Výtažek z farní kroniky, z doby pana děkana Fr. Kvapila

Komentáře

Transkript

Výtažek z farní kroniky, z doby pana děkana Fr. Kvapila
PAN DÌKAN
10 let života s námi
Mgr. Bohumil Outrata
1
Je nedìlní srpnové odpoledne. Pøed druhou hodinou smìøují ke kostelu
sváteènì odìní farníci. Prostranství pøed farním chrámem a mezi “svatéma”
je zaplnìno. U vchodu do kostela èeká kapela, naproti pak sestøièky ve
fialových hábitech a dvacetièlenný pìvecký sbor. A dìtí jako smetí. U
hlavních dveøí administrátor fary P. Srovnalík s nìkolika knìžími z okolí. Je
tu i pan rada P. Jiøí Èerný. A starostové obcí patøících do farnosti. Ve dvì
hodiny se rozeznìjí zvony a ke kostelu se ulicí blíží nablýskané auto.
Vystupuje pomenší knìz sporé postavy, v èerné sutanì a kvadrátkem
na mírnì nachýlené hlavì k pravému rameni. Pokornì se uklání lidem a
pozvednutou pravicí žehná pøítomným. Kapela hraje bøeskný pochod. Nový
knìz, faráø, pastýø, zvolna kráèí špalírem vìøících ke kostelu.
Otcovsky pohladí dvì malá dìvèátka po uvítání a pøedání kytice.
Podìkuje za slova starosty Františka Gazdy: “Vítáme vás jako posla a
hlasatele lásky a pokoje.” A pak se ozve poprvé jeho nezapomenutelný,
pøíjemný, kazatelský hlas: “Drazí, doufám, že si dobøe porozumíme. Znám
vaše bolesti a starosti i slabosti a vy záhy poznáte také moje. Jenom vzájemná
láska odstraní všechny pøekážky, které mezi nás èasem postaví zlí lidé.”
Pøedanými klíèi odemyká kostel, otvírá svatostánek a poprvé žehná
svému lidu, o nìmž se pøed nedávnem zmínil slovy: “Bude-li to vùle Boží,
pùjdu do Nezamyslic.” A je zde.
Veèer otvírá ohmatanou farní kroniku a tuto krásnou a
nezapomenutelnou událost, jako svùj první zápis do této kroniky, zapsal
takto:
Uvítání:
V roce 1932 nastala zmìna v duchovní správì zdejší farnosti.
Dosavadní vldp., faráø a konsistorní rada, vldp. Jiøí Èerný pro
churavost odešel do výslužby a sice dne 1. 4. 1932 - bytem zùstává v
Nezamyslicích è. 8. Pùsobil ve zdejší farnosti 18 let, a to od r. 1914.
Úøední odevzdávka fary byla 26. 4. t. r. , a sice u pøítomnosti vysoce
dùstojného pana dìkana - vldp. P. Františka Hájka z Ivanovic,
jakožto arcibiskupského komisaøe a
vldp. P. Rudolfa
Bajara, faráøe a konsist. rady z Tištína. Duchovní správou zatím byl
povìøen dosavadní kooperátor P. František Srovnalík, který
administroval farnost až do pøíchodu nového faráøe P. Františka
Kvapila, který z Moravského písku od Bzence byl prezentován na
Nezamyslice a dne 14. srpna 1932 v nedìli odpoledne dojel o dvou
hodinách do Nezamyslic, kde pøed kostelem byl uvítán farníky,
2
zastupitelstvy pøifaøených obcí a dùst. p. administrátorem a dvìma
školaèkami, které po pøivítání pøedaly kytice. Hudba zahrála, pan
assesor a dìkan z Ivanovic vdp. P. Fr. Hájek odevzdal klíèe kostela,
bylo sv. požehnání - nový faráø podìkoval všem za uvítání a u fary
odevzdány klíèe od fary a na faøe byla odevzdávka úøedních vìcí za
pøítomnosti vdp. assesora Hájka, p. administrátora
Fr. Srovnalíka
a nového faráøe Fr. Kvapila a konkomisaøe P. Rud. Bajara - èlenù
kostelního konkurenèního výboru a otcù chudých. K instalaci dojeli
penzisté vdp. rada Hudec z Moøic, p. rada Jiøí Èerný a duchovní
správce z kláštera z Vícemìøic. Po odevzdávce byla svaèina na faøe.
Fara ztichla odchodem posledního hosta. Jen z kuchynì se ozýval
hluk mytého nádobí. Nahlédl dovnitø a prohodil: “Maryèko, du k Panence
Marii”.
Kráèel zvolna ulicí od kostela pøes køižovatku, dále k “Pazdernì”.
Pozornì se rozhlížel po selských domech i malých, chudých chaloupkách.
Odpovídal na pozdravy lidí, srdeènì potøásal nabízenými pravicemi a s
každým, koho potkal, prohodil pár slov.
Úzkou ulièkou se dostal na chodníèek, vedoucí po vysoké mezi ke
kaplièce. Jaké bylo jeho pøekvapení, když na místì malé, døevìné kaplièky,
tak dùvìrnì známé z jeho dìtských let, tu stála velká kaple, ukrytá pod
korunami starých lip. Pozdravil kamenný køíž, vìnovaný stavitelem kaple,
pøed jejímž vchodem pokornì poklekl. Po vroucí modlitbì nahlédl okénkem
ve dveøích dovnitø, kde ve veèerním šeru jen matnì vidìl nad oltáøíèkem
sochu té, které byla zasvìcena. “Dobrou noc, Matièko, zitra dondem za
Tebó.”
prùvod: 15. 8. 32
Dne 15. srpna vedl prùvod ke kaplièce nový faráø a rada P.
František Kvapil, rodák ze Želèe, kde pøed kaplí kázal a mìl pak v
kapli mši sv. tichou. Horko bylo veliké a lidu též hodnì. V nedìle
odpoledne pøicházeli sem lidé z okolí v prùvodech - s knìžími - z Tištína,
ze Želèe a my z Nezamyslic - vyprosit deštì - nebo suchem trpìli lidé i
dobytek - ve mnohých osadách nedostatek vody.
opravy:
Než došel nový faráø - budova farní i hospodáøské stavení se z
venku opravilo i olíèilo - vše udìlal kostelní konkurenèní výbor. Ve
3
faøe novou dlážku poøídil, chodbu v pøízemí - schodištì v prvním
poschodí. Ostatní svìtnice dal vymalovat - a okna i dvéøe namalovat
nový faráø svým nákladem. Kostelní výbor dal i studni vyèistit a novou
pumpu na dvoøe. Celá fara i hospodáøské budovy prohlédly.
Ve ètvrtek ráno je v kuchyni, pod mohutnou klenbou bílého stropu, u
prostøeného stolu s teplými koláèi a vonící kávou, neobvyklé ticho. Hovor
vázne. Pøíèina je v nadcházejícím louèení s administrátorem P. Františkem
Srovnalíkem, pùsobícím zde již tøetím rokem, který má obsadit faru v
Moravském Písku, opuštìnou P. Kvapilem.
“Tož nic, milý Františku. Buï tam na ty moje oveèky hodný. Opatruj
kostel, který jsme s velkými obtížemi s pomocí Boží postavili. Pozdravuj
všecky a vyøiï jim, že na nì v modlitbách budu stále vzpomínat. A když se
budou vyptávat, proè jsem odešel, tož jim jenom øekni mùj vzkaz: Èlovìk
má vìdìt, kdy má odejít. A tož, Františku, s Pánem Bohem.”
Ještì dlouho stál ve dveøích s mírnì naklonìnou hlavou, pak setøel
slzu, vešel do kanceláøe, otevøel kroniku, namoèil pero v kalamáøi a napsal
….
sám: 18. 8. 32
Ve ètvrtek 18. srpna odejel zdejší kaplan Fr. Srovnalík do Mor.
Písku za administrátora. Faráø zùstal sám bez kaplana. Pan rada
Èerný vypomáhal ochotnì, kde a jak mohl. Školu v klášteøe obstarával.
Faráø chodil v úterý ráno do Døevnovic, v úterý odpoledne do Moøic
- a v pátek ráno do Moøic a v pátek odpoledne do Døevnovic. V pondìlí
dopoledne a ve ètvrtek odpoledne ve zdejší škole vyuèoval.
Tìch nìkolik zbývajících dnù mìsíce srpna ubìhlo jako voda. Nastalo
záøí. Pøibyly povinnosti ve škole, a to nemalé. Ještìže pan rada Èerný se
uvolil vyuèovat náboženství na škole v klášteøe. Bez nìho nevím, nevím!
A k tìmto starostem pøibyla další. Koncem mìsíce je svátek patrona
našeho kostelíèka, èeského knížete sv. Václava. Je to mùj nejoblíbenìjší
svìtec. A jsou hody! Musím z toho udìlat takovou slavnost, aby se líbila
nejen Bohu, nýbrž i lidem.
Tyto myšlenky se mu honily hlavou.
A dal se hned do práce.
Neprosazoval a nekladl na prvé místo “hody”. Nazval tento den “Poutí
k svatému Václavu”. “Pøijïte ke knížeti, pokloòte se a žádejte”, takto zval
4
lidi. On sám sv. Václava obdivoval, pokornì uctíval a se všemi starostmi se
mu svìøoval.
Aby tento významný den zvýraznil, pozval i nìkolik cizích knìží a
také poutníky ze své rodné Želèe. Ta námaha a èas vìnovaný pøípravì
stála za to.
Hody:
Pou sv. Václava oslavena.
Ranní mši sv. mìl p. kaplan ze Strání P. Jan Novotný, rodák v
Vícemìøic. Kázal p. katecheta z Prostìjova P. Jaroslav Kvapil. Pøi
velké, kterou sloužil P. Jiøí Èerný, také. Asistoval nový faráø Kvapil,
podjáhnem byl bohoslovec Emanuel Kuchaø, presbyter asistent P. Jan
Novotný. Odpolední slavné požehnání mìl p. katecheta.
Na chóøe krásnì zpívali. Oltáøe byly krásnì vyzdobeny kvìtinami.
Ze Želèe tu byli na pouti a velmi se jim výzdoba kostela líbila.
Jak rád cestoval. Vášnivì miloval cestování. Nepohrdl žádným
dopravním prostøedkem. Rád usedl do koèáru, v zimì do saní. Na vìtší
vzdálenosti používal vlak a autobus. Nejvíc však miloval jízdy autem. Jenom
kolu se vyhýbal. “Totak”, øíkával, “ešèe se na stary kolena zmrzaèit!”
Touhu po cestování a poznávání snad mìl vrozenou od dìtství. Zatímco
ostatní kluci “móòali po dìdinì”, on se rozbìhl prašnými cestami na okolní
návrší a obhlížel široké obzory s lány obilí a rozhozenými vesnicemi v širé
rovinì, s namodralými horami v dálce. Pøitahovaly ho vzdálené Hostýnské
vrchy s bílou skvrnkou chrámu, nižší Oderské vrchy, okraj Jeseníkù za
Olomoucí se Sv. Kopeèkem a blízké chlumy za Drysicemi, kam se chodívalo
na borùvky, maliny nebo chutné høiby. A jejich údolími na poutì do Køtin a
do Sloupu.
Na svých cestách spojoval vždy pøíjemné s užiteèným. Bývalo to
zpravidla vždy nìjaké pozvání. Nìkdy velmi pøíjemné a milé, ale nìkdy i
smutné a bolestivé.
Tato první zapsaná patøila k tìm radostným. Jednak šlo o vysvìcení
nového knìze a pak o cestu do jeho milovaného kraje, kde prožil roky své
knìžské služby, na Slovácko.
Cesta:
øíjen 1932
Byl jsem na prvotinách v Uherském Ostrohu františkána P. Toboly.
5
Nastaly studené, sychravé, listopadové dny. Ze zpovìdnice pozoruje
velké, èerné, vìkem už znaènì prošlapané plotny podlahy, orosené studenou
vlhkostí. A kleèící lidi na této nepøíjemnì chladivé zemi. Jak to musí studit
do kolen! A ještì než vystoupí na svoji milovanou kazatelnu, už ví, o co
požádá. O peníze, na poøízení døevìné podlážky, která by pøekryla nevlídné
kameny.
Než se však dokonèí toto dílo, objeví se nová myšlenka: Jak odstranit
vnikání severního vìtru do sakristie. No a jak míval dosud ve zvyku, že od
myšlenky nemìl nikdy daleko k èinu, do konce listopadu bylo dílo hotovo. A
vìøící v kostele i ministranti v sakristii poznali, že to bylo dobré.
Hlava plná dobrých nápadù, co zlepšit, schopnost získat lidi, zorganizovat
a uskuteènit plány, to byly Boží dary, provázející jej celým životem. A k
tomu obdivuhodné množství energie a selské houževnatosti.
práce: listopad 1932
Deštìnou dlážku do kostela vzadu pod chórem a v žebraèce
darovala pí Rohánková.
Pøistavena pøedsíòka u sákristie, aby nebyl prùvan a sníh nemetl
do sárkristie.
“A nezapomeòte se stavit na faøe a pozvat velebnyho pána!”
Pøipomíná kterýsi z hercù dvojici dìvèat, nabízející lístky na pøedstavení
divadla, které nacvièili.
S obavami zatahala jedna z nich za zvonec u fary. Usmìvavý knìz je
srdeènì pøivítal a vzal si ne jeden, hned tøi lístky. “To víte, že dondem, a
rádi. Divadlo je moja velká láska.”
Øíkal pravdu, jako vždy. To konec koncù dokazují další zápisy v kronice,
v nichž jsou zachyceny návštìvy ochotnických pøedstavení nejen v
Nezamyslicích, nýbrž i v Nìmèicích, Želèi, Dobromilicích, Vrchoslavicích
a jinde. Nejenže nevynechal žádnou premiéru, ale on dokonce velmi rád
chodíval i do zkoušek. Cítil se dobøe mezi lidmi.
divadlo: listopad 1932
Pozvali nás na divadlo “Martin Chlubil”. Byli jsme všeci - i
hospodynì Maryèka - i neteø Žofie.
Je první den roku 1933.
6
Odpoledne je kostel zaplnìn lidmi do posledního místeèka. Pøed oltáø
pøichází zástup ministrantù. Za nimi dùstojnì kráèí “velebný pán” v
nádherném, zlatým brokátem zdobeném pluviálu. Otvírá svatostánek a
vystavuje zlacenou monstranci s bìlostnou velkou hostií, promìnou pøi ranní
mši sv. v Tìlo Pánì.
Silným hlasem zanotuje výzvu: “Te Deum laudamus..” Varhany
zaburácí plénem a chrám se naplní hlasy a slovy písnì “Bože chválíme
Tebe”. Stojí s mírnì nachýlenou hlavou a pøivøenými víèky pozoruje
prosklené okénko monstrance. Myšlenky nezastavíš! “Bože, co jsem vlastnì
v tom uplynulém roce ve Tvé službì vykonal? A co mì èeká v této nové
farnosti, mezi tìmito oveèkami, kleèícími tu za mnou? Pomoz mi, prosím,
pøekonávat sama sebe, mou lidskou slabost.” Pak pozvedl své krátkozraké
oèi k obrazu Matky Boží nad svatostánkem. “Lid zdejší Tì nazval - Maria
pomož -: Tož teda prosím i já, pomož, Maria!”
Slavnostní požehnání je u konce, lidé si potøásají rukama s pøáním
všeho nejlepšího. Mnozí pøicházejí i za svým “velebníèkem” se stejným
pøáním.
Pøistupuje i hospodáø Øíha a k blahopøání pøidává ještì nabídku
projížïky na saních. Kdo by ji nepøijal?
cesty: Nový rok
Mírná zima - zaèátek ledna - trochu snìhu - na saních v Želèi po
požehnání na Nový rok.
Tento rok nezaèíná právì nejlépe. Nezamìstnanost stále ještì doléhá
na celou øadu rodin. Vesnicí obèas projde nìjaký ubohý žebrák, prosící o
trochu teplého jídla, nebo nìjaký ten peníz. Ani jeden z nich nemine dveøe
u fary, kde není nikdy odmítnut.
Mnohem horší než nouze jsou však obavy z vývoje v sousedním
Nìmecku a øádìní fašistických skupin u nás. V novinách se doèetl o jejich
øádìní v Brnì. Veèer mu to potvrdilo rádio, pravidelnì poslouchané u
Novotných. Tak toto bylo nìco na jeho vlastenecké cítìní! Chlapi, sedící v
sobotu veèer v hospùdce Lidového domu, kde býval tento sobotní veèer
pravidelnými hostem i on, svého “velebníèka” nepoznávali. Paneèku, jak
høímal: “Co si to dovolují, u nás, mezi Moravany, v naší vlasti!”
Tu se poprvé projevil jeho zjevný odpor k fašismu.
7
politika: 22. 1. 33
V Brnì fašisté chtìli pøevrat - vnikli do kasáren.
divadlo: 26. 2. 33
V Brodku èlenové Orla pøijeli autobusem a sehráli po svatém
požehnání divadelní hru v Lidovém domì “Pøevrácený svìt”. Hráli
velmi zdaøile.
cesty: 20. 2. 33
Brodek - pohøeb otce mého spolužáka P. Ludvíka Kuksy.
29. 2. 33
Kromìøíž - konference knìžstva - pøednáška P. Schallera z Prahy.
V obci již nìkolik let vyvíjel svou èinnost pomìrnì poèetný spolek
Sokol. Mladý kaplan P. Srovnalík, hned po svém pøíchodu, projevil velkou
snahu založit podobný tìlovýchovný a kulturní spolek pro katolickou mládež.
Ale jeho nadøízený, pan rada Èerný, byl zásadnì proti. Zøejmì se obával
následných sporù a tøenic.
Mladí však na možnost vzniku katolické tìlovýchovné jednoty
nezapomnìli. Po pøíchodu nového pastýøe pøišli za ním se svým požadavkem.
A pochodili dobøe. “Jestliže máte, sice skromnou, ale vlastní tìlocviènu a
také dosti zájemcù, tak proè ne katolická tìlesná výchova?” Od úmyslu byl
u nìho vždy jen krùèek k èinu. Mladé nadšence povìøuje úkolem zajistit co
nejvìtší úèast na pøednášce o Orlu, na kterou zajišuje výborného øeèníka.
Slyšené slovo nechává v lidech dva týdny “uležet” a pak teprve svolává
zakládající schùzi. Sám ochotnì pøebírá funkci starosty novì vzniklé jednoty,
jak o tom svìdèí dva zápisy v kronice.
Orel: 19. 3. 33
Zakládali jsem jednotu Orla. Redaktor Rùžièka z Olomouce mìl
pøednášku.
2. 4. 33
Uskuteènila se veèer v Lidovém domì v Nezamyslicích Jednota
Orla.
Jak rád se smál. Upøímnì, lidsky. Neustále se usmíval laskavýma
8
oèima. Úsmìv mu hrál na rtech širokých úst. A také jeho èetné vrásky v
oblièeji, na èele a kolem oèí prozrazovaly úsmìvnou pohodu.
Když však spìchal jarním sluncem proteplenou polní cestou mezi
dvìma potoky k Nìmèicím, na pozvání svého bratrance P. Navrátila, to
ještì netušil, že tentokrát nevystaèí jen se svým úsmìvem, nebo tichým,
umírnìným, spoleèensky obstojným smíchem, nýbrž že se bude s ostatními
diváky nevázanì smát, ba co smát, øehonit se jako kdysi malý kluk mezi
svými kamarády na návsi, nebo pøi nìjaké psinì ve škole. Nìkolikrát musel
ze svého èerného obleku vytáhnout i velký bílý kapesník a utøít slzy smíchu,
stékající po tváøích. Kdo by odolal žertùm a veselým scénkám pøi sledování
tehdy populárního “Stréèka Køópala z Bøochovan”.
Nakažlivý smích pøinesl ještì naveèer na faru, kde podrobným
vyprávìním rozesmál jak Maryèku, tak i Žofii.
divadlo: 2. 4. 33
Odpoledne o tøech hodinách v Nìmèicích v Orlovnì divadlo
“Stréèek Køópal”. Bylo hodnì lidu.
Blížily se nejkrásnìjší svátky jara - Velikonoce. Už pár nedìl pøed
nimi se vyptával svého kostelníka, “pantáty” Látala, na zdejší zvyklosti.
Ten mu všechno vypovìdìl. Jenom o “klepání po dìdinì” se nezmínil. “A s
klepaèama po dìdinì tady kluci nechodívají?”, zeptal se. “Už deset let
nee”, znìla odpovìï. Neptal se po pøíèinách, ale hned vybìhl na vìž, prohlédl
starý, èervotoèem prožraný “øehtaè” na kliku a na faøe našel zbytky nìkolika
“klepaèù”. Hned druhý den navštívil koláøského mistra Josefa Konšela. A
na Zelený ètvrtek, kdy se po slavnostním “gloria” opatrnì odnesly zvonky,
ozýval se chrámovou lodí klapot nových klepaèù.
Už pùl hodiny pøed polednem se sbíhali ke kostelu kluci, a když se
pøesnì v poledne ozval z vìže rachot opraveného “øehtaèe”, vydali se v
prùvodu “dìdinó” až ke Svozilkùm za neustálého klepání èerstvì vyrobenými
klepaèi. A to se opakovalo až do soboty, kdy se znovu ozvaly zvony a
zvonky. Tak se postaral o obnovení staré tradice.
primice: 16. 4. 33
Hod Boží velikonoèní. Pod mrakem - chvílemi trochu pokrápìlo.
Po kázání pøed velkou - jsem autem jel do Nìmèic na primici P.
Františka Kyseláka.
9
Když pozdì veèer dokonèil kratièký záznam této události, odložil pero
a zamyslel se.
Jaký to nádherný zážitek asistovat pøi mši svaté, v níž poprvé mladý
knìz svými slovy promìòuje chléb v Tìlo Pánì. Jak je to vlastnì dlouho,
kdy jsem totéž prožíval já pøed svými drahými rodièi, sourozenci, pøíbuznými,
spolužáky, sousedy a známými ve své rodné Želèi? Už tøiatøicet let je tomu,
co jsem svùj život dobrovolnì zasvìtil knìžské službì, v níž vidím nejvìtší
zálibu a nejširší pole pùsobnosti ve službách Bohu, bližním a vlasti. Nikdy
jsem nelitoval svého rozhodnutí. Jen toho lituji, že stárnu a slábnu. “Dej mi,
Pane, alespoò trochu síly mládí tohoto nového knìze.”
oslavy: 23. 4. 33
Oslavili jsme 70. letého p. radu Jiøího Èerného - jeho narozeniny
i jmeniny. Nejdøíve slavnostnì v kostele, kde on sám mìl zpívanou mši
sv. a my mu asistovali.Pokraèovalo se na faøe.
Sedíme kolem prostøeného stolu ve velkém sále, v prvním poschodí
staré fary. Oslavenec, pan konsistorní rada, nyní už na zaslouženém
odpoèinku, samozøejmì v èele tabule. Zaèínáme modlitbou a pak slavnostním
pøípitkem. Dívám se na knìze, kterého jsem poznal již jako chlapec, ministrant, pozdìji jako student, pak jako bohoslovec a nakonec i jako novoknìz,
ve své rodné Želèi. Na tuto nezamyslickou faru pøišel ve velmi zlém roce.
V roce, kdy desítky mužù museli obléci vojenský mundùr a odjet na fronty
do váleèné vøavy. V roce, kdy slovy musel utìšovat plaèící ženy, matky, ale
i vdovy a sirotky. Ani on nebyl pozdìji ušetøen utrpení. Díval se zaslzenýma
oèima, jak se shazují zvony z vìže i na to, jak se varhany zbavují kovových
p횝al. Musel se rozlouèit i se svou milovanou “drahou matièkou”. Prožité
rány osudu nezlomily jeho ducha. Spíš naopak. Dokázal poøídit nové zvony,
elektrické osvìtlení do kostela i na faru, znovu ozvuèit nìmé varhany.
Napadla ho otázka: Budu se i já moci v jeho letech tak hrdì ohlédnout
na dílo, které v této farnosti zanechám?
cesty:
Po sv. Marku jsem navštívil kanovníka Moøice Rùžièku v
Urèicích. Hned druhý den Dlouhá Louèka u pana kardinála Lva
Skrbenského.
Listonoš pøinesl poštu. Zaujala ho dlouhá, zvláštní, bílá obálka. Na
10
známce razítko - Moravský Písek. “Kdopak nám to píše?” Po otevøení
zjistil, že je v ní pìknì vyvedené svatební oznámení a na nìm jména mladých
lidí. Jméno ženicha mu nic neøíká. Ale nevìsta? “Emilka, Emilka Šimková!”
Jeho žákynì, hodná panenka, zbožné dítì. To byla, paneèku, zpìvaèka!
Dává se do ètení pøiloženého dopisu, psaného dívèí rukou. “Ale to víš,
Emilko, že pøijedu a že ti rád splním tvé skromné pøání”, brumlá si pro sebe.
Pak ale spìchá do kuchynì a už v klenuté chodbì haleká: “Maryèko,
pojedeme do Písku! Víš koho budu sezdávat? Hádej! Emilku Šimkovou, no
ano, šak ju pøece znᚠ…!”
cesta: 30. 4. 33
Moravský Písek - nedìle odpoledne - sezdávat bývalou žaèku
Emílii Šimkovou.
Farní dvùr byl ve velmi špatném stavu. Jeho povrch byl nepevný,
znaènì svažitý, od budovy dolù k chlévùm a stodole, takže každý silnìjší
d隝 tu zanechal viditelné stopy v podobì menších èi vìtších stružek. Ty se
sice vždy zarovnaly, ale po dalším dešti bývaly zpravidla ještì hlubší. Tak
jsem se rozhodl s tím nìco udìlat. Ochotné pomocné ruce i odborníci na
tyto práce se našli, nakoupil a dovezl se potøebný materiál a v pondìlí se
zaèalo. To se mìøilo, kolíkovalo a radilo. Nejvíce starostí nám zpùsobila
terasa a schody u vchodu ze dvora do budovy. Ale veèer jsem už mohl do
kroniky napsat:
práce: 6. 5. 33
V úterý až pátek opravován dvùr na faøe. Kanály a rygoly dìlány,
aby voda nebrala prs na dvoøe.
divadla: 7. 5. 33
Je nedìle. O tøech odpoledne jsme byli /16/ z Nezamyslic v
Nìmèicích v Orlovnì, kde hráli velmi krásnì “Život sv. Terezièky”.
24. 5. 33
Po májové pobožnosti bylo sehráno divadlo: “Pasaèka z Lurd”.
Dìti hodnì pøišly - i matky - z kláštera byli sirotci zdarma. Z Vícemìøic
pøivedl P. Neduchal 40 chlapcù. Veèer se hrálo pro dospìlé. A zase
byla dvorana Lidového domu plnièká a hereèky se tužily ještì více.
Vybralo se 667 korun.
11
V nedìlním odpoledni stojí ve skupince mužù pøed farou a spokojenì
se svìøuje: “Nikdy bych nevìøil tomu, že dobré ovoce mùže tak rychle
uzrát.” Tady, na dláždìném prostoru pøed kostelem, vidí dùkaz, že to možné
je. Hemží se to tu omladinou, která ještì pøed hodinou zaplòovala kostel na
“hrubé”, a teï již v cvièebních úborech èeká netrpìlivì na ozdobené
žebøiòáky, které ji pøepraví do nedalekých Koválovic na veøejné cvièení.
Vždy teprve pøed dvìma mìsíci byla katolická tìlovýchovná jednota Orel
zde založena! A už si troufnou veøejnì vystupovat?
Tlaèí se na kozlík prvního vozu, který najíždí. Pan Novotný ho však
zahání: “Velebné pane, vy pojedete koèárem!” Pìt vyšòoøených vozù vyjelo.
Kolem Hliníku, vzhùru ke køíži za tištínským høbitovem, potom kolem lokálky,
pøes Slanou a Charváty, do Koválovic. Bylo to krásné odpoledne.
Pøi veèerní modlitbì podìkoval za to, že se podaøilo dobré dílo mezi
mládeží, otevøel kroniku a tuto radostnou událost zapsal:
Orel: 11. 6. 33
Po velké mši svaté jeli Orli poprvé - padesát šest jich jelo - na
veøejné cvièení do Koválovic. To bylo radosti a nadšení.
“A tož, kde ste zas byl, velebné pane?”, ptal se hned ve dveøích
staøeèek Novotný, “Janíèek”, pøicházejícího knìze k poslechu rádia, jako
každý jiný veèer. “V Podivicích. Vite, po náboženstvi sem zabìhl ešèe do
kláštera na obìd a po nìm mi matka pøedstavená nabidla, ešli bych s nima
nezajel podivat se na ten nové dum, co nedávno kópili a na ozdravovnu
pøebudovali. Tož to vite, že sem jel. Krásnì je tam. Kolem voòavé les, ticho
a ten luft! No, pohádka vám povim.”
cesty: 14. 6. 33
Ve støedu jsem byl autem v Podivicích se podívat na ozdravovnu
sester Dominikánek z Vícemìøic. Tu byli jejich chovanci na èerstvém
vzduchu.
Mezi tímto zápisem a následujícím, k nìmuž došlo až zaèátkem
èervence, je nápadná neobvyklá mezera u kronikáøe, který tak svìdomitì a
pravidelnì zaznamenával i podrobnosti. Proè?
Hlavní pøíèinou byl jeho zhoršený zdravotní stav. On, který býval od
dìtství kluk jako buk, který lékaøe nikdy nepotøeboval, najednou pociuje
slabost. Stále èastìji pociuje únavu, kterou dosud neznal. Dennì ráno vstává
12
pøed pátou, aby co nejdéle mohl pøed ranní bohoslužbou setrvávat na
modlitbách. Pak cesty “pìšórem” do sousedních obcí a vyuèování. Neslyší
napomínání své neteøe: “Pamatujte taky trochu na sebe!” Naopak pøekonává
sám sebe!
A tak pøišlo první vážnìjší varování. Musí ulehnout. Doktor Bedøich
Friedl mu øíká bez obalu: “Vᚠzdravotní stav, dùstojný pane, nic moc!
Ozývá se pohrudnice, ledviny zaèínají zlobit, no a cukrovka je na obzoru.
Doporuèoval bych okamžitì na pár týdnù vysadit a nejlépe nìjaké ty láznì
nebo ozdravovnu.”
Ozdravovna! Hned pochopil, že ten nedávný výlet autem do Podivic
byl už pøedem dohodnut a jemu se nic neøeklo. A když druhý den za ním
pøijela matka pøedstavená, že by na nìjaký èas potøebovali knìze do Podivic,
aby jim tam dennì sloužil mši svatou, spiklenecky kývnul, že tedy pùjde.
Jeho pobyt, který mu nesmírnì prospìl, vypadal však spíše jako
turistika, jak prozrazují zápisy v kronice.
ozdravovna: 5. 7. 33
Z Podivic jsem jel do Vyškova na høbitov.
Na sv. Cyrila a Metodìje bylo pìknì. Odpoledne po sv. požehnání
jsem autem odjel do Podivic, abych tam dennì sloužil mši sv. a v lesích
se zotavil - nebo bez kaplana jsem zastával za vydatné pomoci p.
rady Èerného a p. faráøe Neduchala.
Mnoho lidu na jahodách a houbách - nezamìstnaní - práce
nebyla.
10. 7.
Jsem zašel z Podivic do Myslejovic ke spolužákovi P. Mikuláši
Košutovi.
11. 7.
V Želèi na pohøbu sestøenice Marie Spisarovy - matky P.
Benedikta Spisara, knìze u Milosrdných v Bratislavì.
12. 7.
Na pohøebì v Nezamyslicích - zemøela paní Fröhlichová - z Prahy
byla pøevezena.
13
16. 7.
Je nedìle 6. po sv. Duchu. Dopoledne pìknì - veøejné cvièení
Orla. Byli v kostele na mši svaté - plný kostel byl Orlù. Lidé staøí
radostí plakali, když vidìli, že mládež pøece se hlásí ke kostelu a k
Pánu Bohu. Na velké byli jen naši Orli a z Tištína. Hudebníci - 20 - z
Nivnice - dojeli autobusem. Obìdvali a veèeøeli na faøe. Na sv.
požehnání - kostel nestaèil pro všechny Orly - v prùvodì okrojovaných
Orlù a Orlic 650 - šli pak po sv. požehnání prùvodem pøes celé námìstí
až na pazdernu a zpìt do Lidového domu. Øeènil pan kaplan Hála z
Ivanovic. Zaèalo o ètyøech hodinách pršet - a pršelo - lilo. Nemohli
cvièit.
17. 7.
Byl jsem v Kostelci za Prostìjovem na pohøebì faráøe Matouše
Vavøínka.
18. 7.
O devíti hodinách jsem jel autem opìt do Podivic.
19. 7.
Šel lesem pìšky do Pustimìøe.
20. 7.
Do Prostìjova na pøehradu u Plumlova a veèer do Podivic.
Víte, když se dnes dívám na turistickou mapu okolí Podivic a sleduji v
ní “výšlapy”, zachycené v kronice, jako dlouholetý turista se pøed jeho výkony
skláním. Žádné turistické vybavení. Èerné šaty s kolárkem kolem krku,
rozchozené polobotky nebo perka, deštník pøes ruku, v kapse krajíc chleba,
v druhé køížaly a hybaj. Šlo se.
Jeden den vyrazil navštívit spolužáka. Šest kilometrù silnicí, pìt lesem
a tøi polní cestou. Druhý den do Želèe. Dva kilometry silnicí až do údolí
Ferdinandského potoka, lesní cestou, údolím vzhùru ke køíži na konci lesa,
další dva kilometry Kopaninami, k císaøské silnici zase dva a kolem pískovny
do rodné Želèe poslední dva. Jedenáct sem a tolik zpìt. Tøetí cesta lesem
do Pustimìøe, byla jistì také dlouhá a nároèná.Ale pøed cestou do Plumlova,
pøes Myslejovice, Alojzov, Spálený kopec, Seloutský les a Kotouè,
samozøejmì zpìt, klobouk dolù. Co øíkaly veèer jeho ploché nohy po této
14
“štrapandì”, to nevím.
kaplièka: 15. 8. 33
Pìknì - byli jsme prùvodem u kaplièky - mìl jsem kázání u køíže
pøed kaplí - lidu bylo velmi mnoho. Po kázání v kapli mše sv. a pak
prùvodem od kaple do kostela, kde bylo sv. požehnání.
Veèer nemùže dlouho usnout. Znovu a znovu se mu vybavují nádherné
pocity z dnešní pouti k jeho milované Pannì Marii. Všechno bylo krásné.
Množství lidí, krásné družièky, nádherná hudba, sluneèné poèasí. Ale to
okolí kaplièky! Je nejvyšší èas s tím nìco udìlat. Potøebovalo by to dùstojný
pøístup. Co tak krásné, široké, betonové schody? Tato myšlenka ho napadla
bìhem kázání. A upravit okolí studánky. A co tak udìlat tady pod tím
bøehem nìjaké sezení? S myšlenkami na spoustu práce a starostí koneènì
usíná.
cesta:
V úterý veèer jsem jel do Fryšavy (nynìjší Bøežany u Znojma,
pozn. aut.), kde druhý den byla oblékána za sestru klášterní Anna
Ottová, co bývala zde na faøe - pocházela z Moravského Písku.
Jako hojivá mast pùsobí na zranìní tìla, tak stejnì pùsobí pøed nìkolika
hodinami prožitá událost na knìžskou duši. Je to nepopsatelné pohlazení a
povzbuzení. Znal ji a proto ví, že bude dobrou a vìrnou služebnicí Boží. Z
tohoto má radost jako knìz. Jako vlastenec ho tìší pomyšlení, že rozmnoží
malou skupinku èeských sester v tomto øádu sv. Hedviky, v nìmž stále
ještì pøevažují nìmecky mluvící, smýšlející i cítící sestry. Snad to bude
právì ona, která svým hlasem rozhodne o tom, že èeský provinciát øádu v
Nìmèících bude zachránìn. Kéž by tomu tak bylo.
Tìmito myšlenkami se zabývá na zpáteèní cestì domù.
cesta: 25. 8. 33
S panem kaplanem J. Novotným, rodákem z Vícemìøic, jsme jeli
autobusem do Otaslavic, kde jsme si prohlédli pìknì opravený kostel
a na zpáteèní cestì jsme si prohlédli kostel v Dobromìlicích, kde právì
kostel opravovali a malovali.
“To je nádhera! Tolik svìtla a krásy! Co tomu øíkáte, kaplánku? Tož,
15
tak to nechám vymalovat aj u nás. Dy v tom našem kostelíèku je tma jak
v jeskyni. Až se tam bojím.”
Uplynulo však ještì dlouhých šest let, než se nápad promìnil ve skutek
a nᚠfarní kostel zazáøil bìlobou a svìtlým okrem.
Orel: 27. 8. 33
Orli chtìli opakovat nepodaøené cvièení, které deštìm utrpìlo.
Hudebníci dojeli z Nivnice. Zase byli pohoštìni na faøe. Pan faráø ze
Zlobic dojel autem, býval kdysi kaplanem v Nivnici. Slavnos se celkem
vydaøila, aè sprchlo.
cesty: 30. 8. 33
Ve støedu dojeli: p. dìkan Josef Polášek z Tovaèova, p. faráø z
Citova P. Josef Páleník - autem. Zajeli jsme do Tištína, do Chválkovic,
do Vyškova - p. faráøe Vyhlídala navštívili, do Brodku - p. monsig.
Alfonse Fryèe a pøes Zeleè do Nezamyslic, kde jsme o pùl druhé
obìdvali. Prohlédli si faru, kostel, klášter a pak odjeli.
bída: øíjen 33
Mnoho nezamìstnaných mladých i starých lidí chodilo po domech
- žebrali. A nikdo z nich ani fary, ani kláštera nevynechal. Domácí na
faøe nìkdy nestaèili chodit otvírat a je podìlovat.
Tato skuteènost se mu hluboko zadírala do srdce. Marnì pøemýšlel,
jak by mohl pomoci. Jak odstranit bídu? Sám se sice nenarodil v pøepychu,
nevyrùstal v blahobytu. A tak zùstal skromným ve svých požadavcích.
Zdejší fara není bohatá na “prebendy”. Ale i z toho mála, co má, podporuje
chudé studenty na školách, pøed žebráky nikdy nezavírá dveøe ani dlanì.
Když nemá peníze, poskytne jídlo, ovoce nebo nìjaké ošacení. A dìti? Ty
už èekávaly daleko pøed vesnicí, když pøicházel na hodiny náboženství.
Vždy mìl pro nì nìco dobrého v kapse. Buï dvacetníky nebo vìtší
“padoše”, a když nebyly drobné, tož urèitì rozdával “kokynka”. Ne nadarmo
se vìnoval pøi studiu na fakultì hlubšímu poznání køesanské sociologie,
kterou nyní uplatòoval v praxi podle pøijaté pravdy: Pán Bùh vidí do každé
kapsy a kdo rád dává, dvakrát dává.
Soucit a štìdrost byly jeho výrazné vlastnosti.
V pátek dopoledne vyuèoval náboženství na škole v Moøicích. Po
16
obìdì, byla èoèková polévka a “pukaèe s makem”, se vydal kolem mlýna
a stavu do Døevnovic. Tøída byla pøíjemnì vyhøátá podzimním sluníèkem.
Ale bìhem hodiny se obloha zatáhla šedými mraky a když pøecházel železnou
lávku nad Hanou, dopadaly na hladinu první kapky studeného deštì. U
blízké trati už pršelo a zvedl se ostrý severák. Než došel ke stavu, byl
mokrý až na kùži a pøes rychlou a namáhavou chùzi se tøásl chladem. Žofie
sice už èekala s horkým èajem, v nìmž zavonìla slovácká slivovièka, co
nejrychleji se pøevlékl do suché, teplé, flanelové, noèní košile a hupsnul pod
naducanou peøinu od maminky, nic nepomohlo. Jeho choroby zahrozily
podruhé a tentokrát již dùraznìji.
nemoc: 15. 10. 33
Po kázání na velké jsem ulehl a ležel až do pøíští nedìle.
pohøeb: 7. 11. 33
Odpoledne jsem v Kojetínì pohøbíval zvìrolékaøe Fr. Možného,
rodáka z Chválkovic u Vyškova.
kostel: 29. 11. 33
Dopoledne komise byla na trhlinu v kostele - nad levými dveømi.
Nepomohlo ani vážné napomínání lékaøe, aby se více šetøil a dával na
sebe pozor. Jeho smysl pro povinnost a odpovìdnost knìžské služby, byl
silným prvkem jeho charakteru. “Copak mùžu nechat dìti ve škole zbyteènì
èekat? Copak bych mohl pro své potíže umírajícímu neudìlit poslední
pomazání? Copak bych mohl nejít na pohøeb jen proto, že mrzne?” Tìmito
slovy se vždy dokázal ohradit. Staèí jen pozornì èíst záznamy z mìsíce
prosince a hned je jasno, jak “myslel na sebe”.
cesta: 8. 12. 33
Já odkázal - velkou - a v poledne vlakem do Hranic - odtud
autem do Špièek - kde instalace p. faráøe Antonína Ondrouška,
bývalého kaplana v Polešovicích. Veèer jsem dojel rychlíkem.
nadílka: 8. 12. 33
Odpoledne v Lidovém domì Mikulášská nadílka a divadlo. Orli
veèer tøi aktovky a Mikulášskou nadílku pro dospìlé.
17
Už dávno pøed tímto svátkem pøišel mezi mladé lidi do tìlocvièny s
nápadem, že by se mohla pro dìti pøipravit spoleèná Mikulášská nadílka.
Jak dokazuje zápis, psaný jeho vlastní rukou, podaøila se. A protože se pak
již opakovala každým rokem, dal tím vlastnì podnìt k další tradici a pøiznejme,
že velmi dobré a oblíbené tradici.
smrt: 13. 12. 33
Zemøel p. Ferdinand Alexa, assesor a faráø ve Velkém Týnci rodák želeèský.
cesta: 15. 12. 33
Severák - snìží - odpoledne pro závìje velmi špatná cesta ze
školy z Moøic.
pohøeb: 16. 12. 33
V sobotu - jeli autem - P. Fr. Navrátil, faráø z Nìmèic - pan faráø
Neduchal z Vícemìøic - bohoslovec zdejší Kuchaø a já - na pohøeb P.
Ferdinanda Alexy, který z Velkého Týnce byl pøevezen do Želèe. Pro
závìje obtížná cesta - a silno mrzlo.
zaopatøování: 18. 12. 33
Pìknì mrzlo - ze školy moøické odpoledne musel odejít - a jel
jsem zaopatøovat do Døevnovic.
Vánoce: 24. 12. 33
Na vìži koledy vytrubovali - pan Študent a pan Matoušek - bylo
to pìkné - krásnì se to neslo ztichlým veèerem.
25. 12. 33
Mírnì tálo. Ve Vícemìøicích v klášteøe mìli pùlnoèní mši sv. Na
jitøní mnoho lidu bylo zde v kostele. Pìknì zpívali na chóøe. Pan rada
Èerný mìl jitøní zpívanou a hned tichou. Já kázal a mìl pak ranní i
zpívanou velkou. Dosti bylo lidu.
divadlo:
Na sv. Štìpána o tøech hodinách bylo divadlo - “Jeslièky” - pro
dìti - veèer pro dospìlé.
18
Celé Vánoce byly krásné. Všechno, co se uskuteènilo pro vìtší oslavu
narozeného Ježíška i pro radost a k potìšení farníkù, se mu velmi líbilo.
Poèínaje vytrubováním z vìže do noèního ticha, pøes zpívání dvacetièlenného
sboru s doprovodem varhan a muzikantù, nacvièené sestrou Otýlií, zpívané
slavné mše svaté až po divadlo ve svátek sv. Štìpána. Jeho pocit úplné
spokojenosti nahlodal brouèek. Postrádal betlém s jeslièkami. Kolik kostelù
již prošel a ve vìtšinì z nich byly vždy “jestlièky”. Od bohatých, vzácných,
øezbáøských prací, až po skromné, s nìkolika sádrovými figurkami. Ale
byly! Myšlenka na nový betlém ho už neopustila, dokud se neobjevily v
kostele.
politika:
Politická situace byla napjatá. V Nìmecku socialisté a komunisté
museli zmizet. Je jedna Národnì nìmecká strana. Židé mnozí se
vystìhovali. Nìmec si žádný nesmìl vzít Židovku. Katolické centrum
také bylo potlaèeno. Hitler vládl a chtìl Rakousko pøipojit - všecky
Nìmce slouèit. Maïarsko požadovalo Slovensko.
Obavy z dalšího vývoje mu nedávaly spát. Prožil hrùzy první svìtové
války a tušil, že se blíží další, hroznìjší. Mìl strach. Ne o sebe. O své
milované oveèky, krajany, rodáky, o lidi. Co mohl, to dìlal. Pøidával modlitbu
za pokoj, klid a mír každodennì navíc.
Rok 1934
Už o Vánocích si varhanice, sestra Otýlie, stìžovala na varhany. K
jejím stížnostem se pøidal i pan Stanislav Toulec. Nu což, mají nárok na
opravu po tolika letech dobré služby. A mnì nezbývá nic jiného, než abych
sehnal dobrého varhanáøe a pøedevším peníze na opravu. Díky Bohu, podaøilo
se to i ono. A tak jsem s radostí a uspokojením mohl napsat do kroniky tuto
kratièkou vìtu, za níž se však skrývá ètrnáctidenní práce dobrého machra
na varhany, který po dobu oprav pøebýval s námi na faøe, pochopitelnì i se
stravou. A byl to, pane, jedlík! No tož, nìco to stálo. Ale varhany jsou zase
v poøádku.
varhany: 11. 3. 34
V kostele oprava varhan - provádìl varhanáø z Uherského
Hradištì za 1.400 Kès
- Karel Pelikán.
19
cesty: 3. 4. 34
Byl jsem v Pøerovì, Tršicích a Doloplazích u Tršic.
Duben byl pracovním mìsícem. Uplatnili se hlavnì zedníci a jejich
pomocníci. Naštìstí se našlo dosti ochotných rukou, a tak se všechny práce
zvládly vèas. Velká práce èekala na pøestavbì Lidového domu, aby
vyhovoval nejen pro cvièení, nýbrž i pro spoleèenské a kulturní akce.
Už kdysi v lednu, pøi nedìlním kázání, kdy jsem se musel káravì podívat
k boèním dveøím na zlobivé kluky, jsem si všiml praskliny v omítce nade
dveømi. Hned jsem svolal nìkolik zkušených odborníkù, kteøí ji prohlédli a
po dlouhé rozpravì rozhodli: Odkrýt a prohlédnou základy, zda nedošlo k
jejich narušení. Pak teprve omítku vyspravit a pozorovat, co to udìlá.
A ta nepatrná puklinka nám dìlá starosti dodnes a to tím vìtší, že se
objevily na zdivu další a mnohem vìtší.
práce: 3. 4. 34
V dubnu se pøestavoval Lidový dùm. Pøístavba stála 15.000 Kès.
Opravovali jsme trhlinu v kostele a zkoušeli hloubku základù
kostela. Základy plytké.
A jako kdybych nemìl dost starostí a práce kolem staveb v
Nezamyslicích, rozhodli se døevnovští, že zaènou stavìt svoji novou kapli,
která jim v obci chybìla. Až dosud tam na kopeèku stávala jen malinká
zvonièka. Marnì jsem pøesvìdèoval, aby ještì chvíli vydrželi. Nedali si
poradit od èlovìka, který se stavbami, a hlavnì obstaráváním penìz na nì,
mìl bohaté zkušenosti. Jejich sebevìdomí bylo veliké a dokonce se i
nahnìvali. Ale když se pak po nìkolika letech dostali do úzkých, pøišli s
prosíkem. Nu což, hlavnì že se dílo podaøilo a Døevnovice mají hezkou,
moderní kapli.
práce: 24. 4. 34
Zaèali kopat základy na novu kapli v Døevnovicích.
4. 5. 34
V zahradì farské jsem spravoval studnu - døevo dovezli z lesa
od Zámeèku - pìkné štípy bøezové - 1 m á 63,— Kè. K nové studni
jsem objednal i pumpu.
20
biømování: 16. 5. 34
Byli jsme u sv. biømování v Kromìøíži. Dìti platily na dráze 3.70
a mnoho 7.50 obì cesty. Dráha nám vyšla velmi vstøíc. Nepøesedali
jsme. Mìli jsme šest vozù pro biømovance. Pøes den bylo velmi pìknì.
Boží Tìlo: 31. 5. 34
Ani horko - ani chladno - pøíjemnì bylo. V kostele zpìváci pìknì
zpívali, i venku a u oltáøíèku. Pøi prùvodu “Ježíši Králi” - a hudebníci
ji hráli. Lidu hodnì. Asistovali mi p. faráø Neduchal z Vícemìøic a p.
bohoslovec Kuchaø.
biømování:
Odpoledne o ètyøech hodinách pøijel do Vícemìøic svìtící biskup
Stavìl a biømoval tam chovance.
kaplièka: 17. 6. 34
V nedìli 4. po sv. Duchu z Nìmèic pøišli prùvodem s p. faráøem
ke kaplièce v Nezamyslicích. Bylo jich pøes tøi sta. Na zpáteèní cestì
od kaplièky se zastavili u nás v kostele.
cesta: 29. 6. 34
Ráno pìknì. Jel jsem po ranní mši sv. autobusem do Brodku na
primici pøíbuzného P. Josefa Bombíka ze Snìhotic, který vyštudoval u
Redemptoristù.
vlastenectví:
Na zdejší faøe mìl pøes dva mìsíce dvì dìti - èeské - katolické na prázdninách - aby nezapomnìly èesky - František Kuš, Helga
Zdaøilová - z Brém.
Obec byla pøekvapena. Místní klepny mìly chvíli hody. Na faøe se
objevily dvì dìti, kluk a holka, které mluvily špatnì èesky. Brzy se však
tato záhada vysvìtlila. On, knìz, vlastenec, který slovanskou myšlenkou
žije a dýchá, pøijal na výzvu katolické Charity, na prázdninové mìsíce tyto
dìti z èeskonìmeckých rodin ze dvou dùvodù: aby se poøádnì najedly, a
tak se zlepšil jejich zdravotní stav, a aby se zlepšila jejich èeština, jejich
mateøský jazyk.
21
Je sobota, jen dvì hodiny po pùl noci. Odemykám kostel v tuto
neobvyklou hodinu a tam, pøed svatostánkem, v modlitbách èekám na první
poutníky, kteøí se rozhodli vyrazit na osmdesáti kilometrovou pou až na sv.
Hostýn, aby tam, pøed “Matkou moravského lidu”, prosili o d隝. Pøed tøetí
hodinou jich už bylo na pìt desítek. Po krátké modlitbì jim žehnám a kráèím
v èele prùvodu za “farnisko”. Tam se s nimi louèím a dívám se za nimi
zaroseným zrakem, dokud je nepohltí tma noci. Jak rád bych šel s nimi. No
nic, za pár hodin pùjdu s prùvodem vìøících ke své oblíbené kaplièce k
Tìšicím.
hody:
Na slavnosti sv. Václava se tentokrát podíleli jen hosté. Já mìl
jen pøi velké u boèního oltáøe tichou. U obìda nás bylo jedenáct.
pohøby: 16. 10. 34
Byl jsem v úterý v Moravském Písku na pohøbu obchodníka pana
Miklíka.
Ve støedu jsem pohøbíval zase v Luhaèovicích svého bratrance –
naduèitele v. v. Petra Šnédara.
cesta: 23. 10. 34
S bratrancem P. Navrátilem jsme jeli do Plumlova - podívat se
na rybolov v rybníku plumlovském. Byli jsme i v Drahanech – podívat
se, kde pramení Haná – bylo sucho, že prameny byly vyschlé.
chorál: 28. 10. 34
Po mši svaté se zpíval chorál sv. Václava.
Urèitì nemyslel na to, když po mši svaté zanotoval od oltáøe první
slova Svatováclavského chorálu, že zakládá vlastnì další novou tradici
v tomto kostele, zasvìceném tomuto svìtci. Tak tomu bylo pozdìji už
vždycky. A v dobì poroby èeského národa, v letech okupace, se zpíval
každou nedìli, jako projev vzdoru i prosby za povzbuzení, sílu a odvahu
k boji proti násilí a teroru. A po jeho násilné smrti i jako vzpomínka na jeho
osobní stateènost, odvahu a sebeobìtování. Škoda, snad èastìjší zpìv tohoto
chorálu by nám všem prospìl i v dnešní nelehké dobì.
22
divadlo: 28. 10. 34
Divadlo v Lidovém domì „Námoøníkùv sen“.
almužny:
Mnoho lidí chodilo prosit. Dennì 25 – 30 lidí.
høbitov: 1. 11. 34
Odpoledne jsem byl v Želèi na høbitovì, na hrobì svých rodièù.
Podíval jsem se i na novou studni na Zábraní, kde vrtali pro
nedostatek vody v dìdinì. Ze Želèe jezdilo až osmdesát povozù dennì
do Kobeøic do skály pro vodu. Bratøi Sigmundové – odborníci na
pumpy – vrtali v Želèi 120 m hlubokou studnu – a nyní teèe voda ve
dne, v noci. V zimì nezamrzá. Lidé si ji chrálí.
výuka:
Od zaèátku listopadu jsem chodil do školy i ve Vícemìøicích nebo P. Neduchal odešel do sanatoria do Opavy. Mìl jsem tento
rozvrh hodin: V pondìlí od 8 – 11 v Nezamyslicích - odpoledne od 13 v Moøicích. V úterý od 9 – 11 v Døevnovicích – odtud pøímo kolem
tratì do Vícemìøic. Na obìd jsem šel do kláštera sester Dominikánek
a odpoledne od 1 – 3 ve škole ve Vícemìøicích a odtud do Nezamyslic.
Ve støedu bylo volno. Ve ètvrtek od 8 – 10 ve Vícemìøicích – odpoledne
od 2 – 4 v Nezamyslicích. V pátek ráno od 9 – 11 Døevnovice odpoledne od 1- 3 v Moøicích. V sobotu od 8 - 9 II. tø. v Nezamyslicích
a odpoledne od pùl druhé do pùl ètvrté III. a I. tø. Práce i chùze na
starého knìze. Od listopadu na m욝ance neuèil p. rada Èerný – pro
churavost. Musely sestry sv. Hedviky uèit i náboženství.
betlém:
V kostele stromeèek – i betlém na boèním oltáøi - na epištolní
stranì – velmi vkusnì upravili – právník Stanislav Toulec – z è. 11 a
pan Jan Novotný, rolník z èís. 12 – vše bylo elektricky osvìtleno, což
oba jmenovaní smontovali.
Koneènì se doèkal. Jeho dva velcí pøátelé, rolník Jan Novotný z è. 12
a mladý student právnické fakulty, Stanislav Toulec, mu pøipravili milé
pøekvapení. Dlouho nìco kutili v kostele a pak ho pozvali. Na boèním oltáøi
byl umístìn nový betlém, osvìtlený elektrickým svìtlem. Byla to nádhera.
23
Paneèku, to byl dárek k Vánocùm.
Tento betlém dosud vlastní jako vzácný poklad rodina Beranova. (Pozn.
aut.)
návštìva: 23. 12. 34
Veèer dojel profesor bohosloví Dr. Bedøich Vašek z Olomouce.
Na vìži vyhrávali koledy, což se velmi zamlouvalo. Lidé naslouchali
milým, sladkým koledám. V noci jsem jel autem do Vícemìøic, kde mìl
pùlnoèní mši svatou, zpívanou, pan inspektor náboženství z Prostìjova
P. Pøikryl, já asistoval jako jáhen – a podjáhen byl P. Fr. Srovnalík,
administrátor z Dobromilic. Lidu tam bylo z celého okolí mnoho.
V kapli mají ústøední topení.
Pøed velkou kázal v Nezamyslicích Dr. Vašek. Na sv. Štìpána P.
Kvapil
sloužil
ve
Vícemìøicích. Pak odjel autem navštívit bratrance pana faráøe
v Nìmèicích, který na Štìdrý den zaèal kašlat krev.
pohøeb:
Na Silvestra jsem byl na pohøebì v Bøestì, kde byl pohøben
katecheta zábøežského gymnázia P. Josef Èerník, rodák z Bøestu. Bylo
nás 43 knìží.
novinka: 31. 12. 34
Pobožnost a svaté požehnání a Te Deum, ukonèen rok. U jeslièek
dìti zpívaly koledy. Dìti z Døevnovic umìly krásné – dvojhlasné –
nauèil je ve škole naduèitel L. Venclík.
Vnímá ten krásný zpìv. Zadívá se na líbezný obraz Matky Boží nad
oltáøem a jeho myšlenky mu znovu pøinášejí události právì uplynulého roku.
Vynoøují se vzpomínky na krásné prožitky, úspìšnì vykonané práce, smutné
pohøby a louèení se spolužáky i spoluobèany, radostné køty i svatby. Mnoho
dobrého se udìlalo. Je však jen chybující èlovìk. Vzpomíná si na dvì
rozhodnutí, která by nejradìji vzal zpìt. Poprvé šlápl vedle, když se
„pachtovalo“ farní pole. Rozhodovalo se, kdo víc nasadí za mìøici. Tøi rolníci
si „vyházeli“ pro sebe a dlouholetí pachtýøi tak byli vyøazeni. Tento svùj
omyl napravil až po ètyøech letech pøi dalším „pachtování“. Druhý omyl
zpùsobilo jeho vlastenectví. Na køižovatce u Hubených stával dùm è. 70.
Na nìm visel obraz s dvojitým køížem s nìmeckým nápisem, popisujícím
cestu císaøe Ferdinanda III. z r. 1652 tímto místem. Nelíbila se mu tato
24
pøipomínka rakouské monarchie, obraz dal pøemalovat, a tak nápis zmizel.
Toto pochybení se už odèinit nedalo.
Èasem však mu bylo prominuto to i ono.
Rok 1935
kino: 12. 1. 35
V klášteøe film “Lurdy” - pouèné a zajímavé.
missie: 26. 1. 35
V sobotu pøijeli misionáøi v poledne. P. Ignác Coufal a P. Jar.
Kalous - redemptoristé z Èervenky. O ètyøech hodinách v sobotu
odpoledne jsme zpovídali školní dìti. Pan rada Èerný i faráø Kvapil
jsme jim pomáhali. V nedìli byly dìti u spoleèného svatého pøijímání.
V nedìli v poledne pøijel P. Cyril Jež - Redemptorista - tøetí misionáø.
Ráno o sedmi hodinách zaèala svatá misie kázáním pro všechny.
Po kázání - ranní mše svatá - pøi ní pøistoupily školní dítky ke sv.
pøijímání - byla promluva pøed i po sv. pøijímání. O desíti hodinách
kázání - a pak velká. Odpoledne o dvou hodinách kázání jenom pro
ženy. O pùl ètvrté rùženec a o ètyrech kázání pro všechny a sv.
požehnání. V pondìlí a v úterý se zpovídaly ženy. Ve støedu mìly
spoleèné svaté pøijímání. Ve všední den o pùl šesté mše sv. druhá o
šesti a o pùl sedmé. O sedmi hodinách kázání a po nìm mše sv.
Odpoledne o pùl páté rùženec - s výkladem - o pìti kázání a sv.
požehnání.
Cvièení stavovská mìla dìvèata, mládenci a naposledy muži. A
též tak spoleèné sv. pøijímání. Veèer pak byly slavnosti k Nejsv. svátosti,
kdy celá farnos se zasvìtila B. Srdci Pánì
a P. Marii.
Kostel býval do posledního místeèka plný. Pìknì kázali misionáøi
a lidé s radostí spìchali na slovo Boží. U sv. zpovìdi bylo 1500 vìøících
a u sv. pøijímání 2000 duší. Jen z Vícemìøic nechodili na misie. Jen
dvanáct osob.
práce: 26. 2. 35
Ve svìtnici vedle kaplánky nová podlaha.
25
politika: 10. 2. 35
Senátor Pavelka na schùzi v Lidovém domì.
3. 3. 35
V Lidovém domì pøednáška uèitelky Barnetové o T. G. M.
nemoc: 4. 3. 35
Velmi škaredì. Já dopoledne ulehl a churavìl po celý týden.
6. 3.
Zemøela matka zdejšího p. Dr. Friedla. Naštìstí ji pohøbíval vlastní
syn P. Jan Friedl, faráø z Uherského Ostrohu.
divadlo: 10. 3. 35
V nedìli v Lidovém domì loutkové divadlo.
pøednáška: 13. 3. 35
Ve støedu dopoledne v Olomouci a veèer pøednáška v Orlovnì v
Tištínì se svìtelnými obrázky “Triumf Eucharistie”.
Nastal krásný jarní mìsíc. Oteplilo se. Sníh zmizel a pùda velmi brzy
oschla. Na faøe se sešlo “Kaplièkové družstvo” a rozhodlo zahájit práce na
úpravì prostoru kolem kaplièky. Lidí bylo dost, a tak práce na pøípravì
terénu pro nové schody i jejich betonování, postupovaly velmi rychle.
práce:
Schùze “Kaplièkového družstva” - u kaplièky pracovali
nezamìstnaní - upravoval se prostor vedle kaplièky. Taky betonové
schody.
Dlouho jsem pøemýšlel o využití volného prostoru staré sakristie, který
byl vìtšinou zaplnìn jen rùzným haraburdím. Co tak tady vybudovat dùstojný
a pìkný Boží hrob. O svém nápadu jsem se zmínil pøed nìkolika lidmi. Ten
navrhl to, ten zas ono. Nápady se zmìnily v náèrty a náèrty ve skuteènost.
Pøezdìním vznikl krytý výklenek. V nìm deska, sloužící jako mensa se
svatostánkem, svícny i kvìtinovou výzdobou. Pod deskou pak prostor pro
sochu, pøedstavující mrtvého Krista.
Tento hrob pak sloužil svému úèelu celých ètyøicet let.
26
práce: 11. 4. 35
Nový Boží hrob ve staré sakristii - lidu se zamlouval - napodobená
skála - a nástroje muèednické - vše tam bylo.
Blíží se konec mìsíce dubna a také 1. máj, svátek práce, na který je
naplánováno procesí ke kaplièce Panny Marie, aby lidé pozdravili Královnu
máje a aby také dùstojnì zahájili každodenní májové pobožnosti, konané u
této kaplièky.
Protože všechny práce na úpravì kaplièky a jejího okolí nebyly ještì
ukonèeny, chodíval dennì popohánìt hlavnì zedníky na dokonèení schodištì.
Koneènì 28. dubna veèer mohl spokojenì do farní kroniky zapsat: “Kaplièka
je dodìlána - schody z betonu, které dobrodinci vìnovali”.
Prvního dne mìsíce kvìtna se však splnilo jeho èasto používané úsloví:
“Kdosi poøád pracuje proti nám!” Tentokrát to bylo poèasí, které pokazilo
radost z hotového díla.
pou: 1. 5. 35
Na státní svátek jsme byli prùvodem u kaplièky, kde faráø Kvapil
mìl kázání a mši sv. Takové chladno na 1. kvìtna nebylo 160 let.
Nìkteøí pro zimu a studený vítr odešli od kaplièky.
hody: 5. 5. 35
Faráø Kvapil mìl ranní ve farním kostele. Potom autem do
Vícemìøic, kde v kapli sv. Floriána - patrona osady - slaví tam hody mìl o pùl desáté kázání v kapli a zpívanou mši svatou. Na hodovém
obìdì byl v klášteøe u sester Dominikánek.
politika:
V sobotu veèer po májové pobožnosti mìl schùzi lidové strany
øeèník pan Dr. Procházka, profesor universitní z Brna, rodák z
Kojetína. Bylo pøed volbami do parlamentu. Agrárníci chtìli nám
lidovcùm schùzi rozbít - telegrafovali pro agrární sekretáøe - do všech
okolních mìst - ale nikdo jim nepøijel. Agrárníci korporativnì pøišli
do Lidového domu - faráø Kvapil zahájil schùzi, pøedstavil øeèníka,
ujistil , kdo slušnì chce debatovat po øeèi pana øeèníka, že mu bude
dovoleno. Nádhernì, pøesvìdèivì mluvil, mnoho mužù i žen
poslouchalo, ale nikdo se nepøihlásil.
27
Abyste si nemysleli, že se krade jen v souèasné dobì a že tomu tak
kdysi nebývalo. Pozornì si pøeètìte následující zápis. Podobných je ve farní
kronice víc než deset.
vloupání: 13. 5. 35
V noci pokus vloupat se do zdejšího kostela - pokoušel se kdosi
všemi dveømi - nepovolily.
Už dávno pochopil, že se v naši vlasti, v sousedních zemích i v celém
svìtì dìje nìco nedobrého. Zaèal si uvìdomovat, že naše vlast, naše
domovy, nᚠnárod, jsou ohroženy. Je si vìdom toho, že kazatelna, na níž
tak rád vystupoval, mu neposkytuje všechny možnosti k burcování
vlasteneckého cítìní v lidech a proto s plným odhodláním vstupuje do
politického dìní i na øeènických tribunách.
politika: 18. 5. 35
V sobotu veèer po májové pobožnosti mìl faráø Kvapil øeè volební
pro naši lidovou stranu v Tištínì.
volby: 19. 5. 35
V nedìli volby do senátu i do snìmovny. Volilo se od 8 hodin v
místnostech Lidového domu. Lidovci mìli kandidátní list è. 5 - do senátu
jsme mìli hlasù 141 - do snìmovny 154.
26. 5.
Volby do zemského a okresního výboru. Vše šlo klidnì a pìknì.
práce: 2. 6. 35
Líèili jsme farní kostel.
vizitace: 10. 6. 35
Visitace byla - pondìlí svatodušní kanonická visitace - odpoledne
o dvou hodinách v kostele. Pøijel pan dìkan P. Fr. Hájek z Ivanovic i
s panem kaplanem podkomisaøem - soused pan rada Bajar z Tištína na konec visitace došel bratranec pan rada a faráø z Nìmèic
P.
Fr. Navrátil. Dìti ze všech škol i pøifaøených došly - a faráø Kvapil nemaje kaplana - sám vyuèoval i zkoušel. Dìti umìly - a lidu bylo jak v svátek - plno.
28
cesty: 25. 6. 35
Byl jsem se školáky a uèitelkou Radovou - autobusem v jeskyních
v Mladèi u Litovle, odkud jsme jeli na hrad Bouzov a zpìt do Olomouce.
Prohlédli jsem nový kostel v Olomouci - Øepèínì - právì vyzvánìly
elektricky - krásnì zharmonizované zvony - a pak v Olomouci jsem
ukázal dìtem radnici – hodiny, orloj - zasedací síò, muzeum a všechny
kostely. Po šesté veèer jsme dojeli do Prostìjova a tu jsme se zastavili
na mìstském høbitovì a prohlédli si vkusnì upravený høbitov. Po osmé
veèer jsme byli zase doma.
Dìti pøedškolního vìku, ale i školáci, pana dìkana nesmírnì milovali.
Jeden dùkaz z mnoha. Když se paní uèitelka Radová zeptala dìtí ve tøídì,
kdo z dospìlých by mìl s nimi jet na školní výlet, jednohlasnì se ozvalo
tøídou: “Pan dìkan”. A on jejich pøání velmi rád splnil, jak o tom svìdèí
pøedešlý zápis.
“Rádio? Nemám. A taky na co? Obèas veèir, když mám èas, zandu k
Novotném a poslechnu si zprávy. A taky mnì nezbévá penìz. Só potøebnìši
vìci. Ale vèil si ho musim kópit. Nemužu sedìt celý deò u Novotnéch. A
rád bych všecko z teho celostátniho sjezdu katoliku slyšel.
A tak zajel do Kojetína a na faøe se objevilo první rádio.
politika:
Pøed svátkem sv. Petra a Pavla jsem koupil rádio od Bastla z
Kojetína, abych mohl sledovat slavnosti celostátního sjezdu katolíkù
v Praze, kam dojel z Paøíže - papežský legát kardinál Verdier. Z farnosti
nezamyslické bylo poutníkù na padesát v Praze. Já jsem nemohl nemaje zástupce na nedìli a svátek sv. Petra a Pavla, proto jsem
vypravil místo sebe školáka Vojtìcha Zapletala z Moøic a Miloše
Novotného z Nezamyslic - žáka z m욝anky a ministranta, aby mìli
vzpomínku milou na Prahu. Naši poutníci všichni se vrátili šastni a
byli velmi spokojeni. Doprovázela je kapela z Pøedmostí a jejich
zvláštní vlak je zavezl na Sv. Horu u Pøíbrami, Karlùv Týn navštívili a
pak pøes Starou Boleslav - vrátili se domù.
sjezd: 8. 7. 35
V pondìlí odpoledne jsme se sjeli - spolužáci knìží - pøed 35
vysvìceni - v Olomouci v bohosloví, v kapli seminární svaté požehnání
29
a veèeøe. V úterý odjeli autobusem ráno z Olomouce do Dubu, kde v
proboštském kostele - u svého spolužáka P. Josefa Veselého jsme mìli
slavné služby Boží u Pany Marie v Dubì. Na faøe obìd a pøátelské
posezení ve vzpomínkách na mládí a knìžské pùsobení. Naveèer jsme
se rozjeli domù.
Snad již na vzpomenuté zpáteèní cestì hanáckou rovinou, ale
pøedevším po dokonèené veèerní modlitbì, v tichu a osamìní, se vracel v
myšlenkách na svou cestu životem. Zaèal nezapomenutelným okamžikem
svìcení a svou první mší svatou. A pak už to byla jen služba Bohu a lidem.
Vybavují se vzpomínky na Polešovice, Vranovou Lhotu i Vnorovy. Potom
Uherský Ostroh a nezapomenutelný Moravský Písek. Té práce! Ale
koneèná radost po dokonèení stavby nového kostela! Vybavuje si šastné a
radostné chvíle køtù a svateb i smutnìjší pohøby. Vzpomíná na vítìzství i
prohry, okamžiky uspokojení i zklamání. Zvolna však usíná s vìdomím, že
zatím vždy splnil svìdomitì své knìžské, obèanské i lidské povinnosti. A v
tomto rozjímání vešel do øíše klidného spánku prostý knìz nábožného srdce,
rozplamenìného láskou k Bohu a Matce Boží i lidem.
primice: 7. 7. 35
Byl jsem na primici v Kamenici - zdejší bohoslovec Emanuel
Kuchaø tam mìl primici u pana faráøe Možného . Kázal jsem, nebo
kazatel primièní nedojel.
14. 7.
V nedìli pìknì. Novoknìz P. Emanuel Kuchaø mìl zde v kostele
slavnou mši svatou - já a pan bohoslovec Chytil z Dobromilic jsme
asistovali. Družièky a lid - vedli jsme primicianta prùvodem z kláštera.
Já mìl v kostele kázání a pan primiciant udìloval po velké primièní
svaté požehnání. Obìd jsem vystrojil na faøe pro knìze a rodinu pana
primicianta. Rodièù nemìl - jako sirotek byl vychován ve zdejším
klášteøe u sestøièek sv. Hedviky.
Tìžko mùžeme pochopit, jakou nesmírnou radost prožíval v den, kdy
mladého knìze sledoval u oltáøe, toho, který jako sirotek vyrùstal ve zdejším
sirotèinci, toho, kterého on podporoval na studiích gymnaziálních i
teologických. Ten je nyní støedem pozornosti mnoha lidí, kteøí ho znali jako
nebohého chlapce. Stárnoucí knìz prožíval nesmírnou radost.
30
A další radostnou událost prožíval o dva dny pozdìji. Na faøe se objevil
mladièký knìz s bìlouèkými vlasy, oboèím i øasami a zvláštnì èervenými
panenkami. Koneènì má pomocníka, mladého kaplana. Bude se sice více
vìnovat práci a službì v klášteøe ve Vícemìøicích, ale pøesto to bude znaèná
úleva. už jenom v tom, že on, faráø, nebude muset šlapávat pìšky na hodiny
náboženství do tamìjší školy.
kaplan: 16. 7. 35
V úterý odpoledne se pøišel pøedstavit nový pan kaplan P. Štìpán
Job. Jako kaplan nezamyslický se svolením faráøe byl ustanoven i v
klášteøe ve Vícemìøicích u sester Dominikánek, aby tam bydlel a
dostával stravu, v klášteøe tam dennì sloužil mši svatou a v nedìli v
kapli klášterní míval kázání pro lid, chovance a sestry. Chodil do
školy: do Vícemìøic, Døevnovic a na m욝anku do kláštera sv. Hedviky.
cesta: 28. 7. 35
Po ranní mši svaté šel pìšky do Nìmèic, kde bylo patrocinium sv.
Maøí Magdaleny. Kázal jsem pøed velkou a pak asistoval s panem
faráøem Kroupou z Vrchoslavic.
návštìva: 31. 7. 35
Ve støedu jsem navštívil v nemocnici v Prostìjovì synovce
Františka Kvapila ze Želèe, který pøi mlátièce pøišel o nohu.
pohøby: 1. 8. 35
Ve ètvrtek jsem byl na pohøebì v Kromìøíži - probošt P. Eduard
Kavan - byl rok pøede mnou vysvìcen - svìtící biskup Monsignor
Stavìl pohøbíval - 100 knìží bylo.
13. 8. 35
V úterý v Prostìjovì pochovával - hodného ministranta - sirotka
zdejšího kláštera, Rudolfa Hornu - který za ètyøi dny v nemocnici
zemøel, naøíkal, že ho pata bolí - a zemøel na otravu krve.
Ministranty mìl moc rád. Byl na nì sice pøísný, ale velmi laskavý.
Obèas i nìjakou tu lumpárnu, o kterou mezi kluky nebývá nouze, prominul.
A jak k nim býval štìdrý. Zaslouženì vydìlané penízky jim nedával do
ruky, nýbrž na konci každého mìsíce ukládal každému na jeho vkladní knížku.
31
A tak je uèil spoøivosti i šetrnosti. Bývali také èastými hosty na faøe. To
když se vrátili prokøehlí ze høbitova nebo od nemocného ze sousedních
Tìšic èi Døevnovic, posadil je ve vyhøáté kuchyni ke stolu a spolu pak
posnídali “bily kafe ze škralópem a k temu dobró buchtu”. A když dozrávalo
ovoce ve farní zahradì, chodívali si na “májuvky” èi “srdcovky”, jablka
nebo hrušky s košíèky. Samozøejmì i potají pøes zídku. Je pochopitelné, že
ministranti na svého pana dìkan nikdy nezapomenou.
exercicie: 18. 8. 35
Deštivá nedìle. Veèer jsem byl ve Vícemìøicích u pana kaplana,
aby mne zastupoval v tom týdnu, nebo v pondìlí ráno jsem odjel do
Tovaèova k panu dìkanovi Josefu Poláškovi a panu radovi Antonínu
Plevovi a odtud pak autobusem do Olomouce na knìžské exercicie,
které zaèaly v pondìlí veèer - a v pátek ráno skonèily. Bylo nás 72
knìží v bohosloví v Olomouci a mìli jsme každý svou svìtnièku.
Exercicie konal redemptorista P. Schikora - èesky - bývalý kaplan v
Hluèínì, velmi praktický pro duchovní správu.
hody: 25. 8. 35
Nedìle. Bylo pìknì. Pøed polednem jsem jel autem na hody sv.
Bartolomìje do Želèe - k sestøe a bratrovi.
návštìva: 27. 8. 35
V úterý zde byli návštìvou P. Churý - spolužák - faráø z
Hochštejna - a P. Kubíèek, katecheta z Kojetína a pan faráø Horut z
Dobromilic.
Odpoledne strašná bouøe - velký liják.
Mìsíc záøí. Jeho oblíbený mìsíc. Jednak proto, že už od dìtství vždycky
v tomto mìsíci zachvacuje jeho nitro zvláštní pocit, známý jen tìm, kteøí
mají za sebou, nebo právì provádìjí na poli sklizeò. Dále proto, že se bude
opìt dennì v hodinách náboženství scházet s nejmenšími a zasévat do jejich
srdcí lásku k víøe jejich otcù. Ale pøedevším proto, že v tomto mìsíci probíhají
ještì poutì k jeho milované “Matièce”. Nikdo z nás si nedovede pøedstavit
jeho radost, štìstí a spokojenost pøi pohledu na stovky poutníkù, pøicházejících
ke kaplièce z Nìmèic nebo Pavlovic, kteøí se neohlížejí na vzdálenost, únavu
ani rozmary poèasí. S jakým nadšením pak k nim promlouvá od køíže u
kaplièky.
32
Veèer pak tento krásný zážitek zapíše struènì do kroniky.
pou: 8. 9. 35
Narození P. Marie pìknì, ale vítr a studeno. Byli jsme u kaplièky.
O devíti jsme šli prùvodem - faráø Kvapil mìl zpívanou mši svatou pak kázání u kaple - venku - z Pavlovic došlo 200 poutníkù s panem
faráøem Bartolomìjem Smeèkou a panem bohoslovcem. Po mém kázání
mìl pan faráø z Pavlovic mši svatou v kapli. Pak byli oba na obìdì na
faøe. O tøech došli prùvodem z Chválkovic a ze Želèe. Pro dìti bylo
chladno - nemohly ani vydržet - v kapli bylo zas moc horko. Lidu
mnoho.
Z Moøic tu již byli pøed týdnem - já jsem šel s nimi - bylo tam
hodnì lidí.
Z Tištína a Døevnovic pøijdou za týden.
nemoc: 13. 8. 35
Dopoledne jsem byl v Olomouci. Ale veèer už ulehl - v pátek a v
sobotu nebyla ani mše svatá.
“Já to vìdìl, že nìco nedobrého se pøihodí po této øadì tak krásných
dní. Nejdøíve pohrozila nemoc. A to dost vážnì. Ale, copak mohu ležet,
když se dovídám, že mùj velký pomocník, dobrý pøítel a soused, pan rada P.
Hudec z Moøic, zemøel a já se mám s ním rozlouèit promluvou? Samozøejmì,
že vstanu a jako vždy splním tuto èestnou povinnost.”
pohøeb: 18. 9. 35
Je pátek - já se louèím promluvou se zemøelým sousedem panem
radou P. Hudcem z Moøic. Pan prelát Fr. Spurný mìl rekviem - pak
prùvod za rakví smìrem k Nìmèicím. Poobìdvali jsem na faøe a v
jednu hodinu vyjeli autobusem do Olomouce - Holice, kde byl uložen
vedle svého bratra - lékaøe - do hrobu.
“Víte, knìžská služba je nelehká služba. Prožíváte radost a nesmírné
štìstí, když uvádíte do svaté církve udìlením svátosti køtu malého èlovíèka.
Docela nìco jiného prožíváte ve chvílích, když dospìlého èlovìka pøipravujete
na poslední cestu do vìènosti. Bolest je tím vìtší, èím bližší vám tento
èlovìk byl. A mùj pøedchùdce na zdejší faøe, který již delší dobu postonával,
byl mi nejen vzorem, dobrým rádcem, uèitelem, pomocníkem, nýbrž
33
pøedevším pøítelem. Jen vroucí modlitba mi pomohla pøekonat lítost a bolest,
když jsem byl povolán k umírajícímu.”
zaopatøování: 19. 10. 35
V sobotu o pìti ráno jsem zaopatøoval pana radu Jiøího Èerného
a hned skonal ani nevìdìl - zatajili jsme to, že pan rada Hudec z
Moøic zemøel a mìl pohøeb.
Ráno bylo chladno a v poledne slunce. O desíti jsem jel autem
do Kojetín obstarat úmrtní ohlášení - parte dát natisknout a rozeslat
známým knìžím a jeho spolužákùm. Pozván zase dómský prelát P.
Spurný, aby mìl rekviem a pohøbíval.
V pondìlí pršelo a v úterý ráno až do desíti. Knìží bylo na pohøebì
pana rady dvacetdevìt. Kázal jeho bývalý soused - P. Èerný, faráøoval
v Želèi - pan rada František
Vaculík, faráø z Drysic. Jak jsem šli na høbitov, pøestalo pršet.
Po pohøebì zase pršelo - lidu bylo mnoho.
Krásnì zpívali u hrobu zpìváci nacvièeni panem Stanislavem
Toulcem. Obìd byl v refektáøi kláštera u sester sv. Hedviky. Ze Želèe
dojely dva autobusy - bývalí farníci na pohøeb panu radovi.
cesta: 29. 10. 35
V úterý ráno mlha - odpoledne pìknì - byl jsem v Kralicích podívat se na kostel a faru.
2. 11. 35
Na dušièky - dopoledne rekviem v Moøicích - o devíti hodinách velmi pìknì - vyrazil jsem do Želèe na hrob svých rodièù.
práce: 3. 11. 35
Stromky v zahradì jsme dosazovali.
hody: 17. 11. 35
Nedìle 23. po sv. Duchu. Po ranní jsem jel do Moøic, kde jsem
mìl o pùl desáté kázání a velkou zpívanou: hody sv. Martina. Na
obìdì jsem byl u rolníka Šebestiána Vozihnoje - u mlýna - fara byla
prázdná v Moøicích - sleèna hospodynì po smrti pana rady Josefa
34
Hudce - se odstìhovala do Pìnèic.
práce: 22. 12. 35
4. nedìle adventní. Dosti mrzlo - 10 st. C - ale pìknì. Nové jeslièky
jsme poøídili do kostela - na boèní oltáø na epištolní stranì. Staøeèek
TomᚠNovotný, rolník è. 12 z Nezamyslic, odkázal 1400.- Kè na
jeslièky. Andìl v životní velikosti se vznášel nad jeslemi s nápisem:
Sláva na výsostech Bohu, držel v rukou. P. Marie kleèela u jeslièek sv. Josef - v životní velikosti i pastýø stál s holí po boku. P. Marie a
pastýø kleèel, držel u sebe oveèku. Celé jeslièky elektricky osvìtleny
a pravými rostlými kvìty ozdobeny. Všem se betlém velmi zamlouval.
Dìti - jak z kláštera - tak z Nezamyslic i Døevnovic - školáci - pìknì
koledy zpívali - pøes celé svátky - zvláštì po velké - pøed požehnáním
a po sv. požehnání. Z kláštera dvì dcerušky, siroty - dvojèátka - ètyøletá
- : Maøenka a Vlastièka - když zpívaly Ježíškovi koledy - nezùstalo
ani jedno oko bez slz. Tak dìtsky dojemnì a upøímnì ze srdce
koledovaly zpívajíce. I pøespolní lidé - z Tištína, Nìmèic, Dobromilic
sem pøicházeli na naše krásné jeslièky se podívat.
Dovedete si pøedstavit s jakou radostí a nadšením psal tyto øádky do
kroniky o události, která se hluboko vryla do pamìti všech úèastníkù. Po
nìkolika letech se mu podaøilo s vydatnou pomocí “dobrého staøeèka”
uskuteènit svou dávnou myšlenku na poøízení takového betléma, “který se
jen tak nìkde nevidí!” Byl nesmírnì nadšen. A to nejen on sám, nýbrž
všichni, kdo se na tomto spoleèném díle podíleli. A co nejdùležitìjší, že tyto
jeslièky vzbudily údiv u všech, kteøí ve sváteèní dny navštívili nᚠfarní
kostel a tam si je mohli prohlédnout.
Škoda, že tato jeho radost trvala jen krátce. Na závìr roku pøišla
smutná zpráva z Písku o smrti velkého pøítele, neúnavného pomocníka pøi
stavbì nového kostela a velkého dobrodince. Úèast na jeho pohøbu nemohl
odmítnout.
pohøeb: 26. 12. 35
Na sv. Štìpána - mírnì - sluneèno - mìl jsem ranní mši svatou - a
o desíti jsem jel vlakem do Moravského Písku na pohøeb panu
Antonínu Svobodovi, který mi velmi platné služby prokazoval - byl u
dráhy - mìl režijní lístek - a co jsme pro kostel - pro Orla - potøebovali
- vždy nám buï on nebo jeho žena dovezli - svíèky z Bystøice - nebo
35
kroje k divadlu. Pan Dr. Vašek mìl kázání i velkou i sv. požehnání.
Rok 1936
divadlo: 6. 1. 36
Veèer - Orel - divadlo: “Krajánek Holandr, šel na vandr”.
První dny roku 1936. Napìtí v Evropì a ve svìte vzrùstá. Na nᚠlid
však nejvíce pùsobí neklid v našich pohranièních oblastech, kde se den ze
dne zvyšují požadavky “Sudeákù” a dochází i k násilnostem na èeských
lidech.
Je dobøe, že divadelníci pøipravili vtipnou veselohru, kterou jsem
samozøejmì nemohl vynechat. Musím podpoøit jejich snažení, které pøináší
mnoho dobrého i pro duchovní život mých oveèek.
Konèí ètvrtý lednový týden. Je sobotní ráno. V chodbì zaklinkal
zvonec. Sleèna otvírá, spráskne ruce a málem padá do mdlob. Pøed farou
vùz, do dveøí se tlaèí chlapi v øeznických zástìrách a každý pùlku prasete
na rameni. “Pane dìkane, co to je?”, ptá se zoufale. “No tož, co by to bylo,
prase, ne? Bude zabijaèka, ale bez zabijení. Já se na to nemožu divat, ba
ani slyšet, když to pchají. No ja, já sem to zapomnìl øict. Po nedìli budem
mìt hosty. Tož aby bylo co na stul.”
Srdeènì vítá známé tváøe ze Želèe. Za hodinku je už celá fara
provonìná domácí zabijaèkou. “Nejenom slovem živ jest èlovìk….”, usmívá
se moudrý knìz a už se tìší na své oblíbené jitrnièky a kousek ovárku s
køenem. Pøi tom však velmi vážnì uvažuje, zda dokonale pøipravil všechno
pro zdárný prùbìh sv. missií, které budou probíhat v následujícím týdnu.
missie: 27. 1. 36
V pondìlí teplo - pøijeli misionáøi od Brna. P. Josef Kalous a P.
Ignác Coufal - Redemptoristé z Èervenky. V úterý teplo - pìknì. Školní
dìti jsme zpovídali - misionáøi a já i pan kaplan P. Štìpán Job. Ve
støedu mìly dìti spoleèné slavné svaté pøijímání s promluvou.
Odpoledne ve tøi hodiny cvièení pro panny. Bylo jich asi 150. Ve ètvrtek
ráno kázání a mše svatá. Odpoledne cvièení pro mládence - došlo
jich asi 130. V pátek ráno mìly ženy a panny spoleèné svaté pøijímání
s promluvou. V sobotu ráno rekviem za farníky a padlé vojíny - prùvod
kolem kostela. V sobotu odpoledne slavnos Sedmibolestné Panny
Marie.
36
V nedìli ráno o sedmi bylo kázání a pak mše svatá a svaté
pøijímání mužù a jinochù. Po svìcení svíèek mìl tichou velkou P.
Kalous. Vystavena Nejsvìtìjší svátost oltáøní - odpoledne svatá
hodinka - po ní kázání a rozlouèení s misionáøi - v pondìlí ještì
zaopatøovali nemocné a o jedenácté odjeli.
Hromnice:
Veèer pøed Hromnicemi jeslièky odstranìny z kostela - a na tom
místì utvoøena skupina: P. Maria stojí na stupni - v rukou zdvižených
Ježíška - a za ní stojí sv. Josef - v rukách drží klec - v ní dvì živé
hrdlièky.
Pamatujete ještì nìkdo na tento zvláštní výjev? Byl to velmi dobrý
nápad, jak využít postav ze zrušeného Betléma a jak pøiblížit onu krásnou
biblickou událost.
šedesátiny: 20. 2. 36
Slavil jsem 60leté narozeniny. Ráno pøijel pan kaplan z Vícemìøic
autem - pomohl zpovídat - mnoho èlenù i èlenek Lidové jednoty Orla
a Svazu žen toho dne pøistoupilo ke svaté zpovìdi a všichni obìtovali
svaté pøijímání za svého faráøe, který za pøísluhy pana kaplana sloužil
zpívanou mši svatou v kostele plnièkém. Odpoledne o ètvrté hodinì
ve zdejším klášteøe na poèest šedesátin faráøe dìtská akademie blahopøání faráøi k 60., divadlo pìknì sehráli “Svatý Antonín
pomáhá”. Faráø byl pøítomen - podìkoval a promluvil o úctì i pomoci
sv. Antonína - neb èasto býval na pouti u sv. Antonínka u Blatnice a
tam kázal.
23. 2.
Nedìle druhá po “devítníku” - v noci vichøice a d隝 - ménì lidí
v kostele. Veèer uspoøádaly katolické spolky zdejší v Lidovém domì
veèírek - s akademií a zpìvem na poèes šedesátky faráøe P. Fr.
Kvapila. Vše tajnì nacvièili. Veèer o osmi pøišli pro mne na faru, abych
šel s panem Doubravou a Látalem na chvilku do Lidového domu nìco se poradit - a zatím Lidový dùm plnièký - právník Stanislav Toulec
mìl nacvièené sbory pøíležitostné - k tomu složené - pak medik Rajmund
Látal - naèrtl curriculum vitae jubilanta - národních písní smìs - ba
zazpívali i moji oblíbenou píseò “Nad Berounkou pod Tetínem” - a na
37
konec sehráli divadlo “Slzy Pána Ježíše”. Oslavenec podìkoval všem.
Odkládá pero, zavírá kroniku. Je už pozdì. Bere do rukou svùj
ohmataný “brevíø” a zaèíná s modlitbami. Nemùže se soustøedit. Stále se
vrací k oslavám. “Bože, vždy já jsem už vlastnì staøeèek! A co jsem v
životì dokázal?” Jakýsi vnitøní hlas mu však odpovídá: Jen se rozhlédni za
sebe, rolnický synku, jak rovnou a hlubokou brázdu jsi po sobì zanechal.
Mezi svými spolužáky, mezi profesory, mezi farníky, ve všech místech, kde
jsi pùsobil. Postavil jsi chrám v Moravském Písku a pøièinil se o stavbu
dalšího v rodné Želèi a o kapli v Døevnovicích, dokázal jsi upravit okolí
milované kaplièky a betlém a Orel …. Myslíš, že je to málo? Získal jsi lidi
svou výmluvností, svým osobním pøíkladem, ale pøedevším svou láskou k
lidem …. Mají tì rádi, vidíš to sám. Váží si tì. A to není pro knìze, pastýøe
duší, málo!
“Bože, dej mi sílu a zdraví, a ještì mohu dokonèit to, co zamýšlím
vykonat, ke Tvé cti a chvále. Amen.”
divadlo: 15. 3. 36
Je dobøe, že ochotníci neumdlévají ve své èinnosti, a to jak v
naší obci, tak také v okolí. Lidé alespoò na chvíli zapomenou na hrùzy,
popisované v novinách a rádiu. V Habeši se válèí. Dennì tam umírají
tisíce nedokonale vyzbrojených vojákù, bránících svou vlast proti
nepøátelské pøesile.
O pùl sedmé pøijeli autobusem ze Želèe herci a hereèky
želeèského Orla, aby sehráli ve zdejším “lidovém” divadlo “Rozmarin”
- všecko po slovensky. Na faøe byli všichni na veèeøi - dostali øízky a
celerový salát - koláèe a èaj - o osmi už hráli - až rados byla je
“poèúva”. Hráli do dvanácti v noci a pak zase autobusem odjeli.
pou: 25. 3. 36
Zvìstování Panny Marie. Byli jsme prùvodem u kaplièky, kde
mše svatá a kázání.
divadlo:
Hráli ve Vrchoslavicích “Obraz Panny Marie”. Byl jsem tam. My
pøed dvìma lety jsme to tady taky hráli.
5. 4.
38
Na nedìli “Kvìtnou” veèer sehráli Orli “Evropa hoøí” - èasový
divadelní kus - nebo se stále mluví, jak v Nìmecku Hitler se chystá,
že letadly pøepadne nás.
politika:
V Africe v Habeši se bojuje - Itálie moderními zbranìmi a hlavnì
letadly nièila vojsko Habešanù. Nìmci, nedbajíce smluv, dne 7. 3.
vtrhli do Porýní a je vojensky obsadili.
vlastenectví: 26. 4. 36
Druhá nedìle po Velkonoci. Zde o jedné hodinì pøednáška v
Sokolovnì - štábní kapitán Míèka z Olomouce - a já ve 14.32 vlakem
do Vyškova - kde jsme oslavovali 75. narozeniny spisovatele a
kanovníka P. Jana Vyhlídala - tam žil na penzi – poslednì faráøoval
ve Švábenicích. Sjelo se tam hodnì hanáckého lidu v krojích. Páni z
Brna - pan prelát Spurný z Olomouce - krajan jeho - z dìkanství pan
assesor Hájek z Ivanovic a já - jsem gratulovali za knìžstvo dekanátu.
Byl tam pan faráø Jemelka z Topolan, pan faráø Tabáèek - se svými
švábenskými - na koních - koèárech a alegorickém vozu - hanáci z
Nìmèic, Mìrovic, Lobodic, øeènice z Opavy a Hluèína v krojích - a
dìvèice hanaèka ze Švábenic velice pìknì, srdeènì po hanácku
blahopøála.
Já, jako knìz a ctitel P. Marie, se snažím o to, ještì èastìji pøivádìt
své farníky na místa její úcty, k pobožnostem a modlitbám za její pøímluvy k
záchranì lidstva. Tomuto úèelu pøispìl i nádherný dar, socha P. Marie
“svatohostýnské”, která bude ozdobou našeho kostelíèka.
socha:
V úterý dovezli nákladním autem z Brna novou sochu P. Marie
Svatohostýnské – pro zdejší kostel farní vìnovala paní Františka
Rohánková z è. 25, aby se na 1. kvìtna posvìtila.
1. 5.
Z rána velmi pìknì - sluneèko svítilo – o ètyøech hodinách
pøede dnem na 1.máje – pan Jan Novotný z è. 12 a pan František
Øíha se synem Vojtìchem z è. 10 pøijeli s platonkem k faøe, sochu novou
naložili na malý vozík – i s okrášlenými nosítky a zavezli do kaplièky.
39
Ráno prùvodem jsme šli z farního kostela za zpìvu“ Usedla si holubice
èistᅓ po silnici ke kaplièce. Školní dìti, panny, malé družièky –
kolem sta a pøed knìzem 12 velkých pannen – družièek, které mìly
posvìcenou sochu z kaplièky na nosítkách do farního kostela nésti.
Prùvod byl ohromný – i z pøespolních osad – z Tištína, Pavlovic, Unèic,
Uhøièic, Nìmèic a Dobromìlic hojnì pøišli. U kaplièky už se tísnily
zástupy lidu z Tìšic, Døevnovic, Chválkovic a Vícemìøic. Byla v kapli
zpívaná mše svatá k Božskému srdci – byl první pátek – po mši svaté
mìl pak faráø venku pøed køížem kázaní – sochu novou vynesli družièky
na nosítkách pøed kapli, aby shromáždìné davy mohly P. M. vidìt.
Pak byla socha posvìcena a v prùvodu pøenesena do kostela.
Obloha se pokryla mraky. Sem tam kapka spadla. Šastnì jsme
do kostela došli – Lidé po svatém požehnání se rozešli – a pak teprve
zaèalo pršet a pršelo celý den.
Socha zùstala po celý mìsíc na boèním oltáøi, kde se dennì konala
májová pobožnost tímto zpùsobem: O sedmi veèer pøed oltáøem Panny
Marie na klekátku pøedøíkávaly tøi školaèky: Anièka Klofáèková z è.
14, Maøenka Novotná z è. 43 a další Maøenka Novotná. Po rùženci
byla Loretánská litánie a svaté požehnání. Pak se zpívaly tøi sloky
písnì k Pannì Marii. Lidé chodili hodnì na májovou pobožnost.
sraz: 7. 7. 36
Jsme se sjeli knìží z r. 1900 vysvìcení – u spolužáka Ignáce
Korhonì z Kokor – bylo nás 16. Kanovník z Olomouce P. Josef Kraft
mìl slavnou mši svatou – probošt P. Josef Veselý z Dubu promluvu a
pak prohlídka kostela, høbitova a pak spoleèný obìd na faøe.
primice: 12. 7. 36
Svou první mši svatou mìl P. Bohumil Chytil z Hradèan v kostele
v Dobromìlicích – celou cestu pršelo – já jsem kázal – deštìm slavnost
hodnì utrpìla, ale kostel byl plnièký. Hostina primièní byla u jeho
strýce v Hradèanech. Bylo hodnì hostí a bylo to pìkné.
Zdravotní stav se u pana faráøe velmi zhoršil. Není se èemu divit.
Vždy se nezastavil ani na chvíli. Odpoèinek? „Eštì se po smrti naležím“,
øíkával s úsmìvem. Nakonec pøece jen poslechl lékaøe, a když si zaøídil
zastupování, odjel do lázní v Bludovì. Ale i tam spíš pracoval, než by se
léèil, jak o tom svìdèí následující záznamy.
40
láznì: 30. 7. 36
V pátek dojel P. Emanuel Kuchaø, že mne bude na tøi nedìle
zastupovat – já do lázní do Bludova – na severní Moravì.
3. 8.
Za deštì odjel z Olomouce do Bludova.
6. 8.
Pìknì – byli jsme zpovídat v kostele Božího Tìla v lese u Bludova
– školní dìti z celého okolí a nìkteøí dospìlí.
7. 8.
Jel jsem autem do Nìmecké Rudy k dìkanu Dr. Františku
Tomaštíkovi, abych mu vypomohl.
8. 8.
Pìknì - v Zábøeze.
9. 8.
Mìl jsem v Chromèi mši svatou – ranní a kázání.
11. – 13. 8.
Pìknì - zastával jsem v Bludovì faráøe P. Karla Døímala, který i
se svým kaplanem a jeho bratrem, kaplanem z Rudy autem jeli na
okružní cestu po Èechách.
15. 8.
Prší – ráno mìl kázání v Bludovì – pan kaplan byl se tøemi
autobusy poutníkù v Králíkách.
16. 8.
Pìknì – já v Chromèi v kostele kázal a mìl ranní mši svatou.
17. 8.
jsem sloužil v Chromèi a po poledni jsme jeli s panem dìkanem
Aloisem Zbožínkem autobusem do Šilperku.
41
18. 8.
Autobusem v Šumperku – bylo pìknì – v nemocnici jsme navštívili
nemocného knìze P. Knotka – rodáka z Vnorov – kdysi mì zastupoval
v Moravském Písku, když jsem byl na hodech v Želèi – toho se nenadál,
že nìkdo známý - Èech, ho navštíví.
19. 8.
Odpoledne jsem odjel do Zábøehu a pak ke svému spolužáku P.
Janu Churému, faráøi v Hochštejnì. Okolí mi ukázal, kostel, faru,
kde jsem pøenocoval.
Po návratu na svou faru byl pøekvapen radostnou zvìstí: fara
v Moøicích bude obsazena. Pøijde tam na zasloužený odpoèinek bývalý faráø
z Chválkovic, kterého dobøe znal, a tak už pøedem vìdìl, že mu bude dobrým
pomocníkem ve výuce náboženství na škole v Moøících a že mu odpadnou
namáhavé pìší túry pøes pole, kolem Hané, do této sousední obce. Stejnì
je pak velmi èasto konal, ale ne do školy, nýbrž na faru, na besedu.
Moøice: 1. 10. 36
Na faru do Moøic se nastìhoval pan konsistorní rada P. Jaroslav
Pospìch, bývalý faráø ve Chválkovicích u Ivanovic. Odešel do penze
do Moøic. V nedìli 4. øíjna mìl v Moøicích, jako „zámecký kaplan“,
instalaci. Já mìl v Nezamyslicích ranní i kázání. Po ranní se zastavil
P. Pospìch pro mne na faøe, jeli jsme do Moøic, kde v devìt hodin
pøed kaplí èekali farníci – já jsem uvítal nového zámeckého kaplana
a pøedstavil farníkùm moøickým, pak pan starosta Opálka pøivítal a
pan faráø Pospìch podìkoval. Pak jsem mìl v kapli kázání a P.
Pospìch zpívanou mši svatou. V poledne nás bylo u obìda na faøe
pìt.
práce: 1. 11. 36
Sbíral jsem na opravu monstrance zlaté peníze, prsteny a
naušnice. Oprava stála 1000.- Kè u Rubringa v Olomouci.
Rok 1937
Zaèíná rok 1937. Sousední Nìmecko horlivì zbrojí a všem okolním
státùm je jasné, že se pøipravuje na válku proti nim. Nejvíce vyhrožuje
42
nám. Jak pookøálo jeho vlastenecké srdce, když byl pozván do Lidového
domu na pøipravené divadelní pøedstavení, povzbuzující diváky k lásce
k domovu a povznášející jejich národní hrdost.
Pár dnù na to pøišly smutnìjší události.
divadlo: 3. 1. 37
V Lidovém domì divadlo „Pod naší lípou“.
zaopatøování:
7. 1.
O ètvrt na ètyøi ráno jsem zaopatøoval sestru svého pøedchùdce
pana faráøe Èerného, Julii Èernou, která v gruntì è. 8 žila ve výmìnì.
Grunt prodala kostelníku Josefu Látalovi za 30 000.- Kè a výmìnou
do smrti. Nikdo se nenadál, že by dne 8. ledna zemøela o dvanácté
hodinì polední. V nedìli po svatém požehnání 10. ledna mìla pohøeb.
Mírnì mrzlo. Já jsem pochovával, pan faráø ze Želèe P. Jan Novotný
a pak pan kaplan P. Job asistovali. Lidu bylo hodnì i ze Želèe, nebo
tam byla u svého bratra P. Jiøího hospodyní.
úmrtí:
18. 1. 37
V pondìlí mrzlo, ale bylo sluneèno. A tak po škole v Moøicích
jsem se vydal do Nìmèic. Pan faráø Navrátil mi ukázal právì došlý
telegram z Huštìnovic – že želeèský rodák, faráø, dìkan v Uherském
Hradišti a èestný kanovník P. Jakub Hudeèek z Huštìnovic, spolužák
P. Navrátila, zemøel a že má ve støedu o desíti hodinách pohøeb
v Huštìnovicích, kde byl prvním faráøem. Pøijda veèer domù, už mì
hledal poštovní úøedník – synovec zemøelého pana dìkana – Ondøej
Hudeèek – a sdìloval mi, že pojedou rodina ze Želèe – i faráø P.
Novotný a my s panem faráøem z Nìmèic autobusem ze Želèe až do
Huštìnovic.
Na silnici byl sníh a mlhavo. Opatrnì jsme museli jet. Generální
vikáø Dr. Martinù z Olomouce mìl slavnostní rekviem – P. Fr. Mokroš
– spolužák, faráø z Mor. Písku, dìlal jáhna a já za želeèské rodáky
jsem dìlal podjáhna. Knìží bylo 78.
kaplièka:
9. 3. 37
43
Veèer schùze Kaplièkového družstva – zda pùjèí peníze na novou
kapli v Døevnovicích, by ji mohli dokonèit. Byla už postavena, ale
nebyla zomítána.
Když dopsal tento záznam a odložil pero, zaèal hlasitì uvažovat: „Tož
vidíte pyšní døevnovèáci. Když jsme vám podávali pomocnou ruku, tož to
né, my nic od nikeho nepotøebujem! A vèil najednou dete s prosíkem“.
Samozøejmì to nemyslel ve zlém. Vždy to byl on sám, kdo je
vyprovokoval ke stavbì. Postavit v obci pìknou moderní kaplièku, kde by
se mohly sloužit pravidelné bohoslužby. Kaplièka byla postavena,ale na
omítky už nezùstalo. Nic jim nevyèítal, když pøišli s prosbou o pomoc. Naopak
pøesvìdèil èleny družstva, že je zapotøebí sousedùm pomoci. A tak i s jeho
pomocí byla kaple dokonèena.
divadlo: 21. 3. 37
Orli sehráli vlastenecký kus „Vesnièka pod Šumavou“.
Hned pøi svém pøíjezdu na faru, pøed pìti lety, si povšiml nevzhledného
návrší, zakrývající výhled z oken usedlosti è. 11, se schody a velkým vchodem
do podzemí. Pozdìji zjistil, že jde o sklep, patøící ke klášteru. Celých pìt let
pøemýšlel o tom, jak se tohoto ohyzdného „hrbu“ zbavit a upravit celé
prostranství kolem kostela a pøed farou. Netušil do èeho jde a kolik
nepøíjemností bude muset pøekonat. Ale on, který øíkával: „Snažím se odstranit
vèas všechny pøekážky a tìžkosti..“, to dokázal. Vyøídil všechny úøední
formality, získal lidi, sehnal materiál i peníze a bìhem krátké doby se zmìnilo
okolí kostela k nepoznání.
práce: 26. 4. 37
Zaèali pracovat u kostela – betonové desky a vyrovnávat terén –
aby voda nesbírala navážku u kostela. Sklep pøed Toulcovým – vchod
do sklepa zazdìn – šíje rozboøena a zasypána. Hlína ze sklepa – nad
sklepem odvezena ke kostelu – na epištolní stranì kameny ve stejné
vzdálenosti usazeny – betonová zídeèka je nyní spojuje – pokad sahal
kdysi høbitov kolem kostela.
Než jsme starý památný sklep, který patøil zdejšímu klášteru sv.
Hedviky, rozboøili, dal jsem jej vyfotografovat úøedníku na poštì panu
Buèkovi z è. 4, aby po letech mìli pøedstavu, jak vypadal. Pøed è. 11
byl vchod s navršenou šíjí, která bránila ve výhledu z oken. Od vchodu
44
vedl sklep pøed domem è. 12 a 138, dále pak pøed è. 13, až po základní
zeï fary. Asi v délce 6 m od hlavní zdi farní budovy odboèoval pod
zemí v pravém úhlu ke kostelu boèní, hluboký sklep a pak se zase
obrátil k východu k hlavní zdi fary. Zde je pøezdìn – a pokraèuje
pod farní budovou jako farní sklep. Ve sklepì farním je patrno, že je
pøezdìn a pokraèuje pod zemí pøed farou – jak je nyní kvìtinový
záhon.
Tyto sklepy jsme nabízeli zbytkovému statkáøi Jaroslavu Souškovi
– mohl ze stáje z dvora - z konírny – tunelem pod cestou – která vede
vedle kostela – fary a dvora – udìlat si vchod do sklepa – mohl tam
vozem pøímo do dvora. Nechtìl. Ani obec zdarma nechtìla pøevzít tyto
sklepy – báli se zodpovìdnosti sklepy udržovat. Chtìl jsem sklepy
zasypat – kopeèek pøed farou – u kostela – kde vede cesta - asi o 150
cm snížit – také nechtìli – tehdy sestry se zøekly sklepù – vìc
postoupena JUDr. Hankovi, advokátu v Kromìøíži – jako zástupci
arcibiskupství a pak pozemkovému ústavu v Kromìøíži.
Je v jednom kole. Dokonèuje se kaplièka v Døevnovicích, shání se
materiál na velkou opravu Lidového domu a vylepšuje se fara i kostel, kde
se provádìjí nutné úpravy. Ale nestìžuje si. Naopak je ve svém živlu. Práce
a modlitba, to je jeho život.
kaplièka: 4. 5. 37
Jednáno o nové kaplièce v Døevnovicích. Jen zbožní katolíci
budovali. Obec ne.
práce: 26. 5. 37
Døevo na stavbu Lidového domu z Podivic vozili.
Faráø na svùj náklad nechal celou faru oblíèit a kostel kolem
spodku – a celou sákristii. Také u vchodu na chór bylo vše urovnáno
– zabetonováno a dveøe na vìž, schodištì vylíèeno a první schody
spraveny.
Nejlepším dùkazem jeho schopností získávat lidi byla oslava 40. výroèí
založení hasièského sboru. Pøekvapili svou návštìvou na faøe i žádostí, zda
by za jejich sbor a také zemøelé èleny nemohl odsloužit mši svatou, na niž
by byli všichni ve stejnokrojích pøítomni. Byl potìšen tímto návrhem a
samozøejmì souhlasil. Ale také jim patøiènì vyèinil za to, že nedokázali
45
prosadit posvìcení nové støíkaèky, které odmítali jen nìkteøí „odpadlíci“.
hasièi: 27. 6. 37
Nedìle šestá po sv. Duchu. Pìknì – hasièi v kostele na ranní –
za nì mše svatá – 40 let hasièského sboru – odpoledne mìli „Výlet“ –
i z okolí zde byly spolky hasièské.
primice: 29. 6. 37
Po ranní mši svaté jsem jel autem do Dobromìlic – na primici P.
Rozkopala z Kobeøic – 20 knìží a kázal vikáø z Olomouce P. Glogar
– ve dveøích hlavních stál a kázal, aby lidé v kostele i pøed kostelem
slyšeli. Lidu mnoho a pìkná primièní slavnost se vydaøila.
práce:
Lidový dùm jsme opravovali. Støecha papírem krytá – byla už
dìravá – všude teklo. Pøední zeï byla jen z nepálených cihel – tedy
z cihel se postavila – prùjezd se zastavil a místnosti v pøízemí se jinak
rozdìlily a celá nová støecha. Oprava trvala do sv. Václava – a nová
parketová dlážka do sálu dána za 5 000.- Kè.
sraz: 7. 7. 37
Ve støedu - sjeli jsme se spolužáci knìží u P. Ferd. Jiøièného –
faráøe v Tršicích – kteøí jsme byli v r. 1900 vysvìceni. Dvacet knìží
dojelo ke schùzce. Spolužák Dr. Josef Kraft, sídelní kanovník
z Olomouce, mìl po kázání dìkana, spolužáka P.Ludvíka Kuksy, faráøe
v Èervené Vodì, slavnou mši svatou. Kostel velice pìkný – vymalovaný.
Na spoleèném obìdì jsme vzpomenuli zemøelých spolužákù i svého
života.
pou: 8. 7. 37
Ètvrtek - z rána mlha. Byl zde na noc u mne spolužák P. Ludvík
Kuksa – rodák z Brodku u Nezamyslic. V deset hodin dojel P.
Ondroušek, faráø ze Špièek se svou sestrou v autì – vzal mne, P. Kuksu
a sleènu Žofii Dohnalovou, hospodyni – a jeli jsme do Vyškova –
nakoupili tam šunky atd. – jeli do Blanska a Sloupu, do Køtin, Ostrova
– jeskynì prohlédli – a veèer se vrátili domù.
Když dopsal tento dopis, odložil brýle, promnul unavené oèi, zavøel
tìžká víèka a zavzpomínal na dávné dìtství, kdy se každoroènì vypravoval
46
se svými spolužáky s procesím do Sloupu èi Køtin. To byla „štreka“. Želeè,
Drysice, Pustimìø, Dìdice, Opatovice, Ježkovice, Pístovice, údolím Rakovce
do Bukovinky, Bukoviny a už tu byly Køtiny. Do Sloupu to bylo ještì dál.
Z Pustimìøe pøes Radslavice do Lhoty, lesem do Rychtáøova a odtud do
Krásenska, pøes Kojál do Lipovce a pak údolím potoka pøes Holštejn do
Sloupu. Hodiny a hodiny šlapání. A teï? Frrrrr, autem, a už jsme na místì.
Nu což, žije se jinak!
zlodìji: 11. 7. 37
Pøes ranní – kdy faráø Kvapil byl v kostele i sleèna hospodynì –
chtìli se zlodìji ze dvora dostat do fary. Žena jdoucí na primice do
Vrchoslavic, zahlédla kola u farské zídky a na lípì chlapa, který dával
pozor – šla do „staré školy“ a tam uèinila poplach – a chlapi sedli na
kola a ujeli. Tak bylo vloupání do fary pøi ranní zabránìno.
práce:
Lidový dùm se pokrýval.
cesta: 27. 7. 37
V pondìlí – autem do Roštína s panem faráøem P. Ant. Odrouškem,
který se chtìl podívat na uprázdnìnou faru.
práce: 30. 7. 37
Dávali na Lidový dùm hromosvod – za 1.300.- Kè z Ivanovic od
Hanáka.
4. 8. 37
Vozili jsme nákladním autem písek ze Želèe na Lidový dùm.
návštìva:
Pan faráø P. Bedøich Janíèek z Cetechovic dojel – šli jsme do
Dobromìlic se informovat o uprázdnìnou faru ve Vrchoslavicích –
k panu faráøi Adolfu Horutovi.
5. 8. 37
Návštìva z Milohoštì u Uherského Ostrohu, kde jsem døíve
kaplanoval a pan Uher, úøedník hospodáøského družstva z Uherského
Hradištì také dojel.
47
Když se dovìdìl o tom, že na sv. Hostýnì bude v pùli srpna velká
sláva, jubilejní slavnosti k oslavì 25. výroèí korunovace sochy Panny Marie,
umístìné nad oltáøem baziliky, hned pøemýšlel o tom, jak by se mohla tato
událost dùstojnì oslavit i u nás. Jak jinak, než velkou poutí ke kaplièce. Co
všechno se muselo zaøídit, než mohl do kroniky zapsat tyto øádky.
pou: 15. 8. 37
Jubilejní slavnos – Korunovace Panny Marie na sv. Hostýnì
pøed 25 lety – my jsme mìli pou u Panny Marie v kaplièce. Pøed
desátou jsme šli prùvodem z kostela – družièky nesly na nosítkách
ozdobených sochu Panny Marie Hostýnské – prapor – døíve
Ètenáøského spolku – je nyní v kostele – r. 1912 byl s ním pøi
korunovaèní slavnosti z Nezamyslic na Hostýnì staøeèek Frgál – který
byl tenkrát praporeèníkem - ke kapli jej nesl stoláø Novotný – byl
veliký prùvod – ke kapli došli želeètí poutníci s panem faráøem
Novotným, z Dobromìlic veliký prùvod i hudebníci byli s nimi, pan
faráø Horut, p. Fr. Kubíèek, katecheta z Prostìjova, rodák z Hradèan
– mìl u kaplièky venku kázání – u køíže byl oltáø, kde sloužil slavnou
mši svatou, s asistencí primiciant P. Rozkopal, rodák z Kobeøic. Já
mìl v kapli tichou. Plno poutníkù všude. Vrátili jsme se do farního
kostela, kde bylo svaté požehnání. Lidé byli v Lidovém domì – kde už
okna zasklita. Pøed druhou mìlo být v kostele svaté požehnání. Knìží
byli na faøe na obìdì – zaèalo pršet – po požehnání velice pršelo –
lidé èekali, že pøestane – ale stále pršelo – pršelo celou noc – pondìlí
i úterý.
bratranec: 16. 9. 37
Bratranec se odstìhoval z Nìmèic, pan faráø Navrátil. Odešel
na penzi do Kromìøíže.
láznì: 18. 9. 37
V sobotu jsem zajel do lázní Bochoø – odpoledne zašel odtud do
Horní Moštìnice – navštívil P. Mokroše, který z Moravského Písku
do Moštìnice pøišel za faráøe.
Lidový dùm: 13. 10. 37
Byl jsem v Olomouci – pro peníze – daroval jsem 6 000.- Kè pro
Lidový dùm na zaplacení zedníkùm.
48
pohøeb: 15. 10. 37
Ráno pršelo – zemøel v Døevnovicích cizí žebrák – Václav Taneèek
– dovezli jej v rakvi na voze na høbitov – a nikdo nebyl na pohøebì,
jen já, ministrant a hrobaøi – což se mi za 38 let mého knìžství
nepøihodilo, aby byl tak smutný pohøeb, opuštìného žebráka, který
veèer ulehl zdráv a ráno byl mrtev.
Dopsal poslední slovo dnešního zápisu. Otoèil list a oèima pøelétl zápis
o pohøbu, kterého se zúèastnil pøed dvìma mìsíci v Kromìøíži. Jeho soucitné
srdce s chudými a trpícími se sevøelo. Jaká nespravedlnost. Jeden si žije
celý život jako v bavlnce, obklopen bohatstvím a slávou, s níž odchází,
s ovacemi a pompou a jiný èlovìk, který prožíval své dny v bídì, o hladu,
všemi opuštìn a opovrhován, louèí se s tímto svìtem sám v prosté rakvi,
dovezené na selském voze, bez muziky, bez zpìvákù. Nepøišel jediný obèan,
køesan, který by ho doprovodil na poslední cestì.
„Co mùžu udìlat já, ubohý knìz, k nápravì takové køivdy? Bože poraï
a pomož!“
Lidový dùm: 20. 10. 37
Byl jsem v Pøerovì na okresním úøadì - o kolaudaci opraveného
Lidového domu.
nemoc: 21. 10. 37
Ve ètvrtek, pátek a v sobotu jsem ležel – churav – zachlazen.
Opakuje se stará známá písnièka. Poslechne sice svoji hospodyni,
neteø Žofii a s vysokou teplotou ulehne, ale v nedìli již slouží ranní mši
svatou a promlouvá z kazatelny do duší svých vìøících. Odpoledne lehnout?
Kdepak. Musí pøece na schùzi Svazu katolických žen a na veèer do
konkurenèního kostelního výboru. Copak by tam mohl chybìt? Bude se
volit nový pokladník. „Povinnosti pøedevším“, prohlásí a jde.
spolky: 24. 10. 37
Je nedìle – odpoledne Svaz žen schùzí.
Nový kostelní konkurenèní výbor – je nový pokladník – pan
Jaroslav Novotný z è. 2 – místo pana Josefa Novotného z è. 138.
Den zasvìcený všem zesnulým.
49
Tradiènì vychází prùvod na høbitov, který bývá vždy poèetný. Po
žalmech, zpívaných zpìváky a spoleèných modlitbách za zemøelé se lidé
rozcházejí k hrobùm svých blízkých.
Je krásný den. Ale i kdyby nebyl, stejnì by nedoèkavì vyrazil do
rodné Želèe rozsvítit svìtýlko, pomodlit se a zavzpomínat nad hrobem svých
rodièù. Polní cestu pøes Padìlky, kolem døevìného køíže na „zácestku“,
pøes rybníèek a kamenný mùstek nad Želeèským potùèkem a Žlebem na
návrší, kde se rozkládá høbitov, dùvìrnì zná. Vždy sem, na toto posvátné
místo, kde odpoèívají také jeho rodièe, chodívá nìkolikrát do roka.
Kostelní zvon ohlašuje poledne. Zadívá se na starý kostelík uprostøed
domkù, který již brzy bude nahrazen novým, pozoruje rodnou ves, ztichlou
poledním klidem, zadívá se na blízká zalesnìná návrší, vysokou oblohu a pøi
tom tiše odøíkává slova modlitby Andìl Pánì.
Usedá na kamenný rám hrobu a v jeho mysli se vynoøí myšlenka: Za
jak dlouho tady bude uloženo moje tìlo? Nemohl tušit neodvratnou odpovìï,
že nikdy! Že jeho tìlo, zasažené nìkolika støelami popravèí èety, zmizí navždy
v neznámu. To nevìdìl a posílen vzpomínkou na rodièe, pohledem na rodnou
vísku, vùni dùvìrnì známých lesù a polí z dob dìtství, vrací se známou
cestou zpìt.
høbitov: 2. 11. 37
Po obøadech jsem odešel do Želèe – na hrob mých zemøelých
rodièù. Právì v poledne jsem tam došel.
Kapky studeného deštì dopadaly na èerný, støíbrem vyšívaný pluviál.
Nepomáhal ani veliký, starý deštník nad hlavou. Celou cestu na høbitov
pøemýšlel o tom, co øíci malému houfci lidí, dvaceti sestøièkám a nìkolika
desítkám sirotkù z kláštera, o životì ženy, která sloužila léta na zdejší faøe a
pak, zestárlá a zesláblá, zastávala službu vrátné ve zdejším klášteøe. Mìl
rád tuto moudrou ženu, se kterou si rád povídal pod klenbou klášterní brány,
anebo na faøe kam pøicházela obèas na besedu.
Když sypal mokrou hlínu na její èernou rakev do hlubokého hrobu, to
ještì netušil, že o dva týdny pozdìji se bude na tomto místì louèit s dalším
svým oblíbeným èlovìkem, klášterním hospodáøem, staøeèkem Pavlíkem,
který ve zdejším øádu mìl v øeholních hábitech dvì své dcery.
pohøby: 12. 11. 37
Pršelo – pohøeb zemøelé Apolenky Vybíralovy, která po léta byla
50
u brány zdejšího kláštera za vrátnou. Za mlada bývala jako služka
na faøe v Nezamyslicích u P. Leopolda Otáhala a s ním odešla sloužit
do Švábenic, kde se stal faráøem a pozdìji dìkanem. Celý klášter byl
na pohøebì.
1. 12.
Ve zdejším klášteøe pohøeb – hospodáøe klášterního – staøeèka
Pavlíka – který na stáøí našel v klášteøe útulek a jim pomáhal
v hospodáøství. Mìl v klášteøe dvì dcery – jako sestry. Dìti z kláštera
zpívaly.
divadlo: 19. 12. 37
V novém Lidovém domì divadlo: „Srdce soumraku“.
Rok 1938
Zaèíná velmi zlý rok. Nìkteré státy a národy pøicházejí násilím o svoji
samostatnost a svobodu. Také naše republika je okradena o pohranièní
oblasti, z nichž jsou vyhánìny èeské rodiny, hledající azyl a nový domov ve
vnitrozemí. Také i v naší obci. Pamìtníky první svìtové války zachvacuje
strach a obavy pøi vyhlášení mobilizace. Nᚠpastýø, èlovìk stateèného
srdce, posiluje, povzbuzuje, pomáhá a poprvé vstupuje na nebezpeènou pùdu
odporu proti fašismu svou nezištnou pomocí všem, kteøí jsou ohroženi.
titul: 2. 1. 38
P. František Kvapil – faráø v Nezamyslicích – vyznamenán od
pana arcibiskupa titulem: arcibiskupský rada.
Být to nìkdo jiný, nadmul by se pýchou nad získaným titulem
„arcibiskupský rada“. On to pøijal s takovou samozøejmostí a skromnou
pokorou, že mu k zápisu této významné události staèil jediný øádek v kronice.
Nikdy se o tom pøed svými farníky nezmínil, a tak pro nì i nadále
zùstal jen jejich „panem dìkanem“.
Když se ho kdosi zeptal na jeho lidské chyby a nedostatky, s úsmìvem
jemu vlastním, odpovìdìl: „Tož, dy su jenom èlovìk. Co si neumim odøict,
to je spoleènos lidi. Na svatbách, plesech, divadlech a pøi pisnièkách.
Pøedevšim ale v kostele a na póti. A návšèevy! Ja, jednó za tédeò , v sobotu,
na „liïáku“ vyržinko, dvì pivíèka a taroèky.“Ale v jedenáct se vždy zvedl,
51
podal ruce a louèil se slovy: „S vama sem se pobavil a vèil mám ešèe øikáni
s Pánem Bohem. Tož, dobró noc.“
Nesmíte se proto divit, že k úèasti na orelském plese svedl i své
sousedy, pány faráøe z Dobromilic a Moøic.
ples: 9. 1. 38
Veèer jsem zajel na saních do Dobromìlic pro pana faráøe Adolfa
Horuta – dojel k nám na ples Orelský a rovnìž dovezli na saních
pana radu P. Jaroslava Pospìcha z Moøic.
podìkování: 10. 1. 38
Odpoledne jedu s Vojtìchem Øíhou na saních do Želèe pro faráøe
Jana Novotného – jel s námi do Nezamyslic, kde na faøe pøenocoval.
Ráno po mši svaté jsme jeli na saních na
nádraží – jeli do Olomouce podìkovat J. M. arcib. Dr. Leop.
Preèanovi za vyznamenání – já: za arcib. radu – pan faráø Novotný –
limbus – dostal.
politika: 16. 1. 38
Je nedìle – odpoledne po svatém požehnání mìli v Lidovém domì
schùzi katoliètí železnièáøi z Brna.
O pìti hodinách výborová schùze Orla.
V sedm veèer valná hromada Lidové jednoty.
29. 1. 38
Svaz katolických žen mìl valnou hromadu.
11. 3. 38
Nìmecko – Adolf Hitler – zabral Rakousko.
12. 3. 38
Vidìl jsem v Uherském Hradišti jak Nìmky jásaly, že Rakousko
Nìmci zabrali.
Rakousko bylo obsazeno a stalo se souèástí Nìmecké øíše. Nastal
hon na Židy. Každý úøedník, uèitel, lékaø, živnostník i knìz, musel doložit
køestními listy svých rodièù a prarodièù svùj „árijský“ pùvod. Na faru zaèaly
docházet první žádosti o vydání tìchto dokladù od rakouských obèanù.
Pracoval neúnavnì. Kolik lidí zachránil svou pracovitostí, odpovìdností a
52
svìdomitostí pøed perzekucí, vìdìl jen on sám.
pomoc: 26. 3. 38
Z Rakouska žádali o køestní lity – oddavkové listy svých pøedkù
– staøeèkù a prastaøeèkù, aby dokázali, že nejsou ze židovského rodu
– nebo Hitler Židy propouštìl ze služeb státních. Nestaèili jsme psát
tyto listiny – èasto i v noci jsem psal – nìkdy od veèera do pùl noci –
jindy zas od 1. hodiny do rána – a ve dne škola a duchovní správa –
také èísla farního protokolu dokazují – co bylo práce.
práce: 26. 3. 38
V Lidovém domì jsme novou kuželnu za 6.000.- Kè poøídili.
sestra:
Hod Boží velikonoèní –u zpovìdnice plno lidu – pøichází posel
ze Želèe, že sestra moje umírá.
17. 4. 38
Moje sestra zemøela v nedìli odpoledne ve dvì hodiny. Pøijel
její syn Jakub Dohnal – ujednali jsme pohøeb na støedu. Na jejím
pohøebì bylo pìt knìží.
Málo ran dopadlo na jeho hlavu. Pøichází ještì další, smrt jeho sestry.
Možná se mezi ètenáøi zápisu o této události najde nìkdo, kdo odsoudí
jeho jednání, že se okamžitì nevydal na cestu za umírající sestrou. Jistì,
nebylo to jednoduché rozhodování. Jaképak rozhodování? Smysl pro plnìní
povinností velí zùstat. A tak zùstává ve zpovìdnici, potom má kázání a mši
svatou. Nikdo z pøítomných vìøících nepoznal, že myšlenkami je u své sestry.
Dobøe se rozhodl. Navštívil ji odpoledne, poskytl svátosti, které
knìz poskytnout mùže a velmi laskavì se s ní rozlouèil.
pou: 15. 5. 38
Byli jsme prùvodem u kaplièky – bylo pìknì, aè trochu vítr –
bylo hodnì lidu.
politika: 19. 7. 38
V Brnì v Nìmeckém domì provokovali Èechy – Henleinovci –
kterým nadržovali èeští agrárníci.
53
Mobilizace našeho vojska – 13 létadel u Tìšic bylo ukryto –
velké nadšení našeho lidu – hlídky na nádraží – u mostù železnièních.
Zkoušený národ potøebuje povzbuzení a morální posilu. A tak legionáøi,
Sokoli, Orli i hasièi pøipravili k oslavì narozenin prezidenta Dr. Eduard
Beneše veøejnou manifestaci. Když padla otázka, kdo by mìl na ní promluvit,
jednohlasnì bylo pøijato jméno P. Kvapila. To bylo pøekvapení, když delegace
zazvonila na faøe a pøedložila svoji žádost. „Tož, samozøejmì, a rád!“
Takovou odpovìï dostali. V tomto okamžiku mìl prokázáno, že je v obci
uznávanou osobností, nenapodobitelným øeèníkem, vzorem odvážného
vlastence. A on této pøíležitosti využívá k posílení víry a nadìje v zachování
èeského národa a prohloubení svatováclavské tradice.
vlastenectví: 27. 5. 38
Oslava narozenin pres. Beneše. Veliký lampionový prùvod od
Pazderny ke kostelu. Hudba hrála – národní písnì se zpívaly. U poníku
padlých na rozlouèenou promluvil faráø Fr. Kvapil: vyzval ku
svornosti, práci a modlitbì pro vlast a národ a ku vytrvalé vìrnosti.
Hanáci zùstanou vìrni vlasti i republice.
události: 12. 6. 38
Vojsko na hranici proti Nìmecku.
Orel: 10. 7 38
Orli na velké. V poledne pršelo. Odpoledne na svatém požehnání
– veøejné cvièení – pokaženo deštìm.
Orli: 17. 7. 38
Hudebníci z Nivnice dojeli – na obìd a veèeøi byli na faøe – Orli
šli s hudbou na hrubou do kostela. Hráli a zpívali: Ejhle oltáø. Po
velké nácvièná a zkouška. Odpoledne na svatém požehnání šli opìt
s hudbou. Po požehnání prùvod – hodnì Orlic a Orlù – prošli i
agrárníci: starosta Baldík, Oldøich Gazda, Fr. Heroudek, Klaudius
Vrána, pak od pomníku padlých šli do zahrady Lidového domu. Cvièili
– pøi tom hømìlo – zaèalo poprchat – zábava tím utrpìla – bylo hodnì
lidu – kapela se velmi líbila.
Už dlouho nosí v hlavì myšlenku na velkou promìnu farního kostela.
54
Nelíbí se mu jeho ponurá vnitøní výmalba ani výzdoba. On miluje svìtlo,
slunce a svìtlounké, jásavé, teplé barvy. Ale jak pøesvìdèit kostelní
konkurenèní výbor, že by oprava a úprava byly potøebné?
Zajel si do svého bývalého pùsobištì a tam navštívil nìkolik novì
vymalovaných kostelù. To proto, aby objevil ten nejlepší zpùsob malby pro
vlastní farní kostel.
cesta: 6. 7. 38
V pátek dopoledne jsem zašel se podívat na rozšíøený a opravený
kostel v Domanínì, odtud od Bzence, kde se opravoval a maloval
kostel – a v poledne opìt v Písku. Odpoledne jsem zašel do Nedakonic,
prohlédl nový kostel a novu faru – odtud jsem šel do Polešovic podívat
se na opravený kostel, nový oltáø, Pietu a opravenou faru – kde jsem
pøed lety – r. 1904 – listopad a prosinec – a 1905 – do 15. 3.
kaplanoval.
9. 8. 38
Úterý – z kláštera sestøièky a dìti a já s nimi – autobusem jeli
jsme o pùl šesté na svatý Hostýn. Vezl nás Adolf Oulehla za 350.- Kè.
O sedmi hodinách jsme už byli na Hostýnì.
14. 8. 38
Je nedìle. Odpoledne pøi svatém požehnání silná vichøice –
strašná bouøe – uhodilo do vìže, do kláštera i do fary – dìti plakaly.
Po druhé hodinì jsem jel autem do Želèe – kladení základního
kamene pro nový kostel – já jsem klepal za želeèské knìze rodáky:
Aby želeètí farníci tak rádi chodili do nového kostela – jak chodívali
do starého a vychovali zas tolik knìží – rodákù. (Bylo nás ze Želèe 11
knìží)
události: 23. 9. 38
V pátek v noci o pùl jedenácté vyhlášena mobilisace.
25. 9. 38
V nedìli odvádìli konì a povozy – hlídky CPO – civilní
protiletecké obrany – po svatém požehnání pøed kostelem nácvik
signálù – aby lidi vìdìli – kdy zaèíná nálet a kdy konèí.
55
Jsou hody. Svátek našeho patrona sv. Václava. Jaká to bývala sláva.
A dnes? Jsem sám. Nikdo z pozvaných hostù nepøišel. Snažím se z
kazatelny odstranit to tíživé ticho, zakøiknutost a úzkost. Nedaøí se mi
pozvednout mužùm sklonìné hlavy, ženám osušit hoøké slzy. Ani závìreèný
chorál nezahømìl naplno pod chrámovou klenbou. Lidé se tiše rozcházeli
do svých domovù.
Procházím se kolem bohatì prostøeného stolu v jídelnì. Nakonec
odcházím do kuchynì, kde se cítím mnohem lépe, než sám u velké tabule,
bez pozvaných hostù.
Myslím na ty tøi odpolední pohøby, které mne èekají. Nejsem povìrèivý.
Ale marnì se snažím zapudit chmurnou myšlenku, že jsou snad znamením
smrti našeho národa, našeho jazyka i naší víry. „Svatý Václave, nedej
zahynouti nám ni budoucím.“
hody: 28. 9. 38
Slavnos svatováclavská smutná – odpoledne byly tøi pohøby –
nachystáno bylo na faøe pro okolní knìze – a ti nepøišli.
politika:
Tak nás Anglie a Francie opustily – v Mnichovì se radili o nás
bez nás – sebrali nám všechny pohranièní kraje – a naši lidé museli
utíkat z krajù, kde žili – museli vše tam nechat a odejít.
Vojsko po vesnicích ubytováno – pìší i jezdectvo – zde na faøe
ètyøi plukovníci a jejich sluzi v sále – konì ve stáji – šest – a na
mlatevni dva. V klášteøe mìli poštu – v kaplance kanceláø.
1. 10. 38
Èechy a Morava zabrány – ach – radìji o tom nepsat!
Již delší dobu dochází k menším støetùm mezi pøedstavenou zdejšího
kláštera øádu sv. Hedviky, mater Severínou Hlaváèovou a duchovním
správcem, P. Kvapilem, který usiloval o povolení a potvrzení „èeské
provincie“ øádu, jednak v Nìmèicích a také u nás. Tento spor se vyostøil
zaèátkem prosince.
56
klášter: 4. 12. 38
Ètyøi sestry odešly do Fryšavy (Dnešní Bøežany, pozn.) která
pøipadla k Øíši – co byly Nìmky.
10. 12. 38
Dvì generální pøedstavené pøijely do kláštera z Vratislavy. My
jsme chtìli èeské sestry a èeskou správu v klášteøe v Nezamyslicích a
samostatnou èeskou provincii, nebo Fryšava zabrána Nìmeckou øíší.
Mater Severína – Hlaváèova – bývalá provinèní pøestavená ve Fryšavì,
aè rodem z Protivanova – Èeška – nadržovala všude Nìmcùm a zrušila
v Nìmèicích filiálku sester sv. Hedviky – aby nemohly sestry
z Nezamyslic, Buchlova, Louky a Nìmèic – utvoøit èeskou provincii.
Za varhanice nám posílala jen Nìmky – žádnou èeskou sestru
nenechala cvièit v hudbì – Èešky byly dobré jen na tìžkou práci. Já
– jako duchovní správce jsem se zasadil – aby pøišla Mater Severína
z Nezamyslic pryè – nebo celá její èinnost byla nám nepøíznivá.
Koneènì odešla – a pøišla Mater Justina – za zdejší pøedstavenou,
ale zase neovládala plynnì èeštinu. Zase jsem se zasadil, aby byla
odvolána a ustanovena zdejší Mater Bonaventura Komanderová –
která jako øeditelka zdejší školy klášterní se osvìdèila a znalá byla
zdejších pomìrù. Nyní se jedná v Øímì o zøízení a potvrzení èeské
provincie – a mateøinec by byl v Nezamyslicích – než vše zabere a
zruší Hitler.
práce: 11. 12. 38
Schùze kostelního výboru – naøízení okresního úøadu – rozvod
elektøiny v kostele do kovových rourek do zdi.
návštìva: 23. 12. 38
Odpoledne došli z Dobromilic – P. Horut a uprchlík: faráø
z Èervené Vody P. Ludvík Kuksa – býval teï u bratra v Hradèanech a
vypomáhal v kostele v Dobromilicích – byl to mùj spolužák – rodák
z Brodku – vysvìcený v r. 1900.
cesty: 28. 12. 38
Mírnì – sanice dobrá – jeli jsme do Želèe, do Ondratic, do
Brodku a pøes Dobromilice zpìt. U Novotných jeli se mnou.
57
Rok 1939
Tento rok pøinesl ještì vìtší katastrofy pro nᚠnárod, než rok minulý.
Nᚠdemokratický stát, zrozený pøed dvaceti lety, zmizel z mapy Evropy.
Slovensko se osamostatnilo a z èeských, znaènì okleštìných zemí, se stal
Protektorát Èechy a Morava.
Vìtšina vìøících s obavami oèekávala, že tyto události zlomí dìkanovo
stateèné srdce. Stal se však pravý opak. Pracuje ještì s vìtším úsilím,
organizuje další pobožnosti a poutì jako prosby za nᚠnárod a vlast a
odvážnì se pouští do rozsáhlé opravy kostela. Na èleny konkurenèního
výboru si vymyslel tento plán: Nový rozvod elektøiny se udìlat musí, to je
pøíkaz úøadu. Když ale narušíme omítky, musíme je udìlat nové. A když
bude nová, tož se musí vymalovat. A copak v novì vymalovaném kostele
mùžeme nechat to „škaredé“ zaoltáøí? Taky hlavní oltáø, hlavnì vzácný
obraz Panny Marie, by si zasloužil hezèí ozdoby. Pøesvìdèil výbor a také
své farníky.
Co všechno se v krátké dobì udìlalo a jak, svìdomitì zapsal na
stránkách farní kroniky.
práce: 19. 1. 39
V kostele jsem se zmínil o potøebné malbì našeho kostela – nìkteøí
mìli chu opravit kostel – jiní ne.
titul: 30. 1. 39
Byl jmenován místodìkanem dìkanství Švábenského.
práce: 13. 2. 39
Zaèali jsme s opravou elektriky v kostele – dávat troubky do zdí
– Berka – správce a inženýr z Pøerova.
politika: 15. 3. 39
Hitler pøepadl nìmeckým vojskem Èeskoslovenskou republiku.
Slovensko samostatné.
Lidé nakupovali o pøekot všecko – ze strachu, že nièeho nebude.
kaplan: 31. 3. 39
Pøišel pan kaplan – uprchlík z Kateøinek – P. Vincenc Vávra –
rodák z Tupes u Velehradu.
58
V sychravém odpoledni se rozklinkal v chodbì zvonek. Dìkan otvírá
nejen dveøe, nýbrž i otcovskou náruè a hluènì vítá nového kaplana, svého
tolik potøebného pomocníka. „Laudetur Jesus, pane faráøi. Jsem Vincenc
Vávra a ….“. „Vím, vím, všechno vím. Tož, honem do kuchynì, do tepla,
nìco pojest a na to ostatní je èasu dos.“
Dlouhé bylo povídání u stolu.
O to kratší a struènìjší byl zápis o této významné události v kronice.
Divadelníci v Orlovi nacvièovali další divadelní kus. Bøeznové události,
kdy jsme všichni pøišli o svobodu a kdy se také proslýchalo, že budou zakázány
všechny spolky, zpùsobily to, že ve zkouškách už nechtìli pokraèovat. Tu
pøišel mezi nì jejich „otec“ a pìknì jim promluvil do duše: „Tož to ne, moji
milí! Lidi só smutni, bez nálady. Potøebujó povzbuzeni. Ode mì z kazatelny,
od vás z jevišèa. Dokáï vám nepude o život, tož hréte liïom pro rados.“
Bylo to sice poslední divadelní pøedstavení, ale bylo! Jeho zásluhou.
divadlo: 2. 4. 39
Odpoledne v Lidovém domì divadlo „Tichý blázen.“
pou: 1. 5. 39
Svátek práce – šli jsem prùvodem ke kaplièce – pan kaplan mši
svatou i s promluvou – hodnì lidí.
práce: 9. 5. 39
Zedník Klofáè líèil faru.
Orel: 9. 5. 39
Majetek spolkových se sepisoval – Orla chtìli rozpustit.
práce: 18. 5. 39
Mluvil jsem v kostele o malování kostela – když se opravuje
elektrika do zdí – omítka chatrná – oprava nutná.
21. 5. 39
Veèer schùze o malbì kostela – faráø podal návrhy a rozpoèty Zlika – Panáka a Forýtka z Kojetína – za 12.000 chtìli malovat kostel
– a lešení stavitel dá. Rozhodnuto – opravu kostela dostal architekt
Novotný z Kojetína a malba zadána panu Patlokovi z Nezamyslic –
59
pozlacování panu Josefu Koláøovi z Kojetína za 14.000 a opravu
hlavního oltáøe za 11.000 bratøím Hlobilovým z Kojetína – a za oltáøem
vše mramorovat – sloupy a Boží Trojice na náklad faráøe Fr. Kvapila
za 16.000 – rovnìž bratøi Hlobilové.
28. 5. 39
V devìt hodin schùze konkurenèního výboru a výboru pro opravu
kostela – usneseno: dnes ve dvì hodiny pojedeme dvìma auty se
podívat do okolí na opravené kostely – a malíø Patloka také. Kde se
nám bude malba nejvíce líbit – tak dáme nᚠkostel vymalovat. Jeli
jsem do Dobromìlic – do Brodku – do Vøesovic – do Klenovic - do
Kojetína a do Køenovic. Jedno auto jsem vyprosil grátis z kláštera
z Vícemìøic – a druhé gratis zapùjèil pan Bartlík, který byl èlenem
poradního sboru – a sám šoferoval. Rozhodli jsme se pro vzorek malby
v Kojetínì.
29. 5. 39
Po svatém požehnání – pan kaplan Vincenc s lidmi – odnesli
z kostela farního paramenta, z oltáøe ozdoby, Sanctissium do kláštera
sv. Hedviky – do tìlocvièny v pøízemí –– tam postavili na jevišti oltáø
a tam bývaly po celou dobu opravy kostela – služby Boží – a kázání.
Když bylo pìknì v nedìli – tedy jedna mše svatá na nádvoøí v klášteøe
– židle z Lidového domu – harmonium pana øídícího Albrechta. Až do
sv. Václava 28. záøí 1940 (Chyba v zápise – 1939) jsme tak v klášteøe
konali služby Boží.
Zpovìdnice z kostela byly na chodbì na faøe – nìco v sále lavice kostelní v chlévì farském složeny – vše z kostela bylo doveženo,
aby zedníci mohli zaèít osekávat omítku. Rolníci zdarma dovezli lešení
– trámy a desky - od stavitele Novotného z Kojetína.
sbírky: 30. 6. – 9. 7.
Sbírky po domech: Po tøi nedìle po svatém požehnání jsme
s panem kaplanem vybírali na kostel. Dávali dle možností. Nìkteøí
hotovì, jiní upsali po „øepách“. Každý rád a ochotnì pøispìl, nebo
vidìli pøi prohlídce okolních kostelù, že nᚠkostel byl už opravy
potøebný. Pán Bùh ví nejlépe, jak rádi a kolik farníci pøispìli.
60
klášter: 14. 7. 39
Povolen na zdejším klášteøe èeský noviciát.
Jak struèný zápis. Ale kolik úsilí, èasu, rozhovorù, dopisù i ostrých
debat, kolik vytrvalosti i odvahy starého knìze bylo zapotøebí k tomu, aby
dosáhl svého cíle: založit ve zdejším klášteøe, který byl vždy hnízdem
germanizaèních snah, èeský noviciát, který by po nìkolika letech mohl
vytvoøit pøevahu èeských sestøièek.
Založil pøípis o tomto rozhodnutí s velkým uspokojením do agendy a
pak napsal do kroniky tento struèný zápis a jen tak mimodìk dodal: „Podaøilo
se, Pán Bùh zapla.“
práce: 2. 8. 39
Sochy pøed kostelem opravovali. Za každou platil jsem 350.- Kè.
Malíø Patloka opravoval Pannu Marii Lurdskou a sv. Tadeáše, Handl
– malíø –sv. Jana Nepomuckého
a sv. Floriána a sv. Køíž.
3. 9. 39
V kostele malíøi zaèali pilnì pracovat. Sochaøi také pilnì
pracovali. Ve støedu lešení odstraòovali. Nechali jen to, co malíøi
potøebovali. Dovezli èást hlavního oltáøe.
9. 9. 39
Ozdoby zlatnické pøidìlávali pozlacovaèi.
13. 9. 39
Zaèali v kostele dávat novu dlážku.
Obraz sv. Václava v úterý zavìšen.
lizaèka:
Lizaèky vonìly po domech.
Možná se nìkdo pohorší nad tímto zápisem: „Copak nìco takového
patøí do farní kroniky?“ A promine starému knìzi, kterému vùnì vaøících
se trnek tak silnì pøipomnìla jeho vzdálené dìtství, že neodolal a tuto vìtièku
vsunul mezi ostatní, velmi závažné zprávy. Žije teï v takovém vypìtí.
Duševním i tìlesném. A tu najednou vùnì „lizaèky“. Jak je to dávno, co
pobíhal bos po rodné vsi s kamarády a podle vùnì, jak loveètí psi podle
61
pachu, vyhledávali dvory, kde v zavìšeném kotli nad ohništìm slyšitelnì
„žbrblaly“ a „plkotaly“ vaøící se trnky. A zvolna, za neustálého míchání,
pozvolným houstnutím a odpaøováním vody se mìnily v èerné, lesknoucí se
povidlí. Dlouho do noci vysedával v blízkosti ohnì, kde bývalo teplo, a pozornì
naslouchal vyprávìní starších i zpìvu omladiny, která se tak ochotnì nabízela
k míchání. A nakonec ta „koštovaèka“ ještì horké, jazyk spalující,
slaïounké, voòavé hmoty, nezapomenutelné chuti.
„Dneska mì už nikdo na lizaèky nepozve. A tak bych rád zašel“,
posteskl si sám pro sebe a odložil pero.
práce: 19. 9. 39
Do Prostìjova shánìt varhanáøe, aby zlatil a opravil varhany.
L. Šváb – Prostìjov, Martínákova ul. – nalezen – oprava smluvena za
500.- Kè.
28. 9. 39
ètvrtek: Slavnos Svatováclavská.
V noci mráz, mìsíc svítil, ve dnì pìknì. O 7 hodinách pøenesena
z klášterní tìlocvièny Nejsvìtìjší – Svátost oltáøní – za zpìvu a hudby
ve slavnostním prùvodu. V kostele vše vymyto, vymalováno, zlatem se
tøpytilo – lavice nebyly – ale jen židle z kláštera. Kostel hned naplnìn
– na chóøe hrál Stanislav Toulec – Bože, chválíme Tebe – mši svatou
ranní jsem sloužil – kázal kaplan z Vyškova – P. František Hasilík.
Lidé prohlíželi malbu – oltáø opravený – za oltáøem vše mramorováno
– a ve vrchu se vznášel nový obraz Boží Trojice – nad oltáøem vìnec
andílkù kolem Milostného obrazu. Pøed velkou zase kázal P. Hasilík,
velkou mìl probošt Fr. Kutal z Kromìøíže – za slavné asistence – a
kolem oltáøe sedìlo na židlích ostatní knìžstvo sousedních farností.
Odpoledne slavné požehnání. U obìda bylo 15 hostí knìží a mùj bratr
Tomᚠze Želèe a švagr Rudolf Dohnal. Veèer pøišli páni z kostelního
konkurenèního výboru a z poradního sboru stavebního, kteøí pomáhali
radou, penìzi a povozy. Všechny velmi zajímavì bavil pan rada
Pospìch. Smíchu a žertù nebylo konce. O pùlnoci jsme se rozcházeli
- spokojeni, že jsme šastnì dokonèili opravu kostela.
A jako by tímto dílem dokonèoval své celoživotní dílo, zapíše ještì 1.
øíjna, nedìle 18., zavírá farní kroniku na stranì 147, odkládá ji a již nikdy ji
neotevøe.
62
Proè?
On, který od prvního dne nástupu na zdejší faru zachycoval dennì
všechny události, a to nejen týkající se farnosti, nýbrž života celé obce i
okolí, a svou peèlivostí, pravdivostí a soustavností by mohl být vzorem všem
obecním kronikáøùm.
Pravdivou odpovìï na tuto otázku už nikdy nedostaneme. Pravou
pøíèinu si odnesl s sebou jako velké tajemství.
Je to sice velká škoda, že postrádáme písemné záznamy z posledních,
témìø tøí let, jeho života, naplnìného službou Bohu, vlasti a lidem. A tak
závìr už nevychází z doložených skuteèností, nýbrž jen ze vzpomínek,
pøetvoøených desetiletími a nedokonalostí pamìti a ústního podání, které
také nebývá vždy hodnovìrné.
Pøíchod mladého kaplana znamenal velkou úlevu. Už nemusel
obcházet školy v okolních obcích, rád mu svìøoval také vìtšinu pohøbù i
zaopatøování. Kostel, kaplièka i fara byly v naprostém poøádku a
nevyžadovaly si další péèi. Na odpoèinek však nebylo pomyšlení. Více jak
desítka farností vyžadovala mnoho èasu a pozornosti. Tìlesná námaha by
mu nevadila. Mnohem více pùsobily váleèné události a stále se zvyšující
teror. Dovídá se o odvleèení studentù, o prvních popravách èeských lidí.
Narùstá sebevìdomí nìmeckých sester, které on má duchovnì vést. Zjevnì
odmítají poslušnost.
V tìchto tìžkých chvílích pøichází kaplanùv bratr, voják, který se rozhodl
pro útìk za hranice a žádá o úkryt. Vìdìl, jakému nebezpeèí se vystavuje
a pøece mu vyhovìl. Snad právì tyto dny utvrdily v nìm rozhodnutí k odporu
proti násilí a nìmeckému fašismu a na opak pomoci všem nevinnì trpícím.
Jen tak si mùžeme vysvìtlit jeho zapojení do skupiny lidí, kteøí napomáhali
nezištnì domácímu odboji.
Kazatelna se stala jeho nejdokonalejší pevností proti obavám, strachu,
malomyslnosti a beznadìji svých farníkù. Odtud jim neúnavnì dodával
odvahu, sílu i stateènost a víru ve vítìzství a znovu nabytí svobody. On sám
ji èerpal v modlitbách a velké dùvìøe v pomoc Panny Marie a sv. Václava.
Nezlomily ho ani tøi tìžké rány, které velmi tìžce zranily jeho srdce.
Nejdøíve to byl nesmiøitelný rozkol s pøedstavenou kláštera, kterou
požádal, aby zrušila pobyt zrádného èeského dùstojníka a kolaboranta
Františka Mlèocha, který byl ubytován pod støechou kláštera. Jeho
požadavku nebylo vyhovìno. A tak pøestal navštìvovat klášter, jako
duchovní správce. Tímto se vzájemné vztahy velmi vyostøily, nìkteré sestry
mu to nemohou zapomenout.
63
Druhá, mnohem krutìjší, pøišla koncem téhož roku - 26. listopadu
byla zdìšena celá vesnice událostí, k níž došlo bìhem noci. Gestapo odvezlo
rodinu Zaoralovu a všechny obyvatele zdejšího mlýna. Všichni s obavami
èekali, co bude dál. Nìkteøí se vrátili. Víra v dobrý konec však byla zlomena
zprávou v kvìtnu 1942, že Jakub Zaoral i Jaroslav Stratil byli v Mauthausenu
popraveni.
A ta tøetí? Už v roce 1941, a to hned v lednu, byl znepokojen úøedním
naøízením, vyhotovit seznam všech zvonù. Tušil, že jim hrozí stejný osud,
jako postihl zvony v prùbìhu první svìtové války. Pak se však uklidnil,
když se nic nedìlo. V bøeznu pøišel blesk z èistého nebe. Dopis se struèným
pøíkazem: „Dne 22. 3. t. r. dopravte zvony Josef a Václav do Kojetína
k èetnické stanici. „Se slzami v oèích pak pøihlížel s nìkolika farníky snímání
zvonù z vìže i jejich odvozu do neznáma.
Doba byla velmi napjatá. Nìmci utrpìli velké porážky a jejich teror
sílil. Na jejich protektora byl v Praze spáchán atentát. Bylo vyhlášeno stanné
právo. Dennì byly vyvìšovány seznamy desítek nevinnì popravených
èeských lidí. Strach a obavy o holý život zachvátily celou zemi.
Na faøe je klid.
Je nádherné støedeèní jitro v letním mìsíci èervnu. Probuzen ptaèím
zpìvem, vìnuje se své oblíbené každodenní modlitbì a pøed šestou odchází
do blízkého kostela, aby tu odsloužil mši svatou. U prostøeného stolu
v kuchyni oznámí panu kaplanovi i hospodyni, že odjíždí do Morkovic na
vizitaci a že se vrátí až naveèer.
Sotva sleèna Žofie umyla nádobí a poklidila v kuchyni,ozval se v chodbì
zvonec. Pøede dveømi tøi chlapi s podivnými kovovými plackami na klopách
a tyroláècích na hlavì a za nimi velké èerné auto. „Kté je Kfapil?“, vybafl
na ni ten nejvyšší habáò. “V Morkovicích“, špitla vydìšenì v pøedtuše
nìèeho zlého. Dlouho se dívá za mizejícím vozidlem, zavírá tiše dveøe, pokleká
na klekátko pod velkým køížem v chodbì a modlí se. Modlí se snad tak, jak
snad ještì nikdy.
————————————————
V Morkovicích ještì vizitace nezaèala. Pøítomní knìží sedí v „panském
pokoji“ v družné zábavì. Jako když se sejdou u jednoho stolu pøátelé. A tu
se hømotnì rozlétnou dveøe, v nich chlap s dùraznou otázkou: “Ktéry z vas
je Kfapil?“ Pan rada zvolna vstává, zasouvá židli a se vztyèenou hlavou
64
odpovídá: „Já jsem to“. Než mu nasadili na jeho knìžské ruce pouta, mohl
se ještì rozlouèit podáním ruky.
———o———
K faøe se blíží s velkou koženou brašnou listonoš TomᚠOutrata.
Vidí auto. Ví velmi dobøe komu patøí. Stejné stálo v listopadu loòského roku
pøed mlýnem. Ale tady?
Na jeho zazvonìní se neozývají farskou chodbou známé kroky
pana dìkana, ani sleèny Žofky, nýbrž nìjaké neznámé, cizí. „Was wunschen
Sie sich“?, ptá se neznámý. „Poštu, nesu poštu prosím“. „Téjte sem, tu už
potšebovat nebude“! Listonoš podává pár obálek neznámému a pøitom se
dívá pøes jeho rameno na pootevøené dveøe do kanceláøe, v nichž stojí
pobledlý, ale vzpøímený knìz, vlastenec, hrdina, èlovìk, který se svým
okouzlujícím úsmìvem louèí s jedním ze svých farníkù.
———o———
Ztichlou kanceláøí se ozývá zlobivý køik: „Tady jsou náboje!…. Kde
je ten revolvér?“ „Už dávno jsem ho vyhodil do vody“,odpovídá klidnì.“Do
studny?“ „Kdepak, do Hané“ ,zní odpovìï. „Kde, v kterém místì?“ „Tam
nìkde k Moøicím, jak jsem chodíval do školy.“
———o———
Je brzké odpoledne. Prostranství pøed kostelem vyhøáté sluncem a
prosycené vùní lip, vysázených pøed desetiletími kolem kostela. Pøed
prodejnou obuvi, vedle starobylé panské sýpky, malá skupinka postávajících
žen. Mezi nimi i jedenáctiletá Jarmilka Reitingerová. Zvìdavì zírající na to
veliké,otevøené auto, pomalu sjíždìjící cestou od fary a míøící k „Bránì“.
Øidiè, vzadu dva muži v tyroláècích a mezi nimi…. pro Boha …. Pan dìkan!
Zvedá pravici. Kyne? Žehná! Ale co to? Z rukávu èouhá…. ne, to snad
ne, …. øetízek!
Dìdinou se øítí jako lavina hrùzná zvìst: Pana dìkana odvezli!
———o———
Auto ujíždí k nádraží. Knìz žehná každému, koho potká. Ví, že se
65
louèí, že je to poslední cesta, ale úsmìv mu nemizí z tváøe. Blíží se koleje.
Bíloèervené závory jsou zvednuty a míøí pøímo k nebi. Jakoby i ony vzdávaly
èest èlovìku, který jede vstøíc svému neodvratnému osudu. Za nimi známá
polní cesta, vedoucí do Želèe. Je vidìt i døevìný køíž. Marnì však vyhlíží
alespoò špièku kostela. Jeho rodná ves zùstává skryta jeho zraku v hlubokém
dolíku. Ale ten nádherný obzor s výbìžky Drahanské vrchoviny, drysický
kostel a Pustimìø. Nad nimi Kopaniny, zalesnìná Kluè, Obrova hora a
Kotáry. Otáèí ještì hlavu, aby naposledy pohlédl na to tak dùvìrnì známé
panorama. Vlnící se moøe obilí, lem nakadeøených vrbin nad øekou
v hlubokém korytì, koruny ovocných stromù v zahradách a mezi nimi hoøící
skvrny støech chaloupek i selských stavení, zámeckou støechu zlobivého
kláštera a za ní svítící maják vìže milovaného „kostýlka“ s pøekrásnou,
štíhlou helmicí, orámovanou pozadím zvedajících se Ètvrtí, vzdálenìjších
Køébù a ještì vyššími, zalesnìnými pahorky nad Døínovem. Ocelovou modø
lesù vzdálenìjších Chøibù kdesi za Morkovicemi, nenápadnì pøecházející
ve vysokou nebeskou klenbu nad tímto požehnaným krajem, v nìmž žije
lid, kterému vìnoval deset let svého knìžského života.
„Svatý Václave, vévodo naší zemì, nedej jim zahynouti!“
66
P. František Kvapil, knìz, faráø, dìkan, konsistorní
rada,vlastenec z Nezamyslic.
Narodil se 22. února 1876 v Želèi u Vyškova. Støedoškolská studia
vykonal na arcibiskupském gymnáziu v Kromìøíži a teologii absolvoval na
bohoslovecké fakultì v Olomouci. Na knìze svaté církve øímskokatolické
byl vysvìcen 5. èervence 1900. Jako knìz vyznaèoval se nevšední horlivostí
v práci pro zájmy Boží. V kázání slova Božího byl misionáøsky neúnavný.
Zakládal ve farnosti náboženské spolky. Zavádìl nové pobožnosti a
organizoval poutní výpravy. S obìtavou péèí dbal všude na to, aby kostel
byl vždy dùstojným stánkem Božím.
Byl vìrným synem a knìzem církve svaté a vždy zùstal vìrným synem
svého národa. Všude kolem dobøe èinil. Ve škole byl dìtem milovaným
otcem. Jeho šlechetná láska k vlasti se zvl᚝ jasnì ukazovala ve chvílích
národní poroby. Lid žasl nad jeho odvahou, se kterou dovedl nesmlouvavì
veøejnì odsoudit násilí a dovolával se spravedlnosti a svobody pro ujaømený
národ. A kolik se za tento svùj lid v tìch tìžkých dobách namodlil?
Jako kaplan pùsobil v duchovní správì ètyøi léta ve Vranové Lhotì a
jedenáct let v Uherském Ostrohu. Od roku 1932 až do své smrti byl faráøem
v Nezamyslicích. Od r. 1941 byl též dìkanem švábenického dìkanátu.
V Nezamyslicích úplnì zrestauroval vnitøek kostela sv. Václava a
poøídil nový hlavní oltáø. Jeho pøièinìním byly opraveny kaple v okolních
obcích a jeho milovaná kaplièka Panny Marie na Malém Trávníku u
Nezamyslic. Nemalou zásluhu mìl také na postavení nové kaple
v Døevnovicích. Zasloužil se také o postavení chrámu Pánì ve své rodné
Želèi.
Není toho víc než dost na jeden život, který byl ukonèen na první
pátek v mìsíci, dne 5. èervna 1942 nìmeckou popravèí èetou na nádvoøí
Kounicových kolejí v Brnì?
Byl to zvláštní èlovìk . Plný obìtavosti a lásky k Bohu, lidem a národu.
Snad toto byl dùvod, že mu jeho Pán pomohl splnit všechna jeho velká
pøání, dokonèit to, co vykonat chtìl. Jít až do cíle své životní dráhy cestou
obìtí, utrpení až po bolestnou a krutou muèednickou smrt. Nebo snad se
jenom nám zdála být krutou? To nebyla náhoda, že nìkolik hodin pøed smrtí
pobýval v cele s knìzem, který mu udìlil svátosti. To nebyla náhoda, že
mìl obìtovat svùj život v jeho milovaný den – první pátek. To nebyla náhoda,
že i jeho srdce mìlo vykrvácet u popravèí stìny, stejnì jako Nejsvìtìjší
Srdce Ježíšovo na køíži. To nebyla náhoda, že pøi posledních krocích se
67
posiloval pohledem na barevnou mozaiku knížete sv. Václava. Ne, nemyslím
si, že to byly náhody. Jsem pøesvìdèen o tom a vìøím tomu, že to byla
nesmírná milost Boží.
Kdykoliv budete vstupovat do dveøí farního kostela v Nezamyslicích,
pohleïte na bronzovou bustu a vzpomeòte, hlavnì modlitbou pøed oltáøem.
68
Milý ètenáøi,
jestliže jsi pozornì, soustøedìnì a s uspokojením pøeèetl všechny
pøedcházející øádky, dostává se mi té nejvìtší odmìny za dílko, které je
vìnováno jako skromný dík èlovìku, který formoval mé dìtství a s velkou
péèí a starostlivostí mne vedl mou životní stezkou. Vzpomínky na nìho a
zážitky s ním zùstávají hluboko uloženy v mé pamìti.
Po návratu do obce, od níž jsem byl životním osudem na pùl století
odlouèen, jsem se pøesvìdèil, že výjimeèná osobnost knìze, èlovìka a
nebojácného vlastence upadla témìø v zapomenutí. Abych alespoò èásteènì
napravil tuto spáchanou køivdu, rozhodl jsem se k napsání tìchto nìkolika
stránek, které by mìly pamìtníkùm jim známou osobu pøipomenout, mladší
s ní alespoò èásteènì seznámit a všem tìm, kteøí položí otázku, kdo to je na
stìnì u hlavních kostelních dveøí, dát jednoznaènou odpovìï, obsaženou
v tìchto øádcích.
Je docela možné, že se nìkomu nebude líbit zpùsob zpracování
životopisu, který jsem zvolil. Byl to však zámìr. Nejlepší by bylo, kdyby se
vám dostal do rukou pøetištìný doslovný text farní kroniky, kterou velmi
podrobnì, svìdomitì, peèlivì a každodennì psal. To však není možné. A
tak jsem vybíral jen ty nejzávažnìjší a doplnil vsuvkami, doplòujícími nebo
rozšiøujícími struèný záznam.
Zámìrnì jsem vybíral jen zápisy, které zachycují jeho nejoblíbenìjší
èinnosti. Mezi nì rozhodnì patøí pouti, pobožnosti, práce na údržbì a
vylepšování kaplièek, kaplí, kostelù i fary, práci ve spolcích, návštìvy pøátel,
poznávání okolí a další.
Druhým dùvodem, proè jsem vycházel z vlastnoruèních zápisù ve farní
kronice, je snaha pøedložit vám skuteèný život a skuteènì prožité události,
nevymyšlené, nezkreslené, nebo dokonce vybájené. Jeho osobnost nemusí
být opøedena mýty. Jeho vážnost i úcta vyrostla z jeho osobního pøíkladu.
To byl i dùvod k tomu, proè jeho životopis konèím odjezdem
z Nezamyslic. Až na cestu k Vícemìøicím bylo auto sledováno našimi
obèany. A ti podali vìrohodné svìdectví. Další události prožíval on sám.
Jediným vìrohodným písemným dokladem, který mám v ruce, je oznámení
o jeho smrti, otištìné na poslední stranì tohoto dílka.
Jestliže pøeètete tìch nìkolik stránek, vzpomenete na vzácného
èlovìka a vzorného knìze, pana konsistorního radu P. Františka Kvapila,
69
zdejšího faráøe a seznámíte s jeho životem i své dìti èi vnouèata a pøi tom
si pøipomenete všechno to dobré a významné, co pro farnost a obec bìhem
tìch krátkých deseti let vybudoval, splnil mùj zámìr, napsat o nìm alespoò
pár øádek, svùj cíl.
Jako upomínku k 60. výroèí popravy
pana dìkana P. Františka Kvapila
V Nezamyslicích 5. èervna 2002 napsal
70
Bohumil Outrata

Podobné dokumenty

elektronika A Radio

elektronika A Radio s øeditelem firmy SE Spezial Electronic Ing. Martinem Peškou o novinkách v sortimentu ............................................. 1/1, II/1 s ing. Alešem Skoøepou, øeditelem firmy ASM ..............

Více

-Martin Jirsák Zločincem proti své vůli

-Martin Jirsák Zločincem proti své vůli Zloèince. Smál jsem se vlastním vtipùm, které už jsem zapomnìl a bylo mi jasné, že tuhle knížku musím dopsat. Nìkteré scény jsem opravil, odstranil jsem všechny mrtvé, (kterých bylo v pùvodní verzi...

Více

a něco pro rozveselení

a něco pro rozveselení komunikací tváøí v tváø (osobní rozhovor a setkávání s druhým èlovìkem, ale i v urèitém smyslu, i když na jiné rovinì, také s Bohem). P. Miroslav Strnad výrazem, bude pohøben. Ale naše nejvlastnìjš...

Více

VN 2/2015 - Město Vizovice

VN 2/2015 - Město Vizovice V letošním roce nás èeká pøipomenutí 70 let od osvobození mìsta sovìtskou armádou. Za tìch sedmdesát let nebylo nikdy tak dùležité se zastavit a zamyslet, co znamenala válka a jakou cenu má mír. Ni...

Více

Číslo 4 - Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský

Číslo 4 - Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský odstøihl okraje pergamenu, napsal na nì øadu spolu nesouvisících slov zdánlivì staroèeských. Ale zapomnìl, e chtìl-li budit zdání, e prouky byly oddìleny od hotového staroèeského textu, musil by...

Více