Hovořte s dětmi otevřeně (publikace)

Transkript

HOVOŘTE S DĚTMI
OTEVŘENĚ
Citadela, o.s. Bruntál
Pedagogicko - psychologická poradna Bruntál
PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA BRUNTÁL
HOVOŘTE S DĚTMI OTEVŘENĚ
Vydavatel:
© Citadela, o.s. Bruntál
Vydání:
druhé (upravené)
Text:
Mgr. Miroslav Piňos, Mgr. Stanislav Toman, 2004
Ilustrace:
© Jakub Soldán, 2004
Hovořte s dětmi otevřeně
3
V této publikaci Vám chceme podat některé aktuální důležité
informace. Seznámení s nimi Vám umožní předcházet případným
překvapujícím zjištěním, lépe se orientovat v uvedených tématech a případně
efektivně řešit přicházející problémy.
Příručka je součástí realizovaného dlouhodobého preventivního
programu a byla zpracována občanským sdružením Citadela Bruntál
ve spolupráci s Pedagogicko-psychologickou poradnou Bruntál a za finanční
podpory Města Bruntál.
4
5
OBSAH
Úvod ................................................................................................................... 9
Efektivní komunikace..................................................................................... 11
Jak nekomunikovat neverbálně ............................................................. 12
Jak nekomunikovat zvuky a zvukovou složkou řeči ............................. 12
Jak nekomunikovat organizací řeči, volbou slov a pod. ........................ 13
Jak nekomunikovat obsahem řeči.......................................................... 13
Jak nekomunikovat dalším chováním.................................................... 14
Dětská asertivita ............................................................................................. 16
Pojem „asertivita“.................................................................................. 16
Jsou děti asertivní? ................................................................................ 16
Desatero výchovných předsudků dospělých, aneb jak úspěšně potlačit
asertivitu ................................................................................................ 17
Jak učit děti asertivnímu jednání ........................................................... 17
Drogy ............................................................................................................... 20
Dělení drog............................................................................................ 20
Drogy v minulosti.................................................................................. 21
Drogy v Čechách ................................................................................... 22
Drogová situace na Bruntálsku.............................................................. 23
Proč to dělají?........................................................................................ 24
Přehled drog a jejich vlastnosti ..................................................................... 26
Alkohol.................................................................................................. 26
Tabák..................................................................................................... 29
Další legální návykové látky ................................................................. 34
Konopí a jeho produkty......................................................................... 35
Stimulační drogy (S) ............................................................................. 38
Opiáty (O) ............................................................................................. 43
Halucinogeny (H) .................................................................................. 45
Těkavé látky (T) .................................................................................... 47
Tlumivé látky ........................................................................................ 48
Závislost........................................................................................................... 49
Co je závislost ....................................................................................... 49
Fyzická závislost ................................................................................... 49
Psychická závislost................................................................................ 49
Fáze závislosti ....................................................................................... 50
Rizikové faktory .................................................................................... 52
6
Jak poznat, že vaše dítě užívá drogy?........................................................... 53
První pomoc při otravě návykovými látkami .............................................. 54
Co dělat, když je dítě pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových
látek....................................................................................................... 54
První pomoc .......................................................................................... 55
Zvláštnosti předávkování různými látkami ........................................... 55
Doporučení rodičům, jejichž děti užívají návykové látky........................... 57
Co dělat? ............................................................................................... 57
Čemu se vyhnout?................................................................................. 58
Drogy a zákon ................................................................................................. 60
Nedovolená výroba a držení.................................................................. 60
Šíření toxikomanie ................................................................................ 61
Přestupkový zákon ................................................................................ 61
Množství větší než malé …................................................................... 63
Gambling neboli patologické hráčství .......................................................... 64
Šikana .............................................................................................................. 65
Výskyt a pohlavní odlišnosti................................................................. 65
Vývojové stupně ................................................................................... 65
Jak šikana škodí .................................................................................... 67
Jak poznat, že je dítě šikanováno .......................................................... 68
Doporučení rodičům ............................................................................. 68
Proč se šikana neřeší ............................................................................. 68
Paradoxy ............................................................................................... 69
Šikanu je nutné řešit.............................................................................. 69
Syndrom „CAN“ ............................................................................................ 71
Fyzické týrání........................................................................................ 71
Psychické týrání .................................................................................... 71
Sexuální zneužívání .............................................................................. 72
Zanedbávání.......................................................................................... 73
Šikanování............................................................................................. 74
Systémové týrání (druhotné ponižování) .............................................. 74
Sekundární viktimizace......................................................................... 74
Münchhausenův syndrom by proxy ...................................................... 75
Opak může být pravdou!....................................................................... 75
Syndrom „PAS“.............................................................................................. 77
7
Syndrom zavrženého rodiče .................................................................. 77
Jak bezpečně poznáme syndrom zavrženého rodiče?............................ 77
Důsledky syndromu „PAS“................................................................... 79
Kam se obrátit pro informace a pomoc ........................................................ 82
Použitá a doporučená literatura.................................................................... 84
8
9
ÚVOD
Vážení rodiče,
škola, do které chodí Vaše dítě, se připojila k programu dlouhodobé
a cílené primární prevence závislostí a sociálně patologických jevů. Tuto
činnost realizuje Pedagogicko-psychologická poradna Bruntál ve spolupráci
s občanským sdružením Citadela.
Základním cílem předkládaného preventivního programu je snaha
o snížení počtu mladých lidí zainteresovaných na nárůstu kriminality, dále pak
snížit nebezpečnost užívání drog a počet dětí a mladistvých experimentujících
s návykovými látkami, dát jim potřebné informace a učit je „bránit se“.
Program je založen na přímém dlouhodobém působení na děti
a mládež prostřednictvím odborně vycvičených studentů (tzv. vrstevnický
prvek), kteří se mohou stávat neformálními vzory. Program umožní vycházet
ze životního stylu dané generace a přizpůsobovat preventivní programy
cíleným skupinám.
V preventivním působení nepůjde jen o přenášení informací
o negativních jevech výše uvedené problematiky, ale působení se zajímavou
a netradiční formou zaměří na otázky:
•
•
•
•
•
•
•
•
komunikace, konflikty, rozhodování,
obecné informace o sociálně patologických jevech,
proč neužívat drogy, co mohou dát a co brát,
nácvik způsobů odmítání účasti na negativním chování,
zaměření na otázky životního stylu,
nabízet alternativní aktivity blízké daným věkovým skupinám,
zvládání stresových situací, zvyšování asertivity,
trávení volného času, rozvíjet pozitivní chování a odpovědnost.
Naším cílem je:
POVÍDAT S DĚTMI O TOM, CO JE ZAJÍMÁ,
CO JE OBKLOPUJE, CO JE TRÁPÍ.
10
Za nezbytné přitom považujeme spolupráci nejen s vedením školy,
učiteli a dalšími odborníky, ale i s Vámi, tedy rodiči.
Problematika kriminality a drogových závislostí se postupně stává
velkým společenským problémem. I v našem regionu stoupá jak počet dětí
a mladistvých s aktivní účastí na kriminalitě, tak počet uživatelů návykových
látek, přičemž velmi znepokojujícím jevem je věk prvního kontaktu s drogou.
Naše společnost se stále snaží hledat cesty k řešení této problematiky
cestou prevence (primární, sekundární, terciální) - represe - léčby. Prohlášení
některých „odborníků“ a politiků, že znají recept, jak vyřešit problémy spojené
s kriminalitou a drogami a vůbec všemi sociálně patologickými jevy, jsou
nereálná přání, která není možno splnit. Stejně tak nikam nevede pouze
spoléhání na represi a zákazy. Lze však za pomoci všech tří uvedených složek
tyto jevy částečně kontrolovat, zamezit jejich extrémnímu šíření, minimalizovat
jejich škodlivé důsledky a tím chránit naše děti, sami sebe a naše rodiny.
HOVOŘTE S DĚTMI OTEVŘENĚ !
Máte šanci se dozvědět, po čem touží,
co je trápí a zajímá, kam míří.
11
EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE
Někdy i to, co lze obecně považovat za špatnou komunikaci, může mít
dobrý efekt. Mnohem lepším východiskem je však usilovat o komunikaci
veskrze dobrou. Proto nabízíme inventář prvků komunikačního chování, které
lze považovat za komplikující.
A proč právě tato nabídka?
Výchova dětí je postavena prvořadě
na komunikaci. Komunikace a šířeji
vůbec styl chování (i ten má
komunikační hodnotu) přečasto
ovlivňují celkovou účinnost působení
na dítě, než některé další složky
profesní vybavenosti - to je jedno
východisko. A druhé - když je někdo
dospělý, neznamená to automaticky,
že dobře komunikuje. V komunikaci
je tedy mnoho komunikačních obtíží
a oč více se do ní s dětmi pouštíme,
o to hůře si tyto chyby připouštíme.
Každý by si tedy měl co chvíli
nastavovat nějaké komunikační zrcadlo. Jedno takové Vám chceme nabídnout.
Následující inventář bude obsahovat základní popisné charakteristiky
komunikace a chování, které mohou komplikovat vztahy mezi lidmi zejména v
profesních vztazích. Jejich poznání je základem možné změny. Je jasné, že
spoustu těchto věcí děláme více či méně běžně, více či méně často, více či
méně intenzivně. Komunikační chyby děláme všichni a je to lidské.
Kdybychom se stali dokonalými, patrně bychom se blížili druhovému zániku,
proto komunikační nedostatky patří k našemu životu stejně jako komunikační
úspěchy i jako výzva „něco s tím dělat“.
Může se vám zdát, že některé popsané prvky nemusí být znakem
nedobré komunikace. Skutečně to tak může být (např. níže popsaný bojový
postoj těla může být v situaci setkání s určitým druhem agrese užitečný, ale
naopak, ve většině jiných běžných situací může komunikaci škodit; kamaráda
12
může naše ironie na jeho adresu potěšit coby vtipný výrok, dítě však rozladit
nebo i natrvalo odradit). Jinou obtíží sebehodnocení může být pro někoho fakt,
že některá komunikační negativa užíváme prakticky nevědomě, spontánně, jsou
součástí naší osobní komunikační výbavy, jiná ale již užíváme jaksi
„polovědomě“, víme o nich a konečně další užíváme zcela vědomě jako
promyšlenou taktiku přímé agrese nebo taktiku manipulace.
Jak nekomunikovat neverbálně
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nedívat se partnerovi do očí, příp. vůbec se na něj nedívat nebo hledět
do očí nepřetržitě,
tvářit se „asymetricky“ (úšklebky atd.), nechat běžet negativní mimiku
(mračení atd.),
odvracet hlavu nebo nepotvrzovat neverbální naslouchání (např. pokyvy
hlavou),
přistupovat příliš blízko k partnerovi, nebo tlačit jej svou blízkostí jinam,
vykázat partnerovi prostor pro něj nevýhodný (např. nechat jej stát
uprostřed místnosti),
dýchat zblízka „ovoněným“ dechem (česnek, rum, sardinky),
dělat „různá gesta“ (např. ťukání na čelo...),
zaujímat bojové pozice (ruce v bok, skloněná hlava, oči z podvíček,
rozkročené nohy atd.),
nechat nervózně pohrávat končetiny (např. často si sahat na obličej), dělat
nečekané pohyby,
stavět před sebe bariéry z věcí,
nevěnovat partnerovi zjevně pozornost,
stavět se zády k oknu, za partnera nebo prostě tak, aby na mne nebylo
vidět,
stát výše než partner, nebo naopak usednout a nechat jej stát.
Jak nekomunikovat zvuky a zvukovou složkou řeči
•
když mluví někdo jiný, funět, vzdychat, hekat, lomozit tužkou atd.,
•
•
•
•
•
13
naslouchat, aniž bychom přitom zvukem („hm“) dali najevo, že skutečně
nasloucháme (pokud naslouchání nepotvrzujeme hlavou, očima ap.),
špatně artikulovat, polykat konce slov, mluvit v nevhodném tempu,
mluvit v nevhodné hlasitosti, zvyšovat na partnera hlas,
při řeči nedodržovat přirozený režim dýchání (dýchat v nárazech, zbytečně
hlučně, nadechovat na poslední chvíli atd.),
nechat ve zvuku našeho hlasu řádit trému (chvění, zajíkání, brepty), ironii,
pohrdání, podezření, příp. vztek až agresi, též netrpělivost, nadutost,
sebechloubu, povýšenost.
Jak nekomunikovat organizací řeči, volbou slov a pod.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
mlčet tam, kde je potřebný opak, nedokončovat věty,
nezdravit, neopětovat pozdrav,
opakovat se, rozvláčně řečnit,
zapomínat, co jsem slíbil, že řeknu,
volit pro partnera nesrozumitelná slova nebo složité větné konstrukce,
skákat partnerovi do řeči,
nedávat v dialogu šanci jiným, snažit se ovládnout konverzační pole,
nepustit jiné k řeči,
vynechávat někoho v dialogu, neoslovovat jej (jiné ano), nedávat mu
slovo,
neodpovídat na požadované (nereagovat na otázky či žádosti).
Jak nekomunikovat obsahem řeči
•
•
•
•
•
doříkávat za partnera jeho myšlenky,
co nejvíce partnera poučovat (např. tam, kde o to nežádal a kde to není
nutné),
upozorňovat partnera na závislost („Dokud tady budu já, tak musíš...“),
připisovat partnerovi záměry, myšlenky a budoucí chování,
připisovat partnerovi role a činy („Ty máš být chytřejší, tak proč jsi je
nechal...“),
14
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
připisovat partnerovi odpovědnosti („Kdyby nebylo tebe...“),
připisovat partnerovi trvale nepochopení („Vy mi stále nerozumíte...“; „Vy
tomu nemůžete rozumět...“),
značkovat („Jsi nemehlo...“) a ztrapňovat partnera,
vyjevovat před druhými nedostatky partnera jejich halasným omlouváním
(„On vám to předvede, ale moc mu to nejde...“),
oslovovat někoho způsobem, který se mu nelíbí,
hovořit o tom, co jiné nezajímá,
lhát nebo mluvit nejasně,
neposkytovat zpětné vazby (typu „rozumím“ atd.),
odpovídat na něco jiného, než na obsah otázky, unikat od tématu,
bagatelizovat obsah výroků partnera,
nabízet falešné možnosti volby („Chcete si, děti, hrát na trpaslíky?“
„Nééé!!!...“ - jenomže stejně nemám jinou hru připravenou),
shazovat sebe samého, upozorňovat na svou nedostačivost, neustále
na něco nadávat nebo si stěžovat,
pokud možno se vším nesouhlasit, mít vždy pochybnosti, stále oponovat,
trvale kritizovat, nadávat partnerovi, napadat jej, vyhrožovat,
velmi často používat v řeči striktní příkazovou formu, neužívat „prosím“
atd.
Jak nekomunikovat dalším chováním
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nebrat člověka na vědomí, ignorovat jej,
nezastat se člověka tam, kde je to bez problémů možné nebo potřebné,
zbavovat člověka možnosti „být iniciativní“, odmítat jeho nápady a pomoc,
zneužívat jeho důvěry, nedodržovat to, co s ním bylo dohodnuto, podvádět,
zneužívat své role ve vztahu k jinému člověku,
často „buzerovat“, nenechat v klidu, ačkoliv to není nezbytně nutné,
přetěžovat člověka v případě, že věci, situace atd. nezvládá a potom mu to
pěkně „spočítat“,
záměrně komplikovat člověku jeho činnosti,
mít dvojí metr, preferovat někoho tak, aby to bylo zjevně na úkor jiného.
15
Je toho víc než dost. Lze ovšem být v komunikaci šikovným,
či dokonce mistrem, k čemuž nám jako východisko může dopomoci i předchozí
inventář. Ve hře je tu tedy schopnost umět se vnímat, rozeznat a popsat, jak se
chovám i statečnost přiznat si své chování. Pomoci vám ostatně může i někdo,
kdo vás zná, a je schopen se vůči vám postavit do pozice „objektivního kritika“,
tedy ten, kdo vám nechce ublížit, ale naopak se nebojí na základě dobré znalosti
vás samých říci, co si opravdu myslí.
16
DĚTSKÁ ASERTIVITA
Pojem „asertivita“
Asertivita neboli asertivní jednání se zpravidla definuje jako jednání,
které není ani pasivní (pasivně jednající člověk ustupuje, jednání je neúčinné,
vzdává se toho, oč mu jde) ani agresivní (agresivní útok vyvolá buď protiútok,
nebo pasivitu, upírá právo na myšlenky a pocity druhým a výsledek jednání je
výrazně ohrožen).
Ten, kdo se prosazuje asertivním způsobem, nemanipuluje s druhými
lidmi, šetří jejich důstojnost, nesnaží se je přelstít ani převálcovat. Cílem
asertivního jednání je tedy zajistit vzájemnou otevřenou komunikaci.
Jsou děti asertivní?
Děti jsou přirozeně asertivní, tj. umějí bez velkých rozpaků žádat,
odmítat a nemanipulují, dokud je to my, dospělí, nenaučíme. Zdravě vedené
dítě si udržuje vědomí vlastních potřeb a cílů, od nejzákladnějších spojených
s bezpečím a citovým zázemím i přiměřeným materiálním zajištěním, až po
duchovní potřeby spojené s vlastní seberealizací.
Působením dospělých a učením v sociálních situacích se dítě postupně
učí své cíle skrývat, potřeby nebrat vážně, případně žádné nemít a hlavně nevyjadřovat je.
K tomu je úspěšně dovedeme opakovanými výroky typu:
•
•
•
•
•
„Tohle se přece nedělá…“ (tj. Protože to děláš, jsi neodpovědný hlupák.)
„0 všechno se vždy rozděl!“ (tj. Nemáš právo mít nic svého, nestojíš za to.)
„Tohle snad nemyslíš vážně!“ (tj. Nevěř svým pocitům a myšlenkám, jsou
nesprávné.)
„Mlč, když mluví dospělí!“ (tj. Tvůj názor nemá žádnou váhu, počkej,
až budeš velký.)
„Neptej se už, bolí mě z tebe hlava!“ (tj. Můžeš za moje trable. Mlč a buď
„hodný“.)
17
Desatero výchovných předsudků dospělých, aneb jak úspěšně
potlačit asertivitu
1.
Představa, že zásadní je, co dítěti říkám a vedlejší, jak to říkám.
2.
Představa, že dospělý musí udržet vždy a za každou cenu svou autoritu.
3.
Představa, že pokud mě dítě nebo dospívající neposlechne nyní,
neposlechne už ani příště.
4.
Představa, že dítě nemá právo znát důvody mých rozhodnutí, přání
či zákazů.
5.
Představa, že dítě přece musí mít vždy čas a je vždy svěží a pozorné
k plnění mých pokynů.
6.
Představa, že dítě musí rozumět tomu, jak myslím to, co říkám.
7.
Představa, že když mluvím, dítě mi musí vždy naslouchat.
8.
Představa, že co bylo v mládí dobré pro mě, musí být dobré i pro mé dítě.
9.
Představa, že dítě musí dělat „správné“ věci, a to právě tehdy, kdy je to
z mého hlediska rozumné.
10. Představa, že to, co očekávám od svého dítěte, nemá nic společného s tím,
jak se sám před dítětem chovám a čím se ve svém nitru řídím.
Jak učit děti asertivnímu jednání
•
Od útlého dětství respektujme dítě jako svébytnou osobnost. Dispozice
a omezení dítěte se mohou diametrálně lišit od rodičovských. Má právo jít
s naší počáteční podporou svou životní cestou, aniž by bylo povinno
splňovat naše představy.
•
Poskytujme dítěti častou pochvalu za žádoucí chování. Vychováváme
„zlobivé“ dítě tím, že zlostně reagujeme na jeho nežádoucí chování.
Žádoucí chování necháme bez komentáře a často i bez povšimnutí.
•
Učme dítě samostatnému rozhodování ve věcech přiměřených věku.
Přiměřeně asertivní dospělý člověk dokáže unést odpovědnost za to, co si
18
myslí, co chce a jak se chová. To vše může, ale také nemusí sdělovat
druhým. V tomto je dospívání kamenem úrazu. Dospívající experimentuje,
hledá hranice své volnosti i odpovědnosti. Pokud si jako rodiče
neformulujeme takto pozitivně smysl té bouře konfliktů a zklamání, která
zákonitě s dospíváním naší ratolesti přichází, těžko v ní obstojíme se ctí.
•
Naučme dítě nebát se chybování. Každý má právo na objevování světa
i sebeobjevování. Nikdy nevíme, kdy je to „správně“. Neberme dítěti
odvahu hledat cestu, která vyhovuje jeho (nikoliv naší) přirozenosti.
•
Naučme dítě vyjadřovat agresivní pocity slovně. Pokud se dítě (nebo spíš
jeho rodiče) nebojí vyjádřit nesouhlas, zlost a další záporné pocity nahlas
a včas, ušetří sobě i druhým mnoho lítosti a vzteku. Dodejme k tomu sobě
i dětem odvahu.
•
Učme dítě vyjadřovat svá práva a stát za nimi. Abychom dovedli děti
povzbudit k vyjednávání o jejich požadavcích, učme se vyjednávat i my
mezi sebou! Možná spíše pro nás, dospělé, je problémem neupadnout
ve věci vlastních práv do pasivního mlčení, nebo arogantního vyžadování
a křiku, který použijeme ze strachu před neúspěšnou komunikací.
•
V komunikaci s dítětem i dospívajícím buďme upřímní, konkrétní,
nekritizujme dítě, ale nežádoucí
chování, učme dítě respektovat
práva druhých lidí.
•
Trvejme
na
učiněném
rozhodnutí, dítě velmi potřebuje
slyšet rázné „ne“. Dítě potřebuje
ke zdravému duševnímu vývoji
jistotu a vedle věku přiměřené
svobody i pevné hranice pravidel
a určitých požadavků. Tento
pocit mu dá v dospívání odvahu
pomalu
opouštět
základní
rodinu.
Dospívajícímu již můžeme
19
některé věci těžko zakázat. Riskujeme, že neposlechne a otevřeně přejde do
nespoutané opozice. Často nemá smysl zastírat, že jsme si vědomi malé moci
nad svobodou dospívajícího. Nezakazujme tedy, ale žádejme, krátce uveďme
důvody a otevřeně popišme své pocity.
Bezohlednost k partnerovi (dítěti, dospívajícímu) vede obvykle
k otevřené agresi („dostaneš facku, a ono ti to dojde!“), nepřímým formám
agrese („počkej, však ty…“) nebo k zoufalství a vzdání se všech výchovných
aktivit.
20
DROGY
Sebelepší výchova, prevence, či represe konzumaci drog nezabrání.
Snižuje ale podstatně pravděpodobnost jejího výskytu!
ZÁJMOVÉ AKTIVITY NEJSOU SAMOSPASITELNÉ!
Je chybou se domnívat, že dítě angažující se ve sportu, umění
a jiných zájmových aktivitách není návykovými látkami
ohroženo.
Co je droga ?
Droga je látka, která:
•
•
ovlivňuje psychiku a prožívání (má tzv. psychotropní účinek),
může způsobit závislost.
Dělení drog
1. Podle společenské přijatelnosti:
•
•
legální
zakázané
např. káva, tabák, alkohol,
např. marihuana, pervitin, lysohlávky.
2. Podle síly a rizika:
•
•
měkké, méně nebezpečné
tvrdé, velmi nebezpečné
např. káva, cigarety, marihuana,
např. toluen, pervitin, heroin.
3. Podle typických vlastností:
•
•
•
•
alkohol
konopné produkty
stimulanty
empatogeny
např. pivo, víno, destiláty,
např. marihuana, hašiš,
např. čaj, káva, tabák, pervitin, kokain,
např. extáze,
•
•
•
•
opiáty
halucinogeny
těkavé látky
tlumivé látky
21
např. opium, morfin, heroin, kodein,
např. houbičky, trip, LSD,
např. Toluen,
např. Alnagon, Diazepam.
KONFLIKT RIZIKA A TRADICE
Přestože je alkohol tvrdá návyková droga, jeho konzumaci
vnímáme většinou pozitivně.
Drogy v minulosti
Psychotropní a návykové látky lidstvo užívá odedávna. Drogy hrály
významnou roli v rituálech většiny kultur, o tradici jejich konzumace svědčí
archeologické nálezy, ale také slovesné odkazy.
KOUZELNÉ POHÁDKOVÉ RECEPTY
OBSAHOVALY HALUCINOGENY
…baba přihodila blín, puškvorec, vraní oko a kapku ropušího
jedu.
Polykání posvátných bylin, plodů a nápojů pod dohledem šamana
konzumenty obvykle neohrožovalo, ale jako součást tradice jim umožnilo
prožitek kmenové sounáležitosti a kontinuity. Požívání drog mělo vymezená
pravidla a účel, problém zneužívání byl takřka vyloučen.
Rozvojem obchodu s novými kontinenty se lokálně užívané drogy
rozšířily mimo svá kulturní prostředí. Také díky chemickým objevům znal již
v 19. století civilizovaný svět téměř všechny typy dnešních návykových látek a
ačkoliv byly většinou volně dostupné (oblíbený byl např. heroin - prášek proti
kašli), masově se užíval jen alkohol a tabák. S novými drogami experimentoval
úzký okruh movitějších lidí a umělců.
22
rok 1880
Kupte si héroín, prášek proti kašli!
Šedesátá léta 20. století znamenala pro USA a část Evropy drogovou
revoluci. Užívání psychotropních látek mladí lidé spojovali se symboly
svobody, duchovním růstem a protesty proti materiálnímu světu rodičů.
Nekontrolované užívání nealkoholových drog se stalo masovou záležitostí a
přerostlo ve vážný společenský problém. Snaha řešit situaci nakonec přivedla
vládu USA k vyhlášení tzv. války proti drogám. Protože byl boj realizován
výhradně represivními prostředky, skončila akce fiaskem (ohromné finanční
výdaje, přeplněné věznice, růst kriminality, zvýšení počtu narkomanů).
Drogy v Čechách
Klasickou českou drogou je pivo. Tradici dokládá nejen renomé jeho
vynikající kvality, ale i umístění České republiky na špici světové spotřeby
vypitého piva v přepočtu na jednoho obyvatele.
Od 19. století Češi masově kouří tabák. V menší míře se užívaly další
dostupné drogy jako např. opium či morfin.
Opavské chorobopisy - rok 1906
Za morfin z Krnova dal rýmařovský rolník celý svůj
majetek včetně posledního pytle brambor pro děti.
Za první republiky bylo módní záležitostí kouření kokainu. Tento
koníček se pěstoval zejména mezi prostitutkami, ve vybrané společnosti a mezi
umělci (Hugo Haas, Adina Mandlová,..).
Socialistické Československo bylo od světového obchodu nelegálními
drogami relativně odříznuto, plnilo spíš roli tranzitní země. Rozsáhlými
experimenty byly zkoumány možnosti využití halucinogenů pro účely léčby,
23
vojenství, StB a zpravodajských služeb (hledání drogy pravdomluvnosti).
I za socialismu bylo poměrně rozšířeno čichání Toluenu. Méně častá
byla konzumace úzkoprofilového braunu, opiátů a podomácku vyráběného
pervitinu. Komunity narkomanů byly uzavřené, nelegální drogy veřejnosti
takřka nedostupné.
Od listopadu 1989 se situace dramaticky mění. Přístup k drogám všeho
druhu je poměrně snadný a počet drogových konzumentů vzrostl na evropskou
úroveň.
Drogová situace na Bruntálsku
Rozšíření
ČR patří ke světové špičce ve spotřebě piva, alkoholu a cigaret.
Nelze se tedy divit, že i spotřeba nelegálních drog, zejména
marihuany, láme rekordy.
Na Bruntálsku potýkajícím se s vysokou nezaměstnaností a dalšími
potížemi podněcujícími rozvoj nežádoucích jevů se drogy užívají nadprůměrně
i na republikové poměry.
Nezletilci konzumují alkohol veřejně v pohostinských zařízeních,
marihuanu ochutná nejméně 50% středoškoláků a ačkoliv klesl počet
„pervitinistů“, opět přibývají „čichači“. V oblibě jsou halucinogeny a léky.
Dealerská síť je velmi omezená, a tak se tvrdé drogy šíří takřka výhradně po
známých.
Cenově nedostupný heroin se našemu regionu zatím naštěstí vyhýbá.
Uživatelé
Zakázané drogy bývají nejčastěji konzumovány mládeží ve věku 14 až
25 let. Větší část s drogami skončí po krátkém čase a bez cizí pomoci. Přesto
mají mnozí z nich se svou minulostí potíže. Platí pravidlo, že čím je život na
24
drogách delší, tím se šance na „normální“ život zmenšují.
Pravidelní uživatelé mohou využívat služby terénního pracovníka.
Jsou poučeni o drogových rizicích a většinou již dodržují základní zásady
zdravotně nezávadného chování. Je sledován jejich zdravotní stav s cílem
omezit riziko šíření infekčních onemocnění. Léčba je obtížná, úspěchy střídavé.
Prognóza
Přirozeně vysoká náchylnost mládeže konzumovat drogy vyžaduje
systémové řešení a podporu služeb. Pokud se tak nestane, může se situace
podstatně zhoršit.
Proč to dělají?
Důvodů, které vedou k potřebě zkoušet návykové látky je mnoho.
Často jsou skryté a propletené.
Pohled dětí
Co mě na drogách přitahuje (odpovědi dětí v rizikovém věku):
•
•
•
•
•
•
•
•
•
zvědavost, chuť po zkušenosti,
dobrodružství,
změna stereotypu, nudy,
řešení konfliktů,
osobní problémy,
příslušnost k určité skupině lidí,
zábava, dobrá nálada, uvolnění,
protest,
uvolnění z tlaku tempa a nároků okolí.
Uvedené důvody můžeme vnímat jako přehled nenaplněných potřeb
mládeže. Odborníkům mohou být inspirací k hledání účinnějších preventivních
nástrojů, rodičům a učitelům námětem k zamyšlení.
25
Pohled expertů
Děti začínají s drogami jen za určitých, komplikovaných a většinou
těžko dostopovatelných okolností souvisejících s konstelací tří základních
veličin:
•
•
•
osobnosti a genetické výbavy potenciálního uživatele
sociálního prostředí rodiny, přátel, partnera, školy / zaměstnání, bydliště
dostupnosti drogy
Jelikož je užívání drog pro mládež často společensky atraktivní a
drogy jsou snadno dostupné, rozhoduje většinou osobnost dítěte a rodina.
Z průzkumů vyplývá, že asi 2% populace se se sklony k závislostem
zřejmě rodí. Náchylnost způsobuje nedostatečná produkce dopaminu, látky
způsobující pocity libosti.
26
PŘEHLED DROG A JEJICH VLASTNOSTI
Alkohol
Odborníci volají:
Alkoholismus je stejně ničivý, jako užívání pervitinu, či
heroinu!
Zásadní rozdíl mezi alkoholem a nelegálními drogami spočívá
•
•
•
v rychlosti vzniku závislosti
dostupnosti
společenském souhlasu
Mechanismus působení
I když to tak nevypadá, alkohol je uklidňující prostředek. Nejprve
tlumí část mozku ovlivňující sebekontrolu, později tu část, kterou myslíme.
Proto se v první fázi opilosti dobře bavíme a ve druhé cítíme únavu a ztrátu
koncentrace.
Alkoholismus
Alkoholismus je choroba, která se nedá vyléčit, ale dá se zastavit.
Projevuje se fyzickou a duševní závislostí, kterou bez ohledu na následky, nelze
zastavit pouhou silou vůle.
Čtyři stádia alkoholismu
1.
Pití pro lepší náladu, potlačení nepříjemných pocitů a vzpruhu. Opilost je
výjimečná, roste odolnost.
2.
Slabé nápoje střídají silnější, piják hodně vydrží, stav opilosti je běžný.
Vzniká fyzická závislost, klesá schopnost sebekontroly.
3.
Odolnost vůči opilosti přetrvává, objevují se poruchy paměti tzv. okna,
střízlivění provázejí abstinenční příznaky. Kvůli pití v soukromí a na
27
pracovišti přibývají konflikty, zhoršuje se sociální status a zdraví.
4.
Téměř trvalý stav opilosti. Časté poruchy paměti, k opití stačí málo.
Zpustlost je zjevná, přicházejí alkoholické psychózy.
Piják
Pojmem piják označujeme člověka v prvním a druhém stádiu
alkoholismu. Ohroženy jsou hlavně mezilidské a rodinné vztahy, ale také
pracovní a hygienické návyky a psychická pohoda.
Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to
zapomněli;
když se přihodí něco dobrého, pijete abyste to oslavili;
a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.
Charles Bukowski
Alkoholik
Pojmem alkoholik označujeme člověka ve třetím a čtvrtém stádiu
alkoholismu. Závislost vzniká asi po 10 letech pravidelného pití a těžkou
formou alkoholismu u nás trpí přibližně každý 30. člověk.
Alkoholické psychózy
•
•
•
delirium tremens - úplnou dezorientaci provází nepříjemné halucinace,
bušení srdce a třes, hrozí kolaps a smrt,
korsakova psychóza - ztráta krátkodobé paměti, dezorientace v čase a
prostoru, život ve světě vlastních, rychle se měnících výmyslů,
alkoholická halucinace - sluchové a zrakové halucinace provází úzkost.
Léčba
Závislost na alkoholu je vleklé onemocnění typické nevratnou ztrátou
28
schopnosti kontrolovaně pít. Podmínkou úspěšné léčby je proto úplná
abstinence. Velké části pacientů první léčba nestačí. Vznikl tak mylný dojem,
že je léčba alkoholismu neúspěšná.
Ve skutečnosti: 1 rok po ukončení léčby nepije 50 - 70% pacientů,
3 roky po ukončení léčby nepije 30 - 40% pacientů.
Vedle odborných zařízení lze hledat pomoc například ve
svépomocném sdružení abstinujících alkoholiků „Anonymní Alkoholici“. Díky
anonymitě a složení skupiny bývá pro postiženého jednání v A.A. méně
zátěžové.
Vrozené dispozice a naučené modely
Velká část alkoholiků zřejmě trpí sníženým množstvím hormonů
umožňujících pocity uvolnění a pohody. Jejich nedostatek podstatně zvyšuje
pravděpodobnost konzumace alkoholu.
Děti z rodin alkoholiků trpí vyšším počtem úrazů, onemocněním
horních cest dýchacích a pětkrát častěji vyhledávají psychiatrickou péči.
64 % synů, jejichž otec byl nebo je alkoholik, má v
dospělosti rovněž potíže s alkoholem!
Alkohol a mládež
Riziko vzniku alkoholismu a poškození zdraví roste s klesajícím
věkem pijáků. Pití alkoholu zvyšuje pravděpodobnost konzumace dalších drog.
Zajímavosti
•
•
•
•
Ve starověké Číně byl každý člověk přistižený v opilosti popraven.
V Indii byla opilost trestána smrtí pitím vařícího vína, vody a kraví moči.
Indickým ženám přistiženým v opilosti byl na čele vypálen symbol
nádoby.
Ve starověkých Athénách byla opilost trestána smrtí.
•
29
Římané měli právo zabít vlastní ženu, pokud se opila.
První preventivní pořady:
Římští otroci byli opíjeni a ukazováni mládeži jako
odstrašující příklady.
•
•
•
•
•
•
Za vlády Karla Velikého byli opilci trestáni, když pili dál, byli popraveni.
Katolíci mohli pít čtvrt litru vína denně.
V Čechách dosáhlo v roce 1039 pití piva a medoviny takové míry, že
přivedla Břetislava I. k vydání „protialkoholního zákona“ vyměřujícího
přísné tresty opilcům a krčmářům, kteří jim nalévají.
V muslimských zemích je pití alkoholu zakázáno dodnes.
30-40 % pacientů psychiatrických léčeben dnes tvoří alkoholici.
V České republice pije nadmíru 25 % dospělých mužů a 5 % žen.
Jsme mistři !
Nadměrné pití piva může způsobit i rakovinu konečníku.
V pití piva jsme první na světě, ve výskytu rakoviny
konečníku rovněž.
Tabák
Mechanismus působení
Nikotin s oxidem uhelnatým zrychlují některé mozkové funkce. Kuřák
se proto cítí svěží, uvolněný a soustředěný. Jinou část mozku ale kouření
zpomaluje, proto kýžený stav trvá krátce. Příjemné pocity mizí a potřeba kouřit
se objeví znovu.
Nikotin způsobuje stažení cév a z toho plynoucí zvýšení krevního
tlaku. Část nikotinových buněk se lepí na cévní stěny a špatnou průchodnost
krve tím ještě zhoršuje. Jedním z důsledků může být i přeplnění srdce krví a
následný infarkt.
30
Dehet se v malých kapičkách usazuje na plicích a ztěžuje dýchání.
Ničí řasinky vymetávající plicní nečistoty a zvyšuje tak riziko infekce. Protože
působení nikotinu zužuje i plicní trubice, obtížně se vykašlává. Nejvážněji jsou
poškozeny buňky. Rostou rychleji a mohou degenerovat až do podoby
rakoviny.
Oxid uhelnatý ubírá v krevních buňkách místo kyslíku, a tím brání
jeho transportu po těle. Organismus tak trpí nedostatkem kyslíku.
Co je na kouření dobré
Kouření je spojeno se spoustou příjemných pocitů. Uvolňuje stres a
úzkost, je příležitostí k sociální komunikaci. Lépe se nám soustředí, tloustneme
pomaleji a se zapálením ranní cigarety cítíme „velkou úlevu“.
Psychická závislost
Pravidelné kouření není zlozvyk, ale projev psychické
závislosti.
Život průměrného kuřáka je kratší o 10 až 15 let
Psychická závislost vzniká velmi rychle. Děti mohou kouření
navyknout již za několik týdnů.
Sociální návyk
Kouření doprovází určité chování, jehož osvojení trvá několik měsíců
až let. Návrat k nekuřáckému chování bývá proto velmi obtížný.
Fyzická závislost
•
•
fyzicky závislý kuřák kouří cigarety až k filtru, kde je nejvíc nikotinu,
aby se cítil normálně, potřebuje udržovat stálou hladinu nikotinu v krvi.
Kouří hned po probuzení, aby dohnal nedostatek způsobený spánkem,
•
31
neumí kouřit rekreačně. Příležitostně pokuřovat dovedou vyléčení kuřáci
velmi vzácně.
Hlavní rizika
1.
Infarkt a mozková mrtvice.
Nejvíce kuřáků umře jejich
následkem.
2.
Rakovina. Asi 30 % všech úmrtí
na rakovinu způsobuje kouření.
3.
Choroby dýchacího a zažívacího
ústrojí, těhotenské komplikace.
4.
Psychické obtíže, pocity viny a
nesoustředěnost
Kouření a mládež
Odhaduje se, že každý den začne v ČR kouřit 120 dětí ve věku 12 - 18
let. Cigareta sice může dát mladému člověku pocit dospělosti, sebevědomí a
začlenění mezi vrstevníky, riziko poškození organismu a přechodu k užívání
dalších drog je ale v tomto věku nejvýraznější.
Většina kuřáků získá návyk v dospívání.
Fyzická závislost vzniká obvykle po 2 letech kouření.
Kouření a škola
Na střední školy a učiliště často přicházejí hotoví kuřáci. Jelikož jsou
na nikotin navyklí, potřebují kouřit. Ve škole je kouření zakázáno, a tak se
uchylují na záchody a skrytá místa. Svým rebelstvím přitahují další spolužáky.
Část dětských kuřáků se tak zlozvyku učí paradoxně ve škole. I přes spolupráci
rodičů a školy je tento problém těžko řešitelný.
32
Pasivní kouření
Odhaduje se, že nedobrovolné vdechování tabákového kouře v Česku
každoročně usmrtí asi 130 nekuřáků.
Jak s kouřením přestat
Většina lidí nekouří proto, že chce, ale proto, že nemůže přestat.
Přestat kouřit v době, kdy se zdá, že to není třeba, je velmi obtížné. Nutným
předpokladem úspěchu je skončit s iluzemi o svém kuřáctví. Přestat se
omlouvat a nečekat spasení v posledním okamžiku.
•
•
•
Každý rok zemře následkem užívání tabákových výrobků asi 5 miliónů
lidí.
Asi 50 % kuřáků umírá následkem kouření.
ČR drží rekord v úmrtnosti na rakovinu plic.
Chcete-li uhasit poslední cigaretu, můžete se o pomoc obrátit na
známé, kteří kouřit přestali, či na obvodního lékaře. Potřebné informace získáte
i v knihovnách, psychologických ambulancích, či v protikuřácké poradně.
Přestat kouřit není nijak těžké, sám jsem to zkusil
nejméně sedmdesátkrát.
E. Hemingway
Několik rad pro příklad
•
•
•
•
•
•
•
•
Kouří-li Váš partner, zkuste odvykat spolu.
Chuť kouřit můžete zmírnit tím, že budete dávky snižovat postupně
několik týdnů.
Kupujte si jen drahé cigarety v menším množství.
Střídejte značky a kvalitu cigaret, uspokojení z kouření se tím zmenší.
Postupně omezte sílu „kuřiva“.
Přestaňte šlukovat.
Cigarety noste jen v malém množství na 1 den.
Kuřte cigarety znehodnocené sušením, vlhčením a plněním nechutnostmi.
33
Spočítejte si smrtelnou dávku:
Nezávislé průzkumy se shodly, že průměrná smrtící
dávka je 197 100 cigaret. Kouříte-li krabičku denně,
odpovídá to době 27 let.
•
•
•
Začněte odvykat na dovolené, v novém prostředí.
14 dnů se vyhýbejte známým, kteří kouří.
Sportujte. Na nekouření je fantastické, že se pozitivní výsledky objeví
velice záhy.
K neřestem se uchylujeme častěji tehdy, kdy si nemůžeme pomoci
jinak. S kouřením je proto snazší přestat, když se cítíme dobře. Není-li vám „do
skoku“ a přesto kouřit nechcete, zkuste najít jiný ventil napětí. Novopečení
nekuřáci často přibývají na váze, právě proto, že se přejídáním uvolňují.
Kuřák bojuje s abstinenčními potížemi nejkrutěji jen
několik prvních dnů.
Přestanete-li kouřit, a do 7 let neonemocníte rakovinou, většina rizik
spojených s kouřením pomine.
Zajímavosti
•
•
•
Rodrigo de Jarez, přítel Kryštofa Kolumba a historicky první kuřák v
Evropě, byl pro svůj zlozvyk obžalován za styky s ďáblem a odsouzen
k trestu smrti, zachránil ho až Kolumbův zásah.
Tabák je v Čechách znám od konce 16. století. Nejprve byl kouřen z
dýmek, v 18. století vzrostla obliba šňupání. Koncem 19. století vznikly
první manufaktury na stáčení cigaret, které předchozí způsoby konzumace
tabáku téměř vytlačily z trhu.
V 60. letech 20. století obsadilo Československo 2. příčku celosvětového
žebříčku spotřeby tabáku v přepočtu na 1 obyvatele.
34
•
•
•
•
„Marlboro Man“, kovboj známý z reklam na americké cigarety, zemřel na
rakovinu plic.
Hubne a přece víc váží? V plicní tkáni dlouhodobého kuřáka lze najít až 3
kilogramy dehtu
Hoření cigarety způsobuje žár o teplotě kolem 800 oC.
Tabákové společnosti vyvíjejí bezkouřové cigarety, které tabák nepálí, ale
ohřívají. Možná, že se bude kouřit bez kouře.
Kde najdeme látky s cigaretového kouře?
•
•
•
•
•
•
oxid uhelnatý
formaldehyd
arsen
nikotin
čpavek
dehet
- ve výfukových plynech,
- v kuličkách proti molům,
- v jedu na krysy,
- v postřiku proti mšicím,
- v čistících prostředcích,
- v komíně.
Další legální návykové látky
Káva
Nejpoužívanější „budič“ na světě. Účinnou látkou je kofein. Mírní
únavu, povzbuzuje nervovou soustavu a srdce.
Předávkování může způsobit podrážděnost, nespavost a únavu.
Návykovost je lehká, nedostatek kofeinu může navyklé osobě způsobit bolesti
hlavy, únavu a nesoustředěnost.
Lahůdky zapíjeli osvěžujícím hnědým nápojem. Pili ho z
hrnků a Vikingové z něho dostali veselou, přívětivou
náladu. Matce Ilvě taky moc chutnal. Když káva došla,
postihl ji na čas takový smutek, že k ní museli zavolat
babku čarodějku.
Runer Jonson - „Viking Vike v zemi Mavinků“
35
Čaj
Pití čaje je mírně povzbuzující. Stimuluje myšlení a soustředění,
zrychluje oběh a zvyšuje odolnost organismu. Theofylin rozšiřuje průdušky a
pomáhá léčit dýchací obtíže. Při běžné spotřebě je pití čaje zdraví prospěšné.
Kakao
Kakaovník pochází z údolí Amazonky. Aktivní mírně stimulující
složkou je theobromin. Při běžné spotřebě je kakao zcela neškodné.
Cola
Africký strom dorůstající 20 metrů. Jeho ořechy obsahují budivé
stimulační látky tišící pocity hladu a vyčerpání.
Dříve byla cola spolu s kokainem jednou z hlavních přísad Coca-Coly.
Dnes colu v nápoji nahradily chemické náhražky, kokain chybí zcela.
Konopí a jeho produkty
Marihuana
(tráva, hulení, brka)
Nejoblíbenější zakázaná droga, kterou dle odhadu vyzkoušela asi
polovina dospívajících.
Vzhled a úprava
Sušené květy a listy konopí jsou většinou zelené, černozelené či
nahnědlé barvy a bývají silně aromatické. Kouří se speciálními dýmkami, nebo
se balí do cigaret běžného nebo kornoutkovitého tvaru, tzv. „jointů“. Někdy
se marihuana přidává do nápojů a jídel, dávkování se ale těžko odhaduje.
THC hlavní látkou způsobující opojení je TetraHydroCannabinol.
Podle množství THC se určuje kvalita marihuany. V ČR pěstované
konopí dosahuje úrovně 2 - 8 % THC v sušině, nejsilnější zahraniční odrůdy
přesahují hranici 20 %.
36
Projevy opojení
•
•
•
•
•
•
•
zpomalené prožívání času,
zostřené vnímání barev a zvuků, zrakové halucinace,
pocity vyrovnanosti a uvolnění,
pocity koncentrace a mystického vytržení,
neopodstatněné záchvaty smíchu,
úzkost, deprese,
sucho v ústech, kašel, hlad.
Sílu opojení ovlivňuje
•
•
•
•
síla drogy (množství THC),
způsob konzumace (kouření, trávicí trakt),
osobnost uživatele (vrozené předpoklady),
psychická ne/pohoda (únava, stres, nervozita).
Viditelné příznaky: nepřirozené chování, rozšířené zornice, zarudlé oči, hlad.
Zdravotní rizika: poruchy krátkodobé paměti a soustředění, deprese, rakovina,
poruchy menstruačního cyklu, snížení plodnosti.
THC může umocňovat náladu. Trpíte-li psychickými
potížemi, může Vám být nebezpečné.
Příklad: Čtrnáctiletý mladík trpěl depresemi. Když se jednou „zkouřil“,
nezvládl nával pocitů a pokusil se o sebevraždu. Důvodem byl nejspíš špatný
psychický stav, intoxikace marihuanou ho ale umocnila.
Psychická závislost vzniká asi u 9 % dlouhodobých uživatelů, odvykání mohou
provázet úzkosti a deprese.
Marihuana a zákon
Přestože je kouření marihuany běžné, manipulace s ní je nezákonná a
37
může být trestána odnětím svobody až na několik let.
Nezapomeňte
Rozdíl mezi marihuanou a tvrdými drogami
je propastný.
Zajímavosti
•
Latinský výraz pro konopí (cannabis) je odvozen od slova kanabos, tj.
hlučný. Jeho autor, historik Herodotos, jej použil při popisu skythských
marihuanových rituálů.
•
Perský emír Sheikhouni trestal kouření marihuany lámáním zubů a
žalářem.
•
V některých muslimských státech je povolena marihuana a zakázán
alkohol.
•
Tráva léčí. Uplatnění konopí v lidovém lékařství je velmi široké. Např. při
léčbě astmatu, Parkinsonovy nemoci, nechutenství, epilepsii, očním zákalu
atd. Využití oficiální farmacií je u nás dosud pouze předmětem diskusí.
•
Tráva škodí. Vědci se domnívají, že ve velmi výjimečných případech
může užívání marihuany uvolnit skryté psychické onemocnění.
•
Nejpočetnější skupinou
konzumentů drog kteří
střízliví
prožili
psychotickou zkušenost
(pocity pronásledování,
rozdvojení osobnosti,
apod.),
jsou
dle
výzkumu
kuřáci
marihuany.
•
Síla nových odrůd
marihuany způsobuje
38
zvláštní případy „THC šoku“ končící až hospitalizací s příznaky
připomínajícími projevy latentní tetanie.
Hašiš
(haš, shit)
Vzhled: ztuhlá světlá až tmavohnědá pryskyřice často ve tvaru malé kostky,
nebo kuličky.
Vlastnosti, účinky: vyrábí se z konopné pryskyřice obsahující až 40% THC;
účinky jsou podobné účinkům marihuany, ale silnější.
Stimulační drogy (S)
Zvyšují bdělost a koncentraci, potlačují únavu a chuť k jídlu.
Vyvolávají libé pocity, výjimečně halucinace. Některé budiče mohou způsobit
postupnou změnu osobnosti, psychickou závislost nebo duševní poruchu
zvanou toxická psychóza.
Vyhnání z ráje nezkušených.
Zachutná-li Vám zakázané ovoce, je těžké na něj
zapomenout!
Pervitin (S)
(pedro, piko, perník, peří)
Tradiční česká droga vyráběná z efedrinu. Trh sytí převážně domácí
„vařiči“. Jako pervitin se často prodávají látky pervitinu podobné nebo jeho
meziprodukty.
Vzhled: bílý, nafialovělý, nebo světle hnědý krystalický prášek.
Aplikace
•
•
šňupání
injekce
- před požitím se krystalky rozmělní na jemný prach
- rozpustí se ve vodě, do žíly se vpichuje roztok
•
•
inhalace
polykání
39
- zahřívá se, vdechují se výpary
- účinek nastává do hodiny
Riziko injekčního užívání
Nitrožilní aplikace výrazně zvyšuje riziko vzniku závislosti,
onemocnění infekčními chorobami a poškození organismu pančovanou drogou.
Pro vyšší zisk se pervitin míchá s jinými, někdy i nebezpečnými
látkami (prací prášek, omítka, jed na krysy).
Účinky
•
•
zvýšená výkonnost a výdrž, jasné vnímání tónů a barev, zrychlený tep,
pocení,
po odeznění účinku (v dojezdu) skleslost, deprese, strach a vyčerpání.
Viditelné příznaky: překotná činnost, náladovost, rozšířené zornice, třes,
nespavost, nechutenství, ztráty cenností.
Zdravotní rizika: infekce, poškození srdce, jater a imunitního systému, duševní
nemoci.
Typické potíže: pocity pronásledování, úzkosti, deprese, halucinace, infekční
nemoci, sociální devastace, vyčerpání, toxická psychóza.
Toxická psychóza
Závažné duševní onemocnění. Vzniká zvolna, po čase
bezproblémového užívání. Nemocný má pocit, že ho lidé sledují a chystají se
mu ublížit. Tyto představy provázené halucinacemi se časem prohlubují a
množí. Dotyčný postupně ztrácí kontakt s realitou, svým bludům se brání
agresí nebo panickým útěkem.
Častá skleslost a nesoustředěnost způsobuje pasivitu. Přejde-li toxická
psychóza do chronické fáze, ubývá inteligence, převažuje apatie a bezradnost.
V průběhu psychózy hrozí nebezpečí sebevraždy.
40
Návykovost
Pravidelná konzumace vyvolává silnou psychickou závislost - silná
touha po pervitinu se těžko překonává a přetrvává někdy i po letech abstinence.
Příklad: „Pedro beru roky a jsem v pohodě. Až budu chtít, skončím“, XY, 23
let, Krnov (2x neúspěšná léčba, obvinění za násilné chování, toxická psychóza).
Psychickou závislost lze těžko rozpoznat!
Důležité informace
•
•
•
•
závislým se stane každý, kdo pervitin užívá často a dlouhodobě,
nejvíce toxikomanů v ČR se léčí ze závislosti na pervitinu,
postupně, ale v podstatné míře, dochází k poškození sociálních vazeb,
dlouhodobí konzumenti často peníze na drogy obstarávají nezákonně.
Zajímavosti
•
pervitin byl za 2. světové války využíván pro vojenské účely,
Kamikadze:
„S tímhle peřím doletím daleko!“
•
•
•
•
látky příbuzné pervitinu jsou ve slabší koncentraci využívány pro léčbu
únavy a nadváhy,
látky příbuzné pervitinu se jako doping neosvědčily. Sportovci ztráceli
odhad vlastních sil a přepínali se až do naprostého vyčerpání a smrti,
vařič pervitinu potřebuje znalosti na úrovni chemické průmyslovky,
v případě tzv. přestřelu (příliš velké dávky) je efekt drogy opačný.
Extáze (S)
41
(extožka, éčko, X)
Účinnou látkou je MDMA, syntetická droga vyvinutá pro potřeby
psychiatrie. Od poloviny 80. let se užívání extáze stalo módou a v souvislosti s
rozvojem „taneční kultury“ se šíří masově.
Vzhled: různě zbarvené tablety zdobené vlisovanými symboly.
Způsob užití: trávicím traktem.
Účinky: odstranění zábran, uvolnění komunikace, sdílení pocitů s druhými,
výrazné prožívání dotyků a zvuků, příliv energie, zvýšená teplota a krevní tlak.
Po odeznění účinku: vyčerpání, někdy deprese, dehydratace.
Viditelné příznaky: otevřenost, uvolněnost, svalové napětí ve žvýkacích
svalech, kmitání očima, nechutenství.
Nejčastější poškození organismu
Poškození srdce, zvýšený krevní tlak, hubnutí, nespavost, změna
osobnosti, záchvaty paniky a úzkosti, časté odvodnění organismu ohrožuje játra
a ledviny.
Hlavní rizika
•
•
•
•
•
tablety se liší množstvím MDMA, příměsemi a jejich poměrem,
někdy jsou jako E prodávány jiné tablety, hrozí záměna se silnější drogou,
předávkování v důsledku opožděného nájezdu (nástupu opojení),
zhroucení následkem dehydratace, narušení činnosti ledvin,
spuštění epileptického záchvatu.
Víte, to?
•
„E“ vyčerpává hladinu serotoninu. Její obnově napomáhá konzumace
vitamínu B6, C a dalších látek.
•
Nepříznivá reakce „E“ s některými léky může způsobit vysoký tlak a smrt
42
(např. léky proti nachlazení a kašli, antihistaminika, nebezpečná je i káva a
alkohol).
Kokain (S)
(koks, sníh, ice)
Derivát výtažku rostliny Erythroxylon coca, pěstované ve
vysokohorských podmínkách Peru a Bolívie. Žvýkání kokových listů pomáhá
domorodcům tišit hlad a vydržet namáhavé přesuny v horách. Zajímavostí je,
že výtažek z koky byl v počátku výroby součástí receptury Coca-Coly.
Vysoká cena způsobuje, že se kokain na bruntálsku téměř nevyskytuje.
Vzhled: bílý prášek.
Způsob užití: šňupání, injekční aplikace.
Účinky: podobají se působení pervitinu, ale trvají jen 30 minut; „kokainisté“
tak spotřebují i 20 dávek denně.
Viditelné příznaky: rozšířené zornice, výtok z nosu (ze šňupání), chrapot,
bledost, hubnutí.
•
•
hubnutí, křeče, agresivita, deprese, stihomam, sebevražedné pokusy,
při šňupání: kašel, tmavý hlen, bolesti v krku, krvácení z nosu.
Hlavní rizika: poruchy srdeční činnosti, toxická psychóza (viz pervitin).
Návykovost: psychická, vzniká rychleji než na pervitinu.
Efedrin (S)
Efedrin - výtažek rostliny Ephedra užívané v čínském lékařství
k přípravě čaje, je základem mnohých, převážně stimulačních léků.
Má povzbuzující účinky a zvyšuje koncentraci. Předávkování může
způsobit těžké srdeční poruchy, účinky i rizika jsou podobné jako u pervitinu.
43
Opiáty (O)
Skupina látek nazvaných podle opia - pryskyřice dozrávajících
makovic. Opium se používalo proti horečkám, průjmům, bolestem a nespavosti.
Opiáty navozují pocity uvolnění a oddálení problémů běžného života.
„Abych dobře spal, vařila mi maminka vývar z makovic.“
Josef Dvořák - vodník
Vzestup tolerance - abstinenční syndrom
Tělo si na opiáty rychle zvyká. Pro dosažení opojení je třeba rychle
zvedat dávky. Nedostatek způsobuje abstinenční syndrom provázený velkými
bolestmi a depresemi. Droga tak ztrácí rekreační význam a stává se nutným
zlem. Předávkování může způsobit bezvědomí, v krajním případě i zástavu
dechu, krevního oběhu a smrt. Díky síle fyzické závislosti, kterou vzbuzují
opiáty, prosluly jako nejnávykovější drogy vůbec.
Opium (O)
Vzhled: hnědá výrazně páchnoucí tuhá hmota.
Způsob užití: kouření, ústy (surové nebo ve formě odvarů a tinktur).
Morfin (O)
Vzhled: bílý prášek hořké chuti.
Způsob užití: injekční aplikace (za 1. světové války se užíval masově, ale nebyl
výrazněji zneužíván).
Kodein (O)
(káčko)
Vzhled: bílé tablety.
Způsob užití: polykáním, někdy i v kombinaci s alkoholem, drcený injekčně.
44
Heroin (O)
(háčko, herák, hero, ejč)
Roku 1898 uvedla německá firma Bayer na trh nový lék proti kašli
označovaný jako hrdinský preparát (heroic). Jeho návykovost byla zjištěna až
poté, co získal celosvětovou popularitu. Na Bruntálsku se heroin vzhledem k
vysoké ceně téměř nevyskytuje.
Vzhled: hnědý, výjimečně bílý prášek hořké chuti.
Způsob užití: injekční aplikace, šňupání, kouření, inhalace.
Účinky: tiché opojení, uvolnění, oproštění od reality, snížení bolesti.
Viditelné příznaky: zúžené zornice, pomalé reakce, nekoordinovanost, bledá
kůže, zanícené vpichy.
Poruchy či nemoci jater, ledvin, oběhového aparátu, zažívání, spánku,
potence, menstruace, imunity.
Hlavní rizika
•
•
•
•
•
rychlý vznik fyzické a částečně i psychické závislosti,
předávkování požitím nečekaně silného koncentrátu,
zlatá dávka - záměrné předávkování jako východisko z bludného kruhu,
otravy příměsemi (H bývá prodejci ředěn),
infekční nákazy z nesterilních stříkaček, obrna dýchacího centra, smrt.
Návykovost
Velmi silná fyzická, částečně i psychická. Dávky se rychle zvyšují z
desítek miligramů na gramová množství. Abstinence působí nesnesitelné
bolesti, deprese a další vážné potíže. Droga již nepřináší příjemné prožitky, ale
je nutná k dosažení normálního stavu. Život je stereotypní, jediným zájmem je
heroin. Závislého nezajímá škola, práce, záliby, rozprodává majetek, krade,
prostituuje nebo prodává drogy.
45
Halucinogeny (H)
Jsou nebezpečně nevyzpytatelné. Nejvíce ze všech drog mění vnímání
a ohrožují psychickou rovnováhu a zdravý úsudek. Navozují prožitek světa
snových barev, zvuků, prostoru a času. Mnohé halucinogeny najdeme
v přírodě. Jejich účinky jsou často tak negativní, že nejsou vyhledávány.
Oblíbené jsou zejména lysohlávky a tripy.
Návykovost: nebyla prokázána.
Rizika
•
•
•
•
•
špatný trip - prožitek intenzivního strachu nebo pocitu šílenství. Může
způsobit déle trvající deprese a psychickou nepohodu,
ztráta soudnosti - vlivem halucinací hrozí nebezpečí dotyčnému i druhým,
flashback - krátkodobý návrat halucinace přicházející ve střízlivosti,
pocit předávkování je běžný. Když mu uvěříte, může způsobit špatný trip,
spuštění psychické nemoci, která by bez drogy nepropukla.
LSD (H)
Vzhled: krystalky, bílý prášek, tablety.
Způsob užití: ústy.
Účinky: velmi výrazná změna vnímání, pocitů a myšlení. Možné jsou vjemy
přeměny předmětů v bytosti, návratu do dětství a prenatální fáze. Kvalitu
prožitků ovlivňuje osobnost jedince, situace a prostředí.
Viditelné příznaky: nesmyslné chování, výrazné změny duševního rozpoložení,
vzrušení, záchvaty strachu, rozšířené zornice.
Nejčastější poškození organismu: noční můry, přízraky, návaly úzkosti,
sebevražedné tendence, nehody.
Hlavní rizika: jako u ostatních halucinogenů.
46
Lysohlávky (H)
Lysohlávky obsahují psychoaktivní látku - psilocybin.
Vzhled: malé šedohnědé houby podobné špičkám.
Způsob užití: ústy (čerstvé, usušené i tepelně upravené).
Účinky
•
•
malé množství - euforie, hovornost, pohoda,
vyšší dávky - zrakové iluze, deformace předmětů a zvuků.
Rizika
•
•
•
předávkování - obsah psilocybinu se liší podle lokalit,
téměř každou aplikaci provází nevolnost, někdy i zvracení,
jako u jiných halucinogenů.
Riziko záměny!
Ve stejný čas a na stejných místech jako lysohlávky
rostou podobné prudce jedovaté čepičatky.
Tripy (H)
(papíry)
Vzhled: různě potištěné čtverečky papíru napuštěné LSD, podle obrázku lze
rozlišovat sílu (např. Bart, Budha, jahoda, sluníčko...).
Způsob užití: papírky se pokládají na sliznice, nejčastěji pod jazyk.
Účinky: změna emotivity, zostřené vnímání zvuků a barev, halucinace.
Rizika
•
•
někdy jsou jako tripy prodávány papíry bez obsahu drogy,
jako u jiných halucinogenů.
47
Blín, durman, rulík, vraní oko … (H)
Efekt připomíná těžkou otravu, při které člověk pozná temné a děsivé
halucinace; málokdo najde odvahu zážitek zopakovat.
Těkavé látky (T)
Čichání se rozšířilo v 70. letech zásluhou hnutí Punk. Punkeři odmítali
drogy lásky (LSD, hašiš) a propagovali nebezpečnější čichání.
V Čechách se „fetuje“ především toluen. Počtem uživatelů je
Bruntálsko na republikové špičce, nejčastějšími konzumenty jsou děti ve věku
12 - 15 let.
Toluen je nejčastěji zneužívaná těkavá látka v ČR. Na Bruntálsku
zemře v důsledku čichání téměř každý rok až několik osob.
Čichání rozpouštědel je NEúměrně NEvýhodné.
Málo dává, moc bere!
Vzhled: láhve nebo plechovky s chemikáliemi, tuby lepidel, spreje.
Způsob užití: čichání a vdechování, tzv. foukání, výparů.
Účinky: psychický útlum, obluzenost, polospánek s barevnými sny.
Viditelné příznaky: páchnoucí dech a šaty, zasněnost, opilecké vzezření,
rozšířené zornice, vyrážky na ústech a nosu, nezřetelná výslovnost.
Nejčastější poškození: játra, mozek, dýchací cesty, plíce, paměť, psychická
stabilita, zpustlost.
Rizika krátkodobá
Už první nádech těkavé látky může způsobit šok, zástavu srdce, dechu
a smrt. Situace smrtelného předávkování nastává, když omámená oběť ztratí
kontakt s realitou a čichá dál, aniž si to uvědomuje. Zajišťuje tak další přísun
48
drogy až do okamžiku kolapsu a smrti.
Jelikož nelze odměřit dávku, hrozí riziko smrtelného
předávkování.
Rizika dlouhodobá
Ačkoliv mentální úroveň hraje významnou roli, neznamená to, že by s
ředidly experimentovali jen intelektově nevybavení jedinci. Pravý důvod
označení hledejme v povaze organických rozpouštědel. Jelikož rozpouštějí
látky organického původu, postihují v těle veškeré orgány a ústrojí, která se
fetování účastní (kůže, sliznice, plíce, játra, ledviny, srdce a hlavně mozek).
Jelikož se mozkové buňky neregenerují, způsobuje dlouhodobé a
pravidelné čichání vedle zhoršení fyzického zdraví viditelné hloupnutí.
BIM - BAM - BIMMM!
Těkavé látky se nazývají drogami hloupých
Návykovost: psychická.
Tlumivé látky
Analgetika - léky tišící bolest - např. Alnagon.
Hypnotika a barbituráty - léky na spaní - např. Dormogen.
Anxiolitika - léky tlumící úzkost - např. Diazepam.
Farmaceutický průmysl produkuje těchto léků velké množství. Jejich
legální i nelegální užívání je velmi časté a oblíbené. Dlouhodobá konzumace
může způsobit závislost. V kombinaci s alkoholem se účinky těchto léků
zesilují a působí značně nevyzpytatelně.
Máte-li pocit, že jste ohroženi závislostí na tlumivých látkách,
vyhledejte odbornou pomoc.
49
ZÁVISLOST
Co je závislost
Mezinárodní klasifikace nemocí (DSM-IV) vymezuje pojem závislosti jako:
Závislost je situace, kdy má užívání nějaké látky
pro jedince přednost před jednáním, kterého si kdysi cenil více.
Typické příznaky rozvinuté závislosti
•
•
•
•
•
•
silná touha užívat návykové látky,
neschopnost řídit množství jejich konzumace dlouhodobě,
projevy tělesného strádání při jejich nedostatku,
rostoucí odolnost projevující se zvyšováním velikosti dávek,
postupný úpadek zájmů, schopností a sociálních vazeb,
neschopnost přestat i přes jasný důkaz o škodlivosti následků.
Závislost může vzniknout na látkách, jednání a vztazích. Čím je
silnější, tím méně má člověk svobody. Závislost je nemoc, při které může
člověk zcela ztratit kontrolu nad svým životem.
Fyzická závislost
Abstinenční syndrom - nedostatek drogy vyvolává silné tělesné strádání.
Růst tolerance - výrazně roste odolnost projevující se potřebou zvyšovat
dávky.
Psychická závislost
Nutkání - silná, nepotlačitelná touha po droze.
Nesoustředěnost - veškeré chování je zaměřeno na získání drogy.
Asociální chování - ztráta zájmu o cokoli, co nesouvisí s drogami.
50
Fáze závislosti
Snad nikdo nezačal brát drogy s představou, že bude
závislý…
1. experiment
•
•
•
•
•
občasné užívání drog přináší báječné, nepoznané prožitky,
negativní účinky nejsou patrné (dojem, že varovná upozornění jsou jen
řeči),
droga se stává prostředkem pro únik z reality, je spolehlivým přítelem,
ve škole to může jít dokonce lépe než dříve,
rodina o ničem neví, vše je dobře utajeno.
Prevencí může být nácvik zvládání způsobů zátěžových situací,
použitelných v běžném životě a hledání alternativních způsobů realizace.
Asi 60% uživatelů končí s drogami v 1. fázi
2. sociální užívání
•
•
•
•
•
•
•
•
•
braní drog je víceméně pravidelné, např. víkendové,
uživatelé si stanovují pravidla, aby zabránili vzniku závislostí,
drogy užívají na sociálně přijatelných místech, např.diskotékách,
program někdy přizpůsobí touze po droze,
začínají zanedbávat původní zájmy,
zanedbávají školu,
později přicházejí domů,
horší se jim prospěch, pracovní výkonnost a vztahy,
opouštějí staré kamarády, noví berou drogy.
Uživatelé mohou občas pociťovat problémy a ve slabé chvilce se i
svěřit. Obvykle žádají pomoc při řešení problémů, ale drogy chtějí užívat dál.
Odborná pomoc je velmi žádoucí, hranice k pádu do hlubiny velmi blízká.
51
Asi 30% uživatelů končí s drogami ve 2. fázi
3. každodenní užívání
•
•
•
•
•
•
•
•
život se začíná točit jen kolem drogy,
neřešené problémy přinášejí stále větší stres a bolest,
mizí kontrola nad užíváním drogy,
mizí původní hodnotový systém a zásady,
mizí vůle a původní zájmy,
životní styl vede k vyloučení ze školy či ztrátě zaměstnání,
konflikty v rodině mohou vést až k úplnému rozkolu,
peníze jsou získávány krádežemi, dealerstvím či prostitucí.
Postižení touží po pomoci, chtějí s drogami skončit, ale nedaří se jim
to. Odborná pomoc dlouhodobějšího rázu je šancí.
4. užívání pro dosažení normálu - „narkoman na plný úvazek“
•
•
•
•
•
život bez drogy je nesnesitelný,
uživatel není schopen reálného nadhledu,
ztrácí vlastní důstojnost, koná proti své vůli,
původní vztahy jsou zničeny, žije v izolované skupině stejně postižených,
pohyb v bludném kruhu jej zbavuje posledních sil a chuti žít.
Nutná je pomoc zvenčí. Neodmítne-li ji, nastupuje proces dlouhé a
obtížné léčby. Ne vždy úspěšné. Z léčebny se uživatel obvykle vrací do
prostředí nedůvěry a omezených možností uplatnění. Abstinenci znesnadňují i
špatné návyky, tlaky závislého partnera a přátel.
Asi 10% uživatelů končí s drogami ve 3. a 4. fázi
Odhaduje se, že polovina závislých bere drogy kvůli
psychickým poruchám, polovina kvůli špatnému
rodinnému zázemí.
52
Rizikové faktory
Osobnost
Neexistuje osobnost, která by byla před vznikem závislosti zcela
chráněna. Některé příznaky však vnímáme jako rizikovější:
•
•
•
•
osoby zvýšeně citlivé, zranitelné, úzkostné a trpící komplexy mívají sklony
užívat stimulační drogy,
osoby výrazně extrovertní, impulsivní, sebestředné, konfliktní a agresivní
mívají sklony užívat tlumící léky a opiáty,
děti závislých rodičů,
osoby s mozkovým poškozením, poruchami nebo dlouhodobou nemocí.
Prostředí
Rodina
•
•
nedostatečná péče - týrání, sexuální zneužívání, manželské krize,
nedostatek bezpečí, zájmu, komunikace, citu a jasných pravidel soužití,
nadměrná péče - zvláště v době puberty brání rozvoji samostatnosti a
sebeprosazení.
Škola
•
•
•
špatný prospěch a přetěžování,
nepřijetí třídním kolektivem,
nezájem o zvolený typ školy.
Vrstevníci a kamarádi
•
•
•
malé riziko - konzumenti užívající měkké drogy jako nástroj komunikace a
osobního rozvoje,
riziko - konzumenti užívající tvrdé drogy jako tablety na zábavu,
velké riziko - konzumenti užívající tvrdé drogy jako tablety na potíže.
53
JAK POZNAT, ŽE VAŠE DÍTĚ UŽÍVÁ DROGY?
Jak ukazuje praxe i fungující rodiče mohou zjistit, že syn vaří v
pokojíčku pervitin teprve po letech. Typickými příznaky užívání drog dítětem
je:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
zhoršení prospěchu,
ztráta původních zájmů,
změna přátel a chování,
prudké změny nálad,
ospalost, ztráta chuti k jídlu,
kožní defekty,
podivné, opilecké chování bez alkoholického dechu,
příliš velké, či zúžené zornice,
ztráty peněz a cenných předmětů,
nález drogy či pomůcek pro jejich užívání.
V případě, že podezření z užívání drog dítětem považujete za důvodné,
neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc (viz kapitola „Kam se obrátit pro
informace a pomoc“).
54
PRVNÍ POMOC PŘI OTRAVĚ NÁVYKOVÝMI LÁTKAMI
Co dělat, když je dítě pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových
látek
•
Snažte se zachovat klid.
•
Podle možností zjistěte, jaký druh alkoholického nápoje nebo drogy vzalo
a v jakém množství. Obaly od léků, prázdné ampulky nebo zbytky drogy
mohou lékařům pomoci stav správně posoudit.
•
Pokud se dítě chová nepřiměřeně,
existuje nebezpečí, že by mohlo
ublížit sobě nebo druhým,
zavolejte co nejdříve lékaře.
Lékaře je třeba okamžitě volat
v případě, že se dítě nedá probudit
a nereaguje, jestliže došlo k úrazu
hlavy nebo k jiné komplikaci. V
tom případě uložte dítě do
stabilizované polohy.
•
Během noci se opakovaně
přesvědčete o stavu dítěte.
•
Vážný rozhovor odložte na dobu,
až bude dítě střízlivé (většinou
následující den).
•
Až dítě vystřízliví, určitě s ním pohovořte. Zeptejte se ho, za jakých
okolností se opilo nebo vzalo drogy. Jasně mu řekněte, že s jeho pitím nebo
braním drog nesouhlasíte. Pokud jste mu to už říkali, vyplatí se to
zopakovat.
•
Přemýšlejte, jak předejít tomu, aby se dítě do podobné situace nedostalo
znovu, informujte se o možnostech odborné pomoci.
55
První pomoc
Nebojte se přivolat pomoc, užívání návykových látek není trestné.
Vaše váhavost může dítě ohrozit na zdraví i na životě. Důvodem k okamžitému
lékařskému zákroku je i podezření na otravu.
Než přijde lékař:
•
Při vědomí a došlo-li k otravě ústy: Podejte větší množství vody
(případně s živočišným uhlím, když je po ruce). Pak vyvolejte stlačením
kořene jazyka zvracení. Ošetřete případná zranění a zajistěte nepřetržitý
dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace o látce,
která byla požita a předejte je přivolanému lékaři. Usnadníte tím další
léčbu, u řady látek jsou známy účinné protijedy.
•
Při vědomí a došlo-li k otravě nitrožilní cestou (injekční stříkačkou)
nebo vdechnutím: Zvracení nemá smysl vyvolávat. Ošetřete možná
zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno
opatřete informace o látce, která byla požita a předejte je přivolanému
lékaři.
•
V bezvědomí: Nikdy nepodávejte nic ústy, nesnažte se vyvolat zvracení,
protože vzniká nebezpečí vdechnutí zvratků. Položte postiženého do
stabilizované polohy na bok, aby nezapadl jazyk. Ošetřete případná zranění
a zajistěte dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace
o látce, která byla požita a předejte je přivolanému lékaři. Při zástavě
dechu uvolněte dýchací cesty (záklonem hlavy, odstraněním zvratků nebo
cizího tělesa). Pak proveďte dýchání z úst do úst.
Zvláštnosti předávkování různými látkami
•
Alkohol: U těžších otrav je nebezpečí vdechnutí zvratků nebo zástavy
dechového centra. Nepodceňujte těžší opilost a volejte lékaře. Nebezpečná
je kombinace opilosti a úrazu hlavy tím, že opilost může maskovat známky
krvácení uvnitř lebky.
56
•
Halucinogeny (tripy): Zajistěte nepřetržitý dohled více osobami (pod
vlivem drogy mohou postižení jednat nesmyslně a nebezpečně). Poměrně
časté úzkostné stavy a pocity pronásledování. Při předávkování a v případě
že halucinace přetrvávají i po odeznění účinků drogy, je lékařská pomoc
nezbytně nutná.
•
Marihuana a hašiš: Poměrně časté jsou úzkostné stavy. Zajistěte dohled,
aby osoba pod vlivem drogy neublížila sobě nebo někomu jinému.
Lékařskou pomoc je třeba zajistit zejména v případě, že po odeznění
účinků drogy přetrvávají duševní problémy.
•
Opiáty: Předávkování jsou poměrně častá, projevuje se tlumivý účinek na
dýchání. Lékařská pomoc je potřebná.
•
Pervitin: Zajistěte dohled více osobami, jelikož hrozí riziko nesmyslného a
nebezpečného jednání. Poměrně časté úzkostné stavy, pocity
pronásledování, někdy i halucinace. Při předávkování a v případě, že
halucinace přetrvávají i po odeznění účinků drogy, je lékařská pomoc
nezbytně nutná.
•
Těkavé látky: Zajistěte dostatek
čerstvého vzduchu.
•
Tlumivé látky: Jejich účinky se
podobají těžké opilosti, mají i
podobná rizika jako alkohol.
Lékařská pomoc po požití vyšších
dávek je nezbytně nutná.
•
Otrava více látkami současně
(např. alkoholem a jinou drogou):
Nebezpečí u kombinací drog
vzrůstá, volejte lékaře.
DOPORUČENÍ
RODIČŮM,
NÁVYKOVÉ LÁTKY
JEJICHŽ
DĚTI
57
UŽÍVAJÍ
Co dělat?
•
Ukažte, že své dítě milujete a že vám na něm záleží. Vysvětlete mu, že
neodsuzujete jeho osobnost, ale jeho chování.
•
Nepočítejte, že se problém vyřeší rychle. Vymyslete dlouhodobou strategii
výchovy a buďte důslední. Snažte se dalšímu užívání drog zabránit.
•
Odměňujte a podporujte každou jeho snahu.
•
Získejte jeho důvěru. Naslouchejte mu, i když říká nesmysly a hájí
nepřijatelné hodnoty. Vyslechnout ještě neznamená souhlasit.
•
Naučte se spolu o alkoholu a drogách mluvit. Bude-li nějakou drogu
obhajovat, vyslechněte je a opatřete si protiargumenty.
•
Vytvořte jasná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké důsledky jeho jednání
přinese, a že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.
•
Uplatňujte tvrdá pravidla a měkké srdce. Projevujte lásku a soucit, ale
neustupujte z předem domluvených pravidel.
•
Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, je většinou
nezralé a nesamostatné. Může sice pohrdat vašimi názory, ale většinou si
nedokáže opatřit základní prostředky k životu. V tom je vaše šance a síla.
•
Předcházejte nudě. Je možné, že zpočátku spolu budete muset trávit více
času. Získáte tak přehled o denním programu a životosprávě dítěte.
•
Pomozte mu změnit společnost. Jde o jeden z nejdůležitějších kroků k
překonání problému. Kontakt s lidmi, se kterými bralo drogy, je pro dítě
velmi ohrožující.
•
Posilujte jeho sebevědomí. Chvalte silné stránky a dobré záliby.
•
Spolupracujte jako rodina. Domluvte společný postup přijatelný pro
všechny členy domácnosti i širší rodiny. Omezíte tak riziko, že bude váš
potomek uzavírat spojenectví s tím, kdo mu víc dovolí.
58
•
Spolupracujte se školou a vzájemně se informujte.
•
Jestli dítě nechce změnit chování, mělo by nést důsledky. Teprve vlastní
prožitek svízelných situací, které závislost přináší, je někdy dostatečnou
motivací ke změně.
•
Dbejte na bezpečí dalších členů
domácnosti, zejména malých dětí.
Člověk pod vlivem návykových
látek
může
jednat
velmi
nevyzpytatelně.
•
Zabezpečte cennosti proti krádeži.
•
Myslete i na své zdraví a kondici.
Rodič, který se upne pouze na
dítě, se dá snadno vydírat.
•
Vyhledejte profesionální pomoc.
Vždy je přínosem, máte-li
možnost se o problém podělit a
posoudit jej z pohledu nezávislé
osoby. O pomoc můžete požádat i
anonymně, např. po telefonu.
Čemu se vyhnout?
•
Problémy netajte a nestyďte se za ně. Hledejte spojence.
•
Nečekejte. Čím později začnete potíže řešit, tím obtížnější bude náprava.
•
Neobviňujte partnera. V boji se závislostí potřebujete být jednotní.
•
Nezanedbávejte ostatní potomky. Váš zájem a péči potřebují.
•
Nedávejte dítěti peníze. Argument, že si prostředky na drogy opatří
nezákonně, neobstojí. Jestli s drogami neskončí, dojde k tomu stejně.
•
Nenechejte se vydírat. Toxikomani jsou mistry manipulace. Ustoupíte-li
hrozbám jednou, těžko odmítnete podruhé.
59
•
Nedejte se vydírat pochybnými známými dítěte. Vymáhají-li po vás údajné
dluhy vašeho potomka za drogy, uvědomte policii.
•
Nevěřte, že má dítě drogy pod kontrolou, snižuje dávky a brzy vysadí.
Požadujte konkrétní důkazy.
•
Nevyhrožujte něčím, co nemůžete splnit. Ztratíte důvěryhodnost.
•
Nespoléhejte na prarodiče. Dítě neuhlídají a hrozí, že budou okradeni,
nebo dokonce týráni. Problém, který nezvládáte vy, babička nezachrání.
•
Nepřipusťte, aby do vašeho bytu chodili lidé, kteří berou drogy.
•
Nelamentujte zbytečně. Ušetříte tím sebe i vztah s vaším dítětem.
•
Nezavírejte dveře definitivně. I když vás dítě opustí, mělo by vědět, že
pokud přijme vaše podmínky, jste mu připraveni pomoci.
Neztrácejte naději!
Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání.
I hrozivé problémy mohou mít šťastný konec.
60
DROGY A ZÁKON
Nedovolená výroba a držení
§ 187
1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje,
prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo
psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku,
prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na 1 rok až 5 let;
2) Odnětím svobody na 2 až 10 let bude pachatel potrestán:
a)
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1) jako člen organizované skupiny,
nebo ve větším rozsahu,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší 18 let;
3) Odnětím svobody na 8 až 12 let bude pachatel potrestán
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší 15 let,
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví;
4) Odnětím svobody na 10 až 15 let bude pachatel potrestán,
a)
způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1) těžkou újmu na zdraví více
osob nebo smrt,
b) získá-li takovým činem prospěch velkého rozsahu,
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech.
§ 187a
1) Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed
v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta
nebo peněžitým trestem;
2) Odnětím svobody na 1 rok až 5 let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1) ve větším rozsahu.
61
§ 188
1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený
k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody
na 1rok až 5 let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo
propadnutím věci;
2) Odnětím svobody na 2 léta až 10 let bude pachatel potrestán:
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než 18 let,
c) získá-li takovým činem značný prospěch.
Šíření toxikomanie
§ 188a
1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho
v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří,
bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta nebo zákazem činnosti nebo
peněžitým trestem;
2) Odnětím svobody na 1 rok až 5 let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší než 18 let.
Přestupkový zákon
§ 30
1) Přestupku se dopustí, kdo
a)
prodá, podá nebo jinak umožní požití alkoholického nápoje osobě
zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou,
osobě mladší 18 let nebo osobě o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání
nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit
majetek
62
b) neoprávněně prodá, podá nebo jinak umožní druhé osobě škodlivé
užívání jiné návykové látky než jsou omamné látky, psychotropní látky
a alkohol
c)
se nepodrobí opatření postihujícímu nadměrné požívání alkoholických
nápojů nebo užívání jiných návykových látek
d) úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení anebo úmyslně líh nebo
destilát bez povolení vyrobený přechovává nebo uvádí do oběhu
e)
úmyslně umožňuje požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných
návykových látek než látek omamných a psychotropních osobě mladší
osmnácti let, ohrožuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj
f)
umožňuje neoprávněně požívání omamných a psychotropních látek
osobě mladší osmnácti let, nejde-li o čin přísněji trestný
g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví,
že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl
ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek
h) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky
vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
i)
ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím
alkoholického nápoje či užitím jiné návykové látky, vykonává činnost
uvedenou v písmenu g),
j)
při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
poškodit majetek, odmítne podrobit se dechové zkoušce nebo, byla-li
dechová zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření
ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou,
ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví,
k) neoprávněně přechovává v malém množství pro svoji potřebu
omamnou nebo psychotropní látku.
2) Za přestupek podle:
•
odstavce 1 písm. a) až d) lze uložit pokutu do 3000 Kč,
•
•
•
•
63
podle odstavce 1 písm. e) až g) pokutu do 5000 Kč a zákaz činnosti
do šesti měsíců,
podle odstavce 1 písm. h) pokutu do 10 000 Kč a zákaz činnosti
do jednoho roku,
podle odstavce 1 písm. ch) a i) pokutu do 15 000 Kč a zákaz činnosti
do dvou let a
podle odstavce 1 písm. j) pokutu do 15 000 Kč.
Množství větší než malé …
Tato tabulka je orientační pomůckou pro práci policie. Umožňuje
konkrétně rozlišit pojmy „menší než malé“, „větší než malé“ a „větší rozsah“
stanovené § 187a odstavce 1 a 2 určujícímu hraniční množství nejběžněji
užívaných návykových látek.
DRUH
HMOTNOST (g)
množství menší, než malé
větší rozsah
heroin
0,15 (asi 5 dávek po 30 mg)
morfin
kokain
konopí
0,15 (asi 10 dávek po 1,5 g)
375 (asi 250 dávek po 1,5 g)
pryskyřice z konopí
10,0 (asi 10 dávek po 1 g)
250,0 (asi 250 dávek po 1 g)
LSD
10 tripů (asi 0,0005 g)
120 tripů (asi 0,012 g)
MDMA
10 tablet (800 - 1000 mg)
240 tablet
amfetamin
0,50 (asi 10 dávek po 50mg)
metamfetamin
64
GAMBLING NEBOLI PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ
Hra na výherních automatech není od určité fáze zábavou, ale
projevem psychické závislosti. Má své hlubší příčiny podobně jako drogová
závislost a nevyhýbá se žádné věkové kategorii.
Nedovede-li se hráč s hazardním hraním vypořádat sám,
měl by vyhledat odbornou pomoc!
1. fáze výher:
•
•
•
•
•
občasná hra a občasné výhry,
vzrušení před hrou a během ní,
zvyšování sázek a častější hra, fantazie o velké výhře,
vyšší výhra a neodůvodněný optimismus,
osamělé hraní a chvástání se výhrou.
2. fáze prohrávání:
•
•
•
•
•
•
•
•
neschopnost přestat s hrou, přestože častěji prohrává,
myšlenky se točí jen kolem hraní,
půjčování peněz v rostoucí míře a neschopnost splácet dluhy,
skrývání hry a lhaní,
nepřítomnost ve škole a práci,
podrážděnost, neklid, uzavřenost,
konflikty v rodině,
zanedbávání zdraví.
3. fáze zoufalství:
•
•
•
•
trestné činy (krádeže, zpronevěry) - soudní tresty a poškození pověsti,
odcizení od rodiny a přátel,
stále prohrává, obviňuje druhé, výčitky svědomí, panika,
beznaděj, myšlenky nebo pokusy o sebevraždu.
65
ŠIKANA
Šikana je záměrná dlouhodobá manipulace a fyzická či slovní agrese
na lidech, kteří se jí nemohou nebo neumí bránit.
Manipulace - např. přehlížení, nařizování úkolů, braní peněz a věcí, ničení
oblečení, pomůcek a jídla, vybírání výkupného.
Fyzická agrese - např. polévání, náznaky útoku, nahánění, omezování pohybu,
fackování, rány pěstí, bití, sexuální obtěžování.
Slovní agrese - např. zesměšňování, nadávky, urážky, pomluvy, ponižování,
vyhrožování, vydírání
Výskyt a pohlavní odlišnosti
Náznaky šikanování se objevují téměř v každé skupině včetně
ukázněných tříd, přičemž iniciátory nemusí být sadisté, ale obyčejní kluci a
holky.
Chlapci se obvykle chovají brutálněji, dívky upřednostňují psychické
formy násilí. Zobecňovat ale nelze. Vyskytují se i případy, kdy dívky fyzicky
týrají chlapce.
Vývojové stupně
1. ostrakismus
Mírná převážně slovní agrese, či manipulace, při které se okrajový
člen necítí dobře, není oblíben a uznáván. Ostatní jej odmítají, pomlouvají,
přehlížejí, dělají legrácky apod. Jde o zárodečnou fázi, se kterou se setká téměř
každý.
2. fyzické útoky a manipulace
Pocit moci a radost z utrpení druhého mohou u některých lidí prolomit
zábrany a probudit v nich touhu po hrubší agresi. Je velmi nepříznivé, jedná-li
66
se o vůdce skupiny, který začne násilí praktikovat jako úlevnou zábavu pro své
příznivce.
Další vývoj závisí na hodnotách a postojích celé třídy. Jestliže je
skupina soudržná, kamarádská a převažují pozitivní hodnoty včetně záporného
postoje k násilí, pokusy o šikanování neuspějí.
----- rozhodující okamžik ----3. vznik jádra
Když se manipulaci a počínající fyzické agresi jednotlivců nezabrání
včas, hrozí, že se útočníci semknou a začnou systematicky spolupracovat.
Tento moment je klíčový. Rozhoduje, zda šikana přejde do pokročilé fáze.
Pokud se nezformuje silná pozitivní skupina s vlivem schopným konkurovat
tyranům, je zle.
Silné skupiny charakterově slušných žáků se bohužel nevyskytují
běžně, navíc jejich členové mají proti agresorům, kteří nedodržují pravidla,
nevýhodnou pozici. I slušní žáci ctí zákon, že se nebonzuje.
4. třída přijímá normy agresorů
Normy agresorů přijímá většina žáků, málokdo dokáže projevit
nesouhlas. Vliv pedagogů ustupuje zcela do pozadí. I mírní a ukáznění žáci se
začínají chovat krutě a prožívají uspokojení z týrání, na kterém se také podílí.
5. dokonalá šikana
Normy agresorů přijala a respektuje celá skupina. Násilníci se označují
za otrokáře a krále s právem využívat peníze, osobní věci, těla i schopnosti
otroků. Postižení se nedovedou bránit a plní jakékoliv příkazy. Jejich strádání
může ústit až v psychosomatická onemocnění, zhroucení či sebevraždu. Jelikož
na utajení šikany spolupracuje celá třída, může se stát, že k jejímu odhalení
dojde až v souvislosti s tragickou událostí.
67
Jak šikana škodí
Šikanování je těžká porucha vztahů ve skupině. Poškozuje oběti,
agresory i skupinu jako celek.
Invalidní oběti
•
•
1., 2. a 3. stupeň - trvalý emoční tlak narušuje zdravý vývoj osobnosti.
Prožívaná bolest může vést k vyčerpání nervové soustavy, ke vzniku
neuróz a psychosomatických potíží.
3., 4. a 5. stupeň - šikanování způsobuje obětem nezměrné utrpení, které
lze těžko zprostředkovat. Psychické a tělesné zdraví je dlouhodobě a někdy
i trvale poškozeno. Následky jsou velmi závažné, dotýkají se celé
osobnosti a mohou mít i celoživotní charakter. Ohrožují život oběti.
K odporu se ustrašená oběť odhodlá jen výjimečně.
Je-li však k němu dohnána, může mít tragické následky.
Asociální agresoři
Iniciátoři
jsou
také
poškozeni, i když ne tak zjevně. Aniž
si to uvědomují, trpí duchovní a
mravní nedostatečností a jejich silně
asociální postoje je často předurčují
k další trestné činnosti.
Deziluze skupiny
Svědci krutého bezpráví
ztrácejí důvěru ve společnost, která
takové konání umožňuje. Zažívají pocit nemohoucnosti a zkušenost, že autority
násilí promíjejí a slabým neumí pomoci. Tento pasivní postoj pak uplatňují i v
osobním životě a předávají jej svým dětem.
68
Jak poznat, že je dítě šikanováno
Typické projevy
•
•
•
•
•
nepozornost ve vyučování, zhoršený prospěch,
nadměrná omluvená absence,
záškoláctví,
nízké sebevědomí, narušené a negativní sebepojetí,
nejistota a trvalá ustrašenost.
Varovné signály
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
dítě nemá kamarády, domů za ním nedochází žádný spolužák,
je zaražené, smutné a depresivní, nemluví o škole,
špatně usíná, trpí poruchami spánku a děsivými sny,
zhoršuje se ve škole, je nesoustředěné a bez zájmu,
před odchodem do školy ho bolí hlava, břicho apod.,
začne chodit za školu,
mívá potrhané oblečení a poškozené pomůcky,
i když má zajištěné svačiny a obědy, chodí domů vyhladovělé,
často ztrácí kapesné a požaduje peníze,
nedovede uspokojivě vysvětlit svá zranění,
vyhrožuje sebevraždou, nebo se o ni pokusí.
Doporučení rodičům
Máte-li podezření, že je Vaše dítě šikanováno, neodkládejte řešení.
Citlivě od něj zjistěte co nejvíce podrobností a zapište je. Buďte trpěliví. Mluvit
o vlastním ponížení je obtížné a navíc má dítě strach z odvety. Kontaktujte
odborníky. Šikanované děti potřebují cítit Vaši podporu a bezpečí.
Proč se šikana neřeší
Ne každý projev agrese je šikana. Agresivita patří k běžným projevům
chování a v určitých mezích je pro zdravý rozvoj osobnosti nutná. I skutečná
šikana ale bývá někdy zlehčována a považována za prospěšnou. Tyto názory
69
vznikají nejčastěji z neznalosti problému, z potřeby potlačit vlastní špatné
zkušenosti a z přesvědčení, že šikanu řešit nelze.
Je snazší problém potlačit než přiznat, že ho řešit
neumím.
Paradoxy
„ale ti kluci se kamarádí„
Oběti jsou na svých tyranech po čase závislé a mohou působit
dojmem, že s agresorem kamarádí.
„může si za to, chová se strašně“
Lidé se nestávají obětmi náhodou. Někteří vybočují a svou jinakostí
mnohdy provokují nejen spolužáky ale i učitele. Je pohroma, děje-li se šikana
za spolupráce vyučujícího.
„sám si začíná a je agresivní“
Oběti jsou různě manipulovány. V sebeobraně se mohou chovat i
agresivně. Případy, kdy jsou obětní beránci potrestáni jako agresoři, proto
kupodivu nejsou výjimkou.
„na přímou otázku mi potvrdila, že je všechno v pořádku“
Oběť často nevěří v možnost pomoci, a tak se k šikaně nepřizná. V
žádném případě nemůže být oběť konfrontována s agresorem způsobem typu:
tak nám kluci řekněte, co se vlastně stalo.
Šikanu je nutné řešit
Naše děti šikana trápí a neúnosně jim ztrpčuje dětství. Přestože se její
řešení mnohdy nachází na samotné hranici řešitelnosti, šikanování rozhodně
70
nelze ignorovat. Vyžaduje dlouhodobá a komplexní opatření. První povinností
školy je zajistit dětem bezpečí.
NAUČME SE SVÝM DĚTEM NASLOUCHAT!
Tolik nám toho chtějí říct.
A to, co se nám zdá nepodstatné, může být pro dítě životně důležité.
71
SYNDROM „CAN“
Definice podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992: Syndrom
CAN (Child Abuse and Neglect) – tedy syndrom týraného, zneužívaného a
zanedbávaného dítěte - zahrnuje následující diagnostické kategorie:
Fyzické týrání
Jedná se nejen o vědomé tělesné ubližování dítěti, ale také nezabránění
takovému zacházení s dítětem. Představuje vlastně všechny nepřiměřené akty
násilí na dítěti. Zahrnuje vedle hrubého útoku na dítě, jehož důsledkem je
tělesné zranění, trvalé poškození dítěte nebo dokonce úmrtí dítěte, také
pravidelně užívané tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný
prostředek.
Formy:
• nepřiměřené bití rukou (pohlavky, facky) či různými nástroji (vařečka,
řemen),
• kopání do dítěte, údery pěstí (má často za následek poranění vnitřních
orgánů),
• popáleniny (např. cigaretou), opaření horkou vodou,
• bodné rány (často nůžkami),
• vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce – způsobující trhliny,
• odmrštění, odhození dítěte,
• škrcení, dušení,
• svazování, připoutání,
• silné třesení, zejména s malým dítětem,
• odnímání spánku, potravy.
Psychické týrání
Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na
citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní
dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické týrání v podstatě vždy
provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN – fyzické týrání,
72
sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě.
Formy:
• časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování,
• výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte,
• odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (např. „Když se nebudeš
učit, utrápíš mě!”, „Když budeš zlobit, zabije mě to!”),
• permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem,
• nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence,
• požadavek nereálných výkonů – ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba
aj.),
• násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních
osob.
Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání v souvislosti s
předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě
vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem.
Tato problematika zahrnuje především:
• zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako ”svědka”
(„To on mě přeci napadl!”, „Ona si začala!”),
• získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči,
• bránění ve styku dítěte s druhým rodičem,
• nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem.
Sexuální zneužívání
Každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování,
které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele. Dítě je
zákonem plně chráněno před sexuálními kontakty v jakékoliv formě až do
svých 15ti let. Věková hranice není stanovena tam, kde je zneužíváno závislosti
jedné osoby na druhé. Sexuální zneužívání zahrnuje všechny formy chování se
sexuálním podtextem, tedy i ty, kdy dítě na první pohled nestrádá – dítě může
některé formy sexuálního zneužívání prožívat jako relativně tělesně příjemné,
ale i tehdy má sexuální zneužívání závažný negativní dopad na další psychický
vývoj dítěte! Zneuživatelem může být v podstatě kdokoliv, avšak mnohem
73
častěji to bývá osoba, kterou dítě dobře zná – osoba příbuzná či rodině dobře
známá, méně často pak osoba zcela neznámá, cizí. Zneuživatel může působit na
okolí dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít dobré
vystupování na veřejnosti.
Formy:
a) bezkontaktní sexuální zneužívání:
• obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s
exhibicionistou,
• pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení,
uspokojení,
• vystavení dítěte sledování pornočasopisů, pornofilmů,
• přinucení dítěte sledovat soulož.
b) kontaktní sexuální zneužívání:
• osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií,
• nucení dítěte, aby manipulovalo pohlavními orgány svými či zneuživatele,
• orální, anální sex,
• sexuální styk (včetně znásilnění).
c) komerční sexuální zneužívání:
• zneužití dítěte k dětské pornografii,
• zneužití dítěte k dětské prostituci.
Zanedbávání
Znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na
vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní.
Formy:
a) tělesné zanedbávání = neuspokojování tělesných potřeb dítěte
• nedostatek přiměřeného jídla, pití, přístřeší, oblečení,
• nedostatečná lékařská péče, zanedbávání prevence (př. povinného očkování),
b) citové zanedbávání = neuspokojování citových potřeb dítěte, nedostatek
74
náklonnosti, lásky,
c) zanedbávání výchovy a vzdělání = neustálá neodůvodněná absence ve škole,
nepřiměřená dětská práce bránící naplňování vzdělávání,
d) zanedbávání dozoru = ponechání zejména malých dětí bez dohledu.
Šikanování
Agrese (fyzická i verbální) vůči jedinci slabšímu fyzicky nebo v
závislém postavení (viz. kapitola „Šikana“).
Systémové týrání (druhotné ponižování)
Je týrání dítěte tím systémem, který původně vznikl na ochranu dítěte
Formy:
• opakovaná, nadbytečná lékařská vyšetření (zdravotnické instituce),
• ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (instituce školské),
• zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních (jesle, MŠ, ZŠ,
dětské domovy),
• rozhodování o osudu dítěte bez dostatečné objektivní informovanosti o
situaci, oddělení dítěte od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné
(OPD, soudy),
• nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s
policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s
dospělým).
Sekundární viktimizace
Druhotné zraňování a vystavování dítěte nadbytečné psychické zátěži
v průběhu vyšetřování pro syndrom CAN = dítě jako oběť trestného činu se
stává ještě obětí vyšetřování
Formy:
• opakované výpovědi,
•
•
•
75
nedůvěra v to,co dítě říká,
obviňování dítěte (”a ty jsi ho svedla”) přenášení zodpovědnosti na dítě,
odebrání dítěte z rodiny.
Münchhausenův syndrom by proxy
Vymýšlení či zveličování příznaků somatického či duševního
onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v
míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti.
Tyto problémy může dospělý, např. rodič přenést na dítě. Dospělá
osoba má pak v takovém případě nějaké výhody (např. pobírá dávky, okolí ho
lituje…).
Opak může být pravdou!
Podstatou a hlavním zdrojem vzniku týrání dítěte je tedy především
převážně nevědomé přesvědčení rodiče o tom, že jeho dítě existuje proto, aby
uspokojovalo jeho potřeby. Podobný postoj není však zdaleka vyhrazen pouze
rodičům, kteří své dítě fyzicky týrají.
Konfrontace s fenoménem systematického a vědomého způsobování
emoční a tělesné bolesti u dětí je pro většinu tzv. „normálních“ lidí těžko
pochopitelná a cizí. Tento problém proto odsouváme někam za hranici vědomí
a snažíme se tak vyhnout prožívání našeho vnitřního konfliktu, který vyplývá z
přirozeného soucitu a odpovědnosti na straně jedné a pocitu bezmoci a
bezradnosti na straně druhé.
Mezi „jednoduchá“ vysvětlení patří přesvědčení o tom, že týrání
vyvolávají pouze patologické osobnosti, které se svým chováním od většiny
společnosti sami vydělují. „Oni“ jsou ti, kteří mezi „nás“ nepatří a kterých
bychom se měli co nejdříve zbavit, pokud bychom je mohli hned identifikovat.
Pocity viny v nás sníží přesvědčení, že lidi, kteří týrají svoje děti jsou duševně
nemocní, nesvéprávní, tudíž si svoje chování neuvědomují. Jiným „ulevujícím“
vysvětlením je názor, že děti týrají převážně osoby s nízkým vzděláním a
„primitivové“. Jednoduše by to neměl být nikdo, komu by se podobali.
76
Ujišťujeme se, že to nemůže být náš přítel, kolega, soused nebo dokonce
příbuzný.
Proto sledujte své okolí.
OPAK MŮŽE BÝT PRAVDOU!
77
SYNDROM „PAS“
Syndrom zavrženého rodiče
V souvislosti se syndromem PAS (Parental Alienation Syndrome) –
tedy syndromem zavrženého rodiče - hovoříme o rodiči, který tzv.
programuje. Programující rodič se o zavrhovaném rodiči vyjadřuje tak, že
vlastně všechno s ním související je špatné, škodlivé až nebezpečné. Může se
tak vyjadřovat přímo k dítěti nebo i k dalším osobám tak, aby to dítě slyšelo.
Pravidelný je i citový doprovod takového hodnocení. Záběr je široký - nejen
přítomnost, ale vlastně vše v minulosti bylo špatné a v budoucnosti by bylo
nejlepší, kdyby zavrhovaný rodič zmizel ze scény. Dítě je přitom citově
vydíráno: programující rodič reguluje svůj přísun lásky podle toho, jak dítě
indoktrinaci přijímá.
Motivace programujícího rodiče vyplývá převážně z těch horších
(destruktivních) stránek lidské povahy, jako je motiv moci, pomsty, trestání,
nenávist a agrese, jimž je dán volný průběh. Dále se zde pravidelně podílejí
motivy vysoce pochybné jako:
a)
potřeba vnějšího nepřítele, na kterého je možné svést všechny těžkosti a
vlastní selhání nebo
b)
egoistická snaha po výhradním vlivu na utváření psychiky dítěte a na jeho
další život, což nezřídka přejde v pocit vlastnictví i již dospělého dítěte. V
rámci tohoto egoizmu nejsou pak legitimní nároky a přání druhého rodiče
(a ani dítěte) respektovány, nýbrž jsou ignorovány nebo vysmívány.
Jak bezpečně poznáme syndrom zavrženého rodiče?
Kritéria a typy jsou zachyceny v následujícím přehledu.
1. Prvním kritériem je tzv. kampaň za degradaci zavrženého rodiče. Dítě
typicky projevuje silnou nenávist k takovému rodiči. Na dotaz psychologa
(zdravotníka, sociální pracovnice, soudce apod.) spustí výčet záporných
charakteristik, zlých činů, špatného chování. Z výčtu je patrné, že část obvinění
má od programujícího rodiče, avšak dítě je pravidelně doplňuje vlastními
poznatky. Výše zmíněná nenávist by měla být v uvozovkách, protože dítě vůči
78
zavrženému rodiči stále chová mnoho pozitivních, avšak potlačených či
vytěsněných emocí.
2. Druhým kritériem je slabé, neodůvodněné, či absurdní zdůvodnění
degradačních snah. Taková jsou zdůvodnění nechuti či odporu k setkání se
zavrženým rodičem, případně nenávisti k němu. „Proč vlastně nechceš jít na
návštěvu k tatínkovi?“ „Protože se mě pořád na něco vyptává.“ „A na co
například?“ „Tak třeba, jak mně to jde ve škole, co jsme probírali. A taky, co se
mně líbilo z toho, co jsem přečetla.“
3. Jako třetí kritérium Gardner označil nedostatek ambivalence. Normální dítě
na dotaz uvede kladné povahové vlastnosti otce i matky a také nějaké méně
příznivé charakteristiky, např. že rodič trvá na pořádku až moc přísně, uvede
také, co kdo dovede i nedovede. Děti postižené SZR si vypěstovaly černobílé
hodnocení rodičů - jeden má pouze pozitivní charakteristiky, druhý pouze
negativní. Je-li dítěti např. ukázána dřívější fotografie z níž je patrné, že
zavrženého rodiče mělo rádo, pak racionalizuje „tady jsem se musel(a) usmívat,
jinak bych byl (a) zbit(a)“ atp.
4. Čtvrtým kritériem je fenomén samostatného úsudku. Děti postižené SZR
často uvádějí, že nechuť stýkat se s druhým rodičem je jejich vlastní, že takové
pocity po nich nikdo nevyžadoval. Programující rodič to rád zdůrazňuje před
jinými dospělými, zejména těmi, kteří SZR mají posoudit: „Dítě, po tom všem,
co vidělo, si samo vytvořilo názor, do toho mu nijak nemluvím.“ Dítě (vlastně
ve všem závislé) je programujícím rodičem chváleno za zdánlivě nezávislé
tvoření úsudku, čímž se mu taková indoktrinace ještě pevněji vštěpuje do
citového života.
5. Páté kritérium je reflexivní podpora programujícího rodiče v rodinném
sporu. Při diagnostických či terapeutických sezeních za účasti obou rodičů a
dětí dítě postižené SZR souhlasí reflexivně, automaticky a bez zaváhání se
vším, co programující rodič tvrdí. Nečeká na protiargument rodiče zavrženého
nebo jej zcela ignoruje, tedy nevidí, neslyší. Dětská argumentace vůči
zavrženému rodiči resp. jeho kritika bývá - ve srovnání s programujícím
rodičem - dokonce silnější a emotivnější.
6. Šestým kritériem je nepřítomnost pocitů viny nad vykořisťováním
zavrženého rodiče a nad tvrdostí až krutostí vůči němu. Děti postižené SZR
79
nezakoušejí žádný pocit viny, že zavržený rodič je postižen, že trpí. Schází jim
též i pocit vděku za dárky, za placení různých výdajů. Výdaje a potíže
zavrženého rodiče vnímají jako správný trest, který by vlastně měl být ještě
větší. Křivé obvinění z pohlavního zneužívání ilustruje, kam až může jít
nepřítomnost pocitů viny u dítěte, které si jinak dává pozor, aby nezašláplo
broučka, protože by ho to bolelo. Příprava takového obvinění také ukazuje,
kam až může jít nenávist a krutost programujícího rodiče.
7. Jako sedmé kritérium pozorujeme tzv. vypůjčené scénáře. Přítomnost
vypůjčených scénářů signalizuje vysokou pravděpodobnost, že dítě je postiženo
SZR. Z kontextu dětských obviňování zavrženého rodiče a z jejich obsahu je
patrné, že byly sdělovány programujícím rodičem, dítětem vyslechnuty a
reprodukovány. Dětská výpověď pak obsahuje výrazy a obraty, které děti
daného věku ještě nepoužívají. Mnohá dětská obvinění jsou identická s
obviňováním programujícího rodiče. Stane se dokonce, že dítě - ve své naivitě označí zdroj přímo, z čehož má programující rodič samozřejmě jen malou
radost.
8. Posledním, osmým kritériem je rozšíření nepřátelství a nenávisti na celou
původní rodinu zavrženého rodiče. Patří do ní bratranci a sestřenice, tety,
strýcové a samozřejmě i prarodiče. Nepřátelství jde pak i dále, na přátele
zavrženého rodiče, jejich děti a na další blízké. Původní vzájemně láskyplný
vztah se u dítěte postiženého SZR změní v nepřátelství, dokonce ještě méně
zdůvodnitelné, než je nenávist k zavrženému rodiči - který třeba dříve
vyžadoval plnění nějaké méně příjemné povinnosti.
Důsledky syndromu „PAS“
U dítěte s rozvinutým SZR dochází samozřejmě i k průvodním
důsledkům tohoto jevu a to:
1. Dítě ztratí téměř vše, co s druhým rodičem souvisí
Ztráty se týkají hmotných statků, výchovného a vzdělávacího
působení, praktické pomoci v různých životních fázích či situacích apod.
80
Zavržený rodič by takovou pomoc svému dítěti rád poskytl. Je k tomu
motivován nejen různými společenskými tlaky, ale zejména obecně známými
genetickými mechanizmy. Jeden z jejich projevů v našem vědomí je i silný
emocionální zájem na úspěchu svého potomka, „své krve“. Tento zájem působí
obdobně u matek i otců a samozřejmě i u jejich pokrevních příbuzných, byť již
v menší míře.
2. U dítěte se zabrzdí a zdeformuje emocionální vývoj
a)
Dítě je totiž programováno k potlačení původních pozitivních emocí k
nyní zavrhovanému rodiči. Navíc potlačení či vytěsnění emocí pravidelně
vede ke vzniku celé škály trýznivých psychopatologických symptomů,
které odčerpávají značný díl psychické energie.
b)
Dítě je programováno dávat volný průběh emocím nenávisti, podloženým
jen slabými, neopodstatněnými či absurdními argumenty, za úplné
absence pocitů viny. Takové programování rovněž zamezí možné korekci,
sebereflexi apod. (takto asi vzniká živná půda pro fanatismus).
c)
Dítěti se podstatným způsobem naruší jeho sebedůvěra, vštípí se mu totiž
do citového života přesvědčení, že jeho druhý rodič je špatný, závadný.
Později se dítě v hodinách biologie ve škole dozví o dědičnosti,
chromozómech, genech a tedy také o tom, že přesná polovina jeho
genetické výbavy, „jeho krve“ je ze závadného, veskrze ničemného
člověka. Sebedůvěra a sebehodnocení dítěte tak utrpí citelnou a trvalou
ránu.
3. U dítěte se zabrzdí a zdeformuje psychosociální vývoj
a) Dítěti je totiž odebrán vhodný, tolik potřebný model k převzetí sexuální
identity a role. Programuje-li matka (zdaleka nejčastější případ), pak
chlapci jsou - mnohdy nevratně - poškozováni v identifikaci s přirozeným
mužským vzorem, tedy otcem, a dívkám je ztěžována volba erotického
partnera v budoucnosti, který je rovněž vybírán podle otcovské předlohy.
Programuje-li otec, pak se popsaný obraz pouze zrcadlově mění.
b) Dítěti je narušen vztah k autoritám, snížena schopnost sociální
81
diferenciace. Je špatné, když dítě začne bez vážné příčiny nenávidět
nějakou osobu v relativně neutrálním postavení, např. učitelku hudby, a
když to rodiče tak ponechají. Je však mnohem horší, když se tak děje vůči
osobě, která dítě miluje a která je současně jednou ze dvou nejdůležitějších
osob, které dítě na světě má. V tom spatřujeme tragický prvek SZR,
naznačující, že programující rodič „jde přes mrtvoly“. Zavržený rodič má
vůči dítěti i postavení legitimní autority a později tak dochází u dítěte k
narušení vztahu k autoritám vůbec, neboť tento základní modelový vztah je
hluboce zpochybněn. Navíc SZR operuje tak, že nepřátelství a nenávist se
rozšíří na všechny příbuzné zavrženého rodiče. Vliv tohoto „tréninku“
působí ještě dál, dítě získá pohotovost obdobným způsobem se chovat i ke
všem dalším „nepohodlným osobám“.
c)
Dítěti je znemožněno, aby zažilo tolik potřebný model slušné, civilizované
domluvy i za ztížených podmínek mezi dvěma různícími se stranami. Dítě,
které takový model má, je mnohem lépe vybaveno pro svůj budoucí život.
d) Dítě ztratí významnou část dat k vytváření své identity, řečeno jinými
slovy, ze strany zavrženého rodiče ztratí polovinu informací, odkud
pochází, jaké má předky, co dělali, čím vynikli apod. Tyto genealogické
informace jsou dítěti upřeny, v nejlepším případě (začne-li se s
programováním, až když je dítě starší), zůstávají v jakémsi zakázaném
území, v němž se pátrání nedovoluje.
e)
Dítě, které původně milovalo oba rodiče, projde zkušeností
„brainwashingu“, která jej hluboce ovlivní. Vytváří se tak u něj „falešné
já“, nepravé a zdeformované jádro vlastní osobnosti, což jej celoživotně
poznamenává.
82
KAM SE OBRÁTIT PRO INFORMACE A POMOC
Pedagogicko-psychologická poradna,
Bruntál, Krnovská 9, 792 01
e-mail: [email protected]
tel.: 554 717 737
Internet: www.pppbruntal.cz
pracoviště Krnov, Za drahou 3, 794 01
tel.: 554 612 395
---------Citadela, o.s.
Bruntál, Krnovská 9, 792 01
tel.: 554 717 737
Internet: www.pppbruntal.cz/citadela
----------
Městský úřad Bruntál
Bruntál, Nádražní 20, 792 01
Internet: www.mubruntal.cz
Petra Hubková - manažer prevence kriminality
tel.: 554 706 129
Mgr. Ivana Májková - odbor sociálních věcí, oddělení sociálně právní
ochrany dětí a rodiny
tel.: 554 706 153
---------Pastor Bonus - terapeutická komunita pro léčbu drogově závislých
Podlesí 20, 793 31
tel.: 554 737 070
Internet: pastorbonus.webpark.cz
---------Krajská hygienická stanice (protikuřácká poradna a epidemiologie)
pracoviště Bruntál, Zahradní 5, 792 01
tel.: 554 712 820
---------Open House, o.s.
Bruntál, E. Beneše 47, 792 01
tel.: 737 977 857
Internet: openhouse.euweb.cz
----------
83
Diagnostický ústav pro mládež Ostrava - Kunčičky
Středisko výchovné péče pro děti a mládež
pracoviště Bruntál, Krnovská 9, 792 01
tel.: 554 716 712
---------Poradna pro rodinu, manželství a partnerské vztahy
Bruntál, Dukelská 2, 792 01
tel.: 554 797 104
víš kde hledat pomoc ?
linka pomoci
554 714 724
poradna pro rodinu
potíže ve škole
ped. - psych. poradna bruntál
středisko vých. péče
bruntál
554 717 993
554 717 737
psycholog
krnov
554 612 395
phdr. čermáková po-čt krnov
554 620 239
bruntál
554 716 712
mgr. servusová po,st,čt bruntál
554 700 426
krnov
554 617 295
mgr. servusová
út,pá rýmařov
554 213 484
po-čt krnov
554 620 238
potíže se zákonem
kurátor pro mládež
potíže v rodině, lásce
psychiatr
bruntál
554 706 299
mudr. mezník
krnov
554 614 619
mudr. míčenec po,st-pá bruntál
554 718 415
rýmařov
554 254 215
mudr. míčenec
554 211 964
mudr. karas
potíže s drogami
út rýmařov
po-st,pá bruntál
554 717 145
kontaktní centrum
krnov
554 620 177
léčebna
podlesí
602 743 842
bruntál
554 706 247
poradce
ppp bruntál bruntál
731 068 696
krnov
554 697 505
776 789 277
rýmařov
554 219 126
streetworker
bruntál
krnov
728 703 461
rýmařov
776 789 277
potíže s bydlením
rómský poradce
volný čas
dům dětí a mládeže
bruntál
554 717 885
open house
bruntál
554 713 716
armáda spásy
krnov
554 612 296
ddm méďa
krnov
554 614 690
azylový dům
bruntál
554 719 052
studentský klub
rýmařov
554 211 410
rýmařov
554 254 210
krnov
554 611 366
charita
84
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA
•
Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. UK, Praha 1993
•
Dee, J.: Jak přestat kouřit. Interdialog Praha, 1994
•
Presl, J.: Drogová závislost. Maxdorf Praha, 1994
•
Elliottová, M.: Jak ochránit své dítě. Portál Praha, 1995
•
Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Portál, Praha 1997
•
Graham, P. - Selby, D.: Globální výchova. Grada, Praha 1994
•
Haasová, I.: Ostatní děti smějí všechno. Portál, Praha 1993
•
Heller, J. - Pecinovská, O.: Závislost - známá neznámá. Grada, Praha
1996
•
Kalina, K.: Drogy ze všech stran (Sborník přednášek). Filia, Praha 1995
•
Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti. Úřad vlády ČR, Praha 2003
•
Kandus, J.: Epištoly k smělým kuřákům. Avicenum, Praha 1987
•
Králíková, E. - Kozák, J.T.: Jak přestat kouřit. Maxdorf, Praha 1997
•
Mann, J.: Jedy drogy léky, Academia, Praha 1996
•
Marhoulová, J. - Nešpor, K.: Alkoholici, feťáci a gambleři. Empatie,
Praha 1995
•
Matějček, Z. - Dytrych, Z. a kol.: Lehké mozkové dysfunkce. KPK, Praha
1991
•
Matějček, Z.: Po dobrém nebo po zlém. Portál, Praha 1993
•
Matějček, Z.: Dítě a rodina v psychologickém poradenství. SPN, Praha
1992
•
Munden, A. - Arcelus, J.: Poruchy pozornosti a hyperaktivita. Portál,
Praha 2002
•
Nešpor, K. - Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Sportpropag, Praha
1994
85
•
Nešpor, K.: Hazardní hra jako nemoc. Nakl. A.Krtilové, Ostrava 1994
•
Nešpor, K. - Csémy, L.: Prevence problémů působených návykovými
látkami na školách. Besip MV, Praha 1995
•
Nešpor, K.: Návykové látky - romantické období končí. Česká
kooperativa, Praha 1995
•
Nešpor, K. - Csémy, L.: Léčba a prevence závislostí. Psychiatrické
centrum, Praha 1996
•
Nešpor, K. - Csémy, L.: Návykové látky - Prevence a časná intervence.
MZ, Praha 1996
•
Nožina, M.: Svět drog v Čechách. KLP, Praha 1997
•
Prekop, J.: Malý tyran. Portál, Praha 1993
•
Prekop, J. - Schweizerová, Ch.: Děti jsou hosté, kteří hledají cestu.
Portál, Praha 1993
•
Raynerová, C.: Nenič své chytré tělo. Sonus, Praha 1995
•
Rogge, J - U.: Dětské strachy a úzkosti. Portál, Praha 1999
•
Ruckerová, O. - Voglerová, U.: Učení bez stresu. Portál, Praha 1994
•
Sacher, V.: Ohrožení mládeže videohrami a hrami na počítačích.
Ethum, Praha 1996
•
Saunders, N.: Extáze a techno scéna. Jota, Brno 1996
•
Spurný, P.: Metodika prevence šikanování. AZ Help, Dřevohostice 2003
•
Šebek, M.: Neklidné děti a jejich výchova. SPN, Praha 1990
PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA BRUNTÁL
792 01 Bruntál, Krnovská 9
tel.: 554 717 737
fax: 554 714 724
e-mail: info@pppbrunta l .cz
web: www.pppbruntal.cz
2. upravené vydání
Neprodejné!
Bruntál, Krnovská 9

Hovořte s dětmi otevřeně (publikace)

Transkript

Podobné dokumenty

Page 1 9. Podle svého uvážení uveďte další údaje důležité pro

evidenční list dítěte (*)

Kouří, pije alkohol nebo bere drogy

RESUSCITACE DĚTÍ (dítě od 1 roku do puberty)

Happy Birthday, Honey!

zde

prohlášení zákonných zástupců dítěte

GHOSTBUSTERS

Hygienické návyky dítě chrání

Anglicko-Česká školka YMCA