Diplomatická pošta

Komentáře

Transkript

Diplomatická pošta
Diplomatická pošta
Seminární práce 2SM506 Diplomatické a konzulární právo
16. listopadu 2007
Petr Holas
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Tato
práce
První kapitola
se
zabývá
institutem
diplomatické
pošty.
je věnována stručnému historickému úvodu
vzniku a vývoji diplomatické korespondence a způsobu její
ochrany
v minulosti.
Následující
kapitoly
jsou
věnovány
používání diplomatické pošty v současnosti. V této části
práce
se
stycích,
věnuji
ale
nejen
také
Vídeňské
úmluvě
problematice
o
diplomatických
zneužívání
statutu
diplomatické pošty, který vyplývá z této úmluvy a některým
dalším specifickým problémům, které se objevují zejména
v souvislosti s technologickým pokrokem. Závěrečná kapitola
je věnována Statutu diplomatického kurýra a diplomatické
pošty
nedoprovázené
diplomatickým
kurýrem,
neschváleného
dokumentu, který měl specifikovat používání diplomatické
pošty obecně vymezené ve Vídeňské úmluvě1.
Pohled do historie
Rozvoj
diplomatické
korespondence
je
pevně
spjat
s vývojem mezinárodních vztahů a to již od nejstarších dob.
První doklady o diplomatické korespondenci nacházíme již ve
starém Egyptě. U města Tell el-Amarna byl před dvěma sty
dvaceti
lety
korespondence ve
faraónů
objeven
rozsáhlý
archiv
diplomatické
formě hliněných tabulek z období vlády
Amenothepa
III.
a
jeho
nástupce
Amenothepa
IV.
Vznik těchto „dopisů“ se datuje do patnáctého až čtrnáctého
století před naším letopočtem a egyptští faraóni jejich
prostřednictvím
1
komunikovali
s panovníky
okolních
říší
Je-li v textu použito pojmu Vídeňská úmluva, jedná se o Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích
z 18.4.1961 není-li uvedeno jinak.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
(např.
Babylónie
či
Chetitská
říše)
i
se
svými
vazaly
v Palestině a Sýrii.2
Souběžně s tím, jak se začíná v mezinárodních stycích
využívat diplomatická korespondence, dostává své obrysy i
osoba jejího průvodce – posla. Ostatně část korespondence
z Tell
el-Amarna
postavení
poslů,
se
dotýká
respektive
právě
jejich
zvykových
pravidel
porušování.
Obsahuje
například mnoho výzev k navrácení zadrženého posla nazpět.
Objevuje
se
zde
i
náznak
povinnosti
panovníka
zajistit
bezpečnost cizích poselstev na svém území, když babylónský
král žádá egyptského panovníka o důkladné vyšetření případu
přepadení
babylónského
poselstva
na
egyptském
území
a
potrestání viníků.3 Zároveň se už od starověku objevuje
institut nedotknutelnosti posla, respektive jeho života.
Adamová uvádí pro ilustraci citát ze staroindického eposu
Mahábhárata:
„Král,
který
zabije
posla,
propadne
se
do
pekel i se všemi svými ministry.“4
V počáteční
fázi
je
tedy
diplomatická
korespondence
prostředkem komunikace mezi vládci jednotlivých státních
útvarů.
Změna
v diplomatických
nastává
v okamžiku,
vztazích
první
kdy
stálé
se
objevují
mise.
Zatímco
v dřívějším období podávali vyslanci zprávy svým panovníkům
až po návratu z mise domů, nyní vyvstává potřeba informovat
vládce
průběžně.
s italskými
renesance.
K základním
Vznik
městskými
V tomto
stálých
státy
ohledu
povinnostem
misí
konce
je
spjat
starověku
především
a
počátku
vynikali
především
Benátky.
benátských
vyslanců
patřilo
podávání aktuálních informací ze států, do kterých byli
2
Adamová, s.3
Adamová, s.5
4
Adamová, s.43
3
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
vysláni a to obvykle formou spěšných písemných zpráv, tzv.
depeší.
V zájmu
utajení
sdělovaných
skutečností
přistupovali diplomaté k šifrování svých zpráv. Nedílnou
součástí diplomatické správy Benátské republiky tak bylo
šifrovací
oddělení,
které
se
zabývalo
nejen
vytvářením
nových šifer pro vlastní diplomaty, ale i luštěním cizí
šifrované diplomatické korespondence. Odesílání šifrovaných
zpráv však mnohdy budilo nevoli u místního panovníka a
nezřídka vedlo k vykázání příslušného diplomata ze země.
Adamová uvádí jako příklad vyhoštění benátského vyslance
Gierolomo Marcella sultánem Bájezídem II.5
Nicméně,
jak
Trávníčková6,
uvádí
již
od
šestnáctého
století bylo právo na svobodu spojení mise s mateřskou zemí
víceméně
respektováno.
docházelo
k případům
výjimečně,
obvykle
Před
cenzury
přijetím
Vídeňské
diplomatické
v souvislosti
s nějakým
pošty
úmluvy
spíše
mezistátním
konfliktem. Trávníčková uvádí jako příklad obléhání Paříže
pruskou armádou v roce 1870, kdy bylo vyslancům cizích zemí
v Paříži povoleno vysílat kurýry pouze s otevřenými dopisy.
Podobný
zákaz
byl
zaveden
17.
dubna
1944
ve
Velké
Británii, kdy bylo nejen zakázáno používání šifrovaných
telegramů,
ale
byla
dokonce
omezena
svoboda
pohybu
diplomatů. Zákaz byl odůvodněn obavou o zachování tajemství
o připravovaném vylodění spojeneckých vojsk na evropském
kontinentu a zákaz byl skutečně několik týdnů po vylodění
v Normandii odvolán.
7
Po druhé světové válce v souvislosti se vznikem OSN,
respektive její Komise pro mezinárodní právo (ILC), byly
5
Adamová, s.97
Trávníčková, s.94
7
tamtéž
6
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
učiněny
první
diplomatických
kroky
směrem
výsad
a
k mezinárodní
imunit.
kodifikaci
Rozhodnutím
Valného
shromáždění č. 685 z 5. prosince 1952 byla ILC pověřena
přípravou kodifikace diplomatických výsad a imunit s tím,
že se jedná o prioritní záležitost.8
Na
svém
desátém
zasedání,
které
se
konalo
v první
polovině roku 1958 přijala ILC konečný návrh, který předala
Valnému
shromáždění
svolání
OSN.
mezinárodní
To
rozhodlo
konference.
v prosinci
Konference
1959
o
OSN
o
diplomatických výsadách a imunitách se nakonec sešla ve
Vídni 2. března 1961. Na závěr konference byla dne 18.
dubna
1961
stycích,
podepsána
která
Vídeňská
vstoupila
úmluva
v platnost
o
diplomatických
v roce
1964.
Její
součástí je i článek 27, který upravuje právo diplomatické
mise na svobodu spojení a stanovuje tedy i obecná pravidla
pro používání diplomatické pošty.
Od roku 1977 se, na základě pověření Valného shromáždění
OSN,
Komise
přípravou
pošty
pro
mezinárodní
Statutu
právo
diplomatického
nedoprovázené
diplomatickým
při
kurýra
OSN
a
kurýrem.
zabývala
diplomatické
Ke
schválení
příslušné úmluvy nicméně navzdory mnohaleté práci komise
nedošlo,
a
tak
je
i
nadále
základním
pramenem
v této
oblasti Vídeňská úmluva.
Vídeňská úmluva a diplomatická pošta
Základním
právním
dokumentem,
který
v současné
době
vymezuje postavení a používání diplomatické pošty je jak
již bylo naznačeno výše, Vídeňská úmluva o diplomatických
8
International Law Commission. Diplomatic Intercourse and Immunities. Summary. 30. června 2005.
URL: http://untreaty.un.org/ilc/summaries/9_1.htm
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
stycích. Vláda ČSSR vyslovila s úmluvou souhlas 7. března
1962,
Národní
shromáždění
6.
března
1963
a
president
republiky ji ratifikoval 27. března 1963. Československá
ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka
OSN 24. května 1963. Úmluva vstoupila v platnost na základě
prvního odstavce článku 519 dne 25. dubna 1964 a vyhláškou
ministra zahraničních věcí ČSSR z 10. června 1964 se stala
součástí československého právního řádu. Ve Sbírce zákonů
se nachází v částce 67 pod číslem 157/1964.
Po
vyhlášení
samostatné
České
republiky
se
Vídeňská
úmluva o diplomatických stycích na základě tzv. recepční
normy stala součástí českého právního řádu.
Diplomatické pošty se týkají ustanovení článku 2710 pro
který se také používá souhrnný nadpis Svoboda spojení mise.
Tento článek stanovuje především povinnost přijímacího
státu povolit a chránit svobodné spojení mise s mateřským
9
„Článek 51
1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po datu uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.“
10
„Článek 27
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodné spojení mise ke všem oficiálním účelům. Při spojení s
vládou, jakož i s ostatními misemi a konzuláty vysílajícího státu ať jsou kdekoliv, může mise použít
všech vhodných sdělovacích prostředků, čítajíc v to diplomatické kurýry a kódované nebo šifrované
zprávy. Mise však může zřídit a používat radiostanici pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Úřední korespondence mise je nedotknutelná. Pod úřední korespondencí se rozumí veškerá
korespondence mající vztah k misi a jejím funkcím.
3. Diplomatická pošta nesmí být otevřena ani zadržena.
4. Zásilky představující diplomatickou poštu musí být opatřeny zřetelným vnějším označením, že jde o
diplomatickou poštu a mohou obsahovat pouze diplomatické písemnosti nebo předměty určené k
úřednímu použití.
5. Diplomatický kurýr, který bude vybaven úředním dokumentem označujícím jeho postavení a počet
zásilek představujících diplomatickou počtu, bude chráněn přijímajícím státem při výkonu svých funkcí.
Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem zatčen ani zadržen.
6. Vysílající stát nebo mise mohou určovat diplomatické kurýry ad hoc. V takových případech bude
rovněž použito ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity v něm vyjmenované se přestanou
aplikovat jakmile takový kurýr odevzdal na místo určení svěřenou mu diplomatickou poštu.
7. Diplomatická pošta může být svěřena kapitánu civilního letadla přistávajícího na dovoleném vstupním
letišti. Kapitán bude vybaven úředním dokumentem označujícím počet zásilek představujících
diplomatickou poštu, avšak nebude považován za diplomatického kurýra. Mise může poslat jednoho ze
svých členů, aby převzal přímo a volně diplomatickou poštu od kapitána letadla.“
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
státem
a
dává
misi
právo
na
použití
všech
vhodných
komunikačních kanálů ke spojení s mateřským státem a to
včetně
práva
na
šifrované
spojení.
Nejdůležitější
z hlediska diplomatické pošty jsou pak odstavce druhý a
třetí, které stanoví nedotknutelnost úřední korespondence –
zákaz jejího otevření či zadržení. Oproti původnímu návrhu
ILC (článek 25/2) byla konečná verze úmluvy doplněna o
specifikaci úřední korespondence.11
Na druhou stranu vysílající stát, respektive příslušné
mise mají povinnost zásilky s diplomatickou poštou zřetelně
označit (na titulní straně práce je vyobrazeno zavazadlo na
francouzskou diplomatickou poštu). Zároveň je v odstavci
čtyři
pamatováno
na
možnost
zneužití
diplomatického
zavazadla, když je zde stanoveno, že takovéto zavazadlo smí
obsahovat
pouze
diplomatické
písemnosti
a
předměty
k úřednímu použití.
Zbývající
tři
diplomatických
odstavce
kurýrů
a
se
zabývají
zdůrazňují
postavením
jejich
osobní
nedotknutelnost. Úmluva rozlišuje tři druhy kurýrů:
1. diplomatického kurýra
2. diplomatického kurýra ad hoc, jehož imunita trvá
pouze po dobu do předání svěřené zásilky na místo určení
3. kapitána civilního letadla, kterému může být svěřena
diplomatická pošta, ale jenž nepožívá žádných imunit.
Již během konference vyjadřovaly mnohé státy připomínky
k tomuto článku a ani závěrečný dokument nebyl přijat všemi
státy bez výhrad. Hojně bylo diskutováno především právo na
otevření diplomatického zavazadla ve výjimečných případech.
Již
11
v komentáři
Kerley, s.110
k návrhu
ILC
bylo
navrženo,
aby
bylo
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
ustanoveno právo na otevření diplomatického zavazadla na
základě povolení ministra zahraničních věcí přijímajícího
státu a za přítomnosti zástupce dotčené mise. Toto právo
mělo být omezeno na případy, kdy existuje vážné podezření
zneužití diplomatického zavazadla (porušení odstavce 4),
jež poškozuje přijímající stát. Na konferenci padaly různé
návrhy
na
zahrnutí
tohoto
ustanovení
do
závěrečného
dokumentu, respektive jeho úpravu. Spojené státy například
navrhovaly
s tím,
podmínit
že
otevření
v případě
jeho
zavazadla
neudělení
je
souhlasem
mise
přijímající
stát
oprávněn diplomatické zavazadlo odmítnout vpustit na své
území. Právo otevřít zavazadlo tak Američané vlastně chtěli
nahradit
právem
zavazadlo
odmítnout.12
Po
dlouhé
debatě
nebyl nakonec žádný z pozměňovacích návrhů schválen.
Právo
odmítnout
podezřelé
zavazadlo
bylo
nakonec
zahrnuto až o dva roky později do třetího odstavce13 článku
35
další
úmluvy14
Vídeňské
a
může
tak
být
aplikováno
některé
z výhrad
v případě konzulárních zavazadel.
Jak
upozorňuje
k definitivnímu
stranami
a
tak
textu
mezi
Trávníčková15
nebyly
přijaty
některými
státy
všemi
smluvními
smluvní
úprava
používání diplomatického zavazadla neexistuje. Nicméně i
státy,
které
článku
27
V praxi
12
se
výhrady
suspendovat
tak
výslovně
na
především
neodmítly
základě
u
mohou
aplikaci
recipročního
chování.
diplomatických
zavazadel
Kerley, s.116
„Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřeno ani zadrženo. V případě, že příslušné orgány
přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než
korespondenci, dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou však žádat, aby
zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího
státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.“
14
Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z 24.4.1964
15
Trávníčková, s.97
13
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
pohybujících se mezi Evropou a arabskými státy nelze na
smluvní
úpravu
odvolat.
Trávníčková
však
poukazuje
na
možnost použít v tomto případě obyčejového pravidla, které
umožňuje
za
jasných
podmínek
(existence
důvodného
podezření) zavazadlo otevřít nebo vrátit.
Dalším
problematickým
bodem
článku
27
je
otázka,
co
ještě je a co již není možné považovat za diplomatické
zavazadlo.
zavazadlo
dopravní
Podle
Trávníčkové16
považovat
prostředek
je
přepravní
jako
možné
za
diplomatické
kontejner,
nikoliv
–
automobil
celek
nákladní
však
či
letadlo. Limity tohoto pravidla si vyzkoušel Sovětský svaz
v roce
1984,
prohlásit
když
se
devítitunový
pokusil
za
nákladní
diplomatické
automobil
zavazadlo
směřující
do
Švýcarska. Švýcarská strana odmítla kamion na své území
vpustit
s poukazem
nespecifikuje
na
velikost
to,
že
Vídeňská
diplomatického
úmluva
zavazadla,
sice
ale
že
švýcarské úřady považují váhu 450 liber za maximální. Na
území Spolkové
republiky Německo byl nákladní
automobil
vpuštěn až poté, co byl západoněmeckým úředníkům povolen
vstup do vozidla. Ti na jeho ložné ploše nalezli 207 beden
označených jako diplomatické zavazadlo a vpustili vozidlo
na své území.17
Zneužívání diplomatických zavazadel
K zneužívání tohoto institutu docházelo již v minulosti.
Mezi nejznámější případy patří pašování „zabaveného“ (tzn.
16
Trávníčková, s.97
The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic pouch?. 20. prosince 2005. URL:
http://www.straightdope.com/mailbag/mdiplomaticpouch.html
17
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
ukradeného)
židovského
majetku
nacistickým
režimem
do
Švýcarska právě prostřednictvím diplomatických zavazadel.18
Sporného
světové
užití
války
diplomatického
dopouštěl
i
zavazadla
britský
se
za
ministerský
druhé
předseda
Winston Churchill, když si nechával posílat své oblíbené
kubánské doutníky v diplomatickém zavazadle z New Yorku.19
Zneužívání
podob.
diplomatických
Mezi
nejméně
závažné
zavazadel
–
může
přestože
je
mít
tím
mnoho
porušen
čtvrtý odstavec článku 27 Vídeňské úmluvy - patří používání
diplomatického
zavazadla
k dovozu
soukromého
případě
dochází
legálního
materiálu.
Nicméně
i
v tomto
k poškození
vysílajícího státu jak po finanční (náklady na přepravu),
tak
i
po
písemností
časové
a
stránce
materiálu)
(zpožděné
a
doručení
v případě
oficiálních
odhalení
způsobuje
navíc ztrátu prestiže země, respektive jejích diplomatů.
Poškozen
může
být
i
stát
přijímající,
pokud
je
v diplomatickém zavazadle dováženo zboží podléhající v zemi
určení clu, dani či jiným poplatkům a není od těchto dávek
osvobozeno na základě článku 3620 Vídeňské úmluvy.
18
The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic pouch?. 20. prosince 2005. URL:
http://www.straightdope.com/mailbag/mdiplomaticpouch.html
19
BBC News. Diplomatic bag: The inside story. 10. března 2000. URL:
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk/672786.stm
20
„Článek 36
1. V souladu se zákony a předpisy, jež může vydat, přijímající stát dovolí dovézt a poskytne vynětí ze
všech celních dávek, daní a souvisících s tím poplatků, jiných než poplatků za skladování, odvoz a
podobné služby:
a) u předmětů určených pro úřední potřebu mise;
b) u předmětů určených k osobní potřebě diplomatického zástupce nebo členů jeho rodiny tvořících
součást jeho domácnosti, čítajíc v to věci určené pro jeho zařízení.
2. Osobní zavazadlo diplomatického zástupce nepodléhá celní prohlídce, ledaže jsou vážné důvody k
domněnce, že obsahuje předměty, které nepožívají osvobození uvedeného v odstavci 1 tohoto článku
nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony nebo upraven karanténními předpisy
přijímajícího státu. Taková prohlídka bude provedena jen v přítomnosti diplomatického zástupce nebo
jeho zmocněnce.“
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Daleko závažnějším přestupkem je použití diplomatického
zavazadla k převozu ilegálního materiálu – zbraní či drog.
Rosalyn Higgins ve svém článku o zneužívání diplomatických
zavazadel21
sedmdesátých
poukazuje
let
diplomatické
na
se
mise
skutečnost,
objevovalo
jsou
že
podezření,
vybaveny
od
poloviny
že
některé
střelnými
zbraněmi
v rozporu s předpisy zemí, ve kterých se nacházely. Tyto
zbraně
si
diplomatické
mise
bezpochyby
pořídily
i
prostřednictvím dovozu v diplomatickém zavazadle. Ve stejné
době se také začíná objevovat fenomén teroristických aktů
provedených s velkou pravděpodobností takto přepravovanými
zbraněmi nebo dokonce samotnými „diplomaty“.
Higgins se ve svém článku zabývá především incidentem a
následnou diplomatickou roztržkou mezi Velkou Británií a
Libyí.
Dne
17.
dubna
1984
se
konala
před
Libyjským
velvyslanectvím v Londýně pokojná demonstrace proti režimu
plukovníka
ambasády
Kaddáfího.
vypáleno
Během
několik
demonstrace
ran,
které
bylo
zabily
z oken
britskou
policistku a několik dalších lidí zranily. Při následném
vyklízení velvyslanectví po přerušení diplomatických styků
britské úřady v souladu s Vídeňskou úmluvou umožnily odvoz
diplomatických zavazadel bez jakékoliv kontroly.
Ilegalita výše zmíněných komodit je zřejmá, nicméně vždy
je třeba brát v potaz i vnitrostátní předpisy přijímajícího
státu.
Do
některých
zemí
je
totiž
například
zakázáno
dovážet alkohol. V této souvislosti je dobré se zmínit i o
případu, který se odehrál před deseti lety na Kubě:
V roce
1997
došlo
ke
sporu
mezi
kubánskými
orgány
a
americkým ministerstvem zahraničních věcí, když kubánská
21
Higgins, s.643-644
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
strana
neoprávněně
zadržela
americké
diplomatické
zavazadlo. Následné protesty americké strany byly odmítnuty
s tím,
že
diplomatické
zavazadlo
obsahovalo
podvratné
materiály (několik kopií příručky Support for a Democratic
Transition
in
Cuba)
a
tím
došlo
k porušení
kubánských
zákonů, které dovoz takovýchto materiálů zakazují. Kubánská
strana navíc tvrdila, že diplomatické zavazadlo přistálo na
Kubě již otevřené.22
Nicméně,
jak
nelegálního
Trávníčková23,
upozorňuje
materiálu
v diplomatickém
zjištění
zavazadle
(ať
už
náhodným otevřením či elektronickou kontrolou) ještě nedává
příslušnému státu právo na jeho zadržení.
Mezi
nejzávažnější
zavazadla
patří
případy
únosy
lidí.
zneužití
Farhangi
ve
diplomatického
svém
článku
o
zneužívání diplomatické imunity24 uvádí případ, který se
stal v roce 1964 v Římě. Italští úředníci zpozorovali, že
se z jednoho velkého diplomatického zavazadla určeného pro
Káhiru ozývá sténání. Po otevření bedny zjistili, že se
uvnitř nachází unesený (resp. unášený) zdrogovaný Izraelec.
Nejznámějším případem je únos nigerijského disidenta a
bývalého ministra Umaru Dikka v červenci 198425. Na letišti
Stansted byly zadrženy dvě bedny, které měly být naloženy
do letadla nigerijské letecké společnosti. Bedny doprovázel
držitel nigerijského diplomatického pasu, který ale nebyl
akreditován
námitky
proti
přítomnost
22
ve
Velké
Británii
otevření
nigerijského
beden.
a
který
Poté,
vysokého
nevyjádřil
co
byly
komisaře
žádné
bedny
za
(označení
Martin, Lionel. Cuba Rejects U.S. Protest Over Diplomatic Pouch. 22. března 1997. URL:
http://www.cubanet.org/CNews/y97/mar97/24reject.html
23
Trávníčkova, s.102
24
Farhangi, s.1525
25
Higgins, s.645
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
velvyslanců v rámci Commonwealthu) otevřeny, byl v jedné
z nich nalezen
zdrogovaný Umaru
Dikko společně
s dalším
mužem, který měl připraveny další omamné prostředky včetně
injekčních jehel pro jejich aplikaci. Další dva muži byli
objeveni v druhé bedně.
Tento případ společně s výše popsanou aférou se střelbou
z libyjského
velvyslanectví
vyvolal
diskusi
ohledně
zneužívání diplomatických výsad a imunit.
Některé další aspekty používání diplomatické pošty
Jednou z velmi kontroverzních otázek, která se objevila
v průběhu let díky technologickému pokroku, je zda je možné
diplomatická zavazadla „otevřít“ elektronicky, tj. jestli
je
možné
diplomatická
zavazadla
prohlížet
například
rentgenem. V době sjednávání Vídeňské úmluvy totiž nebyla
ještě technika na takové úrovni, aby umožňovala zjišťování
obsahu zásilek bez fyzického otevření.
Na jedné straně stály státy, které poukazovaly na to, že
diplomatická zavazadla skenovat nelze, protože jde o de
facto
otevření
zakazuje.
tohoto
Druhá
zavazadla,
strana
naopak
což
Vídeňská
argumentovala
úmluva
tím,
že
Vídeňská úmluva skenování nezakazuje a je tedy povolené.
Obecná
praxe
většiny
států
elektronickou
prohlídku
diplomatických zavazadel nepřipouštěla, některé státy jí
dokonce přímo zakazovaly. Odpůrcům elektronického skenování
nahrával
docházet
i
fakt,
že
k poškození
při
tomto
některých
(například počítačových disket).26
26
Trávníčková, s.101
způsobu
kontroly
citlivých
může
materiálů
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Nicméně
zjištění
zakázaného
materiálu
v diplomatickém
zavazadle vede pouze k odhalení problému, nikoliv k jeho
vyřešení.
Jak
Trávníčková,27
upozorňuje
ani
po
zjištění
těchto skutečností nejsou státy oprávněny zavazadlo zadržet
či otevřít. V souladu s Vídeňskou úmluvou mohou maximálně
prohlásit
za
persona
non
grata
diplomata,
který
je
za
zavazadlo odpovědný.
Na
druhou
tolerována
stranu
je
v případě
elektronická
zařízení
kontrola
leteckých
obecně
společností,
jejichž účelem je zajistit bezpečnost letu.28 Menší výhrady
mají státy i proti kontrole zavazadel psy, protože při ní
nedochází přímo k zjišťování obsahu zavazadla.
A nejde jen o vývoj technologií umožňujících „otevření“
diplomatické pošty bez fyzického otevření. Mění se i způsob
zasílání diplomatické korespondence. Zatímco dříve to byly
především
telegramy,
dnes
je
to
elektronická
pošta,
co
umožňuje bezprostřední komunikaci misí s mateřskou zemí.
S tím je samozřejmě spojena nutnost ochrany tohoto druhu
spojení,
respektive
staví
před
mezinárodní
společenství
otázku, zda se má principu nedotknutelnosti aplikovat i
v případě tohoto specifického a nového způsobu komunikace.
Před pěti lety došlo k diplomatickému skandálu, když byl
zveřejněn
obsah
e-mailu
zaslaného
představitelkou
EU
v Turecku Karen Fogg představiteli Evropské komise Adriaanu
Van
der
Meerovi.
E-mail
zveřejnila
na
své
tiskové
konferenci turecká Strana práce (SP) prostřednictvím svého
předsedy Dogu Perinceka s tím, že má k dispozici dalších
asi 300 e-mailů této diplomatky. Na základě obsahu těchto
zpráv
27
28
obvinil
Trávníčková, s.102
Trávníčková, s.103
předseda
SP
Karen
Fogg
ze
špionáže
a
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
požadoval její vypovězení ze země. Karen Fogg se odvolala
na
svůj
diplomatický
statut
a
požadovala
po
tureckém
ministerstvu zahraničních věcí okamžitý zásah. Na dotaz,
jak
se
Strana
korespondence
práce
dostala
odpověděl
její
k obsahu
předseda
elektronické
Prencek
zajímavým
způsobem: „Získal jsem tyto informace stejným způsobem jako
získal
Ataturk
(zakladatel
moderního
tureckého
státu
–
pozn. autora) obsah britské korespondence během války za
nezávislost.“ Turecké ministerstvo zahraničí se k případu
vyjádřilo
v tom
smyslu,
že
skutečně
došlo
k porušení
osobních práv Karen Fogg. Karen Fogg se zastal i turecký
odborník na trestní právo Ugur Alacakaptan s tím, že došlo
bezpochyby
k porušení
korespondence
a
že
na
práva
tom
na
nemění
korespondenci v elektronické formě.
nic
nedotknutelnost
fakt,
že
šlo
o
29
Statut diplomatického kurýra a diplomatické pošty
nedoprovázené diplomatickým kurýrem30
Na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 31/76,
která
navazovala
poukazovala
na
na
o
rok
neustálé
starší
porušování
rezoluci
č.
3501
diplomatického
a
práva
především v oblasti diplomatické pošty a současně pověřila
ILC
přípravou
protokolu,
který
by
upravil
a
spřesnil
postavení diplomatického kurýra a diplomatické pošty dané
Vídeňskou úmluvou.
Tento
zasedání
29
požadavek
v roce
zahrnula
1977
a
ILC
utvořila
do
své
k této
agendy
otázce
na
29.
pracovní
HR-NET. Cyprus PIO: Turkish Press and Other Media, 02-02-14. 14.
února 2002.
URL: http://www.hri.org/news/cyprus/tcpr/2002/02-02-14.tcpr.html
30
Znění závěrečného návrhu ILC se nachází v příloze této práce.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
skupinu. Tu znovu ustavila v roce 1978 a opětovně v roce
1979.
První
předběžnou
zprávu
přednesl
zvláštní
zpravodaj
Alexander Yankov na 32. zasedání ILC v roce 1980. Poslední,
osmou, zprávu přednesl na 33. zasedání v roce 1988. Mezitím
byly do návrhu postupně zapracovány připomínky jednotlivých
států.
Není
bez
zajímavosti,
že
Valné
shormáždění
OSN
opakovaně (1986, 1987) naléhala na jednotlivé vlády, aby
věnovaly
plnou
pozornost
žádostem
ILC
o
připomínky
k projednávanému tématu.
Konečný
návrh
přijala
ILC
na
svém
41.
zasedání
v polovině roku 1989 a doporučila Valnému shromáždění OSN
svolání mezinárodní konference k tomuto tématu.
Po prostudování návrhu rozhodlo Valné shromáždění OSN na
svém
50.
zasedání
dne
11.
prosince
1995
následovně:
poděkovalo ILC za odvedenou práci, doporučila připravený
návrh pozornosti členských států a připomněla jim, že tento
okruh diplomatického práva by měl být předmětem kodifikace.
Ve vhodný okamžik v budoucnosti.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Literatura
Adamová,
Karolina,
Křížkovský
Ladislav.
Stručné
diplomacie. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002.
dějiny
Trávníčková,
Zuzana.
Diplomatické
výsady
a
imunity
v
mezinárodních vztazích [rukopis] Doktorská disertační práce.
FMV VŠE, 2005.
International Law Commission. Diplomatic
Immunities. Summary. 30. června 2005. URL:
http://untreaty.un.org/ilc/summaries/9_1.htm
Intercourse
and
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 157/1964 Sb. ze dne 10.
června 1964 o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.
Kerley, Ernest L. Some Aspects of the Vienna Conference on
Diplomatic Intercourse and Immunities. In: The American
Journal of International Law, Vol. 56, No. 1. (Jan., 1962),
pp. 88-129.
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb. ze dne 12.
února 1969 o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
The Straight Dope. Is there such a thing as a diplomatic
pouch?. 20. prosince 2005. URL:
http://www.straightdope.com/mailbag/mdiplomaticpouch.html
BBC News. Diplomatic bag: The inside story. 10. března 2000.
URL:
http://news.bbc.co.uk/1/hi/uk/672786.stm
Higgins, Rosalyn. The Abuse of Diplomatic Privileges and
Immunities: Recent United Kingdom Experience. In: The American
Journal of International Law, Vol. 79, No. 3. (Jul., 1985),
pp. 641-651.
Martin, Lionel. Cuba Rejects U.S. Protest Over Diplomatic
Pouch. 22. března 1997. URL:
http://www.cubanet.org/CNews/y97/mar97/24reject.html
Farhangi, Leslie Shirin. Insuring against Abuse of Diplomatic
Immunity. In: Stanford Law Review, Vol. 38, No. 6. (Jul.,
1986), pp. 1517-1547.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
HR-NET. Cyprus PIO: Turkish Press and Other Media, 02-02-14.
14. února 2002. URL:
http://www.hri.org/news/cyprus/tcpr/2002/02-02-14.tcpr.html
International Law Commission. Status of the Diplomatic Courier
and the Diplomatic Bag not Accompanied by Diplomatic Courier.
Summary. 30. června 2005. URL:
http://untreaty.un.org/ilc/summaries/9_5.htm
International Law Commission. Status of the Diplomatic Courier
and the Diplomatic Bag not Accompanied by Diplomatic Courier.
Analytical Guide. 30. června 2005. URL:
http://untreaty.un.org/ilc/guide/9_5.htm
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Příloha
Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the
Diplomatic Bag Not Accompanied by Diplomatic Courier and Draft
Optional Protocols
1989
Copyright © United Nations 2005
Text adopted by the International Law Commission at its forty-first session, in 1989, and submitted to the
General Assembly as a part of the Commission’s report covering the work of that session (at para. 72). The
report, which also contains commentaries on the draft articles and draft optional protocols thereto, appears in
Yearbook of the International Law Commission, 1989, vol. II (Part Two).
Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag Not Accompanied
by Diplomatic Courier and Draft Optional Protocols
(a) Draft Articles on the Status of the Diplomatic Courier and the Diplomatic Bag Not Accompanied by
Diplomatic Courier
PART I
GENERAL PROVISIONS
Article 1
Scope of the present articles
The present articles apply to the diplomatic courier and the diplomatic bag employed for the official
communications of a State with its missions, consular posts or delegations, wherever situated, and for the
official communications of those missions, consular posts or delegations with the sending State or with each
other.
Article 2
Couriers and bags not within the scope
of the present articles
The fact that the present articles do not apply to couriers and bags employed for the official communications of
special missions or international organizations shall not affect:
(a) the legal status of such couriers and bags;
(b) the application to such couriers and bags of any rules set forth in the present articles which would be
applicable under international law independently of the present articles.
Article 3
Use of terms
1. For the purposes of the present articles:
(1) “diplomatic courier” means a person duly authorized by the sending State, either on a regular basis or for a
special occasion as a courier ad hoc, as:
(a) a diplomatic courier within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of 18 April
1961;
(b) a consular courier within the meaning of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963; or
(c) a courier of a permanent mission, a permanent observer mission, a delegation or an observer delegation
within the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with
International Organizations of a Universal Character of 14 March 1975; who is entrusted with the custody,
transportation and delivery of the diplomatic bag and is employed for the official communications referred to in
article 1;
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
(2) “diplomatic bag” means the packages containing official correspondence, and documents or articles
intended exclusively for official use, whether accompanied by diplomatic courier or not, which are used for the
official communications referred to in article l and which bear visible external marks of their character as:
(a) a diplomatic bag within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of 18 April 1961;
(b) a consular bag within the meaning of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963; or
(c) a bag of a permanent mission, a permanent observer mission, a delegation or an observer delegation within
the meaning of the Vienna Convention on the Representation of States in Their Relations with International
Organizations of a Universal Character of 14 March 1975;
(3) “sending State” means a State dispatching a diplomatic bag to or from its missions, consular posts or
delegations;
(4) “receiving State” means a State having on its territory missions, consular posts or delegations of the sending
State which receive or dispatch a diplomatic bag;
(5) “transit State” means a State through whose territory a diplomatic courier or a diplomatic bag passes in
transit;
(6) “mission” means:
(a) a permanent diplomatic mission within the meaning of the Vienna Convention on Diplomatic Relations of
18 April 1961; and
(b) a permanent mission or a permanent observer mission within the meaning of the Vienna Convention on the
Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14
March 1975;
(7) “consular post” means a consulate-general, consulate, vice-consulate or consular agency within the meaning
of the Vienna Convention on Consular Relations of 24 April 1963;
(8) “delegation” means a delegation or an observer delegation within the meaning of the Vienna Convention on
the Representation of States in Their Relations with International Organizations of a Universal Character of 14
March 1975;
(9) “international organization” means an intergovernmental organization.
2. The provisions of paragraph 1 regarding the use of terms in the present articles are without prejudice to the
use of those terms or to the meanings which may be given to them in other international instruments or the
internal law of any State.
Article 4
Freedom of official communications
1. The receiving State shall permit and protect the official communications of the sending State, effected
through the diplomatic courier or the diplomatic bag, as referred to in article 1.
2. The transit State shall accord to the official communications of the sending State, effected through the
diplomatic courier or the diplomatic bag, the same freedom and protection as is accorded by the receiving
State.
Article 5
Duty to respect the laws and regulations of the receiving State and the transit State
1. The sending State shall ensure that the privileges and immunities accorded to its diplomatic courier and
diplomatic bag are not used in a manner incompatible with the object and purpose of the present articles.
2. Without prejudice to the privileges and immunities accorded to him, it is the duty of the diplomatic courier to
respect the laws and regulations of the receiving State and the transit State.
Article 6
Non-discrimination and reciprocity
1. In the application of the provisions of the present articles, the receiving State or the transit State shall not
discriminate as between States.
2. However, discrimination shall not be regarded as taking place:
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
(a) where the receiving State or the transit State applies any of the provisions of the present articles restrictively
because of a restrictive application of that provision to its diplomatic courier or diplomatic bag by the sending
State;
(b) where States by custom or agreement extend to each other more favourable treatment with respect to their
diplomatic couriers and diplomatic bags than is required by the present articles.
PART II
STATUS OF THE DIPLOMATIC COURIER AND THE CAPTAIN OF A SHIP OR AIRCRAFT ENTRUSTED WITH THE
DIPLOMATIC BAG
Article 7
Appointment of the diplomatic courier
Subject to the provisions of articles 9 and 12, the sending State or its missions, consular posts or delegations
may freely appoint the diplomatic courier.
Article 8
Documentation of the diplomatic courier
The diplomatic courier shall be provided with an official document indicating his status and essential personal
data, including his name and, where appropriate, his official position or rank, as well as the number of
packages constituting the diplomatic bag which is accompanied by him and their identification and destination.
Article 9
Nationality of the diplomatic courier
1. The diplomatic courier should in principle be of the nationality of the sending State.
2. The diplomatic courier may not be appointed from among persons having the nationality of the receiving
State except with the consent of that State, which may be withdrawn at any time. However, when the
diplomatic courier is performing his functions in the territory of the receiving State, withdrawal of consent shall
not take effect until he has delivered the diplomatic bag to its consignee.
3. The receiving State may reserve the right provided for in paragraph 2 also with regard to:
(a) nationals of the sending State who are permanent residents of the receiving State;
(b) nationals of a third State who are not also nationals of the sending State.
Article 10
Functions of the diplomatic courier
The functions of the diplomatic courier consist in taking custody of the diplomatic bag entrusted to him and
transporting and delivering it to its consignee.
Article 11
End of the functions of the diplomatic courier
The functions of the diplomatic courier come to an end, inter alia, upon:
(a) fulfilment of his functions or his return to the country of origin;
(b) notification by the sending State to the receiving State and, where necessary, the transit State that his
functions have been terminated;
(c) notification by the receiving State to the sending State that, in accordance with paragraph 2 of article 12, it
ceases to recognize him as a diplomatic courier.
Article 12
The diplomatic courier declared persona non grata or not acceptable
1. The receiving State may, at any time and without having to explain its decision, notify the sending State that
the diplomatic courier is persona non grata or not acceptable. In any such case, the sending State shall, as
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
appropriate, either recall the diplomatic courier or terminate his functions to be performed in the receiving
State. A person may be declared non grata or not acceptable before arriving in the territory of the receiving
State.
2. If the sending State refuses or fails within a reasonable period to carry out its obligations under paragraph 1,
the receiving State may cease to recognize the person concerned as a diplomatic courier.
Article 13
Facilities accorded to the diplomatic courier
1. The receiving State or the transit State shall accord to the diplomatic courier the facilities necessary for the
performance of his functions.
2. The receiving State or the transit State shall, upon request and to the extent practicable, assist the diplomatic
courier in obtaining temporary accommodation and in establishing contact through the telecommunications
network with the sending State and its missions, consular posts or delegations, wherever situated.
Article 14
Entry into the territory of the receiving State or the transit State
1. The receiving State or the transit State shall permit the diplomatic courier to enter its territory in the
performance of his functions.
2. Visas, where required, shall be granted by the receiving State or the transit State to the diplomatic courier as
promptly as possible.
Article 15
Freedom of movement
Subject to its laws and regulations concerning zones entry into which is prohibited or regulated for reasons of
national security, the receiving State or the transit State shall ensure to the diplomatic courier such freedom of
movement and travel in its territory as is necessary for the performance of his functions.
Article 16
Personal protection and inviolability
The diplomatic courier shall be protected by the receiving State or the transit State in the performance of his
functions. He shall enjoy personal inviolability and shall not be liable to any form of arrest or detention.
Article 17
Inviolability of temporary accommodation
1. The temporary accommodation of the diplomatic courier carrying a diplomatic bag shall, in principle, be
inviolable. However:
(a) prompt protective action may be taken if required in case of fire or other disaster;
(b) inspection or search may be undertaken where serious grounds exist for believing that there are in the
temporary accommodation articles the possession, import or export of which is prohibited by the law or
controlled by the quarantine regulations of the receiving State or the transit State.
2. In the case referred to in paragraph 1 (a), measures necessary for the protection of the diplomatic bag and its
inviolability shall be taken.
3. In the case referred to in paragraph 1 (b), inspection or search shall be conducted in the presence of the
diplomatic courier and on condition that it be effected without infringing the inviolability either of the person
of the diplomatic courier or of the diplomatic bag and would not unduly delay or impede the delivery of the
diplomatic bag. The diplomatic courier shall be given the opportunity to communicate with his mission in order
to invite a member of that mission to be present when the inspection or search takes place.
4. The diplomatic courier shall, to the extent practicable, inform the authorities of the receiving State or the
transit State of the location of his temporary accommodation.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Article 18
Immunity from jurisdiction
1. The diplomatic courier shall enjoy immunity from the criminal jurisdiction of the receiving State or the
transit State in respect of acts performed in the exercise of his functions.
2. He shall also enjoy immunity from the civil and administrative jurisdiction of the receiving State or the
transit State in respect of acts performed in the exercise of his functions. This immunity shall not extend to an
action for damages arising from an accident involving a vehicle the use of which may have entailed the liability
of the courier to the extent that those damages are not recoverable from insurance. Pursuant to the laws and
regulations of the receiving State or the transit State, the courier shall, when driving a motor vehicle, be
required to have insurance coverage against third-party risks.
3. No measures of execution may be taken in respect of the diplomatic courier, except in cases where he does
not enjoy immunity under paragraph 2 and provided that the measures concerned can be taken without
infringing the inviolability of his person, his temporary accommodation or the diplomatic bag entrusted to him.
4. The diplomatic courier is not obliged to give evidence as a witness on matters connected with the exercise of
his functions. He may, however, be required to give evidence on other matters, provided that this would not
unduly delay or impede the delivery of the diplomatic bag.
5. The immunity of the diplomatic courier from the jurisdiction of the receiving State or the transit State does
not exempt him from the jurisdiction of the sending State.
Article 19
Exemption from customs duties, dues and taxes
1. The receiving State or the transit State shall, in accordance with such laws and regulations as it may adopt,
permit entry of articles for the personal use of the diplomatic courier carried in his personal baggage and grant
exemption from all customs duties, taxes and related charges on such articles other than charges levied for
specific services rendered.
2. The diplomatic courier shall, in the performance of his functions, be exempt in the receiving State or the
transit State from all dues and taxes, national, regional or municipal, except for indirect taxes of a kind which
are normally incorporated in the price of goods or services and charges levied for specific services rendered.
Article 20
Exemption from examination and inspection
1. The diplomatic courier shall be exempt from personal examination.
2. The personal baggage of the diplomatic courier shall be exempt from inspection, unless there are serious
grounds for believing that it contains articles not for the personal use of the diplomatic courier or articles the
import or export of which is prohibited by the law or controlled by the quarantine regulations of the receiving
State or the transit State. An inspection in such a case shall be conducted in the presence of the diplomatic
courier.
Article 21
Beginning and end of privileges and immunities
1. The diplomatic courier shall enjoy privileges and immunities from the moment he enters the territory of the
receiving State or the transit State in order to perform his functions, or, if he is already in the territory of the
receiving State, from the moment he begins to exercise his functions.
2. The privileges and immunities of the diplomatic courier shall cease at the moment when he leaves the
territory of the receiving State or the transit State, or on the expiry of a reasonable period in which to do so.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
However, the privileges and immunities of the diplomatic courier ad hoc who is a resident of the receiving
State shall cease at the moment when he has delivered to the consignee the diplomatic bag in his charge.
3. Notwithstanding paragraph 2, immunity shall continue to subsist with respect to acts performed by the
diplomatic courier in the exercise of his functions.
Article 22
Waiver of immunities
1. The sending State may waive the immunities of the diplomatic courier.
2. The waiver shall, in all cases, be express and shall be communicated in writing to the receiving State or the
transit State.
3. However, the initiation of proceedings by the diplomatic courier shall preclude him from invoking immunity
from jurisdiction in respect of any counterclaim directly connected with the principal claim.
4. The waiver of immunity from jurisdiction in respect of judicial proceedings shall not be held to imply waiver
of immunity in respect of the execution of the judgement or decision, for which a separate waiver shall be
necessary.
5. If the sending State does not waive the immunity of the diplomatic courier in respect of a civil action, it shall
use its best endeavours to bring about an equitable settlement of the case.
Article 23
Status of the captain of a ship or aircraft entrusted with the diplomatic bag
1. The captain of a ship or aircraft in commercial service which is scheduled to arrive at an authorized port of
entry may be entrusted with the diplomatic bag.
2. The captain shall be provided with an official document indicating the number of packages constituting the
bag entrusted to him, but he shall not be considered to be a diplomatic courier.
3. The receiving State shall permit a member of a mission, consular post or delegation of the sending State to
have unimpeded access to the ship or aircraft in order to take possession of the bag directly and freely from the
captain or to deliver the bag directly and freely to him.
PART III
STATUS OF THE DIPLOMATIC BAG
Article 24
Identification of the diplomatic bag
1. The packages constituting the diplomatic bag shall bear visible external marks of their character.
2. The packages constituting the diplomatic bag, if not accompanied by a diplomatic courier, shall also bear
visible indications of their destination and consignee.
Article 25
Contents of the diplomatic bag
1. The diplomatic bag may contain only official correspondence, and documents or articles intended
exclusively for official use.
2. The sending State shall take appropriate measures to prevent the dispatch through its diplomatic bag of items
other than those referred to in paragraph 1.
Article 26
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Transmission of the diplomatic bag by postal service or any mode of transport
The conditions governing the use of the postal service or of any mode of transport, established by the relevant
international or national rules, shall apply to the transmission of the packages constituting the diplomatic bag in
such a manner as to ensure the best possible facilities for the dispatch of the bag.
Article 27
Safe and rapid dispatch of the diplomatic bag
The receiving State or the transit State shall facilitate the safe and rapid dispatch of the diplomatic bag and
shall, in particular, ensure that such dispatch is not unduly delayed or impeded by formal or technical
requirements.
Article 28
Protection of the diplomatic bag
1. The diplomatic bag shall be inviolable wherever it may be; it shall not be opened or detained and shall be
exempt from examination directly or through electronic or other technical devices.
2. Nevertheless, if the competent authorities of the receiving State or the transit State have serious reason to
believe that the consular bag contains something other than the correspondence, documents or articles referred
to in paragraph 1 of article 25, they may request that the bag be opened in their presence by an authorized
representative of the sending State. If this request is refused by the authorities of the sending State, the bag
shall be returned to its place of origin.
Article 29
Exemption from customs duties and taxes
The receiving State or the transit State shall, in accordance with such laws and regulations as it may adopt,
permit the entry, transit and departure of the diplomatic bag and grant exemption from customs duties, taxes
and related charges other than charges for storage, cartage and similar services rendered.
PART IV
MISCELLANEOUS PROVISIONS
Article 30
Protective measures in case of force majeure or other exceptional circumstances
1. Where, because of reasons of force majeure or other exceptional circumstances, the diplomatic courier, or
the captain of a ship or aircraft in commercial service to whom the diplomatic bag has been entrusted, or any
other member of the crew, is no longer able to maintain custody of the bag, the receiving State or the transit
State shall inform the sending State of the situation and take appropriate measures with a view to ensuring the
integrity and safety of the bag until the authorities of the sending State recover possession of it.
2. Where, because of reasons of force majeure or other exceptional circumstances, the diplomatic courier or the
unaccompanied diplomatic bag is present in the territory of a State not initially foreseen as a transit State, that
State, where aware of the situation, shall accord to the courier and the bag the protection provided for under the
present articles and, in particular, extend facilities for their prompt and safe departure from its territory.
Article 31
Non-recognition of States or Governments or absence of diplomatic or consular relations
The State on whose territory an international organization has its seat or an office or a meeting of an
international organ or a conference is held shall grant the facilities, privileges and immunities accorded under
the present articles to the diplomatic courier and the diplomatic bag of a sending State directed to or from its
mission or delegation, notwithstanding the non-recognition of one of those States or its Government by the
other State or the non-existence of diplomatic or consular relations between them.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
Article 32
Relationship between the present articles and other conventions and agreements
1. The present articles shall, as between Parties to them and to the conventions listed in subparagraph (1) of
paragraph 1 of article 3, supplement the rules on the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag
contained in those conventions.
2. The provisions of the present articles are without prejudice to other international agreements in force as
between Parties to them.
3. Nothing in the present articles shall preclude the Parties thereto from concluding international agreements
relating to the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier,
provided that such new agreements are not incompatible with the object and purpose of the present articles and
do not affect the enjoyment by the other Parties to the present articles of their rights or the performance of their
obligations under the present articles.
(b) Draft Optional Protocol One on the Status of the Courier and the Bag of Special Missions
The States Parties to the present Protocol and to the articles on the status of the diplomatic
courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier, hereinafter referred to as “the
articles”, Have agreed as follows:
Article I
The articles also apply to a courier and a bag employed for the official communications of a State with its
special missions within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December 1969, wherever
situated, and for the official communications of those missions with the sending State or with its other
missions, consular posts or delegations.
Article II
For the purposes of the articles:
(a) “mission” also means a special mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8
December 1969;
(b) “diplomatic courier” also means a person duly authorized by the sending State as a courier of a special
mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8 December 1969 who is entrusted with
the custody, transportation and delivery of a diplomatic bag and is employed for the official communications
referred to in article I of the present Protocol;
(c) “diplomatic bag” also means the packages containing official correspondence, and documents or articles
intended exclusively for official use, whether accompanied by a courier or not, which are used for the official
communications referred to in article I of the present Protocol and which bear visible external marks of their
character as a bag of a special mission within the meaning of the Convention on Special Missions of 8
December 1969.
Article III
1. The present Protocol shall, as between Parties to it and to the Convention on Special Missions of 8
December 1969, supplement the rules on the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag contained
in that Convention.
2. The provisions of the present Protocol are without prejudice to other international agreements in force as
between parties to them.
3. Nothing in the present Protocol shall preclude the Parties thereto from concluding international agreements
relating to the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier,
provided that such new agreements are not incompatible with the object and purpose of the articles and do not
affect the enjoyment by the other Parties to the articles of their rights or the performance of their obligations
under the articles.
SEMINÁRNÍ PRÁCE – 2SM506
(c) Draft Optional Protocol Two on the Status of the Courier and the Bag of International Organizations
of a Universal Character
The States Parties to the present Protocol and to the articles on the status of the diplomatic courier and the
diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier, hereinafter referred to as “the articles”,
Have agreed as follows:
Article I
The articles also apply to a courier and a bag employed for the official communications of an international
organization of a universal character:
(a) with its missions and offices, wherever situated, and for the official communications of those missions and
offices with each other;
(b) with other international organizations of a universal character.
Article II
For the purposes of the articles:
(a) “diplomatic courier” also means a person duly authorized by the international organization as a courier who
is entrusted with the custody, transportation and delivery of the bag and is employed for the official
communications referred to in article I of the present Protocol;
(b) “diplomatic bag” also means the packages containing official correspondence, and documents or articles
intended exclusively for official use, whether accompanied by a courier or not, which are used for the official
communications referred to in article I of the present Protocol and which bear visible external marks of their
character as a bag of an international organization.
Article III
1. The present Protocol shall, as between Parties to it and to the Convention on the Privileges and Immunities
of the United Nations of 13 February 1946 or the Convention on the Privileges and Immunities of the
Specialized Agencies of 21 November 1947, supplement the rules on the status of the diplomatic courier and
the diplomatic bag contained in those Conventions.
2. The provisions of the present Protocol are without prejudice to other international agreements in force as
between parties to them.
3. Nothing in the present Protocol shall preclude the Parties thereto from concluding international agreements
relating to the status of the diplomatic courier and the diplomatic bag not accompanied by diplomatic courier,
provided that such new agreements are not incompatible with the object and purpose of the articles and do not
affect the enjoyment by the other Parties to the articles of their rights or the performance of their obligations
under the articles.

Podobné dokumenty

Rakovina a len

Rakovina a len sluníčku, ne nutně na přímém, ale spíš pod stromem. Z praxe totiž vyplývá, že vlnová délka slunečního světla pronikajícího listy zbarvenými chlorofylem léčení urychluje. (Koumáci už vymysleli "zel...

Více

Instinct Today

Instinct Today MPE: Co ty jako tutee? APU: Po celou dobu jsem měl jako tutora Filipa. V roli tuteeho jsem rozhovory s tutorem měl téměř jenom v době hodnocení. Myslím, že je to trochu škoda, dokázal bych si předs...

Více