Smlouva o přepravě osob

Smlouva o přepravě osob
-
je jako smluvní typ upravena v ustanoveních § 760 – § 764, § 772 - § 773 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku.
Právní úpravou smlouvy o přepravě osob v občanském zákoníku se budou spravovat závazkové
vztahy mezi dvěma osobami – nepodnikateli, resp. mezi nepodnikatelem a podnikatelem. V případě,
že by tuto smlouvu uzavírali podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti, spravovala by se
příslušnými ustanoveními občanského zákoníku o daném smluvním typu a jinak režimem
obchodního zákoníku. Není vyloučena ani možnost smluvních stran (podnikatele a nepodnikatele, ev.
dvou nepodnikatelů) o působnosti obchodního zákoníku. Taková dohoda však vyžaduje písemnou
formu a nesmí vést ke zhoršení právního postavení smluvní strany, která je spotřebitelem, tedy
subjektem, který při uzavíraní a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné
podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
Smlouva o přepravě osob je jako základní smluvní typ aplikovatelná na všechny druhy
dopravy, přičemž pochopitelně není objektivně schopná zohlednit jejich specifické črty. Těžiště
právní úpravy pak spočívá především v přepravních řádech, které jako prováděcí předpisy
detailně vymezují práva a povinnosti účastníků přepravních smluv. V oblasti veřejné (pravidelné)
silniční osobní dopravy je přepravním řádem vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro
veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Na závazkové vztahy v oblasti nepravidelné silniční osobní
přepravy bude nutné aplikovat vyhlášku č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu.
Z hlediska určení obsahu soukromoprávního vztahu mezi dopravcem a cestujícím jsou však zcela
zásadní smluvní přepravní podmínky a tarify, které vydává dopravce a které jsou nedílnou
součástí uzavřené přepravní smlouvy.
Formální a obsahové náležitosti
Z hlediska formálních náležitostí smlouva nevyžaduje ke své platnosti písemnou formu.
Okamžik vzniku smlouvy vyplývá z přepravních řádů. Ve veřejné (pravidelné) silniční osobní
dopravě je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního
dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným
jízdním dokladem. Smlouva je rovněž uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do
vozidla bez jízdenky a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla. V oblasti
nepravidelné silniční osobní přepravy vzniká přepravní smlouva přijetím objednávky dopravcem.
Nezbytnými obsahovými náležitostmi této smlouvy jsou:
•
určení smluvních stran,
•
právo cestujícího použít dopravní prostředek k přepravě,
•
povinnost cestujícího zaplatit stanovené jízdné,
•
povinnost dopravce přepravit cestujícího do místa určení řádně a včas.
Smluvní strany a jejich základní práva a povinnosti
Smluvními stranami smlouvy o přepravě osob jsou cestující a dopravce.
Na základě smlouvy o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní
prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.
Základní práva dopravce:
1. právo na zaplacení jízdného.
Základní povinnosti dopravce:
1. povinnost přepravit cestujícího do místa určení řádně a včas,
2. povinnost starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících,
3. povinnost při hromadné přepravě umožnit cestujícím používání společenských a kulturních
zařízení,
4. povinnost přepravit cestovní zavazadlo (tj. zavazadlo přepravováno odděleně od cestujícího)
do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.
Základní práva cestujícího:
1. právo použít dopravní prostředek k přepravě.
Základní povinnosti cestujícího:
1. povinnost zaplatit stanovené jízdné,
2. povinnost dodržovat bezpečnost a plynulost dopravy.
Odpovědnost za škodu
Občanský zákoník řeší odpovědnost dopravce za nikoliv včasné provedení přepravy velice
stručně, a to podle toho, zda-li se jedná o přepravu pravidelnou či nepravidelnou. Při pravidelné
přepravě je úprava odpovědnosti za škodu způsobenou cestujícímu tím, že přeprava nebyla
provedena včas, zcela ponechána na ustanoveních přepravního řádu (podle § 42 odst. 4 vyhlášky č.
175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu nemá cestující, jenž
nebyl přepraven včas, právo na náhradu škody). Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen
uhradit cestujícímu škodu vzniklou pozdním provedením přepravy, přičemž však jsou podmínky a
rozsah náhrady škody opětovně přenechány právní úpravě přepravního řádu (podle § 34 odst. 3
vyhlášky č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu platí, že škodu vzniklou objednateli v
nepravidelné hromadné přepravě osob neprovedením nebo nevčasným provedením sjednané
přepravy je dopravce povinen nahradit, nejvýše však do výše zaplaceného nebo sjednané přepravě
odpovídajícího jízdného). Práva z nikoliv včas provedené pravidelné i nepravidelné přepravy je
cestující povinen uplatnit u dopravce zásadně bez zbytečného odkladu, nejpozději v prekluzivní lhůtě
6 měsíců, jinak zaniknou. Cestující se tedy musí nejpozději ve lhůtě 6 měsíců prokazatelně obrátit na
dopravce s reklamací provedené přepravy, přičemž pokud dopravce této reklamaci nevyhoví, plyne
cestujícímu již zákonná promlčecí lhůta 3 roky na uplatnění práva u soudu. Dopravce je povinen
vyřídit reklamaci ve lhůtě 3 měsíců od jejího podání.
Odpovědnost dopravce za škodu na zdraví cestujícího nebo škodu na zavazadlech
přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, řeší občanský zákoník odkazem na
ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až § 431).
Platí tedy zásadně objektivní odpovědnost provozovatele dopravního prostředku za škodu
způsobenou zvláštní povahou provozu daného dopravního prostředku, tedy okolností, která je
vlastní právě provozu tohoto dopravního prostředku a je objektivně způsobilá vyvolat škodu. Této
odpovědnosti se provozovatel dopravního prostředku nemůže zbavit, jestliže škoda byla způsobena
okolnostmi, které mají svůj původ v provozu (tzn. okolnostmi uvnitř provozu, např. nevyhovující
technický stav vozidla). Jinak se provozovatel své odpovědnosti zprostí pouze prokázáním existence
liberačního důvodu, a sice že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které
lze od provozovatele požadovat. Provozovatel odpovídá jednak za škodu způsobenou na zdraví a
věcech, rovněž jako za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyla-li fyzická osoba při
poškození možnost je opatrovat. Provozovatel dopravního prostředku odpovídá společně i za škodu
způsobenou třetí osobou, která bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli použije dopravní prostředek,
pokud jí použití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil.
Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce
podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě.
Legislativa
•
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
•
vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu
•
vyhláška č. 133/1964 Sb., silniční přepravní řád
Judikatura
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1815/99: Právní úprava přepravních smluv (smlouvy o přepravě
osob a smlouvy o přepravě nákladu) podle ustanovení § 760 - 773 obč. zák. obsahuje vzhledem ke
specifičnosti jednotlivých oborů dopravy pouze ta základní ustanovení, jež ve své obecnosti dopadají
na všechny obory dopravy. Ze systematického zařazení této úpravy v části osmé občanského
zákoníku vyplývá, že na tyto smlouvy se vztahují i obecná ustanovení závazkového práva (§ 488 a
násl. obč. zák.), pokud jejich použitelnost není vyloučena již z povahy věci a pokud přepravní
předpisy neobsahují vlastní, speciální úpravu (§ 772 obč. zák.). Vedle předpisů správní povahy k
jednotlivým oborům dopravy mají z hlediska úpravy práv a povinností účastníků přepravních vztahů
zásadní význam přepravní řády. Přepravní řády jsou prováděcí právní předpisy, které upravují
základní přepravní podmínky pro jednotlivé obory dopravy, doplňují obecnou úpravu občanského a
obchodního zákoníku tím, že podrobněji vymezují práva a povinnosti účastníků přepravních smluv. V
silniční dopravě jde o vyhlášku č. 133/1964 Sb, ve znění vyhl. č. 122/1979 Sb., vyhl. č. 74/1981 Sb., a
vyhl. č. 106/1984 Sb., silniční přepravní řád (SPŘ).
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 165/2003: Otázkou aktivní legitimace žalobců k uplatnění práva
na náhradu škody za úplnou ztrátu jejich zavazadel se Nejvyšší soud ČR zabýval v rozsudku ze dne
31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1815/99, který byl publikován v časopise Právní rozhledy č. 5/2002 a v
Souboru rozhodnutí NS č. 12 pod pořadovým číslem C 826, a zaujal právní názor, že určil-li dopravce
v nepravidelné hromadné přepravě osob, že zavazadlo bude přepravováno v zavazadlovém prostoru
autobusu odděleně od cestujícího, je cestující, který zavazadlo dopravci předal, osobou oprávněnou k
podání reklamace za úplnou ztrátu tohoto zavazadla.
POZOR! Věděli jste, že…?
Cestující ve veřejné silniční osobní dopravě s platnou místenkou nebo dokladem o zaplacení ceny
příplatku za lůžko nebo za lehátko, kterému z důvodů na straně dopravce nebylo přiděleno místo ve
spoji uvedeném na těchto dokladech, má právo na vrácení zaplacené ceny za místenku nebo ceny
příplatku za lůžko nebo za lehátko. V takovémto případě má cestující dále právo na zaplacení
částky dopravcem ve výši pětinásobku ceny místenky.