vypadat pristanı.
Poslyste, musel jsem se opravdu hloupŽ prastit, kdyz si v˚ bec nevzpomınam, jak jsem se sem
dostal." Do hlasu se mu vetrela starost. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"V bezvŽdomı jste byl nŽkolik hodin," rekla doktorka Dysonova, jako by o nic neslo. "A teÍje na
c ase, abyste jestŽ trochu spal, ale doopravdy spal." Zvedla hlavu k sestre Chapelove. "Sestro,
pripravte sedativum."
"Ja sedativum nepotrebuju!" Tento hadavy ton byl pro nŽj prıznac ny .
"Osetrujıcı lekarkou jsem tu ja a co budete dŽlat, rozhodnu taky ja." Bylo jasne, ze se tady o tom
diskutovat nebude. Postavou to je sice drobna zena, ale pokud jde o sılu v˚ le, je vıc nez
dvoumetrova.
"Dobra, tedy jako vy raz profesionalnı zdvorilosti," ozval se neochotnŽ McCoy, "s lec enım
souhlasım."
Chapelova mu prilozila k pazi injekc nı strıkac ku a ta do nŽho s tichy m zasyknutım vpravila davku.
"Bude vam opravdu vy bornŽ."
"DŽkuji vam, sestro." Pomalu zavıral oc i. Pote, co si prohledl Kirk˚ v stejnokroj, uz se na kapitana
ani nepodıval.
Dysonova zac ala tise chrlit pokyny a c marala do tabulky s udaji poznamky. "Chris, sezen te nŽjako
oddŽlenou mıstnost, i kdyby to bylo treba skladistŽ. Vım, ze v takhle precpanenemocnici to nebude
snadne, ale nem˚ zeme si dovolit, aby mŽl kolem sebe posadku, az se vzbudı. Budu tam muset mıt
monitor, ale jinak tam chci mıt co nejvŽtsı klid. Az se opravdu poradnŽ zac ne koukat kolem sebe,
nesmı by t prılis dezorientovan.
A taky aó tam nenı slyset lodnı hlasenı. VypnŽte to, aby nic neslysel"
To ho zrejmŽ predevsım privedlo do maleru, napadlo Kirka.
"Kde je doktor Cortejo?" zeptala se Dysonova.
Sestra se na chvilic ku zarazila, aby si urovnala, kalendar v hlavŽ. "Na chirurgii. JestŽ tam bude
muset by t aspon hodinu."
"Mhm, tak teÍnem˚ ze stejnŽ nic dŽlat, ale prosım vas, pokud m˚ zete, chyóte ho, az bude odtamtud
vychazet. Aó vı co se tu dŽje. Zda se, ze tomu teÍtady velı on, aspon prozatım."
Kirk horel nedoc kavostı, aby uz mohl klast otazky, ale mŽl se na pozoru. Urc itŽ mu bylo vidŽt na
vy razu tvare, jak se premaha. Dysonova o ni letmo zavadila pohledem. "Jen jestŽ vydrzte par minut,
kapitane, a pak si pohovorıme." Pokynem mu dala najevo, aby za nı vysel z jednotky intenzıvnı
pec e ven, a pri ch˚ zi stale nŽco zapisovala. Kdyz dosli do jejı pracovny, mŽla uz tabulku s udaji
zcela vyplnŽnou.
Dysonova snızila hlas, kdyz diktovala do prıstroje: "Poc ıtac i, vyhledej tyto udaje o pacientovi
Leonardu McCoyovi." A do otvoru na stole vlozila vyplnŽno tabulku.
"Ctu. "
Teprve pak se zena obratila ke kapitanovi. "KromŽ ztraty pamŽti nevykazoval doktor McCoy zadne
prıznaky verbalnı afazie nebo poruchy rec i. Pohybova koordinace se zda normalnı, i kdyz na
pozorovanı byl jen omezeny c as. Budeme muset presnŽ prosetrit jakekoli znamky snızene
schopnosti, az budeme moci provadŽt hlubinnevy konove testy. Pokud jde o to ostatnı, nechci ve
vas budit dojem, ze vam podavam jakoukoli definitivnı informaci. Jde totiz o amnezii, jednu z
nejmenŽ prozkoumany ch mozkovy ch poruch. Mohla by by t jen doc asna a trvat jen do chvıle, nez
se opŽt probudı. Mohlo by to vsak trvat i nŽkolik mŽsıc˚ . Take by se vsak mohlo stat, ze svou
p˚ vodnı pamŽó uz nikdy nezıska."
"To ale nenı prılis uspokojiva odpovŽÍ," Kirk daval tŽmito slovy najevo spıs, jak je zklaman, nez
aby jı nŽco vyty kal. "ZrejmŽ zapomnŽl nŽkolik poslednıch let sveho zivota. Ani mŽ, ani loÍ
nepoznal. Nejsem si dokonce jist ani tım, zda poznal stejnokroj kosmicke Flotily. Kam az jde
vlastnŽ tato amnezie?"
"Inu, to je pravŽ ta informace, kterou asi budeme schopni zıskat nynı. Chci mıt dobrou predstavu o
tom, kde se domnıva by t v c ase, a teprve potom mu vylozım, v jakeje situaci.
"Poc ıtac i, podej uplnelekarskeinformace o minulosti pacienta Leonarda McCoye."
"Rozumım. Vizualnı zaznam."
"Podle jeho popisu byl asi ten pad dost d˚ lezity , takze je tu zaznamenan." Dysonova se soustredŽnŽ
zahledŽla na obrazovku a zac ala sledovat text. Poc ınaje prıtomny m okamzikem zac al se radku za
radkou zpŽt odvıjet McCoy˚ v zivot. Po napohled dlouhe dobŽ se obrazovka zastavila. "Tady to
zrejmemame: Lehky otres a zhmozdŽnı zebra. Stravil jednu noc v nemocnici ve Wacu v Texasu a
po obvyklem pozorovanı byl odtamtud propustŽn bez komplikacı."
Podıvala se na kapitana. "Stalo se to pred dvaceti pŽti lety."
SESTA KAPITOLA
Pitevnou se rozleval takovy zapach, ze se Kirkovi na protest zvedal zaludek. A kdyz se podıval
kolem sebe, bylo mu jestŽ h˚ r.
Nevadily mu kousky tkanı plujıcı ve specialnıch lahvıch, neboó ty uz byly rozrusenek nepoznanı.
Zato ho rozhodnŽ znepokojovalo, ze vidı pred sebou na desce rozlozenec asti rozrezane mrtvoly.
Kapitan se nutil k tomu, aby se soustredil jen na vŽdeckou slozku teto vy stavy.
"Je to samozrejmŽ pouha rekonstrukce toho, jak vypadali," objasnil mu poruc ık Steven Frazer,
kdyz kladl na pitevnı st˚ l poslednı c ast, odrıznutou nohu. "Zadna cela tŽla jsme nemŽli k disposici."
To neprekvapovalo. Z obchodnı lodi se zachovaly jen zkroucenetrosky a rozteklekusy kovu.
"Ale zadnı Frennioveani Klingoni?" tazal se s napŽtım Kirk.
"Ani n ." Kdyz mluvil, uzıval xenobiolog prekvapivŽ hovorove vy razy, ale na papıru se z nŽho
staval nudny byrokrat. Podle McCoye typicky produkt skolske soustavy Maróanske kolonie. Pri
vzpomınce na seflekare Kirk cıtil, jak se mu opŽt nemile zveda zaludek. Zatvrzele vsak ignoroval
zradnechovanı vlastnıho tŽla a pristoupil blıze ke stolu, aby si lepe prohledl, co tam lezı.
NejvŽtsı byla urıznuta hlava, ktera byla skoro nedotc ena a predstavovala jakousi anatomickou
zahadu. Vzduchoprazdno ve vesmıru ji nec ekanŽ malo narusilo. Humanoid by byl silnŽ krvacel z
k˚ ze, kdezto povrch tŽla tohoto tvora byl chranŽn elastickou vrstvou ocelovŽ modre pokozky.
Bleda vıc ka slouzila jako kryt veliky ch vlhky ch oc ı. Podle Frazerova predpokladu mŽla nejspıs
prirozenezbarvenı jedovatŽ rude. Lebku pokry vala c erna vlakna pichlaveho porostu, ktery se jezil i
po smrti. Smrtelnost priznaval dokoran zejıcı, rozevreny zobak.
Podle masivnı hlavy se dalo usuzovat na stejnŽ masivnı hruÍ, ale uprostred bylo nazdarb˚ h
vylozeno jen par kousıc k˚ mokvajıcı oranzovetkanŽ. Po obou stranach byly rozlozeny utrzky ud˚ ,
kterenasvŽdc ovaly tomu, ze patrily k nŽjakerovnedvounohepostavŽ s dvŽma pazemi. Zde ovsem
lezela jen jedna ruka s drapy.
"Jak presna je tato rekonstrukce?"
"Pokud jde o internı organy, prılis presna nenı," pripustil Frazer a zaujatŽ presunoval dotyc nec asti
na pitevnım stole. Byl vysoky a vyhubly , mŽl r˚ zovou pleó a neposlusnou kstici c erny ch vlas˚ .
"Ale zakladnı obrys je spravny . Nechybı mi zadnedalsı nohy nebo treba ocas."
"Krasou zrovna nevynika," zaznamenal Kirk.. NormalnŽ by se nedal svest k tak xenofobnı reakci,
ale tihle tvorovesakra znic ili jeho loÍ.
"Pan Spock vlozil do poc ıtac ove pamŽti prozatımnı taxonomicke oznac enı, ale posadka si je uz
pokrtila po svem na Krkavce."
To slovo evokovalo silnou v˚ ni p˚ dy na farmŽ ve statŽ Iowa o znıch a pripomınalo matnŽ i
hubenou shrbenou starenu. Kirkova babic ka nazy vala krkavce posly smrti. Kirk jiz jako maly
chlapec cıtil, jak se mu pri jejich drsnem krakani zrychluje tep. Poblız jejich domu se na stromech
c asto sletavali ulisnı modroc ernı ptaci, kterı se dostavali do krızku s farmari pro svou vychytralost a
utoc nost i pro svou nenasytnou zravost. Jmeno bylo dobre zvoleno. V KirkovŽ vzpomınkach
vytanula dalsı asociace. Krkavce lze takeuc it mluvit, c i spıse napodobovat zvuky. Pred zachranou
operacı byl Kirk presvŽdc en, ze hovorı s kapitanem Esserassem a touto jistotou otraslo jen to, ze
tak silnŽ d˚ vŽruje schopnostem sveho prvnıho d˚ stojnıka. Jak se toho tolik dovŽdŽli a nauc ili?
Tolik, ze ho prelstili a primŽli, aby spustil ochrannestıty.
"Ovladajı tito neznamı telepatii?" zeptal se. Takova schopnost by vysvŽtlovala, ze se tak presnŽ
vydavajı za jine. Krkavec si to treba umŽl vzıt rovnou z myslenek mileho frennijskeho kapitana
anebo pri rozhovoru dokonce prımo z Kirkovy ch myslenek...
"Asi ne." rekl Frazer. "Nedavne studie poukazaly na to, ze u vŽtsiny telepaticky ch druh˚ jsou
prıtomnecharakteristickebiochemickerysy a u tŽchto cizinc˚ jsem neshledal nic, c ım by se daly
dolozit."
Kirkovi zlostı zac alo skubat ve tvari. Potom tedy nejspıs Esserasse muc ili, aby z nŽho dostali ta
fakta. Sondy do mozku jsou docela uc inne, ale jednım z jejich bŽzny ch vedlejsıch d˚ sledk˚ by va
smrt.
"Majı ovsem uzasnou nervovou soustavu," pokrac oval s jinossky m nadsenım xenobiolog. "S nic ım
podobny m jsem se jestŽ nesetkal a Dysonova rıka, ze vypada jako ze spatneho hororu." Uchopil
cizincovu hlavu a obratil ji tak, aby bylo vidŽt zadnı c ast lebky. Jednou rukou odhrnul vlakna jejıho
porostu. "Podıvejte se na tohle!"
V Kirkovi se rozbourila zluc , ale ovladl se a rıdil se podle pokynu. Pod porostem se tahla hluboka
ry ha, ktera uhlednŽ rozdŽlovala lebku na dvŽ poloviny. "Ano?" tazavŽ nutil Frazera, aby vysvŽtlil,
co to ma znamenat.
"Lebka je rozdŽlena do dvou lalok˚ , ale tım mınım, ze je rozdŽlena skutec nŽ," vykladal poruc ık.
"Na kazdestranŽ je plnŽ vyvinuty mozek, ale mezi obŽma stranami nenı zadnenervovepropojenı.
Kazda strana ma rovnŽz vlastnı vedenı k mozku, ale tato vedenı nejsou navzajem propojena a
sty kajı se az v teto uzlinŽ na mıse." Prsty sjel az dol˚ k zatylku a zastavil se u mırneho hrbolku,
nebezpec nŽ blızko bodu, kde se hlava oddŽlila od ostatnıho tŽla.
U vyssıch druh˚ jsou prıpady vy voje dvojıho mozku velmi vzacne. I tehdy vsak vy raznŽ prevlada
jeden mozek nad tım druhy m, ktery prostŽ funguje jako husty svazek neuron˚ , jez rıdı vybrane
funkce na v˚ li nezavislenervovesoustavy."
"Mutant?" nadhodil Kirk.
"Ne. Z tŽchto utrzk˚ tkanı m˚ zeme pravdŽpodobnŽ vyvodit zavŽr, ze se pravŽ tımto spolec ny m
rysem vyznac ujı vsichni Krkavci." Mladık pokrc il rameny. "Ale neodhalili jsme zatım, k c emu
vlastnŽ slouzı dva mozky. Byla by to osudna nevy hoda v podmınkach vŽtsiny vy vojovy ch tlak˚ .
Nez se vsak dozvıme vıce, musıme c ekat na zkoumanı ziveho exemplare."
Kirk zamrkal. "To je to poslednı, co bych si teÍpral, setkat se zrovna teÍs nŽc ım takovy mhle, ale
zivy m." A mavl rukou smŽrem k rozlozeny m utrzk˚ m.
Frazer se usmal. "JistŽ, ta vŽrım. Bez phaseru bych se rozhodnŽ nechtŽl proti nŽmu postavit."
Polozil hlavu na st˚ l a vzal si ruku. Uchopil ji za zapŽstı a zac al tou rukou na Kirka mavat a v˚ bec
si nevsımal toho, ze kapitan ma tvare bledejako stŽna.
"Tyto drapy jsou nejen ostrejako britva, ale jsou takejedovate. Zde je pod kazdy m nehtem zlaza,
ktera vyluc uje jed v davce, ktera by stac ila ochromit i konŽ."
Kirk cıtil, ze nutnŽ potrebuje znecitlivujıcı injekci, ale Frazer byl zrejmŽ imunnı v˚ c i zapachu,
ktery se linul z poz˚ statk˚ Krkavce.
"Jed se sklada z r˚ zny ch tŽlnıch tekutin a ze sloziteorganickeslouc eniny. ZdravotnickeoddŽlenı
soudı, ze v nŽm m˚ ze by t moznost noveho anestetika. Dokud vsak nebudeme moci posoudit
protilatky, prılis nam nepom˚ ze. Velmi dobrou prılezitost vyvinout protilatku zıskam, teprve az
bude dokonc ena strukturnı analy za jedu,"
"JestŽ nŽco zajımaveho?" zeptal se Kirk a snazil se, aby to znŽlo uprımnŽ. Litoval, ze se pred
vstupem do pitevny naobŽdval, a jeho organismus hrozil, ze se s tımto nasilım co nevidŽt vyporada.
Frazer upustil ruku na desku stolu a ruka tam sebou mazlavŽ placla. "Ne, vıc uz nic. Ale je toho
dost."
Kirk odesel rychlostı, jakou mu dovolovala jeho hodnost. Snad o nŽco rychleji.
Nez dosel do hangaru pro raketoplany, plıce se mu vyc istily od prıserneho zapachu z pitevny a take
zaludek se mu ponŽkud uklidnil. Po nerovnepalubŽ krac el opatrnŽ a premıtal o tom, co znamenajı
sramy a ry hy na povrchu. Jeden z raketoplan˚ , ten, ktery prepravoval zdravotnickou skupinu, se
dostal nejblıze k Selessanu, kdyz vydal rozkaz k navratu. Proto se pravŽ ten vratil na Enterprise
jako poslednı. Z e je kosmicka loÍbez ochranny ch stıt˚ nehajitelna, to vŽdŽla pilotka velmi dobre.
VŽdŽla take, ze Kirk stıty nezvedne drıve, nez pristane poslednı raketoplan. Pri letu zpŽt narazila
Prussinowska plnou rychlostı. Stihla sice navrat, ale podcenila rychlost, ktera se pri pristavanı prece
jen dostatec nŽ nesnızila. Kdyz raketoplan na palubŽ havaroval, cela posadka raketoplanu zahynula.
KromŽ toho to stalo zivoty jestŽ dvou c len˚ posadky Enterprise, neboó raketoplan se rıtil pres celou
palubu a narazil do zadnı stŽny.
Nejhorsı rany byly sice jiz zaceleny, ale na mıstŽ, kde skonc il sv˚ j pokus o pristanı, dosud z˚ staly
lezet trosky raketoplanu. PomŽrnŽ blızko nich se valela jestŽ dalsı zmatena kupa trosek.
Prenosovy m paprsk˚ m se podarilo shromazdit z vesmıru dıly frennijskeobchodnı lodi. Dalsı kusy
sem dodali Scottyho opravari, kterı je posbırali z r˚ zny ch mıst trupu Enterprise, kam byly vrazene.
BŽhem poslednıch pŽti hodin patral poruc ık Sulu po takovy ch zbytcıch, aby se seznamil s tım, c ım
disponujı cizı utoc nıci.
"Tak co jste zatım zjistil?" zeptal se ho Kirk, ktery si proklestil cestu mezi zkriveny mi zbytky
rozhazeny mi po palubŽ hangaru.
"Zatım porad dŽlam na zakladnı organizaci, kapitane." Sulu mavl rukou k tŽm haldam, kteresi tu
roztrıdil. "Je to slozita zahada."
Kirk souhlasnŽ priky vl, kdyz slysel d˚ stojnıkovo nejasnehlasenı. Podle jeho soukromeho mınŽnı
bylo tohle patranı marne, ale na druhestranŽ potreboval o Krkavcıch vıce informacı. Ale souc asny
stav Enterprise nedovoloval, aby Sulu vykonaval svou funkci kormidelnıka, a tak aspon m˚ ze travit
c as tımhle zkoumanım, co kdyby se naslo nŽjakevysvŽtlenı. "Tak jen dal, pane Sulu."
"Provedu, pane." Sulu se pozornŽ zahledŽl na zdeformovany kus kovu ve sve ruce a z˚ stal tak,
dokud mu kapitan nezmizel z dohledu. Kdyz byl c isty vzduch, vaznŽ uvazoval o tom, ze tu
kovovou hroudu hodı pres palubu, ale nakonec si rekl, ze by si tım gestem nijak nepomohl. Obratil
se proto vpravo a kousek pec livŽ ulozil na hromadu jiny ch, podobny ch.
Z hlubin tehromady se ozvalo zastenanı, jako by duchoveporazeny ch cizinc˚ truchlili nad ztratou
svelodi. "Je to na nic," zakvılel prızrak.
"Nu, je to dobry napad... teoreticky," klidnŽ odtusil Sulu. Protoze s tım napadem prisel on sam, cıtil
nutnost potlac it lıtost.
"Snad." Na druhestranŽ za kopcem trosek z vraku se vynorila rozcuchana hnŽda c uprina. "Jenze v
praxi to zase tak moc dobry napad nenı." K Sulovi zamıril Chekov. "V tomhle srotu jakzivi
nenajdeme nic, z c eho bychom byli moudrı."
Kormidelnık souhlasnŽ zavzdychal. Vytahl z hromady rozbity kryt strılny a podrzel jej pred sebou
na svŽtle. Zatım to byl predmŽt, ktery se dal ze vseho nejlıp urc it. Pri narazu do stıt˚ se frennijska
loÍ zkrivila a roztrhla a potom se zc asti promŽnila v paru. Stıty se zvedly ponŽkud opozdŽnŽ a
udŽlaly malo pro to, aby se Enterprise uchranila skod, a mnoho pro to, aby se znic ily doklady o tom,
odkud utoc nıci pochazejı.
"A teÍ bude kapitan c ekat odpovŽdi," pokrac oval Chekov ve svy ch stıznostech proti Suluovy m
navrh˚ m na zkoumanı vraku. "A jestŽ horsı na tom je, ze odpovŽdi bude c ekat i pan Spock, a toho
bych moc nerad zklamal." Chekov totiz vŽnoval valnou c ast svesluzby sbıranı a rozboru dat pro
d˚ stojnıka resıcıho technicke problemy. Proto mu pripadalo, ze se teÍ snazı provadŽt nŽco jako
kazdodennı obŽtnı obrad k usmırenı mimoradnŽ naroc neho poloboha.
Sulu obratil kryt vzh˚ ru nohama. "Pripomına mi to sochu volneformy z Benegy IV. Na akademii
byl Benegan my m spolupracovnıkem v teze mıstnosti a ukazoval mi, jak se opracovava kov..."
Chekov odplavil zbytek sveho vy kladu v prıvalu krajnŽ hluc ne, na hrdelnı zvuky bohaterustiny.
Jakmile Kirk vystoupil z turbovy tahu, Spock se lehce zvedl z velitelskeho kresla. Vulkanec byl
vzdy ochoten vymŽnit velitelskepovinnosti za vŽdecke.
"Uz jste si prec etl Frazerovo hlasenı?" zeptal se Kirk, kdyz usedal do uprazdnŽneho kresla.
"Ano, kapitane, velmi zajımave." Spock opravdu uzasnŽ snasel skadlenı, ale Kirk usoudil, ze v
jedne vŽci uz dospŽl k mezım, ktere neprekroc ı. Spock se v poslednı dobŽ vyhy bal slovu
"fascinujıcı"
"Predpokladam, ze jste je take pochopil," povzdechl si Kirk. O nic srozumitelnŽjsı pro nŽj je
neuc inily ani McCoyovy opravy, a tak se kapitan musel osobnŽ seznamit s tematem. "Neodpovıda
na nasi nejnalehavŽjsı otazku: Proc jsme byli napadeni? Proc se ti Krkavci pokusili znic it tuto loÍ,
a to i za cenu vlastnıch zivot˚ ?"
Spock nevznesl namitku proti tomu, ze Kirk cizince oznac uje jako Krkavce. Termın se mezi
pracovnıky pr˚ zkumneho oddŽlenı ujal prılis rychle. "Vykazujı krajnŽ agresivnı tendence,"
pripustil Spock. "Bohuzel vsak se jejich motivace nerıdı autopsiı."
"Boj se nejc astŽji opıra o chamtivost a touhu po moci," uvazoval Kirk.
Vulkanec nabıdl dalsı pohnutku: "Casty mi prıc inami valek jsou i snahy hajit uzemı."
"Tentokrat vsak ne. Tohle nenı jejich uzemı."
"Treba si mysleli, ze je," neutralnŽ namıtl Spock.
"Nebo je jim jedno, komu to patrı. ProstŽ se ho chtŽjı zmocnit. KromŽ chamtivosti a touhy po moci
je dalsı silnou pohnutkou k zabıjenı uzemnı rozpınavost."
Nad touto neusmŽrnŽnou spekulacı Spock pocióoval rostoucı netrpŽlivost. "Cizı mozky a cizı
tvorovese c asto rıdı motivy, kterejsou mimo dosah naseho chapanı."
Kirk zavrc el a sklonil hlavu do dlanı. "Trpıvajı takeVulkanci bolestmi hlavy, pane Spocku?"
"Ne," odpovŽdŽl prvnı d˚ stojnık. "Ale obc as se mi projevily potıze s mou lidskou polovic kou."
"JestŽ ze se aspon zachovava to prımŽrı." Kirk si hnŽtl spanky, aby utisil vzmahajıcı se bolest. "Ta
historka o klingonskem utoku byla vymyslena. Byla to jednoduse past a mŽla nas vlakat do lec ky."
Spock svrastil oboc ı. "To je zajistenejpritazlivŽjsı interpretace, kapitane." Povsiml se, ze to Kirka
zlobı, a tak zmırnil ton: "Ale i ve svŽtle chladneobjektivity je to dosti pravdŽpodobne."
Kirk pozoroval, ze se mu busenı v lebce dostava do rytmickeho souladu s blikanım zluty ch
poplachovy ch svŽtel, ktera prerusovanŽ svıtı a zhasınajı jednotvarnŽ jiz cely ch patnact hodin.
Spock sledoval jeho pohled. "Za hodinu a dvacet dvŽ minuty budou fungovat senzory dlouheho
dosahu."
A co zjistıme potom? unavenŽ se sam sebe ptal Kirk.
SEDMA KAPITOLA
Kdyz se Leonard McCoy probudil podruhe, lezel sam v male bezvy razne mıstnosti se sedy mi
kovovy mi stŽnami a s hluboce zastınŽny m stropem. JedinesvŽtlo, kteretam pronikalo, byl chaby
odlesk z monitoru nad nım, ale nebylo slyset zadny jiny zvuk nez huc enı.
Zpoc atku byl rad, ze m˚ ze v klidu lezet a dovolit svy m myslenkam, aby se volnŽ potulovaly
travnatou a krovinatou krajinou. Cıtil rezave zavany prachu prinaseneho suchy mi vŽtry a zhavou
vy hen letnıho slunce nad hlavou. Tyto myslenky ho nutnŽ privedly ke vzpomınce na pad a od nŽho
se zpŽt vratil na l˚ zko, kde nynı lezı. Ironickou hrou osudu byly tyto prazdniny pokusem uniknout
co nejdale z dosahu vseho, co mu pripomına dennı provoz a noc nı smŽny na pohotovostnım
oddŽlenı. Aspon nepracuje, jenze si nenı jist, zda se mu lıbı vıce tato stranka nemocnic nıho zivota.
Prece by tu nemŽl poby t dlouho, protoze se zda, ze uderem o zem utrpŽla jen jeho hlava. Cıtil, ze
zbytek tŽla je pozoruhodnŽ cely . Zac al od prst˚ na nohou a postupoval vzh˚ ru. Hy bal kazdy m
svalem na nohou i na pazıch i na prsou a zadnou bolest necıtil. Nezlomil si zadnou kost, nenatrhl
zadnou slachu, neutrpŽl zadny sram. A pravŽ to ho zac ınalo znepokojovat. Od poslednıho padu
nema zadne pohmozdŽniny, ale ty prece musel mıt vc era, kdyz ho ten valach znenadanı shodil a
McCoy z˚ stal chvıli vŽzet ve vzduchu. Aó se vsak ohmataval a sóouchal sebevıc, na zadna citliva
mısta na tŽle neprisel. Tahle zahada odvedla jeho myslenky zpŽt k vy jevu na nemocnic nım
oddŽlenı. A to byla jestŽ vŽtsı zahada. Jen matnŽ si vzpomınal na to, ze to tam nevypadalo jako v
obyc ejnenemocnici. A pritom mu nikdo nerekl, kde vlastnŽ lezı. Vsichni se porad na nŽco ptali, ale
nic nevysvŽtlili.
Oni. Byla tam ta doktorka, ktera s nım hovorila, a sestra, ktera mu podala sedativum. Ale kdo jen
byl ten tretı? Jen nejasnŽ si vybavoval jeho stejnokroj, ale tvar jasnŽ nevidŽl.
A kde to jsem? chtŽl vŽdŽt McCoy a zlobilo ho to.
Posadil se na l˚ zku a prohlızel si monitor. Jeho zakladnı tvar a funkce mu byly povŽdome, ale sotva
kdy vidŽl takhle modernı typ. MŽl novekonfigurace indikator˚ , jez byly oznac eny jen zahadny mi
pısmeny a c ıslicemi. To mŽ poslali az do Dallasu? A velmi v nŽm sılilo pranı zjistit, kde vlastnŽ je.
McCoy rozsvıtil svŽtlo v nızke mıstnosti a kolem sebe opŽt nevidŽl nic, co by mu to objasnilo.
Maly prostor byl tısnivŽ funkc nı a asepticky . Prehoupl se nohama z l˚ zka ven a postavil se.
TrpŽlivŽ vyc kal, az se prevalı vlna slabosti a nevolnosti a teprve pak pokusnŽ pokroc il o krok
kupredu. NemŽl zadnou poruchu rovnovahy c i svalovy ch reflex˚ a to konstatoval s uspokojenım.
Potom si povsiml c erneho tric ka a modreho havu, ktery mŽl na sobŽ. TeÍbylo na radŽ obleci se. S
rostoucı d˚ vŽrou zac al prohledavat mıstnost, ale shledal, ze po satech nenı ani pamatky. A nejen po
nich, po zadny ch jeho osobnıch vŽcech. Na malepolic ce u postele vsak nahmatl par bot s mŽkkou
podesvı a slozeny sportovnı odŽv, ktery mu dokonale padl. Vydal se ke dverım.
Jenze se z prochazky brzy vratil. Drıve nez udŽlal pŽt krok˚ , dvere se rozletŽly a do mıstnosti vesla
vysoka plavovlasa sestra, na kterou si pamatoval z nemocnic nıho oddŽlenı. "Jdete spatny m
smŽrem," sdŽlila mu vesele a ukazala do zadnıho rohu mıstnosti, "jde se tam tudyhle."
McCoy se zac ervenal. "ChtŽl jsem jıt na chodbu."
"Nenı treba. StisknŽte prosım tlac ıtko pod monitorem a ja prijdu."
McCoy shledal, ze ho pri rec i vede zpŽt na l˚ zko. "Jmenuji se sestra Chapelova. Poby vam tu
vŽtsinu c asu, a tak nemŽjte obavy, ze byste se mŽ nedovolal. UvŽdomuji si, ze na osetrovanı v
posteli jste prılis velky ," rekla, ale pravŽ tohle provadŽla, "ale jen si reknŽte, kdyz budete nŽco
potrebovat." B˚ hvı odkud vylovila malepouzdro s prasky. "Je mi lıto, ze mate potıze se spanım, ale
tohle by vam mŽlo pomoci..."
"Ale ja chci by t vzh˚ ru," odpovŽdŽl obezretnŽ McCoy. "A taky chci vŽdŽt, kde to vlastnŽ jsem a
jak dlouho uz tady jsem. Ta doktorka mi rıkala, ze jsem byl cele hodiny v bezvŽdomı, kolik
hodin?"
"To jste vzdycky tak plny energie ve tri v noci?" nasadila sestra konverzac nı ton.
Pres jejı prıjemnechovanı McCoy pochopil, ze se vyhy ba prımeodpovŽdi, a cıtil, ze v nŽm zahada
vzbuzuje obavy. "Rad bych vidŽl lekarsky zaznam o svem stavu."
Chapelova se zamyslela. "Byl jste v komatu dvanact hodin, pane doktore. Doktorka Dysonova ma
na pamŽti, ze byste nemŽl prepınat svesıly a ze byste se mŽl uzdravit. Jako lekar byste nynı mŽl
uznat, ze je radno si trochu odpoc inout. Rano si m˚ zete prec ıst lekarsky zaznam za prıtomnosti
osetrujıcı lekarky a potom se oba m˚ zete prıt o terapii, jak vam hrdlo rac ı." A opŽt s usmŽvem
nabıdla prasek.
P˚ sobila velmi presvŽdc ivŽ, ale doktor presto cıtil, ze pravŽ tohle p˚ sobenı jaksi naby va prevahy
nad konstatovanım fakt˚ . "Tak tedy to budu riskovat a myslete si o mnŽ, ze jsem obtızny a naroc ny
pacient, ale ja ten zaznam chci vidŽt hned."
Stale se tvarila prıvŽtive. "Nejsem opravnŽna vam ho vydat. Co byste rekl takovesvesestre, ktera
rozdava pacient˚ m jejich lekarskezaznamy?"
Proti svev˚ li se musel uchichtnout. "Tak dobra, vyhrala jste. Jen mi aspon povŽzte, v kterejsem
nemocnici, a ja si p˚ jdu pŽknŽ lehnout jako hodny chlapec ek."
"Tohle je prece ustrednı vseobecna." Zavahala sice nepatrnea skoro to nebylo znat, ale Chapelove
se prece jen lepe darilo ve vytac kach a odvadŽnı hovoru od tematu nez pri jasnem lhanı.
Byla uz zase zpŽt ve dverıch, kdyz se McCoy ozval znovu. "Z toho, co jste mi napovıdala, nevŽrım
ani slovu, sestro Chapelova." Dıval se jı zprıma do zdŽsenetvare. "Ale proc byste mi lhala?" Tato
slova vyznıvala vybızive.
TŽzce povzdechla a stiskla tlac ıtko interkomu: "Doktorka Dysonova do nemocnice."
Chvilku vyc kavali v napjatem tichu a rozpac itŽ se rozhlızeli po mıstnosti. Na Chapelovebylo jasnŽ
vidŽt, s jakou ulevou prijala doktorc in prıchod. "Vas pacient se chce na nŽco zeptat. Zda se, ze s tım
nem˚ ze c ekat do rana."
"DŽkuji vam," rekla lekarka rozespale a zıvla. Z kvapnŽ stoc eneho drdolu jı neupravenŽ trc ely
dlouhe hnŽde vlasy. Take modry lekarsky plasó mŽla zmac kany po zp˚ sobu, ktery znajı vsichni
narychlo privolanı doktori. "Uz se m˚ zete vratit na oddŽlenı. NemŽjte starosti, kdyz vas budu
potrebovat, zavolam vas."
Jakmile sestra odesla, McCoy netrpŽlivŽ vybuchl. "Co se to vlastnŽ dŽje? Chci vŽdŽt, kde jsem a
proc se nesmım dovŽdŽt zadnou odpovŽÍty kajıcı se meho zdravotnıho stavu." Za jeho vztekem se
krc il strach.
"OdpovŽdi dostanete," Dysonova se nedopoustŽla techyby, ze by volila chlacholivy prıstup. "Ale
nez uslysıte vsechno, co vam musım sdŽlit, budu sama rozhodovat o tom, v jakem poradı vam budu
odpovıdat na vase otazky." Poc kala, az McCoy neochotnŽ priky vne na souhlas, a teprve potom
pokrac ovala:
"Nasledkem padu jste utrpŽl linearnı frakturu v okcipitalnı krajinŽ lebky. Protoze jste utrpŽl otres
mozku, stravil jste nŽco pres dvanact hodin v komatu. Na zakladŽ neformalnıho pozorovanı mohu
rıci, ze mi organickeposkozenı nepripada nijak rozsahle." ZmŽrila si ho mrzuty m pohledem. "Zcela
jistŽ neutrpŽly vase verbalnı schopnosti. Avsak bez nasledku jste prece jen nevyvazl."
Odmlc ela se, aby zvolila spravnŽ dalsı postup. "Dobre si to promyslete. Nac si vzpomınate z toho,
co nasledovalo po vasem padu na ranc i?"
McCoyovi se stahlo oboc ı. "Ze jsem se probudil tady, aó uz jsem kdekoli." Ve strevech jako by se
mu z napŽtı vytvarel uzlık. "Nuze, mezi vasimi prazdninami a souc asny m okamzikem uplynulo
vıce nez dvanact hodin. Ten pad, na ktery si vzpomınate, ten pad z konŽ vsak nenı tou nehodou, z
nız se pravŽ zotavujete. V tedobŽ vas postihl lehky otres mozku a zhmozdŽniny na tŽle, ale nebylo
to nic vazneho. Ale vy jste se probral z komatu, ktery zp˚ sobil druhy , pozdŽjsı pad. Ztratil jste
pritom pamŽó o dobŽ, ktera mezi obŽma pady uplynula.
"Kolik c asu? Ty dny, mŽsıce?" Potom se podıval na monitor, jaky nikdy predtım nevidŽl. "Snad ne
cela leta?" ptal se nevŽrıcnŽ.
"Ano, cela leta," znŽla odpovŽÍ. "Nepoznavate ani mŽ, ani Christinu Chapelovou, ale rozpomenete
se na nas, nejspıs dost brzy. I kdyz asi pocióujete tento stav jako znepokojivy , mŽjte na mysli, ze
vase uzdravovanı teprve zac alo."
McCoy mlc ky poslouchal. Rozpoznaval pec livŽ volena slova lekarky, ktera se snazı, aby sveho
pacienta nepoplasila. "Anebo se treba uz nikdy neuzdravım."
"I to je mozne," vzdychla Dysonova a nerada souhlasila. "Ale nerada bych se vzdavala nadŽje. Pres
to, ze p˚ sobı tak dramaticky, dlouhodoba amnezie je velmi vzacna. Je mnohem pravdŽpodobnŽjsı,
ze si zac nete vzpomınat na jednotlivosti, ktere se vam postupnŽ vybavı, az se vam konec nŽ vratı
celkovy obraz nebo aspon jeho velka c ast."
"Nu doufam, ze si urc itevzpomenu na vas," rekl s trochou humoru. "Jsem proti vam v nevy hodŽ."
Doktorka zjevnŽ ovladala spravny zp˚ sob, jak s nim promluvit, aby nepropadl sebelıtosti, drıve nez
se prosadı nadŽje na zlepsenı. "A teÍkde jsem? A jak dlouho tu jsem?"
"Myslım, ze jsme toho dnes v noci napovıdali azaz."
"To je to tak zle?" zeptal se McCoy, ktery nahle zvaznŽl. "Tak vazne, ze mi to musıte podavat po
lzic kach a v maly ch davkach?"
"UtrpŽl jste sok, silnŽjsı, nez si uvŽdomujete. Kdybyste jen..."
"Vy mi prılis nevŽrıte, viÍte, doktorko Dysonova? Tak si pamatujte, ze uz mam az po krk toho,
kdyz se mnou jednate takhle v rukavic kach. NŽjaky maly sok nenı v˚ bec nic v porovnanı s tım,
jaketu udŽlam peklo, pokud nedostanu co nejdrıv nŽjakeodpovŽdi."
"Sakra, vy jste horsı trapic jako pacient nez jako doktor." Dysonova promluvila odhodlanŽ a
d˚ raznŽ, ale pak zase ubrala na sıle: "Tak dobra, dozvıte se vsechno v jednom zatahu. TeÍjste na
palubŽ lodi USS Enterprise, kosmicke lodi Federace, plnıcı vy zkumne ukoly na okraji
zmapovaneho vesmıru. Ten muz v uniformŽ, ktery tu s nami byl, kdyz jste se probıral, je kapitan
teto lodi James Kirk."
"Coze?" V McCoyovŽ hlase zaznŽlo vıc nez prosta ned˚ vŽra. Jejı slova ho prımo vydŽsila. "Ale ja
jsem prece lekar a ne nŽjaka krysa, ktera se potuluje ve vesmıru."
"Ano, opravdu jste lekar. PresnŽji rec eno, jste seflekar na lodi Enterprise."
McCoy si odkaslal. "Potom tedy musı Federace zoufale potrebovat pomoc. Ja jsem prece rodinny
lekar a ne nŽjaky chirurg. Krucinal, ja prece nikdy nebyl dal nez na MŽsıci a teÍ na mnŽ chcete,
abych vŽril, ze..." Byl sklesly a vypadal zmatenŽ. "Vzdyó dosahnout takove hodnosti by trvalo...
cela leta. A vy jste prece rıkala, ze to byla cela leta." S pobledlou tvarı se zeptal: "Kolik let?"
Tentokrat mu Dysonova odpovŽdŽla. "Od te doby, co jste byl na tom ranc i, uplynulo dvacet pŽt
let."
"Mila Georgia," rekl v posvatne hr˚ ze. "To znamena, ze je dnes ze mne starec. Prozil jsem p˚ l
zivota a nic si z toho nepamatuju." Sklesl na l˚ zko a natahl se. "A co jsem celou tu dobu dŽlal?"
"Podrobnosti vam teÍ vykladat nebudu, pane doktore," rekla Dysonova. "Ale kapitan Kirk vas
dobre zna a bude vam moci podat lepsı informace..." Houkanı klaxonu prerusilo jejı slova. Do
pokoje s vypnuty m interkomem se vedraly zvuky poplachovesireny.
"Cerveny poplach, c erveny poplach. Vsichni na bojova stanovistŽ."
"Uz zase," zastenala Dysonova.
"Zase?" zeptal se McCoy. "Co se to tu hrome dŽje?" Jeho slova vsak dopadla na doktorc ina zada,
neboó Dysonova jiz mizela ve dverıch.
"Promin te, musım bŽzet," houkla na nŽj pres rameno. "Utoc ı na nas. Vy z˚ stan te tady."
"Krucinal, kde to jsem?" Ale doktorka uz byla pryc . Houkani neustavalo a poplachova svŽtla
pravidelnŽ zhasınala a zase se rozsvŽcovala. Za stŽnami bylo slyset dupot bŽzıcıch nohou a pokrik
hlas˚ . "Utoc ı na nas! Kdyz jsem se dal ke kosmickeFlotile, musel jsem ztratit rozum."
Potom svŽtla nahle zhasla. Cekal, ale nerozsvıtila se. "Uz toho mam dost," zamruc el do tmy a
tapavŽ nastoupil pouó ke dverım.
OSMA KAPITOLA
Po mnoha hodinach nesmyslne hatmatilky senzor˚ se konec nŽ trochu usporadaly poznatky ze
senzor˚ dlouheho dosahu. Obraz, ktery se objevil na hlavnı obrazovce, zp˚ sobil, ze zluty poplach
bylo nutno nahradit c erveny m.
Ze vsech moznostı, ktery mi se Jim Kirk v duchu zaby val bŽhem uplynuly ch dvaceti c tyr hodin,
byla tato nejmenŽ prızniva. Enterprise s poskozeny mi stıty a neschopna dosahnout vyssı rychlosti
stanula tvarı v tvar klingonskevalec nelodi. Kapitan se oprel ve svem velitelskem kresle, jako by
sbıral sıly na zapas, ktery ho c eka. "M˚ zete nas odtud dostat, pane Sulu?"
Kormidelnık rozhodnŽ potrasl hlavou. "Strojovna stale jestŽ nem˚ ze normalnŽ fungovat. Jestli se
teÍ pokusım rozjet loÍ, dostaneme se do vıru. Ale i kdybychom mŽli lepsı rovnovahu, raketove
motory neprekonajı rychlost kriznıku." Hovoril jestŽ udy chany m hlasem po prudkem bŽhu z
hangaru na kapitansky m˚ stek.
"Chekove? Jakeskody mohou zp˚ sobit nase zbranŽ?"
"Nic moc, kapitane." Podporuc ık si stıral pot z c ela. Celou cestu stac il v bŽhu Suluovi, ale takeho
to unavilo. "Phasery majı kapacitu tricet tri procenta. I kdyz se dobre trefıme, jejich stıty
neprorazıme."
Kirk óukl pŽstı do tlac ıtka komunikatoru. "Scotty, potrebuji energii!"
"Uz to vıc nejde," ozval se vzruseny hlas. "Lodnı systemy jedou taktak na minimum a take
podp˚ rne jsme uplnŽ omezili. Nem˚ zeme ani bojovat, ani uteci, ani se branit... potreboval bych
zazrak."
"Tak se pripravte na m˚ j povel vypnout uplnŽ podp˚ rne systemy. Phasery musı dostat veskerou
energii."
"Coze?"
"Ano, slysel jste mŽ dobre, Scotty. Po vypnutı vydrzıme aspon patnact minut. A kdyz to v tomto
limitu zvladneme, m˚ zeme se zase starat o dy chanı."
"Kapitane." Scottyho protesty prerusil Spock˚ v nevzrusitelny hlas. "To asi nebude nutne. Senzory
udavajı minimalnı vyzarovanı energie z klingonskeho plavidla. Ma studenemotory."
"Ale pohybuje se."
"Jenze krajnŽ volny m tempem. Je to loÍ, ktera je pohanŽna jen vlastnı setrvac nostı."
"Jak nas frennijsky kriznık," rekl Kirk zahorkle. Nechal se obelstıt jen jednou. Jenze nynı sice uz
mŽl varovnou zkusenost, ale dalsımu utoku stejnŽ nemohl c elit. "A co tentokrat rıkajı bioudaje?"
"Zadnenejsou." OdpovŽÍzjevnŽ prekvapila Spocka stejnŽ jako kapitana. "Na palubŽ nejsou zadne
znamky po zivy ch tvorech, ani po Klingonech, ani po nŽkom jinem."
"To by znamenalo, ze je cela posadka mrtva... Nemohly by ty prıstroje spatnŽ fungovat?"
"To nenı pravdŽpodobne. Vsechny ostatnı ukazatele hlası normalnı hodnoty." Spock pokrac oval v
pozorovanı a jeho vysoka postava se dal hrbila nad poc ıtac ovou technikou. "Pri souc asnem tempu
pohybu se valec na loÍnedostane na dostrel nasich phaser˚ drıve nez za pŽt hodin."
"To je ten zazrak," zaseptal si pro sebe Kirk. Nahlas pak rekl: "Uhuro, zajistŽte radioveutajenı, ale
ten kriznık sledujte na vsech frekvencıch. A chci ihned hlasenı, jakmile jenom sebemın pıpne."
"Provedu, kapitane." BŽhem tohoto spojenı lodnım interkomem se zac ala ztlumena svŽtla zjasn ovat
a kapitansky m˚ stek ztracel raz ponurezatuchlosti. Potom Uhurinu pozornost upoutalo bzuc enı ze
spojoveho panelu. NapjatŽ naslouchala tichemu sdŽlenı a rukou si tiskla k uchu kovovou spiralu.
"Kapitane, lekarska sekce hlası, ze se ztratil jeden pacient - McCoy."
"Ztratil? Co to ma znamenat, ze se ztratil?"
"Zda se, ze se bŽhem poplachu zatoulal ze sveho pokoje ven, a od te doby ho uz nikdo nevidŽl.
Nikde v lekarskesekci nenı."
"Ihned vyhlaste po cele lodi, aby se doktor McCoy hlasil v lodnı nemocnici. Potom vyslete
jednotku zvlastnıho nasazenı, aó ihned zac ne prohledavat jednu palubu po druhe." Jako kdyby tŽch
potızı nebylo uz tak dost.
"Pane Spocku, zda se, ze nase hadanka zac ına by t stale obtıznŽjsı. Mame teÍ v boji znic enou
frennijskou loÍ, ale zadneFrennie, nŽkolik neidentifikovany ch cizıch mrtvol, plujıcı klingonskou
valec nou loÍ, ale zadneKlingony."
"Mate pravdu, kapitane. Je to nejslozitŽjsı soubor promŽnny ch, jimiz se musıme zaby vat. Znovu se
nam tu vracı problem zasahovanı Klingon˚ do prostoru Federace."
"Ano, zda se, ze falesny kapitan Esserass nelhal, kdyz mluvil o klingonskem vmŽsovanı. Ale jak se
vmŽsujı? Kdo prepadl tu frennijskou loÍ? Odkud prisli Krkavci? Proc se ten kriznık pohybuje jen
setrvac nostı?" Kirk se podıval na prvnıho d˚ stojnıka. "Jak na to odpovıte, pane Spocku?"
"Podal jste dost vyc erpavajıcı vy c et otazek, kapitane. Bohuzel to, ze si vymezıme problem, jestŽ
automaticky neprinası resenı. Potrebuji vıce udaj˚ ."
"Kapitane! Pane Spocku!" Chekov dokonc il radu navigac nıch vy poc t˚ a jejich vy sledky ho
mimoradnŽ vzrusily. "Vypoc ıtal jsem drahu valec ne lodi zpŽtnŽ. Jejı trasa se krizuje s trasou
Selessana."
Kirk prekvapenŽ zamrkal. "Ale pohybuje se presnŽ smŽrem k nam. A kdyz jsme se sem poprve
dostali, urc itŽ nebyla v dosahu nasich senzor˚ ."
Spock sestoupil ke kormidelnıkovi a zkoumal radu vy poc t˚ . "Zajımave," rekl klidnŽ. Prsty se dotkl
panelu a prenesl hvŽzdnou mapu na hlavnı obrazovku. "Podle Chekovovy vektoroveanaly zy byly v
tomto bodŽ v tŽsne blızkosti klingonsky kriznık a frennijska obchodnı loÍ." Na mapŽ z˚ staly
zobrazeny dvŽ lodi. "Zbytky iontovy ch c astic ukazujı na to, ze pravŽ tam doslo k bitvŽ, v nız byla
znic ena Verella. ObŽ zby vajıcı lodi ztratily energii, ale nadale setrvac nostı pokrac ovaly v pohybu."
Nynı se symboly obou lodı o nŽkolik palc˚ oddalily.
"Zde jsme se setkali se Selessanem." Objevilo se oznac enı kosmickelodi. "Mezitım se klingonsky
kriznık nadale pohyboval smŽrem dale z dosahu senzor˚ . Protoze vsak pokrac ovalo jeho
zpomalovanı, p˚ sobily gravitac nı sıly systemu Belennie dostatec nŽ silne, aby jej vyvedly z kursu."
OsamŽla znac ka nastoupila obloukem pout zpŽt k Enterprise.
"Ma kurs 83 cely ch 4, a tak se k nam nedostane do vŽtsı blızkosti nez na osm a p˚ l kilometru," rekl
Chekov. Mapa se odsunula a na jejım mıstŽ se objevilo panorama bezstarostny ch hvŽzd v
kosmickem prostoru.
"Mate jestŽ dalsı udaje, Spocku. Co z nich vyply va?"Prvnı d˚ stojnık odpovŽdŽl vyhy bavŽ. "V
tomto bodŽ, kapitane, by se jakekoli extrapolace priblizovaly spıse vy mysl˚ m nez skutec nosti. JestŽ
potrebuji..."
"...potrebuji dalsı udaje," soucitnŽ ho doplnil Kirk. "Tak, dobra, pane Spocku." Bylo nejlepsı prılis
na Spocka nedorazet. Kdyz se prılis spekuluje bez podkladu pevny ch fakt˚ , dostava se obyc ejnŽ
Vulkanec do velmi rozmrzelenalady.
Kapitan se obratil na kormidelnıka. "Poruc ıku Sulu, sotva teÍpotrebujeme ve sluzbŽ kormidelnıka,
protoze loÍ nikam nepluje. Budete daleko prospŽsnŽjsı, kdyz se ujmete priprav na uvıtanou tomu
kriznıku."
"Provedu, pane!" Mladıkova tvar se rozsırila vzrusenım. Nejenze ho ta nova loÍ vabı, ale tımto
rozkazem se v tichosti zbavı sveho bezvy sledneho patranı v haldach trosek frennijskelodi.
Kirkovi neusel zavistivy vy raz na navigatorove tvari. "A vy take, Chekove. Chci, aby se
zkontrolovala kazda pıÍtelodi. Opatreme pro pana Spocka ty udaje, kterepotrebuje."
Chekov v duchu vyslal modlitbic ku svatemu patronu uslapnuty ch podporuc ık˚ jako dıkuvzdanı za
tuto moznost udobrit si Vulkance. Nedotc eny klingonsky kriznık zajiste poskytne hezkou radku
cenny ch poznatk˚ .
"Kapitane," zvolala Uhura, "bezpec nostnı hlası, ze po doktoru McCoyovi nenı ani vidu."
"Hrome! Najıt omameneho a poranŽneho c lovŽka prece nem˚ ze by t tak tŽzke. Jak daleko jim mohl
utect?"
Dvere turbovy tahu se prudce otevrely. S tlumeny mi kletbami vyskoc il ven McCoy, otoc il se a dıval
se, jak se za nım dvere stejnŽ rychle zavrely. Zdaleka nebyl omameny .
"Kostro!"
Doktor nijak nereagoval. Pomalu se otoc il, prekvapenŽ valil oc i, jimiz bloudil po nably skany ch
huc ıcıch panelech prıstroj˚ lemujıcıch kapitansky m˚ stek. Kdyz se pohledem zastavit na hlavnı
obrazovce, skublo to s nım a z˚ stal stat jako primrazeny .
"Aó se propadnu," lehce vyjekl, "ja jsem opravdu ve vesmıru!"
Kirk vstal ze sveho velitelskeho kresla a pristoupil k nŽmu: "Doktor McCoy?"
McCoy se oc ima odtrhl od pohledu do hlubin vesmıru a ocitl se ve stredu pozornosti na m˚ stku.
Zc ervenal. "Omlouvam se, ze vyrusuji, ale snazım se najıt lodnı nemocnici. Kdyby mi nŽkdo mohl
poradit..."
"BuÍte bez obav, hned sezenu bezpec nostnı sıly, aby vam ukazaly cestu." Kirk se zamŽrnŽ snazil
p˚ sobit vŽcnŽ. Stranou Uhura nŽco tise septala do interkomu.
"PŽknŽ vam dŽkuji." Pozornost McCoye se soustredila na Kirkovu tvar. "Vzpomınam si na vas."
Kirk trochu ozil, ale vzapŽtı zase posmutnŽl, kdyz McCoy pokrac oval: "Byl jste na nemocnic nım
oddŽlenı, kdyz jsem se probral. Musıte by t kapitan Kirk." A podal mu ruku na pozdrav.
Kapitan obradnŽ potrasl rukou svemu lodnımu seflekari. McCoy si nadale uvŽdomoval, ze ho
sleduje posadka, a tak se nervoznŽ porozhledl a rychly m pohledem prejel po neznamy ch oblic ejıch.
"NechtŽl jsem p˚ sobit potıze. VlastnŽ jsem se ztratil, kdyz jsem se snazil uhnout trochu stranou
bŽhem toho zmatku pri c ervenem poplachu."
"Zadnepotıze nam nep˚ sobıte," uklidn oval ho Kirk. "MŽli jsme jen starosti, kdyz jste neodpovıdal
na lodnı interkom."
"Slysel jsem to... Nedovedl jsem ovsem prijıt na to, jak se odpovıda." McCoy se znovu smutnŽ
zadıval na dvere turbovy tahu. Ani jak se primŽje tenhle tŽzkopadny kram, aby fungoval." Proti sve
v˚ li se Kirk usmal. "Postaram se o to, abyste zıskal d˚ kladny prehled o vsem na Enterprise, abyste
se uz podruhe neztratil." Sledoval, jak se McCoyovi oc i opŽt stac ejı k hlavnı obrazovce, jako
kouzlem pritahovane jejım c erny m sametovy m povrchem. "Pral byste si trochu prohlednout si
m˚ stek, doktore?"
S nalezitou obradnostı pak kapitan zavedl zvŽdaveho McCoye ke spoj˚ m a predstavil ho
poruc ıkovi Uhure. "Tak tohle je ten hlas, ktery vas povolaval do lodnı nemocnice."
"Koneckonc˚ se mi tedy povedlo prijıt spravny m smŽrem," rekl McCoy, podal jı ruku a pritom se
lehce dvornŽ uklonil. Prijala jeho poklonu s p˚ vabny m usmŽvem a jen Kirk byl s to postrehnout,
jak usilovnŽ predstıra formalnı zdvorilost.
Zatımco Uhura upoutavala doktorovu pozornost vy kladem o hyperprostorovem prenosu zprav,
Kirk pokynul Spockovi, aó jde blız. Az do teto chvıle stal prvnı d˚ stojnık bez hnutı u svy ch
poc ıtac ˚ . Na kapitan˚ v pokyn tise vstal a pristoupil k malemu hlouc ku. Oba d˚ stojnıci beze slov
dospŽli k rychlemu pochopenı situace. Vulkancova nahla prıtomnost mohla ozivit pamŽó McCoye.
Kdyz se McCoy otac el, nedalo se pochybovat o tom, ze stretnutı m˚ ze by t sokujıcı. Jenze doktor
neprojevil, ze by se se Spockem znal, jen uzasl.
"Tohle je prvnı d˚ stojnık na nası lodi, pan Spock," rekl Kirk lehky m tonem, ac koli uvnitr nemohl
potlac it bodave zklamanı. McCoy nedal prılis najevo sv˚ j uzas. "Dobry den." Rukou se chabŽ
pokusil vyjet kupredu, ale zdalo se mu, ze Spockovo kamennevzezrenı vyluc uje tak lidsky posunŽk,
jaky m je podanı ruky. PonŽkud na rozpacıch, McCoy sevrel ruce za zady a nervoznŽ se zakolebal
na spic kach nohou. "Promin te mi vsechny spolec enskeneomalenosti, ale nikdy predtım jsem se s
Vulkancem nesetkal."
Spock bezvy raznŽ priky vl. "Nemusıte se omlouvat. Uz jsem se nauc il prizp˚ sobit se lidsky m
spolec ensky m konvencım."
"Opravdu," chabŽ pıpl McCoy. Pohledl stranou na Kirka, jako by volal o pomoc, ale kapitan se jen
usmıval.
Nezbytnost dale konverzovat odpadla, kdyz se z turbovy tahu zc istajasna vynorila Christina
Chapelova. "Ach, ach," tlumenŽ zavzdychal McCoy, "teÍto schytam!"
"Hm. Snad bychom mŽli pokrac ovat v prohlıdce pozdŽji," pravil Kirk, kdyz se k nim prihnala
zachmurena sestra Chapelova. Z jejı starosti nad McCoyovy m zmizenım se rychle staval prıval
vzteku.
McCoy pokornŽ pokroc il kupredu. "Nestrılejte. P˚ jdu bez boje." Vy raz v jejım oblic eji se
nerozjasnil, ale zarazila se a nep˚ sobila tak, ze by ho chtŽla nasilnŽ odvleci z m˚ stku.
"Tak mi bylo potŽsenım, kapitane, ze jsem se s vami seznamil." Doktor se vlıdnŽ uklonil Spockovi,
usmal na Uhuru a obratil se, aby nasledoval Chapelovou k turbovy tahu. Po nŽkolika krocıch
zavahal a na tvari se mu usadil zmatek. Pak se kratce ohledl a zvolal: "Myslım, ze budu pozdŽji s
vami potrebovat mluvit o..." Zarazil se a rychle prosel otvırajıcımi se dvermi.
Chapelova rıdila vzpurny turbovy tah a McCoy se mohl v klidu pohodlnŽ oprıt o stŽnu. Zavrel oc i a
snazil se premoci zaludec nı nevolnost. BŽhem celeho poplachu ho napln ovala energii dodavajıcı
zvŽdavost, kdyz chodil z jednechodby do druhea uhy bal spŽchajıcı, do svy ch starostı pohrouzene
posadce. Za nimi se nakratko rozletaly vchody a McCoy nahlızel do laboratorı a do pracoven,
osvŽtleny ch jen tlumeny m svitem pohotovostnıch poplachovy ch svıtidel. Rozc ilujıcı slova
doktorky Dysonoveodsunul nŽkam stranou a plnese soustredil na novedojmy z tohoto prostredı.
Nechaval se vtahovat stale dal a dal od sveho pokoje, az nakonec uplnŽ ztratil orientaci. Nakonec
vsak pri opustŽnı m˚ stku se znovu zac al norit do vlastnıch problem˚ , kteremu privozovaly novou
dezorientaci.
Predpoklada se, ze znam tyhle lidi a tuhle loÍ. Jsem tu uz leta. Uz nikdy se nevratım dom˚ .
MŽl pocit, jako by se mu pred nohama rozvırala propast a pri pohledu do jejıch hlubin se ho
zac ınala zmocn ovat zavraó.
"Jste unaveny ," rekla Chapelova a v tŽch slovech byl i soucit.
"Jsem stary ," trpce odpovŽdŽl McCoy, i kdyz si sam nemohl pripustit, ze zdanlivŽ pres noc o tolik
zestarl.
"Ctyricet osm nenı tak strasny vŽk," ostre odsekla sestra. McCoy prekvapenŽ hledŽl na prudkou
zmŽnu tonu. Chapelova si ho prohlızela s chladny m vy razem. "A po Enterprise lıtate na takoveho
starıka prısernŽ ostry m tempem."
"To nenı k smıchu!" vybuchl. "Co vam zalezı na tom, ze jsem prisel o polovic ku zivota? Na c em
komu v˚ bec zalezı na tehle raketove plecharnŽ? Neznam vas. Nikdy predtım jsem vas v zivotŽ
nevidŽl." Ac koli se jiz dvere turbovy tahu otevrely, stale jestŽ pokrikoval. "Jsou to lzi, nic nez lzi!
Unesli mŽ ze ZemŽ a ja chci zpatky!"
Zmocnily se ho silne paze. "Pusóte mŽ! Pusóte mŽ odtud!" Zaslepen zlostı zac al McCoy mavat
pŽstmi a sapal se na tŽla, ktera se ho snazila zklidnit.
Prevladaly nevidŽnesıly a McCoy se zahy ocitl na podlaze. Za uchem zaslechl jemny sykot a cıtil,
ze ho dole na krku nŽco zastudilo. Potom ztratil vŽdomı.
DEVA TA KAPITOLA
Prochazet se uvnitr Falchionu mŽlo v sobŽ nŽco snovŽ zvlastnıho. V nepravidelny ch rozestupech
plala c ervena lodnı svŽtla a vytvarela nejasnou stezku, ktera se vinula uzky mi stinny mi chodbami a
sevreny mi prostorami pro posadku. LoÍ mŽla zname linie, ale formy a funkce byly prapodivnŽ
usporadany pro cizı tŽla a duse. Byla to cizı loÍ bez zivy ch cizinc˚ : na palubŽ nebyli zadnı
Klingoni.
Spockovo zavolanı vytrhlo Kirka z hlubokeho spanku a vyprovokovalo ho, aby p˚ sobil c innŽ a
pohotovŽ, i kdyz mu unava dosud stırala hranici mezi nevŽdomy m snŽnım a skutec nostı, jez ho
obklopuje. Nap˚ l si myslel, ze je v mırnŽ vzrusujıcım snu. Ale jeho prvnı d˚ stojnık - Vulkanec stal pevnŽ na p˚ dŽ reality. "Zevrubny pr˚ zkum lodi potvrdil udaje poskytovanesenzory. Skupina,
ktera zkouma loÍ, hlası, ze na nı nejsou zadnı zivı tvorove. Ani mrtvoly ne. A prece l˚ zka jsou
vsechna rozestlana."
"Nemam z toho dobry pocit, Spocku."
"Pocit, kapitane?" Jako obvykle ho drazdily lidskecity.
Situace se nemile podoba zmizenı posadky pozemskelodi Marie Celeste na mori. Nasli ji, jak pluje,
ale nebylo na nı ani zivac ka. Zahada nebyla nikdy vysvŽtlena."
Spock nijak neodpovıdal na takovouhle banalitu.
"A co lodnı denık?" chtŽl vŽdŽt Kirk.
"Je uplnŽ smazan. Z poc ıtac oveho systemu byl vymazan zapis o pr˚ bŽhu plavby. Proto z˚ stava
neznama nedavna historie plavidla. Avsak rozvŽdka Flotily ve svy ch hlasenıch uvadı, ze Falchion
byl vyslan na obvyklou pohranic nı straznı plavbu v systemu Belennii na skoro dva standardnı roky.
Velitelem lodi byl kapitan Kryon, zkuseny veteran, ktery si zaslouzil lepsı ukol. VŽdŽlo se vsak o
politicky ch trenicıch v souc asnecısarskenastupnickelinii. Snad upadl politicky v nemilost."
"Nebo ho tam poslali proto, ze chystajı utok proti Federaci," rekl zamyslenŽ Kirk. Sel za Spockem
uzky m pr˚ chodem a ocitl se ve velitelske sekci valec ne lodi, kde se mŽla pr˚ zkumna skupina
shromazdit. ZastınŽne postavy p˚ ltuctu prıslusnık˚ posadky, kazdy nerozeznatelny od souseda v
tom tmavoc ervenem osvŽtlenı, posedavaly kolem pilotova kokpitu a mavaly do vsech stran
analyzatory. Zde byl nedostatek energie napadnŽjsı vıc nez kde jinde: panely prıstroj˚ mlc ely,
nesvıtily a namısto obrazovky tu zela hola zeÍ.
"Kapitane, tady mate bezprıkladnou prılezitost zkoumat klingonskou techniku." Byla to poruc ık
Azizova, kterou bylo sice slyset, ale nebylo vidŽt. Jako jedna ze Scottyho zac ek byla okouzlena
technicky mi systemy.
"Bohuzel nebudete mıt dost c asu, abyste ji provŽrovala," odvŽtil Kirk, kteremu se nepodarilo zjistit,
kde vlastnŽ je v tom serem, vlnıcım se hlouc ku.
"To nevadı. Mam uz beztak dost poznatk˚ a budu je zpracovavat cele mŽsıce. Ale Sulu umıra
touhou zaletat si v klingonskevalec nelodi. Kdyz ho pustıte k rızenı, nenı mu co vŽrit."
"Je to zivotnı sance!" ozval se vzruseny kormidelnık˚ v hlas. I on se nŽkde skry val mezi ostatnımi.
"Funguje to?" zeptal se udiveny Kirk.
"Pokud jsme schopni to posoudit, tak ano," odpovŽdŽla Azizova.
Spock se ujal prednasenı. "Vsechny lodnı systemy jsou schopny provozu, i kdyz nec innost motor˚
snızila energetickou hladinu na slabou uroven . Pokud by byl dostatek c asu, dala by se tato uroven
pozvednout na normalnı."
"A kde jsou Klingoni?" Byla to rec nicka otazka, dalsı lidska reakce, kterou Spock ignoroval.
"Je to jako s Mariı Celeste," rekl Sulu zadumanŽ. Tentokrat na sebe upozornil tım, jak se priblizuje
k vyssım d˚ stojnık˚ m. "LoÍ nalezena opustŽna v Bermudskem trojuhelnıku, posadka se vytratila
neznamo kam."
To Spocka vydrazdilo k tomu, aby to zac al vyvracet. "I ja jsem obeznamen s my ty a legendami, jez
se vazı k rany m lodnım cestam na pozemsky ch oceanech. Nevidım vsak zadnou potrebu utıkat se
do nadprirozeny ch sfer pri vy kladu nynŽjsı situace. "Racionalnı," a to slovo pec livŽ zd˚ raznil,
"vy klad je ten, ze posadka prestoupila na jinou loÍ."
"A nechala tady plnŽ provozuschopnou valec nou loÍ, jen tak, na uzemı Federace?" oponoval mu.
Kirk. "To m˚ ze opravdu by t racionalnı vy klad, pane Spocku, ale jen velmi iracionalnıho jednanı
Klingon˚ . A protoze na palubŽ Selessanu nebyli zadnı Frenniove, musıme nynı vylozit zmizenı
dvou posadek. Uz jsme se sice setkali s radkou kosmicky ch zahad, setkali jsme se s neznamy m,
nevysvŽtleny m a fantasticky m. Nynı se vsak setkavame se znamy m, jednajıcım proti vlastnı
prirozenosti. Nelıbı se mi to."
Spock neodpovŽdŽl. V podstatŽ zdvorile prehlızel dalsı vtıravevy levy kapitanovy ch cit˚ .
Kirkovy zraky prohlızely zastınŽnevelitelskestanovistŽ. Kde jen z˚ stal stın nŽkdejsıho kapitana?
JistŽ tu nŽkde poblız c ıha... Spanek ho konejsil do snŽnı i ve stoje.
Z lodnıho interkomu bylo slyset Chekov˚ v slaby hlas: "Pane, dokonc ili jsme inspekci vnŽjsı c asti
trupu. Jsou na nŽm stopy nedavneho poskozenı phasery."
Tato slova primŽla Kirka k vŽtsı pozornosti. "Tak tedy Falchion prece jen zautoc il na frennijskou
obchodnı loÍ..."
"Ale, kapitane," prerusil ho Sulu. "Jak do toho zapadajı ti Krkavci?"
"Byl to pravdŽpodobnŽ spolec ny utok;" rekl ponure Kirk. "Nejspıse Klingonska rıse nasla noveho
mocneho spojence a rozhodli se, ze spolec nŽ povedou valku proti Federaci."
"Musela to by t loÍ Krkavc˚ , ktera prenesla posadku Falchionu k sobŽ," poznamenal Sulu se
znatelny m zklamanım v hlase. Toto rozlustŽnı postradalo kouzlo metafyzickeho jevu.
Kirk vŽdŽl, jak jeho prvnı d˚ stojnık musı trpŽt pod zatŽzı takovy ch bujny ch spekulacı. "Pane
Spocku, zda se, ze kazdy novy fakt snizuje nase potıze."
"Pri vŽdeckem usilı se nutnŽ dopoustıme riskantnıch uvah, kapitane," odpovŽdŽl Spock dosti
neustupnŽ.
"Kdyz ponechame stranou veskereteorie, z˚ stava tu jedna skutec nost: tato loÍje schopna provozu.
Je ve skutec nosti na tom lıp nez Enterprise." Kapitan se zlehka zasmal. "Poruc ıku Azizova, kolik
c asu nam zabere obnova system˚ pro udrzovanı zivotnıch podmınek a znovuuvedenı motor˚ na
plny vy kon?" Pri tŽchto slovech okolostojıcı c lenoveposadky ztuhli.
"Ne vıce nez c tyri hodiny," odpovŽdŽla pohotovŽ inzeny rka." Pokud program Lingvistika desifruje
urc itekrycı kody, m˚ ze to by t i drıve."
"Podle poslednıho Scottyho odhadu mame jestŽ deset hodin c ekat, nez bude Enterprise pripravena
odplout. Sulu, to vam nabızı sest hodin na to, abyste se nauc il, jak se s touhle lıta."
"Provedu, pane." Jeho souhlas probudil vsechny ostatnı k aktivitŽ. Jejı prudky vy buch prozrazoval,
ze jsou projektem nadseni.
"Ozbrojena eskorta," prohodil uznale Spock. "S plnŽ energeticky vybaveny mi zbranŽmi a stıty."
"A zaroven maskovacı zarızenı, ktere udŽla z Falchionu nase eso v rukavŽ. Tuhle kartu budeme
potrebovat, pokud tu na nas v tomto sektoru jestŽ c ıhajı Krkavci." Kirk vyslal vzh˚ ru malou
modlitbic ku, aby se ti cizaci nedovŽdŽli, jak se zjisóuje plavidlo s ochranny mi stıty. R ıse takoveto
znalosti jen tak volnŽ neposkytuje, dokonce ani svy m spojenc˚ m ne. "Mala posadka by mŽla by t
schopna zvladnout tuto loÍ. Sulu m˚ ze by t pilotem i velitelem zaroven a Azizova m˚ ze dŽlat
sefinzeny rku..."
"Doporuc uji podporuc ıka Chekova za navigatora a vŽdeckeho d˚ stojnıka," dodal Spock. "Protoze
se jiz seznamil s lodı, usetrı se c as, kdyz vyuzijeme jeho vŽdomostı." Pres ponŽkud dvojznac ne
podanı vyznıval navrh jako jisty kompliment mladsımu d˚ stojnıkovi.
"Doporuc enı se prijıma," odpovŽdŽl Kirk. Clenovevelenı odrazeli podporuc ıkova hojna dık˚ vzdanı
a Kirk se domnıval, ze si jeho prvnı d˚ stojnık preje uteci, drıve nez Chekov prejde do rustiny.
"Pokud jste pripraven k navratu na Enterprise, pane Spocku?"
"Zcela pripraven, kapitane."
Kirk vytahl komunikator a zahajil spojenı s lodı. "Pane Kyle, dva prenest na palubu."
Prenosovy paprsek se zatrpytil a pak pohasl. Kirk se ocitl na svem stanovisti a ospale se zakymacel.
Spock se ho zlehka dotkl, aby mu ustalil polohu. "Spanek je biologicka nezbytnost."
"To vy jste mŽ vzbudil," vyc etl mu Kirk. Setrasl Spockovu ruku a sesel dol˚ po sch˚ dcıch. "KromŽ
toho si myslım, ze jste poslednı tri dny probdŽl."
"Ctyri celepŽt, jestli mam by t presny . Ale jakozto Vulkanec naby vam dostatek energie, kdyz kratce
medituji, a tım predchazım delsım obdobım uplneho bezvŽdomı."
"Mne zase stejnŽ povzbuzuje stimulujıcı injekce. Jestli mŽ budete potrebovat, najdete mŽ v lodnı
nemocnici."
Nez dorazil do zdravotnickeho komplexu, Kirka potrapilo hojne zıvanı. A kdyz vidŽl, kolik tam
majı l˚ zek, jen tım vıc zatouzil po tom, aby si lehl v temnem koutku a z˚ stal spat cele dny.
NanestŽstı se vsak ukazalo, ze uleva, po kterebazı, se mu vyhy ba.
"Za poslednıch c tyricet osm hodin jste uz dostal dvŽ stimulujıcı injekce," rekl mu doktor Cortejo na
znamenı silneho nesouhlasu. "Dalsıch dvanact hodin vam nemohu dalsı predepsat."
"Potom upadnu do komatu."
"Deset az dvanact hodin to bude trvat, nez se vam v organismu chemikalie vstrebajı," rekl pouc nŽ
lekar. A pevnŽ sevrel tenkerty.
"Ale ja jsem kapitan," na nic jineho se Kirk uz nevzmohl. "Jsou chvıle, kdy je nutne, abych z˚ stal
vzh˚ ru." Kdyz se to nesetkalo se zadny m uc inkem, neochotnŽ mluvil dal. "Jako seflekar si byl
doktor McCoy vŽdom nutnosti udrzovat rovnovahu mezi lekarsky m posouzenım a smyslem pro
perspektivu. Souc asna takticka situace ma prednost pred mou optimalnı biochemiı."
Na doktorovŽ oblic eji se zrac ila jeho poranŽna py cha. "Tak dobre, ale za d˚ sledky vaseho c inu
neponesu zadnou odpovŽdnost." Dal pokyn sestre Chapelove. "A kdyz tak hovorıme o seflekarıch,
kapitane, mŽl byste vŽdŽt, ze doktora McCoye odnesli skuc ıcıho na oddŽlenı po jeho malem
improvizovanem vy letu na kapitansky m˚ stek." Cortejo mavl rukou a opustil mıstnost.
"JestŽ mıt toho chlapa na oc ıch pŽt minut a musıte mi dat sedativum, abych mu nezakroutil krkem,"
rekl Kirk prichazejıcı sestre.
"NemŽl byste se mi moc vrtŽt, kapitane," rekla a prilozila hrot injekc nı strıkac ky k jeho pazi.
V nŽkolika sekundach projel Kirkovy mi zilami zhavy ohen . Ustoupila omamujıcı mlha, ktera se
predtım do nŽho vkradala. "Kolik je pravdy na tom, co rıkal?"
"Obavam se, ze jeho charakteristika byla dost presna. Spis nez radŽnı sılence to vsak byl projev
zlobneho temperamentu. Pokud vam to dŽla starosti, ovŽrte si to u doktorky Dysonove." Chapelova
ukazala smŽrem k Lekarsky m zaznam˚ m.
Neurolozku Kirk nasel soustredŽnou a shrbenou nad terminalem poc ıtac e. Kdyz se priblızil,
vypnula prıstroj a zac ala se nerusenŽ zaby vat stavem pacienta. "Pokud jde o rychle fyzicke
uzdravenı, vy sledky, ktere jsme zatım zıskali, jsou velmi slibne. Konec nou prognozu vsak budu
moci podat, az ukonc ıme celou serii test˚ ."
"A co jeho... zlobny temperament?" zeptal se Kirk. Znepokojovala ho charakteristika McCoyova
odchodu z kapitanskeho m˚ stku.
"Zlost je dobreznamenı." Usmala se kapitanovŽ pochybovac nemu vy razu. "ZpozdŽny stres. VŽtsı
starosti by mi to dŽlalo, kdyby tu zpravu prijal klidnŽ. Nynı je pripraven absorbovat informace o
sve minulosti. Ve skutec nosti zalezı na tom, aby se to dovŽdŽl brzy. Ta c asova prodleva se mu
nebude zdat skutec na, dokud se nedovı vıc o tŽch chybŽjıcıch letech." Z hornı c asti prıstroje vytahla
poc ıtac ovy vy pis. "Pan Spock vytahl jeho osobnı zaznam. Byla bych radŽji, kdyby to c etl s nŽky m,
kdo mu m˚ ze doplnit osobnı podrobnosti."
"A ten nŽkdo jsem ja," souhlasil Kirk a prevzal zaznam. Zavedla kapitana do maleho prıstŽnku, kde
McCoy pravŽ absolvoval radu zkousek pohybove koordinace. Stal tam uprostred, do pasu nahy .
Hubenesvaly se mu napınaly soustredŽnım. HledŽl na panel umıstŽny na scenŽ. Na povrchu k˚ ze
mŽl posazeneplochekovovedisky, kterezaznamenavaly jeho reakce, zdalo se, ze Dysonova presnŽ
posoudila jeho rozpolozenı. Byl bdŽly a napohled klidny , ac koli musel resit obtızny ukol chytat
male barevne skvrny, ktere se rinuly z testovacıho prıstroje pred nım. Kdyz vyletŽla ta poslednı,
kterou netrefil, McCoy se ohledl po divacıch.
"Co teÍ, doktorko Dysonova, bludistŽ rebus˚ nebo snad radsi skoky pres svihadlo?"
"Hodina dŽjepisu. Kapitan Kirk ma zaznamy a vy mu zodpovıte vsechny otazky ty kajıcı se toho, co
jste dŽlal v poslednıch dvaceti letech." Odstran ovala mu ze zad testovacı disky. "Nesnazte se
nasilım se rozvzpomınat na udalosti, ktere popisuje. Vzpomınky se vam spıse vratı, kdyz budete
uvolnŽny ."
"To se vam lehko rekne."
"Proto jsem takedoktorka a vy pacient."
McCoy zavrc el, kdyz mu snımala s hrudnıku poslednı disk. "Dejte si na nŽj dobry pozor, kapitane,"
poradila, drıve nez se vzdalila, "patrı lekar˚ m."
"Zac ınam si pripadat jako pokusny kralık v laboratori," mruc el McCoy, kdyz si pretahoval pres
hlavu kabatek a zapasil s neznamy m zapınanım. Na rukavech nemŽl velitelske prouzky a tento
detail trapil Kirka vıc, nez byl ochoten priznat. "Je tu nŽjakesoukromemısto, kde bychom mohli
pitvat m˚ j zivot, kapitane Kirku? Slibuji, ze nebudu hysterc it ani upadat do zachvat˚ ."
"P˚ jdeme do mekabiny," navrhl Kirk a sel z nemocnice napred. "Troska saurskeho kon aku by vam
mŽla uklidnit nervy."
"Opravdu? Nikdy jsem ho jestŽ neokusil," rekl nevinnŽ McCoy.
Kirk nahlas zaric el a zle vyplasil jednoho muze z posadky na chodbŽ. Nez dosli k turbovy tahu,
vychechtal se uz dost, a tak mohl zvolit cıl svecesty. "Inu, vas duch si na to treba nevzpomına, ale
vsadil bych se, ze vase tŽlo ano. Vas krevnı obŽh se se saursky m kon akem kamaradı uz davno."
McCoy prijal tohle skadlenı dobromyslnŽ. "Kolika nerestem jsem vlastnŽ propadl?"
"Tahleta je z nich nejhorsı, doktore. Pres veskere me pokusy vas kazit vedl jste vcelku mravny
zivot."
"Jak dlouho mŽ uz znate, kapitane?" otazal se McCoy. ZdanlivŽ nahodila otazka mŽla v podtextu
obavy.
"Uz mnoho let." Kirkova odpovŽÍ jen zvy sila McCoyovo napŽtı. Kapitan se zase uchy lil k menŽ
osobnımu tematu. "I kdyz Enterprise je prvnı loÍ, na kterevelım." Kratky popis vy zkumnec innosti
lodi udrzoval McCoyovu pozornost, dokud se nedostali na palubu pro vyssı d˚ stojnıky.
V prvnıch minutach v kapitanovŽ kabinŽ se jako kdysi prıjemnŽ uvolnili. Kirk nalil pitı a McCoy
bloudil po kabinŽ. Kdyz se pak Kirk se sklenic kami v rukou otoc il, byla podobnost tatam.
Najednou mŽl pred sebou muze, ktery se trochu jinak choval a jednal. Energickea rychlepohyby
vytlac ily uvolnŽnost a jistotu.
Kirk nabıdl hostovi sklenku. "Je to nejlepsı kon ak na teto stranŽ od Rigelu." Bohuzel jeho vlastnı
c ıse neobsahovala nic silnŽjsıho nez altairskou vodu. Kirk zvedl ruku a pronesl prıpitek: "Na vase
zdravı, doktore."
McCoy opatrnŽ usrkl olejovitou tekutinu. A potom znovu. "Tohle je zatracena nerest," vydechl, ale
jeho neklid pitı jen malo ovlivnilo. Prechazel podel nızky ch polic v mıstnosti a prsty se doty kal
neznamy ch umŽlecky ch dŽl. "Jste zcestovaly c lovŽk. Pri prohlıdce tŽch drahocennostı poposel az
do loznice. Tam vsak v zrcadle zahledl svou podobu a rychle odvratil oc i. "Nejsem dosud na tu tvar
zvykly ," omluvnŽ rekl a sel do pracovny.
"Tvar to prece nenı zla," peskoval ho Kirk.
"Pro starce nenı," McCoy odstavil sklenic ku s pitım a na KirkovŽ stole uchopil zaznam. "Tak tohle
jeuhrn my ch dvacet pŽti let. Mrazeny ch v kostkach. Pridejte trochu vody a postupujte rovnou do
budoucnosti." PodezıravŽ se zadıval na terminal poc ıtac e. "Dobra, tak uz to radŽji neodkladejme.
Jak to dŽlate s touhle masinkou?"
Kirk vlozil do poc ıtac e zaznam, stiskl prıslusna tlac ıtka a na displeji se objevila prvnı stranka.
"Osobnı zaznam Leonarda H. McCoye."
McCoy se uvelebil v zidli u stolu. Poóukaval prsty u klavesnice, pozoroval displej a pritom to
vrc ivŽ komentoval. "Ano, pŽknŽ dŽkuji, ja vım, kdy jsem se narodil a kde. Tady nenı nic
prekvapiveho." R adka za radkou prinasela dalsı udaje. Najednou uderil do tlac ıtka stop.
"Nejblizsı prıbuzna Joanna McCoyova." Oboc ı se mu zmatenŽ najezilo. "Kdo to sakra..."
"To je vase dcera," skoc il mu do otazky Kirk.
"Ma dcera?" opakoval McCoy. "Ja ze mam dceru?"
"Ano, kdyz jste se dal ke kosmickeFlotile, bylo jı jen par let, a tak ji na Centauru vychovavala vase
sestra Donna."
"Dcera. Ale to znamena, ze se narodila v dobŽ, kdy jsem sıdlil..." Doktor v duchu horec nŽ poc ıtal.
"Jedenadvacet! Je jı skoro tolik let, kolik je mnŽ... totiz kolik bylo mnŽ..."
Kirk si k nŽmu z boku prisedl. "Byli jsme uz v teto sluzbŽ nŽkolik let, ale ja vım, ze pred touto
plavbou jste se s nı setkaval co nejc astŽji. Potom jste udrzovali kontakt pomocı galakticky ch spoj˚ .
Jednou jste vsak zertem rekl, ze Joanna teÍ dosahla vŽku, kdy je rada, ze ma tatu nŽkolik set
svŽtelny ch let od sebe."
"Kdyz tedy mam dceru, jak je to s mou zenou? To prece obyc ejnŽ spolu souvisı, viÍte?" McCoy
patravŽ,prejızdŽl po displeji. Jmeno prec etl nahlas. "Jocelyn? Ale ja tu zenu neznam." MŽl co dŽlat,
aby prekonal vracejıcı se zavraó, ktera mu dŽlala potıze uz predtım na kapitanskem m˚ stku. "Co se
s nı stalo?"
"Rozvedli jste se." Kirk jaksi prekonal neochotu hovorit o McCoyovŽ manzelstvı. "Netrvalo to
dlouho... rozesli jste se... ve zlem."
"Doufam, ze jsem se nijak sentimentalnŽ nerozply val. PovŽzte, kapitane, vzdychal jsem a trapil
jsem se pro ztracenou lasku?"
"Ne," rekl usec nŽ Kirk. "Nikdy jste se o tom nebavil."
"Tak aspon to mŽ utŽsuje." McCoy vypnul poc ıtac . "Bez oslavovanı kosmicke Flotily se klidnŽ
obejdu. StejnŽ mam zatım o c em premy slet."
"Kostro..." Kapitan se zarazil, kdyz na McCoyovŽ tvari zpozoroval udiveny vy raz. "Promin te, znı
vam to asi trochu divnŽ. To byla prezdıvka, kterou jsem vas oznac oval."
"Kostro jako Kostroreznıku?"
Kirk se uchichtl. "Vy c asto davate najevo, ze jste v jadru venkovsky doktor."
Pri tŽchto slovech McCoy ztuhl. "Ano, kapitane. Zda se, ze vinou sn atku a rozvodu meidealy vzaly
za sve. Jakziv jsem si prılis nepotrpŽl na takove ty vsemocne experty s technikou, jakou jsou
chirurgove. Snil jsem o tom, ze se stanu rodinny m lekarem nŽkde na malem mŽstŽ, kde dobry
doktor jaksi nalezı k pacientovu zivotu. Nikdy mŽ nenapadlo, ze ty plany nebudu , s to splnit."
"Vyhlıdky c lovŽka mohou zmŽnit zkusenosti a c as." Kirk cıtil, ze hleda vy razy, aby ospravedlnil
c iny sveho prıtele. "A toho, ze jste se rozhodl jıt do sluzby Flotile, jste nikdy nelitoval."
"No, teÍ toho lituju, kapitane Kirku." ChabŽ skry vany vztek zp˚ sobil, ze McCoyovy modre oc i
ztmavly. "Chci se co nejdrıve vratit na Zemi."
Kirk se malem udusil pri napitı. "To prece ja take, doktore, ale bohuzel to nenı tak snadne. Tohle
nenı plavba pro zabavu. Jsme na vojenskelodi, ktera stojı pred bitvou. UvŽdomuju si, ze neznate,
jak to tady chodı, ale jistŽ jste si jiz povsiml toho, ze pravŽ provadıme opravy toho, co bylo v boji
poskozeno."
McCoy zvolna prisvŽdc il. "TŽch ranŽny ch v nemocnici. A vsech lidı z posadky, kterı pobıhajı po
chodbach. Myslım, ze jsem se prılis zaby val sam sebou, a tak jsem z toho nevyvodil zrejme
zavŽry." Mısto zlosti se ho zac ala zmocn ovat nejistota. "Byl ten utok vazny ?"
" KrajnŽ vazny . Mame zle poskozeneochrannestıty a znac nŽ snızenou energii pro phasery. Za par
hodin opravıme raketove motory, ale taznou sılu plnŽ obnovıme, teprve az se loÍ opravı v
docıch."Kdyz vidŽl na McCoyovŽ tvari, ze mu nerozumı, Kirk prerusil vy klad. Slova pro nŽj
mnoho neznamenajı. Jaky kriticky odsudek c i povzbudiva slova m˚ ze poskytnout kapitanovi
poskozenevalec nelodi? Kirk tedy omezil svou odpovŽÍ na to nejhlavnŽjsı. "JestŽ hezkou chvilku
se dom˚ nedostaneme."
"Kdo na nas zautoc il?" zeptal se McCoy s rostoucım ulekem. Kapitan mu zac al odpovıdat, ale zahy
jen unavenŽ pokrc il rameny. "Je to slozita situace. A nemusıte si s nı dŽlat starosti. DŽlat si starosti,
to je prece moje prace."
V Kirkovy ch slovech byla skryta unava. McCoy primhouril oc i a polozil otazku: "To na nas mohou
zautoc it jestŽ jednou?"
"Pan Spock by rekl, ze je to zjevna moznost." Kirk sledoval, jak se ve vy razu jeho prıtele vystrıdal
zmatek, zlost a udiv.
"To bych tady mohl umrıt!" protestoval McCoy.
"Ano, doktore," rekl pochmurnŽ Kirk. "Umrıt bychom tu mohli vsichni."
DESA TA KAPITOLA
Kapitan˚ v denık. Datum 5524.2:
Enterprise je dosud vazneposkozena, ale dıky raketovemu pohonu mırıme k WagnerovŽ obchodnı
stanici. Nase zbranŽ majı, polovic nı energii, stıty mame znic ene. Mozna ze nas bude doprovazet
klingonsky kriznık.
Kirk se oprel ve svem velitelskem kresle. Vsechno kolem nŽho na m˚ stku prıjemnŽ p˚ sobilo jako
dobre fungujıcı soukolı. Na vsech mıstech se pracovalo, svŽtla kontrolek blikala s potŽsitelnou
pravidelnostı a prıstroje huc ely pısnic ky, ktere vhodnŽ doprovazely plnŽnı povinnostı. "Kupredu,
druha nadsvŽtelna."
"Pane?" nervoznŽ se ozval kormidelnık.
Kapitan vzdychl. Nezamy slel vyslovit nahlas to, co z˚ stavalo zbozny m pranım."Pane Leslie,
raketovy pohon, jedna c tvrtina."
"Ano kapitane." Kormidelnık vyloudil na rtech chapavy usmŽv. Nebyl totiz v myslenkach daleko
od kapitanovy ch. Trochu rozechvŽle spustil system zazehu raketovy ch motor˚ Enterprise.
Kosmicka loÍse zac ala pomalu pohybovat a hladce vyrazila vpred do kosmickeho prostoru.
Kirk zc asti poc ıtal s tım, ze se kov bude otrasat a drnc et. Vypustil zadrzeny dech a oddechl si.
"Zvy sit na jednu polovinu."
"Polovina, provedeno."
"Kurs padesat tri cele sest," ozval se tentokrat navigator. Souhra muz˚ na m˚ stku se rozbŽhla ve
vyjety ch kolejıch.
"Pane Scotte," zavolal Kirk na sefinzeny ra. "Zvladneme plnou rychlost?"
"JistŽ, kapitane. To tedy jo." I v interkomu bylo znat, ze Scotty je spokojen. "I kdyz je holka tak
potluc ena, porad pŽknŽ drzı pohromadŽ." Tımhle laskavy m tonem by mohl hovorit o dospıvajıcım
dŽvc eti.
"Kupredu, plny raketovy pohon!" Po teto zavŽrec nepobıdce Enterprise dosahla maximalnı mozne
rychlosti. Kirk si polekanŽ prohlızel, jak mu obrazovkou prochazejı majestatnı rady hvŽzd. LoÍse
mezi nimi sunula vpred.
Jako prognostik bez nerv˚ Spock konstatoval: "Touto rychlostı se dostaneme na Wagnerovu stanici
za dvanact cely ch sest dnı."
Kirkovi nebyla tato deprimujıcı skutec nost neznama. Jiz pred tım slysel ten odhad. Teprve nynı
vsak docen oval, co to znamena. Cesta, ktera byla nadsvŽtelnou rychlostı zalezitostı nŽkolika hodin,
se nynı protahovala celety dny. Tım se jim ponizujıcım zp˚ sobem pripomınala rozlehlost vesmıru.
A tŽch ponızenı si Kirk v poslednıch nŽkolika dnech uzil vıc nez dost. "Uhuro, zavolejte Falchion."
Poruc ık Uhura naladila frekvenci uzkeho pasma, urc enou pro styk s kriznıkem.
"Poruc ık Sulu kapitanu Kirkovi. Falchion je pripraven spustit raketovy pohon. Kurs padesat dvŽ
celesedm. Oc ekavame vase rozkazy."
"Veliteli Sulu, slysım." Kirk opŽtoval mladıkovy formality, neboó si vzpomınal na to, jak byl sam
nervoznı, kdyz jako nizsı d˚ stojnık plnil velmi odpovŽdneukoly. "M˚ zete to spustit."
Na hlavnı obrazovce se zableskla klingonska loÍ. MŽla poÍobanou prednı vystouplou c ast trupu a
na jejich kovovy ch krıdlech bylo vidŽt c ernesramy. NicmenŽ to vse nijak nepotlac ilo ladnelinie
jejı konstrukce. Kriznık z˚ stal par sekund na mıstŽ, pak se jeho obrysy kratce otrasly a celeplavidlo
se trhavy mi pohyby, zp˚ sobeny mi vy kyvy rychlosti, vydalo vpred.
"Falchion na cestŽ, kapitane," hlasil smŽle Sulu. Za nŽkolik sekund p˚ sobila jeho slova jestŽ
zavaznŽji, kdyz se kriznık tempem vyrovnal Enterprise a plul stejnou rychlostı. Sulu zanechal
formalit a zahlaholil: " Uc ıme se rychle. Co nevidŽt tenhle pekac poradnŽ roztoc ım." Valec na loÍ
se lınŽ stoc ila po bok Enterprise. Poruc ık ovladl opravdu p˚ sobive odvazne manevry. Tato jeho
vlastnost jiz vıckrat v minulosti zachranila Enterprise pred havariı.
"Jen dodrzujte vzdalenost pri tŽch svy ch divoky ch kouscıch, Sulu. NevidŽl bych rad, kdybyste mi
pri tŽch svy ch vy vrtkach prorazil trup."
"JistŽ, pane. Falchion konec." Po dokonc enı obratu zamaval krıdlem, jako by se louc il.
Na obrazovku se vratilo hvŽzdne panorama, ktere mŽli pred sebou. Orientac nı body vyrovnanŽ
svıtily, neboó teÍ je nenarusovaly otresy, jez provazejı nadsvŽtelnou rychlost. Kirk si prohlızel
rozestavenı hvŽzdny ch objekt˚ . Jejich postavenı se znenahla bude mŽnit v pr˚ bŽhu prıstıch...
dvanacti dn˚ ?"
"Dvanact cely ch sest," opravil ho pedantsky prvnı d˚ stojnık. NetrpŽlivost rozhodnŽ nepatrila k
chybam, k nimz by se priznaval.
"TeÍbudete mıt c as na spanı," rekl Kirk.
Spock se nedal tak lehce zlakat k tomu, aby se prihlasil k lidskemu udŽlu. Zareagoval na poznamku
a popıchl kapitana. "Vase stimulujıcı injekce se vstreba bŽhem nasledujıcı c tvrthodinky. Drıve nez
vam poklesne vy konnost. MŽl byste se vyvazat ze sluzebnıch povinnostı."
"Jak tohle m˚ ze nŽkdo rıct?" kysele poznamenal Kirk, kdyz prvnı d˚ stojnık pristoupil k nŽmu do
sousedstvı velitelskeho kresla. "I kdybych uz spal jako kus dreva, mohl bych pri teto rychlosti
velet." NalezitŽ prevzal podanou pilulku. "A kdo bude kontrolovat vasi vy konnost?"
"Doktor Cortejo."
V teto neprikraslene poznamce Kirkovy usi rozeznaly jasne citove zaujetı. Tak prece jen Spock
nevydrzı vsechno. "Ano, souhlasım. A takebych rad, aby se McCoy zase pustil do prace."
Spock pohybem vıc ek naznac il vy c itku, ale slovy KirkovŽ vy kladu neodporoval. "Vypracovala
doktorka Dysonova prognozu?" Bylo to poprve, kdy se Spock prımo zajımal o McCoy˚ v zdravotnı
stav.
"Cekala, az dostane definitivnı vy sledky neurologicky ch test˚ ," odpovŽdŽl Kirk. Kazdy , kdo nezna
slozite zakruty polovulkanske povahy; by mohl chapat jeho mlc enı jako projev lhostejnosti, ale
Kirk vŽdŽl, ze spıse pravy opak je pravdou. MŽl o nŽj takovou starost, ze se ani neozy val.
VzpomnŽl si na to, jak si Spock potrısnil uniformu McCoyovou krvı, a pocıtil v˚ c i prvnımu
d˚ stojnıkovi bolestny soucit. "TeÍp˚ jdu do lodnı nemocnice."
Jakmile vesel do laboratore lekarskeho vy zkumu, zac al Kirk jasnŽ vycióovat, jake tam vladne
napŽtı. McCoy a doktorka Dysonova si ani nepovsimli, ze prisel. SoustreÍovali se na udaje, ktere
se pred nimi vynorovaly na displeji poc ıtac e. Kirkovi nic nerıkaly, ale pro oba lekare mŽly
nepochybnŽ vy znam.
"Velmi zajımave," McCoy˚ v pohled se setkal s oc ima neurolozky. "Nejsem prece blazen, doktorko
Dysonova." Zdalo se, ze bude mluvit dal, ale po letmem pohledu na kapitana se odmlc el.
Ned˚ vŽruje mi, s udivem si uvŽdomil kapitan. "Vsechno, co se ty ka me posadky, se ty ka take
mne," energicky konstatoval. "A vy jste m˚ j seflekar. A budete muset vŽrit memu slovu, kdyz vam
reknu, ze jsme nahodou takepratele."
"Dobra, kapitane," rekl McCoy. "Potom byste mŽl vŽdŽt, ze vas seflekar je mentalnŽ nezp˚ sobily .
Z adne doklady nenasvŽdc ujı tomu, ze by mozek utrpŽl fyzicke poskozenı. Klinicky se tu vsak
ry suje hystericky utŽk, ktery je svou povahou psychologicky ." Trpce se usklıbl. "Laicky rec eno,
jsem cvok."
"Dysonova, souhlasıte s touto diagnozou?" Koneckonc˚ McCoy nenı v takovem stavu, aby mohl
by t konec nou lekarskou autoritou.
PrisvŽdc ila. "Z tŽchto udaj˚ vyply va tento zavŽr jako nejpravdŽpodobnŽjsı. Postraumaticka
amnezie se vy raznŽ projevuje pri urazech neotevrene hlavy, ale obvykle bychom na mŽritelne
urovni spojovali jeho retrogradnı amnezii s podstatny m poskozenım mozku. Vy sledky test˚ ovsem
odpovıdajı jen velmi slabemu otresu, po nŽmz se projevuje drobneomezenı pohybovekoordinace a
slovnıho vybavovanı. Tyto symptomy by mŽly za par, dnı zmizet."
UdŽlala odmlku. "Predpokladala jsem, ze tomu tak bude, po prvnım vysetreni, ale dokud jsem
nevidŽla tyto udaje, nemohla jsem to tvrdit s jistotou."
Kirk o jejıch slovech premy slel. "Ale to znamena, ze pamŽó nenı poskozena a ze se da vratit."
"Ano, to je ta dobra zprava."
"Ale spatna zprava," vmısil se do hovoru McCoy, "rıka, ze dosud nem˚ zeme predpovŽdŽt, kdy k
tomu dojde, a jestli v˚ bec k tomu dojde."
Kirk zaplasil dalsı myslenku a znovu uvazoval. Zdalo se, ze McCoy je schopen objektivnŽ
debatovat o tevŽci. Znovu se ozval: "A co kdyby Spock..."
"To by bylo velmi nebezpec ne." Dysonova ihned pochopila, oc jde. "Urc itŽ pro pana doktora
McCoye, ale snad i pro pana Spocka. Je-li skutec nŽ problem v oblasti psychologicke, setka se
manipulace s velmi silny m odporem. V mysli jsou uzasneobrannesıly, ktereji chranı pred bolestı.
Amnezie je reakcı na nesnesitelny stres. Kdyz se zbavıte pamŽti, stres zmizı. Pokud se vsak pamŽó
obnovı drıve, nez se s nı mysl stac ı vyrovnat, mohou nastat katastrofalnı d˚ sledky."
McCoy s namahou potlac oval rostoucı zlost. Zac ınalo ho uz unavovat, ze nechape, co se kolem
nŽho dŽje. "O c em to vy dva vlastnŽ mluvıte?"
"O vulkanskem sply vanı myslenek."
"Oho," ohradil se, "pŽknŽ dŽkuju, ale nechci. RadŽji bych si svou psychopatologii nechal pro sebe."
"Neexistuje nŽjaka terapie?" ptal se Kirk, "Dejme tomu psychiatricka poradna..."
"Rozbory prece nepotrebuji ja," rekl McCoy. "Za dany ch okolnostı se cıtım vy bornŽ. Pomoc
potrebuje ten McCoy, ktery trpı stresem, a ten se chysta k obŽdu."
Dysonova prehledla jeho frivolnı prıstup. "Uz bylo dosazeno jisteho uspŽchu s uzitım hypnozy a
narkoanaly zy, konkretnŽ amylobarbitanu sodneho. Pro mne jako bioneurolozku je to vsak ponŽkud
vzdaleny postup. Ironiı osudu je doktor McCoy pravdŽpodobnŽ jediny lekar na palubŽ, ktery by
mŽl pro takoveto lec enı kvalifikaci. Tak specializovanou terapii potrebujı posadky kosmicky ch lodı
jen malokdy.
Jde v zasadŽ o c as, o to, kdy se dostaneme na kosmickou zakladnu a kdy dojde k samovolnemu
uzdravenı. Pres tuto epizodu zaznamy o doktoru McCoyovi vykazujı velmi vysoky prah u
psychickeho stresu. Tento prah byl sice jaksi prekroc en, ale da se strızlivŽ predpokladat, ze jde jen
o doc asny vy kyv. Mozek se urc itŽ zklidnı, jakmile se uplatnı prijatelny mechanismus, pri nŽmz se
vyrovnava s danou situacı."
"Neoficialnı dovolena?" zazertoval McCoy. "Doufam, ze to nebude prestupek, pro ktery by mŽ
pohnali pred vojensky soud."
"Hergot, Kostro, to by snad stac ilo," Kirk bezmyslenkovitŽ vyjel na sveho seflekare.
McCoy schlıpl, jako by dostal polıc ek. "Promin te, pane kapitane." A v tŽch slovech byla veskera
uctivost i chladny odstup cizıho c lovŽka. "Nejsem zvykly jednat s vojensky mi veliteli a podle
vojenskeho protokolu."
"Kostro..." Ale to oslovenı sem jaksi nepatrilo. Muz, ktereho ma pred sebou, mu na to nerekne
"krucinal, Jime", ale ani v KirkovŽ hlase nevycıtı omluvny ton. "Chyba je na me stranŽ, pane
doktore. Zapomınam na to, ze mŽ ve skutec nosti neznate."
"To nic, kapitane," rekl na to McCoy a tvaril se zdvorile jako dusevnŽ zdravy c lovŽk, ktery se snazı
trochu povzbudit sılence. Dysonova upadla do nemilemlc enlivosti a az potese zase ozvala. "Me
oficialnı doporuc enı je takove, ze by se doktorovi McCoyovi mŽla poskytnout dovolena ze
zdravotnıch d˚ vod˚ do tedoby, nez budu moct konstatovat, ze se mu zcela vratila pamŽó."
"Vase doporuc enı schvaluji, doktorko Dysonova," rekl kapitan a obratil se na sveho seflekare.
"Pane McCoy, tımto vas zprosóuji vsech povinnostı vyply vajıcıch z vası funkce seflekare USS
Enterprise." Kirkovi se slova zadrhla v hrdle, ale doktor je poslouchal skoro netec nŽ. "M˚ zete se
pokladat za prıslusnıka posadky mimo sluzbu az do doby, kdy doktorka Dysonova a doktor Cortejo
potvrdı, ze jste schopen znovu vykonavat svou funkci."
"Nebo do tedoby, nez se dostaneme na jednu z tŽch kosmicky ch zakladen, z nız mŽ date dopravit
zpatky na Zemi." rekl pevnŽ McCoy.
Kirk na znamenı souhlasu kratce priky vl. Bez dalsıho slova pak opustil lodnı nemocnici.
"UvŽdomuju si, ze je to pro vas obtızneobdobı," znovu se ujala slova doktorka Dysonova, kdyz s
McCoyem osamŽla.
"Prosım vas, usetrte mŽ laskavŽ dalsıch citovy ch vy lev˚ ," pozadal McCoy. "Budu se snazit
pristupovat k teto absurdnı situaci co nejserioznŽji, ale c ast meho ja stale patra, kudy sejıt ze sceny.
Povinnosti vyply vajıcı z mefunkce seflekare. Kdyz je budu hlasitŽ vyhlasovat, budu mıt za sebou
prvnı rok sluzby."
Dysonova se na nŽj zamyslenŽ podıvala. "Tak jak vam to slo?"
Povzdechl si. "Jsem rad, ze jsem stale u medicıny. Podle Andyho Gildstroma jsem moc hloupy
zmatkar..." Odmlc el se. "Proc jste se tak podıvala?"
"Jak podıvala?" zeptala se nevinnŽ.
PodezıravŽ primhouril oc i. "Kdyz jsem se zmınil o Gildstromovi, vypadala jste... zdŽsenŽ."
"Ale to je tım, ze jsem se jestŽ nesetkala s tım, ze by nŽkdo doktoru Andersonu J. Gildstromovi
rıkal Andy."
"Vy ho znate? Jakpak se asi teÍtvarı? Je to... byl to... ten nejnesnesitelnŽjsı rozumbrada v druhem
roc nıku v AtlantŽ."
"Je to seflekar soustavy, Argelius," odpovŽdŽla s potlac ovany m smıchem.
Tentokrat se pro zmŽnu vydŽsil McCoy. "Seflekar, proboha, ja bych nikdy nerekl, ze Andy vylec ı
chripku. A svŽrit do jeho lec ebnepec e miliony lidı, to uz v˚ bec ne."
"Nejspıs se v poslednıch dvaceti letech ponŽkud zdokonalil," nadhodila Dysonova.
"To jo, urc itŽ." Nahle se zamrac il a rozhledl se po mıstnosti. "Kdezto ja polovic ku zarızenı tady
v˚ bec neznam. Na intenzivnı pec i je devŽt pacient˚ , ale ja bych si netroufl k nim se v˚ bec priblızit.
Kdyz by mi asistovala sestra Chapelova, snad bych zvladl tak leda par ambulantnıch osetrenı.
Hromska prace! Tady na lodi vŽdı lapiduchoveo medicınŽ vıc nez ja. Jestli jsem tady vaznŽ sefoval,
tak to znamena, ze mi uniklo dvacet let lekarskevŽdy a praxe."
"R eknŽme, ze se vam odsunuly." Aniz si toho vsimli, vstoupila do mıstnosti sestra Chapelova. "Ale
vratı se vam."
"Vy to rıkate nŽjak moc jistŽ, damo."
"To rıkam," rekla sestra. "Ale nez k tomu dojde, budu muset pracovat pod vedenım doktora Corteja.
To vam, pane doktore, jednou nedaruju. A jestli vy, Diano, tohle nŽkomu ocitujete, budete toho
taky litovat. A teÍse vy dva laskavŽ odsun te z nemocnice. Uz vas nechci ani vidŽt."
"Ale ja tu prece ziju," protestoval McCoy.
"Uz ne," rekla Chapelova a ukazala na dvere. "PravŽ jste byl propustŽn. Dostanete svou kabinu na
lodi, kam se teÍvratıte. Ja totiz tuhle postel potrebuji pro nŽjaky vaznŽjsı prıpad. JdŽte."
Se svy m predstırany m rozhorlenım se obracela hlavnŽ na McCoye, ktery z˚ staval stat jako pribity .
Dysonova ho jemnŽ zatahala za loket. "Nic si z toho nedŽlejte, tohle nenı vyhnanı z raje. PojÍte,
ukazu vam vasi kabinu." Pak ho vedla uzasny m bludistŽm mıstnostı, kteretvorı zdravotnicky sektor
a na kazdem kroku mu vysvŽtlovala, k c emu co na lodi slouzı.
"Poslouchate mŽ v˚ bec?" zeptala se ho nakonec. Jeho mumlaveodpovŽdi reagujıcı na jejı vy klad
p˚ sobily dost roztrzitŽ. McCoy se zastavil a otoc il se tvarı k nı. "Stal se ze mne dobry doktor?"
"Ano," odpovŽdŽla pevny m hlasem. "Jeden z nejlepsıch v celekosmickeFlotile."
"Bohu,dıky." Oprel se zady o stŽnu chodby a zkrızil ruce na prsou. "V tomhle poslednım roce jsem
totiz zac al pochybovat, jestli se v˚ bec na medicınu hodım. Paneboze, obc as jsem se cıtil tak hloupŽ.
Ale dŽlal jsem to dal, protoze jsem si nedovedl predstavit, co jineho bych v zivotŽ podnikal.
Vzdycky jsem si pral, aby se ze mne stal doktor, ale aby to byl dobry doktor."
Dysonova se usmala. "V prvnım roce se vzdycky kazdy cıtı neschopny . A obc as se tak cıtım i ja,
zvlasó kdyz si poslechnu drtivy vy klad nŽktereho zkuseneho lekare. Par uz jsem jich slysela od te
doby, co jsem nastoupila na Enterprise."
"Mevy klady?"
"Obc as," pripustila neurolozka. "Ale vzdycky mi nŽco daly a nikdy mŽ neshazovaly."
Pojednou se zasklebil. "Na rozdıl od tŽch, kterevam poskytuje jisty uradujıcı seflekar?"
"Pst, ne tak nahlas," varovala ho, ale v koutcıch ust jı to taky poskubavalo. "Copak chcete, aby mŽ
vyprasili z Flotily?" Znovu ho uchopila za loket a trochu ho naprımila. "Tak jen dal, az na palubu
c ıslo pŽt, pane doktore, za patnact minut musım na vizitu."
"Dejte na chvıli pokoj s tım pr˚ vodcovstvım, doktorko Dysonova," rekl, kdyz uz s nı prestaval
drzet krok. "A radsi mi povŽzte, jak jste se sem dostala vy."
"Sem na Enterprise nebo sem ke kosmickeFlotile?"
"Obojı. Pripada mi to obojı stejnŽ nepravdŽpodobne," pripustil. "Nez jsem se na tehle kosmicke
lodi probudil, prılis jsem o cestach do vesmıru nepremy slel."
"To bude tım, ze jste pozemsky c erv," odpovŽdŽla bez uvazovanı. Vtom zpozorovala, ze ho to asi
zamrzelo. "Promin te, nemyslela jsem to osobnŽ. Ja prostŽ od chvıle, kdy jsem zac ala zıt ve vesmıru,
mam pocit, ze musı by t nŽco exotickeho na tom, kdyz nŽkdo zije na Zemi." Zahnuli za roh do
hlavnı chodby a blızili se k turbovy tahu. Prosla dvojity mi dvermi a oznac ila, kam se chtŽjı dostat.
"Pokrac ujte," vybıdl ji po nŽkolika minutach, kdyz vystoupili na palubu s d˚ stojnicky mi kabinami.
"Vıte, ja jsem vyrostla na kosmickestanici Ztracenka, ktera nenı o moc vŽtsı nez ta, kam plujeme
nynı. A taky je na samem okraji uzemı Federace. ChtŽla jsem studovat medicınu a dostat se blıze k
civilizaci. A kdyz nejste moc bohaty , nabızı se vam jako dobreresenı nastup do sluzby v kosmicke
Flotile. Zaplatili mi vy lohy na vzdŽlanı vy mŽnou za m˚ j zavazek deset let slouzit. Myslım, ze to je
pro mne vy hodne."
"Takze jste se pustila do medicıny," rekl McCoy. "Ale presto jste jestŽ dost daleko od civilizace."
"To je pravda," priznala s lıtostı. "Ale Enterprise ma treba vŽtsı knihovnu nez Ztracenka, a tak
urc ity pokrok tu je." Pokynem ruky ho zastavila. "Zde je vase kabina, pane."
Na dverıch si prec etl uhlednŽ vyvedeny napis: Leonard McCoy
MUDr.
3F 127
Co opravdu obzvlasó presvŽdc ivŽ dokazovalo, ze ztratil pamŽó, bylo to, ze se dıval na vlastnı
jmeno na stıtku, ktery jakziv predtım nespatril.
Dysonova uzila, kod k otevrenı dverı a chvıli vŽnovala vy kladu, jak se s nım pracuje. Potom ho
uvedla dovnitr. Zarızenı pripomınalo to, kterevidŽl v kapitanovekabinŽ. VnŽjsı mıstnost slouzila
jako studovna a mŽl v nı stolek, zidle a police. Za sıtŽnou prepazkou pak mŽl mensı prostor na
spanı. Na rozdıl od Kirkovy kabiny tady panoval neporadek. Po podlaze se valely kusy odŽvu, na
policıch lezely nazdarb˚ h rozhazenepapıry a pasky. Cetnerostliny hynuly.
"To jsem vzdycky tak neporadny ?" zeptal se McCoy a s nechutı pozoroval zmŽt.
"Jak to mam vŽdŽt?" odpovŽdŽla se selmovskou netec nostı Dysonova. "Nikdy jsem jestŽ nebyla
pozvana do vasi kabiny."
McCoy prudce zrudl. Ale Dysonova klidnŽ pokrac ovala ve vy kladu, jak se zachazı s osvŽtlenım, s
interkomem a se sonickou sprchou.
"To ode mne c ekate zpropitne jako pokojska?" Kdyz vychazela z mıstnosti, doprovazel ji do
chodby.
Dysonova ho vsak jemnŽ zatlac ila zpŽt do kabiny. "Ne, zpropitneode mne dostanete vy: p˚ jdete se
hezky vyspat." Dvere mu zaklaply pred nosem a doktorka byla pryc .
McCoy vzdychl a muznŽ se otoc il, aby c elil c ekajıcı prazdnotŽ.
Chodil z jednoho konce na druhy , pohraval si s tlac ıtky, jez mu predvedla Dysonova, ale chudy
repertoar knoflık˚ a barevny ch kontrolek ho zahy znudil. Zalil kvŽtiny, ale nedovedl se primŽt k
tomu, aby ze sebe stahl saty. Rad by poklidil ty papıry a pasky, ale nemŽl ponŽtı, kam je ma ulozit,
a tak se spokojil tım, ze kupic ky jen uhlednŽ urovnal.
Kdyz tak vyc erpal veskerou moznou c innost, svlekl se a opatrnŽ ulehl na nerozestlanou postel.
Ac koli byl unaveny , spanek se mu vyhy bal. Jen silou v˚ le premahal pokusenı prevalovat se z boku
na bok. Mısto aby se cıtil odpoc atŽjsı, mŽl pocit, ze se mu svaly naopak napınajı. Zac ınal se ho
zmocn ovat neklid a nevŽdŽl proc .
Nakonec na to prisel. Byl to pocit c ekanı. MŽl pocit, ze c eka, ze se do kabiny vratı ten, kdo tu
opravdu bydlı. A ten pocit ho neopoustŽl. Zdalo se mu, ze pri kazdem sebeslabsım zvuku krok˚
nŽkdo mırı k jeho prahu a ze pri kazdem kovovem cvaknutı nŽkdo otevıra dvere jeho kabiny. Po
dvouhodinovem polezenı na posteli nŽkoho jineho McCoy vyskoc il a zase se oblekl. Nakonec tu
byla jen jedina odpovŽÍ. Ze vsech mıst na celekosmickelodi je tu pro nŽj jen jedineminimalnŽ
nepohodlnemısto: lodnı nemocnice.
Jestli uz sestra Chapelova dala mou postel pryc , prespım v nemocnici klidnŽ na podlaze.
S rostoucı nalehavostı rychle vyklouzl z kabiny a padil chodbami s noc nım prıtmım k turbovy tahu.
Vstoupil do rozevreny ch dverı prazdnekabiny vy tahu.
"Nemocnice," zvolal sebevŽdomŽ. To je ale pitomy zp˚ sob rızenı vy tahu. Kdyz vsak mechanismus
uposlechl jeho prıkazu, pocıtil vŽtsı d˚ vŽru.
Kdyz se dostal do zdravotnickeho sektoru, s ulevou si oddechl. Navzdory znepokojivŽ pokroc ile
technice cıtil, ze ho konejsı jinak zname zvuky a pachy. Prochazel nemocnic nımi oddŽlenımi a
nikdo ze zdravotnık˚ slouzıcıch v noc nı smŽnŽ se ho na nic neptal. Konec nŽ nasel tu malou
mıstn˚ stku, kterou kdysi pro nŽj vyklidili. Postel tam dosud stala.
Vrhl se na prikry vku. V neosobnım prostredı se mu napjatesvaly nahle uvolnily a dıky unavŽ se
zahy pohrouzil do hlubokeho spanku. O nŽkolik hodin pozdŽji se mu zac alo tŽlo poskubavat, jak se
nadarmo pokouselo uniknout muc ivenoc nı m˚ re. Ale neprobudil se.
JEDENA CTA KAPITOLA
"Je to jako kdyz plaves v borsc i," zvolal znechucenŽ Chekov. Na displeji navigac nıho panelu
Falchionu vıril nejasny oblac ek c erveny ch c astec ek. Obzvlasó husty shluk prımo uprostred pak
oznac oval, kde je Enterprise.
"Toto je maskovacı system raneho typu." Na rozdıl od Chekova nebrala Azizova zkreslenı udaj˚
lodnıch senzor˚ jako osobnı urazku, protoze se to nijak nedotklo technickeho ovladanı. "Nejspıs
byl instalovan pri prvnı technickevy mŽnŽ s Romulany."
"Potom vsak na tom kseftu prodŽlali Klingoni," pobavenŽ poznamenal Sulu.
"Da a my teÍtake," podporuc ık si protıral oc i. "Koneckonc˚ m˚ ze by t porouchany ."
"Maskovacı zarızenı stejnŽ jako senzory jsou uplnŽ v poradku," ostre odsekla Azizova. Chekov
zrudl ve tvari zlostı, a tak beze slov reagoval na jejı vy rok.
"V tomhle jste stejny novac ek jako ja. Treba nenı spravnŽ nastavena distribuce energie." Tımto
obvinŽnım se ji zamŽrnŽ pokousel podrazdit.
Protoze se schylovalo k hadce, Sulu zac al tise vrc et. Kdyby jim totiz rovnou nenakazal, aby se
nepreli, vzeslo by z toho jen vŽtsı dusno. PravŽ takhle to cıtil i Kirk, kdyz Spock a McCoy...
Kormidelnık se usmal. Casto sledoval, jak se kapitanovi darı odpoutat pozornost svy ch d˚ stojnık˚
tım, ze nahle presel od jednoho tematu k druhemu. S trochou prizp˚ sobenı mohla podobna taktika
zabrat i zde.
"Vazenı, nase mise se nesmı setkat s nezdarem," oznamil Sulu vazny m tonem. Chekov s Azizovou
zmatenŽ prerusili vy mŽnu nazor˚ . "Osud teto lodi a jejı posadky, osud celeteto c asti vesmıru zalezı
na nas." Obratil se k Chekovovi. "Vy jste m˚ j technicky d˚ stojnık. Je mi uplnejedno, jak to udŽlate,
ale senzory musı fungovat!" Sulu pri tom sevrel c elisti zp˚ sobem, ktery vsichni dobre znali.
Zablesklo se na lepsı pochopenı.
"Jak si prejete, kapitane," rekl Chekov a postavil se do pozoru. S tvare mu vymizelo rozrusenı.
"Mimochodem, resenı bude vyzadovat zvy senou spotrebu energie, coz vaznŽ ohrozı bezpec nost
teto lodi i zivoty posadky." Pokusil se vytahnout oboc ı, ale bez uspŽchu.
Azizova takevyskoc ila na nohy a rukama se bila v prsa. "Ne, jenom ne moje stroje. Posadka aó si
klidnŽ zahyne, ale stroj˚ m se nic nesmı stat!"
Sulu otevrel usta, ale potom zavrtŽl hlavou a zrozpac itŽl. "Potrebujeme, aby nŽkdo dŽlal McCoye.
Ja nemohu pokrac ovat, dokud McCoy nepronese projev o zachranŽ posadky."
Chekov prisvŽdc il ky vnutım hlavy. "Dysonova dŽla McCoye ze vsech nejlıp. Mozna ze bychom
mohli vyhlasit lekarskou pohotovost."
"Za danesituace by bylo projevem nevkusu zadat to od nı, rekla Azizova. Uchopila tabulku s daty a
opŽt se dala do monitorovanı stale stejny ch motorovy ch indikator˚ .
Oba muzi zavzdychali a vratili se k technicky m ovladac ˚ m Falchionu.
"Pripravte se vypnout maskovacı zarızenı," narıdil Sulu, neboó chronometr zac al bŽhem poslednıch
sekund ovŽrovacıho c asu blikat.
"Maskovacı zarızenı vypnuto." Chekov sledoval, jak na displeji senzoru roztanc ene vloc ky tajı v
jednotvarnou nerozlisenou c ern .
Z prıstroje se rozeznŽl Uhurin hlas. "Enterprise Falchionu. Mate opŽt vizualnı. Udrzujte dosavadnı
kurs a zrychlete plavbu k WagnerovŽ stanici."
"Falchion Enterprise. Rozumım."
Velitel i posadka kriznıku ukaznŽnŽ pozorovali panely prıstroj˚ , kazdy na svem stanovisti. Jakoby
lhostejnŽ k tomu, jake pozornosti se nynı tŽsı, zarızenı fungovalo stabilnŽ a spolehlivŽ. Uplynula
dalsı p˚ lhodina, nez se ozval Chekov. "Tak mŽ nŽjak napadlo, ze kdybychom mŽli svou vlastnı loÍ,
to by byla jina, ale to by..." Zarazil se.
"...byla nuda," doplnila bez vahanı Azizova.
Sulu znovu stiskl c elisti, ale nedovedl potlac it vlastnı city ani jako velitel lodi. "PodsvŽtelna je
vzdycky nuda." A pak byli zase potichu.
McCoy si znovu ovŽril, jaky m zp˚ sobem to, co se odehralo, popisuje lodnı denık. Podle struc neho
popisu se dıva na komedii. Zdalo se, ze rada hvŽzd, jez byly konkretnŽ pojmenovany, musı by t
dosti v oblibŽ. Podıval se zpatky na jevistŽ v tvaru dec ka v rohu zaznamnı mıstnosti. Bylo vŽtsı, nez
ktery koli trojrozmŽrny vjem, s nımz se kdy setkal. Na podiu stal muz se zenou a tise spolu hovorili.
Celkovy dojem byl tak vŽrny , ze dokud jim McCoy nepolozil otazku, myslel, ze jsou to dva z
prıslusnık˚ posadky. NastŽstı vsak tehdy pravŽ nebyl v mıstnosti nikdo, a tım byl McCoy usetren
trapneho ponızenı. Dvojice pokrac ovala v plytkem rozhovoru. McCoy znal vŽtsinu slov, ktera
vyslovujı, ale pravŽ ta, jez nechapal, mŽla zrejmŽ klıc ovy smysl. Rozhovor mu pripadal
neuvŽritelnŽ nudny , ale presto dal poslouchal, protoze nemŽl nic lepsıho na praci.
Prazdny c as p˚ sobil neprirozenŽ ve srovnanı s rusny m programem v atlantskem oddŽlenı pro
nalehaveprıpady. Ze vseho nejdrıve dostal chuó k jıdlu. V mıstnı kavarnŽ se podavalo jıdlo zdarma,
coz bylo pravy m pozehnanım pro mladeho hladoveho doktora. Jeho tŽlo vsak dlelo sóastnŽ v
souc asnosti a potrebu jıdla odmıtalo. Pak ho napadlo, ze by mŽl spat, dokud to jde, ale tŽlo opŽt
projevilo nesouhlas.
Nakonec McCoy ztratil trpŽlivost a snazil se v programu vyhledavat zname tituly, vesmŽs z
klasicke oblasti. Avsak poc ıtac mu sdŽloval, ze nejsou k dispozici pro "tematickou upravu
systemu." Odolal nutkanı omluvit se muzi a zenŽ a vysel z mıstnosti ven. Aniz se McCoy vŽdomŽ
rozhodl, pojednou shledaval, ze smŽruje k lodnı nemocnici. NemŽl sice zadny oficialnı d˚ vod, aby
tam poby val, ale aspon lidetam pracujıcı nepatrali po tom, proc tam je.
Jakmile byl na palubŽ c ıslo pŽt, McCoy si dopral ztratit se ve spleti lec ebneho komplexu. Potloukal
se nazdarb˚ h po neznamy ch chodbach, kterevypadaly jedna jako druha, dokud nepronikl ke dvŽma
valc˚ m z kouroveho skla, tahnoucım se od paluby az ke stropu. Staly jako hlıdky prede dvermi
vedoucımi do laboratore. ZvŽdavŽ nahlızel do interieru jednotek, v nichz spletitou pavuc inou
zkumavek bez ustanı kolovala modra tekutina. Co to asi je? Jako by jeho nevŽdomost budila
pohorsenı, valce znenadanı zac aly pronikavŽ pıskat. Jakmile McCoy uslysel tento zvuk, rozjely se
mu ruce po ovladacım panelu na zdi a prsty tiskl r˚ zna tlac ıtka. Pronikavy pıskot ustal a kolotanı
tekutiny ve valcıch se zpomalilo.
O nŽkolik sekund pote vyrazil ze sousednı laboratore technik. Spatril McCoye a z hrdla se mu
vydral bezdŽc ny vy dech. "Promin te, pane," zvolal, "uz se to nestane, c estneslovo."
McCoy byl prılis rozrusen, aby na to nŽco rekl. Jeho mlc enı vsak jen zvysovalo technikovy rozpaky.
"Ani tentokrat by se mi to nestalo, jenze my teÍ slouzıme dvojitesluzby a ja ji drzım za Tajiri..."
Prılis pozdŽ si uvŽdomil, ze vyzradil cosi o nedbalosti dalsı technic ky.
"Nic se nedŽje," McCoy se pokousel vzbuzovat dojem, ze vladne autoritou nad c lovŽkem, ktery
nenı o mnoho starsı nez on... nez byl on. "Vsichni jsme prepracovanı. Tak jen dŽlejte, jak nejlıp to
jde."
"Ano, pane," rekl mladık s ulevou i prekvapenım. "DŽkuji vam, pane," rekl a zase se vratil do sve
laboratore.
"Za malo." McCoy˚ v sarkasmus vsak nikdo neslysel.
Otoc il se, kdyz za sebou uslysel v chodbŽ lehky dusot krok˚ . BŽzela tam rozcuchana zena v
modrem stejnokroji technicke sluzby. V jedne ruce drzela nŽkolik disk˚ s daty a druhou
zamŽstnaval hrebınek, jımz si projızdŽla neupravenevlasy. Podıvala se na nŽj az v poslednı chvıli,
aby do nŽj nevrazila. "Propanıc ka."
"Tajiri, mate zpozdŽnı," rekl jı prısnŽ McCoy, "honem do prace."
"Ano, pane doktore." Vykrikla to vaznŽ a rychle zmizela za ty miz dvermi jako predtım technik.
McCoy opŽt v chodbŽ osirel a zamyslenenaslouchal tlumeny m hlas˚ m, kterese za dvermi ozy valy.
VŽdŽl, ze by se ztisily a snad umlkly, kdyby vesel dovnitr. Ve valci to prıvŽtivŽ zurc elo a McCoy
se znovu podıval na zahadnou modrou tekutinu. Teprve potom mu doslo, ze se predtım rukama
dotkl rıdıcıho panelu...
Zdravotnı sestra odvysılala interkomem vzkaz doktorce Dysonove a ta se hned rozbŽhla na
ambulantnı oddŽlenı. Nikdo v pokoji nebyl az na McCoye, ale ten se ze vsech sil snazil vyplnit tuto
prazdnotu tım, ze prechazel z jednoho kouta do druheho. HbitŽ posoudila McCoyovy fyzicke
prıznaky: bledou k˚ zi, rozrusenı, zrychleny dech, ale zadne zjevne poranŽnı. "Je vam nŽco?"
zeptala se.
"Zac ınam si vzpomınat. Aspon myslım... ale jestŽ nevım, jak..."
Dysonova prijala jeho sdŽlenı s klidem. "Nijak se nesnazte. To vas jestŽ vıc zmate. Dostanete
sedativum..." Ihned prestal prechazet po pokoji, coz doktorka po prvnı zmınce o leku oc ekavala.
"Tak a teÍreknŽte, nac si vzpomınate."
"To je pravŽ to," rekl a zoufale rozhodil paze. Cinnost nynı po nohou prevzaly jeho ruce. "U jedne
z vy zkumny ch laboratorı je takovy vysoky valec..." Natahl ruku smŽrem k zadnı stŽnŽ a ve vzduchu
nac rtl obrysy valce.
"Stokalinovy procesor?"
McCoy pokrc il rameny. "Nevım, co je to zac , ale kdyz to zac alo pıskat, dotkl jsem se tlac ıtek."
"Ach tak," v hlase Dysonove zaznŽlo zklamanı. Chvıli byla zticha. "A co dŽla tenhle prıstroj?"
ukazala na kovovŽ lesklou krabici vypınajıcı se v koutŽ pokoje.
ZavrtŽl hlavou. "Aó se propadnu, jestli to vım."
"Je to prenosna regenerac nı jednotka. Dokazete spustit cyklus tkan overegenerace?"
"Samozrejmenedokazu."
"Presto to zkuste." Vyzvala ho, aby pristoupil k rıdıcımu panelu. "Tak do toho."
McCoy si stoupl k jednotce. "Ale jestli to rozbiju, sestra Chapelova mŽ uz nadobro vypudı z lodnı
nemocnice." Pozoroval uhlednerady tlac ıtek na boku prıstroje. "A co teÍ?"
"Zmac knŽte to prvnı ve druheradŽ."
Uposlechl jejı pokyn, ale potom se mu prsty pohybovaly dal a doty kaly se tlac ıtek v cele radŽ.
Prıstroj ozivl. Stahl ruku zpŽt, jako by se spalil. "Co ksakru... je to tak spravnŽ?"
"Ano," odpovŽdŽla doktorka, "ale to neznamena, ze se vam vracı pamŽó."
"Tohle mi budete muset vysvŽtlit, panı doktorko." V McCoyovŽ hlase zaznıvala zatrpklost. "Me
lekarskevzdŽlanı je prılis zastaralena to, abych pochopil to, co pravŽ rıkate."
Nevsimla si toho, ze se rozzlobil, a vŽrila, ze se zase uklidnı, az pochopı. "Znalosti se ukladajı
r˚ zny m zp˚ sobem a na r˚ zny ch mıstech v mozku. PravŽ nynı vase vŽdome uvazovanı blokuje
deklarativnı pamŽó, intelektualnı chapanı konkretnıho ukolu. Ale mate takezruc nostnı pamŽó. Vas
mozek i bez vŽdomeho ovladanı dovede vyslat podnŽt ke znamy m tŽlesny m pohyb˚ m, k tŽm, ktere
jste mnohokrat opakoval. I kdyz si vase mysl nevzpomına, pamatuje si vase tŽlo."
"Falesny poplach," povzdechl McCoy. "Ale jak to prijde, jak si vzpomenu na to, co jsem
zapomnŽl?"
"Neumım predpovŽdŽt "jak" o nic lepe nez "kdy". Pokud se vase pamŽó vratı bez pomoci..."
"Chcete rıci drıve, nez se mi zac nou v hlavŽ hrabat nŽjacı psychotechnici z Flotily."
Nedovolila mu, aby jı unikl z instruktaze. "Jako roznŽtka m˚ ze poslouzit nŽjaka velmi trivialnı
prıhoda. NŽjaky predmŽt nebo mısto. Navrat minuly ch vzpomınek m˚ ze vyvolat i par slov.
Zpoc atku si treba zac nete vybavovat jen utrzky scen, tvarı a rozhovor˚ , ale postupnŽ se vam tyto
jednotlivosti zac nou skladat do celk˚ ."
"To vypada na dosti zdlouhavelec enı."
"To je mozne," prisvŽdc ila. "Ale m˚ ze k tomu dojıt i bleskovŽ, jako kdyz se otevrou dvere. Ten c as,
nez k tomu dojde, se c asto ztracı. Vy se prostŽ vracıte tam, kde doslo k poranŽnı hlavy."
"A co se mnou stane, zatımco budu c ekat, az se ty dvere otevrou?" zeptal se McCoy. Prenesl vahu z
jednenohy na druhou, coz bylo predehrou k dalsımu prechazenı po pokoji. "Kapitan Kirk rekl, ze
tato loÍpobude ve vesmıru hodnŽ dlouho."
Dysonova se zadumanŽ zahledŽla na blikajıcı svŽtelka tkan oveho regeneratoru. "Mohl byste zatım
plnit lehkeukoly osetrovatele."
"Ja? Doktor z davnovŽku?"
"Mate dosud schopnost operovat s bŽzny m lekarsky m vybavenım. Lekarsky poc ıtac poskytuje
kontrolu, ktera by vam objasnila, co dŽlate." Postrehla, ze zavahal. "Na druhestranŽ mate ovsem
naprosto dobry d˚ vod k tomu, abyste jen odpoc ıval, c etl si romany a prochazel se v ustrednıch..."
"Kdy zac nu?"
"Mohu vam spustit poc ıtac treba hned," odpovŽdŽla a pritom pec livŽ potlac ila usmŽv. "Pak uz bude
jen na vas, jaky m tempem budete postupovat." Protoze McCoy nalehal, Dysonova ho zavedla do
lekarskeknihovny a ukazala mu program, ktery mu dopom˚ ze k rekvalifikaci. "Vıtam vas zpŽt do
sluzby, pane doktore."
"Nic takoveho," energicky oponoval McCoy, "pripadam si daleko spıs jako dobrovolnık z rad
civilist˚ ." Kdyz se zabral do prvnı lekce, Dysonova odesla z mıstnosti.
Ve strojovnŽ vladly divnezvuky a divnepocity, nic neklapalo. Kirk prochazel duty mi prostorami a
poslouchal, jak Enterprise narıka, nepravidelnŽ oddechuje a pronikavŽ pistı. Kdezto drıve se paluba
jen neznatelnŽ rozechvıvala, nynı se raketovy pohon projevoval prehnanŽ a nevyrovnanŽ.
Intenzitou nadsvŽtelne rychlosti ho svrbıvala chodidla. Haldy materialu pripraveneho k instalaci
narusovaly znameobrysy prostor˚ ve strojovnŽ. Odhozenezbytky ze znic eny ch dıl˚ lezely stranou
mezi vŽcmi, kterese uz nedajı pouzıt a z˚ stanou tam lezet, dokud se loÍnedostane do dok˚ . Kirk si
temŽr nepovsiml ostreho zapachu, ktery vydavala spalena izolace a kabely a ktery prostupoval
vsechny paluby lodi tak, ze si jiz na nŽj zvykli vsichni c lenoveposadky.
"Beckere, kde je Scotty?"
Zastupce sefinzeny ra zvedl hlavu od diagramu obvod˚ , rozlozeneho na panelu pred nım. Do
kapitanovy tvare hledŽly tmaveoc i, ale jeho tvar mŽla uvolnŽne, bezvy raznerysy.
"Beckere?" Nemyslet na Scottyho, kde jsi?
"Ano, kapitane?"
Kirk opakoval otazku a pritom vyslovoval kazdeslovo pomalu a pec livŽ.
"Je na palubŽ c ıslo sedmnact, pane." Beckerova slova byla malo zretelna a ruce se mu trasly. Pak se
s lesknoucım zrakem vratil opŽt k diagramu.
"Hm, to nenı zcela presne."
Kirk se otoc il, aby se presvŽdc il, kdo to hovorı. Za nejistŽ stojıcı pyramidou plochy ch krabic
vyc nıvala rozcuchana kstice c erny ch vlas˚ a par oc ı barvy zeleneho mechu. Kirk zachytil hornı
krabice, drıve nez se zrıtily na podlahu, a objevil mladou zenu v c erveni technickeho stejnokroje.
"Pan Scott nebyl na palubŽ sedmnact uz od vc erejska," rekla a prenesla c ast zatŽze na druhou stranu,
aby udrzela rovnovahu. "Nosım mu tyhle kabelovespoje na dopln ovacı ovŽrenı."
Na tyhle prace Becker zapomnŽl. VlastnŽ se zdalo, ze zapomına na vsechno.
"NedŽlejte si starosti, pane. PravŽ teÍnenı ve sluzbŽ. Nevım ani, jestli je teÍvzh˚ ru."
OdvadŽla Kirka a pritom opatrnŽ naslapovala, aby nezakopla o pohazeneroury, nastroje a opravare.
Jak predpovŽdŽla, Scottyho nasli ve skladu. Opıral se o mohutny kotouc spletany ch kabel˚ . Hlava
mu klesla vpred na prsa. Kdyz Kirk s mladou zenou polozili vedle nŽho naklad v krabicıch, zdalo
se, ze nejevı znamky zivota. V˚ bec ho nerusil hluk, ktery tropili tri c lenove posadky, kterı
pracovali kolem nŽho a nad nım. V otvoru pod palubou rychle mizel stoc eny kabel, ktery mu
slouzil jako l˚ zko. Ani to vsak na nŽj nijak nep˚ sobilo.
Kirk si vzpomnŽl na to, jak byl vyc erpany Becker, a nedokazal se primŽt k tomu, vyrusit Scottyho
ze spanı. Proto se snazil hovorit co nejtiseji. "Poruc ıku Kraftova, snad byste mi mŽla podat hlasenı
o souc asnem stavu."
"Ano, pane." Nesdılela Kirkovy starosti ohlednŽ krehkeho snŽnı sveho nadrızeneho. Podala dlouhe
hlasenı tak zvuc nŽ, ze zaruc enŽ prehlusila hluk, ktery dŽlali opravari. Scotty pritom nehnul ani
brvou. Svehlasenı uzavrela slovy: "A byla provedena rekalibrace monitor˚ oscilac nı frekvence..."
"To zase prr, holka, jestŽ nam do skonc enı kalibrace zby vajı c tyri hodiny prace."
Kirk se podıval dol˚ na ztuhletŽlo sveho sefinzeny ra. Scotty mŽl zavreneoc i, ale jeho hlas to byl,
ktery opravil poruc ıka. "Myslel jsem, ze spıte."
"Jen pokrac ujte ve svem hlasenı, Kraftova," narıdil Scotty, ktery se dosud ani nehy bal, ani
neotevrel oc i. "Ale rıkejte pravdu. Kapitan vam nepodŽkuje za to, kdyz mu navodıte lepsı pocity a
pritom pro nŽ nebude d˚ vod."
Bez dalsıch vy tek pak Kraftova dokonc ila hlasenı a sefinzeny r na nic nereagoval. Kirk ji mlc ky
pokynul, ze m˚ ze odejıt.
"Scotty?"
"Copak?" Jeho hlas se zase probudil.
"Prisel jsem, abych tŽ pozval k sobŽ. Dnes bude pozdŽji u mne neformalnı shromazdŽnı."
Sefinzeny r prekvapenŽ zamrkal. "Ja se dŽsnŽ omlouvam, kapitane, ale v my m planu oprav mi
nezby va moc c asu na spolec enskej zivot."
"Jde o doktora McCoye. Rad bych... ho predstavil d˚ stojnık˚ m z velenı."
Scotty se narovnal a postavil se. Mezi nohama mu pravŽ projızdŽly poslednı svitky kabelu. "Tak je
to prece pravda, ze ztratil pamŽó. Slysel jsem o tom, ale moc jsem tomu nevŽril. Tak tedy bude
predstaven, dobra, prijdu tam."
Scotty dostal svemu slovu a jako prvnı se dostavil do Kirkovy kabiny. Hned za nım prisel Spock.
ChybŽl jen c estny host. "Pres amnezii z˚ stavajı zachovany jisteosobnostnı rysy doktora McCoye,"
poznamenal Spock, kdyz nastal c as shromazdŽnı a McCoy se dosud neobjevoval.
VŽdecky d˚ stojnık se posadil ke stolku s poc ıtac em a rychle se pohrouzil do rozhovoru s ustrednı
databankou. Scotty prostŽ zevloval do prazdna. Nepotreboval nic vıc nez c istou zeÍa v duchu si na
ni promıtal hlavnı obvody motor˚ , a tak se pripravoval na dalsı opravy. Oba muzi naprosto
nevŽnovali pozornost tomu, ze se Kirka zmocn uje podrazdŽnost.
O deset minut pozdŽji se rozletŽly dvere a do kabiny vklopy tal McCoy, ktereho sem zrejmŽ dostala
jakasi ruka, postrkujıcı ho silnŽ zezadu. Ruka v mziku zmizela a dvere se zase zavrely. McCoy
stanul nehybnŽ u jejich ramu. Dıval se na tri d˚ stojnıky a tŽlem zaujımal postoj, ktery se jen
vzdalenŽ podobal stanı v pozoru.
"Pohov," rekl Kirk, zpola zertem. McCoy typicky m zp˚ sobem svŽsil ramena a prohnul zada, ale na
jeho usmıvajıcı tvari nebylo znat uvolnŽnı. Kirk si poprve uvŽdomil, jak se McCoy musı cıtit
prısernŽ nepohodlnŽ.
"Omlouvam se, ze jdu pozdŽ," mumlal doktor, ale zadny d˚ vod opozdŽnı neuvedl.
Kirk pokroc il vpred, aby.ho pozdravil, pritom jiz ztratil predchozı podrazdŽnost a tahl McCoye do
stredu kabiny.
"S prvnım d˚ stojnıkem Spockem jste se jiz setkal..." McCoy sebevŽdomŽ pritiskl pazi k boku, kdyz
si s Vulkancem vymŽn oval pozdrav poky vnutım hlavy.
"A tohle je sefinzeny r Scott."
McCoy se obratil k druhemu muzi a ukazalo se, ze nenı pripraven reagovat na ruku, kterou mu
podaval Scotty. "Dobry den, pane, tŽsı mŽ."
"Tak mi, proboha aspon nerıkejte pane," promluvil vaznŽ Scott. "Stravili jsme spolu prılis mnoho
nocı nad lahvı skotskena to, abychom se teÍvyzıvali ve formalitach, amnezie sem, amnezie tam."
"Jak myslıte, pane Scotte."
Sefinzeny r se znovu zamrac il. "Scotty."
"Pane?" zeptal se McCoy.
Scotty smutnŽ zavrtŽl hlavou. "Ale, to uz je jedno."
Jakmile skonc ilo predstavovanı, veskera konverzace uvazla na suchu. Scotty se prılis zaby val
preruseny mi opravarsky mi pracemi, nez aby udrzoval zdvorile povıdani. Spockovo spolec enske
chovanı by valo pak i v nejlepsıch prıpadech na urovni naprosteneotesanosti. Nynı byl prostŽ jako
kus ledu. McCoy z˚ staval zatvrzele nŽmy . Za normalnıch okolnostı by nepohodlnemlc enı protrhl
smŽly m naporem na Spockovu d˚ stojnost nebo by roztomileho Scottyho vyprovokoval k smıchu.
Nikdy neby val zamlkly a mrzuty .
Kirk se pokousel nŽjak doktora ozivit a zjistit, jak se prizp˚ sobuje zivotu na palubŽ kosmickelodi,
ale dopadlo to spıs tak, jako by statnı navladnı jednal s nepratelsky naladŽny m svŽdkem. Na kazdou
otazku McCoy odpovıdal prostŽ ano nebo ne a pritom se zurivŽ dıval na sveboty.
Kirk se nad d˚ stojnıky smiloval a ohlasil, ze jejich utrpenı konc ı. Jak Scotty, tak McCoy se vytratili
z kabiny tak c ile, ze nebylo potreba vıce dokazovat, jaky m fiaskem skonc ilo toto shromazdŽnı.
"Spocku," Kirk oslovil prvnıho d˚ stojnıka, aby mu neodesel jako ti druzı dva.
Spock zdvorile vyc kal, az se Kirk znovu ozve.
"Kdyby byl McCoy... sam sebou, myslım, ze by pochopil, proc vam tohle rıkam." Po kratic kem
zavahanı Kirk struc nŽ nastınil vy klad McCoyovy amnezie tak, jak jej slysel od doktorky Dysonove.
"Musıme zjistit, c emu se snazı uniknout, musıme najıt nŽjaky zp˚ sob, jak ho z toho dostat, drıve
nez doplujeme na kosmickou zakladnu."
Vulkanec na okamzik o vŽci premy slel a pak rekl: "Kapitane, v teto situaci se da jen omezenŽ
vyuzıvat logika."
"Nezadam logiku," rekl Kirk, "zadam pratelstvı."
DVANA CTA KAPITOLA
"Nenudım vas, panı?"
Uhuriny tmave oc i se rozsırily a vypadaly jako uzasle probuzenım. "V˚ bec ne, pane doktore.
Slysela jsem kazdic keslovo, kterejste vyrkl."
"Poruc ıku Uhuro, uz jsem nic nerekl aspon pŽt minut, ale c ekam na to, az se zrıtıte do polevky."
Usmal se nad tım, jak zrozpac itŽla. "MŽla byste to radŽji dojıst, nez vam to vystydne." Zakousl se
do sveho oblozeneho chlebu. V rohu jıdelny sedŽli spolu sami, kdezto u ostatnıch stol˚ byly
rozesazeny,unavou zamlkleskupinky c len˚ posadky.
McCoy sledoval, jak Uhure opŽt klesa hlava ospalostı. "To tu na lodi nikomu nedajı sanci, aby se
vyspal?"
"V poslednı dobŽ ne," rekla Uhura, polozila si na st˚ l ruku a s tvarı v dlani si podpırala hlavu
loktem. "Od tedoby, co na nas zautoc ili."
"Pokud jde o tuhle valku, kterou vedete..." ptal se McCoy. "Ale to ve skutec nosti zadna valka
nenı," zıvla Uhura. "Aspon zatım ne. Stale se pokousıme..."
Z interkomu se pojednou vydralo vysokezakvılenı a rozlehlo se celou jıdelnou. V sılıcım kvılenı se
zac alo ztracet klenı a mrzute mruc enı posadky. Hluk ustal po nŽkolika neprıjemny ch sekundach
stejnŽ nahle, jako zac al. Na okamzik bylo ticho. Potom se vratila predchozı mruc iva konverzace.
"Co teÍ dŽlate?" zavrnŽla Uhura a stoc ila pohled vzh˚ ru, jako by chtŽla proniknout stropem.
"Pokazde, kdyz se mi podarı uvest spojenı do chodu, opravari mi to zas a zas celepomotajı. Jestli
se mi nepodarı proc istit spojenı na lodi, kapitan si na mnŽ smlsne, ale i kdybych se pretrhla vejp˚ l,
porad bych to vsechno nemohla stac it."
"Ale potom byste nemŽla marit sv˚ j mimosluzebnı c as na to, ze mŽ hlıdate jako mrnŽ," rekl McCoy.
"BuÍte tak hodna, seberte se a jdŽte se radŽji vyspat."
Poruc ık Uhura zavrtŽla hlavou. "Slıbila jsem DianŽ, ze dam pozor..."
"Takovy mahle krhavy ma oc ima stejnŽ nem˚ zete nic vidŽt." McCoy jı mavl rukou pred oblic ejem.
"Kolik prst˚ vidıte?"
"Sedm," rekla Uhura a rozesmala se.
"PresnŽ to jsem si myslel. Trpıte pokroc ilou narkoleptickou halucinacı. A pokud s tım ihned nŽco
neudŽlate, budete na tom moc spatnŽ. Doporuc uji vam co nejvıce odpoc inku ve vası kabinŽ."
Stale vahala. "Ale prece jen bych vas nemŽla nechat jen tak."
McCoy˚ v oblic ej zrudl. "Slibuji, ze se uz nezatoulam do cizıho uzemı." To rano, kdyz vystoupil z
turbovy tahu na cizı palubu a trochu se tam prosel a porozhledl, pronikl az do vy zkumny ch
technicky ch laboratorı. Pred poranŽnım ho sice uchranila antigravitac nı bezpec nostnı pole, ale
skoro hodinu tam z˚ stal trc et, nez jeho volanı o pomoc zaslechl kolemjdoucı c len posadky. "KromŽ
toho se mohu tŽzko dostat do nesnazı, kdyz tu takhle sedım a krmım se oblozeny m chlebem. Jestli
vam to udŽla dobre, zavolam si ozbrojeneho straznıka, aby mŽ odvedl zpŽt do lodnı nemocnice."
"To nebude nutne," ozval se za nım razny hlas. "Za doktorovo blaho prebıram teÍodpovŽdnost ja."
K McCoyovŽ prekvapenı se k nim priblızil vulkansky prvnı d˚ stojnık.
"DŽkuji vam, pane," vdŽc nŽ rekla Uhura. Usmala se na McCoye, vzala sv˚ j tac a zvedla se k
odchodu. Jejı mısto zaujal Spock, ktery si prinesl horu zeleneho salatu.
"Dobry den, pane Spocku. Nebo bych mŽl spıse uzıt vası vojenske hodnosti?" D˚ stojnık na nŽj
hledŽl zprıma, takze pozdrav byl asi jak se patrı.
"Na Enterprise zastavam jak funkci prvnıho d˚ stojnıka, tak vŽdeckeho d˚ stojnıka, a hodnostı jsem
korvetnı kapitan." Spock pokrac oval ve vy kladu s vazny m vy razem, ktery jen zvysoval McCoy˚ v
zmatek. "Tu a tam by vam touto hodnostı oznac ovan, ale obvykle mŽ tak oslovujı mladsı d˚ stojnıci.
Nebo i starsı, ovsem jen pri formalnım styku." Na doktorove tvari svitl slaby zakmit pochopenı.
"Pane Spocku je zcela vhodne," uzavrel vy klad Spock.
Doktorovi se trochu ulevilo. "Mam totiz potıze s pamatovanım jmen, a tak je pro mne snadnŽjsı,
kdyz je menŽ titul˚ . Dnes rano jsem povy sil jisteho radoveho prıslusnıka na poruc ıka." McCoy se
odmlc el a s udivem pozoroval, jak rozmanita zelenina a v jakem mnozstvı rychle mizı ze Spockova
talıre. "Fakticky tady na te vası Enterprise prozıvam jaky si kulturnı sok. Mam jen nepatrnou
povŽdomost o kosmickeFlotile... tedy mŽl jsem pred dvaceti pŽti lety..."
Spock reagoval klidnŽ. "Ovsem. Flotila, to je svŽt sam pro sebe. Na nezasvŽcene m˚ ze p˚ sobit
podivnŽ. Kdyz jsem odesel z Vulkanu, mŽl jsem taketakovy pocit." Jakmile se podstatnŽ snızila
zelena hora na jeho talıri, objevila se na tacu poradna sklenice. Spock si z ni usrkl trochu temnŽ
oranzovetekutiny.
"Mrkvova sóava?" dohadoval se McCoy. "Promin te, nic mi do toho nenı." KvapnŽ se snazil otazku
stahnout, kdyz vidŽl, ze Spock chvıli nic nerıka.
"Jak jsem jiz rekl, lidskespolec enskemravy mŽ neurazejı." Spock pozvedl sklenici, jako by to byl
exemplar k rozboru. "V tomto napoji je beta karoten jen jednou z vıce slozek," Vyjmenoval dlouhy
vy c et vitamın˚ a doktor znal jen nŽktere. "Jsem nap˚ l c lovŽk a nap˚ l Vulkanec, a tak tato smŽs
nezbytnŽ dopln uje mou stravu, neboó biochemicky vyzaduji zcela ojedinŽlou kompozici vy zivy."
Toto odhalenı McCoy prijal se zdvorily m zajmem. Spock pokrac oval: "Tento napoj jsme vyvinuli
brzy pote, co jste nastoupil do sluzby na Enterprise. R ıkal jste tomu oranzoveblato a radil jste mi,
aó to piju nejmenŽ jednou ty dnŽ."
"Aha. Tak aspon doufam, ze to chutna lıp, nez to vypada," soucitnepoznamenal McCoy.
"Pokladal jste to za skodlivou smŽs, avsak po par uvodnıch pokusech jste namıchal kombinaci,
ktera je pro mne docela prijatelna." Dopil zbytek tekutiny.
McCoy se zamrac il na poslednı kousek oblozeneho chleba. "Zda se, ze si s vlastnım zdravım
takove starosti nedŽlam." Jeho slaby hlas zp˚ sobil, ze Spock pozvedl oboc ı. "Podle my ch
lekarsky ch zaznam˚ jsem pozil pomŽrnŽ dost jineho druhu skodliviny kratce predtım, nez jsem si
roztrıstil lebku." ZahledŽl se pres st˚ l. "Byl jste pritom, kdyz k tomu doslo. Byl jsem na smrt zpity .
Proto jsem upadl."
Spock˚ v vy raz pohasl. "Ano, pil jste." VzpomnŽl si na situaci, kdy byl s McCoyem v jeho kabinŽ.
"Ale slo o nŽco vıc," dodal po kratic kem zamyslenı. Pomalu si to probıral ve vzpomınkach a snazil
se rozpty lit mlhu, kterou mu je zastrel naval prace a vzrusenı onoho dne. "Fyzickevyc erpanı... a
napŽtı." Spockova reakce na citove ovzdusı se projevovala vy raznŽji, nez nahlas priznaval, ale
McCoy jeho postrehy prijımal bez palc ivevztahovac nosti.
"Byl jste rozruseny ," konstatoval energicky Spock. "A to zp˚ sobilo vasi nepozornost mnohem vıc
nez alkohol. Takovy m citovy m okenk˚ m podlehajı lidea jde v jejich druhu o endemicky jev."
"Tak rozruseny , ze mi vypadlo cely ch pŽtadvacet let zivota?" rozmrzele se zeptal McCoy. Zdalo se,
ze Spock je touto otazkou zmaten.
"Myslım, ze jste to neslysel. Ma amnezie je svy m p˚ vodem psychologicka. Nedoslo k poskozenı
mozkove tkanŽ, to jen duse je prılis slaba na to, aby zvladla stres. To poranŽni hlavy jen prostŽ
uvedlo do pohybu utŽk pred c ımsi."
Spock se zarazil v naporu na jıdlo. "UtŽk pred c ım?"
"Pred zivotem, rekl bych. Podle sestry Chapelove jsem byl po dlouhy ch operac nıch hodinach
vyc erpany a navıc deprimovany vysoky m poc tem ztrat na zivotech."
"To vsak sotva vysvŽtluje tak krajnı reakci." Spock spojil ruce a prsty se mu navzajem lehce
doty kaly. "Znam velmi dobre vase myslenı, doktore McCoy, a vım, ze by se nepoddalo tak
bŽznemu stresu. Kdepak, vas muselo zasahnout nŽco zcela mimoradneho."
"Nebyl c as. Pokud m˚ zeme posoudit, odklopy tal jsem z lodnı nemocnice rovnou do svekabiny."
"Kde podle vsech logicky ch dedukcı jste nejspıs mŽl spat. Jenze kdyz ja jsem vesel do vası kabiny,
uz jste byl nŽjakou dobu vzh˚ ru," rekl Spock. "A pravŽ tam ve vası kabinŽ m˚ ze by t klıc k tomu,
co se s vami stalo."
Vlozil si do ust poslednı zeleny lıstek, vstal od stolu a odnesl tac ke stŽnŽ na mısto, kam se
odkladalo nadobı. McCoy ho nasledoval a mŽl co dŽlat, aby stac il rychlemu tempu, jımz prvnı
d˚ stojnık opoustŽl jıdelnu a sel chodbou k turbovy tahu.
"Paluba c ıslo pŽt," rekl Spock. Mlc ky stali vedle sebe, dokud se turbovy tah nezastavil.
"Ani vlastnŽ nevım, co hledam" rekl McCoy, kdyz se ubırali k jeho kabinŽ.
"To ja takene, doktore. Ale i vase takzvanecitovechovanı je zalozeno na logickem vztahu prıc iny
a nasledku. Nasledek zname. Cely prıpad m˚ ze osvŽtlit rekonstrukce vaseho jednanı v tedobŽ." U
dverı doktorovy kabiny se Spock zastavil.
Na tretı pokus McCoy vlozil do dverı spravny bezpec nostnı kod. Mıstnost z˚ stala v tom stavu, v
jakem ji opustil. "Neuklidil jsem tu," mumlal na omluvu. Krucinal, vzdyó tohle ani nenı m˚ j
neporadek.
"To je pravŽ dobre," rekl pochvalnŽ Spock. "Pri uklidu byste treba odstranil cennestopy." Zastavil
se u dverı a zkoumal celou mıstnost pred sebou.
"Vy mluvıte, jako byste resil nŽjakou zahadnou vrazdu, pane Spocku. Jenze ta mrtvola jsem ja."
"No, na mrtvolu toho napovıdate dost," podotkl Spock. Pokroc il vpred a pritom se pec livŽ vyhnul
hromadce satstva na podlaze. "Lekarsky plasó. Obyc ejnŽ se prevlekate v lodnı nemocnici, ale asi
jste byl na prevlekanı prılis unaven. Po zvlastŽ dlouhepraci na sale jste asi ze vseho nejdrıve sel
pod sprchu. Potom jste se prevlekl do c isteho."
"Jakebarvy, pane Holmesi?" vydechl McCoy.
"Sede," odpovŽdŽl Spock. KlidnŽ sledoval McCoy˚ v uzasly vy raz a pak pokrac oval: "Aspon tu
barvu jste mŽl na sobŽ, kdyz jsem vstoupil do vası kabiny. Stal jsem tady." UdŽlal nŽkolik krok˚ ,
az se dostal do stredu vnŽjsı c asti kabiny. Odtamtud se zadıval na druhou c ast, slouzıcı jako loznice.
"Postel nebyla ustlana a prostŽradla byla dosud zmuchlana. Prospal jste tedy c ast dne, ale pri mem
prıchodu jste stal u stolu." Posun kem naznac il McCoyovi, kam si ma stoupnout. "A v ruce jste mŽl
pitı."
Vulkanec zavrel oc i a zamyslenŽ z˚ stal stat. "Bylo cıtit alkohol... a kour." Otevrel vıc ka. "Ano,
kour. To je zajımave. Pri utoku nebyly paluby poskozeny pozarem."
"V loznici jsem nasel trochu popele," vzpomınal si McCoy a sel ke kovovemu podnosu u postele.
"To je tedy vaznŽ proti predpis˚ m," rekl prısnŽ Spock, kdyz spolu zkoumali tmave smouhy na
povrchu podnosu.
"Moc na mne nekoukejte," branil se McCoy. "Ja prece tady nebydlım."
Prvnı d˚ stojnık promnul mezi prsty jemny popel. "Nejspıs papır, na ktery se pısou udaje, a ne vıc
nez jediny list." Vratil se zpŽt ke stolku a hrabl do povrchu rukopis˚ . "Pres vase nelogickelpŽnı na
byrokratickem porizovani opis˚ postupujete v souladu s predpisy, kdyz zachazıte s papıry. Casto si
dŽlate na stole poradek. Proto tyto materialy nejspıs predstavujı bŽznou nedavnou davku."
McCoy vzal do ruky rukopis a zkoumal jeho prvnı stranku. "Nic mi to nerıka."
Spock ky vl hlavou. "Vsak jste se jich ani nedotkl."
"Hm, mam dojem, ze jsem za sebou spalil mosty," zavzdychal McCoy. "Treba se nikdy nedovıme,
co na testrance bylo."
"Nemusı to by t nezbytne, doktore." Spock si sedl k poc ıtac i.
Kdyz se rozsvıtila obrazovka, preskoc il bŽzne seznamy pokrm˚ a hbitŽ se pustil do operac nıho
systemu. Na jeho doteky poc ıtac nabıdl prıval krypticky ch symbol˚ . "NastŽstı z˚ stavajı stopy po
vası c innosti v poc ıtac i. Podle tŽchto zaznam˚ se vase poslednı prace s poc ıtac em ty kala zprav o
pitvŽ tŽch, kdo na nas zautoc ili a byly zkoumani poruc ıkem Frazerem. Z tohoto rozboru tu vsak
nenı zaznam." Prsty vyóukal dalsı klavesy. "Vase nejc erstvŽjsı zaznamy se ty kaly poslednıho
spojenı s kosmickou zakladnou c ıslo 11."
"A ten papır, ktery jsem spalil, byl v teto varce zprav?"
"PravdŽpodobnŽ," dohadoval se Spock. "Poc ıtac i? vydat seznam polozek korespondence pro
doktora Leonarda McCoy. Vsechny dokumenty z poslednıho souboru. Datum 5289.1. Autorizac nı
kod 23.10.B." Podıval se na McCoye. "Protoze si nepamatujete sv˚ j poc ıtac ovy kod, dovoluji si
vyuzıt jej za vas. Z etickeho hlediska, vsak dobre nemohu zkoumat obsah vası korespondence."
"Mate medovolenı," rekl McCoy, "koneckonc˚ mŽ znate lıp nez ja sam sebe."
"Za tŽchto okolnostı si ovsem nejsem jist, zda vase dovolenı platı," oponoval Spock. Zkrızil si paze
na prsou. "Nedisponujete plnŽ svy mi mentalnımi moznostmi."
"Ale ja se nemohu znovu k tŽmto moznostem dostat, jestli neprijdeme na prıc inu meho vy padku."
"Zajımave filozoficke dilema," zamyslene prohodil Spock. McCoy se na okamzik zac al bat, ze
Vulkanec bude dale hloubat o slozitostech tohoto dilematu, ale prvnı d˚ stojnık se obratil zpŽt k
displeji. "NanestŽstı mezkusenosti ve sluzbŽ vaznŽ oslabily meetickepostoje. V zajmu uc innosti
tedy prijımam vase dovolenı."
McCoy mu visel na rameni, kdyz rychle probıral zaznamy. Jakmile se objevila jedina stranka s
vy c tem korespondence, okamzitŽ upoutala jejich pozornost.
"Nuze, pane Spocku," rekl McCoy pote, co si to prec etl. "MŽl jste pravdu, kdyz jste mluvil o nŽc em
mimoradnem. Je tu dopis od meby valemanzelky, ktera mi sdŽluje, ze se znovu vdava."
TR INA CTA KAPITOLA
McCoy se snazil upamatovat, od c eho pochazı to bzuc enı, kterepravŽ slysel. BuÍto byl zvonek u
dverı do kabiny nebo interkom. Natahl ruku a stiskl tlac ıtko interkomu. Rozsvıtila se kontrolka. Za
namahu byl odmŽnŽn zapraskanım volneho spojenı.
"Hydroponie."
"Zde doktor McCoy," rekl sebevŽdomŽ.
"Ano, pane, zde Nelson."
Znovu se ozvalo to bzuc enı. "Nic, to nic, Nelsone." McCoy prerusil spojenı. "PojÍte dal."
Otevrely se dvere a vstoupila Diana Dysonova. Neurolozka prekroc ila prah, aby mohly dvere za nı
zapadnout, a pak se zastavila. "Mame tu c isto," zvolala a rozhlızela se po kabinŽ. V mıstnosti
nezbyla uz ani stopa po drıvŽjsım neporadku, zmizely i uschle kvŽtiny. Take na stolku, u nŽhoz
sedŽl McCoy, jiz nelezely haldy papıru. Na desce byla otevrena jen jedna kniha.
"Nemusıte se tomu tak strasnŽ divit," vrc el McCoy: "Nezodpovıdam za toho zmatkare, ktery tu
bydlel prede mnou. Ja jsem nahodou ohromnŽ poradny c lovŽk."
"Jste take velmi zaneprazdnŽny c lovŽk," poznamenala Dysonova. Kniha se ty kala lekarstvı a na
displeji poc ıtac e bylo anatomickevyobrazenı. "Prijdu pozdŽji." Otoc ila se k odchodu.
"Ne, prosım vas, poc kejte." McCoy vypnul obraz na poc ıtac i a zavrel knihu. Trochu se protahl.
"Dneska vec er jsem se tım zaby val az moc a co nevidŽt se mi zavarı mozek. Navıc jsem uz skoro
na konci toho osetrovatelskeho kursu. A to si zajistezaslouzı nŽjak oslavit." Usmıval se, ale v hlase
mu zaznıval trpky ton.
"Doktore McCoyi..."
Prerusil ji. "Prosım vas, nemohla byste mi radŽji rıkat Lene nebo treba Leonarde? Uz mŽ to
opravdu zac ına unavovat, ze kdekdo dŽla poklony, jen se nŽkde objevım."
"Coze?" nevŽrıcnŽ se ozvala Dysonova.
"No, vaznŽ, je to tak," s prehnany m znechucenım prohlasil, "a vy jen potvrzujete to, jak tahle manie
zachvatila celou loÍ. Stojıte tady skoro v pozoru a chystate se co nejslusnŽjsı formou uprchnout
ode mne jen proto, ze doktor McCoy je vyssı d˚ stojnık. To je ten d˚ vod, nebo mŽ prostŽ nemate
rada..."
"Mate to opravdu tŽzke," oplacela mu skadlivŽ.
"To tedy ano. Tak si sednŽte a napijte se se mnou. A ja vam budu vypravŽt, jak se oc ima mladeho
civilisty jevı smutny osud vyssıho d˚ stojnıka." Pres lehky ton mŽl v oc ıch skutec nou touhu.
"Tak dobra... Leonarde." Usadila se na zidli.
On naopak vstal od sveho stolu a hluboce se uklonil. "A jakepitı z baru potŽsı mou damu?"
"Vıno," objednala si a pokynula rukou. "Ta nejlepsı lahev, ktera je po ruce."
"Nejen nejlepsı," rekl a pristoupil ke skrın ce ve zdi, "ale jedina lahev. Zatım jsem nemŽl mnoho
prılezitostı dŽlat v kabinŽ hostitele. Jak jsem uz povıdal, vrchnı velenı s sebou nese osamŽlost."
"Ale to jste nepovıdal."
"Nu, hodlal jsem to povŽdŽt za par minut." Uchopil lahev a prohlızel si vinŽtu. Tenhle roc nık si
nahodou pamatuju, ale stejnŽ ty, na ktere si vzpomınam, patrı vsechny mezi archıvnı a dobre
ulezele." Vytahl korkovou zatku a nalil. "Zda se, ze starsı McCoy si mnohem vıc potrpŽl na tŽzky
alkohol. Aspon tady ta zasobic ka tomu nasvŽdc uje. Mozna to pouzıval k lec ebny m uc el˚ m. Budu
predpokladat i tu lepsı moznost." McCoy drzel v rovnovaznepoloze maly podnos se dvŽma plny mi
sklenkami a obratnŽ jej prenasel k doktorce.
"Stale o sobŽ mluvıte jako o nŽkom jinem," poznamenala Dysonova, kdyz mu z ruky brala sklenku.
Priky vl a usadil se proti nı. "Kdyz mam na mysli sebe, mluvım za Leonarda McCoye, ktery studuje
lekarstvı v prvnım roc nıku a kteremu je triadvacet. Vlivem nesóastneho zhroucenı
c asoprostoroveho kontinua jsem byl vymrstŽn budoucnostı do neznamy ch konc in a jiz nikdy se
nevratım do sveho milovaneho domova. Pokud jde o McCoye, ktery slouzı jako lekar u kosmicke
Flotily, zac ınam o nŽm uvazovat s laskou jako o blızkem prıbuznem, reknŽme jako o blızkem
prıbuznem, reknŽme jako o oblıbenem stry c kovi."
Zvedl sklenku k prıpitku. "Na stry c ka Kostru McCoye, aó odpoc ıva v pokoji."
"Safra," zaklel, kdyz postrehl bolestny vy raz na tvari doktorky Dysonove. "Nesmım se divit, ze mi
nikdo nechce dŽlat spolec nost. Ja jsem se opravdu nepokousel by t morbidnı. Myslım si, ze v
urc item smyslu je pro ostatnı ta ma ztrata pamŽti horsı nez pro mne. MnŽ je dobre. To jen svŽt
okolo mne se zmŽnil a vy neustale pozorujete na mnŽ ten rozdıl. Tak mi, prosım, odpusóte me
pokusy zertovat, jsou skutec nŽ nevkusne."
"Jen se neomlouvejte." Roztahla koutky ust k usmŽvu. "Leda za to vıno. Je prıserne." A s nechutı si
prohlızela obsah sklenky.
McCoy se usklıbl. "Panı doktorko, vy..."
Nenechala ho domluvit. "Jestli vam budu muset rıkat Leonarde, potom vy mi nebudete moci rıkat
panı doktorko. To bych se cıtila jako starenka. Jmenuju se Diana."
K jejımu udivu se McCoy zac ervenal. "Teda starenka docela jistŽ nejste." Zakryl svemomentalnı
rozpaky tım, ze dopil vıno. "Je to urc itŽ spatny roc nık. Mam stŽstı, ze jsem jej propasl."
Pod polic kou s lihovinami otevrel zasuvku. "Nevım, co tady vsechno je." Vytahl ven strıbrne
pouzdro a snazil se rozlustit neznama pısmena vyryta na jeho povrchu.
"To je starozitnost," rekla Dysonova, "lah˚ dka z Brellianu IV."
McCoy otevrel pouzdro a prohlızel si bılekrupky uvnitr. Jednu podal Dysonovea druhou si nechal
pro sebe. "I kdyz by se mi moc lıbilo vŽrit, ze jste prisla jen proto, abyste se potŽsila mou
spolec nostı, obavam se, ze jste tu urednŽ a s lekarsky m zamŽrem." ZkoumavŽ se dıval na krupku.
"Jsem tu s lekarsky m zamŽrem, ale spıs neurednŽ," rekla a bez vahanı se do sve zakousla. "Vas
fyzicky stav je vy tec ny , takze vas skrtame ze seznamu pacient˚ . Pokud jde o amnezii, nejsem
psycholozka, a tak nevım, jestli vam mohu by t moc uzitec na. Kapitan Kirk vsak soudı, ze vystupuji
u l˚ zek nemocny ch lepe nez doktor Cortejo."
"To ze opravdu rekl?" zeptal se McCoy a zkusebnŽ okusoval okraj svekrupky.
Dysonova se zatvarila potmŽsile. "Ovsem ne tolika slovy. Nebylo by ostatnŽ obratne napadat
schopnosti uradujıcıho seflekare."
"V tomhle to tu nenı jinenez ve spitale," vzdechl si McCoy. "A tohle byl takejeden z d˚ vod˚ , proc
jsem si chtŽl zrıdit samostatnou lekarskou ordinaci. Z byrokracie se lıhne to nejhorsı v mepovaze.
M˚ j skolitel tomu rıkal nedostatec na ucta k autoritŽ. Ja jsem tomu rıkal... Ale nezalezı na tom, jak
jsem tomu rıkal ja. RozhodnŽ to vsak nezlepsovalo me vztahy na pracovisti." Postrehl, ze se
neurolozka tvarı pobavenŽ. "A bŽhem tŽch let jsem se v tomhletom nijak nepolepsil, viÍte, ze ne?"
"Ne." Olizovala drobec ky krupky z prst˚ . "Jste na teto lodi jednım z mala lidı, kterı nemajı pred
kapitanem Kirkem posvatnou hr˚ zu. Kdyz s nım v nŽc em nesouhlasıte, zac nete povykovat.
Dokonce povykujete i na pana Spocka, coz nedŽla v˚ bec nikdo.
McCoy se zarazil uprostred kroupanı. "To snad nemyslıte vaznŽ?"
"Vase konflikty na Enterprise nabyly my ticky ch rozmŽr˚ ," rekla zlomyslnŽ. "Posadka si vede
pr˚ bŽznŽ seznam urazek, ktery ch jste se v˚ c i nŽmu za leta dopustil. Nikdo jiny by se neodvazil
rıkat mu nŽco takoveho, ale nŽkdy stac ı prec ıst si ten seznam a vŽdeckeoddŽlenı se hned cıtı lepe.
Chekov vam to odprısahne."
"Chekov?"
Dysonovou opustila vesela nalada. "Vy jste si dosud na nic nevzpomnŽl, viÍte?"
"Ne," klidnŽ odpovŽdŽl a vlozil si do ust poslednı kousek krupky. "Kdyz jsme s panem Spockem
nasli tenhle dopis, stal jsem tam a premy slel... Tak je to. TeÍse vsechno zase vratı... ale nezmŽnilo
se nic." Vytahl dalsı krupku. "R eknŽte, nejsou dobre? Z c eho se dŽlajı?"
Doktorka zavrtŽla hlavou. "Na to se radsi neptejte, takhle vam lıp chutnajı." McCoy chvatnŽ vratil
krupku do pouzdra. Vstal ze zidle a znovu zac al satrat v zasuvce.
Dysonova obratila pozornost zpŽt k rozhovoru. "NicmenŽ ta zprava o tom, ze se vase manzelka
znovu vdala, musela by t sok."
"Ani ne." McCoy nasel dalsı davku a obezretnŽ pric ichl, "na mne to fakticky citovŽ nep˚ sobı.
Vzdyó ji neznam."
"Zda se, ze vas v˚ bec netrapı to, co zrejmŽ muselo by t dost rozrusujıcı."
"Rozrusujıcı pro vaseho McCoye, ale ne pro mne. Nemohu litovat sn atku, na ktery si ani
nevzpomınam. I kdyz ta zprava vyvolala m˚ j utŽk, urc itenenı onım klıc em, ktery by mi pomohl k
navratu." NevŽrıcnŽ potrasl hlavou. "Jmeno te zeny, kdyz jsem je poprve vidŽl, mi nic nereklo a
stejne malo pro mne znamena to, ze se znovu vdala. P˚ sobı az podivnŽ, ze z toho vzesly takove
potıze." S prazdny ma rukama opŽt dosedl na zidli u stolku.
"Podıvejte se, ja jsem prozil poslednı rok tak, ze jsem jedl, pil a spal na medicınŽ v Atlantske
vseobecnenemocnici."
"A co jste tedy provadŽl v Texasu?" zeptala se Dysonova.
McCoyova tvar se roztahla do siroke grimasy. "Byly to me po letech prvnı prazdniny. Cele dva
ty dny jsem nedŽlal nic jineho, nez jezdil na koni a c istil staje. Zby valy mi jestŽ dva dny, ale byl
bych tam mohl z˚ stat..." Najednou se zarazil.
"Natrvalo?" Dysonova za nŽj dokonc ila vŽtu. "Ale to prece netrvalo stale. K˚ n vas shodil a vy jste
stravil noc na mıstnı klinice. Potom jste se vratil do Georgie a..." Pobızela ho, aby pokrac oval.
McCoy zatvrzele vrtŽl hlavou. "Probudil jsem se tady. Na Enterprise."
"Stale jestŽ na prazdninach," posmıvala se Dysonova.
"Tohle jsou ale zatracene prazdniny," odsekl McCoy, ale zlosti se nepoddaval. Mısto toho se
zhluboka nadechl. "A ja presnŽ vım, co dŽlate, Diano."
V jejım hlase povadl sarkasticky ton. "Nikdy jsem netvrdila, ze jsem psycholozka, Leonarde, ale
dŽlam, co umım. Panb˚ h vı, ze to v˚ bec nenı snadneudŽlat z vas pacienta."
"Tak dobra, nebudu se prıt." Oprel se o opŽradlo zidle, natahl si na podlaze nohy a slozil si paze na
prsa. "Ale opravdu si na nic po tom padu nevzpomınam."
"Mohl byste se pokusit nŽco do toho jednoduse dosadit," nabızela mu a zamŽrnŽ se naklanŽla
kupredu, aby preklenula vzdalenost, kterou mezi nimi rozsıril. "Co se vlastnŽ mŽlo stat pote, co jste
se probudil na klinice ve Wacu?"
"Nu, urc itŽ jsem se musel vratit do Atlanty. ZpŽt na lekarsky pokoj k rannım vizitam, k
sestatricetihodinovy m sluzbam... prostŽ obvykly kolotoc ."
"Ale podle vasich zaznam˚ jste se par mŽsıc˚ po svem navratu ozenil."
"Tak brzy?" otazal se ostre.
"Myslela jsem, ze jste si probral svezaznamy s kapitanem Kirkem."
"Ne, podrobnosti ne... VlastnŽ jsem je ani nechtŽl znat." Pokrc il rameny. "Koneckonc˚ , oc jde?"
"Snad kdybyste se dovŽdŽl nynı o nŽco vıc..."
"Ne." Narovnal se a natahl ruce. "Nema to se mnou nic spolec neho."
Dysonova se nevzdavala. "Museli jste to chozenı spolu vzıt hopem."
"A nasledky se mohly snadno predvıdat," dodal McCoy ponury m hlasem. OpŽt sjel zady po
opŽradlu zidle dol˚ . "Kdyz jsem c etl ty zaznamy, bylo mi, jako bych se setkal s cizincem..."
Dysonova nastaleticho prerusila. Po nŽkolika sekundach opŽt prerusovanŽ promluvil. "Nedovedu
si predstavit vŽci, ktereprovadŽl ten Kostra McCoy. Ten mi ale udŽlal ze zivota k˚ lnic ku na drıvı.
Spatna svatba, tŽzky rozvod, potom ksakru vletŽl do Flotily..."
"Ale z toho vzeslo i nŽco dobreho. Treba dcera."
"Ze jsem ale byl tatıc ek," opovrzlivŽ procedil McCoy. "Kdyz jsem si celenekonec neroky vlastnıho
dıtŽte ani nevsiml. Pohral jsem si s jejich korespondencı. Je to mila mlada zena. Ale kdyz jsem si
poslechl ty zaznamy, vım nejspıs o nı pravŽ tolik, co vŽdŽl on, a to jsem se na ni nikdy nepodıval.
Tohle bych tedy ja nechtŽl udŽlat, nechtŽl bych se vyparit a nechat svou rodinu b˚ hvıkde." Zlost
zp˚ sobila, ze mu zdrsnŽl hlas. "NechtŽl jsem... ale udŽlal jsem to."
"Nem˚ zete hned odsuzovat, kdyz neznate okolnosti," nesouhlasila s nım Dysonova.
"Rad bych znal. Zda se, ze ten vas doktor McCoy rezignoval na zivot bez boje." Temneoboc ı se
mu zamyslenŽ stahlo. "Snad se mnou souhlasil. To by jistŽ vysvŽtlilo ten utŽk... byl to utŽk pred
neuspŽchem."
Drıve nez mohla Dysonova nŽco rıci, ozval se signal u dverı. "Dneska jsem ale skutec nŽ
popularnı," zachvŽl se smıchy McCoy. Jejich myslenkovespojenı se prerusilo. "Vstupte!"
Kdyz Kirk ukonc il svou sluzbu na m˚ stku, hodlal se vratit rovnou do svekabiny. Mısto toho vsak
shledal, ze smŽruje po znametrase k McCoyovi. Jakmile vsak prosel dvermi, uvŽdomil si, ze tento
jeho stary zvyk vede k spatny m.vy sledk˚ m.
"Dobry vec er, doktorko Dysonova." Vesele pozdravil neurolozku, ale plnŽ pochopil jejı ledovŽ
mrazivy pohled a civilnı ky vnutı hlavy. PravŽ narusil jejı sch˚ zku s pacientem, sch˚ zku, kterou
sam narıdil.
McCoy vyskoc il. Nebyl si jist, co velı protokol ve styku mezi nizsımi a vyssımi d˚ stojnıky, a jestŽ
menŽ vŽdŽl, jakepovinnosti plynou z jeho hodnosti.
Dysonova situaci zvladla. "DŽkuji vam za pohostŽnı, pane doktore," rekla a vstala.
"Coze? Aha, prosım, panı doktorko," rekl McCoy a neochotnŽ ji doprovodil ke dverım.
Kirk ponŽkud uhnul, aby mohla projıt, a po oc ku sledoval jejı zdvorily usmŽv, ktery m maskovala
svou zlost. Kdyz vidŽl, jak si oba lekari vymŽn ujı formalnı pozdravy na rozlouc enou, pochopil,
jaka se tu kv˚ li nŽmu inscenuje hra. A takese nedal zmast, kdyz se McCoy odvratil ode dverı, aby
se vŽnovat novemu hostu. McCoy uplatn oval vzitemravy jizanskeho pana a nedal sebemenŽ najevo,
ze by mu spolec nost doktorky Dysonovebyla milejsı nez kapitanova.
Doktor se ujal svy ch hostitelsky ch povinnostı a pristoupil ke stolku, na kterem staly dvŽ sklenky a
otevrena pouzdra s krupkami. "Date si starozitnost, pane kapitane?"
"Ne, dŽkuji," rekl Kirk s obezretny m vy razem, "vım, z c eho se to dŽla."
Kirk odsunul vŽci stranou prudky m pohybem. Najednou nevŽdŽl, z jakeho d˚ vodu prisel.
"Kostro..."
"Byl bych radŽji, pane kapitane, kdybyste mi rıkal Leonarde."
"Dobra, Leonarde. Ja jsem Jim."
McCoy neutralnŽ priky vl. Dobry hostitel nikdy neodporuje pranım sveho hosta. Nynı hrozilo, ze je
pohltı podivnemlc enı. Kirk se tedy rovnou pustil do vŽci, kterou mŽl na mysli predevsım. "Slysel
jsem o dopisu od Jocelyn. Je mi lıto, ze..."
"To se mŽ ale opravdu nety ka," rekl McCoy. A po kratic ke odmlce dodal: "Ale jsem si jist, ze
Kostra by vasi soustrast ocenil."
Kapitan mŽl co dŽlat, aby premohl citovy prıval, ktery se nebezpec nŽ podobal zarlivosti. Bylo
zrejme, ze doktorce Dysonovese darilo vytrhnout McCoye z jeho nalady, kdezto on s nım taktak
rozmlouva. Hledal nŽjaky zp˚ sob, ktery m by prolomil nemileticho, kterese mezi nimi rozestrelo.
Ale drıve nez stac il nŽco rıci, ticho bylo totam.
"Cerveny poplach, c erveny poplach, vsichni na bojova stanovistŽ," ozy valo se hlasenı. Mıstnost se
na okamzik koupala v sarlatovem zablesku. "Kapitan Kirk na m˚ stek!"
CTRNA CTA KAPITOLA
Kapitan byl jestŽ v turbovy tahu, kdyz Enterprise zasahla prvnı davka phaser˚ . Pod nohama se mu
roztrasla podlaha a turbovy tah se zastavil. Kirk zac al busit obŽma pŽstmi do zavreny ch dverı a
zaroven hlasitŽ chrlil spoustu sóavnaty ch nadavek. Jako by to klec vy tahu uz nemohla poslouchat,
dala se znovu do pohybu a o par sekund nato kapitan vyklopy tal z jejıch dverı na m˚ stek.
Oc ima ihned slehl po hlavnı obrazovce. NormalnŽ staticky pohled na nejasnŽ svıtıcı hvŽzdy
rozhozene na tmavem pozadı nynı vystrıdal obraz zurive bitvy. V dalce se smec ka maly ch
uhorovity ch lodı kmitala kolem Falchionu jako mouchy kolem psa. Mnohem blıze pak pretınaly
obrazovku strıbrite pruhy, radıcı jako o zavod kolem trupu Enterprise. Zc istajasna se kupredu
vyrıtilo jedno cizı plavidlo, zasadilo uder a potom se rychle vzdalilo. Enterprise se zakymacela a
Kirk malem upadl na palubu.
"Phasery c ıslo dva vypalit," zavelel z velitelskeho kresla klidny Spock. Kupredu vyrazily svazky
zarivy ch paprsk˚ proti lodım, kterevsak proklouzly a zadna z nich nebyla zasazena.
Kirk vyuzil kratic keho zklidnŽnı situace k tomu, aby prevzal velenı. "Hlasenı, pane Spocku."
"NejmenŽ patnact utoc ny ch c lun˚ trıdy pŽt, postaveny ch pro dvouc lenne posadky," hlasil Spock,
kdyz se strıdali. "Priblızily se v zastupu skryteza asteroidem, takze unikly nasim senzor˚ m. Zjistily
je az ve chvıli, kdyz uz nas napadly." VŽdecky d˚ stojnık spŽchal zpŽt ke svepoc ıtac ovestanici a
zac al rychle sbırat udaje. "Phaserova sıla Enterprise ma kapacitu 43 procent. Stıty drzı, ale vlivem
predchozıho poskozenı jsme zranitelnı i slabsımi phasery."
Jako na potvrzenı tŽchto slov se proti nim prımo vyrıtili dalsı utoc nıci. "Phasery pal!" krikl Kirk.
Uplynuly jen dvŽ sekundy, nez se uvolnila smrtıcı energie a hned nato se utoc ıcı loÍ promŽnila v
ohnivou kouli, jez zalila obrazovku oslepujıcı zarı. Jakmile vy buch doznŽl, jiz se pod Enterprise
vnoril dalsı utoc nık a do strednı sekce vypalil prudkou salvu.
"Unikovy manevr, pane DePaule."
Kormidelnık okamzitŽ uposlechl, ale kosmicka loÍ byla pomala, pohybovala se mnohem
tŽzkopadnŽji nez maleutoc nec luny. "Mohou kolem nas krouzit, pane."
Kirk spustil zaóatou pŽst na opŽradlo velitelskeho kresla. Oc ima prejızdŽl po obrazovce, kde bylo
vidŽt divokepohyby. "Benusova, palte phasery namatkou v desetisekundovy ch intervalech."
"Provedu, pane." Na obrazovku prorazely rozpty leneproudy svŽtelny ch paprsk˚ . Malelodi se sice
phaserovepalbŽ vyhy baly, ale jiz se nepokousely o dalsı prımy utok.
Spock zvedl hlavu od svy ch senzor˚ . "Kapitane, tahle taktika je prozatım udrzı na uzdŽ, ale vaznŽ
vyc erpa nase energetickerezervy."
Kirk si ho nevsımal. "Uhuro, spojte se dohodnuty m kanalem s Falchionem."
Skoro okamzitŽ bylo slyset Sulu˚ v hlas. "Vsichni jsou nad nami, kapitane... Provedli rychly
manevr na raketovy pohon. Stıty drzı, ale dostali se k nam tak blızko, ze proti nim nem˚ zeme
palit..."
"Odpoutejte se od neprıtele, Sulu," stroze zavelel Kirk.
"Ale kapitane..."
"Odpoutejte se," prerusil ho Kirk a vysvŽtlil sv˚ j plan. "Spusóte maskovacı zarızenı a potom se
vraóte." Sulu se odmlc el, protoze pochopil, co ma Kirk na mysli. "Tak se cely utoc ny voj pustı do
nas a bude zranitelny , az se nahle znovu objevıte a zautoc ıte."
"Jenze kdyz vypalıme, zasahneme Enterprise."
"To je pravda," pripustil pochmurnŽ Kirk. "Ale my dame plnou energii do stıt˚ . Kdyz vypalıte
sirokepasmo paprsk˚ , m˚ zete zneskodnit utoc nıky a pritom neposkodıte trup Enterprise."
"Provedu, kapitane." Vyhlıdka na to, ze bude palit na Enterprise, sice poruc ıka nenadchla, ale bez
odmluvy prijal Kirk˚ v rozkaz.
Kirk se otoc il s velitelsky m kreslem tak, aby vidŽl na d˚ stojnıka. "Spocku, vypoc tŽte c asovou
krivku pro odlet a navrat Falchionu." Vulkanec uposlechl s obvyklou netec nostı, ale kapitan
nicmenŽ zpozoroval, ze s planem souhlası. Kdyby tak klidnŽ reagoval i sefinzeny r...
R etŽz myslenek nahle prerusil ostry zablesk svŽtla na obrazovce. "Uz jsem dostala dalsı!" jasavŽ
zvolala zena v hodnosti podporuc ıka u strılny phaser˚ .
"To je toho, tak uz jich zby va jen trinact," stŽkl DePaul, ktery nemilosrdnŽ zchladil vzruseny jasot
mladezeny.
Kirk si zapnul spojenı do strojovny a rychle vylozil sv˚ j plan Scottymu.
"Jestli ten kluk bude mıt tŽzkou ruku, tak do nas ty klingonsky phasery vjedou jako n˚ z do masla,"
varoval sefinzeny r. Kdyz dalsı utoc ıcı loÍ pronikla phaserovou clonou a vypalila do podbrisku
Enterprise, kosmicka loÍ se znovu zakymacela. "Jenze my moc takovy ho tluc enı nevydrzıme, tak
co jiny ho nam zbejva."
"Pripraven, kapitane," oznamil Spock. "Falchion dostal hlasku."
Uhura se dotkla rychle po sobŽ nŽkolika tlac ıtek na svem panelu. "Frekvence volna, pane."
"Tak jeÍ, Sulu," narıdil Kirk.
Falchion provedl uzasny manevr, aby se na chvilic ku zbavil utoc nık˚ , a potom hned
vyrazil,kupredu. Jeho pevneobrysy se zmŽnily ve svŽtelnec ary a posleze zcela zmizely. V prostoru
z˚ stalo trc et pŽt maly ch dravc˚ , jimz pravŽ unikla korist.
Kirkovi se zkrivily rysy ve tvari do divokeho usmŽvu. "Phasery, pal!"
Tri z pŽti lodı explodovaly a zmŽnily se v zalostnetrosky, ale souc asnŽ se vyrıtily c tyri z osmi lodi,
krouzıcıch kolem Enterprise, aby zasadily kosmicke lodi silny uder. Pod c etny mi ranami se
Enterprise rozkomıhala a dvŽ z tŽch pŽti p˚ vodnŽ utoc ıcıch na Falchion se mezitım hbitŽ pridruzily
k hlavnımu voji.
"Stale namatkova palba!" kric el Kirk a napınal paze, aby ho to nesrazilo na zem. "Drzte je zpatky!"
"Kapitane, jestli se pustıme jestŽ do jednoho takovy ho utoku, nezbude nam pro stıty dost sóavy,
abysme odolali phaser˚ m z Falchionu."
"Chapu, pane Scotte," Kirk si otrel c elo. "Benusova, zastavit palbu. Je to rozkaz." Zd˚ raznil sv˚ j
povel. StrelkynŽ se instinktivnŽ snazila zasahovat cıle a podobnenutkanı pocióoval i Kirk. Podlehla
pokusenı a znic ila tri nepratelskelodi, jenze Enterprise se nemohla vymotat z tŽzky ch d˚ sledk˚ teto
akce.
"Falchion ma by t zpŽt za sest c arka sedm minut," konstatoval nevzruseny m hlasem Spock.
Byly to velmi dlouheminuty pro kapitana i pro jeho posadku. Kolem Enterprise se stale hemzilo
deset valec ny ch lodı, kteresice nepalily phasery, ale stale vıce a vıce se priblizovaly. SvŽtla na lodi
potemnŽla a tichy hukot podp˚ rny ch zarızenı se mŽnil v chaby sepot, neboó Scotty prevadŽl stale
vıce energie do ochranny ch stıt˚ .
"Jedna minuta," ohlasil po tevŽc nosti Spock.
"Pane Scotte, pripravte se na prevedenı veskerezby vajıcı energie do stıt˚ ," upozornil Kirk.
"Pripraven, kapitane."
"Tricet sekund."
"Tak, Scotty, teÍ!" SvŽtla na m˚ stku chabŽ zablikala. Kormidelnık ztratil vladu nad lodı a jejım
pohybem. Phaserove ohnŽ vyhasly. Kirk zatajil dech. Valec ne lodi nepratel zavahaly a pak se
hromadnŽ pustily do utoku.
"TeÍ," rekl Spock.
Vesmırny prostor se rozvlnil a zakymacel, kdyz se ze stredu vıru razem vynoril Falchion. Vypustil
mnozstvı plamenny ch strel, ktere se z boku snasely na Enterprise. Kirk nemŽl c as spoc ıtat, kolik
utoc ıcıch lodı vybuchlo, drıve nez Falchion podletl pod Enterprise a opŽt se na druhestranŽ vynoril.
"Drzet stıty, Scotty," zarval Kirk do interkomu, kdyz se zvedla paluba a vrhla ho z jednestrany na
druhou.
Na vzdalenem konci Enterprise prejel dalsı ohnivy kartac .
Tentokrat se uz Kirk neudrzel a svezl se na palubu. Vzduch byl prosyceny kourem, ktery dusil plıce
a oslepoval oc i.
Spock, ktery se s uzasnou vytrvalostı drzel u sve vy poc etnı stanice, nadale sledoval senzory.
"Zby vajı jestŽ dvŽ lodi, kapitane."
Kirk se zachytil za okraj velitelskeho kresla a vytahl se vzh˚ ru. Pres mlhu panujıcı na m˚ stku vidŽl
na obrazovce dvŽ jasnŽ strıbrite kontury, ktere se vytracejı do prostoru. Ale do ramce obrazu je
vtlac oval temny stın. To se na ustupujıcı lodi vrhal Falchion.
"Sulu!" zajec el.Kirk.
Uhura se jiz stac ila vratit k prıstroji a umoznila kapitanovi spojenı.
"Chci tyhlety piloty zive..." Jenomze pri Kirkovy ch slovech se jiz obŽ lodi promŽnily v trısó kus˚
kovu.
"Lituji, kapitane, ale znic ily se samy," odpovŽdŽl Sulu.
"Sakra." Kirk se obratil na sveho prvnıho d˚ stojnıka. "Pane Spocku?"
Vulkanec si prekontroloval prıstroje. "Senzory s kratky m dosahem nezachycujı v bezprostrednım
okolı uz zadna vesmırna plavidla." Nedavne selhanı prıstroj˚ v nŽm vzbudilo pochybnosti o
presnosti takto zıskavany ch udaj˚ . Proto s vŽtsı pozornostı nez jindy monitoroval prıslusna data.
"Senzory s dlouhy m dosahem zachycujı jaky si stın... uz je pryc . Aó uz to bylo cokoli, vzdalujeme
se od toho."
Kirk stoicky pokrc il rameny. "Dobra prace, poruc ıku Sulu." Zvedl ruku a mavl jı pred oblic ejem. Z
m˚ stku se tomu kouri nechtŽlo. "Zruste poplach." Blikanı poplachovy ch svŽtel se nejdrıv zpomalilo
a pak zcela zastavilo. Kirkovy prsty sjely k tlac ıtku vedle jeho velitelskeho kresla. "Strojovna,
energii prevest zpŽt do lodnıch system˚ . Scotty, hlasenı o ztratach."
Na jeho volanı odpovŽdŽlo mlc enı. "Scotty, hlasenı!" "Interkom do strojovny je mimo provoz,
kapitane," rekla Uhura a usilovnŽ se snazila upravit okruhy na spojovacım panelu. Do lodnı
komunikace se vratily poruchy.
Kirk zadrzel kletbu a presel na bŽzne vysılacı kanaly. "Sefinzeny re Scotte, hlasenı o ztratach na
m˚ stek." SvŽtla se zjasnila a zac al proudit c istsı vzduch, ale sefinzeny r se neozy val.
Spock zac al tichy m hlasem diktovat hlasenı z podpalubı. Uhura dostala zpravu z lodnı nemocnice o
deseti ranŽny ch a jednom mrtvem a potom dal zapasila se spojovy mi okruhy.
"... zatraceny interkom... halo, kapitane, tady Scott. MŽli jsme tu na chvilku prolomeny trup..."
Potom zase ticho.
"...na palubach c ıslo sedm az deset doslo k drobnŽjsım skodam," pokrac oval Spock.
Potom se ozval jiny hlas. "Zde osetrovatelka Dorfova, kapitane. Pan Scott jde do lodnı nemocnice."
Do toho z pozadı zaznıvaly chabe protesty, jez davaly tusit, ze tam sefinzeny r nejde zcela
dobrovolnŽ.
"Rozumım, strojovno. Setkame se tam."
Kirk presel k vy poc etnı stanici. "Kdo nas napadl? Krkavci nebo Klingoni?"
Spock se malem zac al mrac it. "Zatım to nenı znamo. Za dany ch okolnostı bylo nemozne zıskat
podrobnesenzoroveudaje."
Kapitan si zoufale a zhluboka povzdechl a potom se primŽl k mırnemu usmŽvu. "Poslete raketoplan
s posadkou, aó prozkouma trosky tŽch c lun˚ . Dodejme Frazerovi jestŽ par tŽl, aby mŽl na c em
pracovat." Vulkanec priky vl. Kirk se naposledy rozhledl po m˚ stku. "Prebırate velenı."
Kdyz Kirk prisel do lodnı nemocnice, Scotty dosud spılal dvŽma osetrovatel˚ m, kterı ho tam
prinesli. "Proc jste mŽ sem dovlekli kv˚ li takovy muhle skrabnutıc ku! Mam tam f˚ ru prace."
Sluzebnı kombinezu mŽl rozrıznutou od kolena az do poloviny stehna a okraje tkaniny byly
zbarveny sytŽ r˚ zovŽ. Kdyz kapitan vstoupil, Scott se pokusil povstat a pritom branil McCoyovi,
aby mu krvacejıcı ranu osetroval.
"Pane Scotte, jen si hezky sednŽte. Dokud od vas nedostanu hlasenı, nikam nep˚ jdete," velitelsky
promluvil Kirk a upoutal natolik Scottovu pozornost, ze lekarskeosetrenı mohlo pokrac ovat.
"Kapitane, prisli jsme o sest sekcı ochranny ch stıt˚ a stejnej poc et jich sotva drzı. Jeden stıt na zadi,
kterej chranı prımo talır, se nam uplnŽ poruc il pod Suluovou phaserovou palbou. Ten klingonskej
paprsek mŽl takovou sılu, ze se zavrtal do stŽny trupu tak hluboko, ze se zastavil jen malej kousek
od raketovejch motor˚ ." Potom se odmlc el, aby vypeskoval McCoye, ktery mu odstrihaval tkaninu
v okolı rany. "Dejte si prece pozor, chlape! Nic ıte mi bezvadny saty!"
"A uz je trhlina zacelena?" zeptal se Kirk.
"JistŽ, kapitane, ale prozili jsme par osklivejch chvilek," priznaval Scott. OstatnŽ jeho zranŽnı o
tom svŽdc ilo.
"Jak dlouho to bude trvat, nez se dokonc ı opravy?"
"Aspon patnact hodin, kapitane. Tedy za predpokladu, ze se mi dovolı, abych tady nemaril c as..." V
teto chvıli byla vsak Scottyho noha zcela odhalena. Sefinzeny r˚ v nedbale elegantnı prıstup se nynı
prenesl k pec i o sebe, neboó zpozoroval, jak mu pod zakrvaceny m obvazem vyc nıva kost. "Tak,
McCoyi, nac c ekate? To to trva, nez se pohnete! ClovŽk by vam tu mohl klidnŽ pod rukama
vykrvacet!"
"DŽlam, jak nejrychleji umım," odvŽtil trpŽlivŽ lekar, zatımco sterilizator prejızdŽl po ranŽ.
I Kirk cıtil, ze uz se tak nesoustreÍuje na hlasenı o skodach, jez pozadoval na Scottym. "Kostro!"
"Ne, prosım, jsem Leonard McCoy," odpovŽdŽl doktor. "Sestra Chapelova mŽ urc ila do
osetrovatelske skupiny." Rychly mi zruc ny mi pohyby spojil rozevrene okraje rany, az z nich
vytvoril jedinou zoubkovanou c aru. Zvedl hlavu a na sefinzeny rovŽ tvari vyc etl jiste obavy.
"NemŽjte strach, pane. Od te doby, co jsem se nauc il zakladnımu osetrovanı, se na nŽm mnoho
nezmŽnilo." McCoy namıril na Scottovu ranu paprsek prenosneregenerac nı jednotky.
Kirk se v uvahach vratil k Enterprise. "Scotty, potrebuju co nejdrıve stıty. Utoc nec luny patetrıdy
nikdy neplujı samy a ja si nemohu dovolit setkanı s jejich doprovodem bez ochrany."
"I kdyz ty stıty opravıme do dvanacti hodin, velkej napor beztak nevydrzı," upozorn oval Scotty.
"Uz jsme prodŽlali dvŽ bitvy a mŽli jsme malo c asu dat se trochu dohromady. Pri tretım utoku by
nam mohli nadŽlat do lodi takovy dıry, ze uz bych je neslatal."
"Neprichazı v uvahu, abyste z tehle mıstnosti utıkal," rekl McCoy a rozhledl se po preplnŽny ch
prostorach lodnı nemocnice. Otoc il se ke kapitanovi. "Kdo jsou vlastnŽ ti cizinci?"
"To pravŽ bych..." Kirk se nahle zarazil, kdyz se z interkomu ozval Spock˚ v hlas.
"M˚ stek vola kapitana Kirka."
Kapitan rychle pristoupil k prıstroji u stŽny. "Zde Kirk."
"Hlasenı z hangarove paluby, kapitane. Posadka raketoplanu identifikovala utoc na plavidla jako
Tennet pŽt. Z trosek bylo vyprostŽno jedno tŽlo cizince." Kratka prestavka jen mŽla Kirka varovat,
ze prijde jestŽ jedna spatna zprava.
"Zda se, ze nalezı k jinemu cizımu druhu."
PATNA CTA KAPITOLA
Kapitan˚ v lodnı denık. Datum 5539.4:
Enterprise ma opŽt fungujıcı ochranne stıty, po devıtihodinove opravŽ. Udrzujeme kurs k
WagnerovŽ obchodnı stanici a plujeme na raketovy pohon sektorem, hemzıcım se sıleny mi cizinci,
kterı se vsichni snazı znic it loÍi mou posadku. A jestli nezjistım proc , m˚ ze se jim to podarit.
Smrduteprostory pitevny byly doslova preplnŽny. Urednı odbornık na xenobiologii poruc ık Frazer
zaujal autoritativnı postavenı v c ele pitevnıho stolu. Jeho kolegovez vy zkumu, Spock a Dysonova,
mu stali po boku. Na dolnım konci stolu z˚ stal pozorovatel a laik Kirk. Vsichni si prohlızeli
postavu, lezela natazena mezi nimi. Drobna postava na pitevnım stole mŽla zelenou barvu. Oc i
mŽla bledŽr˚ zovea hlavu pokry valo bılechmy rı vlas˚ .
"Nuze, je prıbuzny m Krkavc˚ m," rekl opatrnŽ Frazer, "ale dosud jsem nezjistil, jak je s nimi
prıbuzny ."
Fyzicke vyc erpanı zretelnŽ znac nŽ vyc erpalo xenobiologa, jindy tak prekypujıcıho energiı. Ani
Kirk nemŽl lepsı naladu.
Nebyl sice tak unaveny jako xenobiolog, ale byl nekonec nŽ vıce znepokojeny tım tvorem, ktery
nynı lezel na pitevnım stole. Navıc se mu zvedal zaludek stejnŽ jako pri jeho poslednı navstŽvŽ v
pitevnŽ. Naslouchal vsak pozornŽ, kdyz Frazer podrobnŽ rozbıral podobnosti mezi obŽma druhy.
"Pres povrchnı barevnerozdıly majı oba stejneznaky ve stavbŽ kostry a svalstva. Tento konkretnı
druh je mensı a menŽ vyvinuty nez Krkavci s modrou k˚ zı, ale nemohu rıct, zda je to typickepro
cely zeleny druh c i zda jde o pouhou individualnı odchylku uvnitr tehoz druhu. Zobak je stejny ,
drapy stejne..."
"Stejny je i jed," rekla Dysonova, ktera promluvila poprve. "Zasahuje centralnı mozkovou soustavu
temŽr okamzitŽ, paralyzuje motorickefunkce a blokuje receptory bolesti. Dosud zkoumam presny
retŽz chemickereakce."
"A jak je to s protijedem?" chtŽl vŽdŽt Kirk.
Frazer mavl rukou smŽrem k malemu poharu na druhem stole. Byl naplnŽn nac ervenalou tekutinou.
"Dnes rano jsem synteticky pripravil jednu nadŽjnou davku. Pral byste si ukazku, kapitane?"
Uchopil cizincovu ruku a obnazil jeho zapŽstı az k rozeklany m parat˚ m.
"Ne, to nebude nutne."
Poruc ık byl zjevnŽ zklaman, ale dıky svemu tŽkavemu zalozenı se zahy dal pritahnout cizincovou
zvlastnı anatomiı. "SamozrejmŽ majı oba druhy tu podivnou lebku se dvŽma mozky."
"Takze pochazejı ze stejneplanety."
Frazer se chystal ky vnout na souhlas, ale pak si to rozmyslel, kdyz Spock opravil kapitan˚ v
uspŽchany zavŽr. "Morfologicke podobnosti nejsou dostatec ny m d˚ kazem spolec neho p˚ vodu. K
paralelnımu vy voji mohou podstatnŽ prispıvat i ekvivalentnı tlaky prostredı. NicmenŽ vsak ze
zdvojenı v radach zakladnıch aminokyselin usuzujeme, ze je vysoka pravdŽpodobnost teze planety
jejich p˚ vodu." Pokud i Spock pocióoval fyzickou nevolnost v pitevnŽ, velmi dobre ji zakry val.
TrpŽl vsak prevelice tım, ze Frazerovi se nedostava presnosti ve slovnım vyjadrovanı. "Znac ne
morfologickerozdıly vsak mohou ukazovat na to, ze jde o odlisny druh nebo snad dokonce odlisny
rod."
Pokynul mlademu poruc ıkovi a mrtvolu otoc ili. Xenobiolog ukazal na veliky hlızovity vy stupek,
ktery se vzdouval vzadu za krkem nedaleko lebec nı spodiny.
"Zatım jsme nestanovili, co to je, ale ma to patrnŽ vztah k funkcım nervove soustavy. Do leve
mozkovny vede rada spojenı a Krkavci majı rovnŽz podobny organ, jenze tŽm zrejmŽ atrofoval."
"Zajiste by rozdıly mohly by t zvy raznŽny pohlavnım dimorfismem," zamyslenŽ prohodila
Dysonova.
"Je to mozne, ale nenı to pravdŽpodobne," prohlasil Spock. "BunŽc nerozbory vykazujı podstatne
biochemickerozdıly."
"KromŽ toho," dodal Frazer, "prozatım jsem nenalezl zadny doklad toho, ze jeden nebo druhy druh
ma r˚ zna pohlavı." Popotahl o kousek elastickezelenetŽlo. "Majı vsichni podobneorgany, srdce,
plıce a zaludek, ale zatım zadny zrejmy reprodukc nı organ."
"Nenı to slibny kandidat pro rozmnozovanı puc enım," podotkla Dysonova, "zcela jiny nez ti
rozplizlı Uzani." Frazerova ruda pleó nabyla hlubsıho odstınu. "Tak pozor! Mezi Uzany mam sve
nejlepsı pratele."
"MŽla jsem na mysli c istŽ vŽdecky popis."
"Svy m myslenım majı do rozplizlosti daleko," Spock poznamenal s nestrannostı vŽdce. "Fakticky
se uznava, ze jejich jazyk se obdivuhodnŽ hodı pro vyjadrovanı zakladnıch pouc ek teorie
jednotneho pole."
Kirk, ktery se s Uzanem nikdy nesetkal, uz dal nemohl nepopustit uzdu svemu temperamentu.
"Nejde mi sakra o nic vıc nez o tohohle cizince," vykrikl na ty tri badatele. "A chci vŽdŽt vıc o
tomto cizinci, jak je to nejdrıv moznev lidsky ch silach." Kapitan pohledl na Spocka a zase se vratil
ke klidnŽjsımu tonu. "Tım se vas nechci dotknout, pane Spocku."
"Nedotkl jste se, kapitane," rekl Vulkanec. Jeho tmavy ma oc ima prokmitl pobaveny zablesk.
"Nemam vsak v umyslu omezovat se na lidskemeze vy konnosti."
Dysonova si s Frazerem vymŽnila zoufaly pohled, ktery nasvŽdc oval tomu, ze vŽdecky d˚ stojnık
uplatn uje sva naroc na mŽrıtka i u svy ch podrızeny ch, i kdyz podŽdili jen lidske moznosti. Na
pokyn prvnıho d˚ stojnıka zac ali pripravovat cizince na namahavou pitvu, ktera poskytne vıce tkanı
k vŽdeckemu rozboru.
Za Kirkem a Spockem se tahly c pave vy pary konzervac nı kapaliny i pote, co vysli z pitevny na
chodbu, a jen pomalu se rozply valy v c istem vzduchu.
Kapitan se zhluboka nadechl, aby si proc istil plıce. "Porusil jsem radioveutajenı."
Spock okamzitŽ prestal studovat svou tabulku s daty, kterou vynesl z pitevny. Soustredil pozornost
na Kirka a povsiml si toho, ze kapitan ponure svıra c elist.
Kirk pokrac oval: "Narıdil jsem Uhure, aby se ohlasila na WagnerovŽ obchodnı stanici a aby si tam
vyzadala podrobny zaznam o letovy ch trasach. Potrebuji se dovŽdŽt, odkud sem priletly ty utoc ne
c luny."
Spock zamyslenŽ prisvŽdc il: "Souhlas. Ty informace stojı za to, abychom riskovali, ze nas najdou."
Poznamka prvnıho d˚ stojnıka nikterak neuspokojila Kirkovy obavy. "A pokud ne, mohu zac ıt s
nasimi prıpravami na dalsı utok proti nam. Zatım koulım oc ima na vsechny strany, kde se co
sustne."
"Pravidla pro hru se nedajı obecnŽ uplatnit pro realitu." Spock energicky odmıtl prijmout predstavu
stŽstı. Ani Kirkovo legendarnı spolehanı se na prıznive nahodne faktory nemohly otrast
Vulkancovy m pevny m presvŽdc enım o platnosti zakona pravdŽpodobnosti.
"Nu, nejmenŽ par hodin jestŽ neprijde zadna odpovŽÍ od reditelky Frielove," rekl Kirk s uporny m
klidem. "Budu ve svekabinŽ."
Spock zamıril opac ny m smŽrem, ale kdyz zaslechl lehkekroky muze za sebou, ihned se zastavil.
Rozhledl se a razoval zpŽt za uradujıcım seflekarem. "Doktore Cortejo, pozadoval jsem, abyste byl
pri pitevnım hlasenı prıtomen."
"Aha, ano. Bohuzel jsem se zdrzel jinde." Doktor se otoc il, ale Spockova britka odpovŽÍ ho opŽt
obratila k prvnımu d˚ stojnıkovi.
"Nejspıs shledavate, ze jsou vase nove povinnosti prılis naroc ne." Na VulkancovŽ oblic eji vladl
smrtelny klid. "Je-li tomu tak, mohu pro vas zarıdit to, ze se vratıte na svou by valou funkci."
Cortejova usta se mrzute roztahla. "M˚ j c as je vyhrazen pro zive. Nijak se nezajımam o hnijıcı
maso."
"Na to, c emu vy osobnŽ davate prednost, nesejde, a take v tom se my lıte. Jestlize nebudeme
vŽnovat dostatec nou pozornost tŽm cizinc˚ m, m˚ ze nakonec z posadky teto lodi zby t jen to hnijıcı
maso." Spock vtiskl Cortejovi do ruky tabulku s daty. "Z tohoto d˚ vodu pozaduji, aby uvedenı
pracovnıci zamŽstnanı lec enım byli doc asnŽ prevedeni na praci pri vy zkumu cizinc˚ ."
"To je ale tretina vsech my ch lidı!" zvolal Cortejo s uzasem, kdyz si prohlızel seznam.
"PresnŽ rec eno, dvacet sedm procent."
"Ale..."
"Mate moznost mou zadost odmıtnout," rekl Vulkanec a v jeho hlase zaznıvala britkost mec e. Kdyz
doktor jiz neodpovŽdŽl, podal mu pero.
Cortejo si tohoto gesta nevsımal a vytahl vlastnı. Nac maral na tabulku sv˚ j podpis a strc il ji zpŽt
prvnımu d˚ stojnıkovi. Na jeho tvari bylo lepe vidŽt, jak je mu to proti mysli, nez pohrdanı na
SpockovŽ. Bez dalsıho slova se rozesli.
O par sekund nato se rozevrely dvere pitevny a ven se vydral dalsı silny vy par konzervac nı tekutiny.
Dysonova vyhledla ven do chodby a zpozorovala, jak o dvoje dvere dal Spock prekrac uje prah
vŽdeckeknihovny. Cortejo byl uz pryc . "Cisty vzduch," houkla na Frazera, "uvidıme se pozdŽji."
Neusla vsak vıc nez tri metry, kdyz zpoza rohu chodby nahle vystoupil McCoy. Uchopil
Dysonovou za loket a zavedl ji do mıstnosti v sousedstvı. "Mame se sejıt na vec eri, vzpomınate si?"
ZavrtŽla hlavou. "Promin te, Lene, ale nebudu moci."
"Diano, vy jste prece cely den nic nejedla," namıtal McCoy.
Pokrc ila rameny. "Jsem uplnŽ zahrabana do zprav z pitevny. Pod Spockem musı pracovat vsichni
badatelei lekari pres c as."
McCoy se znenadanı zasklebil, "Poc kejte chvilic ku. Cozpak nepatrıte do meho oddŽlenı? Jako
seflekar bych vam mohl narıdit..."
"Nesnazte se tu ohanŽt svou hodnostı," karala ho Dysonova. "Vasi funkci nynı zastava doktor
Cortejo." SkodolibŽ se usmala. "Na rozdıl od vas nema ovsem odvahu odporovat Spockovi."
Zahryzla se do rtu a opŽt rychle pohledla do chodby. Ulevilo se jı, ze tam nikdo nenı.
"Jeden druhy m naprosto opovrhuje," spokojenŽ mu svŽrovala septem. "Pokazde, kdyz Spock
dostane prılezitost, rozklada lidskou osobnost."
"To tedy ano," rekl McCoy, slysel jsem ho, jak to provadŽl pred nŽkolika minutami." VzpomnŽl si
na vy mŽnu nazor˚ mezi obŽma d˚ stojnıky. "Prece jen bych vsak vsadil na Vulkancovy dobre
vlastnosti."
"Ja taky," d˚ raznŽ souhlasila Dysonova. "A to znamena, ze se musım vratit k svepraci."
McCoy vzdychl a pustil jejı rameno. "Aby c ert vzal ty cizince. Kazı mi spolec ensky zivot. Poslyste,
nemohl bych se vam dıvat pres rameno, az budete probırat ty testy?" vnucoval se roztouzenŽ.
"Treba bych vam zapisoval nebo myl nadoby nebo..."
"Ne," raznŽ odmıtla Dysonova. "Kdybyste mi dy chal na zada, nic bych neudŽlala." V zarodku
potlac ila McCoyovo hazenı oc kem. "JdŽte pryc !" Oc ima patrala po nastŽnnem chronometru.
Zpozorovala udaj na cifernıku a zoufale vyjekla: "Hrom do police, Spock mŽ zabije..."
"No nic, vzdyó jsem tak moc nerek'," pripoustŽl porazku McCoy a smal se jejımu zdŽsenı.
"Vsechno beru zpŽt. Tak se pak uvidıme," volal za doktorkou, ktera jiz padila do vy zkumnesekce.
"Pokud budu nahodou mıt volnou chvilku ve svem nabitem programu," mruc el.
Mohl by zabıt dalsı hodinu, kdyby sel do jıdelny sam, ale po odchodu Dysonoveho ihned presel
hlad. Zdrzovat se ve c tyrech zdech kabiny ho nebavilo a na pozorovatelnŽ bylo pusto. Spıs ze
zvyku nez z touhy se rozhodl pro studium novy ch lekarsky ch text˚ .
UdŽlal nŽkolik krok˚ chodbou a nahledl do vŽdeckeknihovny. Z idli nejblıze vchodu obsadil Spock,
jehoz napadna postava se hrbila nad terminalem poc ıtac e. Doktor si daval pozor, aby prvnıho
d˚ stojnıka nevyrusil ze soustredŽnı, ale Vulkanec mŽl bystrejsı sluch, nez tusil. Zabodl do nŽho
tmaveoc i tak, ze se doktor zastavil.
"Promin te, pane, nechtŽl jsem rusit."
"Nevyrusil jste mŽ. To, co jsem v literature hledal, uz mam." Spock se se zdvizeny m oboc ım otoc il
k displeji. "Mimochodem, ovŽroval jsem si v tevŽci vas nazor."
"Prosım?"
"Xenobiologicky rejstrık mŽ odkazal na jeden z vasich c asopisecky ch c lank˚ ."
"Jeden z my ch c lank˚ ?" ptal se McCoy. "Kolik jich mam?"
Spock stiskl rychle radu tlac ıtek a pokynul doktorovi, aby se podıval. McCoy zasl, kdyz vidŽl sve
jmeno na leve stranŽ dlouheho vy c tu pracı, tahnoucıho se az tam, kam dolnı c ast displeje
nedosahovala. VŽtsina publikac nıch udaj˚ se vztahovala na poslednı tri roky.
"To vsechno jsem napsal ja? Na palubŽ teto lodi?" zvıdal McCoy.
"Dıky prostredk˚ m Flotily majı vŽdeckelaboratore Enterprise technicky vyspŽlejsı vybavenı nez to,
co je bŽznŽ k dispozici v civilnıch ustavech. A dıky povaze nası mise - pr˚ zkum novy ch oblastı
vesmıru - narazıme na mnoho jev˚ , jez sky tajı vynikajıcı vy zkumne moznosti. Je jen logicke, ze
vyuzıvame zıskany ch udaj˚ ."
McCoy si prohlızel radu titul˚ . "Inu, vypadajı opravdu ohromnŽ, ale stejnŽ nemohu posoudit, zda
majı cenu aspon tŽch c ip˚ , na ktery ch jsou zaznamenany." S pokrc eny mi rameny se odvratil od
poc ıtac e.
Pri tomto projevu lhostejnosti Spockovi ztvrdly rysy. "Vase dılo je dılem profesionala: vzdy
hodnotne, c asto inspirujıcı a nŽkdy prımo znamenite. Zıskal jste si daleko siroko povŽst lekare a
vŽdce pravŽ dıky tŽmto studiım."
"DŽkuji vam, ale to, o c em mluvıte, nenı moje dılo. Jsem hoch z malomŽsta, ktery byl na nejlepsı
cestŽ stat se rodinny m lekarem. Ten Leonard McCoy, ktery tohle vsechno napsal," mavl rukou k
poc ıtac i, "jiz neexistuje. A treba uz nikdy existovat nebude."
"U vaseho druhu je jistŽ pochopitelna citova reakce na trauma," poukazal Spock na lidskeslab˚ stky.
"NemŽl byste vsak dovolit, aby tyto city prılis zamlzovaly vase vnımanı. Aó uz se vam pamŽó vratı
nebo ne, faktem z˚ stava, ze jste Leonard McCoy. Tyto publikace jsou vase."
"Dovoluji si nesouhlasit, pane Spocku," McCoy se pred dalsım zarazil. PripomnŽl si vy jev na
chodbŽ. "PravdŽpodobnŽ jsem jiz toho rekl dost. Dostavam se do bezprostrednıho rizika, ze budu
odmlouvat nadrızenemu d˚ stojnıkovi."
Tato ustupnost zp˚ sobila, ze Spock teÍtakep˚ sobil ponŽkud povolnŽji. "Ujisóuji vas, ze v zadnez
nasich drıvŽjsıch debat jsem nikdy nebyl veden podobny mi uvahami." Pak na okamzik zavahal a
dodal: "Vzdy jsem si cenil svobodnevy mŽny myslenek."
McCoy se zatvaril pochybovac nŽ, ale z˚ stal u okraje stolku a hovoril dal. "Potom mŽ treba
vyslechnete s vulkanskou objektivnostı. Na vas prece nijak nep˚ sobı osobnı zajem o lodnıho
seflekare. R ıkate, ze jsem ty z Leonard McCoy, ktery se dal ke kosmickeFlotile pred dvaceti lety.
Nuze, v tom mate c astec nŽ pravdu." Poklepal si na hruÍ. "Tohle je zajiste tŽlo stareho muze.
Myslım si sice, ze nenı ve spatnem funkc nım stavu, ale pocióuji jistou strnulost a ochablost. Prece
vsak identita je vıc nez tŽlesna existence. Osobnost vysvŽtluje znac nou c ast naseho vnımanı lidske
bytosti jako konkretnıho jedince. A osobnost utvarı nahromadŽnı pamŽti a zkusenostı. S tım snad
souhlasıte, ne, pane Spocku?"
Prvnı d˚ stojnık prisvŽdc il, ale nerekl nic.
"Nuze, z toho plyne, ze zatımco si me tŽlo udrzelo v uplynuly ch c tyriceti osmi letech trvajıcı
existenci, memyslenı jaksi prodŽlalo skok. Kdyz jsem se poprveprobudil na palubŽ teto lodi, mŽl
jsem osobnosti mladıka, ale par sekund po probuzenı jsem zac al hromadit podstatnŽ odlisny soubor
zkusenostı. M˚ zeme sice mıt spolec nou minulost, ale postradam zazitky, ktere formovaly m˚ j
definitivnı charakter, a mısto tŽchto zazitk˚ mam jinedojmy. Stava se ze mne jina osobnost."
"To je zd˚ vodnŽno velmi logicky," Spock se oprel o opŽradlo a zkrızil paze na prsou. "Co se vsak
stane, az se ztracena pamŽó, c i chcete-li osobnost, zase vratı?"
"R ıkate az?" vyhrkl nesouhlasnŽ doktor. "Chcete snad rıci jestlize, ne?" Vyskoc il a neunavnŽ
razoval sem a tam." Podle doktorky Dysonovem˚ ze nastat navrat pamŽti postupnŽ a utrzky jeho...
me minulosti se zac nou tu a tam objevovat, az nakonec obŽ osobnosti splynou v jednu." Vraska
mezi oboc ım se mu prohloubila. "Ale v nŽktery ch prıpadech c lovŽk reaguje nahly m, uplny m
rozvzpomenutım se a zaroven se mu vytratı ta doba, ktera mezitım. probŽhla."
"Zda se, ze se vam tato eventualita nelıbı," poznamenal Spock.
McCoy se zarazil. S vy razem mırneho prekvapenı priky vl: "Znamena mou smrt."
"Jestlize vsak naopak se vam pamŽó nikdy nevratı, bude to znamenat smrt... toho druheho doktora
McCoye." "Dokonala vrazda, Holmesi," rekl McCoy se smıchem bez humoru. "Zadneprekazejıcı
tŽlo, ktereho bychom se museli zbavit, jen netŽlesna duse, kterou nebude nikdo postradat."
Spockovi vyjelo oboc ı vzh˚ ru. "V tom jste na omylu. Doktor McCoy byl velmi vazeny a cenŽny
mezi prıslusnıky posadky Enterprise. Kapitanovi Kirkovi jeho neprıtomnost citelnŽ chybı."
"Vas kapitan prichazı o kumpana k pitı," branil se McCoy.
"Kdyz o tom uvazujete, je to opravdu mala cena, kterou se platı za to, abych mŽl opŽt zivot v
poradku. Jsem vskutku sóastlivec. Z meho zivotnıho rejstrıku byly vymazany vsechny v zivotŽ
spachanechyby."
"PravŽ tak, jako zrala moudrost, kterou jste z tŽchto chyb zıskal." Spock˚ v hlas se nesl s
netypicky m d˚ razem. "Chyby, kterenevyhnutelnŽ zopakujete."
McCoy zavrtŽl hlavou. "Tentokrat ne," tvrdil, "tentokrat se jim sóastnŽ vyhnu. Treba vam takovy to
lidsky cıl pripada bezpodstatny , ale ja mam pocit, ze pro Kostru McCoye znamenal mnoho. Urc itŽ
dost na to, aby to opustil."
"Co opustil?" rezavŽ se otazal Spock.
"Tohle vsechno," rekl McCoy a rukou mavl po celelodi. "Koneckonc˚ nasli jsme to, co vedlo k
amnezii, ale ma pamŽó se mi nevratila. Jediny m d˚ vodem, proc amnezie trva, je osobnı touha po
utŽku."
Natahl ruku a zhasl displej poc ıtac e. "Myslım, ze Kostra uz je nadobro pryc ."
SESTNA CTA KAPITOLA
"Wagnerova stanice hlası, ze nezaznamenala v tomto sektoru zadny cizı c i federalnı vojensky
transport." Spock stal v pozoru v kapitanovŽ kabinŽ a klidnŽ hlasil spatnou zpravu muzi sedıcımu
pred nım.
"Sakra." Kirkovy pŽsti pevnŽ sevrely bılou vŽz. Od prvnıho utoku Krkavc˚ nepokroc ila sachova
partie, kterou rozehrali pred nŽkolika ty dny. Kdyz mŽl tu nejhorsı naladu, kladl si otazku, zda to
v˚ bec nŽkdy dohrajı.
Prvnı d˚ stojnık pristoupil ke stolku a pozoroval postavenı vyrezavany ch figurek rozestavŽny ch na
krisóalovy ch polıch. "NicmenŽ utoc ne c luny Tennet pŽt jsou plavidla pro kratke vzdalenosti a
nejsou schopna pronikat na vlastnı pohon hluboko do vesmıru."
"Aó uz tedy zaznam existuje nebo ne, pravdŽpodobnŽ je nŽkde nablızku nosic schopny nadsvŽtelne
rychlosti. Ten stın, ktery jste zachytil na senzoru..." Kirk umıstil vŽz na jinepole sachovnice a vzal
c erneho jezdce. "A dıky meradioverelaci vı, ze jsme ten utok prezili." Kirk nechal Spocka, aby se
zamyslel nad pozicı, odesel do loznice, posadil se na okraj postele a stahl si z nohy botu.
Spock uprene zıral na c erneho strelce, ktery se nynı ocitl v nebezpec ı. "Maximalnı dolet
vy sadkovy ch lodı by jim umoznil dostat se pravŽ z dosahu plnŽ fungujıcıho senzoru, jenze nase
senzory teÍ pracujı znac nŽ pod svou normalnı urovnı. Spolu s celkovŽ snızenou rychlostı toto
oslabenı zp˚ sobuje, ze by nosic mohl snadno uniknout nasemu odhalenı."
"Doufam, ze se ten nosic snazı pred nami uniknout, Spocku." Kirk bez bot vstal a svlekl si kosili.
"Za dany ch okolnostı mi dŽla vŽtsı starost, jak se telodi zbavıme, nez to, jak ji znic ıme."
Prvnı d˚ stojnık o tŽchto slovech uvazoval. "Phaserova dŽla, ochranne stıty s trojity m polem,
fotonoveminy..."
"To by ovsem znamenalo zatracenemalo, kdybychom mŽli nadsvŽtelny pohon," rekl Kirk, ktery se
jiz zcela svlekl a vklouzl pod sonickou sprchu.
"Ale pri raketovem pohonu nejsme rovnocennŽ vyzbrojenı," Spock porovnaval sılu obou stran, jako
by posuzoval jinou sachovou partii. "Nase phasery by sotva pronikly jejich obranou. Nase stıty by
nevydrzely vıc nez jediny prımy zasah. V podobnenevy hodŽ by byl Falchion. Nase spojenesıly ani
nestac ı c elit utoku."
"A pritom se zda, ze ti cizinci jsou k boji odhodlani," volal zpoza prepazky Kirk.
"To souhlası," rekl Spock. Jeho prsty se lehce dotkly strelce, ale nezmŽnily jeho pozici. JestŽ znovu
prohlızel postavenı a pomalu zase ruku stahl.
Kirk se zase vratil dovnitr. "Je tu chladno," posteskl si a rychle si oblekal c istepradlo.
"Ano," odpovŽdŽl Vulkanec. "A pan Scott uvazuje o tom, ze kv˚ li zachovanı vy daje energie snızı
vytapŽnı o dalsıch pŽt stupn ˚ ."
"Snad bychom se mohli setkat ve vası kabinŽ. Slibuji, ze si na zimu nebudu stŽzovat."
"S ohledem na nase oslabene zasoby energie jsem upravil ovladacı system topenı tak, aby
odpovıdal celelodi," objasn oval Spock. "V lodnıch skladech mi vydali dalsı termalnı deky. Je to
sice primitivnı, ale uc inny prostredek k uchovanı tepla."
Kirk se soucitnŽ usmal, ale myslenkami se vratil k nebezpec ı ohrozujıcımu loÍ. "Potrebuji vŽdŽt,
odkud se sem dostaly ty utoc nec luny."
"Majı zcela jistŽ federalnı p˚ vod. Typ Tennet pŽt se pouzıva bŽznŽ v pohranic nıch planetarnıch
obranny ch systemech, i kdyz se dŽlajı prısna opatrenı, aby se prodavaly jen na planety nalezejıcı k
Federaci."
"Ale rozbujel se c erny trh s vojensky m zarızenım," poznamenal Kirk. Znovu se posadil, aby si obul
boty. "S Tennet pŽtkama se kseftuje uz dlouho a mezitım se uz vystrıdalo nŽkolik vlastnık˚ , takze
Federace to nestac ı sledovat. OstatnŽ i zaznamy o prodeji se dajı falsovat, takze se nenı c emu divit.
Co vsak ja nemohu pochopit je to, z ktereho smŽru se sem dostaly. Nepostupovaly po stanoveny ch
cestovnıch trasach, protoze by jinak jejich prıtomnost zjistili na WagnerovŽ stanici, nebo by se tam
aspon dovŽdŽli z jiny ch stanovisó, ze byl jejich presun pozorovan." Vstal a podupl nohou o zem,
aby mu bota pŽknŽ sedŽla na noze. "Takze zby va buÍ klingonske uzemı nebo nezmapovany
vesmır."
Na SpockovŽ c ele vysoko vyjelo oboc ı. "ObŽ tyto moznosti jsou ovsem stejnŽ nepravdŽpodobny m
mıstem p˚ vodu u plavidel bez nadsvŽtelneho pohonu."
"V tomhle zmatku je vsechno tŽzko pochopitelne," znavenŽ prohodil Kirk. "Najednou se odnŽkud
vyhrnou cizinci. A stejnŽ rychle zmizı Klingoni a Frenniove." Sevrenou pŽstı zabusil do rozevrene
dlanŽ druheruky. "Znovu a znovu probırame podrobnosti a prece si nedokazeme udŽlat predstavu.
Tady nŽkde nŽco schazı." Podıval se na prvnıho d˚ stojnıka. "Zda se, ze logika nas nikam neprivede,
Spocku."
Spock sklonil hlavu a mlc ky uznaval, ze kapitan je zklaman. Kirk nervoznŽ presel z loznice do
vnŽjsı pracovny. Rychla sprcha ho nijak nezbavila protivneho napŽtı v ramenou.
"Hromska prace, tyhle utoky se prece musı nŽjak vysvŽtlit. Musıme na to prijıt, abychom vŽdŽli, s
ky m bojujeme a proc . Nemohu branit tuto loÍ, tuto posadku bez..." Uprostred vŽt ho zarazilo tiche
cinknutı lahve.
"Myslım, ze je tu vas obvykly napoj, kapitane," rekl Spock a podal mu sklenici tmaveho kon aku.
"Ale, Kostro," smal se uzasly Kirk, "vam narostly spic ateusi." Spock si nedopral usmŽv. "Mluvil
jste poslednı dobou s McCoyem?" zeptal se kapitana.
Kirk se zamrac il, a drıve nez odpovŽdŽl, lokl si kon aku. "VlastnŽ ne. RozhodnŽ ne od poslednıho
utoku." PonŽkud neochotnŽ, priznal: "Zda se, ze si nemame prılis o c em povıdat."
"Zajiste," rekl neutralnŽ Spock. "Naopak ja jsem pravŽ absolvoval nanejvy s uchvatny rozhovor s
doktorem. Diskutovali jsme o problemu vytvarenı nespojiteosobnosti v souvisletŽlesneentitŽ."
Kirk tupŽ hledŽl na prvnıho d˚ stojnıka. "O c em to hergot mluvıte?"
"Doktor McCoy to m˚ ze objasnit," vysvŽtloval Spock. "Kapitane, moc vam to doporuc uji jako
namŽt k debatŽ."
"Ale..."
"Budete mŽ muset omluvit," rekl Spock formalnım tonem. "Mam sluzbu na m˚ stku uz za dvŽ
minuty." Bez dalsı poznamky odesel z kabiny a zanechal Kirka, aby si nad jeho slovy lamal hlavu.
McCoyova kabina se zmŽnila. Kirk vycıtil ten rozdıl hned, jak prekroc il prah. Oc ima bloudil po
stŽnach, na nichz uz nevisela obvykla umŽlecka dıla. Prerovnany byly i knihy a lekarskezaznamy
na paskach a vyjımaly se na polic kach, odkud zmizely McCoyovy osobnı vŽci. Kirk prosel az do
zadnıho prostoru kabiny. Doktor byl v posteli a jestŽ v polospanku se pokousel posadit, i kdyz uz
predtım uvolnil zamek kabiny, aby se Kirk dostal dovnitr.
"Omluvte mŽ, prosım, nechtŽl jsem vas budit."
"Ale jsem rad, ze jste mŽ vzbudil. Byl to osklivy sen... uz je to pryc ," mumlal McCoy a protıral si
oc i. Zvedl hlavu a podıval se na kapitana. "Nechte mŽ, ja budu hadat. Poslal vas pan Spock."
"To zrovna ne." Kirk si povsiml rady kamenny ch a drevŽny ch predmŽt˚ rozestavŽny ch na polic ce v
rohu loznice. "Jen se prostŽ zmınil o tom, ze vy dva jste mŽli fascinujıcı diskusi."
"A proto jste sem pribŽhl?" McCoy se lınŽ natahl a vystrc il nohy ven z postele. MŽl na sobŽ bŽzne
sluzebnı kalhoty, ale jeho obnoseny svetr pamatoval jeho dny v civilu. Natahl se na podlahu pro
boty.
"DŽlal si o vas velikestarosti." Kirk nepochyboval o tom, ze prvnı d˚ stojnık mu sdŽloval, jak ma
na srdci McCoyovo dobro. "Starosti?" zeptal se McCoy. "O c em to hovorıte? Je to Vulkanec."
"Je to ale takezpola c lovŽk," hlasitŽ promluvil Kirk a formuloval to, co zadny z obou jeho pratel
nikdy nerekl. "A ta jeho lidska p˚ lka vas ma velmi rada, i kdyz ta vulkanska mu nikdy nedovolı,
aby to priznal."
"Myslım, ze tohle odpovıda Kostrovi McCoyovi," zavrc el McCoy, kdyz vstaval, aby se postavil
pred kapitana. "OstatnŽ na tom teÍuz tolik nezalezı."
Kirkovy oc i bloudily po zmŽnŽnekabinŽ. Zac ınal lepe chapat, proc je Spock tak neklidny . Presel k
radŽ umŽlecky ch predmŽt˚ a vzal do ruky vyrezavanou hlavic ku z kamene. "Tohle byl dar od
Velkeho vladce Akaara z Capelly IV. Mezi jeho lidmi jste prozil nŽkolik mŽsıc˚ . NynŽjsım
vladcem je Leonard James Akaar, ktery ma jmeno po nas obou. Rodil jste ho, zachranil jste zivot
jemu i jeho matce." Podal plastiku McCoyovi, aby si ji prohledl. Kdyz doktor neuc inil zadny pohyb,
aby ji od nŽho vzal, Kirk ji zase dal zpatky na jejı vy znac nemısto na hornı polic ce.
Dalsı predmŽt, ktery vzal do ruky, byl maly drsny kamen. "To ani tak nenı suveny r. Jenze Vulkanec
si na turisticke nakupy nepotrpı." Podrzel si c erveny kamen proti svŽtlu. "Na Vulkanu jste mi
zachranil zivot. OstatnŽ nebylo to poprve." Vyhodil kamen do vzduchu.
Prekvapenı vyprovokovalo McCoye k pohybu, a tak kamen chytil drıve, nez mohl spadnout na zem.
Skoro stejnŽ rychle jej pro zmŽnu vyhodil sam. "Podıvejte se, kapitane, o tohle jsem vas nezadal."
McCoy si lehce poklepal po spanku. "Kostra se rozhodl odejıt a nedava nijak najevo, ze se vratı."
"Tomu nevŽrım," rekl Kirk a kroutil hlavou. "Znam vas, McCoyi..."
"Tak mi tedy povŽzte, proc jsem se rozhodl zapomenout na vas i na tuto loÍ," odporoval mu
McCoy.
Kirk bezmocnŽ rozhodil ruce. "Na to vam odpovŽdŽt nedokazu." Dıval se do tvare pred nım
stojıcımu muzi. Znamy oblic ej, a prece cizinec. "Ale vase pamŽó se vam vratı. Nerozhodl byste se
pro odchod."
"Tady pro mne nenı mısto," prohlasil McCoy, "tento hoch jde dom˚ do Georgie."
"Krucinal, McCoyi, prece nem˚ zete odejıt ze sluzby. Nem˚ zete opustit Enterprise." Nem˚ zete
opustit mne.
McCoy zlostnŽ pohodil hlavou. "Kapitane, jakmile se jednou z tehle lodi dostanu, uz se sem nikdy
nevratım."
Kirkovu odpovŽÍ umlc elo jec enı lodnı poplachove sireny. Do mıstnosti vnikla c ervena blikajıcı
svŽtla. Do jekotu siren pronikal Uhurin hlas: "Cerveny poplach, c erveny poplach. Kapitan Kirk na
m˚ stek."
McCoy uzasle zvedl hlavu. "Uz zase? Cozpak uz toho taky nemate dost!"
"Ano," rekl Kirk a bez valneho vy sledku opustil kabinu.
Obraz na m˚ stku byl klamnŽ poklidny . CitlivŽjsı byly vsak senzory s dlouhy m dosahem. Odhalily v
pusty ch prostorach vesmıru to, co se nedalo vidŽt.
"Znovu se objevil ten stın," vysvŽtloval Spock, uvoln ujıcı pro kapitana velitelske kreslo. Kdyz
kapitan usedl, postavil se vedle nŽho.
Kirkova tvar byla dosud zarudla hnŽvem, ze ho zastihli jiz podruhemimo m˚ stek. "Je to nosic pro
Tennety pŽt?"
"Nejspıs ano," rekl Spock. "Je to v dosahu senzoru a pohybuje se rychlostı, odpovıdajıcı letadlove
lodi neschopne vyvinout nadsvŽtelnou rychlost. Take velikost tomu nasvŽdc uje. Vizualnı kontakt
za dvacet minut, kursy se protnou za jednu hodinu dvanact minut.
"A utect pred tım nem˚ zem," rekl Scotty, ktery se dostavil ze strojovny. "Kdyz mame tak mizerny
zasoby energie."
"Potom budeme bojovat," rekl Kirk. OvŽril si, jak se na to tvarı oba d˚ stojnıci, a povzdechl si.
"Mate nŽjaky navrh, jak bychom mohli vyhrat?"
"Mame jestŽ dodatec nezdroje na Falchionu." Spock nepatral po valec nelodi na obrazovce. BŽhem
nŽkolika sekund po vyhlasenı c erveneho poplachu klingonska loÍse vytratila za maskovacı stıt.
"Jo," souhlasil Scotty. "A kdybysme mŽli jestŽ tretı loÍ, tak by to bylo vyrovnany stretnutı."
"Jestli je nem˚ zeme porazit v otevrenem boji, budeme je muset obelstıt." Kirk se zesiroka zasmal.
"Dame jim okusit jejich vlastnı medicınu."
"A jakou mate na mysli?" tazal se Scotty.
Kirk se naklonil dopredu, studoval obrazovku pred sebou, ale v duchu uvazoval o tom, co se
odehralo v minulosti. "Krkavci na frennijske lodi by nas mohli napadnout rovnou, jakmile jsme
stahli stıty, ale oni vyc kavali. Cekali, az prohledneme tu lec ku a odvolame raketoplan. Kdybychom
tu lec ku neprohledli, co bychom pak udŽlali?" Nec ekal, az mu na to d˚ stojnıci odpovŽdı. "Byli by
zabrali raketoplan a pokusili by se dostat k nam na palubu. Krkavci nechtŽli Enterprise znic it, chtŽli
ji ovladnout.
A tak se snad da posadka nosic e zlakat k tomu, ze se dostane k nam na palubu, mısto toho, aby na
nas zautoc ila."
Scotty vypadal zdŽseny tımto navrhem, ale Spock nedaval sv˚ j udiv najevo. Dıky dlouholetepraxi
Spock bystre sledoval rychlezvraty v Kirkovy ch uvahach. "A aby se k nam dostali, budou muset
stahnout svestıty."
"To ano. To budou!" Sefinzeny r se zac al rozzarovat stejnŽ siroky m usmŽvem jako Kirk. .
Ale Spock zatım souhlas nedaval a s lehkostı se ujal ulohy Íablova advokata. "Kdyby posadky
Tennet˚ pŽtek byly slozeny jen z druheho cizıho druhu, mohla by by t jejich motivace odlisna."
Kirk si hryzal palec a potom zavrtŽl hlavou. "Ne, myslım, ze ne." Zvedl hlavu a podıval se na
Vulkance. "Dokazat to nemohu, ale jsem si jist, ze ve stejnevŽci jsou oba krkavc ı druhy spojenci.
Dalsı hazard, pane Spocku."
"Potom doufam, ze nam v kartach vyjdou esa," rekl Scotty.
"Padne nam v kostkach sedmic ka, pane Scotte," zamrkal Spock na zmateneho sefinzeny ra. "My to
bŽznŽ prevadıme na hru v kostky."
"Aó je to jaky koli hazard, pane Spocku, je to vzdy riskantnı."
"Mayday, mayday. Zde USS Enterprise. LoÍ v tısni." Uhura. opakovala volanı znovu a znovu a
pec livŽ do sveho hlasu vkladala uzkost, ktera naprosto nebyla predstırana.
Kirk se soustredil na praskot staticke elektriny v radioprijımac i. Oc ima se zabodaval do c ervene
lodi ve tvaru kulky, ktera na obrazovce stale rostla jako krvava skvrna. Jestlize brzy neprijde
odpovŽÍ, spolkne navnadu, aniz sklapne past. Enterprise, proplouvajıcı vesmırem, je skutec nŽ
zranitelna. Ma vypnutemotory a zbran ovy m system˚ m i ochranny m stıt˚ m se nedostava energie.
"Nese emblemy Orionskezoldnerskearmady," septal mu do ucha Spock.
"Dalsı spojenci?" ptal se Kirk a otıral si z c ela pot. Neutralita Orionu zavisela vıce na jeho vlastnıch
zajmech nez na dobrev˚ li.
Spock pokrc il rameny. "Nebo dalsı obŽti spojenectvı mezi Krkavci a Klingony?"
"V obou prıpadech je to ta letadlova loÍpro Tennet pŽtky," divoce zvolal Scotty. "Podıvejte se na
vsechny ty prazdnefleky po utoc ny ch c lunech."
Na vlnach se rozlehl prudky sum, ktery prerusil Uhurino opakovanevolanı. OkamzitŽ si naladila
frekvenci. "Enterprise, zde kapitan Aeloran ze Stellar Storm. Slysıme vas." Tato slova, ktera se
opakovala z prıstroje, zaznıvala v zakladnım urednım jazyku Federace se silny m orionsky m
prızvukem.
Kirk pokynul rukou, mavl mırnŽ na posadku m˚ stku a zvy sil hlas, aby odpovŽdŽl na volanı.
"Stellar Storm, zde kapitan Kirk. Jsme radi, ze vas vidıme!" Sestoupil z velitelskeho kresla a snazil
se pohybem vyrovnat zapŽstı. V jeho hlase se projevovala jakasi rovnovaha mezi zdanım ulevy a
unavy.
"Co se stalo, kapitane Kirku? Vase loÍ v prostoru vypada mrtva." Brzy m˚ ze by t. "Napadli nas
Klingoni, mala bojova skupina, jez pronikla z jejich uzemı v kosmicke soustavŽ Belennii. Znic ili
jsme je, ale predtım nas zatracenŽ malem zabili. Nase motory nefungujı. Nezby va nam energie na
zbranŽ a stıty jsou pryc ." Pokynul rukou nad setmŽly m m˚ stkem a plnŽ se vzil do sverole. "Nase
zakladnı zivotnı systemy pohanŽjı baterie."
"Co m˚ zeme udŽlat, abychom vam pomohli?" ptal se hlas bez tŽla. Kirk se zasmal. "Bude vas
mrzet, ze jste se na to ptal. Mam p˚ l metru dlouhy seznam nahradnıch dıl˚ a souc astek, ktere
potrebujeme, abychom obnovili chod. A mohu vam za to nabıdnout jen to, ze zaplatım kreditnı
poukazkou kosmickeFlotily."
"To nevadı," odpovŽdŽl radostny m tonem orionsky kapitan. "Federalnı kredit je stejnedobry jako
zlato."
Kirk zavahal. To znŽlo uprımnŽ, takze tam, kde byla jistota, nynı nastupovaly pochybnosti. Stejne
pochybnosti zdrzely jeho reakci na provokaci z frennijske obchodnı lodi o tŽch par osudny ch
sekund.
"Uhuro?" Poruc ık prerusila spojenı, aby mu mohla odpovŽdŽt. "Prijımajı nas vizualnı prenos, ale
odpovıdajıcı jen audialnŽ."
Zrovna tak jako Serella. Dalsı doklad toho, ze Krkavci ovladajı Stellar Storm, ale stale jestŽ nikoli
nezvratny d˚ kaz.
Uhura obnovila spojenı, kdyz jı Kirk pokynul.
"Ja jsem lhal," ozval se Kirk veliteli Stellar Storm. "Prece jen mam na palubŽ jednu vŽc, ktera se
hodı na prodej, saursky kon ak. Kdybyste mŽl chuó prenest se sem, otevru lahev a proberu ten nas
seznam vŽcı, kterepotrebujeme."
"To je nejlepsı nabıdka, kterou jsem dostal od chvıle, kdy jsem odesel z domova," vrc el hlas. "Dejte
mi svesouradnice a hned tam budu." Na okamzik nastalo odmlc enı a potom se hlas ozval znovu.
"Fakticky si s sebou vezmu nŽkoho ze sveposadky."
"UdŽlejte to," rekl Kirk, "budeme vas oc ekavat."
Uhura vypnula radiovespojenı.
"Zaujmout bojovepostavenı," Kirk˚ v tichy hlas kontrastoval s drsny m smyslem povelu. "Spocku,
pripravte si senzory ke spustŽnı, jakmile se stahnou stıty."
Prvnı d˚ stojnık se otoc il od sveho poc ıtac e. "Kapitane, ale jestli si vsimnou, ze je sledujeme..."
"Vyc enichajı, ze je to past, a loÍ nam znic ı," rekl ponure Kirk. "Uhuro, udejte jim souradnice pro
prenos a potom mŽ spojte s Falchionem."
"Provedu, kapitane." Bez vahanı splnila rozkaz.
Scotty monitoroval vy sledky. "Jejich stıty se spoustŽjı."
M˚ stek ztichl. Jediny zvuk, ktery bylo slyset, pochazel od poc ıtacı stanice. Pohyby vulkanskeho
d˚ stojnıka byly uc elnŽ rızene, cılevŽdomea velmi, velmi rychle.
Scotty se ustaranŽ podıval vzh˚ ru od technickeho panelu. "Prenosovy prostor signalizuje aktivaci
rozvodovesıtŽ... Kapitane, jestli se jim podarı proniknout na palubu..."
Kirk nespoustŽl oc i s prvnıho d˚ stojnıka a c as se mezitım napınal az k prasknutı.
Potom Spock vyslovil d˚ leziteslovo. "Krkavci."
"Sulu, teÍ!" vykrikl Kirk.
Falchion se rozvlnil a ozil, zastınil Enterprise vy hled, ale poskytl jı ochranu vlastnıch stıt˚ . Zaroven
klingonska valec na loÍ vyslala jasny proud phaserove palby, ktera prorızla kovovy plasó kryjıcı
raketovemotory letadlovelodi.
O par sekund nato uz Stellar Storm neexistovala.
SEDMNA CTA KAPITOLA
"Senzory nezjisóujı zadneorganickepoz˚ statky, kapitane."
Kirk se nedıval na prvnıho d˚ stojnıka, ale upıral oc i na displej vy poc etnı stanice. Zbarvenı
potvrzovalo slovnı hlasenı. "ProvŽrte je jestŽ jednou, pane Spocku."
Vulkanec lehce zavahal a tım prozradil svar myslenek v hlavŽ. Dalsı zkoumanı je zbytec ne a
promrha energii kosmicke lodi. Logika vyzadovala, aby na to upozornil kapitana. Naopak
zkusenosti mu davaly tusit, ze Kirk nema pravŽ naladu naslouchat logicky m argument˚ m. Spock
stiskl tlac ıtko a senzory znovu provŽrovaly situaci.
Kirk poodstoupil od stanice a postavil se vedle sveho velitelskeho kresla. Kormidelnık a navigator
si netrpŽlivŽ hrali s ovladac i a c ekali, az bude obnoven kurs. Uhura byla zabrana do prace a
sledovala radiosignaly s takovy m zaujetım, ze si ani nepovsimla dalsı, nadbytec ne kontroly, do
kterese pustil Spock.
Na hlavnı obrazovce bylo vidŽt prazdny sektor vesmıru bez jaky chkoli objekt˚ . Po Stellar Storm
nezbyla ani stopa. Cela loÍ byla beze zbytku znic ena vy buchem raketovy ch motor˚ i se svou
krkavc ı posadkou. Z toho plynulo, ze Kirk nijak nepostoupil pri hledanı odpovŽdı ve srovnanı s tım,
co vŽdŽl po prvnım utoku. Jeho vlastnı rozkazy znemoznily dovŽdŽt se o cizincıch vıce.
Z poc ıtac e sumŽlo tichehlasenı a Kirk s napŽtım c ekal, az bude prelozeno.
"Negativnı, kapitane, zadneorganickepoz˚ statky."
"Dobra, pane Spocku." Take Kirk mluvil nevzruseny m hlasem. "Kormidelnıku, raketovy pohon
pripravit."
"Provedu, kapitane." Na sedadlech sedŽli vzprımenŽ DePaul a Benusova a rukama se doty kali
ovladac ˚ . Kurs mŽli jiz vypoc teny a nŽkolikrat stanovili i souradnice, aby se loÍ dostala na
Wagnerovu stanici. Kirk mezitım sledoval, kde byla znic ena loÍStellar Storm.
"Falchion pripraven," hlasila Uhura na zakladŽ Suluova sdŽlenı z klingonskeho kriznıku.
Kirk slysel spŽsne odpovŽdi ze vsech sluzebnıch stanovisó na m˚ stku. Jeho d˚ stojnıci cıtili
protivnou zdlouhavost c ekanı a chtŽli jiz, aby se loÍdala do pohybu. "Plny raketovy ."
Posadka se rozhy bala a Enterprise se roztresenŽ rozjela. ZachvŽl se i Kirk. Je tu zatracena zima. V
duchu zaplasil kazdejinevysvŽtlenı toho, ze se chvŽje. "Co senzory s dlouhy m dosahem, Spocku?"
"Negativnı. V tomto sektoru nejsou znamky c innosti."
"Spojovy monitor to potvrzuje," dodala Uhura.
"Doufejme, ze to tak vydrzı," opatrnŽ poznamenal Kirk. "Mame to na obchodnı stanici jestŽ
nŽkolik dnı cesty."
Modlil se, aby se v tŽchto dnech nic nestalo. Pritom ten c as jistŽ pojme udalost, ktera se uz neda
odkladat. Vstal ze sveho velitelskeho kresla. "Pane Spocku, za hodinu se sejdeme u mne v kabinŽ."
Tu hodinu Kirk stravil zkoumanım obsahu maleho kozeneho kufrıku. Velet kosmicke lodi klade
nejen velikenaroky, ale dava takemoznost hrat o velikou sazku se stŽstım. Pri kazdevy pravŽ jsou
nezbytna rozhodnutı, ktera p˚ sobı na zivot posadky a nesc etny ch dalsıch bytostı. VŽtsinou Kirk
znal odpovŽÍ, nutny akc nı postup. Obc as vsak prece jen musel hadat. Kdyz uhodl spravnŽ, dostal
medaile. Uchovaval je ne jako symbol slavy, ale jako doklady toho, ze se rozhodl spravnŽ. Kolikrat
m˚ ze podstoupit riziko, kolikrat vyzkousı stŽstŽnu, nez se rozhodne nespravnŽ?
Pri zachranŽ Serelly na okamzik zavahal a Enterprise byla tŽzce poskozena. Presto vsak loÍznovu
riskoval, kdyz se stretli se Stellar Storm. Kdyby to senzor˚ m trvalo jen o par sekund dele a kdyby
byly objeveny, Krkavci by je opŽt napadli. A tentokrat by patrnŽ zvıtŽzili.
Z interkomu se ozvalo zalostnezapısknutı, pronikajıcı do vsech. kout˚ lodi. To vytrhlo kapitana ze
vzpomınek na minulost. Zaklapl kufrık a opŽt ho postavil do vy klenku ve stŽnŽ u postele. Vy klenek
pak zakryla kovova dvırka, takze kufrık nebylo vidŽt. Ale nejistota pretrvavala. Zaplasil ji a
soustredil se na prevlekanı. Kdyz zaznŽl zvonek na dverıch, Kirk byl pripraven.
Spock vesel do kabiny s formalnım vy razem, ktery vzdy nasazoval pri navstŽvach v kapitanovŽ
soukromı. Svou prıtomnost jiz sice nepovazoval za vyrusovanı, ale po prekroc enı prahu stale
projevoval jemny vulkansky smysl pro obradnost. Formalnost nynı jestŽ silnŽ zvysovalo to, ze mŽl
na sobŽ modry stejnokroj.
Kirk si u vlastnıho v barvŽ velitelskeho zlata popotahl rukavy. PostupnŽ si stejnokroj zosklivil tım,
ze si jej spojoval s unavny mi diplomaticky mi zalezitostmi, soudnımi prıpady kosmickeflotily a s
pohrby.
"Poruc ık Uhura potvrzuje, ze kaple je pripravena ke msi," rekl nalezitŽ slavnostnŽ Spock, ale pouzil
by stejnŽ velebneho tonu, i kdyby ohlasoval svatbu. "Lodnı interkom bude vysılat vas proslov k
prıslusnık˚ m posadky, kterı jsou ve sluzbŽ."
Pri vy c tu podrobnostı Kirk neprıtomnŽ prikyvoval, neboó mu myslenky stale ovladala zmŽó
pochybnostı a nejasnostı. O Kirkovy ch akcıch pro Serelle a Stellar Storm nikdo z d˚ stojnık˚
nediskutoval. A prvnı d˚ stojnık Spock by nebral v pochybnost rozhodnutı velitele, pokud by se ho
nŽkdo nezeptal na jeho nazor. Vulkanec Spock by totiz asi nevidŽl nic cenneho v debatŽ o tom, co
se jiz stalo.
Kirk jistŽ nechtŽl otevrenŽ vystupovat s vlastnımi pochybnostmi. Kdyby totiz sveobavy formuloval,
p˚ sobily by zavaznŽji. Jen jeden muz by se o vŽci rozhovoril pred akcı a po nı. Co by asi o KirkovŽ
poc ınanı rekl McCoy? Byl by vybızel k opatrnosti pred palbou nebo by mu vyc ıtal, ze privadı
Enterprise do nebezpec ı?
"VŽdŽl jsem, ze na te lodi jsou Krkavci, i bez senzor˚ ." Drıve nez si to mohl odeprıt, Kirk se
rozhovoril nahlas. "Ale dovolil jsem jim, aby se mŽ znovu pokusili obelstıt. Znic il bych je co
nejdrıv."
Kapitan˚ v prıval slov Spocka neprekvapoval. Mluvil rychle, jako by si predem pripravil odpovŽÍa
c ekal jen na prılezitost, aby ji mohl vyslovit. "Za cenu znic enı nevinneorionskeposadky?"
"Mısto ni jsem riskoval posadku vlastnı."
Spock nerekl nic. Nebylo totiz nic, c ım by Vulkanec mohl vyvracet Kirkovo sebeobvinŽnı. Pokud
v˚ bec hledal slova, jez by mohl rıci prıtel, trvalo mu to hledanı prılis dlouho. Kirk zatım jiz opustil
mıstnost.
Diana Dysonova si mohla vymyslet aspon tri dobre d˚ vody, proc by se mŽla pred McCoyovou
kabinou zastavit. Znepokojovalo ji pomyslenı, ze si musı sama najıt omluvu pro to, co dŽla. Tyto
predbŽzne a neochotne uvahy o sobŽ razem zmizely, jakmile se ocitla uvnitr. Jak oc ekavala,
McCoy byl zahlouban do lekarskeho studia. Nec ekala vsak, ze bude mıt na sobŽ dosud svecivilnı
saty. Dysonova zdŽsenŽ hledŽla na jeho obnoseny svetr.
"Proc jestŽ nejste pripraven?"
McCoy odvratil pozornost od displeje poc ıtac e. "Pripraven nac ?"
"Na smutec nı msi. Zac ınajı za deset minut."
McCoyovy oc i se opŽt vnorily do displeje. "Ach tak, nŽco jsem o nich rano slysel, ale ja tam prece
jıt nemusım, ze ne?"
"Proboha, vzdyó jste vyssı d˚ stojnık!" Rychle probŽhla kolem jeho stolku do loznice a otevrela
dvere skrınŽ ve zdi. "A to nemluvım o tom, ze jste podepsal posmrtne osvŽdc enı vsech c len˚
posadky, kterı padli bŽhem prvnıho utoku." Rukama zurivŽ tapala po mıstn˚ stce.
"Hm," McCoy vypnul poc ıtac stisknutım tlac ıtka. "To tedy znamena, ze jıt musım."
Dysonova se opŽt vynorila zezadu. V ruce drzela kosili z mŽkke, oslnivŽ modretkaniny se zlaty mi
pry mky. "Tady mate, oblec te se."
McCoy se tvaril, jako by nabızela nŽjakou zvırecı zdechlinu.
"A pospŽste si!"
Vstal, pomalu narovnal svou stıhlou postavu a potom se prohnul v zadech, aby ulevil pateri. "Skoda,
ze si ma zada nemyslı, ze je jim triadvacet." Na rtech Dysonove se jasnŽ zrac ila netrpŽlivost.
McCoy zhluboka vzdychl, ze ho tak beze slov popohanı, ale svlekl si svetr a odhodil jej. "Safra,
tady je ale zima." PrehnanŽ se otrasl, vzal jı z rukou d˚ stojnickou kosili a snazil se pretahnout si ji
pres hlavu.
"Ne, takhle ne," stahla mu ji Dysonova zpatky a rozepla prednı c ast. Pak mu ji zase podala.
"Ja pohrby nenavidım," McCoy provlekl ruce rukavy, jednu po druhe, a potom si zac al pracne
kosili zapınat. "Jakziv jsem nevidŽl d˚ vod, proc se mam skoro hodinu dobrovolnŽ dŽlat sklıc eny m
a nesóastny m. A kdyz kapnete na nŽjakeho nadseneho kazatele, zabere vam to treba dvŽ hodiny."
Kdyz jeho prsty dospŽly az ke krku, zac aly neobratnŽ tapat. "Zatraceny lımec ek. Vıte urc itŽ, ze je
to ma velikost?"
"Byl byste laskavŽ uz zticha?"
McCoy byl ohromen nahly m vy padem.
"Jednou z prvnıch obŽtı byla zena, ktera se mnou bydlela. Tenhle pohreb rozhodnŽ pro mne
znamena vıc nez nŽjakou formalitu."
"Lituji." Stale jestŽ se mu nepodarilo uplnŽ se zapnout.
"Ne, vy ani trochu nelitujete. Vy jste jen prostŽ zdvorily ." Odstrc ila mu ruce od lımec ku a hbitŽ mu
zapnula kosili. "Vıte, z vaseho oddŽlenı padli c tyri c lenoveosetrovatelskeho ty mu."
Dysonova udŽlala par krok˚ dozadu a kontrolovala, jak McCoy vypada. "A vy jste osobnŽ vybral
jednoho kazdeho z nich: Hoffmana, Russellovou, Wallace, Clarka. Vzpomen te si na ta jmena, az je
bude kapitan c ıst. BuÍte rad, ze pro nŽ nem˚ zete truchlit, protoze ten muz, ktery byl seflekarem,
skoro plakal, kdyz se dovŽdŽl, ze zahynuli."
Zdeptany vy raz na McCoyovŽ tvari ji primŽl, aby svou tiradu ukonc ila. Dotkla se bodaveho pocitu
provinŽnı. "Tak uz pojÍte, nebo prijdeme pozdŽ."
Nasledoval ji bez protest˚ .
Kaple byla jen vŽtsı prazdna sın , na jejımz konci stal jaky si stupınek. Protoze si kosmicka Flotila
neprala urazit zadnou vıru nebo nabozenstvı - a jejı prıslusnıci patrili k nanejvy s rozmanity m
vyznanım - konstrukteri lodi vybudovali pusty prostor bez charakteristicky ch detail˚ , ktery nemŽl k
zadne konkretnı vıre vztah. Neozdobene stŽny kaple p˚ sobily velebnŽ a slavnostnŽ jen pri onŽch
vzacny ch prılezitostech, kdy se v nich shromazdili prıslusnıci posadky.
Na stupınku vzprımenŽ stal Kirk a c ekal, az opozdilci zaplnı volna mısta v zastupu. Na dlouhy ch
nızky ch lavicıch, postaveny ch uprostred kaple, jiz nezbylo ani mıstec ko volne. VŽtsina c len˚
posadky lemovala zdi, k nimz stala zady. Pres velikou uc ast nebyl v kapli o mnoho vŽtsı sum nez
ten, ktery zp˚ sobovala pohybujıcı se tŽla. Kapitan mŽl za povinnost toto, mlc enı narusit proslovem,
v nŽmz najde utŽsna a povzbudiva slova pro pratele a druhy padly ch. Kapitan˚ m se netrpŽlo, aby
mŽli tremu. Kirk si uhlazoval seznam jmen, ktera musı prec ıst, a pritom si do tenky ch list˚ papıru
utıral vlhkost z dlanı. Kv˚ li bojovemu poplachu byla vzpomınkova tryzna odlozena jiz dvakrat a
pokazdese seznam rozrostl.
Kirk volnŽ tŽkal pohledem na kapli a v duchu se usilovnŽ snazil zformulovat to, co bŽhem tryzny
rekne. Pozoroval, jak se lide ze strojovny srazili tŽsnŽ k sobŽ, aby se do jejich stredu vesel i
Montgomery Scott. Postrc ili ho na mısto na lavici a rozesadili se po stranach. Na ScottovŽ tvari
bylo vidŽt vyc erpanı, jez se snoubilo se zarmutkem. Scotty si neuvŽdomoval, jak vy raznŽ
ochranneho ducha inspiruje.
Naopak prıslusnıci Spockova vŽdeckeho oddŽlenı se por˚ znu rozpty lili v davu. Jejich oddŽlenı
nep˚ sobilo navenek tak semknutŽ, ale ve skutec nosti mŽli stejnŽ hlubokou soudrznost jako lideze
strojovny. Vulkanec p˚ sobil na myslenı vŽdc˚ , zatımco city z˚ stavaly ryze mimosluzebnı
zalezitostı. Avsak Spock byl prıtomny , aby vzdal mrtvy m poctu. Uprostred lidı stal vysoky a prısny ,
ale nebyl jednım z nich.
Ticho v kapli se trochu zmŽnilo a bylo znat, ze by tryzna uz mŽla zac ıt. Kirk otevrel usta a rekl
prvnı slova. Nemohl je slyset, ale pred nım, rozestavŽnı muzi a zeny napjatŽ poslouchali. Zatımco
na jedne stranŽ vyjadroval jejich vy raz smutku a hlasitŽ jej formuloval, na druhe stranŽ v duchu
pozoroval tvare, ktere se k nŽmu obracely. NŽktere, treba Uhuru, bylo snadne dojmout k slzam,
kdyz se otevrenŽ a bez ostychu hlasila k laskyplnemu vztahu, ktery chovala v˚ c i padly m. Jinı s
obtızemi a pracnezapasili s nutkanım plakat, zatımco kapitan˚ v hlas konejsivŽ vyjadroval, ze sdılı
jejich bolest.
Zde se vsak slova, tak slabŽ a odtazitŽ znŽjıcı jejich sluchu, nezastavovala. Sırila se dal, za zdi teto
kaple, do vsech kout˚ lodi a ke kazdemu, kdo musel z˚ stat na strazi. Byl smutek znat i na tŽchto
tvarıch, na nŽz odtud nenı vidŽt? Kirk stal na stupınku sam a nebyl s to utŽsit se vlastnım
konejsivy m proslovem.
Jeho hlas umlkl. Skonc il jsem? ptat se sam sebe Kirk. Podıval se na povrch stolku na stupınku a
pomalu c etl jmena padly ch. NŽktera z nich, nynı nahlas predc ıtana, vyloudila tlumene vy kriky
nŽkoho, kdo se az nynı dovıdal a smrti.
Na konci tohoto prılis dlouheho seznamu si Kirk dopral chvıli k osobnımu zamyslenı. V tiche
modlitbŽ sklonil hlavu a snazil se rozvzpomenout se na ty mrtvea evokovat oblic eje tŽch, kdo jiz tu
nejsou. Zjistil vsak, ze se modlı za ty, kterı tu jsou s nım, aby mohli zıt dal.
OSMNA CTA KAPITOLA
Kapitan˚ v lodnı denık. Datum 5321.12:
Jsme uz menŽ nez den cesty k WagnerovŽ stanici, ale i teÍ, kdy se jiz blızıme k prıstavnım dok˚ m,
nejsem jestŽ schopen vysvŽtlit utoky, ktereposkodily mou loÍ.
Na obzoru se tahlo hvŽzdne panorama. Jemny m svitem ozarovaly vse pod nimi, davaly strom˚ m
vrhat stıny a uhlazovat travu v hebce sametovou prikry vku. S mırny m rytmem sustilo v lehkem
vanku listı.
McCoy lezel na zadech s rukama pod hlavou a obdivoval sv˚ j pec livŽ vypoc teny vy hled. Nızke
dvere zakry valy dolnı okraj obrazu a nızko polozene vrbove vŽtve mu stınily hornı c ast ramu.
Hlubiny vesmıru se c arovnŽ promŽnily v noc nı oblohu. TeÍ nepotreboval nic vıc nez steblo travy,
ktereby zvy kal. Odolal pokusenı utrhnout zeleny stonek.
"Kdyby se tak hvŽzdy zastavily v pohybu, bezmala bych uvŽril, ze tahle zahrada je v Georgii."
Dysonova, ktera sedŽla na lavic ce u kmene stromu, se lehce zachvŽla. "HvŽzdy se musı
pohybovat," prohlasila, "protoze kdyz se nepohybujı, znamena to, ze dosly zasoby energie na
stanici."
McCoy zhluboka zavzdychal, neboó se mu zrıtil krehky sen. Vstal a pohledl na ni. "Nikdy se
nepoc ıtalo s tım, ze lidebudou zıt ve vesmıru. Nic ı jim to dusi."
"Medusi je docela dobre, doktore," rekla trochu drsnŽ Dysonova.
ZavrtŽl hlavou. "Tohle Zemi nenahradı." McCoy mavl rukou smŽrem k bujnezeleni. "UmŽly vanek
a recyklovana voda. V celetehle mizerii zadny hmyz."
"Vam se sty ska po hmyzu?" skepticky se podivila.
"O to nejde," odpovŽdŽl ukrokem McCoy, "nenı to prostŽ skutec ne."
Dysonova lhostejnŽ pokrc ila rameny. "Chcete rıct, ze vam chybı ZemŽ. Hurikany, tornada,
zemŽtresenı, zaplavy, sucho..." Zarazila, jestŽ nez jejı vzrusenı prerostlo v hnŽv. "Vypada to, ze je
to vsechno zivotu nebezpec ne."
"Ale taky moc krasne," McCoy se zvolna postavil na nohy a mimodŽk oprasoval z kalhot a svetru
neexistujıcı prach. "Takova divoka krasa, kterou na svy ch vypiplany ch travnıc cıch nenajdete. Zde
se musı zivot osetrovat, aby rostl, ochran ovat a prikrmovat. Na Zemi zivot jednoduse vy busnŽ
tryska z kazdic keho c tverec nıho milimetru vzduchu i p˚ dy."
Tyto poslednı tony vabive selanky p˚ sobivŽ narusilo tlumene pıskanı lodnıho interkomu a ze
zahradky se opŽt stala c ast paluby urc enepro rekreaci.
"Spock doktorce Dysonove."
McCoy ji vzal za ruku a stahl jı tak, ze se nachy lila k svy m noham. "Potrebujete nŽkoho lepsıho."
"Tak dobre. Ale vy panu Spockovi reknete, ze stavkuji." Dysonova odstrc ila stranou listnatou vŽtev,
a odhalila interkom, elegantnŽ umıstŽny v dutinŽ vrboveho kmene. Palcem stiskla tlac ıtko a
odpovŽdŽla: "Zde Dysonova."
Z prıstroje zaznŽla stroze formulovana slova prvnıho d˚ stojnıka: "Analy zy bunŽc neho obrazu
neurologicketkanŽ vzorek 21 alfa skonc ı za deset c arka dvŽ desetiny minuty. Vy sledky posoudıme
v lekarskelaboratori 3A." Aniz c ekal na odpovŽÍ, vypnul spojenı.
"Co se stane, az skonc ıte se vzorkem 21 alfa?" ptal se McCoy, ktery ji dosud drzel za ruku, kdyz
spolu sli po cestŽ vŽdoucı k turbovy tahu.
Vytrhla se mu ze sevrenı. "Potom budeme rozbırat vzorky 21 od beta do gama."
"To vsechno znı az k smrti otravnŽ." Zahnuli za roh do ulic ky ze syntetickeho zdiva. Mısto ker˚ ,
strom˚ a vy c nŽlk˚ skal se tu uz objevily znametvary a barvy podlahy a stŽn lodi. Otevrely se dvere
turbovy tahu v ramu vyzdobenem bizarnım brec óanovy m mrızovım. "A co vlastnŽ hledate?"
"Klid a mır," odpovŽdŽla Uhura, ktera vystupovala z turbovy tahu, pravŽ kdyz oba doktori do nŽho
vstupovali. "Jestli se uvidıte s kapitanem Kirkem, reknŽte mu, ze jsem na palubŽ c ıslo dvacet osm."
McCoy si lamal hlavu nad Uhuriny mi slovy, zatımco spolu s Dysonovou chvatal do hornıho
prostoru. DysonovezrejmŽ pripadal legrac nı. "Co je na palubŽ c ıslo dvacet osm?"
Pri jeho otazce usmŽv Dysonovepohasl. "Zadna paluba dvacet osm nenı, Lene."
"Aha, ale jak to mam vŽdŽt?" vrc el a odvracel pred jejım patravy m zrakem hlavu. "Trpım amneziı,
panı doktorko, a tak se ode mne nec eka, ze si budu takovehle podrobnosti pamatovat."
"Ale vy se ani moc nenamahate, ze ne?"
Dvere turbovy tahu se otevrely na palubŽ c ıslo sedm a uc inily prıtrz jejımu obvin ovanı.
Mlc ky krac eli k lekarskelaboratori. Byla prazdna a tmava, ale kdyz prekroc ili prah, rozsvıtilo se
stropnı osvŽtlenı a vrhlo tlumenou zari na dlouhenızkepulty, stojıcı uprostred.
McCoy promluvil prvnı. "To narıdil kapitan, ze mate svemimosluzebnı hodiny travit zkoumanım
meduse? Nebo se snazıte dosplhat k povy senı?"
Dysonova nevŽnovala pozornost jeho britkemu sarkasmu. Poposla dal, kontrolovala si, zda zvladne
okolnı zarızenı a zvykala sve oc i na blikanı barevny ch kontrolnıch svŽtel na panelech prıstroj˚ .
"Tohle je lekarska vŽc, ty kajıcı se jednoho prıslusnıka posadky a ja jsem lodnı lekarka. Co si
myslıte, ze mam dŽlat?"
"Ja si myslım, ze mi mate pomoci, abych se dostal z tehle lodi!" krikl za nı.
Otoc ila se tvarı k nŽmu, "Lene, prece se tomu takhle nesmıte poddavat. Musıte s tım blokovanım
pamŽti trochu bojovat."
"Vzdyó sakra bojuju!" Sevrel c elisti a snazil se potlac it vztek. Kdyz se znovu ozval, p˚ sobil jiz
klidnŽji. "Diano, musım sv˚ j zivot znovu prozıt, musım to tentokrat udŽlat spravnŽ." Pristoupil k nı
blız a d˚ tklivŽ vykladal: "S penzı od kosmickeFlotily se mohu vratit na Zemi a doma si zrıdım
vlastnı ordinaci, jak jsem to vzdycky planoval. Stary doktor McCoy kdesi cestou prisel o sv˚ j sen,
prisel o svou rodinu. Ale ja nechci, aby to potkalo mŽ."
"Nem˚ zete se rozdrobit na kousıc ky a pritom si uchovat dusevnı rovnovahu," zastenala Dysonova.
"Jste prece jeden c lovŽk, ne dva. A ten c lovŽk je dobry a skvŽly chirurg. Vsichni muzi a zeny na
teto lodi by vam svŽrili zivot. Snad jste se dal k Flotile proto, abyste unikl svy m chybam, ale stal
jste se souc astı lodi Enterprise stejnŽ jako Kirk a pan Spock. To vsechno nesmıte odvrhnout. A ani
vam nebude dovoleno to odvrhnout."
"Tak jsem prostŽ doc asna vy chylka, jako kdyz se poskodı bun ky. Nebylo to fascinujıcı studovat
mladeho Lena McCoye? Ale teÍ je na c ase zastrc it ho zpŽt tam, odkud prisel. Nechte ho snıt v
ochabujıcıch vzpomınkach vaseho posvatneho seflekare." Vzal ji za rameno. "Tak tohle opravdu
chcete?"
Sklopila oc i a prerusila kontakt. "Ano, musı to tak by t." PŽstmi se mu oprela o prsa, ale on ji
nepustil. "Pusóte mŽ, Lene," zadonila. "Ztracım veskerou objektivitu jako lekarka..."
"Vem c ert lekarku! Uz mam po krk toho, dŽlat vam maroda. To pro vas nejsem nic ım vıc?" ptal se.
"Jsem jen zajımavy lekarsky prıpad?"
"Vıte moc dobre, ze nejste," zlostnŽ odsekla Diana. Tentokrat se mu podıvala zprıma do oc ı.
"Mlady by t m˚ zete, ale rozhodnŽ nejste zrovna nevinny ."
"Ne," rekl razny m hlasem. "To tedy nejsem." Jeho ruce uvolnily stisk, ale rameno jı nepustil.
Zavrela oc i, jako by se chtŽla zastıtit pred jeho dotŽrnostı, ale kdyz k nı sklonil tvar, neodtahla svou
od nı.
"Pro ktereho McCoye je to?" zeptal se, kdyz skonc il jejich polibek. "Pro mladeho nebo pro
stareho?"
"Nejsem si jista." Prejela prsty po jeho tvari. "Vım jen, ze tohle uz chci hroznŽ dlouho."
"Takze stary pan si dosud uchoval trochu kouzla?" zasmal se tise McCoy. "Ale polıbit vas nikdy
nezkousel, viÍte?"
TŽlo se jı znovu napjalo a vytrhlo se mu z objetı. "Ne," rekla upjatŽ. "A az se vam vratı pamŽó, cela
tahle epizoda vas asi privede do pŽkny ch rozpak˚ . Nebo si treba ani nevzpomenete, co se stalo.
Presto mi profesionalnı povinnost velı, abych vam k navratu pamŽti dopomohla. A jestli se mi to
nepodarı, podarı se to nŽkomu jinemu."
"Diano..." pokusil se ji pritahnout znovu k sobŽ.
Ustoupila z jeho dosahu. "Tak vidıte," pokrac ovala trochu zahorkle, "kdyz se drzım trochu dal od
vas, nenı to jen eticky problem, jde takeo prezitı osobnosti. Jednoho krasneho dne, patrnŽ uz brzy,
se vam pamŽó vratı, a potom uz pro mne ve vasem zivotŽ nebude mısto."
"To nenı pravda."
Dysonova potrasla hlavou. "Pohlızıte na mne jako nŽkdo jiny , ne jako vy sam. Pro seflekare
McCoye jsem predevsım pracovnicı jeho lekarskeho oddŽlenı, c istŽ jen kolegynŽ z oboru. NehledŽ
na to, ze jsem o nŽkolik hodnostnıch stupn ˚ nız a mnohem mladsı a nezkusenŽjsı. VŽkovy rozdıl je
dvacet let. Nikdy nebudeme nic ım vıc nez kolegy."
Patral po zp˚ sobu, jımz by vyvratil jejı slova, ale nic ho nenapadlo. "To mŽ mrzı."
"Ale nemrzı vas to ani z poloviny tak jako mŽ, pane doktore."
Do ticha, kterese mezi nimi rozestrelo, vstoupil Spock. Jediny rychly pohled po laboratori stac il
zp˚ sobit, ze se oboc ı prvnıho d˚ stojnıka zvedlo. "Panı doktorko, upravte prosım, kalibraci na
holografickem mikrosnımac i."
Dysonova hbitŽ odvratila zc ervenalou tvar k nepripravene aparature a horlivŽ zac ala pracovat s
ovladac i. Pokud jı tento postup trval dele nez obvykle, zdalo se, ze Spock se prılis hluboce zabral
do vlastnıch technicky ch prıprav, nez aby si toho vsiml. Divoke elektronicke sumy se postupnŽ
zklidn ovaly pod jeho vedenım v rytmicky bzukot. Kontrolky se ukaznŽnŽ rozblikaly do
nekonec ny ch cyklicky ch takt˚ . Spock byl spokojen s vy sledkem a dopral si pohled smŽrem k
McCoyovi.
Doktor se usadil v rohu laboratore v mıstŽ nejvzdalenŽjsım ode dverı. Aó se snazil sebevıc,
nepodarilo se mu, aby se stal neviditelny m.
Spock nemŽl nic proti McCoyovŽ prıtomnosti, jednoduse si ho nevsımal. Dysonove podal
holograficky c ip. "Vzorky z rezu mozkovou tkanı druheho druhu cizinc˚ otevrely novou cestu ve
vy zkumu."
Na displeji snımac e se objevil obraz, ktery z ust neurolozky vyloudil slabe zahvızdnutı. "Velmi
podivne," priky vla, "nervovebun ky v laloku levemozkovny jsou podstatnŽ hustsı nez v pravem."
McCoy se nahnul pres pult a natoc il hlavu, aby vidŽl, ale nespatril nic nez jemnŽ vyzarujıcı mrac ek,
ry sujıcı se na displeji. JestŽ menŽ pak jeho zvŽdavost uspokojilo to, ze se Dysonova se Spockem
dali do c istŽ technickedebaty plnevy raz˚ z molekularnı neurobiologie. A c ım naruzivŽji debatovali,
tım byl McCoy neklidnŽjsı.
Kdyz se ujistil, ze se oba vŽdci zabrali do sveho rozboru tak, ze si ho nevsimnou, McCoy se tise
prosmykl celou laboratorı. Na potemnŽlem povrchu panel˚ s pr˚ svitny mi stŽnami byly pripevnŽny
dlouhe filmove pasy. BezdŽc nŽ pozoroval radu nejasny ch obraz˚ , az konec nŽ jedna fotografie
zvlasó upoutala jeho pozornost. Klapnutı tlac ıtka razem probudilo svŽtly panel k zivotu a zachytilo
snımek urıznutehlavy. McCoy s veliky m zajmem hledŽl do ramec ku a trochu se bavil, ale zaroven
takec ekal, az se rozhovor obou d˚ stojnık˚ zastavı. Ve vzniklepauze pak polozil otazku: "To tihle
cizinci napadli loÍ?"
"Ano," odpovŽdŽl roztrzitŽ Spock.
"Pak se tedy nedivım, ze jsme na tom takhle spatnŽ. Jsou to zatracenepotvory. JestŽ kdyz jsem byl
v AtlantŽ, objevovaly se mi v zivy ch snech. A i tady na lodi uz jsem mŽl par osklivy ch sn˚ ."
Spock i Dysonova se k nŽmu obratili. McCoye privedla jejich nahla pozornost do rozpak˚ , a tak
zac al omluvnŽ koktat: "Promin te, lituji, ja jsem vas nechtŽl prerusit."
"A co o tŽch cizincıch vıte?" zeptal se Spock a jeho dokonale ovladany vy raz neprozrazoval vıc nez
mırnou zvŽdavost. McCoy pokrc il rameny. "Nu, rozhodnŽ nic, co by mohlo napomoci vy zkumu.
Slysel jsem o nich od jednoho pacienta na psychiatrii v AtlantŽ. Cele hodiny jsem naslouchal
jednomu kosmickemu vlkovi, ktery rec nil o tom, jak upadl do zajeti nŽjaky ch ohavny ch tvor˚ ."
Rukama mavl smŽrem k fotografiım. "TŽchhle cizinc˚ ."
A protoze Spock ho stale jestŽ napjatŽ sledoval, McCoy pokrac oval: "Sagera vytahli z trosek
nakladnı lodi. Byl nap˚ l mrtvy hlady a hystericky . Ostatnı c lenoveposadky z˚ stali nezvŽstnı. To,
ze tam s nım nikdo nebyl, vysvŽtloval prılis mimozemskou povıdac kou, ktera nejspıs nemohla by t
pravdiva. PravdŽpodobnŽji se to dalo vysvŽtlit tım, ze prezil pote, co se oddal lidojedstvı, a ze z
pocitu provinŽnı zesılel." McCoy se trpce usmal, kdyz si pripomnŽl, jak ironicka to byla situace.
"Lekari, kterı ho osetrovali, predpokladali, ze si ty cizokrajnetvory vymyslel, aby se zbavil pocitu
viny, a ja jsem si to myslel take. Jenze jeho povıdanı bylo tak zive, ze mi utkvŽlo v mysli davno
potom, co jsem se jeho prıpadem prestal zaby vat. Je to hr˚ za. Rad bych vŽdŽl, jak dlouho jim trvalo,
nez si uvŽdomili, ze ten nesóastnık je dusevnŽ zdravy ."
Spock se zachmuril. "Bohuzel m˚ ze by t na psychiatrii jestŽ dnes." Natahl se ke zdi pro interkom.
"Kapitan Kirk se dostavı do lekarske laboratore 3A." Potom Vulkanec zvedl nad st˚ l diktafon a
pokynul McCoyovi, aby pristoupil blız. "Pane doktore, povŽzte mi, nac si vzpomınate z vypravŽnı
toho pacienta."
DEVATENA CTA KAPITOLA
"...Tvor ochromuje svou obŽó pouhy m skrabnutım svy ch parat˚ . Potom jı rozdrtı vrsek lebky
zobakem a vytazeny , jestŽ c erstvy mozek cely zhltne, jako kdyz se vyloupne jadro z orechu. TŽlo
slouzı za potravu..."
V tom okamziku prestal Spock zaznamenavat McCoyovo vypravŽnı, neboó vŽdŽl, ze lide v
zasedacım sale reagujı na jeho vy klad spıse citovŽ. Sefinzeny r Scott byl o odstın bledsı nez jindy.
Uhure se hr˚ zou rozvıraly tmaveoc i. McCoy˚ v popis ohromil i Frazera a doktorku Dysonovou.
Kapitan Kirk, ktery predsedal v c ele stolu, naslouchal az do odmlc enı klidnŽ. "McCoyi, rıkal jste,
ze ten c lovŽk nebyl dusevnŽ zdrav..."
"R ekl jsem ze jsme si mysleli, ze nenı dusevnŽ zdrav," opravil ho McCoy. "Ale to bylo tım, ze
popisoval cizı tvory, ktere nikdy predtım nevidŽl. Protoze vsak ti tvorove existujı, je mozne, ze
mluvil pravdu."
Kirk neochotnŽ ky vl hlavou. To, co az dosud slysel, se mu nelıbilo. "A s ktery m z tŽch dvou druh˚
jsme se tedy setkali?"
"Existuje jen jeden druh," rekl klidnŽ Spock a znovu spustil zaznam.
"Jakmile tvor mozek spolkne, zac ına jeho metamorfoza, podobnŽ jako je tomu s housenkou bez
kukly. Barva k˚ ze se mŽnı ze zelena na modrou a porost hlavy tmavne. Az skonc ı premŽna, zac ne
hovorit hlasem sveobŽti."
"Tomu nevŽrım," vykrikl Scotty. "Ten chlap nejspıs chytil kosmickesılenstvı!"
"Ne, teoreticky to mozneje," rekl vzrusenŽ Frazer. P˚ vodnı zdŽsenı u nŽho zahy zac ala premahat
badatelska zvıdavost. "Popsane fyziologicke zmŽny znamenajı podstatny zasah do biochemicke
skladby organismu. Zelenı Krkavci - larvalnı stadium - majı v lebec nı spodinŽ organ, ktery sytı tŽlo
aminokyselinami. Mohl by zac ıt produkovat DNA z mozku obŽti. Tak by se okopırovaly vsechny
starespoje a pritom by zaroven vznikl zcela novy mozek."
Dysonova byla takevzrusena. "Neobvykla koncentrace neuron˚ v levemozkovekomore by mohla
vytvaret jakousi prazdnou disketu oc ekavajıcı informace. Jakmile se uvede v c innost, mozkova tkan
postupnŽ opŽt nabude normalnı hustoty bunŽk."
"Vy sledkem toho jsou dva oddŽlenemozky," vratil se k svemu vy kladu Frazer. "NormalnŽ by to
nefungovalo, ale zde ano, pokud si tvor uchovava ovladani sekundarnı pamŽti. Z mısta, kde se
mozek dŽlı na dva, p˚ sobı svazek neuron˚ , ktery patrnŽ p˚ sobı jako jaky si prepınac mezi obŽma
c astmi."
Kirk poslouchal teorii a nerıkal nic. Za tri roky ve vesmıru se nauc il zdrave uctŽ k fantastice, ale
podıval se na sveho prvnıho d˚ stojnıka, jestli i on s tım souhlası.
Spock s myslenkou vyslovil souhlas. "Tento proces by mohl vysvŽtlit mnoho udalostı, kterejsme
prozili. Zatım tu ovsem jde jen o predpoklad...."
"Pokrac ujte, Spocku," netrpŽlivŽ narıdil Kirk.
Vulkanec se nedal popohanŽt. Sve teorizovanı zahajil v prıslusne pozici, svrastil brvy, oprel se
lokty o st˚ l a ruce si natahl pred sebe, "Je mozne, ze se klingonska posadka, ktera hlıdkovala v
obzvlastŽ izolovanem vesmırnem sektoru, stala obŽtı Krkavc˚ . Jestlize je spravna teorie mozkove
absorpce, mŽli by ti tvorove takove znalosti, ze by zvladli doletnout s ukoristŽny m kriznıkem do
frennijskeho prostoru..."
"Kde vymŽnili velmi napadnou klingonskou valec nou loÍ za neutralnı obchodnı plavidlo a c ekali,
az jim do pasti spadne dalsı projızdŽjıcı loÍ," rekl Kirk.
"Jako krab poustevnık."
Kapitan se prekvapenŽ zatoc il na otac ecım kresle. "Co to je, poruc ıku Uhuro?"
"Krab poustevnık roste a pritom se pohybuje z jednemorskelastury do druhe, protoze hleda vŽtsı
domec ek," vysvŽtlovala Uhura.
Spock pozvedl oboc ı a spokojenŽ se zamyslel. "Je to zajımava obdoba s dramaticky mi d˚ sledky,
pokud ustavic nehledanı vŽtsı lodi znamena taker˚ st."
"Ale prvnı utok na Enterprise selhal," namıtal proti tomuto dodatec nemu vy kladu nejistŽ Scotty.
"Vsichni tvorovezahynuli. Tak odkud se vzal ten kriznık a dalsı lodi?"
"A jak vŽdŽli, ze jsme tam my?" Kirk se snazil vystihnou, proc cıtı nar˚ stajıcı znepokojenı...
"Hrome!" Uderil pŽstı do konferenc nıho stolu. "Saucy Lady. Zachytili jsme z nakladnı lodi jen
identifikac nı signal, ktery predavala po frenijskem volanı o pomoc. Kapitan rekl, ze jeho loÍ
neplula blızko obchodnı, ale jestli lhal, jestli jeho loÍplula na pomoc Selessanovi..."
"Potom ve skutec nosti mluvıme s kapitanem Neilem v krkavc ı podobŽ a nynı se jiz treba posadka
jeho lodi zmocnila Wagnerovy obchodnı stanice," doplnil Spock. Obratil se k sefinzeny rovi. "S
nejvŽtsı pravdŽpodobnostı se k tomu takhle dostala i ta letadlova loÍse svy mi stıhac kami."
"No jo, a pravŽ tam se zrovna rıtıme," upozornil Scotty.
"Musıme se jim postavit," rozhodnŽ odpovŽdŽl Kirk. "Kazda loÍ, ktera zajede do dok˚ na stanici,
bude vystavena nebezpec ı napadenı. Krkavci se mohli roztahnout po celem tomhle sektoru."
Pohledem prejızdŽl po d˚ stojnıcıch sedıcıch kolem stolu. V myslenkach mu zac ınal zrat plan.
"Az se jim nosic nebude zpatky ozy vat, Krkavci na stanici se budou chystat na to, ze tam pripluje
Enterprise. Ale Falchiona c ekat nebude. Taky jej neuvidı dıky klingonske maskovacı clonŽ. A v
tom je nas plan. Enterprise bude slouzit jako navnada, na kterou soustredı palbu i pozornost, kterou
tım odvratı od Falchiona.Ten se priblızı, z jeho paluby se na stanici prenese vy sadek a ovladne
spoje i doky." Pri tŽchto slovech Kirk jiz v duchu vybıral, komu svŽrı tyto ukoly.
"A kdyz se to vy sadku nepodarı?" zeptal se Spock.
"Pak musı Falchion stanici znic it," odpovŽdŽl bez vahanı Kirk.
Spock ky vl, ze souhlası a chape. Pokud pocióoval lıtost nad navrhovany m znic enım staveb
architektky T'Rall, nedal ji najevo. "Kapitane, ja..."
"Ano pane Spocku, " rekl Kirk. "Vas jsem si vybral do vy sadku jako prvnıho." Potom se podıval na
Uhuru. "Na tuhle akci beru jen dobrovolnıky."
Uhura odpovŽdŽla na jeho vazny pohled siroky m usmŽvem. Bez vahanı svy m hrdelnım tonem rekla:
"Kapitane, uz se tŽsım na pobyt na brehu."
"No, to se hodı, aspon si konec nŽ protahneme nohy," souhlasil vlıdnŽ Scotty.
"Vy ne, pane Scotte." Kirk predesel moznesefinzeny rovy protesty. "Enterprise a jejı motory budou
potrebovat dohled. A m˚ stek take."
Spockova stıhla postava ztuhla. "Kapitane, kdyz jsme byli poslednŽ v doku na kosmickezakladnŽ,
admiral Bollesova d˚ raznŽ narıdila, ze uz se nesmıte zuc astn ovat takovy ch vy sadk˚ ."
"Ano, jestli to preziju, m˚ ze mŽ za to postihnout, a kdyz padnu, uz mi jejı vy tky neublızı." Kirkova
grimasa nijak nep˚ sobila na Vulkanc˚ v kamenny vy raz ve tvari.
"Jime, vy nesmıte odejıt. V sazce je mnohem vıc nez vase smrt. Jestli je nase teorie o povaze tŽchto
cizinc˚ spravna, nem˚ zeme riskovat, abyste upadl do jejich zajetı. Neprıtel by zıskal znalosti
kapitana lodi Federace."
"A co m˚ j prvnı d˚ stojnık?" zeptal se Kirk.
"Existujı urc ite technicke postupy ve vulkanskem ovladanı myslenek, ktere by mou mysl uc innŽ
znehodnotily."
Mezi obŽma d˚ stojnıky nastalo mŽrenı v˚ le beze slov a za nŽkolik sekund skonc ilo. Kirk kratic ce
zamzikal oc ima a uznal, ze Spockovy argumenty jsou pravdive. "Budete takepotrebovat jednotku
zvlastnıho nasazenı. VezmŽte si malo lidı, aby vas neodhalili. Kdyz se tam v tichosti prikradete,
prospŽje to vŽci vıc nez sıla phaser˚ ."
Od chvıle, kdy skonc il zvukovy zaznam jeho vy kladu, McCoy se ozval poprve. "Kapitane, je tu
velka moznost, ze na obchodnı stanici dosud ziji lide. Vojenske, osoby tam byly pravdŽpodobnŽ
pro sve znalosti povrazdŽny, ale civiliste byli nejspıse jen ochromeni a ulozeni... pro pouzitı v
budoucnu. Budou potrebovat lekarskou pomoc a protilatku proti intoxikaci, kterou pripravil
Frazer."
"Spravna pripomınka, Kostro," roztrzitŽ prohodil Kirk. Zmy lil se. Takovahle starost byla typicka
pro jeho seflekare a Kirk na okamzik doufal, ze... ale McCoy sebou trochu trhl, kdyz slysel
prezdıvku. "DŽkuji vam, pane doktore, vyzadam si dobrovolnıky do lekarskeho ty mu."
"To nebude nutne, kapitane." Lekar prejel jazykem po suchy ch rtech. "Hlasım se jako dobrovolnık
do osetrovatelskeskupiny."
"Lene!" vykrikla Dysonova. "To prece nemyslıte vaznŽ. Vzdyó jste jestŽ nikdy nevstoupil na p˚ du
nŽjakekolonie ve vesmıru." Obratila se na kapitana. "MŽla bych mnohem vhodnŽjsı volbu. Znam
chod stanice ve vesmıru a..."
McCoy zatvrzele vrtŽl hlavou. "V teto chvıli tu p˚ sobım jako vas odbornık na Krkavce. Nem˚ zete
mŽ tu nechat. OstatnŽ na Enterprise nebude vŽtsı bezpec ı. Kdyz se vy sadek nezdarı, cizı tvorove
stejnŽ hned znic ı vasi loÍ."
Spock se vmısil do debaty na stranŽ Dysonove. "Pane doktore, mam uplny zvukovy zaznam toho,
co o vŽci vıte. Vase prıtomnost se nevyzaduje."
"Mate uplny zaznam toho, nac jsem si zatım vzpomnŽl," odporoval McCoy, "ale to v˚ bec nerıka
nic o tom, nac si treba pozdŽji jestŽ vzpomenu, nem˚ zete si dovolit riskovat to, ze vam budou
chybŽt nŽjake podrobnosti o jejich chovanı." Otoc il se ke kapitanovi. "A kazdy tvor, ktery se
nakrmı my m mozkem, nejspıse bude trpŽt mou amneziı, takze si nemusıte dŽlat starosti, ze bych
vyzradil tajemstvı Federace."
"Souhlasıte s tım, doktorko Dysonova?" zeptal se Kirk. Dysonova chvilku mlc ela a potom
neochotnesvolila. "Urc iteto tvrdit nemohu... ale je to mozne."
Spock byl uz ochotnŽjsı. "Za tŽchto okolnostı by bylo logicke jmenovat doktora McCoye do
vy sadku. V souc asnedobŽ toho patrnŽ vı o nası technice nejmenŽ ze vsech prıslusnık˚ posadky."
Kirk se automaticky pripravoval na to, ze McCoy si to neda lıbit a vybuchne, ale k tomu nedoslo.
Tenhle muz bez komentare prijal Spockovo hodnocenı. Kirka opŽt zamrzelo, ze tu nema prıtele, a
prekvapilo ho, jak silnŽ ho bodlo u srdce. City vsak nechaval stranou, "Doktore McCoyi,
doprovodıte vy sadek."
Vstal od konferenc nıho stolu a tım uzavrel jednanı. "Za dvanact hodin budeme u Wagnerovy
stanice. ZaujmŽte stanovistŽ."
McCoy potŽzkaval uhlednŽ sbalenou lekarskou brasnu, kterou mu podala sestra Chapelova. "Jak
jste vŽdŽla..."
"Dejme tomu, ze jsem mŽla predtuchu." Raznezavrela okovana dvırka skrınŽ ve stŽnŽ. "Predtuchu
zalozenou na dlouhodoby ch zkusenostech s doktory v˚ bec a s vami zvlasó."
"Ale ja jsem nec ekal, ze se dobrovolnŽ prihlasım do vy sadku," namıtal McCoy. Chapelova si s
Dysonovou vymŽnily vŽdoucı pohledy, jez jen zvy sily jeho zarmutek. "Od kdy kosmicka Flotila
najıma lekare s pudem pro sebeznic enı?" Otevrel brasnu a zac al trıdit jejı obsah. "Nenı divu, ze
jsem se, stal seflekarem. Povy sili mŽ za to, ze jsem mŽl hodnŽ ztrat na zivotech,"
"To nenı pravda," opravovala ho Chapelova, jez mırila z kancelare ven. "Nastoupil jste po doktoru
Boyceovi, ktery teÍsóastnŽ travı c as jako penzista."
"To je tedy c lovŽk, ktery si to umŽl dobre nac asovat," krikl za sestrou McCoy. Dokonc il prohlıdku
brasny a zavrel ji.
"To vy jste se rozhodl, ze p˚ jdete." Dysonova se oprela o hranu stolu v kancelari a pozorovala, jak
si k opasku pripına a zase odpına tŽzky vak a hleda pritom dokonalou rovnovahu.
McCoy prisvŽdc il. "Ano, ale nehodlate se snazit o to, abyste mi to rozmluvila?"
"A bylo by to k nŽc emu?" zeptala se ho.
Pri tomto projevu odstupu se mu zuzily oc i. "Ne, asi ne, ale stejnŽ bych rad, aby se o to nŽkdo
pokusil."
Znovu se otevrely dvere vedoucı do kancelare seflekare. Do mıstnosti vstoupil doktor Cortejo a pri
pohledu na lidi, kterı tam nepatrili, se zarazil. Byl zrejmŽ podrazdŽn jejich prıtomnostı, ale jen
letmo naznac il, ze toto podrazdŽnı skry va. "Doktorko Dysonova, protoze jste byla prevelena do
vy zkumneho oddŽlenı, nenı nutno, abyste se hlasila v lodnı nemocnici."
Odskoc ila od stolu. "Ne, pane, byla jsem..."
Cortejo na vysvŽtlenı nec ekal. "A protoze uz nejste v c inne sluzbŽ, doktore McCoyi, je tu vase
prıtomnost zbytec na." McCoy zkrivil tvar na projev okamziteho nesouhlasu. Oblic ej mu zrudl
hnŽvem.
"PravŽ naopak, doktore Cortejo." Za zady uradujıcıho seflekare zaznŽl prısny hlas prvnıho
d˚ stojnıka Spocka. "Zbytec na je tu vase prıtomnost." Spock vesel do kancelare a na st˚ l polozil
hromadku zvukovy ch zaznam˚ . "Doktor McCoy a ja mame pred odjezdem hodnŽ prace a vase
kancelar se nam k tomu vy tec nŽ hodı."
Sklonil se nad interkom. "Poruc ık Uhura a jednotka zvlastnıho nasazenı se budou hlasit k poradŽ v
kancelari doktora McCoye."
Kdyz se Vulkanec znovu rozhledl, Cortejo i Dysonova uz byli pryc .
Sest hodin nato podal Spock McCoyovi komunikator. "OddŽlili vas od vy sadku. Ktery spojovacı
kanal byste pouzil, abyste se s nım opŽt spojil?"
"Nepouzil bych jej," opatrnŽ rekl McCoy. Uz prede dvŽma hodinami z kancelare odesla jednotka
zvlastnıho nasazenı a on si pripadal jako opozdŽny student, ktery je po skole. "Spojenı by
prozradilo nase postavenı." Pohybem zapŽstı doktor sn al kryt. "Ale aktivizoval bych spojovou sıt,
aby mŽ mohli lidez vy sadku vystopovat."
"A co kdyz jsou vsichni uz mrtvı az na vas. Co byste dŽlal dal?"
"Myslım jako kromŽ modlenı?"
Poruc ık Uhura se usmala doktorovŽ zdŽsenı nad navrzeny m scenarem, ale bylo jasne, ze Spock
oc ekava odpovŽÍ.
McCoy se zamyslel a zamrac il. "Tak bych sel k zarazce, kde se spojujı ventilac nı roury. Jednou
jsem se propracoval tak hluboko, ze jsem svezajetı oddalil o nŽkolik minut. Snazil bych se spojit s
Falchionem." Zatoc il cifernıkem na komunikatoru a ukazal Spockovi, jak by to udŽlal. "S trochou
stŽstı by mŽ pan, Sulu prenesl na palubu, jestŽ nez by si mŽ Krkavci snŽdli k vec eri."
Spock souhlasnŽ priky vl. "A kdyby vas prece jen zajali?" McCoy zase polozil komunikator zpŽt na
st˚ l stojıcı mezi nimi. "Jsem lekar, pane Spocku. Prıstı krok by byl pro mne snadny ."
Vulkanec pozvedl oboc ı. "To je drasticky postup."
"Mam dost zivou predstavivost, pane. Kdyz jsem si vyslechl Segerovo vypravŽnı, dal bych
prednost uniknout co nejrychleji."
Uhura nesouhlasnŽ zavrtŽla hlavou. "To rıkate teÍ, ale az skutec nŽ budete stat pred nebezpec ım,
nenı to tak lehkese vzdat." Pohledla stranou na Spocka a c ekala, ze prvnı d˚ stojnık utrousı nŽjakou
poznamku ty kajıcı se nelogic nosti lidsky ch cit˚ . Mısto toho Spock ky vl na souhlas.
PonŽkud znepokojen Uhuriny m otupŽly m vy razem, Spock zkousku ukonc il. "Je toho mnohem vıc,
co bych rad vŽdŽl. ale nenı dost c asu na to, abych navodil zevrubnou orientaci. Lide majı jen
omezenou schopnost prijımat noveinformace."
"Amen," souhlasil McCoy a protıral si zarudleoc i: V hlavŽ mu vırily podrobnosti, kteredo nŽho v
poslednıch hodinach vtloukl Spock.
Spock vlozil zaznam do terminalu poc ıtac e. "Do 07,00 hodin mate vy a poruc ık Uhura volno.
Doporuc uji vam, abyste c as vyuzili k spanku." Otoc il se smŽrem k displeji poc ıtac e a okamzitŽ se
pohrouzil do jeho udaj˚ .
McCoy c ekal, az se spolu s Uhurou dostanou bezpec nŽ daleko ven do chodby, a pak promluvil:
"Diana si asi dŽlala legraci, kdyz povıdala o mem zapasu se Spockem. Nez s nım, radsi se pustım
do krızku s bengalsky m tygrem."
Uhura odpovŽdŽla lahodny m smıchem, ktery se rozeznŽl seserelou chodbou. "Byl to vyrovnany boj,
pane doktore." Znovu se zasmala, kdyz vidŽla, jak se mu na tvari setkaly city v podivnesmŽsici.
"Berte to jako poklonu."
Rozesli se na pate palubŽ. McCoy presel kolem dverı sve kabiny, ale nezastavil se, dokud se
nedostal na palubu c ıslo sest. Lehce zaóukal na dvere. Tak ticheklepanı mohl slyset jen ten, kdo
dosud nespı.
Otevrely se dvere a McCoy vesel.
Ze zadnı c asti kabiny vysla Diana Dysonova. Teplezahyby dlouhesilneroby halily jejı tŽlo a vlasy
jı volnŽ sply valy na ramena. Na tvari se jı zrac ily stopy unavy, ale v oc ıch jı zarilo ovladanenapŽtı.
"Lene, teÍuz byste mŽl spat."
"A vy take."
"Ne, ja nemohu usnout." Dysonova se dotkla neposlusne kadere za uchem. "Zıtrek vas
znervozn uje?"
"Koho, mŽ?" McCoy si otrel dlanŽ o kalhoty. "Jsem hloupŽ vydŽseny . Srdce mi tluc e tak hlasitŽ, ze
sotva slysım vlastnı myslenky."
"Rozmyslel jste si to?"
McCoy na okamzik premy slel o te otazce. "Ne, musım jıt. UtkvŽly mi utrzky toho, co Sager
vykladal o drzenı se na povrchu. Ty vŽty ani slova nemŽla valny smysl a stale jestŽ nemajı, ale
mohlo by to by t uzitec ne."
JemnŽ vyslovovane obavy teÍ zamŽnila klinickou britkostı. "Lene, musıte si uvŽdomit, ze tyto
znalosti byly souc astı vaseho nutkanı uniknout. Neutıkal jste jen pred skutec nostı, ze se vase
manzelka znovu provdala. Snazil jste se zıskat informace, kterebyly d˚ lezitepro bezpec nost teto
lodi."
"Dobra." Zkrızil paze. "Snad tomu tak bylo, ale ja prece stale trpım amneziı."
Dysonova se jestŽ vıce zachumlala do sveroby. "Nase pouó jestŽ neskonc ila."
"Nu ano, a az skonc ı, m˚ ze se cela zalezitost stat c istŽ akademickou. M˚ j pochroumany mozec ek
bude putovat uvnitr nŽjakeho modreho..." Kdyz se Dysonova odvratila, odmlc el se. "Promin te."
Pokrc ila rameny, ale jestŽ se na nŽj zprıma nepodıvala. McCoyovy oc i si prohlızely krivku jejıch
zad. SlabesvŽtlo v kabinŽ prop˚ jc ovalo jejım hnŽdy m vlas˚ m zlatou svatozar. "Snad bych mŽl uz
jıt," rekl nahle.
"Prosım vas, nechoÍte." Otoc ila se. "JestŽ ne. I ja bych mohla vyuzıt vası spolec nosti." Pokynula
rukou do prazdneho prostoru. "Dosud jsem si nezvykla poby vat tu sama."
McCoy se smıchem roztrasl. "Diano, vy budete mıt mnohem vıc spolec nosti, nez chcete, jestli tu
pobudu jestŽ dele."
"Ach" na lıcıch se jı objevil bledy rumŽnec. "A to jsem si myslela, ze jste dzentlmen."
"Proto jsem vam nabızel, ze odejdu." NeodpovŽdŽla, a tak McCoy pokrac oval: "Odejdu nynı...
jestli si to prejete." Kdyz to ticho trvalo, opustil mısto u dverı a vzal jı do naruc e.
Po dlouhem polibku se odtahl, ale ona ho nenechala odejıt. Jednou rukou jı hladil vzh˚ ru obraceny
oblic ej. "Diano, ja..."
"Ne, prosım, ne." Polozila mu na rty prst, aby zarazila jeho slova. "Nerıkej nic... dokud se nevratıs."
Usmala se, aby sva slova zbavila ostrı. "Potom budeme mıt na povıdanı c asu dost."
Sehnul se nad ni a znovu ji polıbil.
DVACA TA KAPITOLA
"To strkate lidi do takovehohle Íabelskeho aparatu?" McCoy se zastavil na prahu prenosove
mıstnosti. Na stupınku, kde predtım stala Uhura, uz nebyl nikdo. S davkou dopravnıch kontejner˚
se Uhura rozpustila ve trpytivem oblaku. S vydŽseny m vy razem se McCoy dıval na sefinzeny ra,
ktery zarizoval jejich prenos.
"Nekoukejte na mŽ, jako bych byl Jack Rozparovac ," rekl nakvasenŽ Scotty. "Na teto stranŽ od
kosmickezakladny c ıslo pŽt mame nejvyssı koeficient bezpec nosti." Sefinzeny r narovnal paky na
rıdıcım panelu a dalsı tri c lenoveposadky se postavili na mısta, odkud budou preneseni.
McCoy o krok ustoupil, kdyz se opŽt vyprazdnila kabina za pronikaveho pistŽnı prenosoveho
zarızenı.
Spock si s tabulkou v ruce odskrtl dalsı tri jmena ze seznamu a znovu si prekontroloval prehled
vy stroje. Pak, teprve pak zvedl hlavu. McCoy se od vchodu nehnul. "TeÍje rada na vas, abyste se
nalodil na Falchion. ZaujmŽte mısto na stupınku v prenosovekabinŽ." A protoze McCoy se nijak
nehrnul dovnitr, ba dokonce spıse projevoval neochotu a vzpurnost, Spock to rekl dost d˚ razny m
tonem.
Doktor tedy na Spock˚ v rozkaz zac al pochodovat, ale udŽlal jen par krok˚ . "Jste si jist, ze je to
bezpec ne?" zeptal se Spocka.
"JistŽ," rekl netrpŽlivŽ Spock, ale v poslednım okamziku se zarazil a neodsekl tak, jak p˚ vodnŽ
zamy slel. "Poslednıch dvacet let prineslo vysokou spolehlivost a technickou vyspŽlost v prepravŽ.
Jen zridkakdy to funguje spatnŽ."
McCoy se dıval, jak Vulkanec vystupuje po nızky ch sch˚ dcıch na stupınek v prenosove kabinŽ.
"To je docela mozne, ale nem˚ zete mi rıkat, ze jsem nŽkdy dobrovolnŽ prolezal tımto mixerem."
Na doktorova slova Spock reagoval jen vıtŽzny m usmŽvem. "Ve skutec nosti jste prenos pouzıval,"
rekl Spock, jakmile stanuli na mıstech urc eny ch pro prenos. "Nikdo vas ovsem nemohl nikdy
podezırat z toho, ze byste tım byl nadsen."
"Jsem rad, kdyz se dovıdam, ze jsem ve starı neprisel o zdravy rozum," mruc el McCoy a zakratko
se promŽnil ve sprsku paprsk˚ .
Poruc ık Palmerova si polozila ruku k uchu. "Kapitane, pan Scott hlası, ze se jiz prenesli na
Falchion poslednı c lenovevy sadku."
Kirk posunkem dal najevo, ze bere na vŽdomı slova spojoveho d˚ stojnıka. "Tak to by bylo, Sulu.
Od tehle chvıle zahajujeme radioveutajenı."
"Ano, pane, Falchion konec." Za nŽkolik sekund se obraz klingonskeho kriznıku na obrazovce
m˚ stku vytratil do nicoty.
Poruc ık Kyle kontroloval prıstroje na ovladacım panelu technickeho oddŽlenı. "Vsechny senzorove
udaje o Falchionu jsou uz pryc , pane. Funguje maskovacı clona.".
"Udrzujte kurs, pane Leslie. Plny raketovy pohon," narıdil Kirk.
"Provedu, kapitane," odpovŽdŽl kormidelnık.
Podporuc ık Benusova studovala navigac nı souradnice. "Na Wagnerovu stanici se dostaneme za
jednu hodinu trinact minut."
Kirkovy prsty nepokojnŽ bubnovaly na opŽradlo velitelskeho kresla. Pri sluzbŽ na m˚ stku se vzdy
vsechno toc ilo mezi prıslusnıky vybraneskupiny, a tak kapitan znal aspon od vidŽnı vsechny tvare
tŽch, kdo tam slouzili. Na Falchionu mu vsak najednou odpluli ti nejlepsı a nejznamŽjsı z jeho
vy bŽru.
Pohledl vlevo i vpravo a zamrac il se na prazdny prostor pred sebou. McCoy i Spock se c asto
chovali, jako by na kazdem boku jeho velitelskeho kresla bylo urednı mısto, ktere musı zaplnit.
Jejich neprıtomnost zp˚ sobovala, ze zmŽny na m˚ stku tŽzce nesl. "Frazere, pojÍte sem."
"Pane?" maróansky vŽdec zvedl hlavu od sveho bioprıstroje.
"Chci se jestŽ zeptat na nŽco, co se ty ka Krkavc˚ ." Kirk pokynul Frazerovi, aby si stoupl nalevo od
velitelskeho kresla.
"Je to jako kdyz plavete borsc em," podotkl Chekov, ktery tak obvykle lıc il nedostatky navigac nı
obrazovky, kdyz na ni p˚ sobı maskovacı clona.
"To je sotva vŽdeckehodnocenı," rekl Spock a oprel se podporuc ıkovi o rameno.
"Vsechno mozne," nedbale rekl Chekov. BŽhem dalsıho odlouc enı od Enterprise a od Spockova
autorativnıho p˚ sobenı dost podstatnŽ ztratil sve obvykle usilı zachovavat d˚ stojnea povznesene
chovanı, jak se slusı ve vztahu v˚ c i vyssımu d˚ stojnıkovi kosmickelodi. "ZtŽzuje mi to praci. To
maskovacı zarızenı.potrebuje poradnevylepsenı."
"Podporuc ıku, naznac ujete tım, ze byste schvaloval, aby se Klingoni podstatnŽ zlepsili v technice?"
Spock usoudil, ze by si mohl najıt dostatek c asu na to, aby v podporuc ıkovi opŽt pŽstoval smysl pro
disciplınu.
"To ne, pane, urc itŽ ne." Sulu a Azizova nechali Chekova, aó se z toho vyhrabe sam. Jako starsı a
moudrejsı se opŽt vratili do normalnıch kolejı lodnı kaznŽ hned, jak se na palubŽ Falchionu objevil
vy sadek. "Ja jsem byl prostŽ... totiz ja..."
Spock pokrac oval. "Vy zvŽdne zpravy i nase vlastnı zkusenosti s R ısı ukazaly, ze klingonske
posadky dovedou znac nŽ zdatnŽ manevrovat s kriznıkem, pokud jsou kryti maskovacı clonou."
"Ano, pane prvnı d˚ stojnıku," Chekov se pokusil zachranit situaci tım, ze otoc il na c tyraku. "To jen
na samem zac atku to bylo tŽzke, kdyz jsem byl na Falchionu novy . TeÍ uz c tu senzorova data
docela dobre." Prılis pozdŽ si uvŽdomil, ze jeho slova vyznıvajı jako drzevychloubanı.
"To se uvidı, podporuc ıku."
Sucheodseknutı potvrdilo Chekovovy nejhorsı obavy. TeÍbude bran k odpovŽdnosti na nemoznŽ
vysokeurovni. Podporuc ık se pohrouzil do ustaranemlc enlivosti a soustredil svou pozornost jen na
snŽhobıly navigac nı panel.
Vulkanec usoudil, ze tento rozhovor vedl k zadoucımu uc inku, a obratil se k Suluovi.
"Souradnice pro Wagnerovu stanici vypoc teny," rekl kormidelnık.
"Kupredu nadsvŽtelnou faktor c tyri, pane Sulu."
"Provedu, pane Spocku." Sulu omezoval vlastnı poznamky na bezpec neminimum a pritom uvadŽl
elegantnŽ klingonskou loÍdo tempa.
"Jen nenaraz Scottymu na ocasek," varoval ho tlumeny hlas, ktery se ozval za nimi. V zahybech
c ervene kosile bezpec nostnıho stejnokroje se objevila hlava Juana Cruze. Svy mi rozhoupany mi
lokty vyvolaval protestnı vrc enı Archera a Riviery, kterı se jiz z lodnıch stejnokroj˚ prevlekli do
purpurovy ch kombinez, jez obvykle nosı udrzbari na WagnerovŽ stanici.
Uhura vystoupila ke kapitanovŽ tr˚ nu z preplnŽneho podpalubı a zhluboka se nadechla. "Uz
nemyslete na maskovacı zarızenı. Klingoni potrebujı vŽtsı m˚ stek." Naklonila se ze stupınku a
podala prvnımu d˚ stojnıkovi uhlednŽ slozeny balıc ek satstva na prevlec enı. "Pane Spocku,
purpurova jistŽ nenı vase barva, ale ja jinou nemam."Spock prijal balıc ek bez poznamek. Za ta leta
se Vulkanec nauc il uznavat - byó ne zcela chapat ulohu, kterou hraje humor pri uvoln ovanı
napjaty ch vztah˚ mezi lidsky mi druhy. Dovoloval, aby veskereskadlenı mezi prıslusnıky posadky
plynulo kolem nŽho bez prekazek.
"A protoze jsme udrzbari, tohle musı by t nase francouzskeklıc e." Archer zac al z nakladnı bedny
vybalovat pistolovephasery a rozdaval je ostatnım prıslusnık˚ m vy sadku. Jeden mu zbyl navıc.
"Doktore McCoyi?"
McCoy se podıval znechucenŽ na zbran . Ani se nepohnul, aby si ji vzal. "Nejsem zadny pistolnık."
Uhura zase skoc ila dol˚ do podpalubı. "Jestli se poradnŽ neozbrojıte, budete synem smrti." Vzala
od Archera phaser a zavŽsila jej doktorovi na opasek k dalsımu vybavenı.
"Madam, jestli m˚ j zivot zavisı na strılenı tımhletım, m˚ zete mŽ uz rovnou pohrbıt. Ja bych se
nestrefil ani do vrat od stodoly."
"K c emu by vam to bylo?" zeptal se Spock.
"Pane?"
"To byl vulkansky zertık, pane doktore," vysvŽtlila mu Uhura.
Spock ji okamzitŽ opravil. "Poruc ıku, pojem humoru Vulkanci neznajı."
Uhurin usmŽv McCoye jen jestŽ vıc zmatl.
"Pane Spocku, vstupujeme do oblasti sledovane stanic nımi snımac i." Po Suluovy ch slovech se
vsichni utisili.
JasnŽ ocelovy dom Wagnerovy obchodnı stanice se leskl jako klenot vrzeny do c erneho rybnıka.
Na vsechny c tyri strany se rozkladaly jeho lodi jako zlate vlnky smŽrujıcı od brousene plochy
uprostred. Blystivekapic ky oznac ovaly kosmickelodi, pripoutanek vnŽjsımu obvodu dok˚ . Zdalo
se, ze stavba architektky T'Rall je ticha a klidna.
"Senzoroveudaje?" zeptal se Kirk, kdyz prohlızel obraz obchodnı stanice na obrazovce na m˚ stku.
"Nespecificke formy zivota, kapitane," odpovŽdŽl poruc ık Kyle. "Jsme jestŽ prılis daleko na to,
abychom mohli presnŽ stanovit konkretnı biologicke profily." Upravil ovladac e na technickem
panelu a hlasitŽ vzdychl. "I kdyz se dostaneme blıze, nebude to o mnoho lepsı. Vsechny meudaje
jsou zkreslovany tım, ze na poc ıtac ovem systemu mame zaplaty po opravach."
"Nemohu na stanici jen tak naslepo zautoc it." Kirk pravidelnŽ a rytmicky bubnoval pŽstı do
opŽradla velitelskeho kresla. "Musım vŽdŽt, ze to tady ovladli Krkavci."
"Kapitane, navazala jsem spojenı se spojovy m d˚ stojnıkem na WagnerovŽ stanici," hlasila od
sveho prıstroje poruc ık Palmerova. "Kanal je otevren."
"Vıtame vas, kapitane Kirku," pozdravil Timm˚ v tichy sepot. "Zastupuji reditelku stanice
Frielovou."
"Propana, Kirku, z vası lodi je troska," hlaholila reditelka stanice. "Doufam jen, ze Klingoni jsou na
tam h˚ r."
"Klingoni jsou mrtvı," odpovŽdŽl Kirk. PrısnŽ vzato, bylo to pravda, i kdyz k tomu nedoslo jeho
pric inŽnım. Ale to uz asi Frielova vı. NicmenŽ kdyz ji Kirk informoval o poskozenı Enterprise,
prehanŽl, trebaze ne tolik, kolik by by val chtŽl.
"V tom prıpadŽ vas ulozıme do dok˚ na par ty dn˚ ," rekla Frielova s vypoc ıtavostı zeny, jejız zisky
zavisejı na opravŽ lodı. "Hned pro vas pripravım kotvistŽ."
Kirk snızil hlas. "Tak co rıkate, Frazere?"
Poruc ık zavrtŽl hlavou. "Podle hlasu se to neda poznat. Krkavci napodobujı dokonale, dokonce i
vrtochy svy ch obŽtı.."
Kapitan se ohledl pres rameno. "Palmerova, vyzadejte vizualnı kontakt se spojovy m strediskem."
Pokud odmıtnou, bude to znamenat, ze stanici ovladli Krkavci.
"Enterprise, pripravte se prijmout pokyny z dok˚ ." Mısto obrazu hlubin vesmıru se nynı objevil
oblic ej kobaltovŽ modreho Andorijce, ktereho Kirk vidŽl za poslednı navstŽvy na stanici.
Kirk uzasle zıral na technika. "Proboha a ja jsem byl pripraven vypalit proti stanici..."
"Je to past," d˚ raznŽ prohlasil Frazer. "ZrejmŽ ho prinutili nebo je snad pod vlivem drogy."
"Jak to m˚ zete poznat?" Kirk na nezivotnem chovanı cizıho tvora nepozoroval nic mimoradneho.
"Podle toho, jak je nastavena antena," vysvŽtlil Frazer. Prstem prejel po krivce jemneho prıstroje.
"Je sklonŽna dozadu podel lebky a v postavenı, jez je vyhrazeno pro rozhovory mezi rodinny mi
prıslusnıky. Kdyz hovorı s nŽky m mimo tento okruh, mıvajı antenu vztyc enou vzh˚ ru, aby bylo co
nejlepe slyset."
"Kapitane, blızı se c luny lodivod˚ ," upozornil Leslie. "Z luty poplach," zavelel Kirk. "Benusova,
phasery na c luny."
"Phasery namıreny." Na kapitan˚ v rozkaz vypalila. "Vsechny c luny znic eny."
Na hlavnı obrazovce se vyrojily roztresenevlnovky. "Vizualnı kontakt se stanicı porusen," hlasila
Palmerova.
Kyle zvy sil hlas. "U vsech plavidel v docıch vzr˚ sta, aktivita motor˚ ..."
"Tak, to je odpoutanı pozornosti, kterechci," rekl Kirk a pokynul kormidelnıkovi. "Obratku o 180
stupn ˚ a plnou raketovou vpred. Koukejme odtud mazat jako divı."
Uprostred krisóaloveho domu se zhmotnil vy sadek.
Chekov prozkoumal letmo prostor a rekl, ze tam nikdo nenı a ze - jak predpokladal - v teto
prazdnotŽ nikdo nenı svŽdkem jejich nenadaleho prıchodu. Jakmile pohasly prenosove paprsky,
Spock uvedl do chodu sv˚ j analyzator a patral jım v sektoru za potemnŽly mi portaly, ktere je
obklic ovaly. "V bezprostrednı blızkosti nejsou zadnı Krkavci." Ukazovac kem namıril jednım
smŽrem a potom jej prudce posunul o nŽkolik stupn ˚ doprava. "Ale my se tam priplızıme spojovacı
chodbou Delta."
Uhura mlc ky pokynula trem muz˚ m z bezpec nostnı jednotky, aby presli k chodbŽ, ktera tvorila
jeden z cıp˚ osmicıpekruhovestavby stanice.
"Doktore," rekl velmi tise Spock. "Tady mate pod nohama opravdu pevnou p˚ du."
"Ano, to je mi jasne," rekl klidnŽ McCoy, i kdyz nechaval oc i zavrene. "Cıtım to."
"Potom navrhuji, abyste uvŽril svemu hmatovemu smyslu. Jinak budu nucen vas tady nechat."
"Ne, to nebude nutne, pane." McCoy otevrel oc i a hlasitŽ vydechl. Pec livŽ se snazil nedıvat se
nikam jinam nez na Spock˚ v zatylek, a tak presel po pr˚ hledne podlaze, pod nohama zejıcı
nekonec ne vesmırne prostory. Tichouc ce zamumlal modlitbic ku jako projev dık˚ vzdanı, kdyz
konec nŽ dosel na podlahu, ktera p˚ sobila jako pevna nejen pro nohy, ale i pro oc i.
Cely vy sadek postupoval tise a v zastupu se vkradal do dlouhe chodby. Pr˚ hledna osvŽtlovacı
tŽlesa ve stropŽ byla sice poc etna, ale vydavala jen tlumenesvŽtlo. I kdyz nebylo prılis dobre vidŽt,
zdalo se, ze v chodbŽ nikdo nenı.
Kdyz dosli na krizovatku s prvnım stanic nım okruhem, prıslusnıci vy sadku porusili zastup a srotili
se v hlouc ek. Spock se s phaserem v pohotovostnı poloze naklonil ke stŽnŽ a napjatŽ poslouchal.
Nahledl za roh do soustrednŽ postupujıcı ulic ky, jez pretınala v pravem uhlu uzsı chodbu. Potom se
otoc il zpŽt k Uhure. "V teto c ast bydlı posadka stanice," poznamenal. Ale v ulic ce nikdo nebyl.
"Jak se zda, Krkavci zhltli celou posadku," vrc el McCoy.
Riveta sahl rukou po svem analyzatoru, ale Vulkanec mu gestem zabranil v aktivizovanı senzor˚ .
"Budeme muset spolehat na vlastnı smysly. Kdybychom dal uzıvali analyzatory, prozradili bychom
se, kde jsme."
Poruc ık Uhura priky vla. "KromŽ toho zabral kapitan˚ v plan na odlakanı pozornosti. Nejspıs se teÍ
zenou za Enterprise." Sla v c ele vy sadku, ktery se opŽt seradil do zastupu, az dospŽli k dalsı
krizovatce. McCoy sel az poslednı. Opustil ho jiz poc atec nı strach a hlavnŽ se snazil, aby se
pohyboval tise a rychle tımto klaustrofobnım svŽtem z chladneho tvrdeho kovu. Zbran ho v ruce
tızila a prekazela mu, a kdyby ji stale nesledoval, neprıjemnŽ by mırila Spockovi do zad. Taketicha
ozvŽna zvuku vlastnıch bot doty kajıcıch se podlahy zvysovala McCoyovu dezorientaci... Obratil se
a pohledl dozadu.
"Spocku!" Vulkanec se prudce obratil. OkamzitŽ zamıril na Krkavce, jehoz zbran vychrlila rude
svazky paprsk˚ , ale McCoy dal krac el chodbou. Ac koli paprsky mırily na Spocka, prvnı d˚ stojnık
palbu ihned neopŽtoval. O zlomek sekundy to odlozil, a nez zmac kl spousó, zamıril jinam. Dva
svazky paprsk˚ letıcı z opac ny ch stran se stretly, prudce se rozzarily a zhasly. Krkavec se skacel k
zemi. Spock z˚ stal stat.
RozbŽhl se ke stŽnŽ, o kterou se opıral McCoy. "Pane doktore, jste poranŽn?"
Po kratic kem mlc enı se McCoy zachvŽl, vydechl a narovnal se. "Ne, pane Spocku." Trel si spanek.
"Jsem... cıtil jsem jen... lehkou slabost, ale uz je to pryc ." Kdyz Spock stale na nŽj upıral pronikavy
pohled, dodal: "Opravdu, pane, jsem v poradku."
"Vy jste ze sveho phaseru nevypalil."
McCoy se ochable podıval na zbran , kterou drzel v ruce. "Ne, myslım, ze jsem ztuhl." Znovu sebou
trhl. "R ıkal jsem vam prece, ze jsem vojak na baterky."
Spock si prohlızel cizince s modrou k˚ zi, jehoz tŽlo lezelo tvarı k zemı a tuhlo. Na zemi se valely
rozdrcenezbytky jeho zbranŽ pripomınajıcı hrac ku, na niz drtivŽ dopadla jeho masivnı hruÍ. "Ze
jste zavahal, nebylo nerozumne. Vylozım vam to az pak." Chytil McCoye za loket a tahl ho
chodbou rychle kupredu, aby se jim vy sadek nevzdalil.
Kdyz dosli k ostatnım, Uhura stahla hlavu nazpŽt, kdyz nejprve prozkoumala stanici za narozım
chodby a druhou soustrednou ulic ku stanice. "Vsechno v poradku, pane Spocku. Od nas vpravo je
spojovestredisko, jsou to ty tretı dvere."
Spock uchopil phaser a pripravil se k palbŽ. "Jdeme dal, ale krajnŽ opatrnŽ."
Vy sadek vesel do puste ulic ky tvorıcı druhy soustredny okruh, a postupoval podel mırnŽ se
zakrivujıcı stŽny. Dıky svemu dokonalemu sluchu Spock zıskal vy strahu, i kdyz jen s predstihem
pouheho zlomku sekundy. Byla to past a nemŽl dost c asu na to, aby na ni zareagoval.
Na obou stranach ulic ky se prudce rozletŽly dvere. Ze zastınŽny ch vchod˚ vyskakaly modre
postavy a rychle jim prehradily ulic ku vpredu i vzadu. Ustup byl dokonale odrıznut. Vy sadek z
Enterprise obklıc ili ozbrojenı Krkavci.
Jeden vysoky , velmi svalnaty cizinec pokroc il pred ostatnı. MŽl na sobŽ rozedrane zbytky
klingonskeuniformy. "Uz tu na vas c ekame, pozemstı c ervıci."
DVACA TA PRVNIKAPITOLA
Velitel Krkavc˚ si odplivl na podlahu. "Takze Esserassovi a Aeloranovi se nepovedlo zajmout
Enterprise. Typicky federalnı slendrian. Kdyby mi byla kralovna dovolila odjet, vedl bych utok sam
a zajistil bych vıtŽzstvı. Mısto toho se vase loÍ potacela od bitvy k bitvŽ, az se teÍ blaznivŽ
pokusila proniknout do vlastnıho hnızdec ka." PŽstı se uderil do prsou, az se mu najezil c erny porost
na hlavŽ. "Jsem klingonsky valec nık a nedam se oklamat vasimi ubohy mi triky."
V˚ dce pokynul a predstoupilo nŽkolik modrokozc˚ , aby prıslusnıky vy sadku zbavili zbranı. "Jen
jemnŽ, jemnŽ," nabadal je, "nechci, abyste mi odreli. .. aspon zatım ne." Velitel Krkavc˚ prejızdŽl
krvı podlity ma oc ima po lidech a zkoumal jejich oblic eje. "Vidım tu jen podrızene." Nakratko uprel
pohled na Vulkance, ale pak se znechucenŽ odvratil. "Tenhle je druhy nejvyssı, ale v˚ dce tu nenı.
Tak vasemu kapitanovi chybı odvaha provadŽt osobnŽ vlastnı lotroviny. V delsı perspektivŽ na tom
ovsem prılis nesejde. Me sıly pravŽ pronasledujı Enterprise. V bitvŽ vaseho kapitana zabijı a
seberou mu loÍ."
"Veliteli Kyrone!" K hlouc ku pribŽhl posel a paraty na nohou skrabal o podlahu. Hovoril bez dechu
hlasem mladeho Andorijce. "Hlasenı od reditelky Frielove. Senzory dokazı urc it polohu
nepratelskeho plavidla, kterespustilo prenosovepaprsky."
"Lemplove!" Kyron se temŽr vrhl na toho, kdo mu prinasel tuto zpravu. "Nezhmotnili se z nic eho."
Otoc il. se k Spockovi. "Kde je ta loÍ, kterou jste se sem dostali?" Nec ekal odpovŽÍ a take ji
nedostal. "Mlc ıte obdivuhodnŽ, ale dlouho uz nebudete. Brzy nam vyzradıte vsechna tajemstvı,
povıte mi vsechno, co potrebuji, abych ovladl cely tento sektor. Vzdyó i Esserass vŽdŽl, jak ma
prilakat kapitana Neila na smrt. I Neil vŽdŽl, jak ma obelstıt reditelku Frielovou."
Pokynem ruky primŽl c leny vy sadku, aby se nucenŽ vzdalili ze spojoveho strediska zpŽt do ulic ky.
Strkali do nich a sóouchali, az dosli k ztemnŽlemu tretımu soustrednemu okruhu, kde vidŽli, ze
obchod ma rozbite vy lohy a vykradene zbozı. Naproti tomu c tvrty okruh prekypoval svŽtlem a
c ily m ruchem. Krkavci prochazeli zakrivujıcımi se ulic kami a ukaznŽnŽ dodrzovali bŽznou udrzbu
zavedenou jejich obŽtmi.
Prvnı krkavc ı larva se objevila, teprve az cela skupina usla jiz skoro c tyri sta metr˚ po soustrednŽ
vedenem okruhu. Zelenokozec se prohy bal pod podivnou zatŽzı r˚ zny ch obal˚ , v nichz mŽl
zatavenesac ky s jıdlem, davky dodatkovy ch vitamin˚ a napoje v krabicıch. PravŽ vnasel zasoby do
sirokeho vchodu.
"Kralovna zac ına mıt hlad," poznamenal Kyron. "Uz se jı vylıhlo hodnŽ zelenedrobotiny." Velitel
se na okamzik odmlc el, kdyz dosli k otevrenemu vchodu do zasobarny.
NŽco masivnıho modroc erneho se chvŽlo v hlubokem stınu a zp˚ sobovalo, ze sousednı raketoplan
vedle toho vypadal smŽsne maly . Cizı kulate plzovite tŽlo bylo bez hlavy a bez ud˚ . NŽmŽ a
nehybnŽ tu spoc ıvalo, zatımco Krkavci se zelenou k˚ zı cupitali kolem toho nadureleho kolosu,
poplacavali jej a hladili.
Jakmile se priblızil ten, co nesl naklad zbozı, masa se trochu posunula. Rozevrela se r˚ zova usta
skoro na samem konci beztvareho tvora a ozvalo se tichemlasknutı. Ten zeleny Krkavec pak do ust
vrhal kus po kuse vse, co prinesl.
"Nase kralovna," oznamil hrdŽ by valy Kyron. "P˚ sobı opravdu kralovsky majestatnŽ. Touzım po
tom, az ji predstavım nŽktere c leny Nejvyssı rısske rady." Krkavcovy kulate oc i se zabodly do
Spocka a klingonsky hlas, jiz tak drsny , nabyl na drzosti. "Kralovna nas pobızı, abychom doby vali,
ale ja jsem naplanoval podrobnosti nasich vıtŽzstvı. Je spojena myslenım a ovlada nasi v˚ li, a prece
nema zadnou skutec nou inteligenci. Nelisı se od tŽch, ktery m jsem kdysi slouzil."
Klingonsky velitel zaric el smıchy a pokrac oval v ch˚ zi po obvodu doku. Tise se pochechtaval,
dokud cela skupina nedosla ke skladisti pro lodnı naklady. Bezpec nostnı zarızenı nebylo v provozu
a nezamc eny mi, dokoran otevreny mi dvermi bylo mozno snadno vejıt dovnitr. Na zemi nebyly
zadne lodnı kontejnery na zbozı.Lezelo tam vıce nez tucet ochromeny ch humanoid˚ , bezohlednŽ
navrseny ch na hromadu.
Velitel kopl do jednoho z nehy bajıcıch se tŽl. "Tihle civilisti nam nemohou poskytnout zadne
technickeznalosti. Ceka je proto patric ny osud, stanou se krmenım pro kralovnu. NastŽstı mohou
novŽ zrozenı nŽkolik let zıt, nez se premŽnı, a c ekat na prıslusnou obŽó." PremŽril pohledem c leny
vy sadku. "Nynı ovsem mame mlady m co nabıdnout, mnoho mozk˚ . Nebudou muset c ekat."
Kyron presel k Archerovi. "Tak kdo bude prvnı. Snad ty?" Svy mi drapy rozdrasal muzovi krk, az
mu zac aly tryskat c tyri pot˚ c ky krve. Archer padl na zem. "Ale nemŽjte strach, ze vas to nepotka,"
ujisóoval Krkavec Rivieru a Cruze. "I vy dva se nakonec dostanete az k tŽm, kdo pec ujı o
kralovnu." Natahl paze, aby dosahl oba prıslusnıky jednotky zvlastnıho nasazenı a pritom jim do
ramenou zasekl jehlice svy ch drap˚ . Zkroutili se jako Archer.
Velitel se prılis neobtŽzoval vy smŽchem Uhure. "Kdyz si predstavım, ze cısar uzavrel mır s
armadou zen a dŽtı." Ukazal na nehybna tŽla civilist˚ . "Drz se stranou, aby ti nehrozilo nebezpec ı,
ze si tŽ vybereme pro sve uc ely. Az dostaneme hlad, poslouzıs nam jako jıdlo, ale z tveho
podradneho ducha nechceme ani kousek."
Pak pristoupil k McCoyovi. Dlouhy m prstem se zabodl do jeho lekarskeho vaku. "Co v tom nosıs?"
Prejel paratem po prednım dıle McCoyovy kombinezy, az se dostal k jeho krku. Naprazena ruka se
rozhoupala, drapy skrably McCoye do brady, ale k˚ zi mu neprotrhly. "Hm?"
Doktor drzel hlavu vzh˚ ru a nepohyboval jı. "Lekarskepotreby."
Cizı tvor zasyc el. "Doktor?"
McCoy nemohl ky vnout, ale zamrkal oc ima na souhlas. Drapy na ruce opŽt klesly. "Typickepro
zkazenou Federaci. My si nebudeme spinit bojove sıly nŽky m, kdo napomaha dusevnı c i tŽlesne
slabosti." Ukazal na mısto, kde stala Uhura. "Jdi tamhle s tou zenou."
Nakonec se obratil na Spocka." Zato ty nejsi slaby ." Vymrstil ruku a na VulkancovŽ lıci se objevil
dlouhy zeleny sram.
Spock z˚ stal stat. "Zda se, ze jsem v˚ c i ochromujıcımu uc inku jedu imunnı." Jenze nerekl, ze po
tomhle skrabanci mu ztuhla prava tvar a ze by se hlubsı rana asi setkala s patric ny m, uc inkem.
Cizı tvor opŽt zasyc el. "Dobra, budes ale koukat. A kdyz si tŽ vybere, mlady jedinec se tebou bude
zivit, aniz bude takto potlac ena bolest." Trepal drapy Spockovi ve tvari. "Budes cıtit, jak ti puka
lebka!"
Ukazal na jednoho z ozbrojeny ch Krkavc˚ . "Jaegere, priveÍ sem mladeho jedince, aby se nasytil
znalostmi nasich zajatc˚ ."
"Ano, m˚ j pane." Krkavec vzdal klingonskou vojenskou c est a odesel z mıstnosti. Brzy se vratil s
jednım zelenokozcem. Ten, kdyz vidŽl bezvladna tŽla lezıcı na zemi, pevnŽji sevrel spic ku sveho
zobaku. Tise zakvokal, sehnul se a uchopil jednoho z prıslusnık˚ jednotky zvlastnıho nasazenı.
NevŽnoval pozornost zdŽsenemu kriku McCoye a Uhury a do sveho mocneho zobaku vtahl hlavu
obŽti. Ostry mi hranami rozdrtil vrsek muzova c ela i zadnı c ast lebky.
Byla to hr˚ zna podıvana.
Kyron zalibnŽ naslouchal hlasitemu praskotu pukajıcıch kostı. "Musı se to provest rychle, dokud je
tŽlo jestŽ zive, neboó stopy pamŽti se rychle vytracejı."
Kdyz se lebka otevrela, bylo uvnitr vidŽt jemnou mozkovou tkan . Krkavec rychle zobakem pozrel
organ v lebec nı dutinŽ a vsechno naraz zhltl. Mrtvola pak sjela na podlahu a Juan Cruz jiz nebyl
mezi zivy mi. Z prazdnedutiny nad c elem mu tryskaly proudy krve a jasnetekutiny.
Mlady jedinec ze sebe vyrazil pronikavy ryk, kdyz se mu udy poprveroztrasly, a potom upadl do
strnulosti. Na krku se mu mohutnŽ nadouvalo vole, ktererostlo jako nafukovany balon, ktery hrozil
pohltit jeho hlavu. Na napınajıcı se k˚ zi se mu rozlevala nadherna modra barva, jez se mu pak
zac ala rychle sırit po celem tŽle. Drıve chabestŽtiny se mu na hlavŽ narovnavaly a c ernaly.
Zdurenı postupnŽ ustavalo, a drıve nez zcela zmizelo, novŽ premŽnŽny Krkavec se opŽt zac al
pohybovat. Oc i se mu siroce rozevrely. Zobak se mu otvıral a zavıral. Bez mrknutı pozoroval zajate
c leny vy sadku. Potom se mu z hrdla vydral hlas mrtveho Cruze. "Veliteli, maskovany Falchion nas
prenesl sem na stanici, zatımco Enterprise provadŽla odlakavacı manevr." Ukazal na Spocka.
"Posadka c eka na jeho pokyny."
"Falchion? Ma loÍ?" zarval by valy klingonsky valec nık. "Cozpak oni nasli m˚ j kriznık?"
PremŽnŽny Cruz pokrac oval ve svy ch odhalenıch. "Enterprise vede lodi ze stanice do pasti. Kapitan
Kirk si umınil, ze bude lhat o skodŽ, kterou jeho loÍutrpŽla. Ma dosud dost sil, aby nase lodi zcela
zlikvidoval."
"Tuhle proradnost musıme pomstıt!" zuril cizı velitel. "Jaegere, vezmi tyhle vojaky do dok˚ . Kath
bude potrebovat posily v bojı proti Enterprise. BŽz!"
Kyron sn al z opasku jeden z ukoristŽny ch phaser˚ a podal jej premŽnŽnemu Cruzovi. Krkavec bez
vahanı obratil zbran proti svemu by valemu nadrızenemu, zatımco Kyron se obratil na Spocka.
"Budes prvnı na radŽ, tv˚ j signal povola zpatky Falchion a tv˚ j vulkansky mozek zabezpec ı uplnou
zkazu teto lodi Federace."
"Nikdy to nebudete moci pouzıt," rekl Spock, "mohu svemyslenky ponorit do sebe a nevnımat." A
v tichosti se uz do toho daval.
Cizinec sledoval, jak vlivem biokontroly Vulkancovi bledne k˚ ze. "Tak dost! Patrıs sice k nec estne
rase, ale k rase, ktera nelze. V takovem prıpadŽ tŽ rovnou zabiju. Nebude to takova skoda, protoze
ten tv˚ j mozek by nam asi moc nechutnal."
Krkavec namıril trhac Spockovi na prsa. Kolem spoustŽ zakrouzil drap.
Uhura vykrikla pravŽ vc as. Cizı tvor trhl zbranı smŽrem k nı, ale rezavy paprsek stejnŽ vyletŽl a
McCoy se celou vahou slozil na podlahu. V prısernem velitelovŽ revu zaniklo syc enı injekc nı
strıkac ky. Mohutna paze jednım razem uchopila doktora a mrstila jim pres celou mıstnost az na zeÍ.
Kdyz tam McCoy dopadl, upadl zaroven i Kyron.
V temze okamziku spustil Spock radu rychly ch karatisticky ch uder˚ na premŽnŽneho Cruze, ktery
stal vedle nŽho. Jednou ranou mu vyrazil zbran . Dalsı udery sice jen malo pochroumaly cizincovu
pevnou postavu, ale prece jen odvratily pozornost od Uhury. Ta se mezitım zmocnila zabaveneho
phaseru. Jediny vy strel tak silnŽ omrac il by valeho Cruze, ze ihned prestal drasat Spockovi krk. Po
druhem vy strelu jiz Krkavec upadl do bezvŽdomı.
Spock se letmo podıval na sırıcı se zelenesramy na svy ch rukou a potom je i doprovazejıcı bolest
zcela vytlac il z mysli. "DŽkuji vam, poruc ıku Uhuro."
"Rado se stalo, pane Spocku." Drzela hlıdku nad cizımi tvory, zatımco Vulkanec hbite padil na
mısto, kam dopadl McCoy.
"McCoyi?"
Doktor se se zastenanım trochu naprımil. "Jsem zdrav, pane." Narovnaval se a mrkal pri tom. "Nu,
uz jsem na tom prece jen byl lıp."
"Blahopreji," rekl Spock a pomahal McCoyovi vstat. "Podarilo se vam omrac it cizince."
"Inu, mam za to, ze se mi podarilo vıc," vychloubal se McCoy. Jednou rukou si sahl na zatylek.
"Jednou v noci mŽ Sager chytil a dal mi dozadu na krk n˚ z z umŽlehmoty na krajenı masla. "Hned
je vysvoboÍ," povıdal. "Pak se zasmal a zase mŽ pustil. Nejspıs tım nozem urızl cizincovi ten
kousek mıchy." Spock pohotovŽ pochopil, kam mırı McCoy. "Jak dlouho to potrva, nez se jejich
nervova soustava zase vzpamatuje?"
"To kdybych ksakru vŽdŽl," odpovŽdŽl doktor. "Tımhletım se totiz paralyzujı nervy u lidı."
Spock povytahl oboc ı. "Budeme muset spolehat na vasi injekci. Myslım, ze se veliteli nebude moc
lıbit, kdyz budeme mıt v ruce n˚ z." Ukazal na krkavc ıho velitele, ktery se v mrakotach snazil
popolezt po kolenou.
Uhura k nŽmu pridrepla a namırila na nŽj sv˚ j phaser. Z e nevystrelila, zp˚ sobil jen Spock˚ v pokyn.
Krkavec sebou otrasl. Drapy na rukou pozvedl k zobaku na tvari. Z jeho hrdla se vyrinula serie
chraptivy ch klingonsky ch nadavek. "Zmije, kteresi troufly vzıt mi loÍ! Posadku! Rozdrtım je tak,
ze uz nebudou ani jako krmenı pro lodnı krysy!"
Spock se k nŽmu priblızil. "Veliteli Kyrone, budeme vam v tomto snazenı pomahat."
"Zadnou pomoc od lidsky ch trasoritk˚ nepotrebuji. Tuhle urazku pomstım sam," soptila Kyronova
duse, nynı zbavena cizıho ovladanı. Vyskrabal se na nohy.
"Jsem Vulkanec," opravil ho zkusmo Spock. "A ja vas ujisóuji, ze pomoci vam mohu."
"Pane Spocku," zvolala Uhura. Ustı jejıho phaseru nynı hbitŽ zamırilo na Krkavce, ktery pozrel
Cruz˚ v mozek. NatazenetŽlo sebou zac alo poskubavat. "Tenhleten taky uz prichazı k sobŽ."
"Uhuro! Dejte mu znovu tu omrac ujıcı davku..."
"Ne, zabıt!" pozadoval Kyron a dıval se na strazneho svrchu. "Jak se totiz jednou probudı, jeho
vzrusenı upozornı kralovnu." Kdyz Uhura rozkaz ihned neuposlechla, velitel zac al sahat po
likvidac nı zbrani.
"Ne, poc kejte!" kric el McCoy. "M˚ zeme zachranit i jeho dusi." Vytahl z lekarske brasny dalsı
injekc nı strıkac ku a klekl si vedle Krkavcova tŽla. Hrot vedoucı od tenkekovovejımky pronikl do
pravec ast rozdŽlenemıchy a obsah strıkac ky se se sykotem vyprazdnil.
Krkavec tise zastenal. Jeho krvı podlite oc i zamzikaly. Jednou rukou si vjel do rozcuchaneho
porostu na hlavŽ a potom sjel az k zobaku. Zobak se rozevrel a Cruz zac al vrestŽt. Kyron pokroc il
kupredu. Jediny m divoky m uderem pŽsti umlc el Cruz˚ v narek. "Lidska trasoritka. To jen Klingoni
majı skutec neho ducha dobyvatelskerasy."
Spock pevnŽ uchopil McCoye za rameno, a tak mu zabranil, aby se pustil do velitele. "Pane doktore,
pec ujte o dobry stav vy sadku a o civilisty. Poruc ık Uhura vam bude pomahat pri jejich ozivovanı."
McCoy zavrc el, ale znovu si pripravil injekc nı strıkac ku a z lekarske brasny si vytahl ampulku s
protijedem lec ıcım ochromenı. Zatımco spolu s Uhurou budili k zivotu Archera a Riveru, Spock se
s Kyronem radil o dalsım postupu.
"Zby va nam teÍ malo c asu na nŽjakou akci," upozorn oval Kyron. "Kralovna brzy pozna, ze jsem
zradil, a proti nam se zac nou srocovat jejı sıly."
Spock vytahl z kapsy komunikator. "NastŽstı mame zdroje Falchionu..."
"My?" zarval Kyron. Ruka s drapy popadla Spocka za prednı c ast kombinezy a divoce s nım
zatrasla. "Je to ma loÍ!" Kyron vsak ihned Spocka pustil. "Ani kralovnino p˚ sobenı mŽ nemohlo
primŽt, abych ji znic il. TeÍ se z nı stala skryta dy ka, kterou je srazıme." Cizinec zvratil hlavu se
zobakem dozadu a zasmal se.
Spock si zase narovnal pomac kany odŽv. "Musıme vymyslet plan..."
"Ticho!" zaburacel Kyron. "Ja vım, co se musı udŽlat." Vytrhl Spockovi komunikator z ruky.
"Prijdu do kralovniny komory a udam Falchionu nase souradnice. Vase posadka ke mnŽ zabezpec ı
prenos fotonoveminy. Az ta vybuchne, zahyne kralovna, ktera ty zr˚ dy ovlada. Potom se uz vy i
vasi chabı lidstı druhovevyrovnate s jejımi poskoky."
"Ale pro vas tam bude malo c asu, abyste se pred vy buchem vzdalili," varoval ho Spock.
"Na to nebudu mıt v˚ bec zadny c as," rekl pohrdlivŽ Kyron. "Ale co na tom zalezı. HlavnŽ ze
znic ım tuhle chodicı havŽó. Je mnohem lepsı slavnŽ padnout v boji, nez zivorit na te proklete
kocabce." a zabusil si do modrek˚ ze na hrudi.
Spock smutne priky vl. "Dobra, ja ten utok zorganizuji. Ale pri vy buchu se znic ı vnŽjsı okruh
stanice. A protoze se nem˚ zeme prenest na palubu Falchionu, aniz bychom dali vsanc zivoty,
musıme se premıstit do jinesekce."
McCoy klec el vedle muze, ktery byl stale omamen ochromujıcımi uc inky krkavc ıho jedu.
"Potrebuji vıc c asu! Tihle lide se jestŽ nemohou hy bat." Ukazal rukou na osm civilist˚ , kterı jen
pozvolna naby vali vŽdomı. Uhura s Riverou nŽktery m uz pomohli se posadit a opreli je o zeÍ.
Archer jim rozdal povzbuzujıcı leky, ale vsichni byli jestŽ velmi slabı a dezorientovanı.
"Nac mame zachran ovat ochably odpad?" odplivl si Kyron. "Kazdou chvilku, o kterou se tu
zdrzıme, riskujeme, ze na nas prijdou. Zavolejte svou posadku, Vulkanc e, a ja uz p˚ jdu." Odstrc il
Spocka stranou mohutny m rozmachem a vysel z mıstnosti.
"Musıme se odsud dostat, drıve nez to vybuchne," sdŽlil posadce Spock. "Jakmile tento okruh ztratı
tlak, postizena sekce bude od ostatnı stanice odrıznuta." Uhura a prıslusnıci bezpec nostnı jednotky
pobızeli omamenecivilisty, aby honem vstali.
Spock sn al s McCoyova opasku komunikator, odklopil vrchnı c ast a nastavil frekvenci. Jeho
rozhovor s Falchionem byl usec ny a kratky . A tak se Sulu nemohl na nic zeptat ani o nic em
debatovat, ale Krkavci nedostali prılezitost, aby zjistili, odkud se hovorı. Jakmile se spojenı
prerusilo, Spock zac al kontrolovat, jak probıha evakuace. V mıstnosti uz nezbyl nikdo az na
McCoye a p˚ l tuctu nehybny ch tŽl. "Musıme ihned pryc , doktore, jinak tady vsichni zahyneme."
Doktor prejel snımac em po zahalenem tŽle tellaritskeho obchodnıka. "TŽch ostatnıch, pŽt uz
zemrelo, ale tomuhle jsem jestŽ nahmatal slaby tep." ChvatnŽ mu pıchl injekci.
Spock uchopil Tellaritovy paze a pozvedl ho vzh˚ ru. Pak si prehodil objemne tŽlo pres ramena.
"PobŽzte,"nakazal Vulkanec McCoyovi a spolec nŽ vyrazili z mıstnosti.
McCoy a Spock dohonili ostatnı az u dalsı chodby, vedoucı z okruhu dok˚ ven. Nynı se jiz civiliste
pohybovali trochu hbitŽji. Po poc atec nım zmatku se na nŽ od vy sadku prenesl pocit, ze musı
spŽchat. Spockovo hun ate bremeno se jiz natolik vzpamatovalo, ze uz mohlo krac et po svy ch.
Obchodnık vsak pritom matoznŽ vrc el kletby, ze ho probudil ze spanı.
Jako prvnı se do bezpec ı chodby dostal Archer. Prohledl ovladac e vzduchotŽsny ch bezpec nostnıch
dverı portalu, zatımco Uhura s Riverou popohanŽla civilisty pres prah. McCoy se Spockem pr˚ vod
uzavırali a mŽli pred sebou jiz jen nŽkolik metr˚ , kdyz na opasku prvnıho d˚ stojnıka zac al
komunikator varovnŽ bzuc et.
"Kyron se dostal do kralovniny komory, do vy buchu chybı jen c tyricet pŽt sekund," s klidem
konstatoval Spock. Sóouchl do tellaritskeho obchodnıka, aby pridal do kroku.
"Nac takovy spŽch, pane Spocku?"
Prvnı d˚ stojnık se podıval, odkud slysı vy smŽsna slova. Krkavc ı modrokozec stal uprostred ulic ky
a drzel v ruce phaser. Spock na mıstŽ ztuhl. "Dobry vec er, panı reditelko Frielova."
"Kralovna bude moc nesóastna, kdyz nas opustıte takhle brzy." Krkavec se dıval na maly hlouc ek
stojıcı za Vulkancem. "Hned se vsichni vratıte."
"Kralovna nechce, aby se mi nŽco stalo, kv˚ li tomu, ze znam moc informaci. P˚ jdu s vami v klidu,
kdyz nechate ostatnı projıt," nabıdl Spock.
"Nejste na tom tak, abyste mohl zac ıt s handrkovanım," zasmala se premŽnŽna Frielova.
"Tak takhle tedy zachazıte se zakaznıky, kterı vam nosı penıze?" Spock ky vl hlavou smŽrem k
tellaritksemu obchodnıkovi. "To mi je ale dosti spatny zp˚ sob podnikanı."
Kdyz Krkavec zavahal, Spock pokrac oval: "Kralovna nechape, co je pro spravnerızenı podstatne,
ale vy ano." Spock ledabyle pokynul McCoyovi a Tellaritovi, aby sli ke vchodu chodby. "Proc
znepokojujete sveobchodnı partnery vnitrnımi problemy ty kajıcımi se chodu stanice?"
Tvor neodpovŽdŽl, ale ani se nepohnul, aby doktorovi a obchodnıkovi zabranil v pr˚ chodu. McCoy
s Tellaritou se pravŽ shy bali ve vchodu. V ulic ce stanic nıho okruhu z˚ stal stat Spock sam.
Krkavec mavl phaserem a naznac il Spockovi, aó jde k nŽmu. "A uz zadnezdrzovanı, pane Spocku."
Za cizincem se nahle rozzarilo osln ujıcı svŽtlo a olemovalo mu obrysy postavy p˚ sobivou svatozarı.
"P˚ jdete s..."
Slova se vsak utopila v rachotu prudkedetonace, ktera rozzhavila vzduch v celem c tvrtem okruhu.
Tlakova vlna zp˚ sobena vy buchem srazila Krkavce na zem a jeho tŽlem proletŽla sprska ostry ch
kovovy ch ulomk˚ . StejnŽ mohutna sıla vyzvedla do vy se Spocka, ktery se zac al zmıtat v povŽtrı.
NamahavŽ se snazil stoc it zady k zaplavŽ ohnŽ a kovove trıstŽ. Cıtil, jak se mu do prsou zaryl
ulomek srapnelu. a potom uz jeho tŽlo tvrdŽ narazilo na stŽnu.
Drıve nez pocıtil bolest, prestal o sobevŽdŽt.
DVACA TA DRUHA KAPITOLA
"Vase loÍse musı vzdat, nebo zemrete!"
"Neodpovıdejte, poruc ıku Palmerova," Kirk se oprel ve svem velitelskem kresle a zahledŽl se na
obrazovku a na lodi, kterese na nı nakupily. Pri polovic nı raketoverychlosti se Enterprise drzela
jen o nŽco pred nejr˚ znŽjsımi obchodnımi plavidly, dopravnımi lodŽmi a vy zvŽdny mi c luny.
"NejsilnŽjsı z nich je pravdŽpodobnŽ ta obchodnı loÍ z Vegy," rekl poruc ık Kyle a ukazal, odkud
prichazı radiovy signal. "Je to renovovaneplavidlo, ktereutrpŽlo skody, ale zda se, ze jeho zakladnı
vybavenı a vy zbroj z˚ staly neporuseny. Spolu se dvŽma andorijsky mi vy zvŽdny mi c luny by mohlo
zp˚ sobit nŽjaky obrat."
"Nesmıme utrpŽt zadne poskozenı," upozorn oval Scotty, ktery zvedl hlavu od propoc t˚ ze
strojovny.
"Jaka je maximalnı rychlost utoc ıcı lodi?" ptal se Kirk.
"Tri c tvrti raketove," podıval se na poc ıtac Kyle. "VyzvŽdac i jsou o nŽco pomalejsı."
"A co ten zbytek toho... loÍstva?" Kirk si uvŽdomil, ze by mohlo by t nebezpec ne, kdyby podcenil
sıly z obchodnı stanice. Ve svem oslabenem technickem stavu by Enterprise neobstala, kdyby se
vsechny utoc ıcı lodi do nı pustily naraz.
Kyleovi to trvalo minutu, nez zhodnotil moznosti ostatnıch lodı. "VŽtsina z nich se ani nezm˚ ze na
vŽtsı rychlost nez na polovinu raketove."
"Potom jim vsem m˚ zeme utect," bruc el Scotty. Nijak se nesnazil maskovat svou rozmrzelost.
"Kdyz jim utec eme;" rekl zamyslene Kirk, vratı se jednoduse na stanici. Potrebujeme je znic it.
Nastrojıme to tak, aby se roztahly do sırky, a potom je jednu po druhevyrıdıme."
"Zde Lord Kath, kapitane Kirku. Usetrte sobŽ i sveposadce kruteumıranı. Ihned se podriÍte me
autoritŽ!"
"Zase neodpovıdat, kapitane?" chtŽla vŽdŽt Palmerova.
"Zase neodpovıdat," potvrdil Kirk. Otoc il se smŽrem k technickemu. "Kyle, podıvejte se mi na
tohohle Lorda Kathe, co o nŽm vıme?"
Kapitan netrpŽlivŽ c ekal na odpovŽÍ. Spock byl totiz navykly prekladat tak promptnŽ poc ıtac ovy
jazyk, ze mu vzdy odpovıdal skoro ihned.
"Zadneho Lorda Katha tu nemame," rekl posleze Kyle. "Ani na Falchionu, ani nikde jinde v
klingonsky ch ozbrojeny ch silach. Je tu vsak zaznam o nŽjakem spojarskem d˚ stojnıkovi jmenem
Kath.
Tuto zpravu prijali vsichni kolem m˚ stku se smıchem. I Kirk se siroce zazubil. "Tak tu bojujeme s
nŽjaky m radovy m manıkem, ktery se opajı svou velikostı. Docela malic ky takticky trik. Poruc ıku
Palmerova, spojte mŽ s lodı."
"Frekvence volna, pane."
"Slysıte mŽ, Lorde Kathe?" Kirk vyslovil titul s pohrdanım. "Mluvı k vam kapitan James T. Kirk z
lodi Spojeny ch stat˚ Enterprise. Z adny m lejn˚ m z klingonskeho podpalubı se nevzdam. Cekam, ze
se mi ozve opravdovy klingonsky valec nık."
Spojarsky d˚ stojnık se hroznŽ rozerval a vsichni na m˚ stku byli ohromeni. Na hlavnı obrazovce
bylo vidŽt, jak se veganska utoc na loÍ prudce vrhla vpred a nechala za sebou ostatnı sıly z
Wagnerovy stanice.
"Bylo to jestŽ snadnŽjsı, nez jsem oc ekaval," spokojenŽ mumlal Kirk. "Pane Leslie, zvyste rychlost
na tri c tvrtŽ raketove. Aó se nam ta veganska loÍhezky drzı za ocaskem, ale aó to tak z˚ stane."
Za nŽkolik minut utoc ıcı lodi prestaly p˚ sobit jako sevrena celistva formace. Veganska loÍplula v
c ele dlouhesn ˚ ry lodı a kazda z nich se hnala maximalnı rychlostı. Kirk pozoroval tu radu, dokud
nedosel k zavŽru, ze uz majı mezi sebou dostatec nemezery.
"A teÍ ustŽdrıme prılis horlivemu Kathovi, oc si koleduje. Zpomalit, pane Leslie," narıdil Kirk
kormidelnıkovi. Enterprise letŽla vesmırem setrvac nostı.
"JestŽ ne, Benusova," varoval Kirk podporuc ıka, aby nepalil z phaser˚ predc asnŽ. "Nechte tu loÍ,
aó se k nam dostane blız... jestŽ blız...."
Prsty Palmerovese dotkly kovovespiraly v uchu. "Dalsı volanı Lorda Kathe."
Hrdelnı klingonsky hlas opŽtoval svou vy strahu a jen s namahou mırnil svou zlost. "Jste blazen,
kapitane Kirku. Vıme, ze jste prisel o ochrannestıty a ze jste vyc erpal energii pro zbranŽ. A teÍ
vam vynechaly i motory."
"Pec livŽ zamırit," narıdil Kirk. "Nem˚ zeme si dovolit mrhat energiı pro phasery."
"Cıl zamŽren, kapitane. MŽla by stac it jedna rana."
"Pal!"
V okamziku, kdy zbranŽ odebıraly energii, se svŽtla na m˚ stku zatmŽla.
"S radostı se budu dıvat, az vam mozek urvu od..." Ale hrozba uz z˚ stala nedokonc ena. jediny
vy strel phaser˚ zp˚ sobil, ze se z utoc ıcı lodi stala jen zmŽó prachu a ulomk˚ svıtıcı v prostoru. O
par sekund nato v chladnem vzduchoprazdnu i plameny uhasly.
Posadka na m˚ stku zac ala radostnŽ halekat. Ani Kirk nemohl potlac it spontannı usmŽv nad svy m
vıtŽzstvım. Daval sice prednost c estnemu boji pred takovy mihle uskoky, ale po zrale uvaze dal
prednost vy hre. "Dobra prace, Benusova." Dopral posadce, aby se minutu radovala a potom ji zase
volal k poradku. "Tahle bitva jestŽ neskonc ila. Kormidelnıku, otoc it o sto osmdesat stupn ˚ . Plnou
raketovou."
Enterprise se ladny m obloukem obratila, nabrala rychlost. Potkavala utoc ıcı lodi a jednu po druhe
likvidovala dobre mıreny mi zasahy phaser˚ .
"Enterprise osm, Krkavci nula," kric el Leslie, kdyz podporuc ık znic il dalsı nepratelskou loÍ.
"Zby vajı jestŽ c tyri..."
"Kapitane!" vzduch prorızl Kyle˚ v hlas plny uzkosti. "Senzory ukazujı dalsı utoc ıcı sıly,
prichazejıcı z obchodnı stanice. Plujı v sevrenem tvaru pısmene V a jsou to dva vy zvŽdne c luny
c tvrtetrıdy vedenetellaritskou eskortnı lodı."
"Hergot!" Kirk dobre znal sılu eskortnıch ozbrojeny ch lodı. Tellariteuzıvajı tŽzkeochrannestıty,
jimiz kryjı dobrodruzne, zvlastŽ nezakonne zaminovavanı. "Krkavci vŽdı, ze jsem lhal. NŽkdo je
nŽjak upozornil, ze Enterprise ma dost sil, aby se postavila na odpor." Coz znamenalo, ze vy sadek
byl zajat.
"Otevrte hyperprostorovefrekvence." Kdyz taktika zabrala jednou...
Palmerova zavrtŽla hlavou. "Neprijımajı zadneradiovedepese, kapitane."
Tak tohoto velitele zrejmŽ nenı snadnezmast, aby roztahl svesıly. "Scotty..."
"M˚ zete mıt stıty nebo m˚ zete mıt phasery, ale obojı najednou mıt nem˚ zete. A kdyz znic ıme dalsı
dilithiovy krystal, nebudete mıt ani jedno."
"Bojovat a padnout - nebo udŽlat c elem vzad a uteci? Kirk nikdy predtım z boje neutıkal. "Kyle,
jaky je nas nejlepsı c as, ve kterem se m˚ zeme dostat k dalsı zakladnŽ Federace?"
"Kdyz poplujeme raketovou, pres c tyri mŽsıce."
Druha utoc na skupina se jiz natolik priblızila, ze ji bylo vidŽt na obrazovce. Kirk zkoumavŽ
prohlızel rostoucı obraz. Tım, ze Krkavci vyuzili obchodnı stanice jako operac nı zakladny, mohli
bŽhem c tyr mŽsıc˚ privodit spoustu skod. Mohli by se roztahnout po celem sektoru, sledovat
obchodnı trasy vedoucı do tuctu kolonizovany ch planet. "VypnŽte motory, Leslie. Nechame je, aó
prijdou blız. Pane Scotte, vsechnu energii phaser˚ m."
Phasery kosmickelodi zac aly palit, hned jak byly krkavc ı lodi na dostrel. "Tri vy zvŽdneznic eny,
jedna tŽzce poskozena," poc ıtal Kyle. "Ale eskortnı se uz blızı tak, ze bude moci opŽtovat palbu..."
"Energie pro phasery vyc erpana." Benusova nadarmo tiskla tlac ıtka na rıdıcım panelu pro zbranŽ.
"Za dvŽ minuty budou znovu nabity."
Vlivem nedostatku energie se Enterprise zakomıhala.
"Zvednout stıty, kapitane!" volal Scotty. "Prıstı rana nas provrta skrznaskrz."
Kirk s napŽtım c ekal na. dalsı a konec ny utok. Nedoslo k nŽmu. Tellaritska loÍ plula setrvac nostı
vesmırem. "Mezilodnı, Palmerova."
"Krkavci stale neodpovıdajı," odpovŽdŽla Palmerova. "Phasery znovu nabity, kapitane." Benusove
se prsty na rıdıcım panelu pro zbranŽ rozehraly. "Cıl dosud na dostrel."
"JestŽ nepalte, podporuc ıku." Kirk se obratil k technickemu. "Co vy na to, pane Kyle?"
"Senzory s daleky m dosahem hlası vy buch na obchodnı stanici. SoudŽ podle udaj˚ o vy deji energie,
na stanici muselo dojıt k vaznemu poskozenı."
"Povedlo se mu to!" zaradoval se Kirk. "To Spock jistŽ nasel zp˚ sob, jak je zmac knout."
BŽhem jeho slov se zac ala tellaritska loÍdavat na ustup. Leslie monitoroval jejı smŽr. "Tellaritska
vykazuje souradnice pro navrat do tellaritskeho prostoru, ne na Wagnerovu stanici."
"Aó si jdou," rekl Kirk. "Raketovou budou v hlubinach vesmıru travit celemŽsıce. M˚ zeme si je
najıt pozdŽji. Ale teÍ bude nas vy sadek potrebovat posily. Kormidelnıku, kurs na Wagnerovu
stanici. Scotty, jakou m˚ zeme vyvinout nejvyssı rychlost, abychom se tam dostali?"
Dotaz podnıtil Scottyho k tomu, aby se zac al bezprostrednŽ starat o sve motory. "Vy se ptate na
rychlost, kdyz ja nem˚ zu dŽlat nic vıc, nez drzet loÍ, aby se mi pod rukama nerozsypala? Tahle
poslednı bitva proti Krkavc˚ m patrnŽ znic ila vsechny me flastry na cimprcampr. Na mou dusi,
nejmın pŽt hodin bychom se nemŽli hnout z mısta."
"PŽt hodin." Kirk se ukosem podıval na sveho sefinzeny ra, ale jestŽ nez stac il vznest namitky proti
jeho odhadu, prerusila ho poruc ık Palmerova.
"Kapitane. Dostavam pravŽ hyperprostorovou radiovou depesi z jednekosmickelodi Federace. Do
tohoto sektoru vplul Lexington."
"Jako na zavolanou," zavrc el Scotty.
Kirk se obratil k otravenemu sefinzeny rovi. "PravŽ naopak, pane Scotte. Jsem si jist, ze na cestŽ do
Wagnerovy stanice nas Lexington vezme do vleku."
"Ale kdepak, kapitane," rekl rozhorc enŽ Scott. "Nez se k nam stac ı priblızit, budeme uz na cestŽ."
"Jsem presvŽdc en, ze budeme," rekl s vaznou tvarı Kirk. Na hlavnı obrazovce se rozsvıtil obraz
pevnepostavy kontraadmirala Roberta Wesleye. "Enterprise. Vasi depesi pravŽ obdrzela kosmicka
zakladna c ıslo deset. Jsme pripraveni vam poskytnout veskerou nezbytnou pomoc."
Kirk se oprel o opŽradlo velitelskeho kresla a nasadil nenuceny vy raz. "Lituji, Bove, ale uz je po
paradŽ."
"Tak to mi jistŽ uteklo nŽco velikeho," rekl kapitan Lexingtonu, kdyz si na vlastnı obrazovce
prohlızel poskozenou Enterprise. "Jime, ty se vzdycky dostavas do nejvŽtsıch pataliı..."
"Ale ja se dostavam taky z nich ven," prohlasil Kirk. A vlastnı silou. "Poc kej si na bŽznehlasenı o
taktickesituaci v mem lodnım denıku, to se jestŽ nŽco priuc ıs. A m˚ zeme jestŽ pomoc potrebovat
tam, kam plujeme." Wagnerova stanice. Pri bŽzne nadsvŽtelne propluje Lexington polovinou
sektoru a jestŽ stac ı priplout na obchodnı stanici, nez se tam Enterprise dobelha.
Poruc ık Kyle zvedl hlavu od senzor˚ , protoze spojenı mezi obŽma loÍmi se jiz chy lilo k zavŽru.
"Kapitane, dostavam udaje o dalsı lodi, ktera se sem blızı ve smŽru od Wagnerovy stanice."
"To je Falchion," hlasila Palmerova a pohravala si s ovladac i na spojovem panelu. "Vysılanı je plne
sum˚ ... v oblasti, kde doslo k vy buchu, je prılis mnoho rusivy ch vliv˚ ." Snazila se poslouchat. "Jen
jedina vŽta, kapitane, ztraty na lidech."
DVACA T TR ETIKAPITOLA
Lekarsky denık: Vy sadek hlası, ze padl velitel jednotky zvlastnıho nasazenı Juan Cruz a ze byl
tŽzce zranŽn korvetnı kapitan Spock. Prognoza jeho zdravotnıho stavu nenı zatım k dispozici. V
poslednı valec neakci vsak Enterprise utrpŽla jen minimalnı ztraty na lidech...
Pri zapisu do lekarskeho denıku vyrusil doktora Corteja dusot bŽzıcıch nohou a hlasity pokrik.
Vysel ze sveseflekarskepracovny pravŽ vc as, aby spatril, jak do lodnı nemocnice vbıha McCoy se
dvŽma osetrovateli a tlac ı pred sebou pojızdna nosıtka.
Cekajıcı personal pro nalehaveprıpady se ihned pustil do prace. NŽjaky doktor vytrhl McCoyovi z
ruky lekarsky polnı snımac a zac al vykrikovat udaje, zatımco vrchnı sestra Chapelova zahrnovala
sve sestric ky mnozstvım prıkaz˚ . CelkovŽ sice vyznıvala tato smŽsice hlas˚ chaoticky, avsak
Cortejo bez obtızı pochopil, oc jde. Klidny mi, neuspŽchany mi pohyby se zac al chystat na operaci.
Zpoza McCoye se vynorila Dysonova a vrhla rychly pohled na zablacene skvrny, tahnoucı se na
prednı stranŽ jeho kombinezy. "Je nŽco z tehle krve vase?" zeptala se, kdyz osetrovatele snımali
Spockovo tŽlo z nosıtek a kladli je na diagnostickel˚ zko.
McCoy zavrtŽl hlavou. "Ne, jen jeho krev."
Vulkancova tvar i ruce byly potrısnŽny c erny mi smouhami a jasnŽ zeleny mi pruhy. Na prsou mu
prosakovala krev a barvila mu odŽv do tmaveho odstınu, jaky m byla pocakana McCoyova
kombineza.
"To rada slysım," rekla drsnŽ, "a teÍmi uhnŽte z cesty."
McCoy poodstoupil od l˚ zka, aby si Dysonova mohla stoupnout na jeho mısto. Znovu udŽlal krok
dozadu, aby mohli osetrovateleodejıt, a potom ho odsunula jestŽ vıc stranou sestra, jez sem vezla
lekarskenac inı. Mezitım do lodnı nemocnice prispŽchal kapitan Kirk. To uz doktor stal v zadnım
koutŽ pokoje a s ruc nıkem v ruce si metodicky otıral vulkanskou krev, jez na nŽm ulpŽla. Kirk
automaticky zamıril k McCoyovi.
"Sulu mi povŽdŽl taktickedetaily o utoku proti Krkavc˚ m. Co se stalo Spockovi?"
"Stal na chodbŽ u dok˚ , kdyz vybuchla mina," vysvŽtlil McCoy, ktery bez valneho uspŽchu c istil
znic eny odŽv. "Je to naprosta klika, ze je jestŽ nazivu. Pred prımy mi uc inky vy buchu ho jako stıt
uchranilo cizı tŽlo, ale tlakova vlna ho vrhla do nası chodby kratce predtım, nez se zaklaply
hermeticke dvere. Ma tŽzke poranŽnı, popaleniny, rany po srapnelu a vnitrnı krvacenı d˚ lezity ch
organ˚ ."
Kirk se pri tomto vy c tu zle mrac il. "Ale zıt bude."
McCoy pochopil Kirkovo skalopevnekonstatovanı jako otazku. Doktor se podıval jinak. "Je mi to
lıto, kapitane, ale tohle tvrdit nemohu. Nejsem s vulkanskou fyziologiı obeznamen." Prestal si otırat
ruce a odlozil zakrvaceny ruc nık. "Civilistena obchodnı. stanici jestŽ potrebujı lekarskou pec i. Rad
bych se tam vratil s jednotkou zvlastnıho nasazenı..."
"Proc byste se sakra vracel?" Kolemjdoucı sestru divoky vy krik vydŽsil. McCoyova tvar zkamenŽla.
Kirk rychle snızil hlas ale stale mu jej jestŽ svıral potlac ovany vztek. "Pane doktore, vase mısto je
zde, v lodnı nemocnici..."
"Ja uz p˚ jdu, kapitane." Dysonova si proklestila cestu zastupem, ktery se shromazdil okolo l˚ zka,
na kterem lezel prvnı d˚ stojnık. "Svou praci tady jsem uz skonc ila." Sledovala, jak se Kirk
soustredŽnŽ dıva zpŽt na diagnosticky panel, monitorujıcı data o Spockovi. "Doktor Cortejo bude
operovat hned, jak se stabilizujı zivotnı funkce pana Spocka."
Kirk premohl svepocity a klidnŽ pravil: "Jaky je jeho stav?"
Na rozdıl od McCoye se Dysonova na kapitana podıvala zprıma. "Moc dobry nenı. Vnitrnı
poranŽnı jsou dosti tŽzka a ztratil velike mnozstvı krve. A bŽhem operace jestŽ ztratı dalsı. A
protoze na lodi nenı mnoho krve, ktera by odpovıdala SpockovŽ typu, musıme se spokojit s tım, co
se nam nahromadilo od darc˚ . Zasadnı otazkou pak bude spravit potrhane tkanŽ, drıve nez tyto
dodavky vyc erpame. Ovsem kdyz doktor Cortejo dokaze..."
"DŽkuji vam, panı doktorko." Kirk se pri zmınce o chirurgovi usklıbl a odvratil se tvari od McCoye.
"MŽla byste si radŽji pospısit, pokud se presunujete na obchodnı stanici. Na Falchion jiz byla
prenesena prvnı c ast jednotky zvlastnıho nasazenı."
Kirk raznŽ odesel od obou doktor˚ . Obchazel shluk lidı, kterı se nadale tısnili kolem Spocka, ale
nezastavil se tam. Mısto toho zamıril k sestre Chapelove, ktera pravŽ spŽchala ven z pokoje pro
nalehave prıpady. Kdyz Kirk prekroc il prah hematologicke laboratore, Chapelova stala u
otevreneho oddŽlenı skladu a prohlızela, co je uvnitr. S jedinou vy jimkou byly na vsech polic kach
lahve s jasnŽ c ervenou tekutinou. Jen na teposlednı byla smaragdovŽ zelena.
"Zvladne to?" zeptal se Kirk.
Chapelova se udivenŽ podıvala vzh˚ ru. "Pane?"
"Cortejo. Zvladne tu operaci Spocka?"
"Je to vy tec ny chirurg." Sestra zase sklopila oc i na svou tabulku s daty. "Zda se, ze se na to cıtı..."
"Ale ja kruci kaslu na to, na co se cıtı!" vyjel Kirk. "Ja se ptam na vas nazor."
Jen s namahou se na nŽj podıvala. "Ne, myslım si, ze nenı tak kvalifikovany . Nikdy jestŽ Vulkance
neoperoval."
"To prece McCoy takene, dokud neprovedl operaci srdce velvyslanci Sarekovi."
"Tentokrat jsou vsak zranŽnı pana Spocka. rozsahlejsı," hlas sestry Chapelove se na okamzik
rozechvŽl. "A doktor Cortejo neprostudoval vulkanskou anatomii tak zevrubnŽ jako doktor
McCoy..." Potrasla hlavou a nechtŽlo se jı mluvit dal.
"DŽkuji vam, sestro Chapelova."
S vy razem naprosteho soustredŽnı se vratila k svemu inventari.
"Tuhle," radila Dysonova a ukazovala nahoru v malemıstnosti, kde stala s McCoyem. Od podlahy
az ke stropu tam staly police s materialem pro akce mimo loÍ a trochu chranily toto zatisı pred
hlukem a ruchem panujıcım na nemocnic nım oddŽlenı pro nalehaveprıpady.
McCoy se natahl a sundal kovovou krabici, kterou si vybrala. "Nechapu, proc tu mam trc et,"
protestoval, kdyz si od nŽho brala krabici. "Vzdyó se tu jenom pletu pod nohama lekar˚ m, kterı
vŽdı, co dŽlajı. Na obchodnı stanici bych aspon byl uzitec ny jako osetrovatel."
Dysonova otevrela zamky a zac ala prohlızet, jake lekarske potreby se skry vajı v te krabici.
"Zbytec nŽ se rozc ilujes, Lene: rozkaz je rozkaz."
Tım ho ovsem od namitek neodradila. "Ja jsem se k Flotile nedal. K nı se preci dal ten druhy
McCoy. Tak nac bych mŽl poslouchat rozkazy?"
"Tak to jen zkus opustit tuhle loÍ. Kapitan Kirk sice da hodit do brigy toho druheho doktora
McCoye, ale zeleza na nohy dajı tobŽ. A pred polnı soud p˚ jdes takety."
"Prohlasım, ze mam snızenou odpovŽdnost. Korunnı svŽdkynı budes ty a dosvŽdc ıs, ze m˚ j mozek
nedovoluje, abych dŽlal lodnıho seflekare." McCoy se zamrac il, kdyz si uvŽdomil, ze ho Dysonova
prestala poslouchat. "Nejspıs tŽ celedny neuvidım."
To znovu upoutalo jejı pozornost. V koutcıch ust jı zacukalo. "Uz jsi mŽ vidŽl dost."
McCoy se zapy ril, ale zachoval si nevinny vy raz s oc ima dokoran, i kdyz mu oc i sjely z jejı tvare
dol˚ . "Jsem seflekarem na teto lodi a je mou povinnostı zblızka dohlızet na prıslusnıky posadky."
Dysonova potlac ila smıch. "Najednou jsi zase zpatky u Flotily. Poslouchej mŽ, velıcı d˚ stojnıku
McCoyi..."
Ale nedopovŽdŽla to, protoze se nahle objevil kapitan Kirk. "Uz bŽzım, kapitane." ChvatnŽ zamkla
polnı krabici a vzala ji ze stolu.
"Treba bych mohl pomoct..." McCoy pokroc il kupredu, aby ji doprovodil, ale vtom se vymrstila
Kirkova ruka. Ocelovy m sevrenım ramene McCoyovi zabranil v odchodu.
"Musıme probrat nŽco urednıho ve vası kancelari," rekl Kirk, zatımco Dysonova se strızlivy m
vy razem v oblic eji prchala z mıstnosti.
"To nenı, ma kancelar, kapitane," McCoy vyprostil rameno z kapitanova sevrenı, ale Dysonova uz
byla pryc .
"Dovolte, abych vam to zopakoval," rekl tise Kirk. "M˚ zete tam buÍjıt sam, nebo vas tam odvlec u
ja."
McCoy prekvapenŽ zıral na Kirka. Aó uz vyc etl z kapitanovy tvare jakekoli pocity, na chvıli
onŽmŽl a potom rekl klidne. "Ano, pane." Z˚ stal zticha, dokud nedosli do zatisı seflekarovy
kancelare a dokud Kirk nevydal dalsı rozkaz.
"Musıte operovat Spocka."
"Coze?" zvolal nap˚ l se smıchem McCoy. "Zblaznil jste se? Nemam chirurgickou kvalifikaci,
abych mohl operovat lidi, natoz Vulkance. Mam kvalifikaci taktak na to, abych Cortejovi
asistoval..."
"To nenı pravda." Tuha prısnost velitele kosmickelodi roztala. Kirk k nŽmu pristoupil blız a zvedl
paze, aby dodal svevy zvŽ d˚ raz. "Mate znalosti, McCoyi, nŽkde. Tak po nich sahnŽte a vyuzijte
je."
McCoy zavrtŽl hlavou. "Kapitane, vy ani nevıte, co ode mne zadate."
"To je mi jedno," divoce odsekl Kirk. "Je to vase povinnost jakozto lekare, jako seflekare me
lodi..."
"Ne," s hr˚ zou se odvratil McCoy. "Nem˚ zete mi rozkazat, abych rozrezaval ziveho c lovŽka. V
zivotŽ jsem to nedŽlal."
"Uz jste to dŽlal stokrat," hrımal Kirk. "Proboha, Kostro, Spock nam umıra!" Ta slova vsak na
muze stojıcıho pred nım nijak nep˚ sobila.
McCoy pokrc il lhostejnerameny. "Nejsem vas Kostra. Nepamatuju se a nemohu mu pomoci."
"Ze nem˚ zete?" zeptal se horce kapitan. "Ne, ja myslım, ze si nechcete vzpomenou. Jste docela rad,
ze jste na poslednıch dvacet pŽt let zapomnŽl. DŽsı vas, protoze to nebyla leta pohody a jistoty, byla
plna zmatk˚ a osklivy ch prekvapenı. Jste jestŽ chlapec, chlapec, ktery chce projıt zivotem, aniz se
dopustı chyb, tŽch zly ch chyb, jez se uz nedajı napravit. Priznat chyby totiz znamena uvŽdomit si
vlastnı slabost..."
"Prestan te!" zarval McCoy.
"...i vlastnı silnestranky." Kirk presel do vsednıho, drsneho tonu. "Poslouchejte mŽ dobre, McCoy.
Vam je jedno, co se stane se Spockem, ale kdesi ve vas je muz, ktery by se pred nic ım nezastavil,
jen aby zachranil nŽc ı zivot, bez ohledu na to, c ım za to osobnŽ zaplatı. PravŽ tato vlastnost z nŽho
udŽlala nejlepsıho lekarskeho d˚ stojnıka kosmickeFlotily. Jestlize vy nemate stejnŽ vasnivy vztah
k cenŽ zivota, nestane se z vas ani zpola takovy doktor, jaky m byl on. Ani zpola takovy muz."
Kirk upıral zraky na doktorovu pobledlou tvar. "Cozpak m˚ zete opravdu tak snadno nechat Spocka
umrıt?"
McCoy uhnul Kirkovu pohledu a potom zvolna zakroutil hlavou. "Poprve jsem ztratil pacienta a
kopl jsem do dverı ordinace tak, ze jsem v nich udŽlal dıru... za opravu jsem pak musel zaplatit
ty dennı plat. Ostatnı doktori mi rekli, ze si na to zvyknu."
"Prestal jste kopat do dverı," rekl Kirk, "ale na smrt jste si nezvykl."
McCoy stal chvıli mlc ky a hledŽl za kapitana kamsi do sveho svŽta. Potom zamrkal, jako by to
chtŽl vytrıt z oc ı. "To je ten nejlepsı napis na hrob, ktery by si mohl doktor prat." McCoy se
zhluboka nadechl a narovnal se v ramenou. "Nic vam nemohu slıbit, kapitane, jen ze se
vynasnazım."
Kirkovi se trochu ulevilo, ale dalsı McCoyova slova ho zamrazila: "Budete mi muset ukazat, kudy
se jde na operac nı sal." Kdyz se kapitan vrıtil na m˚ stek, poboc nice na nŽj mavala tabulkou s daty,
ac koli nevŽrila, ze si jı vsimne. V poslednıch dvou ty dnech plny ch bitev se pred Kirkem nakupila
cela deprimujıcı halda hlasenı o skodach a opravach a Kirk je pohrdlivŽ a vytrvale odsouval stranou.
TeÍse vsak poboc nice podivila tomu, ze se na tabulku vrhl, jako by slo o zivot. Zkoumal ji a stale
vıce se mrac il. Potom na formular nadrapal svou sifru.
"Serzante, tahle zadost je uz dvanact dnı stara," poznamenal s tızivou nelibostı Kirk. "Proc jsem ji
nedostal drıve?" Ale na odpovŽÍ nec ekal. "Prineste mi zpravy," rozkazal usec ne. "Prineste mi
vsechno, co mate."
Usadil se ve velitelskem kresle a zahajil odhodlanŽ souboj s hlasenımi.
Kdyz Cortejo otevrel Spock˚ v tŽzce pochroumany hrudnık, McCoy se musel moc premahat, aby z
operac nıho salu neutekl. Jen taktak se mu podarilo premoci chuó zvracet. SilnŽ pobledly a lehce
zpoceny sledoval, jak Cortejo a sestra Chapelova zavadŽjı podp˚ rny biosystem a jak jej uvnitr
otevrenetŽlnı dutiny trubic kami a hadic kami pripevn uji k d˚ lezity m organ˚ m.
V pr˚ bŽhu prvnıho roc nıku McCoy v Atlantskevseobecne nemocnici jakztakz zvladl to zdŽseni,
kdyz vidŽl tak brutalnŽ ponic eny organismus. Na oddŽlenı pro nalehave prıpady byl vzdy nutny
okamzity zasah a nebyla nouze o krev a hnis. Pripustit, aby se c lovŽku zvedl zaludek, znamenalo
luxus, ktery mohl pacienta stat zivot. Kdyz vesel do salu k operac nımu stolu, v duchu se
pripravoval na to, co ho c eka, ale prece jen nebral v uvahu, ze pacient je c lovŽkem jen zc asti. Kdyz
vsak vidŽl podivnou smŽsici zcela nezvykly ch barev, tvar˚ a pach˚ , ztratil klid a zac al pocióovat
nevolnost.
"Nemusıte se na to povinnŽ koukat," procedil kysele Cortejo. "Kapitanovi Kirkovi je snad milejsı,
kdyz vas ma tady na sale, ale ja rozhodnenepoc ıtam s tım, ze byste mi pri tehle operaci asistoval."
McCoy zhluboka vzdychl a o dva kroky pokroc il k operac nımu stolu. "Jako lekar vıtam prılezitost
seznamit se s novy mi lec ebny mi postupy." Prinutil se hledŽt skrze modre svŽtlo do sterilnıho
prostredı. Uvnitr Vulkancovy hrudi se rozlevala spinavŽ zelena tekutina. McCoy polkl naprazdno,
ale pohled neodvratil. "Znam vsak sve omezene moznosti. Jsem tu, abych se uc il, a ne abych
operoval."
"Tohle nenı fakultnı nemocnice..."
"Biosystem zaveden," zamruc ela Chapelova, kdyz spustila prıstroje kontrolujıcı chod.
"...a tak nec ekejte nŽjakou prednasku jako ve skole." Chirurg vnoril ruce do tŽlnı dutiny. V
louzic kach krve mu zmizely spic ky prst˚ , kteresi hledaly cestu ve spodnı tkani. Potom se naraz
zastavily. "Tady odsat."
Chapelova prilozila na to mısto c isteustı sacı hadic ky. Jejı pr˚ hlednestŽny se zbarvily dozelena a
za par sekund se jiz plnila pripravena nadoba na krev. Z organismu vysavana tekutina totiz proudila
ven trochu rychlejsım tempem. Sestra nec ekala na pokyn a beze slov prilozila na prıslusnemısto
nezbytnŽ svorky.
Cortej˚ v skalpelovy paprsek se probudil k zivotu a objızdŽl potrhane okraje kritickeho mısta.
Zarovnane konce pak spojil paprskovy m sitım. Kdyz sestra vytahla svorky, drıve potrhane tkanŽ
drzely pohromadŽ. NicmenŽ zaplava krve se nechtŽla zastavit.
Ostre zapıskanı prıstroje kontrolujıcıho biosystem prihnalo Chapelove na c elo mrac ek. "Objem
krve klesl na 68 procent."
"Udrzujte nynŽjsı transfuznı tempo."
"Jaky objem m˚ ze Vulkanec ztratit?" tazal se McCoy.
"Teoretiky by mŽl vydrzet jestŽ ztratu dalsıch 10 procent."
"Ale pan Spock nenı c isty Vulkanec," dodala Chapelova tise, ale zretelnŽ. Tuto poznamku
adresovala McCoyovi, ale zaroven chtŽla varovat Corteja. "PravdŽpodobnŽ nesnese vŽtsı ztratu
krevnıho objemu nez dalsıch 7 az 8 procent."
Cortejo sice na jejı poznamku nereagoval, ale sestra vŽdŽla, ze informaci slysel a vzal na vŽdomı.
Chirurg nezpomalil pohyb rukou a zaroven zac al prednaset. "Kdyz vezmeme v uvahu
predpokladanou delku operace, tısnı nas parametr omezeneho prıvodu krve. Dokud je pacient pod
transfuzı, nem˚ ze zvysovat tempo dodavky krve, protoze by se rychle vyc erpala. Navıc se mi
zvy seny prıtok krve bude stavŽt do cesty, dokud se mi nepodarı zacelit vıce mıst, odkud krvacı."
Namısto sitı zac al opŽt pracovat skalpelem a jemnepohyby ruky byly skoro neznatelne.
McCoy sledoval Cortejovu chirurgickou techniku stale s vŽtsım obdivem. Ruce se pohybovaly bez
prestavky a s jistotou, skalpel odstran oval drobny mi rezy odumırajıcı tkan , a hned nato chirurg
paprskem rany sesıval. Trebaze toto tŽlo bylo formou i funkcı pro McCoye cizı, dokazal rozeznat
smŽr chirurgicky ch pohyb˚ a ocenit i to, jak Cortejo rychle, bez prestavky k zamyslenı rozhoduje,
ktereposkozenemısto je treba spojit s ktery m a jak.
Znovu ostre zapıskala kontrola biosystemu a McCoyovu pozornost nanovo upoutala tato zachranna
jednotka, vedle nız lezela dvŽ jiz vypotrebovana balenı krve.
"Objem klesl na 62 procent," ponury m hlasem rekla Chapelova. .
"Pripravte zvy senı transfuznıho tempa." Cortejo dale beze spŽchu vykladal, ale jeho prsty
poletovaly jestŽ rychleji nez drıve. "Vzdycky jsem se rad poustŽl do skutec nŽ naroc ne chirurgie,
pane doktore. Je to pro nas vynikajıcı prılezitost, ze m˚ zete sledovat pravŽ takovouhle situaci."
"Wagnerova stanice vola Enterprise. Enterprise, ozvŽte se." V amplionu zapraskal Uhurin hlas,
ktery si jen s namahou razil cestu staticky mi sumy z rozpty leny ch oblak˚ iont˚ . Pres svou nejlepsı
snahu Palmerova dosahla jen maleho proc istŽnı kanalu.
"Uhuro, m˚ zete mi zajistit vizualnı kontakt?" ptal se Kirk a znepokojenŽ pohlızel na prazdnou
obrazovku nad spojovou stanicı.
"Bohuzel, kapitane, vy buch znic il videovysılac spolu asi s tretinou okruhu u dok˚ . Trvalo mi to
celehodiny, nŽz jsem dostala do provozu aspon tyhle audiokanaly."
Kirk prijal jejı konstatovanı s odevzdany m povzdechem, ale rıkal si s obavami, ze to jestŽ dlouho
potrva, nez bude zase tak plnŽ d˚ vŽrovat radiovemu spojenı. Sklonil se blıze k panelu, jako by jiz
touto tŽlesnou blızkostı mohl zvy sit kvalitu spojenı. "Jak to vypada na stanici?"
"Vsechno uz je v poradku. Mladı jedinci zahynuli i s kralovnou a Krkavci, kterı to prezili, dostali
kazdy davku sedativ."
"Sedativ?" zvolal Kirk. "Chci ty cizince zavrıt do vŽzenı a hlıdat dnem i nocı."
"Souhlasım s vami, kapitane." Odpovıdal mu teÍ hlas doktorky Dysonove. "Ale je to spıs z
lekarsky ch d˚ vod˚ nez z bezpec nostnıch. Jakmile byla znic ena kralovna, prevladla u kazdeho
Krkavce osobnost jeho obŽti.
Tım doslo k dosti vaznemu citovemu traumatu. VŽtsina z nich propadla hysterii, a tak jsem jim dala
uc inna sedativa, abych jim zabranila v masovesebevrazdŽ."
"VŽtsina?"
"Jeden ... muz, nŽjaky kapitan Neil, vypada, ze je mu lhostejne, jak sam na tom je, jen kdyz je v
poradku jeho loÍ. Bude asi uzitec ny a bude pomahat ostatnım, aby se prizp˚ sobili novesituaci. Ale
v teto chvıli mam plneruce prace s lec enım civilist˚ , kterı to prezili, a tak jsem rada, ze Krkavci
dajı pokoj. Docela by se mi hodila nŽjaka pomoc. A radsi vŽtsı."
"To nebude problem, doktorko Dysonova. Uplyne nŽco pres tri hodiny a na Wagnerovu stanici
pripluje Lexington."
"Inu, je na c ase!"
"To rıkam taky," unavenŽ se usmal Kirk. Pri dalsıch slovech vsak jeho usmŽv pohasl.
"Kapitane, jak je na tom Spock?"
"JestŽ nevım. Uz vıce nez pŽt hodin jsou na sale Cortejo a McCoy."
Uhure se urc itŽ prestalo darit udrzovat kanal v provozu, neboó spojenı s doktorkou Dysonovou se
nahle prerusilo.
"Tohle je nase poslednı balenı T minus," rekla Chapelova a vlozila zelene balenı do biosystemu,
aniz prerusila prıtok krve pavuc inou hadic ek.
"Prıtok se zlepsuje?" zeptal se Cortejo, ktery pec livŽ sledoval obnazene vnitrnı organy, jejichz
poranŽnı stale zaznamenaval chirurgicky monitor.
"Uroven klesla na 3 procenta dodavaneho objemu."
"A co tato skutec nost znamena, pane McCoyi?" Chirurg jemnŽ pracoval prsty poblız leveho
plicnıho laloku. Regenerac nı sondou se lehce zacelila mala trhlina v houbovitetkani.
"Pacient˚ v zdravotnı stav se zlepsuje," odpovŽdŽl McCoy. Pri tŽchto slovech pozoroval, jak jemnŽ
Cortejovo zapŽstı pracuje, kdyz chirurg zachazı se svy mi nastroji. MŽl kazdic ky pohyb presnŽ
vypoc teny a v˚ bec nic ım nemaril c as. "Jeho organismus udrzuje podavanou transfuzi, coz znamena,
ze je vnitrnı krvaceni pod kontrolou."
Chirurg prisvŽdc il. "Musıme by t pripraveni brzy ho zavrıt. Tahle krevnı jednotka bude pravŽ tak
stac it, aby se obnovil pacient˚ v minimalnı objem krve." Vytahl ruce s otevreneho hrudnıku a mısto
sondy si vzal novŽ nabity skalpel, ktery lezel na McCoyovŽ dlani. "Uz jen jediny rez..."
Cortejo namıril spic ku nastroje na zc ernaly kousek tkanŽ a naposledy spustil tenky rezny paprsek.
Z mısta se vyvalila husta oranzova tekutina a na chirurgickem monitoru zazarilo novesvŽtlo.
Cortejova ruka se poprveza pŽt hodin zachvŽla.
McCoy se podıval za sterilnı pole na Chapelovou. "Sestro, mate nŽjakeponŽtı o tom, co..."
"Za tuhle operaci odpovıdam ja," vyjekl Cortejo.
"Co je to tady? Co se stalo? ptal se McCoy.
"Nevım. Nenı to c lovŽk..." Z rany vytekala tekutina dal. "Sitı," zavelel chirurg a odhodil skalpel.
Novy m paprskem mısto objel, ale vy tok nezastavil.
"Tepova frekvence klesa," drsnŽ ohlasila Chapelova. "Krevnı balenı vyc erpano z 50 procent."
Cortejo znovu zkusil ranu sesıt, ale ani druhy pokus se nezdaril. Hodnoty zivotnıch funkcı nadale
klesaly.
McCoy se nejprve zahledŽl na otevrenou ranu a potom na Corteja, jehoz prsty se prestaly
pohybovat.
Spock umıral.
Kdyz se z operac nıho salu vynorili oba lekari, Kirk razoval po lodnı nemocnici sem a tam. Cortejo
odesel s vazny m vy razem a beze slova. McCoy se unavenŽ oprel o stŽnu a nevsımal si prıvalu
kapitanovy ch dotaz˚ . Prımo k zblaznŽni soustredŽnŽ svlekal chirurgicke rukavice. Potom si
odepnul prezky operac nı zastŽry a uvolnil si ji u krku. Narovnal se v zadech. A teprve potom
McCoy promluvil.
"Je mimo bezprostrednı nebezpec ı."
"Co to znamena?" ptal se Kirk, v nŽmz se stretavala uleva s obavami.
"To znamena, ze kdyz se podarı zabranit pooperac nım komplikacım, bude na tom Spock prostŽ
fajn." McCoy si mnul zatylek. "Ta zatracena blaznivŽ propletena fyziologie! Tohle je vulkanskea
tamto zase lidske. Pokazde, kdyz jsem nŽco rozebral, mŽl jsem strach, ze uz ho zpatky neslozım."
Uplynul okamzik, nez na kapitana s plnou silou dolehl smysl tŽchto slov. "Kostro?" zaseptal, potom
popadl chirurga za ramena a zatrasl jım. "Kostro!"
"Dej mi pokoj, Jime," podrazdŽnŽ zavrc el McCoy. "Uz jsem ti rıkal, ze ti nic konkretnŽjsıho
nem˚ zu rıct. Pamatuj, mas pred sebou unaveneho chlapa. Celou dobu jsem byl na sale..." Tvar se
mu stahla, jako by bolestı.
"A co se tam stalo?" vyptaval se Kirk.
McCoy si rukou protrel oc i a zamyslenŽ se mrac il. Po nŽkolika sekundach zvedl hlavu a podıval se
Kirkovi do oc ı. Vrasky mu zvy razn oval zmatek. "A jak se vlastnŽ stal Spockovi ten uraz? Pri tom
utoku ho prece neporanili..." McCoy uprel sv˚ j pohled dovnitr a pokrac oval, jako by spıse mluvil
sam se sebou. "Byl u mne v kabinŽ, porad nŽco povıdal o pamŽóovy ch okruzıch a o c ipech. A ja
jsem pritom do sebe lil tu prısernou Cervenou novu."
"A nac si vzpomınas pak?" nelehal Kirk.
"Na operac nı sal..." Uz jsem si myslel, ze je po Spockovi, kdyz mu ruply jatra." McCoy hovoril s
jistou namahou. "Musel jsem potom dŽlat naramnesitı, abych tu tkan slatal."
"Tak tys tu operaci dokonc oval," rekl tise Kirk.
"Ale proc vlastnŽ operoval Cortejo?" ChtŽl vŽdŽt McCoy a zase se tvaril tak poplasenŽ. "Je to snad
dobry chirurg, ale s Vulkanci prece nema tolik zkusenostı, aby mohl zvladnout tak slozitou operaci.
Takovouhle se prece nezac ına."
Lekar vrtŽl hlavou, jako by chtŽl ze sebe setrast matoucı mlhu. "Ja si dokonce nevzpomınam ani na
to, jak jsem vesel na sal..." McCoy nahle vypadal naprosto zdŽsenŽ. "Jime, rekni, prece jsem nesel
operovat ozraly ? To by se nedalo nic ım omluvit, ani..." Naraz se zarazil. "Nic ım," opakoval
smutny m hlasem.
"Zadnestrachy, Kostro," Kirk s rozkosı vyslovoval jeho prezdıvku. "Tys v˚ bec nebyl opily , jen jsi
prostŽ chodil ve spanı." Usmıval se tomu, ze to McCoy nechape. "A nad sklenic kou Cervenenovy
ti povım vsechny podrobnosti. M˚ zeme se napıt na Spockovo zdravı."
A na pamatku jednoho civilisty, Leonarda McCoye, ktery pri plnŽnı povinnostı prisel o zivot.
EPILOG
"Kostro..."
"No, Jime," odpovŽdŽl roztrzitŽ McCoy, ktery zkoumal prılis dlouhy seznam pozadavk˚ , lezıcı na
jeho poc ıtac i. Vedle bylo na hromadce udŽsne mnozstvı zaznam˚ lekarsky ch hlasenı. Uradujıcı
seflekar Cortejo projevoval jen maly zajem o vsednŽjsı povinnosti doprovazejıcı jeho doc asne
jmenovanı do vyssı funkce.
"Uz jsi nŽkdy uvazoval o tom, ze odejdes ze sluzby?" zeptal se Kirk s nucenou nedbalostı a
prohlızel si pritom obal zasilky, na kterebylo nadepsano jeho jmeno.
ZdŽseny McCoy zvedl hlavu od terminalu poc ıtac e. "Nema to snad by t neprılis taktnı naznak, ze by
tv˚ j seflekar mŽl jıt do penze?"
"Ne, to v˚ bec ne." Kirkovy prsty zlomily pec eó a zac aly stahovat z balıc ku papır. "Jen jsem si
myslel, ze by se ti treba vıc lıbilo otevrıt si doma soukromou ordinaci, na malem mŽstŽ..."
"Ale ja mam preci ordinaci tady, Jime," rekl McCoy se zahadny m usmŽvem. "U posadky tehle
kosmickelodi. KromŽ toho jsem chirurg - a to zatracenŽ dobry - a nŽkde v zapadakovŽ bych asi
moc prılezitostı dŽlat chirurgii nemŽl. NemluvŽ uz o tom, ze tu pouzıvam lepsı vŽdeckelaboratore,
nez bych nasel nŽkde v Georgii."
"Ja to jen tak oóukavam," Kirk odstranil poslednı vrstvu obalu. Podıval se na obsah balıc ku.
"Kostro!"
Doktor se zesiroka usklıbl nad prıtelovou reakcı. "ChtŽl jsem ti to dat drıv, ale to vıs, jedno pres
druhe..."
Kirk vytahl na svŽtlo tyrellsky n˚ z a s radostı si prohlızel, jak se na c epel modrozelenŽ leskne. "Ty
ses pro nŽj vratil!" Nahly napad ho znovu obratil k doktorovi. "Kolik jsi musel zaplatit?"
"Do toho ti nic nenı," rekl pevnŽ McCoy. A hned dodal: "Ja si ten rozdıl vyrovnam se Spockem."
N˚ z se otoc il ve vzduchu, na okamzik tam z˚ stal a potom padl dol˚ . Rukojeó s bezpec ny m
placnutım pristala v KirkovŽ dlani. "Jen se mi neporez;" bruc el McCoy, ktery uz uvazoval o tom,
kolik prace jestŽ musı vykonat. "Mam i tak prace nad hlavu."
"To mi pripomına, ze budes vyznamenan jako lodnı nemotora. Na cele lodi nedoslo k urazu pro
takovou nepozornost..."
"Ja to vŽdŽl! Tohohle se uz jakziv nezbavım."
"Jen poc kej, az na tebe prijde Spock." Kapitan se zasmal, kdyz vidŽl, jak McCoy vadne. Vulkanec
dovede by t docela szıravy , kdyz se mu da prılezitost. Kirk pec livŽ zabalil starozitnou zbran a
balıc ek si odnasel pod pazı. "Az s tım budes hotov, zastav se u mne v kabinŽ."
"M˚ zes c ekat, ze prijdu tak za mŽsıc," zavzdychal McCoy, kdyz Kirk opoustŽl kancelar.
Par sekund na to se otevrely dvere a vstoupila Christine Chapelova. V rukou nesla jestŽ dalsı
zaznamy. Nevsımala si varovneho vrc enı a McCoyovi podrobnŽ popisovala, co na kteredisketŽ je,
drıve nez je pridala na hromadu. "Dennı rozpisy sluzeb. Souhrn chirurgicky ch operacı. Prehled
ambulantnıch pacient˚ . Zprava o pacientech na intenzivnı pec i..."
"A to se tım Cortejo v˚ bec nezaby val?" vykrikl McCoy, kdyz se ta hromada zac ala povazlivŽ
naklanŽt.
Chapelova zac ala klast dalsı na novou hromadu. "Vy pis propustŽny ch pacient˚ , celkovy prehled
diagnoz, zaznam jedna, celkovy prehled diagnoz, zaznam dva." poslednı disketu mu podala rovnou
do ruky. "Vy jste v tomhle." A potom pokrac ovala jako predtım. "Celkovy prehled diagnoz,
zaznam tri. Inventar dodany do lekarske laboratore. Zapisy o udrzbŽ lekarskeho zarızenı." S
hluc ny m mlasknutım zvŽstovala, ze uz je to vsechno. "Vıtame vas zpŽt, pane doktore."
"Kez bych nebyl odjızdŽl." Prohlızel si stıtek na disketŽ, kterou dostal do ruky. " NŽkde se mluvı o
amnezii. Kde je sakra doktorka Dysonova? Uz celedopoledne se ji snazım chytit."
"Je nŽkde ve vy zkumnem oddŽlenı," nejasnŽ odtusila Chapelova. "Pracuje s Frazerem na definitivnı
verzi zpravy o vy zkumu Krkavc˚ ."
"Ja tu nejsem c trnact dnı a tady se vsechno sype pod rukama." McCoy vlozil disketu do terminalu
poc ıtac e. "Spock si ukradne do sveho technickeho vy zkumu polovinu personalu, Gonzalo mi zkazı
celou davku stokalinu..." Kdyz opŽt zvedl hlavu, Chapelova byla jiz u dverı. "NajdŽte mi doktorku
Dysonovou a hned ji sem poslete," zakric et na ni.
Uplynuly temŽr dvŽ hodiny, nez na dverıch bzuc ak ohlasil hosta. "Vstupte," zvolal roztrzitŽ McCoy.
Pres prah se prenesla zena odŽna v modrem stejnokroji technickeho. "Pral jste si mŽ vidŽt, pane?"
McCoy jı pokynul, aby sla dal, ale oc ima se stale boril do poc ıtac e. "Nenı divu, ze tu syntezu
Gonzalo zmrvil. On totiz ve sluzbŽ zaskakoval za Tajiri. JestŽ stŽstı, ze mame toho kluka u
kosmickeFlotily. Jako civilista by zatracenŽ dobre padŽlal."
Vypnul displej a obratil se k neurolozce. "PosaÍte se, panı doktorko."
"DŽkuji vam, rekla," ale ani se nehnula. "Nemam mnoho c asu, pane."
McCoy se nad jejı netrpŽlivostı trochu zakabonil. "Pan Spock bude jestŽ par dnı v lodnı nemocnici.
Kdybych byl na vasem mıstŽ, vyuzil bych toho klid˚ a tolik bych se nehonil."
"Ano, pane."
"To nebyl navrh, to byl rozkaz," rekl stroze. "Ja nejsem tak choulostivy jako Cortejo." OdmŽnou
mu byl nedobrovolny usmŽv Dysonove. Kdyby se jen chtŽla trochu uvolnit. "Sestra Chapelova mi
sdŽluje, ze jste jı bŽhem me prodlouzene dovolene velmi pomahala. Bohuzel vam nemohu,
podŽkovat za nic - konkretnıho..."
"Ale to je v poradku, pane doktore. Ukazalo se, ze jste docela zajımavy prıpad." Nakratko se
objevil jejı jemny usmŽv. "BuÍte jen rad, ze o vas nenapısu c lanek do lekarskeho c asopisu."
UdŽlal lıtostivou grimasu. "Pripadam si, jako bych se probudil po nŽjakem flamu. Po takovem, ze
se dohadujete, ze jste si to moc hezky uzila, protoze si nem˚ zete vzpomenout, co se dŽlo."
Po odmlce trochu rozpac itŽ pokrac oval. "A pokud jsem provadŽl nŽjake blazniviny, nikdo mi o
nich nic neprozradil."
Pokrc ila rameny. "Ta mlha zapomnŽnı je trosku hustsı, ale vŽtsinou jste se vŽnoval svy m studiım.
Dotahl jste tretıho roc nıku na medicınŽ."
"Proboha," zaupŽl McCoy. "Po letech meprvnı prazdniny a ja je promarnım tım, ze se morım nad
skripty pro mediky. Takova skoda."
Dysonova se kradmo podıvala ke dverım. " Jestli mŽ omluvıte, pane doktore, mam spoustu prace..."
"Dobra, panı doktorko. M˚ zete jıt."
"DŽkuji vam, pane," rekla a odkvapila.
McCoy si pobavenŽ povsiml toho, jak od nŽho spŽchala. Je to jestŽ trochu zelenac , ale v medicınŽ
slibny talent.
A dal se zase do prace.