Ekonomická analýza potřeb

Komentáře

Transkript

Ekonomická analýza potřeb
Zpracováno v rámci projektu „Odpovědný zastupitel pro otevřenou
a hospodárnou obec“, reg. č. CZ.1.04/4.1.00/B6.00019
EKONOMICKÁ ANALÝZA
Sociální služby
Obsah
1.
ÚVOD............................................................................................................................5
2.
METODIKA ....................................................................................................................7
3.
ÚVOD DO PROBLEMATIKY .........................................................................................11
4.
3.1.
VYMEZENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB .........................................................................11
3.2.
VÝVOJ POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB........................................................11
3.3.
FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ...................................................................13
3.4.
VAZBA NA ROZPOČET OBCE ...............................................................................15
ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ .........................................................17
4.1.
RÁMCOVÉ VÝCHODISKO ŠTÍHLE ADMINISTRATIVY - NEW PUBLIC MANAGEMENT
............................................................................................................................17
5.
4.2.
ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA ...................................................................................18
4.3.
ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA A DOSAHOVÁNÍ ÚSPOR ............................................19
HOSPODAŘENÍ OBCÍ PODLE VELIKOSTNÍCH KATEGORIÍ – VÝDAJOVÁ ČÁST ROZPOČTU
................................................................................................................................. 24
5.1.
HOSPODAŘENÍ VELIKOSTNÍCH SKUPIN OBCÍ .....................................................24
5.2.
HOSPODAŘENÍ VELIKOSTNÍCH SKUPIN OBCÍ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ..26
5.2.1.
SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ ........................................................................33
5.2.2.
SOCIÁLNÍ PÉČE A POMOC DĚTEM A MLÁDEŽI.......................................36
5.2.3.
SOCIÁLNÍ PÉČE A POMOC MANŽELSTVÍ A RODINÁM............................38
5.2.4.
SOCIÁLNÍ REHABILITACE A OSTATNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE ............................39
5.2.5.
SOCIÁLNÍ PÉČE .......................................................................................42
5.2.6.
SOCIÁLNÍ PREVENCE ..............................................................................46
6.
RIZIKA A PŘÍLEŽITOSTI Z POHLEDU OBCÍ....................................................................50
7.
DOPORUČENÍ .............................................................................................................52
8.
ZÁVĚR .........................................................................................................................54
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..........................................................................................56
2
Seznam obrázků
Obrázek 1 Nástroje a techniky štíhlé administrativy ............................................................... 22
Obrázek 2 Výdaje jednotlivých velikostních skupin obcí, 2011–2013 ..................................... 24
Obrázek 3 Rozpočtová skladba jednotlivých velikostních skupin obcí, 2013 .......................... 26
Obrázek 4 Podíl výdajů za skupinu 4 na celkových výdajích, velikostní skupiny obcí, 2013 ... 27
Obrázek 5 Vývoj podílu výdajů za skupinu 4 na celkových výdajích, velikostní skupiny obcí,
2011–2013 ............................................................................................................................... 28
Obrázek 6 Výdaje na sociální služby dle jednotlivých podseskupení (v %), velikostní kategorie
obcí, 2013 ................................................................................................................................ 30
Obrázek 7 Vývoj výdajů na sociální poradenství (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
................................................................................................................................................. 33
Obrázek 7 Podíl výdajů na sociální poradenství dle jednotlivých podseskupení na skupině,
velikostní kategorie obcí, 2013 ................................................................................................ 35
Obrázek 8 Podíl výdajů na sociální péči a pomoc dětem a mládeži dle jednotlivých
podseskupení na skupině, velikostní kategorie obcí, 2013 ..................................................... 36
Obrázek 9 Podíl výdajů na sociální péči a pomoc manželství a rodinám dle jednotlivých
podsesskupení na skupině, velikostní kategorie obcí, 2013................................................... 38
Obrázek 10 Podíl výdajů na sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc dle
jednotlivých podseskupení na skupině, velikostní kategorie obcí, 2013 ................................ 40
Obrázek 12 Vývoj výdajů na sociální péči (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí, 2011–2013 ... 42
Obrázek 13 Podíl výdajů na služby sociální péče dle jednotlivých podseskupení na skupině,
velikostní kategorie obcí, 2013 ................................................................................................ 44
Obrázek 14 Vývoj výdajů na sociální prevenci (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí,
2011–2013 ............................................................................................................................... 46
Obrázek 15 Podíl výdajů na služby sociální prevence dle jednotlivých podseskupení na skupině,
velikostní kategorie obcí, 2013 ................................................................................................ 48
3
Seznam tabulek
Tabulka 1 Velikostní kategorie obcí dle počtu obyvatel, 2011–2013 ........................................ 8
Tabulka 2 Analyzovaná podseskupení položek ......................................................................... 9
Tabulka 3 Druhy plýtvání ve veřejné správě ........................................................................... 20
Tabulka 4 Podíl výdajů jednotlivých podseskupení na skupině sociálních služeb (%),
2011–2013 ............................................................................................................................... 29
Tabulka 5 Výdaje obcí a měst dle jednotlivých podseskupení položek v přepočtu na jednoho
obyvatel (v Kč), 2011–2013 ..................................................................................................... 31
Tabulka 6 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ....... 32
Tabulka 7 Index změny výdajů na sociální poradenství (v %), velikostní kategorie obcí,
2011–2013 ............................................................................................................................... 34
Tabulka 8 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ....... 34
Tabulka 9 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ....... 37
Tabulka 10 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ..... 39
Tabulka 11 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ..... 41
Tabulka 12 Index změny výdajů na sociální péči (v %), velikostní kategorie obcí,
2011–2013 ............................................................................................................................... 43
Tabulka 13 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ..... 45
Tabulka 14 Index změny výdajů na sociální prevenci (v %), velikostní kategorie obcí,
2011–2013 ............................................................................................................................... 47
Tabulka 15 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013 ..... 49
4
1. ÚVOD
Ekonomická analýza navazuje na dokumenty Analýzy potřeb a priorit měst a obcí, které
se zaměřovaly na zjištění potřebnosti sociálních bytů a role obcí a měst v podpoře místní
zaměstnanosti. Na základě těchto analýz byla definována dvě klíčová témata, z nichž jedno je
předmětem této analýzy, tj. sociální služby. Jedná se o sociální služby v širším smyslu, než který
je vymezen zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
(např. je zařazena služba dle z. č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí,
ve znění pozdějších předpisů).
Ekonomická analýza na téma sociální služby si klade za cíl specifikovat obecné znaky úspor,
a to především racionálních úspor, v této oblasti z pohledu veřejných rozpočtů měst a obcí.
Jelikož je analýza zpracována za oblast sociálních služeb, úspor může být dosaženo například
formou komunitního plánování sociálních služeb, v případě seniorů podporou života
v přirozeném sociálním prostředí (tj. rozšíření terénní ambulantní péče), sdílení informací
o kapacitě sociálních služeb apod.
Významný vliv na rozsah obcí poskytovaných služeb má celková výše a struktura výdajů obcí
na sociální služby. Jejich struktura se odvíjí od mnoha faktorů, mezi nimiž můžeme jmenovat
velikost příjmů, rezervy vytvořené v minulosti, cizí zdroje obce apod. To znamená,
že významným determinantem je nejen minulý vývoj, ale i ekonomická situace obce. Zcela
zásadní vliv má i samotná velikost obce. Obecně zde platí, že se zvyšující velikostí obce se
zvyšují její příjmy, ale i výdaje a rozmanitost struktury rozpočtových výdajů. Z tohoto důvodu
je dalším cílem této studie analyzovat diferenciace výdajů na sociální služby velikostních
skupin obcí v roce 2013. Součástí analýzy je uvedení vhodných příkladů a navržení dalšího
možného postupu v oblasti sociálních služeb v rámci samostatné působnosti obcí.
Předkládaný dokument je členěn do osmi kapitol. První kapitola je úvodní a seznamuje s cíli
dokumentu. Druhá se zabývá metodami, které byly v práci využity. Obsahem třetí kapitoly je
vymezení sociálních služeb vč. stručného přehledu jejich financování, legislativy a aktuálních
trendů. V kapitole čtyři jsou vymezeny pojmy, které se váží k tématu, tj. např. úspora,
racionální úspory, štíhlá administrativa apod. Stěžejní je pátá kapitola, v níž jsou prezentována
získaná data, tj. porovnání výdajové stránky rozpočtu velikostních kategorií obcí s důrazem na
oblast sociálních služeb a jejich podseskupení. Na tuto kapitolu navazuje kapitola šest, jejímž
5
obsahem jsou rizika a příležitosti z pohledu obcí. Sedmá kapitola přináší doporučení v oblasti
sociálních služeb, a to nejen pro obce. V závěru jsou shrnuty zjištěné poznatky.
6
2. METODIKA
Předkládaná studie se detailněji zabývá výdajovou stránkou rozpočtu, a to zejména v oblasti
sociálních služeb. Z tohoto důvodu byly v rámci analýzy realizovány dvě provázané aktivity –
rešerše dostupné literatury a kvantitativní výzkum založený na analýze běžných výdajů
(tj. jedná se víceméně o účetní analýzu)
Rešerše literatury předcházela analytickým pracím a byla rozdělena na dvě části. První se
zabývala vymezením sociálních služeb, problematikou jejich poskytování a dále pak stručným
popisem vývoje legislativy v této oblasti. Druhá část byla zaměřena na vymezení termínů
„úspory“, „plýtvání“, „racionální úspory“ a další teoretických východisek vč. popsání konceptu
„štíhlé administrativy“. Rešerše vycházela zejména ze zpracovaných analýz Ministerstva práce
a sociálních věcí, relevantních zákonů a webových zdrojů.
Na rešerši literatury navázaly analytické práce, pro něž bylo třeba mít přehled o obecních
výdajích využívaných pro zajištění sociálních služeb. Primárním zdrojem dat se stal portál
MONITOR1 – specializovaný informační portál Ministerstva financí umožňující volný přístup
k rozpočtovým a účetním informacím všech úrovní státní správy a samosprávy, resp. z jeho
analytické části. Informace pocházejí ze systému Státní pokladny (IISSP – Integrovaný
informační systém státní pokladny) a Centrálního systému účetních informací (CSÚIS) a jsou
čtvrtletně aktualizovány. Data byla stažena pro roky 2011–2013, přičemž stěžejní rokem pro
analýzu byl rok 2013 a data za období 2011–2012 byla získána pro účely vytvoření časové řady,
která umožní sledovat trendy ve vývoji výdajů do oblasti sociálních služeb (pokles, stagnace,
růst). Data byla setříděna dle velikostních skupin obci (tabulka 1), kde kritériem byl počet
obyvatel v obci, a současně dle druhového třídění.
1
MONITOR dále zajišťuje zveřejňování účetních závěrek organizačních složek státu podle § 21 a zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
7
Tabulka 1 Velikostní kategorie obcí dle počtu obyvatel, 2011–2013
Počet obcí
Počet obyvatel
Velikostní
kategorie
2011
2012
2013
2011
2012
0–100
477
471
471
34 406
34 006
101–200
1 001
1 005
1 005
149 812
150 889
201–500
2 007
2 001
2 001
656 988
657 091
501–1 000
1 362
1 352
1 352
960 870
953 529
1 001–2 000
726
735
737
1 016 461
1 022 469
2 001–5 000
400
411
411
1 215 137
1 246 895
5 001–10 000
142
140
140
971 336
961 260
10 001–20 000
68
68
68
954 676
951 428
20 001–50 000
42
42
42
1 217 062
1 211 570
50 001–100 000
16
16
16
1 137 171
1 132 962
100 001–
4
4
4
947 894
945 333
1 000 000
1 000 000+
1
1
1
1 241 664
1 246 780
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní úpravy 2015
2013
34 006
150 889
657 091
953 529
1 026 166
1 246 895
961 260
951 428
1 207 873
1 132 962
945 333
1 246 780
Primárně byla provedena analýza celkových výdajů municipalit, na kterou navázala analýza
výdajů na sociální služby, a to zejména jednotlivých podseskupení vztahujících se k oblasti
sociálních služeb. Pozornost byla věnována výdajům různých velikostních skupin obcí.
Data byla graficky zpracována, utříděna a analyzována.
Analýza byla provedena za členění druhové (dělení na třídy, seskupení položek
a podseskupení položek). Důraz byl kladen na seskupení položek 43 Sociální služby
a společné činnosti v sociálním zabezpečení a politice zaměstnanosti, které bylo detailně
setříděno dle podseskupení položek. Analýza byla provedena za následující podseskupení
položek (tabulka 2).
8
Tabulka 2 Analyzovaná podseskupení položek
Název
Podseskupení
podseskupení
Paragraf
položek
položek
431
432
433
Sociální
poradenství
Sociální péče a
pomoc dětem a
mládeži
Sociální péče a
pomoc
manželství a
rodinám
4311
4312
4319
4322
4324
4329
4332
4333
4334
4339
4341
434
Sociální
rehabilitace a
ostatní sociální
péče a pomoc
4342
4343
4344
4345
4349
4350
4351
435
Služby sociální
péče
4352
4353
4354
4355
4356
4357
4358
4359
4371
437
Služby sociální
prevence
4372
4373
4374
4375
4376
4377
4378
4379
Název paragrafu
Základní sociální poradenství
Odborné sociální poradenství
Ostatní výdaje související se sociálním poradenstvím
Ústavy péče pro mládež
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Ostatní sociální péče a pomoc dětem a mládeži
Zařízení pro výkon pěstounské péče
Domovy-penzióny pro matky s dětmi
Pečovatelská služba pro rodinu a děti
Ostatní sociální péče a pomoc rodině a manželství
Sociální pomoc osobám v hmotné nouzi a občanům
sociálně nepřizpůsobivým
Sociální péče a pomoc přistěhovalcům a vybraným
etnikům
Sociální pomoc osobám v souvislosti s živelní
pohromou nebo požárem
Sociální poradenství pro staré občany
Centra sociálně rehabilitačních služeb
Ostatní sociální péče a pomoc ostatním skupinám
obyvatelstva
Domovy pro seniory
Osobní asistence, pečovatelská služba a podpora
samostatného bydlení
Tísňová péče
Průvodcovské a předčitatelské služby
Chráněné bydlení
Týdenní stacionáře
Denní stacionáře a centra denních služeb
Domovy pro osoby se zdravotním postižením a domovy
se zvláštním režimem
Sociální služby poskytované ve zdravotnických
zařízeních ústavní péče
Ostatní služby a činnosti v oblasti sociální péče
Raná péče a sociálně aktivizační služby pro rodiny s
dětmi
Krizová pomoc
Domy na půl cesty
Azylové domy, nízkoprahová denní centra a noclehárny
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
Služby následné péče, terapeutické komunity a
kontaktní cent
Sociálně terapeutické dílny
Terénní programy
Ostatní služby a činnosti v oblasti sociální prevence
9
Podseskupení položek 436 (Správa v sociálním zabezpečení a politice zaměstnanosti),
438 (Výzkum v sociálním zabezpečení a politice zaměstnanosti) a 439 (Ostatní činnost
a nespecifikované výdaje) nebyly v rámci této analýzy zapracovány. Důvodem je, že tyto
výdaje nemohou obce ze své pozice příliš ovlivnit a současně jsou některé z uvedených spíše
marginální oproti výdajům za položky uvedené v tabulce výše.
V rámci práce byly využity následující ukazatele:

Index změny – spočten jako poměr mezi hodnotami v dvou uvedených letech,
násobený stem,

Výdaje na jednoho obyvatele – spočteny jako výdaje na danou oblast v dané velikostní
kategorii dělené počtem obyvatel v dané velikostní skupině obcí v daném roce.
Vzhledem ke skutečnosti, že struktura výdajů obcí je rozdílná mj. v závislosti na jejich
populační velikosti, byly v této analýze porovnávány faktické údaje výdajů rozpočtů obcí, které
byly sesumovány dle jednotlivých velikostních kategorií (z hlediska počtu obyvatel). Avšak
vzhledem k rozsahu analýz nebylo možné rozebírat a komentovat determinanty některých
značných rozdílů v jednotlivých oblastech. Důvodem je skutečnost, že příčinou těchto rozdílů
jsou často metodické změny a změny finančních toků v oblasti sociálních služeb i jiných
oblastech.
Z
důvodu
nestability
systému
financování
sociálních
služeb
(tj. v jeho rámci dochází k častým změnám) byl primárně analyzován rok 2013 a porovnání
s předchozími dvěma roky bylo uvedeno zejména jen v úvodu dané kapitoly. Důvodem tohoto
kroku je neporovnatelnost těchto výdajů v daném období.
Ačkoliv zákon o účetnictví a výkazech v rámci státní pokladny jsou relevantním zdrojem
informací, je nutno brát při interpretaci dat ohled na reálnost výkazů, To lze doložit např.
u sociálního poradenství (viz § 37, odst. 2), které je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních
službách, ve znění pozdějších předpisů základní činností poskytovanou v rámci každé
registrované sociální služby. Nejedná se tedy o samostatnou sociální službu pod samostatným
identifikátorem nebo službu, kterou lze samostatně financovat. V kontextu výše uvedené, tak
údaj o celkových výdajích obcí pod položkou 4311 nelze považovat za zcela relevantní.
Samostatně lze financovat např. odborné sociální poradenství pod položkou 4312. Z daného
vyplývá riziko předložené ekonomické analýzy, kdy účetní osnova plně nereflektuje dikci
zákona o sociálních službách, v důsledku toho může v praxi docházet k nepřesným údajům.
10
3. ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Následující kapitola uvádí přehled sociálních služeb, které jsou v České republice poskytovány.
V jednotlivých podkapitolách je stručně popsána problematika poskytování sociálních služeb v České
republice, legislativa, trendy a jejich financování.
3.1. VYMEZENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů)
vymezuje tři základní druhy sociálních služeb:

Sociální poradenství (základní a odborné);

Služby sociální péče;

Služby sociální prevence.
Dále rozlišuje sociální služby dle jejich formy:

Pobytové (s ubytováním v zařízeních sociálních služeb);

Ambulantní (za kterými uživatel dochází nebo je doprovázen do zařízení sociálních služeb);

Terénní (poskytované uživatelům v jejich přirozeném sociálním prostředí).
3.2. VÝVOJ POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Sociální služby jsou poskytovány na základě zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Nejaktuálnější úprava tohoto zákona je ze dne 22. 10. 2014 (předpis č. 254/2014) s účinností
od 1. ledna 2015. Změny zákona č. 108/2006 Sb. se mj. týkají oblasti rozpočtu. Novela zákona upřesňuje
pravidla pro poskytování dotací na financování sociálních služeb, které od ledna 2015 přechází do
kompetence krajů. Nově je zákonem stanovena výše procentního podílu každého kraje na celkovém
ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu. Kraj je povinen určovat síť
11
sociálních služeb na základě zjištěných potřeb obyvatel2. To znamená, že kraje ve spolupráci s obcemi
by měly zjišťovat potřeby lidí a hledat zdroje k jejich uspokojení.
Na počátku 90. let 20. století započaly v České republice významné změny v oblasti sociálních služeb.
Významné bylo především rozšíření jejich nabídky, což bylo podmíněno zejména umožněním
poskytovat sociální služby nestátními neziskovými organizacemi od 1. července 1990. Toto opatření
bylo jedno z prvních v rámci sociální transformace. (Průša 2006)
Dále v roce 2002 - v rámci reformy veřejné správy - přešly zřizovatelské povinnosti sociálních služeb
z bývalých okresních úřadů na kraje. Současně obce mohly převést zařízení tohoto typu do své
kompetence. Nicméně toho využila jen část obcí, důvodem bylo nedostatečné finančního zajištění.
Obce a kraje tak musely řešit, které sociální služby a v jakém rozsahu jsou na jejich území potřeba.
Zejména se musely zabývat finanční stránkou věci. (Matoušek a kol. 2007)
Poskytovatelem sociálních služeb může být organizace zřízená státem, krajem či obcí, nestátní
nezisková organizace, právnická či fyzická osoba. Často v roli poskytovatele vystupují samotné obce.
Obce a kraje zřizují pro účely zajištění veřejných služeb: 1) příspěvkové organizace, které mají vlastní
právní subjektivitu ; 2) organizační složky obce bez právní subjektivity, které jsou využívány zejména
pro služby s nízkými nároky na personál, materiál a technické vybavení.
Trendem posledních desetiletí se stává humanizace a deinstitucionalizace pobytových služeb
a podpora klienta v jeho přirozeném prostředí. Oba procesy s sebou přinášejí proměnu nároků na
finance, zejména deinstitucionalizace pak přináší budoucí úspory například v podobě významného
snížení nebo úplného odstranění výdajů na provoz a investice do pobytových zařízení, přičemž
zachovává pracovní místa v sociálních službách a péči o klienty přenáší do přirozeného prostředí
komunity. Tuto oblast mají v gesci primárně kraje a obce jsou v tomto procesu zastoupeny spíše
minimálně.
„Transformační procesy musí probíhat na základě potřeb uživatelů sociálních služeb, za jejich účasti
a spolupráce jejich rodinných příslušníků a nejbližších osob. Významnými aktéry jsou rovněž
samosprávy, a to jak na úrovni krajů, tak na úrovni obcí, které se zapojují do vytváření nových sítí
sociálních služeb.“ (MPSV 2010)
2
prostřednictvím střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje
12
Sítě sociálních služeb by měly být založeny na plánech rozvoje sociálních služeb, které jsou ze zákona
povinni zpracovávat kraje. (MPSV 2010) Kraje by měly při jejich tvorbě spolupracovat s obcemi
a dalšími subjekty poskytujícími sociální služby, tím by mělo dojít k optimalizaci sítě sociálních služeb,
která bude odpovídat potřebám obyvatel území. Ačkoliv obcím zákon neukládá povinnost plánovat
sociální služby, řada obcí (případně dobrovolných svazků obcí, městských částí atd.) zpracovává
komunitní plány sociálních služeb, které představuje významný nástroj v oblasti sociálních služeb.
V procesu komunitního plánování dochází ke zjišťování potřeb uživatelů a potenciální uživatelů
sociálních služeb, dále jsou zapojeny cílové skupiny i veřejnost a následně je vytvořen systém sociálních
služeb na místní úrovni odpovídající potřebám místních obyvatel. (SMO ČR 2014)
3.3. FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Fundamentálním faktorem ovlivňujícím existenci sociální služby v regionu je nesporně financování.
Sociální služby jsou v České republice financovány vícezdrojově3:

dotace ze státního rozpočtu;

dotace z rozpočtů obce nebo kraje;

příspěvek na péči4;

dotace ze státního rozpočtu

dotace z rozpočtu krajů a obcí;

úhrada za poskytovanou zdravotní péči;

úhrada uživatele (popřípadě rodiny).
Z výše uvedeného vyplývá, že zdroji financování jsou jak dotace ze strany státu, obcí apod., tak ze strany
přímých uživatelů5. Významné jsou dotace ze strany Evropské unie. Doplňkovým zdrojem pak mohou
být dary a finančních prostředky od firem za reklamu.
Podíly z výše uvedených zdrojů se liší v závislosti na typu sociální služby. U služeb sociálního poradenství
a služeb sociální prevence je fundamentálním zdrojem dotace ze státního rozpočtu. V oblasti
poskytování sociální péče jsou nejvýznamnějším zdrojem financí úhrady od uživatelů sociální služby. Je
3
Systém vícezdrojového financování je v ČR uplatňován od roku 2007.
nejnovější finanční zdroj – od ledna 2007 nahradil příspěvek na péči o osobu blízkou
5 Některé sociální služby jsou poskytovány zdarma.
4
13
nutno připomenout, že maximální výše úhrady za sociální služby pro klienty jsou stanoveny vyhláškou
č. 505/2006 Sb.
Stejně tak se významně odlišují zdroje dle druhu sociální služby. Financování ambulantních a terénních
sociálních služeb spočívá zejména na platbách uživatelů sociálních služeb a na státních dotacích.
Pobytové sociální služby jsou financovány především z plateb uživatelů sociálních služeb, ze státních
dotací a z plateb veřejného zdravotního pojištění. Výše uvedeného zdroje finančních prostředků
mohou být doplňovány příspěvky zřizovatelů na činnost, dary, granty apod., přičemž výše finančních
prostředků z jednotlivých zdrojů je variabilní a odvislá od mnoha faktorů. (Molek 2011) Největší podíl
na zdrojích z příspěvku na péči, resp. úhrad od uživatelů generují pobytové služby sociální péče. Pro
úplnost lze dodat, že finance poskytované na dotacích na sociální služby ze strany státu tvoří asi 21 %
všech zdrojů na danou oblast. Další finanční prostředky poskytují kraje, obce, neziskové organizace
apod. (MPSV 2013)
Podíl obcí na financování sociálních služeb je realizován zejména prostřednictvím jejich organizačních
složek a dále formou příspěvku na úhradu ztráty zřizované příspěvkové organizace. Současně je možné,
že okolní obce zajistí danou službu pro své občany prostřednictvím smlouvy mezi obcí a organizací, ve
které je upraven případný příspěvek na úhradu nákladů. Pokud se jedná o soukromou organizaci, může
být jedním ze zdrojů financování dotace obce na danou službu či úhradu části nákladů na danou službu.
Vzhledem ke skutečnosti, že soukromí poskytovatelé sociálních služeb mohou získat dotaci z kraje,
nemusí obdržet žádné finanční prostředky ze strany obce (často o ně ani nežádají). V případě
nestátních neziskových organizací jsou dotace z obecních rozpočtů velmi časté, v některých případech
se jedná o vratné dotace, které slouží k překlenutí nedostatku financí do doby poskytnutí dotace ze
státního rozpočtu (prostřednictvím krajů).
Obce mají několik možností, jak uhradit náklady na službu. Nejčastěji využívají přímou úhradu za
financování, kdy se obec podílí na úhradě na základě reálných nákladů na služby uživatelů dané obce.
Druhý způsob je paušální příspěvek, u kterého obce předem vědí, kolik je bude tento výdaj stát.
Náročnost financování sociálních služeb je pak ovlivňována řadou faktorů, např. strukturou osídlení,
socio-demografickou situací v dané lokalitě či personálním zabezpečením služby. Vliv na poskytování
služeb a jejich nákladnost má skutečnosti, že velká část populace Česka žije v obcích o malé či střední
populační velikosti, kde je vysoce nákladné zřizovat tyto služby. V potaz je nutné vzít i rozdílnou
vybavenost jednotlivých území sociálními službami. Výrazný vliv má i velikost jednotlivých sídel, stav
14
budov určených pro sociální služby. (Průša 2006) Stejně tak stávající systém financování ovlivňuje míra
závislosti obyvatel území.
Nově je pro optimální stanovení nákladovosti jednotlivých sociálních služeb užíván kalkulační vzorec6,
který porovnává nákladnost v rámci jednotlivých služeb i mezi jednotlivými druhy služeb. Analýza
nákladů má tedy dva výsledné efekty: efektivnější hospodaření s prostředky a současně zpřehlednění
reálného nákladu sociálních služeb. Díky tomu lze optimalizovat portfolio služeb poskytovaných
na určitém území. (MPSV 2014)
3.4. VAZBA NA ROZPOČET OBCE
Tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtu obce stanoví zákon č. 218/200 Sb. Zákon o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů. Vlastní strukturu rozpočtu upravuje prováděcí vyhláška č. 323/2002 Sb.
k tomuto zákonu, kterou se stanoví rozpočtová skladba. Ta představuje jednotné třídění příjmů
a výdajů a uplatňuje se mimo jiné v rozpočtech územních samosprávných celků. Rozpočtová skladba je
nástroj pro třídění příjmů a výdajů veřejných rozpočtů.
Dle rozpočtové skladby lze rozpočty třídit:
A. Druhové třídění dělí peněžní operace následujícím způsobem:

Příjmové operace – 1. daňové příjmy, 2. nedaňové příjmy, 3. kapitálové příjmy,
4. přijaté transfery (dotace).

Výdajové operace – 5. běžné výdaje, prostředky použité hlavně na každodenní
provoz obce, v následujících letech už z nich nebude žádný (přímý) užitek
a 6. kapitálové výdaje - investice do majetku obce, ze kterého bude, resp. měl
by být užitek i v následujících letech7.

Financování – třída 8.
6 První
7
využití bylo realizováno v roce 2014 v rámci prvního roku přechodu financování na kraje.
Kapitálové výdaje představují ca třetinu celkových výdajů obcí.
15
B. Odvětvové členění rozpočtové skladby - dle účelu:
1.
Zemědělství a lesní hospodářství,
2.
Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství,
3.
Služby pro obyvatelstvo,
4.
Sociální věci a politika zaměstnanosti,
5.
Bezpečnost státu a právní ochrana a
6.
Všeobecná veřejná správa a služby.
Sociální služby spadají do skupiny Sociální věci a politika zaměstnanosti, kde se dále člení. Rozsah
a struktura výdajů obcí v oblasti sociálních služeb se liší i v závislosti na rozsahu vykonávané činnosti
obcí - v přenesené působnosti i samostatné agendě.
16
4. ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
Obsahem kapitoly jsou obecná východiska principu štíhlé administrativy a samotné vymezení štíhlé
administrativy. Součástí je i vymezení různých typů úspor ve veřejné správě a na ně navázaných
principů, tzv. 3 E.
4.1. RÁMCOVÉ VÝCHODISKO ŠTÍHLE ADMINISTRATIVY - NEW PUBLIC
MANAGEMENT
Poslední dekády zaznamenaly rostoucí celosvětový zájem o problematiku byrokracie v rámci veřejné
správy. Klasický byrokratický přístup začal být vnímán nikoliv jako řešení problémů veřejné správy, ale
zdroj těchto problémů. Koncept New Public Management (NPM) vznikl v 80. letech minulého století
jako silná kritika tradiční filozofie veřejné správy založené na premise, že byrokracie zajišťuje
efektivnější a racionálnější způsob řízení.
Z globálního hlediska byly identifikovány některé problémy týkající se byrokracie ve veřejné správě.
Mezi ně patří například:

Veřejná správa je příliš pomalá a drahá;

Kvalita služeb je velmi nízká;

Veřejná správa je příliš daleko od občanů;

Veřejná správa je zkorumpovaná;

Veřejná správa je neúčinná a neefektivní, protože plýtvá finančními a lidskými zdroji.
Filozofie NPM je založená na kladení důrazu na „zákazníka“ a odpovědnosti za výsledky. Hlavním cílem
NPM je dosáhnout větší transparentnosti, větší účinnosti a větší kvality, jakožto i snížení nákladů.
Důležitou součástí této filozofie je i decentralizace způsobů řízení a správy přes alternativní
mechanizmy – inspiraci hledá zejména v privátní sféře. Jedním z takovýchto přístupů představuje
koncept štíhlé administrativy (tzv. lean administration).
17
4.2. ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA
¨
Štíhlá administrativa se odkazuje na principy provádění štíhlé výroby definující jak identifikovat
a následně nejúčinněji realizovat výrobu/poskytování služeb. Veřejné instituce postupně zjišťují, že
implementace aspektů štíhlé administrativy zlepšuje pochopení toho, jak jejich vlastní procesy fungují,
což usnadňuje rychlou identifikaci a provádění zlepšení a pomáhá při nastavování neustálého
zlepšování.
Štíhlá administrativa ve veřejné správě se zaměřuje na službu občanům a neustále se zlepšující
poskytování služeb, zejména formou odstranění plýtvání a neefektivnosti v procesech. Obecně pak
platí, že štíhlá administrativa je prostředkem k rozšíření kapacity dané organizace poskytovat další
služby na stejnou jednotku investice.
Přístupy štíhlé administrativy obvykle naplňují následující charakteristiky:

Občan jako zákazník, snaha optimalizovat poskytovanou hodnotou pro veřejnost a další
zúčastněné strany;

Zapojení zaměstnanců a externích aktérů do neustálého zlepšování a činností zaměřených na
řešení problémů;

Nasazení rychlého kontinuálního zlepšovacího rámce, který klade důraz na dlouhodobější
plánování;

Snaha snížit složitost procesů a variaci výstupů;

Využití výkonnostních metrik a vizuální kontroly, které mají poskytnout rychlou zpětnou vazbu
pro zlepšení rozhodování v reálném čase;

Zlepšení činnosti s využitím systémového myšlení.
Existuje množství technik a přístupů jak dosáhnout principů štíhlé administrativy, mimo jiné například
Value Stream Mapping (mapování toku hodnot prostřednictvím vizualizace procesů a identifikace těch
nejdůležitějších), Kaizen, Six Sigma (přístupy vedoucí k neustálému zlepšování) a mnohé další. V této
souvislosti je důležité připomenout, že i v dnešní době již nezbytné zapojení IT a SW podpory, která
napomáhá k účinné implementaci uvedených technik.
18
4.3. ŠTÍHLÁ ADMINISTRATIVA A DOSAHOVÁNÍ ÚSPOR
Půček a Koppitz (2012) vnímají propojení štíhlé administrativy na hledání hodnoty pro zákazníka
a odstraňování všeho, co zákazníkovi hodnotu nepřináší, tj. odstraňování všech druhů ztrát. Cílem je
zamezit plýtvání, odstranit zbytečnou práci, ušetřit čas, prostor a zdroje. Jde tedy o vytvoření
fungujících procesů při dosahování vysoké produktivity. Metoda tedy nemusí nutně znamenat
snižování počtu zaměstnanců.
V rámci procesu (služby, aktivity) lze vymezit tři základní skupiny jednotlivých dílčích činností z hlediska
hodnoty pro zákazníka:
1. Činnosti přidávající hodnotu,
2. Plýtvání / ztráty,
3. Činnosti nepřidávající hodnotu, ale jsou nutné, např. vyplývají z legislativy (kontrolní
mechanismy apod.)
Plýtvání pak lze odstranit zejména zeštíhlováním procesů, které ovšem není doprovázeno snížením
zjistitelné hodnoty výstupu pro zákazníka/občana/společnost, a dále systematickým hledáním
a odstraňováním příčin všech druhů plýtvání. Například Půček a Koppitz (2012) uvádějí 7 druhů plýtvání
(viz tabulka 3).
19
Tabulka 3 Druhy plýtvání ve veřejné správě
Č.
1
DRUH PLÝTVÁNÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
PŘÍKLAD VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ
NEÚČELNOST
nejasnost v potřebné hodnotě pro občana / společnost
2
ZBYTEČNÁ ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽ
postup dle legislativy / předpisů, které jsou neužitečné
či nadbytečné
výkon nepotřebných činností
3
ČEKÁNÍ, NEVYTÍŽENOST
nevytíženost zaměstnanců, prostoje způsobené špatnou
organizací
4
NADBYTEČNÝ MATERIÁL, MAJETEK,
PROSTOR, VYBAVENOST, INFORMACE
špatné investice či nákupy
5
CHYBY
špatně zadané úkoly, nepromyšlené aktivity, časté
změny legislativy
6
NADBYTEČNÉ PŘESUNY
nadbytečný přesun informací, lidí z budovy do budovy
atd.
7
ZBYTEČNÉ POHYBY
špatná ergonomie
Zdroj: Půček, Koppitz 2012, upraveno
Problematika dosahování racionálních úspor a odstraňování plýtvání ve veřejném sektoru je s ohledem
na nutnost hledání cest k vyrovnaným rozpočtům velmi naléhavým tématem. I relativně malé zvýšení
efektivnosti systému řízení výdajů na zaměstnance může přinést významné dodatečné úspory. Veřejné
služby, veřejné investice a ostatní veřejné výdaje měly být optimalizovány, a to z hlediska nákladů,
účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti. Plýtváním je tedy pak ve veřejné správě myšleno takové
nakládání s veřejnými zdroji, které porušuje tyto uvedené principy. (Půček, Koppitz 2013)
Pojem úspora je ve veřejném sektoru nejčastěji chápán jako rozhodnutí o tom, že se investice či aktivita
nebude provádět. Pro účinné dosahování úspor ve veřejném sektoru je žádoucí rozlišovat mezi
„racionální (účinnou) úsporou“ a mezi „neracionální (neúčinnou) úsporou“. Racionální úspora je
taková, která vyšší hospodárností, vyšší efektivností a vyšší účinností vede k menšímu vynaložení
zdrojů, nežli bylo původně plánováno (kalkulováno), přičemž jsou splněny stanovené cíle. To znamená,
že racionální úspora představuje účelné škrty. „Neracionální úspora“ je svojí podstatou
„pseudoúspora“, protože redukce zdrojů způsobuje nesplnění stanoveného cíle, případně indukuje
20
(v budoucnu) vyšší společenské náklady, které převyšují aktuálně provedený „rozpočtový škrt“.
V analýze jsou potřebné pojmy a přístupy vymezeny a rozpracovány.
Klíčovou roli pro dosahování racionálních úspor má dodržování výše uvedených principů účelnosti,
efektivnosti a hospodárnosti, tzv. „3 E“ (dle anglických slov Efficiency, Effectiveness, Economy).
Dodržování těchto principů je základním předpokladem pro to, aby proces hledání úspor byl
ekonomicky účinný (racionální).
HOSPODÁRNOST
se týká hodnocení ekonomické racionality použitých zdrojů na vstupu. Hospodárností se
rozumí takové použití zdrojů, kdy stanovené cíle jsou splněny s co nejnižším vynaložením
nákladů. Z pohledu ekonomické racionality a hledání úspor to znamená "dělat věci levně"
(kritérium na vstupu), avšak za podmínky, kdy jsou dosaženy všechny původně plánované
ukazatele výstupu, jako je například kvalita vyprodukovaného statku či služby.
EFEKTIVNOST
již bere na zřetel vztah mezi vstupy (náklady) a výstupy (počtem vyprodukovaných jednotek,
resp. nákladem na jednu vyprodukovanou jednotku), kdy zjišťujeme, jaké náklady jsou
potřebné na dosažení dané jednotky (resp. kolik jednotek je možné vyprodukovat z jednotky
vstupů). Efektivnost tedy znamená "dělání věcí správnou cestou". Jde o kritérium, které
hodnotí vztah mezi vstupem a výstupem.
ÚČELNOSTÍ
je takové použití veřejných prostředků, které zajistí optimální míru dosažení cílů při plnění
stanovených úkolů. Znamená "dělání správných věcí", jde o kritérium hodnocení výsledků
(výstupů) v porovnání s cíli stanovenými na počátku řídícího procesu.
Metody vedoucí k dosažení úspor, tj. odstranění plýtvání, zobrazuje obrázek 1. Jedná se celkem
o šest nástrojů/technik, mezi nimiž lze jmenovat efektivitu řízení úřadu a týmovou práci.
21
Obrázek 1 Nástroje a techniky štíhlé administrativy
Řízení toku
hodnot
Procesy a kvality
Standardizovaná
práce
Týmová práce
5S a vizualizace
Štíhlý layout
ODSTRANĚNÍ
PLÝTVÁNÍ
Efektivní řízení
času a porad
Zdroj: Půček, Koppitz 2015, upraveno 2015
Obce by měly usilovat o tzv. zdravé finanční řízení (a řada z nich to již deklaruje ve svých strategických
dokumentech). Pro zajištění zdravého finančního řízení je nezbytné:
1) Zajistit odpovědné financování – nežít na úkor budoucnosti, dodržovat místně stanovená pravidla
pro zadlužování, provést optimalizaci dluhu z hlediska úspor úroků.
2) Jít příkladem v dosahování racionálních (smysluplných) úspor a odstraňování všech druhů plýtvání
ve všech činnostech (procesech), ve všech řízených organizacích a společnostech.
3) Vytvořit systém řízení podporující účelnost, efektivnost a hospodárnost (manažerské účetnictví,
cílové rozpočtování, „štíhlý“ systém směrnic a postupů, finanční reporting atd.).
4) Usilovat o minimalizaci rizik tak, aby současně snaha o minimalizaci rizik nebyla v rozporu s
využíváním příležitostí, partnerství a synergie.
5) Zajistit propojení rozpočtu (rozpočtového výhledu) a strategického plánu. Jinak je strategický plán
jen „souborem nereálných přání“.
22
6) Usilovat o rovnováhu mezi tím, co město občanům a zákazníkům veřejných služeb poskytuje a mezi
tím, co od občanů a daňových poplatníků dostává.
Ve spojitosti se sociálními službami se výše uvedené skutečnosti dotýkají zejména oblasti propojení
rozpočtu a strategického plánování, resp. komunitního plánování rozvoje sociálních služeb. Současně
by obcemi mělo být usilováno o to, aby byly pokryty potřeby jednotlivých skupin obyvatel, avšak
s ohledem na ekonomickou udržitelnost.
23
5. HOSPODAŘENÍ OBCÍ PODLE VELIKOSTNÍCH KATEGORIÍ – VÝDAJOVÁ ČÁST
ROZPOČTU
Tato kapitola je zaměřena na charakteristiku výdajové stránky rozpočtů jednotlivých velikostních
skupin obcí, a to rozpočtové skupiny dle funkčního členění a dále v detailním zaměření na sociální
služby. Ve středu zájmu je analýza rozdílů mezi jednotlivými velikostními kategoriemi obcí dle kritéria
počtu obyvatel.
5.1.
HOSPODAŘENÍ VELIKOSTNÍCH SKUPIN OBCÍ
V letech 2011–2013 se celkové rozpočtové výdaje všech velikostních skupin obcí (s výjimkou obcí
do 100 obyvatel) kontinuálně snižovaly (obrázek 2). Nejvýraznější pokles – téměř dvou třetinový –
nastal u skupin o počtu obyvatel 50–100 tisíc a 100 tis.–1 mil. obyvatel. Zásadní vliv na tento trend
může mít především opatrnost obcí v oblasti investičních aktivit, tj. kapitálových výdajů8.
Obrázek 2 Výdaje jednotlivých velikostních skupin obcí, 2011–2013
90 000
Výdaje (v tis. Kč)
80 000
Zvýšení
Snížení
70 000
60 000
50 000
40 000
30 000
20 000
10 000
8
1 000 000+
100 001–1 000 000
50 001–100 000
20 001–50 000
2012
10 001–20 000
2 001–5 000
2011
5 001–10 000
1 001–2 000
501–1 000
201–500
101–200
0–100
0
2013
Obce mohou vyčkávat z důvodu očekávání zisku dotačních prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů.
24
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Velikostní skupiny obcí se liší nejen výší celkových výdajů, ale i jejich strukturou. Pro zhodnocení
struktury výdajů jednotlivých velikostních skupin obcí lze vyjít z velikosti výdajů v jednotlivých věcných
oblastech výdajů obecních rozpočtů, a to dle funkčního členění rozpočtové skladby, která se dělí do
šesti základních kategorií:
1. Zemědělství a lesní hospodářství;
4. Sociální politika a politika zaměstnanosti;
2. Průmysl a ostatní hospodářská odvětví;
5. Bezpečnost státu a státní ochrana;
3. Služby pro obyvatelstvo;
6. Všeobecná veřejná správa a služby.
Podíl jednotlivých výše uvedených rozpočtových kategorií na celkových výdajích v roce 2013
za jednotlivé velikostní skupiny obcí zobrazuje obrázek 3. Z hlediska vybraných kategorií obcí
je patrná výrazná diferenciace. U všech velikostních skupin obcí dosáhla nejvyššího procentuálního
podílu výdajů na celkových výdajích skupina 3 – Služby pro obyvatelstvo (nabývá hodnot od 32–52 %).
V rámci této skupiny výdajů je financováno např. vzdělávání, tělovýchova, zájmová činnost,
zdravotnictví, bydlení, komunální služby atd. Výjimku tvořila skupina obcí do 100 obyvatel,
kde převážila skupina 6 – Všeobecná veřejná správa a služby, do které spadají výdaje na činnost
místních samospráv včetně přenesené působnosti státní správy. Současně jsou zde výdaje spojené
s konáním voleb. V této skupině obcí byl současně vykázán nejnižší podíl výdajů na služby
pro obyvatelstvo ze všech velikostních kategorií.
Dále lze konstatovat, že s rostoucí velikostní kategorií obcí se zvyšuje zastoupení výdajů skupin 4 Sociální věci a politika zaměstnanosti, která je spojené zejména s poskytování sociálních služeb,
a skupiny 5 - Bezpečnost státu a právní ochrana, která se váže k financování obecní policie a požární
ochrany. U skupiny 5 je tomu dáno skutečností, že zatímco malé obce v rámci této skupiny financují
zejména jednotky Sboru dobrovolných hasičů (dále jen SDH), větší obce financují taktéž SDF a dále
například obecní policii a další složky civilní ochrany.
Naopak výdaje spojené s všeobecnou veřejnou správou a službami se víceméně zvyšují s klesající
velikostní kategorií obcí. Tato skutečnost je mj. dána úsporami z rozsahu. Z tohoto důvodu jsou náklady
na tuto oblast u malých obcí tak vysoké.
25
Zastoupení skupiny 1 - Zemědělství, lesní hospodářství a rybářství se snižuje se zvyšujícím počtem
obyvatel v obci. Tato skutečnost vychází ze struktury hospodářské činnosti a jejího rozmístění,
dále pak ze struktury osídlení a na ni navázané hierarchie služeb a infrastruktury. Celkově se jedná
o marginální výdaje měst a obcí.
Obrázek 3 Rozpočtová skladba jednotlivých velikostních skupin obcí, 2013
1 000 000+
39
100 001–1 000 000
39
32
50 001–100 000
42
22
15
10 001–20 000 1
14
51
5 001–10 000 1
14
52
2
201–500
2
101–200
3
0–100
27
27
2 3
20
13
20
47
45
26
0%
25
2 4
50
13
38
30
18
30
02
02
40%
24
13
32
32
20%
19
22
3 4
25
5
4
3 4
27
501–1 000
14
3 4
52
23
1 001–2 000 1
4
48
20 001–50 000 1
2 001–5 000 1
3 4
32
43
60%
80%
100%
Skupina 1 – Zemědělství, lesní hospodářství a rybářství
Skupina 2 – Průmyslová a ostatní odvětví hospodářství
Skupina 3 – Služby pro obyvatelstvo
Skupina 4 – Sociální věci a politika zaměstnanosti
Skupina 5 – Bezpečnost státu a právní ochrana
Skupina 6 – Všeobecná veřejná správa a služby
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
5.2.
HOSPODAŘENÍ VELIKOSTNÍCH SKUPIN OBCÍ V OBLASTI SOCIÁLNÍCH
SLUŽEB
Sociální služby spadají do skupiny 4 - Sociální věci a politika zaměstnanosti, která dále zahrnuje
i politiku zaměstnanosti9. Z hlediska jednotlivých velikostních skupin je patrné, že s rostoucí velikostní
kategorií obcí dochází k nárůstu podílu výdajů této skupiny na celkových výdajích (obrázek 4).
9
Oddíl 41 - Dávky a podpory v sociálním zabezpečení; Oddíl 42 - Politika zaměstnanosti; Oddíl 43 - Sociální služby a společné
činnosti v sociálním zabezpečení a politice zaměstnanosti.
26
Ve skupině obcí do 1000 obyvatel tvoří tato položka necelé 1 %, u velikostní skupiny obcí nad 50 000
obyvatel již více jak 3 %. Na základě těchto hodnot je možné konstatovat, že výdaje na sociální věci
a politiku zaměstnanosti představují prakticky u všech velikostních skupin obcí jen relativně malou část
celkových výdajů.
Zvyšující se podíl výdajů skupiny 4 s rostoucí populační velikostní obcí je spojen se skutečností, že
sociální služby organizují (či zřizují zařízení sociálních služeb) zejména obce s rozšířenou působností.
Obyvatelé populačně menších obcí tak následně využívají zařízení sociálních služeb, které financují
lidnatější obce či kraj. To dokládá i skutečnost, že nejvyšší výdaje v přepočtu na obyvatele v rámci této
skupiny mají velikostní kategorie obcí s počtem obyvatel 10–50 tisíc obyvatel, tj. velikost odpovídající
obcím s rozšířenou působností.
Obrázek 4 Podíl výdajů za skupinu 4 na celkových výdajích, velikostní skupiny obcí, 2013
4,5
3,8
4,0
3,5
2,9
Podíl (v %)
3,0
2,5
3,1
3,0
3,1
2,4
2,2
2,0
1,5
1,2
0,9
1,0
0,5
0,6
0,2
0,3
0,0
0–100
101–200 201–500
501–
1 000
1 001–
2 000
2 001–
5 000
5 001–
10 000
10 001– 20 001– 50 001– 100 001– 1 000
20 000 50 000 100 000 1 000 000 000+
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Podíváme-li se na zastoupení analyzované skupiny v delším časovém období, tj. v letech 2011–2013,
zjistíme, že skupiny obcí do 5 000 a skupiny obcí nad 100 000 mají v tomto období víceméně vyrovnaný
podíl (obrázek 5). Naopak u zbývajících skupin obcí došlo k výraznému poklesu podílu výdajů v této
oblasti, který nastal v roce 2012. Tato skutečnost je dána především tím, že v roce 2012 došlo ke změně
legislativy mj. v oblasti daní, sociální péče, což má výrazný dopad na územní rozpočty. V oblasti
sociálních služeb to znamenalo, že výplata, resp. celá agenda, nepojistných sociálních dávek10 byla od
10
dávky hmotné nouze, příspěvek na péči, dávky osobám se zdravotním postižením
27
ledna 2012 převedena na Úřad práce ČR. Na tyto výdaje obce dostávaly účelově vázané dotace ze
státního
rozpočtu,
jednalo
se
tedy
pouze
o
transferové
platby.
Potvrzuje
to také fakt, že k výraznému poklesu došlo ve velikostních skupinách obcí s počtem obyvatel vyšším
než 2 000 obyvatel. Do těchto skupin patří obce s pověřeným obecním úřadem a obce s rozšířenou
působností, jejichž úřady tyto dávky vyplácely.
Další výkyvy ve výdajích, nikoliv v tak velkém rozsahu, mohou být dány mnoha faktory,
např. strukturou zřizovatelů sociálních služeb na území obcí, energetickou náročností budov určených
pro poskytování sociálních služeb, finanční situací obcí, demografickým vývojem v daném území apod.
Současně je třeba vzít v potaz, že do této skupiny 4 spadají i nástroje politiky zaměstnanosti.
U všech skupin obcí je patrný mírný nárůst v roce 2013 oproti roku 2012.
Obrázek 5 Vývoj podílu výdajů za skupinu 4 na celkových výdajích, velikostní skupiny obcí, 2011–2013
12,0
11
10
10
10,0
Podíl (v %)
8,0
7
6,0
5
5
4
4
4,0
2
2,0
1
000
000
001
11
111
1
1
3
3
2
1
2
3
1
3
3
1
0,0
0 až 100 101 až 200 201 až 500 501 až 1 1 001 až 2 2 001 až 5 5 001 až 10 10 001 až 20 001 až 50 001 až 100 001 až nad 1 000
000
000
000
000
20 000
50 000
100 000 1 000 000
000
2011
2012
2013
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Celkový objem výdajů na sociální služby je jedna stránka věci, jiná je jejich struktura. Nejvýznamnější
podíl na výdajích za sociální služby má podseskupení položek Služby sociální péče, na druhém místě je
Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc, třetí místo obsadily Služby sociální prevence
(tabulka 4). Uvedené zastoupení jednotlivých podseskupení je stejné v celém analyzovaném období,
28
tj. v letech 2011–2013. Mírný nárůst lze pozorovat u Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče
a pomoci a naopak mírný pokles je patrný u služeb sociální péče.
Tabulka 4 Podíl výdajů jednotlivých podseskupení na skupině sociálních služeb (%), 2011–2013
2011
2012
2013
Sociální poradenství
1
1
1
Sociální péče a pomoc dětem a mládeži
5
6
4
Sociální péče a pomoc manželství a rodinám
1
1
1
Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc
10
12
16
Služby sociální péče
80
76
73
4
5
5
Služby sociální prevence
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Výdaje jednotlivých podseskupení sociálních služeb z hlediska velikostních kategorií obcí zobrazuje
obrázek 6. U nejmenší kategorie obcí (tj. do 100 obyvatel) zaujímaly nejvyšší podíl výdaje na sociální
rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc (41 %), dále pak na služby sociální péče (27 %).
U ostatních velikostních skupin je pořadí právě opačné: služby sociální péče se pohybovaly v rozmezí
48–93 %, služby rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoci v rozpětí 2–27 %. Zajímavé je zjištění, že
výdaje na sociální poradenství mají nejvyšší zastoupení ve skupinách obcí do 200 obyvatel.
29
Obrázek 6 Výdaje na sociální služby dle jednotlivých podseskupení (v %), velikostní kategorie obcí, 2013
100%
7
2
6
1
1
2
3
9
10
11
6
1
90%
80%
27
48
70%
65
60%
87
64
80
88
91
68
74
93
50%
79
41
11
40%
30%
21
20%
8
10%
14
2
15
7
1
1
2
6
1
1
3
201-500
501–1 000
12
0%
0-100
27
20
2
101-200
15
11
2
2
1
1
2
2
3
1
3
3
2
1 001–
2 000
2 001–
5 000
5 001–
10 000
10 001–
20 000
20 001–
50 000
6
3
2
3
50 001–
100 000
6
8
1
6
100 001– 1 000 000+
1 000 000
Služby sociální prevence
Služby sociální péče
Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc
Sociální péče a pomoc manželství a rodinám
Sociální péče a pomoc dětem a mládeži
Sociální poradenství
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Zaměříme-li se detailněji na podíl výdajů, tj. za jednotlivé paragrafy na celkových výdajích za sociální
služby v jednotlivých skupinách obcí, zjistíme následující. U sedmi velikostních skupin obcí tvoří
nejvýznamnější podíl výdaje na Osobní asistenci, pečovatelskou službu a podporu samostatného
bydlení (pohybuje se v rozmezí 29–49 %). Jedná se o skupiny obcí s počtem obyvatel od 100 do 5 tisíc
a od 10 tisíc–50 tisíc. U dalších třech skupin obcí dominují výdaje na Domovy pro seniory. Tyto typy
sociálních služeb (resp. jednotlivé paragrafy) spadají do podseskupení položek Služby sociální péče, což
odpovídá výše uvedeným skutečnostem.
Dále se zaměříme na výši výdajů sociálních služeb v přepočtu na obyvatele (tabulka 5). Je patrné,
že výdaje na obyvatele za jednotlivé podseskupení se udržují na víceméně stabilních hodnotách.
K mírnému nárůstu výdajů došlo pouze u Sociální rehabilitace a ostatní sociální péči a pomoci,
a to z 59 Kč/obyvatele v r. 2011 na 87 Kč/obyvatele v roce 2013. U Služeb sociální péče se naopak
30
výdaje na obyvatele za stejné období snížily z hodnoty 493 Kč na 401 Kč. Stejně tak nastalo snížení
u Sociální péče a pomoci dětem a mládeži (z 30 na 23 Kč/obyvatele). Nejnižší výdaje jsou spojené se
Sociální poradenstvím a Sociální péčí a pomoci manželství a rodinám. Naopak nejvyšší výdaje
v přepočtu na obyvatele se týkají právě Služeb sociální péče, což odpovídá struktuře poskytovaných
služeb v tomto podseskupení (tj. zejména pobytové služby). Tato zjištění korespondují s výše
uvedenými tvrzeními.
Tabulka 5 Výdaje obcí a měst dle jednotlivých podseskupení položek v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč),
2011–2013
Podseskupení položek
2011
5
2012
5
2013
5
Sociální péče a pomoc dětem a mládeži
30
32
23
Sociální péče a pomoc manželství a rodinám
5
5
6
Sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc
59
72
87
Služby sociální péče
493
434
401
Služby sociální prevence
28
27
26
Sociální poradenství
Diferenciace výdajů na obyvatele mezi jednotlivými velikostními skupinami obcí v roce 2013 jsou
značné (tabulka 6). Je patrný rostoucí trend výdajů na obyvatele za sociální služby se zvyšující se
populační velikostí obcí. Nejvyšší výdaje na obyvatele za všechny podseskupení položek připadají na
velikostní skupiny obcí nad 10 tisíc obyvatel. To koresponduje s výše zmíněnou skutečností, že zejména
obce s rozšířenou působností, jejichž velikost je se pohybuje ca v rozpětí 10–50 tisíc obyvatel, jsou
významnými poskytovateli sociálních služeb.
Z hlediska jednotlivých podseskupení položek významně dominují ve všech velikostních skupinách obcí
výdaje na služby sociální péče – v průměru 324 Kč/obyvatele (pouze v případě nejmenší velikostní
skupiny obcí, tj. do 100 obyvatel má nejvyšší zastoupení sociální rehabilitace a ostatní sociální péče
a pomoc). Celková výše výdajů za sociální služby v přepočtu na obyvatele je přímo úměrná počtu
obyvatel obce, zejména se to potvrzuje v oblastech Služeb sociální péče a Služeb sociální prevence.
Výdaje
v
přepočtu
na
obyvatele
za
Služby
sociální
péče
se
pohybují
v
rozpětí
7–952 Kč, tj. rozdíl mezi velikostně největší a nejmenší velikostní skupinou tvoří téměř tisíc Kč.
To dokládá skutečnost, že velké obce zajišťující tyto služby částečně i pro okolní obce, ačkoliv samy
nemají dostatek finančních prostředků k zajištění služby občanům z okolních obcí. Přičemž malé obce
se nemohou podílet na jejich financování.
31
Druhou nejvýznamnější proporci představují téměř u všech kategorií výdaje na sociální rehabilitace
a ostatní sociální péče a pomoc. Rozdíl mezi největší a nejmenší velikostní kategorií činí
394 Kč/obyvatele, což značí významné rozdíly mezi analyzovanými skupinami obcí. Průměrná hodnota
činí ca 67 Kč/obyvatele, ačkoliv dle mediánu se jedná o ca 32 Kč/obyvatele.
Z hlediska nejnižších výdajů na obyvatele není situace tak jednoznačná. Ve velikostních skupinách obcí
do 5 tisíc obyvatel jsou nejnižší výdaje v přepočtu obyvatele v oblasti sociální péče a pomoci dětem
a
mládeži.
U větších velikostních skupin
se
jedná
zejména o
sociální
poradenství.
Tato skutečnost vyplývá z nákladnosti jednotlivých druhů sociálních služeb a počtu osob, kterým
je poskytována. To znamená, že například úspory z rozsahu jsou v těchto oblastech velmi významné.
Tabulka 6 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Podseskupení položek
Sociální
Sociální
Sociální
rehabilita
péče a
Velikostní kategorie
Sociální
péče a
ce a
Služby
Služby
pomoc
obcí
poradenst
pomoc
ostatní
sociální
sociální
manželstv
ví
dětem a
sociální
péče
prevence
ía
mládeži
péče a
rodinám
pomoc
0-100
4
0
2
10
7
2
101-200
3
1
5
3
12
1
201-500
1
0
1
4
48
1
501–1 000
4
1
1
8
108
1
1 001–2 000
3
1
2
10
169
1
2 001–5 000
5
0
1
8
338
9
5 001–10 000
2
7
5
63
327
9
10 001–20 000
3
12
11
54
355
48
20 001–50 000
11
17
15
108
348
50
50 001–100 000
13
13
14
70
353
56
100 001–1 000 000
9
84
2
68
875
70
1 000 000+
1
88
5
397
952
14
Průměr
5
19
5
67
324
22
Medián
4
4
3
32
332
9
Maximum
13
88
15
397
952
70
Minimum
1
0
1
3
7
1
Rozpětí
12
88
14
394
945
69
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
32
Celkem za
sociální
služby
26
24
55
123
186
362
411
483
548
519
1107
1457
442
387
1457
24
1433
5.2.1. SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ
Sociální poradenství představuje základní činnost při poskytování všech druhů sociálních služeb, výdaje
na tuto službu tedy není možné vykazovat separátně. Jak naznačuje obrázek 7, vývoj výše výdajů na
sociální poradenství v letech 2011–2013 je ve všech velikostních skupinách víceméně vyrovnaný. Větší
výkyvy jsou patrné jen u skupin s počtem obyvatel 50 tisíc až 1 000 000. Zatímco
u velikostní skupiny 50-100 tisíc obyvatel je patrná vzestupná tendence, u skupiny obcí s počtem
obyvatel 100 tis.–1 mil. (tj. města Liberec, Plzeň, Ostrava, Brno) je trend opačný, tj. sestupný.
Obrázek 7 Vývoj výdajů na sociální poradenství (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Výdaje na sociální poradenství (v tis. Kč)
16000
14000
12000
10000
8000
6000
4000
2000
0
0-100
101-200
201-500 501–1 000
1 001–
2 000
2011
2 001–
5 000
2012
5 001–
10 000
10 001–
20 000
20 001–
50 000
50 001– 100 001– 1 000 000+
100 000 1 000 000
2013
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Výše uvedené skutečnosti dokládají indexy změny (tabulka 7). Významný nárůst výdajů na sociální
poradenství byl pozorován u kategorie 501-1000 obyvatel, kde došlo k výraznému zvýšení těchto
výdajů mezi lety 2012–2013 (tabulka 4). Obdobně velké zvýšení zaznamenala i skupina obcí s počtem
obyvatel 50-100 tisíc v poměru všech let.
33
Tabulka 7 Index změny výdajů na sociální poradenství (v %), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Velikostní kategorie obcí
0-100
101-200
201-500
501–1 000
1 001–2 000
2 001–5 000
5 001–10 000
10 001–20 000
20 001–50 000
50 001–100 000
100 001–1 000 000
1 000 000+
2013/2012
103
100
87
236
115
103
105
89
106
134
84
126
Index změny
2013/2011
105
92
75
173
91
96
48
104
111
209
56
92
2012/2011
102
93
86
73
80
93
46
116
104
156
67
73
Pozn. Zelená barva značí značné zvýšení, červená naopak značné snížení.
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Výdaje v oblasti sociálního poradenství v přepočtu na obyvatele jsou celkově velmi nízké (tabulka 8).
To dokládá hodnota průměru, která u základního i odborného poradenství nepřesahuje
1 Kč/obyvatele. Nejvyšších hodnot tohoto ukazatele dosahuje pouze skupina s počtem obyvatel 100
tis.–1 mil., a to v základním (ca 6 Kč/obyvatele) i odborném poradenství (ca 2 Kč/obyvatele).
Tabulka 8 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Velikostní kategorie
Základní sociální
Odborné sociální
Ostatní výdaje související
obcí
poradenství
poradenství
se sociálním poradenstvím
0-100
0,0
0,0
3,9
101-200
0,0
0,0
2,9
201-500
0,0
0,0
1,4
501–1 000
0,0
0,0
4,2
1 001–2 000
0,6
0,0
2,8
2 001–5 000
0,9
0,0
3,7
5 001–10 000
0,0
0,1
1,5
10 001–20 000
0,8
0,5
1,3
20 001–50 000
0,7
2,6
7,3
50 001–100 000
0,4
3,5
9,4
100 001–1 000 000
6,3
1,9
0,5
1 000 000+
0,0
0,2
0,7
Průměr
0,8
0,7
3,3
Medián
0,2
0,1
2,8
Maximum
6,3
3,4
9,3
Minimum
0,0
0,0
0,5
Rozpětí
6,3
3,4
8,8
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
34
Tyto skutečnosti dokládá podíl odborného poradenství na celkových výdajích na sociální poradenství,
který vykazují až obce od 1000 obyvatel. V obcích do 1000 obyvatel dominují ostatní výdaje související
se sociálním poradenstvím, tj. u těchto skupin obcí nemá odborné, ani základní poradenství žádný podíl
na výdajích (obrázek 7).
Obrázek 8 Podíl výdajů na sociální poradenství dle jednotlivých podseskupení na skupině, velikostní kategorie
obcí, 2013
100%
6
90%
21
80%
50
70%
69
60%
70
79
81
81
91
50%
100
100
100
100
19
40%
72
30%
20%
10%
0%
1
1
31
0-100
0
0
101-200 201-500
19
9
0
0
501–
1 000
1 001–
2 000
26
20
17
0
25
2 001–
5 000
Ostatní výdaje související se sociálním poradenstvím
5 001–
10 000
7
3
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
Odborné sociální poradenství
Základní sociální poradenství
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
35
0
1 000
000+
5.2.2. SOCIÁLNÍ PÉČE A POMOC DĚTEM A MLÁDEŽI
Z přehledu výdajů podseskupení Sociální péče a pomoc dětem a mládeži je zřejmé, že výdaje
na ústavy péče pro mládež nejsou v analyzovaných skupinách téměř zastoupeny (obrázek 8). Nejvyšší
podíl výdajů na toto podseskupení vykazuje skupina s počtem obyvatel v rozpětí 50–150 tis. obyvatel,
dále pak nad 1 mil. obyvatel (tj. Praha). V ostatních velikostních skupinách převládají pouze „ostatní
sociální péče“.
Obrázek 9 Podíl výdajů na sociální péči a pomoc dětem a mládeži dle jednotlivých podseskupení na skupině,
velikostní kategorie obcí, 2013
100%
5
12
90%
0
32
80%
36
58
70%
72
60%
87
89
89
50%
91
93
99
98
88
40%
66
30%
60
42
20%
26
10%
13
7
4
0%
0-100
4
7
101-200 201-500
2
5
2
501–
1 000
1 001–
2 000
9
2
2 001–
5 000
Ostatní sociální péče a pomoc dětem a mládeži
5 001–
10 000
2
1
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
1 000
000+
Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Ústavy péče pro mládež
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Tomu odpovídají i výdaje v přepočtu na obyvatele, které ve všech analyzovaných skupinách
nepřesahují 55 Kč/obyvatele (tabulka 9). Nejvyšší výdaje na obyvatele vykazují největší velikostní
kategorie obcí, a to ve všech podseskupení. Přičemž největší rozdíly ve výdajích na obyvatele mezi
skupinami obcí jsou v podseskupení ústavy péče pro mládež.
36
Tabulka 9 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Zařízení pro děti
Velikostní kategorie
Ostatní sociální péče a
Ústavy péče pro mládež
vyžadující okamžitou
obcí
pomoc dětem a mládeži
pomoc
0-100
0,0
0,1
0,4
101-200
0,0
0,0
0,4
201-500
0,0
0,0
0,3
501–1 000
0,0
0,0
0,7
1 001–2 000
0,0
0,5
0,2
2 001–5 000
0,0
0,0
0,4
5 001–10 000
0,1
1,8
4,9
10 001–20 000
0,1
0,0
12,1
20 001–50 000
0,3
0,0
16,9
50 001–100 000
11,3
0,0
1,5
100 001–1 000 000
0,1
35,1
48,9
1 000 000+
52,6
31,4
4,3
Průměr
5,4
5,7
7,6
Medián
0,1
0,0
1,1
Maximum
52,6
35,1
48,9
Minimum
0,0
0,0
0,2
Rozpětí
52,6
35,1
48,7
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
37
5.2.3. SOCIÁLNÍ PÉČE A POMOC MANŽELSTVÍ A RODINÁM
Ve skupině sociální péče a pomoc manželství a rodinám nejsou ve velikostních kategoriích obcí
do 200 obyvatel zastoupeny výdaje na zařízení pro výkon pěstounské péče, ani pečovatelská služba pro
rodinu a děti a domovy-penzióny pro matky s dětmi (obrázek 9). Velmi obdobná situace nastává
i u obce nad 1 000 000 obyvatel.
Obrázek 10 Podíl výdajů na sociální péči a pomoc manželství a rodinám dle jednotlivých podseskupení
na skupině, velikostní kategorie obcí, 2013
100%
90%
32
80%
57
70%
65
69
60%
50%
100
100
93
87
85
83
90
99
40%
68
30%
19
20%
35
34
1
10%
7
10
15
501–
1 000
1 001–
2 000
16
10
12
0%
0-100
101-200 201-500
2 001–
5 000
5 001–
10 000
8
1
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
1
1 000
000+
Zařízení pro výkon pěstounské péče
Domovy-penzióny pro matky s dětmi
Pečovatelská služba pro rodinu a děti
Ostatní sociální péče a pomoc rodině a manželství
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
V přepočtu na obyvatele jsou nejvyšší výdaje v podseskupení „ostatní sociální péče“, dále pak domovypenzióny pro matky s dětmi (tabulka 10). Průměr první zmiňované podseskupení činí
ca 4 Kč/obyvatele, ačkoliv rozpětí je poměrně široké (0,6–9,1 Kč/obyv.).
38
Tabulka 10 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Velikostní kategorie obcí
Pečovatelská
Zařízení pro výkon Domovy-penzióny
služba pro rodinu
pěstounské péče pro matky s dětmi
a děti
0-100
0,0
101-200
0,0
201-500
0,0
501–1 000
0,0
1 001–2 000
0,0
2 001–5 000
0,0
5 001–10 000
0,7
10 001–20 000
1,3
20 001–50 000
1,2
50 001–100 000
0,1
100 001–1 000 000
1,2
1 000 000+
0,0
Průměr
0,4
Medián
0,0
Maximum
1,3
Minimum
0,0
Rozpětí
1,3
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,1
0,1
2,1
5,2
4,8
0,0
0,0
1,0
0,0
5,2
0,0
5,2
0,0
0,0
0,0
0,1
0,3
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,3
0,0
0,3
Ostatní sociální
péče a pomoc
rodině a
manželství
2,1
5,2
0,6
1,2
1,4
1,3
3,8
7,7
8,5
9,1
0,6
4,6
3,8
2,9
9,1
0,6
8,6
5.2.4. SOCIÁLNÍ REHABILITACE A OSTATNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE
Sociální rehabilitace a ostatní péče a pomoc slouží k dosažení samostatnosti, nezávislosti
a soběstačnosti osob, a to prostřednictvím rozvoje jejich specifických schopností a dovedností. Dále
pak posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností.
Sociální rehabilitace jsou poskytovány formou terénních, ambulantních služeb i pobytových služeb
(centra sociálně rehabilitačních služeb). Při srovnání velikostních skupin obcí nelze vypozorovat
jednoznačný trend. Zatímco ve skupině obcí do 100 obyvatel mají největší podíl na výdajích v této
skupině výdaje na sociální pomoc osobám v souvislosti s živelnou pohromou či požárem, v ostatních
skupinách obcí jsou podíly výdajů na toto podseskupení několikanásobně nižší (obrázek 10). V obcích
nad 5 tisíc obyvatel je patrný významný podíl výdajů na centra sociálně rehabilitační služeb, který činí
ca jednu třetinu výdajů (u skupiny obcí s počtem obyvatel 50-100 tisíc je to dokonce 60 %). Zajímavým
zjištěním je, že u skupiny obcí s 2-5 tisíci obyvatel tvoří téměř dvě třetiny výdajů výdaje
na sociální péči a pomoc přistěhovalcům a vybraným etnikům.
39
Obrázek 11 Podíl výdajů na sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc dle jednotlivých podseskupení
na skupině, velikostní kategorie obcí, 2013
100%
12
90%
22
1
80%
42
36
7
70%
6
60%
1
8
16
20
43
6
43
41
52
4
68
62
50%
3
85
26
40%
65
30%
50
34
12
58
5
26
0-100
23
501–
1 000
1 001–
2 000
5 001–
10 000
27
5
8
2 001–
5 000
19
9
20
9
101-200 201-500
1
15
3
37
1
1
0%
33
6
3
20%
10%
71
9
12
8
9
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
1
1
1 000
000+
Ostatní sociální péče a pomoc ostatním skupinám obyvatelstva
Centra sociálně rehabilitačních služeb
Sociální poradenství pro staré občany
Sociální pomoc osobám v souvislosti s živelní pohromou nebo požárem
Sociální péče a pomoc přistěhovalcům a vybraným etnikům
Sociální pomoc osobám v hmotné nouzi a občanům sociálně nepřizpůsobivým
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Dále se ještě zaměříme na výši jednotlivých výdajů v přepočtu na obyvatele (tabulka 11). Nejvyšších
výdajů na obyvatele dosáhly velikostní kategorie obcí nad 5 tisíc obyvatel zejména v podseskupení
centra sociálních rehabilitačních služeb (vyjmeme-li z hodnocení podseskupení „ostatní atd.“).
Velikostní kategorie obcí pod 5 tisíc obyvatel pak vykázaly nejvyšší výdaje na obyvatele v podseskupení
sociální pomoci osobám v hmotné nouzi a občanům sociálně nepřizpůsobivým (vyjma skupiny obcí do
100 obyvatel – zde dominovala sociální pomoc osobám v souvislosti s živelní pohromou nebo
požárem).
40
Tabulka 11 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Sociální
Sociální
pomoc
Sociální péče
pomoc
osobám v
a pomoc
osobám v
Sociální
Centra
hmotné
Velikostní
přistěhovalců souvislosti s
poradenství
sociálně
nouzi a
kategorie obcí
ma
živelní
pro staré
rehabilitačníc
občanům
vybraným
pohromou
občany
h služeb
sociálně
etnikům
nebo
nepřizpůsob
požárem
ivým
0-100
0,3
0,0
8,8
0,0
0,1
101-200
1,4
0,0
0,2
0,0
0,0
201-500
1,0
0,1
1,0
0,0
0,3
501–1 000
5,0
0,0
0,4
0,0
0,5
1 001–2 000
0,9
6,0
0,4
0,2
0,6
2 001–5 000
1,9
0,4
0,5
1,0
0,2
5 001–10 000
12,3
0,5
0,2
1,1
21,5
10 001–20 000
4,2
8,0
0,3
0,6
17,8
20 001–50 000
13,3
10,0
0,0
0,7
39,4
50 001–100 000
5,5
3,9
0,1
5,4
43,9
100 001–1 000 000
6,5
12,8
0,1
1,7
0,5
1 000 000+
2,7
4,7
0,0
0,2
107,5
Průměr
4,6
3,9
1,0
0,9
19,4
Medián
3,5
2,2
0,3
0,4
0,6
Maximum
13,3
12,8
8,8
5,4
107,4
Minimum
0,3
0,0
0,0
0,0
0,0
Rozpětí
12,9
12,8
8,8
5,4
107,4
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
41
Ostatní
sociální péče
a pomoc
ostatním
skupinám
obyvatelstva
1,2
1,2
1,4
1,7
2,1
4,2
26,9
23,1
44,3
11,6
46,5
282,1
37,2
7,9
282,1
1,2
280,9
5.2.5. SOCIÁLNÍ PÉČE
Do služeb sociální péče se řadí výdaje spojené s provozem domovů pro seniory, pečovatelskou péči,
tísňovým voláním apod. Jak je patrné z obrázku 12, od roku 2011 došlo u sedmi z dvanácti
analyzovaných skupin obcí ke snížení výdajů na tyto služby, které se řadí do skupiny sociální péče.
Pouze u jedné skupiny obcí (počet obyvatel 2-5 tis. obyvatel) docházelo ke kontinuálnímu zvyšování
těchto výdajů. U zbylých skupin obcí nebyl trend jasný.
Obrázek 12 Vývoj výdajů na sociální péči (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Výdaje na sociální péči (v tis. Kč)
2000000
1800000
1600000
1400000
1200000
1000000
800000
600000
400000
200000
0
0-100
101-200
201-500 501–1 000 1 001–
2 000
2011
2 001–
5 000
2012
5 001–
10 000
10 001–
20 000
20 001–
50 000
50 001– 100 001–
100 000 1 000 000
1 000
000+
2013
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Z níže uvedené tabulky 10 vyplývá, že největší snížení výdajů na sociální péči v roce 2013 v porovnání
s rokem 2011 nastalo u velikostní skupiny obcí do 100 obyvatel - snížení bylo téměř pětinásobné
(tabulka 12). Naopak největší navýšení mezi těmito lety nastalo u skupiny obcí s počtem obyvatel 2–5
tisíc obyvatel.
42
Tabulka 12 Index změny výdajů na sociální péči (v %), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Velikostní kategorie obcí
0-100
101-200
201-500
501–1 000
1 001–2 000
2 001–5 000
5 001–10 000
10 001–20 000
20 001–50 000
50 001–100 000
100 001–1 000 000
1 000 000+
Index změny
2013/2011
22
98
118
64
94
129
78
89
81
70
97
68
2013/2012
116
64
154
94
99
120
101
99
91
96
89
82
2012/2011
19
154
77
68
94
108
77
89
89
73
109
83
Pozn. Zelená barva značí značné zvýšení, červená naopak značné snížení.
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
V roce 2013 tvořily nejvýznamnější proporci u všech velikostních skupin obcí (vyjma velikostní skupiny
obcí od 100 000–1 000 000 obyvatel) výdaje na osobní asistenci, pečovatelskou službu
a podporu samostatného bydlení (obrázek 13). Významnou položku v obecních rozpočtech představují
i pobytové služby, tj. domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem
a domovy pro seniory. Uvedené služby souvisí mj. s demografickým stárnutím, které
se projevuje u populace České republiky. U nejmenších obcí dominují služby terénní – osobní asistence,
pečovatelská služba atd. (ca 75 %), u velikostně větších obcí se její zastoupení snižuje
a naopak se zvyšuje podíl výdajů na pobytové služby.
43
Obrázek 13 Podíl výdajů na služby sociální péče dle jednotlivých podseskupení na skupině, velikostní kategorie
obcí, 2013
100%
90%
80%
19
2
3
15
8
2
4
5
15
18
2
0
9
2
0
1
2
27
7
76
24
7
0
26
52
5
0
63
46
12
20%
10%
0-100
1
101-200 201-500
1 001–
2 000
2 001–
5 000
5 001–
10 000
31
21
8
5
501–
1 000
33
25
22
17
2
6
0
27
48
0
71
31
42
56
30%
0%
30
7
4
52
76
6
19
9
0
1
4
50%
2
11
11
0
60%
40%
6
19
37
70%
8
1
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
1 000
000+
Ostatní služby a činnosti v oblasti sociální péče
Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče
Domovy pro osoby se zdravotním postižením a domovy se zvláštním režimem
Denní stacionáře a centra denních služeb
Týdenní stacionáře
Chráněné bydlení
Průvodcovské a předčitatelské služby
Tísňová péče
Osobní asistence, pečovatelská služba a podpora samostatného bydlení
Domovy pro seniory
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatele jsou tradičně nejvyšší pro pobytové služby, tj. domovy pro
seniory a domovy pro osoby se zvláštním režimem a domovy pro osoby se zdravotním postižením
(tabulka 13). Nejnižších výdajů na obyvatele dosáhly nejmenší velikostní kategorie obcí, což je dáno
(ne)existencí dané sociální služby v obcích této populační velikosti. V průměru vydávaly skupiny obcí
na tuto službu 71 Kč/obyv., avšak dle mediánové hodnoty se jedná o podstatně nižší částku,
a to 27 Kč/obyv. Hodnoty ukazatele za tyto služby rostou s rostoucí velikostní skupinou obcí.
44
Tabulka 13 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Velikostní
kategorie
obcí
0-100
101-200
201-500
501–1 000
1 001–2 000
2 001–5 000
5 001–
10 000
10 001–
20 000
20 001–
50 000
50 001–
100 000
100 001–
1 000 000
1 000 000+
Průměr
Medián
Maximum
Osobní
asistenc
e,
Domovy pečovat
pro
elská
seniory služba a
podpora
samosta
tného
Tísňová
péče
Domovy
pro
osoby se Sociální
Denní
zdravot
služby
Ostatní
Průvodc
stacioná
ním
poskyto služby a
ovské a Chráněn Týdenní
ře a
postižen vané ve činnosti
předčita
é
stacioná
centra
ím a
zdravot v oblasti
telské
bydlení
ře
denních domovy nických sociální
služby
služeb
se
zařízeníc
péče
zvláštní
h úst
m
režimem
0,0
0,3
0,7
5,6
28,3
75,1
5,3
8,8
23,0
60,2
87,2
175,9
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
15,2
0,0
0,0
0,0
2,1
11,5
0,0
7,1
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,2
0,4
0,5
1,5
3,9
1,6
0,2
0,3
17,7
20,2
24,7
60,7
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
1,3
1,8
3,7
8,8
9,7
17,2
205,1
1,2
0,1
1,0
2,0
21,8
88,0
0,0
7,8
0,4
89,9
150,1
0,0
0,0
3,8
0,2
25,2
85,4
0,0
0,6
26,9
159,5
0,2
0,1
1,4
0,3
31,6
89,2
0,7
38,3
116,2
107,9
1,5
0,1
2,2
17,9
14,7
25,5
1,3
65,5
6,7
185,3
0,6
0,3
13,3
6,1
15,0
621,0
5,5
21,2
294,3
70,7
27,6
255,8
101,7
97,6
0,1
0,2
0,0
0,0
1,4
0,0
0,2
3,6
2,0
0,0
3,9
0,0
52,6
19,6
9,3
289,3
102,8
25,1
0,7
1,3
0,0
59,1
19,0
9,2
294,3
255,8
1,5
15,2
13,3
21,8
87,9
621,1
7,8
65,5
0,0
13,3
0,0
21,8
0,2
87,8
0,0
621,0
0,0
7,8
0,4
65,1
Minimum
0,0
1,2
0,0
0,0
Rozpětí
294,3
254,6
1,5
15,2
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
45
5.2.6. SOCIÁLNÍ PREVENCE
Služby sociální prevence slouží k zabránění sociálním vyloučení osob, které jsou jím ohroženy. Jejich
cílem je tedy napomoci osobám k překonání jejich nepříznivé životní sociální situace. Z daného vyplývá,
že tyto služby jsou závislé na poskytování dotací.
Zhodnotíme-li vývoj výdajů na sociální prevenci v letech 2011–2013, lze konstatovat, že za zcela
marginální lze považovat výdaje na sociální prevenci v kategoriích obcí, které mají méně než 2 tisíce
obyvatel, protože jejich občané využívají služeb, které jsou dostupné ve větších obcích (obrázek 14).
Přesto je u těchto skupin obcí patrný rostoucí trend od počátku sledovaného období (tj. roku 2011),
zejména u velikostních kategorií obcí s počtem obyvatel 0–100, 500–1000, 2–5 tisíc a 10–20 tisíc (značí
červené šipky v obrázku). U ostatních skupin obcí nelze stanovit jednoznačný trend.
Obrázek 14 Vývoj výdajů na sociální prevenci (v tis. Kč), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Výdaje na sociální prevenci (v tis. Kč)
100000
90000
80000
70000
60000
50000
40000
30000
20000
10000
0
0-100
101-200
201-500 501–1 000 1 001–
2 000
2011
2 001–
5 000
2012
5 001–
10 000
10 001–
20 000
20 001–
50 000
50 001– 100 001–
100 000 1 000 000
1 000
000+
2013
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
V roce 2013 zaznamenala největší zvýšení výdajů na sociální prevenci kategorie obcí do 100 obyvatel,
a to ca šestinásobné (tabulka 14). Zvýšení v takovémto rozsahu nezaznamenala žádná jiná kategorie,
přiblížila se pouze kategorie s počtem obyvatel 2-5 tisíc – navýšení bylo trojnásobné. Naopak výrazné
snížení nastalo ve velikostní kategorii 200–500 obyvatel, pokles činil více než dvě třetiny.
46
Tabulka 14 Index změny výdajů na sociální prevenci (v %), velikostní kategorie obcí, 2011–2013
Velikostní kategorie obcí
2013/2012
0-100
632
101-200
107
201-500
34
501–1 000
124
1 001–2 000
128
2 001–5 000
313
5 001–10 000
106
10 001–20 000
103
20 001–50 000
119
50 001–100 000
108
100 001–1 000 000
68
1 000 000+
113
Pozn. Zelená barva značí značné zvýšení, červená naopak značné snížení.
Index změny
2013/2011
423
97
221
142
106
488
78
112
95
89
82
92
2012/2011
67
90
647
114
83
156
74
108
79
83
122
81
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Obecně existují významné regionální rozdíly ve výdajích na tuto oblasti, které jsou podmíněny mnoha
faktory. Podle struktury jednotlivých podseskupení sociální prevence lze usoudit, že s rostoucí
velikostní kategorií obcí roste diverzifikace jednotlivých skupin, resp. je vyšší pestrost poskytovaných
služeb (obrázek 15).
47
Obrázek 15 Podíl výdajů na služby sociální prevence dle jednotlivých podseskupení na skupině, velikostní
kategorie obcí, 2013
100%
17
90%
80%
18
42
2
70%
8
1
50%
23
39
3
8
8
0
0
35
40%
54
30%
17
61
9
45
53
47
20%
19
5
10%
3
0
5
0
0-100
4
4
12
501–
1 000
1 001–
2 000
1
2
101-200 201-500
8
23
5
3
0%
46
7
2
91
94
98
5
20
7
79
60%
15
7
2 001–
5 000
5 001–
10 000
0
8
01
5
2
6
11
10 001– 20 001– 50 001– 100 001–
20 000 50 000 100 000 1 000 000
1
6
1 000
000+
Ostatní služby a činnosti v oblasti sociální prevence
Terénní programy
Sociálně terapeutické dílny
Služby následné péče, terapeutické komunity a kontaktní centra
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
Azylové domy, nízkoprahová denní centra a noclehárny
Domy na půl cesty
Krizová pomoc
Raná péče a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
Je patrné, že ve skupinách obcí nad 5 tisíc obyvatel dominují z hlediska výdajů na obyvatele zcela
jednoznačně azylové domy, nízkoprahová denní centra a noclehárny (tabulka 15). To znamená,
že výdaje na tuto oblast jsou přímo úměrné populační velikosti obcí. V menších velikostních skupinách
jsou výdaje na sociální prevenci za jednotlivé podseskupení minimální či nulové, což je dáno mj. jejich
(ne)potřebností v obcích o dané populační velikosti.
48
Tabulka 15 Výdaje v přepočtu na jednoho obyvatel (v Kč), velikostní skupiny obcí, 2013
Velikostní
kategorie obcí
Raná
péče a
sociálně
aktivizač
ní služby
pro
rodiny s
dětmi
Krizová
pomoc
Domy na
půl cesty
Azylové
domy,
nízkopra
hová
denní
centra a
noclehár
ny
Služby
následné
Ostatní
Nízkopra
péče,
služby a
hová
terapeuti Sociálně
Terénní
činnosti
zařízení
cké
terapeuti
programy v oblasti
pro děti a komunity cké dílny
sociální
mládež
a
prevence
kontaktní
cent
0-100
0,0
0,0
0,0
0,0
101-200
0,1
0,0
0,0
0,0
201-500
0,0
0,0
0,0
0,0
501–1 000
0,1
0,0
0,0
0,0
1 001–2 000
0,1
0,0
0,0
0,0
2 001–5 000
4,4
0,0
0,0
0,0
5 001–10 000
0,0
0,6
0,0
3,9
10 001–
3,8
0,2
1,3
25,6
20 000
20 001–
2,3
0,0
0,5
30,2
50 000
50 001–
3,4
1,4
0,3
10,9
100 000
100 001–
8,0
3,8
5,7
24,6
1 000 000
1 000 000+
0,8
0,1
0,0
3,2
Průměr
1,9
0,5
0,6
8,2
Medián
0,5
0,0
0,0
1,6
Maximum
8,0
3,8
5,7
30,2
Minimum
0,0
0,0
0,0
0,0
Rozpětí
8,0
3,8
5,7
30,2
Zdroj: Ministerstvo financí 2015, vlastní výpočty 2015
49
0,0
0,0
0,5
0,0
0,0
2,2
0,2
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,6
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
1,2
3,3
1,8
1,3
0,4
1,1
0,8
1,6
0,0
3,7
1,0
0,8
2,4
8,6
3,8
1,0
2,3
2,3
7,3
5,1
3,6
4,7
4,8
22,1
4,7
5,5
1,9
1,5
14,0
2,4
1,9
1,3
5,1
0,0
5,1
0,1
0,9
0,0
5,5
0,0
5,5
0,0
0,9
0,0
4,7
0,0
4,7
1,1
1,4
1,1
4,8
0,0
4,8
6,4
5,4
1,7
22,1
0,0
22,1
6. RIZIKA A PŘÍLEŽITOSTI Z POHLEDU OBCÍ
Na základě vyhodnocení výdajů na sociální služby podle velikostních skupin obcí zjištěny základní
parametry pro jednotlivé skupiny obcí. Struktura výdajů velikostních skupin obcí ukazuje, na které
oblasti je vhodné se zaměřit, a to zejména v případě vymezování dotací a konstrukci financování obcí.
Tyto poznatky lze dále využít pro definování rizik a příležitostí z pohledu obcí.
RIZIKA

Nedostatečné spektrum sociálních služeb, které může způsobit, že potřeby občanů
nebudou zajištěny a vznikne či se prohloubí krizové situace, které způsobí sociální vyloučení.
V důsledku toho mohou vznikat další sociálně vyloučené lokality a udržovat či rozšiřovat
stávající, skupiny obyvatel žijící v závislosti na sociálních dávkách apod.

Nevyhovující nabídka sociálních služeb z hlediska jejich skladby, např. chybějící tísňová
péče pro seniory, chybějící služby pro určité cílové skupiny apod.

Náročnost financování především pobytových služeb (příspěvek zřizovatele na provoz,
investice apod.).

Financování duplicitních či nevyužívaných služeb.

Plánované změny v legislativě (novela zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve
znění pozdějších předpisů.).
50
PŘÍLEŽITOSTI

Odpovědné komunitní plánování na úrovni alespoň SO ORP.

Zapojení malých obcí do komunitního plánování.

Aktivní spolupráce s vyššími územně samosprávnými celky při přípravě střednědobých
plánů sociálních služeb.

Aktivní diskuse zadavatelů (obce, kraje), poskytovatelů a uživatelů služeb.

Meziobecní spolupráce a její systémová podpora pro optimální zajištění potřebných
sociálních služeb.
51
7. DOPORUČENÍ
Sociální služby by měly být poskytovány tak, aby zajistily potřeby uživatelů. Současně by měly být
poskytovány v zákonné kvalitě a jejich financování by mělo být dlouhodobě udržitelné. Nástroje
financování je vhodné kombinovat, přičemž volba vhodných nástrojů financování sociálních služeb by
měla vycházet z potřeb jednotlivých skupin uživatelů a možností obce.
Na základě provedené analýzy lze formulovat několik doporučení pro oblast sociálních služeb. Jako
klíčové se jeví definování jednotlivých rolí, a to státu, krajů a místních samospráv. Dále je třeba
ujednotit, resp. stabilizovat systém financování sociálních služeb v České republice. Například vývoj
státních dotací na sociální služby, u kterého jsou dlouhodobě zaznamenávány výkyvy, nepřispívá ke
stabilizaci či rozvoji sociální služeb.
V minulosti bylo jedním z realizovaných opatření například snížení výše příspěvku na péči v I. stupni
závislosti, avšak další snižování jeho výše již nelze předpokládat. Do budoucna lze částečných úspor
dosáhnout zvýšením kontrol využití prostředků na sociální služby (zejména právě příspěvku na péči).
Tím by mělo být dosaženo maximálního možného efektivního využití poskytovaných dávek a omezení
jejich zneužívání.
Co se týče doporučení pro místní samosprávy, úspor by mohlo být dosaženo například formou
komunitního plánování sociálních služeb, v případě seniorů a osob se zdravotním postižením
podporou života v přirozeném sociálním prostředí (tj. rozšíření terénní a ambulantní péče), sdílení
informací o kapacitě sociálních služeb, posílení informovanosti obyvatel pro intenzivnější využívání
služeb apod. V procesu komunitního plánování věnovat pozornost službám návazným a souvisejícím,
zejména zdravotním a těm, které se nacházejí na pomezí služeb zdravotních a sociálních,
např. hospicům.
To znamená, že nezbytným krokem je propojení systému plánování a financování sociálních služeb.
Z tohoto důvodu je vhodné sestavovat plán rozvoje sociálních služeb jednotlivých obcí, který má
navazovat na plán rozvoje sociálních služeb na úrovni samotných krajů a následně i na národní
a mezinárodní strategické dokumenty. K naplnění výše uvedeného je vhodné vytvořit pozici sociálního
pracovníka na úrovni obce (koordinátora péče) , který bude mít dostatečnou kvalifikaci a mj. zajišťovat
mapování potřeb v oblasti sociálních služeb mezi občany, což se následně promítne do koncepcí
rozvoje sociálních služeb.
52
Dalším doporučením je nastavit systémové mechanismy meziobecní spolupráce a její podporu
takovým způsobem, aby se obce různých velikostních kategorií rovnoměrněji podílely na zajištění
potřebných sociálních služeb.
53
8. ZÁVĚR
Celkové zhodnocení výdajů místních samospráv na sociální služby je velmi obtížné. Důvodem
je skutečnost, že každá obec (resp. velikostní skupina obcí) má jiné podmínky a možnosti
pro financování sociálních služeb. Mezi významnými faktory lze jmenovat minulý vývoj, preference
obyvatel i velikost dané obce. Současně je třeba vzít v potaz nestabilitu systému financování sociálních
služeb. Přesto lze formulovat několik stěžejních závěrů vyplývajících z provedené analýzy.
Ačkoliv absolutní výše celkových rozpočtových výdajů jednotlivých velikostních skupin se značně liší, je
u všech velikostních skupin obcí možné pozorovat stejný trend, a to snižování jejich výdajů od roku
2011. Výjimku tvořila jen skupina obcí do 100 obyvatel. Dále je možné konstatovat, že z hlediska
odvětvové struktury v roce 2013 se s rostoucí velikostní kategorií obcí zvyšuje podíl výdajů skupin 4
(Sociální věci a politika zaměstnanosti), kam spadají sociální služby, a skupiny 5 (Bezpečnost státu
a právní ochrana). Naopak podíl výdajů spojených s všeobecnou veřejnou správou a službami
se víceméně zvyšuje s klesající velikostní kategorií obcí, a to především díky úsporám z rozsahu.
Výdaje na sociální věci, resp. na sociální služby, tedy představují v rozpočtu obcí různých velikostních
kategorií významnou položku, avšak jejich váha se významně liší. Přičemž se zvyšující se velikostní
kategorií obcí se zvyšují nejen výdaje v oblasti sociálních služeb, ale i rozmanitost jejich struktury.
Vývoj podílu výdajů za skupinu 4 na celkových výdajích v letech 2011–2013 ukazuje na stabilitu
u skupin obcí do 5 tisíc obyvatel a nad 100 tisíc obyvatel. U ostatních skupin obcí jsou patrné značné
výkyvy, které jsou dány zejména změnou legislativy. Při detailním pohledu na výdaje v oblasti sociálních
služeb je patrné, že u nejmenší kategorie obcí (tj. do 100 obyvatel) zaujímaly nejvyšší podíl výdaje na
sociální rehabilitace a ostatní sociální péče a pomoc, dále pak na služby sociální péče.
U ostatních velikostních skupin je pořadí právě opačné. Z hlediska jednotlivých podseskupení
sociálních služeb je patrná výrazná rozmanitost výdajů zejména u podseskupení sociální rehabilitace,
kde nelze stanovit jednoznačný trend.
Od výše uvedeného se odvíjí i výše výdajů v přepočtu na obyvatele. Nejvyšší výdaje na obyvatele byly
dosahovány v oblasti sociální péče, a to u všech velikostních skupin obcí vyjma té nejmenší. Přičemž
s růstem počtu obyvatel (resp. velikostní kategorií obcí) se výdaje zvyšují (rozdíl mezi velikostně
největší a nejmenší velikostní skupinou tvoří téměř tisíc Kč). Zároveň lze konstatovat, že ve skupinách
obcí o malé populační velikosti dominují terénní a ambulantní služby a naopak v populačně větších
skupinách obcí mají vyšší zastoupení na výdajích pobytové služby.
54
Tuto skutečnost je nutno vzít v potaz, tj. do budoucna je třeba věnovat pozornost právě pobytovým
službám, a to zejména určeným seniorské populaci. Důvodem je demografické stárnutí, které je patrné
u české populace a které bude nadále pokračovat. Zvyšující se podíl seniorů v populaci s ním spojené
nároky obyvatel bude tedy do budoucna nadále významným determinantem výše výdajů na sociální
služby.
Výsledná zjištění dokládají skutečnost, že velké obce zajišťující tyto služby částečně i pro okolní obce,
ačkoliv samy nemají dostatek finančních prostředků k zajištění služby občanům z okolních obcí. Přičemž
malé obce se nemohou podílet na jejich financování, ačkoliv by vůle z jejich strany byla. Důvodem je
především finanční neschopnost těchto obcí, jelikož se jedná zejména o populačně malé obce. Tato
skutečnost vyplývá mj. z nákladnosti jednotlivých druhů sociálních služeb a počtu osob, kterým je
poskytována. To znamená, že například úspory z rozsahu jsou v těchto oblastech velmi významné.
Nadále je tedy třeba počítat s tím, že budou existovat obce, které nebudou schopně plně hradit služby
poskytované svým obyvatelům.
Na základě výše uvedeného lze mezi klíčovými doporučeními vyzdvihnout následující:
-
Je nutné nalézt řešení financování sociálních služeb ze strany státu. Jedná se zejména
o víceleté financování. Dnes se jedná o každoročně rozdělované dotace, mnoho organizací
na počátku roku doslova bojuje o přežití do doby, než jsou dotace poskytnuty. Tím by byla
zajištěna větší stabilita systému.
-
Zajistit, aby finance vyplácené na příspěvek na péči doputovaly do sociálních služeb.
-
Dlouhodobě podporovat proces komunitního plánování sociálních a souvisejících/navazujících
služeb.
-
Podpořit propojení sociálních a zdravotních služeb.
-
Podpořit meziobecní spolupráci v oblasti sociálních služeb.
-
Podpořit vznik a udržení pracovních pozic komunitních pracovníků pro koordinaci komunitního
plánování sociálních a souvisejících služeb.
-
Podpořit koordinační roli obcí v této oblasti s odkazem na znalost místních podmínek
a potřeb občanů.
Na závěr lze doporučit dále se zabývat tvorbou strategických plánů rozvoje sociálních služeb
a vhodných nástrojů financování systému sociálních služeb a podnikat kroky, které povedou
ke stabilizaci současného systému jejich financování.
55
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
MATOUŠEK, O. a kol. (2007): Sociální služby – Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Portál,
Praha, 184 s.
MOLEK, J. (2011): Řízení organizací sociálních služeb - vybrané problémy. VÚPSV, Praha, 254 s.
MPSV (2010): Transformace sociálních služeb je jednou z priorit ministerstva. Dostupné z WWW:
http://www.mpsv.cz/cs/9434 k 20. 8. 2015.
MPSV (2013): Na sociální služby půjde další půl miliardy korun. Dostupné z WWW:
http://www.mpsv.cz/cs/15484 K 20. 8. 2015.
MPSV (2014): Národní strategie rozvoje sociálních služeb na rok 2015. Dostupné z WWW:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/20258/III.pdf k 31. 8. 2015.
PŮČEK, M., KOPPITZ, D. (2012): Strategické plánování a řízení pro obce, města a regiony. NSZM, Praha,
196 s.
PŮČEK, M., KOPPITZ, D. (2013): Kvalita, úspory, strategické řízení a štíhlá administrativa: metoda
Kaizen, Lean. Dostupné z WWW: < www.kvalitavs.cz/download/prez2013/PucekKoppitz-Kvalitauspory.ppt> k 10. 5. 2015.
PŮČEK, M. (2015): Udržitelné finanční řízení obcí a regionů. NSZM, Praha, 144 s.
PRŮŠA, L. (2006): Model optimálního uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni.
VÚPSV, Praha, 53 s.
SMO ČR (2014): Odpovědný zastupitel - Sociální politika obce. Dostupné z WWW:
<http://www.vzdelanyzastupitel.cz/data/fileBank/d8e46d1b-4a41-4cc4-be21-65a0c8e92946.pdf>
K 31. 12. 2014.
Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů)
56

Podobné dokumenty

List č. 1/2015 si můžete zobrazit / stáhnout zde

List č. 1/2015 si můžete zobrazit / stáhnout zde v den výročí násilného potlačení tibetského povstání. Vyjádřili tak nesouhlas s represemi v Tibetu a podporu obyvatelům Tibetu v nenásilném boji s čínskou komunistickou stranou, která vojenskou sil...

Více

Roční zpráva STK 2007

Roční zpráva STK 2007 domácí a zahraniční literatury i dalších informačních zdrojů z oblasti techniky a aplikovaných přírodních věd. Na základě těchto fondů a dalších informačních zdrojů poskytuje široký sortiment kniho...

Více

SV232-UserManual-czech čeština – PDF

SV232-UserManual-czech čeština – PDF V případě nutnosti by měl uživatel požádat prodejce nebo zkušeného rozhlasového či televizního technika o další doporučení. Užitečné tipy jsou uvedeny i v následující brožurce připravené Federální ...

Více

newsletter - Centrum sociálních služeb Praha

newsletter - Centrum sociálních služeb Praha pracovníci, právnička a psycholožky z Intervenčního centra zaměřeného na ochranu před domácím násilím. Pracovně jsme Newsletter č. 4 nazvali podle celostátní kampaně projektu, jehož se Centrum soci...

Více