Říjen - Skaut.cz

OBSAH:
* úvaha
* schůzka ODV
* další termín zkoušky OČK MZH
* 5. část vyprávění br. Stropka
* 1. kolo Stezky písmáků (s úpravou)
* † br. R. Brzobohatý - Racek
* † br. Neil Armstrong
* skauting u nás po II. svět. válce
* vzpomínky br. M. Hejla
* 75. výročí úmrtí TGM
* recenze od br. J. Čejky
* poslední vzkaz br. L. Ruska
___________________________________________________________________________________
Základní pravidla
Irský spisovatel C. S. Lewis to
vyjádřil zcela jednoznačně: „Základní řád,
vyslovený v Desateru platí ne proto, že je
zastoupen a uznáván všude na světě, nýbrž
opačně – nachází uznání u tolika národů a
náboženství proto, že je správný a pravdivý.“
Platí to tedy i pro nás, v naší nepříliš
nábožensky cítící sekularizované společnosti,
kde právě náboženské vnímání se dlouho,
bolestně a se všemi pády i vzestupy obtížně
vyvíjelo. A to přesto, že současná česká
veřejnost se od věcí duchovních spíše
vzdaluje, ačkoliv jistá touha po „něčem“, co
nás přesahuje, tu stále přetrvává.
V souladu se základním ustanovením
křesťanství, totiž Desatera Božích přikázání,
které převzalo – jak už bylo zmíněno – ze
Starého zákona, dal zakladatel skautingu
svému hnutí základní mravní směrnici ve
skautském zákonu. Také ten obsahuje deset
zásadních bodů, které jasně modelují
skautovo chování a stanovují požadavky na
jeho vztahy k okolí, bližním, přírodě a životu.
Jsou tu jednak velmi konkrétní pokyny
v poměru k jednotlivým fenoménům, je však
potřebí vyzvednout prvý a desátý bod tohoto
zákona. Zdá se, jako by ten poslední
rekapituloval všechny předchozí a připomínal
to, co snad ty ostatní opomenuly. Je to
zjednodušující výklad, ale můžeme ho takto
chápat jako vše završující. Je však třeba
připomenout rovněž význam bodu prvého,
který původně v anglickém originále vyzníval
v tom smyslu, že „na skautovu čest lze se
spolehnout“. Při povrchním pohledu by mohl
být vnímán tak, že ho možná A. B. Svojsík
formulací „skaut je pravdomluvný“ obsahem a
jeho významem poněkud zúžil. Není tomu tak,
protože zakladatel českého skautingu neměl
na mysli pouze odmítání lži, ale především
samotnou životní opravdovost a ušlechtilost.
A na to se někdy zapomíná.
S nástupem skautingu do dalších
zemí, do jiného myšlenkového klimatu, než
jaké představovaly křesťanské krajiny, bylo
potřebí přesně formulovat principy, na nichž
skauting stojí a bez nichž také padá. Bylo to
v souladu s názorem Baden-Powellovým, že i
jiné národy a jiné kultury mohou skauting
obohatit svými duchovními přínosy, nicméně
však při zachování jeho spirituálního
poselství. Tak byly ze skautského zákona a
slibu odvozeny tři mravní principy skautingu
– totiž služba Bohu, bližním a sobě“, ta
poslední ve smyslu osobního růstu a
sebevýchovy. Takto jsou zakotveny v ústavách
mezinárodních skautských organizací WOSM
a WAGGGS. Staly se přijatelnými pro
národní hnutí všech zemí, když vysvětlují
význam prvého principu v obecném kontextu,
přijatelném bez ohledu na kulturní tradice
těchto krajin.
Považuji za vhodné tu znovu
připomenout pozoruhodný „detail“, přesto
však významný, totiž skutečnost, že skautský
zákon není ustaven jako soubor příkazů a
pokynů. Konstatuje, kdo je skautem, jak se
chová, jak smýšlí, jaký je jeho poměr ke světu
a životu. V tom právě spočívá jeho – lze říct –
důmyslnost, protože o tom, zda jsme opravdu
Strana 1 z 12
skauty, rozhodujeme vlastně my sami tím,
když se s kriterii Zákona ztotožníme.
Posouzení, zda tomu tak skutečně je,
zůstává na každém z nás. Jsme pro to
vybaveni svědomím, které je skautům dáno
stejně jako každému jinému lidskému jedinci.
Je ovšem pravdou, že toto vrozené kriterium
bývá
často
přehlušováno
sobectvím,
požitkářstvím a dalšími svody, neboť jde o
nástroj velmi křehký a snadno zranitelný.
Pohled do Velké všeobecné encyklopedie
napovídá, že je to mravní posuzovací
schopnost, která nás zavazuje v osobním
jednání
na
základě
zvažování
mezi
volitelnými hodnotami. Jinou definici nabízí
křesťanství poukazem na to, že „mravní
svědomí je soud rozumu, kterým lidská osoba
poznává jakost konkrétního činu, který se
chystá vykonat, který právě koná nebo který
vykonala“ – (Katechismus katolické církve,
§ 1778). Podle ní tedy nejde už o žádnou
volbu mezi různými variantami, nýbrž
posouzení, zda čin je či není v souladu
s předem danými pravidly. Zdá se mi, že
v tomto smyslu je pro naše potřeby vhodné
právě toto druhé vymezení pojmu, neboť
stejně jako křesťanství má i skauting své
pevné mantinely morálky. Francouzský
spisovatel
Antoine
de
Saint-Exupéry
připomíná, že „svědomí nám nezabrání
spáchat hřích, ale nedovolí nám ze spáchaného
hříchu se radovat“. Je tedy velkým úkolem a
povinností skautského vůdce tento citlivý
nástroj v duších jemu svěřených mladých lidí
budovat, pěstovat a kultivovat.
Citáty z úvahy Zdeňka Navrátila-Fetiška „Doteky věčnosti“, vlastním nákladem „ZNF“ 2012, ke
stažení na: http://www.skaut.cz/kmendospelych/easyfile/file.php?download=20120913092353570 .
Hlavní témata jednání odboru duchovní výchovy na říjen 2012:
- organizace prvního semináře ze „4kurzů“
- 1. kolo Stezky písmáků s úpravou otázek
pro skautské vedoucí (Plzeň)
- dokončování odborek v duch. oblasti
___________________________________________________________________________________
Strana 2 z 12
Zkušební komise OČK
„Myšlenkové základy skautingu. Historie“
vyhlašuje pro další zájemce zahájení XXIII. zkušebního období v roce 2012.
Informativní setkání s vážnými zájemci se koná v pátek 12. října 2012 od 17.00 do 18.00
hodin v zasedací místnosti ve 4. patře budovy Ústředí Junáka, Senovážné nám. 24, Praha 1; zde
také členové komise vysvětlí náležitosti písemné práce ke zkoušce, jež má být odevzdána do 2.
listopadu 2012.
Konání vlastních zkoušek bude připraveno na pátek 16. listopadu 2012 rovněž v budově
Ústředí Junáka v Praze; přesný časový rozvrh bude oznámen konkrétním přihlášeným zájemcům.
K přípravě na tuto zkoušku slouží jednak Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka,
obsah tohoto oboru je v příručce „Vůdcovská zkouška“; komise rovněž doporučuje „Čítanku pro
instruktory“. Další doporučená literatura bude oznámena a také částečně nabídnuta k zakoupení
při výše uvedené informativní schůzce. Významnou částí zkoušky je vždy osobní pohovor. Komise
v této souvislosti upozorňuje, že pro zájemce nepořádá žádný přípravný kurs, uchazeči se
připravují sami anebo mohou využít konsultace se členy komise.
Zájemci o získání tohoto OČK zašlou písemnou přihlášku s uvedením údajů podle kap. 7.6
Řádu pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka do 5. října 2012 na adresu: Miloš Blažek,
Panuškova 9, 140 00 Praha 4 (tel. 241441806) nebo na e-mailovou adresu: [email protected]
(tel.737537534).
5. ODDÍLOVÉ VÝPRAVY
(autor: František Jiří Stropek – Bobr)
Do přírody jsme vyráželi s naším skautským oddílem ve všech ročních obdobích,
ale nejraději jsme měli jarní putování krajinou, v níž jsme mohli pozorovat to
hemžení nejrůznějšího hmyzu, rozmanité zvuky ptactva a hlavně překotně pučící
stromy, keře a květiny.
Právě u rostlin jsme zjišťovali, jak přezimovali jejich pupeny. Opravdu všelijak:
stromy je mají vysoko nad zemí, ptačinec hajní je naopak ukrývá v úžlabí listů i
potom, když listy už zaschnou. Kociánek, rožec a mnoho jiných nízkých rostlinek
přetrvalo i s pupeny pod sněhem stále zelené. Pelyňku, upolínu, svlačci a blatouchu
zůstaly pupeny přímo u země. Řebříček, šťovík, pampeliška, jetel a jahoda
ponechávají pupeny také u země, ale obklopené růžicemi zelených listů, zato
například sasanky, konvalinky, lnice, podběly a vrbovky ukrývaly své pupeny pod
zemí na oddencích. Pod zemí však přečkaly i cibulky divokého česneku nebo hlízy
dymnivky. Pupeny vodních rostlin byly zaryty do bahna na dně rybníků a jezer,
aby na jaře opět vyrazily dlouhé lodyhy vzhůru k hladině, na níž pak rozloží své
plovoucí listy i nádherné květy, z nichž nejznámější jsou bělostné lekníny a sytě
žluté stulíky.
Já jsem však obzvlášť miloval jaterníky, které jsme nacházeli v lesích na
Českokrumlovsku a většinou jsme jim říkali podléšky. Z jejich plazivého oddenku
z jara vyrůstají mladé trojlaloční listy na dlouhých, chloupkatých řapících. Na
podobných sedí i kvítky, nádherné modré, někdy až narůžovělé barvy. Prostě
krása! Jaterníky jsou však také léčivé byliny, které se dříve v lidovém léčitelství
používaly při onemocnění cest dýchacích, bronchitidě, při jaterních onemocněních
a k zastavení krvácení. I po letech se mi vybavují verše, které jsem věnoval těm
milým květům a tajemnému místu, kde jich rostla spousta:
← z kreseb Maxe Švabinského
První jarní den
a do dálek zazvoní
skřivánci a sedmihlásek
tam, kde ještě stojí
náš Ptačí hrádek.
Země zas touhou zavoní
a otevře oči podléšek.
Nad nimi oblaka poletí
3
Pozorovat rostliny, to nebylo tak těžké, ale vypátrat, kde hnízdí různí ptáci, to vyžadovalo čas. Ten jsme
samozřejmě na svých výpravách nemohli věnovat tak náročnému úkolu, proto jsme na hnízdící ptáky
narazili spíš náhodou, nebo jsme se za nimi vydávali pátrat individuálně a se svými poznatky jsme pak
seznamovali ostatní na oddílových schůzkách.
Ptáci budují svá hnízda rozdílně a na nejrozmanitějších místech. Žluva si vysoko nad zemí přivěšuje
k větvi břízy lehký košíček z vláken, chloupků a stébel. Na březové větévce uvije krásné hnízdečko také
sedmihlásek. Nejmenší hnízdečko má budníček, protože sám patří k ptáčkům nejmenším.. Dutiny stromů
využívá k hnízdění hodně ptáků, např. datlové, sýkorky, sovy, špačci, dudci a mnoho dalších. Usadí-li se
brhlík ve větší dutině, zazdí otvor hlínou a ponechá si pro sebe jen malý otvor. Ledňáček si vyhrabává
v břehu dlouhou chodbičku a na konci vyhloubí světničku, kterou vystele vývržkem. Do břehů hloubí
chodbičky také břehule, podobné vlaštovkám a jiřičkám. Ty jsou opravdovými zedníky a svá hnízda,
přilepená k nějaké stěně, staví z kuliček bláta, spojovaných slinami. Pěnice černohlavá vytváří hnízdo
z tenkých proutků a upevňuje ho lepkavými pavučinami. Ptáci mokřadů a vod ukrývají svá hnízda převážně
v rákosí a sítinách, mnohdy ho mají umně spletené a zavěšené ve vyšší poloze, jako např. rákosníci. Roháč
z rodu potápek si z chomáčů trav, sítin a rákosí vyhotovuje plovoucí hnízdo, které s ním cestuje po hladině
rybníka nebo jezera.
Jsou však také ptáci, kteří si s nějakým hnízdem nedělají starosti. Jen tak položené v trávě mají hnízdo
třeba skřivani, lindušky, strnadi a mnoho jiných. Lelek umístí vajíčka do jamky v suchém listí pod stromem
a kulík je položí přímo na břehu do písku. Ke stavbě hnízd používají ptáci nejčastěji různá stébla trav,
klacíky, pírka, mech. Drozd zpěvný si stěny hnízda uvnitř ještě vymazává mazaninou z trouchnivějícího
dřeva. Jsou i ptáci, kteří obsadí nějaké již hotové hnízdo, které mnohdy jen poopraví. Jestli určití ptáci
použijí hnízdo vícekrát, pak z něj vždy něco vyhážou a naopak zase přidají další vrstvu, jako třeba čápi.
Ptáci hnízdící v dutinách stromů obtížněji udržují jejich vnitřek v čistotě a nahlédne-li někdo dovnitř,
dechne na něj nevábný odér.
Určitý typ hnízda však vytvářejí i někteří živočichové. Dutiny stromů využívá i veverka, hraboš polní ho
zahrabává do země, ale naopak myš drobná si z travin a stébel uvije hnízdečko podobné ptačímu a upevňuje
ho na větévku až ve výši dvou metrů. A což teprve hmyz! Jistě znáte křehká hnízda vos a sršňů, mnohdy
zavěšená v obydlí pod stříškou nebo na půdě. Krásná jsou hnízdečka pavouků uvitá z pavučin v podobě bílé
kuličky. Kuriozní hnízdečko má pavouk vodouch, který si napíná pod vodou mezi rostlinami pavučinku, pod
níž si na chlupatém bříšku nanosí vzduch a ve vzniklé vzduchové bublině bydlí.
Velikosti, tvary a barvy ptačích vajíček, to je doslova věda. Pochopitelně jsme se nikdy k hnízdům příliš
nepřibližovali, natož abychom snad do nich sahali, protože jsme věděli, že by to ohrozilo hnízdění ptáků. Jen
občas jsme na zemi našli zbytky skořápek, které vypadly z hnízda, když se vyklubali mladí. Jednou se nám
však do ruky dostala objemná kniha s krásnými barevnými obrázky, věnovaná výhradně ptačím vejcím.
Kluci ji někde našli vyhozenou, což se po válce stávalo, když šlo o německý výtisk. My jsme se však za války
učili němčinu od třetí třídy, takže jsme německy celkem slušně rozuměli, ale přeložit odborné názvy z
takovéto encyklopedie jsme pochopitelně nedovedli. Pomohli jsme si jednak hledáním ve slovníku a pak
dotazem u našeho učitele přírodopisu pana Pražmy.
Dnes už je možno koupit nebo si vypůjčit v knihovnách nejrůznější publikace. Takové možnosti jsme po
válce neměli. Na závěr se jen zmíním o kamarádovi a skautovi z oddílu v Poříčí-Boršově Květoslavu Hískovi.
Když jsme tehdy těsně po válce uspořádali výstavu mladých malířů a kreslířů, přinesl na ni Květa hezkou
olejomalbu, na níž byla louka u řeky posetá kupkami shrabané posekané trávy a hejno racků. Někteří
kroužili nízko nad zemí a někteří seděli na těch kupkách trávy. Už tehdy se tak projevil Hískův talent.
Později se z Květoslava stal uznávaný malíř, ilustrátor a tvůrce mnoha odborných knih hlavně o květinách,
ptácích a hmyzu. Jen namátkou z jeho tvorby vyjmenovávám: Ptáci zahrad a polí, Ptáci lesů a hor, Ptáci
mokřadů a vod, Evropští savci, Evropští brouci a mnoho, mnoho dalších.
_________________________________________________________________
Probíhá 1. kolo Stezky písmáků
Pod vedení „dohlížejících osob“ soutěžící v 1. kole řeší soutěžní archy
s otázkami a poštou nebo skenované po e-mailu jsou odesílány k opravě.
Soutěží přes 200 účastníků. Platí upravená Pravidla – kategorie M měla
omylem původně nahlášeny i otázky z 1. a 2. epištoly Timoteovy. Ti, kdo
splní limit, „probojují“ se do 2. kola; sejdou se v modlitebně CASD v Praze
na Smíchově dne 18. listopadu ráno k závěrečné soutěži. K tomu obdrží příslušné pokyny.
4
„Je to malý krok pro člověka…“
Ano, jen malý krok, ale ten, kdo ho udělal, kdo pomohl vykonat velký
skok pro lidstvo na Měsíci dne 20. července 1969, už není mezi námi.
Americká agentura Reuters dne 25. 8. 2012 přinesla velmi smutnou
zprávu. V 82 letech, necelý měsíc po svých narozeninách, zemřel bratr
Neil Armstrong.
Nazýváme jej právem bratr, protože byl vynikajícím
skautem a jako takový se svojí pílí a výkony
kvalifikoval na nejvyšší stupeň v rámci BSA (Boy Scouts of Amerika)
s právem nosit odznak Orlího skauta.
Narodil se 5. srpna 1930 na malé farmě v městečku Wapakoneta v Ohiu,
USA.
Za více než 25-leté vynikající profesní výkony obdržel vyznamenání
Distinguished Eagle Scout Award a stal se tím členem asociace, která takové
příkladné skauty sdružuje.
Dnes má každý možnost si přečíst, hlavně na internetu, jeho životní osudy, a to jak peripetie
v osobním životě, tak i v profesní kariéře - jistě to tak zůstane pro příklad zachováno.
Aby mohl řádně dostudovat, absolvoval tříletou vojenskou službu v americkém námořnictvu,
z něhož po věrné službě, po dohodnuté době odešel do civilu.
Z jeho tří dětí mu dcera ve třech letech zemřela na rakovinu a
zůstali mu jen jeho dva chlapci. I to spolu se svojí ženou
překonali; jako správný skaut se dál „pral“ s výzvami (získal
vysoko-školské tituly bakaláře a magistra) a s nástrahami
života (třeba tehdy, když velel kosmické lodi Gemini 8 a ta jeho
posádce v březnu 1966 začala při letu nekontrolovaně rotovat,
anebo i tehdy, když mu při výcviku hrozilo smrtelné nebezpečí
a on se zachránil duchapřítomně katapultáží).
Několik let působil jako univerzitní učitel, poté se věnoval
podnikání; účastnil se např. i vyšetřování katastrofy
raketoplánu Challenger.
Strávil poslední čtvrtstoletí života v ústraní bez publicity.
Vždy jednal s chladnou hlavou a s rozvahou. Tak, jak ho to
naučil skauting.
RADOSLAV BRZOBOHATÝ - RACEK
nar. 13. 9. 1932 - Vrútky, Československo
zemřel 12 .9. 2012 Praha, Česká republika
„Těsně po válce jsme s kamarády založili opravdový skautský oddíl. Hodně nás ovlivnil pan
Jaroslav Foglar. Všichni jsme v podstatě vyrůstali v lese, pojila nás velká láska k přírodě,
skromnost, smysl pro čestnost a touha po dobrodružství. Kdo by řekl, že pár nadšených kluků
z malinkého městečka dokáže vyhrát slavné Svojsíkova závody? To byla nějaká pocta! Akorát ve
Francii v roce 1947 nás ve finále závodu trumfnul právě Foglar a skončili jsme druzí“.
„Chlapák“ z Valašska, kterému říkali Radoš, rád zdůrazňoval, že je dítě Štěstěny – v televizním
medailonku však také prohlásil, že žádné facky, které dostal v životě, nelituje…
5
Např.
na
webových
stránkách
kulturního
portálu
„scena.cz“
pod
odkazem
http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=1&c=17500&r=4 se můžeme dočíst, že byl ideálním
představitelem dobyvatelů, dobrodruhů, neohrožených hrdinů, kteří s chlapskou přímočarostí stojí
na straně dobra. Ale nebyl to jen jeho vzhled, nýbrž i vnitřní přesvědčení, vycházející ze skautských
zásad.
Poznámka: „Foglar“ ve Francii znamená Foglarova oddíl. výprava na světovém jamboree.
_________________________________________________________________
Stručně o skautingu na území Československé republiky
v době po propuknutí II. světové války až po dobu po komunistickém převratu.
Motto: „Neopouštějte mládež, pokračujte v činnosti.“
(Slova, jež náčelník Rudolf Plajner adresoval skautským vůdkyním a vůdcům při třetí likvidaci
Junáka v r. 1970 formou splynutí s Pionýrskou organizací SSM.)
Junák na prahu II. světové války
Na ustavujícím sněmu Junáka-ústředí skautské výchovy v lednu 1939
byl místonáčelníkem s určením pro Moravu zvolen Rudolf Plajner –
Táta.
Protože však dne 1. září 1939 byl vedle jiných činovníků zatčen i
druhý náčelník Junáka Bohuslav Řehák - Sláva, (nacisté tehdy zatkli
řadu českých vysokoškolských učitelů a dalších osobností jako
„rukojmí“), měl Rudolf Plajner, již jako náčelník, plnou odpovědnost
za celou organizaci. Týkala se především situace, kdy byly v létě roku
1940 rozpuštěny skautské tábory. Poté sjednal tajnou dohodu se
Sokolem, Českým červeným křížem a Klubem českých turistů o
přijetí a ochraně skautských oddílů v případě zrušení Junáka-ústředí
skautské výchovy,
které předvídal. Patří k významným
skutečnostem, že všechny tyto organizace skutečně dle svých místních možností napomáhaly
k přežití skautských oddílů. Po r. 1940 pokračoval obdobně jako mnozí další členové Junáka v
ilegální skautské činnosti. Jako zástupce Junáka se podílel na budování odbojových organizací
Obrana Národa, Politické ústředí a Petiční výbor Věrni zůstaneme a udržoval kontakt s předsedou
protektorátní vlády Aloisem Eliášem. Se svými spolupracovníky především zajistil bezpečnou cestu
pro převádění mnoha vojáků, politiků a členů vlády do zahraničí.
Válka tragicky poznamenala rodinu náčelní Vlasty Koseové - její muž, zaujímající vysokou funkci
na Ministerstvu zemědělství, byl krátce po vypuknutí II. svět. války zatčen, vězněn a v roce 1942
Sonderkommandem Gestapa zastřelen. V roce 1946 se Vlasta Koseová stala místopředsedkyní
světové dívčí asociace skautek WAGGGS. Doma řídila schůze náčelnictva dívčího kmene Junáka,
přednášela na lesních školách o výchovném významu organizace se vztahem ke každodennímu
životu. Vlasta Macková, současná čestná náčelní Junáka-svazu skautů a skautek ČR o ní píše:
„Neslyšely jsme ji nikdy velet, ale všechny jsme šly za ní.“
Junák po II. světové válce
Po ukončení II. svět. války v červenci 1945 zastupoval Rudolf Plajner Junáka na srazu mládeže na
Radhošti, kde byl iniciován trend sjednocování mládežnických organizací. Vlasta Koseová byla v r.
1946 opět zvolena náčelní Junáka. Na sněmu Junáka v r. 1946 byl také Rudolf Plajner opět zvolen
náčelníkem; předložil kompromisní doporučení na kolektivní členství v SČM, které sjezd přijal.
Bylo sice přáním vlády a zejména Ministerstva národní obrany obnovit Junáka, ale obecně byla
požadována jednota mládeže, tělovýchovy a odborů. Je pozoruhodné, že tyto požadavky ve své
podstatě kopírovaly trend, který zaváděli již organizátoři práce s mládeží v Hitlerovském Německu
(bývalí členové Junáka německé národnosti na území Protektorátu Čechy a Morava byli nuceni
vstupovat do jediné organizace Hitlerjugend). Je ovšem dobře známo, že tento trend nesmlouvavě
prosazovali, a to nejen v Československu, sovětští poradci zprvu jen v řadách komunistů a později
ve státním aparátu.
6
Oběma požadavkům poválečné doby nebylo možné vyhovět současně a tak jediné řešení bylo
kolektivní členství Junáka buď v mládežnické, nebo v tělovýchovné organizaci. Za tuto hranici
Junák jít nemohl, neměl-li ztratit členství v mezinárodním skautském hnutí a také samostatnou
existenci doma. Na přání československé vlády a velvyslanectví SSSR se Rudolf Plajner zúčastnil
spolu se zástupci ČSM, Sokola a sportovců velkých tělovýchovných slavností v Moskvě, kde
projednával otázky spolupráce Junáka se sovětskými pionýry. Vyhlásil např. také dvouletý plán
Junáka se závazkem odpracovat 20 milionů hodin ve službách republice. Obhajobě této linie
věnoval náčelník R. Plajner po tři roky všechny své síly, až mu bylo zabráněno zastávané
stanovisko dále hájit.
Tento vývoj sledoval a včas na něj upozorňoval Výchovný výbor Junáka, vedený (později
komunistickým režimem vězněným) Karlem Průchou v materiálu z období říjen - listopad 1947
(určeném pro plánovaný avšak již neuskutečněný sněm Junáka ve Zlíně), který s ním vypracovali
Karel Skála a Jaroslav Novák. Text obsahuje mj. slova: „V nejrůznějších evropských zemích jsme
mohli už od konce dvacátých let a zvláště od druhé půle let třicátých pozorovat, jak se skautských
metod a organizací zmocňují politické síly, aby je v postupném či rázném procesu nahradily
mocnými (mnohdy s určením povinného členství) organizacemi mládeže, plně kontrolovanými
státem, s přesnou zakázkou politického směru a výchovy v nich. Nemusíme chodit daleko pro
příklady. Tento proces pamatujeme z doby okupace všichni. Je však třeba říct, že ne všichni skauti
chápali Kuratorium pro výchovu mládeže jen jako dočasný a trpný úkryt pro svou činnost. Nebylo
málo těch, kteří se v systému státem kontrolované a podporované organizace mládeže vzhlédli. Tou
samou zkušeností prošel například i skauting francouzský, jak jsme se právě letos, při nesčetných
rozhovorech, návštěvách škol a táborů, mohli přesvědčit… Všemožná podpora a propagace
činností mládeže státem přesvědčily za války řadu skautských vůdců natolik, že za ně poměrně
snadno vyměnili dosavadní skautskou výchovu k občanským ctnostem a světovému skautskému
bratrství. Aniž by brali v úvahu omezující (a vymezující) moment tohoto druhu organizací
svázaných s politickou mocí…“
Ve stádiu příprav byl sněm Junáka, plánovaný na třetí dekádu února 1948 do Zlína. K němu byly
na Moravě vypracovány dva manifesty: Junácký manifest, deklarující materialistické, socialistické
„junáctví“ s vlastním návrhem „junáckého zákona“ a členství ve Světové federaci demokratické
mládeže. K témuž účelu vyšel v Ivančicích „Lobpreisův“ Skautský manifest, který předkládal
zachování skautingu, do 1. bodu skaut. slibu připojil „povinnost k Bohu“ a ke skaut. zákonu navrhl
doplnit body: bod „11. Skaut je zmužilý.“, a bod „12. Skaut je zbožný.“ Ani jedna z těchto iniciativ
nakonec nebyla projednána (sněm byl odvolán, zřejmě jako výsledek likvidační činnosti komunistů
v ústředí Junáka), avšak historie oba texty zachovala.
Je dobré ještě vzít v úvahu fakt, že v situaci vyvolané únorovými dny r. 1948, odmítl Rudolf
Plajner, od mládí přesvědčený sociální demokrat, při slučování s KSČ stát se komunistou a jako
náčelník také odmítl podepsat spolupráci s prokomunistickou Národní frontou, načež byl zbaven
funkce, posléze zatčen a na několik měsíců uvězněn. Po propuštění mu byla znemožněna jeho
pedagogická činnost a byl přeložen zprvu na manuální práci a posléze na různé střední školy.
Pro školáky od 24. dubna 1949, kdy byla ustavena Pionýrská organizace SČM, začalo „jednotné a
povinné“ členství v této organizaci. Nicméně po 1. lednu 1950, i když Junák po druhé v krátké době
přestal existovat, se Rudolf Plajner s řadou svých spolubratrů účastnil skrývaného a utajovaného
skautského dění a s pečlivostí jemu vlastní o tom vedl své zápisky, jež se zachovaly dodnes.
Dříve v Říšském Německu i posléze v Sovětském svazu osvědčená „společenská praxe“ mocenskými
prostředky zasahovat do spolkové činnosti, jejíž pravou podstatou má být dobrovolné sdružování
občanů, byla zásadní metodou potlačování skautského hnutí zvláště v padesátých letech dvacátého
století také u nás. Díky péči historiků, skautských oddílů či středisek ale i skautů a skautek
samotných či jejich rodin máme o tom dnes zachovány doslova nepřeberné doklady. Studujeme-li
anebo nasloucháme-li zachovanému vyprávění z té doby, nelze se ubránit údivu i obdivu, jak nejen
dříve v nacistických koncentračních táborech, ale později i v komunistických lágrech dokázaly
pracovat skautské družiny (jako základní „buňky“ skautského společenství) a plnit skautský zákon.
7
Mnozí „muklové“ (mukl = muž určený
k likvidaci), a to nejen ti, komu bylo
zabráněno dostudovat, hodnotí svůj pobyt
v komunistickém vězení kladně i díky
prožitku opravdového společenství bližních, a
také - jak zdůrazňuje např. spisovatel Jiří
Stránský - za „univerzitu“ co do vzdělání –
vždyť ti starší, zvláště věznění učitelé či
profesoři, svým spoluvězňům přednášeli a
ovšem leckoho také vychovávali svým
příkladem
obětavého
životního
stylu,
uvěznění duchovní či církevní pracovníci
podávali „civilní“ svědectví své víry. Skautské
družiny existovaly a pracovaly v jáchymovských lágrech, v Leopoldově i jinde.
Pokud muklové (tedy jak muži, tak ženy)
vzpomínají na tato léta, nezapomínají
zdůrazňovat, že teprve tam plně poznali
nezdolnou sílu skautského hesla „Buď
připraven!“ či „zásady dobrého skutku
vykonaného alespoň jednou denně“ v podobě
sdíleného úsměvu či podaného kousku chleba
z vlastního přídělu. Mezi snad až „zázraky“ té
doby patří jistě i fakt, že to, jak muklové
prožívali svoje otrocké dny, mělo kladný vliv
na leckterého dozorce – jak jinak by historici
mohli dnes pracovat s motáky a jak by mohla
např. pražská knihovna Libri Prohibiti
nabízet takové skvosty literárních prací, jež se
z kriminálů dostaly ven spolu s cennými
výtvarnými artefakty a zachovaly se dodnes.
Bán Bůh má skauty rád
Pokusím se čtenářům vysvětlit můj troufalý název
článku.
Do čsl. Skautu jsem vstoupil 28. května 1945, a to
do 13. odd. VS Praha. Bylo těsně po válce a všeho
bylo málo, ale skautských nováčků hodně. V lesích
a odlehlých oblastech se ještě často vyskytovali
Banderovci
a
Werwolfové
(fanatičtí
nacisté,
odmítající kapitulaci). Banderovci byli zbytky
partyzánské armády ukrajinského velitele Štefana
Bandery, kteří odmítali nadvládu Sovětského svazu
nad Polskem. Když pochopili, že své stanovisko
neuhájí politicky ani zbraněmi, stahovali se
z Polska přes naše území do americké okupační
zóny.
Jídlo během pochodu kradli a jim nebezpečné svědky
likvidovali. Protože jsme měli na dvě družiny a
v oddílu jen jednu pramičku (šest pádlařů + jeden
kormidelník), museli jsme se v ní střídat na
víkendové výlety.
Asi 15. června 1945 připadla na naši družinu Ježků pěší víkendovka. Cílem
cesty byl Pdrťský rybník v Brdech. Účastnili se: Valda (kormidelník), Šejhar
(předválečný skaut) a já, Rodrigo (nováček). Z Řevnic jsme šlapali lesem na
Brdskou hřebenovku a po ní na kopec nad Padrťským rybníkem. Vše probíhalo
podle programu za procvičování práce s mapou a buzolou.
Krátce po poledni jsme dorazili na kopec nad Padrťským rybníkem. Sešli jsme
po svahu níže k rybníku. Na malém ohništi jsme ohřáli oběd a vyčistili místo
pro stan. Valda jako vůdce výpravy zašel do blízké hájovny požádat o souhlas
8
a ohlásit naše stanování. Stanové tyče jsme na jedné straně zakotvili na
kolík, na druhé straně pro kamenitý terén uvázali napínací šňůru na strom.
Na vrcholu kopce nad stanem se tyčila zachovalá stavba triangulační věže a to
byl náš cíl před večerkou. Z vrcholu plošiny byl nádherný pohled na zalesněné
vrcholky Brd. Když jsme je podle mapy poznali a pojmenovali, začalo slunce
zapadat za kopce na západním obzoru. Krása a velebnost přírody oslovila
každého z nás. Naše mládí reagovalo tak, že jsme si posedali po okraji
plošiny a spustili námořnicko-skautské písničky. Náhle však Cejnar říká:
„Kluci, slyšíte to taky? Dole někdo chodí.” Skutečně opodál věže byly v křoví
slyšet opatrné lidské kroky. Natolik jsme už z přírody znali, jak zní krok
zvěře a krok lidský.
Valda, jako vůdce výpravy, řekl potichu: „Zpívejte dál, jakoby nic, já pomalu
slezu”, a nahlas: „Musím zkontrolovat, jak jsme uhasili ohniště.” A opět
potichu: „Když začnu pískat My pluli dál a dál, je to dobrý, přijďte za mnou,
když bude ticho, slezte rychle, ale nenápadně dolů, a rychlými kroky jděte do
hájovny, směrem na tu vysokou borovici za rybníkem.”
Bavili jsme se schválně nahlas o programu túry na zítřek a když jsme
zaslechli smluvený signál, slezli jsme pomalu nenápadně dolů.
Před stanem jsme pak nápadně nenápadně soutěžili a zkoušeli uzlování, dokud
nepřišel soumrak. Během té doby jsme z lesa slyšeli několikrát pomalé,
opatrné lidské kroky. Ani slovy ani gesty jsme si jich nevšímali, jako bychom
neslyšeli. Pak jsme polohlasně zazpívali skautskou večerku a uložili se do
stanu. Tam jsme se šeptem rozdělili, kdo bude v jakém pořadí vzhůru a dávat
pozor a jakým způsobem nehlučně vzbudí ostatní a kterou stranou se kdo pokusí
opustit stan a utéci. Bylo to zbytečné, neboť strachy nespal nikdo. Podezřelé
zvuky pochodu, nyní již dlouhé řady lidí, se opakovaly několikrát, až asi do
2 hodin po půlnoci. Pak vyšel měsíc a mýtinu s naším stanem zalil jasným
světlem. Před tím cosi běželo a brklo o napnutou šňůru ke kolíku, zřejmě asi
srna nebo jiné zvíře. Ale na naše vypjaté nervy to byl náraz. Za chvíli jsme
ucítili, jak něco napnulo šňůru uvázanou ke stanu. Brzy bylo jasno. Ozvalo se
teskné, nervy drásající soví houkání. Stále nikdo z nás nespal a tak zkušený
Valda zašeptal: „Bušte tiše a moc se nevrťte, ať ji nevyplašíte. Dokud je tu
ta sova, znamená to, že není na blízku žádný člověk.” To houkání trvalo asi
půl hodiny. Pak padl na mýtinu stín stromů a sova odlétla.
Záhadné kročeje se už z lesa neozvaly. Zmoženi strachem i únavou jsme všichni
usnuli.
Probudilo nás až slunce, opírající se do našeho stanu a klepání na celtu a
volání: „Haló, jste tam?” Hajný se přišel přesvědčit, jak jsme prožili noc.
Prý mu asi v deset hodin večer volali z místního SNB, že je očekáván přechod
větší skupiny Banderovců a aby raději nechodil do lesa. Když jsme mu ve
zkratce vylíčili naši noc hrůzy, pochvíli nás, že jsme se chovali dobře a
moudře. Také nám vysvětlil, že ono nervy drásající houkání byla sova pálená,
kterou přilákal měsícem ozářený stan. Když pan hajný odešel, prohlásil Valda
(který byl bez vyznání): „Tak páni, myslím, že můžeme děkovat Bohu, že to tak
dopadlo!”
Od té doby vím, že Pán Bůh má skauty rád, a já nemám rád soví houkání.
Milan Hejl – Rodrigo
Dne 1. května 1937 T. G. Masaryka
poprvé zasáhla nemoc. Masaryk se
ale nevzdával. Dobře věděl, že musí
'svou
zem'
vést,
dokud
nebude
jasné, že jeho nástupcem se stane
dr. Edvard Beneš - 14. prosince
roku 1935 abdikoval a za svého
nástupce doporučil Beneše; Národní
shromáždění respektovalo jeho přání
a dr. Edvard Beneš se stal druhým
9
prezidentem
samostatné
Československé republiky.
Po opuštění svého úřadu trávil
Masaryk
poslední
roky
života
v Lánech,
ale
nepřestával
se
zajímat o veřejné dění - nejvíc ho
trápil nástup Hitlera a jeho zvrhlá
ideologie. Rád si četl, a když už
na
to
neměl
síly,
nechal
si
předčítat. Často si vyjížděl do
okolí a navštěvoval hrob své drahé
Charlotty.
V noci z prvního na druhého září
roku 1937 přišel poslední záchvat.
Celý národ napjatě sledoval jeho
boj, doktoři dělali, co mohli.
9. září Masaryk pochopil, že je
konec a pokynul lékařům, aby ho
nechali v poklidu umřít. Dva dny
v plném
vědomí
neodpovídal
na
otázky a s nikým nekomunikoval. 11.
září upadl do hlubokého bezvědomí a
dne 14. září roku 1937 zemřel.
Tím
se
mu
splnilo
jeho
přání
neumírat na jaře či v plném létě.
Státní pohřeb se konal dne 21. září
roku 1937.
Od jeho úmrtí nyní uplynulo 75 let.
T. G. Masaryk československým skautům … při slovanském jamboree v Praze
v roce 1931 (řekl): „...skaut je bratrem každého skauta a přítelem všech lidí
dobré vůle, nemůže být proto skautingu třídního, děleného politicky, stavovsky, nebo společensky. A poněvadž skauting jest úsilím o radostné dětství
a mládí, nezkalené jedem nenávisti, bylo by zavádění jakéhokoli stranictví do
skautingu těžkým prohřeškem na tomto radostném mládí..."
Vybráno ze „Svědomí českého skautingu”, Čejka,Nováková,Radkovičová,SOVF 2009
Jméno TGM nese jihomoravský kraj Junáka.
_____________________________________________________
Eduard Vallory: WORLD SCOUTING, Educating for Global Citizenship
(PALGRAVE MACMILLAN, New York 2012, xx a 236 stran)
V roce 2007 obhájil Eduard Vallory na barcelonské univerzitě
(Universitat Pompeu Fabra) PhD. disertaci Global Citizenship Education:
Study of the ideological bases, historical development, international
dimension, and values and practices of World Scouting. O této pozoruhodné
skautské disertaci jsem informoval naši skautskou veřejnost stručnou
recenzí v časopise Na dobré stopě, 190 (září) str. 5-7 (2010) a 191
(říjen) str. 3-4 (2010).
Na univerzitě úspěšně obhájená a na internetu v angličtině a
španělštině (katalánštině?) dostupná disertace zaujala natolik, že byl
její autor požádán, aby disertaci aktualizoval a přepracoval do knižního
formátu. To se mu skvěle podařilo a jeho kniha World Scouting, Educating
for Global Citizenship spatřila světlo světa 15. března 2012 s prodejní
cenou 55 liber šterlinků. Autor rukopis aktualizoval, zestručnil, přepracoval a zpřehlednil jeho strukturu a dosáhl tak toho, že byla nejen
skautům a skautkám, ale i veřejnosti nabídnuta svým způsobem dosud
jedinečná publikace, která se věnuje s využitím vědecké historické a
sociologické analýzy podstatě světového skautského hnutí, jak je
reprezentují především dvě největší světové skautské organizace World
Organization of the Scout Movement (WOSM) a World Association of Girl
Guides and Girl Scouts (WAGGGS), aniž by opomíjela diskutovat i další
počtem členů méně významné mezinárodní a národní skautské organizace. Je
možno s klidným svědomím konstatovat, že autor, sám skaut, vycházející
z vlastního výzkumu skautingu a skautského hnutí a vlastního prožitku,
předložil první skutečně kvalitní vědeckou publikaci věnovanou komplexní
studii světového skautského hnutí, publikaci mimořádné hodnoty, jakou
skautské hnutí dosud nemělo a jejíž potřeba se již delší dobu jevila jako
doslova nezbytná a velmi potřebná.
Předmluvu (str. xi-xv) napsal emeritní profesor univerzity v Torontu
dr. Joseph P. Farrell (Ontario Institute for Studies in Education,
University of Toronto, Past President, Comparative and International
10
Educational Society), skaut od roku 1948. Následuje autorovo poděkování
(str. xvii-xix) všem, kteří mu byli při vzniku této publikace nápomocni,
a poté krátký úvod (str.1-5), kterým autor uvádí čtenáře do diskutované
problematiky. Kniha je složena ze tří hlavních kapitol a závěrečných
poznámek (dodatku, poznámek k textu, obsáhlé bibliografie a indexu).
Autor nejprve podrobně diskutuje historické počátky skautingu v letech
1907-1920, aby se pak věnoval rozboru světového skautského hnutí, jehož
oficiálnímu vzniku připisuje až rok 1920. Za pozoruhodné považuje, že
světové skautské hnutí je především reprezentováno dvěma největšími
světovými skautskými organizacemi WOSM a WAGGGS, které obě vycházejí z
téměř shodných principů a zásad, do vínku skautskému hnutí
vložených
jejich zakladatelem Robertem Baden-Powellem (dále jen B-P). Vše, co
v souvislosti se skautingem ve světě předcházelo roku 1920, se podle
Valloryho v podstatě odvíjelo od britského skautingu, který tehdy sloužil
pro všechny a všude ve světě jako vzor a model. Vallory považuje za
oficiální počátek světového skautského hnutí první světovou skautskou
konferenci v Londýně v roce 1920, kde byly položeny základy chlapecké
světové skautské organizace později nazvané WOSM brzy následované i
formováním oficiálních základů dívčí světové skautské organizace nesoucí
název WAGGGS. A neopomene zdůraznit, kolik významných světových osobností
včetně amerických astronautů prošlo skautskou výchovou. Jeho pozornosti
neušel ani kategoricky odmítavý a vysloveně nepřátelský vztah fašistických, nacistických a komunistických totalitárních režimů ke skautingu,
skautskému hnutí a skautským národním organizacím, provázený pronásledováním, zákazem činnosti a perzekucí skautů a skautek, i když se
paradoxně mládežnické totalitárním státem řízené organizace snažily
okopírovat ze skautingu vše, co představovalo praktický skauting,
samozřejmě kromě skautských idejí a světového bratrství skautů a skautek,
což bylo podle Leninovy manželky Naděždy Krupské zcela nepřijatelné.
Krupská obdivovala na Baden-Powellově skautingu jeho strukturu, metodiku
a praktickou činnost, a doporučila je smysluplně využít v sovětských
mládežnických organizacích, ale principy a ideje skautingu zásadně
odmítala. Autor připomíná i problémy „barevného” a „bílého” skautingu
v době apartheidu v Jihoafrické republice a rasové segregace ve Spojených
státech. Jeho pozornost patří také zemím, původně koloniím, které
postupně ve dvacátém století získaly svobodu a nezávislost, což vedlo
mimo jiné i k úpravám skautského slibu popřípadě i zákona a dalších změn
v příslušných de facto nově ustavených národních skautských organizacích,
které původně byly rovněž součástí skautské organizace ve vládnoucí zemi.
To jsou informace pro většinu z nás nepříliš známé.
První kapitola (str.7-49) je nazvána Prvních sto let přetváření
budoucnosti. Autor hovoří o nápadu, knize Scouting for boys, a o tom, jak
a proč došlo ke vzniku skautingu ve Velké Britanii a jeho spontánnímu
rozšíření ve světě. B-P zvolil po první světové válce vzor pro
uspořádání-strukturu světového skautského hnutí v mírovém poslání
a
struktuře-organizaci
tehdy
ustavené
Společnosti
národů.
Mimořádná
pozornost je věnována názorovému vývoji samotného zakladatele světového
skautského hnutí B-P. Tento vývoj u něho probíhal prakticky od prvních
spontánních počátků britského skautingu následovaných rovněž spontánním
rozvojem skautingu ve světě, pro který byl britský skauting v té době
vzorem.
B-P
postupně
dospěl
k pochopení
smysluplnosti
existence
nezávislého, humanismem prodchnutého, samostatného světového skautského
hnutí. B-P původně neuvažoval o založení nové organizace, ale neuspěl
s předložením a nabídnutím skautské metody tehdy existujícím britským
mládežnickým organizacím se záměrem, aby tak skautská metoda vychovávala
zdatnou a fyzicky
i duševně vyspělou britskou mládež a připravovala ji
ke službě Britskému impériu. Naopak především jeho publikace Scouting for
11
Boys (1908) (a nejen ta), která následovala necelý rok po experimentálním
táboře na ostrově Brownsea (1907), iniciovala spontánní vznik skautských
družin a oddílů nejen ve Velké Britanii, ale také v řadě dalších zemí
celého světa. Autor se poté věnuje podrobnému rozboru historického vývoje
skautingu ve světě v době, kdy v jeho čele stál B-P. Pozornost věnuje
také v diskutovaných souvislostech globalizaci skautingu.
Autor využívá
jako příklad k podrobnější ilustraci a charakteristice světového
skautského hnutí rozvoj a působení WOSM v letech 1924-2004 a posléze
kvantifikuje stav současného světového skautingu na počátku dvacátého
prvního století.
Roudnice n.L., srpen 2012, Jiří Čejka - Péguy
Dokončení recenze příště.
Sestra Libuše Rusková, manželka br. Šamana, nám 11. září přepsala jeho
poslední slova:
_________________________________________________________________
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka, v rozsahu 12 stran a v počtu 85 výtisků *
* Adresa redakce: Ústředí Junáka, Senovážné náměstí 24, 116 47 Praha 1,
vedoucí redaktor NDS Jiří Zajíc (e-mail: [email protected], tel.: 723 963 939) *
* Technické zázemí: Vladislav Jech (tel.: 737 537 534) a Adéla Čapková. *
* Předplatné pro rok 2012 zasílejte přednostně na účet redakce u ČS, a.s., čís. 3790319/0800. *
* Částky: pro dodání poštou 100,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč *
* Sponzorské předplatné není omezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
12