JOSEF PROCHÁZKA CHLAPSKÉ VZPOMÍNÁNÍ: NA

vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 1
JOSEF PROCHÁZKA
CHLAPSKÉ
VZPOMÍNÁNÍ:
NA MLÁDÍ
NA SPORTOVÁNÍ
a hlavnì
NA NEMOCNIÈNÍ POBYTY
2005
1
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 2
ÚVODEM SLOVO AUTORA
V životì mì nikdy nenapadlo, že jednou budu psát pamìti a povídky, a hlavnì, že na to budu mít èas. Spoustu èasu.
CHLAPSKÉ VZPOMÍNANÍ
Josef Procházka
Kresby na obálce: Michal Èižmár
Redakèní spolupráce: Ladislav Muška
Vydala Severoèeská vìdecká knihovna v Ústí nad Labem
ve spolupráci se Severoèeským klubem spisovatelù
Náklad:300 výtiskù
Tisk: Tiskárna Jiøí Bartoš - Slon, spol. s. r. o. 2005
ISBN - 80-7055-115-1
2
Celý život jsem sportoval. Spíše mì bavily sporty, kde se dá
dosáhnout výsledkù velkou pílí a pravidelným tréningem. Nejradìji
jsem mìl lehkou atletiku a vytrvalostní bìhy. Absolvoval jsem jako velkou zkoušku vùle i 6 maratonù (42 195 metrù.). Všechny jsem dokonèil a nejlépe ten v Pražské Stromovce za 3:14:50 hod. Za bezmála 20
let aktivní èinnosti jsem nabìhal i si zaevidoval 40 000 km. Ubìhl jsem
a nikdy nevzdal pøes 250 bìhù delších než 15 kilometrù. Vlastnì jsem
za život obìhl po rovníku celou zemìkouli.
A protože nic není zadarmo, dostal mùj pohybový aparát pìknì do
tìla. Udìlaly se mi po bìhání po silnicích na patách ostruhy. Dalo se
s nimi po elektroléèbì a ultrazvuku ještì chvíli bìhat. Ne už tolikrát
v týdnu a tolik jako døíve. Spíš než bìhání to bylo plazení. Navíc po pár
kilometrech bìhu jsem druhý den sotva vylezl z postele. Nepøestal jsem
s bìhem. Zaèal jsem bìhat po doktorech a navíc zcela zákonitì tloustnout. Nabìhat za rok 2500 km nebo nic, musí být na tìle vidìt. A také
bylo. Øešil jsem to jednoduše. Jiným pohybem. Na kole jsem ostruhy
šetøil a pálil své ,,špeky." Kolo se stalo pøítelem. Zase jsem našel radost
ze života pohybem. Nemusel jsem se omezovat dietou a opìt jsem jedl
i pil, na co jsem mìl chu. Když najezdíte za mìsíc v létì 1000 km, tak
se nespravíte ani o deko. Cítíte se jako ,,fifipírko."
No a když jste paradoxnì v rozpuku podzimu života, tak staèí být
ve špatnou chvíli na špatném místì. A máte vymalováno. Do konce
svých dní. Když navíc potkáte vozidlo, které nemá na veøejné komunikaci co dìlat, tak máte vystaráno. Do konce života nemusím kupovat
boty! Je z vás, aniž by jste to chtìl paraplegik. Místo kola jezdíte na
invalidním vozíku. Místo bìhání za dìvèaty jste peèený, vaøený na
Urologii s infekcemi moèových cest. A jste rád, že je to jen jednou za
èas a že jste si už èasem na to vše nerad, musel zvyknout.
Potkal jsem traktor s rekultivátorem, který pøejíždìl z pole na pole
pøes hlavní silnici. Nemìl SPZ-ku, nebyl pojištìn a svùj pøejezd ani
3
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 4
nezabezpeèil øádným zpùsobem a dospìlou pouèenou osobou. Navíc
øidièi v zatáèce pod kopcem zøejmì zhasl motor , nebo pøi nezvyklém
couvání pøed pelotonem cyklistù se mu zasekla rychlost. To ví jen on
sám a proè by sám sebe práskl. Vytvoøil svou délkou neprùjezdnou pøekážku! Tak poslal nezletilého chlapce. Snad mì mìl varovat pøed pøekážkou na silnici. Paradoxnì mi nepomohl. Naopak odpoutal svou pøítomností a køièením na mne mou pozornost na silnici pøede mnou.
Nerozumìl jsem mu ani slovo a otoèil jsem se po nìm. Tady jsem propásl nìkolik životnì dùležitých vteøin k bezpeènému zastavení. Nerozumìl jsem mu a nechápal ani, co mi mohl chtít. Když jsem se otoèil
a podíval pøed sebe na silnici bylo mi to jasné i bez køiku. Dostal jsem
se podvìdomì ke krajnici silnice se šotolinou. Brzdil jsem jak divý, ale
zpomaloval jsem pomaleji než jsem potøeboval. Nechtìl jsem vletìt do
monstra, ke kterému jsem se rychle blížil. Vletìt do nìj by znamenalo
mùj konec. Strhl jsem kolo do škarpy a dopadl na záda. Pád mi rozdrtil pár obratlù a pøerušil míchu. Od 4.9.1999 jsem od prsou dolù ochrnutý.
Taková událost vám zmìní zcela život. Najednou máte spousty
èasu. Vaši pøátelé ho mají poøád málo jako vy pøed úrazem. Na aktivity, které jste mìl rád, musíte zapomenout. Zaènete si víc vážit lidí.
Vážíte si i vìcí, které byly døíve samozøejmostí. Nyní je zvládáte za
pomoci rodiny. Nìkteré aktivity a je jich dost, musíte a se vám to líbí
nebo ne, povìsit na ten povìstný høebík! Jste jak kùl v plotì odkázaný
na druhé.. Sám nejste nic. A musíte se zabavit nìèím, na co staèíte. A to
vám musí sloužit v rámci vašich omezených možností ,,jakž, takž,
zdravíèko.
No a když Vám Vaše zdraví zase chvilku slouží, tak staèí všímat
si svého okolí, zapamatovat si to a napsat to ve Wordu do poèítaèe.
Když opravíte chyby, tak vytisknutí jednotlivých povídek je už sranda.
Teï už jenom sehnat peníz na vytištìní knížky. To už sranda nebude.
Ale udìlám pro to vše, aby vyšla i potìšila.
4
PRVÁ VÍTÌZSTVÍ
Do základní devítileté školy jsem chodil v Ústí nad Labem do
Jateèní. Byla to ulice, a poøád ještì je, ve velikém kopci pod Klíší. Mìli
jsme to od sklárny do školy kousek. Kolem dokola byly fabriky. Tesla,
Armaturka, Spofa, ÈSD dílny, a garáže Dopravního podniku. Nesmím
hlavnì zapomenout na Sklo Union, kde dìlali Pepanovi a moji rodièe.
Jak se dnes øíká bydleli jsme v prùmyslové zónì. Do stejné školy o tøi
roèníky výš než já s Pepanem chodil i pozdìjší slavný zpìvák Václav
Neckáø. Co si ho pamatuji, byl menší, drobnìjší a hubený jak ,,V ostøe
sledovaných vlacích." Vzrùstem jako by patøil do naší tøídy, jako by byl
nᚠspolužák. V pamìti mi dodnes zní, z jakou chutí pìknì Vašek zpíval. Hlavnì pøi rùzných výroèích a akademiích ve škole v aule. Nádhernì zpíval pøedevším svìtoznámou Kaušu! Už tenkrát byl osobnost
nabitá nakažlivým elánem.
Do stejné školy chodili pozdìji známí fotbalisté Spartaku Ústí n.L.
Láïa a Jirka Sísovi, vytrvalec Standa Hoffmann i košíkáøský rekordman, reprezentant a olympionik Kamil Brabenec! S Láïou Matesem
Sísem jsem chodil do stejné tøídy. Mates ještì dlouho po padesátce hrál
za Chemièku Ústí závodnì okresní pøebor a poøád dával góly. Byly
jsme sportovnì založená tøída i škola! Když jsme nehonili mièudu, tak
jsme jezdili na výlety na kole po okolí. Byli jsme poøád v pohybu.
Ve škole pøi tìlocviku jsme házeli krikeákem, bìhali sprinty, skákali do dálky i výšky. Dost jsme i šplhali na tyèích s pøírazem, když
zaskakoval starý Sokol pan Nežerný. Pozdìji vrhali koulí a zkoušeli
kouzlo disku a oštìpu .Nejvíce ze všeho jsme milovali vybíjenou, do
které se vždy zapojila celá tøída i holky. V zimì jsme nelenili a na místì
bývalého smetišti za Skláøskými jeslemi za pomoci všech klukù
z okolí jsme si tento plácek upravili na kluzištì. Hasièi ze Sklárny nám
ochotnì škvárové høištì postøíkávali vodou. Jako nyní nás na práci bylo
málo, ale na bruslení hodnì. Hokej se hrát v tom mumraji dìtí a dospìlých nedal. Do tøí hodin se k naší nelibosti jen bruslilo. Pak páni kluci,
kteøí kluzištì z fotbalového høištì udìlali, hráli hokej. Skláròáci proti
Nanivákùm. Vždy to byla øežba, protože nikdo nechtìl prohrát. Vìtši5
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 6
na z nás ,,hokejistù" mìla tenkrát jen brusle šlajfky, které se na boty,
kterým jsme øíkali ,,køusky," pøipevòovaly klièkou! Kanady, dnes už
bìžné, mìl akorát žalud Blažej, který chodil do Dukláèka hrát hokej.
Dukla Litomìøice hrála koncem padesátých let v Ústí n.L. nìkolik let
první ligu! Slovan Národní Výbory Ústí nad Labem zaèal až když
Dukla skonèila s hokejem a pøestìhovala se z mìsta pryè. Kamarádù
jsem mìl vždy dost. Nejvìtší, ale postavou bezkonkurenènì nejmenší
kámoš z celé tøídy, byl Pepan Kuèera.
Bydleli jsme v ulici U jeslí 4, u Ústeckého Sklo Unionu na rozhraní Pøedlic a Klíše. Když nás nìkdo vidìl, prcka a èáru, která by
mohla šacovat letadla, tak nám øíkali Pat a Patašon! Nejmilejším pøedmìtem témìø všech klukù ve škole byl tìlocvik. Na závìr hodiny se
vždy hrála naše oblíbená ‚,vybika!" Dnes už se moc nehraje, ale koncem padesátých let minulého století to byla velmi oblíbená hra. To se
nám už trochu zapalovala lýtka a kapitán si mohl vybral do družstva
kamarády i koèky, které se nám líbily. Pravidla byla jednoduchá a hra
napínavá. Pamìtníci by mohli vyprávìt. Dnes se tomu øíká harašení.
Pøi zápase jsem byl vždy kapitán. To byl poslední hráè, který šel
do hry, když už všichni byly vybití a mìl jako jediný tøi životy. To se
mi líbilo nejvíc! Mìl jsem výhodu, že jsem byl nejvìtší ze tøídy. Sice
samá ruka, samá noha. Dlouhý halama a hubený. Mìl jsem ale páru
a høištì jsem na rozdíl od vìtšiny spolužákù rychle a pøesnì pøehodil.
Nahrával jsem a nabíjel míèe spoluhráèùm. Ti pak vybíjeli protihráèe
smìrem ke mnì. Když soupeøe trefili, byl vyøazen ze hry a sbíral kapitánovi míèe. Jako kapitán jsem moc soupeøe nevybíjel, protože když
jsem se netrefil, tak spoluhráèi míè nezachytili a soupeø získal ránu
a šanci na vybití zadarmo. Na druhé stranì høištì byl kapitánem Ruda
Srnka. Byl o hlavu menší než já a èipernìjší miláèek snad všech spolužaèek! Už tenkrát v sedmé tøídì jsme mìli jednoduchou a úèinnou taktiku. Ve tøídì nás bylo tøicet. Zhruba kluci i holky na pùl. Vždy byl
nìkdo nemocný nebo nemohl cvièit, takže na hraní nás bylo vždy
kolem dvaceti. Po výbìru kapitánù a za rozhodování profesora Kunce
jsme se dali do boje kdo s koho! Nejdøíve jsme vybíjeli ty tlustìjší
a ménì pohyblivé. Aby se nepletli. Pak pøišli na øadu ty hubený, co
sotva pøehodili devìt metrù dlouhé høištì. Na jejich omluvu musím øíci,
že míè na košíkovou, s kterým jsme hráli byl na jejich ruèièky nejen
tìžký, ale také velký! Nakonec hry jsme si nechali pìkné holky. Hlavnì ty kterým už rostla prsa. Naše oèi jsme mìli vìtšinu èasu místo na
míèi na jejich trièkách. Byla to spíš vìtší vyrážka a pastva pro oèi. Pøi
bìhání ze strany na stranu krásnì vejskaly a bylo hezké jak mají èerveòouèké tváøièky. Navíc jiskru v oku i pìkný šmrnc v tìle. Ve tøídì holky
na sobì mìly všelijaké blùzky a schovávaly to, co nás naopak lákalo
a nejvíce zajímalo. Vìtšina z nás hrála ,,vybiku" velmi ráda. Já osobnì
jsem mìl tìlocvik radìji než eskymo, alabùrky a mejdlíèka dohromady! V té dobì to byla stejná delikatesa jako dnes fidorka èi nestle.
Zápas vždy vrcholil, když nastoupil první kapitán, který mìl tøi životy.
Jako velká voda pøišel za potlesku vybitých dìvèat na plac Ruda Srnka.
Naše tøi zbylé hráèe vybil raz, dva, ale ztratil jeden život. Když nastoupí kapitán, tak má nabito. Mìl jsem vlastnì ránu navíc a nabito. Staèilo mi Rudolfa ze ètyø ran dvakrát trefit a bylo vyhráno. Ruda musel tøikrát. Pro nìj to velký problém mì vybít nebyl. Byl jsem dlouhý a hubený. Prostì ideální terè. Ruda mì vìtšinou dvakrát trefil k obrovské
radosti dìvèat z Klíše a okolí. Bylo jasné komu fandí. Jejich hezounkovi. Bylo to jako by hrál Honza Koller proti Tomáši Rosickému.
Takový byl mezi námi výškový rozdíl. Mìl jsem párkrát namále. Moh
jsem být už v penále! Poslední rána a trefa byla doposud moje. Èasto
to bylo jen, tak, tak. Zatím jsme vyhrávali a mìli jsme z toho velkou
radost. Ruda byl frajírek, kterému vše vycházelo. Nebylo špatné èas od
èasu pøistøihnout Rudánkovi tipec. A navíc pøed obdivovatelkami.
Radìji bychom brali s Pepanem randìní ,,s nìjakou šikovnou", než
vítìzství. I jednotlivì. Zaøadili jsme na základì naší špionáže i jeden
taktický prvek. Když nìkdo donesl, že Ruda s holkami i kouøí, tak jsme
je chtìli vytrestat a naivnì uhonit! Ale nìjak to nefungovalo. Ve tøídì
byly dvì party. Srnkovci z Klíše ,,horòáci" a Projdovci od sklárny
s Nanivákáma, ,,dolòáci." Vztahy byly ve tøídì dobré, ale pøi vybice
jsme neznali ani bratra, ani sestru. Srnkovci mìli sportovnì založenìjší a vyvinutìjší dívky. Alenu Lipavskou, Jitku Paurovou, Alenu Salabovou a další. Nejhezèí dìvèe ze tøídy byla pro mì i Pepana Hanièka
6
7
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 8
Válková. Bydlela za Válcovnou, pod Støížovickým kopcem a byla støedem pozornosti hlavnì starších klukù. My jsme nemìli nárok se k ní
venku vùbec pøiblížit. Pár odvážných a chtivých ,,mlaïasù" dostalo
èasto od nìjakého jejího nápadníka pøes hubu. A že jich mìla. Hanku
jsme vidìli každý den ve tøídì a to nám staèilo. Mìla krásná, pro nás
obrovská prsa. Jako pozdìji idol mužù Olinka Schoberová. Takový to
byl kusanec ženský. Klidnì by mohla z jednoho potìšeníèka kojit
Pepana a Matese a to druhé by mohlo být pro mne. Zapla Pane Bože,
že nebylo. Stejnì bych nevìdìl co s tím mám dìlat, kdyby to všechno
bylo moje! A už zkušená Hanièka by to dala kdekomu k lepšímu a byl
bych aspoò mìsíc za tele. Hance øíkali kluci dojnice. Musím z odstupem èasu øíci, že lepší pojmenování by na celièkém svìtì nikdo nevymyslel. Hanka už mìla jiné zájmy než vybiku a byla první ze tøídy,
která pøišla na to, na co to má! A to co mìla pod trièkem, stálo za to,
vìø mi zlato! Když si na to vzpomenu, tak mi úkapne ještì dnes slza.
Bydlela dole, kousek od nás za Válcovnou. Patøila k nám. Harašení ji
táhlo k Srnkovcùm, kteøí s ní rádi prodìlávali pubertu, na kterou jsme
my ještì èekali. Pøicházela, ale nás nìjak obcházela. Byli jsme už tenkrát odpùrci kouøení, hráli jsme dennì fotbal a prohánìli místo holek
kola. Holky jsme vnímali jako žalobnice a šprtky. Moc nás nezajímaly.
Jen Hanièka a její dudy. Byla nádherná zepøedu i zezadu. Mìla i krásná kukadla. Já byl èára metr sedmdesát a Pepan byl jak mùj mladší brácha. Mates byl ještì menší než Pepan a vypadal jako kdyby ho zapomnìli v inkubátoru. Srnkovce jsme poráželi, rostli jsme do výšky
a dìvèata rostla do krásy. No a nyní po 44 letech jsem vzpomínky mládí
hodil na papír. Vzpomínky jsou to krásné.
8
JAK JSME DOSPÍVALI.
Školní rok se chýlil ke konci. Moc jsme se neuèili. Bylo horké
léto. Holky chodily nalehko a nám se zaèala zapalovat lýtka. Bylo mi
tøináct pryè a hupla na mne puberta. Nevím co je na ní tak strašného,
jak tvrdí rodièe. Mnì i Pepanovi se puberta moc líbila. Hlavnì to doposud nepoznané a tudíž velmi lákavé ,,ženské plemeno.".Holky najednou pøestaly být ze dne na den šprtkami, kozami a žalobnicemi. Pøestali
jsme jim i neslušnì a veøejnì nadávat. Zaèali jsme k nim být, aniž by
jsme nìjak chtìli, hodnìjší a pozornìjší. I chování spolužaèek k nám se
zmìnilo k lepšímu. Stáli jsme jim i za kus øeèi. Hlavnì o pøestávkách.
Bylo to príma mít kromì kamarádù i kamarádky.
Nyní se dá ledacos o vztazích obou pohlaví nastudovat z pøehršle
knížek a z internetu. Koncem padesátých let byl naším jediným studijním zachráncem Pepan. Mìl doma dlouhou chvíli, když marodil.
Byl sám a byl zvìdavý co mu pøinese Ježíšek. No a náhodou objevil
snad to jediné, co v té puritánské dobì existovalo knížku ,,Naše dítì!"
To byl nᚠjediný studijní materiál. Studovali jsme vše rok potají ve
sklepì a poctivìji než matematiku. Bylo to lepší a vzrušivìjší než rodokapsy od Vaška Køíže. Nìkteré vìci nám hlava nebrala. Hlavnì nás
zaujaly názorné obrázky. Po prostudování teorie jsme toužili získat
praxi. Holky ze tøídy nepøicházely v úvahu. Pepan vypátral a i ukecal
holku, do které by jsme to neøekli ani omylem. Bydlela kousek od nás.
Byla ještì zvìdavìjší než my dva. Velká výhoda byla, že byla jedináèek a èasto doma sama bez rodièù. To bylo velké terno! Štìstí pøeci
pøeje odvážným. Byla starší o rok a vyznala se. Sice nebyla nahoøe
vyvinutá jak nìkteré holky z naší tøídy. Prsa jí zaèala teprve rašit. Tvarovì to byly takové dvì vìtší zardìnky. Ale byly. Její i naše. Jen jsme
nechápali proè nosí už podprsenku. Ale mìla spoustu dalších pøedností. Ta nejvìtší byla, že se nestydìla! Ani mluvit, vysvìtlit a hlavnì
názornì ukázat.
Když jsme si po dùkladném studiu mysleli, že vše víme, tak jsme
zaèali vyrážet na koupalištì. Všiml jsem si na ,,koupáku" na Klíši, že
nᚠspolužák Ruda Srnka je takový ,,èeský paša" a že se v dìvèatech
9
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 10
opravdu vyzná. A navíc to s nimi i umí. Kolem nìj a jeho party jich
vždy poletovalo víc, než kolem nás much. Na pohled byla velmi krásná, správnì tvarovaná a moc jim to slušelo. Hlavnì v plavkách. To
jsme nevìdìli kam máme døív koukat! Kromì ze školy známé sovy
pálené poznaly holky i jeden pár výrù, jak jsme vejrali a lezli nám oèi
z dùlkù.
To co už Ruda dávno vìdìl a mìl vymakané a vychytané, my jsme
na to teprve pøišli. Holky na nás divnì koukaly, pøedvádìly se, provokovaly a pøipadalo mi, že si z nás dìlají ,,jundu.". Když pøišla z kabinek pøevleèená pánská ,,Sqvadra" Srnkovcù ve vyboulených plavkách,
tak pro zmìnu mohly vypadnout oèi holkám. Všichni kluci jako buci
mìli pìknì ,,nahòácané" plavky a chodili jak manekýni. Ale spíš jak
pávové v nedaleké ústecké ZOO. Když se jim zákonitì musely plavky
zmenšovat, to jsme už nevidìli. To se už dávno koèkovali s dìvèaty
v bazénu a my jsme na to èumìli jako trubky.
Pepan mi øíká, že ani z poloviny nemá takové trenky pøi vstávání
ráno.To já je ráno takové mìl. Mìl jsem dvì mladší sestry Jarku a Janu.
Strašnì jsem se za ranní stanování stydìl. A Ty ,,bejèci" Srnkovci se
s tím na koupáku pøedvádìjí a mají s tím ještì obrovský úspìch. U mì
by to tutovì šlo, mít toho v plavkách o dost víc, ale když si pøedstavím
malého Pepana s ještì menším Matesem v plavkách, to by mìly holky
dlouho o èem vyprávìt! Šli jsme to rozplavat a v makovicích jsme mìli
zmatek.
S Rudou jsme se dohodli, že zítra ukecáme ,,úèu" a místo poslední hodiny, bychom si mohli zahrát na høišti u tìlocvièny vybiku. Pepan
byl vytrvalý a poøád na Rudovi vyzvídal nìco o holkách. V jakých
kabinkách se pøevlíkají a jestli nìkterá s nìkým nechodí. Hlavnì ho
zajímala Vìrka Sochùrková. Pak jsme šli zkoumat jestli není nìjaká
možnost nìco z toho rohu dívèí hojnosti taky v kabinkách vidìt. Ruda
byl diplomat a nic jsme z nìj nevydolovali. Považoval to v našem pøípadì za zbyteèné. Pøipadali jsme si jako telata a taky jsme jimi byli.
Školní rok se chýlil ke konci. Koupalištì na Klíši bylo pro nás trochu
z ruky a platilo se tam. Karel Kodl Vrtílka nás jednou vytáhl do požárního bazénu ve Vlnole.
Bylo to kousek od Sklárny a neplatilo se tam. To byla sice velká
výhoda, ale nevýhod bylo víc. Kdo tam šel, musel umìt rychle utíkat
a pøelézt plot. Nebyly tam žádné holky a odpoledne nás vyhánìli
zamìstnanci. Tutovka to byla vždy naveèer. To se nás tam sešlo nepoèítanì. Nikdy nechybìli Pøedlièáci.
Bratøí Vébrové z Pìtidomí to mìli vymakaný a pouèili nás, jak
nepøijít k úrazu. Uvolnili ve všech ètyøech rozích oploceného bazénu
plaòky. Tyto zamaskované díry byly nejen tajným vstupem, ale hlavnì
ústupovou cestou. Pomohli nám udìlat díru v plotu smìrem k Armaturce, abychom nemuseli lézt pøes plot! Pepan nalákal na koupání vyvinutou Marušku Kuzmiakovou. Kuzma se naveèer s námi šla vykoupat.
Plavky mìla, pìknou postavu taky. Byla o rok mladší než my a byla
vyspìlá. Tak naší pozornosti neunikla. Pepana jsme za nápad vzít ji
s námi pochválili. Když vidìla tolik vody, tak z ní vylezlo, že neumí
plavat! Tím pádem bylo po èumendì. Pepan to nevzdal a dohodl se
z Maruškou, že ji nauèí v sobotu na Klíši plavat. Také jí doporuèil, že
by bylo vhodné, kdyby vzala sebou nìjakou vyspìlejší kámošku ze
tøídy (pro mì)! Abych se vzdìlal a nebyl blbej jak auto bláta a dohonil,
co se holek týká, Rudu! Spíš chtìl, abych neztratil stopu. Kuzma kamarádku neshánìla, protože ji mìla v našem domì u Jeslí 4. Byla to má
sousedka Hana Radilová. Ta se nám zdála moc tlustá, a taky byla. Mìla
hezké modré oèi, byla blonïatá mìla i prsa, ale byla to taková buchta
domácí. Pepan znalecky prohlásil, že to, co my považujeme za prsa, že
jsou špeky.
Na koupáku jsme mu dali za pravdu, i on nám. Bylo to oboje.
Pepan uèil Marušku plavat tak, že si lehla na bøicho a on, že ji bude
držet. On menší než Kuzma. Ukázal jí, co má dìlat s rukama i s nohama. Pochopila to. Chechtala se, plácala sebou a šla ke dnu. Pepan ji
neudržel. Mì to pøipadalo, že ji sice uèí plavat, ale taky i nìco hledá.
Když už to našel, tak Kuzma zaèla nadávat, že není blbá, že to pochopila a že už to zkusí sama. Tím pádem zklamala uèitele Pepana, který
si jednou máknul a bylo po výuce. Kolem Kuzmy voda støíkala a plazila se jak starý Morman na WC. Pak pøišla na to, že je moc složitý plácat rukama i nohama najednou. Tak rukama plavala nìco jako prsa
10
11
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 12
a nohama se odrážela ode dna. Plavala jak klokan, jen ji chybìl vak.
Vak mìla Hanka. Ta rukama neplácala vùbec. Držela se na hladinì
a pohybovala se vpøed. Ukázal jsem jim na Hanku, že plave jak ledoborec Krasin. Oba koukali jak z jara. Opustili mì a šli za Hankou pro
rozumy. Vrátili se za pùl hodiny. Takovou mìli výdrž. Maruš Kuzma
prohlásila, že snad vypila pùl bazénu a že se snad nikdy nenauèí plavat.
Že jí nejvíc vadí pøi plavání nohy. Pepan to ukonèil tím, že když øekl,
že ji nauèí plavat, tak ji to nauèí. Budeme na to mít pøeci dva mìsíce
prázdnin. Pak mi sdìlil, že Hanka je sice tlustá, ale nìjak to s ní cvièí.
Asi proto, že o ní není zájem a nemá žádného kluka. Já mu øíkám, že je
kolem tolik pìkných holek a mi si pøece nezaèneme nìco s tlustou,
když jsme hubený.
To Pepan taky chápal a øekl mi : ,,Ale ty pìkný holky Projdo, by
o nás neopøely ani své kolo." Mìl zase pravdu. Kodl Vrtílka pøišel
s tím, že Helena Mudrová si nechá za pìt korun šahat minutu na prsa
a že je má pìkný, velký a hebouèký. Že si vèera zaplatil a to musel stát
ve frontì, jaký byl od našich vrstevníkù zájem. Dohodli jsme se s Pepanem, že to pùjdeme prozkoumat a omrknout. Helenu jsme omrkli a zjistili, že je ošklivìjší a tlustìjší než Hanka. Proè chodit do lesa pro døíví,
když ho máme doma. A ještì platit. A už jsme zjišovali, že její táta
dìlá na smìny. Má mladšího bráchu Láïu, ale velmi pøísnou starší sestru Lídu, která jí hlídá jako oko v hlavì.
Navrhl jsem Pepanovi, že na naše ornito-gynekologické bádání by
byla lepší Kuzma. Pepan mì zaskoèil. Už to probádal!. ,,Kuzma má
starší sestru Anèu, která je premiantka tøídy a je horší než Lída Radilová," povídá mi: ,,Navíc Kuzma musí hlídat mladší sestru Martu a tím
pádem je to v háji," dodal. ,,.Lepší Hanka než nic,"oponoval jsem
Pepanovi. Nechci umøít sexuálnì blbý. Jeli jsme to rozjezdit k mé
babièce do Všeboøic na kole. Do kopce Jateèní, pøes Klíši a Bukov.
Spravili jsme si chu na chrupkách a zapomnìli na naše trápení s tím
sakramentským holèièím plemenem! Musela se naše touha po poznávání na èas odložit. Za dva dny jsme jeli na pionýrský tábor. Užívali
jsme si dosytosti všech radostí a strastí mládí. Hanka pøišla na øadu až
po prázdninách.
12
PRVNÍ PORÁŽKA
Když jsme šli naveèer z klíšského koupalištì s Pepanem domù,
potkali jsme v Kekulovì ulici Láïu Drábka Drabana. Už z dálky nám
hlásil,: ,,Tìšte se na zítøejší poslední hodinu!" ,,Zahrajeme si vybiku
a dostanete koneènì na prdel!"
Koncem èervna se už tolik neuèilo a bylo nás ve tøídì nìjak málo.
Dost i tenkrát øádily støevní chøipky Tak i nìkolik žákù-zašívákù si
udìlalo prázdniny o pár dní døíve.Víc ve tøídì ten den chybìlo nás dolòákù než horòákù Srnkovcù. Chybìli nám hlavnì bojovníci Franta Fery
Novák, Karel Kodl Vrtílka, Vašek Vendys Studenovský a Milan Jiøan
Sypecký. No bída! Když jsme se rozdìlili na dvì nesmiøitelná družstva,
tak Srnkovcù bylo dvakrát tolik, co nás! Ruda nám dal velice rád to nejlepší, co mìl. Pìkné Klíšandy, které byly na vybíjenou a sport levé jako
šavle. Hlavnì s deseti dioptriemi Eliška Štìtková. A Zdendu Fikiho
Fýrera.
Zdenda mìl od narození kratší nohu, kulhal a hrál jen když nás
bylo málo. Prófa Kunc tìlocvikáø byl také marod, tak suplovala ,,tìlák"
uèitelka kreslení Myška Michálková. Navíc na návrh své oblíbenkynì
Aleny Salabové rozhodla, že jsme moc dobrý, tak mùžeme mít o jednoho hráèe ménì! Jako kapitán jsem protestoval. Aby to bylo spravedlivé, tak nám dala z lavièky Anièku Krumlovou. No posila jako stehno.
Já, Pepan, Jirka Tinka, Suky Souèek, Vašek Štìpánek a pìt holek
kopyt!
I pøesto jsme se dali do nerovného boje. Anièka byla daleko nejlepší žákynì ze tøídy. Kromì uèení snad nic jiného neznala. Prostì šprtka se samými jednièkami. Srnkovci byli samý kluci plus Jitka Paurová.
Ještì navíc nìkdo škodolibý , nevím proè, dal míè Anièce Krumlové,
že zaèínáme. Vybiku Anèa sice párkrát vidìla, ale v životì ji nehrála!
Dnes poprvé v životì. Neèekanì se rozpøáhla, že pøehodí høištì a než ji
Vašek Štìpánek staèil sebrat míè, tak jí vyklouzl z ruky a Draban ho
lacinì zachytil. Høištì se muselo na zaèátku hry vždy tøikrát pøehodit
a pak se teprve mohlo vybíjet. Draban to s Rudou rychle udìlali a než
se Anèa rozkoukala, byla první vybitou. Šlo to ráz naráz. Co rána, tak
13
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 14
jedna holka ven. Naši kluci se drželi, ale lavinu, která se na nás toho
dne øítila, nezastavili.
Soupeø mìl na place ještì tøi hráèe a už jsem šel jako kapitán na
to! Ani jsem se poøádnì nezahøál. Bojoval jsem a lítal jak Puèálkovic
Amina, ale marnost nad marnost. Zbýval mi už jen jeden život, dva
soupeøi a Rudánek Srnka. A se tøemi životy. Ruda mi velkoryse nabídl
jeden život navíc! Naše holky ho ukecaly na dva. Mìl jsem je zase, tøi
životy, ale na place byl Láïa Drábek a Jarouš Hyngar. Než jsem je
vybil, tak jsem o ty dva darované životy pøišel. Rudùv harém jásal, protože cítil, že dnes bude jejich den. A taky byl.
Já bych v ten den radìji pøišel o svou poctivost, než zažít ostudu,
že se Srnkovcema prohrajeme. Mìl jsem hry plné brejle a pøipadal jsem
si jak honicí pes. Nic jsem sice nevzdával, ale také jsem v zázrak
nedoufal. Bojoval jsem. Tøi životy proti jednomu. 3:1, ne pro mne, ale
pro Rudu. Byl jsem zvyklý na pravý opak. Bylo mi zle a cítil jsem
poprvé to, co cítil Ruda mockrát. Tolik pìkných holek, témìø všechny
mu fandí a on prohraje. Dnes to èeká mì, akorát s tím rozdílem, že
o žádné své ,,Fanynce" nevím, takže to nebude tak bolet. Jak znám
Pepana, vymyslí brzy sladkou pomstu.
Cítil jsem se jak prase, co jde na porážku a nemá šanci ji odvrátit.
To co mì èekalo, mì neminulo! Hned druhou ranou mì Ruda trefil.
Míè jsem sice zachytil, ale neudržel a upadl mi na zem. Ozval se hurónský øev. Holky se na Rudu vrhly jako by vyhrál olympiádu. Jemu se
samozøejmì líbilo, že se koneènì doèkal. Spolužaèky ho olizovaly jako
eskymo, i ty co hrály za nás. Olizováni byli i ostatní kluci a zùžastnily
se toho i holky putièky, do kterých bych to do dneška neøekl, protože
jsem je považoval za stydlivky a netykavky! No a dnes mìly dùvod
a my jsme jen zírali na jejich orgie. Pepan prohlásil, že to jednou muselo pøijít a také pøišlo.Taky povídá, že když už Ruda dìlá holkám eskymo, tak, my si dáme eskymo skuteèné a s èokoládou. Jako náplast za
jeden blbej den.
Každý jsme vychutnávali své eskymo a bylo mnohem lepší než se
nechat olizovat od holek. Víc nám chutnalo. Tenkrát stálo 50 haléøù
a nanuk jednu korunu! Stejnì jsme nechápali co na tom veøejném oli-
zování spolužáci mají. Ruda byl lízátko pro všechny! Držel jak beran
a culil se. I když jsme dìlali, že nám to nevadí, tak mnì to teda vadilo.
Od Jitky Paurové bych se nechal líbat také. Ale nìkde v soukromí. Moc
se mi Jituška líbila.
Ještì než skonèil školní rok, tak Zdenda Fýrer odhalil nìkolik pøíèin naší zbyteèné a potupné porážky. Nabídl se, že nás bude trénovat!
Zdenda bude nᚠtrenér? Když to z nás umí nejménì! Bomba! Bylo
sympatické, že zdánlivì blbý nápad jsme nezavrhli, pøemýšleli jsme
o nìm a Fykyho vyslechli. Už první jeho postøeh byl velmi sympatický v tom, že naší nejvìtší slabinou jsou holky. A taky byly. Zapojíme
do našeho plánu ty, co bydlí nejblíže. Nanivaèky Jarku Pekárnovou,
Boženku Nìmcovou a od Jeslí Vìru Paclíkovou. Pepanovi i mnì se
líbila Jitka Paurová, a pøišel s celkem logickým postøehem, proè Jitka
hraje se Srnkovcema, když bydlí o jednu ulici výš nad ulicí Na Nivách.
Vašek Štìpánek se nabídl k naší velké radosti, že ji ukecá. A taky ukecal.
Jitka byla krev a mlíko, mìla krásná kukadla, pøíjemný hlas
a rychle ji rostla prsa. I Vìra Paclíková souhlasila, že musí sportovat,
protože tloustne a nechce být almara, jak její sousedka bába Èervená.
To byl kus ženský. Ta když šla, spíš se plazila, tak jsme mysleli, že jede
parniválec. I tak funìla. V okolí sklárny žilo pár figurek, které stály
vždy za povšimnutí.
Starý, velmi zvìdavý v Èechách žijící Rus Morman, který si vzal
Nìmku. Bydlel v našem vchodì v pøízemí a byl moc zlý. Na nás mu
poøád nìco vadilo a bezdùvodnì a sprostì nám èasto nadával. Ani jsme
nevìdìli proè. A ani my jsme mu pak nic dobrého neudìlali.
Nìkolikrát jsme mu dali za dveøe, když byl sám doma, prázdnou
krabici od bot! A zazvonili na zvonek pøed barákem. Když otevøel
a nikdo za dveømi nebyl, tak krabici vztekle nakopl. Když kopal do krabice obden a velmi spolehlivì, tak jsme to vylepšili. Dali jsme do krabice cihlu, která se do ní akorát vešla. Starý vzteklý dìdek nás nezklamal. Zase si kopl. Øval jako tygr. A dost dlouho. S tím kopnutím to pøehnal. Zlomil si nìjaké kostièky v nártu. Jeho syn, který byl starší než
my to vyšetøoval. Byli jsme s Pepanem nejvíce podezøelí, ale zatlouka-
14
15
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 16
li jsme. Nic takového bychom si nedovolili. Zachránilo nás, køivé svìdectví jedné starší paní, co ho také nesnášela. Ta mìla radost z jeho
,,gypsu" ještì vìtší než mi.
Když jsme venku lítali a mìl jsem žízeò, tak pøeci nepùjdu domù
do tøetího patra, ale do pøízemí v Prùmyslové ulici, kde na chodbì byl
pro každé patro kohoutek se studenou vodou a umyvadlem. Doma by
si táta vzpomnìl na ,,žákajdu" a mìl bych po žížalkách. Vždy jsme mìli
pøi obyèejném napití smùlu, že to vadilo pro nás starému Žáèkovi!
Toužil po synovi a pøi té snaze si poøídil pìt dcer. Dodnes nevím, proè
nás honil a nedohonil vždy s pìnou u huby. Snad si chtìl syna, když už
ho neumìl udìlat, tak si ho chtìl chytit a trochu si pokecat. Aspoò na
chvilku. To byl tréning.a fofr.
Zapomenout se nedá, po tolika letech, ani na opilce Benedikta
a jeho krásné tøi dcery. Jak se za tátu stydìly. A jak jsme Pepu, jeho
syna, který byl nᚠkamarád, litovali. Po takovém tátovi nikdo netoužil.
Chudák jeho pracovitá žena. Budiž ji zemì lehká.
Bydleli jsme v novostavbì s ústøedním topením, která patøila
Ústecké sklárnì. Na tu dobu koncem šedesátých let to bylo super
moderní bydlení. Domy to byly tøípatrové, sice bez výtahu, ale já jsem
se nauèil ze tøetího patra, kde jsem bydlel, jezdit po zábradlí až do pøízemí. Byty byly 3+1 se splachovacími záchody, velkou koupelnou se
sprchou a vanou. V bytì byla i spíž, místnost na zavaøeniny a dva velké
balkony. Navíc k bytu patøil i velký sklep a kumbál na koèárky a kola.
To ve starších domech v Prùmyslové ulici a na Nivách nebylo! Do
školy jsme to mìli do Jateèní jen kousek. Na smeáku, tak jsme øíkali
høišti kousek za Jeslemi,.jsme na škvárovém høišti sportovali. Dále se
dalo sportovat, když nás bylo málo, i na našem velkém ètvercovém
dvoøe, který tvoøily ulice Skláøská, U jeslí, Prùmyslová a zeï Mediky
(sklad zdravotnických potøeb). Na dvoøe byly sloupy na vìšení prádla
i madla na klepání kobercù. Nejradìji jsme tam hráli okénka.To každý
mìl svou branku a mohl dávat góly komu chtìl. Kdo jich dostal pìt, byl
vyøazen a pøesnì jsme vìdìli, kdo kolikátý byl. Dnes se okénka moc
nehrají. Holt je jiná doba a omladina má více lákadel a možnosti než
jsme mìli my.
16
NÁŠ PRVNÍ TRENÉR A ZLODÌJ KIŠ!
Mùj a Pepanùv první sportovní tréning v životì byl zaèátkem èervence roku 1959 na smeáku. Konal se na škvárovém høišti za jeslemi
u sklárny v Ústí nad Labem. Trenérem byl spolužák Zd. Fýrer
Zdenda Fiky Fýrer pøivedl na høištì slíbená dìvèata ze tøídy. My
sehnali také pár holek. To jim ale Pepan musel nakecat, že pøijedou
jeho starší bratranci, dvojèata. Já jediný jsem vìdìl, že žádné nemá!
Mìl ještì na to kde jsou, pøipravenou fintu, že na zaèátku prázdnin
pojedou ještì na pionýrský tábor od své mámy. No a zaèátek není hned,
a mùžou se zpozdit. Sešlo se nás na ,,smeáku" pomìrnì dost, ale míèù
bylo málo. Myslím ty na házení. Na hlazení by se jich našlo daleko víc,
to jsme mìli dávno zjištìné. Mìli jsme míèe jen gumové a oproti
míèùm ve škole byly moc lehké.
Trenér Fiky si vzal slovo a zaèal vìcnì. Proè máme pøi vybice pøed
míèem utíkat ze strany na stranu bokem, když mùžeme míè chytit, když
pùjde na tìlo. Myšlenka dobrá, ale nejdøíve se musíme nauèit bezpeènì pøehodit høištì a nahrát si. Hlavnì to platí pro holky. Nakrokoval 12
metrù pro kluky a deset pro holky a udìlal èáry. ,,No a mùžeme zkoušet pøihrávky. Kluci s klukama a holky s holkama," øekl. Pepan s rozdìlením nesouhlasil a jen tak se nevzdal. Že je malej, tak bude trénovat
s holkama , protože kdyby ho nìjaká vazba víc trefila a zranila ho,
nemohl by jet na pionýrský tábor do Sedleèka u Karlových Varù a táta
by ho nejspíš zabil, kdyby mìl polovinu prázdnin smrdìt s kipsem
doma. Fikyho ukecal a šel házet s holkama. Šlo nám to docela dobøe,
všichni se snažili a po nìkolika upadlých míèích na zem se pøihrávky
zpøesnily. Byla to paráda.
Fiky se nenápadnì vytratil k døevìné sklárenské boudì, kde namaloval køídou tøi rùznì velké figury. Spokojenì koukal, jak nám to jde
a pak nás zavolal k sobì. Že se budeme z deseti metrù trefovat do
namalovaných figurín a míèe nám bude vracet odrazem sám plot.
Nezapomnìl podotknout, že doufá, že to bude panu Kuèerovi vyhovovat, aby ho nikdo nezranil. Míèe létaly jak bumerang a plot dostal na
budku. Byli jsme byli spokojení jak nám to jde. Protože jsme bylii sou17
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 18
tìživí, tak na závìr Pepan našel dva staré kastroly, vytáhl z kapsy provázek a høebíky Velký a malý hrnec pøitloukl nìjakým køemeòákem za
zdravá ucha na plot. Velký kastrol byl pro holky a malý pro nás. Kdo
se víckrát trefí ze tøí pokusù a a si holky vyberou své soupeøe z klukù.
Holky si vybraly a na Pepana zbyla Jarka Pekárnová. Kluci házeli
z deseti metrù a holky jen z osmi.
,,Jedem na tøi pokusy o pusy," halekal Pepan. Holky vyhrály na
plné èáøe. Mìly vìtší terè a kratší vzdálenost a mìly z každé výhry velkou radost. Nyní mi došlo, že a vyhraji nebo prohraji, tak mì pusa
nemine a je lepší prohrát, protože ,,hubana" dostanu já a nemusím ho
dávat! Ten Pepan je hlavièka. Holky mìly radost, že se k nim pìknì
chováme a nedìláme jim všelijaké naschvály jako ve škole. Jen Fiky
byl nìjaký zadumaný a ptal se nás, jestli víme, proè nám to dneska tak
šlo? Protože máme lehké gumové míèe a ve škole jsou míèe daleko
t잚í, s kterými to tak nepùjde jako dnes. Potøebujeme poøádné míèe,
alespoò dva! Jeden stojí kolem 100 Kè!
Kde vzít a nekrást? Kapesné vìtšina z nás neznala. Mùj táta mìl zálohované flašky od piva spoèítané. Jednou v zimì jsem dostal za odklízení
snìhu od babièky papírovou tøíkorunu a tu už dávno nemám. Prasátko má
jen sestra a má tam jen deseáky. Kde sehnat dvì kila? Pøišli jsme na to
hned druhý den, kdy jsme byli za Karlem Vrtílkou, co bydlel u hospody
spíš knajpy, ètvrté cenové skupiny ,,Na luhách." Mezi jejich domem a tou
hospodou byla sbìrna surovin! Hurá budeme sbírat papír a železo.
Mùj táta odebíral Rudé Právo a Pepanùv zase Prùboj. Na obranu
našich otcù musím upozornit, že výbìr tisku byl jen takový, že mohl
odebírat tisk, který vydává KV KSÈ nebo ÚV KSÈ! Kilo papíru se
vykupovalo za 20 haleøù a kilo železa tenkrát (to si pamatuji velice
pøesnì) za 8 haléøù!! Když jsem se zeptal táty, jestli mohu dát do sbìru
èasopis Vèelaøství, co má v šuplíku, málem mì pøizabil! Stejnì dopadl
Pepan s tátovým Rybáøstvím! Táta, když zjistil, že chceme sbìrem si
našetøit na míè, tak mi poradil, že se budou bourat staré sklárenské
domy u zadní vrátnice.A tam bude dost olova, které se vykupuje za 2
Kès kilo. Tip dobrý, ale bourat se ještì nezaèalo. Asi až prý za rok.
Babièka Koèárková mi poradila, že dìda topí pøes léto v kotelnì Ply-
nárny v Pøedlicích. Dìdu jsem navštívily s Pepanem a všude se válely
kusy železa. Øekli jsme mu o míèi. Dìda nám nabídl na odvoz železa
dvoukolák, ale že musíme pøijít až bude mít odpolední a nikdo tam už
nebude. ,,Aspoò tu uklidíte ten bordel, co tu všude je," øekl. Cestou
domù jsme s Pepanem vykoumali, že seženeme ještì dva vozíky, aby
to odsejpalo, protože dìda bude mít odpolední až za týden. Zapojili
jsme všechny naše vrstevníky i kluky Havlišovy. Holky jsme s toho
vynechali, to nebylo pro nì. Z kotelny Plynárny to bylo do sbìrny
dobrých 800 metrù.
Vlítli jsme na to jak divý, sebrali vše co jsme našli až se vozíky dvoukoláky prohýbaly. Byl s námi i Vašek Koumes Køíž, který byl zvìdavý a po polozbourané budovì spíš šmejdil než by nìco sbíral a ve
sklepì našel v deskách spoustu papíru, nìjaký archív. Za papír utržíme
urèitì víc než za železo. Papír byl svázán v deskách a každý vážil víc
než kusy železa, které se všude povalovalo. To byl nález a terno souèasnì! A pøíklad, že ménì dìlat je nìkdy více.
Výkupèí ve sbìrnì byl starý pøedlický cikán Kiš. Byl to lupiè.
Železo se mu zdálo moc zrezivìlé, vadilo mu, že je ho moc, že si pøece
nerozbije váhu a papír byl zase mokrý a že bude muset pár kilo odeèíst.
Váha byla velká decimálka, nastavovala se po 10 kilech a mìla i posuv
po jednom kile. S tím se vùbec nenamáhal posunovat. V okrádání mìl
bohatou praxi. Nastavil na váze 100 kg a my jsme tam nandávali železo. Jakmile zobáèek vylítl nahoru, tak jsme museli ještì pøidat pár
kouskù železa a poèítal nám metrák za 8 Kès. Na váze bylo místa ještì
dost a mìla nosnost 250 kg. Na každém vážení nás lupnul ten zmetek
nejménì o 10 kilo! A to ještì mìl kecy, jestli to není kradený! Že kdyby
to náhodou bylo, tak by nás zavøeli a jeho i s námi, protože krást se
nesmí. Pepan pøevzal necelou stovku za celé odpoledne a odešli jsme
jak spráskaný psi.
Nejvíc kecù mìl po boji Vašek Koumes Køíž. Že to takhle nejde,
že cikán je pìkná sviòa a že nás pìknì okradl. V pátek jsem jel k dìdovi do Všeboøic trhat chrupky. Bylo jich jako máku, tak dìda rozhodl,
že pøebytek odvezeme do výkupny ovoce. Ve výkupnì mì uhranula
váha, která byla stejná jakou mìl cikán Kiš.
18
19
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 20
Pøíjemná paní v letech mi vysvìtlila vše co mne zajímalo a nakonec jsem se zvážil sám a mìl jsem 61 kilo. V úterý jsme jeli celá banda
odpoledne k dìdovi do Plynárny pro železo a papír. Klukùm jsem øekl
o váze ve Všeboøicích. A teï už se cikáne tìš!
Když jsme do sbìrny pøijeli se tøemi popojíždìdly, tak si po
pozdravení cikán hned nabìhl, kde že jsme to zase ukradli? Pepan
pohotovì nadhodil, že my nekrademe, ale že zná pár lidí, který nejenže kradou, ale okrádají dìti! Zeptal jsem se jestli se mùžu zvážit?
Øval jak prokoplý, že váha není pro lidi. Vlezl jsem na váhu nastavil
kila a zjistil jsem, že vážím 51kg! Že to není možné, protože v sobotu na stejné váze ve Všeboøicích jsem vážil 61 kg. Slezl jsem z váhy
a øíkám cikánovi, že ta jeho váha ukazuje o 10 kilo ménì než ta ve
Všeboøicích. On že váhu mu pøivezli z øiditelství a je vyzkoušená
a ukazuje správnì. Zeptal jsem se Pepana kolik váží? On že 42 kilo.
Hupnul na váhu a váha ukázala jen 32 kilo! To jsem mìl nìkdy
v první tøídì, prohlásil Pepan a také øekl, že váha ukazuje blbì, a to
nejménì o 10 kg! Cikán tvrdil své a zatloukal jak tesaø høebíky do
trámù. Byli jsme v pøesile a nedali jsme se. Pravda byla jednoznaènì
na naší stranì. Navíc nᚠštrachal Vendys Koumes Køíž objevil v kutlochu pana Kiše kontrolní závaží. Dvì desetikilovky a dvì pìtikilovky. Hodil je s Karlem Vrtílkou na prázdnou váhu a zeptal se cikána
kolik je kilo na váze? Než se Kiš vzpamatoval, odpovìdìli jsme za
nìj. 30 kilo!! No a kolik ukazuje nastavení na váze ptá se cikána. Zase
jsme odpovìdìli za nìj, 20 kilo!! Cikán nám všechno zvážil ku podivu najednou a strašnì nerad pøièítal 10 kg a ani nedutal. Taktnì jsme
ho po vyplacení penìz upozornili, že by se váha mìla opravit, aby
vážila poctivì. Øekl, že má nyní dovolenou, že to musí nahlásit na
podnik a že nás už nechce vidìt. Hodnì dlouho. My jsme po jeho spoleènosti netoužili. Na míèe jsme mìli, tak taky proè. Nové koupené
míèi byly na pohled pìkné. Pumpování šlo, ale to zašnìrovávání. To
byla práce. Kvalita nic moc. Po mìsíci byly tak šišaté, jako kdyby to
byly ragbyové míèe a ne fotbalové.
20
ZNOVU NEJLEPŠÍ
S novými míèi to byla paráda trénovat. Trénovali jsme na smeáku nìkolikrát týdnì v rùzných složeních. Vzhledem k tomu, že bìžely
prázdniny, byl nìkdo poøád pryè, tak to nebylo ono. Chybìly nám hlavnì holky. Na konci prázdnin, když už nikdo nescházel, tak nám to všem
šlo jedna radost. I dìvèata lehce, hravì a dost pøesnì pøehazovala høištì k naší velké spokojenosti. Fiky prohlásil, že se Srnkovcema nemùžeme v životì prohrát.
Už jsem nedával prdy míèem já sám, ale i Vìra Paclíková s Jitkou
Paurovou umìly dát pìknou ránu. A samozøejmì všichni kluci. Srnkovci si užívali prázdniny a své jediné vítìzství. Netušili, ani v tom nejhorším snu, co je èeká. Ruda, miláèek holek se tutovì celé prázdniny
jen miliskoval a støídal holky. Když jsme ho párkrát potkali, tak nové,
vìtšinou velmi vyspìlé objevy provokativnì pøed námi na koupáku na
Klíši hladil a objímal. Prostì nám dìlal chutì a my na to èumìli jak
z jara kohout na kuøata. No a ta puberta nám dávala pìknì zabrat a jediné na co jsme se zmohl, byly smìlé plány, co by jsme, kdyby jsme. Jen
jsme ale vejrali. Pomalu na vše, co mìlo sukni a prsa. Nejvìtší mùj erotický zážitek byla koncem prázdnin ,,poluce, protože nic nebylo po
ruce" a ještì pìknì dlouho. Byl jsem z té ženské krásy (co byla a doposud je v létì k vidìní na každém kroku), nabitý jak ,,papiòák!" Byl to
bez sexuální tehdejší osvìty pro mne docela šok. Zato jsme chtìli
Rudovi srazit høebínek. To bylo reálnìjší než rande s holkou, která by
za to stála.
1. záøí jsme se stali žáky osmé bé. Bylo nám 13 a pùl roku a první
co jsme zjistili, že by Hanka Válková mohla kojit celou naší tøídu.
Jinak všichni byli nìjak vìtší a rozumnìjší a krásných a vyvinutých
spolužaèek pøibylo. Po napsání rozvrhu jsme zjistili, že tìlák je ve støedu. Poslední hodinu si zítra pìknì užijeme. Zápas o èest, slávu a pøízeò
dìvèat vypukl na školním høišti venku. Všichni byli po prázdninách
v pohodì a obì strany v plné síle. Profesor Boura rozhodl pøi pohledu
na sleèny, že budou hrát nejdøív kluci s klukama a holky s holkama.
Prej by nebylo dobré, aby páni kluci vybíjeli dìvèata jako nìjaké
21
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 22
kuželky. S tím jsme hlasitì nesouhlasili a ,,prófa" své rozhodnutí
nezmìnil. My Projdovci jsme byli nadržený jak stepní kozy nejen na
vybiku, ale hlavnì na Srnkovce Jak je dnes v jejich plné síle zmydlíme
a ještì pøed holkami!
Na obou stranách bylo devìt spolužákù. Slabší vždy zaèínají, prohlásil sebevìdomý Ruda a se škodolibým úsmìvem hodil Pavlu Souèkovi míè. Netušil, že se dneska zasmál naposled. Tøikrát jsme pøehodili høištì, aby kluci mìli nabito a zaèal masakr. Nejvíc horòáky bílil
Vašek Štìpánek a Jirka Tinka. Vytloukali jsme je jak p횝alièky. Co
rána, to zásah. Když po vybití Srnkovci dostali míè, èasto jsme ho
zachytili a masakr pokraèoval v naší režii. dál. Jediná ztráta byl Kodl
Vrtílka, který si blbì zavázal pøi pøezouvání tkanièky, pøišlápl si ji,
upadl a Draban Drábek ho snadno trefil. Rudovi jeho vìrné krasavice,
pro nás nedostupné jalovice, fandily a nechápaly co se s jejich Don Juanem a jeho ekipou dìje. Nechápal to ani Ruda!
Rudovi vyvinutìjší spolubojovníci byli po prázdninách krásnì
opálení,nechybìlo jim sebevìdomí, ale nìjak hoši zlenivìli. Trenér
.Zdenda Fiky Fýrer svítil radostí a když trefil Láïu Drábka, tak takhle
neøval radostí ani na Armì, když Pepa Píša dal gól! Armaturka (naše
Arma) Ústí n. L. hrála v sezónì 1958/59 1.èeskoslovenskou fotbalovou
ligu a my s pùjèenými od holek pionýrskými šátky jsme mìli vstup
zdarma. Nevynechali jsme jediný domácí zápas. Sestavu Army bych
vám vyjmenoval zpamìti ještì dnes. Tu nezapomenu snad nikdy. Ale
že mám otøít v pokojíèku svou televizi, to zapomenu nìkolikrát za
mìsíc. Když mi to žena vytkne, tak ji nejradìji pøed známými øíkám:
,,Nemùžeš mi takhle, Helenko, nadávat! Budu mít z toho celý den
deprese a nebudu pak moct spát po obìdì!"
Mì do pionýra nevzali, protože jsem dostal dvojku z chování! Za to,
že jsem se blbé a tlusté Maruny Dolejšové, když dostala nové bílé galoše, zeptal, jestli ví jak se zdraví tramvajáci.? Protože byla šprtka a držená starými rodièi zkrátka a doma nemìla vùbec žádný smysl pro humor!
Tak jsem ji øekl, že cink, cink a šlápl jsem ji se zablácenýma holinami na
její snìhobílé galoše. Zaèala øvát jak prokoplá! Jako kdybych ji vraždil.
Nešla odpoledne do školy, ale šel tam za ni její táta a rovnou k panu øedi-
teli. No a nyní v kapitalismu se s tím mohu vytahovat!! Že jsem jako
jeden z mála ,,èecháèkù", nebyl pionýr. Ale stejnì to mám kádrovì na
nic. Pìkné pionýrky se mi moc v sukýnkách líbily a jednu jsem si vzal,
jako asi každý z ženáèù naší pováleèné generace, za ženu.
Nevìøím sám sobì, jak jsem písemnì ukecaný. Píši o zápase, který
v mé pamìti vrcholí a zamotám tam vìci, sice zajimavé, ale brzdící
spád zápasu. Že by následky telenovel ,,Milágros" a ,,Tøi životy Sofie",
vlétli nedej Bože i na mne?
Bylo nás Projdovcù na høišti ještì pìt, když musel na plac kapitán
Ruda. Ani si nevzpomnìl jako já, jestli bych mu nedaroval nìjaký
život. Nechápal co se dìje. Dvakrát pìknì uhnul a vybil nám Milana
Sypeckého a Vaška Studenovského. Ti mu leželi hodnì v žaludku.
Vybitím jim jen vrátil každému ztrátu svých dvou životù. No a pøišlo
to, na co jsme se nejvíc tìšili. Konec playbojù v Èechách!
Nikdo z nás neèekal tak hladké vítìzství a rozsvítil to Pepan, když
prohlásil: ,,Že by nikdy nechtìl takhle dostat do øepy!" Ruda mi po
zápase podal ruku a já mu povídám, jestli ví proè jsme vyhráli? Jen
koukal. ,,Víš proè? Protože máme trenéra. Trenéra? A víš koho? Fikyho!" To už nechápal vùbec. Holky nám blahopøály, ale jen ty naše dolòaèky od Válcovny, které libovým frajírkùm také nefandily a byly
rády, že jsme je smetli. Kluci dostali i pár pus a nìkterý si šli pro nì i ke
konkurenci. Ke mnì, který se vùbec nedostal na plac, pøišla Iva Øeháková, dala mi pusu a poblahopøála. Bylo to pøíjemné a byl jsem z toho
vyjevenej. Byla to hezèejší pusa než od matky a babièky. Ještì dnes si
na ni pamatuji. Jen škoda, že na další jsem si musel pár let poèkat. Ale
dohonil jsem to. Sice až po vojnì, ale dohonil.
Poznali jsme, že poctivostí dojdeme k úspìchu a že je to hezký
pocit. Sportem jsme dospívali a vìdìli, že když nìco umíme, tak
mùžem nìco znamenat a mít radost ze života. Radost utichla a zaèali
jsme fandit našim holkám. Tam to bylo podobné. Jitka s Vìrkou, které
se nejvíce zlepšily, øádily jak èerná ruka. Velmi nás ale pøekvapila Jana
Cabáková, která bydlela na Nivách a byla ještì lepší než obì jmenované holky. Vylezlo z ní pak, že chodí na atletiku do Spartaku a že hází
oštìpem i diskem a že jí to lítá hodnì daleko.
22
23
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 24
Mìli jsme od podzimu nového mladého tìlocvikáøe, který byl
v Lokomotivì Ústí trenérem košíkové. Vybika byla podle nìj jen dobrý
doplnìk košíkové. A tak jsme zaèali hrát basketbal, který mìl proti
vybice své výhody. Byl to kontaktní sport. Po kontaktech, sice jiných
jsme dost dlouho toužili. Tak proè nezaèít s basketem a bez tajností.
Pepan basketu propadl. Øíkal, že sice kozatým holkám míè jen tak
nesebere, protože je malej, ale zato si mùže v zápalu boje šáhnout! A že
bylo na co. Mìl to vymakaný a vždy mu to prošlo. Když jsem to zkusil poprvé já, tak se pøi zápase v zápalu boje nic nedìlo. Ale hned po
zápase! Zavolala si mì Alena Lipavská, že chce se mnou mluvit.
Nechápal jsem proè? A navíc mezi ètyøma oèima! Byl jsem mile pøekvapen. Nic jsem si pøi høe na ní a její vyrážku nedovolil a do kontaktu s ní jsem po celý basketbalový zápas nepøišel. Když jsem k ní pøišel,
tak neøekla ani slovo a vyšila mi jednu pìknou èeskou facku. Staèil
jsem se pohotovì a nesmìle zeptat: ,,Za co, za co, soudruzi, a co
Pepan?" ,,Pepan ten je malej vole!" øekla. ,,Ty víš za co, ty kanèe!"
Nevìdìl jsem. Zpytoval jsem svìdomí. Bylo èisté jako lilie. Vlastnì
nebylo. Jediná holka na kterou bych si to dovolil, tak té se to líbilo. Ta
by mì pøeci nepráskla. Ta mì dokonce uhánìla. Nemìl jsem o ni ale
zájem. Ale nedalo mi to a udìlal jsem jí radost. Jen jsem zkontroloval
a pochválil její nabìhlý pøírùstek. Pepan zjistil o co šlo. Jedna plochodrážní slepice co ji Pepan prohrábl, slyšela jak mi Pepan práskl, že
nemá prsa, ale jen vycpanou podprdu! Tak nás práskla Alenì oba. Že si
na ni dovolujeme. Lháøka! Prsa jí stejnì nerostla a pomlouvali ji už
i holky.
Profesor Boura se doèkal basketbalového kouzelníka. v osobì
Kamila Brabence. Byl mladší o pár let než my a stejnì hubený. Hrál
s námi fotbal a strkali jsme ho do brány, protože každý chtìl dávat jen
góly. Byl velmi skromný a kamarádský.Dotáhl to do reprezentace a na
Olympiádu. Jsou to krásné vzpomínky. Je škoda, že se uskuteènilo jen
jedno setkání po 25 letech ve vaòovské Kotvì. Bylo super. V roce 2005
to už bude 44 let! Co jsme vyšli ze školy. Což se zase sejít, senioøi
z Jateèní roèník 1946 co jste vyšli školu 30.6.1961?
24
SKLÁØSKÝ DÙM
Co mi pamì slouží, tak si pamatuji, že jsme bydleli v Ústí nad
Labem v ulici U jeslí è.4, ve tøetím patøe napravo. Pøestìhovali jsme se
tam ze Všeboøic, kde bydlela babièka Marie Koèárková s dìdou Josefem. Naši bydleli v rodinném domku nedaleko od nich, v prostoru
dnešních SÈVaK. Byla to tenkrát periferie a nedaleko byl vìzeòský
lágr. Mìli jsme psa vlèáka Alana, kterého nám nìkdo otrávil. Táta to
mìl do práce docela z ruky. Tramvají dolù do centra a pak pøestup na
Pøedlice. Tak docela velmi rád na naléhání matky uvítal nabídku na
nový byt v novostavbì u sklárny.
Nemusel každý den cestovat tam a zpìt a maèkat se ve špièce
v napìchovaných tramvajích. Do práce to mìl z nového bytu neskuteèných pìt minut chùze. Mohl spát i o hodinu déle. Nastoupil do sklárny,
už v listopadu 1945, když se z vnitrozemí osídlovalo pohranièí. Zaèínal jako strojní zámeèník a vypracoval se až na šéfa hlavní výroby. Do
starobního a zaslouženého dùchodu odcházel v roce 1982. Po 37 letech
vìrnosti fabrice a výrobì sklenìných lahví.
Pro zajímavost, tátovým nástupcem byl ing. Štìpán Popoviè
pozdìjší Generální øeditel teplického Sklo Unionu a nynìjší øeditel
Glaverbel Czech, a.s. a Prezident FK Teplice!!
Tento fungl nový dùm a architektonický skvost té doby, kam jsme
se nastìhovali bez sestry Jany (ta se narodila až v roce 1953) byl na
svou dobu moderní pøedchùdce panelákù. Byl dokonèen v roce 1949.
Pamatuji se, že pøed novostavbou byl velký prostor a že tam byl zbytek fotbalového høištì!
Byla to novostavba, která mìla tøi vchody. Sice tu nebyl výtah, ale
bylo tu ústøední topení. V každém vchodu bylo osm bytù. Ve zvýšeném
pøízemí byly dva. Dalších šest bylo od prvního do tøetího patra. Každý
z tìchto bytù mìl balkon do ulice, z kterého bylo vidìt vlevo na èást
Ústecké sklárny, respektive na kmenárnu a uhelné depo. Bylo vidìt i na
Jednotu a Armaturku i na její výpoèetní støedisko. Naproti vchodu do
domu U jeslí è.6 byl vchod do jeslí, kam chodily dìti. Spíš je tam vozili rodièe Vìtšinou pracující matky. Já jsem je nestihl, ale pamatuji, že
25
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 26
jsem chodil do mateøské školky, která byla Na nivách. Dnes je v tomto
objektu základna Mìstské policie. Další školka pro vìtší dìti byla
v prostoru nynìjšího Zdravotnického centra v Pøedlicích. Ta byla pro
pøedškoláky.
Když jsem se podíval z našeho bytu z balkonu doprava, tak jsem
vidìl na jatka, Chemofarmu, Teslu a Støížovický kopec. Z druhého balkonu, který byl do dvora, a tento dvùr byl ètvercový, byly nalevo staré
domy Prùmyslové ulice. Napravo též starší domy ulice Skláøské. Když
jsem se zahledìl rovnì pøed sebe, tak jsem vidìl Mediku- (sklad zdravotnického materiálu). Za Medikou byla Ústecká chemièka. V každém
vchodu byly v suterénu velké prostorné sklepy. Nad byty byla veliká
prostorná pùda. Tam jsme se chodili s tátou na Vánoce koukat, jestli už
letí Ježíšek s dárky. Vždy pøiletìl.
Celý tøíposchoïový dùm mìl tøi vchody s èísly 2, 4 a 6. Ve dvojce bylo nìco jako výmìníková stanice. V každém sklepì byla prádelna
se sušárnou a kotlem na vyváøení prádla. Bylo tam i WC, ale praèku
a ždímaèku jste museli mít svoji. A protože jsme ji nemìli, tak matka
prala v šestce, kde byla obrovská praèka a velká ždímaèka. I hadice tam
byly tak vymakaný, že jsme nemuseli tahat vodu v kbelících jako
u babièky ve Všeboøicích.. Na plný pecky tam bylo puštìné imrvere
topení. Prádlo tam matka vyprala, usušila a když tam byl pozdìji nainstalován elektrický mandl, tak si témìø všechno prádlo i vymandlovala. A vše za pouhých 5 Kè! Jediný problém byl, že jsme museli kupovat uhlí a døíví na vyváøení prádla v kotli. Na tu dobu to nemìlo prostì
chybu.
Byty byly velmi prostorné. Když jsem pøišel domù, tak jsem vešel
do pøedsínì. V ulièce na zadní balkon, byl vlevo špajz na zavaøeniny
a taková odkládací místnost. Bylo tam pøed balkonem i WC. Z pøedsínì
jsem mohl vstoupit do velké na tu dobu koupelny. Byla tam velká vana
se sprchou, kterou jsem si rád napouštìl vrchovatou. Dnes bych se nedoplatil. Tenkrát byl kubík vody za pár halíøù. Za pøedsíní byla kuchyò
a v rohu špajz. Z kuchynì se šlo do velkého obývacího pokoje. V tomto
pokoji byla zabudovaná ve zdi skøíò. Další dvì místnosti byla ložnice
rodièù v levo a dìtská ložnice v pravo. Mezi obìmi ložnicemi byla malá
pøedsíòka s dvìmi dveømi do ložnic a za závìsem malý kumbál, kde mìl
otec vestavìnou další skøíò. Zde mìl své veškeré obleèení, kabáty, kravaty, klobouky i boty. Bydlel jsem tu velmi spokojenì a rád až do roku
1969. 27. èervna téhož roku jsem se oženil s Helenkou Kyselovou
a odstìhoval se do Dolních Zálezel. Tam nebylo ústøední topení, ale byla
tam má láska Helèa. Høála víc než všechny radiátory svìta.
Vzpomínám si i po letech, že ve dvojce bydleli od zdola a leva
Kišovi s dcerami Evou a Majkou a synem Frantou. Naproti nim bydleli Pavlíkovi s Jindrou a Lízou. Nad nimi Janovský s prùšviháøem a jedináèkem Jardou. Naproti Janotovi, Milan a Jirka. Nad nimi Danielovi
s Danou a Edou. Naproti velmi rozvìtvená rodina Havlišù, Mirek,
Honza, Míla a Vaculíkù, Zdenìk, Zdenka, Jirka a Pavel. Nad nimi kluci
Šádkovi Pavel a Ivo. A naproti nim Zajaèkovi Jarda a Milan s paní
Magoèovou.
Ve vchodu U jeslí è.4 bydleli dole vlevo Kuèerovi s Pepanem
a Evou. Pozdìji se jim narodila ještì vejškrabek Maruška. Vpravo bydleli Mormanovi, Nina, Ruda a Vìra. Nad nimi Dolejšovi s jedináèkem
Marií. Naproti Kuzmiakovi s Anèou, Maruškou a Martou. Nad nimi
starší manželé Pokorní, Rudolf s decentní paní. Vím, že mìli nádhernou dceru Jindru, která bydlela v Brnì a byla operní zpìvaèka. Mìla
syna Vašíka, který mìl nìjaký problém na ruce, protože nosil rukavièku. Pod námi bydleli Moraváci Káòovi se syny Emilem, Mirkem a Jirkou. Mìli i dvì dcery Líbu a pihovatou nádhernou Boženku. Naproti
nám pak pan Radil se synem Láïou a dcerou Hanou. S nimi žila ve
spoleèné domácnosti starší dcera paní Radilové Lída Vostrovská. Po
Pokorných, když starý pán Václav ochrnul, tak se po nich nastìhovala
rodina nového øeditele Sklo unionu Škodovi. Ti mìli kluky Pepu, Jirku,
Honzíka a dceru Vìru.
V šestce bydleli naproti prádelnì Zedlitzerovi Mirek a Vašek.
Jejich táta byl kapitán u dopravní policie. Nad nimi žili Dvoøákovi
Láïa, Andìla, Anina a Karel. Naproti Procházkovi, Drahuše s manželem Mirkem, který tragicky zahynul pøi dopravní nehodì. Ve druhém
patøe žili Petrmanovi s Martou, Petrem, Kvìtou, Božkou a Kájou. Naproti Benediktovi Andula, Pepík a Marie. Ve tøetím patøe bydleli Matu-
26
27
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 28
šovský Jirka, Zdenìk a Jarda. Naproti nim pak Mudrovi Karel a Petr.
No a to je celý trojdùm se tøemi vchody, kde jsem prožil hezkých 20 let
svého mladí (1950-1969)!
S Pepanem se sem tam vídám. Je dost zaneprázdnìn, tak jako vìtšina lidí v této dobì. Oba jsme po vyuèení a vojnì vystudovali prùmku! Pìtiletou s maturitou a pøi zamìstnání. Já jsem si stihl bìhem studia poøídit dva syny. Pavla 1969 a Pepèu 1972. Pepan byl hlavièka na
jazyky. Já zase na jiné vìci. Udìlal si státnici z angliètiny a nìmèiny.
A vrhl se na externí uèení v jazykové škole.
Když jsem vypadl z Ústí, tak jsem pár sportovních aktivit musel
zanechat. Vrhl jsem se na uživení rodiny a zvelebení bytu. Stal se ze
mne za vydatné pomoci ženy také pìstitel. V Zálezlech nám u domu
pøenechal zahradu švagr Láïa. Pøestìhoval se s ženou a sestrou manželky Hely Blankou, do Ústí n. L. První mùj pìstitelský pokus byly
brambory. Zryl jsem na podzim èást louky a na jaøe jsem je zasadil. Ty
prý vyèistí pùdu. Takový velký brambory jako jsem mìl první rok,
jsem už nikdy nemìl. Naplnil jsem staré rèení: ,,Nejblbìjší sedlák ve
vsi má vždy nejvìtší brambory!" Pozdìji, když byl nedostatek èesneku
jsme se vrhli na jeho velkovýrobu. Sklízeli jsme pár rokù i 400 kilo
tohoto zdravého ,,pøírodního penicilinu!"
.Kontakt jsem neztratil s lidmi, se kterými jsem bydlel a dìlal ve
sklárnì. Po maturitì jsem povýšil na smìnového mistra. Sem tam jsem
nìkoho známého ze školy a bydlištì ve mìstì potkával. Skoèili jsme
i na pivko a pokec, než mi jel vlak domù, do Dolních Zálezel.
Nyní po úraze jsou mé šance nulové. Doma o návštìvy nemáme
nouzi. Ale mám radost, že se zavedla nová pìkná tradice, že se bývalý
skláròáci schází vždy první sobotu v mìsíci kvìtnu v Kulturním domì
chemikù. Letos tam byla sestra Jaruška. Moc se jí to líbilo a potkala
tam dìcka, ze kterých jsou dnes už babky a dìdulové. A které už nevidìla nìkolik desetiletí!
Když bude zdraví sloužit chci se tam v roce 2005 též vypravit.
Jsem zvìdavý, jak zub èasu zahlodal i na mých vrstevnících! Bývalí
zamìstnanci sklárny se schází jednou za ètvrt roku v restauraci Pod
hradem na Støekovì. To ale musím ovìøit. Tìším se i tam.
28
JAK JSEM SE STAL BRANKÁØEM
Nejvíce ve škole ze všech pøedmìtù jsem miloval tìlocvik. Na co
jsem pøi nìm šáhl, to mi šlo. Hlavnì lehká atletika. A už to byl sprint
nebo bìhy na delší tratì. Vše jsem vìtšinou vyhrával. Nejlepší jsem byl
i ve vrhu koulí a v hodu krikeákem. Šly mnì i skoky.
Pøekvapivì mùj nejvìtší soupeø v hodech i sprintu nebyl kluk, ale
pozdìji výborná oštìpaøka Jana Cabáková. Jak jsem byl dobrý na atletiku, tak na náøadí v tìlocviènì jsem byl pìkné nemehlo. Pøes kozu
jsem skákal sice jako Sandokan, ale udìlat výmyk na hrazdì, to bylo
nad mé síly. S kruhy a bradly jsem také nebyl kamarád. Mìl jsem rád
hlavu nahoøe, ale jakmile jsem ji mìl tøeba pøi stojce dole, tak jsem mìl
strach, že spadnu a nìco si zlomím.
Byl jsem dlouhý, samá ruka, samá noha a mìøil jsem 170 cm.
Náøadí jsem nemusel. Ani skoky plavmo a rùzné kotouly na žínìnkách.
Venku mi bylo lépe. Ve fotbale jsem hrál obránce a jen tak nìkdo pøese
mne nepøešel. Byl jsem brousek. Než bych zavinil gól, tak jsem míè
ukopl soupeøi i s nohama. Takovou jsem mìl povìst. No a tenkrát upadnout v trenkách na škvárovém høišti nebyla žádná slast. Èert vem gól,
øíkali si soupeøi a radìji nemìli odøená kolena. Dobøe dìlali. Tenkrát
ještì platilo, za tøi rohy desítka. I ty jsem kopal. Žádná technika. Prda
a k tyèi. Brankáø mìl jedinou starost, abych ho netrefil. Penalty nechytal, spíš se krèil a chránil si oblièej a hlavnì rozkrok. Kdo dostal míèem
mezi nohy, tak by mohl vyprávìt, že Velikonoce mùže mít fotbalista
kdykoliv v sezónì a v roce.. A kam se hrabou kraslice. Tolik barev ani
neznají.
Když pøišla zima a na ,,Smetišti" nám ústecký sklárenský hasièi
pokropili høištì, tak jsme hráli hokej. Mìl jsem jako vìtšina dìtí koncem padesátých let šlajfky na klièku. Ty jsem si pøipevnil na zimní
køusky. Bruslil jsem jak koza na ledì a byl jsem rád, že se mohu odrážet pøes závity. Hokejista ze mne nebude! To jsem vìdìl jistì. Nikdo
mì nechtìl mít ve svém družstvu. Byl jsem rád, že jsem se udržel na
nohou. Bez bruslí v létì a s tenisákem to byla paráda. Na ledì s bruslemi pravý opak. Také jsem zjistil, že se do branky nikdo nehrne, když se
29
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 30
hrály zápasy témìø na život a na smrt, mezi skláròákama a nanivákama. Vždy nìkoho na chytání kluci ukecali. Ale museli slíbit, že nebudou dávat zvedáky. Ne vždy to dodrželi. Brankáø vždy chytal tak dlouho, než dostal zvedák do kolena a vejš!. Zaøval si jak tygr, pìknì se
z bolesti vyskákal a už ho do branky nikdy nikdo nedostal. I já jsem se
takhle nechal nachytat.
Mìl jsem ale výhodu, že mi táta nechal v sklárenské truhlárnì
u pana Splítka udìlat brankáøskou hokejku. Byla pomalu vysoká jak
škrabka na sníh. Po zemi mi naniváci jen tak gól nedali. Kluci støíleli
jen švihem a nebyly to velké rány. Golfový úder se nepoužíval, protože døevìné hokejky by to nevydržely. Po takových ranách by nebylo za
chvíli s èím hrát. Aby vùbec kluci nìkoho do branky dostali, tak souhlasili i s tím, že brankáø nemusí mít brusle! To byla pro mne výhoda,
která mi vyhovovala. Branky nám udìlali také ve Sklárnì a dokonce
jsme na nich mìli sítì. Byly trochu dìravé, dané dvojitì a jak jsem se
pozdìji dozvìdìl, ukradené nìjakému rybáøi. Moc èasto jsem puk
z èeøenu netahal. Dost jsme vyhrávali, protože za nás hrál Žalud Zdenìk Blažej, který hrál za Dukláèka Litomìøice. Ten fakt umìl. Hrál za
nás skláròáky, dával góly jak na bìžícím pásu a ještì nás zásoboval
zlomenými hokejkami z Dukly!
Díky Zdeòkovi Blažejovi jsme si troufli na o rok starší osmáky.
Hokej se v zimì hrál na plácku i za Válcovnou a Klíšáci objevily bezúdržbové rybníèky na Støížovickém kopci. Tam kluci vyjednali zápas.
I když jsem nebyl nominován, tak jsem tam s Pepanem Kuèerou vyrazil i s velkou svaèinou. Branky tam nebyly. Za branky sloužily boty.
Když se støelci podaøilo trefit tyè, tak bota odlétla, pøerušila se hra
a hledaly se kameny, které by tu tyè zatížily. V brance naší tøídy stál
Franta Novák. Asi dostal pár ran do ruky pukem, tak tátovi sebral
boxerky a v nich chytal. Moc mu to v nich nešlo, hlavnì nebyl schopen
vyhodit pøesnì puk spoluhráèùm. Dost èasto nahrál soupeøi a za první
tøetinu dostal šest branek. Prohrávali jsme 6:0. To byl náøez. Spolužáci
byli na nìj a na jeho boxerky tak naštvaný, že hledali nìkoho do branky. Pepan jim dal tip na mne. Bylo to jednoduché. Do branky by dali
kluci každého, jen ne Feryho.
Protože pìknì mrzlo, tak mi matka už nevím po kom trochu pøešila zimní hubertus. Byl pomalu až na zem, ale høál. Fery mi pùjèil pravou brankáøskou hokejku, která byla o hodnì lehèí než ta má škrabka.
Když jsem se pokrèil v kolenou, tak ten mùj hubertus byl až na zem.
Vìtšina støel šla do mantlu. Puk vždy spadl na zem, já ho sebral a rukou
hodil volnému spoluhráèi. Pìknì se umìl nabídnout Žalud Blažej. Mìl
jsem slabší prstové rukavice a v ruce dobrý cit. Lepší než Fery v tìch
tátových boxerkách. Hozený puk Zdenda zpracoval a každá jeho akce
zavánìla gólem. Moje pøihrávky mìly oèi a Žalud snížil v druhé tøetinì na 6:3. Soupeøi na mì nadávali a pøed tøetí tøetinou chtìli, abych si
ten ,,huberák" sundal. Že prý v životì nevidìli brankáøe, který by chytal v zimníku. Nemínil jsem se své neprùstøelnosti zbavit a tvrdil jsem:
,,Vy jste poøád v pohybu a já v brance mrznu! Poøád se hraje u vaší
branky a ve støedu høištì. Já navíc nemám brusle a stojím na ledu."
Byla mi opravdu zima jak malému psovi. Chytal jsem dál a soupeø
nemohl zimák prostøelit. Jejich útoèníci byli dost naštvaný, protože
nám slibovali desítku a teï nebyli schopný mi dát sedmý gól. Spolužáci snížili už na 6:5 a vyrovnání bylo na dosah. Dá se øíct, že viselo na
vlásku. Poøád jsme útoèili a mìli více sil než osmáci, kteøí dost kouøili. Vyrovnat se nám nepodaøilo, protože vzteklý osmáci zaèali dávat
zvedáky. Jeden takový jsem koupil do ramene pod vycpávku. Øval
jsem bolestí a na chvilku jsem se narovnal. No a dotírající a šikovný
Jirka Sís mi tam šoupnul ,,jeslemi" mezi nohy sedmý gól a bylo vymalováno.
Kluci toho mìli plné zuby, protože jsme hráli 3 x 20 minut!! Zápas
skonèil naší porážkou a musel jsem vyslechnout, že kdybych chytal od
zaèátku, tak jsme vyhráli. Já jim øíkám: ,,Vždy jsme kluci vyhráli!
Druhou tøetinu 3:0 a tøetí 2:1! Oni jen první!" Byla to pravda. Zlaté
naše høištì za sklárenskými jeslemi ,,Na smeáku!" Máme to z domu
jen 200 metrù a ne jako na Støížák 6 km tam a zpìt. Nejdøív poøád do
kopce a pak po zadku dolù! Tam dostaneme na budku a promoèený
jdeme domù. Tady máme pìkné branky a nehádáme se, jestli to byl gól
nebo tyè. Je to jasné. Za rok mi naši koupili ,,džeksny" a pozdìji ,,kanady." To už bylo jiné kafe. Párkrát jsme byli s Pepanem na zimním sta-
30
31
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 32
dionu na Bukovì bruslit a vejrali na pìkné sleèny, kterých tam byly
stovky. A umìly všechny bruslit lépe než my. Byly jsme tam hodnì
trapný. Nešlo ani navázat nìjaký kontakt, protože to co bylo pro holky
normální bruslení, pro nás to byl sprint. Pepan prohlásil: ,,Pepane musíme na sobì poøádnì zapracovat, jsme tak rychlý, že kdyby si nás nìkdo
poslal na bruslích pro smrt, tak tu bude strašit ještì sto let!" Mìl pravdu. Byla to hrùza.
Jedinou bruslaøskou hvìzdou, kterou jsme znali, byl Zdenda Blažej. Dohodli jsme se, že ho požádáme o kurs bruslení. Nᚠnávrh sice
uvítal, a hned se ptal co za to, zmetek. Zadarmo prej nehrabe kuøe a on
taky. Chtìl dvacku a nebo vyjednat rande s Kuzmou. Že se mu moc líbí,
jak je pìknì nahoøe vyvinutá. To rande by bylo levnìjší a tudíž lepší,
ale Kuzma Žaluda nesnášela. Museli jsme ji ukecat a slíbit, že když
bude uèit nás, že se mùže zdokonalit v bruslení i ona a okouzlovat
všechny pøítomné. ,,Ještì z tebe bude krasobruslaøka!" dodal Pepan. To
jediné a hned zabralo. Zdenda øíkal, že školení nemá cenu odkládat
a èím døív zaèneme, tím lépe pro nás. On nás bude mít z krku a bude
mít èas na miliskování se s Maruškou Kuzmiakovou
Vlítli jsme na led hned v sobotu ráno. Mrzlo až praštìlo. Moc dìtí
na kluzišti nebylo. První lekce skonèila døíve než zaèala. Žalud si prohlédl naše brusle a šáhl si na nì. Prohlásil znalecky: ,, Máte všichni
brusle tupé jako prdel! Na nich se nedá bruslit, natož se nìco nauèit!
Divím se, že na tom jezdíte. Nechte si je nabrousit a pak se ozvìte."
Vzal si Marušku stranou a nabídl ji nabroušení zadarmo. Hajzlík jeden.
Byl vyèùraný, ale umìl. Za týden na nabroušených bruslích jsem jezdil
jako èert. Nauèil jsem se pøešlapovat doleva i doprava a umìl jsem na
obì strany zabrzdit. Jen jízda pozadu mi moc nešla. Každou chvíli jsem
do nìkoho vletìl a od jedné nerudné mámy jsem dostal i pohlavek.
Abych èumìl kam jedu. Já èumìl, ale ona ne. Kvoèna. Byl jsem šastný jak blecha a ani jsem nepostøehl, že Kuzma zaèala s Žaludem chodit. Hned jsme ji vyšetøovali jak FBI, co na nìm vidí, když byl pro ní
tak hnusný. ,,Pozval mì do kina i mi ho zaplatil!" zaznìla odpovìï.
,,A v které brázdì si sedìla?" zeptal jsem se. ,,V první!"odpovìdìla.
Byla nám hned jasná Žaludova investice.
V krásné a malebné vesnièce na levém bøehu Labe, v Dolních
Zálezlech nedaleko krajského mìsta Ústí nad Labem smìrem na Prahu
žilo, bylo a o sportovním úspìchu snilo nìkolik mladíkù. V pubertì
navíc tajnì kouøili, pili a i blili. Nemìli lautr žádné starosti. Bydleli
u svých rodièù v rodinných domcích a témìø nic jim nescházelo. Mìli
zajištìnou pravidelnou stravu i nocleh. Žili v nádherné kopcovité krajinì Porty Bohemiky. Jezdili do školy do Vaòova a jako všichni vesniètí kluci nejradìji mìli tìlocvik, kreslení a zpìv. Obèas doma na
vesnici pøiložili ruku k dílu. Museli. Práce na zahradì a ve skleníku
bylo vždy dost. Jak na kostele! Práce, kterou dostávali, byla jen na pár
desítek minut, ale se smlouváním jim trvala èasto i hodinu. A protože
to byli mladíci pohodlní a témìø vše za nì udìlali rodièe, tak bez píle
a drilu moc úspìchù nesklidili. Prùšvihy pøevažovaly. Hlavnì ve
škole.
Když po vojnì dospìli, tak i koneènì k radosti rodièù zmoudøeli.
A jak už to tak bývá, zaèaly se jim zapalovat lýtka. Krásných dìvèat,
pìknì tvarovaných, je na venkovì vždy dost, jen si vybrat. Holkám se
naštìstí pøi koupání v Labi, pøi pohledu na jinochy také zaèaly prokrvovat nejen líèka, ale i trièka! Touha po poznání byla oboustrannì
velmi silná. Z nièeho nic vzniklo z pìti kamarádù a pìti pøítelkyò
bìhem léta pìt krásných párù. Radost pohledìt.
Vidìt syna èi dceru, jak se vede za ruèièku se svou láskou, bere
dech. Vše je najednou zajímá, ve všem jsou ochotni pomoci a žádná
práce jim nevadí. Prostì vám pøipomenou i vaše mládí, které si èlovìk
moc rád obèas pøipomene. Je to bohužel už historie za 500! A když se
z chození vyvine trvalejší vztah, zaène se pøemýšlet o budoucnosti,
svatbì a dìtech. Rodièùm pak nezbývá nic jiného, než zaèít šetøit
korunky. No a když je mimino na cestì, tak se zaène se vším pospíchat.
Jako by se ještì nìco zachránilo.
My starší víme, že zbyteènì! Aby náhodou potomci nevidìli na
svatební fotce maminky bøíško? Jako kdyby na tom záleželo, když už
se dílo podaøilo. Tak jako já jsem si spoèítal, že jsem se narodil necelé
32
33
POHÁDKA? ALE NE! KRÁSNÁ MINULOST!
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 34
tøi mìsíce po svatbì, tak si to spoèítá i vaše dítì a nepotøebuje si k tomu
prohlížet svatební fotky. Když bude nᚠmladší syn Pepa s nevìstou Jitkou v kvìtnu 2028 slavit støíbrnou svatbu a Lucinka v øíjnu téhož roku
pìtadvacetiny, tak to každého trkne jako mì. Pak jen táta s mámou
nostalgicky zavzpomínají, jak to rychle uteklo a z klukù èi holek jsou
dospìlí a jdou v našich šlépìjích, jako my pøed 25 lety. Trampoty
a vzpomínky se na jejich i naše mládí obèas vracejí a zákonitì prolínají. Jsou to vzpomínky vìtšinou hezké.
Na práci v mládí a ani pubertì naši dva kluci moc nebyli, jako
každé dítì. Pomáhat se ale musí. Rodièe je nepøetìžovali, ale vìdìli, že
se proutek musí ohýbat, dokud je mladý, i když se logicky cuká. Na
vesnici, když máte barák a zahradu, tak je práce víc než dost. Nemá
nohy a neuteèe vám. I na vsi je vždy nìco za nìco. Chcete dìtièky
zvíøátka? Tak musíte pøiložit ruku k dílu. Ovoce máte rádi a to se musí
zavaøit. Dìlba práce, že táta s mámou vše otrhají a zavaøí a Vy to sníte
je nepøijatelná! Až budete mít dìti, tak to bude taky tak fungovat?
Urèitì ne. Tak, pánové, dnes se trhají meruòky! Každý natrháte dvì
velké zelené bedny a plné, což je po tøiceti kilech a když máte fotbal od
17- ti hodin, tak abyste už šli. Jinak zaènou bez vás! Pak máte týdenní
oddych a za týden se trhají hrušky solanky.
Našim synùm Pepovi a Pavlíkovi se to nelíbilo! Že by chybìli na
fotbale, se jim nelíbilo ještì víc. Když chtìli a dostali bílou fenku Kikinu a èerného kocourka Èerta, tak se musí o nì také nìkdo starat. Hladit a mazlit se s nimi, to jo. Ale že nemají vodu a mléko, to si nevšimnou. Honit dennì merunu, na to nezapomenou nikdy. Když si opìt
vzpomenu na své mládí, tak jsem nebyl o nic lepší. A navíc jsem chtìl
jiného a hodnìjšího tátu.
Na neudržované louce, naproti našemu bydlišti jsme si udìlali
naèerno fotbalové høištì. Hrát se tam dalo, protože každá rodina pìstovala králíky a na louce rostl pìkný jetelíèek. Pochoutka králíkù i pøekvapivì slepic. To aby byla žlutìjší vajíèka i nedìlní bábovka. Veèer co
veèer se tam vystøídali všichni sekáèi z ulice Na horkách. Nejlepší
,,futr" je vždy z cizího. To na vesnici bude platit poøád. Sousedova
jablka i spadlé vlašské oøechy vždy chutnají víc než vaše.
Natloukli jsme na každou stranu louky dvì tyèe na osm stop a mìli
jsme tím pádem dvì branky. Zápasy hráli nejen kluci a holky, ale i tátové a mámy! Když mìli èas. A ten si jednou v týdnu vždy udìlali.
V Gambrinus lize padá poøád branek málo. My jsme si fotbal kvùli
dìtem ještì po vesnicky vylepšili. Brankáø nesmìl chytat míè rukama.
Jinak byla penalta z poloviny høištì na prázdnou branku. Hrálo se
nejménì hodinu. Ti co bránili, tak v druhé pùli útoèili. Když útoèník
nemohl, tak si šel odpoèinout do obrany. Mìli jsme to vymakaný a spokojený byl každý. Golù padlo dvacet i více. Hra bez brankáøe mìla ten
úèel, aby každý dal gól. Nikdy se nestalo, aby když se doma nezúèastnìní rodièe kopálisty ptali jestli dal gól, tak nikdy nemohl øíci, že ne.
Až na jednu vyjímku.
Jednou pøijel na prázdniny k babièce budoucí hudební virtuos. Ten
byl na housle asi machr, ale fotbal nevidìl ani z ponorky. Ten byl schopen se i zranit sám. Že s námi hrálo jedno kopyto z mìsta, to nám nevadilo. Kam se hrabe estráda v televizi. Kopal jedinì bodlem. Že se dá
kopat nártem èi placírkou na to koukal jak my na houslový klíè. A i ve
sváteèních botách lakýrkách to nebylo to pravé oøechové. Radìji jsme
se k nìmu moc nepøibližovali a nechali ho kopat, aby nás ,,bodlem" èi
,,šídlem"nezranil. Kdybych byl ta nejvìtší ,,lemra" a chtìl jsem
s míèem udìlat to co on pøedvádìl, tak bych nedokázal to, co tato
hudební nadìje. To bylo neskuteèné a smutné.
Pøestal jsem s dìtmi hrát a vzal jsem si virtuosa stranou. Pokecali
jsme o hudbì a zeptal jsem se ho jak tu dlouho bude. Øekl, že týden.
A to stálo za moji námahu a trpìlivost vysvìtlit mu základy kopané.
Byl za to velmi vdìèný. Rychle chápal, ale pomaleji se uèil. Vysvìtlil
jsem mu naše pravidla a ukázal mu jak se kope šajtlí, placírkou a nártem. Staèil nám k tomu menší gumový míè. Snažil se, ale jeho pøihrávky mì na pìt metrù nenacházely. Èasem se jeho pøihrávky zpøesòovaly. Dal jsem mu za domácí úkol kopat míèem do zdi. S tím, že mu
míè zeï vrátí rychleji než spoluhráè. Zjistil jsem i jeho velikost nohy.
Mìl stejnou jak nᚠPavel.
Druhý den jsme hráli opìt zápas a nᚠhudebník pøišel první.
Pokopával si s míèem všechny kopy a šlo mu to. Støílel na branku asi
34
35
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 36
z deseti metrù a vìtšinou ji trefil. Mìl jsem z kluka radost. Pozdravil
mì a hlásil, že když mùže dennì hrát ètyøi hodiny na housle, tak proè
by nemohl kopat dvì hodiny do míèe. Bylo to vidìt. Hrál za pár dní jak
Paganíni. Dával góly i na nì pøihrával. Mìl z naší spoleènosti radost
a prohlásil, že to byly jeho nejhezèí prázdniny v životì.
Když pøijel na návštìvu k babièce za rok, tak už byl vybaven
gumovými kopaèkami se špunty a pøivezl pravý,kožený fotbalový míè.
Kluci už kopali za místní Sokol. Trénovali na velkém høišti u vodárny
a dávali góly do velké branky. To už je dnes také historie.
Uteèe pár let a s tìch malých roztomilých klukù a holek jsou tátové a mámy. A mají stejné starosti jako my pøed lety. Pro babèu a dìdu
je vnouèe výhodnìjší, než bylo vlastní dítì, øekl bych. Vnouèe si pùjèíte, pomazlíte se s ním a mùžete ho vrátit rodièùm. Vlastní dìcko
nebylo komu vrátit, ani komu ho moc pùjèovat. Obì babièky i dìdové
byly zapojeni jak se øíkalo v pracovním procesu. Irenku od staršího
syna Pavla jsme si užili dosytosti jako pracující. První vnouèe je první.
Je nejvíce fotografováno a rozmazlováno. Když jste v dùchodu
a v mladším synovi Pepèovi už koneènì ,,chytly saze" a poøídili si
s ženou Jitkou takového modrookého a blonïatého èertíka Lucinku,
tak to je nìco. Máte na vše více èasu. I na vnouèe. Vidíte pokroky, jaké
dìlá. Také se tìšíte až zaène sedìt a bìhat. Když pak zaène bìhat, tak
si moc dobøe vzpomenete, že bylo lepší, když nebìhala. Nestaèíte zavírat dveøe, abyste zmenšili její akèní rádius! Honit ji po bytì na vozíku
se jí navíc líbí. Co takový prcek stihne za pár vteøin je neskuteèné.
Vleze psovi do pelíšku. Už má v ruce jeho granule. Leze dìdovi do
šuplete u poèítaèe. Rozhází mi šachy a staèí mi ještì vzít druhé brejle.
Snaží se je i nasadit, ale to by mi vypíchla oèi. Je to živel. Hyperaktívní. Je príma být dìdou! Mám radost, že má na hlavièce zatím ménì
vláskù než já a líbí se mi Lucinèino blonïaté ,,háro" vzadu. Všude
vleze, všechno tahá a všechno s chutí baští. Ta se opravdu povedla. Má
ráda bílou špicku Áju i jezevèíka Fildu. S každým je kamarád a každému, kdo ji jen chvilku hlídá, tak mu pìknì prožene faldy. Nejvíc
mladší babèe Dášce Slabé, která pøi hlídání zhubla o pìt kilo! Také chci
hlídat a zhubnout! Ale o víc.
Když se nìkdo o hodnì mladší pøed vámi splete, tak toho staršího to
vždy potìší. Co si budeme nalhávat. Když je to v nemocnici a máte tam
dlouhou chvíli, potìší to víc. Netýká se to vás a vy jen ten cvrkot sledujete z povzdálí. A co je na tom nejhorší? Že se tomu nemùžete smát, protože je to pro vaše dobro. A ještì když vám nìkdo øekne, že vypadáte dobøe,
to také potìší, zvláštì ženy, když je to od ženy a i muže, i když je to lehce
vysvìtlitelný ,,papírový"omyl!
Pøijel pro mne na urologii tìsnì pøed obìdem sanitáø z centrálního
dispeèinku, že pojedu do svìta. Na rentgen ledvin. Když jsem paraplegik,
nebudu pøelézat zdlouhavì na vozík, ale pojedeme rovnou s postelí. Je to
nejrychlejší. Jako pacient jsem nikdy nepochopil, kam ti mladí civilkáøi
vždy tolik popíchají, když si musí odpracovat svých osm hodin. Na staré
a již neexistující ústecké urologii mìli pìknì ,,letité" postele, které byly
i pojízdné. Ta moje specielnì už hodnì pamatovala. Byla snad starší než
já. Nepìkné u každé této fosílie, když jsem na ní nìkam jel, byly šmajdající a poskakující koleèka. Postel jela vìtšinou tam, kam nemìla. Nepomohl by jí ani kompas. To ten civilkáø nevìdìl. Ani netušil, co ho èeká
a také nemine. Zkoušel mì nejdøíve tlaèit, ale brzy to vzdal. Tak mì táhl
jako psa na obojku a nadával, že s takovou mrchou ještì nejel. Asi myslel moji malièkost i postel. Byli jsme støedem pozornosti všude, kudy jsme
se snažili jet dopøedu. Bylo to vzrùšo, než jsme pøes dvì dlouhé chodby
dojeli výtahem o dvì patra výš. Já mìl èasu dost. Pro mne to bylo malé
a milé zpestøení mého pùlroèního pobytu ve špitále. On, pán nad pacienty, nìkam pospíchal. Jak jsem pozdìji zjistil, na cigárko. Tøikrát už naboural dveøe! Jednou to byla taková prda, že jsem málem vypadl z postele.
Ještì že jsem na ní mìl zábrany. Odøené zdi jsem asi po pátém kontaktu
pøestal poèítat a vše jsem s hrùzou sledoval pro jistotu se zavøenou pusou.
Abych, nedej Bože, když už jsem chromý, ještì nepøišel o zuby. Jídlo je
má veliká radost i nejvìtší neøest a nerad bych s touto postelí jel ještì
k zubaøi. A pak žužlal ještì mletou stravu. Když je mletá strava, tak ani na
tøi pokusy neuhádnete, co jste právì snìdl. To mi vìøte. Fakt nelžu. Když
jsme koneènì na rentgen všichni, já, on i postel dorazili, vyšla velmi sympatická blonïatá sestøièka a vzala si prùvodku. K radosti nedoèkavého
civilkáøe-kuøáka. Hned mì rychle šiboval do kumbálu. Na øadu s obslu-
36
37
VYPADÁM
DOBØE !
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 38
hou jdete døív. Máte takovou nemocnièní protekci, aby se ,,mlaïasùm,"
asi nezkrátily žíly. Radost nedoèkavého kuøáka trvala chvilku, nebo všímavá sestøièka u rentgenu mnì povídá: ,,Pane Kuèero, na to že jste roèník
1936, tak vypadáte velmi dobøe!'' Já jí øíkám: ,,Sestøi, já nejsem Kuèera,
ale Procházka!" ,,Ty holky jsou nìjaké zamilované" prohlásila a volala
dolù co má zrentgenovat Procházkovi, když má papír na Kuèeru! A pošlou po nìkom ten správný glejt. Sestry na to, že mají hodnì práce a nevìdí, kam døív skoèit, a pošle mladého, že má koukat na to, co mu dávají
a že má èasu dost. Mladej vycákl jak šampáòo, že tu není od toho, aby tu
lítal jak nìjaké rogalo a nemohl to vydejchat. ,,Když je nìkdo blbej, tak
to má napravit sám a donést! Já si snad dneska ani nezakouøím," rozèilenì mi sdìlil. Breèel, ale na nesprávném hrobì i u nesprávné osoby. Ta jeho
dùvìra mì v mém zdravotním stavu opravdu potìšila.. Pak, že se
v nemocnici nic veselého nedìje. To èlovìku udìlá velkou radost, když ví,
že není blbej jen on sám, ale že je nás tu víc. Mnohem víc.
Skleróza èi chyba nìkoho mladšího než jsem já, mnì vždy potìší až
na jednu výjimku. Manželku! Jednou mnì nìco øíkala bìhem hodiny
podruhé, tak jsem ji taktnì a jemnì upozornil. Mìl jsem škodolibou
radost, že nejsem sám, kdo má hosipu (houby si pamatuje). Ale když jsem
nedostal veèeøi, humor mì pøešel. Vrátila mi to ženuška hned za èerstva.
Že na mne zapomnìla. S úsmìvem na tváøi a jiskrou v oku. Cigára si koupit, to nikdy nezapomene. Ale na taku, živitele rodiny zapomene. Pøemýšlel jsem co, bych ještì dodal. Až budu chtít natáhnout brka, tak si ženu
pošlu pro smrt a budu tu strašit pøi její skleróze ještì sto let. Chtìl jsem
pokraèovat ve vykopané váleèné sekyøe, ale když jsem probral všechna
pro a proti, tak bych si vùbec nepomohl. Lepší je být doma hodný a pomáhat. V nemocnici to platí dvojnásobnì. Potížisti to nemají lehké nikdy,
nikde a navíc je nemá nikdo rád. Obzvláštì sestøièky-stíhaèky, z rodu
støemhlavých kvílejících bombardérù JU-87, štuka. Ticho, léky, doktoøi,
dobré slovo, vlídné zacházení a hlavnì humor léèí víc než kvanta práškù.
A pak, že je na tom naše zdravotnictví špatnì. Až na výjimky, není.
Poøád se v nemocnici nìco dìje a je toho k vidìní víc než doma. Hlavnì
pracovitých vèelièek, naèinèaných a okatých sestøièek. To mi vìøte.
Nemocnice, a chcete nebo ne, se doèkáte. Nìkdo døív, nìkdo pozdìji.
I na mne už došlo. Døív než jsem si dokázal pøedstavit.
38
NA MODØINY TO MÁME 1:1
Ten den zaèal opravdu, opravdu pìknì! Jako velká voda, uragán
plný života, takové malé, nevinnì krásné, jak by velký znalec dívèích
tìl pan Skalák øekl: ,,Kapesní prcátko," pøibìhla na pokoj sestøièka
Krákorka. Mìlo to poupátko víc než pìt pìkných Pé: ,, Postavièku jako
proutek, malou pevnou prdelku, postøeh, pìknou sukýnku, pìknou
vyøídilku a pøi stlaní se pìknì prohýbala. Jen se k ní nìjak nehodil takový nezvyklý skøehotavý hlásek!
Že mi jde vzít krev a kde mám pìkné žíly? Øekl jsem, popravdì,
že pìknou žílu nìkolik let nemám. A ty co mám, si budou hrát urèitì
na ,,skovku." Vynadala mi, že mám dvojsmyslné øeèi. Já na to, že mi
nemùže jen tak nadávat, protože mohu dostat deprese a mùže se mi
z náhlého pohnutí mysli zdrcnout krev. Jako nìkterým matkám mléko.
Krev se mi nezdrcla, ale byl tu najednou vìtší problém. Nešlo najít
žílu! Já ji nehledal. Vidìl jsem jich na rozdíl od sestøièky na své mužné
paži nìkolik. Koneènì jednu žílu Krákorka našla. Byla zpuchøelá, jak
jsem se pøekvapivì dozvìdìl a tak potvora jedna praskla. Mám je, já
stokilový chasník nìjaké holt køehké. Už vím, že žíly na rozdíl od
pneumatik praskají potichu. Pøi druhém pokusu jsem radìji ani nedutal
a držel jak beran. Zkumavka poøád zela prázdnotou. Pøi tøetím pokusu
se mì Krákorka nìžnì zeptala, zda mì to nebolí. Zalhal jsem, že nebolí. ,, Tak proè máte zavøené oèi?" dodala. ,,Není píchání jako píchání,
ale tohle vaše píchání, už mi hrùzu nahání." Ošklivì ze mne vyjelo.
Fakt jsem tu hrùzu nemusel vidìt. To se jí tak dotklo, že se koneènì trefila do žíly. Tekl jsem jak Niagara. Krve najednou bylo jako z vola. Tak
ji mùj odbìr rozhodil sandály, že když odcházela od postele, tak nevím,
jak se jí to povedlo, zakopla. O stolek, který je u každé postele a nikomu nevadí. Praštila se pìknì a hodnì. Do krásného stehýnka o zábranu
mé postele. Jen tak tak, že neupadla. Chvilku poskakovala jak holky
pøes švihadlo a klela jako špaèek. Nemohl jsem se této komické vložce smát, protože jsem hrùzou hrùzoucí trnul, a s vyvalenýma oèima sledoval, jak to dopadne. Jestli vyhrajou naši. Aby ty dvì zkumavky mé
tak pracnì získané krve nedej Bože spadly na zem a rozbily se. To bych
nevydejchal! Když se Krákorka vyskákala a vynadávala, co že je to tu
za debilní zábranu a který debil ji tam dal, vyhrnula si sukýnku. Kon39
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 40
statovala znalecky, že z toho bude moc pìkná modøina. A byla! Hned
dvì!
Když jsem na pokoji è. 114 ležel v lednu, tak tam byly ètyøi postele a málo místa. V srpnu jich už bylo pìt! A místa ještì míò. Vozíèkáø
se tu absolutnì nechytal. Když jsem chtìl vyrazit na vozíku mezi lidi,
tak se musela provést akce: ,,Kulový blesk!" Jedna postel se musela
vyšoupnout na chodbu a pacienti se zmìnili na posunovaèe. Protože na
urologii není dne, aby nìkdo neodešel a další kus nepøišel. Takový tam
je cvrkot. Èasto nový pacient stepoval pøed pokojem a ten starý ještì
èekal na sanitku. Jednou se za týden na mém pokoji vystøídalo patnáct
chlapù, jen já tam smrdìl tøi mìsíce. Z urologie se vìtšinou odcházelo
domù. Pár jedincù odešlo odsud rovnou do vìèných loviš nebo zkusit
štìstí chemoterapií. Když jsem chtìl vyrazit z pokoje a protáhnout si
ruce, tak jsem musel pøesvìdèit nové a zase novìjší osazenstvo pokoje, že se musím také provìtrat a že nemohu celý den hnít v posteli. ,,Tak
se projeï, ale nedìlej nám tu postelovou revoluci!" znìlo unisono.
Pomocníci vymøeli. Zlatì doma. Tam si to vynahradím. Projel jsem se
obden. I to bylo lepší než nic. Být tu Jiøan Sýpek, tak jezdím ven dvakrát dennì a vymìøí mi ještì závodní okruh F 1.
Za tøi dny opìt Krákorka sloužila. Mnì ta køehká céva opravdu
praskla. Mìl jsem na ruce modrý cucflek velký jak žemle. Èíhal jsem,
až Krákorka pøijde, že se zeptám co dìlá její bebí. Pøedešla mne a zvýšeným hlasem nadávala na modøinu, kterou ode mne má a hned ji ukázala. Byla na štíhlém stehýnku, opravdu pìkná! Mladé masíèko nemìlo chybu. Líbilo se mi i s modøinou. Také jsem se pochlubil svým,
vlastnì jejím dílkem na své paži. Slušnì jsem konstatoval: ,,Sestøi, na
modøiny to máme spolu 1:1! Vy ji máte ale hezèí!" Je to k nevíøe. Modøiny nás sblížily. Náhle se rozpovídala, že jela vèera dopoledne do
mìsta na nákup. Pøi èekání na trolejbus se jí jedna babka zeptala: ,,Jak
to, že holèièko nejseš ve škole, ale za školou?" Nemohla kádrovaèce
vysvìtlit, že chodí do práce a je matkou dvouletého syna. Dostala vynadáno, že si ze starého èlovìka dìlá šoufky. Když babce ukázala obèanku, tak se jí omluvila a rychle odešla. Danielu mám moc rád, jako vìtšinu sestøièek. Kdyby ji vidìl v sukýnce znalec žen Zdenda Skalák, nejdøíve, jak ho znám, by naprázdno polkl a øekl: ,,To je nádherné kun-
ïátko!" A ještì by dodal, že má proti velkým holkám výhodu, že má
všechno pìkný, pìknì pohromadì a nemusí to chlap tolik hledat. Daniela neví, že jí øíkám Krákorka. Je to jen takové mé nìžné odlišení od
ostatních sestøièek. Nemyslím tím nic hanlivého. Protože je i mezi trubci vždy krásná, vstøícná, všímavá, milá a pracovitá jako vèelièka.
40
41
BLBÝ PACIENT
V nemocnicích a v LDN-kách ( v léèebnách dlouhodobì nemocných), tak tam je nejlepší pacient, blbý pacient! Nic nechce, nic neøíká,
na nic se neptá, nic mu tudíž neschází, nièemu nerozumí, na nic si
nevzpomene a ani si nestìžuje! Když už si vzpomene, tak než pøijde
sestøièka, tak to stejnì zase zapomene! Se vším je tudíž spokojen,
všechno je mu jedno a má IQ tykve! Poøád spí, na jídlo se musí budit
a èasto usíná i pøi jídle. Nikdo za ním nechodí a tím pádem nemùže na
nikoho žalovat a dìlat lékaøùm, sanitáøùm, uklizeèkám a sestøièkám
problémy. Dostává spousty práškù, a protože je blbý pacient, dostává je
do pusy a musí je za pøísného dohledu personálu spolknout, aby se
opravdu léèil. A aby byl od nìj na chvilku pokoj. Hlavnì po obìdì. To
se drží polední klid a funguje na plné pecky kuøácký kroužek. Jako
nekuøák jsem nikdy nepochopil, proè tak krásná a mladá dìvèata kouøí.
Ekologické kouøení, to bych ještì pochopil. Z toho bych i nìco mìl.
A v domovì dùchodcù bych mìl na co vzpomínat. Na Josefa jsem od
jedné nádherné sestøièky dostal pìkného hubana a mìl jsem v první
chvíli pocit, že jsem nebyl políben, spíš, že jsem olizoval popelník!
Musel jsem si jít umýt pusu. Fuj! Furt jsem cítil nikotin.
Je velmi zajimavé, že blbý pacient se nerad myje a když už ho
k tomu nìkdo dokope, tak se nechá ukecat. Umyje se i vyèistí zuby. Ale
tak zajímavì, že vùbec neušpiní vodu ani nenamoèí mýdlo, protože ho
nemá a nenamoèí ani žínku, ani ruèník, ani svou hubu! Proè by se ale
myl, když se nemá o co ušpinit. A koupání jednou týdnì je pro nìj víc
než dost. A to se nemyje on, ale vydrhne ho sanitáø. A zase bude smrdìt pár dní mýdlem a šamponem.
Rodina za blbým pacientem pøijde jen jednou za mìsíc, když
zrovna náhodou bere dùchod. Nic mu z nìj nenechají, protože nic
nepotøebuje a všechno dostane. Nic mu také nepøinesou a rychle zmizí!
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 42
Blbej pacient je vlastnì ,,šastný èlovìk," protože takovou péèi doma
od svých vyèùraných bližních by nemìl ani omylem. Natož ètyøikrát x
dennì s teplou a v LDN-ce-velmi chutnou, témìø domácí a velmi pestrou stravou a èerstvým ovocem.
PACIENT- POT͎ISTA (a že je jich všude víc než dost)
Všechno chce ihned! Nevadí mu, že je na oddìlení ètyøicet lidí
a sestøièky jen tøi. Zvoní každou chvíli jak na lesy a víc než všichni
ostatní dohromady. Kvùli každé volovinì. Když sestra nejde, tak, kde
ty krávy, kozy, p.èi jsou. Dìlá ze sebe inteligenta, ale chová se a mluvu
má jak øeznický pes. To sestry zase urèitì hulí nebo se miliskují s doktory, nebo jsou na drbech èi nìkde zašitý. A jiné nemístné, sobecké
a nìkolikrát dennì omleté prùpovídky. Slyšet ho personál, tak ho pošlou domù, ale nejspíš k ledu. Ale to nejde. I pacient je èlovìk. Sice
blbý, velmi nepøíjemný. Jednou ale odsud musí vypadnout a bude od
nìj koneènì klid. Buïvypadne domù, to v lepším pøípadì, nebo mu
najdou nìco jiného a pøeloží ho na jiné oddìlení. A si ho tam užijou
jiní. Na to se personál tìší víc než na konec šichty.. Potížistovi nechutná žádné jídlo ani pití. Takové blafy, nebude ani jíst, ani pít. Protože je
pernamentnì nespokojený, tak chodí na sestry žalovat. Žaluje svým
i cizím návštìvám, takže jeho problémy, které má jen on sám, slyšíte
nìkolikrát dennì v rùzných verzích. Veškerá, na svou osobu údajná
pøíkoøí ještì hlásí pro sichr, aby na to náhodou nezapomnìl, ihned své
manželce mobilem domù! Ta z toho musí mít chudinka hlavu jak pátrací balon! Jako pacienti a chlapi nechápeme, jak si tak hodná ženská
mohla vzít takového vola! Na každou bolístku chce prášek nebo injekci. Má ve vysoké funkci ve špitále dceru, která je zrovna tak blbá jako
on a co by pro tatínka neudìlala. Tak chodí èasto taku navštìvovat a za
tepla také žalovat. Ale výš, doktorùm! Sestry se pak nenávidìného
a velkého buvola bojí. Jednou je ïáblem, to když na vše a všechny pøed
námi nadává a když pøijdou sestry, tak se zmìní na témìø andílka. Jen
mu chybí køídla. Vìtšina sestøièek mu radìji leze do zadku, aby si na
nì nestìžoval a nemìly problémy. Jsou na nìj sladké, ale tváøí se pìknì
kysele. Dostává více jídla, které stejnì nesní a ani se debil nepodìlí
s hladovými kamarády! Ani ho to totiž nenapadne. Heká, breèí, lže že
42
jí, lže že cvièí, jenom ale leží a myslí si, že je blbì ve špitále jenom
jemu. V noci straší, tak, že je na zabití svou bezohledností. Klidnì si
ráno ve ètyøi hodiny, jako by se nechumelilo, kdy má on,pán tvorstva
vyspáno, vytáhne elektrický holicí strojek. Ten co pamatuje ještì reálný socialismus. Jako by nic, se klíïo, bíïo deset minut s tím svým
,,šroákem"holí! Když všichni ostatní široko, daleko, mají ještì pùlnoc.
Když ho ti odvážnìjší taktnì upozorní, co blbne tak brzy ráno, že tu
není sám, tak jim vynadá, a se starají o sebe a ne o nìho! Po oholení
a naplácání si drahé Prestiže na ksicht, ihned volá manželce a dceøi, že
chce pokud možno ihned pøeložit na jiný pokoj, že se tu nesmí ani oholit! Že se ale holí ve ètyøi ráno, o tom se ani slùvkem nezmíní. Že ženu
urèitì vzbudí, to mu také nevadí. On je hlava rodiny a pán tvorstva. On
mùže všechno a ostatní nic. To je jeho pøedstava o životì. Že je navíc
na pokoji smrad jak v opièárnì a že smrdí jak buzerant, mu nevadí.
Ještì mu lichotí, jak ho sestøièky chválí, jak krásnì voní. To je bohužel
to jediné, za co ho mohou pochválit. Ale vadí mu, že ho poøád nìjaký
plebejec, který nemá jeho úroveò, buzeruje. Mít na pokoji takového
exota, to je pøímo klasický ,,danajský dar!" I ti zdravìjší jsou z nìho po
nìkolika dnech na prášky. I já! A to jsem tolerantní èlovìk. Vím, že
klid a ticho léèí. Øekl bych i že i léèí dobré slovo lékaøù a hlavnì sestøièek. Když k tomu pøidají úsmìv a chvilku si s vámi pokecají, tak
zapomenete pøi pohledu na tu ženskou krásu, že vám nìco je.
Pøemýšlel jsem, proè je nìkdo, tak hnusný a zlý. U pana Arnošta,
jak jsem vyšetøil to byl ,,šéfovský" syndrom. Velel stovce lidí, kterým
prohánìl v práci pérka. Dìlalo mu dobøe, že se ho bojí a že jim mùže
sundávat prémie. Tady se ho nikdo nebál. Jen sestøièky. Naopak se on
bál, a velmi hodnì zubaté! Že si pro nìj brzy pøijde. Byl zvyklý svùj
celý život být na lidi hajzl, tak jím byl až do své poslední chvíle. Jak žil
a stonal, tak konal než skonal.
NÁDHERNÁ PANIÈKA, SESTØIÈKA JANIÈKA!
Na sestøièku Janièku jsme se vždy všichni tìšili. Vždycky mìla
dobrou náladu, byla odbornice, mìla správnou vyøídilku a nádherná
èerná kukadla. Byla štíhlá jako proutek a když stlala postele, nebo jen
pøišla s léky, tak jsme na ní mohli nechat oèi. Nádhernì a ladnì se pohy43
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 44
bovala. Moc ji to v mini sukýnce slušelo. Hned byl krásný svìt, radost
pohledìt! Když každé èasné ráno pøijelo místní ,,pøepadové komando"
pøestýlat postele a dát nás zase trochu do cajku, tak nìkteøí slabší jedinci, aby lépe vidìli a náhodou o nìco z té nabídky ženské krásy nepøišli,
si pro tento vzácný okamžik nasazovali brýle. Nebyli líní se i posadit.
Vìtšinou mìly mladší sestøièky kratší sukýnky a byly vidìt kalhotky se
srdíèky, nebo snìhobílé bez vzorku. To bylo vidìt jen pøi stlaní, když
zastrkávaly prostìradla pod matrace. Bezkonkurenèní byly Tanga s vùní
manga! A ty nosila jedinì naše panièka Janièka. Rána byla kouzelná,
než pøi èumendì panu architektovi spadly na zem brýle a Janièka se
lekla. Protože nebyla hloupá, tak ji došlo, proè všichni sedí a mají brýle,
fuj to byla chvíle! Týden jsme mìli po žížalkách. Janièka byla charakter a nikdy tak hluboko neklesla, aby nosila kalhoty jako jiné sestøièky.
I kalhoty mìly svùj pùvab. Musely být ale vypasované a sedìt na pìkné
prdelce. A tìch tu tolik nebylo. Takové a podobné byly k vidìní i doma.
Mít cévku z moèového mìchýøe napojenou na igelitový pytlík,
není nic, po èem by muž toužil. Objevil jsem i její malinkou výhodu.
Jako trvalému ležákovi mi pytlík tøikrát dennì vypouštìly. Byl zavìšen
na nejnižším místì zábrany postele. Pøi této èinnosti si sestøièky buï
sedly na bobek a mùj zrak sklouzl na kolínka a nìkdy i dál. Nebo se
jenom ohnuly a neodolal jsem pohledu do údolí míru, kde mi v lepším
rozhledu vždy vadil sesterský spínací odznak!
Jednou Janièku požádal malíø Franta o ošetøení dvou beïárù na
hrudi. Se šibalským úsmìvem ho ošetøila a øekla mu: ,,Když jste malíø,
tak vám nìco zelenkou namaluji na prsa!" Dvì zelené teèky spojila
v delší èárku a zaèala malíøi malovat na hruï kosoètverec. Mì se nìžnì
zeptala: ,, Jak se vám má èíèa líbí?" a domalovávala chloupky. Já nato:
,,Je nádherná, jako živá, takovou a ani jinou jsem už hodnì dlouho
nevidìl! Ta je snad hezèí než ta vaše!" Ona nato: ,,Jak to mùžete tvrdit,
když jste ji nevidìl." Odvìtil jsem: ,, Já ji ani vidìt nechci, protože bych
z toho mìl prd a možná i smrt!"
A nebyla by to ani naše Janièka, aby nemìla jako vždy poslední
slovo. Šibalsky se na mne usmála a povídá:,, Prochajdo vy máte poøád
chlupaté øeèi a roupy. Až na to na vás zase nìkdy pøijde, hupnìte na
vozejk a pøijeïte si k Frantovi zalízat!"
44
SESTØIÈKY A DOKTOØI
Jako jsou všude na svìtì dobøí a špatní dìlníci, úøedníci a jiní
øemeslníci, tak vyjímkou nejsou naše zdravotnické kádry. Dobrých
doktorù, doktorek, sestøièek, zdravotních bratrù, civilkáøù i sanitáøù je
drtivá vìtšina. Je to jen a jen dobøe pro nás pacienty, protože nikdo
nikdy neví, kdy se pacientem stane. Stane se vám, že obèas, ale opravdu jen obèas narazíte na typického doktora èi lékaøku z rodu Cvachù.
Ti hodnì vše okecávají, chlubí se vzdìláním, a umí akorát mluvit a nad
jejich rozhodnutími kroutí i sestøièky oèima a hlavou! Co teprve pacient, který neví, na èem je. Narazil jsem naštìstí jen na nìkolik takových. I to málo, mi vìøte, velmi bohatì staèilo.
Potkal jsem pøi své tøíleté anabázi po špitálech doktora Nepálce,
Araba, Vietnamce, Slováka i Rusku. Cizincù je po našich nemocnicích k mému pøekvapení dost. Vìtšinou jsou vynikající a rozhodní,
ale nìkteøí dost váhající, neznající tak jak by mìli naši øeè a tím
pádem ani neví pøesnì co vás trápí a mající strach. Strach vám nìco
napsat a na nìjaké vyšetøení i poslat. To musí udìlat jejich nadøízený
a nìkdy to trvá pìknì dlouho. Chraò nás èeské pacienty Pane Bože až
vstoupíme do Evropské Unie a jestli mladí a schopní lékaøi, ovládající øeè našich sousedù vyrazí do svìta za nìkolikanásobnì vìtšími
platy a výhodami. Nic nemám proti cizím lékaøùm, ale jsem si jist, že
nikdy nebudou ovládat èeský jazyk tak, aby každému z nás rozumìli a i vysvìtlili co vám opravdu je. Nejhorší je být nemocný a žít
v nevìdomosti, o s vámi vùbec bude. Je mi jasné, že cizí lékaøi musí
nìkde získat praxi a své poslání se nauèit. Proè u nás v Èesku a na nás
a hlavnì na mnì.
U sestøièek je to jiné. Když je vám 58 let, tak se vám líbí až na
výjimky všechna dìvèata od patnácti do šedesáti let. Dnešní sestøièky
jsou tam, kde jsem ležel hodnì pøepracované a utahané jako koata.
Drtivá vìtšina z nich je milá, pracovitá a pøíjemná. Pacienty léèí, když
vidí milou tváøièku, která s vámi prohodí pár slov a chová se k vám
k jako naprosto zdravému èlovìku. Naopak na nìkteré, a je jich opravdu málo, ale všude se najdou, tak na ty se ani netìším, ani je nemusím
45
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 46
vidìt a nìkteré dokonce ani slyšet. Znám jich pár, ale radìji je nebudu
jmenovat, protože dobøí holubi se vracejí na nìkterá oddìlení i nìkolikrát v roce. Nìkteré sestøièky si nosí své problémy do práce a je to
na nich znát. To je lepší klystýr, než se dostat kvùli blbosti do spárù
takové fúrie, které se znelíbí, když má svùj den, nìco co vèera nikomu
nevadilo a zase zítra vadit nebude. Taková sestra by mìla spíš
v nápravném zaøízení dìlat bachaøku! Ne otravovat život všem, které
ten den potká! A navíc nectí základní rèení, že klid a úsmìv léèí. Je
zajimavé, že i tato stíhaèka je na pár pacientù-žalovníèkù sladká jako
med. A na doktory také. To by se lecjaký lékaø divil, kdyby slyšel
obèas její jeèák, když je s pacienty sama, koho že to má v týmu. A jak
devalvuje práci ostatních poctivých pracovníkù. Na všech pracovištích
jsou neoblíbené nejen u pacientù, ale i u ostatních sestøièek, které je
tiše trpí, protože dostat se do køížku s takovou krávou, která má svùj
den blbec, by byla katastrofa! Zítra ta hodná bude mít to štìstí, že ta
slepice bude mít buï volno, nebo jinou smìnu a bude obšastòovat
jiné spolupracovnice. Když se tìch, co je nemá nikdo rád, sejde hejno,
tak máte strach si o nìco øíct, protože netoužíte po kázání a musíte
vyslechnout jejich pravdu, že neví kam døív skoèit a vy si jen vymýšlíte. Ona musí nejlépe vìdìt jak vám je! Už tu dìlá léta a pozná maroda na dálku. Pozná hovno.
Èasto jsme si v nemocnici pøi dlouhých chvílích øíkali, že ti zdraví vìdí prd, co je èeká, až budou nemocný. No a vìøím, že to co každého èeká, tak ho to také nemine! Nìkoho døíve, nìkoho pozdìji. To už
záleží na osudu, štìstí, èi smùle. Staèí být v blbou chvíli na blbém místì
jako já a máte vystaráno a vymalováno do konce svých dnù. Mohl bych
o tom nìkolik hodin vyprávìt.
Nerad bych zapomnìl na dìveèky pro všechno. Ošetøovatelky,
sanitáøe a civilkáøe. Nìkteré sestry,co mají odznak a maturitu, jim øíkají hanlivì ,,ošky!" Pacient je nedìlí podle vzdìlání, ale jak se o nìj starají a také jak se k nìmu chovají. To je nejdùležitìjší ze všeho nejvíce.
Na to, jak jsou placený a co všechno musejí dìlat, tak pøed nimi hluboce smekám. Dìlají co musí a co se ostatním dost hnusí, prostì musí,
po èem by každý jiný smrtelník mìl dlouho kùži husí!
46
O VYVINUTÉM DÌDEÈKOVI
Když jsem byl v Ryjicích na pokoji vedle na ,,soudružské návštìvì" za porodní babèou od nás z ulice, kterou znám už 35 let a která si
v osmdesáti zlomila nohu ve stehnì, tak jsem objevil pìknou sestøièku,
která se ke mnì hlásila. Jen pro doplnìní, jak ke zlomeninì došlo.
Babèe ujely nohy! Poøád se èlovìk uèí. Když mladé ženì ujedou nohy,
nebo se rozjedou, je z toho mimino. Když ale ujedou nohy jakékoliv
babèe je z toho úraz. Její máma, té sestøièky, co mì oslovila, chodila
S mojí sestrou do školy. Dokonce spolu kamarádily, což mi jako o sedm
let staršímu bráchovi pochopitelnì uniklo. Hezky jsem si s tím mládìtem pár minut popovídal. O její rodinì i o naší.
Dobrák a velký šprýmaø sanitáø Standa Moravec mì taktnì
a dùraznì pøede všemi pacienty a tøemi sestrami na pokoji pøi ranním
stlaní upozornil, že ta moje osmdesátiletá dorostenka se už jenom dneska na mne dvakrát ptala, co že se mnou je. Že jsem vèera za ní nepøišel, když jsem ji to slíbil. Mìl z toho srandu, jaké kamarádky už mám.
A dával to k lepšímu. Nešlo to..Mìl jsem teplotu.
Chápal jsem babèu Kratochvílovou, že je to pro ni tu ležet jako Boží
trest. Byla doma na vesnici zvyklá lítat po zahradì, starat se o králíky
a pokecat si se sousedy i se slepicemi. No a teï je na pokoji s babkami,
které hekají a jen spí. Navíc jsou zmrzlé, jak slepièí hovno v zimì. Babka
zvyklá na vesnické povìtøí a spaní pøi otevøeném oknì, je tu najednou
zavøená jako tygr v kleci. Vìtrat se na pokoji nesmí, protože když návštìva otevøe okno, že je tam smrad jak v opièárnì, tak pacientky hned øvou
jak prokoplé, jako by je chtìl nìkdo zavraždit. Nemá to babèa lehké
a nedivím se jí, že chce domù. Èekaly ji tøi mìsíce v posteli s ortézou
a brala to jako poslední trénink do rakve! I já jsem si potøeboval s nìkým
pokecat, protože jsem na tom nebyl o nic lépe. Když jsem pøišel na pokec
na pár minut, tak z toho byla vždy nejménì hodina. Jezdila za ní dcera se
zetìm a syn se snachou. Byla zásobena èerstvým denním tiskem, ale moc
neèetla, takže jsem si poèetl já. Prodrbaly jsme Dolní Zálezly køížem krážem a vìdìl jsem vìci o lidech, které nevìdìla ani moje manželka, když
za mnou pøijela. Nìkdy mì tak bolela huba, že jsem byl rád, že moji spo47
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 48
lupacienti opìt drželi celý veèer bobøíka mlèení. Stejnì jsem si s nimi
nikdy moc nepokecal. Moc nemluvili. Buï jim to nešlo, nebo nemìli
náladu a nebo spali. Jako šípkové Rùženky.
Když jsem od babèi vyjel na chodbu, že se vrátím na svùj pokoj,
tak jsem si vzpomnìl, že musím za tou sestøièkou, co se zná s mojí sestrou. Zrovna jsem ji chytil, když mìla koupací den a drhla v koupelnì
pohyblivé pacienty. Nakoukl jsem do oèistné místnosti, velké koupelny. Mìla bílé holinky a pøiléhavou bílou zástìru. Moc jí to slušelo
a vypadala jako pìknì vyvinutá øeznice! Jen se s chutí do toho libového masíèka zakousnout. Zrovna sprchovala starého dìdu a když ho otáèela, málem jsem vypadl z vozíku z toho co jsem zøel. Hadici dvoucoulku a až ke kolenu. Ten dìda až umøe, tak v pøíštím životì bude urèitì slon, protože chobot už má. Zeptal jsem se, kdy bude mít èas
a s pocitem obdivu i ménìcennosti jsem vycouval z bojištì. Tìšil jsem
se na popovídání a najednou mì pøešla chu. Jeden poøádnì vyvinutý
dìda vám zkazí pìkný den. To bych do sebe nikdy neøekl, že to se
mnou zacvièí. Pøipomene to bohužel èlovìku, jak to s ním je. Že to co
bylo už dávno není a už také nebude. Má ho stejnì nanic! Jako já.
Musel jsem to rozjezdit v lesoparku.
Pìt let po úraze míchy své tìlo udržuji v rámci svých možností
a i když se starám, cvièím, tak jeden nejmenovaný orgán zanedbávám,
aniž bych ho chtìl nìjak šetøit. I kdybych se nauèil vrtule, tak pøerušená mícha je takový prevít, protože je to stejné jako ho nemít! Nyní vím,
že manželka bývalého Supermana svého prachatého muže vychvaluje,
jaký je Christopher Reeve divoch. Jednoznaènì lže. Je na tom hùø než
já. To vím zcela jistì. Jen my paraplegici víme, jaká je skuteèná pravda. A tutláme to. Já jsem taky divoch, když mi manželka nandá na talíø
nìjakou vynikající mòamku.
Kouzelnému dìdovi, v nebi budoucímu slonovi, pøeji dlouhou
životnost jakou mají plastové dvoucoulky! No a já si budu nerad hrát
s babèou na dìdka, který sice mùže štìkat, kousat, ale nechce se mu!
Snad se z toho nìkdy nìkde vylížu. Ve snu se mi to obèas podaøí. Tam
funguje vše jako za mlada. Aspoò že tam, ale jen jednou za èas.
48
JE KRÁSNÉ SNÍT
Byl vlahý, velmi pøíjemný letní veèer. Èekali jsme, až pøijede
,,práškovací letadlo," sestøièka Miládka s vozíkem plným rùzných práškù a lékù pro nás pacienty. V léèebnì dlouhodobì nemocných se nic
zvláštního nedìje a den se tu táhne jako týden. Když blonïatá Miládka s úsmìvem rozdala prášky a píchla i dvì vèelièky, tak nám popøála
klidnou a dobrou noc a mnì specielnì divoké sny. Pøání bych ji jako
poslušný pacient rád splnil, ale už se mi dlouho nic pìkného nezdálo.
Sny nejdou jako tøeba státní rozpoèet naplánovat.
I když jsem již nìkolik let ochrnutý a nebudu nikdy chodit, tak ve
snech bìhám a poøád mì nìkdo honí. Hlavnì nevím proè, vìtšinou
obézní paroháèi. Mozek má zafixováno nìco, co platilo léta a už to prostì nezmìní. Ve snech jsem naprosto zdravý chodící a milující muž.
Jsem rád, že alespoò ve snu jednou za èas pøijdu do své hospùdky
a kluci se mì ptají, kde mám vozík. Já jim jen øeknu, že mi dnes nohy
slouží jako za mlada, tak jsem si pøišel dát pár kouskù ve víøe, že mì
zase donesou spolehlivì a v poøádku domù.
Poøád dokola je vidìt a slyšet v televizi, jak je na tom naše zdravotnictví špatnì, že nejsou peníze a jak jeho úroveò klesá. Jestli jinde, tak
v LDN-ce v Ryjicích ne. Pøed mìsícem se mi zdálo o zdejším nádherném
lesoparku. Ani se mi to nemuselo zdát, protože je opravdu krásný. Je to
oáza klidu a pohody. Jak si zase na sluníèku prohøíváme s Pepou Baránkem kruponky. Sen byl jako živý. Z nièeho nic se náhle pøed námi zjevili, jako by spadli z nebe dva zelení mužíèci a ptají se nás, zda jsou
v Chlumci? Zmohli jsme se jen øíci, že Chlumec je kousek dál a Pepíno,
kterému vypadla z otevøených úst cigareta, se jich staèil zeptat, koho že
to hledají? Ten co vypadal jako šéf a co mìl tøi nohy a kokrhel, øekl, že
hledají paní Souèkovou. Prý se doslechli, že má hodnì problémù a málo
penìz. Tak ji letí pomoci. ,,Paní ministrynì tam bydlela a má v Chlumci
i svou ordinaci," vysypal Pepa z rukávu, jako by ji znal. ,,Ale urèitì tam
nebude," dodal. ,, Pøed senátorskými volbami se stìhovala do Brna." Ten
Pepa je seètìlej a sleduje vìci, které mne už dávno nezajímají. To jsem
koukal, jak veverka na sanitku. Zajímalo mì, jak ji chtìjí pomoci a co
49
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 50
bych z toho jako vyèùraný èecháèek mohl vytìžit i já. Když už jsem tak
na huntì! Pepa se zakecal s jednou pøíšerkou a já s druhou. Nebylo na
nich k poznání, zda to jsou muži èi ženy. Ten mùj si mì zaèal prohlížet
a ptá se, co že to mám za vehikl, na kterém sedím a kde to má nìjaký
pohon? ,,To mám od VZP," øekl jsem hrdì a chválil invalidní vozík, který
stojí víc než pìkné ojeté auto. Pohon mám tady a ukázal jsem mu svoje
ruce. Nevìøícnì zíral a ještì víc zezelenal.
Když mì ten zelený pøízrak z nebes obcházel a nad mým strojem
kroutil hlavièkou i ušima, všiml jsem si, že má dvì velká prsa na
zádech, tak to asi bude ženská. A také byla. Když se ke mnì naklonila,
tak vonìla šeøíkem. Hned mì napadlo, že by se s ní dobøe tancovalo.
Místo tradièního taneèního držení lopatky pravaèkou, by to byla pøíjemná zmìna nejen pro mne, ale pro každého muže. Ta by se u nás, na
vesnické tancovaèce nezastavila. Jak by šla z ruky do ruky. Když má
už ty tøi nohy, tak mì také nevím proè hned zajímalo mezi kterýma
nohama má ten svùj poklad. Tøeba má dvì buchtièky, když má dva rozkroky. Nestaèil bych ani na jednu a zajímají mì hned dvì. To jsem celý
já. Zajímám se o píèoviny a ona mi chce pomoci. Byla moc zvìdavá co
mi vlastnì je. Že by mi pomohli ufoni?
Vysvìtlil jsem jí s radostí svùj problém a potíže a ona se zajímala,
kde že mám tu pøerušenou míchu.. Ukázal jsem na záda a iniciativnì
jsem si vyhrnul košili. Pohladila mì láskyplnì po jizvì a øekla, že ji
zkusí zase propojit. Vyndala z pusy žvýkaèku a snažila se mi ji vtlaèit
pod kùži. Nevím jak to udìlala, ale povedlo se jí to. ,,Zkuste zahýbat
nohama," øekla. Zkusil jsem to a šlo to. ,,Jupí!" ,,Zkuste se postavit."
,,Bingo!" Pepíno na mé bleskové uzdravení koukal jak stará vrána po
probuzení a chtìl taky takovou generální opravu. No jo, ale jak mu
nahradit pìkný kus uøízlé nohy? I s tím si ufoneèka, nᚠdar z nebes,
vìdìla rady. Øekla Pepovi, aby si na té noze, co mu pod kolenem chybí,
stáhl ohrnutou teplákovou nohavici až dolù. Pak vytáhla z kapsy nìjaký blýskavý kamínek a pøejela mu s ním po zdravé noze. S Pepínem to
škublo a mìl novou nohu i s novou keckou! Moc, moc jsme jí oba
dìkovali a skákali radostí z toho, jaké nás dnes potkalo štìstí. Bylo to
nádherné. Díky zato, z nebes zlato.
,,Všechny orgány máme zase v cajku", øval s nefalšovanou radostí
Pepíno a že by jsme je mìli vyzkoušet. Hned letìl èùrat k plotu. ,,Nohy
fungují, jak za mlada," køièel na mne. Uvìdomil jsem si, že mám cévku
a pytlík a že je nepotøebuji, když budu opìt chodit. Podíval jsem se do
kalhot a cévka i urologický pytlík nìkam zmizely!
,,To je terapie a služby," pochvaloval jsem si a chtìl jsem od paní
ufoneèky-doktorky její e-mailovou adresu pro své nejbližší pøátele. Že
ji musím doporuèit a také poslat Petru Dzidovi do Vozky, Radce Suché
do Paraplete a Hance Valové do Ligy Vozíèkáøù.. Když ufonka pomohla mnì a Pepovi Baránkovi, tak proè by nepomohla všem! To by èubrnìli nejen všichni vozíèkáøi, až by své miláèky a léta své nohy dali do
sbìrny druhotných surovin! A už by se nemuseli nikdy rozèilovat, že se
nedá nikam na vozíku dostat a všude by došli po svých. I ve snu se blížil èas obìda, tak jsme s Pepou tlaèili vozíky pøed sebou a tìšili se, jak
pøekvapíme na oddìlení Èápinu.
Tak tu jme fakt šokovali. Když nás vidìla jak si vykraèujeme
s vozíky, tak upustila na zem injekce s inzulínem a stanièní Anièka,
která vybìhla ze sesterny, aby zas nìkoho ,,seøvala", tak málem potratila. Pøibìhly i ostatní sestøièky a doktorka. Koukaly na nás jako na
nìjaké exoty a vyptávaly se nás, co se nám to stalo, jako bychom byli
na nìjaké tiskové konferenci! Ale pak jsem se po èase zamyslil.
Nedej Pane Bože, aby ufoni vyléèili všechny! To by bylo neštìstí
pro státní kasu. Co by ti vyléèení dìlali, když práci nemají ani mladí
a zdraví! Jestli je to tak jednoduché, tak to bude sice dobré pro 510 000
èeských invalidních dùchodcù i další lidi, které ufoni uzdraví, ale
vyprázdní se nemocnice i rehabilitaèní ústavy. Ministryni zdravotnictví
paní Souèkovou klepne pepka, protože najednou bude mít spoustu
penìz a nikdo je nebude chtít! Pana Škromacha klepne tutovì také
pepka, protože pøibude pøes pùl milionu lidí, kteøí budou shánìt práci.
Byl jsem tìch pár minut, co jsem chodil, šastný èlovìk.
Z nádherného snu mì vzbudil jeèák sestry Šárky, jak øíká: ,,To zas
nìkdo èumìl dlouho do bedny a panstvo bude chtít umýt ,nebo nám tu
založíte dospávací kroužek?" Sen byl krásný, ani jsem si ho nestaèil
vychutnat a je tu tvrdá realita. Byla støeda a vìdìl jsem, že pøijede man-
50
51
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 52
želka a že pøinese již avizované topinky s tatarákem. Dnes mì má
,,kamarádka" Šárka nerozèílí, i když má dar vytoèit kdekoho i nìkolikrát dennì. Ani holky ji nemají rády. Dost prý žaluje vrchnosti i na nì.
Kompenzuje si tím svojí neoblíbenost.
Koneènì Helèa dorazila na pravidelnou návštìvu a než dosedla,
ptal jsem se jí, zda nepotkala ufony? Místo aby vytáhla tatarák a topinky, sahala mi na hlavu a Pepína se ptala, jestli jsem nespadl z vozíku
nebo postele. Když zjistila, že teplotu nemám a ani nejsem potluèený,
tak namazala topinky. Dala i Pepínovi a vytáhla domácí køenové zelí,
že je zdravìjší, a ptala se, jestli cvièíme. Kývali jsme hlavou na vše, co
se ptala a pochutnávali jsme si na prvním tataráèku, protože už v mateøské školce mì nauèili, že s plnou pusou se nemá mluvit. Když jsem
baštil a mlaskal, tak jsem i poslouchal, co je doma nového. Když ženì
došla slova a dojedl jsem, vyrazili jsme do lesoparku a pro kapuèíno
z automatu. Jinde stálo už osm až deset korun a tady bylo poøád jen za
pìt kaèek. Jezdil jsem na nìj každý den. Moc mi šmakovalo. Za ty prachy, nekupte ho. Nemìlo chybu.
Venku jsem se dozvìdìl, že nᚠmladší syn Pepánek je po uši
zamilovaný a chce se ženit. Navíc budu potøetí dìda a mladí si už u nás
v bytì po babièce zaèali budovat hnízdeèko lásky. Už jsem si myslel,
že se ten nᚠPepíno snad ani neožení a zùstane nám na krku. A s hrùzou hrùzoucí jsem zjistil, že erotické èasopisy s pìknými koèkami,
které jsem si potají prohlížel, už asi kupovat nebude, protože Jituška je
živá a pìkná a já budu mít po žížalkách a bude mi muset staèit jen poèítaè. Když už mají zadìláno, jako jsem mìl kdysi já i moji rodièe, tak se
budu modlit, aby to byla koneènì holka. Také jsem jako táta toužil mít
dceru. Ale povedli se mi dva kluci jako buci. Holka mi nebyla pøána.
Manželce jsem øíkal, když to chtìla zkusit po tøetí, že je moc tìžké jí
udìlat holku, když tam má formièku na kluky.
Když jsem se louèil s ženou a už odcházela, tak jsem na ni zavolal, že kdyby náhodou potkala ufony, tak a je pošle na pokoj 304, že
už na nì s Pepínem èekáme. Nevím jak vám, ale mì sny pomáhají pøekonávat všechny pøekážky. Jsem rád, že pøi obèasném snìní alespoò
malou chvilku jsem spokojený a šastný jako døív.
52
O KØIVÉM POLDOVI
Byl mìsíc èervenec a hlásil se strašným hicem o svá práva. Bylo
vedro skoro jako v pekle. Leželi jsme v postelích jak nìjaké zdechliny,
pøikryté decentnì jen prostìradly. Okna byla otevøená dokoøán, rolety
staženy na pùl žerdì. Otevøenými dveømi vál velmi pøíjemný vánek
a stejnì se nám potily ofiny. Nemìli jsme lautr co na práci. Bylo takové vedro, že se nedalo spát a ani nelétaly mouchy. Péèe o pacienty tu
byla i v tom strašném vedru ukázkovì vzorná.
V suterénu lùžkové budovy, kde byly ve tøech patrech tøi oddìlení
po 44 lidech, pøevážnì ležících, byla kuchynì. Ve tøetím patøe nad
kuchyní jsme na pokoji pøi trošku otevøeném oknì i v zimì vždy cítily,
co bude k obìdu. Vìtšinou jsme se trefili. Vaøili tu hlavnì vynikající
polévky i chutná jídla. Nebýt marod, tak jsem si tu pøipadal jako doma
a že vaøí manželka. Kuchaøi z Masarykovy nemocnice v Ústí n.L. by
mìli povinnì do Ryjic pøijít a vyškolit se, jak se vaøí hlavnì správné
polévky! Mìli jsme kulajdy, gulášovky, drškovky i bramboraèky, i se
všemi ingrediencemi, co do výborné a husté polévky patøí. I s houbami. Byly i zelnaèky, fazolové, èoèkové i hrachové, a už s uzeným
masem èi párkem. Prostì pohlazení pro duši i bachor.V MN v Ústí jsem
ve vodových polévkách našel akorát pár mastných ok, jeden pár nudlièek a kousek masíèka jen náhodou. Když jsem se myl ráno v lavoru
v posteli, tak po mytí, díky mýdlu byla voda hustší než vìtšina tamìjších polévek. Už také firma pro MN vaøící, dostala za ty blafy výpovìï! A zcela zaslouženì.
Hned od rána si sluníèko dalo pìknì záležet a pralo do nás energii, která nám vybíjela baterky. V LDN-ce v Ryjicích jsme byli na
pokoji už pùl roku stejná sestava. Malíø Franta, který sotva proloupl
ráno oèi, tak maloval a krásnì. Staèily mu pastelky a obyèejná ètvrtka. Jeho krajinky byly nádherné a obdaroval snad všechny sestøièky.
Jeho obrázky visely na nástìnkách ve všech patrech, asi aby každá
návštìva vìdìla jak tu funguje ergoterapie. Další spolupacient byl
bývalý policajt Zdenìk, o kterém Franta po pùlroèním pobytu s ním
tvrdil, že je ještì blbìjší než jeho táta, kterého znal osobnì. Samo53
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 54
zøejmì také byl policista a že volovi se mohl narodit jedinì zase vùl!
Mìl bohužel svatou pravdu. Nìco takového blbého jsem dlouho
nevidìl ani já a doufám že už neuvidím. Nikde a nikdy. Jeden ,,poliš"
mnì staèil na celý zbytek života. Na takového trotla se nedá zapomenout. I když moc chcete.
Mladým sanitáøùm pùjèoval ochotnì peníze a pak ty, kteøí mu
nelezli do zadku, s radostí práskal doktorùm a stanièní. Jo, nemoc
z povolání, to je prevít. Velmi èasto pøede všemi vytáhl pøed stlaním
dvoustovku a pìtikilo. Dal si je pod deku a zkoušel poctivost zdejšího
personálu, zda peníze najdou a odevzdají mu je! Bylo to velmi trapné
a ponižující, pøi takové péèi, kterou jsme tu mìli. Pepíno se domluvil
se sanitáøem Standou, že debilní testy poctivosti skonèí a že policajt na
Pepu a Standu nemá. Když po obìdì pravidelnì obštastnoval na sesternì dìvèata, která akorát zdržoval od práce, tak mu Pepa vyndal
z penìženky ve stolku 2 200 Kè a dal je pod prostìradlo. Èápina ho po
domluvì vyhnala na pokoj, že bude kontrola stolkù, jestli tam nemají
diabetici jídlo a ostatní chlast, tak a maže. Mazal. Pøi kontrole mu
Standa øíká: ,,Co jste dìlal, pane Krejèí, že máte tak zválený pelech.
Máte to jak buzeranti doskoèištì," a zaèal mu stlát postel jako vždy
hodinu po obìdì a dodal: ,,Pane Krejèí, vy si skováváte peníze do štrúzoku?" Koukal na peníze v sanitáøovì ruce jako tele, když vidí poprvé
bejka, a nevìdìl, jaká bije. Sanitáø Standa vytáhl první tisícovku, pak
druhou a ještì navíc dvoukilo! A povídá mu: ,,Tady máte, milý pane
Zdenku, dva tisíce a ta dvoustovka je moje, protože kolik dìlá nálezné?
10 %! No a jestli správnì poèítám, a to já umím, tak ještì od vás dostanu dvacku. Vìøím, že ji zítra budete mít a dìkuji za spolupráci." Tak
debilní a nechápající výraz v oblièeji policajta a velkého skrblíka jsem
nevidìl do konce jeho pobytu. Vypadal fakt jako orgán. Ne veøejný, ale
pohlavní.
Pepa mìl pravdu, test poctivosti jsme už nezažili ani jednou a koncem srpna šel k veliké radosti všech pacientù na pokoji a personálu
domù. Pak že léèba šokem nefunguje? Byla tak úèinná, že šel o mìsíc
døív domù než chtìl. Navíc mìl spoèítáno, že si každý mìsíc mùže uložit z invalidního dùchodu 5 000 Kè. Protože tady se nic neplatí a když
vydrží dekubit na jeho zadku se dva mìsíce ještì nehojit, tak bude mít
padesát tácù na kontì a na chlast. Ve slabší chvilce se svìøil s dùvìrou
Frantovi. Až mu peníze dojdou, tak je tak nemocný, že se vždy nìco
najde aby si v LDN-ce zase nìjaký mìsíc poležel, odpoèinul a nìco
našetøil. I takoví jsou nìkteøí pacienti.
Pøi každém stlaní policajtské postele sestøièky i sanitáøi trpìli
samomluvou a moc rádi rejpaly, že by také chtìly 10 % nálezného a že
dlouho nic nenašly. Že by jim nìjaký peníz bodnul. Další kus a správný, na pokoji byl Pepíno Baránek. Ten dìlal v životì snad všechna
povolání. Byl to také exot, ale v dobrém slova smyslu. Byl jsem rád, že
tu je, že si mám s kým pokecat a že s ním není nuda. Nejradìji jsme
mìli sestøièku Janièku. Pepíno si s Èápinou tykal a já jsem na ní obdivoval, že i pøi takové makaèce si našla èas na šprýmy, a zdaøilé! Zrovna vèera mì dostala! Že mám na sesternì telefon, že volá nìjaká ženská a že má pøíjemný hlásek. Oponoval jsem jí, že mám mobila, tak
proè by mi nìkdo volal na pevnou linku? ,, Máte ji na drátì, tak hupnìte na vozík." Nevìøil jsem té potvùrce, ale jel jsem. Když jsem zvedl
telefon, tak tam nikdo nebyl. ,,Nevydržela co?" øekla nevinnì. Navíc
mì pochválila, jak jsem rychle vylezl z nory. To samé udìlala Pepínovi, že volá brácha z Kadanì. Tím se Pepa radìji nechlubil, že naletìl,
i když mu jeho mladší bratr jednou za èas volal. Brali jsme to sportovnì a pøemýšleli o sladké vendetì!
Když ležíte dlouho v nemocnici, tak se musíte nìèím zabavit, aby
vám to nevlezlo na mozek. Lidi, kteøí zde vypadají zdravìji než vy
a chodí, tak jim docela i závidíte jací to jsou ještì jùrové. Když ale po
14- dnech pøestanou chodit, pøestanou jíst a zaènou spát i dvacet hodin
dennì, tak se malá závist zmìní v lítost. A to v LDN-ce vidíte bìhem
roèního pobytu mockrát. Vaše psychika dostane pìknì zabrat. Hned vás
napadne, že jste také na øadì. Na øadì jsme vlastnì všichni. Jen nevíme, kdy na ni pøijdeme.A to je moc dobøe, že to nikdo neví.
Z dlouhé chvíle jsem zkoušel psát básnièku a nešlo mi to. Sloužila Hanièka a já mlel dokola slovíèka: ,,Hanièka, panièka, holèièka,
chvilièka, na líèka, opièka, buchtièka" a nebyl jsem v tom vedru schopen nìco napsat. Když pøišla s inzulínem pìknì vyvinutá Lenka, tak mì
54
55
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 56
napadaly rovnou verše: ,,Chtìl bych vidìt podprsenku, a v ní erosenku
Lenku. Chtìl bys s ní být venku? Nemᚠna to, mùj holenku!" Svým
pøíchodem Lenka vzbudila mì i Pepína, který se mì zeptal s ještì se
zavøenýma oèima, zda si dáme kafíèko? Já mu øíkám: ,, Pepo, zase si
mì ukecal, dáme." Vytáhl jsem ponorný vaøiè a Pepa postavil vodu.
Kafe jsme pili pravidelnì a rádi, jako kompenzaci na dva druhy zde
vaøených èajù. Ten kdo pije kafe, tomu to vždy blafe. No a pøi pití kávy
nás to napadlo. Naše vendeta Janièce.
Když na noèní dvanáctku pøicupitala v 18 hodin naše panièka
Janièka, tak k nám zabìhla a ptala se: ,,Co my a vedro?" Já ji øíkám, že
dneska natáhnu asi baèkory, jak je mi špatnì! Ona na to, abych nestrašil
a že mám povoleno si natáhnout akorát pantofle. Poprosil jsem Èápinku o teplomìr. ,,Snad to nebude, Prochajdo, tak vážné," øekla a vyndala
teplomìr od policajta ze stolku. Mìl tam k našemu pøekvapení nasyslované dva kousky. Když odešla, tak pøišel mùj èas. Teplomìr jsem natoèil tak, abych vidìl na rtu a pomalu ho strkal do kafe. Pink a už tam
bylo 42 stupòù Celsia. Položil jsem ,,teplouše"na stolek a Pepa mi dal
ještì pro pøesvìdèivost mokrý hadr na hlavu. Když si Janièka pøišla pro
teplomìr, tak to Pepa ještì vylepšil tím, že je mi asi opravdu blbì, že
volám manželku a kecám nesmysly. Janièka mnì sundala z hlavy mokrý
hadr, šáhla mi na èelo a øíká Pepínovi: ,,Není moc rozpálený." ,,Jasnì že
není, protože pøed chvílí jsem mu ten hadr vymìnil a on mi øíkal, dìkuji, sestøièko." Koneènì vzala teplomìr, koukla se na nìj, vykulila oèi
a jen øekla: ,, Tý vado 42!" a utíkala volat doktora. Pepino naskoèil na
vozík a jel za ní. Jen tak, tak to stihl, aby sloužící doktor nezvedl na druhém konci drátu ze sesterny telefon. Chechtal se na plné kolo, jak jsme
naši šprýmaøku dostali. Ta z toho radost nemìla a s ním si to vyøídila
zaèerstva na sesternì a se mnou taky. Pootevøela trošku dveøe našeho
pokoje, strèila k nám jen pár prstíèkù a øekla mi jen: ,,Vy vole!"
Jediná výhoda tìch nepøíjemných veder byla, že sestøièky chodily
nalehko a nìkteré i naostro. Moc jim to slušelo. S Pepou jsme došli
k názoru, že tanga jsou krásnìjší než bombarïáky! Pøedevším léto
v LDN-ce je krásné, protože jsou tu pøíjemné a hodné sestøièky, vzorná péèe, vynikající strava a nádherný bezbariérový lesopark.
56
O PANU ARCHITEKTOVI
Když vás opustí problémový pacient jako byl policajt Zdenìk, tak
si øíkáte, že horšího už na pokoj nemùžete dostat. To se tedy pìknì
mýlíte. Mùžete. Postel po køivém poldovi ještì nevychladla a než ho
staèila odvést sanita domù, tak u dveøí stepoval další kus.
Vypadal dost inteligentnì a zdravì. Paní doktorka mu øíkala pane
architekte. Mìl ale divný kukuè. Už dlouho se nikoho neptám co mu je
a s èím tu je. Sám mám svých problémù a starostí kopec. Za tìch více
než dvacet nekoneèných mìsícù po nemocnicích musím nechtìnì pøiznat, že už z toho trochu blbnu. Jiní slabší jedinci, by si to asi už hodili, kdyby prodìlali a vytrpìli co já. Já nemùžu, protože kdybych to udìlal, (a taky mi to už napadlo), tak by mì celá má rodina a Jiøan Sypecký museli vykopat z penálu. Vybudovali mi nádhernou bezbariérovou
koupelnu i pøístup do rodinného domku. Manželka mnì sehnala polohovací postel, vozík, zvedák na pøevoz do koupelny a hlavnì výtah,
pøes který mohu jezdit sám ven na zahradu. Nemusí mì tahat ven, jen
když se sejdou náhodou dva chlapi, po schodech jak dva pytle brambor. Ani mì nemusí pracnì nakládat na schodolez, jak jsem to vidìl na
pøedvádìcí akci v Kladrubech. Ten jezdí rychlostí jen 6 cm za vteøinu
a váží 65 kg. Pøesun na nìj a z nìj je snad horší než porod. A to musíte mít vyvinutou obsluhu, aby mohla vykroutit zatáèky na schodišti.
Samozøejmì se mnou.
Kvùli mnì vlastnì musel mladší syn Pepa vybourat deset let
zánovní koupelnu. Dostat se do ní na vozíku èi zvedáku prostì nešlo.
Byly moc úzké dveøe i chodbièka. Zbouráním se výraznì rozšíøila
kuchyò a muselo se místo okénka dát velké moderní plastové okno.
Jsem velmi rád, že kamaráda a znalce žen Zdendu Skaláka napadlo
vybourat okno v kuchyni. Z okna se staly šoupací prosklené dveøe
a vstup do bezbariérové koupelny. Pøistavìla se ke kuchyni fungl nová
koupelna 6 x 3 metry se sprchou, vanou, umyvadlem, s úložnými skøíòkami, zrcadlem i záchodem. Vedle i prádelnièka 2x3 metry pro automatickou praèku a parkovištì pro moje nepostradatelné vozidlo, imobilní super zvedák na koupání. Vstup do koupelny snù je pøes dvoje
57
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 58
šoupací dveøe a naše prostorná a moderní oèistná místnost je miláèkem
celé rodiny. Když se venku zmaže naše bílá špicka Ája, tak žena èernobílou fenku pod sprchou pøemìní do pùvodního stavu. Dostat dalšího èlena rodiny pìtikilového kocourka Korálka do vany, to už je problém. Koèièák už nìco pamatuje a strašnì nerad se prevít koupe. Když
už se vykoupe, tak je polovièní a vypadá jak zpocená myš. Než se utøe.
Musí ho vždy nìkdo držet, protože se drápe z vany ven. Voda nepatøí
mezi jeho kamarády. Také ji ani nechce pít. Vždy si vymòouká mléko.
Jinak je èistotný a dbá o svùj vzhled.
Tak jsem si zavzpomínal na domov, a první co si chodící pan
architekt poruèil, že chce mít u postele gramofon (v mluvì pacientù
pojízdné WC)! Hlava nám to nebrala! Na co ,,gramec," když chodí?
Pan architekt nám sdìlil na nᚠdotaz, že nìkdy nemùže chodit, protože ho bolí nohy a sestry jsou tady od toho, aby mu posloužily! Zase
jeden inteligent, co rád nìkde velel. Svá práva zná, ale tady ho nauèí
plnit si i povinnosti. ,,Ten je na zabití!" prohlásil tiše Pepíno a nabídl
se, že mu ukáže jídelnu a záchody. Nebyl asi pro vysokoškoláka dost
kompetentní. Agresivnì Pepùv návrh odmítl. Lehl si do kanafasu a ptal
se: ,,Kdy už bude obìd? Jak tu vaøí?" ,,Až bude, tak bude," øekl Pepa
a ještì dodal: ,,Doufám, že nebudou zase v dobì obìda mít na pokoji
manévry ty masaøky, co nám vèera lítaly do polívky!" Pan architekt
sice mlèel, ale v hlavì mu koleèka pracovala na plné obrátky. Jakmile
slyšel jak na chodbì nìkdo køièí ,,Obìd!" neèekanì se zvedl a šel za
hlasem svého srdce. Mìl asi moc velký hlad, protože si nevzal ani francouzské hole. Pepa mìl radost, že on, obyèejný èíšník a proletáø vybìhl s panem ,,inteligentem."
Pepova radost netrvala dlouho. Pan architekt pøestal druhý den
nìjak záhadnì chodit a zaèal dìlat naschvály. Mìl sice u postele bažanta, ale lezl imrvére na ,,gramofon." Nejradìji tìsnì pøed jídlem. Když
se ho Pepa ptal: ,,Na co máte bažanta?" odvìtil: ,,Nemusím ho na køesle poøád držet a výsledek je stejný." To si jenom myslel. Když sestøièka Kaèenka sbírala po obìdì nádobí, tak se neèekanì zeptala: ,,Které
èunì tu vylilo èaj?" Pepa se ozval: ,,Já èaj nepiji, pan architekt také ne,
tak to musí být jedinì karambol pana architekta z gramce." Taky byl.
Pan Trnka se bránil: ,,Že není pøeci blbý, a že moc dobøe ví, kde ho mìl.
A na nìj nesvádíme nìco, co v životì neudìlal." Nám to bylo jasné,
jako èeská facka. Pravda se èasem ukázala. Za pár dní, opìt v èase
obìda to na pana Trnku zase pøišlo. Hupnul na ,,gramofon" a byl velmi
dùležitý. Pepa mu jízlivì øíká: ,,Máte ho v noèníku?" ,,Ty si nìjakej
dneska chytrej, kde bych ho asi mìl mít," odpovìdìl pan architekt. ,,To
musíte vìdìt vy. Vy jste jeho provozovatel a za škody zpùsobené, odpovídáte, nebo ne?" øekl Pepa. Chvilku byl klídek a pak byl slyšet malinký Niagarský vodopádek. ,,Pane Trnka, co to bylo? Vy jste si naèùral
do baèkor, a ještì do svých," øekl s radostí, èecháèkùm vlastní, Pepa.
,,Ty vado já jsem si nachcal do baèkor! To není možné, kudy vylezl,
když ho mám tak malého," pøekvapivì øekl pan Trnka. To si pìknì svou
neèekanou bezelstností nabìhl Pepovi na smeè. ,,To víte pane architekte i s malým a zvìdavým kašpárkem mùžete zpùsobit velké škody."
To nebylo vše, co jsme zažili. Pan architekt pøestal chodit a spoléhal se na gramofon. Tím nás terorizoval a chtìl z nás ještì udìlat
feáky. Èichali jsme pravidelnì dvakrát dennì pøed obìdem a veèeøí.
Tchoø byl proti nìmu navonìný frajer. Pepa prohlásil: ,,Pane architekte, nežerete hadry od nádobí, že tak strašnì smrdíte?" Pan architekt se
urazil a nedal se. Jak jinak. ,,Ty buzerante, ty dìlᚠjako kdyby si žral
fialky a jen ti to vonìlo," pøešel do protiútoku. I Pepa se nedal
a dokonèil svou myšlenku: ,,Já chodím smrdìt tam, kam chodí i sám
pan císaø pìšky, na záchod! A vám bych to také vøele doporuèoval!
Nohy snad máte! Tam se, vy inteligente mùžete realizovat až do aleluja! Nebo vám prokopnu prdel! Už vás mám plné zuby., vy èunì!" To
bylo i na pana architekta silné kafe a hned zvonil na vrchní sestru, že
nebude na pokoji s nìjakými hulváty. Že je zvyklý na vlídné zacházení a že chce pøeložit. Hned se ptal stanièní, kolik je tu vysokoškolákù
a chtìl to vìdìt ihned. Sestra mu nepomohla. Sprdla ho, že by nemìl
chodit na velkou na gramofon v dobì obìda. Že pøi své vysoké inteligenci by to mìl pochopit. Že tu není sám. A co by tomu øíkal, kdybychom mu smrdìli pod nos my. Nevzdal to. Žaloval své ženì a ona primáøi. Dostali jsme pøi velké vizitì vynadáno, že bychom nemìli pana
architekta urážet. Slíbili jsme, že nebudeme, když bude chodit na WC
58
59
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 60
na chodbu. I pan primáø mu to doporuèil. Pohyb že mu neublíží, naopak mu to tam lépe pude. Dìdek se škubal. Primáø už pro nìj byla
autorita, tak prohlásil, že o tom bude vážnì uvažovat. Uvažoval ètyøi
dny, než se rozhoupal.
Chu k jídlu nám to hodnì kazilo. Zaèal jsem uvažovat, že pøed
jídlem radìji vylezu ze své nory a pojedu se najíst do jídelny. Byl jsem
tam dvakrát a zjistil jsem, že tam chodí jen dva pacienti a dva bezdomovci s ofaèovanýma nohama. Jedli jako by mìli v puse vysavaè. Jídlo
doslova luxovali a pøíšernì mlaskali. Bylo slyšet, jak jim v Ryjicích
chutná. Ještì se mì drze ptali, jestli všechno sním.
Zlatej pan architekt, smrdí, neloudí a je s nim sranda. Mezi dvìma
zly je tìžké si jedno vybrat. Pøestal jsem jezdit do jídelny a vyøešil jsem
to tím, že jsme zaèali pokoj vìtrat všemi okny. Pan Trnka poøád nechodil, nemyl se a smrdìl jak Herodes. Od pondìlka do støedy si udìlal
osobák. Nebyl tøi dny na ,,gramofonu." Bylo to výborné, protože byla
kulajda, zelòaèka s uzeným a gulášovka. Šla nám pusa šejdrem a moc
jsme si pochutnávali. Smrad nám nescházel.
Protože pan architekt nemìl za tøi dny žádnou èárku (stolice se
ostøe sledovala), tak ètvrtý den dostal èípek. Sice se bránil, ale jak ji
vyšpulil, tak ho tam mìl. Zjevnì s èípkem nemìl žádné zkušenosti. Za
pùl hodiny vlezl na ,,gramofon" a hodinu tlaèil a nic. Ani jedna slepá
rána. Vlezl do postele celý døevìný, že to za chvilku zkusí znovu. Slovo
dodržel. Povedl se mu nìjaký ten vìtøíèek a nic víc. Zmožen z té
makaèky usnul. Když se probudil, zaèal tlaèit jako o život. A zas nic.
Vlez zpìt do postele a vyèerpán tou námahou usnul. To nemìl dìlat.
,,Nìkdo smrdí, kdo se nám to pokakinkal?" ptal se Pepa. Nikdo se
nehlásil. Vzbudil architekta. Ten se odkryl a zaèal volat: ,,Hilfe! Kalamita!" Bylo to tak strašné, že z pokoje uletìly všechny mouchy. Místo
aby ležel a èekal až pøijde sanitáø a dá ho do pucu, kontroloval rozsah
škod. Vrtìl se jak slepice v popeli a také tak vypadal. Zasvinil povleèení i zábrany. Prostì všechno. Standa ho otøel na hrubo a vyhnal do
koupelny. Upaloval z toho smradu co zpùsobil, jak mladý zajíc. Sám se
nemohl ani cítit. A co teprve my. Pan architekt mìl chvilku plné høištì
bláta a my z jeho neštìstí radost.
60
NENÍ DOKTOR JAKO DOKTOR!
Moc jsem se tìšil na tøímìsíèní rehabilitaci do Kladrub. Po roce
a pùl v LDN-ce Ryjice jsem se koneènì doèkal. Jel jsem domù a èekal,
až mnì pøijde pozvání. Tìšil jsem se na nové kamarády. Ani kamarádkami bych nepohrdnul. Nebylo lehké se tam dostat. Když jsem po dvou
mìsících nebyl pozván, tak jsem do Kladrub zavolal. Nemile mì pøekvapili. Má pøihláška tam z Ryjic ještì nedorazila!
Volal jsem do LDN-ky panu primáøi, že na mne asi zapomnìli
s pøihláškou do Kladrub. Slíbil to vyšetøit. Tušil jsem odkud asi vítr
fouká. Nepadl jsem si do oka s vietnamským lékaøem, který mì chtìl
po plastické operaci vážit. Vážil se v LDN-ce vždy každý nový pacient. Já jsem nový nebyl, jen jsem byl mìsíc ve Vinohradech na veliké
plastice dekubitu. Jen jsem se zase vrátil. Odmítl jsem se vážit a mìl
jsem to i v papírech. Nesmìl jsem mìsíc z postele na vozík. Hrozilo, že
by mi mohla ta plastika pøi jakémkoliv pøesunu z postele na vozík
a obrácenì prasknout. Bylo to ještì na zadku syrové a neprorostlé. To
lékaø nemohl pochopit a bral to jako hrubé porušení disciplíny. Já jsem
chránil jen svùj zadek a vìdìl jsem proè. Byl bych tam, kde poslušný
spolupacient Franta. Ten poslouchal jak hodinky a pøi pøesunu z váhy
si dekubit na prodloužených zádech opìt natrhl. Tím pádem si zde prodloužil pobyt o pùl roku! Hlavnì, že byl zváženej! Kolik to stálo VZP
navíc, to je vedlejší. Nechci nikomu køivdit. Fakta mluví za mì i za
Frantu. Mìl jsem to v živé pamìti. Nechtìl jsem dopadnout stejnì!
Øíkám lékaøi: ,,Napište my pane doktore, prosím, kolik kilo chcete, já na váhu nepolezu." Když za mnou pøišla stanièní, aby mi èesky
domluvila, že se musím opravdu zvážit, vycákl jsem. ,,Sestøi, vy jste
neèetla mé papíry z Vinohrad? Je tam jasnì psáno, že mìsíc nesmím
z postele na vozík, aby sval pìknì prorostl a nepraskl." To chápala.
,,Ale mìl byste se zvážit, protože už pan doktor volá primáøi." ,,A volá
komu chce, já se držím papírù, kde je to snad jasné pro každého, kdo
umí èíst." Ukecávala mì, abych se zvážil za týden. ,,Za jaký týden, sestøi, když mám v papírech jasnì napsáno, že mìsíc nesmím z postele."
Bylo to jak u blbých na dvorku. Doktor má vždycky pravdu! Když ne61
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 62
uspìl s vážením, tak mi to nezapomnìl a dal mi to sežrat. Primáøovi
jsem za týden volal, jak je to s tou mou pøihláškou do Kladrub? Omluvil se mi, že pan doktor to zapomnìl odeslat a že už to poslali. Za týden
volám opìt do Kladrub kdy mì vezmou? Zažil jsem další velký šok!
,,My vás nemùžeme vzít, s nevyléèeným dekubitem," øekla mi paní do
telefonu. ,,Vážená paní, já jsem po plastické operaci v poøádku a žádný
dekubit už nemám." ,,Jo pane," øíká hlas v telefonu ,,Máte v papírech
dekubit jak stehno!" Chvíli jsem nevìøil a ptal se co mám udìlat, abych
se k nim dostal. ,,A vám vaše lékaøka napíše potvrzení s razítkem, že
dekubity nemáte a jste schopen rehabilitace!" Nemohl jsem to vydýchat. Tak nᚠbývalý internacionální bratr je takhle zákeøný a mstivý?
Poslal starou zprávu. Máme tu hajzlíka, to byla nejmírnìjší nadávka,
která mì napadla. Není doktor jako doktor!A tenhle doktor, to je dáreèek.
Nebýt dìvèat s Paraplete, kterým bylo divné, jak neúspìšnì mi léèí
dekubit už rok, tak mi ho snad léèí dodnes. Za rok musí být vyléèen.
Tvrdily. I ten nejvìtší. Jinak je tam nìco jiného. A také bylo. On se mi
opravdu zmenšoval a zatahoval. Jednou pøi koupání jsem si do nìj šáhl
a zajel mi tam celý ukazovák. A to jsem s ním mohl ještì dìlat kroužky. Taková tam byla kapsa neboli píštìl. Když jsem sdìlil lékaøùm, že
po mnì touží Praha a jakou tam mám ,,džuznu," tak mì vyhnali na rentgeny. Tam se zjistilo, že tam mám ulomené kousky kostièek z kostrèe,
které hnijí a musí ven! Jinak se to nikdy nezahojí. K mé smùle to døíve
nikoho nenapadlo. Ty dva roky po špitálech a v LDN-ce byly pro VZP
pìknì drahé. Jeden mìsíc mého pobytu stál cca 25 000 Kè. Když to
vynásobíte mìsíci, je to rovných 600 000!
Když jsem si v Kladrubech povídal s podobnì postiženými klienty, tak každý druhý vyprávìl neuvìøitelné vìci, co se doktorùm na nich
nepovedlo. A bylo toho, vìøte dost. Nemusím daleko chodit. Staèí, co
prodìlala manželka pøi operaci kyèle. Po první operaci jí tøikrát vypadla. Vždy ji to hodili zpìt v narkóze. Po reoperaci jí vypadla dvakrát!
Snad ta tøetí operace se už koneènì povede. Jednu vìc dìlat tøikrát, plus
devìt narkóz, z toho osm oproti plánu a bìhem roku, by dalo zabrat
každému. Co zbývá? Vìøit èi doufat? Vìøíme.
Byl jsem velmi nemile pøekvapen, že v polovinì srpna jsou
v Kladrubech, kam jsem se po pùlroèním èekání koneènì dostal, vìtšinou staøí dìdulové a babky! Navíc všichni chodí a vypadají velmi zdravì. Jen na spinální jednotce v 1. patøe leželo pár mladých klukù. Jinak
kam se mé oko podívalo, samý èiperný dùchodce. Hlava mnì to nebrala. Oèekával jsem kvanta lidí na rùzných pøibližovadlech mechanických a elektrických. Neposlali mì už do domova dùchodcù, ptal jsem
se sám sebe? Jsem v Kladrubech? Jsem! Vrtalo mi hlavou, s kým si
pokecám a s kým budu jezdit na pivo. Nebylo s kým a samotnému, bez
pokecání by mi pøi cenì tøinácti korun za pulitøík, Staropramen ani
nechutnal. Pilnì jsem cvièil a chodil na všechny pøedepsané procedury.
Po týdnu jsem byl tak zmakaný, že jsem zaèal dùchodce milovat.
Nikam jsem nechodil. Zalezl jsem po posledním cvièení v 16 hodin do
postele a hekal. Byl jsem rád, že žiji. V 18 hodin jsem se pøemlouval:
,,Jseš vole diabetik, tak musíš jít na veèeøi, i když se ti nechce, nemáš
hlad a ani ti nebude chutnat!"
Vylezl jsem ze své pohodlné nory a dobøe jsem udìlal. U stolu
v jídelnì v pøízemí si už dával do nosu nový pacient. Nejdøíve jsem se
ho lekl. Vypadal jak Karel Srba i byl v jeho vìku! ,,Že by se Karlík zašil
pøed spravedlností do Kladrub?" To snad ne. Karel Srba to nebyl, ale
mìl informace jako on. Žasnul jsem. Jezdil do Kladrub každý rok na
mìsíc a vyznal se tu. Málem patøil k inventáøi. Hrál i dámu a chodil
s hùlèièkou na pivo. Mìl jsem soupeøe. Vím o sobì, že jsem nìkdy ukecaný, ale na Karlíka jsem nemìl. Pøi pokecu s ním jsem byl jasná dvojka. Na všechny mé dotazy mìl odpovìï. Vyèerpávající i pouènou. Tak
jsem se ptal a nestaèil se divit!
Pøi mé otázce: ,,Co øíká tìm pøemnoženým dùchodcùm," se rozjel
jak Kalašnikov. ,,To je jednoduché jak facka. Každý papaláš, politik
a jiný ,,sajrajt" má rodièe. A to rodièe staré, o které se musí ještì trochu starat! Co by tomu øekli sousedé. Brzdí ho to sice v rozletu, ale
když chce jet v klidu s rodinou na dovolenou, tak musí nesamostatné
a èasto i senilní rodièe zabezpeèit. Ideální by byla nìjaká ošetøovatelka
a služka v jedné osobì. Ta je i pro naše pracháèe drahá! Ale proè by si
62
63
KAMÁRÁDI DOŠLI?
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 64
ti nahoøe navzájem nepomohli. Já tobì a ty zase mnì. Tak si skoèí za
kámošem doktorem, který je mu nìèím zavázán, no a ten mu napíše
rehabilitaci na mìsíc pro rodièe. Musíme si pomáhat. Ale jen vyvolení
s vyvolenými a vlivnými. Stejnì staré rodièe nìco bolí a zmìna prostøedí jim jen prospìje. Navíc se o nì dobøe postarají za peníze ne jeho,
ale daòových poplatníkù a nic jim tam nebude scházet! A pan ,,Nìkdo,"
si mùže jet na drahou a dlouhou zahranièní dovolenou kam chce a má
klídek. Navíc je machr, jak to všechno vykoumal." pøerušil souvislou
øeè Karel a napil se piva.
,,Kladruby jsou pokud vím rehabilitaèní ústav a ne nìjaké ,,letní
prázdninové úložištì dùchodcù." podotkl jsem nesmìle. ,,A takhle to
funguje rok co rok," rozjel se zase mùj Srba. .,,Ti co opravdu potøebují rehabilitaci jako koza drbání, tak ti zaènou pøicházet až v záøí."
dokonèil pro mne šokující dialog. Byl jsem z toho paf! Vím o rùzných
nepravostech z televize, ale tohle masové ukládání lidí na úkor tìch,
kteøí to opravdu potøebují, i když jen pøes letní prázdninové mìsíce, je
i na mne moc. ,,Je to možné?" ,,Je!"
Mávnutím kouzelného proutku dùchodci zaèátkem záøí zmizeli.
Zaèala sem pøijíždìt omladina a bylo hned veselo. Ten Karlík mìl pravdu. I toto øíká nìco o stavu naší spoleènosti, kdy elita národa nìco øíká
a úplnì nìco jiného koná. A pro mrzkých pár tisíc za ošetøovatelku
(mohli by si jich platit nìkolik), dìlají taková ,,šméèka!" Co je to za
lidi, že si to dovolí! Co je to za lékaøe, kteøí to napíší! Mají nás za ovce
a zdravotnictví za jejich dojnou krávu? Pak se nemùžeme divit, že na
ty, kteøí péèi opravdu potøebují, tak se na ni nedostanou. A pøitom
mìsíèní pobyt v Kladrubech je pro vìtšinu z nás postižených, jediná
možnost jak se dostat mezi lidi. A to mezi pøátele, kteøí jsou na stejné
lodi a kteøí mají stejné problémy.
Byl jsem v Kladrubech velmi šastný èlovìk, protože jsem tu byl
mezi svými. A taky se tak cítil. Nikdo tam na mne nekoukal jako na
nìjakého exota. Bylo to fajn. Jako doma. Ještì lépe. Mohu tu plavat,
jezdit do lesoparku i na pivo, hrát dámu. To doma nemám. Doma hraji
dámu jen proti poèítaèi. A jsem bit jako žito. Tady vyhrávám. Do Kladrub moc rád jezdím. Je tam opravdu nádhernì!
64
DEN BLBEC!
Po obìdì jsem mìl èasto vìtší hlad než pøed ním. Tak ,,kvalitnì"
v ústecké nemocnici vaøili. Na rozdíl ode všech pacientù na pokoji jsem
nenadával na ty ,,blivajzy", protože jsem se v Ryjicích, proè to neøíct,
pìknì rozežral. Pøed žádnou operací nesmíte pùl dne jíst a po ní také
ne. To je jasné každému. I mnì. To se mi vždy trochu scvrkne mùj vytahaný bachor a je mi tak blbì, že se jíst ani nedá. To není o vùli, ale už
o životní nutnosti. Potøeboval jsem už koneènì trochu víc zhubnout.
V LDN-ce to pøi výborné, témìø domácí stravì nešlo. A tady jsem mìl
jednu z posledních šancí.
Manželka mi vždy pøinesla navíc nìjakou tu mòamku, protože po
letech se mnou ví, co nejvíc miluji. Dobré èeské jídlo a sport v televizi. Jen tak na doražení, øíkala. Tak jsem se dlouho dorážel, až se mi to
tak zalíbilo, že to nešlo zastavit. Na návštìvy ženy a známých jsem se
tìšil a dával si do nosu víc než bylo zdrávo. Jednohubky, chlebíèky.
Miloval jsem hlavnì ,,ruská vejce," od èeských slepic. Když jsem
nemìl rozum já, mìlo ho za mne mé tìlo! Když jsem se pøejedl, tak se
bránilo tím, že mi bylo strašnì zle. Papú je neøest, které musím odolat.
Nelze poøád øíkat: ,, Tìlo to žádá, tìlo to potøebuje, tìlo to musí mít!"
Musím se i víc hejbat. Øekne se to raz, dva, ale dodržet to, je podstatnì horší. To ví každý otesánek, když pár kilíèek pøibere. Ženì jsem
neustále øíkal, a nosí míò jídla. Marnì. Zaèal jsem i cvièit. Abych spálil aspoò pár kalorií. V posteli jich moc nespálíte, i kdybyste jste cvièil
hodinu. Myslím sám.
I Èápina si všimla, že dost kynu. Jednoho dne mi øíká: ,,Prochajdo, jak se jmenujete køestním jménem?" Já na to: ,,Josef!" ,,To vám
hošíèku dali blbé jméno," pokraèovala, ,,vy jste se mìl jmenovat
Kyselina nebo Vysavaè, protože všechno sežerete!" Mìla bohužel
pravdu. Udìlal jsem sám se sebou kádrový pohovor a moc jsem se
stydìl. Prohlédl jsem si svou ze socialismu vypìstovanou cejchu.
Nebyla vùbec hezká a už se mi zaèala dìlat druhá její fáze -zástìra!
Když mám hlad, tak se snažím spánkem na nìj zapomenout. Sotva
jsem po obìdì na urologii usnul, vzbudila mì stanièní Zdenièka
65
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 66
a oznámila mi: ,,Pane Procházka, jste v poøádku a zítra Vás pøekládáme do Ryjic!" A je po hubnutí. Nebylo. Vzápìtí zazvonil mobil a mìl
jsem na drátì Vinohradskou nemocnici. Osobnì paní primáøku, která
mi øíká: ,,Jste schopen se k nám do dvou dnù dostat?" Nevìdìl jsem
to, ale s velkou radostí jsem øekl: ,,Ano! Dnes vám to obratem potvrdím a moc dìkuji." Mìl jsem obrovskou radost. Zadek jsem byl
v Praze ukázat v èervenci už podruhé. Bylo mi øeèeno, že jsem až pátý
ve frontì na tamìjší specielní postel. A když vše vyjde jak má, šel
bych na kudlu pøed Vánocemi. Když už se vám udìlá na ,,sedínce"
dekubit, tak kdo ho jednou mìl, ví co je to za problém a patálii. Když
jste navíc ještì diabetik a rozjede se, tak jediná možnost je plastická
operace. A jediná dostupná postel, která nevychladne, je až na Královských Vinohradech v Praze.
K mému druhému dekubitu jsem pøišel nevinnì závadou mého
vozíku ke konci mého pobytu v Kladrubech. Na sobotním výletì po
odjezdu z lesní vinárny jsem poprvé píchl. Pøední malé koleèko. Velmi
ochotnì mì do ústavu odvezl i s porouchaným vozíkem vedoucí vinárny ve svém autì. Když jsem každý víkend s dobrou partou poznával
okolí, nechtìl jsem strávit nedìli v posteli. Pùjèil jsem si erární vozík.
No a nyní vím, že jsou vozíky pro trvale nechodící a vozíky pro doèasnì nechodící. No a na tom druhém typu nejsou šroubky, které pøipevòují lajntuch k sedaèce pod ní ,ale na ní. A navíc o pár milimetrù pøeèuhují a mají ostré hrany. Navíc otvor pro podruèku není utopen pod
úrovní sezení, ale pøeènívá nad ní. Také jen kousek. Toho se nevšimnete. Ani mì to nenapadlo, že mohou být takhle blbì udìlané vozíky,
kde se mùžete lehce zranit. Aspoò ti silnìjší, kteøí se na vozík spíš šoupají, než na nìj skoèí jak Sandokan. No a pøi pøesunu na vozík a zpìt
do postele se mi bìhem nedìle a pondìlka, než mi opravili mùj vozík,
podaøilo o ty vyènívající šroubky natrhnout oba faldíky co konèí stehna a zaèíná zadek. Zjistil jsem to až za pár dnù, když jsem mìl jet domù
podle flekù na posteli. Vìnoval jsem jim vzornou péèi ambulantnì na
ústecké chirurgii jednou týdnì i 3x dennì doma. Po dvoumìsíèní léèbì
se to nelepšilo. Naopak. Musel jsem pøed Vánocemi do nemocnice.
Navíc s vysokými teplotami. Radost jsem z toho nemìl. A to jsem
netušil ani v tom nejhorším snu, že si užiji nemocnic a LDN-ky až do
øíjna.
Nechal jsem si zavolat stanièní Zdenièku a marnì jsem ji vysvìtloval, že je blbost sanita do Ryjic, když po mnì touží až v Praze. Cukala se: ,,Sanita je napsaná a podepsaná panem primáøem, tak pojedete do
Ryjic. Odtud a si vás pošlou kam budou chtít!" Bylo to logické! Na co
mì poveze jedna sanita do Prahy, když mì jedna mùže odvézt do Ryjic
a pak zase jiná druhý den do Prahy. Naše zdravotnictví na to pøeci má.
Zjistil jsem, že jsem malý pán, na tak velký problém! Jen by to chtìlo
trošku chtít a pøepsat papír a ušetøí se nìjaká tisícovka. Tak uvažuje
pacient, ale ne úøední šiml. Ihned jsem v drahé špièce volal mobilem
panu primáøi na pevnou linku do Ryjic. Že je blbost jet do Ryjic zítra
a pozítøí jinou sanitkou zase do Prahy, když tam mohu jet zítra èi pozítøí rovnou! Pro nìj to bylo logické jako pro mne. Øíkám mu doslova:
,,Pane primáøi, vy jste velká šajba, moc vás prosím, na mìsíc se mi
zbavíte a víte, jak na tu plastiku dlouho èekám." Pan primáø to ideálnì
vyøešil. Za hodinu pøišla stanièní a struènì mi oznámila: ,,Jedete ráno
v pìt do Prahy!" ,,Jupí," zajásal jsem. V úterý v pìt jsem byl pøipraven.
Sanita pøijela v sedm!
Øidiè vypadal sympaticky. Byl jsem moc rád, že bych mohl být za
dva mìsíce opìt doma. Když saniák vyhodil dva spolujezdce ve Štìtí
a Roudnici, tak jsem usnul. Vzbudil jsem se až na Vinohradech. Protože mám cévku, tak jsem pytlík dal na zem, aby mìla spád. Pøi rychlém
probuzení jsem na ní zapomnìl. Jak se mnou saniák vyjíždìl na lehátku ze sanity, tak mùj pytlík nechtìnì pøejel a poškodil. Øekl mi jen, že
se mi válí pytel po zemi. Sebral jsem ho a strèil jsem si ho jako vždy
mezi nohy. Nevím, zda sympatický øidiè umìl èíst. Vezl mì z urologie,
tak mì strèil taky na urologii! Ale mìl mì hodit na plastiku! V èekárnì
urologie mì pøehodil z lehátka na jejich lehátko a strèil mì ke dveøím
pøíjmu a odjel. Èekárna byla plná lidí. Každý, kdo sem pøišel, se šel do
rohu k takové pøijímací kukani nahlásit sestøièce. Ta se každého ptala
s èím tam jde. Tak se to v té èekárnì rozléhalo, že i když jsem nechtìl
poslouchat, tak jsem vše slyšel. Jeden šel na kontrolu prostaty, druhý s
moèovým mìchýøem, tøetí s výtokem. Nìco strašného a deprimujícího.
66
67
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 68
Došlo mi, že sem nepatøím! Mìl jsem v mobilu èíslo sestry, které jsem
potvrdil vèera dnešní pøíjezd. Když jsem ji zavolal, že jsem nevím proè
na urologii, tak mi øekla: ,,Vydržte, pošlu pro vás sanitu!" Z dlouhé
chvíle jsem si prohlížel pacienty. Pøekvapilo mì, že je tu dost mladých
žen. Zaujaly mì dvì pìkné tøicítky, které se na mne culily. S hrùzou
jsem zjistil proè! Jak se mì tím pøejetím poškodil pytlík, tak tekl. No
a jak tekl, tak se moè prosákla do svìtlých teplákù. Mezi nohama jsem
mìl velký mokrý flek. To ještì šlo. Pytlík v rozkroku nebyl vidìt, tak si
koèky myslely, že jsem nìjaký pochcandíra. Pøi té smùle jsem nìjak
zamotal hadièku, která se skøípla. No a to pak vždy dojde k erekci.
Krásnì jsem stanoval uprostøed èekárny plné lidí. Trapas jak vrata.
Zaèal jsem se pøehrabovat v rozkroku, abych zabezpeèil odtok a ten
mùj prùšviháø lehl. Když se mi to podaøilo, pøikryl jsem se igelitkou
a èekal až pøijedou z plastiky a vypadnu odsud. Po hodinì sanita dorazila a pøevezla mì o 200 metrù dál do èekárny plastické chirurgie. Tam
mì prohlédli a po vyfocení dekubitu odvezli na pokoj. Požádal jsem
o nový pytlík a pøebalil se. Koneènì jsem se dostal tam, kam jsem patøil a kam mì mìl ten ,,analfabet", øidiè sanitky z Ústí hodit rovnou.
Když vše tady zase dobøe pùjde, budu koncem øíjna doma. Mìl jsem už
špitálù za poslední ètyøi roky plné brejle.
Ležel jsem na Vinohradech na specielní nafukovací posteli s pískem. Neustále do ní foukal ventilátor vzduch. Vznášel jsem se na takovém vodním lùžku. Stálá teplota byla 33 stupòù. Je prý ideální na nejrychlejší vyhojení. Nevýhodou je, že musíte vypít dennì pìt litrù tekutin, aby nedošlo k dehydrataci. Být to pivo, tak by to byla sranda. Ale
pít tolik litrù èaje a minerálek dennì je strašné. Mìsíc to musím vydržet zde a mìsíc v Ryjicích. Pìknì to proroste a pak už koneènì hupky
domù. Vše vyšlo, jak jsem si pøál. Natoèil jsem dalších deset dlouhých
mìsícù po èeských špitálech! Když jsem dorazil domù, tak vìøte nebo
ne, nevìdìl jsem jak zapnout poèítaè a jak pøipojit pøílohu k e-mailu!
Vyhýbejte se nemocnicím jako èert køíži. A chcete nebo ne, dostane
vaše psychika pìknì na zadek. Už jsem si poøídil dávkovaè na prášky
pro blbé. Skleróza mì nebolí, ale nìkdy se najezdím až až. Co bych ale
pro své zdraví a pro své bližní neudìlal.
68
JARDA LÉÈITEL
Jak už to v nemocnicích chodí, tak se na pokojích støídají pacienti. Nikdy pøedem nevíte, jaké štìstí vás potká a kdo vás na dobu neurèitou potìší svou pøítomností. Vybírat si nemùžete. Èasto se více tìšíte, až nìjaký exot z pokoje vypadne domù, protože nìco tak blbého jste
v životì ještì nepotkali. Ještì že tu jsou milé, krásné a vìtšinu dne
usmìvavé mladé, nádherné sestøièky a jejich kozièky.
Když se nauèil na protetice jako mladý kluk zase chodit s podkolenní protézou Jarda Ulman, který byl mùj bodrý vrstevník a mìl
jít po pøíjemném mìsíci s námi domù, tak jsme èekali, kdo pøijde.
Jarouš se vypracoval na experta v léèení velmi aktivních a hodnì protivných dìdkù. Navíc byl velký vtipálek. Moc nám pomohl a moc
nám tu bude chybìt! Byl to správný kolík a byla s ním sranda. Na
pokoji s ním bylo vždycky veselo, i když nám do skoku èasto nebylo. Nìkteøí dìdci, co s námi byli na pokoji, bývali aktivní vždycky
v dobì, kdy každý slušný èlovìk v noci èi po obìdì spal. Ne že by
sexuálnì harašili, ale byli nejvíce èistotní v noci a k ránu. Jako kdyby
na tom v jejich vìku nìjak záleželo. Když to na nì pøišlo, tak nebyli
líní ve ètyøi hodiny ráno vstát, oholit se elektrickým strojkem, který
pamatoval krále klacka a jít se sprchovat do koutu koupelny, která
byla pro dva pokoje spoleèná. Všichni si dali øíct, jen dìdek Kryl ne.
Byl samorost a to co vyvádìl, bylo na jeho zabití. Nejenže vzbudil
nás tøi, ale i další ètyøi pacienty na pokoji vedle. A vrchol všeho bylo,
že si pøi tom ten exot a bývalý horolezec ještì pozpìvoval. Jeho falešný zpìv nám zvedal adrenalin do neskuteèných výšin. Slova o jeho
bezohlednosti a kázání nepomáhala. Na dìdka nic neplatilo, ani
domluva sestøièek a doktora. Bylo nám velkou záhadou s èím tady
dìdek je, když lítá jak fretka. ,,Asi nejspíš se siflem na mozku," tvrdil zbytek pacientù na pokoji.
Jarda koumal, jak dìdka nauèit slušnému chování, až na to pøišel.
Zjistil odpoledne, kde je uzávìr teplé vody a než šel veèer spát, tak ho po
dohodì s noèní sestøièkou, s kterou kafoval, zavøel. Ráno ve ètyøi hodiny, to byl dìdkùv oblíbený èas, starý horolezec vylezl za svou nezbytnou
69
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 70
hygienickou oèistou. Než se oholil, tak už jsme byli všichni vzhùru
a èekali co bude dál. Když zalezl do koupelny a zaèal tam štrachat, tak
Jarda mìl už dávno nasazenou protézu a navíc pøipravenou hadici ve
sprše naproti. Dìdek mìl jednu vlastnost, kterou dodržoval. Byl levièák,
tak se sprchoval zásadnì vlevo! Když po vykroucení kohoutku zjistil, že
teplá voda vùbec neteèe a asi jen tak nepoteèe, tak se mu koupat ve studené vodì vùbec nechtìlo. Tak moc èistotný zase nebyl.
Jarda za ním vlezl do koupelny a øíká mu: ,,Pane Kryl, vy takový
èistotný èlovìk, se dnes nebudete koupat?" ,,Né! Nejsem blbej, abych
se koupal ve studené vodì, když teplá neteèe a nastydnul jsem," pravil. Jarda na to: ,,Pane Kryl, pøece nejste prase, vy se musíte vykoupat! Mnì se strašnì líbí jak vy jedinej na pokoji smrdíte mejdlem,
který doma strouhá moje manželka na vyváøku prádla!" ,,Tak vás budu
muset vykoupat sám!" Pustil na dìdka studenou vodu z hadice a dìdek
øval jako by ho vraždil. Jarda mu po skotském støiku øíká: ,,Tak když
už jste pìknì namoèený, tak se namydlete, a vás mohu spláchnout!"
Dìdek funìl jak prase v bukvicích a øval že si pùjde stìžovat. ,,To
mùžete pane Kryl! My jsme si na vás také stìžovali a vy jste na nás
kašlal a terorizoval nás tady všechny! Já se domù už moc tìším a jediné co mi mùžou udìlat je jen to, že budu doma o pár dní døív, než se
z vás tady zblázním, nebo vás radìji uškrtím a každý soud mì musí za
nepøíèetnost z vás osvobodit, protože takového debilního vola a exota
jako jste vy doma urèitì mít nebudu a koneènì se jednou poøádnì
vyspím!"
Dìdek nezklamal a za tepla si ráno stìžoval. Bylo mu to houby
platné. Personál ho mìl plné zuby a tìšil se až vypadne a bude si ho užívat jeho babèa doma. Léèba šokem mìla úspìch. Dìdek držel bobøíka
mlèení. S nikým celý den nemluvil a kul plány, jak vyšplouchnout
s pøesilou. K tomu se nedostal. Našli mu nìco. My jsme mysleli, že fakt
syfilis na mozku. Jarouš zjistil, že byl pøeložen na urologii. To byla
úleva. Nechali jsme si pøinést pivko. Odchod pana Kiše byl vhodný
dùvod k napití. Navíc novic na pokoji Dušan, vìdìl, co se v Èechách
sluší a patøí. Mìl zašitou slivovici a každému nalil malého ,,achtlika,"
abychom spálili bacili a vypálili èervy.
70
ÈESKÝ SYSEL
Když ležíte rok v nemocnici, tak vaším pokojem projde tolik lidí,
že nìkteøí, kteøí vyboèují z toho na co jste zvyklý, zùstanou v pamìti.
Takový èeský sysel byl i všežravec pan Robert Maleèek. Mìl cukrovku, mìl držet dietu, mìl zhubnout, ale nemìl vùli. Tvrdil, že je jen jednou na svìtì, tak si to musí užít.
Tak dlouho užíval života až pøišel v padesáti letech o nohu. Jeho
žena si nejvíce užívala nákupù. To co mu nosila do nemocnice jako
soumar a to co pan Maleèek snìdl, se jen tak nevidí. Když už mu pøinesla ve støedu a v nedìli plnou tašku ne jídla, ale žrádla, tak pøeci
nepùjde s prázdnou taškou jen tak ,,mírnix, týrnix" domù! Tak její
mužíèek sysloval. Nebyl líný tìsnì po každém jídle, kdy všichni ostatní ještì trávili, projet všechny pokoje a sebrat zbytky pro slepice. Na
protetice bylo chvályhodným zvykem pro pacienty, se kterými jsem se
nikde jinde nesetkal, nechat po veèeøi pro hladovce zbylý chleba
a housky v jídelnì na platì. Sem tam si každý vzal housku èi chleba na
doražení èi k nìèemu dobrému z domova. Vìtšinou se tam peèivo
dávalo v 18 hodin, než šla obsluha jídelny domù. Kdo si na doražení
vzpomnìl o pùl hodiny pozdìji, mìl smùlu. Nic už na nìj nezbylo. Pan
Maleèek si vyèíhnul dobu, kdy v jídelnì nikdo není a všechno strèil do
pøipravené tašky, kterou mìl poøád na zádi vozíku, na kterém jezdil.
Vlastnì to bylo tak jako jinde, kde vám na doražení nedali nic. Nenažraný Robert, tuto vymoženost zlikvidoval.
Vùbec se to nelíbilo dvìma bezdomovcùm, kteøí se tu léèili a strava
jim nestaèila. Když zjistili, kdo jim bere jejich jedinou obživu, tak si
poradili. Vylákali Roberta na cigárko a pivko. Jeden s ním popíjel
a druhý konfiskoval. Pøišel k nám na pokoj a vzal si to, na co mìl nárok.
Žravý Robert, když popil a pokouøil, tak pøi cestì na pokoj sebral nìkdy
tøi krajíèky chleba, které si chtìl uložit do své nìkolikakilové sbírky.
Z hrùzou zjistil, že mu ,,futr" pro slepice nepøibyl, ale naopak ubyl. ,,Kdo
mi ukradl housky a chleba," ptal se mne. ,,Já jsem spal, tak nevím,"
zalhal jsem. ,,Když ti nìkdo nìco ukrad, tak já zazvoním na sestru
a nahlásíš krádež!" Škubal se jak prvnièka a nahlásit nic nechtìl. Vystar71
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 72
toval z pokoje jako raketa a jel, sám zlodìj, hledat zlodìje. Bezdomovci
byli dva, jak bratøi v Kristu. Byli hubenìjší než jak býval pan Kemr.
Když vidìli oni i jejich zvìdové, co vždy ve støedu a v nedìli ukládá za
dobroty do spoleèné velké lednièky na chodbì žena pana Maleèka, tak
neodolali. Nebylo dne, aby žravý Robert nebreèel, co se mu všechno
ztratilo z lednièky. Vepøová konzerva, zavináèe, lovecký salám, øízeèky,
paštièka a klobásy. Vzteky breèel a chtìl domù, že s takovýma zmetkama tu nebude. Jak mùže nìkdo sežrat svému bližnímu nìco, co není jeho.
Tomu se divil nejvíce. Mùže. Kdybych mìl hlad, jako ti bezdomovci
a nemìl jsem žádný pøísun, tak bych asi také neodolal.
Na to, že byl v invalidním dùchodu, tak nám bylo divné, kde na to
všechno bere prachy. Jeho žena už také nepracovala a užívala si nejen
jeho, ale i v týdnu vnouèat. Navíc byla majordomus jejich velké a nové
dvougeneraèní vily. Moc rád se nám pøi povídání pochlubil, jak vychoval tøi syny a že mají všichni vysokoškolské vzdìlání. Jeho prostøední
syn podniká ve stavebnictví ve velkém a daøí se mu. Opravdu vše co
dìlal, dìlal dùkladnì. On i jeho rodina.
Pan Maleèek s námi nadále zùstal. Zmìnil jen taktiku. Jeho žena
dál tahala plné tašky jídla. Zmìnila podstatnì sortiment. Nosila ménì
jídla co se sní hned a kvanta tatranek, fidorek, Bebé sušenek a jiných
delikates a laskominek. To vše narvala do stolku a co se tam nevešlo,
ještì do skøínì. Pøipadal jsem si ten den, že nejsem ve špitálu, ale že mì
strèili do malé prodejny. Svou hubu si Bertík, jak mu nìžnì øíkala jeho
ženuška, nadále nemínil ošidit. Jen jsem obdivoval, že mu z toho
všeho, co splácá páté pøes deváté, není špatnì. Musím ho i pochválit.
Když se blížila støeda nebo nedìle a zjistil, že to co ještì má k jídlu,
nestaèí sníst sám, tak se podìlil s kamarády. Jako by mìl strach, že mu
žena vynadá, že to co mu tak pracnì nosí, ani nesní. Jeho strachu jsme
fandili. Musím zdùraznit, že se opravdu snažil, aby vše snìdl. Dìlal co
mohl, aby si to zbaštil sám. Nebyl líný se najíst i v noci. Ten tu svoji
hubu opravdu nešetøil. Jen nám lezlo na nervy to rozbalování obalù,
když nás to neustálé šustìní budilo. Pøi jeho noèních žranicích jsme
byli èasto vzhùru. Bylo slyšet, že mu v jakékoliv denní i noèní dobì
opravdu moc chutná.
72
JAK JSEM RADCE VRÁTIL ÈICH!
Strávil jsem v Kladrubech již týden. Byl jsem z nezvyklé a pro mì
intenzivní rehabilitace tak zmakaný, že jsem zvládl veèer koukat jen na
telku a na zaèátku filmu jsem zbliknul. Bolel mì celý èlovìk i nohy,
které mám ochrnuté. Nemìl jsem sílu ani chu nìkam vyrazit. Svrbìla
mì ale pusa. Potøeboval jsem si s nìkým popovídat. Pøi cestách na
rùzné procedury jsem pár sympatických lidí ve fofru míjel. Jiné jsem
potkával ve spìchu v jídelnì. Všichni byli v pohodì. Proè já jsem jak
debil uhonìný a oni ne, ptal jsem se sám sebe.
,,Je to velmi jednoduché," sdìlil mi mùj první kamarád a spolustolovník v jídelnì Pepa. ,,S jedním zadkem nestihneš všechno," øekl
znalecky. ,,Ty se honíš jak TomᚠEnge, aby si stihl všechno to, co ti
doktoøi napsali, viï! Strhᚠnám tu nᚠkrásný a køehký personál a znièíš ještì sám sebe." Mìl pravdu. Na nìkterá spoleèná cvièení nás mìlo
chodit deset, ale bylo nás tam s bídou pìt. Sem tam nìco jsem v dalších
dnech vynechal a hned jsem se cítil lépe. Prostì zkušenosti zbìhlých
harcovníkù jsou k nezaplacení. Ptal jsem se Pepy, co on a ženský? Sám
jsem v sobotu dopoledne sedìl pøed hlavní budovou, prohøíval jsem si
na sluníèku svùj kruponek a èetl Blesk. Pøijela ke mnì sympatická paní
na vozíèku a ptala se mì, co bude veèer v telce? Popovídali jsme si
chvilku o všem možném a zeptal jsem se, co bude dìlat odpoledne, že
bych rád poznal zdejší okolí. Moc po mé spoleènosti netoužila, že už
nìco má. Mìla. Pøijel za ní pøítel, mladší než ona a chodící. Hlava mi
to nebrala a koukal jsem na to dost pøekvapenì. Staèil jsem si ještì
všimnout, že ta pøíjemná paní po boku svého pøítele krásnì rozkvetla.
Jak naše jabloò z jara.
Dal jsem se do party s kluky z prvního patra, co jezdili do lesoparku. Byla to paráda. Na tìch našich ,,Vranících" jsme si protáhli
pìknì trubky a ujel jsem napoprvé dobré 4 kilometry. Ruce jsem mìl
vytahané jak opièák. Veèer mi chutnal Staropramen jako už dlouho ne.
S chutí jsem si dal dva kousky a ten první jen zasyèel.
Dojeli jsme po asfaltových cestièkách až k velkému kopci a dál to
nešlo, protože tam byl velký padák dolù. Dolù bychom sjeli, ale naho73
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 74
ru bez cizí pomoci už tìžko. Jak jsme tak dumali, že je to naše koneèná, tak se v dáli pod kopcem vynoøily tøi docela pìkný a pohledný ženský. Poèkali jsme si až k nám dorazí. Když dorazily, tak jsem se jako
nejstarší a nejodvážnìjší pozeptal, co je dole tak pìkného a odkud
jdou? Dozvìdìli jsme se, že Lesní vinárna.
,,To je moc hezké, že vinárna. Pro nás je to ,,pasé", protože bez
nìèí pomoci se nevydrápeme zpátky", smutnì jsem konstatoval. ,,A co
jste si tam daly, dìvèata dobrého?" ptal jsem se zvìdavì. ,,Mají tam
lahodný burèák", odpovìdìla nejmladší Radka..,,Navíc kousek od
vinárny je krásný rybník," pokraèovala v informacích. Dìvèata pospíchala na veèeøi. Byla v první smìnì. V pohodì jsme je domù doprovodili. Dozvìdìl jsem se, že Maruška a Eva jsou po mozkových pøíhodách a chodí spolu v jedné skupinì plavat i cvièit. Radka byla po dvou
operacích mozku po autonehodì. Špatnì mluvila a stydìla se za to. My
jsme byli naopak rádi, že jsme objevili milé spoleènice. Nám pusy jely,
jak nìjakým drbnám a dìvèatùm zase sloužily nohy. Každý dal k dispozici své pøednosti. Vznikla z nás výborná kamarádská parta lidí
odlišných profesí i vìku. Jedno nás ale spojovalo. Zlepšit svùj zdravotní stav a být co nejvíce samostatný.
Se zdravými lidmi se o našich osobních problémech povídat moc
nedá. Jako sytý nevìøí hladovému, tak zdravý èlovìk zase nevìøí
nemocnému. Nìkdy ten nemocný vypadá velmi zdravì a on jediný ví,
jak na tom je a nikde se tím nechlubí. Ono totiž není èím. A je dobré
tím nezatìžovat své blízké. Což vìtšina z nás dìlá. S osudem se musí
každý poprat sám. Tady v Kladrubech jsme všichni na jedné lodi a dá
se bez nadsázky øíci, že jste tu mezi svými! A v krásném prostøedí.
Než jsme došli a dojeli do jídelny, tak dìvèata znala druhého
Pepu a Fandu. Na víkend jezdí dost lidí, hlavnì Pražákù, domù. Super
byla v pátek odpoledne prázdná poèítaèová uèebna. Pro nás z daleka
je to výhodné. Na jídlo mùžeme jít v sobotu a nedìli kdykoli s kýmkoli spoleènì. Nectí se zasedací poøádek, smìny a mùžete sedìt s kým
chcete a kde chcete. Moc se nám to líbilo a hojnì jsme to využívali.
Pepíno vždy øíkal: ,,Je lepší sedìt u stolu s prsatou ženskou, než
s krásným chlapem!" Mìl svatou pravdu i v tom: ,,Že pacient leèí
pacienta!" Já bych to ale trošku upøesnil: ,, Pacientka a pacient se léèí
vzájemnì!" Tak to tu opravdu fungovalo. Ve vší slušnosti a poèestnosti. Když máte pøátele, tak jste v pohodì duševní i psychické. Už
mì nebolelo celé tìlo ze cvièení a zvládal jsem vše co jsem mìl pøedepsané. Navíc se sešla výborná parta vozíèkáøù pøi sportovní hodinì. Hráli jsme pinèes, házeli šipky, hráli ruské kuželky. Byli jsme
velmi soutìživí, hecovali jsme se a soutìžili o pivo a víno. Stihli jsme
støílet z luku, házet diskem, oštìpem i koulí. Stihli jsme i hokejbal
a basket. Když jsme vyhráli, šli jsme to zapít veèer s dìvèaty. Když
jsme prohráli tak jsme to zapili též. Prostì spoleèenský život, jak se
øíká, jsme mìli velmi bohatý. V týdnu to bylo nároèné fyzicky
a víkendy byly zase nároèné finanènì!
Tak se mi v Kladrubech zalíbilo, že se mi nechtìlo vùbec domù.
Víkendy a stravování s dìvèaty mìlo další výhodu. Holky nebyly tak
vyhladovìlé jako my a vždy se zeptaly: ,,Kdo chce paštièku?" ,,Kdo
chce šunkový salámek?",,Kdo chce sýra?" Vždy se nìjaký hladovec
našel a dá se øíct, že jsme se bratrsky dìlili. Nejvíc dostal Pepíno, který
byl poøád pøi chuti. Nemuseli jsme se o víkendu dobouchávat v restauraci ïábelskými toasty. Dali jsme si radìji naveèer z dìvèaty lahvièku
èerveného víneèka. Dìvèata pak mìla v oku jiskru, èervené tváøièky
a rozpovídaly se tak, že se jim o tom pøi nástupu do Kladrub ani nesnilo. Na kopci nám pøipadaly jak tøi puky, ale po dvou deci èerveného
z nich byly normální ženský.
Dohodli jsme si s nimi dopolední výlet v nedìli k Lesní vinárnì
a rybníku. Toužili jsme moc po poznání krajiny i dìvèat. Ráno jsme si
na srazu pøed cestou dali kapuèíno z automatu pøed recepcí (chvilku
jsme èekali než se dìvèata sejdou). V 9,15 jsme vyrazili v šesti na
výlet. Utvoøili jsme dvojice a vyzvídali jsme cestou informace jeden
o druhém. Radka krásnì vonìla, tak jsem se jí zeptal cože je to za pøíjemnou vùni? Odpovìï byla pøekvapivá! ,,Já jsem po nehodì a operacích ztratila úplnì èich a nic necítím!" Cesta nám trvala slabou pùlhodinku. Popovídal jsem si s Radkou za tu chvilku, více než za celý
týden. Rybník, holky a okolí bylo nádherné. Bylo tam i moc lidí. Hlavnì zelených mužíèkù. Když jsme se pozeptali co se tu dìje, tak jsme
74
75
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 76
zjistili, že je tu tradièní rybáøská soutìž. Opékaly tu na nìkolika místech na nìkolik rùzných zpùsobù ryby a pìknì to tu, když jsme pøijeli
blíž vonìlo. Nedalo se té vùni odolat. Lákalo nás to všechny. Nìjak
nám po cestì vytrávilo. Koupili jsme na ochutnání pár nejlákavìjších
kouskù pro nás i dìvèata. Manželky rybáøù se vyznaly v kuchaøském
umìní i v tom, co je dobré. Byla to opravdu delikatesa. Tak jsem neolizoval kostièky a prsty, jako tam. I nejdøíve upejpavým dìvèatùm dietní ryby moc šmakovaly. Protože ryby potøebují plavat, tak jsme se
zastavili cestou zpìt omrknout vinárnu.
Otevírala až odpoledne. Pøesto ochotný pan vedoucí, který øezal
døíví do krbu na zimu, se nás pøišel zeptat, co si dáme. Kšeft jsme mu
neudìlali. Každý baštil dost práškù, tak jsme si dali kafíèka a minerálky. Byla tam pohodièka a pìkné posezení uvnitø i venku. Blížil se èas
obìda i návratu. Výlet s dìvèaty nemìl chybu. Holky se rozpovídaly
a pøipadalo mi, že se neznáme dva dny, ale už léta. Byla to skromná
a slušná dìvèata. Každá mìla své kouzlo. Je k nevíøe, že takové mladé
a štíhlé ženy mùže v jejich vìku potkat to co je potkalo. Divil jsem se
tomu, ale i já jsem dopadl stejnì.
Mírné stoupání zpátky jsem v pohodì zvládl sám. Èím déle jsem jel,
tím ménì jsem mluvil. Po 300 metrech zaèal nekoneèný kopec. Mìl jsem
ho po deseti minutách plné ruce a slyšel jsem i Radku, jak ji já i kopec
dáváme pìknì zabrat. Kluci na tom se s køehkým doprovodem nebyli
o moc lépe. Sem tam jsme odpoèívali a mìli kopce plné brýle a dìvèata
plné kecky! Po pùl hodinì jsme se blížili k vrcholu a i ke konci našeho
trápení. Když jsme všichni mleli z posledního, zaèalo nás pøedjíždìt starší auto, které strašnì èoudilo. Nemìl jsem už sílu na øidièe nadávat.
Radka tu sílu mìla a zaèala: ,,Co je to za debila, že jezdí po stezce pro
chodce a chce nás udusit, smraïoch jeden!" Na kopci se mi rozležela
v hlavì ta poslední dvì slova, co øekla. Smraïoch jeden! ,,Radko," øíkám
ji ,, Ty jsi cítila ten smrad?" Chvilku trvalo, než jí došla má slova. ,,To je
paráda, vrátil se mi zpátky èich!" ,,Tak jsem si neprotáhla své tìlo roky,
jako dnes s Tebou," øekla bezelstnì. ,,Kam se na kopec hrabou léky
a doktoøi! Staèí tlaèit vozíèkáøe do pìkného krpálu a Pánbùh mì odmìnil. Udìlala jsem dobrý skutek a on mi vrátil mùj ztracený èich!"
76
NEMUS͊ BÝT MLÁD, ABYS MOH MÍT RÁD!
Èasto jsem slýchal, že chlapi v letech, kteøí se dostali do lázní
s nìjakým neduhem, tak se tam chovali jak utržené vagóny. O ženách
jsem slýchával to samé. Doma je dost ženáèù cudnost sama, ale když
jim chybí dohled manželky, stávají se z nich i v rehabilitaèním ústavu
lvi salonù a lovci. Ženy, co si myslí, že jsou emancipované, tak pøeci
nezùstanou o nic pozadu. Chtìjí sobì, a hlavnì svým mladším pøítelkyním dokázat, že jsou schopné ještì sbalit pìkného chlapa a nìco si
užít. Pomalu si ale nepamatují, co si chtìjí užít. A hlavnì se pak musí
zatepla pochlubit. Co je to stálo úsilí a penìz, o tom takticky nemluví.
Ta krása, kterou jsem tu vidìl na vlastní oèi, i mì muži na vozíku dodala trošièku kuráže. Mìl jsem sám sebe a své postele dost. Válet se sám
tøi roky v posteli není zrovna to pravé oøechové, po èem jsem v podzimu svého života toužil.
Když jsem pøi hudební produkci na verandì hospùdky v Kladrubech vidìl v nejlepších letech nìkteré obézní koèky, jak se natøásají
a pøi tom si vypalují zobáky, tak jsem se jel radìji projet k automatu pro
kapuèíno. Pepíno jel se mnou a já mu øíkal: ,,Jsou tu baby, které nemusím vidìt a nechtìl bych je ani zadarmo! A ty, co se mnì líbí, tak tam
mi pšenka nepokvete!" Pepíno mi oponoval: ,,Já jsem, Pepèo, v takovém srabu, že kdybych si dal ještì dva fernety, tak tomu sympatickému
manželovi té menší ètyøicítky bych to udìlat nemohl, ale jeho ženì
bych to s radostí udìlal dvakrát za sebou!"
Po úraze míchy jsem se dostal poprvé na delší dobu od ženy
a rodiny na tøi mìsíce do Kladrub. Po tøech letech po nemocnicích
a stejnì tak dlouhém sexuálním pùstu jsem trochu pøibral (ve špitálech
zas tak dobøe nevaøili, to mì vykrmily návštìvy). Pøipadal jsem si také
jako vagon, jen s tím rozdílem, že nejsem utržený, ale mám nìjak
zadøená ložiska. Nešibují se mnou sem tam ,,ajzboòáci," ale musím se
posunovat a pøesunovat sám a jsem vagón tìžkotonážní. Pastva pro oèi
tu byla, to zase jo. Ale z druhé strany dùležitá odezva, ta zase ne. Ani
náznak. Jejich škoda. Zkušeností s milováním jsem mìl dost, ale možnosti omezené. Toužil jsem, že bych mohl nìjakou ženu potìšit. Jazyk
77
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 78
a ruce mám pøece zdravé.Lákalo mì si jen ovìøit, jestli jsem náhodou
to vše pìkné a v životì bìžné nezapomnìl! Jako by ve mnì chytly saze.
V takovém jsem byl v rozpuku, že mi harašila chvílemi velká i malá
koleèka mého vraníka. Byl jsem sedící býk!
Dost Don Juanù jsem tu poznal. Nìkteøí vypadali hùø než já. Bylo
jich tu více než psù. Nevynechali jedinou možnost flirtovat, když nìjaký pìkný kousek objevili. Krásných žen tu byla kvanta. Zjistil jsem
i tady, že krása fyzická není vše, protože jak jsou vyèùraní muži, tak
i takové tu jsou ženy. Za popovídání nic nedaly a když je nìkdo trouba
a zve je na sklenièku a zaplatí útratu, je to jeho vìc. Náznak není pøece
slib. Když je to navíc zadarmo, tak si dají do sosáku a pijí jako duhy!
Pak se ten velmi chtivý gigolo diví, že ta nevinná a krásná tváøièka toho
vymlaskne za veèer víc než on dokáže za celý víkend! A víc než snese
jeho penìženka. Pár pøeborníkù jsem vídal dennì a pokaždé s jiným
objevem. Tak rychle nestihnu vymìnit ponožky, jak nìkteøí sexu chtiví
jedinci tu mìní ženy a dívky.
Jsem tu pøece na rehabilitaci a ne na záletech. Já tu mám vlastnì
také ,,zálety!" Létám z jedné procedury na druhou jak TomᚠEnge.
Díky úrazu mám stejnì po sezonì a jediné co tady mohu, je hladit! Hladím krásu oèima, to mi jde nejlépe! Materiálu na èumandu je tu požehnanì pro všechny. Ale na hlazení podstatnì ménì. Více než klientky se
mi líbily rehabilitaèní sestøièky a jejich pøístup k nám pacientùm. Tolik
krásy na jednom místì jsem už dlouho nevidìl.
Pepíno, mùj spolustolovník, se opravdu vyznal. Po skonèení
posledního cvièení odpoledne mì pozval na revanš za vèerejšek, na
kapuèíno. Došlo mi až za chvilku proè. Automat byl v hlavní budovì.
Vyjeli jsme popíjet tento lahodný mok pøed budovu zrovna v dobì, kdy
sestøièky chodily z práce domù na autobus. Bylo krásné léto a teplo.
Nosily pìkné sukýnky a nádherná sexy trièka. Byly nalehko, tak jak se
sluší a patøí to k létu. Byly krásnì opálené a bylo od nich moc hezké, že
nechaly svou krásu pìknì provìtrat. Moc jim to slušelo, nejen zepøedu.
To byla lepší pastva pro oèi než jetel pro bejky. Málem nám vylezly oèi
z dùlkù! Zaèal jsem pøemýšlet, že by nebylo špatné navázat kontakt
s nìjakou pøíjemnou ženou. To, co se nám líbilo, to bylo moc mladé
a hezké, tak tam byla naše šance témìø nulová. Starší baby, které po nás
pokukovaly, byly nic moc a navíc tlusté a prohulené. Líbat jako zapøísáhlý nekuøák kuøaèku, to je jako olizovat popelník! Zato naopak velmi
rád a èasto si èichnu ke krabièce cigaret, která mi naopak nádhernì voní.
Vùnì ženy je ale lákavìjší. Když kolem nás pìknì navonìná paní prošla, tak se mnì málem splašila i cévka s urologickým pytlíkem.
Vzpomnìl jsem si tady po témìø dvaceti letech na tøidièku v letech
paní Urbánkovou. Když o prázdninách chodily na brigádu do sklárny
nádherné mladé studentky, tak se mì zeptala, zda bych si dal øíci
s nìkterou o dvacet let mladší? Tvrdil jsem že ne, ale pak jsem upøímnì chlapsky pøiznal, že jo. A ona mi øekla jedno moudro, které jsem
pochopil až nyní. ,,Když by vám udìlala radost pìkná studentka o dvacet let mladší než vy, mìl byste i vy udìlat na revanš zase radost ženì
o dvacet let starší!" A myslela samozøejmì sebe. Pohotovì jsem se jí
zeptal, kolik jí je? Když odpovìdìla, že 55, tak jsem jí øekl, že mám na
to ještì tøi roky èas. Tenkrát v mých 38 letech jsem se tomu smál a tady
v Kladrubech by mi moc to její moudro bodlo. Jsou moudra našich
pøedkù, která snad budou platit poøád.
Za mne to vyøešil osud. Hráli jsme poslední hodinu boccu pøed
hlavní budovou, když se za mnou ozval pøíjemný hlásek: ,,Pane, prosím vás, kde je tu drogerie?" Otoèil jsem se na vozíku a vidìl štíhlou
paní s hùlkou a velkými plícemi. Bylo moc tìžké se jí dívat do oèí,
když mìla tak nádherný ,,pøedstih!" Poslal jsem ji dolù k závoøe. Na
boccu jsem nemyslel a poøád mi znìl v uších ten pøíjemný hlas. Dohrál
jsem dva souboje a metelil dolù k závoøe. Zalhal jsem jí, že sem jezdím
po posledním cvièení na kávu. A posedí, že nemá kam spìchat, že
veèeøe je až za hodinu. Chvilku se ta pohádková víla pìknì cudnì cukala, ale nechala se ukecat. Od paní Jarušky, tak se jmenovala, jsem
vyzvìdìl, že zapomnìla doma pastu na zuby. Mìla dva syny jako já
a dceru navíc. Probrali jsme všechno možné. Byl jsem rád, že tu zatím
nikoho nezná a že je tu první den. Na dnešní dobu a pomìry byla moc
hodná, upøímná a milouèká. Byla po mozkové pøíhodì celý mìsíc
v komatu. Dlouho si s nikým nepopovídala a moc ji to scházelo. Mnì
také! Byl jsem rád, že si rozumíme. Ráda se procházela, sledovala
78
79
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 80
podobné seriály jako já. Pila èernou kávu i èervené víno. Jeden druhému jsme se svìøili se svými problémy. Byl jsem moc rád, že nás dala
dohromady náhoda.
S ženou si povídám radìji než s chlapem. Je to pøíjemnìjší. Vìøte
nebo ne, na stará kolena jsem se zamiloval. Tìšil jsem se jak puberák,
že po veèeøi pùjdeme na kafíèko a vínko a povíme si, co jsme dnes
dìlali. Chodívali jsme s partou do hospùdky, ale snažili jsme se být
vedle sebe. Po pár dnech nám nestaèilo vidìt se jen veèer. Po obìdì
jsem zajíždìl strašnì rád na Jarušèin pokoj. Zastihl jsem ji u zrcadla
v pøípravì na obìd. Když jsem mladou paní pochválil, jak jí to sluší,
a byla na pokoji sama, dostal jsem pusu. Na èelo, tváø a po týdnu i na
rtíky. Vonìla mládím. Rtíky mìla jemné jak holèièka. Byla o deset let
mladší než já. Jezdil jsem na jídlo v první smìnì a ona ve tøetí, takže
se chvilka našla. Zjistil jsem, že chodí na psací stroj a opisuje nic øíkající texty. Doporuèil jsem Jarušce PC uèebnu, kam chodím. Navnadil
jsem ji, že je lepší si psát e-maily, než opisovat èlánky. Zmìnu si zaøídila druhý den. Do uèebny ji daly dopoledne a udìlali e-mailovou adresu. Nauèila se psát zprávy. Já ji napsal e-mail odpoledne, když jsem
mìl hodinu a ona mi odpovìdìla ráno. Zaèala s dvìma øádky a pak se
rozepsala. Co èlovìk cítí k nìkomu blízkému a srdci milému, mu málokdy øekne. Napsat, že se mi Jaruška líbí a mám ji moc rád, se napíše
jedna dvì. Když vám napíše to samé, cítíte se jako za mlada. Je moc
hezké, když máte nìkoho rád a on má rád vás. Posílal jsem jí i pusinky. Tu nejkrásnìjší, až z Francie a s rukou na srdíèku, jsem dostal mnohem pozdìji. Byli jsme v pohodì a mìli nápady jak v pubertì. Pøi popíjení víneèka øíkám Jarušce: ,,Víš, co je zajimavé? Když si pohladím své
koleno, tak mi to nic nedìlá. Když ale pohladím Tvá kolínka, po kterých všichni mlsnì pokukují, tak je to tak pøíjemné, že se mi splaší hormony, o kterých jsem si myslel, že emigrovali!" Jaruška se trošku
zaèervenala, zrychlil se jí tep, usmála se, držela a øekla: ,,Pepo! Divochu, ty mì mile pøekvapuješ!" Já na to: ,,Jaruško vìtší høích by byl,
kdybych tì nepohladil, protože jseš dìvèe nejen k zulíbání! Radìji
budu pøítulný a nìžný, protože to tak cítím a dìlá nám to dobøe. A ty
navíc rozkveteš jak rùžièka zjara."
80
JAK JSEM DOLUXOVAL
Život na vozíku není žádný med, co si budeme povídat. A ženì,
která se o vás stará jako o vlastního už 35 let, musíte a chcete nebo ne
pomáhat. Udìláte dobrý skutek a alespoò vám den, když není hezky
a nemùžete ven, trochu uteèe. Pøed tìžkým úrazem na kole bylo mé
království u rodinného domku zahrada a skleník, manželky domácnost.
Vzájemnì jsme se doplòovali a navzájem jsme si pomáhali. Do práce
doma a pìstování ovoce i zeleniny jsme zapojili i naše dva syny. Nyní,
co se kluci oženili a mají své rodiny, tak žena zdìdila celé mé království a já malinkou èást jejího. Práce má ta moje vèelièka na zahradì
i doma jako na kostele. Mé konèetiny, jak èasto øíká, jí moc chybí.
Všech pìt. V bøeznu do skleníku sázela øedkvièky a hlávkové saláty.
V dubnu jsme si na nich pochutnávali. Byla to èerstvá, zdravá a køupavá mòamka. Prostì vitamínová bomba. Nyní už rostou rajèata, okurky
a papriky. Už se na nì tìším.
Musel jsem doma s pomáháním pøidat. Myl jsem a utíral veškeré
nádobí, loupal brambory, èesnek, cibuli, zaléval kytky. Vìšel z praèky
mokré a skládal usušené prádlo. Každou chvilku má nìkdo z rozvìtveného pøíbuzenstva a pøátel svátek èi ,,pøirozeniny." Dìlají se jednohubky
a chlebíèky. To moc rád loupu èesnek a strouhám ho s plísòovým sýrem
èi cihlou. Když pøidáte majolku, máte výbornou pomazánku. Ta nemá
chybu. Je ostrá jak bøitva. Práce má výhodu, že mùžu ochutnávat, jestli
to dìlám dobøe. Svoje a ženy výtvory mažu na nakrájená koleèka z rohlíkù èi veky. Mažu si ji pro sebe tajnì na prdelky, které pøeci nevyhodím.
Moje sluníèko mì pochválilo za pracovitost. Nadhodila nenápadnì, že
nerada luxuje. Když byla po operaci kyèle dva mìsíce na vozíku, tak po
mìsíci opatrnì luxovala i vytírala z vozíku. Proè bych tedy nemohl já?
Zkusil jsem to. Radìji vydrhnu velký pekáè èi hrnec než luxovat.
Když jsem za sebou poprvé táhnul vysavaè, tak se mi vytrhla nìkolikrát hadice. Lux se mi zasekl párkrát i o futro dveøí. Pøejel jsem si pøedními koleèky hadici a vysavaè jeèel jak siréna. Vypadl mi i ten sací
kombajn vepøedu. Nadával jsem jak pohan, že to není práce pro mne,
vozíèkáøe. Chtìl jsem dokonce øíct, že bych radìji žehlil. Ale to jsem
81
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 82
zavrhl, protože jsem si v pudu sebezáchovy vzpomnìl, že mi žena
nedávno øíkala: ,,Už mì bolí z té blbé zahrady záda a mohl bys zkusit,
co je to za práci ještì žehlit."
Vzpomnìl jsem si na kamaráda Skaláka, jak k smrti nerad zahradnièil, obracel a sušil seno. Jo, do sena se sousedkou, to jo. S manželkou
ho sušit, to ne! Bylo na nìm vidìt, že ho to nebaví a dával to najevo
ženì, hlavnì ve støedu veèer. Tu pøestal držet! Koumal, jak se té debilní práce zbavit. Až na to pøišel. Trochu víc ,,na práci" pøitlaèil a zlomil
kosu i dvoje døevìné hrábì. Vynadání do nemehel pøežil v hospùdce na
pivu a už k té, pro mne pøíjemné a voòavé práci, nebyl nikdy pøipuštìn!
Zkusil jsem stejnou metodu.
Když ženuška koukala po obìdì na telenovelu ,,Tøi životy Sofie,",
dal jsem se do luxování. Zesílila si zvuk a kroutila oèima nad mou aktivitou. Vysával jsem koberec a pøi pøejíždìní do druhé místnosti jsem se
zasekl mezi dveømi. Musel jsem couvnout a pøejel jsem hadici. Lux
zakvílel jak hyena. Když se mi to povedlo podruhé, tak to žena nevydejchala, vstala, vytáhla zástrèku ze sítì a vysavaè mi vzala a uložila.
Metoda Zdendy Skaláka opìt zafungovala.
Už neluxuji, ale vyfasoval jsem mytí psa. Když se Ája venku,
když je mokro, vylítá, musí se jí umýt nohy i bøíško, aby se nemuselo
poøád luxovat a vytírat a nebylo to doma jak v chlívku. Fenka špice, náš
miláèek, bílá Ája je poslušná a ve vanì klidná. Ale je tìžká jako prase.
Je malinko pøerostlá jako já. Vykoumal jsem metodu jejího mytí. Panièce vleze do vany sama, ale mnì ne. Navíc zaapká podlahu. Mnì ne.
Nalákám ji do okna koupelny, které je v rovinì se zahradou. Hupne na
parapet. Já si ji pøesunu na klín a z nìho mi jemnì sklouzne po vykroucení zatáèky do vany. Vysprchuji ji všechny packy i ji utøu. Pak si dám
na klín ruèník a Ája sama vyskoèí z vany ven. Vùbec jsem si nepomohl. Luxoval jsem ob den. Když je špatné poèasí, a to je letos poøád,
tak z té hygienické oèisty psa nevyjdu. Tìším se, až bude zase nìkdy
hezky a pøemýšlím, jestli mytí psa nevymìním radìji za luxování. Mám
fintu, když se mám Áji dost. Zalehnu do postele z oteklýma nohama
a na Áju jako zapomenu, že je venku. Její mytí si osvìží žena, mladší
syn, snacha i její matka.
82
NEBYL JSEM TO JÁ ! BYL TO SEPTIK !
V sobotu 29.kvìtna 2004 mìla všechna dìcka z Dolních Zálezel
a širokého okolí velkolepý ,,Den dìtí." I když dávno nejsem dítì, tak
jsem dìtský den a velkou radost z nìj mìl i já. Pøijel pro mne naveèer
kamarád a mùj nejlepší pøítel Jiøan Sypecký. Naložil mì do dodávky
a odvezl k nim na grilování. Ženu jsem mìl v nemocnici, tak jsem uvítal zmìnu vzduchu i prostøedí.. Mladší syn Pepa se ženou Jitkou
a s vnuèkou Lucinkou byli se svými pøáteli na høišti Sokola, na té
spoustì atrakcí, co tam byly. Pro dìti i pro dospìlé.
,,Nìjak si Pepíno pøibral", øíkal mi Jiøan pøi nakládání do dodávky.
,,To se ti Jiøí jen zdá, stárneš a ztrácíš sílu," odpovídám mu nesmìle.
Mìl bohužel pravdu, trochu víc, než je zdrávo, jsem fakt pøibral. Pøes
léto to vyjezdím na svém oøi benecyklu. To jsem si ale jen naivnì myslel. Tak jako já jsem mìl vždy málo èasu, tak ho poøád zoufale málo
mají moji nejbližší pøátelé. Navíc bydlím na dost velkém kopci. Sjet
dolù to svede každý trouba. Ale vydrápat se nahoru do tøi sta metrù
dlouhého kopce, na to už musí být fyzièka. A tu nemám. Nemám prostor na trénink ani lidi, co by se jen tak projeli. Navíc nemáme našetøeno na zámkovou dlažbu pøed domem a výjezd na silnici. Pøes zimu
musíme ze dvou invalidních dùchodù nìco nasyslovat, aby to bylo. Pak
mohu trénovat jízdu do kratšího kopce nahoru. Jakmile to nacvièím,
mohu si troufnout dolù. Ale s nìkým, kdo mi pomùže po projížïce
domù vytlaèit. Vìøím, že jen zatlaèit.
Nepøelézal jsem do Jiøanovi dodávky klasicky, ale rovnou mì
i s vozíkem hodil do velkého prostoru pøes dvì lešenáøské podlážky.
U nich doma mì zase vyhodil. Bylo to rychlé a praktické. Krásnì
u nich vonìly grilované špízy. Dal jsem si na rozjezd orosený Zlatopramen, pivko co má øíz, a už se mi sbíhaly sliny. Spoleènost byla
velká, povídalo se a vyprávìli se i vtipy. Mohly se i ty košilaté.
Doma jsem si moc za poslední týden nepokecal. S fenkou špice
Ájou a kocourem Korálkem to není to pravé oøechové. Mluvím na nì
jen já, když jim dávám baštu do misky. Jakmile se nají, spìchají ven,
kde jim je nejlépe. Ája vzornì hlídá dùm, a když k nám nìkdo jde,
naštìká nám ho pùl minuty pøedem, než zazvoní! Korálek se nají, pro83
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 84
spí a upaluje prohánìt koèky. Prohání je dost! Asi i za páníèka, který už
má po úraze, jak se øíká, po sezónì! Pusa mì pìknì svrbìla a potøeboval jsem si s nìkým pokecat. S Mírou a Irenkou, zetìm a dcerou Jirky
bylo o èem. Chybìla jen mladší Jaruška, která se uèila na závìreèné
zkoušky na vysokou. Úspìšnì vysokoškolské studium dokonèila a je
inženýrkou chemie a nyní na stáži v Anglii. Bylo mi po pìti letech
u Sýpkù prima jako vždy. Starší Jaruška, Jirky manželka, je také z rodu
výborných kuchaøek. Naše manželky moc dobøe vìdí, že láska prochází žaludkem a jeho okolím. A uvaøí èi upeèou cokoli, tak se nestydím
u toho si blahem zamlaskat.
Jak si tak spokojenì debužíruji na špízech, tak mi zde nìco nesedìlo. Zavìtøil jsem a neèekanì zaèuchal èlovìèinu. Polil mi hlavu i pleš
studený pot z toho, co jsem ucítil. Že bych to byl já? Žádné mimino
v okolí široko daleko nebylo. Zaèal jsem pátrat nejdøíve v nejbližším
okolí a pak u sebe. Je to v pytli! Jednou za èas nìkam vyrazím a hned
mám v gaích kalamitu? To snad né! Už se mi to neplánovanì nepovedlo hodnì dlouho. Všiml jsem si ale, že Sýpek buduje novou verandu a že má odkryté veškeré odpady, které vedou do nedalekého septiku, který je okrytý a pøikrytý møíží..
To bylo radosti, jak na starém bìlidle, když jsem zjistil, že nesmrdím tutovì já, ale ten odpad do septiku! Náladu nám všem ještì vylepšila Sýpkova sestøenka Lenka-trubka, která pøijela s dìtmi na návštìvu.
Byla štíhlá a dlouhá jak neplacená dovolená. Musím øíci, že to byla
moc krásná trubka. Trubka odpadní, když má dvì boule, tak je zralá na
vyhození. Lenka-trubka, byla pìkný kousek i s kolínky a byla velmi
dobøe udržovaná. Mìl jsem jen strach, aby ji neprasklo sexy trièko.
Pusa jí jela jako správné ženské a znala košilaté vtipy. Dìti jsme poslaly na houpaèku. Bylo to zdravìjší než jim poøád zacpávat uši. Bylo mi
dobøe na duchu i po tìle, že se mi nechtìlo domù. Dojedl jsem pøídavek. Moc jsem si pochutnal. Vyhnal mì domù až chlad. Tam by mi také
chutnalo, ale v pøíjemné spoleènosti lidí, které mám moc rád, mi chutná daleko víc. Je dobré mít pøátele, kteøí vás berou jako zdravého.
Cítím se s nimi v pohodì a je mi s nimi fajn. Je prima být tátou, dìdou
a mít spoustu výborných pøátel.
84
NOVÁ MASARYKOVA NEMOCNICE V ÚSTÍ NAD LABEM
Když se s velkou slávou mìla koncem roku 2003 otevírat za pøítomnosti pana prezidenta Klause nová Masarykova nemocnice (MN)
v Ústí nad Labem - Bukovì, chtìl jsem být u toho. Spíš se ale slavilo
její nekoneèné dokonèení. Mìl to být i den otevøených dveøí pro lidi
a raut samozøejmì jen pro zvané. Bohužel mnì to nevyšlo. Díky panu
prezidentovi. Manželka byla po operaci kyèle a nebyla ještì schopná
øídit naše pøibližovadlo. Chtìl jsem si udìlat s mladším synem exkurzi
na místa, kde budu èastým hostem. Protože i mìstská policie musela
zajišovat celé dopoledne prezidentovu bezpeènost, tak jsem nikam
nejel. Pan prezident byl na tom stejnì. Taky do MN nejel. On totiž
nepøijel! Byl prý moc zaneprázdnìn. Na rozdíl ode mne, který ušetøil
za benzín, obèerstvení a èerstvé tiskoviny, tak státní kasu pøesèasy státní a mìstské policie musely stát pìkný ,,majlant!" Zbyteènì! Z cizího
krev neteèe! Ani nevím, zda se pan prezident organizátorùm omluvil.
Policajtù bylo všude jako much ještì odpoledne, tak asi ne. A nebo dal
vìdìt pozdì? Moc pozdì? Nebo volali z hradu nìkomu nekompetentnímu? I to je možné.
Když jste paraplegik odkázaný na pomoc rodiny a pøátel, tak si ji
samozøejmì považujete. Domova si užijete za rok více než zdravìjší
obèané za pìt let. A chcete nebo ne. Má to pro paraplegiky jednu velikou výhodu, že nechytnou ,,slepièí nemoc!" Nemohou svým manželkám zanášet. Nyní vím, že ani kdybych sebevíc chtìl.
Do MN jsem se tìšil, protože jsem slyšel všude jen a jen chválu.
Ale jen od cizích. Od lidí, které léta znám, jsem naopak slyšel neskuteèné vìci. Hlavnì od pøátel, co tam pracovali! Jako jeden z mnoha
návštìvníkù byl za mnou v listopadu 1999, když jsem ležel po úraze
na ortopedii, kamarád-atlet. Dìlal na dostavbì jednoho pavilonu v areálu nové MN. To, co mi bìhem krátkých návštìv, když se pøišel ohøát,
øekl, bylo neuvìøitelné a šokující. Dost vìcí se zde udìlalo špatnì
a øíkal, že poøád nìco pøedìlávají a bourají, aby to vyhovovalo normám
Evropské unie! Hlava mi to nebrala. Jediné, co mì napadlo, bylo
,,turecké hospodáøství v èeské zdokonalené formì!"
85
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 86
V roce 2002 jsem slyšel a v první fázi zažil nìco podobného
v Kladrubech pøi mé tøímìsíèní rehabilitaci. Tam se boural 18 metrù
dlouhý bazén a prodlužoval se na 25 metrù, aby byl v souladu s normami EU! Jsem malý pán na takové velké úpravy. Jen vím, že jeden
èeský úøedník neví co dìlá druhý. Takový ,,aktivní ouøada", je horší než
tøídní nepøítel, co dokáže v životì zkazit. Nemusíte ani nikam chodit.
Staèí èíst denní tisk, teletext a koukat na telku.
Kdyby každý ,,Veøejný èinitel," v den, kdy odejde ,,od válu" a není
náhodou ,,vykopnutý smìrem nahoru,"( viz pan Špidla a spousta dalších), mìl by mít ,,povinnì" na stadionu Sparty celou hodinu vystaveno vše, co udìlal špatnì a co si nakradl. Skálopevnì vìøím, že pro dost
našich politikù všech stupòù, by byl malý i velký Strahovský spartakiádní stadion. A odsud by mìli jít rovnou do ,,basy!" A vrátit vše, co
,,bìhem služby obèanùm" nasyslovali pro sebe, pøíbuzenstvo, kamarádíèky, rozvìtvenou rodinu a svou stranu!! To je ale utopie.
Veøejní èinitelé za blbost a nìkdy i za debilitu neplatí. To jen mi
blbí, drobní a platící daòoví poplatníci. A rok od roku za všechny více.
A bude hùø! Už zase zvedly plyn, vodu, elektøinu, známky atd...
Nechápu jednu vìc. Jsem vyuèený mechanik. Nabídnou mi dìlat
øeditele úøadu. Normální smrtelník i já bych tuto absurditu odmítl. Politik ne. Ten pokud jde o koryto, tak vezme vše. Že tomu vùbec nerozumí, to mu nevadí, poradce mu poradí. Jsou kvanta poradcù velmi dobøe
placených. Poøád jejich poèty snižují a oni pøibývají. Jsem pøesvìdèen,
že spousta z nich neumí poradit ani sobì. Byli by ale hloupí, za takové
peníze koryto nepøijmout. Nevadí, že už sedí v nìkolika dozorèích
radách a mají další funkce. Oni to stihnou. Za èí peníze? Daòových
poplatníkù? Politika to nestojí ani korunu a dost lidí je mu zavázaných.
A to se mùže hodit, kdyby ho náhodou vykopli. Politik je mediálnì
známý, nahrabe si, obklopí se stejnými ,,odborníky" jako je on a pak
jsme tam, kde jsme. V øiti. Ale jenom zase jen my dole. Volièi. Volby
je to jediné, na co nás naši milovaní politici potøebují. Aby zase získali svoje ,,trafiky a posty!" Aby jim nic nescházelo. Jim a jejich blízkým.
Aby byli dùležití a hlavnì vlivní. Žijí už ve svém vylepšeném ,,komunismu!" Jsou vysmátí a žijí v úplnì jiném svìtì než vìtšina národa.
Zajímají se, co si luxusního koupí, aby se ukázali. To co si každý rok
pøidají k platùm i poslanci má málokterý dùchodce, starobní èi invalidní i nemalý poèet živitelù rodin s dìtmi. Vyskakovat si nemùžem. Je mi
z toho zle. Nejenom mì. Ale nic s tím nenadìlám. Ani ti co by mìli.
Ani ti, co je to podle zákona jejich povinností. O takovém ,,papalášském a beztrestném komunismu" se nesnilo ani v nejkrásnìjším snu
Miloušovi Jakešovi. Volit èi nevolit? Není koho. Politici a poslanci
pomùžou jen sobì. Jejich sliby mi nezajistí dùstojné dožití. To musím
sám a moji bližní.
Ještì že existují nadace a slušní lidé, kteøí suplují stát a které vám
pomohou v nouzi a pøispìjí vám na to nejnutnìjší co k svému velmi
omezenému žití potøebujete. Mìl by vám pomoci sice stát, když jste
ètyøicet let pracoval, nemarodil a platil danì. Základními vìcmi pomùže, ale to ježdìní po úøadech a vyplòování stohy papíru vám bere chu,
než se k nìèemu co vám náleží probojujete.
Do MN jsem se dostal døív, než jsem èekal. Vlítla na mne už
bùhví kolikátá infekce moèových cest. Když teplota vylezla na 39,5
a bylo mi opravdu zle, tak jsem se synem vyrazil za odbornou pomocí na urologii do nové nemocnice. Když jsme pøijeli na pøíjem Emergenci v nové Masarykovì nemocnici, tak jsem si myslel, že se mladší syn spletl a pøivezl mì na nádraží! Takový dojem na mne cizojazyèná v Èechách Emergenci opravdu udìlala. Vevnitø mì pøekvapilo,
když se mnou popojíždìli, že nikde není žádné okno široko daleko.
Scházelo mi tam denní svìtlo. Pøipadal jsem si tam jak v atomovém
krytu. Doktoøi i sestøièky byli milí, vyslechli mne a strèili za plentu.
Tam jsem èekal, až pøijde lékaø z urologie a vyšetøí mne. Nìjak jsem
se panu doktorovi nelíbil a jel jsem do nìjakého kumbálu na ultrazvuk. Po nìm jsem se mu nelíbil ještì víc a nechal si mì v nemocnici. Šoupli mì na urologii na šestku. Na krásný prostorný pokoj se
tøemi lùžky. Oproti staré ústecké urologii dole to bylo super. Cítil
jsem se tam jako doma. Nebyli jsme tu jak sardinky a dokonce tu byly
dveøe na balkon, veliké okno a prostor pro vozík. S nádherným výhledem až na Milešovku a komíny trmické teplárny. V každém pokoji je
samostatná koupelna a WC. Postele jsou moderní nového typu a pro
86
87
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 88
mne o dvacet centimetrù vyšší než mùj vozík! Problém byl sehnat
zábrany, abych se mohl na posteli polohovat a neudìlaly se mi nìjaké proleženiny k tomu všemu s èím jsem tu byl. Když se mi po týdnu
znatelnì ulevilo, tak jsem chtìl omrknout ten architektonický skvost.
Na vozík jsem z vysoké postele doslova sklouzl. Zpìt do postele jsem
se dostal jedinì za pomoci záchranáøe Karlíka Bureše, který na našem
pokoji ležel a dost nám horším pacientùm pomáhal. Hodnì šetøil
pìkné a ladné nožièky uhonìným sestøièkám. Zdálo se mi, že jich je
tu nìjak málo. Dole jich bylo o nìco víc. Tady poøád nìco nestíhaly.
Mìly dennì letecký den.
Nová nemocnice je nádherná. Najezdil jsem po ní pár letních kilometrù. Pro noviny, na kapuèíno a jen tak. Stavbaøùm se opravdu povedla! I když výtahy a další vìci se mi zdály na mùj vkus až moc luxusní.
Fascinovali mne ty prostory a rozhled. Líbila se mi i všude pøítomná
zeleò. Jak pìknì udržované trávníky, tak i keøe. Dokonce tam byly
i nìkolikametrové palmy. Jedna se mi líbila. A nìkomu ještì víc.
Kochal jsem se s ní jen týden, než ji nìkdo ukradl!
Trápil mì ten menší výtah. Když jsem vjel do úzkého, jako z nerezu vypadajícího výtahu v pøízemí popøedu, tak jsem nedosáhl na ovládání. Bylo za mnou a mìl jsem krátké ruce. Nedosáhl jsem na nìj.
Když mi nìco upadne, tak mi chybí k sebrání jen kousíèek, tady to byl
pìkný kus. Nebylo tam místo ani na pootoèení! Musel jsem vyjet ven
a zacouvat, abych vùbec nìkam dojel. No a když jsem výtah pøivolal,
otoèil se, abych zacouval, tak byl výtah rychlejší než já. Zavøel se mi
a odjel. Znovu jsem ho pøivolal a byl jsem nastartovaný do nìj vletìt.
Než jsem se trefil do velmi úzkých dveøí, tak mì skøíply. Nedal jsem se
a pøi opìtovném otevøení dveøí jsem do nìj v pohodì vjel a odjel
o patro výš. Nemyslím si, že jsem nìjak pomalý! Spíš výtah je o hodnì
mladší než já a tudíž i rychlejší a nemá i tu mou trpìlivost. Mnì už nic
neuteèe, tak proè bych nepoèkal, když mì nikdo nehoní. Vycvièil si
mne k obrazu svému.
Nemocnice je na vozíku pøístupná všude. Všude je i hodnì místa
a hodnì lidí. Ale vím, že MN nemocnice musí být pìkná a moderní
ještì za padesát let. Vìøím, že na rozdíl ode mne ještì bude.
88
MOJE VÁNOCE
Vánoce jsou vždy svátky klidu a míru ve velké èásti civilizovaného svìta. Odjakživa. Já už mám Vánoce, díky jedné pro dost lidí
nepodstatné zprávièce v televizi, o pár mìsícù døíve. Mám velikou
radost, že úsilí a touha lidí po poznání má další výsledky a že jsem
se toho dožil.
Vidìl jsem v televizních novinách svìtlo na konci tunelu všech
paraplegikù a qvadruplegikù. Australští vìdci laboratorním myším pøerušili míchu. Myšky jako my všichni po úrazu a pøerušení míchy pøestaly chodit. Po spojení pøerušené míchy myšky zaèaly opìt chodit! Je
to prùlom v mnohaletém bádání nejrùznìjších vìdeckých týmù na celém
svìtì! Je jen škoda, že se toho o pár dní nedožil Christhoper Reeve. Ten
bádání a výzkum míchy finanènì podporoval a vìøil, že vìdecké týmy
døíve, èi pozdìji na to, pro nás velmi dùležité tajemství, pøijdou. Nyní
nás èeká už ne tak dlouhá doba, až to bude fungovat nejen na myšky, ale
i na lidi. Hlavnì na nás. Pár let si na to velmi rád poèkám.
Já jsem osobnì vìøil, že ta doba je nedaleko a že se toho spíš dožijí ti mladší než já. Mnì by staèilo, kdybych se zbavil infekcí moèových
cest a ovládal vyprazdòování jako døíve. I to by byl veliký pokrok pro
všechny vozíèkáøe. Vìøím, že redaktoøi èasopisù Vozka, Vozíèkáø
a Svìt s Parapletem budou sledovat pokroky vìdcù a jejich spolupráci
s klinikami. V televizním šotu bylo, že se to dá provádìt na lidech a že
by to mohlo fungovat za deset let. Vìøím, že to bude podstatnì døíve.
Najde se pár pracháèù, kteøí na to mají a nebudou chtít tak dlouho
èekat. Tím pádem se otevøou možnosti i nám, obyèejným smrtelníkùm.
Nebude i dlouho trvat, aby i u nás v Èesku vzniklo specializované pracovištì, které nám všem postupnì pomùže.
Vìøím v to, že i stát a VZP tento projekt velmi rádi podpoøí. Sice
je to bude nìco stát, ale mnohonásobnì se jim to vrátí od tìch uzdravených lidí, kteøí se zapojí do pracovního procesu. Navíc nebudou
pobírat invalidní dùchody a stanou se sobìstaènými. To už ale pøedbíhám dobu. Chci vìøit a vìøím, že za pìt let to nebude žádná fantasmagorie, ale realita, a bude to na poøadu dne.
89
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 90
JAK JSEM SE STAL HLÍDACÍM DÌDEÈKEM!
Vìtšinu vnouèat hlídají babièky. Moc hlídacích dìdeèkù neznám.
Vlastnì znám. Jen jednoho. Druhého, menšího a mladšího dìdu naší
Lucinky, dìdu Oldu. Dìda Olda bydlí od nás 500 metrù chùze. Tak
napùl z kopce a pak zase do velkého kopce. Navíc chodí ještì do práce.
Jeho manželka Dáška a souèasnì jako on prvobabièka je na operaci
s kolenem v nemocnici. Druhá babièka Hela je také v nemocnici po
operaci kyèle. Táta Pepa je v práci. Fenka Ája a jezevèík Filda jsou sice
hlídací a vítací psi, ale Lucinku hlídají, jen když spí v koèárku pøed
domem, aby nám nìkdo náhodou ten nᚠjednoroèní blonïatej a okatej
poklad neukradl. Tak pøišel na øadu jako poslední možnost starší a vìtší
dìda Pepa. Naší vnuèku Lucinku jsme spoleènì s babièkou Helou už
nejednou hlídali. Vìtšinou jen chvilku. A vìtšinou, když tu byla
s mámou nebo tátou. Byl jí, divošky, vždy plný celý nᚠbyt i velká
koupelna.
Nevìsta Jitka potøebovala nakoupit v místním obchodì. Pøinesla
Lucinku v náruèí s kojeneckou lahví plnou èaje. ,,Ahoj dìdo! Že Lucinku chvilku, než nakoupím, pohlídáš? øekla ,,To víš, že jo !" odpovìdìl
jsem. Stal jsem se na vozíku hlídacím dìdeèkem. Lucinka byla vyspinkaná dorùžova a plná energie. Mìla radost, že je u nás dole a halekala:
,,Dedy! Dedy!" Nebyl to andílek, kterého jsem znal. Pøišel létající drak.
Nechal jsem ji volnost. Vylítá se trošku a utahá, øíkal jsem si. Cupitala
po bytì a já ji kontroloval a jistil, aby nevlezla do šuplíkù v kuchyni,
co jsou nože. Myslela si, že s ní chci laškovat a že ji honím. Utíkala
pøede mnou a smála se. Máme bezbariérový byt a dá se v nìm jezdit
dokola. Z pøedsínì do kuchynì, pøes ložnici a obývák a jste zase v pøedsíni. Moc se jí líbilo, že ji honím. Byla neznièitelná. Po pìti minutách
mì bolely ruce, jak jsem za ní jezdil a krouhal jednu zatáèku za druhou.
Zkusil jsem jezdit opaènì, ale i to mì unavilo. Jedno kolo jsem musel
brzdit a druhé zase toèit. Musel jsem ji zmenšit její pro mne velký akèní
rádius. A sobì také. Zavøel jsem dveøe z pøedsínì do kuchynì a z ložnice do obýváku z druhé strany. Zbyla ji pøedsíò a obývák. Moc se ji to
nelíbilo a zkoušela dosáhnout na kliku v kuchyni. To se jí nepovedlo,
protože je to ještì malý, drobný devítikilový bobek a klika je zatím
vysoko. ,,Zapla pánbùh zato, ty mé malé zlato." stihl jsem øíct. Zaèal
ji zajímat stùl s poèítaèem, který mám v pøedsíni u okna. Hlavnì ètyøi
pojízdné šuplíky a co je v nich. V tom druhém mám šachy a dámu.
Šachy v krabièce se jí líbily nejvíce. Hlavnì je malou ruèièkou prohrábla a moc se jí líbilo, jak v plastové krabièce chrastily. Hned je vyndavala a dávala na podlahu. Pìknì po jednom. Ukázal jsem jí, jak je dát
zpìt. To se Lucince líbilo a opièila se po mnì. Jen chvilku. Pak bafla
celou krabièku a šachy vysypala. Byla jich plná pøedsíò a byly všude.
Sbírání ji pøestalo bavit a našla si novou zábavu. Vytáhla rukavice, co
mám na vozík, když jedu ven. Zatímco koumala nad suchým zipem, jak
prská, když se rozepne, tak jsem zaèal sbírat 32 figurek, abych si je
nepøejel. To byla ergoterapie jako fík, než jsem je všechny sebral.
Když jsem je všechny posbíral a uložil, tak se najednou zapnula
sama od sebe televize v obývacím pokoji. Jedu do obýváku a jen zírám,
jak má v ruce dálkový ovladaè a hraje na nìj jako na piáno. Zrovna
dávaly reklamu na jogurty, tak chvilku koukala a nic se nedìlo. Snacha
my tu nechala i noèníèek, kdyby náhodou chtìla dìlat e,é! Byl jsem
rád, že nechtìla, nebo jsem to v tom fofru ani nepostøehl. Vzpomnìl
jsem si, že ráda jako já baští. Nejradìji suchý rohlík. Vzal jsem pùlku
rohliku z kuchynì a dal jí ho. Zakousla se do nìj tøemi zoubky a nejen
že dobøe baštila, ale stihla pøi jídle i lítat. Navíc pìknì drobila. Pomalu
by uživila jednu slepici, která by za ní mohla chodit a dávat si do zobáku. Kupodivu roli slepice pøevzala fenka špice Ája. Chodila za Lucinkou a vyluxovala spadlé zbytky.
Posadil jsem si ji na klín a ukazoval jí obrázky zvíøátek, aby drobila na jednom místì. Sedìt se jí nechtìlo. Sedìt od chvíle, co objevila
kouzlo chùze, ji nebaví. Mìl jsem zapnutý poèítaè a tak mì napadlo
pustit Lucince hudbu. Holky z naší školky se jí líbily nejvíce a dìlali
jsme spolu tanyny! To je Lucinèin hit! Pohupovala se, jako by mìla rytmus v tìle od nepamìti. Pomáhal jsem jí v rytmu rukama na vozíku
a tleskal jsem do taktu. Zaèala se i toèit pomalu do kola, ale mìla problém po dvou otáèkách s rovnováhou. Nevìøícnì jsem žasnul, kde se to
v tak malém prckovi najednou bere. Byla sladká a kouzelná. Je to
90
91
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 92
prima být dìdou. A to mám vnuèky ještì dvì. Dvanáctiletou Irenku
a pùlroèní Kaèenku. I ty si užiji tak 5x do roka, vìtšinou v létì a po
Vánocích, když pøijedou z Krkonoš, kde starší syn Pavel se ženou
Kaèenkou bydlí. Lucinka si z mého vozíku udìlala prolejzaèku a vlezla mi pod stùl poèítaèe, jako by tam hledala tu kapelu co zrovna hraje
,,Holky z naší školky." Kde ji mám schovanou. Takové hyperaktívní
dítì musí nìco dìlat. Ta je jak motorová myška. Jako asi každý správný dìda ji nechám dìlat co chce a co se jí líbí. Horší to má doma. Tam
nìkteré vìci nesmí a už to i dobøe ví, i si to ten prcek malej pamatuje.
Pøi nejhorším, když nìco rozhází, tak to uklidím stejnì já nebo mamka
Jitka, až pøijde.
Maminka Luciáška pøišla za pùl hodiny s vyplázlým jazykem na
vestì, jak prý rychle vyfunìla velký kopec k nám domù. První na co se
ptala bylo, zda byla Lucinka na noèníèku? Protože nebyla, hned ji na
nìj dala. Za pár minut tu bylo smradu jako v hradu. Mamka Jitka
pochválila Lucinku, že se vyèùrala a vykakala a že udìlala velikou
šišku. Já jsem si pak øíkal: ,,Taková malá prdelinka, vykaká takové
malé hovínko a je tu takový velký smrad, jako kdyby to hovínko bylo
velikánské a tøeba ode mne."
Jsme moc rádi s manželkou, že naši mladí a Lucinka nad námi
bydlí v dvougeneraèním domì. Že si ji každý den mùžeme do sytosti
užít a všímat si pokrokù, které dìlá. Je to v podzimním a zimním èase
nᚠnejlepší program. A to Jitka s Pepou už plánují v pøíštím roce
kluka. Jen jim pøejeme, aby to vyšlo. Vadí mi jen, že nemohu pøes zimu
ven jako v létì. To byla paráda a fyzièka. Je tam dlouho už sychravo
a bláto. Navíc naproti na louce zaèala zemními pracemi výstavba deseti rodinných domkù. Také bych asi jistì nastydl a zasvinil si galusky,
ruce, výtah i byt a byl bych asi bit.
Každé vnouèe je Boží dar. A ten se Pepovi opravdu povedl. Letos
se tìšíme na Vánoce víc než døív. Jsme zvìdaví na ta modrá kukadla,
až uvidí rozsvícený stromeèek a bude jako správná a zvìdavá ženská
vybalovat dáreèky. A dostane jich od prababièek, babièek, dìdù, strejdù a tet požehnanì. Už aby to tu bylo, viï babèo.
92
ZÁVÌREM…
Zkuste si pøedstavit, že jste sportovec tìlem i duší, ve volné chvíli si vyjedete na kole a cestu vám pøekøíží traktor, navíc bez espézetky.
Nárazu se nedá zabránit a pro cyklistu skonèí ochrnutím. To je pøípad
autora této knížky.
Co dál? Dlouhé mìsíce v nemocnici, pobyt v léèebnì, nìkolik operací a nadìje na normální život žádná. Pro vìtšinu lidí by to byl dùvod
ke ztrátì vlastní identity a k pøemýšlení o vysvobození formou odchodu ze života.
Ne tak u Josefa Procházky. Už v léèebnì dlouhodobì nemocných
se v nìm probudil mužský. Pozoroval krásno kolem sebe - a tím krásnem byly pùvabné mladé sestøièky a ošetøovatelky. Najednou se mu
zaèaly líhnout veršíky, svou erotickou otevøeností urèené hlavnì pro
pány.
A vylíhla se první vzpomínka na sportovní zápolení. Vzpomínka
napsaná tak živì, že redaktor této publikace nemohl øíci než: ,,Tohle
pište."
A autor poslechl, zaznìla v nìm ta správná struna. Nezrodil se spisovatel, kterému poskytuje pøíbìhy fantazie, zato se zrodil robustnì
chlapský vypravìè pøíbìhù vlastních.
Josef Procházka v této práci - protože i literárnì zobrazit vlastní
zážitky vyžaduje práci - nalezl sám sebe, svou novou identitu. Lze mu
k tomu upøímnì poblahopøát.
Ladislav Muška,
pøedseda Severoèeského klubu spisovatelù
93
vnitłek.qxd
12.1.2005
7:36
StrÆnka 94
OBSAH:
Úvodem slovo autora ...........................................................................5
Prvá vítìzství .......................................................................................7
Jak jsme dospívali ..............................................................................11
První porážka .....................................................................................15
Nᚠprvní trenér a zlodìj Kiš .............................................................19
Znovu nejlepší ...................................................................................23
Skláøský dùm .....................................................................................27
Jak jsem se stal brankáøem ................................................................31
Pohádka? Ne! Krásná minulost! ........................................................35
Vypadám dobøe ..................................................................................39
Na modøiny to máme 1:1 ...................................................................41
Blbý pacient .......................................................................................43
Pacient potížista .................................................................................44
Nádherná panièka, sestøièka Janièka .................................................45
Sestøièky a doktoøi .............................................................................47
O vyvinutém dìdeèkovi .....................................................................49
Je krásné snít ......................................................................................51
O køivém poldovi ...............................................................................55
O panu architektovi ...........................................................................59
Není doktor jako doktor .....................................................................63
Kamarádi došli? .................................................................................65
Den blbec ...........................................................................................67
Jarda Léèitel .......................................................................................71
Èeský sysel ........................................................................................73
Jak jsem Radce vrátil èich .................................................................75
Nemusíš být mlád, abys moh mít rád ................................................79
Jak jsem doluxoval ............................................................................83
Nebyl jsem to já! Byl to septik ..........................................................85
Nová Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem ..............................87
Moje Vánoce ......................................................................................91
Jak jsem se stal hlídacím dìdeèkem ..................................................92
Závìrem .............................................................................................95
94
Tato kniha byla vydána
za finanèní podpory Nadace Charty 77
Melantrichova 5 110 00 Praha 1 Czech Republik
Tato knížka je malièkým podìkováním autora všem lidièkám, kteøí se
o nás, kterým jediná vteøina obrátila život naruby, starají a starat ještì
dlouho budou. Všem tìm našim blízkým, známým i neznámým, kteøí
nás berou jako zdravé a užiteèné, pro které není žití s námi procházka
rùžovým sadem, ale tvrdá realita. O to vìtší mám radost z bìžných vìcí
a drobností, kterých jsem se døíve ani nevšiml, a nyní si jich velmi
vážím a jsem rád, že vìtšinu z nich zvládnu sám. Mám spoustu èasu na
nové aktivity a hlavnì na vnuèky, které jsou tou nejvìtší inspirací. Cítil
jsem potøebu se o tu mou radost se všemi co mám rád podìlit. Snad se
mi to trošku povedlo.
© Josef Procházka
© Obálka a ilustrace : Michal Èižmár
Vydala Severoèeská vìdecká knihovna v Ústí nad Labem
ve spolupráci se Severoèeským klubem spisovatelù
ISBN - 80-7055-115-1
95