Růst korálových útesů

Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
Růst korálových útesů
Vložil/a Pavel Kábrt [1], So, 11/26/2011 - 11:03 Ariel A. Roth
Institut pro výzkum v geologických vědách
Origins (Počátky) 6(2): 88-95 (1979).
(Z http://www.grisda.org/origins/06088.htm [2] přeložil M. T. - 8/2011)
Za klidné měsíčné noci roku 1890 plul britskoindický parník Quetta Torresovým průlivem
blízko Thursday Island (Ostrov Čtvrtek) u severní Austrálie. Zmíněný průliv se nalézá na
severním konci Velkého korálového útesu, největšího komplexu korálových útesů na světě.
Náhle zavadila loď o ostrou špičku útesu, která jí rozervala dvě třetiny dna, a během tří
minut se potopila. V důsledku tohohle nečekaného setkání tak zahynula skoro polovina z
293 cestujících parníku. Průliv byl v letech 1802 až 1860 pečlivě zmapován, a v místech,
kde loď ztroskotala, se žádný útes správně neměl nacházet. Někteří si kladli otázku (např.
Ladd 1961), zda bylo možné, aby útes od posledního měření hloubky do roku 1890 rostl
dost rychle na to, aby způsobil tuhle tragédii.
Otázka tempa růstu korálových útesů vzbuzuje značný zájem, nejen proto, že náraz do
útesu může vést ke ztroskotání lodi, nýbrž kvůli stanovení doby, za kterou tyhle rozsáhlé
struktury vzniknou. Řada nezodpovězených otázek ohledně pomalého tempa poklesu a
vzestupu vodní hladiny a velkých rychlostí nutných k zaplavení útesu (např. Schlager 1979)
nedává vědcům spát. Někteří z nich si také kladou otázku, zda tyhle obří struktury mohly
vyrůst za oněch pár tisíc let, po která podle Bible existuje život na zemi. Zdá se však, že s
australským Velkým korálovým útesem nebudou v tomto ohledu žádné problémy. Je sice
přes 2000 km dlouhý a sahá do vzdálenosti 320 km od pobřeží, vrty v něm provedené
narazily však v hloubce necelých 200 metrů (Stoddart 1969) na křemičitý písek (typ
usazenin, které netvoří koráli), což svědčí o tom, že jde o velmi mělkou strukturu, která ke
svému vývoji nepotřebuje nutně nějakou závratně dlouhou dobu. Na druhé straně vrty
provedené na atolu Enewetak (Eniwetok) (obrázek 1) v západním Pacifiku zaznamenaly
pravděpodobnou vrstvu korálů až do hloubky 1405 metrů, než se dostaly na čedičový
podklad (Ladd a Schlanger 1960). Tempo růstu odhadované většinou badatelů by pak
znamenalo, že k vytvoření tak silného korálového útesu je zapotřebí přinejmenším několik
desítek až stovek tisíc let. Zhodnotíme zde výchozí premisy takovýchto odhadů, ale nejdřív
se zamyslíme nad některými charakteristickými rysy organizmů, které korálové útesy tvoří.
Domů
E-mail
Strana 1 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
OBRÁZEK 1. Část atolu Enewetak, Marshallovy ostrovy. Vpravo od středu je atolon Perry.
Jde o největší atolon na obrázku – je dlouhý 2.3 km. Mělká laguna atolu je nalevo od útesu,
zatímco hluboký oceán je vpravo.
Korálové útesy vznikají činností nejrůznějších organizmů, které z mořské vody luhují
uhličitany (oxid vápenatý). Velká množství uhličitanů pro růst útesů mohou obstarávat
měkkýši, dírkovci a mechovky; za jejich nejdůležitější dodavatele jsou však považováni
korálnatci a jejich symbiotické řasy. Zdá se, že pro růst korálových útesů má zásadní
význam teplo; tyto útesy tak vznikají pouze v teplých vodách tropických a západních oblastí
světových oceánů. Důležitým faktorem pro růst korálových útesů je také světlo. Korálnatci
jsou živočichové žijící v koloniích (obrázek 2), do kterých se většinou začleňují i symbiotické
řasy, které potřebují světlo. Korálové útesy nemohou prostě bez světla dobře prospívat.
Dokládají to četné „utonulé“ (v podstatě mrtvé) útesy, které nacházíme v oceánech v
hloubkách od několika metrů po více než kilometr (Macintyre 1972; Shepard 1973, str. 354;
Ladd, Newman a Sohl 1974; Purdy 1974).
Domů
E-mail
Strana 2 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
OBRÁZEK 2. Podrobný snímek části vrcholku trsu korálnatců Acropora formosa – větevník
křehký z laguny atolu Enewetak. V každém „pohárku“ na vrcholku žije jediný korálnatec.
Vrcholek je dlouhý asi 25 mm.
Konstatoval jsem již, že koráli na Enewetaku v podstatě přestávají růst v hloubce pod 50 m.
Hraje-li světlo tak zásadní roli v jejich růstu, pak se může zdát divné, jak mohou útesy jako
je Enewetak sahat do hloubky 1405 m, kde vládne prakticky úplná tma. Dnešní vysvětlení
zní, že v minulosti byla ona část dna Tichého oceánu, na které vyrostl Enewetak, na úrovni
hladiny, a zvolna klesala s tím, jak útes na hladině či blízko ní rostl.
Korálové útesy obestírá celá řada dalších fascinujících záhad týkajících se jejich morfologie,
výživy i způsobu života, jejichž studium jde bohužel za rámec tohoto krátkého článku.
Tempo růstu korálů i korálových útesů studovala řada vědců. Chave, Smith a Roy (1972)
analyzovali některá zjištění jiných badatelů a uvažují o míře čistého přírůstku 0.8 až 26 mm
za rok. Míra čistého přírůstku hmoty útesu představuje celkovou hmotnost uhličitanů, od
které odečteme ztráty uhličitanů způsobené biologickými, chemickými i fyzikálními procesy.
Odum a Odum (1955) uvažovali o tempu růstu 80 mm za rok. Smith a Kinsey (1976)
analyzovali oběh kysličníku uhličitého v mořské vodě a uvažovali o růstu 2-5 mm za rok.
Adey (1978) má za to, že pro útesy v Atlantiku je tohle číslo je příliš nízké, a že zřejmě
rostou 2-3krát rychleji.
Shora uvedená čísla jsou v příkrém rozporu s některými údaji založenými na skutečných
měřeních hloubky útesů. Sewell (1935) hovoří o 280 mm za rok u Andamanských ostrovů v
Bengálském zálivu a Verstelle (1932) uvádí maximální tempo růstu 414 mm za rok u
Celebesu. Tento údaj by svědčil o tom, že k vytvoření 1405 m hlubokého útesu Enewetak
by stačilo méně než 3400 let.
Otázkou zůstává, proč se odhady založené obvykle na tempu růstu korálů a na měřeních
jejich hloubky liší o jeden či dva řády. Uvedeme několik možných vysvětlení. 1) Většina
odhadů tempa růstu korálových útesů je založena na tempu růstu na povrchu útesu. Z
Domů
E-mail
Strana 3 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
pokusů, které jsem provedl, vyplývá, že na mořské hladině brání přirozené ultrafialové
světlo růstu korálů; zdá se však, že důsledky tohoto jevu nejsou zas tak výrazné, aby
vysvětlily, proč se liší měření na hladině od měření prováděných ve větší hloubce o dva
řády. 2) Povrch útesu, kde se provádí většina studií, není asi ideálním místem ke zjišťování
možné míry růstu útesu. Organizmy tvořící útes občas zabije během velmi nízké vody
vzduch a další růst vzhůru tohle riziko ještě zvyšuje. Například pomalé klesání oceánského
dna by vedlo k potápění útesu pod hladinu, kde by byl možný jeho rychlejší růst, který by
pak zase bránil tomu, aby se útes nepotápěl příliš. Na rozdíl od tohoto procesu brání růstu
útesů, které jsou již na hladině oceánu, okolní vzduch. 3) Dalším faktorem je, že tempo
růstu korálů i jiných organizmů na útesu není asi jediným zdrojem uhličitanů, ze kterých je
útes složen. Schroeder a Zankl (1974) poukazují na to, že útes může fungovat jako filtr
zachycující určité množství uhličitanů rozpuštěných v mořské vodě proudící kolem. Také
usazeniny na dně oceánu či blízko něho by zřejmě mohly přispět k růstu útesu, jelikož
Lonsdale, Normark a Newman (1972) zjistili, že písek v okolí hory Horizon Guyot
(podmořské stolové hory vypínající se do výšky 3 km ze dna Tichého oceánu) proudí vzhůru
unášen proudy mořského dmutí. Za podobných okolností by některé z rychle rostoucích
korálů blízko povrchu útesu (obrázek 3) urychlovaly usazování uhličitanů zachycováním
usazenin vzlínajících po útesu. V téhle situaci by nemusely celou masu útesu tvořit živí
koráli; sloužili by jen jako kostra, na kterou by se nabalovaly usazeniny.
OBRÁZEK 3. Porost korálů Acropora formosa na atolu Enewetak. Jednotlivé větve mají v
průměru asi 10 mm.
Nejrychleji ze všech korálů rostl podle dochovaných zpráv druh Acropora cervicornis –
větevník parožnatý (obrázek 4). Lewis et al. (1968) u něj zjistili maximální přírůstek 264 mm
za rok. Shinn (1976) studoval růst tohohle druhu po zničení původního porostu hurikánem
blízko Floridy. Odhadl, že jedna větev korálu vyroste každoročně o 100 mm. Zjistil také, že
jelikož jsou zvyklí se větvit (několik nových větví se vždy objeví na jediné větvi původní),
věnuje živočich více energie tvorbě hustého porostu než prodlužování jediné větve (pro
příklad viz obrázek 3). Za těchto podmínek neustálého větvení by byla produkce uhličitanů
spíše geometrická než lineární a mohla by více přispívat k mohutnosti uhličitanové základny
Domů
E-mail
Strana 4 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
útesu. Gladfelter, Monahan a Gladfelter (1978) udávají rychlost 99 mm za rok pro druh
Acropora palmata – větevník dlanitý u Panenských ostrovů. Někteří obří koráli (obrázek 5)
rostou mnohem pomaleji.
OBRÁZEK 4. Osamělá kolonie druhu Acropora cervicornis blízko Florida Keys. U tohoto
druhu byla pozorována rychlost růstu až 260 mm za rok. Kolonie je asi 40 cm vysoká.
Obklopuje ji velké množství jiných korálnatců zvaných laločnice.
Domů
E-mail
Strana 5 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
OBRÁZEK 5. Mohutný, ale pomalu rostoucí korál blízko Florida Keys. Polokoule má průměr
asi 1 m.
Vzlínání sedimentů pod hladinou podél útesů může urychlit občasný tajfun, který se přes
útesy přežene. Maragos, Baines a Beveridge (1973) napsali, že roku 1972 byla za pár hodin
během cyklónu Bebe vyzdvižena zpod hladiny 3.5 m vysoká, 37 m široká a 18 km dlouhá
hradba korálové tříště u atolu Funafuti. 2 metry vysoké korálové bloky byly vyzdviženy u
atolu Jaluit (další korálový útes v Pacifiku) během tajfunu roku 1958. Také tam se vytvořila
nová korálová hradba (Wiens 1962, tabule 19 a 35).
Shora zmíněné tři hlavní faktory naznačují, že růst útesu může být mnohem rychlejší než by
se dalo soudit z povrchových měření. Daly by se tak vysvětlit velké rozdíly mezi
popisovanými rychlostmi růstu útesů. Než si však učiníme konečný obrázek, musíme také
zvážit ty faktory, které přispívají k opotřebení útesů. Patří sem: 1) ničení koralovory
(organizmy, které útesy navrtávají) (Macintyre 1972), 2) možný chemický rozklad, a 3)
mechanická destrukce vlnami a spodními víry podél okraje útesu.
Z pokusů, které jsem prováděl se svými doktorandy, vyplývá, že je možné přinejmenším
dočasně skoro zdvojnásobit rychlost růstu korálů zvýšením teploty o 5 stupňů či zvýšením
obsahu uhličitanových iontů v mořské vodě. Jaký mohou mít tyhle poznatky vztah k
rychlostem růstu korálových útesů v minulosti, to je třeba teprve zjistit. Nicméně četná
fakta svědčí o tom, že rychlosti růstu korálových útesů mohou být mnohem vyšší, než kolik
činí některé odhady pomalého růstu vyskytující se v literatuře. Naše současné znalosti
určitě takový rychlý růst nevylučují; některé faktory to zcela jistě podporují.
Odkazy
• Adey, W.H. 1978. Coral reef morphogenesis: a multidimensional model. Science
202:831-837.
• Chave, K.E., S.V. Smith, and K.J. Roy. 1972. Carbonate production by coral reefs. Marine
Geology 12:123-140.
• Gladfelter, E.H., R.K. Monahan, and W.B. Gladfelter. 1978. Growth rates of five
reef-building corals in the northeastern Caribbean. Bulletin of Marine Science 28:728-734.
• Ladd, H.S. 1961. Reef building. Science 134:703-715.
• Ladd, H.S., W.A. Newman, and N.F. Sohl. 1974. Darwin Guyot, the Pacific's oldest atoll.
Proceedings of the Second International Coral Reef Symposium 2:513-522.
• Ladd, H.S., and S.O. Schlanger. 1960. Drilling operations on Eniwetok Atoll, Bikini and
nearby atolls, Marshall Islands. U.S. Geological Survey Professional Paper 260Y:863-905.
• Lewis, J.B., F. Axelsen, I. Goodbody, C. Page, and G. Chislett. 1968. Comparative growth
rates of some reef corals in the Caribbean. Marine Sciences Manuscript Report 10. McGill
University.
• Lonsdale, P., W.R. Normark, and W.A. Newman. 1972. Sedimentation and erosion on
Horizon Guyot. Geological Society of America Bulletin 83:289-316.
• Macintyre, I.G. 1972. Submerged reefs of eastern Caribbean. American Association of
Petroleum Geologists 56:720-738.
• Maragos, J.E., G.B.K. Baines, and P.J. Beveridge. 1973. Tropical cyclone Bebe creates a
new land formation on Funafuti Atoll. Science 181:1161-1164.
• Odum, H.T. and E.P. Odum. 1955. Trophic structure and productivity of a windward coral
reef community on Eniwetok Atoll. Ecological Monographs 25(3):291-320.
• Purdy, E.G. 1974. Reef configurations: cause and effect. In L.F. Laporte, ed. Reefs in Time
and Space, pp. 9-76. Society of Economic Paleontologists and Mineralogists Special
Publication 18.
• Schlager, W. 1979. Drowning of carbonate platforms. Geological Society of America
Abstracts 11(7):511-512.
Domů
E-mail
Strana 6 z 7
Růst korálových útesů
Publikováno z Kreacionismus.cz (http://www.kreacionismus.cz)
• Schroeder, J.H. and H. Zankl. 1974. Dynamic reef formation: a sedimentological concept
based on studies of Recent Bermuda and Bahama reefs. Proceedings of the Second
International Coral Reef Symposium 2:413-428.
• Sewell, R.B.S. 1935. Studies on coral and coral-formations in Indian waters. Geographic
and Oceanographic Research in Indian Waters No. 8. Memoirs of the Asiatic Society of
Bengal 9:461-539.
• Shepard, F.P. 1973. Submarine geology. 3rd ed. Harper & Row, New York.
• Shinn, E.A. 1976. Coral reef recovery in Florida and the Persian Gulf. Environmental
Geology 1:241-254.
• Smith, S.V. and D.W. Kinsey. 1976. Calcium carbonate production, coral reef growth, and
sea level change. Science 194:937-939.
• Stoddart, D.R. Ecology and morphology of Recent coral reefs. Biological Reviews
44:433-498.
• Verstelle, J. Th. 1932. The growth rate at various depths of coral reefs in the Dutch East
Indian Archipelago. Treubia 14:117-126.
• Wiens, H.J. 1962. Atoll environment and ecology. Yale University Press, New Haven and
London.
Příloha
Velikost
Růst korálových útesů.doc [3]
193.5 KB
Průměr: 3.9 (13 votes)
Rate Štítky:
Stáří Země a vesmíru [4]
URL zdroje (přijato 10/12/2016 - 16:24): http://www.kreacionismus.cz/node/721
Odkazy:
[1] http://www.kreacionismus.cz/users/pavel-kabrt
[2] http://www.grisda.org/origins/06088.htm
[3] http://www.kreacionismus.cz/sites/default/files/rust_koralovych_utesu.doc
[4] http://www.kreacionismus.cz/rubrika/stari-zeme-vesmiru
Domů
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
E-mail
Strana 7 z 7