zde ke stažení - vzdelavani

Studijní program
METODIK ICT
Inovovaný manuál
Úvod
Studijní program Metodik ICT je sociální studium k výkonu specializované činnosti Koordinace v oblasti informačních a komunikačních technologií (dle vyhlášky č. 317/2005
Sb. § 9 a).
Studium Metodik ICT je určeno pracovníkům škol, kteří chtějí vykonávat funkci
učitele - metodika informačních a komunikačních technologií. Studium je zaměřeno na
získání kompetencí umožňujících kvalifikované metodické působení v oblasti užití
informačních a komunikačních technologií (dále “ICT“) ve vzdělávacím procesu.
Základní cíle vzdělávání
Prohloubit a rozšířit kompetence absolventa k metodickému vedení ostatních
pracovníků školy v oblasti účelného využití ICT ve vzdělávacím procesu, tvorby ICT plánu a
kvalifikovaného plánování a řízení naplnění standardu ICT služeb. Využití získaných
kompetencí přímo ve výukovém procesu.
Časový plán studia
Studium bude probíhat jednou za měsíc v rozsahu dvou dní (14 hodin) po dobu 18
měsíců (252 vyučovacích hodin přímé i nepřímé výuky, z toho nejméně 30 hodin proběhne
výuka distanční formou – e-learning). Studijní program Metodik ICT proběhne v průběhu
projektu jedenkrát.
Průběžné hodnocení
Na konci každého započatého roku studia koná frekventant ročníkovou soubornou
zkoušku. Tato zkouška probíhá formou testu a řešení dvou zadaných praktických úloh.
Ukončení studia Celé studium je po úspěšném složení poslední ročníkové souborné zkoušky
zakončeno obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou ústní zkouškou před komisí. Po
úspěšné obhajobě závěrečné písemné práce a složení závěrečné zkoušky získá absolvent
osvědčení o absolvování studia.
Charakteristika vzdělávání učitele-metodika ICT
Hlavním smyslem studia je vybavení absolventa potřebnými znalostmi, organizačními
a řídícími dovednostmi, resp. didaktickými metodami k tomu, aby byl učitel - metodik ICT
schopen ve své škole, případně v okolních „malých“ školách kvalifikovaně:
•
•
•
•
•
•
•
metodicky pomáhat kolegům v integraci ICT do výuky většiny předmětů
metodicky působit v oblasti užití ICT přímo ve vzdělávacím procesu
využívat získané znalosti přímo ve vyučovacích předmětech zaměřených na ICT
doporučovat a koordinovat další ICT vzdělávání pedagogických pracovníků
koordinovat užití ICT ve výukovém procesu
koordinovat nákupy a aktualizace software
zpracovávat a realizovat v souladu se školním vzdělávacím programem ICT plán školy
•
koordinovat provoz informačního systému školy.
Studium by mělo naplnit svým obsahem a vhodným časovým rozvržením následující
kompetence.
Kompetence k učení
•
role, výhody a meze využití ICT v edukačním procesu, moderní didaktické metody
(používá v praxi moderní didaktické metody, používá moderní techniku pro podporu
výuky, zvládá e-learningové systémy (LMS))
•
využití počítače ve vzdělávacím procesu (využívá získané znalosti přímo při výuce
“vlastního“ předmětu zaměřeného na ICT, radí kolegům ve využití ICT v „jejich“
předmětu, sleduje novinky ve všech oborech, předmětech)
•
organizace vedení školních žákovských a studentských projektů (odborně vypomáhá
žákům s využitím ICT ve školních žákovských projektech a organizuje, případně
pomáhá kolegům organizovat, školní žákovské projekty po stránce využití ICT,
poskytuje jim IT podporu)
•
vyhledávání a hodnocení výukových a informačních zdrojů na internetu (sleduje
novinky v oblasti výukového software, informačních zdrojů a vybírá vhodné produkty
pro splnění ŠVP nebo obdobného plánu)
•
užití metod distančního a kombinovaného vzdělávání podporovaného ICT (podporuje
používání LMS pro podporu distančního a kombinovaného studia, koordinuje a
využívá, případně pomáhá kolegům metodicky využívat, LMS při podpoře běžné
výuky, „blended learningu“)
Kompetence k řízení
•
zpracování a realizace ICT plánu školy (ve spolupráci s ředitelem školy připravuje
ICT plán, odborně garantuje zadávací podmínky nákupů zboží a služeb souvisejících s
ICT, realizuje poptávková řízení, účastní se výběrových řízení)
•
zpracování bezpečnostní politiky školy (ve spolupráci s vyučujícími připravuje
pravidla pro použití HW a SW ve škole, dbá na dodržování licenčních pravidel a
smluv)
•
organizace zapojení školy do regionálních (národních) projektů (organizuje a
podporuje zapojení školy do projektů města, krajů ČR a EU, podílí se na jejich řešení)
•
organizace a metodická pomoc při provozu školního vzdělávacího a organizačního
informačního systému (organizuje provoz školního webu, matriky školy nebo jiných
informačních systémů školy, pomáhá kolegům s jejich využitím, psaním článků a
metodicky je vede při zveřejňování informací)
Kompetence ke správě ICT ve škole
•
základní orientace v nových trendech vývoje ICT pro vzdělávání (sleduje novinky na
trhu LMS, projekční techniky, videokonferencí, digitálních učebnic, komunikačních
programů a dalších technologií)
•
základní orientace v právních předpisech souvisejících s ICT (zná bezpečnostní
předpisy související s ICT, zákon o odpadech, doporučení BOZP týkající se použití
dataprojektorů, nábytku a dalších zařízení)
•
znalost principů a možností počítačových sítí (je partnerem pro firmy zajišťující
realizaci sítí a jejich provoz, určuje, které služby bude poskytovat lokální síť a které
„nakoupí“ škola odjinud - připravuje vizi)
•
znalost principů a možností moderních prezentačních technologií (navrhuje vhodná
projekční zařízení, interaktivní tabule, plátna a další projekční zařízení pro konkrétní
použití ve výuce)
Počítač a volný čas děti a mládež
Ve volném čase je možné využívat učebny s výpočetní technikou k různým činnostem. Na
některých školách je umožněn přístup žákům do učeben v případě, že čekají na spoj, nebo
nechtějí, případně nemohou pracovat na počítači doma. V takovém případě je na školách
stanovený dozor, z řad žáků vyšších ročníků, případně některý z volných učitelů. Na
některých školách fungují také určité kluby nebo počítačové kroužky např: grafické, foto
kroužek atd.
•
Vyžití ICT při mimoškolních aktivitách.
•
Kluby a kroužky.
Možné přístupy k učebnám
Každý přístup má své výhody a nevýhody jak ukazuje tabulka č.1.
Tabulka č.1: Přístup k učebnám
Do učeben je možné také zabudovat monitorovací systém, zde je třeba, prostudovat
materiály na stránkách http://www.uoou.cz/uoou.aspx, je třeba dodržet několik zásad, aby se
neporušily zákony na ochranu osobních údajů.
Kroužky
Na spoustě škol vznikají zájmové kroužky, které jsou většinou v kompetenci někoho
z pedagogů.
•
Mohou být zaměřeny na konkrétní činnost.
•
K činnosti se většinou využívají programy na PC
Programování
•
Pascal
•
HTML, XHTML, HTML5
•
PHP
•
CSS
•
JAVA
Grafika
•
Corel – dobrá cena
•
Zoner – výhodná cena
•
Inkscape - free
•
Gimp - free
•
Photoshop – drahý
•
Cinema 4D – 3D grafika – CAP licence
Ostatní
•
Matematika
•
Foto kroužek
•
Hry
Úkol
V rámci řízené diskuze vymyslet další druhy kroužků použitelné na konkrétní škole
Difuzní model integrace ICT do života školy
Difuzní model školy popisuje určité stádium školy při implementaci ICT. Rozlišuje 4
fáze:
•
•
•
•
začínáme
máme první zkušenosti
nabýváme sebejistoty
jsme příkladem ostatním
„Hlavním záměrem pro vytvoření tohoto modelu je usnadnění auto-evaluace školy. Jde
především o to, aby každá škola měla k dispozici nástroj umožňující jí stanovit své vlastní
postavení na cestě k cílovému stavu využití technologií. Zároveň tak dostává i návod, jak dál
postupovat v situaci, v níž se právě nachází.“1
Plánování a řízení
Tabulka č.2: Plánování a řízení
Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
1
http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2404
ICT v ŠVP
Tabulka č.3: ICT v ŠVP
Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
Profesní rozvoj
Tabulka č.4: Profesní rozvoj
Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
Integrace
Tabulka č.5: Integrace ICT do života školy
Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
ICT infrastuktura
Tabulka č.6: ICT infrastruktura
Zdroj: http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
Moderní didaktické teorie
V Pedagogickém slovníku (Průcha a kol. 2001) najdeme odkaz u termínu teorie
vzdělávání na didaktiku (podobně u teorie vyučování) a nemůžeme si nevšimnout
souvisejícího termínu teorie učení.
Tabulka č.7: Tradiční a nové přístupy ve vzdělávání
Tradiční
Nové
Zaměřené na jedince (Evropa též?)
Větší orientace na sociální
Racionální / logické
Více intuitivní
Orientace na tržní ekonomiku
Orientace na trvale udržitelný rozvoj (?)
Soutěžní, výkonové očekávání
Více zaměření na kooperaci a učení se
Atomizovaný přístup
Holistický přístup
Kvantita
Větší orientace na kvalitu
Lineární, predikce
Nelineární, komplexní
Hierarchie
Orientace na spolupráci v síti
Rozhodování vedoucích
Větší orientace na konsensus
Celostní přístup s využitím intuice, kreativity a při zaměření na kvalitu ve spolupráci lidí
v síti. Tak to je možná základ nového přístupu.
Instrukční přístup je nahrazován kostruktivistickým až sociálně konstruktivistickým.
Důležitý je důraz na rozvoj společnosti znalostí, celoživotní vzdělávání atd. Učení je založeno
na změně.
Průvodce studiem
V praxi dnes v řadě e-learningových kurzů máme prvky všech tří výše uvedených
kruhů. Pohybujeme se ve středovém trojúhelníku a podle účelu (potřeby), cílové skupiny aj.
faktorů více či méně inklinujeme do jednoho z jeho vrcholů.
Teorie učení
Průcha a kol. (2001): Ucelený a vnitřně konzistentní soubor obecných předpokladů a
tvrzení, který se snaží vysvětlit podstatu psychického procesu učení, předvídat jeho průběh a
umožnit účinné zasahování do něj.
Existují desítky různých teorií učení, většinou založených na koncepcích psychologie
učení, kybernetiky, teorie umělé inteligence aj.
Důležitý bod
Učení znamená získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života.
Naučené je opakem vrozeného... učení plní funkci přizpůsobování se organizmu k prostředí a
ke změnám v tomto prostředí. (Čáp, 1993)
Základní druhy učení
• Senzomotorické učení
• Verbálně-kognitivní učení
• Sociální učení
Další členění je např. podle podílu intencionality, tj. vědomého záměru, který může být
realizován až v podobě řízeného učení (Kulič, 1992):
• Bezděčné (nahodilé, spontánní učení)
• Intencionální (záměrné) učení
• Řízené učení (regulace z vnějšku)
Edukační process
Budeme-li sledovat Moderní pedagogiku Průchy (1997), potom od teorií učení se
dostává k pojmu edukační proces:
Edukační proces probíhající v pedagogických situacích je činnost, v níž se realizuje
intencionální učení, a to učení s vědomou regulací nebo učení vnějškově řízené.
To je velmi důležité pro „zarámování si“ řešené problematiky. Edukačního (též
pedagogického) procesu je již hned u didaktického trojúhelníku: učitel, žák učivo.
Na uvedené je potřebné vždy uvažovat, když plánujeme vzdělávání.
Didaktika
Průcha a kol. (2001): Didaktika = pedagogická disciplína, teorie vyučování.
Jejím předmětem jsou cíle, obsah, metody a organizační formy ve vyučování.
Obecným řešením se zabývá obecná didaktika a ta se člení na didaktiky podle stupňů a
předmětů.
Kalhoust, Obst (2002) považují za dva základní pohledy:
• Přístup Komenského jako zakladatele didaktiky. Dodnes má vliv na pojetí budov, tříd
a způsob vyučování.
• Americký přístup, Dewey. Nabývání zkušenosti z praktické činnosti a aktivního
experimentování – teorie zkušenosti.
„Dewey obrací Komenského didaktiku naruby, když říká, že myšlení nezačíná premisami, ale
obtížemi.“
Konstruktivismus
Průvodce studiem
Řada současných pokusů o inovaci pojetí učení, učiva a vyučování se hlásí ke
konstruktivismu, který si dále stručně objasníme dle Eger (2005).
Z hlediska teorií učení je dnes nejaktuálněji využíván tzv. konstruktivismus. Nejedná
se o teorii jednoznačnou, i v ní se vyskytují různé směry. My si dále uvedeme základní
definici konstruktivismu a následně poznatky, které jsou využitelné pro praktickou práci ve
vzdělávání dospělých a v e-learningových kurzech. Zájemce o hlubší studium odkazujeme na
dostupné publikace, např. Bertrand (1998), či Kalhous, Obst (2002).
Konstruktivismus = široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách,
zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v
pedagogických i psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a
společností... V didaktice jedno ze soudobých paradigmat. Snaží se realizovat didaktické
postupy založené na předpokladu, že poznání se děje konstruováním tak, že si poznávající
subjekt spojuje fragmenty informací z vnějšího prostředí do smysluplných struktur a provádí s
nimi mentální operace podmíněné odpovídající úrovni jeho kognitivního vývoje. Sociální
konstruktivismus zdůrazňuje nezastupitelnou roli sociální interakce a kultury v procesu
konstrukce poznání. (podle Průcha, Walterová, Mareš, 2003)
Programované vyučování
Nutně musíme uvést, že se opět uvažuje i o využívání poznatků z programového
učení. Moderní technologie umožňují mnohem lépe realizovat design programovaných
studijních materiálů a někteří odborníci to chápou jako vhodný návrat k metodice
programování studijních textů a testů ze 70 let. Metodika distančního studia a
konstruktivistický přístup k tvoření vzdělávacích kurzů nové generace ovšem nechápou
programové učení jako jedinou správnou cestu, ale samozřejmě nevylučují využití
programovaného učení pro dílčí studijní materiály apod. Uvedený střet dvou přístupů byl
patrný na konferenci Od programového učení k e-learningu (Brno, 2005) a předpokládáme, že
bude v ČR námětem pro řadu dalších odborných diskusí a pro výzkum v následujícím období.
Paměť a smysly
Pasch a kol. (1998) uvádějí: „ Abychom mohli správně připravovat kurikulum a řídit
výuku, musíme pochopit práci tří složek paměti, jimiž jsou 1. senzorická paměť, 2. krátkodobá
paměť, 3. dlouhodobá paměť.“
Senzorická paměť přijímá signály z okolí prostřednictvím smyslů. Veškeré vjemy
jsou součástí senzorické paměti a protože se jedná o miliardy informací nemůžeme je všechny
zpracovat a tím spíše všechny najednou. Zapomínání je podle Pasche a kol. (1998)
bezpečnostním ventilem proti přetížení. V krátkodobé paměti si proto ukládáme jen to, co
zaujme naši pozornost. Dalším problémem je, že naše schopnost sledovat více věcí najednou
je silně omezená, výborně se můžeme soustředit obvykle jen na jednu věc. Z toho také
vyplývá, jak důležité je upoutání pozornosti při výuce! Navíc pozornost studujících je
potřebné udržovat nejen na počátku lekce, ale i v celém jejím průběhu.
Krátkodobá paměť se nazývá „pracovní pamětí“. Pasch a kol. (1998) upozorňují na
dva základní rysy: obvykle dokážeme zpracovávat maximálně sedm položek současně a držet
informace jen krátkou dobu, tj. cca 15 – 30 sekund. (kapacita je omezená)
Z toho např. plyne, že je vhodné informace strukturovat a ukládat do smysluplných
částí s menším počtem položek a pro zapamatování si informace opakovat (viz působení
reklamy). Proto je také nutné látku opakovat, procvičovat a jinak aktivně opakovaně využívat.
Obsah krátkodobé paměti (Petty, 1996) má krátký život a je snadno nahraditelný
novými informacemi.
Dlouhodobá paměť „je skladištěm informací, faktů, emocí, pocitů, vzpomínek atd. Je
zde uloženo přes 100 miliónů bitů informací, nikoliv však náhodně.“ (Pasch a kol. 1998)
Smysly
Vše stručně odvodíme z obrázku pyramidy, který ukazuje procentní vzestup
zapamatování a podtrhuje důležitost aktivního činnostního učení. V praxi je poslední stupeň
umocněn ještě tzv. kooperativním učením, tzn. že jde nejenom o činnost aktivní, ale nejlépe i
o týmovou, tedy motivovanou a ve spolupráci orientovanou na společný cíl.
Pyramida zapamatování
• Nejméně si udržíme v dlouhodobé paměti to, co jen čteme nebo slyšíme. Jestliže k mluvení
a čtení přidáme prohlížení obrázků, zvyšuje se počet spojů a tím dochází k vyššímu
zapamatování. (zapojit více smyslů a přidat pozornost je důležité)
• Nejvyššího efektu dosáhneme pokud sami činnost aktivně provádíme. Zvažte, jak
uvedeného využít při přípravě a organizaci kurzů a studijních materiálů!
Se zapamatováním souvisí i zapomínání. To označuje Petty (1996) za mechanismus,
pomocí něhož se mozek brání, aby nebyl přetížen zbytečnými vědomostmi. Mozek chce,
abychom si pamatovali pouze užitečná fakta a to, co opakovaně nepoužíváme, považuje za
informaci z dlouhodobého hlediska neužitečnou. (výjimku tvoří např. informace spojená s
citovým nábojem) Proto je opakování matkou moudrosti.
Z uvedeného se odvozuje křivka učení, o které Petty (1996) uvádí, že by se lépe měla
jmenovat „křivkou zapomínání“.
Teorie her a hra ve výuce
Jedná se o hledání efektivního uplatnění digitálních výukových a digitálních
simulačních her ve výuce. Jejich výhody pro e-learning označuje Gangur (2005) následovně:
• Odpovídají stylu učení dnešních a budoucích studentů
• Jsou motivační, protože jsou zábavné
• Jsou flexibilní a adaptovatelné. Pokud jsou použity správně, tak jsou i vysoce efektivní.
Výzkumy z USA dokladují, že cílová skupina je uživatelsky připravená pro využívání
digitálních her pro své vzdělávání. Nové generace studentů přitom myslí jinak a je nutné proto
použít jiný styl práce a jiné metody. Hraní her zvyšuje představivost, orientaci na problém,
schopnost reakce. Hrou se objevují pravidla dynamických systémů. Studenti také řeší více
úloh paralelně.
Z hlediska metod je to orientace na učení praxí (learning by doing), učení z chyb
(learning by mistakes), učení s orientací na cíl (goal orientad learning) a tzv. řízené
objevování (discovery learning). Dále sem patří question-led learning (hledání na základě
otázky), ale též hraní rolí (role playing) atd.
Technologie vzdělávání
V publikaci Kalhous, Obst (2003) je uvedena otázka: Proč některé národy nemají
didaktiku? Stručně je zde ukázáno, že didaktika je spojena s naším kontinentem, že pojem
dokonce není v některých odborných pedagogických slovnících a že v Americe se
pedagogické vědy zakládaly na zcela jiné tradici. Mluví též o roztříštěnosti pedagogických
koncepcí, což nejlépe prezentuje již citovaná publikace Bertranda (1998). V té se v pojednání
o technologii uvádí definice Knirk, Gustavson (1986), která je pro náš účel velmi inspirativní:
„Technologie je aplikace vědou získaných a ověřených poznatků pro řešení praktických
problémů.“
V ČR se pojmu technologie vzdělávání věnoval např. Průcha (2000), který ve své
práci Přehled pedagogiky uvádí, že mezi pedagogickými odborníky není shoda názorů na to,
zda je skutečně technologie vzdělávání pedagogickou disciplínou. Jeho vymezení, kde
technologii vzdělávání spojuje s počítači, internetem a hypermediálními prostředky, patří
mezi tzv. užší pojetí. V dalším textu ovšem Průcha (2000) upozorňuje i na širší vymezení,
které definoval např. Maňák (1994) či na definici z uznávané publikace Bertranda (1998, s.
90), kde je uvedeno:
„Technologie vzdělávání studuje způsob, jak organizovat pedagogické prostředí, jak
použít vzdělávací nebo výcvikové metody a prostředky, jak uspořádat poznatky, v souhrnu
tedy podle jakého vzorce předávat vzdělávání tak, aby subjekt mohl asimilovat nové poznatky
s co nejvyšší možnou efektivitou.“
Autorské právo, licence
Co je to licence
• Právo užívat produkt
• Řídí se autorským zákonem
• “Nesmí” odporovat zákonu
Softwarová a licenční politika
Historie:
•
•
Firmy vznikají a zanikají
Globalizace a dominance
Druhy licence:
•
•
•
Komerční
Open Source
Public Domain
Komerční licence
•
Multilicence
•
Otevřené licence
•
Deriváty
Shareware
Trialware
Adware
•
Freeware
Open Source a Freesoftware
•
Volné kopírování a šíření
•
Možnost upravovat
•
Dodržování pravidel
Autorské právo
Z.č.121/2000 Sb. o právu autorském a o právech souvisejících s právem
autorským, účinnost od 1.12.2000, významná novela – účinnost 22.5.2006
Zásady:
•
komplexní úprava autorského práva
•
kontinentální systém práva,
•
rozdíl od koncepce oblasti common law (anglosaského práva) copyrightové právo
•
koncepce oddělených autorských práv, t.j. práv osobnostních
a práv
majetkových
•
•
úprava jednotného smluvního typu - licenční smlouvy
•
prodloužení ochrany na 70 let po smrti autora.
Předmětem
autorského práva je dílo literární, umělecké a vědecké, které je
jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně
vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na
jeho rozsah, účel nebo význam.
•
Dílem je zejména dílo slovesné, hudební, dramatické, choreografie, pantomima,
fotografie, za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní a také
databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním
duševním výtvorem.
•
Právo autorské vzniká v okamžiku, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně
vnímatelné podobě.
•
Zničením věci autorské právo k dílu nezaniká.
•
Námět jako takový není autorským zákonem chráněn.
•
Zaměstnanecké dílo, dílo vytvořené na objednávku
•
Školní dílo
•
Díla vyloučená z ochrany ve veřejném zájmu
•
Autorem může být pouze fyzická osoba
•
O spoluautorství se jedná vzniklo-li dílo společnou tvůrčí činností dvou nebo více
autorů, o nakládání
rozhodují spoluautoři jednomyslně, pokud se nedohodnou,
rozhoduje soud.
•
Činnost autora není podnikáním, nevyžaduje
registraci či povolení od státu,
svobodná, nezávislá činnost každého jednotlivce
Obsah autorského práva
•
osobnostní práva
•
majetková práva
Osobnostní práva
•
právo rozhodnout o zveřejnění svého díla
•
právo osobovat si autorství, tj. prohlašovat, že je autorem díla
•
právo na nedotknutelnost díla, pokud je dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít
způsobem snižujícím jeho hodnotu
•
Osobnostních práv se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají.
Majetkovým právem je právo dílo užít
Způsoby užití díla:
•
právo na rozmnožování díla
•
rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny
•
pronájem
•
půjčování
•
vystavování
•
sdělování díla veřejnosti (živě, přenos, vysílání)
Majetková práva trvají 70 let po smrti autora. Autor se jich nemůže vzdát, jsou
nepřevoditelná, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí a lze je dědit ( 70 let po smrti
autora) je dílo volné.
Omezení autorského práva
1. Volné užití – rozmnoženina díla pro osobní potřebu
2. Tisková rozmnoženina
Nepřípustné
•
•
•
u rozmnoženiny počítačového programu,
elektronické databáze
díla architektonického stavbou
Rozmnoženina díla zhotovená pro osobní potřebu
• nesmí být použita k jinému účelu
• povinnost zaplatit autorovi odměnu
• třístupňový test !!!
Bezúplatné zákonné licence
• citace
• propagace výstavy
• katalogová licence
• úřední a zpravodajská licence
• užití díla umístěného na veřejném prostranství
• občanské a náboženské obřady
• školní představení
• knihovní licence (knihovna, archiv, muzeum, galerie, škola, VŠ apod.) –
půjčování, rozmnožování
• licence pro zdravotně postižené
• licence pro dočasné rozmnoženiny
• licence pro fotografickou podobiznu
• nepodstatné vedlejší užití díla
• licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým
• licence pro sociální zařízení
• výstavní licence
Omezení autorských práv k počítačovému programu
Směrnice ES 91/250/EHS, o právní ochraně počítačového programu
Oprávněný uživatel počítačového programu nezasáhne do autorského
práva :
• rozmnožuje, překládá, zpracovává, je-li to potřebné k jeho užití, v souladu
s jeho určením
• zhotoví si záložní rozmnoženinu
• zkoumá fungování programu při jeho zavedení do paměti
• rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu
Práva související s právem autorským
• právo výkonného umělce
• výrobce zvukového záznamu
• výrobce zvukově obrazového záznamu
• rozhlasového nebo televizního vysílatele
• zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu
• nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny díla pro
osobní potřebu
Kolektivní správa autorských práv
• Ochranný svaz autorský / OSA/,
• Ochranná organizace autorská sdružení autorů děl výtvarného umění,
architektury a obrazové složky audiovizuálních děl /OOA-S/
• Intergram, Dilia, Gestor
Ochrana autorského práva
Je obsažena :
• v autorském zákoně (včetně postihu přestupku)
• v občanském zákoníku, z.č.40/1964 Sb.
• v trestním zákoně, z.č. 140/1961 Sb.
Ochrana podle autorského zákona
Autor se může domáhat následujících nároků:
• určení svého autorství
• zákazu ohrožení svého práva /výroba, dovoz,propagace/
• sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu padělků, o
totožnosti osob
• stažení a zničení padělků, materiálů, nástrojů, zařízení použitých k výrobě
• poskytnutí zadostiučinění /omluvou nebo v penězích/
• zákazu poskytování služby,kterou využívají třetí osoby k porušování autorova
práva
• právo na informace od celních orgánů o dovozu padělků
§ 43 a 44 AZ
AZ porušuje i ten
•
kdo vyrábí,dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá pomůcky k odstranění
technických zařízení k ochraně autorských práv – DRM (Digital Rights
Management)
•
odstraňuje elektronické informace o správě práv k dílům
•
rozšiřuje, dováží, přijímá dílo ze kterého byla tato informace odstraněna nebo
změněna
Ochrana podle občanského zákoníku
•
náhrada škody nebo vydání bezdůvodného obohacení
•
Místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve
výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době
neoprávněného nakládání s dílem
•
Výše bezdůvodného obohacení, na straně neoprávněného uživatele díla, činí
dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době
neoprávněného nakládání s dílem
Ochrana podle trestního zákona
§152 Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k
databázi
(1) Kdo neoprávněně zasáhne do zákonem chráněných práv k autorskému dílu,
uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo
televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo
peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem nebo
propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo
b) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.
Autorskoprávní licenční smlouva
• lze ji použít pro všechny způsoby šíření díla
• touto smlouvou poskytuje autor nabyvateli oprávnění dílo užít
• výhradní licence - povinná písemná forma
• nevýhradní licence
• musí být dohodnuta výše odměny nebo alespoň stanoven způsob jejího určení
(+právo na dodatečnou odměnu)
Rozdělení sítí
Podle rozlehlosti
PAN – Personal Area Networks – osobní síť - rozsah řádově několika metrů
• pro připojení počítačových periferií nebo propojení mobilních zařízení
• kabelové technologie - USB, FireWire
• bezdrátové technologie – IrDA, Bluetooth, Wi-Fi
• setkáváme se i s pojmem domácí síť, která má již téměř charakter LAN, ale zároveň
zahrnuje také zabezpečovací prvky a inteligentní domácí spotřebiče
LAN – Local Area Network – lokální síť - rozsah nejvíce několik kilometrů
• především pro sdílení prostředků (souborů, tiskáren, aplikací)
• přenosová rychlost 10, 100 nebo 1000 Mbps (Ethernet, Fast Eth., Gigabit Eth.)
• malé přenosové zpoždění (do 10ms)
• vlastníkem sítě je obvykle její provozovatel
• pracují typicky v režimu bez spojení
• data se posílají v rámcích po sdíleném médiu, všechny stanice odposlouchávají
• pro přenos signálu se v současné době používá technologie Ethernet dle normy IEEE 802.3
nebo bezdrátové technologie podle norem rodiny 802.11
MAN – Metropolitan Area Network – městská síť - rozsah nejvíce desítek kilometrů
• jde obvykle o propojení několika LAN v rámci jednoho města či jiné oblasti
• sdružují se například organizace státní správy nebo zájmové komunity
• používají se dnes obvykle bezdrátové technologie dle IEEE 802.11 ve veřejném
(bezplatném) pásmu nebo pří větších nárocích na rychlost a spolehlivost technologie
využívající optické kabely.
• někdy se používají také zkratky NAN – sousedské sítě; CAN – komunitní sítě
WAN – Wide Area Network – rozlehlá síť – rozsah typicky stovky kilometrů
• především pro komunikaci
• přenosová rychlost většinou 1-10Mbps, páteřní linky Internetu až stovky Mbps
• větší přenosové zpoždění (až 10-100 ms)
• vlastníkem je externí poskytovatel, síť je pronajímána
• používaly se technologie ISDN, X.25, Frame Relay, ATM, ADSL, rádiové (mikrovlnné)
spoje v placených pásmech, v současné době však převažují optické spoje
Podle způsobu práce
Host-Terminal – nejstarší typ sítě z doby sálových počítačů. Host je hostitel, na kterém běží
programy a Terminal je stanice bez vlastní logiky, která je jen „prodlouženou“ klávesnicí a
monitorem a bez centrálního počítače nemůže pracovat.
Server-Workstation – nebo též síť s centrálním serverem - server slouží ke sdílení některých
zdrojů, pracovní stanice může pracovat i bez serveru. Na serveru se sdílí diskový prostor
podle nastavených přístupových práv. Využití tohoto prostoru je na uživateli (uložení
citlivých dat, zálohování). Mohou se však sdílet také například databázová data – v tomto
případě je přístup řízen přímo databázovou aplikací, která umožňuje současnou práci více
uživatelů se stejnými daty.
Síť se serverem je optimalizována pro vysokou rychlost a výkon (na serveru lepší
disky a procesor, více paměti) a také vyšší bezpečnost (šifrované přenosy dat nebo alespoň
hesel, ochrana dat na serveru přístupovými právy).
Server je drahý a jeho ovládání vyžaduje vyšší znalosti od obsluhy (administrátor,
správce sítě). Vyplatí se pouze ve větší organizaci (nad 10 stanic).
Peer-to-Peer – síť rovnocenných uzlů. Každá stanice může nabídnout nějaké zdroje ke
sdílení (diskový prostor, tiskárnu), sdílení není centralizováno.
Síť je optimalizována na maximální jednoduchost ovládání. Nevyžaduje speciální
obsluhu.
Peer-to-Peer je mnohem méně bezpečná síť i když sdílené zdroje mohou být chráněny
heslem.
Client-Server – zde slovo server neoznačuje počítač, ale program. Aplikace (uživatelský
program) je rozdělena na dvě části – Client je program na počítači uživatele a Server je
program běžící na vzdáleném počítači. Na rozdíl od předchozích uspořádání, které jsou
možné pouze v LAN, je síťová architektura Client-Server použitelná i ve WAN a zejména v
Internetu. Client si se Serverem vyměňuje pouze holá data, o uživatelské prostředí se stará
pouze Client.
Na jednom fyzickém serveru (počítači) na Internetu může běžet několik programů typu
server současně (pošta, webové stránky, synchronizace času...)
Podle způsobu přenosu
Přepojování okruhů – circuit switching – vzniklo ve světě telekomunikací
• vytvoření vyhrazeného kanálu propojením v ústřednách (jako při telefonování)
• přenáší se proud dat pouze jednoho uživatele
• platí se telekomunikační firmě i když kanál právě není využíván
• tzv. pevné (vyhrazené) linky, vytáčené spojení, ISDN
• přenosová kapacita je pevně dána.
• síť je řízena přepojovacími ústřednami - „chytrá síť, hloupé uzly“
• vhodná k přenosu multimédií – zvuk, obraz
Přepojování paketů – packet switching – vzniklo ve světě datových sítí
• sdílení kanálu s dalšími uživateli
• přenáší se kousky dat (pakety, rámce) od různých uživatelů a na konci cesty se skládají
• platí se jen za přenesená data
• ADSL, WI-FI
• síť je řízena koncovými uzly - „hloupá síť, chytré uzly“
• vhodná k přenosu dat – soubory, HTML stránky, e-mail
Podle přenosového media
Klasické, drátové – wired network – LAN jsou založené většinou na TP kabelech (Twisted
Pair – kroucená dvojlinka) a Ethernetu – IEEE 802.3. Přístupové linky pro napojení do WAN
využívají telefonní měděné ddráty (ISDN, ADSL) nebo koaxiální kabely kabelové televize.
Bezdrátové – wireless network - přenos přes antény v mikrovlnném pásmu 2.4 nebo 5 MHz –
IEEE 802.11, využívají se jako alternativa telefonní linky pro „poslední míli“.
Optické kabely – fiber optics - signál není rušen elektromagnetickým zářením – IEEE 802.8.
Využívají se zejména pro páteřní spoje Internetu.
Podle topologie
Kruh
• nemá centrální uzel, používalo se u sítě TokenRing
Obrázek č.1: Zapojení do kruhu
Zdroj: http://homel.vsb.cz/~fol179/teorie.html
Sběrnice
• sítě založené na koaxiálním kabelu (dnes již nepoužívané) nebo optickém kabelu
Hvězda
• nejobvyklejší uspořádání Ethernet sítí - s centrálním rozbočovačem
Obrázek č. 2: Zapojení do hvězdy
Zdroj: http://homel.vsb.cz/~fol179/teorie.html
Strom
• hierarchická síť propojující sítě „hvězda“
Podle historického vývoje technologií
- LAN
Arcnet, TokenRing – již nepoužívané technologie na koaxiálním kabelu
Ethernet* 10BASE-5 a 10BASE-2
• koaxiální kabel, sběrnicová topologie, již se nepoužívá
• dosah 185m
Ethernet 10BASE-T – IEEE 802.3i
• nejrozšířenější typ ethernetu
• topologie „hvězda“ s centrálním rozbočovačem (hub)
• přenosová rychlost 10Mbit/s
• realizováno na kroucené dvoulince – UTP – kabel kategorie 3 nebo 5 – použity 2 páry ze 4
• dosah 100m
Ethernet 100BASE-TX – FastEthernet – IEEE 802.3u, y
• 100Mbit/s
• UTP Cat5, 2 nebo 4 páry, ale také na optickém kabelu (100BASE-TX) nebo na telefonních
rozvodech (100BASE-T4)
Ethernet 1000BASE-T – GigabitEthernet – IEEE 802.3z, ab
• realizováno hlavně na optice, ale také na UTP Cat5, 4 páry
*Přenosová technologie Ethernet
Technologie sítí Ethernet byla vyvinuta už začátkem 70-tých let ve vývojových laboratořích
firmy Xerox. Firmy DEC, Intel a Xerox nakonec společně předložily návrh specifikací
Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která
byla pro práci na Ethernetu ustanovena).
První standard Ethernetu vypracovaný organizací IEEE byl publikován v roce 1985 pod
označením „IEEE 802.3 Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection (CSMA/CD)
Access Method and Physical Layer Specification“.
- WAN
X.25 - síť s přepojováním paketů proměnné délky v prostředí telekomunikačních sítí
• předpokládá „chytrou síť“, má velkou režii, je tedy zátěží pro routery;
• pokrývá fyzickou, linkovou a síťovou vrstvu
Frame Relay – síť s přepojováním rámců
• vytváří virtuální okruhy na linkové vrstvě
ISDN - Integrated Services Digital Network – síť s přepojováním okruhů
• společný přenos telefonních hovorů i dat, ale malá přenosová kapacita
• dnes se používá již jen pro poslední míli
ATM – Asynchronous Transfer Mode – síť s přepojováním buněk
• vzniklo z ISDN; je širokopásmové, ale drahé a obtížně napojitelné na IP sítě
• používá se jen pro páteřní spoje
xDSL - Digital Subscriber Line
• s využitím speciálních modemů se maximálně využije kapacita místní smyčky mezi
uživatelem a ústřednou, ale dále se nepokračuje telefonní sítí (digitální ústředny mají
nedostatečnou přenosovou kapacitu), ale rychlou datovou sítí
• ADSL je asymetrická varianta xDSL, kdy přenosová kapacita směrem k uživateli je vyšší
než opačně. Maximální přenosová kapacita ADSL je asi 8Mbps.
GigabitEthernet – určeno pouze pro datové sítě (obvykle rozsahu MAN)
• původně určen jen pro LAN, nyní na optickém vlákně vhodný i pro páteřní spoje
rychlejší, jednodušší, levnější; může s pomocí spec. SW přenášet opět i hlas - VoIP
Služby poskytované sítí
Jak chápat spojení „služby sítě“
• V širším slova smyslu – zdroje nebo aplikace dostupné v síti
• V užším smyslu – konkrétní aplikace typu client/server
Služby poskytované v lokální síti (obecně)
• Sdílení zdrojů – sdílení tiskáren a diskového prostoru, multilicence programů (význam
těchto služeb s poklesem cen počítačových komponent postupně klesá)
• Sdílení aplikací – např. databáze s centrálním zálohováním, přístupovými právy a
zabezpečeným přenosem dat (tato služba si udržuje svůj význam)
• Komunikace – služby Internetu - většinou mají smysl až po připojení k Internetu - e-mail,
telefonování (Voice over IP), videokonference, elektronický obchod, styk s bankou,
zpravodajství, rozhlas i TV po Internetu (význam multimediálních služeb dále roste)
Nároky počítačových sítí se sdílenými zdroji a aplikacemi
• Nutnost kvalifikované obsluhy – administrátor sítě
• Větší nároky na zajištění bezpečnosti uložených i přenášených dat
• Větší nebezpečí úniku informací při napojení na Internet
Služby typu client/server
Jde o aplikace založené na spolupráci mezi klientskou částí aplikace umístěnou na
počítači uživatele a serverovou částí umístěnou na vzdáleném serveru v Internetu (tyto služby
je ale možné provozovat i v lokální síti).
Dále se v této kapitole budeme zabývat síťovými službami v aplikační vrstvách od
4.vrstvy OSI modelu výše.
Architektura klient-server
• Komunikace probíhá mezi aplikací na straně uživatele (klient) a aplikací na straně serveru
• Aplikace server běží v paměti a očekává požadavky klientů
• Tyto požadavky očekává (poslouchá) na svém přiděleném well-known portu
• Klient na tento port zasílá svůj požadavek
• Server požadavek přebírá a pokud se jedná o spojovanou službu TCP, vyhradí pro
komunikaci jiný port a uvolňuje port, na kterém poslouchá pro další požadavky
• Komunikace dále probíhá přes nově přidělený port
Porty – čísla portů
• Porty se používají k určení aplikace, která využívá vrstvu 4 pro spojení
• Port funguje jako další adresa (vedle MAC a IP)
TCP vs. UDP
TCP/IP používá ve vrstvě 4 (transportní) dva protokoly: TCP a UDP.
• TCP - Transmission Control Protocol
spojovaná služba, spolehlivá
posílá tok dat
více přetečení než UDP (méně efektivní)
• UDP - User Datagram Protocol
nespojovaná služba, nespolehlivá
posílá datagramy
rychlejší než TCP
• Paket používá buď TCP nebo UDP protokol, ale ne oba.
• Aplikace vybere protokol za uživatele.
• TCP/UDP používá 16 bitů, které reprezentují číslo portu (65,536 možností)
• 0-255 použité pro veřejné služby
• 256-1023 použité pro aplikace společností
• 1024- neregulováno
V rozsahu 0-255 jsou pro každou službu definovány tzv. well-known porty (např. 21
pro FTP, 23 pro telnet, 25 pro SMTP, 53 pro DNS nebo 80 pro HTTP)
TCP navazuje spojení s počítačem trojitým “potřesením rukou” - three-way handshake.
Šest bitů v TCP hlavičce má důležitý význam při navázání, obsluze, a ukončení spojení:
URG - Ukazatel urgence, ACK – Potvrzení, PSH - Push funkce, RST - Reset požadavek,
SYN - Synchronizační požadavek, FIN - Značka konce přenosu
Při inizializaci spojení je nejdříve odleslán paket s nastaveným bitem SYN. Ostatní bity jsou
nastaveny na 0. Paket odpovědi má nastaven ACK bit na 1.
Protokoly aplikační vrstvy
Poslední vrstvou modelu je aplikační vrstva. V TCP/IP modelu na této vrstvě pracuje
celá řada protokolů. Jejich postavení vzhledem k ostatním protokolům nižších vrstev ukazuje
obrázek č. 3.
Obrázek č.3: Protokoly aplikační vrstvy
Zdroj: http://www.earchiv.cz/a92/a250c110.php3
Postavení těchto protokolů vzhledem k vrstvám OSI modelu popř. TCP/IP modelu
ukazuje obrázek č.4.
Obrázek č.4: Osi model a TCP/IP
Zdroj: http://webpage.pace.edu/ms16182p/networking/protocols.html
ARP, RARP protocol
• Pracuje na úrovni síťové vrstvy
• Převádí MAC adresy na IP adresy a naopak
• Tento protokol využívá protokol BootP
• RARP (Reverse Address Resolution Protocol) vysílá broadcast pakety se svou MAC
adresou vždy po inicializaci síťového zařízení (např. po zapnutí počítače se síťovou kartou)
• BOOTP server poslouchá na síti a podle své bootp tabulky nalezne příslušnou MAC adresu
a pošle zpět paket s vyplněnou IP adresou
• ARP (Address Resolution Protocol) protokol mapuje naopak IP adresy na MAC adresy
• IP adresa je přidělena buď staticky tj. dané MAC adrese je vždy přiřazena stejná IP adresa
nebo je přiřazena dynamicky tj. je přidělována z určitého rozsahu IP adres a může se v čase
měnit.
DNS protocol
Jméno počítače se skládá z vlastního jména a ze seznamu domén, ve kterých počítač
leží, oddělených tečkami, ve směru od nejnižší k nejvyšší např. petr.moravek.volny.cz
DNS - Domain name system
• Převádí jména počítačů na IP adresy a naopak
• Počítač se dotazuje name serveru na IP adresu počítače, který jsem zadali jménem
• Name server buď najde požadované jméno ve svých tabulkách nebo pošle požadavek
svému nadřízenému name serveru - name resolution process
• Pokud získá odpověď, ukládá si ji ve svých pomocných tabulkách
• Nadřízený name server se dotazuje stejným způsobem až k name serveru dané domény
• Určuje mail server pro doménu (poštovní úřad domény)
Každý DNS server v sítí obsahuje konfigurační soubor pro vybranou doménu s
definicemi jmen v dané doméně. Obrázek č.6 zobrazuje stromovou strukturu domén.
Obrázek č.6: Stromová struktura domén
Zdroj: http://www.cisco.com/web/about/security/intelligence/dns-bcp.html
Seznam nejčastěji používaných služeb
• SMTP - Simple Mail Transfer Protocol - protokol zajišťující příjem a odeslání pošty
• FTP - File Transfer Protocol - protokol pro přenos vzdálených souborů
• Telnet - Telecommunications Network - síťový virtuální terminál pro interaktivní přístup ke
vzdáleným počítačům
• NFS - Network File System - sdílení vzdálených souborů
• RPC - Remote Procedure Call - volání vzdálených procedur
• TFTP - Trivial File Transfer Protocol - jednoduchý protokol pro přenos souborů (zavádění
OS přes síť)
• BootP -Bootstrap Protocol
• SNMP - Simple Network Management Protocol - protokol, umožňující správu vzdálených
aktivních komponent sítě
• NTP - Netwokr Time Protocol - synchronizace času mezi několika počítači
• NNTP - Network News Transfer Protocol - přenos zpráv
• ICMP - Internet Control Message Protocol - umožňuje posílat chybové a řídící zprávy
ostatním
• IGMP - Internet Group Management Protocol -skupinová adresace počítačů na úrovni
internetové vrstvy
OSI model komunikace v síti
Propojení počítačů z hlediska uživatele
Propojení počítačů v síti obecně si lze jednoduše představit jako uzavřeny okruh, na
kterém jsou napojeny všechny počítače (viz obrázek č.7)
Obrázek č.7: Internet z hlediska uživatele
Zdroj: Pužmanová, Šmrha 1999
Podíváme-li se na takovou síť detailněji, skládá se z jednotlivých WAN sítí a na nich
napojených LAN sítí. Jednotlivé sítě jsou navzájem propojeny pomocí směrovacích počítačů
(routerů).
Obrázek č.8: Wan a Lan sítě
Zdroj: Šmrha, Rudolf 1994
Takové hraniční počítače nazýváme také brány neboť jsou propojovacími bránami
mezi sítěmi.
OSI referenční model
• OSI referenční model byl vytvořen roce 1984 organizací ISO a poskytuje sedmi vrstevní
konceptuální model pro komunikaci zařízení na síti.
• OSI model řeší mnoho problémů spojených s konceptualizací komunikace zařízení.
• Výhody modelu:
Kompatibilita a standardizace mezi výrobci
Operativnost ve spolupráci výrobců
Zjednodušení síťového modelu pro snadnější porozumění komunikačním procesům
Modulární architektura umožňující změnu jedné vrstvy bez vlivu na ostatní vrstvy
• Sedm vrstev OSI modelu se shora dolu: Aplikační vrstva (application layer), prezentační
vrstva (presentation layer), relační vrstva (session layer), transportní vrstva (transport
layer), síťová vrstva (network layer), linková vrstav (data link layer) a fyzická vrstva
(physical layer).
• Pomůcka pro anglicky mluvící
se shora dolů - memo pomůcka: All People Seem To Need Data Processing.
zdola nahoru - memo pomůcka: Please Do Not Throw Sausage Pizza Away.
Peer to Peer OSI komunikace
• Sedm vrstev OSI referenčního modelu komunikuje každá s odpovídající vrstvou peer-topeer komunikací.
• Každá vrstva komunikuje pouze s odpovídající vrstvou příjemce.
• Každá vrstva je tak odstíněna od aktivit ostatních vrstev modelu. Proto se chyba může
objevit ve dvou různých separátních vrstvách simultáně.
• Každá vrstva poslytuje služby vrstvě nad sebou a využívá služby vrstvy pod sebou, ale
vrstvy nepotvrzují tyto služby.
• Každá vrstva se soustředí pouze na svou funkci v celém procesu komunikace.
Vrstvy OSI modelu
• Fyzická vrstva - vrstva 1: Fyzická vrstva zodpovídá za převod dat do formy bitů, které jsou
prezentovány jako napětí na přenosovém médiu. Tento proces převodu bitů na volty se
někdy nazývá jako kódování. Ve fyzické vrstvě pracují kabely, konektory, a repeatery.
(IEEE 802.3 standardy: 10BaseT - twisted pair, 10Base2 - tenký koaxiál, 10Base5 tenký koaxiál, 100BaseTX - 100 Mbps, twisted pair 100BaseFX - 100 Mbps, optika
• Linková vrstva - vrstva 2: Tato vrstva je spojována s MAC adresací (hardwarové adresy),
přístupem na médium, síťovou topologií, “balením” dat do rámců (frame), a kontrolou
toku dat. CRC (kontrolní součet) je přidán na konec v této vrstvě. Linková vrstva se
dále dělí na Logical Link Control a Media Access Control subvrstvy. V linkové vrstvě
pracují mosty a přepínače.
• Síťová vrstva - vrstva 3: Vrstva je zodpovědná za směrování (routing) paketů nejlepší
cestou mezi sítěmi. Rozhodnutí o směru je založeno na logické adresaci jako TCP/IP
adresy a IPX/SPX adresy nastavené síťovým administrátorem. V této vrstvě pracují
routery (směrovače) a protokoly IP a IPX.
• Transportní vrstva - vrstva 4: Vrstva zajišťuje, že pakety dorazí na místo určení bez
porušení, ve správném pořadí a bez duplikace. Transportní vrstva umožňuje
poskytovat spojovanou službu přes TCP nebo protokoly jiných spojovaných služeb.
Nespojové služby mohou být použity přes UDP další nespojované protokoly. TCP,
UDP, a SPX protokoly pracují v této vrstvě.
• Relační vrstva - vrstva 5: Vrstva vytvoří, synchronizuje, obsluhuje a ukončuje spojení
mezi aplikacemi. Spojení jsou dialogy mezi dvěmi aplikacemi. Například SQL dotaz
na informace z databáze. SQL a RPC protokoly operují na této vrstvě.
• Prezentační vrstva - vrstva 6: Vrstva transformuje data do meziformy, která může být
poslána dolu do dalších OSI vrstev. Pokud je použito kryptování a komprese, je
implementováno v prezentační vrstvě. JPEG, GIF, BMP, WAV, MPEG, MidI ,
EBCDIC a ASCII protokoly a standardy pracují v této vrstvě.
• Aplikační vrstva - vrstva 7: Tato vrstva spolupracuje přímo se síťovými aplikacemi.
SMTP protokol pracuje v této vrstvě. FTP a Telnet jako aplikace pracují v této vrstvě.
OSI model specifikuje sedm vrstev, ale mnoho ostatních protokolů má své vlastní
modely, které mají různý počet vrstev definovaných s odlišnými funkcemi. OSI referenční
model je však standard a většina modelů může být mapováno na OSI model.
TCP/IP model vs. OSI model
Obrázek č. 9 ukazuje vztah mezi vrstvami OSI modelu a vrstvami nejrozšířenějšího TCP/IP
modelu.
Obrázek č.9: Vztah mezi OSI a TCP/IP
Zdroj: Šmrha, Rudolf 1994
Mezi jednotlivými odpovídajícími vrstvami TCP/IP modelu probíhá peer-to-peer
komunikace. Na každé vrstvě počítače probíhají identické navzájem inverzní operace (např.
zabalit zprávu/rozbalit zprávu).
Jednotlivé vrstvy v modelech pracují s různými datovými jednotkami
• Fyzická vrstva - bity
• Linková vrstva - rámce (frames)
• Síťová vrstva - pakety (packets), v TCP/IP modelu jsou známe jako datagramy
• Transportní vrstva - segmenty (segments), v TCP/IP modelu jsou známe jako pakety
Tyto datové jednotky jsou v jednotlivých vrstvách „baleny“ do formátu nižších vrstev
a poté zase postupně „rozbalovány“ při průchodu jednotlivými vrstvami. V každé vrstvě je k
datům z předchozí vrstvy přidána (odebrána) příslušná hlavička vrstvy s údaji důležitými pro
práci na dané vrstvě. Následují dva příklady IP hlavičky a ethernetové hlavičky.
Příklad IP hlavičky - Datagram internetového protokolu
• Verze: 4
• Délka hlavičky: 5
• Precedence: 0
• Typ služby: %0000
• Nepoužito: %0
• Celková délka: 40
• Identifikátor: 701
• Flagy fragmentace: %010 Nefragmentováno
• Offset fragmentu: 0
• Životnost: 64
• IP typ: 0x06 TCP
• Kontrolní součet: 0xb6bc
• IP adresa zdroje: 192.168.1.5
• IP adresa cíle: 192.168.1.254
Propojení počítačů
Síťová segmentace
• Ethernet sítě založené na IEEE 802.3 standardech používají CSMA/CD metodu přístupu.
• CSMA/CD - každý počítač poslouchá na médiu, aby zjistil, kdy je médium volné.
• Jestlže žádný počítač nemá pakety na médiu, počítač může zahájit přenos.
• Je možné, že dva počítače poslouchají, zjistí volné medium a vyšlou pakety ve stejném
čase. Výsledkem je kolize, ve které jsou oba pakety zničeny.
• CSMA/CD metoda přístupu specifikuje, źe počítače, které zjistily kolizi, provedou Backoff
algoritmus. Počítač čeká náhodný časový okamžik před tím, než se pokusí znovu poslat
data.
• Problémy nastávají, pokud je mnoho poćítačů ve stejném segmentu.
• Se zvyšujícím se počtem počítačů roste i provoz v segmentu a vzrůstá i šance, že dva
počítaće pošlou data ve stejném okamžiku.
• Příliš mnoho poćítačů na síti je příčinou rostoucího počtu kolizí.
• Výsledkem je rostoucí provoz a kapacita na síti, nutná žnovuposílání paketů znićených při
kolizi.
• Segmentace, která rozdělí síť na segmenty s menším počtem počítačů je řešením tohoto
problému.
Repeater (opakovač)
• Nevytváří segmenty sítě, ale mají důležitou roli.
• Pracují na fyzické vrstvě OSI modelu a zesilují signál, který slábne přenosem vzhledem k
elektromagnetické inferenci.
• Nefiltrují ani nijak neovlivňují provoz založený na fyzické či logické adresaci (MAC,IP).
• Nezvyšují počet kolizí, které se objeví v segmentu.
• Repeater se používá k prodloužení segmentu, tj. používá se ke zvětšení oblasti, kterou síť
obsáhne.
• Aktivní huby, které spojují úzly sítě, pracují také jako repeatery a zesilují signál
• Huby jsou také někdy označovány jako´multiportové repatery..
Bridge (most)
• Bridge je síťové zařízení, které pracuje na datově vrstvě OSI modelu. Bridge se používá k
segmentaci sítě. využívá bridgovací tabulky MAC adres.
• Bridge se naučí MAC addesu každého počítaće, který je připojen na jeho port, tím, že
prozkoumá hlavičku rámce datového paketu.
• Bridgovací tabulka je uchovávaná v RAM paměti a mapuje MAC adresy na porty bridge.
Tímto způsobem bridge filtruje provoz na síti do segmentu určení.
• Jestliže stanice A v segmentu 1 pošle zprávu stanici B v témže segmentu, bridge nepropustí
paket do segmentu 2, protože MAC adresa stanice B je v seznamu segmentu 1.
• Tato filtrace MAC adres redukuje kolize a množství kolizí v doméně (collision domains).
Kolizní doména je oblast, ve které je možná kolize paketů (segment). Bridge definuje svou
tabulkou kolizní domény.
• Jednou z nevýhod bridge je, že broadcast pakety (pakety všesměrového vysílání) jsou
posílány přes bridge do všech segmentů připojených na bridge.
• Všesměrová zpráva má cílovou adresu MAC FFFF:FFFF:FFFF. Bridge není schopen
zastavit všesměrové vysílání nebo ho omezit.
Switch (přepínač)
• Switch operuje na vrstvě 2 stejně jako bridge a je někdy označován jako multiport bridges.
• Hlavní výhoda použití switche oproti bridge je použití virtuálních okruhů (virtual circuits)
pro komunikaci s cílovým úzlem.
• celá kapacita je určena pro spojení mezi zdrojovým a cílovým úzlem.
• Switche jsou hlavní zařízení, kterými se zkvalitňuje provoy na síti.
• Dnes jsou již obvyklé přepínače L3, které pracují na 3. vrstvě s IP adresami a vykonávají
funke routeru.
Technická realizace sítě LAN
Návrh sítě LAN
Se znalostmi z minulých kapitol musíme síť nejprve rozdělit na podsítě, které budou
odděleny směrovači-routery (obvykle jsou podsítě v jednotlivých budovách).
Další podrobnosti - topologii sítě a rozmístění aktivních prvků sítě – obvykle
konzultujeme s firmou, která síť bude instalovat. Přesto je ale potřeba mít alespoň základní
představu.
Budování lokální sítě na bázi kroucené dvoulinky
Podsítě dále rozdělíme na oblasti obsluhované jedním přepínačem-switchem tak, aby
délka kabelů nepřesáhla 100m (obvykle 1 patro nebo křídlo budovy)
Pro rozvod klasické sítě na bázi Ethernetu po budově se používá:
STP – Shelded Twisted Pair – stíněná kroucená dvoulinka – odolná proti rušení
UTP - Unshelded Twisted Pair – nestíněná kroucená dvoulinka - levnější
Kabeláž je zakončena buď zásuvkou ve stěně nebo přímo v uzlu sítě konektorem RJ-45.
Obrázek č.10: Konektor RJ-45 a kabeláž
Standardní zapojení RJ-45 při propojení síťová karta – rozbočovač (nebo přepínač)
Obrázek č.11: Zapojení kabelu
Křížené zapojení RJ-45 při propojení dvou síťových karet nebo dvou rozbočovačů
Obrázek č.12: Křížové zapojení kabelu
- v kříženém kabelu dochází k záměně zelených a oranžových párů
Strukturovaná kabeláž
Je to standardní postup, při kterém se kabely UTP nebo STP kategorie 5 (vhodné pro
rychlosti 10-1000 Mbit/s) sbíhají od zásuvek ve všech místnostech v budově do patrových
přepínačů a z nich pak další kabely vedou do centrální místnosti (serverovny nebo rozvodny),
kde jsou zakončeny v propojovacím panelu - patch panelu. Kabeláž tedy tvoří stromovou
strukturu.
Patch panel je tvořen dvěma propojovacími poli – do jednoho se sbíhají kabely z
budovy, z druhého odchází kabely do centrálního přepínače. Budou fungovat pouze zásuvky v
místnostech jejichž kabel je na patch panelu propojen na přepínač:
Obrázek č.13: Propojení Racku
Budování lokální sítě na bázi bezdrátu
Wireless síť obvykle není tak rychlá a spolehlivá jako klasická drátová síť. Používá se
v budovách, kde není možné natahovat v lištách nebo ve zdech velké množství kabelů
(historické budovy, estetické důvody) nebo jako doplněk drátové sítě.
Tato síť má podobnou strukturu jako síť strukturované kabeláže, jen jsou místo
přepínačů rozmístěny tzv. přístupové body (Access Point –AP) a klasické kabely jsou jen
mezi AP a centrálním přepínačem nebo dokonce ani tam ne (pak musí být v serverovně
centrální AP s výkonnější anténou).
Access Point
• Má obvykle s vestavěnou anténou dosah 20- 50m
• Uvnitř budovy na krátkou vzdálenost nevyžaduje přímou viditelnost
• Dá se použít s externí anténou i na delší vzdálenosti – například na propojení budov. Zde už
však vyžaduje přímou viditelnost dvou AP navzájem
• Signál neprojde železobetonovým zdivem – efekt Faradayovy klece
Power Injector – zařízení, které se vřadí mezi centrální přepínač a přístupový bod a umožní
přenos po UTP kabelu nejen pro datový signál, ale také pro elektrické napájení. Pak není třeba
řešit napájení v místě umístění AP, ale jen centrálně v serverovně. Je to možné jen pro
zařízení s malým odběrem elektřiny.
Technické řešení serverovny
• Je umístěna pokud možno v centru topologie sítě
• Měla by mít dostatečně dimenzovaný přívod elektrického napětí a větší množství zásuvek,
plánujeme-li více serverů a centrálních aktivních prvků
• Místnost by měla být klimatizovaná nebo alespoň dobře větraná
• Měla by být zabezpečena proti vloupání nebo vniknutí cizích osob
Všechna zařízení by měla být napájena přes záložní bateriové zdroje (UPS)
Správa sítí
Správa sdílených prostředků
Správa lokálních sítí s centrálním serverem spočívá zejména v administraci
uživatelských účtů (kont, accounts) uživatelem s nejvyššími právy - administrátorem.
Ten byl dříve většinou zároveň správcem celé sítě. Dnes se již většinou odlišují zvlášť
správci jednotlivých serverů nebo dokonce aplikací a zvlášť správce sítě. Jednotliví správci
nemusí pracovat v organizaci na plný úvazek, ale mohou spravovat aplikace, servery nebo síť
externě a na dálku – více organizací nebo více poboček jedné organizace.
Jednotlivým účtům nebo skupinám účtů se přidělují práva ke sdíleným prostředkům,
které poskytuje server, tedy zejména ke sdílenému diskovému prostoru a serverovým
(centralizovaným) aplikacím.
Moderní serverové operační systémy snižují nebezpečí zneužití administrátorských
práv tím, že například neumožňují správci zjistit heslo uživatele a prohlížet jeho data nebo
poštu. Správce může heslo pouze změnit - což uživatel pozná a může žádat o zdůvodnění
změny. Většina robustnějších systémů přidělování práv (v operačních systémech nebo
databázích) zavádí novou funkci – auditor. Ta neumožňuje nijak měnit práva uživatelů, ale je
určena ke kontrole činnosti administrátorů.
V sítích peer-to-peer nejsou žádné uživatelské účty a nepřidělují se práva uživatelům,
ale pouze se sdílené prostředky (tiskárna, disk, aplikace) chrání heslem. Komu je heslo
sděleno, ten může prostředek používat. U disků se rozlišují dvě úrovně přístupu – pouze čtení
nebo čtení i zápis – každá úroveň má jiné heslo.
Centralizovaná správa prostředků
Pro přidělování práv uživatelů ke sdíleným prostředkům na serverech sítě je možné
vyhradit speciální server s aplikací, která provádí autentifikaci – ověření identity uživatele. Při
žádosti uživatele o využití prostředku v síti požádá server, na kterém je prostředek uložen,
externí autentifikační server o ověření totožnosti uživatele (autentifikaci) a zda má příslušná
práva k požadovanému prostředku (autorizaci).
Nejrozšířenější aplikací tohoto druhu je autentizační systém Kerberos.
Správa přístupu k Internetu
Dříve byl centrální server LAN většinou zároveň bránou k Internetu – jeho sériový
port nebo telefonní modem nebo jedna z jeho síťových karet. Proto bylo možné povolovat
přístup k Internetu přidělením uživatelských práv k tomuto portu nebo k Internetové aplikaci.
Dnes se přístup k Internetu řídí nezávisle na přístupu ke sdíleným prostředkům
serverů. Bránou je obvykle směrovač (router) nebo layer4 switch. Přístup se řeší na routeru
výčtem IP adres, které mají povolen přístup na Internet.
Centralizovaná správa přístupů mezi sítěmi
S rozvojem internetových aplikací a zvyšováním rychlostí propojení mezi sítěmi
vznikla potřeba robustnějšího a bezpečnějšího řízení přístupů mezi jednotlivými segmenty sítě
a přístupů do Internetu.
K tomuto účelu byla vyvinuta norma IEEE 802.1x (Port-Based Network Access
Control, 2001) - obecný bezpečnostní rámec pro všechny typy LAN, zahrnující autentizaci
uživatelů, integritu zpráv (šifrování) a distribuci klíčů.
802.1x má za cíl blokovat přístup k segmentu lokální sítě pro neoprávněné uživatele.
Je založený na protokolu Extensible Authentication Protocol (EAP), který byl původně
vyvinut pro PPP LCP (Point-to-Point Protocol Link Control Protocol).
Ověřování provádí přístupový bod segmentu. Pro klasickou síť je to přepínač nebo
router, pro bezdrátovou síť je to Access Point. Ověření lze provést pomocí seznamu nebo
pomocí externího autentizačního systému - serveru Kerberos nebo RADIUS.
Servery RADIUS (Remote Authentication Dial In User Service) se používají zejména
pro bezdrátové nebo rozsáhlé klasické sítě.
Zálohování dat
• Při zálohování dat na serveru se používají následující techniky
• Je nutné zálohovat na jinou fyzickou jednotku než kde jsou uložena data
• Pokud není potřeba archivovat data daleko do minulosti, je výhodnější a hlavně rychlejší
použít pro zálohu harddisk než datovou pásku
• Je potřeba myslet nejen na zálohování dat, ale zároveň i na zálohování přívodu elektrické
energie pomocí záložní baterie – UPS
• Někdy se zálohují (zdvojují) i napájecí zdroje nebo disky (viz dále)
Redundantní zařízení – záložní zařízení navíc
Hot-plug zařízení – zařízení, které lze odpojit, případně vyměnit za chodu serveru
Zálohování na HW úrovni
Na serverech se často používá automatické zálohování na úrovni hardwaru. Server je
osazen dvěma až třemi identickými hot-plug disky, které tvoří tzv. RAID pole. Data jsou na
ně zapisována speciálním RAID řadičem, a to tak, že při výpadku jednoho disku jsou data
doplněna z ostatních disků a nedojde k jejich ztrátě. Původně RAID pole vznikla pro
urychlení přístupu k disku, později přibylo zálohování.
RAID 0 – Striping - Řadič rozděluje data do bloků a každý blok je zapsán na zvláštní disk.
Bloky se zapisují na několik disků současně takže dochází ke zrychlení zápisu i čtení. Při
porušení kteréhokoliv disku dochází ke ztrátě dat celého pole.
RAID 1 – Mirroring - Řadič zapisuje data vždy současně na dvojici disků a zrcadlí je. Při
poruše jednoho disku se pole rozpojí, ale data zůstanou zachována.
RAID 0+1 – Mirrored Striping Array - Kombinace předchozích dvou typů, spojující
vlastnosti redundantnosti dat a možnosti paralelního zápisu na více disků. Toto řešení je ale už
dost nákladné s velkými nároky na řadič.
RAID 10 – Striping with mirroring – obměna předchozího řešení, která je při stejných
nákladech rychlejší.
Existuje ještě mnoho dalších řešení RAID polí, ta jsou už však velmi drahá.
Hygiena práce
Hygiena práce se zabývá pracovními podmínkami a jejich vlivem na zdraví a
pracovní výkonnost člověka. Ergonomie je věda zabývající se studiem optimálních
pracovních podmínek. V našem případě tedy bude řeč především o vlivu práce s výpočetní
technikou na zdraví a výkonnost studentů a žáků. Samozřejmě se ale také zmíníme o
pracovních podmínkách učitele.
Tak jako v mnoha jiných oblastech, i zde platí, že najít relevantní informace o normě,
je práce pro kvalifikovaného právníka s několika asistenty. V rámci dodávky počítačů v akci
„Indoš“ byly údajně dodávány také příručky s názvem „Rozměry a ergonomie pracovního
místa“. Jelikož do naší školy Indoš nedorazil, nevím zda je to pravda. Dalším zdrojem
informací je web Jednoty školských informatiků kde můžeme nalézt informace, které lze
shrnout do těchto bodů:
•
orientace oken učebny nejlépe na sever,severovýchod, severozápad
•
na osobu nejméně 2 m2 plochy
•
vzduchová kostka na osobu minimálně 6 m3
•
vzdálenost monitoru od očí 50-60 cm, horní okraj monitoru ve výšce očí
•
výška obrazovky nad zemí 90-115 cm
•
klávesnice na desce nebo výsuvná, 70-85 cm nad podlahou
•
monitory bez zrcadlení
•
volná pracovní plocha stolu minimálně 60x30 cm
•
matný povrch desky, ve světlých barvách
•
nastavitelná výška židle s opěrkou
•
1 počítač nejvýše pro 2 žáky
•
při umístění počítačů v řadách dodržet vzdálenost alespoň 1 m mezi řadami
•
možnost regulace světla žaluziemi, závěsy nebo roletami
Tyto požadavky vycházejí z normy zpracované Ministerstvem zdravotnictví a vyšly i
v Učitelských novinách. Jedná se o Vyhlášku č. 410/2005 Sb.,V několika internetových
zdrojích lze také nalézt tabulky s požadavky na výšku židle, pracovní plochy a dalších
měřitelných parametrů počítačového pracoviště v závislosti na výšce postavy. Údaje v těchto
tabulkách se více méně shodují. Dobrou představu o ergonomii pracoviště pak poskytuje
následující obrázek:
Obrázek č. 14 Zásady práce
Zdroj: http://www.khsova.cz/01_aktuality/zasady_sezeni.php?datum=2005-12-01
Problémem školy však je,že v učebně se v průběhu týdne střídají žáci a studenti jejichž
tělesná výška se pohybuje v rozpětí cca 50 cm, možná ještě více. Vyhovět tedy výše
uvedeným požadavkům je téměř nemožné. Znamenalo by to vybavit učebnu nábytkem s
nastavitelnou výškou, což u židlí jistě není problém, problém však bude najít stůl vhodný pro
počítač a ještě s možností nastavení výšky. Když pomineme finanční situaci většiny našich
škol, která pravděpodobně odsune nákup speciálního nábytku až téměř nakonec v pořadí
priorit nákupu, dopracujeme se k dalším, ryze praktickým důvodům. Neumím si představit
situaci, kdy v průběhu každé přestávky žáci přenastavují výšku pracovních stolů, aby
vyhovovala jejich tělesným parametrům. To by jistě vyžadovalo přítomnost učitele v učebně
každou přestávku, v případě mladších žáků pak pravděpodobně i aktivní pomoc vyučujícího.
Řešením tohoto problému by jistě mohl být asistent, ať už tuto funkci nazveme jakkoliv.
„Velké“ školy mohou tento problém částečně vyřešit rozdělením počítačových učeben dle
věku žáků, nikdy však to nebude řešení stoprocentní.
Na druhé straně, žáci tráví u školního počítače obvykle jen velmi omezenou dobu v
průběhu týdne. V naprosté většině jde o dobu nesrovnatelnou s dobou, kterou tráví u svého
počítače doma. Proto se domnívám, že hlavní úloha školy v oblasti hygieny práce a
ergonomie v souvislosti s výpočetní technikou spočívá v seznámení žáků s hlavními
zásadami, tak abychom ovlivnili jejich „domácí“ prostředí a konec konců i prostředí v jejich
budoucím zaměstnání.
Ani vybavení tím „nejvhodnějším“ nábytkem ještě nezaručuje, že dlouhodobým
používáním nebude poškozováno zdraví žáků. Je důležité, aby učitel dbal na správné sezení
žáků, aby nepřehlížel a nepodporoval jejich špatné návyky.
Také nevhodné světelné podmínky mohou vést (kromě potíží se zrakem) k
nesprávnému sezení ve snaze vyhnout se odleskům na obrazovce nebo ke sledování
obrazovky z kratší vzdálenosti, než je vhodné. Samozřejmě, že dobré světelné podmínky v
místnosti je potřebné doplnit také kvalitními monitory. V případě „klasických“ monitorů je
nutné sladit velikost rozlišení a obnovovací frekvenci.
Další otázkou do diskuse je rozmístění jednotlivých pracovišť v učebně. Roce 2002
proběhla na „České škole“ k tomuto tématu diskuse, jejím výsledkem je, že co učitel, to
vlastní názor. Nejméně rozšířené je klasické uspořádání lavic za sebou jako v běžné třídě. K
hlavním nevýhodám patří fakt, že žáci vidí na sousední monitory, někdy také komplikovaný
přístup učitele k některým stanicím. Výhodou naopak to, že žáci vidí na tabuli nebo promítací
plochu. Z hlediska tématu hygiena práce a bezpečnost považuji za nejproblematičtější
složitost montáže a zabezpečení kabeláže. Další používanou variantou je „malá podkova“,
kdy počítače jsou uprostřed místnosti zadní stěnou monitoru k sobě. Výhodou je snadná
montáž kabeláže.Na naší škole jsme v tomto uspořádání museli řešit neustálé „okopávání“
zásuvek a vytrhávání kabelů. Problém však spíše souvisel s příliš stísněným prostorem,
zejména malou hloubkou pracovních stolů. Jasnou nevýhodou pak je, že učitel nikdy neuvidí
na všechny monitory zároveň.
Asi nejpoužívanějším rozestavením je pak „velká podkova“, kdy počítače jsou
rozmístěny kole tří stěn učebny a na čtvrté je tabule a (nebo) promítací plocha. Výhodou je
jistě bezproblémová instalace kabeláže a možnost vidět na všechny monitory z jediného
místa. Velkou nevýhodou pak je, že pro potřeby výkladu se žáci musí otáčet, aby viděli na
tabuli. Jelikož tuto variantu také upřednostňuji, mohu přidat i další „postřeh“ z praxe – při
velkém počtu skupin žáků s poměrně malou týdenní hodinovou dotací, znám některé žáky
dlouhou dobu „jen zezadu“.
Bezpečnost při práci v počítačové učebně – řád učebny
Kromě vhodného pracovního prostředí zabraňujícího poškozování zdraví žáků, je
nutné také stanovit obecná pravidla pro práci v učebně tak, abychom předcházeli možným
úrazům a poškození hardwarového vybavení učebny. Pravidla by také měla jednoznačně
upravovat možnosti uživatelů zasahovat do sw vybavení a konfigurace pracovních stanic. V
neposlední řadě je třeba zmínit přístup k Internetu a vše co s tím souvisí, zejména stahování
souborů a navštěvování stránek s „problematickým“ obsahem. Na ukázku uvádím pravidla
platná na naší škole bez nároku na to, aby snad byla považována za vzorová.
Porovnáním pravidel provozu v počítačových učebnách na různých školách lze
vysledovat na jedné straně často se opakující zákazy ( jídlo a pití, manipulace s hardwarem,
…),. Na druhé straně se pravidla značně liší například možností „volného“ vstupu žáků do
učebny v době mimo vyučování od naprosté volnosti (například u nás) po naprostý zákaz.
Některé zákazy bych si dovolil označit za zbytečné – například zákaz manipulace se
žaluziemi a podobným vybavením . Znamená to snad, že pokud náhle začne do oken svítit
slunce a žaluzie nejsou zataženy, musí středoškolák počkat, až přijde „pověřená a náležitě
vyškolená osoba“ a žaluzie zatáhne? Téměř všude nalezneme nějakou formulaci zakazující
manipulaci s kabely. V našich pravidlech je zákaz formulován jako „bezdůvodná manipulace“
a můj výklad v rámci poučení je takový, že pokud vidí žák „vypadlý“ kabel, tak jej prostě
zasune do správné zástrčky a pokrčuje v práci. Pro správce učebny tento přístup samozřejmě
znamená, že pokud chce něco „odpojit“, tak je třeba kabel odnést nebo alespoň zařízení jasně
označit jako neprovozuschopné. Netvrdím, že tenhle přístup k manipulaci s kabeláží je ten
naprosto správný, ale nechce se mi přistupovat k žákům tak, jako by všichni žili v jeskyni a
elektřinu znali jen z vyprávění. Na druhé straně je zřejmé, že na základní škole, kde učebnu
navštěvují i žáci prvního stupně, je nutné stanovit pravidla podstatně přísnější.
Pravidla práce v učebně výpočetní techniky
1. Je zakázáno bezdůvodně manipulovat s kabely, přenášet přístroje a otevírat je.
2. Učebna je určena pro studium – proto zde platí absolutní zákaz hraní her.
3. V učebně je zakázáno jíst a pít, jídlo a pití si studenti nesmí nosit na počítačové
pracoviště.
4. S veškerou technikou je třeba zacházet maximálně šetrně.
5. Každý student zahajuje práci přihlášením se výhradně ke svému uživatelskému účtu.
6. Studenti smí libovolně používat všechny nainstalované programy.
7. Instalaci nových programů provádí výhradně pověření pracovníci školy, studentům je
tato činnost zakázána.
8. Při příchodu na pracoviště každý student zkontroluje jeho stav a případné závady
okamžitě hlásí vyučujícímu. Pokud není žádný vyučující přítomen, sdělí závadu
mailem na adresu [email protected], případně požádá někoho z přítomných,
aby tak učinil.
9. Při práci v počítačové síti je třeba dodržovat zásady slušného chování („netiketu“),
zejména nerozesílat SPAMy, řetězové e-maily a neomezovat ostatní při práci v síti.
10. Studenti jsou povinni řídit se předpisy bezpečnosti práce, seznámit se s Pravidly pro
přístup do školní počítačové sítě a sítě Internet.
11. Při nedodržení těchto pravidel může být studentovi správcem sítě zrušen, pozastaven
nebo omezen přístup k síti!
V ......... dne ..................
........................
Správce sítě (metodik ICT)
Pravidla pro psaní písemností
• Ujasněná celková koncepce dopisu
• Upřesnění obsahu došlé písemnosti či sdělení, na které budu reagovat
• Dopisy se snažíme zaměřit na jeden problém (často se odlišné věci vyřizují v jiných
odděleních apod.)
• Píšeme věcně a stručně v krátkých větách
• Pozor na jazykovou správnost
• Píšeme zdvořile, jedná se o společenský styk
• Stylizujeme jednoznačně
• Dopis má i psychologický efekt (působíme na příjemce)
Př.:
Adresa:
Právnická osoba: (otevírá se!)
15. základní škola
Mgr. Pavel Malý
Dlouhá 225
350 02 Cheb
Fyzická osoba: (neotevírá se!, je určeno konkrétní osobě)
Mgr. Pavel Malý
15. základní škola
Dlouhá 225
350 02 Cheb
Zásady pro psaní adres
• Adresa vždy začíná velkým písmenem
• Všechny údaje se píší v prvním pádě
• Všechny údaje začínají od levé svislice
• Používá se jednoduché řádkování bez vynechání řádku
• Nezvýrazňuje se (tučným ani proložením)
• Na konci řádku se nepíší znaménka kromě tečky za zkratkou
• Údaje na řádku se oddělují čárkou
• Název firmy (adresát) a dodávací pošty lze napsat velkými písmeny neproloženě
• Mezi PSČ a názvem pošty se dělají dvě mezery
• Adresa se píše čitelně latinkou a bez přepisování
Psaní přepravních údajů
• Doporučeně, Letecky
• Pouze s velkým počátečním písmenem (nepodtrhává se atd.)
• Nad adresová pole od stejné svislice jako adresa, nejméně + cm nad horní hranici
• Na obálce vlevo pod adresou odesílatele
Odvolací údaje
Je možné použít: Vaše značka, Váš dopis značky, Ze dne, Naše značka, Vyřizuje,
Telefon, Linka, Mobil, Fax, E-mail, Datum, Místo odeslání
Při správném psaní dodržujte zásady
• Pod předtisk, pod první písmeno
• Nesmí přesáhnout pod další předtisk a je-li delší, je možné psát do 2 i 3 řádků
Váš dopis/zn. ze dne Naše značka
Vyřizuje/Telefon
Liberec
DOP-19/22.5.2011
Raulím/604838473
26.6.2011
3.6
Psaní nadpisu a oslovení
Nadpis
• Vynechají se 2 řádky
• Pod odvolací údaje se heslovitě píše obsah dopisu (dříve Věc)
• Začíná se velkým písmenem a neukončuje se tečkou
• Zvýrazní se podtržením nebo tučným písmem
Vyúčtování za měsíc březen 2003
Oslovení
• Mezi vyjádřením věci a oslovením se vynechají dva řádky
• Oslovení začíná vždy od levé svislice, za oslovením čárka
• Vlastní text začíná malým písmenem
• Mezi oslovením a písmenem se vynechává jeden řádek
• Oslovuje se 5. pádem
Vážený pane řediteli,
Paní Mgr. Monika Nováková,
Vážený pane kolego,
Zásady pro psaní dopisu
• Podle obsahu se člení do odstavců
• Mezi odstavci se vynechává jeden prázdný řádek
• Odstavce od levé svislice nebo se od ní odrážejí
• Začátek odstavců je v celém dopise jednotný
• Text se obvykle skládá z: oslovení (někdy), úvodní věty, účelu dopisu, formulace
návrhu či cíle,kterého chceme dosáhnout, zakončení, pozdrav, razítko a podpis,
přílohy, rozdělovník
Pozdrav
Pozdrav se považuje za nový odstavec, začíná od levé svislice a od posledního řádku
se odděluje prázdným řádkem. Závěrečný pozdrav může být i součásti souvětí či zakončení.
Zásady pro razítko
Razítko patří vždy nad vlastnoruční podpis, hranaté do pravé poloviny 2-3 řádky pod
text, kulaté doprostřed pod text.
Zásady pro podpis
Při blokové úpravě také od levé svislice. Při odrážení odstavců je podpis obvykle v
pravé polovině papíru. Pod podpis se vypisuje titul, jméno a příjmení a funkce. Nad
vypsaným jménem musí zůstat místo pro vlastní podpis.
Jsou-li na dopise dva podpisy je funkčně vyšší pracovník vlevo (jinak abecedně).
Přílohy a rozdělovník
Přílohy: od levé svislice, pod textem po 2-3 řádcích a zvýrazňují se. Je možné uvést počet
nebo je vyjmenovat.
5 příloh
Účetní kniha
Přehled
Přílohy
Účetní kniha
Přehled
Rozdělovník upozorňuje na to, že kopie dopisu má někdo k dispozici. Píše se od levé svislice
a je možné použít Na vědomí nebo Kopie (je možné zvýraznit)
Strukturovaný životopis
Jinou důležitou písemností je životopis (curriculum vitae). Vzhledem k tomu, že na
Internetu je dostatek externích zdrojů k tvorbě životopisu a to v češtině i angličtině,
neuvádíme v této kapitole informace. Student si otevře vyhledávač, např. google.com a
dotazem si najde potřebné zdroje sám.
Úkol: najděte si na internetu formulář pro tzv. EU CV. Jeho českou, anglickou či jinou
jazykovou verzi můžete použít při výuce na vaší škole při vytváření portfolia žáků či studentů.
Poznámky k elektronické komunikaci
Zejména v oficiální korespondenci prostřednictvím e-mailu je nutné dbát na formu
zpráv.
První rozhodnutí je stejné jako u listové korespondence, koho a jak oslovíme a jakou
formu dopisu volíme (přítel x oficiální sdělení v organizaci).
Při komunikaci mezi známými se na internetu běžně používají zkratky, vynechávají se
oslovení a dokonce i interpunkce. To je daň za zrychlení komunikace a něco, co se
samozřejmě nelíbí jazykovým odborníkům (a oprávněně).
Pokud oslovujeme neznámé osoby nebo instituce, píšeme dopis v podobné formě jako
oficiální listový!
Kromě adresy píšeme vždy krátkou informaci o dopise – účelu komunikace =
předmět.
Srozumitelnost komunikace je klíčová a to je potřebné zdůraznit zejména pro
komunikaci v cizím jazyce. Lepší jsou stručné, ale přesné formulace.
Elektronická pošta má samozřejmě řadu odlišností
• Je možné využít klasických poštovních klientů nebo webového rozhraní. (free-mailové
servery velmi rozšířily používání elektronické pošty)
• Zpráva na adresáta čeká na poštovním serveru nebo je předána, pokud je
online.
• Jednou z výhod je možnost připojení různých příloh (pečlivě važte zvolený formát
přílohy).
• Jinou výhodou je archivace a přeposílání zpráv.
• Nevýhodou je možnost napadení a zničení pošty, její nedodání, její zneužití
přeposláním neurčenému či neuvažovanému adresátovi (outing) aj.
• U firemní komunikace je vhodné využití standardního podpisu, který software
dovoluje připravit (opět važte šíři a důležitost sdělovaných údajů).
• Nezapomeňte, že pošta je „dokladovaná“ a to z obou stran. Na došlém mailu je vidět
datum a čas a podobně odesílatel si může nastavit i žádost o potvrzení čtení atd.
Zásady pro psaní bakalářských a dalších prací
Viz. Elektronická příloha
Doporučení: www.citace.com
Citace upravuje norma ČSN ISO 690
Princip ICT plánu školy
ICT plán je plán průřezový
Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, ve škole existuje řada plánů. Podle časového
horizontu, na který plánujeme věcné cíle je rozdělujeme na:
• dlouhodobé - s výhledem na 4 - 10 let, zpravidla se jedná o strategické plány
• střednědobé - v horizontu 1 - 3 let, zpravidla se jedná o realizační plány popisující
taktiku realizace dílčích strategií.
• krátkodobé –v horizontu týdnů až měsíců, zpravidla se jedná o operativní scénář,tedy
souhrn termínovaných úkolů s konkrétní osobní zodpovědností.
Základní dokument školy – podmínka pro dotaci
Vychází ze ŠVP (RVP). Zde se často objevuje zjednodušená reakce v podobě
neexistence ŠVP. Jde ale o mylný názor. Jestliže přijmeme ICT plán jak způsob realizace
určité vize školy v oblasti ICT a rozvoje na škole,není možné budoucí vliv ŠVP přehlížet.
Rozvoj IT ve škole vytváří platformu pro ostatní oblasti vzdělávání. To vychází ze základní
představy, kdy informatika a výpočetní technika nejsou cílem vzdělávání ale prostředkem pro
rozvoj jiných oborů. Dokonce i jako samostatný předmět (gymnázium, ZŠ) musí mít výrazný
aplikační charakter. V případě,že tato představa je,můžeme charakterizovat vizi. Základní
nedostatek je v tom, že vize využití ICT začíná právě u HW a SW. Naopak, tyto oblasti se řeší
až v okamžiku, kdy si plánujeme, jak cílů dosáhnout a proč. A o tom je ICT plán.
Základní východiska
Víme, co chceme a proč - nikoli HW a SW, ale koncepci školy víme, co k tomu
potřebujeme, popř. požadavky, které se v budoucnu objeví víme, co již v dispozici máme
víme, kolik činí pořizovací náklady na další vybavení alespoň ve dvou alternativách víme,
kde na to vezmeme peníze.
Těchto 5 kroků ukazuje, že peníze jsou až na posledním místě. Jakékoli posunutí této
položky výše znamená jistý alibismus v případě,že něčeho nedosáhneme.
Základní struktura ICT plánu
• aktuální stav – analýza
• cílový stav
• způsob dosažení cílového stavu včetně časového rozložení, zdrojů, implementace, školení,
kompetencí, apod.
Filosofie standardu služeb ICT
Koncepce financování informačních a komunikačních služeb vznikala v roce 2004.
Poprvé stanovila pravidla pro čerpání dotací na základě existence plánu školy. Do té doby
školy dostávaly finanční prostředky na základě pravidel stanovených z centra. Samostatně
byly distribuovány finance na infrastrukturu, výukový software i školení v oblasti ICT. Školy
tak přesunout finance ze školení na software,resp. infrastrukturu.
Podle nové koncepce tato omezení dané centrálním řízením padlo. Školy si však
musely předem rozmyslet,naplánovat, jak budou integrovat ICT do výuky. Tuto svou
představu měly zpracovat ve formě ICT plánu. Na základě tohoto plánu pak požádaly o
účelovou dotaci jednak na investice, jednak neinvestice. Protože byl ICT plán novinkou,
vydalo MŠMT tzv. standard služeb ICT a stanovilo náležitosti ICT plánu.
Význam standardu ICT
Postupem času se situace měnila. V prvních letech realizace nové koncepce bylo třeba
řadě škol a jejich zřizovatelům předložit cílové hodnoty vybavenosti, protože se objevovaly
tendence finanční prostředky využívat jednostranně. Některým ředitelům pomáhaly tyto
"cílové" tabulky přesvědčit zřizovatele o posílení finančních zdrojů do oblasti ICT.
Tyto ukazatele také pomáhaly školám při zpracování ICT plánu. Když už měla škola
dosáhnout jisté úrovně vybavenosti, pak přemýšlely o efektivním využití této techniky. ICT
plány se rozšiřovaly z pouhých statistických sumárních tabulek aktuální a cílové vybavenosti
na rozsáhlejší dokumenty, které více a více popisovaly věcný cílový stav využívání ve výuce
a kvantifikované hodnoty vybavenosti, resp. priority byly stanovovány podle obsahu výuky.
Tato změna myšlení byla zásadní. V současné době již většina škol uvažuje
racionálně, tedy od pečlivého zvážení svých možností využití techniky ke stanovení celé
strategie. Pokud nejsou jednoznačně zajištěny podmínky k efektivnímu využívání ICT v dané
oblasti výuky, je někdy lepší se zaměřit na rozvoj jiných oblastí. Nicméně, financování služeb
ICT ze strany státu je značně podhodnoceno. Dle hrubých výpočtů by bylo třeba na všechny
školy rozpouštět cca 5 mld. Kč ročně. V této částce by bylo zahrnuto nejen pořizování nových
technologií, ale hlavně kvalitních výukových dat, přístupu k nim. Nemalá část prostředků by
byla určena na udržení provozuschopnosti techniky.
Co patří do plánování rozvoje služeb ICT
V každé škole se pracuje s informacemi o vzdělávání i pro vzdělávání. Proto je nutné
zajistit komplexní služby ICT tak, abychom mohli opravdu hovořit o řešení, které je
systémové:
• výukové a informační elektronické zdroje (digitální obsah)
• přístup ke sdíleným zdrojům (připojení do Internetu, příp. jiných sítí)
• informační gramotnost ped. pracovníků (znalosti a dovednosti v oblasti využití ICT ve
vzdělávání)
infrastruktura (počítače a další periferní zařízení, architektura sítě)
Příprava tvorby ICT plánu
Na základě předchozího textu můžeme popsat proces ICT plánování takto:
Východiska:
• právní předpisy (školský zákon, nařízení vlády o DVPP, …)
• usnesení vlády
• metodické pokyny (tzv. věcný standard služeb ICT)
Účel:
• systematický přístup k rozvoji informačních a komunikačních služeb vzhledem ke vnějším
a vnitřním podmínkám školy
Cíle:
• popis aktuálního stavu služeb ICT vzhledem k obsahu výuky
• stanovení cílových požadavků dle vzdělávacího záměru školy
• popis procesů směrujících k naplňování cílů
• nastavení kontrolních mechanismů plnění ICT plánu
Výstupy v ICT plánu:
• identifikační údaje o škole
• infrastruktura školy (konektivita, LAN, vybavení učeben, kabinetů, knihovny,...)
• pracovní prostředí žáků a pedagogů (HW, SW, přístup k datům, bezpečnost, ...)
• ICT kompetence zaměstnanců (pedagogů i nepedagogů)
• informační a bezpečnostní politika školy
Činnosti:
• popis jednotlivých činností, směřujících k naplnění cílů
• časový harmonogram
• potřebné lidské a materiální zdroje
Technická stránka - Architektura školní sítě
Pod tímto termínem si představme mapu, která ukazuje, jak máme ve škole rozmístěné
veškeré informační technologie. Dnes by již v každé škole měl být umístěn server. Zde jej
budeme chápat nejdříve jako zařízení hardware, neboli fyzicky umístěný počítač. V tuto chvíli
neřešme, jaké operační systémy a aplikace poskytuje.
V druhém kroku si označíme všechny počítačové stanice a další periferní součásti,
které máme k dispozici. Do této mapy zahrneme také technologie, které fungují pro správu
školy. Je to nutné, neboť i ty vytvářejí určitou síťovou zátěž.
Nyní bychom měli mít zmapované umístění všech IT ve škole. Začneme řešit, jak jsou
jednotlivé stanice a další prvky propojené. Nejčastější typy počítačových sítí najdete na
mnoha místech na Internetu v uvedených odkazech, zde se jim věnovat nebudeme.
Velmi důležitý je způsob informačního toku v učebnách. Jde totiž o to, zda využíváte
ve škole zařízení typu HUB nebo SWITCH. Druhý uvedený poskytuje lépe ošetřenou
komunikaci, kdy by nemělo docházet k tzv. kolizím. Pravděpodobně jej ve škole máte.
V případě, že vaše škola byla součástí projektu Internet do škol, určitě jej využíváte. (Malé
školy z tohoto projektu používaly HUB).
Server
Centrálním bodem této hardwarové sítě je server. V této části se budeme zabývat
operačními systémy, aplikacemi a způsobem jejich instalace.
Server – nejčastější operační systémy jsou Windows Server a Linux. Druhý uvedený je
zpravidla ve školách, které nebyly zahrnuty do projektu Indoš.
Nejčastější typy serverů:
• souborový server – slouží k ukládání dat, zpravidla tak, že každý registrovaný uživatel má
k dispozici omezený datový prostor, ke kterému má přístup přes svůj účet
• internetový server – slouží ke zprostředkování přístupu na Internet, může využívat i jiné
aplikace (např. Software602LAN)
• poštovní server – slouží ke komunikaci prostřednictvím e-mailů. Uživatelé mají svůj účet
daný doménou školy ([email protected] ), přes který do své pošty vstupují.
Nejčastěji se ve škole používá poštovní klient (Outlook), do kterého se pošta stahuje
ze serveru. Modernější způsob umožňuje i vnější přístup přes webové rozhraní, tzv.
exchange. V tom případě je možné využívat e-mailový účet i mimo síť školy.
Antivirová ochrana je běžnou součástí všech systémů, zde ji nebudeme uvádět podrobně.
Týká se serverů i stanic v síti.
Pracovní stanice využívají jednodušší operační systém, nejčastěji Windows XP, výjimečně
Windows 98(SE) nebo nějakou distribuci Linux (Open Source).
Programové vybavení
Programy ukazují své využití při výuce a další práci školy. Možná zjistíte, že vaše
škola má velmi slušné portfolio výukových aplikací, které využívá minimálně. Tato mapa je
velmi důležitá, neboť vám umožňuje lépe plánovat další programové vybavení.
Příprava tvorby ICT plánu
Popis aktuálního stavu
Abychom mohli kvalifikovaně zpracovat plán, je třeba znát aktuální stav. Z běžných
činností, které se ve škole realizují, je potřeba vypsat jednotlivé ICT služby a ty potom
seskupit do jednotlivých skupin ICT služeb:
Obrázek č.15: Popis aktuálního stavu
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
Schéma popisuje aktuální stav orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých
položek je na následujícím obrázku:
Obrázek č.16: Podrobnější popis
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
Popis cílového stavu
Při popisu aktuálního stavu využívání ICT služeb je vhodné se současně zajímat o
požadavky zaměstnanců na požadovaný cílový stav ICT služeb, např. v následující struktuře:
Obrázek č.17: Oblasti plánování
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
Schéma popisuje ICT služby orientačně. Podrobnější, druhá úroveň jednotlivých
položek, je na následujícím obrázku:
Obrázek č.18: Požadavky na cílový stav
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
Cíle ICT plánu
Další výrazný krok vede k tomu, co ICT plán sleduje. Musí vycházet ze střednědobého
a dlouhodobého plánu školy, který má každý správný ředitel zpracován. Informační
technologie nejsou cílem ale prostředkem, proto by se v plánu neměly objevit body typu
…cílem je zakoupení 3 počítačových stanic…. Správným cílem je určení …cílem je
zpracování studijních materiálů pro studenty v elektronické podobě a následný umožněný
přístup k nim. K tomu potřebujeme počítače, vhodně umístěné ve studovně (knihovně, učebně,
na chodbě,…)
Cíle neřeší finanční stránku. Jednak to není záležitost ICT koordinátora, ale vedoucích
pracovníků ve škole, a dále je průběžné sledování finančních možností velmi svazující.
Popis procesu přechodu od aktuálního k cílovému stavu
Obrázek č.19: Přehled oblastí
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
Popis přechodu od aktuálního k cílovému stavu je vlastně to nejdůležitější na celém
plánování. Zde se objeví popis variant přechodu k cílovému stavu a výběr vlastní realizační
cesty. Tuto část tedy bude mít každá škola jinak, protože realizační cestu si volí dle podmínek
každá škola svoji.
Podrobná úroveň uvedených oblastí, je na následujícím obrázku:
Obrázek č.20: Podrobnější úroveň
Zdroj: http://www.inforama.cz/ictk/studium/ICT_plan/html/33-nalezitosti_ICT_planu.htm
ICT a ŠVP
Kromě řady administrativních změn přináší posun ve vzdělávání. Dříve byly
stanoveny závazné osnovy přesně popisující témata a jejich rozsah, který bylo třeba předat
prostřednictvím pedagoga žákovi - instruktivní výuka. V novém způsobu výuky se vychází z
klíčových kompetencí, které jsou potřebné pro život. Ministerstvo stanovuje pro jednotlivé
druhy škol vzdělávací rámce - rámcové vzdělávací programy a každá škola si postaví vlastní
vzdělávací program tak, aby si žáci nejen osvojovali znalosti, ale také schopnosti a dovednosti
na takové úrovni, aby mohli nabyté vědomosti použít. Od přemíry mnohdy podružných
znalostí je výuka směrována k principům a hlavně k metodám výuky - konstruktivní výuka.
Právě jejich osvojením bude žák připraven se učit i po škole.
Při přípravě a tvorbě ICT plánu je nutné vycházet z principu vize školy. To je celkem
běžný přístup, který může působit nepříliš prakticky. Ale dnes se školy musí zaměřit na
výraznou změnu, která je čeká, a to vytvoření vlastního Školního vzdělávacího programu
(dále ŠVP). Vzhledem k zákonné aktuálnosti této aktivity je vhodné ICT plán psát tak, aby již
ŠVP v jeho určitém stádiu respektoval. Jestliže totiž vycházíme z předpokladu, že informační
a komunikační technologie jsou prostředkem, není možné tvořit ŠVP bez nich. Jde o pojem
moderní, žádaný školskou veřejností, s vysokým tvůrčím potenciálem. ICT zde mohou hrát
dvě významné role:
• prostředek pro učitele při vlastní tvorbě ŠVP (společné prostředí, kde se setkávají, diskutují,
přijímají a odmítají různé návrhy, apod.)
• prostředek pro výuku, kdy je použití IT jednou z hlavních metod práce.
Proto je třeba, aby tvůrce ICT plánu a koordinátor ŠVP ve škole byli v kontaktu a
spolupracovali. Z hlediska hledání a stanovení vize školy není možné řešit tyto aktivity
odděleně.
Kontrola realizace plánu
Plány jsou od toho, abychom podle nich řízeně postupovali k naplňování vytyčených
cílů. Současně by však plán měl obsahovat i alternativní cesty realizace úkolů. Kdy však
máme přestoupit na tyto alternativy? Jak poznáme, že původně zvolená cesta přestává být tou
nejlepší? Jedině pravidelnou kontrolou realizace ICT plánu a to hned od začátku celého
realizačního procesu.
Kontroly ICT plánu můžeme rozdělit na:
Formální - zjišťujeme, jestli ICT plán • obsahuje všechny náležitosti předepsané pokyny,
• má odpovídající formu,
• má odpovídající (vhodný) design.
Procesní - zjišťujeme, jestli -
• byla při tvorbě ICT plánu provedena analýza aktuálního stavu,
• jsou cílové požadavky v souladu se strategickým plánem školy,
• existuje harmonogram činností se zodpovědností konkrétních osob,
• existují alternativy realizace.
Věcná - zjišťujeme, jestli • je ICT plán reálný (plní se),
• je komplexní (zasahuje-li do všech požadovaných oblastí života školy),
• přináší zkvalitnění práce žáka (učitele, managementu),
zjednodušuje (usnadňuje) práci
Přístupy ke tvorbě ICT plánu
K sestavení ICT plánu lze přistoupit různými způsoby. Každá škola realizuje jinak.
Vždy záleží na vnějších a vnitřních podmínkách školy, na firemní kultuře, ochotě zapojit se
do hlubších a dlouhodobějších změn.
Pro ICT plán jsou stanoveny pouze požadavky na jeho náležitosti. Proto jsou stávající
plány tak různorodé. K jejich sestavování pak pochopitelně školy přistupují opět velmi
různorodě. Přesto se dají přístupy školy s jistou mírou nepřesnosti seskupit do následujících
variant.
Individuální požadavky zdola
Tento přístup je vhodný pro menší školy nebo pro školy, kde informačním a
komunikačním službám nepřikládají ve vzdělávání velký význam, resp. hrají vedlejší,
podpůrnou roli (např. mateřské školy, základní umělecké školy se zaměřením na klasické
obory, apod.). Přístup těchto škol lze popsat takto:
Požadavky pedagogů
Pedagogičtí pracovníci vznáší své požadavky na zajištění informačních a
komunikačních služeb podobně jako u jiných didaktických pomůcek.
ICT plán
Školní ICT koordinátor požadavky seřadí do kategorií dle věcného obsahu a
náležitostí standardu ICT a předá ve formě ICT plánu řediteli. Pokud ve škole není nikdo
pověřen touto činností, shromáždí se požadavky u ředitele.
Realizace
Ředitel školy stanoví priority a zahrne zajišťování těchto služeb do ročního, resp.
operativních plánů školy. V průběhu roku jsou pak jednotlivé požadavky uspokojovány.
Někdy se stane, že se strategie a plánování omezí pouze na sběr požadavků a jejich
„náhodné“ uspokojování. To pak již není plánování rozvoje, ale pouhé rozdělování financí.
Kooperace předmětových komisí
Tento přístup je vhodný pro školy, v jejichž systému řízení mají silné postavení
předmětové komise. Současně jsou nebo by měly být na těchto školách běžně využívány
informační a komunikační služby jak k výuce, tak i v její přípravě. Přístup těchto škol lze
popsat takto:
Statistika vybavenosti školy
Školní ICT koordinátor – metodik připraví statistický přehled vybavení ICT ve škole a
vyzve kolegy k doplnění věcných požadavků.
Věcná analýza potřeb a příležitostí
Na úrovni předmětových komisí jsou na základě potřeb výuky jednotlivých předmětů,
resp. vzdělávacích oblastí sestaveny strukturované požadavky dle jednotlivých služeb ICT –
pro každou předmětovou komisi zvlášť.
ICT plán školy
Školní ICT koordinátor – metodik jednotlivé analýzy a požadavky sjednotí,
prokonzultuje jejich reálnost se správcem školní sítě a připraví pro ředitele ICT plán školy.
Roční plán školy
Ředitel školy určí dle strategie školy priority a zapracuje je do střednědobého ročního
plánu školy.
Realizace
Ředitel školy stanovuje harmonogram realizace stanovených taktických cílů v
krátkodobých operativních plánech školy podle finančních možností školy.
Na většině škol je ředitel hlavním hybatelem rozvoje školy. Předložený ICT plán pak
bere jako jeden ze základních dokumentů, podle kterého sestavuje taktické realizační roční
plány školy a z nich pak následně krátkodobé operační plány.
Systematické plánování „shora“
Tento přístup je vhodný pro velké školy nebo pro školy, kde informačním a
komunikačním službám přikládají velmi významnou roli, případně jsou tyto služby součástí
studia. Taková škola pak přistupuje k plánování i realizaci komplexněji a systematičtěji:
Analýza vnějšího prostředí školy
Ředitel školy za pomoci ICT koordinátora – metodika zpracuje analýzu vnějšího
prostředí školy v oblasti informačních a komunikačních služeb.
Analýza vnitřního prostředí školy
Pedagogové ve škole zpracují analýzu vnitřního prostředí školy v oblasti informačních
a komunikačních služeb.
Evaluace strategie školy
Ředitel školy pak na základě předložených analytických materiálů provede evaluaci
strategie školy a stanoví strategické pilíře ICT plánu.
ICT plán školy
ICT koordinátor – metodik zpracuje konečnou verzi ICT plánu školy.
Realizace
Ředitel školy zapracovává dílčí úkoly harmonogramu realizace ICT plánu do
krátkodobých operativních plánů školy.
Jak napsat strukturovaný životopis
Na co nezapomenout
• Piště stručně a výstižně - rozsah CV by měl být max. dvě strany A4.
• Pište na počítači, jen některé firmy požadují životopis psaný rukou, aby mohl personalista
provést grafologický rozbor.
• Všechny klíčové údaje o Vaší osobě by měly být vypsány na první straně CV.
• Popisované události seřaďte vždy chronologicky a zpětně.
• Nejvíc prostoru věnujte popisu Vašeho posledního zaměstnání.
• Grafická úprava - používejte široké okraje a hodně volného místa mezi odstavci, abyste
usnadnili čtení. Rozvrhněte si CV tak, aby věta na první stránce nepřecházela na
stránku druhou. Nepoužívejte výstřední grafickou úpravu dokumentu, umělecké styly
písma, barevný nebo hlavičkový papír ani jiný formát než A4.
• Vyberte si jeden formát a ten dodržte v celém CV.
• Nezapomeňte vyzdvihnout Vaše aktivity a zájmy, především pokud podporují Váš profesní
cíl nebo ukazují Vaši inteligenci a rozhled.
Čeho se vyvarovat
• Nepřehlednost.
• Pravopisné chyby a nesrozumitelná větná spojení.
• CV by neměl nikdy obsahovat nepravdivé nebo nepřesné údaje.
• Chybějící popis pracovní náplně u jednotlivých pozic.
• Nenechávejte mezi jednotlivými zaměstnáními žádné časové mezery (jako časový údaj
používejte raději roky než měsíc a rok).
• Nezdůrazňujte příliš Vaše vzdělání (zejm. pokud máte praxi delší než 5 let).
• Nepoužívejte zkratky (technický žargon je přípustný pouze v případě některých vysoce
specializovaných pozic)
• Do CV nepatří údaje, které nemají přímý vztah k Vašim profesním cílům
• Pokud je třeba k CV přiložit fotografii, používejte výhradně snímky pořízené na doklady.
• Někdy je vyžadován životopis v cizím jazyce - i když jste si naprosto jisti svými
jazykovými schopnostmi, je dobré si ho nechat zkontrolovat rodilým mluvčím.
Jak zasílat CV elektronickou poštou
• Posíláte-li životopis e-mailem použijte svou soukromou e-mailovou adresu.
• Vytvořte si formálnější název soukromého mailu, např. Vaše jméno a příjmení (adresy
typu [email protected] nelze doporučit).
• Kopie - je rozhodně lepší posílat unikátní mail na konkrétní pozici u konkrétní firmy,
neposílat životopis na více adres najednou.
• Předmět zprávy - napište konkrétní pozici, popř. referenční číslo inzerátu.
• Tělo zprávy - jedná se vlastně o průvodní dopis, který sdělí personalistovi, proč mu píšete.
Je vhodné i sem vložit kontaktní údaje na Vaší osobu.
• POZOR! Životopis do těla mailu nepatří!
• Příloha - jedná se vlastně o přiložený životopis jako samostatný dokument.
- název souboru je dobré nazvat Vaším příjmení a jménem - např. „zivotopis-jnovakova.doc"
nebo „cv-plihal.rtf".
- soubor posílejte v takových textových editorech nebo programech, které jsou běžně užívané
a otevře je opravdu každý personalista - např. formáty .doc, .rtf, .txt případně .pdf
- dávejte si pozor na velikost souboru, příliš velký soubor zatěžuje poštu
Informace, které se ve strukturovaném životopise uvádějí, lze rozdělit do několika
skupin:
Osobní údaje
Jméno, adresa, telefon, datum a místo narození, občanství, případně rodinný stav.
Dosažené vzdělání
Přesný název vzdělávacích institucí počínaje střední školou, včetně doby jejich studia, uveďte
typ závěrečné zkoušky a dosaženou kvalifikaci. Jednotlivé vzdělávací instituce se řadí
chronologicky od poslední zpět do minulosti.
Pracovní zkušenosti
Uveďte chronologicky, opět od posledního zpět do minulosti, všechna vaše zaměstnání.
Stručně popište vaši funkci a pracovní náplň. Čerství absolventi středních a vysokých škol
mohou uvést i dlouhodobější brigády během studia.
Znalost cizích jazyků
U jednotlivých jazyků uveďte skutečnou úroveň jejich znalosti, případně dosaženou zkoušku.
Ostatní schopnosti a znalosti
Znalost práce na PC: uveďte jednotlivé počítačové programy, které ovládáte.
Zahraniční stáže, publikační činnost, řidičský průkaz.
Uveďte jakékoliv další informace, které mohou být ve vašem novém zaměstnání přínosem.
Zájmy
Jen velmi stručně vypište, co rádi děláte ve volném čase.
Reference
Některé firmy vyžadují před přijetím pracovníka reference na jeho osobu. Uveďte proto
jména, povolání a kontakt na osoby, které souhlasí s poskytnutím referencí na vaši osobu.
Datum a vlastnoruční podpis
Pokud neposíláte životopis emailem, jsou datum a podpis nedílnou součástí životopisu.
Profesní životopis – Jan NOVÁK
Osobní údaje:
Jméno a příjmení:
Jan NOVÁK
Datum narození:
01.01.1950
Stav:
svobodný
Trvalé bydliště:
Vodičkova 10, 120 00, Praha 2
Přechodné bydliště: U Svobodárny, 190 00, Praha 9
Kontaktní telefon:
+420 777 123 456
E-mail:
[email protected]
Pracovní zkušenosti:
01/2005 – dosud
NÁZEV FIRMY, a.s. NÁZEV POZICE
- Dosažené úspěchy v zaměstnání
- Popis náplně práce
- Získané zkušenosti
- Odpovědnost za …
01/2007 – 12/2007
NÁZEV FIRMY, a.s. NÁZEV POZICE
- Dosažené úspěchy v zaměstnání
- Popis náplně práce
- Získané zkušenosti
- Odpovědnost za …
Dosažené vzdělání:
Soukromá střední odborná škola, studium: 2003 - 2007
Obor: Podnikatelská administrativa
Ostatní znalosti:
Počítače: Výborná znalost prostřední MS Windows a práce s MS Office
Jazyky: Anglický jazyk: na úrovni čtení zadání práce
Německý jazyk: na úrovni pasovní komunikace
Zájmy:
Posilovna, horské kolo, divadlo, posezení s přáteli, kulturní akce
Tvorba strategických plánů školy a její prezentace
Co je to projekt?
•
Plánování a řízení rozsáhlých operací (Jindra, 2002)
•
Projekt je cílevědomý návrh na uskutečnění určité inovace v daných termínech zahájení
a ukončení. (Němec, 2002)
•
Projekty jsou svého druhu jedinečné úkoly, které vznikají, když je třeba něco
udělat. (Milton, 2003)
•
Strukturovaná množina činností, jejich výstupů, zdrojů a lidí, směřující k dosažení
určitého cíle v určitém omezeném čase a v daných podmínkách.
•
Projekt je svou podstatou koordinované úsilí – proces orientovaný na vytvoření něčeho
nového, dosud neexistujícího, v časově omezeném úseku. (Pitra, 2006)
o Splněním cílů a úkolů projektu vede k realizaci výsledků (produktů, služeb
atd.), a to ve stanoveném plánu v určeném období se stanovenými zdroji a
prostředky.
Proto také návrh, bez jasně definovaných cílů,
výsledků, produktů není projektem!
•
Projektové řízení – koordinace zdrojů za účelem dosažení cíle
Příklady projektů
•
stavba rodinného domu
•
velká svatba
•
zavedení intranetu v organizaci
•
realizace konference
•
natáčení filmu „Vratné láhve“
•
MS ve fotbale, OH v Praze
•
vzdělávání ICT koordinátorů
o koncepce
projektu,
akreditace
vzdělávacího
programu,
příprava
e-
learningových opor, realizace výuky, závěrečné zkoušky (monitorovací
zprávy, závěrečné, hodnotící zprávy, nutnost pokračování aktivit i po skončení
podpory EU)
Charakteristiky projektu
•
sleduje konkrétní cíl
•
definuje strategii k jeho dosažení
•
určuje nezbytné zdroje a náklady včetně očekávaných přínosů z jeho realizace
•
vymezuje jeho začátek a konec
•
Trojrozměrný cíl
o tzn. věcné provedení, časový plán a rozpočtové náklady
•
Jedinečnost a neopakovatelnost (dočasnost)
o provádí se jednou, je dočasný a pracuje na něm jiná skupina lidí
•
Nejistota, riziko
•
Zdroje
o projekty se realizují pomocí lidských a materiálních zdrojů, které jsou
limitované
•
Systematičnost, souběh činností z různých oblastí, orientace na dosažení cíle, změny
Základny řízení projektů
Cíle
•
hlavní cíl, výsledky, dílčí úkoly
Čas
•
promýšlení nápadů, příprava projektu, design projektu – přihlášky, vypracování zpráv
aj.
Prostředky a zdroje
•
finance, know-how, lidské zdroje, vybavení, subdodavatelé aj.
Obrázek č.21: základy řízení projektu
Zdroj: Svozilová, 2006, s. 23, upraveno
Kategorie projektů
•
komplexní
•
speciální
•
jednoduchý
o liší se stupněm inovace
o rozsahem, délkou, finanční náročností
Životní cyklus projektu (fáze projektu)
•
Koncepční fáze
o volba projektu a základní představa, na základě strategií (školy, podniku)
•
Plánovací fáze
o vytvoření představy o ideální cestě, formulace cílů
•
Řešitelská fáze
o zpracování řešení, podrobná dokumentace
•
Implementační fáze
o realizace, dosažení výsledků, kontrola aktivit, kontrola plnění cílů
•
Závěrečná fáze
o zhodnocení výsledků a poučení, závěrečná zpráva
Životní cyklus – jiné členění
•
založení projektu
o iniciace projektu, zpracování projektového rámce
•
zahájení projektu
o schválení projektového rámce, jmenování členů projektového týmu
•
realizace projektu
o všechny řídící a kontrolní činnosti, včetně zpráv o průběhu projektu (reporty)
•
ukončení projektu
o vypracování závěrečné zprávy
Zdroje projektu
•
lidé
•
peníze
•
technika
•
materiál
•
informace
•
čas – neobnovitelný, specifický zdroj
Zdroje projektu - řízení
•
optimalizace využití zdrojů
•
ekonomické uvažování o zdrojích
•
uvažujte ve variantách
•
zdroje se vždy promítají do nákladů
•
z hlediska plánování času závisí na:
o zkušenostech
o vybavení pracoviště
o výstupu dané činnosti
Projekt a strategické dokumenty
•
školské projekty většinou vychází z různorodých strategických dokumentů
o v oblasti ICT je základní dokument ICT plán školy, příp. strategie rozvoje
školy (existuje-li)
o dále v závislosti na poskytovateli grantu/dotace
městské, krajské, státní, evropské rozvojové a strategické dokumenty
odpovídající zaměření projektů
operační programy v případě evropských projektů, zásady evropských
politik
Proces plánování – návrh projektu
zaměříme se na proces přípravy projektů
vypracování projektových návrhů
plánované projekty by měly zapadat do koncepce (strategie, plánů) školy jako celku
ideální případ
projekt by byl realizován i bez grantů/dotací
např. modernizace počítačové učebny – grant, sponzorský dar, dotace/grant
šetří vlastní prostředky školy
Role organizace v projektu
Organizace/škola může být obvykle:
předkladatelem
koordinátorem či
partnerem projektu,
také jeho hodnotitelem, dodavatelem aj.
Roli předkladatele a koordinátora často plní jeden subjekt.
Koordinátor je odpovědný za obsah, administraci a řízení projektu. Zajišťuje styk s
partnery a poskytovatelem finančních prostředků.
V projektu se dále mohou vyskytovat subdodavatelé, expertní poradci, ale také
hodnotitelé a auditoři aj.
Projektová partnerství
Různé projekty jsou cílené na různé cílové skupiny a mohou je realizovat někdy
jen přesně vymezené organizace.
viz grantové směrnice, výzvy k podávání projektů aj.
Pro získání projektu je často výhodou, pokud máte široké partnerství.
někdy to bývá zásadní podmínkou (výrazný podíl v hodnotících kritériích)
někdy povinností (např. přeshraniční projekty)
Kdo bývá vhodným partnerem při projektech škol:
místní zaměstnavatelé nebo přední zaměstnavatelé v oboru
místní a regionální samospráva
regionální rozvojové agentury, mikroregiony
někdy též zaměstnanci a klienti (u škol absolventi atd.)
organizace, které mají s předkladatelem blízké vztahy
externí experti, nezávislí hodnotitelé
Různé variace partnerských vztahů!
Projektový tým
Pro vlastní řízení (ale i přípravu) projektu je nutné vytvořit projektový tým.
Minimálně doporučujeme:
Vedoucí projektu a vedoucí týmu, garant projektu
Zástupce s pravomocí
Odborní pracovníci
Nejlépe nejen podle odbornosti, ale i týmových rolí.
Role vyhledávače zdrojů a příležitostí je stejně důležitá jako role
specialisty např. pro ICT či dotahovače, který pomůže s kontrolou
projektu, rozpočtu atd.
+ externí spolupracovníci?
Jednotlivé fáze projektu a další informace viz. přiložená prezentace.
Příprava školních projektů (v rámci ČR a EU)
Podmínky pro tvorbu projektu
Role MŠMT
Projekty v oblasti SIPVZ se řídí jednotným Metodickým pokynem MŠMT, který se
vyhlašuje na dané období, zpravidla na jeden kalendářní rok. Jde o základní materiál, který je
nutné podrobně prostudovat. Obsahuje metodické i ekonomické pokyny k tvorbě projektu.
Školní projekty v oblasti ICT jsou pouze částí realizace cílů školy. Jejich zaměření je
velmi specifické – jejich realizace zpravidla vytváří prostředky pro využití v jiných
vzdělávacích oblastech.
Historie těchto projektů je poměrně krátká. Navazuje na finanční politiku MŠMT –
SIPVZ, kdy byla po první vlně projektu Internet do škol zvolena nová strategie: jestliže chtějí
školy finance, musí si o ně umět říct a musí ukázat, k čemu je využijí.
Způsob realizace byl velmi jednoduchý – škola předloží zpracovaný projekt a na
základě schválení a doporučení komise dostane dotaci na jeho uskutečnění.
Podmínky pro tvorbu projektu
Základní podmínkou pro tvorbu projektu je přístup vedoucích pracovníků ve škole,
především ředitele školy. Vzhledem k jeho odpovědnosti za vzdělávací proces, musí jeho role
vyčnívat již v samotném stanovení vize v ICT. Bez nadšeného a vůdčího přístupu ředitele
není možné projekty tvořit! Přestože řada z nich dané problematice rozumí okrajově, musí to
být především odborníci v manažérské oblasti. V případě, že plnou kompetenci za tvorbu a
realizaci projektu převedou na svého zástupce, jde o první ústupek, který nemusí výsledek
ohrozit, pokud je škola řízena týmově. Pokud je ale veškerá odpovědnost (nikoli finanční, ale
realizační) na postu učitele bez vedoucích kompetencí, není možné projekt úspěšně realizovat.
Toto striktní vyjádření vychází z jednoduchého principu – stanovení priorit v plánování a
řízení školy. Jak se ukazuje, problém v ICT projektech není finanční ale manažérský.
Cíle projektu
Základní myšlenka, která stanovení cílů provází je jednoduchá – informační
technologie jsou prostředkem pro realizaci jiných (vyšších) cílů a měly by vést k nastavení
určité změny v procesu vzdělávání.
Zkušenost je taková, že zdaleka ne všechny realizované projekty svoji vizi naplnily.
V mnoha případech se škola vybavila novými technologiemi a k další realizaci nedošlo.
Každá změna bolí
Předpoklad změny ve vzdělávacím procesu je v oblasti využití ICT velmi důležitý.
Vytrhává školu z určitého stereotypu, který ještě nutně nemusí znamenat něco negativního.
Řada ředitelů i učitelů se změny bojí, ti odvážnější ji často odmítají. Konstatování typu … my
ale máme výborné výsledky, není třeba hledat nové cesty… je ukázka manažérského selhání.
Porovnávání výsledků není nikdy oproštěno od subjektivního posouzení, a dále prostředí
každé školy se v něčem liší.
Nositelem změny na škole je vždy ředitel, což znamená jeho plnou participaci
v nějaké roli na projektu. To ale neznamená, že zajišťuje technicko- administrativní
zpracování projektu. Zde nastupuje proces delegování a role ICT koordinátora.
Konkretizace cílů
Jestliže vycházíme z uvedených principů, můžeme se pokusit je promítnout do
prostředí vlastní školy.
Dílčím cílem může být vytvoření metodických materiálů v elektronickém
zpracování, které budou sloužit učitelům při výuce v přírodovědné oblasti. Tyto materiály
budou v podobě CD, datového skladiště na serveru, tištěné, publikované na Internetu nebo
školní síti, apod. Jejich smysl spočívá ve vhodném využívání všemi učiteli ve škole nebo ve
spolupráci mezi školami.
Výroba těchto materiálů je určena, ale co s nimi? Dostáváme se k dalšímu kroku –
cílené řízení práce lidí. Součástí projektu musí být „převýchova“ učitelů k tomu, aby vzniklé
materiály začali využívat (další dílčí cíl). Cílovým prvkem v hierarchii dílčích kroků je vždy
žák, na to se nesmí zapomínat. A zde se také musí objevit finální podoba cíle celého projektu.
V další etapě stanovení cílů je třeba plánovat technické podmínky pro využívání
materiálů. Jestliže se například jedná o využití datového prostoru serveru, je nutné aby učitelé
měli neomezený přístup. V případě výstupu pro žáky je nutné zabezpečit jiné technické
zázemí – např. dataprojektor, apod. Tento bod je velmi citlivý – v projektu se nutně objeví,
zároveň nesmí být prioritní. Jednoznačně musí být z obsahu projektu zřejmé, že se jedná o
prostředek nikoli o cíl.
Jestliže shrneme tyto dílčí cíle, dostáváme opět výše uvedené vrcholy. Pro připomenutí
- vytvoření prostředků pro vzdělávací cíle a procesní změnu ve vzdělávání. Nyní již v pojetí
tří styčných bodů škola jako instituce - učitel - žák.
Časový harmonogram
Projekt musí obsahovat časový harmonogram. Jeho nastavení není jednoduché. Je
totiž ovlivněno prostředím školy, schopnostmi realizačního týmu, podmínkami školy a
vnějšími podmínkami, které vycházejí z role poskytovatele dotací a někdy také zřizovatele.
Projekty bývají jednoleté nebo dvouleté. Je vhodné promyslet, kolik času na realizaci
škola potřebuje, opět ale ve vazbě na vnější i vnitřní podmínky.
Jestliže se jedná o projekt
jednoletý, je možné předpokládat jeho realizaci, závislou na dotaci, až v druhé polovině roku
(vzhledem k organizaci práce na MŠMT).
Rámcový časový harmonogram projektu - modelová ukázka
V případě schválení projektu se předpokládá tento časový harmonogram projektu:
• červen - září 2006
příprava řešitelského týmu, určení dílčích úkolů jednotlivým řešitelským rolím
první školení učitelů v ........ (20 hodin)
• červenec - srpen 2006
příprava technického a softwarového prostředí pro realizaci projektu (souběžně se
školením pedagogů)
zpracování pilotního vzorového tématu
• září 2006
pokračující školení učitelů ve využívání vzdělávacích programů (10 hodin)
• září - listopad 2006
zpracování jednotlivých vzdělávacích oblastí
dílčí ověřování při výuce
• listopad - prosinec 2006
využití .......... ve výuce, oveření funkčnosti a dosažení cíle ve všech ročnících
předkladatelské i ověřovací školy.
Realizační tým
Realizační tým je zásadním prvkem při tvorbě a zpracování projektu. Vychází
z kapacitních možností školy, schopností lidí, jejich znalostí a chuti pracovat. Stanovení týmu
je důležité – ovlivňuje totiž i časový harmonogram.
Popis rolí
Vedoucí projektu – ředitel školy (popř. zástupce ředitele). Tato role vychází z jediné zásady,
změny je nutné řídit a provádět shora, a zároveň umožňuje vedoucím pracovníkům realizaci
průběžně sledovat. Vedoucí projektu sleduje hodnocení jednotlivých etap, zpracovává časový
plán, reguluje jeho zpracování a čerpání rozpočtu, podílí se na odborném i věcném
zpracování, zpracovává závěrečnou evaluační zprávu. Organizuje propagaci projektu a jeho
výsledků. Zajišťuje komunikaci s ověřovací školou.
Garant projektu – nejčastěji ICT koordinátor. Nejdůležitější článek, neboť vyžaduje
odborné znalosti v oblasti ICT i pedagogické. Tato osoba plně odpovídá za celou realizaci,
reguluje práci týmu, stanovuje dílčí úkoly, reaguje pružně na nečekané situace, apod.
Zodpovídá za odbornou stránku realizace projektu, garantuje kvalitativní zpracování, řídí dílčí
evaluační procesy, podílí se na odborném i věcném řešení, připravuje podklady pro
hodnocení, je také řešitelem projektu. Zajišťuje technicko-odbornou stránku systému.
Realizátoři dílčích úkolů – skupina lidí, která zpracovává jednotlivé úkoly, počet je závislý
na velikosti projektu. Řeší dílčí úkoly připravené garantem projektu, postupně ověřují dílčí
výsledky ve výuce, jsou účastníky odborných a metodických kurzů, zpracovávají dílčí
evaluační výstupy.
Administrativně ekonomický pracovník – zajišťuje veškerou administrativu a ekonomický
dohled, komunikuje především s vedoucím a garantem projektu. Připravuje podklady pro
čerpání rozpočtu, dohody o provedení práce, sleduje průběžně čerpání rozpočtu v souladu s
předloženým projektem a příslušným metodickým pokynem ve spolupráci s vedoucím a
garantem projektu.
Rozpočtování projektu
Rozpočet vychází ze spolupráce tvůrce projektu, vedoucího (ředitele) a ekonoma
školy. Je důležité vědět, že za ekonomickou stránku plně odpovídá ředitel jako statutární
orgán školy. Proto i role ICT kordinátora by zde měla být především poradní, vysvětlující a
zdůvodňující. Nikoli ovšem rozhodovací.
Finanční zajištění projektu
Převážná část finančních nákladů je tvořena dotací. Maximální výše bývá zpravidla do
70%, zbývající část je v režii školy, popř. zřizovatele. Struktura rozpočtu je dána pravidly
vyhlašovatele dotací, nicméně je zde určitý prostor pro finanční plánování. Zpracování
projektu není v rozpočtu uvedeno.
Rozpočet vychází ze základních ekonomických ukazatelů. Vyžaduje znalost
základních ekonomických pojmů – investiční náklady, neinvestiční náklady, ONIV, dohody o
provedení práce, o činnosti, apod.
Odměny řešitelům
Důležitou a povinnou součástí nákladů je finanční ohodnocení realizátorů projektu.
Zde by měla vyčnívat především role garanta. Naopak ohodnocení vedoucího projektu bývá
menší, což je správné. Jeho role v projektu vyplývá z postavení ve škole a manažérských
povinností vedoucího pracovníka.
Odměny členům týmu je vhodné tvořit dle odpracovaných hodin ve vazbě na plnění
stanoveného úkolu. To znamená, že rozpočet určuje, kolik hodin bude úkol trvat.
Nejčastější forma odměny je zaměstnanecká smlouva - dohoda o provedení práce a
dohoda o činnosti. Obě smlouvy se liší v některých bodech obsahových i technických.
Další možností je tzv. služba na živnostenský list, kde je plná personálně ekonomická
odpovědnost na pracovníkovi, který činnost provádí a fakturuje.
Popis navrhovaného řešení
V této části se popisuje celý projekt z pohledu realizace, naplňování cílů, vlivu na
život školy apod. Z pohledu věcného hodnotitele jde o zásadní bod. Právě zde by se měly
veškeré cíle, rozpočtové rozvahy, řešitelské role, apod. odrazit v popisu projektu. Ten
musí konkrétní, nicméně bez zbytečných detailů, musí ukazovat myšlenkovou propracovanost
a promyšlenost všech časových etap. Rozpočet by měl odrážet jednotlivé práce tak, aby se
držel obecných parametrů ve financování (pozor na podhodnocení nebo nadhodnocení
některých položek).
Tuto kapitolu v projektu je vhodné struktualizovat, aby jednotlivé odstavce
obsahovaly dílčí popisy a celkový popis nepůsobil zmatečně. Je nutné vědět, že členové
komise jsou zpravidla dostatečně kompetentní k tomu, aby posoudili validitu předložených
projektů. Protože se ale drží pouze elektronických a písemných materiálů, není možné nic
dodatečně vysvětlit. Jakékoli nesouvislosti nebo nejasnosti, které nejsou v projektu dostatečně
odůvodněny, vedou k bodovým ztrátám při celkovém hodnocení. Odhadový rozsah textu jsou
1-2 stránky formátu A4.
Příprava školních a žákovských projektů
„Projekt je specifický typ učebního úkolu , ve kterém mají žáci možnost volby tématu a směru
jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry předvídatelný. Je to úkol, který
vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti
za řešení problémů spojených s tématem.“ 2
Žákovským projektem rozumíme takový projekt, jehož řešitelé jsou žáci.
zpestřením běžné výuky
běžná výuka
efektivní při realizaci průřezových témat ŠVP
na realizaci nepotřebujeme ICT
při užití ICT podpora velmi různorodá
jednoduché mailové
velké LMS
Rozdělení projektů
Podle délky
Krátkodobé
Střednědobé
Dlouhodobé
Podle místa realizace
2
(Kasíková, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola., Praha, Portál, 2001)
Školní
Národní
Nadnárodní
Podle technologických požadavků
Se zdíleným prostorem
Mailové
Internetové (www stránky)
WebQuesty
Využívající publikační systém
LMS
Tvorba projektu - učitel
1.Příprava projektu
cíl projektu
Scénář
časový harmonogram
Hodnocení
technologické prostředí
2. Začátek projektu
motivace žáků
vysvětlení cíle projektu
rozdělení rolí
zadání úkolů pro žáky
3. Průběh projektu
aktivizace žáků
průběžné hodnocení
kontrola plnění cílů
4. Ukončení projektu
prezentace výsledků žáky
hodnocení projektu učitelem
závěr
Žákovské projekty ve škole
Třída - jednoduché
Škola – složité –změna rozvrhu
o Projektový týden
o prevence závislostí
o dopravní výchova
o ohrožená příroda
Žákovské projekty - ČR a EU
Kontaktovat školu – spolupráce, podobnost
poměrně složité - několik požadavků
najít učitele s obdobným zaměřením
najít skupiny které mohou spoluipracovat (znalosti, věk)
učitel - kladný vztah k ICT
najít vhodný projekt a připojit se k řešení
připravit projekt a najít vhodného partnera
eTtwinning
Využití počítače ve vzdělávacím procesu – německý jazyk
Obecné informace a odkazy
• ambasáda SRN
• deutschland.de – oficiální a nezávislý informační portál o SRN
• austria.cz – rakouská zastoupení v Praze
• stadtplan.net
• bahn.de, reiseauskunft – Německé dráhy (DB) mají jeden z nejnavštěvovanějších
turistických serverů…
Nakladatelství
• duden.de
• hueber.de
• fraus.cz
• SPN
DaF – výuka němčiny s Internetem

Goethe-Institut Praha

deutsch-als-fremdsprache.de – fórum učitelů DaF – „Deutsch lehren und lernen mit
dem Internet“

ralf-kinas.de – 225 cvičení; hry apod.

4teachers.de

ide – časopis pro DaF
Evropská média a weby v české škole (projekt Ústavu pro informace ve vzdělávání)
Slovníky
• seznam.cz – sekce Slovníky (slovníky fy WinGED) – internetový překladový slovník
• lingea.cz – nabídka softwarových produktů
• též viz Nakladatelství
Projekty
 bild-online.dk – LernWelt „Das Bild der Anderen“
 bjr.de – stránky Bayerischer Jugendring – možno nalézt partnerské školy
 deutsch-als-fremdsprache.de – viz DaF, pod Lehrer-Infos/Web-Projekte další
Literatura, čtení a noviny na webu
• gutenberg.spiegel.de – největší literární archiv na Internetu
• jetzt.de – didaktizované články pro mládež, ze Süddeutsche Zeitung
• punktde.ruhr-uni-bochum.de – časopis pro mládež a DaF
• carlsencomics.de – stránka komiksů, nakladatelství Carlsen
Využití počítače ve vzdělávacím procesu - (zeměpis)
Vyhledávače
•
Google www.google.com
•
Český Google www.google.cz
•
Seznam www.seznam.cz
•
Centrum www.centrum.cz
Statistické údaje
•
CIA Factbook http://www.cia.gov/cia/publications/factbook/
•
Your Nation www.your-nation.com
•
Ročenka FAO http://apps.fao.org
•
Světová banka http://devdata.worldbank.org
•
Stat. úřad OSN http://unstats.un.org
•
Český statist. úřad www.czso.cz
•
Citypopulation www.citypopulation.de
Odkazy na mapové servery
•
Mapy na Seznamu www.mapy.cz
•
Mapy na Centru http://mapy.centrum.cz
•
Webmapy www.webmapy.cz
•
Mapy na iDnes http://mapy.idnes.cz
•
Mapy National Geographic www.nationalgeographic.com
•
Maporama www.maporama.com
Další zajímavé www stránky
•
Klimadiagramy www.klimadiagramme.de
•
ČHMÚ www.chmi.cz
•
Český NG www.national-geographic.cz
•
Zámky, hrady www.zamky-hrady.cz
•
Geografický server www.zemepis.com
Národní atlasy
•
USA http://nationalatlas.gov/
•
Kanada http://atlas.gc.ca
•
Švédsko www.sna.se/webatlas/index.html
E-learning - seznámení
Dnešek je dobou „e“
e-mail, e-shop, e-banking, e-business ...
Před informačními a komunikačními technologiemi (ICT) se neschováme
mobilní telefony, CD, DVD, Internet, digitální foto/video ...
ICT je využít ke vzdělávání
studovat je možno i jinak než pouze z knih ...
Multimédia vládnou světem
více médií = zapojení více lidských smyslů ...
LMS Uniform
Studijní informační systém pro distanční a další vzdělávání. Hlavním komunikačním
médiem je mezinárodní síť Internet.
•
Požadavky na pracovní stanici (počítač studujícího)
o běžné PC
zvuková karta
DVD-ROM (off-line materiály)
o Internetový prohlížeč
Internet Explorer,
Firefox, Opera, Google Chrome, Safari
o připojení k Internetu
Demo
•
http://demo.online-kurz.net/
•
uživatelské jméno = student
•
výchozí heslo = student
•
přihlášení do Portálu
Struktura studia
Kurz - Modul - Disciplína - Kapitoly distančního textu
•
Disciplína – konkrétní předmět. Obsahuje dané kapitoly distančního textu nebo jiné
studijní opory (foto, audio, video ...) (příklad disciplíny: „ukázková disciplína“)
•
Modul – složen z jednotlivých disciplín (příklad modulu: „ukázkový modul“) pozn.:
modul nemusí nutně odpovídat akademickému semestru!
•
Kurz – obsahuje jeden a více modulů (příklad kurzu: „ukázkový kurz „)
Úkoly
•
Krátký úkol
o vyžaduje pouze stručnou odpověď - přímo v Uniforu
o nelze odpovídat po stanoveném termínu
•
Dlouhý úkol
o analogie se seminární prací v klasické výuce
o je třeba jej vypracovat mimo Unifor (např. v textovém editoru) a zaslat k
hodnocení
o pokud ještě nedošlo k hodnocení práce tutorem, lze již jednou zaslaný úkol
smazat a nahradit novým
o práci lze zaslat i po stanoveném termínu - takový úkol však tutor může, ale
nemusí přijmout.
o Tutor může studujícímu práci zamítnout (neschválit)nebo vrátit k přepracování.
Testy
•
„Zkušební“ (cvičný) test
o není hodnocen
o slouží studujícímu k procvičování („test nanečisto“)
o lze jej libovolně opakovat
o po ukončení je možno si zobrazit správné odpovědi
•
„Ostrý“ (skutečný) test
o je hodnocen
o slouží k ověření znalostí studujícího
o lze jej absolvovat pouze jednou (nový pokus je oprávněn povolit jen tutor)
o nelze zobrazit správné odpovědi
Prezenční akce
•
Tutoriál / zkouška
o možnost on-line přihlášení i odhlášení
o podrobné informace a jejich okamžitá aktualizace při změně
termín
místo konání
rozsah výuky
počet přihlášených/počet volných míst
vstupní požadavky
program tutoriálu
u zkoušek nabídka více termínů
•
termíny všech tutoriálů či zkoušek, na které se studující přihlásil, jsou automaticky
vkládány do jeho osobního kalendáře
Komunikace
•
Zprávy
o interní zasílání zpráv - obdoba e-mailu
o provázanost s ostatními částmi Uniforu
o automatické upozorňování na došlé zprávy
o možnost přeposílání na skutečný e-mail + upozornění jako SMS
o RSS kanál – automatický odběr zpráv a informací z Uniforu
•
Diskusní kluby
o diskusní fóra na všech úrovních
obecná diskuse k disciplíně
konkrétní diskuse k jednotlivým kapitolám
diskuse nezávislé na disciplíně
•
Chat
o synchronní on-line komunikace v reálném čase
(v Uniforu pro zjednodušení označena pouze jako online)
o možnost založení vlastních komunikačních skupin („místností“)
o komunikační skupiny
veřejné (přístup má kdokoliv)
privátní (přístup pouze se znalostí hesla)
•
Novinky
o obecné vzkazy od tutorů či správce Uniforu (administrátora)
•
Často kladené otázky (FAQ)
o dotazy uživatelů a odpovědi administrátora na ně
o souvisí s funkčností a obsluhou Uniforu, netýkají se výuky
Zdroje informací
•
Knihovna
o vyhledávání
vyhledávání v rámci Uniforu
lze omezit pouze na určité oblasti
o vyvěšení veřejně přístupných souborů
může vyvěsit kterýkoli tutor či studující
možnost omezení přístupu jen pro určité skupiny uživatelů
•
Literatura, odkazy
o uváděny u jednotlivých disciplín
o snadná orientace (možno použít vyhledávání)
o hypertextové odkazy („hyperlinky“) mohou vést na informační zdroje i mimo
Unifor nebo k souborům ke stažení
Studující
Osobní stránka
o informace o uživateli
o lze umístit i fotografii
o „Vaše nastavení“
vzhled („skin“)
přeposílání zpráv na e-mail a upozornění o zprávách jako SMS
počet záznamů na stránku, heslo pro RSS, Google kalendář ...
Body
o okamžité zjištění hodnocení
o bodovány jsou úkoly, testy i prezenční akce
o možno přidělit též dodatečné body („prémiové“)
Vyhledávání
o v kapitolách, uživatelích, zprávách, diskusích, úkolech ...
Kalendář
o zobrazuje důležité akce spojené se studiem
o veden a aktualizován automaticky
o termíny testů, tutoriálů a zkoušek
o vložení vlastních akcí
o budík – upozornění v zadaný okamžik
Třída
o virtuální třída v Uniforu
o obsahuje všechny studující konkrétní disciplíny u daného tutora
o možnost zobrazení osobních stránek členů třídy i tutora
Moodle
Jedná se o program šiřitelný pod GPL licencí , ve kterém je možné tvořit elektronické
kurzy, publikovat materiály, založit různá fóra, tvořit testy a další podporu výuky. Program je
tedy možné stáhnout z těchto stránek: http://download.moodle.org/
Program je defaultně v anglickém jazyce, český jazyk stáhnete z těchto stránek:
http://download.moodle.org/download.php/lang16/cs_utf8.zip
Tvorba databáze
Po spuštění instalace a zkopírování na FTP je třeba pustit se do tvorby databáze. Je
třeba v administraci MySQL vytvořit novou databázi, kterou pojmenujte, zadejte heslo a
kódování.
Postup instalace
Otevřete internetový prohlížeč a zadejte adresu, kam jste nakopírovali program
Moodle. Následně zvolte jazyk a to češtinu. Pokračujte kliknutím na další.
Obrázek 22.: Výběr jazyka
Nyní musíme upravit nastavení datového adresáře. Adresář zapište ve tvaru
/data/www/nazev-vasi-domeny/tmp/nazev-vaseho-webu/.
V další části je třeba zvolit databázový ovladač, ten nechte nebo nastavte na MySQL
Improved (native/mysqli).
Obrázek 23.: Databázový ovladač
Databáze a její nastavení
V další fázi nastavíme databázi. Do prvního políčka napište adresu, která je
v administraci SQL databáze, je to ta kolonka „Váš MySQL server“. Poté vyplňte ostatní
políčka.
Obrázek 24.: Nastavení databáze
Váš MySQL server
Váš název databáze
Jméno uživatele databáze
Vaše heslo k databázi
Autorská práva
V tomto kroku je třeba odsouhlasení GNU licence.
Obrázek 25.: Licence
Kontrola
V následující části dojde k několika kontrolám. První je kontrola serveru, zde se
dozvíte, zda Moodle je schopen pracovat na Vašem serveru. Pokud bude na konci napsáno
„Prostředí Vašeho serveru plní minimální požadavky“ je vše v pořádku
Druhá kontrola zkontroluje moduly, které můžete využívat. Nejprve vše upgradujte.
Obecné
V následující části se budou vyplňovat administrátorské údaje.
Obrázek 26.: Administrátorský přístup
Váše jméno
Váše příjmení
Vaš e-mail
Místo bydliště
Jako poslední část vyplníte základní popis, název stránky atd. Po doplnění uložíte
změny a můžete začít s tvorbou kurzů, tak jak jsme si to ukazovali v některé z předchozích
přednášek.
Obrázek 27.: Stránka
Ukázka čisté instalace, nebo demo je zde: http://moodle.demo2.cz/.
ÚKOL: Pomocí manuálu na http://moodle-prirucka.webnode.cz/zakladni-pojmy/ vytvořte
vzorový e-learningový kurz.
Aktuální zdroje informací a výukových objektů na internetu
„Nové technologie ve vzdělávání – moderní prostředky didaktické techniky, didaktické
programy a jimi inspirované nové formy vyučování zahrnující zejména:
1. sítě (lokální počítačové sítě, internet a jeho prostřednictvím přístupné on-line
knihovny, databáze a další zdroje informací, videokonference aj.);
2. multimédia, která spojují různé formy prezentace informace (hypertext, obraz a
animovaný obraz, zvuk atd.) na různých typech nosičů (on-line, na CD-ROM);
3. mobilní prostředky a přístupy podporující flexischooling a další formy distančního
vzdělávání, zahrnující bezdrátové sítě, notebooky apod.“3
Výukové objekty
Moderní svět je dnes plný různých elektronických zařízení, která se využívají snad ve
všech odvětvích lidské činnosti včetně školství. Neumajer uvádí, že „školní učebnice, které
dříve srozumitelně zprostředkovávaly žákům informace o fungování a principech světa kolem
nás, dnes již nemusí být aktuální nebo nemusí generaci mládeže odchované na konzumování
televize a pohybující se v on-line světě Internetu vyhovovat. Navíc decentralizace našeho
vzdělávacího systému spojená se změnou role učitele vyžaduje od pedagogů stále větší
tvořivost a zodpovědnost.“4
Učitelům mohou při jejich práci pomoci různé servery s různým digitálním výukovým
obsahem nebo výukovými objekty, které vzešli ze snahy autorů různých e-learningových
kurzů.
Výukovým objektem může v případě pedagogické praxe být obrázek, různé zvuky,
videa, Vaše prezentace, různé pracovní listy atd.
Autorská práva
Problematiku autorských práv jsme již probírali v jedné z předchozích přednášek, pouze
pro úplnost si zopakujeme několik základních informací.
3
4
Pedagogický slovník (PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, 2003)
http://ondrej.neumajer.cz/?item=vyukove-objekty-jako-pomocna-ruka-ucitelum
Jednou ze základních licencí je tzv. Open Source.5 Jedná se o otevřený počítačový
program tzn. Že uživatel může za dodržení určitých podmínek zdrojový kód využívat a
upravovat.
- Kancelářské balíky:
•
OpenOffice – populární kancelářský balík (http://www.openoffice.cz/)
•
LibreOffice – další verze kancelářského balíku (http://cs.libreoffice.org/)
Obrázek 28.: LibreOffice
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:LibreOffice_Writer_3_3_2_en.png
- Operační systémy:
•
Debian – (http://www.debian.cz/)
•
Ubuntu – (http://www.ubuntu.cz/)
Obrázek 29.: Debian
5
Open source - otevřený software
Zdroj: http://deviceguru.com/testing-debians-lenny-kde-beta/
- Internetové prohížeče:
•
Firefox – (http://www.firefox.cz/)
•
Chrome – (https://www.google.com/intl/cs/chrome/browser/)
Toto je jen ukázka některých programů, které jsou volně dostupné na internetu. Na
těchto internetových stránkách, můžete najít přehled open aplikací, jako náhrada za uzavřené:
http://wiki.linuxquestions.org/wiki/Linux_software_equivalent_to_Windows_software
Výukové objekty
V současnosti vzniká celá řada projektů, které mají za úkol sdružovat a sdílet výsledky
práce učitelů. Aktuálně se jedná o tzv. DUMy,6 které aktuálně zpracovávají učitelé snad na
každé škole.
6
DUM – Digitální učební materiál
Zde je několik odkazů na možné zdroje výukových materiálů:
-
http://rvp.cz/
-
http://www.veskole.cz/
-
http://lreforschools.eun.org/
Vašim dalším úkolem je prozkoumat jednotlivé webové portály a najít výukové
objekty, které by se dali využít při Vaší výuce.
Kolaborativní učení
Principem je učení ve skupině, která spolupracuje za účelem dosažení cíle, takovým
cílem může být například již zmiňovaný žákovský projekt (Komponenta ICT). Zodpovědnost
za výsledek, mají všichni členové skupiny.
Další informace ohledně kolaborativního učení a systémů si prostudujte na stránkách:
http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kolaborativn%C3%AD_systémy
Existuje také spousta aplikací:
-
DIGIcation - http://www.digication.com/
o „Platforma pro studenty, učitele a odborníky různých oborů. Lze ji použít
pro tvorbu výukových webových stránek učitelů, hodnocení znalostí
studentů, kolaborativní projekty a prezentace výsledků výzkumné práce.“7
-
RCampus - http://www.rcampus.com/
o „Kolaborativní prostředí k učení, které používá Open Education
Management System. Můžete v něm vytvářet osobní i skupinové webové
stránky, řídit kurzy a organizovat akademické komunity.“8
7
8
http://www.digication.com/
http://www.rcampus.com/
Výuka hrou
Dnešní mládež je zvyklá většinu času trávit u počítače a hrát počítačové hry. Je tedy
možné využít právě počítačových her . Vyšla celá řada studií a projektů (How are digital
games used in schools?), který se snaží využívat hry ve výuce. Vzdělávání založené na hře,
resp. digitálních hrách se nazývá GBL – Game based learning.
Výsledky projektu jsou zveřejněny v tabulce 1, s možností jejího využití:
Tabulka č.8: Využití her při vyuce
Zdroj: http://games.eun.org/upload/gis-full_report_en.pdf
Na našich školách jsou většinou hry zakázané, nebo nejsou díky neznalosti vůbec
instalovány. Přesto řada učitelů tvoří různé hry pomocí interaktivních nástrojů a programů,
jako jsou Aktive Inspire nebo Powerpoint, ve kterých lze vytvářet jednoduché hry, jako
Pexeso, Milionář, Risk, Puzzle a další.
Existuje i celá řada již hotových her jak deskových tak digitálních, které se prodávají
na internetu. Příkladem deskové hry může být vědomostní hra Česko – otázky a odpovědi od
firmy Albi, které vytváří i další hry jako Lidské tělo, Vesmír atd.
Dále je možné využít digitálních her, například Vesmírná čeština a další, které je
možné za pár korun zakoupit na www.vyukovehry.cz . Portál nabízí i další hry pro
matematiku a anglický jazyk.
Obrázek č. 30: Vesmírná čeština
Zdroj: http://www.vyukovehry.cz/vhpsoft/?17,vhpsoft
9 Zdroje
NEUMAJER, O. Výukové objekty jako pomocná ruka učitelům. Moderní vyučování. Praha :
AISIS, roč. 16, 2010, č. 5, strana. 10. ISSN 1211-6858
Krčál Martin. Document management systems. Inflow: information journal [online]. 2008,
roč. 1, č. 4 [cit. 2008-04-09]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/documentmanagement-systems>. ISSN 1802-9736.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. 2003. Pedagogický slovník. 4., aktualiz.
vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 8071787728.
EGER, L. Technologie vzdělávání dospělých. Plzeň: ZČU v Plzni, 2005
PRUCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2001
KALHOUS, Z., OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002
KOPECKÝ, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex, 2006
RYBKA, M. MALÝ, O. Jak komunikovat elektronicky. Praha: Grada, 2002
FLEISCHMANOVÁ,
Emílie;
KULDOVÁ,
Olga;
ŠEDÝ,
Raimund.
Obchodní
korespondence: Pro střední školy. 2., upr. vyd. Praha: Fortuna, 2008. 119 s. ISBN 80-7168919-X.
KASÍKOVÁ, H.: Kooperativní učení, kooperativní škola., Praha, Portál, 2001
http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Kolaborativn%C3%AD_systémy
http://www.digication.com/
http://www.rcampus.com/
http://www.internetprovsechny.cz/socialni-sit-dobry-sluha-zly-pan/
http://ondrej.neumajer.cz/?item=vyukove-objekty-jako-pomocna-ruka-ucitelum
http://wiki.linuxquestions.org/wiki/Linux_software_equivalent_to_Windows_software
http://rvp.cz/
http://www.veskole.cz/
http://lreforschools.eun.org/
http://www.skola21.cz/akcni_plan/priloha-2
http://www.khsova.cz/01_aktuality/zasady_sezeni.php?datum=2005-12-01
http://moodle2.gymcheb.cz/mod/resource/view.php?id=2672
http://www.vsrr.cz/kestazeni/doporuceni_bp.pdf
http://www.nicm.cz/jak-napsat-strukturovany-zivotopis
ČSN ISO 88 6101
ČSN ISO 690