text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost

OD
REDAKÈNÍHO
„KRÝGLU“
Je tomu více než pùl roku, kdy se Vám dostalo
do rukou poslední èíslo Spelea. Dùvodù, proè tomu
tak je, existuje víc. Jedním z nich je i to, že jsme pro
letošní rok nedostali na vydávání Spelea dotaci od
MŽP ÈR a významnou mìrou se na této prodlevì
podepsala i znaèná „rozcestovanost“ redakèní rady.
Rozhodnì však o kontinuitu pøijít nechceme, a tak
pøed Vámi leží další èíslo našeho èasopisu. Vìøíme,
že se ho podaøilo naplnit aktuálními událostmi a
nìkteré, již témìø zapomenuté, historky a historie,
zde právem našly své místo.
Možná nìkteøí z Vás zde budou marnì hledat
svùj pøíspìvek, myslíme ale, že vìtšina ho najde
v pøíštím èísle. Zvláštní kapitolu však tvoøí pøíspìvky
s tématem „historické podzemí“, kterých do redakce
pøichází pomìrnì hodnì a zde pak dochází
k žádoucímu jevu, a to, že je možné si z pøíspìvkù
vybírat pøedevším z dùvodu celkové vyváženosti
èasopisu. Kritérii jsou samozøejmì význam, ale i
úroveò zpracování – týká se to vìtšinou obrazových
pøíloh (problémy jsou s xeroxy kartografických map,
do kterých je nìco jen tak dokresleno), ale kritériem
mùže být i délka pøíspìvku (ideální jsou tak 3 strany
formátu A4).
Pøíští èíslo by mìlo být urèitým zpùsobem trochu
jiné, protože se podaøilo nashromáždit dostatek
pøíspìvkù vìnujících se využití pyropatron ve
speleologii, takže bude spíše monotematické. Slovo
„spíše“ je tam zcela zámìrnì, protože aèkoliv je to
téma jistì zajímavé, je tøeba zde ponechat urèitý
prostor pro ty z Vás, které tato metoda výzkumu až
tak „nepálí“. V této souvislosti bychom také chtìli
poprosit všechny skupiny, kterým se podaøilo pøes
(ÚVODNÍK)
léto uspoøádat nìjakou zahranièní expedici, aby si
to nenechaly jen pro sebe a alespoò malým
pøíspìvkem se podìlily o zkušenosti s ostatními.
Pokyny, jak v takovém pøípadì postupovat, jsou již
tradiènì uvedeny na konci èísla. V zásadì jsou sice
stále stejné, ale pøece jen – tak jak pøicházejí nové
zkušenosti – se èásteènì mìní, a proto používejte
radìji ty z momentálnì nejmladšího èísla.
Jsme rádi, že se daøí naplnit obálku zdaøilými
fotografiemi – v tomto pøípadì dokonce i velice
„akèními“. To, co však stále chybí, jsou drobné
perokresby na vyplnìní prostoru, když tu a tam pøi
lámání textu zùstává volné místo nebo nìkdy
dokonce i celá stránka.
Podstatnou informací je i fakt, že koneènì
dochází k pøestavbì www stránek Spoleènosti, a tak
i internetová verze Spelea mùže být doplnìna o èísla
od zmìny redakèní rady (tj. od èísla 33). Vzhled od
èísla 33 však bude jiný, protože k prezentaci bude
využito formátu *.pdf, tedy v podstatì tak, jak do
znáte z „papírové“ verze. K prohlížení bude staèit
dnes již zcela bìžný (a zadarmo) prográmek Acrobat
Reader. Škoda je, že se nám do tohoto formátu již
nepodaøí zpìtnì uvést i èísla starší – ty tedy zùstanou
bez obrazových pøíloh.
Stejnì jako minulý rok budeme žádat MŽP ÈR
o finanèní podporu na vydávání Spelea, a to v rámci
výbìrového øízení vypsaného na projekty
obèanských sdružení – držte palce a pište, a je
z èeho vybírat.
Za redakèní radu Jan Vít a Jiøina Novotná
1
A KTUÁLNÍ
INFORMACE
Zprávy z pøedsednictva
je prostý fakt, že pøedsednictvo je kolektivní orgán
a jako takový rozhoduje hlasováním. Každý èlen
pøedsednictva vkládá tedy do své volby své vlastní
názory, a ty, jak známo, mohou být znaènì odlišné.
Nìkomu se mùže zdát být významnìjší délka
objeveného polygonu, jinému ta èi ona lokalita,
dalšímu tøeba nìjaká zajímavost. Nakonec tedy
zvítìzí ten objev, na jehož nejvìtším významu se
shodne nejvíce èlenù pøedsednictva.
V žádném pøípadì však nepamatuji, že by
èlenové pøedsednictva protìžovali nìjakou skupinu
nebo lokalitu na úkor jiné! Naopak, pamatuji, že Ti,
kterých se daná volba týká, se vìtšinou zdržují
hlasování!
Chápu a osobnì mì mrzí, když si èást èlenù
myslí, že pøedsednictvo mìlo rozhodnout jinak, ale
takové jsou principy názorové plurality a vìøím, že
dùvody, pro nìž jeskyòaøíme a bádáme, tím nebudou
nijak dotèeny.
Pøeji Vám všem hodnì badatelských úspìchù.
-zm-
Jednou z nejvýznamnìjších událostí
speleologického jara u nás bezesporu bývá již
tradièní Speleofórum. S každým dalším roèníkem
stojí pøed pøedsednictvem tentýž úkol a to sice
rozhodnout o tom, který z Vašich objevù
v uplynulém roce byl pro ÈSS nejvýznamnìjším.
Jako podklad pro rozhodování slouží již tradiènì
èerstvý sborník Speleofóra. Samozøejmì, že nìkteré
objevy jsou èlenùm pøedsednictva známy již pøedem,
ovšem komplexní obrázek o tom, co bylo nalezeno
èi probádáno si mohou udìlat až po pøeètení
sborníku. Z tohoto vyplývá první, dnes již naštìstí
dobøe známá vìc a to sice, že co není
zdokumentováno a publikováno, jako by vlastnì ani
nebylo objeveno. Druhou dùležitou vìcí je vlastní
prezentace ve sborníku a zde se urèitì vyplatí
vìnovat trošku èasu, aby výsledek poskytl ostatním
èlenùm pokud možno co nejjasnìjší pøedstavu o
rozsahu a charakteru popisovaného. Tøetím
faktorem, na kterém závisí zda zrovna ten Vᚠobjev
nebo práce bude nakonec vybrána jako objev roku,
Informace o výstavì
Muzeum Èeského krasu v Berounì
Vás srdeènì zve na prohlídku výstavy, kterou pøipravilo
Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva
v Liptovskom Mikuláši
S POLUPRÁCE
SLOVENSKÝCH A ÈESKÝCH JESKYÒÁØÙ
PØI VÝZKUMU PODZEMÍ
Výstava se koná 6. záøí – 23. listopadu 2003
v Muzeu Èeského krasu, Husovo nám. 87, Beroun
Otevøeno:
Dennì kromì pondìlí: 9.00 – 12.00 a 12.30 – 16.45 hodin
Nedìle a svátky: 10.00 – 12.00 a 12.30 – 16.45 hodin
2
D OMÁCÍ
LOKALITY
Kvìtnové povodnì v Moravském krasu
Jan Flek
AOPK ÈR, Svitavská 11 – 13, 678 01 Blansko
Cesta z Prahy probíhá v pohodì, na Vysoèinì
sice prší, ale u Brna nic moc. To u nás nebude ani
zalito. Napùl suchá silnice v Jedovnicích tomu jen
nasvìdèuje. Zvoní mi mobil.
„Jestli mùžeš, jeï do Sloupu, je tam vody pìtkrát
více než pøed 14 dny,“ øíká mi Jiøí Hebelka, vedoucí
Správy jeskyní Moravského krasu. Otáèím auto a
nevìøícnì zírám na témìø suchou silnici ve
Vilémovicích, v Ostrovì a pøi sjezdu k Džungli (hotel
Broušek). „Proboha, kde tady pršelo?“ øíkám si
v duchu.
Køižovatka u hotelu je plná aut a postávajících
lidí. Sloupským údolím se valí podivná mlha. Za
mnou „pøistávᓠnaše služební auto. Spolupracovníci
z našeho oddìlení - Petr Zajíèek a Eva Obalilová se vrací z Javoøíèských jeskyní. „Takovou bouøku a
tolik krup jsme ještì nezažili,“ jsou jejich první slova.
Po turistické stezce se dostáváme pod Kùlnu a
už to vidíme, mlha skrývá øeku, která se valí dnem
údolí do Pustého žlebu. „Tak to je ještì horší než
v 97“, konstatujeme pøi pohledu na dùm Kalù. Od
Høebenáèe dále ke Sloupu se rozprostírá jezero.
Šplháme stejnì jako v roce 1997 do stránì nad vchod
do Sloupsko-šošùvských jeskyní. Víkendové
obleèení na to není nic moc. „To zas bude doma
nìkdo chytrej,“ myslím si a drápu se mokrým køovím
za vydatných spršek vody za krk. Sandály se zmìnily
v mokré koláèe bahna.
Jsme nahoøe. Je to hrùza a zároveò úchvatný
pohled. Ohromné jezero, jindy spíše netekoucího
Sloupského potoka, zaplavilo provozní budovy
Sloupsko-šošùvských jeskyní. Høebenáè je pod
vodou až po horní okraj okna. „Tak tolik vody zde
ještì nebylo!“ shodujeme se s Petrem. „Jak to asi
bude vypadat ve žlebu a na Punkvì (vchod do
Punkevních jeskyní)?“
Z auta volám do Blanska. „Na Punkvì se nic
nedìje,“ sdìluje mi optimistickou zprávu Jirka. Já to
tak optimisticky pøi pohledu na øeku valící se do
Pustého žlebu nevidím. „Jedu tam,“ øíkám a vyrážím.
Petr s Evou za mnou.
Na Punkvì je klid a pohoda. „Jde ti sem
pohroma, pøiprav se na potopu,“ øíkám Hynkovi
Pavelkovi, vedoucímu na Punkvì. Nevìøícnì kroutí
hlavou: „Ve žlebu nic neteèe, Kocour (Koutecký) se
tam byl dívat.“ Pøesedám do auta k Petrovi a Evì a
jedeme žlebem ke Sloupu. Nikde nic. To není možné,
kam by se tolik voda ztratilo? Už jsme témìø u
Obr. 1: Dùm p. Kaly dne 26.5.2003 (foto J. Flek).
Fig.1: House of Mr. Kala on May 25th 2003 . Photo
by J. Flek.
3
Obr. 3: Pustý žleb – èelo povodòového toku dne
26.5.2003 (foto J. Flek).
Fig. 3: Pustý žleb gorge – the front of the flood stream
on May 26th 2003 . Photo by J. Flek.
neuvìøitelnì zrychlila na hladké ploše bývalého
parkovištì. U správní budovy Punkevních jeskyní
mi Petr pøibrzïuje, vyskakuji z auta do nìhož vniká
kalná vlna a Petr uhání dál. S vodou do pùl stehen se
dostávám na ještì suché místo u budovy. Je to
neuvìøitelné! Jak mohl „líný bahnotok“ ze žlebu tak
zrychlit? Zde je vše v relativním klidu. Všichni èekají
co bude. Ono se ani také nic jiného dìlat nedá. Voda
je odvádìna øeèištìm a silnicí k propadání a
odvodòovacím tunelem vypuštìné Punkvy a nemìla
by již výraznì stoupat. Hynek mì potìšil
prohlášením, že pro pøípad nouze má na støeše
zakopaný litr rumu. Sledujeme kalný proud a
najednou je slyšet rachot. „Co se dìje?“ Nic
pøevratného. To se jenom daly do pohybu odpadkové
kontejnery a za nimi od parkovištì pøiplouvá nástupní
ostrùvek pro vláèky. „Snad se nezaklíní!“ Kontejnery
se elegantnì rozestupují, nástupní ostrùvek mezi nim
proplouvá a s rychlostí a rachotem projíždìjícího
vláèku mizí smìrem na Skalák. Voda dosahuje
ke dveøím do vstupní haly, chybí asi 1 cm aby se
pøelila. Je to však kulminace a již zaèíná klesat.
Volám domù. Na moje oznámení, že pøijedu
domù nevím kdy, protože jsme zatopeni na
Punkevkách, je reakce pøimìøená situaci: „To už si
neumíš vymyslet nìco chytøejšího!“
Abych svou ženu potìšil, že situace není tak
kritická, øíkám ji o Hynkovì rumu na støeše.
Nevím, co znamená vìta: „Mnì je to jasné!“
Voda klesá. Od Skaláku pøijíždí traktor a brzy
za ním pracovníci SJMK a zvìdavci. Ještì projíždím
traktorem k Salmovì stezce. Proud již pomalu ustává,
promoèený a špinavý odjíždím domù. Hynkùv rum
Obr. 2: Vstupní areál Sloupsko-šošùvských jeskyní
dne 26.5.2003 (foto J. Flek).
Fig. 2: Entry area of the Sloup-Šošùvka caves on
May 26th 2003 . Photo by J. Flek.
Amatérky (vstup do Amatérské jeskynì) a je to tady.
Žlebem se nese podivné šustìní, v zatáèce se objevuje
plížící se žlutohnìdý tok. Nemá velkou rychlost,
vypadá spíše jako tekoucí láva, jak ji znám z filmù.
„Tak takhle asi vypadá bahnotok,“ øíkám si. Kalný
proud vyplòuje terénní nerovnosti a prohlubnì, línì
se pøevaluje pøes silnici z jedny strany žlebu na
druhou. Popojíždíme a fotografujeme. Je to úžasný
zážitek.
Žleb zaèíná mít vìtší spád a úžit se, proud zaèíná
viditelnì zrychlovat. Jsme u Èertovy branky. Pøichází
pracovníci z lanovky a nechtìjí vìøit tomu, že budou
zase zatopeni. „Teï jsme to dodìlali a dotøeli,“ øíkají
smutnì pøi pohledu na èelo žlutohnìdého proudu.
„Snad to nebude tak hrozný, ještì doufají.“ Ale bylo!
Pøi focení u lanovky mì rozbìhnutý proud obklíèil a
pøedbìhnul. Po kotníky ve vodì naskakuji do auta.
Pøestává legrace! „Jeï! Jeï!“ volám na Petra. Voda
4
nebyl potøeba. Škoda!?
spíše podobal bahnotoku, voda se valila pomalu,
nesla znaèné množství jemných hlinitých a písèitých
èástic. Vìtve atd. byly spíše výjimkou, pøestože jich
bylo po pøedchozí povodni ve žlebu znaèné množství.
Vstupní areál Punkevních jeskyní byl zatopen do
pøibližnì stejné výše jako pøi první povodni. Jeskynì
samotné poškozeny nebyly.
To, že samotná øíèka Punkva povodnì v podobì
dramatického zvýšení vodního stavu nezaznamenala,
bylo zpùsobeno v pøípadì první povodnì mocnou
akumulaèní schopností Amatérské jeskynì, která ve
svých vodních tocích a sifonech povodòovou vlnu
pocházející pouze ze Sloupského potoka eliminovala.
Voda stékající ve znaèném množství ze žlebové
stránì zøejmì výraznìji vodní stav v Amatérské
jeskyni neovlivnila.
V pøípadì následující druhé povodnì došlo, dle
mého názoru, k dalšímu dodateènému ucpání již
první povodní zanesených ponorù Sloupského
potoka v oblasti Starých skal a Høebenáèe. Tím se
voda rychle akumulovala v „jezeøe“ a v podobì
mocného proudu pokraèovala v toku ve svém
pùvodním, pøestarém øeèišti – Pustém žlebu.
Stejnì jako v prvém pøípadì povodnì, voda
protékající Pustým žlebem vodní stav v Amatérské
jeskyni neovlivnila a množství vody „cezené“
sloupskými ponory bylo tak malé, že je øíèka Punkva
témìø nezaznamenala. Došlo tedy k paradoxní
situaci, kdy byla veøejnost informována o obrovských
povodních v jeskyních Moravského krasu a pøitom
byl stav vody v Punkevních jeskyních spíše pod
normálem.
V Punkevních jeskyních byla druhá povodeò
zaznamenána s velkým zpoždìním zakalením vody
øíèky Punkvy, které trvalo nezvykle dlouhou dobu.
Obì povodnì byly pro Moravský kras atypické,
katastrofální pro èlovìka a jeho výtvory stojící v cestì
vodnímu pøívalu, ale pro jeskynì milosrdné.
Povodnì, které postihly Moravský kras ve dnech
13.5. a 26.5.2003, tedy v rozmezí 13 dní se výraznì
lišily.
První povodeò zasáhla celou pravou stranu
Pustého žlebu od Sloupu až k Tìchovu. U Sloupskošošùvských jeskyní se voda z potoka sice vylila, ale
jeskynì ani správní budovy jeskyní nebyly nijak
ohroženy. Voda se staèila ztrácet v ponorech a do
Pustého žlebu se nepøelila.
Veškeré zdroje povrchové povodòové vody,
která dorazila k Punkevním jeskyním, byly tedy na
pravé stranì žlebu. Na žlebové stráni voda zpùsobila
mohutné erozní rýhy a zejména ve vodou sporadicky
protékaných stržích vedoucích od Veselice a
Suchdola obnažila skalní dna. Transportovaný
materiál byl následnì deponován na dnì žlebu
v podobì suových jazykù a kuželù. Proud vody byl
velice rychlý a silný. Unášel znaèné množství
materiálu, dokázal s sebou nést i mohutné kmeny.
Ve žlebu proud vody na nìkolika místech silnì
podemlel silnici a vytrhl betonovou skruž z mùstku
u Amatérské jeskynì. V dolní èásti žlebu a
u Punkevních jeskyní bylo deponováno obrovské
množství transportovaného materiálu, zejména
døevní hmoty. Samotné Punkevní jeskynì nebyly
povodní zasaženy.
Pøi druhé povodní se vylilo obrovské množství
vody z mrakù na oblast zdrojnic Sloupského potoka
v oblasti Žïáru a Petrovic a samotný Sloup. Vody
bylo tolik, že se koryto potoka stalo bezvýznamným
a voda prošla obcí Sloup po silnici a vytvoøila
obrovské jezero, táhnoucí se od Høebenáèe do obce
a valila se v podobì øeky do Pustého žlebu. Srážky
spadly na zemìdìlsky využívanou oblast a svou
mohutností (vylitý kýbl) zpùsobily rozsáhlou plošnou
erozi, která zpùsobila mohutný odnos ornice a její
transport do údolí Petrovického potoka a dále až do
Punkvy. Erozní rýhy bylo možno pozorovat až na
samém rozvodí, v nejvyšších polohách nad Žïárem.
Vstupní areál Sloupsko-šošùvských jeskyní byl
zatopen do výše cca 1,2 m. Po opadnutí vody byl po
celém areálu sediment 10 cm splaveniny. Zøejmì
èásteèné ucpání ponorù již pøi první povodni a
souèasný znaèný pøíval vody zpùsobil velice rychlý
vzestup hladiny vody. Bìhem pìti minut nastoupala
tak, že se pøelila do Pustého žlebu. Postup toku
žlebem byl pomìrnì pomalý, èelo proudu dorazilo
na Punkevní jeskynì za cca 1,5 hod. Tento proud se
Summary: May floods (2003) in the Moravian Karst.
Two strong floods passed through the Sloup half-blind
valley and Pustý žleb Glen on May 13 and May 26.
The amount of transported mud and water was in
both cases much higher than during the 100 years
flood in 1997. Thanks to blocking of ponors, the
influence of the last flood to water-level rise in caves
was very low. On the other hand the local flood had
catastrophic economic impact on village of Sloup
including the administrative buildings of the SloupŠošùvka Caves.
5
Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho
blízkém okolí
Ivo Dostál
Èeský hydrometeorologický ústav, poboèka Brno
V kvìtnu 2003 byl Sloup a jeho blízké okolí
zasaženo povodní. Pøímo v postižené oblasti je
vodomìrná stanice ve Sloupu na Sloupském potoku
a stanice Skalní Mlýn na øíèce Punkvì. Prùbìh
povodnì je zaznamenán i na øece Svitavì, kde je
nejbližší vodomìrná stanice v Bílovicích.
V oblasti Sloupu byly povodòovou vlnou
zasaženy místní obèasné toky od Petrovic, od Ždáru
a od Nìmèic, dále Nìmèický potok, Žïárná od
soutoku s Nìmèickým potokem, Sloupský potok a
Punkva. V povodí vlastního toku Svitavy byly
nejvíce zasaženy povodí potokù Nešùrka a Holešinka
u obce Doubravice nad Svitavou.
Po povodni dne 27. kvìtna 2003 vyjelo do
postižené oblasti auto ÈHMÚ se 4 pracovníky
oddìlení hydrologie. Zmapovali postiženou oblast,
dohledali velikost spadlých srážek, zamìøili stopy
maximálních hladin, zanivelovali prùtoèné profily,
provedli hydrometrická mìøení a poøídili
fotodokumentaci.
Dne 26.5.2003 po pøívalových srážkách mezi
14. a 15. hodinou vznikla povodòová vlna. Jádro
pøívalového deštì leželo západnì od Sloupu nad
pravostrannými pøítoky Žïárné – Nìmèickým
potokem, místními toky od Nìmèic a Žïáru.
Pøívalem vody byl nejvíce poškozen Sloup. Voda a
bahno se valily na obec z polí z horní èásti povodí
od Petrovic, Žïáru a Nìmèic. Sloup byl bìhem
kvìtna zasažen pøívalovým deštìm již podruhé.
První povodeò zasáhla obec 13. kvìtna 2003.
Pøi bouøce mezi 16. – 18. hodinou spadla ve Sloupu
vìtšina z celodenního úhrnu srážek 58,7 mm. V obci
došlo k menším rozlivùm tokù, které však vznikly
spíše ucpáním propustkù èi kanalizace než celkovou
velikostí prùtoku. Kulminaèní prùtok ve vodomìrné
stanici Sloup na Sloupském potoku krátce po 18.
hodinì mìl velikost 4,91 m3.s-1, což se blíží hodnotì
1letého prùtoku vody. Srážkové centrum bylo kolem
obcí Suchdol a Vavøinec, odkud pøívalové vody
vtékaly do Pustého žlebu, který zanášely spoustou
erodovaného materiálu a zbytkù døeva. Po prùchodu
Pustým žlebem v oblasti Punkevních jeskyní
zaplavily pøívalové vody strojovnu lanovky na
Macochu, areál pøed Punkevními jeskynìmi a ze
silnice vtekly do Punkvy, kde za pøispìní vody
vypouštìné z jeskyní kulminovaly o neškodném
prùtoku 7,23 m3.s-1.
Druhá povodòová událost 26.5.2003 byla
zpùsobena bouøkovou èinností a pøívalovými dešti
spojenými i s kroupami mezi 14. – 15. hodinou. Jádro
srážek bylo na rozvodnici mezi obcemi Petrovice,
Žïár a Nìmèice. Vìtší èást z tìchto srážek odtékala
ve smìru na Sloup, menší èást na druhou stranu
rozvodnice od Rájeèka až po Újezd u Boskovic. Tok
Žïárné nad obcí a Luhy se takøka nezvedl. Další
jádro srážek v této oblasti bylo nad Lažánkami.
Pøíèinné úhrny srážek z úèelové srážkomìrné sítì
jsou uvedeny v tab. 1.
Plošné rozložení srážek bylo velmi
nerovnomìrné, jak vyplývá z namìøených úhrnù
v Nìmèicích, kde jsou srážkomìry vzdáleny asi
1,5 km od sebe. Je tedy pravdìpodobné, že
maximální srážka byla ještì vìtší. Na rychlé a
výrazné odezvì v tocích se hlavnì podílela velká
intenzita srážek, kdy v Petrovicích za 45 min. spadlo
60 mm srážek z celkového denního úhrnu srážek 64
mm. Svou roli sehrála i pole s kukuøicí navíc zhutnìlá
již pøedešlou srážkovou epizodou dne 13.5.
V tabulce 2 jsou uvedeny denní úhrny srážek
namìøené na Blanensku a v okolí dne 13. a 26.5.2003
ve stanicích ÈHMÚ.
0tVWR
ÒKUQVUiåHNYPP
3HWURYLFH
1 PþLFH]iSDGQtþiVWREFH
1 PþLFHYêFKRGQtþiVWREFH
+ROHãtQ
'RXEUDYLFH
Tab. 1: Pøíèinné úhrny srážek dne 26.5.2003 z úèelové zemìdìlské a lesnické srážkomìrné sítì.
Tab. 1: Precipitation on May 26th 2003. Data from the special-purpose agrarian and forest rain guage network.
6
VWDQLFH
VUiåN\
NURXS\
VUiåN\
NURXS\
QH
5R]VWiQt
QH
QH
%ODQVNR
QH
%DELFHQDG6YLWDYRX
QH
/KRWD5DSRWLQD
QH
QH
.QtQLFHX%RVNRYLF
QH
QH
3URWLYDQRY
QH
QH
6ORXS
Tab. 2: Denní úhrny srážek – srážkomìrné stanice ÈHMÚ, pob. Brno.
Tab. 2: Daily atmospheric precipitation at stations CHMI.
Srážky se mìøí ve Sloupu od roku 1914
(s výjimkou roku 1920), roèní prùmìrný úhrn srážek
za období 1971 – 2000 je 626 mm, prùmìrný úhrn
srážek v kvìtnu je 68 mm. Maximální denní srážkový
úhrn byl namìøený v roce 1934 – 90 mm. Ve
vodomìrné stanici Sloup na Sloupském potoce byl
vyhodnocen do kvìtna 2003 nejvyšší okamžitý
kulminaèní prùtok od zaèátku doby pozorování t.j.
od roku 1968, dne 29.8.1970 o hodnotì 16 m3.s-1,
což odpovídalo dobì pøekroèení o nìco vìtší než 10
let. Dlouhodobý prùmìrný roèní prùtok za období
1931-80 je 0,253 m3.s-1. Ve vodomìrné stanici Skalní
Mlýn, kde jsou prùtoky vyhodnocovány od roku
1923, byla hodnota nejvyššího prùtoku dne 14.5.1962
o velikosti 45,8 m3.s-1, což odpovídá dobì opakování
o nìco více než 50 let. Dlouhodobý prùmìrný roèní
prùtok za období 1931-80 je 0,924 m3.s-1.
Objem povodòové vlny byl malý (0,391 mil. m3) a
navzdory obìma po sobì jdoucím povodním
v jednom mìsíci Sloupský potok pøi ploše povodí
témìø 50 km2 po povodni do mìsíce vyschl.
V zaplavené dolní èásti obce došlo opìt
k zaplavení objektù Sloupsko-šošùvských jeskyní.
Ponory u Høebenáèe nestaèily pohlcovat pøívalovou
vodu, takže vytvoøené jezero se pøelilo do Pustého
žlebu prùtokem cca 4 m3.s-1. Pustým žlebem pøi
druhé povodni procházela voda spíše plná bahnitých
èástí, protože vše, co se dalo odplavit, odnesla již
první povodeò dne 13.5. Došlo k opìtovnému zalití
strojovny lanovky a objektù u Punkevních jeskyní
mimo vlastní budovy. Voda se ze silnice vracela do
toku ve vzdálenosti ještì i za vodomìrnou stanicí
ÈHMÚ. Zde kulminovala Punkva za pøispìní vody
ze soubìžného úplného vyhrazení Punkevních
jeskyní kolem 17.30 hod. za vodního stavu 110 cm
prùtokem 20,1 m3.s-1, což je o nìco vyšší než 2letý
prùtok.
Velká intenzita pøívalového deštì zpùsobila
rychlý odtok vody. Voda po zaplnìní stálých i
obèasných tokù tekla i všemi úžlabinami. Po
vybøežení, ucpání propustkù a velké èásti mostkù
protékala plošnì i rozsáhlou èástí Sloupu a
zanechávala za sebou spoustu bahnitých nánosù a
rùzného splaveného materiálu, který z povodí brala
s sebou. Místy byly i silné vrstvy spadlých a
naplavených krup (nìkteré pøesahovaly velikostí i 2
cm), které vydržely nerozpuštìné až celý týden. Na
záznamu vodomìrné stanice ÈHMÚ v dolní èásti
obce Sloup byl zachycen nejen neobvykle rychlý
vzestup hladiny Sloupského potoka o 236 cm za 80
minut (ale z toho za 25 minut o 177 cm!), ale i
podobnì rychlý pokles o 207 cm za 95 minut.
Maximální vodní stav byl kolem 15.20 hodiny ve
výši 277 cm a kulminaèní prùtok byl 32,5 m3.s-1,
což je více jak 100letý prùtok. Povodòový prùtok
byl zpùsoben intenzivní srážkou krátkého trvání.
Pro dokreslení situace uvádíme v následující
tabulce ještì vyhodnocení tokù ústících pøímo do
øeky Svitavy, kde bylo nejvíce zasaženo území mezi
Újezdem u Boskovic a Rájeèkem s jádrem u
Doubravic, kde bylo zpùsobeno nejvíce škod v této
oblasti. A pro úplnost jsou uvedeny hodnoty prùtokù
tokù z oblasti druhého blízkého jádra bouøkové
èinnosti nad Lažánkami ústících do Punkvy. Ve
vodomìrné stanici v Bílovicích na øece Svitavì se
tato povodòová epizoda projevila zvýšením vodního
stavu jen o 98 cm a zvýšením prùtoku z necelých 4
m3.s-1 na kulminaèní hodnotu o velikosti 26,5 m3.s-1
ještì téhož dne.
Ještì pro porovnání s povodní v roce 2002 na
7
ýtVOR
7RN
SURILOX
0D[
+\GURORJLFNp
3ORFKD
þtVOR
NP 4
P V
RGWRN
T
6ORXS
'RED
4 RSDNRYiQt
P V
1OHWRVW
±
P V
0D[
SU WRN VSHFLILFNê
NP SUDYRVWUDQQê
S tWRN
1 PþLFNpKR
!
!
!
!
!
SRWRND
6ORXS
1 PþLFNêSRWRN
ä
6ORXS
6ORXS
6ORXS
6NDOQt0OêQ
/DåiQN\
/DåiQN\
/DåiQN\
'RXEUDYLFH
'RXEUDYLFH
%tORYLFH
P
QDG
iUQRX
RGWRN ] SROH 1D
.\VHOpP
PtVWQt SRWRN RG
äGiUX
6ORXSVNê SRWRN
/J
3XQNYD
/J
/DåiQHFNê
SRWRN
)ORULiQHN
)ORULiQHNX~VWt
1Hã~UND
+ROHãLQND
/J
6YLWDYD
Tab. 3: Kulminaèní prùtoky 26.5.2003.
Tab. 3: Culmination discharges on May 26th 2003.
nedalekém Olešnicku, kde v maximálních prùtocích
na plochách kolem 10 km2 byl specifický odtok (q)
až pøes 5 m3.s-1.km2 a jednalo se o prùtoky více než
200leté. Nejvìtší povodeò z 29.8.1970 v Holštejnì
na Bílé vodì mìla pøi maximálním prùtoku 18,5 m3
s-1 ovšem pøi ploše povodí bezmála 60 km2 specifický
odtok ve velikosti 0,32 m3.s-1.km2.
Specifický odtok (q) – odtok vody v m2 za jednu
vteøinu z plochy jednoho km2. Dùležitá velièina
k porovnání velikosti prùtokù z ploch bez ohledu na
velikost povodí. S velikostí plochy povodí klesá jeho
velikost.
Summary: Hydrologic evaluation of flood on May
26 th, 2003 in Sloup village and its close
surroundings.
Four workers mapped the region, measured the
hydrometric values and performed photodocumentation on May 27th. The area distribution of
precipitation was highly irregular (e.g., from 5 mm
to the east of Nìmèice village to 90 mm to the west
of it). The water measuring station at Sloup registered
rise of water level by 236 cm in 80 minutes,
Slovníèek pojmù:
N-letý prùtok (Qn) – napø. 50letý, 100letý vyjadøuje
velikost prùtoku vody, která je z dlouhodobého
hlediska pøekroèena jednou za 50 èi 100 let. Je to
vypoèítaná statistická hodnota a neplatí, že napø.
stoletý prùtok musí být pøekroèen jednou za 100 let,
ale mùže se napø. vyskytnout v jednom roce 2x a
v dalších 200 letech pøekroèen není.
8
annual flow rate is 0.253 m3.s-1. The volume of the
flood wave was 0.391 mil. m3 and the overflow from
the lake at the Sloup valley to the Pustý žleb Glen
raised up to 4 m3.s-1.
respectively by 177 cm in 25 minutes. Maximum
water stand was 277 cm and the flow rate of
32.5 m3.s-1 represented more than 100 years water.
One month later the creek was dry. The average
Jeskynì Na Javorce – 10 let výzkumu
Jiøí Dragoun – Jiøí Vejlupek (ZO 1-11 Barrandien)
[email protected]
(384 m) nedaleko Karlštejna.
Zde se nacházejí v prudké køovinaté stráni dva
jeskynní otvory ležící ve spádnici nad sebou. Již pøi
první obhlídce jsme museli konstatovat, že hlínou
jsou obdaøeny všechny jeskynì (zvláštì pak v Krasu
èeském). Bez kopání se to tedy neobejde – ale zkusit
se to musí! K první prolongaci došlo na jaøe roku
1993 a to v horní jeskyni, ta byla vìtší a delší.
Skládala se z úzké klikaté plazivky, která po 10 m
ústila do komínovité prostory (2 x 2 x 5 m), ve které
bylo možno vzpøímenì stát. Dál však už jen hlína.
Plni nadšení a optimismu (jak to tak zpoèátku bývá)
jsme instalovali „vintockou dráhu“ a zaèala „tìžba“
Letos v kvìtnu uplynulo 10 let od zapoèetí
speleologického prùzkumu jeskyní Na Javorce. Do
této jeskynì jsme se pøesunuli z Beranova lomu, kde
jsme pøed lety objevili pomìrnì pìkné jeskynì.
Nejspíš jsme si ale svùj díl štìstí vybrali a k žádným
dalším objevùm zde už nedošlo pøesto, že jsme
vytahali obrovské množství hlíny a prokopali mnoho
metrù chodeb. Jeskynì Beranova lomu se nacházejí
pod ètvrtohorními terasami øeky Berounky. Zøejmì
podstatná èást tìchto jeskyní je, bohužel, vyplnìna
sedimenty právì z tìchto teras. Myšlenka, že by snad
jeskynì ležící v kopcích nad jejich úrovní nemusely
být tolik zaneseny, nás zavedla na kopec Javorka
Obr. 1: Podélný profil jeskyní Na Javorce.
9
hlíny. První volný prostor se objevil pomìrnì brzy,
ale byly to jen drobné prùduchy u stropu. Chodba
klesala pod úhlem asi 45° dalších 6 m do první vìtší
prostory. Byl to puklinovitý komín s drobnou
krápníkovou výzdobou. Podlahové sintry a egutaèní
jamky vykapané v hlínì vzaly za své, nebo stály
v cestì našemu postupu. A jako bychom za to mìli
zaplatit daò, museli jsme na èelbì klesnout o 5 m.
Bylo potøeba vytìžit zbyteènì velký prùmìr svislého
komínu, aby nám okolní materiál nepadal na hlavu.
Právì ve chvíli, kdy už jsme toho zaèínali mít dost,
se pøi stìnì objevilo horizontální pokraèování.
Malým prùzorem mezi kameny jsme nakukovali do
puklinovité chodby, ve které svítila jasnì bílá brèka
– to bylo pìkné. Když jsme se pozdìji „probili“
dovnitø, našli jsme na stìnách pìkné krystaly kalcitu.
Pokraèování vypadalo slibnì, výzdoba tu byla,
rozhodli jsme se tedy osadit uzamykatelný poklop
pár metrù za vchodem. Bohužel, poté nám jeskynì
ukázala svou pravou tváø. Totiž po odstranìní hlíny
zjistíte, že se jedná o soustavu puklin, které vedou
pøedevším dolù. Je jich mnoho a vy nevíte, kam se
„vrtnout“. Ale to není to nejhorší. Nejvìtší problém
pøedstavuje øícení nìkterých pasáží poznamenaných
tektonickými pohyby. Podle geologické mapy se sice
nacházíme v dobrých vápencích spodního devonu,
ten je ovšem jako na potvoru v okolí Javorky
poznamenaný jakýmsi zlomem nebo pøesmykem
nebo nìèím podobným. Pro nás to znamená, že už
tak neèitelný terén je orientaènì nároèný a pomìrnì
nebezpeèný. Proto jsme naši ošklivì zaøícenou èelbu
opustili a upøeli pozornost na níže položený vchod,
s tím, že si snad jednou troufneme pokraèovat.
Jeskynì ležící asi 30 m od horního vchodu byla
podstatnì menší a hlavnì užší. Takže hned pár metrù
od vchodu pøišly ke slovu vrtaèka a patronky,
pøedevším kvùli protažení „vintocké dráhy“. Zde se
také, stejnì jako v horní jeskyni, objevily prùduchy
u stropu. Tentokrát s intenzivním prùvanem (pozdìji
bylo zjištìno, že prùvan zpùsobuje cirkulace vzduchu
mezi obìmi jeskynìmi). Zhruba 15 m za vchodem
se objevuje stará sintrová výzdoba. Chodba se zužuje
do pukliny široké asi 35 cm, na výšku skoro metr.
Po odlámání boèních stìn pøipomíná spíše štolu
(odtud název Kutnohorská chodba). Situaci navíc
komplikuje silná sintrová deska, kterou nejdøíve
rozbíjíme palicí, pozdìji kopeme pod ní. Problémy
gradují, když se puklina zúží na 20 cm, navíc je
totálnì zalitá sintrem. Tehdy se rozhodujeme práci
na èas pøerušit a nabrat motivaci zase pro zmìnu
v Beranovì lomu.
Na místo se vracíme po více než dvou letech,
s tím, že demontujeme lanovku, jeskyni uklidíme a
necháme ji být. Ovšem nìkdy neuvìøitelné náhody
øídí osud jeskyòáøe. Zkoušíme ještì trochu probrat
dno pukliny, jestli se tøeba o kus níž nerozšíøí. Pøi
levé stranì se náhle objevuje volný prostor, pøesnì
na opaèné stranì, než vede puklina (pozdìji se ukáže,
že puklina se rozdvojila a její širší èást byla na levé
stranì, ale o metr níž). Opìt zaèínáme s plným
nasazením a nadšením „tìžit“ hlínu. Chodba se kroutí
do meandrù a není už tak úzká. Ale po pár metrech,
když se setká se svou paralelní kámoškou, zase se
pìknì zúží. Nám to ale nevadí, nebo úzkým
prùhledem jsme si svítili do prostoru, který se ve
srovnání s Kutnohorskou chodbou zdál jako dóm
(teï už mùžeme øíci rozmìry: 4 x 2 x 1,7 m). Protože
jsme již cestou potkali nìkolik brèek, tìšíme se na
další prostory. V zúženém místì na konci došlo ještì
k menší nehodì, ve které byl ranìn mùj kopací kolega
a to do oka. Pouèení z tohoto incidentu platí pro
všechny, kteøí používají nastøelovací patronky: nejen
pøi samotném odstøelu, ale i pøi ládování používat
gumu a brýle (nejlépe brusièské). Zvláštì vhodný je
systém tzv. dvojité ochrany, kdy si na palník pøed
hlavní gumový plát navléknete ještì jednu vrstvu
(staèí 20 x 20 cm).
Došlo k objevu asi 60 m volných prostor, které
jsou velice chaotické se spoustou odboèek, zèásti
øícené. V prostoru asi sedmimetrové vertikály
užasneme nad unikátní krápníkovou výzdobou, která
je velmi mladá a jsou v ní zastoupeny témìø všechny
druhy krápníkù, vèetnì excentrik dosahujících až
10 cm. Po letech kopání se pro zmìnu pouštíme do
mapování, na které jsme už skoro zapomnìli. Je
Obr. 2: Karakorum (foto J. Novotný).
10
metrù dlouhé, je tìžké urèit to správné místo. Také
není kam dávat nakopaný materiál, ven už je to
daleko a uvnitø moc místa není. Zkoušíme nìkolik
nadìjnì vyhlížejících míst a objevujeme ještì 35 m
tìsných prostor. Zajímavé by bylo propojit obì nad
sebou ležící jeskynì v jeden celek. Denivelace by
tak èinila asi 45 m.
pøíjemné vidìt, jak mapa roste. První fotografie
výzdoby jsou vykoupeny krutou daní – digitální
foák pád z 5 m nepøežil (asi 17 000 Kè). Vzniká také
krátký videofilm, prezentovaný na Speleofóru. Pak
ale vyvstává otázka co dál, respektive kudy. Možností
je vzhledem k èlenitosti terénu mnoho, ale
pravdìpodobnì to bude dolù, po nìkteré z èetných
puklin. Vzhledem k tomu, že jsou vìtšinou nìkolik
Historie výzkumu a struèný geologický popis jeskyní
Na Javorce u Karlštejna
Karel Žák
Èeská geologická služba, Praha
Úvod
Ve strmém úboèí vrchu Javorka u Karlštejna,
nad èástí obce Budòany, se nacházejí dva zøetelné
jeskynní vchody. Jeskynì jsou zhruba 16 výškových
metrù nad sebou a mají pomìrnì dlouhou výzkumnou
historii. V uplynulých letech došlo nejprve v horní a
pozdìji i ve spodní jeskyni k objevu volných prostor,
ve spodní z nich se zajímavou krápníkovou výzdobou
(Dragoun – Vejlupek, v tomto svazku). Horní a
spodní jeskynì zatím nejsou propojeny, i když jsou
nepochybnì souèástí téhož systému. V souèasné dobì
(únor 2003) je souhrnná délka všech volných prostor
ve spodním a horním vchodu témìø 200 m a celkový
výškový rozsah, ve kterém se nacházejí jeskynní
prostory, je pøes 40 m (horní jeskynì délka zhruba
50 m, denivelace 18 m, spodní jeskynì délka zhruba
130 m, denivelace pøibližnì 23 m). V tomto pøíspìvku
je shrnuta historie výzkumu jeskyní a je uveden
struèný odborný popis novì objevených prostor.
V první polovinì 50. let se pozornost soustøedila
na horní jeskyni. Výkopové a mapovací práce
provádìl zejména R. Horný. J. Petrbok horní jeskyni
pojmenoval Lišèí díry, publikoval plán vstupní èásti
jeskynì od R. Horného a tøi profily ve výplních
jeskynì, v pøedsíni tìsnì za vchodem, v chodbì
zhruba 7 až 9 m od vchodu a v tzv. Komínové síni,
zhruba 10 m od vchodu (Petrbok 1955). Holocénní
profil v pøedsíni obsahoval na bázi sypkou
„travertinovou“ hlínu øazenou J. Petrbokem do
atlantického litorinienu (tj. atlantiku v dnešním
pojetí), na ní horizont s uhlíky a halštatskou
keramikou a na nìm mladé humózní hlíny s kostmi
drobných savcù. Z chodby 7 až 9 m od vchodu jsou
uvádìny na bázi mazlavé jíly øazené do neogénu, na
nich J. Petrbok uvádí problematické neogenní
„travertiny“. Svrchnìjší èást profilu byla podobná
jako v pøedsíni. Zavleèené jelení parohy ve vrstvì
odpovídající atlantiku byly považovány bez dalších
dùkazù za úlovek mezolitického èlovìka. V nadloží
byla svìtlá hlína s tøíštìnými kostmi velkých savcù.
V nejmladší vrstvì byl nalezen železný hrot oštìpu.
V Komínové síni byly naspodu profilu tøíštìné kosti
velkých savcù, na nich 100 až 130 cm svìtlejší
jílovité hlíny témìø bez kostí a ve svrchní èásti profilu
50–70 cm mocná tmavá vlhká hlína se spoustou
guana, krovkami broukù a kostmi drobných
holocénních savcù (Petrbok 1955).
Tyto staré práce byly pozdìji opakovanì
citovány v literatuøe a archeologické nálezy byly
reinterpretovány Fridrichem a Sklenáøem (1976),
Matouškem (1988), Sklenáøem a Matouškem (1992)
a Sklenáøem a Matouškem (1994). Byla zpochybnìna
pøítomnost mezolitu, který není v jeskyních doložen
žádnými skuteènými nálezy. Železný hrot oštìpu je
Matouškem (1988) uvádìn jako støedovìký.
Historie výzkumu jeskyní
Spodní z obou jeskyní v jv. úboèí Javorky byla
poprvé zkoumána J. Petrbokem, R. Horným a
J. Kovandou 4. prosince 1949. Jeskynì byla tehdy
pøístupná v délce necelých 10 m. Mìlká sonda,
vykopaná nedaleko za vstupem do jeskynì,
obsahovala ve svrchní vrstvì „historické støepy a
majolikové zelené kamnové kachlíky“ (Petrbok a
Horný 1950). Pod touto vrstvou byly zjištìny svìtlé
„mezouòské“ jíly, pravdìpodobnì terciérního
pùvodu. Uvedení autoøi publikovali plán vstupní èásti
jeskynì, struèný popis archeologických nálezù a
seznam malakofauny z povrchové, zhruba 20 až 40
cm mocné vrstvy humózní hlíny. Na poèest Radvana
Horného Petrbok jeskyni nazval Radvanská (ale
v popisu k mapce v téže práci uvádí Radvanická).
11
Docházelo i k tomu, že obì jeskynì byly
zamìòovány, pøípadnì považovány za jednu jeskyni
(napø. Kovandou 2002). V pøehledu jeskyní Èeského
krasu uvádí Jäger (1994) pod èíslem 26-01
bezejmennou jeskyni a pod èíslem 26-02 jeskyni
Radvanskou. Hromas a Bílková (1998), již po
rozšíøení známého rozsahu jeskyní pracemi èlenù
ÈSS ZO 1-11 Barrandien, uvádìjí v pøehledu jeskyní
Èeské republiky na Javorce u Karlštejna následující
jeskynì (D oznaèuje délku, H hloubku, v metrech):
„Radvanská j., Bublina, Na Jarnici I. (t. Na Javorce
I., D35, H12), II. (t. Na Javorce II., D18, H5) a 1
bezejmenná j.“ Nebylo pøitom uvedeno, že v pøípadì
Radvanské a jeskynì Na Javorce II. (spodní) se jedná
o synonyma oznaèující tentýž jeskynní vchod.
Nové výkopové práce s hlavním cílem
dosáhnout volných jeskynních prostor provádìli
èlenové ÈSS ZO 1-11 Barrandien pøerušovanì od
roku 1993. Pozornost byla zamìøena nejprve na horní
vchod, pozdìji se tìžištì prací pøesunulo do spodního
vchodu. O této etapì prolongaèních prací referují
J. Dragoun a J. Vejlupek (v tomto svazku), tamtéž je
publikována mapa jeskynì a øezy.
U jeskyní v jv. úboèí Javorky došlo tedy bìhem
dosavadního výzkumu k pojmenování jeskyní více
než jedním jménem. To je situace v Èeském krasu
pomìrnì èastá. V této situaci je pravdìpodobnì
nejvhodnìjší držet se jediného v souèasnosti
užívaného jména jeskynì Na Javorce. Oba vchody
jsou souèástí téhož jeskynního systému a je
pravdìpodobné, že nìkdy mùže dojít k jejich
propojení. Pokud se tak nestane, lze rozlišovat horní
vchod (evidenèní èíslo 26-001, Na Javorce I., též
Lišèí díry, Na Jarnici I.) a spodní vchod (evidenèní
èíslo 26-002, Na Javorce II., též Radvanská,
Radvanická, Na Jarnici II.). V oblasti Javorky a jejích
svahù je kromì toho ještì nìkolik dalších malých
jeskyní, s délkou prùlezných prostor vesmìs pod 5 m
(napø. jeskynì Bublina), které zatím nebyly soubornì
popsány.
èásti stupnì lochkov. Vápence odpovídají nejvyšším
polohám kotýských vápencù, vyvinutých zde jako
svìtlejší vápence bez rohovcù, v podstatì jsou
porovnatelné s døíve uvádìnými tzv. „spodními
vápenci konìpruskými“ Svobody a Prantla (1949).
V tìsném stratigrafickém podloží partie s jeskynìmi
(tj. smìrem k J) již vystupují bìžné vápence kotýské
s rohovci. Nedaleko v stratigrafickém nadloží polohy
s jeskynìmi (cca 30 m smìrem k severu) vystupují
již „kalové“ dvorecko-prokopské vápence stupnì
prag. Vrstvy vápencù zapadají v prostoru jeskyní
témìø vertikálnì a mají smìr zhruba V-Z (smìr vrstev
80 až 85°).
Pro vznik a vývoj jeskynì mìly rozhodující
význam zlomové struktury dvou odlišných systémù.
Starší z nich je pøedstavován mírnì uklonìnými
zlomovými plochami, místy se zøetelným
tektonickým rýhováním, které upadají pod úhlem 27
až 35° smìrem k Z (smìr sklonu 240 až 270°). Podél
tìchto struktur jsou vytvoøeny vstupní chodby horní
i spodní jeskynì.
Mladší zlomový systém pøedstavují výrazné,
èasto otevøené poruchy doprovázené hojnými
kalcitovými žilami. Tyto struktury jsou souèástí
mohutného, témìø vertikálního zlomového pásma
smìru JJV-SSZ (170°), které je v oblasti vrchu
Javorka provázeno zøetelnými posuny (z. bok k S),
a které lze sledovat pomìrnì daleko smìrem
k severozápadu. Pøímo v jeskyních je tato mohutná
zlomová struktura rozdìlena do nìkolika paralelních
vìtví vzdálených od sebe nìkolik metrù. V s. èásti
spodní jeskynì nazývané Karakorum je podle zahnutí
vrstev dobøe patrný pohyb západního boku k severu.
Tato mladší tektonika zapadá témìø svisle, pøevažuje
strmý úklon zlomových ploch k V (80-85°), lze však
nalézt i úseky se strmým úklonem k Z. Tatហstrmì
zapadající tektonická struktura je patrná v horním i
spodním vchodu jeskynì. Jedna z vìtví tohoto zlomu
vychází na povrch nìkolik desítek metrù jv. od
vchodù do jeskyní a také zde je provázena zøetelnou
kalcitovou žilou. Kalcitová hydrotermální žilovina
je hrubozrnná, pøedstavovaná bílým, rùžovým nebo
rezavì zbarveným kalcitem, s hojností krystalových
dutin s krystaly (pøevažují nízké klence) místy až
5 cm velkými. Je vyvinuta nepravidelnì, místy
vytváøí kalcitové žíly o mocnosti až nìkolik desítek
cm zatímco jinde na zlomových plochách kalcit zcela
schází. Kalcitová žilovina odolávala krasové korozi
lépe než vápence, takže na mnoha místech v jeskyni
vytváøejí vypreparované kalcitové žíly specifický typ
Popis novì objevených èástí jeskyní Na Javorce
Jeskynì se nacházejí v prudkém svahu Javorky
u Karlštejna. Horní jeskynní vchod zhruba v 329 m
n.m. a spodní vchod zhruba v 313 m n.m. Celkový
výškový rozsah dnes známých volných krasových
prostor je zhruba mezi 333 a 290 m n.m.
Jeskynì se nacházejí ve vápencích spodního
devonu, v poloze masivnìjších, pomìrnì hrubì
krystalických lavicovitých vápencù, v nejsvrchnìjší
12
„výzdoby“. Drobnìjší kalcitové žilky se vyskytují
všude v horninì, i mezi hlavními zlomovými liniemi.
Morfologie jeskynních prostor je velmi pestrá,
kromì partií tvoøených trubicovitými chodbami
s freatickou korozní morfologií se v oblasti hlavní
zlomové struktury nacházejí morfologicky
komplikované prostory se zøícenými bloky. Nìkteré
z (?gravitaèních) pohybù na struktuøe porušily i
sintrovou polohu v horní èásti tzv. Digitálního
komínu.
V jeskyních se vyskytují zajímavé klastické
výplnì a místy pomìrnì bohatá krápníková výzdoba.
Z klastických výplní jsou nejstarší svìtlé jíly, fluviální
šedé až bìlošedé køemenné písky s muskovitem a
køemenné štìrky s dobrým opracováním valounù.
V jeskyních je lze nalézt na více místech, zejména
ve spodním vchodu. Podle litologické podobnosti lze
tyto sedimenty zaøadit k vnitrojeskynním uloženinám
terciérních øek. Ve vstupní èásti jeskyní si
pøedkvartérních sedimentù povšimli již Petrbok a
Horný (1950) a Petrbok (1955). Na opaèném bøehu
dnešní øeky Berounky, v prostoru mezi Bìlèí,
Krupnou a osadou Vlence, se podobné typy
sedimentù, v souèasnosti øazené podle nálezù otiskù
flóry do svrchního oligocénu až spodního miocénu
(Žák a kol., v tisku), vyskytují v podobných
nadmoøských výškách mezi 285 a 320 m n.m.
V jeskyních jsou kromì tìchto starých klastických
sedimentù hojnì zastoupeny bìžné jeskynní jíly a
další typy sedimentù ukládané již gravitaènì nebo
pøíležitostnými pøívalovými splachy. Ve vstupních
èástech obou jeskyní jsou po výkopech J. Petrboka
a R. Horného zachovány drobnìjší zbytky sedimentù
obsahující fosilní kosti a pravdìpodobnì i
archeologické nálezy. Prolongace posledního
desetiletí byly zamìøeny na hlubší èásti systému a
sedimentù v tìchto vstupních partiích se v podstatì
netýkaly.
Krápníková výzdoba je soustøedìna hlavnì
v prostoøe zvané Digitální komín ve spodní jeskyni.
Je pøedstavována zejména štíhlými krápníky svìtle
hnìdé až bílé barvy a sintrovými polohami a náteky
tvoøenými bìžným laminovaným sintrem. Kromì
obvyklých typù gravitaèní výzdoby jsou zastoupeny
heliktity (excentrika) a nejrùznìjší typy krápníkù s
nepravidelným vývojem. Staré typy krápníkové
výzdoby, známé hlavnì z konìpruské oblasti nebo
z jeskynì Martina (tedy mléènì bílé typy, èasto
s opálem nebo hrubì krystalické medovì zbarvené
sintrové polohy), zatím nebyly v jeskyních Na
Javorce zjištìny. Na více místech ve spodní jeskyni
se na hranách a výstupcích øícených blokù, na stìnách
trhlin i na korodované kalcitové žilovinì vyskytují
jemné bíle nebo žlutohnìdì zbarvené jehlicovité
povlaky, tvoøené pravdìpodobnì aragonitem. Opál
zatím nebyl zjištìn. Na jeskynních jílech a zøícených
blocích na dnì prostor se místy vyskytly akumulace
volných, morfologicky pestrých kalcitových zrn,
srostlic nìkolika krystalù a volných kalcitových
destièek o velikosti okolo 1 cm. Výzdoba horní
jeskynì je pomìrnì chudá, protože vìtšina novì
objevených prostor byla pùvodnì vyplnìna
sedimenty.
Z hlediska jeskynního klimatu nebyly zatím
jeskynì podrobnìji studovány. Systém má
v souèasnosti pomìrnì dynamické proudìní
vzduchu. V zimním období za mrazù chladný vzduch
vstupuje spodním vchodem, kde dochází k vysoušení
vstupní a tzv. Kutnohorské chodby, a teplý vzduch
vystupuje horním vchodem. To naznaèuje propojení
obou jeskyní, pravdìpodobnì podél hlavního
vertikálního zlomového pásma. V letním období je
proudìní vzduchu opaèné. Také z hlediska
biologického nebyla zatím jeskynì zkoumána.
Kromì hojného hmyzu se v jeskyni objevují ojedinìlí
zimující jedinci netopýra velkého (Myotis myotis).
Vznik a vývoj jeskynì
Pro vývoj jeskynì byly urèující tektonické
procesy a èinnost tøetihorních øek. Pohyby po mírnì
k Z uklonìných plochách pravdìpodobnì nevedly
ke vzniku otevøených dutin, tektonické pohyby na
výrazném, svisle zapadajícím zlomovém pásmu
smìru JJV-SSZ však vytvoøily drobnìjší volné
tektonické dutiny. Ty byly zaplnìny žilným kalcitem
ukládaným pravdìpodobnì z nízkoteplotních
hydrotermálních roztokù. Místy vznikly krystalové
dutiny. Pro datování tohoto procesu zatím nejsou
k dispozici žádná data, podle analogie s ostatními,
podrobnìji zkoumanými žilami tohoto smìru
v Èeském krasu lze pøedpokládat teploty vzniku mezi
50 a 130 °C. Vlastní krasovìní pravdìpodobnì zaèalo
až v souvislosti s èinností terciérních øek,
pravdìpodobnì ve svrchním oligocénu a miocénu.
Jeskynì se v tomto stadiu vyvíjela pod stálou
hladinou podzemní vody ve freatické oblasti nebo
pøi hladinì podzemní vody. Svìdectvím o terciérním
stadiu vývoje jsou, kromì freatické morfologie
nìkterých chodeb, také svìtlé jíly a èisté svìtlé až
bílé køemenné písky a štìrky uložené v jeskyni. Po
13
celý kvartér již byla jeskynì mimo dosah vìtších
øíèních tokù. Øíèní terasy starého pleistocénu mají
v okolí Karlštejna povrch v 285 – 290 m n.m. a
všechny dnes známé èásti jeskyní Na Javorce jsou
nad touto úrovní. Jeskynì byly navíc po celý kvartér
v hranì svahu výrazného vrchu Javorka, kde nelze
pøedpokládat ani vliv místních tokù. Hlavní procesy
bìhem kvartéru tedy pøedstavovala koroze
sestupnými vodami, ukládání jílovitých a hlinitých
kvartérních sedimentù gravitaènì nebo pøívalovými
splachy, øícení blokù a vznik krápníkové výzdoby.
Jäger O. (1994): Jednotná evidence speleologických
objektù. – Èeský kras (Beroun), 19: 25–30.
Kovanda J. (2002): Jaroslav Petrbok a objev
Konìpruských jeskyní. – Èeský kras (Beroun),
28: 19–26.
Matoušek V. (1988): Využívání jeskyní v Èeském
krasu od mladší doby kamenné. Èást I. – soupis
lokalit. – Èeský kras (Beroun), 14: 17–28.
Petrbok J., Horný R. (1950): Radvanská jeskynì pøed
Karlštejnem (36. jeskynì). – Ès. Kras, 3: 183.
Brno.
Petrbok J. (1955): Paleomalakozoologické a
paleoosteologické pøíspìvky ke studiu Èeského
krasu. – Anthropozoikum, 4 (1954): 169–180.
Praha.
Sklenáø K., Matoušek V. (1992): Osídlení jeskyní
Èeského krasu od neolitu po støedovìk. – Zpr.
Èes. Spol. archeol. pøi ÈSAV, Supl., 14. Praha.
Sklenáø K., Matoušek V. (1994): Die
Höhlenbesiedlung des böhmischen Karstes von
Neolithikum bis zum Mittelalter. – Fontes
Archeol. Pragenses, 20: 1–212. Praha.
Svoboda J., Prantl F. (1949): Stratigrafickotektonická studie o devonské oblasti konìpruské.
– Sbor. Stát. geol. Úst., 16: 5–92. Praha.
Žák K., Teodoridis V., Sakala J. (v tisku): Nález flóry
v terciérních sedimentech u Karlštejna. – Zpr.
geol. Výzk v roce 2002.
Závìr
Na Javorce u Karlštejna byl prolongaèními
pracemi v již døíve známých jeskyních Lišèí díry (26001) a Radvanské (26-002) objeven geneticky
zajímavý jeskynní systém s pomìrnì bohatou
výzdobou. Jeskynì jsou zajímavým pøíkladem vazby
krasových procesù na tektoniku a na struktury
s kalcitovými žilami. Nacházejí se nad úrovní
kvartérních øíèních teras a jsou dokladem èinnosti
terciérních øek.
Podìkování
Dokumentace jeskynì byla podpoøena
projektem GA ÈR è. 205/02/0449 „Jeskynní
sedimenty a vývoj jeskyní v údolí øeky Berounky
v Èeském krasu“. Objevitelùm jeskynì dìkuji za
umožnìní pøístupu do ní a za pomoc pøi výzkumu.
Dr. Radvanu Hornému dìkuji za proètení rukopisu.
Summary: Research history and geological
description of caves „Na Javorce“ near Karlštejn,
Bohemian Karst. The known extent of the two caves
„Na Javorce“ near Karlstejn have been significantly
extended by new discoveries between 1993 and 2003.
The caves, following tectonic structures in Lower
Devonian limestones, were formed by waters of a
large allochthonous Tertiary river. Both caves
together have known length of almost 200 m and
contain Tertiary and Quaternary sediments,
abundant speleothems, and archeological artefacts
in their entrance sections.
Literatura:
Fridrich J., Sklenáø K. (1976): Die paläolitische und
mesolitische Höhlenbesiedlung des böhmischen
Karstes. – Fontes archeologici Pragenses, 16.
Praha.
Hromas J., Bílková D. (1998): Jeskynì a krasová
území Èeské republiky. Textová èást k pøehledné
mapì 1 : 500 000. – Agentura ochrany pøírody
a krajiny Èeské republiky a Kartografie Praha
a.s.
14
Z AHRANIÈNÍ
AKCE
Julské Alpy 2003
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)
Malá výprava ve složení Ladislav Beneš, Petr
Janák a Radko Tásler byla zorganizována na poslední
chvíli, protože vùbec nebylo jasné, kam pojedeme.
Pùvodnì jsme mìli zámìr obnovit po nìkolika letech
èinnost v „naší“ oblasti pod Krnem, ale v tomhle
komorním složení i díky postupující tìlesné
zchátralosti bylo jasné, že na Skutnik nevyneseme
ani lana, natož nìco dìlat v hloubce pøes 450 m ve
Vìèné Labuži. Zvolili jsme tedy slovinskými
jeskyòáøi pøidìlenou oblast na Kaninu. Podle
informací tam nikdy nikdo nebádal a hned první den
v terénu jsme vìdìli proè. Do pomìrnì rozsáhlého
území mezi velkými skalními žebry Veliki Škedenj,
Mali Škedenj a elevací Razor je obtížný pøístup.
Jsou zde husté porosty kleèe a nìjakého listnatého
roští a odspodu sem nevede žádná stezka. Jediná málo
používaná „mulaterie“ omezuje horní hranici
zkoumaného území. Navíc nás trochu mrzelo, že po
pøíjezdu do Slovinska jsme se dozvìdìli o kladném
vyøízení naší žádosti o tábor na Skutniku. Mohlo se
jet tam. Urèitì by se zúèastnilo víc lidí.
Dlouho jsme váhali, zda vyjet lanovkou až na
horní stanici a sestoupit na bádalištì nebo sem
proniknout od stanice „B“. Nakonec jsme zvolili
druhou variantu, protože jsme díky sloupùm lanovky
a elektrického vedení alespoò vìdìli, kde jsme.
K nejvìtším zážitkùm pøi hledání výstupové cesty
patøily úplnì fialové houby, velký výr a rozšlápnuté
vosí hnízdo.
Už první den prùzkumu nám bylo jasné, že tady
toho moc neobjevíme. Všechny nalezené díry
pøedstavovaly torza starých šachet a jeskynních
prostor proøíznutých pøi ústupu svahu pravdìpodobnì
v posledním glaciálu. Na dnì byla vìtšinou bloková
su a pokud se pod ní podaøilo proniknout,
pokraèoval do hloubky pouze velice úzký zárodeèný
mladý meandr. Jedna jediná šachta s ledem R 6 se
zdá být alespoò trochu nadìjná. Na dno šachty
vzbuzující respekt jsme však nesestoupili díky
nedostatku lan. Snad to dopadne pøíštì, až nás bude
alespoò o jednoho víc.
V místech, kde ubývala kleè, pøibývaly i
zajímavìjší díry, bohužel všechny již oznaèené.
Místní jeskyòáøi nám však o nich nebyli schopni
vùbec nic øíci a vzhledem k tomu, že v dobì našeho
pùsobení mìli na Kaninu pod hranou tábor i polští
jeskyòáøi, máme dojem, že tady zaèíná být zmatek.
Struèný popis nalezených „dìr“
R1aR2
Zaøícená dómovitá prostora vyplnìná ledem. Vstup
stupòovitým zaøíceným meandrem, druhý vstup tvoøí
šachta do stropu dómu. Hloubka od horního vchodu:
40 m.
R3
Starý zaøícený stupòovitý meandr. Na dnì led a su.
Hloubka: 22 m.
R4
Rozmìrná šachta se sutí na dnì. Do šachty se v horní
èásti sbíhají další dvì užší šachty. Jedna z nich
pravdìpodobnì pøedstavuje velmi starý proøícený
meandr. Hloubka: 40,7 m.
R5
Velká dómovitá prostora s proøíceným otvorem do
svahu. Prostora vyplnìná ledem, pod ledem
kongelifrakèní su. Mezi bloky lze sestoupit pár
metrù pod úroveò báze ledu.
R6
Mohutná šachta se dvìma starými proøícenými
pøítokovými meandry. Sestup do hloubky 42 m
k ledu, šachta pokraèuje.
R7
15
Obr. 1: Situaèní plán nalezených „dìr“.
16
Jednoduchá puklinová šachta se sutí na dnì. Hloubka:
25,6 m.
R8
Stupòovitý klesající meandr. V hloubce 34 m zúžení
do neprùlezna (mladý zárodeèný trativod).
R9
Èlenitá dómovitá plochá prostora se dvìma vchody
proøícenými do svahu a jedním komínem (šachtou).
Do hloubky -31 m pokraèuje stupòovitý meandr,
pokraèování neprùlezné (mladý zárodeèný trativod).
Oparara Basin, Kahurangi National Park
Jiøina a Miloš Novotní (ZO 1-11 Barrandien)
Oparara Basin leží v z. èásti Národního parku
Kahurangi na Jižním ostrovì Nového Zélandu.
Do této oblasti nás pøivedla zvìdavost zjistit, jak
vypadá místo, kde konèí silnice vedoucí na sever po
z. pobøeží a touha pana doktora Kozy spatøit na
vlastní oèi domorodé orchideje. Rozjeli jsme se sem
pøes pochmurná varování škarohlída mezi námi,
který nám vyhrožoval územím poznamenaným
tìžbou uhlí a zpustlými horníky.
První a poslední èerné uhlíky jsme vidìli kousek
za Westportem na bývalém pøekladišti uhlí, na kterém
jsme se utáboøili za veèerního šera. Pak už jenom
vpravo zalesnìné kopce, vlevo moøe, sem tam kráva
pasoucí se pod palmami. Bývalé hornické mìsteèko
Karamea jsme skoro minuli, kolem silnice byly stále
jen roztroušené domky a usedlosti, až info centrum
nás upozornilo, že jsme na místì. Ochotná paní nám
vydala xeroxovaný letáèek s mapkou a popisem
zdejší krasové oblasti – Oparara Basinu.
Pøi stoupání po klikaté, kamenité a prašné cestì
lemované zelenou zmìtí deštného pralesa a paraplaty
stromových kapradin jsme dìkovali za náhon na
všechny ètyøi.
V Oparara Basinu pøekrývají žulové podloží
vápence s vrstvou jílovcù ve svrchní èásti. Nutno
pøiznat – místní vápenec vypadá jako všechno možné,
jenom ne jako vápenec, na který jsme zvyklý v našich
zemích. Z èasových i finanèních dùvodù jsme
s tìžkým srdcem vzdali prohlídku zdejší nejvìtší
jeskynì Honeycomb Hill Cave protékané øíèkou
Oparara, která leží v pøísnì chránìném území a je jí
možné navštívit pouze s placeným prùvodcem a
skalního mostu Honeycomb Hill Arch nacházejícího
se tamtéž (udávaná délka Honeycomb Hill Cave je
13 712 m a do jeskynì prý vede 70 vchodù). Vyøádili
jsme se jinde.
V Box Canyon Cave jsme postupnì nalezli
skoro všechny zvláštnosti zélandských jeskyní.
Stropy Box Canyon Cave jsou rozryté mnoha koryty,
zdobí je deseticentimetroví pavouci a jejich bílé
hruškovité kokony. Potrava pavoukù - velké jeskynní
kobylky weta - skáèí ve svìtle baterek èlovìku do
oblièeje. Vylezli jsme po písèitém svahu kamsi pod
strop jeskynì a nalezli v nìm bílé fosilní mušle. Po
zhasnutí se nám tìsnì nad hlavami rozzáøilo
souhvìzdí glow-wormù - svítících èervù. Jejich až
deset centimetrù dlouhé pavuèiny vyzdobené
kapkami povlávaly v prùvanu. (Svítící èervík vypadá
zhruba jako kousek vaøené rýžové nudle. Ten
zélandský je larva hmyzu Arachnocampa luminosa
a žije nejen v jeskyních, ale i na povrchu pod vlhkými
pøevisy nebo v rozsedlinách).
Další jeskynì Crazy Paving (název jsme si
volnì pøeložili jako Šílené dláždìní) je pojmenována
podle vyschlého rozpukaného bláta, které pokrývá
její dno. Upoutala nás cedulka pøed vstupem do
jeskynì - Nevyrušujte pavouky!
Jedním z nejvìtších pøírodních mostù
v Australasii je Oparara Arch. Je to mohutný tunel
dlouhý kolem 200 m, vysoký asi 40 m, dosahující
šíøky 49 m. Protéká jím øíèka, která se zaøezává do
žulového podloží. Ze stropu visí všechno od
kamenných blokù po vegetaci a fosilní krápníky.
Tøetí most vytvoøený øíèkou Oparara - Moria Gate
Arch, vysoký 19 m o rozpìtí 43 m, dal jméno
podzemní trpaslièí øíši z trilogie Pán prstenù.
V Oparara Basinu žijí zélandští gigantiètí
masožraví hlemýždi Powelliphantas, papoušci kea,
kaka a v noci je prý možné zaslechnout volání ptákù
kiwi.
Nocovali jsme (pamìtlivi pravidel konspirace)
na úboèí kopce na opuštìné tìžaøské cestì a zdálo se
nám, že jsme jediní lidé ztracení v moøi lesù. Až kam
jsme dohlédli noèní tmu nerušilo jediné svìtýlko.
Na cestì zpátky na J jsme míjeli odboèku na tzv.
Fenian track, který sleduje dolní tok øeky Oparara.
Vede mimo jiné k asi sto metrù dlouhé Tunnel Cave,
Miner´s Cave a Cavern Creek Caves. Ale to už by
èlovìk musel mít dva roky prázdnin!
Situaèní mapka na následující stranì:
17
Obr. 1: Mapka ostrova South Island s lokalizací navštívené oblasti.
18
P SEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Jeskynì u skalního okna a Trojvchodová jeskynì - nové
pseudokrasové jeskynì v Brdské vrchovinì
Jan Albrecht (Krasová deprese)
Roman Mlejnek ( ZO 5-07 Antroherpon)
Geologie
Pseudokrasové jeskynì se nacházejí v Chránìné
pøírodní rezervaci Vinice (geomorfologický celek
Brdská vrchovina, podcelek Brdy, okrsek
Tøemošenská vrchovina), kde se hojnì vyskytují
horniny ordoviku a kambria. Celé území leží v jv.
køídle staropaleozoické èásti barrandienského
synklinoria. Na J a Z vystupují slepence kluèecké
(kambrium) a v nejbližším okolí CHPV tvoøí
souvrství jinecké. Severnì od CHPV vystupují také
horniny spodního ordoviku, které øadíme do vrstev
dobrotivských, libeòských a letenských.
Jinecké souvrství, tvoøené sledem
šedozelenavých bøidlic, prachovcù a vložek drob,
obsahuje množství moøských zkamenìlin, pøevážnì
trilobitù. Vrstvy jsou vyvinuty v okolí Jincù o
mocnosti 400 až 450 m, na V sahají až do oblasti
Høebenù na Písky, na Z zasahují na jižní svahy
Vystrkova a Koníèku.
Jeskynì vznikly pravdìpodobnì selektivním
(èásteènì i mrazovým) zvìtráváním ménì odolných
horninových partií. Na vzniku se musel bezesporu
Obr. 1: Jeskynì u skalního okna (è. 1), Trojvchodová
jeskynì (è. 2) (foto J. Albrecht).
Fig 1: Caves by the rock windows (No.1) and
Trojvchodová cave (No.2). Photo by J. Albrecht.
podílet i nedaleký vodní tok.
Lokalizace jeskyní
Vchody do novì popisovaných jeskyní se
otevírají na pravém bøehu potoka Litavka, pøibližnì
2,84 km j. od vrchu Plešivec (653,8 m n.m) a 0,95
km na jz. od kóty 522,7 m. Obì jeskynì se nacházejí
na úpatí skalních výchozù. Nadmoøská výška vchodù
je cca 380 m, tedy pøibližnì 1 až 2 m nad hladinou
Litavky.
Popis jeskyní
1) Jeskynì u skalního okna
Celková délka této menší jeskynì je 3 m. Vchod
má max. rozmìry 1,0 x 0,9 m (øez B-B´). Od poloviny
se jeskynì zužuje na profil o rozmìrech 0,6 x 0,4 m
(øez C-C´). Dno je hlinité, místy s drobnou kamenitou
sutí. Jeskynì dostala název podle skalního okna
(Mikulᚠ1996), které se nachází 4 m od jeskynì.
Tento zajímavý pseudokrasový jev je pøibližnì 3 m
dlouhý skalní tunel, jehož profil v nejužší èásti je
1,4 x 0,85 m (øez A-A´).
Obr. 2: Plánek jeskynì u skalního okna.
Fig. 2: Map of a cave by the rock window.
19
Obr. 4: Vchod do jeskynì u skalního okna
(foto J. Albrecht).
Fig. 4: Entry to the cave by the rock window. Photo
by J. Albrecht.
Obr. 5: Spodní vchody Trojvchodové jeskynì
(foto J. Albrecht).
Fig. 5: Lower entrances of the Trojvchodová cave.
Photo by J. Albrecht.
2) Trojvchodová jeskynì
Celková délka je pøibližnì 6,5 m. Jeskynì má
tøi vchody. Jedná se o vchod na øezu A-A´(1,1 x 0,5
m), vchod na øezu B-B´ (1,0 x 0,9 m) a vchod na
øezu C-C´ (1,4 x 1,1 m). Vlastní prostory jeskynì
jsou vìtšinou velice nízké (výška pøevážnì od 0,4
do 0,6 m). Dno je pokryto hlínou, která je v nìkterých
èástech promíšena drobnou sutí. Ve vchodových
èástech je naváté listí.
Literatura:
Chlupáè I. (1999): Vycházky za geologickou
minulostí Prahy a okolí. 279 pp. Academia
Praha.
MikulᚠR. (1996): Pseudokrasová dutina v bøidlicích
støedního kambria na Vinici u Jincù. Speleo, 22,
str. 26. Praha.
Obr. 3: Plánek jeskynì Trojvchodové.
Fig. 3: Map of the Trojvchodová cave.
probably by a process of selective (partly frost)
weathering of less resistant parts in Cambrian
sequence. The nearby water stream took part in the
cave formation, too. The total length of both caves
is about 10 m.
Summary: Cave at Rocky Window and Cave of
Three Entrances – new pseudokarst caves in the
Brdy Upland. Two new pseudokarst cave are
described at village of Jince. Caves were originated
Jeskynì ve slepenci na Žïáru u Rokycan
Václav Šastný
Vrch Žïár 629 m n. m. je strukturní høbet,
tvoøený uklonìnou krou velmi odolných
ohrazenických a pavlovských slepencù svrchního
kambria, doplnìných ryolity køivoklátskorokycanského pásma (Havlíèek 1953). Nalézá se asi
6 km východnì od Rokycan. Mezi øadou
geomorfologicky zajímavých forem reliéfu je i
nìkolik pseudokrasových jevù.
Vznik dutin byl podpoøen tektonickým
rozpukáním hornin podle primárního smìru 35°–
20
60°, doplnìného sekundárními smìry 125° – 140° a
80°. Význam má i horizontální puklinatost.
Strukturnì podmínìné skalní výchozy byly
modelovány mrazovou èinností v glaciálech
pleistocénu a dotvoøeny v mírném holocénním
klimatu. Nízká porózita horniny neumožnila
vsakování srážkové vody. Ta se hromadila
v puklinách, kde se stala prostøedkem mrazového
zvìtrávání. Rozšiøováním puklin vznikly na Žïáru
rùzné typy nekrasových dutin (klasifikace dle Vítka
1981).
Puklinová jeskynì na vertikálních poruchách se
nalézá v s. svahu vrchu, východnì od 30 m vysokého
skalního defilé (WGS84 – N 49°44,370´, E
013°39,158´), pøi èervené turistické stezce z Rokycan
na vrchol. Dutina je lokalizována pøi úpatí
rozrušeného skalního výchozu, v místì protkaném
kolmými puklinami o smìru 128°. Podél puklin došlo
k prosakování vody a mrazovému tøíštìní. Maximální
rozmìry jsou – šíøka 0,8 m, délka 1,9 m a výška 0,9
m. Pravá stìna puklinové jeskynì je nápadnì hladká
a rovná. Oddìluje prostoru od pevné skály. Dno
jeskynì je pokryto ostrohrannými úlomky o velikosti
1 – 25 cm. V dobì intenzivního provlhèení pùdního
pokryvu je lokalita zøetelnì vlhèí než okolní terén.
Puklinovou jeskyni na horizontální poruše lze
nalézt v j. svahu, v místì kde na výraznou øadu
mrazových srubù navazuje skalní výchoz (WGS84
N 49°44,154´, E 013°39,629´). V jeho spodní èásti
je vyvinuta dutina na vodorovné puklinì. Dosahuje
maximálnì šíøky 2,4 m, délky 2 m a výšky 0,65 m.
Aè je morfologicky podobná vrstevní jeskyni,
geneticky se jedná o puklinovou jeskyni.
Jeskynní
výklenek
s charakterem
nepravidelného abri nalezneme v j. svahu Žïáru ve
støedu zmínìné øady mrazových srubù. Vznikl na
svislé, výrazné puklinì o smìru 30° (výše se nachází
puklinová jeskynì se šíøkou 1,2 m, výškou 1,1 m a
délkou 1,8 m). Výklenek má charakter otevøené
dutiny s výškou 2,1 m, šíøkou, 2 m a délkou 2 m.
Dno je rovné, pokryté písèitým a støípkovitým
materiálem.
Rozsedlinová jeskynì je lokalizována v blízkosti
øady mrazových srubù v z. svahu Žïáru (WGS84 –
N 49°44,167´, E 013°38,845). Mrazový srub o
pùdorysu pøibližnì 5 x 5 m a výšce 1,5 – 2 m byl
rozrušen v jednotlivé kvádrovité bloky. Nejvìtší blok
vlivem gravitace sjel po menších blocích v podloží
smìrem po svahu a umožnil vznik podzemní
prostory. Ta je vyvinuta pøedevším v horizontálním
smìru. Jeskynì má dva vchody. Severozápadní je
prùlezný s výškou 0,8 m a šíøkou 0,35 – 0,6 m. Vznikl
mezi rozvolnìnými bloky. Východní vchod má
rozmìry 0,35 x 0,4 m a je neprùlezný. Maximální
rozmìry jeskynì pøedstavuje délka 4,2 m, šíøka 2,8 m
a výška 0,8 m. Strop rozsedlinové jeskynì je sklonìn
pod úhlem 18° a dno jeskynì pod úhlem 5°.
I pøes malé rozmìry mají popsané dutiny, jako
jedny z mála v horninách Brdské vrchoviny, svùj
význam. Jsou strukturnì podmínìné, vytvoøené
kryogenní èinností.
Literatura:
Havlíèek V. (1953): Kambrium a ordovik na listì
Žïár mapy 1: 10 000. – Zpr. geol. výzk. v r. 1953: 33-35. Praha.
Vítek J. (1981): Morfogenetická typizace
pseudokrasu v Èeskoslovensku. – Sborník
Èeskoslov. Geogr. Spol., 86, 3: 153-165. Praha.
Summary: Caves in conglomerates on the Žïár
Hill near to city of Rokycany (W. Bohemia). Some
small pseudokarst caves in Cambrian conglomerates
are described. They are influenced by fissure systems
and cryogenically modeled.
Pseudokrasová jeskynì Pod Sekankou u Štìchovic
Václav Cílek
z hledaèù vykázán Gaenselovou ochrankou s velkou
pistolí u pasu. Výsledkem celé akce byl objev jedné
z nejmenších pseudokrasových dutin ÈR, která
nicménì leží v oblasti na pøírodní dutiny tak chudé,
že stojí za struènou zmínku.
Jeskynì leží v horní tøetinì okraje skal, asi 250
m proti proudu nad hospodou Mandát. Skála je dobøe
viditelná z druhého bøehu – nejprve se mùžeme
V rámci vyhledávání Jantarové komnaty, tajných
zbraní SS a rùzných archivù a pokladù jsem byl
pozván štìchovickými hledaèi k návštìvì nìkolika
lokalit v okolí Štìchovic. Komickou pøedehrou celé
akce byl nález døevìné bedny se zašlým nápisem
„Helmutovi na poklad“ pøed bývalou hospodou
Mandát, která sloužila Helmutu Gaenselovi jako
hlavní stan. Nebylo dávno, co z tìchto míst byl jeden
21
orientovat podle vysoké kolmé skály, ale pak
následuje jakýsi relikt opuštìného „meandru“,
starého øíèního záøezu s mírnì pøevislými, tmavými
stìnami. U vchodu do jedné z dutin je rozlitá skvrna
nažloutlé barvy, která je vidìt ze silnice na druhém
bøehu Vltavy. Zdejší systém dutin je vytvoøen jako
systém anastomóz, který je vázán na pøíkøe
uklonìnou tektoniku, ale také na výplò nepravidelné
køemen-karbonátové žilky (místy s pyritem) o
mocnosti nìkolika cm. Hlavní prostora je malá – jen
3 m dlouhá a 2 m široká a kolem 50 – 60 cm vysoká
dutina. Je však napojena na nìkolik dalších, pro
normálního èlovìka neprùlezných kanálkù. Na
podobném genetickém základu leží jeskynì
Drábovna u Libèic a Velký pøevis v Podbabì. Urèitá
prolongace je možná, je pøitom nutné dávat pozor
na archeologické nálezy, protože nedaleko se
rozkládalo støedovìké mìsteèko Sekanka ležící na
ještì starším pravìkém základì. Lidé tìch dob mívali
zvyk házet do úzkých škvír rùzné drobné obìtiny.
Podzemní tìžba kštelu v okolí Hrádku u Rokycan
Václav Šastný
V celé oblasti s. Podbrdska nacházíme
pozùstatky po tìžbì nerostných surovin, využívaných
pro hutní výrobu železa, která zde má tradici již od
støedovìku. Kromì železné rudy dobývané napøíklad
v Holoubkovì, Klabavì, Ejpovicích a èerného uhlí
tìženého v šachtách v okolí Mirošova (zùstaly pouze
výsypky hlušiny a dùlní stavby) se zde tìžila i další
surovina dùležitá pro zpracování železných rud –
kštelový kámen.
Jedná se o hrubozrnný pískovec s živcovým
tmelem, tìžený v povrchových i podzemních lomech
ve formì kvádrù. Kštelový kámen se používal jako
ohnivzdorný materiál pøi stavbì železáøských pecí.
Jeho název byl odvozen od kštelování, starého
železáøského názvu pro stavbu a vyzdívání pecí.
Ètyøhranné a nebo kruhovité pece byly vyzdìné
tesanými kvádry. Na nì pøiléhala druhá vyzdívka.
Pozdìji byl prostor mezi obìma zdmi vysypáván
popelem (Kraft 1933). Kštel byl v okolí Hrádku u
Rokycan tìžen od konce 18. století. V roce 1793
dostal šichtmistr dobøívské železné huti Jan Štìpán
Èerný povìøení správy zbirožského panství
k prùzkumu v okolí Hamplova za úèelem nalezení
ložisek železné rudy. Pøi té pøíležitosti však objevil
výchozy pískovcù použitelných pro výrobu
vyzdívacího kamene. Kámen z tohoto lomu se
používal v komorních železárnách po celém
Podbrdsku a byl dovážen i do železáren v z. Èechách.
Tìžba probíhala do konce 19. století, kdy
v souvislosti s krizí zdejších železáren a s pøíchodem
nových vyzdívacích materiálù skonèila. V roce 1904
je lom opuštìný. Bez zajímavosti není fakt, že zde
bylo poprvé objeveno èerné uhlí, které odstartovalo
jeho intenzivní tìžbu v mirošovské pánvi (Svìtlík
1996).
Zrušený lom, ve kterém probíhala tìžba
suroviny, leží pøibližnì 0,5 km jv. od Hrádku u
Rokycan v nadmoøské výšce 455 m. Pøístup je možný
po modré turistické stezce vedoucí z Mirošova do
Dobøíva. Stezka lom tìsnì míjí. Další lomy, ve
kterých se surovina tìžila, ležely na vrchu Vojtìch
513 m n.m (300 m nad kostelem sv. Jakuba pøi silnici
Rokycany - Mirošov) a v dnešním letním kinì
v Hrádku (zhruba 300 m pøed popisovanou
lokalitou).
Mirošovská pánev pøedstavuje menší izolovaný
relikt limnických usazenin západoèeských
svrchnopaleozoických pánví. V nýøanských vrstvách,
které jsou jedinou litostratigrafickou jednotkou, mají
petrograficky nejvìtší zastoupení slepence, arkózy,
arkózovité pískovce a jílovce. Doplòují je èerné uhlí
a zbytky po vulkanické èinnosti. Mocnost tìchto
sedimentù dosahuje nìkolika desítek metrù (Pešek a
kol. 2001, zde podrobnì geologická charakteristika
oblasti).
V místech, kde byla mìlce pod povrchem
objevena ložiska arkóz a pískovcù, vhodných pro
výrobu kštelového kamene, byly založeny povrchové
lomy. Zpùsob tìžby v lomu byl závislý na uložení
4 m mocné vrstvy nejkvalitnìjších arkóz a pískovcù
mezi nadložními a podložními slepenci. Surovina
byla ruènì lámána v kvádrech. Tomu nasvìdèují
stopy po sekání ve stìnách. Pøi dobývání bylo
postupováno smìrem do masivu. V z. stìnì lomu
byly vylámány 4 pomìrnì rozsáhlé komory. Nejvìtší
komora dosahuje šíøky 17 m, délky 8,7 m a výšky
6,5 m. Pøi tìžbì docházelo k øícení stropù dobývek
a okrajù skalního masivu, jak dokazují rozmìrné
slepencové bloky pøed portály komor (nejvìtší blok
pøesahuje 15 m). K opadu porézních slepencù
dochází i v souèasnosti, pøedevším v zimních
mìsících. Obì krajní komory mají vchody z vìtší
22
èásti zasypané opadanými bloky.
Popsaná lokalita je specifickou památkou
rozvoje železáøství v Èechách. Svùj význam má i
jako geologický profil nýøanskými vrstvami.
Svìtlík J. (1996): Dobøív - historie podbrdské
vesnice. – Nadace Èeské Hrady: 1-57 . Plzeò.
Summary: Underground sandstone mine in
surroundings of Hrádek u Rokycan. Upper
Paleozoic sediments were exploited during 19 th
century in mines located close to Hrádek u Rokycan
in the western Bohemia. Blocks of sandstones were
mined in 4 large chambers. Sandstone blocks were
used as a fire-resistant building material of iron
works in Brdy area.
Literatura:
Kraft V. (1933): Z dìjin železáøství na Rokycansku.
– XV. roèenka Národopisného musea Plzeòska: 33-56. Plzeò.
Pešek J. et al. (2001): Geologie a ložiska
svrchnopaleozoických limnických pánví Èeské
republiky. - Èes. Geol. Úst.: 1-244. Praha.
Vojenské podzemí na chorvatském ostrovì Lošinj
Jiøí Sobotka (ZO 6-18 Cunicunulus)
Chorvatska. Na území bývalé základny, které je volnì
pøístupné, se nachází nìkolik podzemních objektù,
které sloužily jako sklady nafty, munice a velitelská
stanovištì, z této základny se doplòovaly zásoby
munice a pohonných hmot váleèným lodím. Do
svahu kopce zvedajícího se z pobøežní terasy je
vyhloubeno nìkolik podzemních objektù. Objekty
oznaèené na pøiložené mapce jako 1, 2 a 3 jsou
podzemní sklady nafty a leží asi 10 m nad úrovní
pobøeží. Za betonovými protitlakovými hrázemi jsou
ve vápenci vyhloubeny a vybetonovány tøi tunely,
každý o rozmìrech cca 8 x 50 m, vyplnìný 8
ocelovými cisternami, každá o objemu 30 – 40 m3.
Ostrov Lošinj patøí do skupiny Kvarnerských
ostrovù v s. Jadranu. Pro své subtropické podnebí,
èlenité pobøeží a borové lesy je oblíbeným cílem
rekreantù z Itálie, Nìmecka a ÈR. Správním
støediskem je asi šestitisícové mìsto Mali Lošinj
ležící v zálivu otevøeném k SZ. Hloubka moøe zde
umožòuje i vjezd zámoøských lodí, v 19. století byl
Mali Lošinj støediskem stavby lodí a zámoøské
obchodní plavby. V z. èásti zálivu smìrem k Èikatu,
za malou zátokou, se prostírá podél pobøeží v délce
asi 600 m území bývalé základny jugoslávského
vojenského námoønictva, která byla dle stavu budov
opuštìna pravdìpodobnì již po osamostatnìní
Obr. 1: Pøibližný plán bývalé základny.
Fig. 1: Sketch map of the former base.
23
Cisterny jsou uloženy na betonových základech a
vyplòují prakticky celý prostor tunelù. Každý tunel
je vybaven záchytnou jímkou a lutnovým vìtráním.
Celkovou kapacitu lze odhadnout na 800 – 1 200
tun skladované nafty. Pod tìmito zásobníky jsou
potrubní rozvody a èerpadla, výpustì ústí na molu
urèeném k doplòování PHM. Další objekty v úrovni
pobøežní terasy oznaèené 4 a 5 jsou vchody do
rozsáhlého systému podzemního munièního skladu.
Dva propojené vchody ústí do systému dvou vìtví
vybetonovaných štol a odboèek ražených ve vápenci,
o profilu portálu 2 x 2,5 m, vybavených kolejnicemi,
výhybkami a toènami úzkokolejné dráhy. Obì vìtve
se spojují v kruhovém sále, na který z jedné strany
navazuje rozvodna a strojovna se zbytky rozvadìèù,
èerpadel a dalšího strojního vybavení. Proti strojovnì
je vchod do ètyø propojených vìtších místností, které
na konci ústí do velkého sálu vybaveného po celé
ploše stojany, pravdìpodobnì na uložení torpéd. Obì
vìtve štol jsou navíc propojeny místností vybavenou
stojany na munici menších rozmìrù, než ve velkém
sále a nìkolika menšími místnostmi jako zázemí
posádky (ubikace, WC). Celý tento podzemní systém
Obr. 2: Jeden z vchodù do munièního skladu.
Fig. 2: One of entrances to the ammunition depot.
je spojen úzkorozchodnými kolejemi s vedle stojící
budovou a molem, které sloužilo k doplòování
munice na lodì. V budovì se povalují zbytky vozíkù
této dráhy, podle délky na nich byla pøevážena
pravdìpodobnì torpéda. Za budovou je vchod do
posledního objektu, oznaèenému na mapce è. 6, který
je pouze asi 20 m dlouhou vybetonovanou štolou
Obr. 3: Situaèní náèrt skladu pohonných hmot.
Fig. 3: Sketch map of the fuel depot.
24
Obr. 4: Situaèní náèrt munièního skladu.
Fig. 4: Sketch map of the ammunition depot.
Obr.. 5: Mezi rozvodnou a velkým sálem.
Fig. 5: Between the grid and the big hall.
s místností na konci, sloužila zøejmì jako úkryt nebo
velitelské stanovištì.
Celkový rozsah tìchto podzemních prostor lze
odhadnout na nìkolik set metrù, pøi krátké návštìvì
v tomto podzemí jsem nemìl kromì skomírající
baterky žádné vybavení k alespoò základnímu
zamìøení, mapku jsem poté kreslil po pamìti
s odhadovanými vzdálenostmi a je tedy velmi
nepøesná. Zavítá-li do této lokality nìkdo z kolegù
s lepším vybavením, zhotoví snad pøesnìjší mapu.
Sympatické na chorvatských úøadech je to, že
nechávají tyto objekty v bezprostøední blízkosti
mìsta zcela pøístupné, bez zákazù vstupu, ohrad,
ostnatých drátù, odstøelených pøípadnì
zabetonovaných vchodù. I pøes èásteènou devastaci
vnitøního vybavení lze nalézt ve vzdálenìjších
partiích rùzná èerpadla i s elektromotory, rùzná
potrubí s ventily, ventilátory apod.
Za zmínku stojí další podzemní objekty, bohužel
nepøístupné, které se nacházejí na kótì 171 pøi
znaèené cestì na Sv. Ivan a Veli Lošinj, jedná se o
dva vchody do podzemí – betonové portály opatøené
ocelovými vraty o rozmìrech umožòujících vjezd
kamionù.
Summary: Military underground on Lošinj Island
(Croatia). A short description of the abandoned fleet
base of former Yugoslavian Navy is presented. The
base is situated on the sea coast nearby town Mali
Lošinj on Lošinj Island, one of the Kvarner Islands
in Northern Adriatic Sea – Croatia. This base served
as an ammunition and fuel supply point and
nowadays is completely dewasted. There are situated
several uderground objects. Three tunnels with steel
tanks served as fuel reservoirs and system of galleries
and halls served as an ammunition storage place.
All underground areas are excavated in the limestone
and reinforced concrete. Ammunition storage is
connected by narrow gauge railway to ammunition
wharf. Total length of underground areas is about
several hundred meters.
25
Pseudokrasové a drobné krasové tvary
na Kapverdských ostrovech
Jan Vítek
[email protected]
O krasových a pseudokrasových tvarech na
Kapverdských ostrovech nacházíme v literatuøe jen
kusé zmínky. Napø. Schleich H., Schleich K. (1998)
se struènì zmiòují o nìkterých lávových jeskyních,
zejména o více než 0,5 km dlouhé jeskyni Ghon Ghon
na ostrovì Fogo. Také tento elaborát je samozøejmì
jen dílèím pøíspìvkem k poznání povrchových a
podzemních tvarù krasového a pseudokrasového
reliéfu, které jsme dokumentovali bìhem expedice
Univerzity Hradec Králové (leden – únor 2002) na
Kapverdské ostrovy.
Kapverdské ostrovy neboli Kapverdy patøí do
ostrovní skupiny (tzv. Makaronésie) sopeèného
pùvodu ve východní èásti Atlantského oceánu
v prostoru s. od rovníku. Rozprostírají se pøibližnì
mezi 15. až 17. stupnìm severní zemìpisné šíøky,
asi 455 km západnì od afrického Zeleného mysu
(Cape Verde), podle nìhož byly pojmenovány. Døíve
portugalská kolonie, nyní samostatná republika
(República de Cabo Verde) sestává z devíti vìtších
a nìkolika malých (neobydlených) ostrovù,
vytváøejících oblouk rozevøený k Z. Severovýchodní
„vìtev“, zvanou Návìtrné ostrovy (Barlavento),
skládají ostrovy Santo Antão, São Vicente, São
Nicolau, Sal a Boavista, j. seskupení Závìtrných
ostrovù (Sotavento) tvoøí Santiago (rozlohou 991 km2
nejvìtší, s hlavním mìstem Praia), Maio, Fogo
(s jedinou èinnou sopkou a zároveò nejvyšší horou
Pico Fogo, 2829 m n.m.) a Brava.
Kapverdské ostrovy jsou výsledkem
vulkanických a tektonických procesù, vázaných na
oslabenou èást zemské kùry („horké skvrny“) pod
dnem hlubokooceánské pánve. Nejstarší horniny
(vulkanické, sedimentární i slabì metamorfované)
jsou mezozoického stáøí, nejrozsáhlejší vulkanické
komplexy pocházejí z terciéru. Z tìchto pùvodnì
nepochybnì mohutných sopeèných tìles se na vìtšinì
ostrovù zachovaly eroznì denudaèní relikty v podobì
horských pásem a høbetù. Vyznaèují se velkou
výškovou èlenitostí. V pomìrnì pestrém horninovém
složení vulkanitù pøevažují rozlièné typy bazaltù i
jiných bazických vyvøelin, zastoupeny jsou také
andezity, trachyty, znìlce a zejména rozsáhlé
komplexy pyroklastických hornin. Kapverdské
ostrovy se po vìtšinu roku vyznaèují suchým a
vìtrným podnebím s pøevládajícím severovýchodním
proudìním vzduchu („saharským“ pasátem).
Vydatnìjší srážky se omezují na období záøí a øíjna,
kdy v pøevažujícím pouštním a polopouštním terénu
dochází ke stružkové erozi, prohlubování
kaòonovitých údolí (zvaných ribeiry) a k výrazným
sesuvným procesùm.
Vzhledem ke geologickému vývoji a litologické
stavbì mají na Kapverdských ostrovech mnohem
vìtší rozšíøení tvary pseudokrasové nežli krasové.
Obr. 1: Pøehledná mapa Kapverdských ostrovù
s vyznaèením vybraných povrchových tvarù: A –
aktivní vulkán Pico do Fogo, holocenní sopky, B –
výrazné tvary zvìtrávání a odnosu, syngenetické
jeskynì, C – výrazné litorální tvary (vèetnì škrapù),
D – eolický reliéf.
Fig.1: General map of the Cape Verde Islands. A–
Pico do Fogo active volcano, Holocene volcanoes,
B – forms of weathering and denudation of rocks, C
– morphologically outstanding forms of litoral relief,
D – eolian relief.
Pseudokrasové tvary
Zjištìné pseudokrasové tvary na Kapverdských
ostrovech lze podle zpùsobu vzniku rozdìlit na
syngenetické a epigenetické.
Syngenetické tvary zahrnují zejména lávové
26
Obr. 2: Zdvojený holocenní vulkán Calhau (140 m)
u stejnojmenné osady na východì ostrova São
Vicente se syngenetickými pseudokrasovými tvary.
Vysvìtlivky: A – oceánský bøeh, B – okraj a dno
sopeèného kráteru, C – vrstevnice po 20 m, D –
lávový proud, E – syngenetické lávové jeskynì a
tunely, F – sesuv, G – kamenolom u obce Calhau.
Fig. 2: Doubled Holocene volcano Calhau (140 m)
at the Eastern part of the São Vicente Island. A –
ocean coast, B – crater, C – 20 m contours, D – lava
flow, E – lava caves and tubes, F – land-slide, G –
quarry near Calhau village.
Obr. 3: Otvor propasovité dutiny Buracona
(kombinace syngenetické a abrazní jeskynì)
v bazaltovém pøíkrovu na severozápadním pobøeží
ostrova Sal (foto J.Vítek).
Fig. 3: Wiew into the Buracona cave opening at the
basaltic NW coast of the Sal Island.A combination
of syngenetic and epigenetic cave type. Photo by
J. Vítek.
jeskynì a tunely, vzniklé bìhem pohybu a tuhnutí
lávových proudù. Genetickými faktory lávových
dutin se zabývali Wood (1974), Ollier (1969) aj.,
v klasifikaci krasových fenomenù je Cigna (1978)
øadí do hypokrasu. Z nìkterých vulkanických oblastí
svìta jsou uvádìny až desítky kilometrù dlouhé
lávové jeskynì, napø. 65,5 km dlouhý systém
Kazumura-Olaa na Havajských ostrovech, v oblasti
tzv. Makaronésie jsou známy nìkolik km dlouhé
jeskynì na Kanárských ostrovech (napø. Cueva del
Viento na Tenerife a Cueva de los Verdes na
Lanzarote).
Patrnì nejdelší (588 m) lávová jeskynì na
Kapverdách je uvádìna pod názvem Ghon Ghon
(Schleich H., Schleich K., 1998) z jz. svahu sopky
Fogo. Pojmenování dostala podle havranovitého
ptáka (místnì zvaného gongon), údajnì hnízdícího
v podzemních dutinách a opøedeného øadou lidových
povìstí. Výrazný jeskynní portál, pøecházející do
krátké šikmé chodby, se otevírá také v èelní partii
lávového pøíkrovu na strmém sv. svahu (pøibližnì
v 2 500 m n.m.) sopeèného kuželu Pico do Fogo,
poblíž výstupové trasy ze dna kaldery Chã das
Caldeiras.
Soustavu menších syngenetických jeskyní a
tunelù jsme dokumentovali na v. okraji ostrova São
Vicente. Severním svahem zdvojené sopky Calhau
(140 m) sestupuje k nedalekému pobøeží
Atlantiku asi 0,5 km široký lávový pøíkrov z porézní
bazaltové lávy (pahoehoe). Ke vzniku podzemních
rourovitých chodeb došlo v jeho støední (asi 150 m
široké) èásti, a to pomìrnì mìlce pod povrchem.
V dùsledku postupné destrukce tenkého stropu
dosahují nyní jeskynì a tunely, místy vyvinuté ve
dvou patrech, souvisle délky pouze nìkolika desítek
metrù.
Epigenetické tvary jsou z morfogenetického
hlediska mnohem rozmanitìjší. Na jejich vzniku a
vývoji v rozlièných vulkanogenních horninách
Kapverdských ostrovù se uplatòují napø. litorální,
eolické a sufózní pochody a zejména procesy
27
Na skalních prazích pøi úpatí abrazního srubu
se chemickou a mechanickou agresivitou moøské
vody zcela bìžnì tvoøí pobøežní škrapy (viz též
krasové tvary). Na subvertikálních výchozech v místì
dostøiku vody vznikají zejména jamkovité škrapy,
místy tvoøící voštinovitý povrch. Vývoj miskovitých
škrapù (kamenic) na subhorizontálních prazích je
nepochybnì podporován znaènou salinitou vody
stagnující v prohlubních; v nìkterých pøípadech se
na jejich vzniku uplatòuje i evorze (dùkazem toho
jsou valounky na dnì mís).
K pomìrnì bìžným pseudokrasovým tvarùm na
Kapverdských ostrovech patøí mezo- a mikroformy
zvìtrávání a odnosu hornin. K tvarùm, jejichž vznik
je podpoøen sloupcovitou odluèností bazaltoidù, lze
zaøadit napø. nìkteré skalní perforace. Tvoøí se ve
zúžených partiích horských høebenù nebo skalních
zdí (vypreparovaných žil), nìkde i na rozmezí
sloupcovitì odluèných lávových proudù a
pyroklastických uloženin. Pøíkladem je skalní okno
(3,5 m vysoké, 2,7 m široké a 0,8 – 1,5 m hluboké)
dominující spodní èásti levého svahu údolí Fajã na
SZ ostrova São Nicoalu.
Mnohem rozmanitìjší soubor mezoforem a
zejména mikroforem selektivního zvìtrávání a
odnosu je vyvinut na subvertikálních skalních
stìnách, tvoøených souvrstvím rùznorodých
zpevnìných pyroklastických hornin. Patøí k nim
jednak nejrùznìjší vhloubené tvary (jamky, dutiny,
výklenky, pøípadnì skalní okna a jiné perforace),
jednak ostøe vymezené skalní výènìlky (øímsy, lišty,
vrstevní žebra aj.), pøípadnì kombinace obou typù
(napø. skalní voštiny). Oválné výklenky (abri) místy
pøecházejí do malých jeskyní, na jejichž vzniku se
v nekonsolidovaných pyroklastických uloženinách
uplatòuje i sufóze.
Vývoj výše uvedených tvarù probíhá
nepochybnì v návaznosti na srážkové období, kdy
se uplatòuje mechanický a chemický vliv vody
prolínající horninou, podpoøený na oslunìné stranì
silným výparem. Významnou roli hraje gravitaèní
opad porušených povrchových partií, zatímco vliv
vìtru se na skalních stìnách omezuje (s výjimkou
úpatních partií) pøedevším na odnos sypkých
zvìtralin. Tam, kde pøenosem minerálních solí
v dùsledku sezónního provlhèování a silného výparu
došlo ke vzniku pevnìjší povrchové kùry horniny,
se celkem bìžnì tvoøí dutiny typu tafoni. Zejména
ve støednì zrnitých zpevnìných tufech
dosahují rozmìrù a hloubky v rozmezí 0,1 – 1,5 m.
Obr. 4: Dutinové a voštinové tvary zvìtrávání a
odnosu pyroklastických hornin v kráteru Salinas na
ostrovì Sal (foto J.Vítek).
Fig. 4: 3. Cavities and honeycombs form of
weathering and denudation (pyroclastic rocks) in the
Salinas crater, Sal Island. Photo by J. Vítek.
zvìtrávání a odnosu.
Souèástí èlenitého litorálního reliéfu
v bazaltovém lávovém pøíkrovu je na sz. pobøeží
ostrova Sal (pod pliocenním vulkánem Monte Leste,
263 m) jeskynní dutina Buracona. Ústí otvorem
(širokým 4,5 m a vysokým 2,5 m) na skalní terase
pøi hranì abrazního srubu a 9 m hlubokým
propasovitým stupnìm pøechází do prostory 35 m
(ZJZ-VSV) × 13 m velké a 11 m vysoké. Asi 80 m
dlouhý
podzemní
tunel
ji
spojuje
s oceánským bøehem. Povìstmi opøedená Buracova
(„dìravec“) pøedstavuje patrnì kombinaci
syngenetické a epigenetické dutiny, konkrétnì jde o
relikt lávové jeskynì, rozšíøený abrazí v partii
sloupcovité odluènosti bazaltu.
Na úpatí abrazních srubù se v dùsledku
moøského pøíboje tvoøí jeskynní výklenky a chodby
(pøíkladem je z. pobøeží Santiaga v zálivu Ribeira
da Barca). Úzké skalní výènìlky pobøežních útesù
jsou mnohde perforovány skalními bránami a tunely.
Pokud jsou souèástí bazaltových lávových pøíkrovù,
bývá jejich vývoj podpoøen sloupcovitou odluèností
horniny. Napø. v Ponta da Salina na sz. pobøeží Foga
je 15 m široká a 6 m vysoká brána, nízký skalní most
(s otvorem asi 13 m širokým a okolo 4 m vysokým)
vznikl též na èele lávového proudu s. od sopky
Calhau na východì ostrova São Vicente. Menší
perforace jsme dokumentovali také v bazaltovém
høebínku z. od mìsta Cidade Velha na j. pobøeží
Santiaga a na mnoha dalších místech.
28
Výše uvedené tvary zvìtrávání a odnosu
rozlièných typù pyroklastických hornin jsme
dokumentovali témìø na všech navštívených
ostrovech. Èlenitým reliéfem se skalními výklenky,
dutinami a perforacemi se vyznaèuje napø. v. èást
ostrova Sal, konkrétnì jz. svah vrchu Cagarral (173
m) a vstupní èást kráteru Salinas u osady Pedra Lume.
Podobné tvary jsou hojné i na Santiagu (napø. dutiny
a abri u obce Boe Entrada a v horském masivu
Malagueta) a na mnoha místech ostrovù Santo Antão
a São Vicente. Na ostrovì São Nicolau tvoøí dutiny
tafoni a voštiny rozsáhlé plochy napø. na skalní stìnì
s jv. expozicí pod horou Monte Gordo (1312 m n.m.)
z. od obce Cachaço, jeskynní výklenky (abri) byly
dokumentovány napø. ve výbìžku vrchu Alto Joaquin
(napø. oválný výklenek široký 16 m, vysoký 6 m
hluboký 5,5 m), na skalnatých svazích údolí u osady
Queimada aj.
Obr. 5: Tvary vápnitých konkrecí pøi jihozápadním
pobøeží ostrova Sal (foto J. Vítek).
Fig. 5: Forms of calcareous concretions in the SW
coast of the Sal Island. Photo by Jan Vítek.
Murdeira vystupují na povrch v pásu 10 – 30 m
širokém, zaplavovaném bìhem pøílivu a pøed pøímým
úèinkem abraze chránìném pískovcovým a
slepencovým skalním prahem. Pøevažují konkrece
hradbovitého a krápníkového tvaru, vysoké okolo
0,5 m a široké 5 – 20 cm; obvykle jimi prochází dutý
kanálek, kolem nìhož jsou kalcitové èástice
koncentricky uspoøádané.
V s. okolí obce Santa Maria vystupují
kalkarenity a konkrece na povrch i mimo nynìjší
bøežní pásmo, kde jsou souèástí deflaèní plošiny.
Nízké deskovité nebo høebínkovité výchozy
(pøevyšující bezprostøední okolí nejvíce o nìkolik
desítek cm) zde vystupují v nìkolika soubìžných
øadách smìru VSV-ZJZ. Èelní plochy vrstev, mírnì
sklonìných (5 – 15°) k JJZ, jsou vystaveny
permanentní eolizaci (vítr sv. smìru) se vznikem
korazních jamek (aeroxystù) a dalších mikroforem.
Stopy výrazné eolizace nesou i èetné relikty
vápnitých konkrecí krápníkovitého tvaru.
Drobné krasové tvary v karbonátech
Na Kapverdských ostrovech lze shrnou vcelku
zanedbatelný výskyt karbonátových hornin do dvou
skupin. Do první náleží vápence a dolomity jurského
a køídového stáøí, vystupující k povrchu zejména v j.
polovinì ostrova Maio (Torres Sousa a Pires Soares,
1946), druhou skupinu tvoøí organodetrické vápence
a kalkarenity (tj. vápnité pískovce) kvartérního stáøí
v bøežní partii nìkterých ostrovù.
Drobné krasové tvary v kalkarenitech jsme
sledovali napø. na jz. pobøeží ostrova Sal, a to
zejména v zálivu Murdeira u stejnojmenné osady.
V obnažených vrstevních lavicích tìchto
karbonátových hornin vznikly chemickou a
mechanickou agresivitou moøské vody rùzné typy
litorálních škrapù, vyznaèujících se velkou èlenitostí.
Jsou to zejména stružkovité, jamkovité a miskovité
škrapy (kamenice).
Na tomtéž místì a izolovanì též v zálivu Baia
do Algodeiro s. od obce Santa Maria, jsme
dokumentovali pozoruhodné tvary vápnitých
konkrecí. Vznikly v souvrství moøských sedimentù
pleistocenního stáøí (Celestina a kol. 1968), a to ve
vrstvì pískovcù až slepencù, pùvodnì pøekryté
polohou kalkarenitù a vápencù. Ta byla zdrojem
uhlièitanu vápenatého pro tvorbu vápnitých konkrecí
v podložních nekompaktních klastických
sedimentech. Pùsobením výèasových proudù
(pøílivové a odlivové proudy, silné zvláštì v prùlivech
– poz. red.) a patrnì též deflací došlo místy
k èásteènému obnažení konkrecí. Napø. v zálivu
Literatura:
Celestina S. a kol. (1968): Mapa geologico da Ilha
do Sal, 1:25000.– Base cartogr. de Centre Geol.
da Instit. Ivestigata. Lisboa.
Cigna A.A. (1978): A Classification of Karstic
Phenomena. – Int. J. Speleol., 10: 3-9. Roma.
Kukal Z. (1985): Návod k pojmenování a klasifikaci
sedimentù. – Ústø. Úst. Geol.: 1-80. Praha
Machado F. (1967): Geologia das ilhas de Cabo
Verde. – Agrup.Cient. de geol. da Univers. de
29
Lisboa da Junta de investig. do Ultramar: 1-25
Lisboa.
Mitchel-Thomé R. C. (1972): Outline of the geology
of the Cape Verde Archipelago. – Geol.
Rundschau, 61, 3: 1087-1109. Stuttgart.
Nejdelší svìtové jeskynì. (Dle T. Stratforda, Int.
Caver 2001). – Speleo (Praha), 35 (2002): 3641.
Ollier, C. (1969): Volcanoes. – ANU: 1-177.
Canberra.
Schleich H., Schleich K. (1998): Cabo Verde –
Kapverdische Inseln. – Verlag Stephanie
Naglschmid: 1-197. Stuttgart.
Torres Sousa A., Pires Soares J. M. (1946):
Formações sedimentares do Arquipélago de
Cabo Verde. – Memoiras, sér. Geol., 3: 1-398.
Lisboa.
Wood Ch. (1974): The genesis and classification of
lava tube caves. – Trans. Brit. Cave Res. Assoc.,
1: 15-28. Combwich.
karst ones. Tiny karst forms were originated only in
Pleistocene calcarenites, e.g. at the southwestern
coastline of Sal Island. They comprise especially
various types of karren and calcareous concretions.
Pseudokarst forms emerged in various eruptive
rocks, especially in basaltoides and pyroclastic rocks.
Syngenetic forms, especially lava caves and tubes,
are an integral part of lava flows on the slopes of
recent volcanoes. The Fogo Island has the cave Ghon
Ghon with the length of 558 m, we documented
smaller lava caves on the eastern part of the of Sao
Vicente Island below the Calhau volcano. The
epigenetic pseudokarst is well developed on most
islands. It comprises littoral forms (abrasion caves
and perforations, lapiés) and namely forms of
weathering and denudation of diversely resistant
volcanic rocks: cave niches, rock perforations (gates,
bridges, windows), rock hollows (tafoni),
honeycombs, various types of karren etc.
Adresa autora:
Pracovištì: Pedagog.fakulta UHK, V.Nejedlého
573, 500 03 Hradec Králové
(Bydlištì: 17.listopadu 1070, 564 01 Žamberk)
Summary: Pseudokarst and small karst forms on
the Cape Verde Islands. The Cape Verde islands are
formed mainly by volcanic rocks, therefore
pseudokarst forms have a clear predominance over
TROCHA
HISTORIE
Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì
Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis)
Historie Amatérské jeskynì byla detailnì
popsána v øadì publikací. Pøesto existují dvì události,
které se staly pøed 31 a 29 roky a dosud nebyly
publikovány a byly z taktických i bezpeènostních
dùvodù utajovány. První touto událostí bylo tajné
mapování v Amatérské jeskyni pøi akcích za sifon
Povodòové chodby, organizovaných v roce 1972
GgÚ ÈSAV, druhou pak nápisy na štole – vchodu do
Amatérské jeskynì z Pustého žlebu v roce 1974.
Ve dnech 18. – 19. ledna a následnì i 27. ledna
30
1972 byl po složité technické pøípravì vyèerpán sifon
v Povodòové chodbì Amatérské jeskynì a bylo
možné poprvé proniknout „suchou nohou“ do
rozsáhlých prostor tzv. Amatérské jeskynì II. Akce
tehdy organizoval a materiálnì zabezpeèoval GgÚ
ÈSAV v Brnì ve spolupráci se Speleologickým
klubem v Brnì. Úèasti Speleologického klubu na
úrovni rovnocenného partnera GgÚ ÈSAV
pøedcházela øada složitých a zdlouhavých jednání a
nebylo jednoduché pøesvìdèit tehdejší „mocné“, aby
na tuto spolupráci pøistoupili (tato èást historie by si
rovnìž zasloužila detailní samostatné publikování).
To, co se podaøilo Speleologickému klubu, se
ale nepodaøilo pracovníkùm Krasového oddìlení
Moravského musea (dále jen KOMM), kteøí nebyli
k tìmto akcím pøizváni. Pøitom tehdejší pøednosta
KOMM RNDr. R. Burkhardt byl v té dobì nespornì
jedním z nejpøednìjších a nejfundovanìjších
odborníkù v Moravském krasu a mìl eminentní
zájem navázat na své výzkumy v Amatérské jeskyni
I. z minulých let. V té dobì jsem patøil k malé skupinì
speleologù, kteøí velmi úzce spolupracovali
s KOMM. Když bylo jasné, že Dr. Burkhardt ani
V. Gregor nebudou úèastníky akcí do Amatérské
jeskynì, sešli jsme se v úzkém kruhu na nìkolika
tajných poradách – za amatérské speleology
S. Mayer, L. Vojtenko a autor. Vzali jsme na sebe na
žádost pracovníkù KOMM nesnadný úkol – tajnì
pøi obou akcích provádìt co nejvíce mìøení a
dokumentace, ze které by se daly vyvodit nìjaké
závìry. Jednalo se zvláštì o zhotovení provizorního
polygonu co nejdále smìrem k Macoše, mìøení
smìrù výrazných puklin a tektonických poruch na
co nejvíce místech a detailní popis prostor.
Neoèekávali jsme od toho nìjaké velké èi pøevratné
výsledky, ale smysl byl mimo jiné i v tom, že
pracovníci GgÚ ÈSAV nenaplánovali na první akci
žádná mìøení – šlo tedy i o to dokázat, že amatéøi
mohou vytìžit z akce více poznatkù než
profesionálové, by skromnými a provizorními
metodami.
Metodika byla jednoduchá – smìr chodeb mìøit
geologickým kompasem „od pasu“ (bez šòùry),
vzdálenosti krokovat, výšky a šíøky chodeb
odhadovat. Nìkolikrát jsme si tuto metodu
vyzkoušeli na neèisto na povrchu i v podzemí,
abychom se v tomto zdokonalili co nejvíce –
obzvláštì v krokování. Nᚠplán se podaøilo
realizovat až pøekvapivì lehce – v organizaèním
chaosu v podzemí si nikdo nièeho nevšiml. Po
skonèení obou akcí jsme výsledky porovnali,
vyhodnotili a já jsem poté vypracoval dva dokumenty
– plán prostor a jejich popis. Podaøilo se nám více,
než jsme pùvodnì pøedpokládali, z pochopitelných
dùvodù jsme však nemohli tyto výsledky zveøejnit a
byly k dispozici pouze úzkému okruhu osob.
V dnešní dobì již tyto materiály dávno ztratily
svùj význam, ale vzhledem k úplnosti historie a
vzpomínce na tuto zvláštní kapitolu prùzkumù
Amatérské jeskynì si zaslouží alespoò dodateèného
zveøejnìní. Hodnocení tìchto našich výsledkù a jejich
porovnání s oficiálnì publikovanými výsledky
pracovníky GgÚ ÈSAV v té dobì nech si udìlá
každý ètenáø sám.
Amatérská jeskynì II.
/popis prostor/
Tento popis je výètem poznatkù, odhadù a
èásteèných mìøení, provedených pøi akcích GÚ ÈSAV
a Speleologického klubu do Amatérské jeskynì II.
ve dnech 19.1. a 27.1. 1972 a ústních sdìlení
ostatních úèastníkù ostatních akcí v této dobì.
Vstupní „branou“ do druhé èásti Amatérské
jeskynì je sifon v Povodòové chodbì I. èásti
„Amatérky“. Sifon je vlastnì snížená èást Povodòové
chodby. Je tunelovitého charakteru, 5 – 8 m široký,
1,5 – 2,5 m vysoký a asi 15 m dlouhý. U konce je
sifon zahlcen štìrky, takže z nìj musíme vylézt po
strmé suové stìnì až ke stropu sifonu, kde chodba
pokraèuje o výšce 0,3 – 0,5 m. (Napravo se nachází
boèní kaverna 10 m dlouhá, 6 m široká a 2 m vysoká,
kde se pøi pøedchozích akcích potápìèi pøevlékali.)
Asi po 30 m chodba vyúsuje do další chodby tvaru
ležaté elipsy, kterou zprava pøitéká aktivní tok Bílé
vody. Proti toku lze údajnì (dle J. Mouèky)
postupovat asi 250 m. Smìrem po toku jdeme
chodbou 1 m vysokou a 5 – 6 m širokou. Na levé
stranì se nachází komínek, ve kterém byla nalezena
mrtvá tìla M. Šlechty a ing. M. Zahradníèka.
Komínek je erodovaný, vybudován na rozšíøené
puklinì, která je ve výši asi 3 m již neprùlezná.
V tìsné blízkosti je podobný menší komínek. Za tímto
místem se pak chodba protékaná Bílou vodou zvolna
zvedá a nabývá tvaru (pøíèný øez) stojaté elipsy o
rozmìrech 5 – 6 m šíøky a 6 – 10 m výšky, témìø bez
výzdoby. Voda zde protéká dosti prudce pøes kaskády
a štìrkové i skalnaté hráze, s velmi silným hukotem.
Chodba vede témìø pøímoèaøe a zaèíná meandrovat
až po 300 – 400 m za sifonem. V tomto místì z ní
31
odbíhá doprava šikmo vzhùru tunelovitá suchá
chodba, která vede do zadní èásti (zdobené)
Katedrály Jiøího Šlechty. Tato spojka je dlouhá asi
20 m.
Po vodì jdeme od této spojky pøes dva meandry
a chodba náhle vyústí do pøední èásti Katedrály
Jiøího Šlechty. Je to mohutná dómovitá prostora
tvoøená na puklinì 20/90, vysoká až 20 m. Bílá voda
protéká po jejím dnì v úzké „rokli“ tvoøené svahy
mohutných øícených blokù. Napravo se pøes bloky
balvanù dostaneme do zadní èásti katedrály, která
je velmi pìknì vyzdobena krápníky. Sem též vede výše
popsaná spojka od aktivního toku. Za Katedrálou
pokraèuje tok Bílé vody opìt tunelovitou chodbou
podobného profilu jako pøedtím. Ve vzdálenosti asi
600 m od sifonu odboèuje doprava suchá tunelovitá
chodba, vyplnìná hlínami s výrazným korýtkem.
Aktivní tok pak dále pokraèuje stále se snižující
chodbou údajnì asi 150 m daleko, kde mizí v sifonu.
Další pokraèování jeskynì tvoøí suché, výše položené
chodby povodòové úrovnì. Výše popsaná suchá
odboèka nìkolikrát ostøe mìní smìr (u druhého jejího
ohybu odbíhá doleva spojka na aktivní tok, budovaná
na výrazné puklinì smìru 150/60º JZ. Ve vzdálenosti
asi 150 m od zaèátku chodby je u pravé stìny
trychtýøovitá prohlubeò o prùmìru 2 m s nádhernì
prùzraènou vodou a hned za touto prohlubní se
v chodbì dno prudce snižuje a tuto sníženinu vyplòuje
v celém profilu chodby jezero asi 40 m dlouhé. Nad
jezerem visí krásný krápníkový tvar. Za jezerem se
mìní hlinité dno na štìrkové, chodba mírnì stoupá
a po 60 m ústí do dómu s nápadným chaosem
balvanù. Dóm je budován na šikmé puklinì, uklonìné
asi 70º doprava. Výška je až 30 m. V pøední èástí
dóm pøechází v komín bohatì zdobený krápníky. Sám
dóm je také bohatì vyzdobený kupami, sintry i
polevami. Po divoce seskupených balvanech
pøelézáme asi 200 m až do míst, kde se mìní
charakter dómu ze šikmé pukliny do prostory
trojúhelníkového pùdorysu s plochým stropem,
prorvaným nìkolika komíny. U pravé stìny je náplava
jemného písku a hlíny, která dosahuje až 12 m výšky.
Nápadné jsou dvì krásné krápníkové homole, dle
kterých byl dóm nazván Dómem u homolí. Horní
homole je na píseèných náplavách, spodní pak na
dnì dómu u konce závalù, v místì, kde dóm pøechází
ve dvì mohutné tunelové chodby. Smìrem 350º
vybíhá od spodní homole chodba oznaèená jako
Vojancova. Její profil je opìt tvaru ležaté elipsy 5 až
8 m široké a 2 až 4 m vysoké. Asi po 150 m od zaèátku
je v chodbì jezero 10 m dlouhé. Tìsnì pøed jezerem
je pøekrásnì zdobená síòka s dlouhými tenkými
záclonami. Za jezerem chodba údajnì pokraèuje pøes
další tøi jezírka až k erodované propástce 8 m
hluboké, na jejímž dnì protéká aktivní tok (Sloupský
potok?). Proti toku lze postoupit asi 100 m daleko
èetnými pøepadovými okny a skalními kulisami
(Beníšek). Po toku proniknuto nebylo. Druhá chodba,
oznaèená jako Beníškova, vede od spodní homole
smìrem 230º. Je mohutnìjší než Vojancova (až 20 m
široká a 4 – 8 m vysoká). Je bohatì zdobená krápníky
a vede témìø pøímoèaøe. Dvakrát se lomí, ale po
druhém ohybu se vrací do pùvodního smìru.
V prvním ohybu této chodby je odboèka doprava
smìrem šikmo zpìt. Je to opìt tunelovitá, mírnì
vzestupná, pomìrnì nízká (0,8 – 3 m) chodba, která
po cca 100 m konèí nálevkovitým ústím propasti.
Nálevka pøechází do témìø kruhového erodovaného
otvoru. Vhozený kámen padá do vody. Hloubka
k vodní hladinì je asi 12 – 15 m.
Za touto odboèkou u druhého ohybu Beníškovy
chodby se nachází odboèka doleva. Je to spíše
puklinová chodba smìru 40º, 2 m vysoká, 1,5 m
široká. Vede údajnì cca 150 m k jezírku (dle
S. Mayera).
Pokraèujeme-li dále Beníškovou chodbou,
pøijdeme po 150 m od jejího poèátku k nápadné
píseèné náplavì u levé stìny, která je asi 8 m vysoká.
Na této náplavì je vchod do nejmohutnìjší a nejdelší
chodby tohoto systému, oznaèené jako Píseèná
chodba. Její popis uvádím v závìru této zprávy.
Beníškova chodba se v tomto místì mírnì stáèí
doprava. Zde jsem již pøestal dobøe odhadovat
vzdálenosti, nebudu tedy odhady uvádìt. Dostáváme
se k prvnímu rozcestí. První, menší chodba, 4 – 6 m
vysoká 2 – 4 m široká, meandrující, se štìrkovým
dnem, odboèuje z 1. rozcestí doprava. Má sestupný
charakter, snižuje se a jsou zde 2 nánosové polosifony
asi 2 m dlouhé. Za polosifony je jezírko 2 x 3 m
znaènì hluboké, ze kterého je vidìt náznak
pokraèování v pravém úhlu doleva. Z této chodby
ještì odboèuje ponìkud vìtší chodba, která se prudce
lomí doleva. V ohybu u pravé stìny je její dno
prorváno okrouhlou erodovanou studní 8 m
hlubokou, na jejímž dnì je voda. Za touto studnou
se chodba prudce mìní a zmenšuje. Je silnì
erodovaná a škrapovitì rozhlodaná, vysoká asi 1,8
– 0,7 m, široká 1 m. Jsou v ní ještì 3 podobné studny
s vodou.
Druhá, vìtší chodba, vede z 1. rozcestí asi 50 m
32
daleko, kde je druhá køižovatka. Zde: levá chodba je
ve tvaru stojaté elipsy až 3,5 m vysoká, prostoupili
jsme ji do vzdálenosti asi 50 m, kde se její strop
snižoval asi na 1 m. Pravá chodba si zachovává
pùvodní ráz a vyúsuje do dómu s nápadných
chaosem øícených blokù s vložkami kalcitu. Byl
oznaèen jako Øícený. V jeho zadní èásti sestoupíme
po suti asi 10 – 12 m hluboko ke stìnì dómu, prorvané
šikmou výraznou spárou. Ve výši asi 5 m spára konèí
u ústí chodby 6 m široké a 3 m vysoké. Nalevo lze
zase vystoupit nahoru po suovém kuželu. Zde v malé
boèní kavernì zaèínají další dvì chodby s pìknými
ukázkami korose a erose a s èetnými meandry.
Z Øíceného dómu je možno údajnì (dle S. Mayera)
pøijít spojovací chodbou opìt k výše popsaným
erodovaným studnám s vodou na dnì.
Údajnì je též nìjaká tùò v Øíceném dómu
(Mayer). Všechny chodby, které zde jsou dosud
popisovány a které vlastnì zaèínají v Dómu u homolí,
mají dno tvoøeno kulmským štìrkem, jemnì
potaženým blátem. Místy jsou i holé písky nebo holá
skála. Chodby pùsobí dojmem jako by v nich
nedávno (pøed nìkolika dny) ještì protékala voda.
V prostoru Øíceného dómu chodby meandrují a èasto
se rozvìtvují v úplné bludištì. Krápníková výzdoba
je v tomto prostoru pomìrnì chudší než v prostoru
poblíže homolí.
Nejvìtší pozornost byla vìnována chodbì
oznaèené jako Píseèná, nebo i Macošská, dle
množství písèitých náplavù. Chodba zaèíná
v Beníškovì chodbì asi 150 m jižnì od spodní
homole. Její zaèátek je asi 8 m nad úrovní Beníškovy
chodby, na píseèných náplavách vlevo. Vede opìt
zhruba pøímoèaøe a uplatòují se v ní hlavnì smìry
30 – 50º. Poèátek chodby má smìr 220(40º). Je to
nejmohutnìjší chodba s nejbohatší krápníkovou
výzdobou v Amatérské jeskyni. Je 8-15 m široká a 612 m vysoká, místy i vyšší. Její výzdoba je témìø
fantastická. Na každém kroku se setkáváme
s množstvím krápníkù, záclon, vodopádù, sintrù a
jiných tvarù. Chodba je kolem 2 km dlouhá a konèí
v chodbì s aktivním tokem, který se posléze stéká
s jiným (soutok Bílé vody a Sloupského potoka nebo
jeho èásti?) Vody obou tokù pak pokraèují smìrem k
Macoše mohutným tunelovým øeèištìm. Toto místo
je pravdìpodobnì nìkde v oblasti 300 m severnì od
Macochy.
Pøi expedici dne 27.1.1972 jsem prošel asi
polovinu délky této chodby. Chodba je zpoèátku
vyplnìna jemnými hlinitopísèitými sedimenty, které
místy pøechází v kulmové valouny. Na stropì je
snìhobílé žilkování, brèka a stalaktity rùzných tvarù.
Asi po 300 m je odboèka doprava. V tomto místì je
velmi silná dunivá ozvìna. Chodba tunelového
charakteru se mìní na mohutnou puklinovou zónu
40/90º,10 m širokou a 12 – 14 m vysokou. V tomto
místì jsou obøí krápníky podobné jako v Dómu
objevitelù v I. èásti Amatérky. Asi po 4 m se chodba
opìt mìní na tunel a lomí se do smìru 5º (výška 6 m).
V tomto místì je pøekrásný stalagmit, pøipomínající
fontánu. Za fontánou postupuje chodba s náplavami
po obou stranách, sahajícími až do výše 10 m
(podobné jako v dómech Staré Ochozské jeskynì).
Ve vzdálenosti asi 800 m se chodba rozšiøuje ve velký
dóm s mohutnými øícenými bloky na dnì a velmi
pìknými kalcitovými vložkami, pruhovanì (achátovì)
zbarvenými. Tento dóm je budován na puklinì 30/
75º a je až 15 m vysoký. Jeho šíøku a délku nemohu
odhadnout, nebo jsem jím pouze prošel do v protìjší
stìnì opìt pokraèující chodby, která má tunelový
profil a je zde 5 m vysoká, 8 m široká smìru 30/90º.
V této èásti je též výrazná pøíèná tektonika smìru
162/90º. V této èásti chodby jsem se setkal s mìøicí
skupinou, která postupovala od jezírka pøed
soutokem smìrem k homoli, které jsem šel pomoci
pøi mìøení polygonu. S touto skupinou jsem se tedy
vrátil zpìt.
Celá jeskynì pùsobí velkolepým dojmem. Je to
celé bludištì chodeb. Akce, které se na zaèátku roku
1972 uskuteènily, mìly za úkol najít hlavní smìry,
aktivní tok a vhodné místo pro ražení nového vchodu.
Množství odboèek proto zùstalo neprozkoumáno.
Prùzkum jeskynì je též velmi èasovì i fyzicky nároèný
a vyèerpávající, nehledì na obtíže technické (sifon
Povodòové chodby) a transport materiálu. Je tedy
proražení nového vchodu do zadních èástí jeskynì
podmínkou dalšího prùzkumu a výzkumu.
Zpracoval: Hugo Havel
SSPVJ
Únor 1972
Pozn. autora – tento popis je citací originálu
z té doby, názvy jsou jen pracovní a neodpovídají
dnešním názvùm.
Druhou událostí, kterou jsme øadu let tajili, byl
nápis na štole do Amatérské jeskynì. V souvislostech
se snahami GgÚ ÈSAV pojmenovat Amatérskou
jeskyni nebo alespoò její èást jinými názvy v prùbìhu
33
roku 1973, jsem jako tehdejší jednatel
Speleologického klubu pøipravoval øadu dopisù,
prohlášení a zpráv, které byly zasílány na rùzné
instituce s cílem podpoøit zachování pùvodního
názvu Amatérská pro celou jeskyni. V koncipování
tìchto písemností mì rozhodující mìrou nezištnì
pomohl dnes již zesnulý Jindøich Kvasnièka, jemuž
jsem za tuto pomoc i po létech zavázán. Celý pøípad
se øešil až na nejvyšších místech tehdejší hierarchie
a 14.2.1974 pøedseda Èeského úøadu geodetického
a kartografického a následnì 25.2.1974 pøedseda
vlády ÈSR Josef Korèák rozhodli, že pro celý systém
jeskyní zùstane zachován název objevitelù –
Amatérská jeskynì.
Ve stejné dobì upozornil V. Gregor (tehdy
pracovník KOMM) a náš, rovnìž již zesnulý pøítel
J. Vaøeka, zamìstnanec tehdejšího GgÚ ÈSAV, ale
souèasnì velký pøíznivec amatérských speleologù,
že GgÚ ÈSAV pøipravuje konferenci s novináøi
z celého svìta, akreditovaných v naší republice,
pøímo u vchodu do Amatérské jeskynì. Protože mìl
obavy, že vedení GgÚ ÈSAV nebude respektovat
název Amatérská, pøišel s nápadem, jestli bychom
nemohli zaøídit, aby vysoko na skalách visel nìjaký
transparent s nápisem AMATÉRSKÁ. Diskutovali
jsme o tom dlouho do veèera v prostorách KOMM
– Dr. Burkhardt, V. Gregor, M. Princ a autor. Variant
bylo více, nakonec jsme se pøiklonili k nejsnáze
proveditelné – nápis barvou pøímo na štolu.
Bohužel si již nepamatuji, který to byl den, ale
jistì to bylo po 25. únoru 1974 (pravdìpodobnì v 1.
polovinì mìsíce bøezna). M. Princ na poslední chvíli
akci odøekl, musel neoèekávanì nastoupit v noci na
mimoøádnou službu do laboratoøí. Jel jsem posledním
veèerním vlakem do Blanska, zde mne již èekal
V. Gregor se ženou Zdenou, posledním autobusem
jsme vyjeli na Tìchov. (Ze Skalního mlýna jsme
nechtìli jít, protože by nás mohl nìkdo vidìt, museli
bychom projít kolem chaty ÈSAV a kolem
Punkevních jeskyní). Z Tìchova jsme šli pìšky pøes
Nové Dvory na Blansek (zø. hradu) a dolù do žlebu.
Byl tehdy úplnìk a èerstvì napadaný sníh, takže bylo
dobøe vidìt na cestu. Na pravou i levou stìnu štoly
jsme èervenou barvou napsali nápisy „Pøedseda vlády
ÈSR schválil: Amatérská jeskynì“ a zvenèí na portál
štoly „Amatérská“. Poté jsme pìšky odešli stejnou
cestou do Blanska.
Ráno druhého dne pøijel jako první k Amatérské
jeskyni Dr. Burkhardt a ještì pøed pøíjezdem vedení
GgÚ ÈSAV (a dalších potentátù z okresu a kraje)
trpìlivì vysvìtloval všem pøítomným novináøùm, o
co se vlastnì jedná. Jediné, co mne mrzí, je, že jsem
nemohl na vlastní oèi vidìt ten trapas, kdy tehdejší
vedoucí pracovníci GgÚ ÈSAV museli odpovídat na
všeteèné dotazy již informovaných novináøù. Muselo
to pro nì být dost kruté, protože následná krasová
komise, na které jsem byl pøítomen, o tom vzrušenì
jednala témìø dvì hodiny. Nakonec však bylo
konstatováno, že i kdyby se pachatelé vypátrali,
stejnì nejsou postižitelní dle tehdejších zákonù,
nebo nepsali po skále, ale pouze po betonu umìlé
štoly – tenkrát ještì graffiti u nás neexistovala, asi
jsme byli první prùkopníci........
Toto jsou tedy mé pøíspìvky k doplnìní historie
Amatérské jeskynì. K jejich napsání jsem se odhodlal
poté, kdy se to stejnì již prozradilo a mezi lidem
jeskyòáøským kolují rùzné zaruèené, více èi ménì
pravdìpodobné, verze. Toto je tedy verze pravdivá,
dle mých vzpomínek pøímého úèastníka, vzpomínky
ostatních pøímých úèastníkù se urèitì budou lišit, ale
jen v nepodstatných detailech.
První historický sestup do propasti Macocha
Jan Flek
AOPK ÈR, Svitavská 11 – 13, 678 01 Blansko
Macocha je svìtovì proslulá øícená propast, tj.
propast se širokým otevøeným jícnem jímž proniká
až ke dnu propasti denní svìtlo, døíve se používalo
anglického lidového výrazu light-hole (osvìtlená
díra) a zároveò jeden ze symbolù Moravského krasu.
Málokdo z návštìvníkù si však uvìdomí, že propast
je pouhou souèástí velmi složitého krasového
systému, a že vlastní Punkevní jeskynì pøedstavují
pouhý jeho zlomek. Propast je hluboká 138,4 m
k vodní hladinì jezírek a pravdìpodobnì vznikla
propadnutím stropu mohutného podzemního dómu.
Rozmìry jejího horního okraje jsou 174 × 76 m. Dno
propasti je tvoøeno suovým kuželem z propadnutého
stropu. Ze sifonu tzv. Horního jezírka od Amatérské
jeskynì vytéká øíèka Punkva. Po nìkolika desítkách
metrù se opìt noøí pod skálu v tzv. Spodním jezírku,
jehož hloubka je podle nejnovìjších
speleopotápìèských výzkumù cca 50 m. Ve stìnách
34
propasti se nachází pøibližnì 50 otvorù vchodù
jeskyní. K nejznámìjším patøí Erichova,
Podmùstková, Èervíkovy, Pasovského a paralelní
propastí (Hankenštejnova a Pekelný jícen).
Je témìø jisté, že propast byla lidem známá od
nepamìti, jistì neunikla pozornosti pravìkých lidí
obývajících okolní jeskynì. Její všeobecnou známost
mezi osadníky okolních obcí potvrzují dochované
povìsti.
První písemný zápis o existenci „propasti,“
nebo tak osadníci okolních obcí Macochu pùvodnì
nazývali, pochází z knih bílých, tj. Knihy mìstské –
rychtáøské datovaný do roku 1575 na listu 34v (tj.
rub lištu) a na listu 35.
Zápis obsahuje: „Vyznání Jana Kotase,
rybníkáøe. Jan Kotas se v pátek pøed Smrtnou nedìlí,
tøikrát katem dotazován na muèidlech, vyznal ze
svých zloèinù. Pøi druhém a tøetím trápeni vyznal
v bodì VI, že s Jiøíkem Knapem z Chrudimì v øece
u blanenskejch hradù podpropastí okolo dvaceti pstruhù polapili a sprodajíc po vsech, spolu takové
peníze utratili.“
Je zajímavé, že nejsou uvádìna jména øeky ani
propasti.
V Bauerových Erholungen (Vídeò 1831)
J. Böhm poznamenává, že staré jméno Propast bylo
zmìnìno na Macocha, jak vypravuje povìst (sirotek
Václav otce Ladislava z Vilímovic, dìj se odehrává
r. 1626).
sedlákù se mu podaøilo dostat se ven. Neuèinil žádné
prùzkumy. Dìkoval Bohu, že se z toho sám šastnì
dostal. Po hodinì se ale prùbìžnì rozpomínal
(protože byl hrùzou zcela bez sebe), že by pøišel
k otvoru, kde by, pokud by vlezl dovnitø, zajisté spadl
do obrovské hloubky. Ve vodì vidìl obrovské pstruhy
a pøíšernì ho vylekala vydra atd.
Podle zpráv v tom vrchnost spatøovala Boží
zkoušku. To, že tento muž unikl z tak obrovského
nebezpeèí, kdy se mohl rozbít na kamenech nebo
utonout ve vodì, má ukázat pravdivost tvrzení: „Co
má viset, to se neutopí“.
V mìsíci kvìtnu léta pánì 1723 se dva duchovní
– R. P. Stalter ze Spielbergu a P. Lazarus Schopper
z minoritského øádu františkánù – kteøí právì dleli u
vrchnosti, rozhodli blíže poznat toto místo, na
vhodném místì se nechat spustit dolù a poznat tak
jedineènost tohoto místa jako pøítoku a odtoku vody,
pstruhy nebo pøíèinu hluku dopadajícího døeva.
Nejprve bylo pøedem posláno množství sedlákù
s dlouhým zámeckým lanem, aby vše pøipravili. Proti
složení spropitného byl jeden starý sedlák jménem
Štìpán spuštìn dolù a po projítí údolí opìt šastnì
vytažen ven. Nevypovìdìl nic neobvyklého, než že
musel sestoupit po vrcholku ještì níže (než kam byl
spuštìn), že vidìl ve vodì pstruhy, a že prošel takovým
strachem, jako by byl soudný den. Díky vytrpìnému
strachu ležel 3 dny nemocen.
Ten samý den se už nic nedìlo, i když se tak
zvìtšila touha po vlastnictví vìtšího množství
informací. Vrchnost by sem chtìla sestoupit po
zhotovených stupních, uctít svatou Rosalii
postavením sochy a umožnit návštìvu tohoto místa
bez nebezpeèí.
Na popud jmenovaného Lazara se celé panstvo
spolu se svými šlechtickými hosty: jeho excelencí
hrabìtem von Spritzendorfem generálem a
komandantem Spielbergu aj. 25. dne mìsíce kvìtna
vydala do lesa k uvedenému údolí. V pøítomnosti
všech hospodáøských úøedníkù, lovcù a rozlièných
rolníkù byla vyslovena nabídka, kdo by se za
spropitné dobrovolnì a odvážnì spustil do údolí.
Po dlouhém uvážení se ozval sedlák z Vilémovic. Ten
vyzkoušel stanovenou trasu (teprve pak mohl být
podle uvážení panstva spuštìn i duchovní P. Lazarus).
Protože ale nìkolik dùstojníkù dalo slovo, že budou
následovat svého pátera, a pøi pohledu na místo
ztratili odvahu, uvolnil se k tomu sloužící Johan
Jouhard. Ti dva pak promìøili údolí s následujícím
popisem.
Takto zní první zpráva o sestupu do Macochy,
je jistì možné pøedpokládat, že døíve bylo zajisté dost
neohrožených mužù, kteøí do Macochy sestoupili a
prohledali ji ze zvìdavosti. Jen se o tom nedochovaly
písemné záznamy.
RAJHRADSKÝ KLÁŠTERNÍ ARCHIV
Popis strašlivého hlubokého údolí položeného
v rájeckém panství v lese u Ostrova. Bylo
pojmenováno po vlastním obyvateli oblasti Macochy.
Jak si lidé vzpomínají, nebylo toto údolí – díky
své obrovské hloubce a neexistenci pøístupu
z jakékoliv strany – nikdy nikým slezeno ani
prozkoumáno. Jednu pøíhodnìjší zprávu máme od
jednoho majitele dobytka. Ve svaté vánoèní dobì
chtìl spolu se svým kamarádem odsekat vrcholky
nìjakých stromù rostoucích právì v této oblasti. Na
snìhu ale sklouzl dále od stromu. Mìl pøi tom to štìstí,
že zùstal sedìt na místì (což je pøi dnešním snìhu
neuvìøitelné). Díky svému pøíteli a s pomocí tamních
35
V pomìrnì rovném lese se dojde k strašlivému
místu. Lze zde spatøit hloubku, která se – až na jeden
kamenitý vrcholek, o kterém bude dále øeè – nedá
oèima obsáhnout. Nalevo lze dojít dolù až do
poloviny propasti, i když je nutné peèlivì se
pøidržovat koøenù a stromù. Pak oba dobrodruzi
uvázali kolem jednoho stromu lano, aby se mohli
spustit až na zem. Sestupuje se po srázu, který je
písèitý a mìkký a kam jen oèi dohlédnou svažuje se
až k zemi. Bez doteku skal se volnì spouštìjí na lanì
dolù. Sledují pøi tom divoké skály a potoky. Asi 32
sáhù lana je tøeba, než se dostanou dolù a postaví se
na nohy. Odtud musí sestoupit po vrcholku
sestávajícího ze samých volných kamenù, který je
pomìrnì tvrdý a nepøíjemný. Když se totiž šlápne na
kámen, ten uhne a za sebou táhle øadu dalších. Proto
se nedá jít moc rovnì. Tyto kameny pak vydávají
známé rachocení a hømìní padajícího kusu døeva,
kdy jako by se zemì chtìla hnout pod nohama. Jeden
kámen s sebou bere další a další, které se neuklidní
a zastaví se teprve až u paty vrcholku. Tento vrcholek
má délku asi 30 sáhù.
Dole v polovinì údolí leží kámen, který je asi
dva sáhy dlouhý a sáh široký. Tento kámen se musel
odlomit z horní skalní stìny a sesout se po vrcholku.
Zde se také vypíná sáh vysoký písèitý pahorek a
naproti tomu další podobný se stejnou výškou. Oba
jsou porostlé mechem. Mezi tìmito dvìma vrcholky
je komunikaèní otvor dvou dole se nacházejících
trychtýøù. Ten po pravé ruce je vìtší než ten druhý.
Jeho hloubka je 6 sáhù, což nemohlo být zmìøeno
latí, ale provazem s kamenem. V nich byli spatøeni
pstruzi.
Vlevo od trychtýøe se dojde na tøetí vrcholek,
kde se nachází 5 sáhù vysoká jeskynì podobná
peèlivì tvarovanému klenutí. Jeskynì není pøíliš
hluboká. Je zde ale øada dalších divokých otvorù
v jiných trhlinách. Nad trychtýøi se rozkládá skála,
ve které je otvor ústící nahoøe až do lesa. Nazývá se
komín. Když je jím hozen kámen, ozve se tøesknutí.
Levá skála podobná stìnì je na mnoha místech
porostlá mechem dlouhým jako prst. Na ostatních
stranách je barva stìn svìtle šedá. Na levé stranì je
velký èerný kamenitý otvor, podobný peci,vysoký asi
1 1/2 lokte. Kameny jsou nestejné a hranaté. Délka
mùže být kolem 2 sáhù. Když se nìco hodí dovnitø,
padne to velmi hluboko a do vody. V urèitých
obdobích odtud vystupuje mohutný proud vody, který,
jak to obyvatelé dokládají, zatopí v pomìrnì velké
výšce celé údolí. Na pravé stranì se nachází nejvìtší
jeskynì, která je odhadována na asi 100 sáhù. Díky
hloubce je zde lidské oko tak podvedeno, že se
èlovìku, který jde dole, nezdá ani loket velká.
Toto místo je dole širší než shora, protože se na
jedné stranì obrací skála po pravé ruce do formy
accenta. Délka tohoto místa je 60 sáhù, šíøka 16 sáhù.
Podle všech okolností musí být toto místo vždy
studené a vlhké, protože je slunce díky obrovské
hloubce neprosvítí. V celém údolí není k naleznutí
žádná rovina, jen samé vrcholky a voda.
Skalní potoky, ve kterých má voda výtok i pøítok,
nejsou díky hloubce vidìt a vypadají jako by šlo o
stojící vodu. Ve skuteènosti jí ale nejsou. I když zde
výtok není zøetelný a svržené døevo se hromadí
v jednom koutu, musí jít o výtok, protože se zde
nacházejí ryby, a protože je voda èistá, což se u stojící
vody nestává.
O tomto hlubokém útvaru informuje a souèasnì
jej jako „propast“ pojmenovává ve svém èásteènì
kuriosním, èásteènì lékaøském traktátu proslulý pan
Todt - artium liberalium et medicinae doctor. Pod
jménem „Alte Mährische Seltsamkeiten“ vycházel
èásteènì z vlastních, èásteènì z cizích zkušeností.
Píše o jeskyních a propastech ze Sloupu a Køtin a
jiných pamìtihodnostech. Na tomto místì,
strašidelném již pøi pohledu, se èlovìk položí na okraj
a hodí dolù asi 20 høivnový kámen. Než tento kámen
spadl na dno, odøíkal celý Otèenᚠatd. Po dopadnutí
se kámen rozbil na prach a jemu se zdálo, že se tento
prach zvedl jako obláèek kouøe.
Takto Todt popisuje toto místo a neustále pøitom
používá slova jako pøíšerná, dìsivá, strachy,
v ohrožení života atd. Co je zde ale popisováno jako
nebezpeèné a dìsivé, bylo pøesto oznaèeno jako
možné a lehké. Jeho popis pak souhlasí až na to, že
by se kámen rozbil. Tam, kde by kámen dopadl, není
žádná skála ale suchý písek, který se jako prach pøi
pádu zvedl. Díky velké hloubce musel být jeho zrak
podveden.
Tato oprava a popis místa po své pøesné
prohlídce dokazuje, že je lehké udìlat i to, co se
mnoha pøed tím zdálo být nemožné. To vše je ke cti
stvoøitele pøírody, k potìše a venerici jeho hrabìcí
excelenci von Rogendorffa a pro potlaèení mnoha
smyšlených vyprávìní.
P. Lazarus ut supra.
Rajhrad 21. øíjna 1772
raptim descripsit Josefus Melnicky v klášteøe
Rajhrad
36
TECHNIKA
A
ZPRÁVY
SZS
Porovnání èeských lan pro speleologii II. èást
Mojmír Záviška
Druhý den jsem obì lana za stejných podmínek
vypral (bubnová praèka, studená voda, 2x program
na vlnu) a dal usušit. Lanu B se bìhem praní odlepily
obì firemní oznaèení na koncích lan. Také mì
pøekvapilo, že lano B zùstalo v místech vìtšího
použití výraznì zahnìdlé oproti lanu A, které se (asi
díky novému opletu Route 44) vypralo doèista.
Po vysušení jsem ještì provedl zkoušku
uzlovatelnosti (je to pomìr mezi prùmìrem lana a
vnitøním prùmìrem uzlu na lanì – nesmí pøesáhnout
hodnotu 1:1).
Zjištìná hodnota (10 mìøení v rùzných èástech
lana)
A prùmìr lana 10,5 mm, vnitøní prùmìr uzlu 8 – 9
mm
B prùmìr lana 10 mm, vnitøní prùmìr uzlu 12 –14
mm.
Tentokrát se hodnocení èeských lan uskuteènilo
16.11.2002 v Palachovì propasti (Èeøinka). Tato
lokalita pro svoji extrémní zabahnìnost plnì
vyhovovala dalšímu zkoušení lan, horší už bylo najít
ochotné jedince pro jeho provedení. Nakonec se jako
nejjednodušší øešení ukázalo využít cvièení SZS è.1
– Èeský kras v této propasti.
K testu byla použita stejná lana jako v pøedešlém
èlánku:
A – Speleo 10,5 (vyrobeno 2002) firmy Singing Rock
(nová technologie opletu Route 44)
B – Speleo 10 (vyrobeno 2002) firmy Lanex.
Pro obì lana to byla premiéra v podzemí, byly
použity na vystrojení propasti (sestup + výstup) a
také byly použity jako lana pro záchranáøe
doprovázejícího nosítka v rámci cvièení SZS ze dna
na povrch. Po pøelezení prvních záchranáøù od sebe
nešlo, pro totální zabahnìnost, lana rozeznat jinde
než v kotvících uzlech mimo trasu transportu. Také
ostatní porovnání vlastností lana jako: zakládání do
slaòovátka, prùbìh slaòování, výstup na lanì apod.
se pro velké zabahnìní lezákù obtížnì hodnotilo, ale
i tak bylo v tìchto opravdu drsných podmínkách
vyhodnoceno jako výraznì lepší lano A. Další
neménì dùležitá èást porovnávání nastala až na
povrchu pøi rozvazování uzlù. Na zabahnìných lanech
se jednoznaènì lépe rozvazovaly uzly na lanì A.
U lana B firmy Lanex nelze než dodat, že se na
nìm projevuje stará bolest Bolatických lan a to, že
po použití v jeskyni ztvrdnou a ztratí ohebnost, což
je jev nevratný.
Na závìr mohu konstatovat, že lano firmy
Singing Rock prošlo i touto èástí porovnání se ctí a
ani po takto nároèném použití neztratilo své výborné
vlastnosti nového lana.
Intoxikace oxidem uhlièitým ve speleologii
Milan Geršl1 (ZO 6-23 Aragonit) – Marek Vitovják2 (ZO 7-02 Hranický kras)
1
Ústav geologických vìd, PøF MU Brno, Kotláøská 2, 611 37 Brno; e-mail: [email protected]
2
Ústav soudního lékaøství a medicínského práva FN Olomouc, Hnìvotínská 3, 775 09 Olomouc
Oxid uhlièitý je jednou z nejbìžnìjších škodlivin
v ovzduší jeskyní i ostatních podzemních prostor.
V pøípadì kvalitní detekce tohoto plynu a znalosti
první pomoci pøi pøípadné otravì, tedy intoxikaci
oxidem uhlièitým, se zpravidla jedná o klidného a
neškodného spoleèníka. Opomeneme-li však zásadní
zásady logicky uplatòované v prostøedí s vyšším
obsahem oxidu uhlièitého, mùžeme oèekávat tragické
následky.
Fyzikální a chemické vlastnosti
Oxid uhlièitý (døíve kyslièník uhlièitý), CO2 je
bezbarvý plyn, prakticky bez zápachu, resp. s mírnì
nakyslým zápachem, pøi vyšších koncentracích je
nakyslé chuti. Vøe, resp. sublimuje pøi -78,5 °C
(101,3 kPa). Snadno se zkapalòuje v bezbarvou
kapalinu. Jeden kg kapalného CO2 odpovídá 462 l
plynu. Pøi vypouštìní z tlakových lahví expanduje,
ochlazuje se a tvoøí bílou látku podobnou snìhu. Oxid
37
Zvýšený obsah rovnìž indikujeme pøi procesech
kvašení, hnití nebo tlení. V prùmyslu se jedná napø.
o kvasírny pivovarù, drožïárny, vinné sklepy, silážní
jámy. Lazarev (1959) uvádí rùzné pøíklady, napø. ve
skladech s kvasícím ovocem bylo zjištìno až 60 %
CO2, v kádích drožïáren až 37,6 %, v silážních
jamách až 76 %, v kontrolních šachtách vodovodní
sítì 0,25 – 11 %.
uhlièitý nehoøí ani hoøení nepodporuje, je velmi
stálou slouèeninou, která se rozkládá jen pøi velmi
vysokých teplotách (nad 1300 °C). Hustota v pomìru
ke vzduchu je 1,524. Je tedy asi o polovinu t잚í
než vzduch. I za normálního tlaku se velmi snadno
pohlcuje ve vodì. V jednom litru vody se pohltí pøi
teplotì 20 °C a tlaku 100,3 kPa až 0,88 litru CO2.
Vodné roztoky oxidu uhlièitého tvoøí kyselinu
uhlièitou H2CO3, reagují kysele a tvoøí mnoho solí
(uhlièitany).
Celkový charakter úèinku na organizmus
Pro organizmus èlovìka je oxid uhlièitý
pøirozeným stimulátorem dýchání. Pøi vdechování
nízkých koncentrací zpùsobuje oxid uhlièitý
zrychlení dechu. Pøi konc. asi 3 % CO2 v ovzduší se
dechová frekvence témìø zdvojnásobí, pøi 5 %
ztrojnásobí. To zpravidla již vyvolává bolesti hlavy,
také huèení v uších a èlovìk pociuje zvýšenou
únavu. Pocit zvýšené únavy nutí postiženého
k usednutí, èímž se dostává do polohy s vyšší
koncentrací CO2. Pøi konc. okolo 8 % se dostavují
silné bolesti hlavy a závratì, postižený ztrácí
soudnost. Mnohdy dochází k obrnì hlasivek a
postižený není schopen pøivolat pomoc. S pøíznaky
poèínající hypoxie se objeví i slabé narkotizující
úèinky. Pøi konc. 10 – 11 % již èlovìk ztrácí vìdomí
a pøi dalším vdechování nastává smrt.
Vlastní pitevní nález je charakterizován
obecnými známkami dušení (teèkovité krevní
výronky v mìkkých pokrývkách lebních, pod
serózními blanami, tekutá krev v orgánech a cévách,
akutní pøekrvení všech orgánù, otok mozku).
Bezprostøední pøíèinou smrti postiženého je tìžký
otok mozku v dùsledku dušení, pøièemž nástup smrti
je urychlen selháním periferního obìhového sytému.
Již pøi nízkých koncentracích vytváøí CO 2 na
vlhkých sliznicích kyselinu uhlièitou (H2CO3), která
dráždí sliznice dýchacích cest a oèi. Se zvýšením
koncentrace vyvolá pocit svìdìní a tepla, zvláštì na
zpocené pokožce. Dráždìní pokožky vede
k pøekrvení podkoží, a tím k nedokrvení centrálních
orgánù, což narušuje fyziologickou rovnováhu.
Celkovì je narušená èinnost centrální nervové
soustavy a celkovì se projevuje obdobnì jako
pøehøátí organizmu.
Za vysokou koncentraci se napø. v báòské
záchranáøské praxi považuje konc. nad 20 % CO 2.
Avšak již polovièní koncentrace zpùsobuje vznik
kyseliny uhlièité na zpocené pokožce pracovníka.
Pocity projevující se na pokožce v koncentracích nad
60 % jsou pro zasahující záchranáøe již vyloženì
M (molová hmotnost) 44,01 kg.mol-1
ñ (hustota) 1,9768 kg.m-3 pøi 0 °C a 101 325 Pa
cp (mìrná tepelná kapacita) 0,821 kJ.kg-1.K-1 pøi
101 325 Pa
r (mìrná plynová konstanta) 0,1889 kJ.kg-1.K-1 pøi
101 325 Pa
Výskyt
Oxid uhlièitý se vyskytuje vždy v malém
množství ve vzduchu (0,03 – 0,1 obj. %). V jeskyních
i ostatních podzemních prostorách mùžeme rozlišit
CO2 juvenilní, pronikající do prostor z hlubších èástí
zemské kùry, napø. jako pozùstatek vulkanické
èinnosti a biogenní, vznikající jako produkt hnití a
tlení organických zbytkù a výdøevy, dýcháním lidí a
živoèichù, pøi trhacích pracích, pøi požárech a
výbuších.
Ve Zbrašovských aragonitových jeskyních jsou
koncentrace juvenilního oxidu uhlièitého detailnì
sledovány od roku 1973. Prùmìrné koncentrace
v období 1973 – 2000 jsou napø. Prokopova kaple
6,6 %, Jurikùv dóm – Tunel 9,4 %, Gallašùv dóm
19,6 %. Prùmìrné koncentrace v roce 1999 dosáhly:
Prokopova kaple 21,5 %, Jurikùv dóm – Tunel 21,6
%, Gallašùv dóm 84,9 % (Geršl – Bosák 2000).
V Hranické propasti CO2 èasto tvoøí nedýchatelnou
vrstvu nad jezerem kyselky smísené s dešovou vodou.
V èernouhelných dolech se oxid uhlièitý, èasto
spolu s metanem nebo dusíkem, vyskytuje pøedevším
v podobì výronù z hornin, kde je uzavøen jako jeden
z produktù prouhelòování. Pøímo v dolech vzniká pøi
požárech, výbuších a záparech uhelné hmoty a
nakonec bývá pøivádìn i umìle jako inertizaèní
prostøedek pøi likvidaci tìchto nehod.
V prùmyslu se zvýšený obsah oxidu uhlièitého
mùže vyskytnout zejména v tunelech, ve studních,
rùzných jímkách a v potápìèských kesonech. Vysoké
obsahy tohoto plynu mùžou být nahromadìny pøi
tìžbì a zpracování uhlièitých minerálních vod.
38
nepøíjemné. Po ukonèení práce v prostøedí
zamoøeném CO 2 je proto vhodné omytí celého
povrchu tìla vlažnou vodou s použitím alkalického
mýdla, které urychlí neutralizaci kyseliny uhlièité.
intubuje a zavádí umìlé dýchání (hyperventilace).
Léky: bronchodilatace napø. Euphyllin ® (200 – 300
mg). Podání kyslíku musí pøedcházet zvýšení
dechové ventilace (Rossi - Dobler 1995).
První pomoc
Pøedlékaøská první pomoc: Polohování.
Uvolnìní a udržení volných dýchacích cest. Podání
kyslíku, pøíp. umìlé dýchání bez nebo i s potøebnými
pomùckami (T-tubus, vzduchovod, ambuvak,
pulmotor). Sledování dýchání, tepu a krevního tlaku.
Umìlá ventilace nesmí být nikdy zdržována
hledáním pomùcek. Vzduch vydechovaný
zachráncem je ihned k dispozici a vždy znamená
víc, než kyslík podaný o pár sekund pozdìji.
Vydechovaný vzduch obsahuje 16-18 % kyslíku, což
zcela postaèuje potøebám neodkladné resuscitace.
Lékaø: Pøivolaný lékaø zpravidla provede
celkové vyšetøení. V nutných pøípadech postiženého
Nejvyšší pøípustná koncentrace
Koncentraci složek ovzduší uvádíme zpravidla
v objemových procentech, v báòské praxi není
zvykem používat oznaèení % obj. Jen zøídka se
setkáváme s procenty hmotnostními, kde potom musí
být pro odlišení uvedeno znaèení v % hm. Pro velmi
malé koncentrace je možno použít jednotku milionté
èásti z celku, kterou oznaèujeme jako ppm (z lat.
partes per milion). 1 ppm = 0,000 1 %; 1% = 10 000
ppm. V chemické praxi a v nìkterých pøedpisech a
normách se mùžeme setkat s údajem uvádìjícím
koncentraci plynu v hmotnostních jednotkách na
urèitý objem ovzduší. Obvykle je to mg.m-3 nebo
mg.l-1.
9OLYR[LGXXKOLþLWpKRQDI\]LRORJLLþORY ND
.RQFHQWUDFH&2
REM
3 t]QDN\
1RUPiOQtNRQFHQWUDFHY=HPVNpDWPRVIp H
3OLFQtYHQWLODFHVWRXSiR0D[LPiOQtKUDQLFHSUREH]SHþQRXSUiFLS L
KRGSUDFRYQtVP Q =DþtQDMt VH SURMHYRYDW SUYQt YQtPDWHOQp S t]QDN\ SRFLW\ KRUND D SRFHQt
~SDGHN
SR]RUQRVWL
YGHWDLOHFK
SRFLW\
~]NRVWL
~QDYD
D
Y\þHUSiQt
QHPRWRUQRVW D ]WUiWD HQHUJLH QD NWHURX ]SUDYLGOD QHMG tYH XSR]RU XMH
VODERVWYNORXEHFK
3OLFQt YHQWLODFH VWRXSi R 3R Q NROLNDKRGLQRYp H[SR]LFL VH SURMHYXMt
EROHVWL KODY\ 3 L GHOãtP SRE\WX Y]U VWi DNXPXODFH &2 YW OH QD ~URYH NWHUi MLå ]S VREXMH SRUXFK\ W OHVQêFK IXQNFt ' YRGHP MH RN\VHOHQt IOXLG
YW OHVQêFK WNiQtFK 3R GORXKRGREpP SRE\WX YWpWR NRQFHQWUDFL &2 MH
YKRGQê Q NROLNDGHQQt SRE\W YH YKRGQpP SURVW HGt PLPR MHVN\QL DE\ VH
PHWDEROLFNpIXQNFHQDYUiWLO\NQRUPiOX
3OLFQt YHQWLODFH VWRXSi R 2EMHYXMH VH EXãHQt VUGFH S L QiPD]H
% åQ VH SURMHYXMt QiVOHGXMtFtS t]QDN\EROHVWLKODY\ ]iYUDW PRåQpMVRX
SRUXFK\YLG QtYSRGRE YLG QtVNYUQQHERKY ]GLþHN
2EMHYXMHVHQDILDORY Op]DEDUYHQtN åH]HVLOXMHVH~QDYDGêFKiQtVHVWiYi
W åãtP D REMHYXMt VH VLOQp EROHVWL KODY\ 3URGORXåHQi H[SR]LFH Y Qt
NRQFHQWUDFL P åH ]QDPHQDW QHYUDWQp ]P Q\ YRUJDQL]PX 3 L SURGORXåHQp
H[SR]LFLYNRQFS HVMLåQDVWiYiEH]Y GRPtDQiVOHGXMHVPUW
1HVQHVLWHOQpEROHVWLKODY\DVLOQpY\þHUSiQt-LåQ NROLNDPLQXWRYiH[SR]LFH
YHGHNQiVWXSXEH]Y GRPtDGXãHQtEH]S HGFKi]HMtFtFKYDURYQêFK
S t]QDN 9H[WUpPQ Y\VRNêFKNRQFHQWUDFtFKQDVWXSXMtN HþHNRPDDQiVOHGXMH
PR]NRYiVPUW
39
Podle Smìrnice Ministerstva zdravotnictví o
hygienických požadavcích na pracovní prostøedí jsou
stanoveny „takové nejvyšší pøípustné koncentrace
plynù, par a aerosolù v pracovním ovzduší (NPKP), o nichž se podle souèasných vìdeckých znalostí
pøedpokládá, že nepoškodí zdravotní stav jim
vystaveným“. Dále se rozdìlují na:
- NPK-P prùmìrná: v prùmìru za celou smìnu, což
je èasovì vážený prùmìr namìøených hodnot,
vztaženo na minutový dechový objem 20 litrù
vzduchu (14 – 21 kJ za minutu, což odpovídá chùzi
bez zátìže rychlostí 4 km.h-1). Pøi vyšší námaze musí
být hodnota NPK-P snížena.
- NPK-P mezní: jsou koncentrace, které nesmìjí
být pøekroèeny nikdy.
Koncentrace oxidu uhlièitého v ovzduší
pracoviš, kde se zdržují lidé, nesmí být vyšší než
1,5 % (NPK-P mezní). Mimo doly (povrchová
pracovištì) je NPK-P prùmìrná 9 000 mg.m-3 (asi
0,5 %), NPK-P mezní 45 000 mg.m-3 (asi 2,5 %).
trubice lze analyzovat jednotlivé složky v ovzduší,
napø.: CO2, CO, H2S, O2, nitrózní plyny aj. V ÈR se
jedná pøedevším o spojení s tzv. harmonikovými
nasávaèi UNIVERZAL 66 a UNIVERZAL 86.
Výhodou detekèních trubic je jejich
univerzálnost daná rozsahem dodávaných trubic a
tedy množstvím možných analyzovaných plynù.
Nevýhodou je jejich jednorázové použití, což znaènì
zvyšuje náklady pøi èastém mìøení.
Interferometry
Dùlní interferometry využívají ke stanovení
složek ovzduší rozdílných indexù lomù plynného
prostøedí. Svìtelné paprsky jsou optickou soustavou
vedeny jednak srovnávací komorou s èistým plynem,
jednak komorou, v níž je nasáto mìøené ovzduší.
Rozdíl lomù svìtelných paprskù se projevuje jako
posun interferenèního obrazu pozorovaný v okuláru.
Tento obraz je tvoøen øadou pravidelnì rozložených
barevných proužkù. Ze dvou nejtmavších levý pøímo
ukazuje hodnotu koncentrace na stupnici.
V báòské praxi se dnes používají interferometry
DI-2 s rozsahem 0 – 10 % CO2 a DI-2 C s rozsahem
0 – 100 % CO2. Je možné se setkat také se staršími
typy (ŠI 3, ŠI 10, DI-1 a DI-1 C). Interferometry
jsou urèeny ke stanovení koncentrace metanu ve
smìsi se vzduchem a smìsi metanu a oxidu uhlièitého
ve smìsi se vzduchem.
Interferometry jsou pomìrnì odolné pøístroje
s velmi jednoduchou obsluhou a nižší poøizovací
cenou. Uživatel by nemìl zapomínat na pravidelné
kontroly a kalibrace pøístroje u servisní organizace.
Celkovì lze tyto pøístroje hodnotit jako nejvýhodnìjší
pro použití ve speleologii.
Detekce oxidu uhlièitého ve vzduchu
Detekce pøímým spalováním
Jedná se o nejprimitivnìjší metodu založenou
na principu zhasnutí plamene zpùsobeným
pøítomným CO2. Benzínová indikaèní lampa, tzv.
vìtérka se používala døíve v báòském prùmyslu k
indikaci metanu. Benzinová vìtérka hoøí pøi 3 % CO2
mdle, pøi 11 % hasne, svíèka hasne pøi 11 % CO2.
Hoøící páry benzínu v indikaèní lampì hasnou
pøi obsahu kyslíku pod cca 16 %, plamen svíèky nebo
olejové lampy zhasíná pøi 17,5 % O2, acetylenový
plamen karbidové lampy asi pøi 12 % O2. Je tedy
nutné si uvìdomit, že karbidka velmi dobøe hoøí i
v ovzduší se smrtící koncentrací CO2.
Použití svíèek a karbidek v tomto smìru dnes
patøí do seznamu dobrodružných akcí a tyto
prostøedky by rozhodnì nemìly být jediným
identifikátorem nebezpeèného ovzduší u moderního
speleologa.
Ostatní analyzátory
Kromì nejbìžnìjších výše uvedených
detekèních prostøedkù existuje velké množství
moderních elektronických analyzátorù. Jedná se o
výrobky firem AUER/MSA, Dräger aj. Vysoké
poøizovací náklady jsou však hlavní zábranou pro
poøízení tìchto pøístrojù do bìžné amatérské
speleologické praxe.
Detekèní trubice
Detekèní trubice využívají barevných
chemických reakcí plynu s indikaèní náplní. Náplò
je zpravidla specifická pro urèitý plyn. V souèasnosti
vyrábìné sklenìné detekèní trubice jsou délkového
typu, tzn. množství zreagované vrstvy je pøímo
úmìrné obsahu mìøeného plynu. Trubice jsou pøímo
potištìny vyhodnocovací stupnicí. Podle použité
Ochranné prostøedky
Pøístroje pro ochranu dýchacích orgánù
v prostøedí s nízkým parciálním tlakem kyslíku nebo
pøi zvýšeném obsahu škodlivin lze rozdìlit na
pøístroje používané pro:
40
- vstup a pobyt v nebezpeèném prostøedí, tedy
pøístroje pracovní;
- únik z nebezpeèného prostøedí, tedy pøístroje
sebezáchranné.
Tradiènì dìlíme dýchací pøístroje podle využití
dýchací smìsi v pøístroji na:
- izolaèní s uzavøeným okruhem (regeneraèní);
- izolaèní s otevøeným okruhem;
- filtraèní.
prostory pøed zapoèetím práce peèlivì vyvìtrat nebo
použít nìkterý z ochranných prostøedkù. Pracovníky
je vhodné vybavit nìkterým ze sebezáchranných
pøístrojù používaných v báòském prùmyslu a zøídit
hlídku na povrchu kontrolující prùbìh akce.
Literatura:
Geršl M., Bosák P. (2000): Hranice Karst. – In: P.
Bosák (Ed.): Excursion Guide, Pre-Conference
Excursion, ÈAV Praha. 38-42. Praha.
Hájek L., Faster P. (1977): Dùlní záchranáøství. –
SNTL. Praha.
Faster P., Makarius R., Pošta V. a kol. (2000): Báòské
záchranáøství I. Kompendium pro báòského
záchranáøe. – Montanex. Ostrava.
Lazarev N. V. (1959): Chemické jedy v prùmyslu. –
SZN. Praha.
Rossi R., Dobler G. (1995): Akutní stavy do kapsy
pro záchrannou službu. – J.Kanzelsberger.
Praha.
Øíman A. (1953): Pøíruèka dùlního vìtrání. – SNTL.
Praha.
Preventivní opatøení
Pøed vstupem do potencionálnì zamoøených
prostor, tedy do jeskyní a starých dolù, zvláštì do
nižších úrovní, je nutno koncentraci CO 2 vždy
zkontrolovat. Jestliže v minulosti již v dané prostoøe
zvýšená koncentrace škodlivin namìøena byla, je
nutno provìøit složení ovzduší vždy pøi vstupu do
této prostory. Koncentraci CO2, pøíp. také jiných
plynù, je nutné kontrolovat také v pravidelných
intervalech po celou dobu trvání akce, pøíp. použít
pøístroj umožòující kontinuální sledování složení
ovzduší s varovným signálem. V pøípadì zjištìní
zvýšené koncentrace škodlivin v ovzduší je nutno
VÝROÈÍ
A
VZPOMÍNKY
Fernand Petzl, speleolog a vynálezce, zemøel
ve vìku 91 let
Se smutkem se lezecký svìt dozvìdìl, že
Fernand Petzl zemøel po dlouhé tìžké nemoci
31.5.2003 ve vìku 91 let.
V roce 1947 Petzl vytvoøil svìtový rekord
v hloubkovém prùniku do podzemí, jako nadšený
speleolog se v roce 1956 vedl expedici zkoumající
jeskynì „Gouffre Berger” (vytvoøil v tomto roce
svìtový rekord v hloubce –1 122 m). Soubìžnì
s tìmito výkony se zabýval vývojem a výrobou
pomùcek a metod používaných ve speleoalpinismu,
který byl v té dobì z velké èásti neznámým pojmem
a oborem.
Již roku 1942 se Fernand Petzl zaèal zajímat o
testování prvních nylonových lan pro jeskyòáøství a
horolezectví.
Ke konci padesátých a poèátkem šedesátých let
docházelo k vynalézání vybavení, které èásteènì
Øemeslník a speleolog
Fernand Petzl je zakladatelem firmy PETZL,
která je dnes svìtovou špièkou ve výrobì
jeskyòáøského, horolezeckého a záchranáøského
vybavení, pøièemž pùvodnì byla založená pøi
pokusech vyrobit si vybavení pro vlastní potøebu.
Speleolog a øemeslník Fernand Petzl se pøipojil
ve tøicátých letech k týmu, který byl veden Pierrem
Chevalierem, jehož zámìrem bylo prozkoumání
známého jeskynního systému „Dent de Crolles”.
41
souviselo s vyvíjejícími se technikami postupu a
stále hlubším prùzkumem podzemí a s pøekonáváním
tìžkostí s tímto souvisejících. Fernand Petzl, aktivní
v mnoha oborech, zaèal konstruovat prototypy
adaptované ke splnìní tìchto ambiciózních cílù:
vytvoøit jednoduše smontované a použitelné
vybavení, vyøešit problémy postupu do hloubek,
prùnik kaskádami, atd. ... Byla to otázka vynalézání,
vývoje, testování a dùvìry ve správnou funkci. Se
svým spoleèníkem Henri Brenotem zvaným „Kiki”
bude F. Petzl navždy zapsán zlatým písmem do
historie speleologie jako první na svìtì ve vývoji i
užití blokantu. Brenotovi vdìèíme za vynález prvního
kovového blokantu (tehdy nazývaného „opice“) a
poprvé obìma použitého v roce 1932 v masivu
Paloumere v Pyrenejích, Petzlovi pak za jejich
pozdìjší masovou výrobu a užití.
Vznik spoleènosti
Spoleènost
PETZL
se
zformovala
v sedmdesátých letech... Pøedstavte si øemeslnou
dílnu o ploše 75 ètvereèních metrù, která je umístìna
na úpatí „Dent de Crolles”, blízko alpského
Grenoblu. Na poèátku byla dílna jen místem setkání.
Jeden se pouèil z prùzkumu a dostal nápad, druhý
ho zrealizoval, vyrobil nástroj a tøetí ho pak zaèal
prodávat ostatním. Fernand Petzl produkoval
výrobky ve slévárnì s nevyèerpatelnou nápaditostí
za pomoci svých pøátel a synù.
V roce 1968 Bruno Dressler poprvé prezentoval
své nápady: pøedka dnešních BOBBINù (systém
slaòovacích kladek s pevnými boènicemi) a nový
lanový blokant. F.Petzl pojal tyto výrobky jako
startovní bod a po zmìnì designu a konstrukce
Obr. 2: Pøíprava žebøíkù pøed sestupem do propasti
– r. 1953, F. Petzl vlevo vpøedu (foto z archívu firmy
PETZL).
vyrobil koneèný typ nových lezeckých pomùcek.
Speleologie objevila svou autonomii v oblasti
prùzkumu podzemí s novì nabízeným vybavením.
V prvních letech byly produkty vyrábìny
intuitivnì a náhodnì na základì okamžitých
objednávek a pružných technických zmìn. Dobrým
pøíkladem jsou hlavová svìtla – èelovky. Zbylé
souèástky z osvìtlování jeskynì (souèástky svítilen,
které byly pro tento úèel použity) byly velkým
problémem, hlavnì kvùli skladování. „Rodina”
vymyslela hlavové lampy vyrábìné právì z tìchto
dílù, kterých se nemohli zbavit. První gumové pásky
na ZOOM svítilnách byly vyrobeny z pryžových
páskù, které byly pùvodnì použity pro výrobu
podprsenek.
Petzl stál u zrodu dnes už bìžných a zavedených
speleologických, horolezeckých a záchranáøských
vynálezù, jako jsou èelovky, blokant Shunt, slaòovací
brzda s blokováním STOP, první sedací
speleologické postroje, atd.
Už za svého života se stal legendou, a i když již
fyzicky není mezi námi, jeho jméno nezapadne,
protože jeho duch, nápady a výrobky vždy budou
pøi lezeckých aktivitách milionù lezcù na celém svìtì.
Obr. 1: F. Petzl ve svých 80ti letech (foto z archívu
firmy PETZL).
Podle zahranièního tisku zpracoval: R. Matýsek
42
Oslavenci ze ZO 1-11 Barrandien
Tak se nám ten vìkový prùmìr v Barrandienu
pomalu, ale nepøetržitì zvyšuje (což není na škodu
– s léty rostou svaly nutné k transportu jeskynních
sedimentù a údajnì i moudrost). Letos to mají na
svìdomí hned tøi viníci, kteøí pøes veškeré nástrahy
kladené jim životem dosáhli padesátky - Láïa Beneš
21. bøezna, Míla Mandelová 17. èervence a David
Havlíèek 18. èervence. Všichni tøi jsou èleny ÈSS
od nepamìti a ZO 1-11 Barrandien od jejího vzniku.
Nachodili mnoho kilometrù po cestách i necestách
nejen Dolného vrchu, natahali desítky metrù
polygonù a pøemístili mnoho zeminy a jiného humusu
z rùzných dìr rùzných krasù jinam (což tedy moc o
pøílišném rozumu nesvìdèí). Tak Vám pøeju za
Barrandieòáky mnoho dalších svalù, moudrosti,
zdraví a srandy. A nebojte se – dlouho v tom sami
nezùstanete.
Jiøina
David padesátníkem
Radko Tásler
Když jsem se dozvìdìl, že David Havlíèek,
velmi dobøe známý pøedevším mé (nyní již starší)
generaci, slaví padesáté narozeniny, zaèal jsem pátrat
v pamìti, kdy jsem se vlastnì s Davidem seznámil.
Nepøišel jsem na to. Pøed více než ètvrt stoletím jsme
s partou (tehdy ještì neexistovala Èeská
speleologická spoleènost) jezdili do Jihoslovenského
krasu slézat „hluboké“ vertikály. Kdo ty doby zažil,
ví, že si pøed každou akcí musel vyrobit šplhadla
nebo je alespoò opravit, protože tyto dùmyslné
samodìlky vìtšinou více než jednu akci nevydržely.
Tehdy nám zaèáteèníkùm vypravoval Milan
Konvalinka o skupinì Specialistù, kteøí bez problému
slézají stometrové díry a výrobu lezadel, úvazù a
slaòovátek mají v malíèku. Vyrazil jsem tehdy na
pøednášku Specialistù do malé chemické posluchárny
na Albertov a tam se poprvé s Davidem setkal. Na
tabuli mìl ještì s jedním „specialistou“ (bohužel již
nevím s kterým) pomocí háèkù pøipevnìno dùmyslné
zaøízení – z dnešního pohledu záchranáøský
kladkostroj. Když se na jednom konci za lano tahalo,
druhé lano lezlo nahoru mnohem pomaleji a ještì k
tomu nešlo tahat zpátky dolù. Pro nás to byl malý
technický zázrak, který mìl pouze malou chybièku,
na tabuli to prostì nìjak nefungovalo. Nicménì
pøednáška na mì udìlala velký dojem a mým pøáním
bylo se s tolik známými Specialisty nìjak seznámit.
A teï následuje výpadek pamìti - seznámení se s
Davidem, protože moji druhou expedici do Slovinska
již organizuji spoleènì s Davidem.
Za ta léta ježdìní jsem poznal, že David je
zapálený jeskyòáø, který bude se stejnou chutí
objevovat, zkoumat, dokumentovat jak velký a
slavný jeskynní systém, tak blbodíru. Mimo
Davidovy jeskyòáøské schopnosti jsme hlavnì
oceòovali jeho chu organizovat dopravu. Sám se
tím na našich spoleèných akcích pasoval do role
„dopravního referenta“. Jeho organizaèní schopnosti
v tomto oboru byly opravdu obdivuhodné a o jeho
systému cestování pøedevším v restauraèních
vagónech by se daly napsat celé romány. Jeho
vynalézavost pøi naší první zámoøské výpravì šla tak
daleko, že vymyslel i cestu vlakem na jih Malajsie,
kdyby letenky do Singapuru byly moc drahé.
David je však obrovským pøínosem pro celou
Èeskou speleologickou spoleènost. Nemám teï na
mysli, že stál u zrodu Spoleènosti a že byl jejím
mnohaletým pøedsedou, ale pøedevším bych chtìl
ocenit to, že za bolševizmu vymyslel a na
ministerstvu prosadil systém výjezdu èeských
jeskyòáøù za „železnou“ oponu. Kdo se v té dobì
snažil cestovat, ví, o èem mluvím. David chodil na
Ministerstvo kultury, pod které jsme tehdy spadali,
a trpìlivì vysvìtloval a pøesvìdèoval o každém
jednotlivém výjezdu kterékoli jeskyòáøské skupiny.
Pøíslušného referenta, pana Karla, tím èasto pøivádìl
do infarktové situace. Pøes veškeré totalitní zábrany
se mu podaøilo, alespoò co já vím, prosadit skoro
každý výjezd. Z Èeské speleologické spoleènosti se
tehdy stala taková malá „cestovní kanceláø“ a
ochránci pøírody i horolezci nám Davidovu aktivitu
mohli jen závidìt. Vìnoval tomu mnoho èasu a
myslím, že tato obrovská služba èlenùm ÈSS zùstala
dodnes nedocenìna.
David ve svém jeskyòáøském životì musel øešit
nepøíjemné a bohužel i tragické situace. Nìkteré se
týkaly i jeho samého a naštìstí dopadly vždy dobøe.
Pøi jedné zélandské výpravì si vykloubil rameno a
vrtulník ho odvážel do Nelsonu do nemocnice. Do
krosny jsme mu v rychlosti naházeli potøebné
obleèení, doklady a pár drobností. Nenapadlo nás
však zabalit vìci do hor. Davida z nemocnice brzy
43
vyhodili a èas do doby, než jsme ho v pùlce expedice
navštívili, trávil u našeho známého jeskyòáøe. Na
zbytek výpravy se však rozhodl jít s námi do hor a
mít v táboøe stálou službu, když už nemùže
jeskyòaøit. Jako nejvhodnìjší obleèení na výstup do
hor, když to jeho zùstalo v táboøe, se ukázalo jégrovo
prádlo. A tak byl David první èlovìk, který v jégrovì
spodním prádle s rukou na pásce vystoupil do
owenských hor k jezeru Bulmer Lake.
Za ta léta ježdìní docházelo samozøejmì i
k osobním neshodám. Nikdy však nebyly závažného
charakteru a pøedevším dvì mì utkvìly v pamìti.
První byla v sálech Svatomartinské jeskynì ve
Francii pøi fotografování. David není velkým
milovníkem jeskynního focení, ale vždy
spolupracuje. Tady jsem však dostal sprostì
vynadáno, protože se Davidovi nelíbilo, že mu okolo
hlavy lítají kameny uvolnìné trochu „silnìjší“
pyrosloží. Davida jsme èasto navštìvovali pøi návratu
z restaurace Vápenka na jeho chalupì v Krkonoších
a tady pøi jedné zvl᚝ podaøené návštìvì ukonèil
David zábavu slovy: „A okamžitì ven“. Nevadilo
ani, že pøi bujarém veselí se Davidovi hosti choulili
kdesi v koutku na kavalci, ani to, že jsme mu
zlikvidovali veškeré zásoby alkoholu (ostatnì nám
sám dost vydatnì pomáhal), ale to, že nᚠèlen
Jetelíèek asi podesáté máchnul rukou do nìjakého
výtvarného krásna povìšeného od trámu nad stolem.
David je i zaníceným vodákem, ale jeskyòaøinu
poslední dobou trochu fláká. Doufám, že ve zdraví
uskuteèníme ještì nìjakou spoleènou akci. Pøeji ti
za celou skupinu jen to dobré, ale Davide, lepší už
to nebude !!!!
Vzpomínky na mládí dra Havlíèka
S jubilantem mne pojí dlouholeté pøátelství.
Poprvé jsem ho uzøel, když jsem se v roce 75 vrátil
z vojny a legendární strýc Vojíø právì znovu vstával
z popela, tentokráte pod hlavièkou Svazarmu. Nìkde
tam jsme se domluvili na naší první spoleèné akci
v díøe a byla to pøímo propast na Èeøince. Zaujalo
mne, že si v díøe svítí pìtibuøtovkou složitì
upevnìnou k tìlu. Po vylezení jsme nìco vypili a
když jsme v podroušeném stavu chvátali na nádraží,
upadl na ni a zcela ji znièil. Tehdy jsem ho vidìl
prvnì plakat.
Pak jsme se obèas vídali na akcích strýce Vojíøe.
Jednou mì požádal o zapùjèení kmitákù (doma
vyrábìné gibsy). Hodlal slézti v èele ètyøèlenné
skupiny Diviaèiu propast. Netušil jsem, že jedny
kmitáky budou pro všechny. Akce mìla nešastný
prùbìh. David se ve snaze zachránit život kámoši,
který se chystal obìsit se v ústí propasti, stal prvním
èeským speleoaviatikem. Naštìstí dole byla osoba
známá pod pøezdívkou Buchta, která ho vlastním
tìlem zachránila. Jemu se nestalo nic, ona byla
nìkolik mìsícù v nemocnici.
Po návratu z vojny vyvinul chlop znaèné úsilí,
aby se stal èlenem naší elitní skupiny Specialisté.
Dokonce složil píseò, kterou nám prozpìvoval a která
zaèínala:
„Já jsem David Havlíèek,
Specialistù pomocníèek.
Já mám divnou manýru
prolezu každou díru.“
Takže byl postupnì pøijat za plnohodnotného
Specialistu. Byl to dobrý tah. David, jako velmi
aktivní jeskyòáø, se osvìdèil a se svým upøímným
vztahem k životu do skupiny dobøe zapadl.
Následoval pak bezpoèet akcí v krasech tuzemských
i zahranièních, nesèetné chvíle rozkoší v podzemí i
u kotle rudého kladiva.
Na první Dolný vrch ve svazarmovské éøe strýce
Vojíøe v roce 80 pøijel chlop o nìkolik dní pozdìji a
setkání s kámoši a krasem ho pøivedlo do tak
extatického stavu, že veèer z nìj byl rumový ponor.
Ještì se stihl zamilovat do slièné Rebarbory a když
jsme ho za svítání našli na lesní cestì a transportovali
zpìt do tábora, jen blábolil: „Báro, dej mi pusinku“.
Inu, veselost nás provázela poøád.
Mezitím byla založena Èeská speleologická
spoleènost a v roce 83 David zjistil, že je možno
vyjíždìt za oponu pøes Ministerstvo kultury. Tak jsme
spolu vyjeli na pionýrskou akci na pozvání
paøížských speleologù. Byla to výborná akce, bìhem
níž jsme navštívili nìkolik významných rajonù a
speleologických velièin. Zvoucí organizace mìla
letní tábor v oblasti Causses v j. Francii. Slezli jsme
s nimi nìkolik krásných propastí. Chlop se tam
zamiloval do apartní jeskyòáøky a vždy, když jsme
uléhali do stanu, rušil mi spaní dlouhými
halucinacemi. Když jsme se louèili na nádraží
v Montpellieru, chlop se úplnì klepal touhou a shánìl
kvìtiny. Bylo však poledne. Tak alespoò, že musí
Corinku políbit. Sama nás políbila oba. Milenou dìvu
44
se mu však nepodaøilo pozvat sem.
Postupem èasu docházelo k fosilnìní nìkterých
èlenù a kdysi tak bujará skupina pozvolna zanikla.
V posledních letech upadala èinnost i nejaktivnìjších
èlenù. Loni jsme se ale s chlopem domluvili a ve
staré (aè redukované) sestavì opìt vyrazili. Šlo nám
to jak zamlada. Tož chlope, a i v další padesátce
jsou ocelové traverzy vrbovým proutím proti Tvému
pøirození.
Ancha V.
LISTÁRNA
A
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
Gouffre Mirolda, Haute Savoie, Francie, 9. – 12.01.2003, -1733 m
Úèastníci:
Daniel COLLIARD (Cavernicoles)
Pascal BOURDARIE (CAF Aix en Provence)
Michil PHILIPS (CRPS)
Carlos PLACIDO (URSUS et Dolomites)
Michel Philips pøekonal koncový sifon a prozkoumal asi 600 m prostor s vodním tokem, 250 m po proudu
a 300 m proti proudu. Další pokraèování opìt uzavøeno dalším sifonem.
Aktuální poøadí nejhlubších propastí podle Erica Elguera
1. Mirolda 1733 m (Francie)
2. Gruber/Voronja 1710 m (Gruzie)
3. Lamprechtsofen 1632 m (Rakousko)
4. Jean-Bernard 1602 m (Francie)
5. Cerro 1589 m (Španìlsko)
6. Liptovska/Cehi2 1533 m (Slovinsko)
7. Sarma 1530 m (Gruzie)
8. Pantyukhin 1508 m (Gruzie)
9. Huaulta 1475 m (Mexico)
10. Trave 1441 m (Španìlsko)
Poznámka - vzhledem k tomu, ze pøesnost mìøení hloubky v podmínkách hlubokých propastí bude jen stìží
lepší než ±1 %, tak jde o poøadí jen orientaèní.
45
Suchožlebské strasti
Sluneèný svátek. Suchožlebští svalovci, slídíce
stromovím, sbírají svìtlohlavé satany. Smažené
servírují, slintajíce sežerou. Stáèí si svìtlého
Samsona. Sud syknul! Smùla. Slavný stromolezec,
sežraný sovìtskou samohonkou, strašidelnì skøehotá,
slézaje starou sosnu. Správce statkù skupiny
spekuluje: „Sbalí se spací sak sám?“ Suchožlebští
starci sunou sami silnicí svaøovaný superdekl. Slunce
svítí, sysli sadisticky souloží.
Stokilový speleolog sbíhá spìšnì svahem.
„Svážná spadla!! Sesuv!“ Starosta skupiny,
seznámen se situací, stanovil strùjce sesuvu:
„Sluhové socialismu! Soudruzi Strany!“
Speleologové startují samohyby, sbíhají se, svlékají,
skáèou srdnatì støemhlav skružemi, sestupují sedm
stupòù. „Stát!“ „Safra.“ „Sodoma!“ „Støílejte
soudruhy samopalem!“
Smrkové stojky stály spolehlivì sedmnáct
slunovratù. Spolehlivì shnily. Staèil slejvák. Seè
sebeopatrnìji sestupoval sedmnáct setin století starý
speleolog, staèila sekunda, strop se sesul. Spadly
sloupky, skála, speleolog, stalalaktity, saze, salám,
sopel. Sletìl sedmdesát stop. Svìtlo se sfouklo.
Smrad. Sedí svinut, stehno samostatnì stoèeno,
sanice sešrotována. Syká, skuhrá, smrká, smrt se
smìje, shazuje su. Sám, spoután skalami, svìtu
sebrán, smutnì skomírá.
Suchožlebáci se sofistikovanì spojují se
Suchožlebaèkami, svornì spìchají spadlému smolaøi
sundat skály, seškrábat sintr, shrabat svinstvo. Senior
speleolog skousnul spìšnì svaèinu – syreèek se
sobím sádlem – senzaèní sousto... Stál stranou, srkaje
svaøené svatovavøinecké, sám se svým svìžím
smradem. Skolil statný strom, sekerou spravuje
stojky. Superjeskyòáø, superfotograf, supermalíø
samouk sakruje, srší sprostými slovy – sexuologický
slovník – slabota. Sysifovské samaritánské snažení
se stává smysluplným – smažené satany skýtají
svalùm strašlivou sílu, speciálnì svìraèùm.
Samovolnì se svolavší semetriky skupinových starcù
svornì sýèkují: „Sprostá slova sotvakoho spasí, skály
se semknou, starci sejdou strašnou smrtí.“
Sanitka sviští silnicí. Soutok Svitavy, slévárna,
strmý stoupák, Svážná studna, stop! Spadnutý
spatøuje svìtlo svìta. Strašnì sedøený, sinalý, sotva
slyšitelnì spílá sviòské speleologii. Sanitka startuje.
Suchožlebská skupina sebrána strážci spravedlnosti,
spoutaní speleologové sklesle sedí. Službukonající
strážmistr sestavuje sáhodlouhý spis. Smutno Svážné
studni – stojí sirá samotinká, skruže smutkem sedají.
Soud se sešel. Stanovištì souzených sotva staèí.
Smluvení soudci suše sdìlují: „Skutky speleologù
shledal soud strašnými...“ Superjeskyòáø, slavný
silou svojí slovesnosti, smìle stoupl, suverénnì
spustil: „Staèí slavným soudcùm spìšnì sebraná
suma?“ Soudci, shlédnuvše smotek stokorun, sladili
své stanovisko se superjeskyòáøem (sedmý smysl?):
„Svoboda speleologùm suchožlebské skupiny.“
Stateèní Suchožlebští se spontánnì smìjí, Svážná
slaví, stojky staví.
Strùjce zskazek suchožlebské speleologické
skupiny
46
Z APOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ
POSTUPY
Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory
Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus)
První setkání
Je tomu již velmi dávno, kdy se naše skupina
seznámila s tímto podivným èlovìkem. Prožila s ním
jenom nìkolik akcí a jeho nìkolik návštìv, ale
všechny stály za to!
Vše zaèalo tím, že Kamila Komùrku navštívil
ve støední škole, kterou Kamil v té dobì navštìvoval,
uprostøed vyuèování nìjaký cizí èlovìk a nechal si
ho zavolat z hodiny. Pøedstavil se jako Vilém Horda,
zamìstnanec muzea v Kutné Hoøe a pozval skupinu
do Kutné Hory na exkurzi podzemí. Kamil
za skupinu pozvání pøijal a na schùzi
oznámil, že je mu kolem
padesátky a že zve skupinu na
návštìvu.
A tak tedy dne 28. 12.
1981 se uskuteènila první
návštìva
výše
jmenovaného v Kutné
Hoøe.
Akce se zúèastnili tito
èlenové: Jirka Prokop,
Kamil Komùrka, Roman
Zajíc, Miloš Kubišta, Jirka
a Mirek Langovi, Slávek
Javùrek, Jarda Novotný, Milan
Bláha, Jarda Pokorný, Zbynìk
Obrdlík, Vašek Kalný, Tomáš
Tichovský, Petr Dundáèek a Jindra
Koèka.
Celou cestu Kamil všechny napomínal, aby se
chovali slušnì, že pan doktor je starší vážený èlovìk,
a není ostuda!
Když skupina došla k jeho domu v Zemanovì
ulici, vybìhla náhle z domu pøihrblá postava
s rádiovkou a ohromným kocourem v náruèí. Byl to
on! “Pøedstavuju vám svého kocoura,” zaskøehotal,
“jmenuje se Uhlíèek. A já jsem Vilém Horda z Kutné
Hory. Hned jsem tady,” dodal a zmizel v domì.
Vzápìtí se pøiøítil s ošatkou potluèených, ošklivých
jablek a nutil skupinu, že je musí všechny sníst. Náhle
se ve dveøích objevila Hordova matka a zahartusila:
“Kluk jeden, vybìhne jen tak ve svetru!” Horda na
to odbìhl a potom se objevil v pøedpotopním kabátì
až na zem a zavelel: “Jdeme!” A tak skupina vyrazila
nic netuše na strastiplnou cestu s blesku rychlým
prùvodcem Hordou.
První zastávka byla u polorozboøeného domu,
kde prùvodce upozornil na zvláštní trámoví. Zakonèil
slovy: “Tento dùm pochází patrnì z patnáctého,
šestnáctého, nebo sedmnáctého století.” Potom
skupinu zavlekl do muzea a donutil
všechny u pokladny zakoupit imitace
Kutnohorských grošù.
A potom vše zaèalo!
Nejprve vlekl skupinu
prùvodce køovím a trním,
potom do kopce a z kopce,
až se ocitli naèerno
v objektu
nìjakého
podniku a tam nahnal
skupinu do nìjaké štoly, o
které nevìdìl jak se
jmenuje, ani jak je dlouhá.
Potom pokraèovalo utrpení
v lesích za Kutnou Horou.
Pøelézali nejstrmìjší kopce,
aby vzápìtí nakoukli do
pìtimetrové díry a v dobì, kdy
poslední èlenové do ní lezli, pádil již
Horda s ostatními pryè.
Skupina lezla pøes zasnìžené kopce, aby pøes
nì vzápìtí pøelézala bezúèelnì zpátky a dál pøes
potoky, skrz závìje poøád dál! Brzy skupina zjistila,
že se zrovna škrábala pøes kopce, pøestože dole vedla
kratší a pohodlná cesta. Ale nebyl èas nad nièím
uvažovat. Rychlému prùvodci se dalo stìží staèit.
Jednou nemohl najít smìr a chodil poøád dokola,
takže první èlenové se blížili kruhem k posledním a
najednou šup a prùvodce byl v prachu. Všichni se
rozhlíží kde je, v tom najednou Horda vybìhne
z houští, prolétne pìt metrù od skupiny a na druhé
47
stranì zase zmizne. Ještì se to asi dvakrát opakovalo,
potom div do skupiny nevrazil a zaradoval se, že se
koneènì našli. A tak zaèaly první utajované výbuchy
smíchu, ale to ještì nebylo nic, proti tomu, co
následovalo dál! Potom se skupina dostala po mnoha
dalších útrapách ke štole Antonína Paduánského, jejíž
délku skvìlý prùvodce odhadl na 1,5 až 4 kilometry.
Øka, že jí má celou prolezlou, vyzval všechny ke
vstupu.
Štola byla nádherná, na stìnách bìlostné sintrové
náteky a na zemi se nacházely volnì krásné krystaly
køemene. Když došli na konec štoly, zeptal se
prùvodce, kudy se dostanou ven. Skupina vyvedla
Hordu ze štoly a Horda místo vdìku rozhodl, že se
všichni pøebrodí øekou na druhou stranu. Bylo asi
15 stupòù pod nulou a øeka vypadala hluboká, ale
Horda už urèil sedm lidí v holínkách, kteøí se pøebrodí
první. Všem sedmi bìhem chvíle voda pøetekla pøes
holínky a ozýval se hrozný øev. “Je tam hodnì vody,”
usoudil Horda, my pùjdeme jinudy.” A už se øítil pryè
na druhou stranu a ostatní chtì nechtì za ním. Marnì
volali, že musíme poèkat, až ostatní pøebrodí øeku
zpìt, Horda hnal dále. A tak jich bylo o sedm ménì.
Nakonec zase skonèili u øeky. Nedá se nic dìlat, teï
už jí musíme pøebrodit všichni, rozhodl a vrhnul se
první do vln. Ostatní ho s hrùzou následovali, ale ne
každému se podaøilo pøebrodit. Èást lidí zùstala
uvìznìná na ostrùvku, ve snaze si v mrazu nenabrat
do bot a jen Horda, Míra Lang, Kamil a Pavel
pøebrodili na druhou stranu. Horda v rychlosti
vyždímal ponožky a kalhoty a prchal se zbytkem
kamsi do kopcù. Míra ještì staèil uvìznìným
kamarádùm na ostrùvku zamávat na rozlouèenou.
Ostatní se tedy za cenu menšího promáèení pøebrodili
zpìt a rozhodli se pokusit pronásledovat prùvodce z
druhého bøehu. Zbylo jich již jenom pìt. Když se
vyškrábali na nejvyšší kopec kvùli orientaci, uslyšeli
z dáli køik. To si jich všimlo prvních sedm ztracených
èlenù. Po pøivítání bylo rozhodnuto šíleného
prùvodce za každou cenu dohonit a zachránit naše
tøi èleny z jeho spárù. Jindra Koèka zrovna probíral
varianty, co s nimi Horda asi udìlá. Jestli je uštve,
utopí, spadnou ze skály. “Ale rozhodnì se nakonec
vrátí sám!” doplnil Sláva Javùrek. A vtom se dole,
hluboko pod kopcem na cestì vynoøila shrbená
postava, která nosem brousila zem a pádila nìkam
pryè. Ano, byl to Horda a sám!
Po záchvatu smíchu, který následoval, pádili
èlenové dolù, najít a zachránit zbývající tøi ztracené.
Pouze ètyøi èlenové, kteøí nejvíc drkotali zubama,
pronásledování vzdali a šli nìkam promáèení hledat
Kutnou Horu. Kamil, Míra a Pavel byli nalezeni na
jedné louce, kde se jim Horda ztratil. Bìhem krátkého
rozhovoru se najednou odnìkud vyøítil prùvodce,
zaradoval se a hnal skupinu dál. Vybíral ještì horší
cesty, než pøedtím a místa vzdálená padesát metrù
navštìvovali tøistametrovým obloukem v závìjích a
trní. Potom došli k rybníku, kde sotva pletli nohama.
Prùvodce vyhnal dva lidi na rybník, aby zjistili sílu
ledu. Když již byli dost daleko, rozmyslel se a zaèal
pádit na druhou stranu a ostatním nezbylo nic jiného,
než se pustit za ním. Jak oba prùzkumníci na rybníce
volají a mávají rukama a poèká, to urèitì nevnímal.
Lítostivým pohledem všichni míjeli ceduli, která
ukazovala smìr Kutná Hora na opaènou stranu, než
se prùvodce øítil. Najednou s prvníma zmizel
v zatáèce a Jindra podotkl, že by se moc nedivil,
kdyby se náhle objevily krvavé šlápoty. A ty se
opravdu po chvíli objevily. Sice s ulehèením poznali,
že jsou nejspíš z poranìné srnky, ale dùvìru
v prùvodce to nepodpoøilo. Kamil podotkl, že Horda
je jako dìdeèek Høíbeèek z Mrazíka, že udìlá cililink
a už je nìkde jinde. Všichni mu ale oponovali, že je
to spíš nìjaký zlý permon, který všechny uštve a
znièí. Tomu vše nasvìdèovalo, protože poslední již
padali vysílením. Prùvodce je musel nìkolikrát
pobídnout k rychlejšímu tempu.
Nepatrná chvilka odpoèinku byla až u nìjaké
pøehrady, o které se prùvodce rozpovídal a ukonèil
výklad tím, že hráz je opaènì vydutá, což nemá
v republice obdoby. Nad hrází vedla v celé délce møíž
a tu poruèil prùvodce všem pøeruèkovat na druhou
stranu. Když již všichni viseli na møíži, sám nìkam
zmizel a za chvíli se objevil na druhé stranì døív než
skupina a volal: “Pøátelé, rozpomnìl jsem se, že je
zde zkratka.” Když všichni slezli a tøeli si na kost
zmrzlé ruce, prozradil Horda blahosklonnì, že dalším
cílem cesty budou magnetovcové doly u Malešova.
Šlo se dál, až se asi dvacet metrù pøed skupinou
v køoví jevilo cosi jako doly. Ale prùvodce najednou
uhnul do nejvìtšího houští po levé stranì a vìtšina
ho slepì následovala. Poslední tøi zarazil Jindra
Koèka se slovy: “Poèkáme támhle u toho dolu, ten
blbec tam urèitì pøíde.”
A opravdu. Sotva se Jindra s Jirkou Prokopem a
Kamilem Komùrkou nasvaèili, ozval se pøed nimi
praskot a Horda byl s ostatními zde. Je pravda, že
zde nyní èásteènì odèinil pøestálé útrapy. Chodby
velikých profilù, kolmé a svážné šachty a kolem
haldy. Lana skupina sebou nemìla, ale prolezla
48
alespoò co se dalo. Horda nezapomnìl tøi lidi strèit
do ledové vody v jedné štole a pobízel je, a se dojdou
podívat alespoò za zatáèku. “Sám jsem se tam nikdy
nedostal,” volal vzrušenì, ale vody bylo ve štole
opravdu moc a tak to ke Hordovì nespokojenosti
vzdali. Když vylezli ven, krásnì se z nich kouøilo a
bìhem chvíle mìli z kalhot neohebný pancíø. Mezi
nimi Pavel Køivánek, který naøíkal, že to urèitì
nepøežije. Bylo to hrozné, ale stejnì všichni breèeli
smíchy, když se ti tøi dali do pohybu a nemohli pøi
tom ohýbat nohy.
Horda v tom navrhl jako další stanovištì doly
na rumìlku, ale všichni o pøekot zaèali køièet, že
chtìjí k nejbližší hospodì. “Je to ale škoda, pøátelé,”
øekl Horda smutnì, “dùl je nedaleko, ale podøizuji
se vìtšinì.” A potom prùvodce skupinu vedl
zasnìženou polní cestou. Byla tam tak vysoká vrstva
snìhu, že se v nìm lidi úplnì ztráceli. První v èele
pracnì proráželi cestu a všichni mìli sníh v rukávech,
za krkem, všude. To už si Pavel lehl na zem a rozhodl
se, že tady umøe. “Pavle vstávej, zmrzneš,” volali na
nìj, ale nebylo to nic platné. A tak ho museli zvednout
a dva ho vlekli mezi sebou. Netrvalo dlouho a
k Pavlovi se pøidal Dundy. Byl nejvyšší èas, že se
skupina doškrábala na silnici. To už sotva stáli na
nohou úplnì všichni. Nedaleko na pravé stranì byla
nìjaká vesnice a tak k ní všichni z posledních sil
klopýtali. Nikdo už nedbal Hordova volání, že
Malešov se zastávkou je na opaènou stranu.
Když skupina otevøela dveøe hospody, hostinská
jen øekla: “Kristapána” a hned srážela židle kolem
kamen. Nezeptala se ani co budou chtít a rovnou
vyhrkla: “Èaj, nebo grog?” A nìjaký místní se
chechtal, že se vrací Amundsen s výpravou.
Když skupina rozmrzla, èekalo jí další
pøekvapení. Jirka, Miloš a Kamil si pøisedli k místním
a nìkteøí z nich znali Hordu. Øíkali, že se døíve
jmenoval Karel Cicvárek. S jedním z nich prý byl
dokonce ve stejném podniku zamìstnán. Ale Horda
chodil do práce jak se mu zachtìlo a kdy se zrovna
probudil. Vysvìtloval, že není zdravé pøerušovat
násilnì spánek. Jednou pøišel velmi pozdì a
zdùvodnil to, že mu umøel králík a musel mu vystrojit
pohøeb. A když se to zanedlouho opakovalo, zavolal
na nìj zamìstnavatel VB. Tìm potom vysvìtloval,
že cestou sledoval na Královské haldì milostný rej
veverek. A na to Hordu z práce vyhodili. Nyní prý
prodává v muzeu vstupenky.
A potom odjela skupina již bez úhony domù,
Horda se s ní louèil na nádraží s pøáním, a zase
brzy pøijedou. Spousta èlenù byla potom nemocná a
všichni vzpomínali dlouho na první spoleènou akci
s prùvodcem panem doktorem Karlem, Vilémem,
Hordou, Cicvárkem.
Pokraèování pøíštì ...
49
L ITERATURA,
RECENZE
Pokorný Karel (2003): Hrad a chodba
tajná…..181 stran. BB Art. Praha ISBN 80-7341033-8.
Kniha bìžného formátu tištìná na dobrém, køídovém
papíøe nese podtituly „Teorie-spekulace-fantasieskuteènost“ a „dosud nejobsáhlejší pokus o
podchycení této tématiky“. Autor je pùvodem rytec
not, pozdìji typograf, dále zakládající èlen Klubu
vojenské historie. Kniha je zamìøena na historické
podzemí a to zejména hradní a vojenské. Úvodní
kapitoly jsou znaènì obecné, zmiòují existenci
podzemí na øadì domácích i zahranièních lokalit jako
je Zvíkov, Dìvín u Ralska, Velké Meziøíèí apod.
Zajímavé jsou (pøevzaté) plány podzemí opevnìného
kostela v Kurdìjovì na Bøeclavsku, Bechynì apod.
Knihu doprovázejí barevné fotografie prùmìrné,
obèas lepší, vìtšinou však horší úrovnì, než s jakou
se setkáváme napø. ve Speleofóru. Kniha pøedstavuje
struènou, spíš neuspoøádanou smìsici lokalit,
postøehù a nápadù, má velmi neúplnou bibliografii.
To je dáno požadavkem nakladatele na ètivost a
populární publikaci, která osloví vìtší množství
ètenáøù. Autoøi jsou v takovýchto pøípadech spíš vazaly nakladatelù. O knize jsem mluvil s nìkolika
lidmi, kteøí ji chválili jako dobrý úvod do
problematiky, ètenáøi Krasové deprese se však budou
spíš tìšit na další èíslo svého periodika.
podaøilo dát dohromady nezvykle amatérskou knihu
s nezvládnutým grafickým layoutem a nic
neøíkajícími popisky typu „Fragment parkovej
fontány“. Textovou úroveò knihy dosvìdèují vìty
jako je: „Slovenský kras to jsou nejenom jeskynì a
propasti, ale i vzácné a rozmanité rostliny a
živoèichové“. Knihy o krasu se vydávají tak obtížnì,
na Slovensku dokonce dvojnásob, a pøesto si nìkdo
dovolí vydat polovièní šmejd s banálním textem, ale
s obrázky, které by v jiné publikaci pùsobily
skvostným dojmem.
Adamoviè J. a Cílek V. eds. (2002): Železivce èeské
køídové pánve. Knihovna ÈSS 38, 172 stran. ISBN
80-85304-76-7. Praha.
Obvyklá šedá publikace byla financována z grantu
MŽP. Hustì psané, hutné až katalogové texty rùzných
autorù seznamují s hlavními lokalitami železivcù na
Kokoøínsku, Èeskolipsku, v Lužických horách,
Èeském ráji, na Broumovsku a dalších místech.
Svazek je uzavøen shrnutím nových poznatkù o
feritizaci a velmi dùležitým pøekladem starší, klasické
práce B. Müllera o vlivu proželeznìní a
prokøemenìní na pískovcovou krajinu. Sborník
obsahuje desítky obrázkù a mapek. Výhody:
základní, shrnující dílo o dané tématice, jeden
z dùležitých pøíspìvkù k pískovcovému fenoménu,
prùvodce po lokalitách, první dílo svého typu
navazující na pøedešlý sborník o železivcích, údiv
nad množstvím lokalit a tvarù železivcù. Nevýhody:
špatnì reprodukované fotky a nìkolik mapek na samé
hranici èitelnosti. Grafické podklady byly dodány
v dobré kvalitì, ale nekvalitní prací M. Hlaváèe byly
Buzinkay A. (2001): Kras. Rožòava a okolie. 110
stran. Vertikal. Rožòava. ISBN 80-968624-0-5.
Jedná se o tzv. reprezentativní obrazovou publikaci
velkého formátu, na níž se úèastnilo 10 fotografù.
Z jednotlivých fotografií, jež mnohé jsou krásné, se
50
znehodnoceny. Poté bylo vydáno dalších sto kusù
sborníku v lepší úpravì, ale nepozorností sazeèe
došlo k dalším chybám. Obìtavý a peèlivý
J. Adamoviè nejprve málem skoèil z okna (1. patro),
pak pøizabil druhého editora (V. Cílka), který mu
nabídl Knihovnu ÈSS jako publikaèní médium a dále
uvažoval o zapálení nakladatelství. Ještì bych rád
dodal, že vzhledem k tomu, že o grant MŽP žádal
V. Cílek, tak je uveden jako jeden z editorù, ale ve
skuteènosti témìø veškerá práce byla odvedena
J. Adamovièem.
rozšiøování mostu nad Rùžièkovou roklí pod
barrandovskou magistrálou byla objevena deprese,
pravdìpodobnì krasového pùvodu, která smìøuje asi
20 m pod dno údolí.
Leick A. (2002): GPS Solutions. Springer-Verlag.
Jedná se o nový èasopis, ètvrtletník, který se zabývá
všemi možnými aspekty využívání globálního
pozièního systému. Viz též http://link.springer.de/doi/
Žák K. (2002): Zamìøení vchodù jeskyní a další
mìøické práce v údolí Berounky v Èeském krasu.
MS, 25 stran. ÈGS. Praha. K. Žák se
spolupracovníky podniká neobvyklou a velmi
potøebnou akci. Sestavuje katalog všech jeskyní
Èeského krasu – zatím jich je asi 630, to je asi o 200
víc, než bylo v pùvodní evidenci AOPK respektive
ÈSS. Kromì toho zamìøuje údolí Berounky v širším
okolí Srbska, tak aby bylo možné vynést veškeré
jeskynì do jednoho plánu. O první fázi tohoto
nároèného projektu informuje pøedložená zpráva.
Není urèena ke zveøejnìní, protože obsahuje GPS
koordináty jeskynních vchodù.
Slovenský kras 2002, XL. Liptovský Mikuláš.
ISBN 80-88924-19-7.
Kvalitní, standardní sborník pøináší práce o jeskyni
Zápo¾ná, Mošnické jeskyni, tmavých laminách
v Domici (jsou starší, než se myslelo), o hydrologii
silicko-gombaseckého systému a další, zejména
regionální zprávy. Sborníku schází drobné zprávy,
zajímavosti a aktuality, ale udržuje si dobrou úroveò
a hlavnì vychází.
Balák I. et al. eds. (2002): Speleologický prùzkum
a výzkum v chránìných oblastech. 163 stran. 400
ks, Vydala Správa CHKO ÈR.
Sborník IX. Mezinárodní školy ochrany pøírody
krasových oblastí pøináší 40 pøíspìvkù týkajících se
zejména Amatérské jeskynì a rùzných metodik
výzkumu a dokumentace jeskyní a to nìkdy jako
úplné èlánky a jindy jenom jako abstrakty. V této
smìsce si èlovìk vždycky najde nìco, co jej zaujme.
Baroò I. (2002): Podzemní dutiny jako indikátory
svahových pohybù. MS, celkem i s pøílohami 30
stran. PøF MU. Brno.
Nepublikovaná zpráva pojednává o sesuvných
oblastech ve Vsetínských vrších (zejména lokality
Vaculov-Sedlo, Kobylská, Køížový vrch, Kopce u
Lideèka), ve kterých se objevují drobné svahové
dutiny. Zpráva má vìtší význam z hlediska
svahových pohybù než pseudokrasu.
Nìmec J. ed. (2003): Prokopské a Dalejské údolí
– pøírodní park. 144 stran. Consult. Praha ISBN
80-902132-4-3. Praha.
Kniha pøináší pøehled živé a neživé pøírody
významného pøírodního parku, v jehož rámci existuje
øada krasových dutin. Texty považuji za kvalitní,
nìkteré obrázky by byly nádherné, kdyby se je
podaøilo adekvátnì vytisknout. Editorovi a autorùm
se podaøilo sehnat velké množství archivních
pohledù, které knihu významnì obohacují (úplnìjší
recenze je uvedena in Ochrana pøírody 58,5). Na
tomto místì potøebuji doplnit dvì vìci, které se do
knihy již nedostaly. První je nález SJ kalcitové žíly,
na kterou jak již víme, jsou vázány nìkteré významné
krasové jevy. Tato žíla vystupuje v malém odkryvu
za železnièním pøejezdem nad vojenským objektem
a smìøuje do zadního cípu prokopského lomu, kde
leží nìkolik jeskyní. Druhá vìc je ta, že pøi
Journal of Cave and Karst Science. December
2002, 64,3. NSS.
Toto èíslo obsahuje dosti dùležitý pøíspìvek o vývoji
krasu v oblasti Tennengebirge v Rakousku (zhruba
u Salzburgu), který mùže napomoci i pøi hodnocení
krasových oblastí Slovenska, které leží na podobném,
alpsko-karpatském tektonickém základu. Poèátek
vývoje krasu je dán v oligocénu, ale rozsáhlý
horizontální fluviokrasový systém se vyvíjí až
v miocénu. Další klíèové období se týká pøelomu
pliocénu a kvartéru. Z dalších pøíspìvkù mì zaujala
zpráva o velkém jeskynním øícení, které se v Jones
County v Iowì odehrálo koncem glaciálu, což má
mnoho analogií ve støedoevropských krasových
oblastech, kde sedimenty pozdního glaciálu jsou
charakteristicky tvoøeny mohutnými zøícenými
51
bloky.
hladinou moøe. Jinak to je velmi pìkný èasopis, který
si kvalitou informací nezadá s jakýmkoliv západním
periodikem.
Cave and Karst Science 29,1, 2002. The
Transcactions of the British Cave Research
Association.
Vùbec nejdùležitìjším èlánkem tohoto èísla je práce
Ivo Baronì o vzniku propastí Slovenského krasu.
Ukazuje, že vìtšina propastí vzniká následkem
koroze skapávající vodou. Znamená to, že takovéto
propasti asi nejsou napojeny na žádný horizontální
krasový systém, ale konèí (i kdybychom vykopali
všechny sedimenty) úzkými, zkrasovìlými spárami.
Nevedou nikam! Další èlánky se týkají krasu na
Madagaskaru a nìjakých broukù v podzemí jeskyní
a dolù na The Isle of Man v Irském moøi.
Spelunca 87,3, 2002.
Popisované lokality: Vaucluse, Laos a zejména
nádherný kras Patagonie na Isla de Madre Dios.
Podle zábìrù se jedná o jednu z nejkrásnìjších
krasových oblastí svìta.
Geomicrobiology Journal 18, 2001.
Toto monotématické èíslo se týká mikrobiálních
reakcí v jeskyních, které (jak se zdá) jsou
všudypøítomné. Jsou indikovány organickými vlákny
(filamenty), tvoøenými rùznými minerály vèetnì Fea Mn-hydroxidù.
Caves and Caving 92, 2002, BCRA.
Dvì zajímavé vìci: LED revoluce pokraèuje
vývojem bílého svìtla a èlánek o historii proutkaøení
(to je nìco jiného než proutnictví).
Rùzné èlánky a práce:
Záhrubský K. (2003): Možnosti využití izotopù
uhlíku 14C a 13C v hydrogeologii Èeského krasu.
136 stran, doktorská práce. PøF UK. Praha.
Jaskinie 3,28. 2002.
V oblasti Latium v Itálii byla zkoumána nejhlubší
podvodní jeskynì svìta, kde bylo zatím dosaženo
hloubky 392 m pod hladinou zatopeného závrtu
Pozzo del Merro. V hloubce 370 m byla namìøena
neustále se zvyšující teplota vody (17° C). Ve vodì
byly nalezeny stopy síranù, takže se pravdìpodobnì
jedná o termální (hydrotermální) jeskyni, jejíž vývoj
je dáván do souvislosti s mohutným vulkanickým
centrem Monte Albano, který leží asi 30 km od
lokality. Rovnìž izotopová analýza vody odpovídá
termám lázní Acque Albule usazujícím mohutné
polohy travertinu. Do této hloubky se již nedá ponoøit
na zadržený dech, takže k prùzkumu byla využita
ponorka ROV – Remote Operating Vehicle Mercurio,
která nejprve pronikla do hloubky 210 m. Pozdìji
zde byl nasazen Hyball 300, jehož døívìjší model
byl využit pøi prùzkumu Hranické propasti. Ten
pronikl na samé hranice svých možností do 310 m,
díra však pokraèovala dál. Takže sami Italové
zkonstruovali další ponorku nazvanou Prometeo,
která se dostala nejenom 392 m hluboko, ale také do
nejnižšího známého místa na Zemi – leží 224 m pod
Bosák P., Pruner P. a Kadlec J. (2003):
Magnetostratigraphy of cave sediments:
application and limits. Stud. Geophys. Geod. 47,
301-330. Prague.
Jankovská V., Chromy P., Nižnianska M. (2002):
Šafárka – first paleobotanical data of the
character of Last Glacial Vegetation and
landscape in the West Carpathians. Acta
Paleobotanica 42,1, 39-50.
Kadlec J. et al. (2002): Stáøí a geneze sedimentù
v Šošùvské jeskyni. Acta Mus. Mor., Sci. Geol.
LXXXXVII, 229-243. Brno.
Kadlec J. a Táborský Z. (2002): Terciérní jeskynní
sedimenty v lomu Malá dohoda u Holštejna
v Moravském krasu. Geol. výzk. Mor. Slez. V roce
2001, 30-32. Brno. (Ve stejném èísle jsou další dva
èlánky o Moravském krasu: Hostìnice a Hádecké
údolí).
Anorganické suroviny doby kamennej
S pozùstatky po èinnosti našich vzdálených
pøedkù se setkáváme velmi èasto v jeskyních. To je
také dùvodem proè se domnívám, že je užiteèné
informovat naší jeskyòáøskou veøejnost o publikaci
vydané na konci loòského roku na Slovensku.
Monografii Dušana Hovorky a Ludmily Illášové
52
keramických nádob, i surovinám keramickým, a
popisu anorganických barviv v dobì kamenné
používaných. Pátý (15) vìnují kovùm
z archeologických nálezù (zlato a mìï), i když i
tato èást vychází z výsledkù konkrétní badatelské
práce, je oproti pøedchozím podstatnì chudší. Ostatnì
základní informace a problematika keramických
surovin i kovù zpracovávaných v neolitu a paleolitu
je velmi užiteèná a lze oèekávat, že se jí dostane
v budoucnosti více pozornosti.
Za zpracování si oba autoøi zaslouží pochvalu.
Vìøím, že jejich práce bude sloužit jako studijní
materiál pro všechna významnìjší evropská
archeologická pracovištì. Škoda jen, že anglický
souhrn je pouze tøináctistránkový.
Anorganické suroviny doby kamennej vydala
Universita Konštantina Filozofa v Nitøe. (2002). Jde
o velmi užiteènou pøíruèku nejen pro archeology, ale
i celou geologickou veøejnost a jeskyòáøe zvl᚝. Oba
autoøi se problematikou petroarcheologie zabývají
øadu let a v publikaci sumarizují a kriticky hodnotí
nálezy slovenských archeologických artefaktù
v kontextu Evropy. Publikace o rozsahu 190 stran
má 16. kapitol, je èlenìna do pìti samostatných,
nicménì na sebe navazujících celkù.
V prvním (kapitoly 1 – 4) je kromì obecné
charakteristiky „doby kamenné“ diskutována i
souèasná úroveò poznání paleolitu a neolitu na
slovenském území. Jako druhé následuje
Typologické èlenìní kamenných nástrojù (5 – 9)
s kratièkou charakteristikou materiálního pùvodu a
první informací o diferenciovaném využívání surovin
pro výrobu kamenné industrie. Tøetí, hlavní èástí, je
podrobný popis surovin (10 – 12) používaných
k výrobì štípané, hlazené a broušené industrie.
Uvádìny jsou petrologické popisy hornin tvoøících
konkrétní zkoumané artefakty ze slovenských
naleziš doplnìné analytickými daty a øadou
fotografií mikroskopických i jednotlivých
studovaných nástrojù. Ètvrtý (13 – 14), autoøi se
struènì vìnují, na základì rozboru støepù
Publikaci doporuèuji všem zájemcùm,
profesionálùm i amatérùm. Vzhledem k tomu, že se
k nám tato monografie Anorganické suroviny doby
kamennej bìžnì do knihkupectví asi nedostane,
zjistil jsem, že si jí lze objednat prostøednictvím
Pøírodovìdecké fakulty University Konštantina
Filozofa v Nitøe – Tøída A. Hlinku 1, 949 74 Nitra,
e-mail [email protected]
Ivan Turnovec
Inzerce
1) Prodám: 2 ks Cassida pøilby - laminátové /Tvar Pardubice/ úplnì nové, vel. è.2, èervené – á 250,- Kè.
(Pokud na Vás nespadne 2 t šutrák, tak menší jistì vydrží...)
2) Starší kombin. žárovkové Petzl svìtlo s piezo hoøákem vè. helmy. A další drobnosti, napø. karabiny!
Levnì! Zavolejte...
Jarda Veselý
Tel. 737233720; e-mail: [email protected]
53
Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci
Jako již tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak
postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat nám
svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování
podle nich je totiž jediný zpùsob, jak nám úèinnì
pomoci v naší nelehké práci.
V prvé øadì mít tvùrèího ducha a nìco hodit na
“papír“. Avšak na “papír“ v uvozovkách, protože
vzhledem k našim èasovým možnostem bychom se
rádi vyhnuli pøepisování textù do poèítaèe. Dnes už
snad každý má ve svém okolí nìkoho, kdo mu
pøípadnì text do digitální formy pøepíše, když nemá
tuto možnost sám. Používejte, prosím, nìkterý
z bìžnìjších textových editorù. Jako první nech je
v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním
jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslušnost.
U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na
závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo
alespoò èeském jazyce.
Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy
(perokresby, mapy), mìjte na pamìti, že budou
zmenšeny vìtšinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì
strany A5, tedy A4), a proto použijte radìji vìtší
písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt:
oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda.
Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!!
(1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na
300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp.
Fotografie bìžné velikosti skenujte
v odstínech šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì,
a to s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak
s rozlišením 1200 dpi.
Takto zpracované podklady pak pošlete
elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejhorším
poštou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00
Brno (radìji nedoporuèenì – vznikají zbyteèné
složitosti s pøevzetím). Pøípadné dotazy spojené
s pøípravou je možné konzultovat tamtéž. Dùležité
je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora,
kde je možné konzultovat pøípadné problémy.
Dùležitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním
pøíspìvku na webových stránkách.
Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou
zaøazené hned v nejbližším možném termínu.
Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby
z jeskyòáøského dìní a fotografie „na výšku“ na èelní
stranu èasopisu.
54
OBSAH
OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ................................. 1
AKTUÁLNÍ INFORMACE ........................................................... 2
Zprávy z pøedsednictva .............................................................................................. 2
Informace o výstavì .................................................................................................. 2
DOMÁCÍ LOKALITY ................................................................ 3
Kvìtnové povodnì v Moravském krasu /May floods in the Moravian Karst/
Jan Flek ........................................................................................................................................................ 3
Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí
/Hydrologic evaluation of flood on May 26th, 2003 in Sloup village and its close
surroundings/
Ivo Dostál ..................................................................................................................................................... 6
Jeskynì Na Javorce – 10 let výzkumu
Jiøí Dragoun – Jiøí Vejlupek (ZO 1-11 Barrandien) ..................................................................................... 9
Historie výzkumu a struèný geologický popis jeskyní Na Javorce u Karlštejna
/Research history and geological description of caves „Na Javorce“ near Karlštejn,
Bohemian Karst)/
Karel Žák .................................................................................................................................................... 11
ZAHRANIÈNÍ AKCE ............................................................... 15
Julské Alpy 2003
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 15
Oparara Basin, Kahurangi National Park
Jiøina a Miloš Novotní (ZO 1-11 Barrandien) .......................................................................................... 17
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ................................... 19
Jeskynì u skalního okna a Trojvchodová jeskynì - nové pseudokrasové jeskynì
v Brdské vrchovinì /Cave at Rocky Window and Cave of Three Entrances –
new pseudokarst caves in the Brdy Upland/
Jan Albrecht (Krasová deprese) – Roman Mlejnek ( ZO 5-07 Antroherpon) ............................................ 19
Jeskynì ve slepenci na Žïáru u Rokycan /Caves in conglomerates on the Žïár Hill
near to city of Rokycany (W. Bohemia)/
Václav Šastný ............................................................................................................................................ 20
Pseudokrasová jeskynì Pod Sekankou u Štìchovic
Václav Cílek ............................................................................................................................................... 21
55
Podzemní tìžba kštelu v okolí Hrádku u Rokycan /Underground sandstone mine in
surroundings of Hrádek u Rokycan/
Václav Šastný ............................................................................................................................................ 22
Vojenské podzemí na chorvatském ostrovì Lošinj /Military underground on Lošinj
Island (Croatia)/
Jiøí Sobotka (ZO 6-18 Cunicunulus) .......................................................................................................... 23
Pseudokrasové a drobné krasové tvary na Kapverdských ostrovech /Pseudokarst and
small karst forms on the Cape Verde Islands/
Jan Vítek ..................................................................................................................................................... 26
TROCHA HISTORIE ............................................................... 30
Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì
Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis) ................................................................................................................... 30
První historický sestup do propasti Macocha
Jan Flek ...................................................................................................................................................... 34
TECHNIKA A ZPRÁVY SZS ...................................................... 37
Porovnání èeských lan pro speleologii II. èást
Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 37
Intoxikace oxidem uhlièitým ve speleologii
Milan Geršl1 (ZO 6-23 Aragonit) – Marek Vitovják2 (ZO 7-02 Hranický kras) ....................................... 37
VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY .......................................................... 41
Fernand Petzl, speleolog a vynálezce, zemøel ve vìku 91 let ................................... 41
Oslavenci ze ZO 1-11 Barrandien ............................................................................. 43
David padesátníkem
Radko Tásler ............................................................................................................................................... 43
Vzpomínky na mládí dra Havlíèka ............................................................................ 44
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................................ 45
Gouffre Mirolda, Haute Savoie, Francie, 9.-12. 01.2003, -1733 m .......................... 45
Aktuální poøadí nejhlubších propastí podle Erica Elguera ....................................... 45
Suchožlebské strasti .................................................................................................. 46
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ................. 47
Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory
Jiøí Prokop (ZO 6 - 18 Cunicunulus) ......................................................................................................... 47
LITERATURA, RECENZE ........................................................ 50
Anorganické suroviny doby kamennej ...................................................................... 52
56