pondělí 15. srpna 2016 - Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

1. O autorovi:
Fr. Matthew Boland, O. P., patří do provincie Nanebevzetí Panny Marie, která má komunity
v Austrálii, na Novém Zélandu, Šalamounových ostrovech a v Papui – Nové Guineji. Narodil
se v Sydney, nedávno přijal kněžské svěcení a byl asignován do kláštera Sv. Dominika
v australském Melbourne. Kontaktní adresa: [email protected].
2. Titulek lectia:
Maria vzorem víry, naděje a lásky
3. Datum lectia:
15. srpna 2016, Nanebevzetí Panny Marie
jazyk originálu: angličtina
4. Lectio:
Lectio je zaměřeno na první čtení – Zj 11,19, 12,1-6
Další liturgické texty dne: Ž 44,10-12, 16; 1Kor 15,20-26, Lk 1,39-56
Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi
veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd
kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: veliký ohnivě rudý rak se sedmi
hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a
svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile
ho porodí. A porodila syna, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným
prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na
poušť, kde měla místo připravené od Boha. Tu jsem uslyšel hlasité volání v nebi:
„Od nynějška patří vítězství, moc a královská vláda našemu Bohu a panování jeho
Pomazanému.“
5. Studio:
Kniha Zjevení, zvaná též Apokalypsa, je poslední knihou Bible a je plná imaginárních
obrazů. Je v Novém zákoně jakýmsi „zdrojem senzací“, popisuje fantastické tvory,
impozantní bitvy a přírodní katastrofy kosmických rozměrů. Exotičnost těchto obrazů vedla
během staletí ke vzniku široké škály rozličných výkladů, které se snaží vyložit skrytý význam
textů.
To platí i o ženě, která se objevuje v dnešním čtení, v klíčovém bodě téměř přesně
v polovině knihy. Různé výklady v průběhu věků považují tuto ženu za obraz Marie, Církve,
Izraele nebo dokonce všeho člověčenstva. Křesťanští vykladatelé prvních staletí ji
považovali většinou za obraz Církve, ale postupně převládla mezi komentátory Písma
tendence ztotožňovat ji s Marií. Není třeba omezovat Písmo jedinou možnou interpretací,
zvlášť v částech výrazně alegorických; přesto církev dává tomuto poslednímu výkladu
přednost. V roce 1950 vyhlásil Pius XII. encyklikou Munificentissimus Deus dogma, že
Panna Maria byla vzata do nebe s duší i tělem. V uvedené encyklice je obraz ze Zjevení
spojen s Marií nejen obecně, ale zvláště s jejím Nanebevzetím.
Jistě tedy můžeme interpretovat ženu ze Zjevení jako obraz Panny Marie. Možná je pak
zvláštní, že text mluví o „porodních bolestech“. Je obecně přijímáno, že Maria porodní
bolesti, které jsou důsledkem prvního pádu (srov. Gen 3,16), neměla, protože byla počata
bez poskvrny prvotního hříchu. Ale nic nebrání tomu, abychom bolesti vnímali alegoricky,
jako popis Mariina utrpení během života, v němž přivedla na svět Mesiáše. Dalším
rozměrem biblického obrazu je „odění sluncem“. Podle Tomáše Akvinského znázorňuje
slunce božství; Maria je tedy zobrazena jako naplněná Trojicí, „ozdobená“ Trojicí. Tyto dva
aspekty Mariina života – její utrpení na pozemské pouti a oslavení v Boží blízkosti v životě
věčném – nám mohou být bohatým zdrojem útěchy.
6. Meditatio:
Marii nám Bůh ve své velkorysosti dal jako vzor víry, naděje a lásky, aby nás vedla na cestě
tímto „slzavým údolím“. Hned po Kristu je nám učitelkou křesťanského života. Trpíme?
Maria také trpěla. Jsme chudí, vyloučení ze společnosti, je před námi nejistá budoucnost?
Ztratili jsme partnera, dítě, milovaného člověka? Zdá se někdy, že jsme nedostáli svým
povinnostem (srov. Lk 2,43-51)? Tím vším Maria prošla. Učme se z její reakce: o Božích
cestách uvažovala v hluboké modlitbě a uchovávala je v srdci jako poklad. Maria, Matka
Boží, vyvýšená nade všechno stvoření (s výjimkou lidské přirozenosti Kristovy), vedla
skromný, skrytý život, často plný bolesti. Odpovídala neochvějnou vírou, důvěryplnou nadějí
a láskou tak velikou, že mohla obejmout Syna Božího. V tom spočívá Mariina velikost.
Maria je nám vzorem nejen svým životem pozemským, ale i životem, který žije nyní, vzata
s tělem i duší do nebe. Maria nemá božskou přirozenost – a přece, z milosti Boží a skrze
smrt a zmrtvýchvstání jejího Syna, se nyní raduje ze stavu, k němuž jsou povoláni všichni
křesťané. Vskutku ji můžeme nazývat „naší nadějí“. Je živým důkazem, že jednou budou
obyčejné lidské bytosti znovu spojené se svými těly a budou se těšit z věčné blaženosti
s Trojicí, s anděly a ve společenství svatých.
7. Oratio:
Děkujeme ti, Bože, že jsi v Marii dal církvi a světu tak velkolepý dar. Kéž je nám její víra,
naděje a láska vzorem, abychom se ti stále více přibližovali. Kéž se k ní smíme jednou
v nebi připojit a se všemi anděly a svatými tě po celou věčnost chválit. Prosíme o to skrze
Krista, našeho Pána. Amen.
8. Contemplatio:
Maria byla prostá, skromná žena, která hodně vytrpěla. Její velikost spočívá ve víře, naději
a lásce, které si uprostřed utrpení uchovala.