Rozhovor Fratera Alberta s Eugenem Canselietem

Rozhovor Fratera Alberta s Eugenem Canselietem

Rozhovor Fratera Alberta s Eugene Canselietem
(pĥeklad ze sborníku Parachemy - Volume IV: Number 4 Fall 1976 - p.366)
Eugene Canseliet
Možná Vás bude zajímat, že jsem se právĕ vrátil z Evropy, kde jsem se sešel
s jediným žákem Fulcanelliho, Eugenem Canselietem, abychom u nĕj doma
objasnili nĕkterá témata, jež pĭsobí neporozumĕní mezi tĕmi, kdo Ćtou jeho knihy,
a též ozĥejmili dĥívĕjší Canselietovy výklady jeho vlastního pojetí alchymie.
SpoleĆnĕ s panem Augusto Pancaldim z Ascony jsme 17. srpna tohoto roku vyrazili
Orient Expressem z italské Domodosselly do Paĥíže. Prostĥednictvím pana VillaSanta z Lugana bylo pĥedem dohodnuto, že bych se s Eugene Canselietem, jediným
Fulcanelliho žákem, mĕl sejít v jeho domĕ poblíž Beauvais, což je asi hodinu cesty
z Lionského nádraží v Paĥíži. Protože Canseliet anglicky nemluví, pĥijal roli
tlumoĆníka pan Pancaldi, který plynule ovládá 4 jazyky a sám se aktivnĕ vĕnuje
praktické alchymii, aby pomohl pĥeklenout složitou jazykovou bariéru alchymie.
Když jsme v pĥedem dohodnutý Ćas dorazili, Madame Canseliet nám sdĕlila, že o
naší návštĕvĕ nic neví a že Monsieur Canseliet není doma. Vypadalo to, že jej
zapírá, aby nebyl rušen. Dohodli jsme se, že se stavíme pozdĕji, neboī dobĥe
vĕdĕla, kde jej sehnat.
Vrátili jsme se tedy za nĕjaký Ćas a byli pĥijati Canselietem. Odemkl ĥetĕz u
vstupní branky a uvedl nás do svého domu do nepĥíliš velkého obývacího pokoje.
Canseliet byl menší postavy, mĕl proĥídlé vlasy, které po stranách a v zadní Ćásti
jeho hlavy v dlouhých pramenech splývaly volnĕ ke krku.
Všichni tĥi jsme zasedli ke kulatému stolu. Po úvodních formalitách se rozvinul
hovor a Canseliet souhlasil, že zodpoví mé otázky, které jsem si pĥipravil ve vlaku
cestou z Paĥíže do Beauvais. Pan Pacaldi otázky Ćetl, a aby pĥedešel pĥípadnému
nedorozumĕní, zapisoval hned peĆlivĕ Canselietovy odpovĕdi. Nĕkterá Canselietova
pĭvodní francouzská slova jsou uvedena v závorce. Je tak možné porovnat
významy jednotlivých slov a ukázat, že se pĥeklad z francouzštiny shoduje s jejich
pĭvodním významem.
Otázka: „ Pane Canseliete, v Evropĕ jste znám svými literárními poĆiny, zejména
pak vydáním dvou knih Fulcanelliho. Vzhledem k tomu, že pouze jedna z nich byla
pĥeložena do angliĆtiny, není Vaše jméno tolik známé v U.S.A. jako ve Vaší rodné
Francii. Rád bych podal vĕrný popis našeho osobního setkání ve vašem domĕ. Mohu
se vás zeptat na nĕkteré doplğující informace?“
Ano, neboī Alchymie se ve své podstatĕ nemĕní (nemĕnná Alchymie je velká
harmonie). V jistém smyslu je to umĕní hudby, stejnĕ jako umĕní knĕžské, jež
vyžaduje neustálé oĆišīování (purification), neboī alchymista by mĕl být
v neustálém souladu (soit au diapason) se svojí materií a s Kosmem. To vše musí
být v naprosté Ćistotĕ pĥesnĕ tak, jak praví Rulandus ve svém Lexikonu:
alchemia est impuri separatio…
Alchymie je tvoĥena tĥemi pĥedpoklady:
1. Být v harmonii s materií, s níž pracujeme
2. Tato harmonie musí být též uvnitĥ samého alchymisty
3. Být v harmonii s Kosmem
Toto vše musí souĆasnĕ tvoĥit jedinou harmonii.
Tato harmonie mĭže být významným zpĭsobem rušena vlnami, jež narušují
poĆasí, což poznáme podle neustále zataženého nebe a souĆasnĕ probíhajícího
období sucha.
V laboratoĥi dnes pracujeme stejným zpĭsobem jako staĥí, s tím rozdílem, že
máme výhodu lepšího technického vybavení. Na druhé stranĕ nám však schází
to, co staĥí mĕli, a sice bližší vztah k pĥírodĕ. Mĕli též výhodu v tom, že prĭbĕh
všech Ćtyĥech roĆních období nebyl narušen tak, jak to zažíváme dnes. Když je
nebe zatažené, Duch Universa nemĭže sestoupit.
Vaše jméno, Canseliet, se stalo témĕĥ synonymem jména Fulcanelliho. Je to proto,
že jste jediný, kdo mĭže být nazván jeho žákem?
Jsem jediným (le seul) Fulcanelliho žákem.
Pracoval jste s Fulcanellim teoreticky nebo jste byl jeho jediným pomocníkem pĥi
praktické alchymistické práci v laboratoĥi, nebo obojí?
Fulcanelli a já jsme se zabývali pouze teoretickou alchymií. Ve Fulcanelliho
pĥítomnosti jsem toho vidĕl hodnĕ. Jelikož jsem mu mnohokrát prokázal
laskavost, mohl jsem jej Ćasto sledovat pĥi práci. Nepracoval jsem s ním. Jen
jsem pĥihlížel. Fulcanelliho jsem poznal v roce 1915. Bylo mi tehdy 16 let a
stalo se to prostĥednictvím jeho sluhy, který mi ĥekl: „Pĥedstavím Tĕ jednomu
velmi zajímavému Ćlovĕku,“ a tím byl Fulcanelli.
Kdy jste vidĕl Fulcanelliho naposledy?
Pohyboval jsem se v blízkosti Fulcanelliho po dobu 15 let. Roku 1930 Fulcanelli
zmizel. Byl to rok, kdy vyšly „Pĥíbytky filosofĭ“. Znáte „Tajemství katedrál“ ?
Tato kniha byla pĥeložena do angliĆtiny, ale nejsem si jist, zda-li je to dobrý
pĥeklad, už proto, že sám anglicky neumím. V roce 1932 pak zemĥel Jules
Champagne, jehož portrét visí tamhle na zdi. Právĕ on tuto knihu ilustroval.
Znáte Fulcanelliho pĭvod? Víte odkud pocházel?
Ne. Vím jen, že mĕl velký okruh pĥátel. Patĥil mezi nĕ napĥíklad Ferdinand
Lesseps (stavitel Suezského prĭplavu) a Pierre Curie, mám-li zmínit jen pár
známých jmen.
Víte, kde je Fulcanelli nyní? Nebo máte alespoğ tušení?
V roce 1922 mĕ nĕkolikrát navštívil v Sarcelles. Když v roce 1930 zmizel byl to
již starý muž (un vieillard), avšak když jsem ho v roce 1952 znovu vidĕl,
vypadal sotva na 50.
Koho považujete za nejvíce znalého žijícího alchymistu v Evropĕ Ći ve svĕtĕ?
Neznám žádného.
Jste zde na Zemi v kontaktu s jinými alchymisty? Pokud ano, s kým konkrétnĕ?
Nevím o nikom. Byli jimi Barbault a Savaret, ale dnes znám pouze studenty
alchymie, a koneĆnĕ já sám jsem také starší student, jeden z nejstarších, který
pracuje s mladšími studenty, neboī alchymie je pĥedevším umĕní ohnĕ.
Oba jsme osobnĕ znali Armanda Barbaulta. Co si Vy myslíte o nĕm a jeho
spagyrické metodĕ práce?
Je to spagyrická chemie. Osobnĕ mi sdĕlil, že chce pracovat právĕ tímto
zpĭsobem. Jeho „Turba“ není prima materia filosofĭ. Nedá se to brát úplnĕ
vážnĕ (ce n´est pas serieux). Ze zbytkĭ rostlin totiž není možné získat nic
užiteĆného. Jsou však oblasti, kde dĭležitou roli hraje osobní pĥesvĕdĆení, a
Ćlovĕk se ĥídí tím, Ćemu vĕĥí.
Jak to vidíte s budoucností praktické laboratorní alchymie?
Vĕĥím, že mladí se jí chopí. Již 20 let pozoruji, že budoucnost alchymie patĥí
mládí. Filosof se svým kamenem je vždy v pĥítomnosti a tato pĥítomnost
zároveğ obsahuje minulost i pĥítomnost.
Myslíte, že bychom mohli spoleĆnĕ provést nĕkolik praktických laboratorních
experimentĭ ve vaší laboratoĥi nebo na jiném, Vámi zvoleném místĕ?
Nevidím v tom problém v okamžiku, kdy bude laboratoĥ pĥipravena, ovšem ne v
tomto roĆním období.
Pan Pancaldi poté ĥekl Canselietovi: Mohu zajistit potĥebné pĥípravné kroky našeho
setkání. Záleží jen na Vás, jaký zpĭsob zvolíte pro pĥípravu filosofického merkura,
jestli suchou Ći vlhkou cestu, neboī použity mohou být obĕ. ąas bude záležet na
tom, kde zrovna budeme pĥíští rok od zaĆátku Ćervna do srpna.
Upĥednostğuji suchou cestu. Víte, že merkur filosofĭ mĭže být získán jen
v urĆitém, vhodném Ćase? V tradiĆní alchymii bývá za tento Ćas považováno
jaro, neboī pouze merkur filosofĭ získaný v tomto období je skuteĆnĕ
filosofickým merkurem. Proto je nanejvýš dĭležité znát správný Ćas.
Vyznáte se v získání filozofického merkura obĕma zpĭsoby, vlhkou i suchou
cestou? Jste schopen to pĥedvést?
Ne. Podle mne vĕtšina tradiĆních textĭ tím, že mluví o suché a vlhké cestĕ
zastírá možnost použití suché cesty pro získání filozofického merkura. Je to
trik. Filosofického merkura lze dosáhnout pouze suchou cestou.
Zde jej pan Pancaldi pĥerušil a s poukazem na mĕ ĥekl: „On dokáže použít
sklenĕnou nádobu pro suchou i vlhkou cestu.“ Na to Canseliet odpovĕdĕl
jednoduše: „Ne“.
ąím je pro Vás tedy filosofický merkur?
Duše (l´ame). Je to nepatrná Ćást, která mĭže být z materie získána
prostĥednictvím sublimace suchou cestou. Nazývá se též malou rybkou (le petit
poisson = la remore), jež se stává kamenem.
Ovĕĥil si nĕkdy Fulcanelli, jak získat filosofický merkur v laboratoĥi? A dotkl jste
se jej i vy tímto zpĭsobem? A pokud ano, dokázal byste filosofický merkur
rozpoznat na první pohled, když bych vám jej ukázal?
Ano, pĥihlížel jsem. Ano, filosofického merkura jsem se dotknul. Ano, kdyby mi
nĕkdo nĕjaký ukázal, poznal bych jej.
Byl jste svĕdkem, když Fulcanelli provádĕl transmutaci ve zlato?
Ano. Byl jsem pĥítomen spolu s Gastonem Sauvagem a Julesem Champagnem.
Transmutace probĕhla v podniku Usine a Gaz de Sarcelles, kde jsem byl
zamĕstnán. Provádĕl jsem ji sám pod vedením Fulcanelliho.
Provedl Fulcanelli ještĕ nĕjakou další transmutaci, u které byste byl pĥítomen
pouze vy?
Ne. Fulcanelli neprovedl žádnou jinou transmutaci, pĥi které bych byl pĥítomen
pouze já.
Vím jen o té v Sarcelles.
Pĥedáváte dál svým žákĭm, to co Vás uĆil Fulcanelli?
Vedu školu (chef d´ecole) podobnĕ jako Andre Breton. Jsem s žáky v kontaktu
prostĥednictvím knih a dĭležité korespondence. Mnoho lidí mne též navštĕvuje.
Kdybych Ćas od Ćasu nepĥedstíral, že nejsem doma, moc bych toho vskutku
neudĕlal. Významnĕ si rovnĕž dopisuji s pĥáteli v Itálii.
Mĕl jste v laboratoĥi nĕjaký vlastní alchymický úspĕch poté, co vás Fulcanelli
opustil? Mĭžete nĕkterý uvést?
Ano, kdysi jsem se zabýval experimentováním více, než dnes. Tehdy jsem
dosáhl Aurory Borealis. Poslední vaĥení (coction) jsem však ještĕ neuskuteĆnil,
nepoĆítám-li dosažení souslednosti barev a planet. To se nedĕje v kameninové
nádobĕ. Tak jako tak, je však možné díky harmonickým a jemným pískavým
zvukĭm dojít k srovnání s chromatickou stupnicí. Mĭžeme ĥíci „chromatickou“
díky její barevné analogii s hudební stupnicí. Poslední vaĥení jsem nemohl
uskuteĆnit, protože Ćas, který staĥí nazývali „týdnem týdnĭ“ (la semaine de la
semaine) kvĭli nepĥízni poĆasí, ještĕ nenastal. Ovzduší je narušeno rĭznými
nepĥíznivými vlnami. To je také dĭvod, proĆ se mé poslední vaĥení jednoduše
mĭže i nemusí uskuteĆnit.
Aby takový týden mohl v prĭbĕhu jara nastat, je tĥeba následujících tradiĆních
pĥedpokladĭ: krásného poĆasí s jasným nebem a též pĥibývající Luny v druhé
Ćtvrti pĥed úplğkem. Tyto dvĕ vĕci není vždy jednoduché spolu skloubit.
UĆíte stále ještĕ praktickou laboratorní alchymii?
UĆím prostĥednictvím knih a osobních setkání. Mým hlavním polem pĭsobnosti
jsou vĕda a univerzita, nikoliv takzvané okultní kruhy.
Vaši žáci uĆí?
Kulturní asociací paĥížské univerzity mi bylo udĕleno uznání s titulem „savant“
(uĆenec, vĕdec), na což jsem pyšný.
Dovolíte mi vyfotografovat si vaši laboratoĥ, aby následující generace mĕli její
obrázek?
Nyní právĕ svoji laboratoĥ stĕhuji. Schody nahoru už zdolávám velmi tĕžko.
Tam na konci zahrady vidíte nový krb. Jak známo, komín je dĭležitou souĆástí
laboratoĥe.
Používáte v souĆasnosti nĕkterý z vašich alchymických preparátĭ pro své vlastní
zdraví?
Ano. Díky tomuto alchymickému preparátu jsem stále ještĕ tady. V roce 1974
jsem utrpĕl srdeĆní infarkt. Zotavil jsem se jen díky „nitru“, který jsem získal
ve formĕ rĭžové soli z jarní rosy .
Po odpoledni stráveném s Canselietem jsme odjeli zpĕt do Paĥíže, kde nás veĆer
Ćekalo další setkání. Setkali jsme se s významným Francouzským pĥírodovĕdcem
Prof. Dr. Monod-Herzenem, který projevil velký zájem o laboratorní alchymii. Bylo
to nejen pĥíjemné setkání, ale také rovnĕž velmi zajímavé a podnĕtné, neboī pan
profesor se celý svĭj život zabývá hledáním pĭvodu svĕtla z pohledu (souĆasné)
fyziky , pĥiĆemž bere jako doplğující informaci, to co odhaluje alchymie.
Brzy poté, jsme mĕli pĥíležitost osobnĕ se seznámit s panem Juliem Villa-Santou de
Luganem, který rovnĕž pĥed lety vedl rozhovor s Canselietem pĥi diskusi u kulatého
stolu v rozhlasovém poĥadu Swiss Radio Network. Mohli jsme jej tak porovnat
s naším rozhovorem. Žádný podstatný rozdíl jsme nezaznamenali. Seğor Villa-Santa
i jeho žena, dĥíve hrabĕnka Sophia Tekeli de Scel jsou oba dychtivými studenty
alchymie a teší se pĥíští rok na naše spoleĆné experimenty s Canselietem ve Francii
poblíž Beauvais.