archaicke-obdobi-LR - Petra Marikova Vlckova

Transkript

archaicke-obdobi-LR - Petra Marikova Vlckova
Raně dynastické období –
doba nejstarších králů
(asi 2950 – 2650 před n. l.)
LY
PETRA MAŘÍKOVÁ VLČKOVÁ
Nejstarší dějiny sjednoceného egyptského státu byly odhalovány jen velmi pozvolna (proces sjednocení a dějiny tzv. 0. dynastie byly popsány v předcházející kapitole). Za symbolický počátek nového období je pokládáno
přenesení královské rezidence do oblasti Memfidy (královská citadela nazývaná Inebu-chedž, Bílé zdi) a založení nové nekropole v severní Sakkáře za vlády panovníka
Hor-Ahy – zakladatele 1. dynastie. Ačkoli po sjednocení Horního a Dolního Egypta panovník a jeho dvůr sídlili v Memfidě, nechávali se králové i nadále pohřbívat
na starobylém pohřebišti u Abydu – na Umm el-Kábu
(arabsky Matka střepů).
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
Je podivuhodné, jak rychle vládci 1. dynastie dokázali využít kulturních a hospodářských výdobytků Předdynastického období. Během vlády jejích osmi králů došlo k upevnění nejen vnitřní stability země, ale i vnějších
hranic celé říše a raný egyptský stát postupně expandoval jak na jih do Núbie (skalní reliéf na Gabal Šéch Sulejmanu z doby vlády Džera) tak do oblasti Syropalestiny
(existence egyptských osad na Tell Erání a v En-Besoru).
V obou případech se Egypťané snažili zajistit si přístup
k dalším obchodním cestám, nalezištím cenných nerostných surovin (například zlata v Núbii) a oblastem, kde
se pěstovalo víno a olivový olej (v Syropalestině).
T
E
N
70 Dva skalní
reliéfy z Gabal
Šéch Sulejmanu
v Núbii, na
nichž egyptský
panovník,
symbolizovaný
Horovým
jménem
v serechu, poráží
své nepřátele.
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
97
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
Z
71 Dokladem o bojích v době 2. dynastie může být existence
panovníků, kteří místo sokolího boha sedícího na serechu
používali tzv. Sutechovo zvíře – Horova úhlavního nepřítele.
Literatura: Kathryn A. Bard, „Vznik egyptského státu
(asi 3200 – 2686 před n. l.)“, in: Ian Shaw (ed.), Dějiny
starověkého Egypta, (Praha, 2003), 77 – 104; Toby
A. Wilkinson, Early Dynastic Egypt, (London, 2001).
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
V tomto období rovněž dochází ke stabilizaci společenského zřízení země – vyvíjí se a upevňuje státní administrativa, jež plně vykonává vůli jediného muže – egyptského panovníka. Kodifikuje se ikonografie královské
moci a začíná vývoj královské titulatury (Horovo jméno, titul král Horního a Dolního Egypta a jméno Obou
paní), který je dokončen na počátku 5. dynastie.
Nový politický řád, garantovaný a řízený jediným žijícím bohem na zemi (= panovníkem), který rovněž stál
v čele státního náboženství, ztělesňovala monumentální architektura (královské pohřební komplexy v Abydu a hrobky v Sakkáře). Egyptský panovník se stal prostředníkem mezi světem lidí a bohů, a jako takový měl
nárok i na nákladný pohřeb, který tuto jeho roli symbolizoval.
Zdá se, že dosud křehká politická jednota raného
egyptského státu byla na konci 1. dynastie rozbita. A následující období 2. dynastie tak patří k nejméně známým úsekům egyptské historie. Není dokonce ani přesně známo, kolik vládců ji tvořilo či v jakém pořadí vládli.
Spolehlivé informace máme pouze o prvních třech králích a závěrečném panovníkovi, tj. o době vlády Hetepsechemueje, Raneba, Ninecera a Chasechemueje. Badatelé se dokonce domnívají, že po Ninecerovi nejspíše došlo
k dočasnému rozpadu územní celistvosti Egypta a snad
i k občanské válce. Na podstavci břidlicové sochy krále
Chasechema/Chasechemueje se totiž dočítáme o potlačení povstání v Dolním Egyptě s přesným počtem pobitých nepřátel.
Politická nestabilita Egypta se promítla i do volby
královského pohřebiště: Hetepsechemuej opustil tradiční abydoskou nekropoli a svou hrobku si nechal postavit v Sakkáře. Jeho příkladu pak následovali i Raneb
a Ninecer – a snad i další efemérní panovníci (viz příslušná podkapitola). Naopak, poslední dva vládci – Peribsen a Chasechem/Chasechemuej – jako by chtěli demonstrovat svou příslušnost ke starobylé královské linii
a navrátili se zpět do Abydu. Kde jsou pohřbeni zbývající panovníci, není známo.
Přesto se zdá, že právě v době 2. dynastie byly položeny hospodářské a politické základy staroegyptského
státu, jak jej poznáváme na počátku Staré říše. Vláda
prvních dvou dynastií tak představuje období upevňování výdobytků politického sjednocení země. Závažné
změny v socio-ekonomické a politické struktuře společnosti, které v tomto období proběhly, ve svých důsledcích umožnily formování a rozvoj plně centralizovaného státu Staré říše, se všemi jeho monumentálními
stavbami.
98
VÝVOJ ZÁDUŠNÍCH PŘEDSTAV
Archeologické doklady pohřebních rituálů pocházející z Raně dynastického období jsou poměrně početné. Nepochybně s tím souvisí tehdejší systém zádušních představ, které vyžadovaly velký počet milodarů,
jež byly ukládány do pohřebních komor a skladištních
prostor – trend, který na počátku Staré říše skončil.
V Raně dynastickém období totiž jsou od sebe obě sféry lidské existence, tj. život na zemi a po smrti, ještě stále pevně odděleny. Okamžikem smrti zemřelý opouští
„pozemskou“ lidskou společnost, aby mohl vstoupit do
zásvětí a stát se členem tamní komunity. Z tohoto hle-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
bek pocházejících ze 2. dynastie, jež objevil Walter
Emery na pohřebišti v Sakkáře (S 3477). V neporušené pohřební komoře nalezl na keramických a kamenných talířích a mísách pozůstatky hostiny, která měla
uctít ducha zemřelého majitele hrobky. O stěny komory byly opřeny vysoké zásobnice s vínem i pivní džbány, jako by jen čekaly na použití. Celkem bylo objeveno 27 keramických a více než 70 kamenných nádob
(především z tzv. egyptského alabastru – geologicky
travertin, dále z dioritu a vápence). Podél stěn byl původně rozmístěn dřevěný nábytek nebo skříňky, jež se
však rozpadly na prach, a proto nebylo možné identifikovat jejich přesné rozměry a tvary. Majitelka hrobky princezna Šepsesipet byla uložena v masivní 1,7 m
dlouhé, 0,9 m široké a 0,7 m vysoké cedrové rakvi. Delší stěny byly vyztuženy třemi přidanými panely a víko
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
diska tedy bylo bezpodmínečně nutné, aby si na cestu
vzal s sebou část svého pozemského majetku (keramické zásobnice, kamenné nádoby, košíky a pytle se zásobami, ale i ozdoby a odznaky společenského postavení),
neboť jeho kontakty se společností lidí na zemi budou
zpřetrhány a o svou existenci na onom světě se musel
postarat sám. Proto je také podzemí Raně dynastických
hrobek tolik podobné lidskému obydlí: mrtvý potřeboval k dalšímu životu příbytek věčnosti, jak staří Egypťané
nazývali hrobku: je možné rozpoznat ložnici (= pohřební komora), různé sklady, kuchyni, sýpky apod. Stejný myšlenkový koncept se, v přenesené rovině, objevuje i v královské pohřební architektuře (viz následující
podkapitola).
Tyto představy byly unikátním způsobem potvrzeny
nálezem pozůstatků tzv. zádušní hostiny v jedné z hro-
72 Rekonstrukce
podzemních
prostor hrobky
3503 v Sakkáře
se zádušní
hostinou
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
99
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
kýchsi kultovních prostor s přilehlými jatkami (Rainer
Stadelman).
Zakončení tohoto postupného procesu a zároveň
další milník ve vývoji zásvětních představ představuje
hrobka vysoce postaveného hodnostáře Merky (S 3038)
v Sakkáře. Zde se poprvé setkáváme s přesně definovaným prostorem, kde probíhal zádušní kult jedince nekrálovského původu. Soustava několika místností vzájemně propojených chodbami se nachází v severní části
pohřebního celku. Podle nálezu zbytků dvou dřevěných
soch lze dokonce jednu z místností označit jako serdab –
prostor, kde byly uloženy sochy hodnostáře, aby se jeho
duch mohl účastnit probíhajícího kultu.
U hrobek z tohoto období se rovněž objevují stavební prvky, jež lze jednoznačně spojit se snahou o zviditelnění společenského postavení jejich majitelů. Hlavním
takovýmto znakem bylo použití tzv. palácové fasády –
stylizovaného palácového průčelí, které sestávalo z pravidelně se střídajících výklenků (nik) a pilířů. Nejprve
byla vyhrazena pouze královským stavbám (palácům
a hrobkám), ale velmi rychle se rozšířila i mezi nejvyššími hodnostáři. Významnou roli přitom sehrála
nekropole v Sakkáře. Původ onoho výzdobného prvku je možné spatřovat v domácí architektuře používající materiály snadno podléhající zkáze (dřevo, rohože
ze sítiny apod.). Zároveň motiv palácové fasády opět
odkazoval na představu, že hrobku je třeba chápat jako
palác (příbytek), v němž zemřelí po své smrti navěky
sídlili.
Jako další znak vyššího společenského postavení
mohla být použita bukránia – lebky býků, které byly
rozmístěny v pravidelných rozestupech při patách fasád hrobek významných hodnostářů. Mohly být použity skutečné lebky či jejich modely z hlíny, na něž
byly pouze připevněny zvířecí rohy (hrobky v Sakkáře
a Abúsíru). Na počátku egyptských dějin byl totiž býk
pokládán za jeden ze symbolů panovnické moci, síly
a neohroženosti; a tuto symboliku si v menším měřítku udržel i v průběhu dalších období.
U některých velkolepých mastab v Sakkáře pocházejících z doby 1. dynastie byla archeologickým výzkumem zjištěna přítomnost mohutných kůlových jam, do
nichž mohly být zasazeny dřevěné pilíře zdobené palmovými listy či dokonce palmy samotné. V tomto případě by stavitelé hrobek vědomě navazovali na starobylý koncept tzv. bútické mastaby. V ikonografických
pramenech se objevují vyobrazení hrobek vládců, kteří
v samotném závěru Předdynastického období ovládali
část delty Nilu, sídlili a byli pohřbeni v Bútó. Nejdů-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
R
P
E
Z
O
U
bylo lehce vypouklé – v podstatě šlo o zmenšenou kopii vlastní superstruktury hrobky, a tím i věčného příbytku zemřelého. Kolem byly rozmístěny další součásti
pohřební výbavy – několik pazourkových nožů původně umístěných v dřevěné skříňce, která se bohužel rovněž rozpadla, další keramické a kamenné nádoby, a dokonce i soubor měděných nádob včetně soupravy na
rituální očistu – hluboké mísy a konvice s výlevkou.
Avšak centrum celé pohřební výbavy představovala již zmiňovaná zádušní hostina, jež sestávala z různých porcí hovězího masa (ledviny, žebírka, kýty), ryb
a drůbeže (holoubátko, křepelka), ječmenné kaše, několika druhů ovoce (fíky, blíže neurčené bobule a vinné hrozny), chlebů či koláčků, a dokonce i sýrů. Vše
bylo naskládáno na keramické či kamenné talíře. Majitelka hrobky si tak mohla i na onom světě dopřávat svá
oblíbená jídla, aniž by se musela bát, že jí zásoby někdy dojdou.
Doprovodné stavby, které jako by naznačovaly počátek geneze symbolické roviny vybavení zemřelých vším
potřebným pro spokojený život na onom světě, se v okolí hrobek začaly objevovat až později a postupně. Jasný
doklad tohoto procesu představuje soubor malých cihlových staveb nacházející se severně od hrobky S 3557
(doba vlády Hor-Ahy, více v příslušném oddíle) v Sakkáře. Ačkoli jejich funkce dosud nebyla zcela jednoznačně určena, předpokládá se, že znázorňují model statku
(Walter Emery), loděnice (Mark Lehner), či dokonce ja-
O
S
T
U
73 Pohled na rekonstruovanou podobu malých staveb
u hrobky S 3357 v Sakkáře
100
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
74 Půdorys
sakkárské hrobky
hodnostáře Merky
s nejstarším
dokladem zádušní
kaple v severní části
hrobu
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
ležitějším prvkem těchto staveb byl palmový háj, jenž
hrobky obklopoval. Archeologicky však tyto hrobky
dosud nebyly prozkoumány.
Již od počátku Raně dynastického období se začaly zvětšovat rozdíly v pohřební architektuře a výbavě hrobek mezi rezidenčními hřbitovy a provinciemi.
Hodnostáři pohřbení v okolí královské rezidence kladli
stále větší důraz na monumentalitu svých hrobek, nápadnost fasád, kvalitu a množství pohřební výbavy. Pohřební zvyklosti tak byly poprvé zřetelně použity jako
nástroje pro vyjádření příslušnosti k odlišné společenské vrstvě.
Literatura: Walter Emery, A Funerary Repast in
an Egyptian Tomb of the Archaic Period, (Leiden,
1962); Christiana E. Köhler, „Ursprung einer langen
Tradition. Grab und Totenkult in der Frühzeit“, in:
Heike Guksch – Eva Hofmann – Martin Bommas
(eds.), Grab und Totenkult im Alten Aegypten,
(Heidelberg, 2004), 11 – 26.
75 Příklad motivu tzv. palácového průčelí:
1. monumentální brána ze sušených cihel v Hierakonpoli,
jež snad označovala vchod do královského paláce;
2. půdorys hrobky 2275 z pohřebiště Minšat Abú Omar
v severovýchodní Deltě, kde bylo palácové průčelí použito
ve vnitřních prostorách.
VÝVOJ KRÁLOVSKÉ ZÁDUŠNÍ
ARCHITEKTURY
Vývoj královské pohřební architektury v Raně dynastickém období je neodmyslitelně spjat s nekropolemi na
Umm el-Kábu a v Sakkáře. Stavební tradice a myšlen-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
101
LY
N
Í
Ú
Č
E
76 Průřez rekonstruovanou podobou královské hrobky
z 1. dynastie v Abydu s naznačením dvou počátečních pahorků
zakomponovaných do stavby
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
superstruktura svým tvarem odpovídala mladším mastabám, tj. že šlo o monumentální obdélnou stavbu ze sušených cihel s ukloněnými stěnami. V současnosti se
však má za to, že zastropení podzemních prostor z dřevěné kulatiny by tíhu cihlového zdiva neuneslo. Archeologové naopak vycházejí z předpokladu, že nadzemní
část představovala poměrně lehkou konstrukci sestávající převážně z nasypaného písečného rovu, jehož tvar
mohl být udržován nízkou zídkou ze sušených cihel.
Písečný rov velmi pravděpodobně souvisel s představou
tzv. počátečního pahorku, který se v okamžiku zrození světa jako první vynořil z pravodstva Chaosu a na
němž se zrodil život, bohové i celý Egypt. Tento pahorek byl pokládán za nejposvátnější místo na zemi, a pokud se nacházel v hrobce, kde byl uložen panovník, zaručoval jeho opětovné zrození na onom světě, kde už
měl žít navěky.
Revizní výzkumy Německého archeologického ústavu na Umm el-Kábu navíc potvrdily, že se v podzemí
hrobek nacházel další vnitřní písečný pahorek, jakýsi „dvojník“ vnějšího rovu, který nedosahoval úrovně
okolního terénu. Byl navršen nad královské pohřební komory, jejichž zastropení tvořila dřevěná kulatina,
z obou stran potažená silnou vrstvou omítky. Tento pahorek měl zesílit magickou ochranu místa posledního
odpočinku egyptského panovníka. Jeho umístění do
podzemních prostor hrobky zároveň zaručovalo opětovné zrození zemřelého, neboť král tak byl uložen do
dvojnásob „posvátné půdy“.
Jak vypadala pohřební výbava raných králů, můžeme pouze odhadovat, neboť hrobky na pohřebišti v Abydu byly k naší škodě několikrát za sebou vydrancovány. Nálezy z tzv. hrobky U-j ovšem dokládají,
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
kové koncepce, které se za hrobkami těchto panovníků
skrývají, dosáhly svého vrcholu na počátku 3. dynastie
v projektu Stupňovité pyramidy panovníka Necericheta/
Džosera v Sakkáře – milníku ve vývoji staroegyptské pohřební architektury.
Královský pohřební komplex v Raně dynastickém
období sestával ze dvou geograficky a funkčně oddělených částí: vlastní hrobky, která se nacházela hluboko
v poušti na Umm el-Kábu, a tzv. velké zádušní ohrady, jež byla umístěna blíže nilskému údolí (přibližně
1 km východním směrem od hrobky) a kde byl po určitou dobu udržován zádušní kult. Při přenosu královské nekropole do Sakkáry na počátku 2. dynastie se do
té doby geograficky i funkčně oddělené části postupně
sbližují a prolínají. K jejich definitivnímu splynutí došlo na počátku 3. dynastie při stavbě Necerichetovy/
Džoserovy Stupňovité pyramidy (o myšlenkovém pozadí více v následující kapitole).
Architektura hrobek panovníků 1. dynastie (Džera,
Džeta, královny Merneit, Dena, Adžiba, Semercheta
a Kaa – popis individuálních památek naleznete v podkapitole Abydos) na Umm el-Kábu vykazuje mnohé
společné rysy: podzemní prostory byly budovány na
dně otevřené stavební jámy, v jejímž centru se nacházela královská pohřební komora s dřevěnou svatyní, ve
které spočívalo tělo panovníka. Tato ústřední prostora
byla obklopena skladištními místnostmi a hrobka byla
obestavěna tzv. vedlejšími pohřby členů královské rodiny a domácnosti. Přesto lze i zde vysledovat postupný
vývoj, který se týkal především zvyšujících se nároků
na efektivitu stavby: od vlády Dena byla například pohřební komora přístupná zaklenutou chodbou se schodištěm (do té doby do ní žádný přístup kromě stropu
nevedl). Takto bylo možné vybudovat podzemní prostory, zastropit je a navršit nadzemní rov ještě za života panovníka.
Důležitým předělem ve vývoji zádušních představ
bylo zapojení samostatné malé místnosti do architektury královské hrobky, k níž rovněž došlo za vlády Dena.
Tato místnost přístupná úzkým schodištěm mohla sloužit jako serdab (arabsky sklep) – prostor, v němž byly
umístěny sochy zemřelého majitele hrobky. Schodiště,
která z těchto místnůstek vedla, bez výjimky směřovala
západním směrem k ústí velkého pouštního wádí, které v těchto místech porušovalo jednotnou linii Západního skalního masivu. Badatelé se domnívají, že podle
starých Egypťanů tam byl umístěn „vchod“ do zásvětí.
Jak vypadala nadzemní část královských hrobek, nebylo dlouho zcela jasné. Starší teorie předpokládaly, že
102
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
Nedílnou součástí hrobek panovníků 1. dynastie
byly tzv. vedlejší pohřby, v nichž byli uloženi členové širší královské domácnosti – zárodku budoucího
dvora. Tyto pohřby s jednoduchou nadzemní stavbou
v podobě malé mastaby byly zpravidla uspořádány do
několika řad a obklopovaly centrální královskou hrobku. Pouze v případě Semercheta a Kaa se vedlejší pohřby nacházely v těsné blízkosti královské pohřební komory. Identita jejich majitelů byla zaznamenána na
malých kamenných stélách, jež napodobovaly tvar velkých královských stél a na nichž byly zapsány hlavní tituly a jméno pohřbeného. Z nich se dozvídáme, že šlo
zpravidla o níže postavené úředníky a vzdálenější členy královské rodiny, ale i o panovníkovy miláčky, třeba psy. Například z 318 vedlejších pohřbů nacházejících se v okolí Džerovy hrobky byly identifikační stély
nalezeny u 97; z nich 76 patřilo ženám, 11 mužům
a dvě trpaslíkům.
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
že tam bylo uloženo obrovské bohatství – velké množství amfor s dovezeným vínem a olivovým olejem z oblasti Syropalestiny, královské insignie, kamenné nádoby,
šperky apod. Anglický archeolog William M. F. Petrie
nalezl v hrobce panovníka Džera v prostoru vstupního
schodiště mumifikovanou paži s překrásnými náramky
z tyrkysu, zlata, lapisu lazuli a ametystů. Jeden z náramků sestává z řady malých plaketek s vyobrazením sokolího boha Hora nad tzv. palácovou fasádou, a tak se nabízí
lákavá hypotéza, že jde o pozůstatky samotného královského vlastníka hrobky. Nalezené předměty můžeme
v současnosti obdivovat v Egyptském muzeu v Káhiře.
Každá královská hrobka byla vybavena dvojicí monumentálních kamenných stél, na nichž bylo zaznamenáno Horovo jméno jejího majitele. Stély dokládají mistrovství, kterého egyptští umělci dosáhli v opracování
tvrdých druhů kamene. Jejich přesné umístění však zůstává i nadále záhadou.
77 Jedna ze dvou velkých stél se jménem panovníka Džeta
pocházející z Abydu a v současnosti vystavená v muzeu v Louvru
78 Příklady stél, jež označovaly vedlejší pohřby v sousedství
královských hrobek na Umm el-Kábu.
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
103
Hor-Aha
Džet
tzv. oslí
ohrada
Merneit
LY
Džer
tzv. západní mastaba
Ú
Č
E
pohřby lodí
IJ
N
Í
Chasechemuej
S
T
U
D
S
R
O
79 Základní mapa tzv. velkých zádušních ohrad v Abydu
Z
E
P
lo branou proraženou poblíž severovýchodního nároží;
vedle hlavního vstupu však existovaly i boční. Jak vypadal vnitřní prostor vymezený ohradní zdí, není dosud
přesně známo, ale zdá se, že kromě malé kaple (prokázané u Hor-Ahy, Džera, Peribsena, Chasechemueje)
umístěné v jeho jihovýchodní polovině byl ponechán
volný. Půdorys kaple se postupně vyvíjel: od jednoduché malé stavby o třech místnostech po poměrně rozsáhlý komplex čítající až jedenáct prostor. Lze předpokládat, že stejně se měnily, tj. obohacovaly, i rituály
v nich prováděné.
Podél vnějšího líce severovýchodní ohradní zdi Chasechemuejovy ohrady byla nalezena „flotila“ čtrnácti
dřevěných lodí, jež zde byla „pohřbena“, aby ji panovník mohl na onom světě používat pro cestování po své
říši. Na základě archeologického výzkumu se ovšem podařilo prokázat, že lodě ve skutečnosti náleží ke starší
stavbě, označované jako tzv. západní mastaba, jejíž majitel je dosud neznámý. Skutečné 23 m dlouhé dřevěné lodě byly uloženy do mělké jámy, jejíž dno a stěny
byly zpevněny sušenými cihlami. Ze stejného materiálu
byl posléze postaven rov, který převyšoval úroveň okolního terénu přibližně o 75 cm a který přesně kopíroval
tvar pohřbené lodi. Celá stavba (náhrobek) byla nakonec omítnuta a nabílena. Podle nejnovějších výzkumů
se zdá, že zde byly pohřbeny skutečné a plavby schopné
lodi, jež mohlo pohánět 30 veslařů.
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
V egyptologii se dlouho vedly vášnivé diskuse, zda
vedlejší pohřby potvrzují existenci rituálu sátí v rané
egyptské společnosti, tj. zda tito jedinci byli usmrceni během pohřebního rituálu, aby i po své smrti mohli navěky sloužit svému pánovi. Poslední výzkumy
naznačují, že tomu tak skutečně mohlo být. Nasvědčoval by tomu velmi nízký věk zemřelých – ne více než
25 let, a skutečnost, že byli do hrobek uloženi všichni
najednou. Počet vedlejších pohřbů se postupně snižoval, až byl tento rituál na konci 1. dynastie definitivně opuštěn.
Již z pouhého pohledu na mapu královské nekropole na Umm el-Kábu je zřejmé, že zde nebyl dostatek
místa pro udržování zádušního kultu pohřbených panovníků. Zdá se, že tuto funkci plnily tzv. velké zádušní ohrady (rovněž někdy nazývané jako Talbezirke či zádušní paláce), jež se tyčily na půl cesty mezi hrobkami
na Umm el-Kábu a osídleným nilským údolím a pokrývaly plochu téměř 10 ha. Abydos však nebyl jediným místem, kde se velké zádušní ohrady z tohoto období vyskytují – minimálně tři byly postaveny během
2. dynastie v Sakkáře a další se nachází v Hierakonpoli
(viz příslušné podkapitoly). Od roku 1982 v oblasti
zádušních ohrad v Abydu pracuje americká expedice
Abydos v Raně dynastické době pod vedením Davida
O’Connora a Matthewa Adamse.
Zjednodušeně lze říci, že ohrady tvořily součást královského komplexu a sloužily jako místa zádušního
kultu. Spolu s vlastním pohřbem představovaly přímé
předchůdce pyramidových komplexů Staré říše. Dosud
bylo celkem identifikováno deset ohrad, jež si nechali
vystavět panovníci (a jedna královna) 1. a 2. dynastie:
Hor-Aha, Džer, Džet, Merneit, Peribsen a konečně Chasechemuej. Vlastnictví dalších dvou, tzv. „oslí“ ohrady a tzv. západní mastaby, dosud nebylo uspokojivě
určeno. Geomagnetický průzkum v roce 2001 odhalil
ještě další dvě stavby tohoto typu, ale dosud neproběhl
zjišťující archeologický výzkum.
Architektura všech zádušních ohrad si je do značné míry podobná – liší se pouze rozměry: jejich ohradní zdi byly postaveny ze sušených cihel, měly obdélný
půdorys s delší osou orientovanou severozápad – jihovýchod a zpravidla se v jejich okolí rovněž nacházely
tzv. sekundární pohřby služebníků královského majitele stavby. Vnější stěny jejich ohradních zdí byly omítnuty a zdobeny střídajícími se výklenky a pilíři – motivem tzv. palácové fasády. Chasechemuejova zádušní
ohrada byla navíc obehnána dvojitou ohradní zdí, jejíž
oba líce byly obíleny. Do vnitřních prostor se vstupova-
104
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
Z
E
P
R
dokončena a její stržení (tj. zabití) a následné pohřbení umožnily její znovuzrození na onom světě, kde i nadále mohla plnit svou funkci – a nyní již skutečně navěky. Proč stejný osud nepotkal i Šunet ez-Zibíb, není
zřejmé, ale zdá se, že záruku věčnosti představovala její
monumentalita sama.
KRÁLOVSKÁ POHŘEBIŠTĚ
V ABYDU A SAKKÁŘE
Královské pohřebiště Raně dynastického období v Abydu (Umm el-Káb) se nachází hluboko v poušti, asi
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Ohrada panovníka Chasechemueje, známá též jako
Šunét ez-Zibíb (arabsky Hrozinková ohrada), je zároveň nejmonumentálnější stavbou dochovanou z Raně
dynastického období – její stěny ze sušených cihel ční
do výšky 11 m a plocha, kterou ohraničují, přesahuje
1 ha. Výzkum této stavby a jejího okolí poskytl mnoho
informací o významu ohrad a jejich postavení ve vývoji
královské pohřební architektury.
Avšak nejzajímavějším rysem abydoských zádušních
ohrad byla skutečnost, že většina z nich byla záhy záměrně stržena. Tato destrukce snad představovala jakési vyústění královského pohřebního rituálu. Předpokládáme, že v myslích starých Egypťanů byla stavba
O
S
80 Pohled na současný stav dochování zádušní ohrady panovníka Chasechemueje (Šunet ez-Zibíb) z Abydu
81 Půdorys hrobky krále Hor-Ahy v Abydu i s vedlejšími pohřby a hrobkami panovníků
tzv. nulté dynastie
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
105
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
Z
83 Půdorys hrobky krále Dena (hrobka T) v Abydu
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
1,5 km od nilského údolí. Přibližně v polovině širokého a mělkého wádí, které spojovalo pohřebiště s osídlením v oblasti Abydu, byly prozkoumány tzv. velké zádušní ohrady, které tvořily integrální součást královské
hrobky (viz obr. 79 na s. 104).
Za předzvěst monumentální královské pohřební
architektury lze považovat hrobku zakladatele 1. dynastie, panovníka Hor-Ahy (B 10/15/19), nacházející se v těsném sousedství míst posledního odpočinku
panovníků tzv. 0. dynastie (viz předcházející kapitola).
Každá ze tří komor byla zahloubena téměř 4 m pod úroveň okolního terénu, měla rozměry 7,5 × 4,5 m a původně obsahovala dřevěnou svatyni. Panovník byl pravděpodobně pohřben v prostřední komoře, jejíž strop
mohl být, podle nejasných dochovaných náznaků, zaklenut. Šlo o další pokus začlenit tzv. počáteční pahorek do architektury královské hrobky? Od severu přiléhaly k těmto třem komorám řady vedlejších pohřbů
(B 16), v jejichž okolí bylo nalezeno velké množství lidských kostí, z nichž většina patřila mladíkům do 25 let.
Navíc, v zásypu jedné z podlouhlých komor bylo identifikováno minimálně jedenáct koster mladých lvů, které tak panovník mohl na onom světě i nadále lovit.
Největší pohřební komplex patřící Džerovi (označovaný jako O) pokrýval plochu 70 × 40 m a zahrnoval
v sobě i více než 300 vedlejších pohřbů uspořádaných
až do tří řad. Královská pohřební komora byla společně
s věncem malých skladištních prostor vestavěna do ote-
82 Půdorys hrobky krále Džera (hrobka O) v Abydu
106
vřené stavební jámy hluboké téměř 3 m. Zděné příčky
skladů zároveň sloužily jako podpěry dřevěného obložení centrální královské pohřební komory. S jejím jihovýchodním rohem sousedila malá komůrka, která snad
sloužila jako strážnice pro (pohřbeného) hlídače, jenž
měl navěky strážit klid panovníka.
Tato hrobka byla ve Střední říši pokládána za Usirův
hrob/kenotaf a byla z velké části přestavěna – pohřební
komora byla například trvale zpřístupněna schodištěm.
V ní bylo umístěno i majestátní kamenné Usirovo lože
se jménem vládce 13. dynastie Chendžera.
Nejpropracovanější stavbou 1. dynastie však byla
hrobka Dena (označovaná jako T). Pohřební komora
byla vytesána v hloubce 6 m a její vnitřní rozměry dosahovaly 9 × 15 m. Poprvé v dějinách egyptské pohřební
architektury zde byl použit ve větší míře kámen – podlaha komory byla vyložena deskami z červené a šedé
žuly. Její stěny byly vyzdobeny pletenými rohožemi.
Uprostřed komory byla umístěna dřevěná svatyně, jejíž
rozměry lze na základě otisků a kůlových jamek, zanechaných v cihlové podlážce položené na kamenné podlaze, odhadnout na 12 × 6 × 3 m. Kolem této centrální
svatyně byla naskládána pohřební výbava, jež sestávala
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
Venis
Džoser
84 Poloha hrobek panovníků Hetepsechemueje
a Ninecera v Sakkáře (a) a půdorys a řez částí
hrobky Hetepsechemueje (b)
Ú
Č
E
LY
Hetepsechemuej
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ninecer
z kamenných nádob a importovaných vinných amfor
z jižní Syropalestiny. Pohřební komora byla přístupná
od východu dlouhým krytým sestupným schodištěm,
dvakrát přeťatým kamennými portkulisy (zábranami)
a dvoukřídlými dřevěnými dveřmi.
V jihozápadním rohu hrobky se nacházela malá uzavřená místnost, do níž ústilo boční úzké schodiště. Snad
se zde poprvé setkáváme se serdabem – malou uzavřenou místností se sochami majitele hrobky, v nichž mohl
jeho duch sídlit, pokud by došlo k poškození vlastního
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
107
N
Í
Ú
Č
E
LY
niky
místnosti a chodby
uzavření prostor
podloží
šachty
průlom
Z
E
P
R
O
S
T
U
lí se rozrůstala nekropole níže postavených úředníků.
V prostoru mezi jižní větví ohradní zdi Džoserova pohřebního komplexu a Venisovým zádušním chrámem byly na počátku 20. století objeveny vstupy do
podzemních prostor dvou královských hrobek pocházejících ze 2. dynastie. O existenci tohoto královského pohřebiště máme i další nepřímé indicie: na rameni sošky
klečícího zádušního kněze Hetepdiefa objevené v Mit
Rahíně jsou vyryta jména tří panovníků, jejichž zádušní kult Hetepdief zajišťoval – jde o Hetepsechemueje,
Raneba a Ninecera. V současnosti probíhají revizní výkopové práce Německého archeologického ústavu pod
vedením Güntera Dreyera, který se soustřeďuje na dokončení výzkumu Ninecerovy hrobky.
Nejrozsáhlejší a nejsložitější podzemní prostory
(hrobka A;130 × 46 m) archeologové objevili 5 m pod
úrovní terénu. Sestávaly z dlouhé, severojižně orientované chodby, z níž po obou stranách vybíhaly vedlejší
místnosti a sklady (více než 80 prostor). Chodba ústila
do rozlehlé pohřební komory obklopené dalšími sklady. Celý podzemní komplex byl přístupný sestupným
schodištěm, ale po jakékoli superstruktuře nezůstala
žádná stopa. Ačkoli byla hrobka několikrát v minulosti
vyrabována a v Pozdní době se používala jako společné
pohřebiště, podařilo se objevit pozůstatky po původní pohřební výbavě: otisky pečetí, zlomky kamenných
a keramických nádob a zvířecí kosti. Právě podle otisků
pečetních válečků byl v hrobce pohřben Hetepsechemuej nebo jeho nástupce Raneb.
Hrobka Ninecera (hrobka B), třetího panovníka
2. dynastie, se nachází dále na východ od předešlé stav-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
těla. Tyto malé místnosti pak nacházíme u všech dalších
hrobek panovníků 1. dynastie.
Během Střední říše platilo královské pohřebiště na
Umm el-Kábu za jedno z nejsvatějších míst země, neboť zde se údajně nacházel Usirův hrob. Již výše bylo
zmíněno, že za něj byla pokládána hrobka krále Džera.
Poutníci, kteří sem během velkolepých náboženských
svátků, především v Nové říši a v Pozdní době, směřovali, s sebou přinášeli velké množství obětních nádob,
hlavně mělkých keramických mis. Od jejich pojmenování (qa‛ab) je rovněž odvozeno toponymum označující celou nekropoli. Amélineau odhadl, že na lokalitě se
nacházejí střepy z osmi milionů nádob!
Se snahou identifikovat Usirův hrob souvisejí i první archeologické výzkumy, které byly na lokalitě provedeny. Kněží pověření tímto úkolem po sobě zanechali stopy téměř ve všech královských stavbách. Již jsme
zmínili tzv. Usirovo lože v Džerově hrobce, ale aktivity
byly doloženy i na dalších místech. V Kaaově pohřební
komoře byly nalezeny keramické nádoby ze Střední říše
a v této době bylo rovněž podstatně rozšířeno sestupné
schodiště. V Denově hrobce bylo zase nově omítnuto
sestupné schodiště a zjištěny stopy po opravách vstupu
do pohřební komory.
Důvody, jež vedly panovníka Hetepsechemueje, zakladatele 2. dynastie, k opuštění tradičního královského
pohřebiště v Abydu a založení nové nekropole v Sakkáře, nejsou dosud dostatečně objasněny. Je však zřejmé,
že nezačal stavět na zelené louce – již od počátku 1. dynastie v Sakkáře existovalo pohřebiště vysoce postavených hodnostářů (viz podkapitola Sakkára) a v jeho oko-
D
IJ
85 Předběžný plán podzemních prostor hrobky C v Sakkáře
108
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
Otázka, kde byli pohřbeni další vládci 2. dynastie,
bohužel zůstává dodnes nezodpovězena – avšak objev
hrobky C naznačuje, že mohli být pochováni v prostoru Sakkáry. Stejně tak není známo, zda panovníci
této dynastie i nadále pokračovali v tradici svých předků a kromě vlastní hrobky si nechali stavět i tzv. velké
zádušní ohrady. V Sakkáře západně od Džoserova pyramidového komplexu jsou dosud v terénu patrné pozůstatky několika staveb, jež vzdáleně připomínají velkolepé ohrady z Abydu. Největší z nich, nazývaná Gisr
el-Mudír (arabsky Ředitelova ohrada), zabírá plochu
přibližně 500 × 250 m a na základě kamenné ohradní zdi zdobené výklenky ji skutečně můžeme datovat
do 2. dynastie. Avšak stále se čeká na seriózní plošný
archeologický výzkum, který by objasnil přesnou chronologickou sekvenci těchto záhadných staveb.
Od Emeryho objevů v severní Sakkáře (viz podkapitola Sakkára) se egyptologové dlouho nedovedli shodnout, jak vysvětlit existenci dvou hlavních raně dynastických královských pohřebišť v Abydu a v Sakkáře.
Které z nich bylo skutečná královská nekropole a které z nich sloužilo „pouze“ jako místo zdánlivých hrobů
(kenotafů)? Zastánci obou lokalit spolu dlouho vedli
zuřivé vědecké debaty. V současnosti je zřejmé, že panovníci 1. dynastie byli pohřbeni v Abydu a hrobky
v severní Sakkáře, jakkoli monumentální, sloužily pouze jako manifestace jejich moci a neustálé přítomnosti
v oblasti Memfidy. Pro Abydos svědčí i další okolnosti: existence tzv. velkých zádušních ohrad, menší počet
vedlejších pohřbů v Sakkáře, absence stél s královskými jmény u sakkárských hrobek, kostrové pozůstatky
z hrobek Džera a Chasechemueje v Abydu a nakonec
i přesvědčení starých Egypťanů, že Usir, vládce podsvětí, byl pohřben právě v Abydu.
Poslední dva panovníci 2. dynastie Peribsen a Chasechemuej však, z nám blíže neznámých příčin, opět obrátili svou pozornost k tradičnímu královskému pohřebišti v Umm el-Kábu. Peribsenova hrobka (označovaná
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
by. Ačkoli její výzkum dosud nebyl dokončen, zdá
se, že byla jednodušší a menší než hrobka jeho předchůdce – plocha podzemních prostor se odhaduje na
40 × 45 m a rozložení místností je méně pravidelné.
Obecně snad lze říci, že v průběhu 2. dynastie v Sakkáře docházelo k degeneraci architektonické podoby královské hrobky.
Podzemní prostory třetí královské hrobky (hrobka C), kterou snad lze datovat do 2. dynastie, byly odkryty při výzkumu pohřebního komplexu velekněze
boha Atona v Memfidě a Achetatonu Merneita z doby 18. dynastie (vláda Achnatona, asi 1359 – 1342 před
n. l.). Jeho hrobka se nachází v prostoru mezi Džoserovým pyramidovým komplexem na severu a pozůstatky kláštera Sv. Jeremiáše na jihu a je součástí velkého
pohřebiště, na němž byli pohřbíváni vysoce postavení hodnostáři z druhé poloviny 18. dynastie (viz kapitola o Nové říši). Přestože archeologický výzkum nebyl
dosud dokončen, je možné uvést několik poznámek.
V podzemních prostorách bylo nalezeno několik desítek střepů kamenných a keramických nádob. Právě podle jejich tvarů lze hrobku datovat do druhé poloviny 2. dynastie – dosud však bohužel nebylo nalezeno
žádné královské jméno, které by pomohlo určit identitu majitele této památky. Badatelé ale předpokládají, že
pokud se skutečně jedná o královskou hrobku z období 2. dynastie, jejím majitelem by mohl být jeden z efemérních následovníků Ninecera (snad Senedž či Zaa).
Uspořádání vnitřních prostor této královské stavby
se od hrobky Hetepsechemueje výrazným způsobem
odlišuje, spíše se podobá neuspořádanému podzemí Ninecera či koridorům pod Džoserovou Stupňovitou pyramidou. Informace o nich však byly bohužel publikovány jen částečně. Podzemí hrobky C je velmi malé
(15 × 15 m) a ještě méně uspořádané. Navíc prostory
velmi utrpěly mladšími zásahy. K původnímu plánu patřily pouze galerie B, C, E a G. Pohřební komora se nacházela v jihozápadním rohu podzemního komplexu.
86 Půdorys Chasechemuejovy hrobky (hrobka V) na Umm el-Kábu
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
109
VÝVOJ NEKRÁLOVSKÉ
ZÁDUŠNÍ ARCHITEKTURY
LY
zádušní ohrady v Abydu a Hierakonpoli“, in: Zahi
Hawass (ed.), Pyramidy. Magické symboly starého
Egypta, (Praha, 2004), 78 – 85; William M. F. Petrie,
Royal Tombs of the First Dynasty I, II, (London, 1900);
idem, Abydos I, II, (London, 1902); Petra Vlčková,
„Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára“, Pražské
Egyptologické Studie 5 (2006).
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
Během Raně dynastického období se postupně kodifikovala základní podoba nekrálovské hrobky, která posléze byla používána i v následujících epochách. Nad-
T
Tell ed-Daba
el-Chatana
Tell el-Basta
Tell Samad
S
O
R
P
Fajjúm
Gaza
Tell el-Rabaa
U
Barnugi
Kóm Firín
Kóm el-Hisn
Kóm Abú Billo
Abú Ghalib
el-Qatta
Abúsír
Sakkára
Dašhúr a Mazghuna
Horovy cesty
Tell el-Jahudíja
Memfis
Lišt
Haraga, Riqqa
Hawwára
Il-Láhún
Hérakleopolis Magna
Z
E
Serábit
el-Chádim
Ešmunén
Bahríja
R
Č
E
N
P
O
U
jako P) je překvapivě velmi malá (21 × 18,5 m) a navrací se ke stavební tradici z doby Džera a Džeta. Dřevěná
svatyně, jež stála v centru pohřební komory a ochraňovala královskou mumii, byla nahrazena cihlovou komorou a chodbou, která ji obklopovala. Z této chodby
bylo rovněž možné vejít do všech skladištních prostor.
Vchod do podzemí hrobky se nacházel, z prostorových
důvodů, v jejím jihozápadním rohu.
Unikátní Chasechemuejova hrobka (označovaná jako V) naopak představuje kompromis mezi tradiční
abydoskou a sakkárskou královskou hrobkou. Byla vystavěna v několika po sobě následujících fázích. Podzemní prostory byly zapuštěny hluboko pod úroveň
terénu – stropní bloky se nacházely v hloubce 5 m.
Prvotní pohřební komora a sklady pro nejcennější součásti pohřební výbavy byly umístěny ve střední části celého komplexu. V následujících stavebních fázích bylo
přidáno dalších 43 skladištních prostor severně a jižně
od hlavní komory, jež byly uspořádány do řady a byly
přístupné z centrální chodby. Na závěr byla do podlahy
centrální komory vyhloubena skutečná, královská pohřební komora (5,3 × 3,2 m, hluboká 1,8 m), jejíž stěny byly obložené vápencovými deskami. Při revizním
archeologickém výzkumu byly v jejím zásypu nalezeny
zlomky vápencových desek, které pravděpodobně tvořily původní zastropení prostoru. Právě velkorysé použití kamenných desek činí z Chasechemuejovy hrobky
milník ve vývoji královské pohřební architektury.
Podle vysokého počtu skladištních prostor musela
být v hrobce uložena výjimečně bohatá pohřební výbava: pravděpodobně tisíce vinných amfor, dalších zásobnic, cenných kamenných a měděných nádob, z nichž
některé byly dokonce potaženy zlatou fólií. Nechyběly
ani šperky a odznaky královské moci.
Do hrobky se vstupovalo od jihu, tj. orientace vchodu i nadále uznávala směr na hlavní pouštní wádí, které pravděpodobně představovalo pomyslnou bránu do
podsvětí. Ačkoli se z původní nadzemní části hrobky
mnoho nedochovalo, lze ji rekonstruovat jako velmi
dlouhou a nízkou mastabu – vzdáleně připomínající
tzv. západní masivy u Džoserova pyramidového komplexu (viz následující kapitola). V okolí hrobky byly dokonce nalezeny zlomky vápencových bloků, což umožňuje vyslovit hypotézu, že i vnější stěny superstruktury
byly jimi obloženy.
Literatura: Günter Dreyer, „Hrobky 1. a 2. dynastie
v Abydu a Sakkáře“, in: Zahi Hawass (ed.), Pyramidy.
Magické symboly starého Egypta, (Praha, 2004), 62 – 77;
Matthew Adams – David O’Connor, „Královské
Mér
Dara
Asiut
Kau el-Kebír
U
JE
X
T
t
má
am ma
H
í
d
Wá
Abydos
Dér el-Bahrí
Armant
Théby/Karnak/Luxor
Moalla
Qillat ed-Dabba
Edfu
Dachla
Charga
Kubbit el-Hawwa
Asuán
T
E
N
T
O
T
E
Bení Hasan
Dér el-Berša
Hatnúb
110
druhý
katarakt
Semna
Kumma
0
pohorí
100
N
200 km
87 Mapa Egypta s vyznačenými lokalitami, jež jsou
zmiňovány v kapitole.
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
zemní části hrobek (superstruktury) získávají tvar tzv.
mastab (arabsky lavice) – obdélných cihlových staveb
s ukloněnými vnějšími stěnami. Jak již bylo řečeno
v úvodní části této kapitoly pojednávající o vývoji zádušních představ, v tomto období došlo i k vývoji místa zádušního kultu, které se však definitivně ustálilo až
v průběhu následující, tj. 3. dynastie. Jednotlivé lokality byly geograficky seřazeny od severu na jih.
LY
DELTA
Výzkumy a archeologická prospekce posledních let odkryly, že během pozdního Předdynastického a Raně
dynastického období oblast Delty výrazně vzkvétala.
Geografické prostředí zde ovlivňovalo podobu a především hustotu osídlení daleko více než v údolí Nilu.
Další důležitý faktor představovaly obchodní stezky,
jež křižovaly celou zemi. Ačkoli i nadále patřila centra
jako Bútó, Sáje či Tell el-Farcha k páteři administrativní správy delty Nilu, nemáme z těchto lokalit žádné doklady o pohřbívání, a tak v následujícím krátkém přehledu nebudou zmíněny.
Í
Ú
Č
E
88 Půdorys jednoho z bohatých hrobů na pohřebišti v Minšat
Abú Omaru (hrobka 1590)
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
ní komory obsahující nejcennější části pohřební výbavy
(zlaté a měděné předměty) lupičům známa. Avšak i přes
rozsáhlé poškození objevili archeologové v nejbohatším
hrobu na Minšat Abú Omaru na 125 předmětů.
Výjimečný doklad o myšlenkovém světě tehdejších
obyvatel poskytla pohřební komora hrobu 2275, na
jejíž vnitřní straně cihlové severní stěny byly nalezeny jednoduché niky – tzv. palácová fasáda. Ačkoli byla
tato hrobka poměrně výrazným způsobem poškozena,
zdá se, že niky byly původně obložené dřevem, potažené omítkou a červeně a bíle namalované.
Pohřebiště v Minšat Abú Omaru bylo pravděpodobně na konci 2. dynastie opuštěno – a tento jev byl doložen i na dalších menších hřbitovech po celé Deltě. Je
tedy zřejmé, že na počátku 3. dynastie došlo k významné administrativní reformě (pravděpodobně za Džosera), která ve svém důsledku změnila i tvář archeologického materiálu.
Literatura: Karla Kroeper, „Tombs of the Elite in
Minshat Abu Omar“, in: Edwin C. M. van den
Brink (ed.). The Nile Delta in Transition: 4th – 3rd
Millennium B.C., (Tel Aviv, 1992), 127 – 150.
P
O
U
Minšat Abú Omar
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
Hrobky z 1. dynastie vykazují poměrně velkou podobnost se stavbami z předcházejícího období, včetně polohy a orientace těl či skladby a početnosti jednotlivých
součástí pohřebních výbav. Poměrně silně vnitřně jednotnou skupinu představuje osm hrobek s komorami vyzděnými sušenými cihlami, v nichž byli pravděpodobně pohřbeni místní vládci. Substruktura těchto
hrobek sestávala ze dvou až tří nestejně velkých komor,
z nichž ta největší sloužila k uložení pohřbu. Všechny podzemní prostory byly zastropeny kulatinou, jež
byla navíc překryta rohožemi. Bohužel nebylo možné
rekonstruovat nadzemní podobu hrobek, neboť se nikde na pohřebišti nedochovala úroveň původního terénu. Mezi nejcennější předměty, nalezené v této skupině, patří dvě truhlice vyrobené ze slonoviny.
Největší z hrobek této skupiny dosahovala vnějších
rozměrů 4,9 × 3,3 m (hrob 1590). Zatímco obě boční
komory byly nalezeny nedotčené, prostřední, kde byl
původně uložen pohřeb, byla zcela vykradena. Tento
jev se na pohřebišti objevuje opakovaně a vede badatele
k domněnce, že hrobky musely být vykradeny nedlouho po uložení pohřbu, kdy ještě byla poloha pohřeb-
Tell Ibrahím Awad
Lokalita Tell Ibrahím Awad se nachází ve východní
Deltě a od roku 1988 na ní pracuje expedice Univerzity
Amsterodam pod vedením Willema van Haarlema. Podařilo se zde odkrýt unikátní sekvenci několika chrámových staveb, postavených vždy na stejném místě, z nichž
nejstarší pochází z doby 1. dynastie. V jejích základech
byl objeven soubor několika set votivních předmětů vyrobených z fajánse, různých druhů polodrahokamů či
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
111
slonoviny: drobné sošky zvířat (paviánů, sokolů), miniatury architektonických článků, a dokonce i unikátní
modely svatyně z fajánse či chrámové bárky.
Malé pohřebiště, jež bylo na lokalitě prozkoumáno,
obsahovalo především hrobky tří typů: hluboké pohřební jámy vystlané rohožemi (6,5 × 3,6 × 2,5 m), obdélné hrobky s jednou nebo více komorami vyzděnými sušenými cihlami, a konečně velké cihlové hrobky
s centrální pohřební komorou a bočními sklady. Ačkoli
byly hrobky vykradeny, zachovaly se alespoň části pohřebních výbav: keramika, kamenné a měděné nádoby,
ozdoby z mušlí.
Literatura: Willem M. van Haarlem, „The Excavations
at Tell Ibrahim Awad (Sharqiya Province). Seasons
1995 – 2000“, in: Zahi Hawass (ed.). Egyptology at
the Dawn of the Twenty-First Century, (Cairo, 2003),
536 – 540.
Héliopolis
Ú
Č
E
LY
Abú Rawáš
Maádí
IJ
N
Í
raně dynastická lokalita
předdynastická
lokalita
Wádí Digla
Wádí Digla
Tura
U
D
Záwijit el-Arján
Z
U
O
P
N
R
Č
E
U
JE
Sakkára
T
E
N
T
O
T
E
X
T
Pozůstatky hlavního raně dynastického pohřebiště v Sakkáře se rozkládají podél východní hrany skalního výběžku Západní pouště, nad moderní vesnicí Abúsír. V letech
1936 – 56 zde anglický archeolog Walter Emery prozkoumal patnáct velkolepých cihlových mastab z doby
1. dynastie uspořádaných do severojižně orientované
řady a stovky dalších menších hrobek – tzv. Emeryho
pohřebiště (ve starší literatuře rovněž nazývané jako tzv.
královské pohřebiště). Nejstarší monumentální stavba
pochází z doby vlády panovníka Hor-Ahy (S 3357).
Na rozdíl od královského pohřebiště na Umm el-Kábu, které zůstávalo před zraky smrtelníků skryto hluboko v poušti, představovala blízkost a viditelnost
sakkárské nekropole pravděpodobně důležitý prvek
při jejím zakládání. Pohřebiště tak sloužilo jako ná-
112
el-Omari
Wádí Hof
Heluán/
el-Maásara
E
P
R
O
S
S
Oblast Memfidy, hlavního města založeného prvním
panovníkem 1. dynastie Hor-Ahou, sehrála ve vývoji
nekrálovské zádušní architektury během Raně dynastického období zcela zásadní roli. Právě zde, na výběžku
skalního masivu v severní Sakkáře, bylo založeno prestižní pohřebiště pro nejvyšší státní hodnostáře. Kromě
Sakkáry vznikly, či již existovaly, v širším zázemí nově
založeného hlavního města další hřbitovy, jako například Abúsír, Heluán či Tarchán.
Abú Ghuráb
pravděbodobná
poloha
pohřebiště elity
raně dynastické
Memfidy
Abúsír
severní
Sakkára
tzv. královské hrobky
T
OBLAST MEMFIDY
rozvaliny
Memfidy
89 Mapa memfidské oblasti s vyznačením hlavních pohřebišť
stroj zviditelnění vládnoucí moci a doklad neustálé
přítomnosti panovníka jako krále sjednoceného Horního a Dolního Egypta. Skutečně zde ale byli pohřbíváni „pouze“ nejvýše postavení představitelé královské
administrativy.
Všechny sakkárské hrobky z doby 1. dynastie měly
velmi podobnou architektonickou dispozici. Jejich mohutná obdélná nadzemní část byla celá postavena ze sušených cihel a fasáda byla zdobena mnohdy složitým
stylizovaným palácovým průčelím s nikami. Vlastní velikosti jednotlivých staveb se vzájemně velmi odlišovaly. Delší osa byla orientována severojižním směrem
a její délka se pohybovala od 24 do 57 m, šířka (východozápadní směr) od 12 do 26 m. V okamžiku objevení dosahovala výška cihlové superstruktury (nadzemní
části) mnohdy 2,5 m. Původně však byly hrobky pravděpodobně ještě vyšší, 3 – 5 m. Superstruktura však nesestávala z masivní cihlové zdi, nýbrž ze vzájemně oddělených komor, z nichž pouze některé byly použity
jako sklady pro pohřební výbavu zemřelého a jiné byly
vyplněné stavební sutí.
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
N
P
O
U
Z
E
90 Plán centrální části sakkárské nekropole s nejvýznamnějšími památkami: řada raně dynastických hrobek (1), komplex Stupňovité
pyramidy (2), Sechemchetům pohřební komplex (3), Venisův pyramidový komplex (4), Veserkafův pyramidový komplex (5), Cejova
mastaba (6), Achtitepova mastaba (7), Tetiho pyramidový komplex (8), Búbastion (9), hrobky Haremheba a Maji (10), ramessovské
pohřebiště (11), Serapeum (12), klášter sv. Jeremiáše (13), památník Chamuaseta (14), pohřebiště posvátných zvířat (15)
Nejstarší hrobka (S 3557, doba vlády Hor-Ahy) pokrývala plochu 49 × 22 m a její superstruktura byla
rozčleněna do 27 prostor, z nichž některé byly využity
i pro uskladnění jednotlivých součástí pohřební výba-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
Podzemí hrobek bylo velmi rozmanité. Pro stavby
z 1. dynastie je typické, že jejich substruktura vznikala v otevřené stavební jámě. Pohřební komora, ležící ve
středu, byla obklopena věncem skladištních prostor, jež
byly vzájemně odděleny příčkami ze sušených cihel. Od
vlády Dena se i v Sakkáře objevilo přístupové kryté schodiště, podobně jako v Abydu. Prostory byly zastropeny
kmeny stromů a prkny, jež spočívaly na korunách cihlových zdí. Po uložení pohřbu bylo zpravidla podzemí uzavřeno dvěma kamennými portkulisy. U několika mastab
byla zjištěna přítomnost vnitřního písečného pahorku –
podobně jako u abydoských královských hrobek.
Hrobky mohly být obehnány nižší, dvojitou obvodovou zdí, jež byla obvykle rovněž zdobena palácovou
fasádou a u jejíž paty mohla být v pravidelných intervalech rozmístěna bukránia (lebky býků) – ať již skutečná
nebo jejich modely z hlíny se vsazenými rohy. V okolí
nejvýznamnějších hrobek se rovněž nacházely další rituální stavby a řady vedlejších pohřbů, byť jejich počty (maximum 62) ani zdaleka nedosahovaly abydoských příkladů.
91 Rekonstrukce vzhledu nejstarší ze sakkárských hrobek
z doby 1. dynastie (S 3357), půdorys a řez
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
113
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
Nicméně docházelo i k vývoji architektonické podoby hrobek: u S 3038 (Adžib) byl vnější plášť stavby
upraven do řady stupňů – tato hrobka je někdy pokládána za předchůdce Džoserovy Stupňovité pyramidy.
Ačkoli byly stupně z větší části v následné fázi překryty
fasádou s nikami, přesto byly ponechány volně přístupné na severní a jižní straně hrobky. A za vlády Kaa, posledního panovníka 1. dynastie, se objevuje poprvé pohřební komora zaklenutá cihlovou klenbou (S 3500).
Nejmladší velká hrobka (S 3505) v Sakkáře pochází z doby vlády Kaa a byl v ní pochován vysoce postavený úředník jménem Merka – jeho jméno a tituly se dochovaly na kamenné stéle, která byla objevena nedaleko
hrobky. V době objevu byly na vnější fasádě ještě stále
viditelné původní barevné geometrické motivy odvozené od pletených rohoží. V severní části komplexu byl
nalezen unikátní kultovní prostor sestávající z několika
místností a chodeb. Na základě nálezů pozůstatků dvou
dřevěných soch Merky bylo dokonce možné určit funkci jedné z místností jako serdab (místnost pro sochy).
Souběžně s výstavbou velkolepých hrobek vysoce
postavených hodnostářů při úbočí skalního plata postupně vzniklo dále na západ i rozsáhlé pohřebiště níže
postavených úředníků a kněží. Tato oblast se, logicky,
plynule rozrůstala dále směrem na západ a jihozápad
od tzv. Emeryho pohřebiště. Když byla všechna vhodná
půda zastavěna, stavitelé „sklouzli“ pod skalní úbočí –
a tím se začaly psát dějiny Raně dynastického pohřebiště v jižním Abúsíru (viz podkapitola Abúsír).
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
vy (vinné amfory, potraviny apod.). Podzemní prostory byly pod úroveň okolního terénu zapuštěny jen lehce
a příčky je rozdělovaly do pěti komor, z nichž prostřední pravděpodobně sloužila k uložení pohřbu. V dalších
byly uloženy cennější součásti pohřební výbavy a osobní majetek zesnulého. Severně od hrobky objevil Emery
několik rituálních staveb rozmístěných na terénu předem upraveném do dvou teras. Sestávaly z pozůstatků dřevěné lodi uložené do jámy, jež přesně kopírovala tvar plavidla, a menších cihlových stavbiček, jejichž
stěny byly původně bíle omítnuty. Jakou funkci měly
cihlové stavby plnit, není známo: šlo o model statku
(Walter Emery), přístaviště nebo loděnice (Mark Lehner), či o místo zádušního kultu včetně rituálních jatek (Rainer Stadelmann)? Badatelé se dosud nedovedou
shodnout...
Největšího rozkvětu dosáhla sakkárská nekropole
v době vlády Dena, neboť tehdy zde bylo vystavěno
pět monumentálních hrobek, z nichž jedna patřila jeho
kancléři Hemakovi (S 3035). V podzemí této hrobky
se podařilo objevit velkou část pohřební výbavy, jejíž
součásti představují jeden z vrcholů soudobého egyptského užitého umění. Mezi nejkrásnější patří vykládané
kamenné disky, na nichž jsou znázorněni dva pádící psi,
překrásné kamenné nože, jejichž délka přesahuje 40 cm,
či různé ozdoby vyrobené ze slonoviny. Avšak z historického hlediska byl nejdůležitějším objevem svitek nepopsaného papyru, který dokládá mohutný rozvoj administrativy raného egyptského státu.
92 Rekonstrukce
vzhledu hrobky
S 3038 v Sakkáře
se stupňovitou
superstrukturou
a její řez
114
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
S
T
U
94 Příklad typické hrobky z doby 2. dynastie v Sakkáře
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
Hrobky níže postavených členů tehdejší společnosti
(1. a 2. dynastie) se svou architekturou odlišovaly od
velkých mastab 1. dynastie tyčících se nad skalním srázem. Zpravidla dosahovaly menších rozměrů (17 × 9 m)
a jejich nadzemní části sestávaly z obvodového zdiva ze
sušených cihel, jež zadržovalo jádro z odpadního stavebního materiálu (úlomků cihel, vápencové drti a písku).
Odhaduje se, že výška těchto hrobek mohla dosahovat až 4 m. Celá superstruktura byla omítnuta a jednoduché niky, jež ponejvíce zdobily její východní stěnu,
mohly být dokonce červeně malovány.
Podzemí hrobek bylo zpravidla přístupno sestupným
schodištěm orientovaným severojižním směrem, jež přecházelo do vodorovné chodby. Do ní ústila boční skladiště, v nichž byly uloženy jednotlivé součásti pohřební výbavy: pytle s obilím, vinné amfory, pivní džbány
apod. Vchod do pohřební komory umístěné v zadní části chodby byl chráněn kamennými portkulisy.
Literatura: Günter Dreyer, „Hrobky 1. a 2. dynastie
v Abydu a Sakkáře”, in: Zahi Hawass (ed.), Pyramidy.
Magické symboly starého Egypta, (Praha, 2004), 62 – 77;
Walter Emery, Archaic Egypt, (Aylesbury, 1961).
Abúsír
93 Stéla hodnostáře Merky nalezená poblíž jeho hrobky
(S 3505) v Sakkáře
V Abúsíru, nacházejícím se přibližně 30 km jihozápadně od dnešní Káhiry, byly hrobky z Raně dynastického
období zjištěny ve dvou polohách: v oblasti mezi Sahu-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
115
95 Vrstevnicová
mapa Abúsíru
s vyznačením
důležitých hrobek
ze všech období
egyptských dějin
1
2
4
3
5
LY
6
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
7
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
8
9
10
11 12
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
Sahureův zádušní komplex (1),
Niuserreův zádušní komplex (2),
Neferirkareův zádušní komplex (3),
Raneferefův zádušní komplex (4),
zádušní komplex královny
Chentkaus II. (5), Ptahšepsesova
mastaba (6), pohřebiště před
Niuserreovým zádušním
chrámem (7), mastaby Intiho
a Kara (8), Hetepiho mastaba (9),
Vedžahorresnetova šachtová
hrobka (10), Iufaaova šachtová
hrobka (11), Menechibnekonova
šachtová hrobka (12).
reovým (Stará říše, 5. dynastie) zádušním komplexem
a slunečním chrámem panovníka Niuserrea (Stará říše,
5. dynastie) na Abú Ghurábu a na přechodu mezi jižním Abúsírem a severní Sakkárou.
116
Na severním okraji Abúsíru pracuje od roku 1988
archeologická expedice Káhirské univerzity pod vedením profesora Aliho Radwana. Bylo zde objeveno a částečně prozkoumáno rozsáhlé pohřebiště z fáze Naká-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
Z
U
O
P
N
R
Č
E
U
JE
X
T
T
E
O
96 Plán raně dynastického pohřebiště na severním okraji Abúsíru
T
E
N
T
da III a 1. dynastie. Na plánu nekropole je možné
rozeznat několik velkých cihlových hrobek s fasádou
zdobenou nikami, kolem nichž se soustřeďují menší
vedlejší pohřby. Na základě bohaté pohřební výbavy,
jež obsahovala kvalitní nástroje i hlazenou keramiku,
lze předpokládat, že velké hrobky patřily příslušníkům
střední třídy. U některých velkých mastab byla nalezena i bukránia a sekundární pohřby zádušních bárek
a oslů, jež rovněž svědčí o vyšším společenském postavení jejich majitelů.
Pohřebiště rozkládající se při úpatí severovýchodní-
ho výběžku sakkárského skalního plata bylo prozkoumáno v roce 1910 expedicí Ernesta von Sieglina pod
vedením Georga Steindorffa (výsledky výzkumu publikoval roku 1928 Hans Bonnet). Jak bylo uvedeno již
výše v této kapitole, abúsírská nekropole úzce souvisí
s rozvojem hřbitova z doby 1. dynastie, který se rozkládá na skalním ostrohu v severní Sakkáře. Na pohřebišti byly prozkoumány hrobky čtyř základních typů:
hrobky s podzemím přístupným sestupným schodištěm, tzv. šachtové hrobky (nejpočetnější skupina), do
země zapuštěné, cihlové pohřební komory s odděle-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
117
D
E
B
C
97 Plán tzv. Bonnetova
pohřebiště v jižním
Abúsíru
A
1
5
4
8
3
ABÚSÍR 1910
1
1
muslimský hřbitov
8
2
2
1
1
3
4
3
5
9
LY
9
2
1
4
2
5
1
U
1
3
2
4
O
R
2
3
1
P
1
2
1
O
2
13
1
R
Č
E
15
5
1
2
3
14
20 m
JE
X
T
E
U
3
10
13
4
N
1
P
3
2
5
U
6
3
1
B
A
O
T
E
D
12
Z
4
5
4
1
E
12
0
11
S
T
1
1
14
D
IJ
8
5
2
N
7
6
4
10
4
2
1
11
1
3
6
10
7
6
3
Í
2
Ú
Č
E
3
1
T
E
N
T
ným skladištním prostorem a konečně i prosté pohřební jámy obložené sušenými cihlami. Celkem bylo
v roce 1910 odkryto na 70 hrobek. Bohužel o podobě
superstruktur (nadzemních částí) nelze říci nic bližšího, ale pravděpodobně šlo o jednoduché rovy či menší
cihlové mastaby.
V pohřebních komorách byly objeveny zbytky pohřebních výbav sestávajících z keramických zásobnic,
kamenných nádob a palet, štípané industrie, různých
ozdob apod., jež svědčí o tom, že v Abúsíru byli pohřbíváni příslušníci střední vrstvy tehdejší společnosti.
118
Literatura: Tarek el-Awady, „Egyptští archeologové
v Abúsíru“, in: Hana Benešovská – Petra Vlčková
(eds.), Abúsír – tajemství pouště a pyramid, (Praha,
v tisku), 52 – 59; Dirk Blaschta, „Nekrálovské
pohřebiště z Archaické doby v jižním Abúsíru“, in:
Hana Benešovská – Petra Vlčková (eds.), Abúsír –
tajemství pouště a pyramid, (Praha, v tisku), 60 –79; Ali
Radwan, „Mastaba XVII at Abusir (First Dynasty):
Preliminary Results and General Remarks“, in:
Miroslav Bárta – Jaromír Krejčí (eds.), Abusir and
Saqqara in the Year 2000 (Praha, 2000), 509 – 514.
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
E
O
U
Z
98 Plán oblasti heluánské nekropole s vyznačením jejích prozkoumaných částí
N
P
Heluán
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
Raně dynastická nekropole v Heluánu představuje
pravděpodobně největší pohřebiště, které se z tohoto
období egyptských dějin dochovalo. Dosud bylo objeveno přes 1 000 hrobek a pohřbů, jež je možné datovat
do dlouhého období mezi Nakádou II a koncem Staré
říše. Rozlehlá nekropole se nachází na východním břehu Nilu, jižně od dnešní Káhiry.
První seriózní výzkumy na této lokalitě prováděl
egyptský archeolog Zaki Saad, který zde v letech
1942 – 54 během dvanácti výkopových sezon prozkoumal 10 500 hrobek. Vzhledem k době, kdy výzkumy
probíhaly, a objemu nalezených památek je zřejmé, že
kvalita dokumentace mnohdy pokulhává za dnešními standardy. Přesto lze říci, že Saadova expedice, finančně výrazně podporovaná tehdejší královskou rodinou, odvedla na svou dobu dobrou práci. Podobně
jako u Abydu i v Heluánu v současnosti probíhají revizní archeologické výzkumy – v tomto případě financované Macquaire University v Sydney, v jejichž čele
stojí Christiana E. Köhlerová.
Skromnější rozměry hrobek a převládající stavební
materiál (sušené cihly) dávají tušit, že zde byla pohřbívána střední a nižší vrstva tehdejší egyptské společnosti.
Vedle cihlových mastab se stěnami zdobenými palácovým průčelím se zde nacházejí i hrobky s přístupovým
schodištěm a jednoduché jámové hrobky. Díky své poloze na východním břehu Nilu, kde se nedaleko nacházely lomy v Tuře na kvalitní vápenec, mohli stavitelé
využívat poměrně často vápencových desek pro obklady šachet, pohřebních komor a pro portkulisy. Použitím kamene jako stavebního materiálu ve větším měřítku tak stojí Heluán na počátku vývoje, který vrcholí ve
stavbě Džoserovy Stupňovité pyramidy.
Mezi nejvýznamnější stavby, které byly v Heluánu prozkoumány australskou expedicí, patří hrobka
označovaná jako 1/1, jež je datována do 1. dynastie.
Hrobka sestávající z přístupového schodiště, vstupní
chodby, dvou předsíní a pohřební komory byla původně 18 m dlouhá a 8 m široká. Je možné říci, že stavba představuje milník ve vývoji nekrálovské zádušní
architektury, neboť veškeré její vnitřní prostory byly
obloženy vápencovými deskami. Stavba byla v minulosti vykradena, a tak se z původní pohřební výbavy
zachovalo pouze několik zlomků keramiky a kamen-
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
119
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
U
T
S
O
R
P
nostář, nad nímž krátký hieroglyfický text uvádí jednoduchou obětní formuli, jeho/její hlavní tituly a jméno,
má zpravidla jednu ruku položenou na kolenou a druhou natahuje ke stolu. Kolem stolu jsou vyobrazeny
další obětiny, které měly zajistit Egypťanům na onom
světě blahobyt. Tyto stély vyjadřují v symbolické rovině stejné přání jako pohřební výbava uložená v podzemí hrobek či ona zádušní hostina.
Literatura: Christiana E. Köhler, Helwan I.
Excavations in the Early Dynastic Cemetery. Season
1997/98, (Heidelberg, 2005); idem, „Excavations at
Helwan – New Insights into Early Dynastic Stone
Masonry“, Bulletin of the Australian Centre for Egyptology
9 (1998), 65–72; http:www.egyptology.mq.edu.au; Zaki
Saad, Ceiling Stelae in the Second Dynasty Tombs from the
Excavations at Helwan, (Cairo, 1957).
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
ných nádob, pár korálků a větší množství štípané kamenné industrie.
Mezi charakteristické rysy heluánských hrobek z doby 2. dynastie patří vápencové obdélné stély, jež byly
vsazovány do průčelí hrobek. Stojí na samotném počátku vývoje reliéfní výzdoby staroegyptských hrobek, neboť zobrazují ústřední motiv zádušní hostiny: zemřelého majitele (či majitelky) hrobky sedícího u obětního
stolu, na němž jsou do řady vyrovnány chleby. Hod-
Z
E
99 Půdorys a řez hrobkou 1/1 z Heluánu
Tarchán
100 Jedna ze stél, jež byly vsazovány do průčelí hrobek
v Heluánu.
120
Pohřebiště v Tarchánu (arabsky Kafr Ammar) se nachází na západním břehu Nilu, mezi Lištem a Médúmem.
Se svými více než 2 000 hrobkami a pohřby pocházejícími z Předdynastického i Raně dynastického období
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
LY
Ú
Č
E
Í
N
IJ
D
Z
E
P
R
O
užití nik naznačují, že zde byli pohřbeni významní členové tehdejší místní společnosti. Mastaby byly dokonce mnohdy obehnány další, tentokrát nižší ohradní zdí,
k níž mohlo přiléhat i pár vedlejších pohřbů.
O důležitém sociálním postavení jejich majitelů
svědčí i poměrně bohatá pohřební výbava, která se částečně dochovala až do dnešních dní: kamenné nádoby,
keramika, slonovinové ozdoby, zlomky měděných nádob, otisky pečetí, štůčky plátna a lněné šaty aj.
Tarchán sehrál významnou roli i při poznání vývoje
zádušního kultu nekrálovských osob: například u jedné
z hrobek (1845), pocházející přibližně z doby sjedno-
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
patřil Tarchán bezesporu mezi soudobá největší a nejvýznamnější pohřebiště. Lokalita, kterou prozkoumal
William M. F. Petrie v letech 1911 – 13, byla používána
pro pohřbívání po poměrně velmi krátké časové období ohraničené tzv. 0. a 3. dynastií. Vzhledem k bohatství pohřebních výbav a relativní časové kompaktnosti
se Petrie domníval, že Tarchán sloužil jako pohřebiště
tehdejšího hlavního města či jeho předchůdce.
Pokud jde o architektonickou podobu hrobek, je velmi rozmanitá a závisela na ekonomických a hospodářských možnostech jednotlivých majitelů: od jednoduchých jámových pohřbů, do nichž byl zemřelý uložen
ve skrčené poloze (někdy překryt rohoží, či vložen do
sarkofágu ze dřeva, hlíny či proutí), až po monumentální cihlové mastaby (hrobky 1060, 2038, 2050 a 2055),
jejichž vnější stěny byly zdobeny jednoduchými nikami
a pestře pomalovány. Jejich rozměry (34 × 16 m) a po-
S
T
U
101 Přehledová skica pohřebiště v Tarchánu
102 Půdorys jedné z velkých mastab v Tarchánu (2038)
103 Schematický půdorys hrobky 1845 v Tarchánu
s dochovaným vyděleným prostorem pro zádušní kult
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
121
sloužila nejen místním administrativním centrům, ale
i jednotlivým vesnicím. V následujícím textu budou
zmíněny jen tři nejdůležitější.
cování Egypta, byl před jižní částí její východní fasády
nízkými cihlovými zídkami vyhrazen nezastropený prostor, kam byly přinášeny obětiny. Jižní část byla pravděpodobně pro stavbu této „kaple“ zvolena zcela záměrně, neboť se nachází nejblíže hlavě zemřelého, jenž
spočíval uvnitř malé cihlové mastaby. Ve stěně dělící
pohřební prostor a „kapli“ byly ponechány volné úzké
průduchy, které tak umožňovaly přímé spojení mezi zemřelým a obětinami, jež potřeboval k trvalému zásvětnímu životu. Poté, co tyto byly předloženy duchu zemřelého a on je „zkonzumoval“, byly nádoby, v nichž
byly obětiny přineseny, prostě pohozeny v okolí hrobky – v případě 1845 hned za jednou ze zídek. Z rituálních důvodů je nebylo možné opět použít na tomto
světě, neboť stykem se zásvětím a oním světem pravděpodobně nabyly určité magické moci – alespoň tak badatelé tyto nálezy vysvětlují. Na druhou stranu je však
možné, že keramických zásobnic a pivních džbánů byl
takový dostatek, že starým Egypťanům prostě připadalo zbytečné je nosit zpět do vesnice.
Literatura: William M. F. Petrie, Tarkhan II, (London,
1914).
Nakáda
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
Jak již bylo řečeno v předcházející kapitole, představovala oblast kolem Nakády v Předdynastickém období
největší pohřební komplex tehdejšího Egypta. Posléze
sice význam této lokality postupně poklesl, ale přesto
je nutné zmínit se o jedné významné stavbě, tzv. královském hrobu z Nakády (někdy označovaném rovněž
jako Meniho hrobka). Za vlády Hor-Ahy byla na lokalitě postavena velkolepá pohřební stavba pro významného člena královské rodiny – snad dokonce pro Hor-Ahovu matku, královnu Neithotep. Architektonická
podoba její nadzemní části se velmi podobala soudobým sakkárským stavbám: byla postavena ze sušených
cihel a rozměry dosahovaly 53,4 × 26,5 m. Vnější fasáda hrobky byla zdobena složitým motivem palácového
průčelí. Vnitřní prostory nadzemní části byly rozděleny do 21 skladů, v nichž byly uloženy jednotlivé součásti pohřební výbavy.
Vzhledem k vysokému společenskému postavení majitelů hrobky nás nepřekvapí, že ve vnitřních prostorách byly nalezeny pozůstatky bohaté pohřební výbavy: především zlomky kamenných nádob (přes 200)
O
U
Z
ÚDOLÍ NILU
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
Během Raně dynastického období se v úzkém údolí
Nilu rozrostla celá síť větších či menších pohřebišť, jež
122
keramické
zásobnice
keramické
mísy
kamenné
nádoby
nástroje
šperky
nábytek
sochy
hry
látky
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
104 Půdorys
tzv. královské
hrobky v Nakádě
s vyznačením
skupin předmětů
uložených
v jednotlivých
skladištích
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Ú
Č
E
LY
105 Plán tzv.
Pevnosti – velké
zádušní ohrady
v Hierakonpoli
Hierakonpolis
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
unikátních tvarů, množství keramických zásobnic, nádob vyrobených ze slonoviny i kostí (40), pazourkových nástrojů (120), částí nábytku či skříněk a samozřejmě šperků – celkem více než 900 předmětů dnes
uložených v několika světových muzeích. V podzemí
bylo nalezeno i několik kostěných destiček – podobných jako ve známé hrobce U-j v Abydu (viz předcházející kapitola). Na nich se můžeme dočíst, že původně bylo v hrobce uloženo například 164 náhrdelníků
z podlouhlých soudkovitých korálků či 123 náhrdelníků složených z krátkých soudkovitých korálků z fajánse
a zlata. Celkem je na destičkách doložena přítomnost
více než 720 šperků, převážně z korálků z fajánse, zlata
a polodrahokamů!
Literatura: Jochem Kahl, Vergraben, verbrannt,
verkannt und vergessen. Funde aus dem „Menesgrab“,
(Münster, 2001); Jacques de Morgan, Recherchez sur
les Origines de l’Egypte, II. Ethnographie Préhistorique et
Tombeau Royale de Négadah, (Paris, 1897).
Nejdůležitější stavbou pohřebního charakteru v Hierakonpoli pocházející z Raně dynastického období je bezesporu tzv. velká zádušní ohrada při ústí tzv. Velkého
wádí (Wádí Abú Suffian), kterou si s největší pravděpodobností nechal postavit panovník Chasechemuej – stavitel Šunét ez-Zibíbu v Abydu. Ve starší egyptologické
literatuře figuruje pod označením Pevnost. V současné
době v jejím okolí pracuje americká Expedice Nechen
pod vedením Renée Friedmanové. Architektonická podoba zdejší ohrady se poněkud odlišuje od abydoských
i sakkárských, neboť je spíše čtvercová. Její cihlové obvodové zdivo dosud místy dosahuje 5 m do šířky a 9 m
do výšky a vymezuje plochu téměř 0,4 ha (57 × 67 m).
Do vnitřních prostor bylo možné vstoupit dvěma branami a kaple, v níž probíhaly ceremonie, se nacházela
v centru ohrady. Podle nalezených nápisů se lze domnívat, že se zde skutečně udržoval Chasechemův kult –
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.
123
ale jeho povaha nemusela být zádušní. V okolí stavby
záhy vzniklo rozsáhlé pohřebiště místních hodnostářů.
Literatura: Barbara Adams, Ancient Hierakonpolis.
Garstang in the City of Hierakonpolis, (Warminster,
1974); Matthew Adams – David O’Connor, „Královské
zádušní ohrady v Abydu a Hierakonpoli“, in: Zahi
Hawass, Pyramidy. Magické symboly starého Egypta,
(Praha, 2004), 78–85; http://www.archaeology.org/
interactive/hierakonpolis/.
LY
potvrzují tento trend. Navíc na lokalitě byly nalezeny
bloky z opracované červené žuly, jež nesly reliéfní vyobrazení a jména panovníka Chasechemueje – původně
snad tvořily součást svatyně, jež však byla zcela zničena
(číslo 27 na mapě na s. 96).
Pohřebiště z Raně dynastického období bylo v el-Kábu zachyceno v severní části ohrazeného prostoru (čísla
25, 26 na mapě na s. 96). Hrobky měly zpravidla menší
cihlovou nadzemní část v podobě mastaby. Jejich vnitřní prostory byly bohužel vykradeny a částečně poničeny i pozdějším opětovným používáním. Podzemí bylo
přístupné sestupným schodištěm, jež ústilo do malé
pohřební komory. Podobně jako tomu bylo u jiných
pohřebišť tohoto typu, v komorách byla nalezena část
pohřebních výbav v podobě keramiky, kamenných nádob vyrobených z tvrdých druhů kamene, ozdob z kostí, slonoviny i mědi a jiné předměty.
Literatura: James E. Quibell, El Kab, (London, 1898).
Ú
Č
E
El-Káb
T
E
N
T
O
T
E
X
T
JE
U
R
Č
E
N
P
O
U
Z
E
P
R
O
S
T
U
D
IJ
N
Í
Pohřebiště z Raně dynastického období v el-Kábu vypovídají o dalším nárůstu významu tohoto centra v rámci správy 3. hornoegyptského nomu. Dva skalní nápisy nacházející se v nedalekém Wádí Hillál pocházející
z doby vlády Chasechemueje, respektive Nebry rovněž
124
R A N Ě D Y N A S T I C K É O B D O B Í  D O B A N E J S TA R Š Í C H K R Á L Ů
ASI 29502650 PŘED N. L.

Podobné dokumenty

U3V_sylabus_LS_03 - Petra Marikova Vlckova

U3V_sylabus_LS_03 - Petra Marikova Vlckova paní), nesut bitej (král HE a DE). Vnitřní kolonizace – oblast Delty – královské majetky. Upevňování pozice v zahraničí – vojenské výpravy do Núbie, proti Asijcům (Sinaj). Núbie – nerostné bohatstv...

Více

SÉRIE B, 60/2011 Věra Č u l í k o v á

SÉRIE B, 60/2011 Věra Č u l í k o v á r. 1405) a jedlový trámek (r. 1425/1426) z kontextu 157 výplně j. 504 (obr. 1). Několik dřevěných artefaktů bylo předloţeno k determinaci na archeobotanickém pracovišti v Opavě vedle materiálu k pl...

Více

Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára.indd

Zapomenutá a znovuobjevená Sakkára.indd Ramesse II., v níž se nacházel tzv. sakkárský seznam králů obsahující 57 jmen převážně starších egyptských panovníků (obr. 9). I v následujících letech odkryl Mariette množství hrobek (přes 115), n...

Více

POZNÁMKY K CHUFUOVů LODI Tarek El Awady

POZNÁMKY K CHUFUOVů LODI Tarek El Awady Mark Lehner pfiistoupil k problému s tvrzením, Ïe lodi, jeÏ byly pohfibeny v královsk˘ch zádu‰ních komplexech, mohly b˘t symbolick˘mi transportními zafiízeními pro krále. Domnívá se, Ïe rozebraná loì ...

Více

RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ

RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ – odklonil tok Nilu nového pohřebiště v severní Sakkáře

Více

stara-rise

stara-rise nekropole v Gíze. Topografický vztah mezi královskou pyramidou a nekrálovským hrobem na počátku 4. dynastie odráží nejen centrální úlohu egyptských panovníků, ale i jejich vztah k poddaným. Hodnostá...

Více

preddynasticke-obdobi-lr (1008855)

preddynasticke-obdobi-lr (1008855) s hlavou k jihu a obličejem k západu. Každý hrob byl velmi pečlivě upraven: podlaha jámy byla vystlána rohoží a někdy dokonce hlava zemřelého spočívala na „polštáři“ ze stočené zvířecí kůže či ze s...

Více

Shaw_pravek - Archaicke obd

Shaw_pravek - Archaicke obd socharských del, stavby chrámu a palácu a vedení válek - tedy presne stejný typ událostí, jaké jsou zaznamenány na rane dynastických slonovinových a ebenových tabulkách z Abydu, Sakkáry a dalších n...

Více