[jihlava - 10] mfd/repo/vyroba 28.01.08

A10
PUBLICISTIKA
www.idnes.cz
28. ledna 2008 DNES
Bezstarostně ke dnu
Finanční trhy stojí před jámou špatných dluhů až za 600 miliard dolarů. Jak se to mohlo stát?
dále, například investičnímu fondu.
To však znamená, že pro banku
není již tak důležité, zda klient bude
splácet včas. Banka vlastně jen vybírá poplatky za zprostředkování hypotéky a pak poplatky při prodeji
svých investičních produktů. Hlavní motivací tedy není „kvalita“
(včasné splácení, nákup dalších služeb), ale kvantita. Čím více hypoték
se prodá, tím více se z nich dá vyrobit investičních produktů a tím vyšší příjmy má banka. A pokud klient
hypotéku přestane splácet, riziko je
již u těch, kteří od banky koupili investiční produkty. Podobná logika
platí nejen u hypoték, ale i u dalších
produktů – půjček firmám, spotřebitelských úvěrů, kreditních karet.
ONDŘEJ SCHNEIDER
ekonom
KDE JSOU
TY MILIARDY?
Akcie strmě padají a
pak se zase zotavují,
byť jen málo. Hovoří
se o hrozbě recese
v Americe, přestože
její hospodářství je
prý zdravé. A říká
se, že pak by to
odstonal celý svět,
ačkoliv i světová
ekonomika je v
dobré kondici. Jak je
to vůbec možné? A
máme se bát i my?
O autorovi
Ondřej
Schneider
(1964)
Autor článku
vystudoval
Cambridge
University a CERGE-EI v Praze.
Působil jako poradce několika
ministrů. Od roku 2004 je
docentem ekonomie na
Univerzitě Karlově,
místopředsedou ISEA (Institut
pro sociální a ekonomické
analýzy). Nyní pobývá
dlouhodobě v USA, kde
spolupracuje s think-tankem
CEPA, zaměřeným na střední
Evropu.
Situace
Kolotoč půjčování peněz
a prodeje dluhů se zadrhl.
Někde schází 220 miliard
dolarů (podle optimistů),
možná však také až 600
miliard (podle pesimistů).
Všichni už ztratili představu,
kdo komu kolik dluží, kdy a za
jakých podmínek je to splatné
a kdo ponese náklady za
nesplacení půjčky. Většina
těchto ztrát bude v USA, ale
některé se přelily do Evropy
a do Asie. Nikdo ovšem neví,
kde ztráty jsou a která banka
je na řadě.
Poslední vývoj
S
větová ekonomika se začátkem roku 2008 ocitla v prazvláštní situaci. Velká část
světa zažívá rychlý ekonomický
růst. Inflace se mírně zvýšila, ale zůstává v bezpečné oblasti. Prakticky
všude na světě rychle roste bohatství – stále více Číňanů a Indů si kupuje auta, Afričané mobilní telefony, Evropané si kupují druhé či třetí
televize, samozřejmě plazmové,
skuteční boháči pak kupují jachty
za desítky milionů eur či soukromá
letadla. Platy většiny zaměstnanců
rostou, nezaměstnanost se mírně snižuje, zisky velkých nefinančních
(o tom později) korporací jsou na rekordní úrovni. Všechno je tedy
v nejlepším pořádku?
Pravděpodobně není, neboť ve
stejné době se tiše bortí některé základní kameny dnešní moderní ekonomiky. Velké americké banky odepisují desítky miliard dolarů, britská Northern Rock je de facto v bankrotu. Řada bank se bankrotu vyhnula jen díky masivním kapitálovým injekcím od fondů kontrolovaných vládami v Singapuru či Saúdské Arábii. Všechny světové burzy
letos ztrácejí, mnohdy rekordně
rychle. Stamiliardové obchody připravené v létě 2007 byly pozastaveny a pak tiše odloženy ad acta. Poslední kapkou byl pokles nákupů
ve spotřebitelském ráji, Spojených
státech. Pokud už ani Američané neutrácejí, pak se musí dít něco vážného.
A co my?
Česká ekonomika je
zranitelná. Pokud se USA
dostanou do recese, bude to
znamenat šlápnutí na brzdu
pro exportně orientované
země. Omezení vývozů
povede k omezení investic, to
povede ke zpomalení růstu
hlavních dodavatelů investic
do Česka, a to už české
hospodářství nepochybně
pocítí.
Riskantní strategie se bankám dlouho vyplácela. Především americká
ekonomika slušně rostla, spotřebitelé si půjčovali stále víc a peněz bylo
na trhu jako smetí. Centrální banky
udržovaly nízké úrokové sazby, navíc se na trh valily miliardové úspory z Číny, Japonska, v posledních letech i ze zemí bohatých na ropu. Půjčit si bylo až nesnesitelně lehké.
Americké firmy vydaly v minulosti
dluhopisy zhruba za 3,5 bilionu dolarů. Z toho je asi 600 miliard klasifikováno jako rizikové. V minulosti
platilo, že 5 procent z těchto dluhopisů nebylo nikdy splaceno. V posledních letech však tento poměr
klesl až k jednomu procentu, protože i ty nejpodivnější firmy byly
schopné si půjčit a dluhopisy splácet novým dluhem. Lze odhadnout,
že dluhopisový trh tak před sebou
jako bagr hrne nějakých 100 miliard, které nebudou nikdy splaceny.
V roce 2008 tedy finanční trhy
stojí před jámou špatných dluhů zvíci nejméně 220 miliard dolarů, ale
možná také 600 miliard. Většina
těchto ztrát bude koncentrována
v Americe, ale desítky, možná stovky miliard se přelily do Evropy a do
Asie. Potíž je právě v tom, že nikdo
neví, kde ztráty jsou a která banka
je na řadě.
Dvě miliardy nováčků
Nejednoznačnost dnešní situace je
důsledkem rychlých změn ve světové ekonomice v posledních dvaceti
letech. Nejméně dvě miliardy lidí
vstoupily na světové trhy a začaly
tam nabízet svoji (většinou levnou)
pracovní sílu. Velkým firmám se to
zalíbilo a začaly za těmito levnými
dělníky stěhovat řadu svých továren. To zvýšilo nároky na řízení firem: zaměstnanci mluví desítkami
jazyků, podléhají tisícům různých
předpisů v desítkách zemí, firmy
mnohem více závisí na dokonalém
přísunu polotovarů – nic se nesmí nikde zastavit či zpozdit.
Ale největší změny nastaly ve finančním řízení firem: slušná nadnárodní korporace dnes musí operovat
nejméně s deseti různými měnami,
má pobočky v padesáti zemích, její
akcie se obchodují na pěti či více akciových trzích, dluhopisy firma vydává v různých měnách, s různou dobou splatnosti a s různými lákadly a
chytáky na potenciální investory. Ty
opravdu velké firmy se pak pojišťují
proti všemu možnému: posílení
měny, oslabení měny, poklesu i růstu úroků, růstu cen surovin, politickému riziku i proti nepřízni počasí.
Vládci vesmíru
Po prudkém propadu
z počátku minulého týdne se
finanční trhy uklidnily a akcie
začaly i díky podpůrnému
„balíčku opatření“ v USA růst.
Pacient přestal mít horečku,
avšak ta se může vrátit.
Peněz jako smetí
Díky tomuto vývoji došlo v devadesátých letech minulého století k nebývalému rozmachu finančního sektoru, tj. bank, různých investičních
společností, hedge fondů, private
equity fondů, hypotečních bank, poskytovatelů kreditních bank, brokerů, dealerů... Finanční sektor začal
dominovat: úspěchy a růst Británie
v 90. letech jsou jednoznačně spjaty s rozvojem Londýna jako finančního centra. Celá třetina veškerých
zisků firem v USA v loňském roce
patřila bankám. Nejchytřejší a nejpracovitější absolventi těch nejlepších univerzit míří s železnou pravidelností do finančních institucí
(nebo do konzultantských firem, které si banky najímají). Z bankéřů a finančníků se skutečně stali „vládci
vesmíru“, jak je popsal již v roce
1987 Tom Wolfe ve svém románu.
Vládci vesmíru pohybovali stovkami miliard dolarů a přitom nezapomínali ani na sebe. V roce 2006
si bankéři z pěti největších bank na
Wall Streetu v New Yorku vyplatili
Jsme zranitelní?
HROZÍ ODTUČŇOVÁNÍ? Následující dny a týdny rozhodnou, jestli Ameriku a svět čekají po létech tučných hubená.
neuvěřitelných 60 miliard dolarů
jen na ročních bonusech. Šéfové velkých investičních bank si přišli na
nějakých 50 milionů dolarů každý.
V loňském roce, který již byl poznamenán letní krizí na trhu dluhopisů,
se odměny vyšplhaly na 66 miliard
dolarů. Vysoké odměny dostal nejen šéf (úspěšný) Goldman Sachs –
75 milionů, ale i propuštění (neúspěšní) šéfové Citigroup a Merrill
Lynch, kteří si přišli na 100, respektive 160 milionů dolarů.
Nejde ani tak o to, že si několik
stovek nebo tisíc bankéřů může dovolit jachtu a ostrov v Karibiku. Jde
spíše o to, že finanční sektor byl zasažen horečkou velkých peněz a že
se to stalo přesně v okamžiku, kdy
složitost a všudypřítomnost finančních produktů umožnila největším
bankám taková kouzla s finančními
produkty, že se stále objevovaly
nové produkty, které banky prodávaly svým klientům, zároveň je pojišťovaly proti neúspěchu, své investice rychle „nabalíčkovaly“ a prodaly
investičním fondům, až všichni ztratili představu, kdo komu kolik dluží, kdy a za jakých podmínek je to
splatné a kdo případně ponese náklady nesplacení půjčky.
Kdo odepíše 500 miliard?
V létě roku 2007 se začaly objevovat první příznaky problémů. Od
roku 2005 vydaly americké banky
takzvané sub-prime (neboli nestan-
FOTO: PROFIMEDIA.CZ
dardní) hypotéky za 1,3 bilionu dolarů. Řada domácností si půjčila peníze na nový dům v přesvědčení, že
je vlastně nebude muset splácet, protože ceny domů porostou tak rychle, že zaplatí i hypotéku. Banky je v
tom utvrzovaly například tím, že
jim na první dva či tři roky daly nízké splátky hypotéky. Teď se ukazuje, že ceny domů nerostou, a zároveň končí období počátečních nízkých splátek a již nejméně polovina
rizikových hypoték je ve zpoždění
se splátkami. To znamená, že pokud
nedojde k zázraku, banky budou postupně zabavovat domy opozdilců a
rychle je prodávat. To samozřejmě
prudce sníží ceny domů a banky nebudou mít šanci získat z prodeje zabavených nemovitostí víc než nějakých 50–60 procent jejich nominální hodnoty. To znamená, že někde
někdo bude muset odepsat pěknou
sumu: podle optimistů 220 miliard
dolarů, podle pesimistů až 500 miliard dolarů.
Koncem roku 2007 a v lednu
2008 již také přišly první zprávy o
ztrátách velkých bank. Citibank odepsala 18 miliard dolarů a její ztráta
za čtvrté čtvrtletí roku 2007 dosáhla
10 miliard dolarů. Citibank tak musela s úlevou přijmout injekci ve výši
7,5 miliardy dolarů od investičního
fondu z emirátu Abu Dhabi. Desetimiliardovou ztrátu ohlásila i investiční banka Merrill Lynch, přes 3 miliardy Morgan Stanley, Wachovia, miliardové jsou ztráty i dalších velkých
amerických bank, jako je JP Morgan
Chace či Wells Fargo. Celkové ztráty však mohou být podstatně vyšší.
V Evropě je v bankrotu britská
hypoteční banka Northern Rock, podobně by skončila i německá IKB,
kdyby ji prozatím nechránila státní
KfW banka. Obě největší nizozemské banky – ABN a ING – odhadují
výši svých ohrožených pohledávek
na 30–40 miliard dolarů. Švýcarská
banka USB odepsala 14 miliard dolarů a její kapitálovou přiměřenost
zachránila až investice 10 miliard
dolarů od singapurského státního
fondu GIC. Francouzská Société
Générale ztratila na investicích přes
tři miliardy dolarů.
Hypoteční „model 2007“
Ačkoliv je ještě brzy na definitivní
závěry, zdá se, že prudký rozvoj finančních služeb a složitost jejich
produktů vedly k oslabení vnitřní i
vnější kontroly. Ve „starém modelu“ byla hypotéka dlouhodobým
kontraktem mezi bankou a tím, kdo
kupoval dům. Banka si proto ověřila solventnost klienta a poté, co mu
půjčila na dům, dál se o něj starala,
poskytovala mu další služby a po celou dobu splatnosti hypotéky inkasovala pravidelné splátky. „Model
2007“ vypadá jinak: banka sice stále poskytuje půjčku na nákup domu,
ale jakmile je půjčka uzavřena, banka ji zařadí do některého ze svých
investičních produktů a přeprodá ji
České banky, respektive české pobočky francouzských, belgických či
rakouských bank zatím tvrdí, že se
jich žádné riziko netýká. Možná to
tak je, možná zkušenosti Komerční
banky i České spořitelny, které v minulosti nakoupily produkty, jimž nerozuměly, a pak je musely odepsat,
naučily české bankéře opatrnosti.
Ale jisti si budeme, až se prach usadí a evropské banky vyčistí své účetní knihy.
Česká ekonomika však zranitelná samozřejmě je. Pokud se americká ekonomika skutečně dostane do
recese, bude to představovat velký
šok pro exportně orientované ekonomiky v Evropě a v Asii. Omezení
vývozů povede k omezení investic,
to povede ke zpomalení růstu hlavních dodavatelů investic – především Německa, ale i Francie, Británie a celé Evropské unie. A tento
efekt už česká ekonomika nepochybně pocítí a příjemné to nebude.
Zkušenost z počátku 21. století je
tedy dvojznačná. Potvrzuje se, že
rozvinuté finanční trhy urychlují
ekonomický růst, napomáhají daleko lepšímu plánování investic, a tím
zvyšují užitek pro jednotlivé domácnosti i pro velké firmy. Ale zároveň
se ukazuje, že čím složitější finanční trhy jsou, tím obtížnější je vyhnout se omylům a výkyvům. Finanční trhy mají tendenci i motivaci
být vždy optimistické, prodávat co
nejvíce produktů, které provazují
různá odvětví a sektory. Tím se zvyšuje riziko, že pokud se někde porouchá nějaké kolečko, celý systém
se zastaví a začnou z něj vypadávat
miliardy špatných úvěrů. Výzvou
pro ekonomy a bankéře je tedy lépe
pochopit pravidla finančních trhů,
abychom byli lépe připraveni na krizi, která zcela jistě přijde.
Jen nevíme, jestli už náhodou nepřišla a kdy a odkud přijde ta další.