stahujte zdarma PDF verzi

14
0
O hledání…
Jak bydlí
pavouk
Futon
co to je?
42-45
33-37
Život je cesta, je to hledání a nalézání. Nalézání smyslu, proč jsme vlastně tady.
Jan Hrnčíř
Pálava
20-27
Jarmila
Králová
Malování
je radost
Permakulturní
zahrada
14-1
2-31
Jak vybírat
pozemek
-13
Kurz
kosení
reportáž
3-41
MK ČR E 21769
www.plusminus.opido.cz
e-mail: [email protected]
Původní myšlenka na časopis se zrodila úplně spontánně. Sešla jsem se při nějaké
příležitosti s Jirkou a Vierou Zvoníčkovými, usoudili jsme, že by nás bavilo vytvořit
časopis, že bychom jím chtěli ostatním něco říct a začali jsme na něm s nadšením
pracovat. Z několika návrhů jsme se rozhodli pro název (+-) a ujasnili jsme si,
jakou strukturu by časopis měl mít.
Postupně jsme pro něj nadchli ještě pár dalších lidí a rozjezdové podzimní číslo,
které jsme pro jistotu nazvali „nulté“, se utěšeně začalo plnit. Ukázalo se však,
že je s tím daleko víc práce, než se původně zdálo. Ale protože se nás nadšení stále ještě
drží, zvládli jsme číslo dokončit, byť se zpožděním oproti původnímu plánu.
A já pevně doufám, že zvládneme i zimní vydání, pak jarní, letní…
A když ne?
Tak přesedláme z času Chronos na čas Kairos a čísla budou vycházet tehdy,
až na ně dozraje čas. Zatím zkoušíme najít společný rytmus s Chronosem,
takže další číslo, vlastně první, čekejte 21. prosince.
V životě se neustále pohybujeme a volíme mezi dvěma polaritami.
Plus a mínus.
Prostor mezi nimi je obrovský.
Je protkaný spoustou cest.
Po těch cestách kráčejí lidé, jejichž životní příběhy nás zaujaly
a o které bychom se s vámi chtěli podělit.
Příběhy o tom, jak si vytvářeli (nejen) své domovy
a kam je tahle zkušenost posunula.
Přejeme sobě i vám, aby se nám to dařilo.
tel.: 736 688 341, 602 957 488
šéfredaktorka: Lucie Moučková, redakční tým: Viera Zvoníčková
,
Lucie Moučková, Jiří a Jakub Zvoníčkovi, Alžběta Panochová, Vojtěch Semík;
stálí přispěvatelé: Barbora Jakubcová, Jana Nováková, jazyková korektorka:
Anna Panochová
vydavatelství a redakce: PŘÍRODNÍ STAVITELSTVÍ
Topasová 1836, 251 68 Kamenice-Těptín, ČR
Lucie Moučková
Kromě tvoření časopisu (+-),, překládám, tlumočím,
učím angličtinu a němčinu, jsem šéfredaktorkou obecního měsíčníku.
A vším, čím jsem, jsem ráda, možná dokonce čím dál radši.
Mám tři syny, které spolu s manželem pro mě představují tu nejlepší rodinu
na světě. No prostě ráj na zemi ..., ve kterém občas prší.
3
Dom - čo to je?
Dom* možno v prvom rade poskytuje úkryt, ochranu (pred počasím, nepriateľom)
a intimitu, je priestorom k životu (zrod - život - zánik).
Dom si postaví zviera, človek i rastlina? (rastlina je sama „domom”).
Zviera, človek i rastlina žijú v spoločenstvách, prežívajú život jednotlivca
i vzťahový život vlastný, generačný, spoločenský, hierarchický,
získavajú energiu (jedlo, fotosyntéza), produkujú odpad, pracujú, jedia i odpočívajú.
Dom je/má byť vyjadrením jedlotivca, jeho individuality: Zviera, človek i rastlina
si určia dispozíciu, vyberú si zdroj tepelnej energie: spôsob ohrevu/kúrenia-topení
(slnko (slnečné panely), oheň (drevo, uhlie, plyn), elektrika, bio, olej, nafta, čerpadlá),
zdroj energie elektrickej: elektráreň, slnko (fotovoltalika), vietor? a zdroj vody
(vodáreň, studňa), stanovia si stavebné matriály a postupy tak, aby zhmotnili
stabilitu (statika), minimalizovali únik tepla a zabránili prieniku vody (izolácie),
zvolia si spôsob hospodárenia s odpadmi: voda (čistenie a jej následné využitie),
bio odpad (komposty), triedenie. Človek vymyslel a neustále vyvíja nové syntetické
materiály prírodou nerecyklovateľné. Zviera, človek i rastlina ich konzumuje a využíva
i na výstavbu domu. Zviera a rastlina nemá na výber, človek áno...
Nás zaujíma dom i jeho obyvateľ (zviera, človek, rastlina), na stránkach časopisu (+-)
by sme vám radi životy ich oboch priblížili.
*Dom podľa účelu môže mať rôzne podoby:
(desatoro domu)
1 – k stravovaniu
(jedáleň, reštaurácia, krčma/hospoda, ... )
2 – k bývaniu
(byt, bytovka, panelák, radovka, mrakodrap, rodinný dom, hotel, penzión,
houseboat, karavan, maringotka, „obydlie” pre bezdomovca, ubytovňa, ... )
3 – k práci, k obchodu, k vzdelávaniu, k duchovnu, k ...
(- inštitúcia, kancelária, obchod, nákupné centrum, predajňa,
- továreň, výrobný závod; automobilka, huť, chemička; výskumný ústav,
- škola, knihovňa, muzeum, ...
- kostol, mešita, katedrála, chrám, ... )
4 – k športu, k zábave, ku kultúre a k relaxácii
(štadión – amfiteáter, bazén a tobogán, telocvičňa, kino, divadlo, galéria, ... )
5 – k pestovaniu rastlín, chovaniu zvierat
(sklenník, kravín, hydináreň, salaš, útulok pre zvieratá, ... )
6 – k výchove detí-mláďat
(škôlka, škola, ... )
7 – k narodeniu-vznik=zrod
(nemocnica, doma, voda, príroda, ... )
8 – k liečeniu-život
(nemocnica, ordinácia, hospic, psychiatria, kúpele/lázně, ... )
9 – k poslednému uloženiu-odpočinku=zánik
(cintorín/hřbitov, krematórium, hrob-urna, voľný priestor...)
10 – k doprave
(stanica/nádraží, zastávka, letisko, prístav, ... )
Viera Zvoníčková
Som nadšená výmyselníčka, netypicky navrhujem domy podľa želania
a mám rada i voľnú kresbu a PC grafiku (loga, vizitky, letáky, časopisy, knihy),
občas niečo napíšem, spoluvytváram časopis (+-). Som rada, že mám
2 kúzelné detičky a veselého manžela, jedného veľkého brata, 2 šikovné netere,
milujúcich prarodičov a drahú tetu :), všetci sú mojou veľkou oporou.
Môžte sa pozrieť aj na www.ajza.hu.cz
4
5
Dům jako podnět pro ostatní
Víte, kde je Těptín?
Pokud ano, pak víte, jak je v Těptíně krásně, pokud ne, pak vás srdečně zveme na návštěvu.
Naše rodina tady žije už 8 let v domě, který jsme pojmenovali opido Celula.
Mnozí z těch, kteří se k nám přijdou podívat, často překvapí jeho vzhled i umístění:
oválný půdorys, kamenný, neomítnutý, s trávníkem na střeše, vsazený
do svahu... Inspirovaly nás tvary, které vycházejí z přírody. Náš dům vznikl spontánně,
když jsme se zamýšleli nad tím, jakou bude mít podobu. Moje žena Viera nakonec
nakreslila tvar podobný fazoli, který jsme nazvali „buňka“, (myšleno organická buňka),
latinsky cellula. Proto tedy opido Celula.
opido* a oppidum - jak se to rýmuje
Výraz oppidum označuje starobylá keltská sídla
- obchodně, řemeslná i kulturní centra tamějšího života. V takových opevněných
hradištích kdysi dávno s otevřenou náručí vítali obchodníky, řemeslníky,
divadelníky a pocestné, protože to byli nositelé zpráv a zvěstí, předmětů,
ale i zábavy a smíchu … a ti všichni do oppida rádi přicházeli.
A právě v takovém duchu bychom rádi, aby působilo i naše opido Celula.
Jako živá buňka, jejímž prostřednictvím chceme dát lidem podnět k uvažování,
kdo skutečně jsou, kde je jejich skutečná podstata. Zároveň nechceme,
aby náš dům působil jako něco, co by mělo ostatním určovat tu jedinou
správnou cestu.
Tak trochu jiný plán
Náš dům je hodně velký. Tím, že je zasazený do svahu, je přirozeně rozdělený
na část obytnou a část pro veřejnost, kde se konají koncerty, přednášky, tvůrčí dílny,
setkávají se tady lidé. Nicméně původní plán byl trochu jiný. Nejprve jsme si mysleli,
že budeme mít nenápadný přízemní bungalov, ve kterém zbyde také nějaký prostor
na setkávání s našimi přáteli. Rozhodující zlom nastal v okamžiku, kdy jsem
objevil pozemek, na kterém nyní Celula stojí. V tu chvíli jsem si mohl udělat konkrétní
představu o tom, co všechno chci, aby se tu odehrávalo. Tady jsem se rozhodl,
že už nechci mít svoji kancelář v Praze, ale ve svém budoucím domě, že chci, aby se tu
setkávali lidé, že tím domem a způsobem života chci ostatním něco říct a chci, aby se
o tom mohli sami přesvědčit. Najednou se mi strašně ulevilo, protože jsem porozuměl
sám sobě, svým představám o životě.
Jsem rád, že můžeme lidem ukázat, jak žijeme. Pro mnoho lidí můj dům představuje
jiný svět, jiný vesmír. Je podnětem, který říká, že věci jdou i jinak, než se nám často
někdo snaží vnutit. A takhle jsem si to přál, protože moc rád pracuji pro lidi, kteří se
chtějí prostřednictvím svého domu najít a vyjádřit se.
*opido je novotvar, o který jsme obohatili naši mateřštinu:-).
Odvodili jsme ho od výrazu oppidum, který se skládal z více domů a objektů,
opido vnímáme jako jeden objekt v rámci oppida,
zároveň se jedná o nový typ domu.
Jirka Zvoníček je přírodní stavitel.
Od roku 1989 jsem navrhl, zmanažeroval a postavil desítky domů
a zrekonstruoval desítky bytů. V roce 2000 jsem zrealizoval svůj sen
- první přírodní dům opido Celula.
V roce 2014 jsem se rád stal odborným členem redakčního týmu časopisu (+-).
Hlásím se ke svému keltskému původu, rád vařím a rád se setkávám s lidmi.
6
Přijďte, jste srdečně zváni.
Nejen na prohlídku domu, ale také na koncerty, semináře, promítání filmů, …
Sledujte na www.opido.cz
7
někomu stačí málo...
... a někdo potřebuje bydlet na hradě - ani jedno není špatně
Pozemek není jen místo, kde bude . . . stát náš dům, aneb Jít vlastní cestou.
Někdy to přijde pomalu, v podstatě nenápadně, a někdy vám něco přeletí
přes nos a řeknete si: Bylo by dobré, kdybychom měli svůj vlastní pozemek a
na něm dům. Ať je to tak nebo onak, je třeba vybrat místo, kde budete moci
svoje záměry realizovat.
Příběh každého člověka je jiný.
Univerzální návod jak na to v podstatě neexistuje. Každý má jiné představy,
každá krajina skýtá jiné možnosti a jiní jsou pokaždé i sousedé. Vždy je však
dobré si uvědomit proč. Otázka jak je pak již celkem nepodstatná, ono už to
nějak půjde.
odpovídáme kladně. Uspokojíme se pak povětšinou tvrzením, že tak to stejně dělají
i ostatní a že je to vlastně „normální“, není co řešit a jede se dál. Uvádíme se
vytváří myšlenky a systémy chování. Máme je tak hluboce zažité a zautomatizované, že
do sebeklamu a jsme přesvědčeni o tom, že jsou to naše názory, naše
nad nimi ani nepřemýšlíme. Je to přece „normální“. Normální je chodit do školky,
myšlenky a naše postoje. Když ale zjistíme, že to jde jinak,
pak do školy, do práce a nakonec být v důchodu. Normální je chodit
otevírají se nám velice rozmanité možnosti
k doktorovi a brát prášky, když nás něco bolí. Za normální se
Jak . . . jsme to řešili my:
a směry pro naše další konání.
považuje i rození dětí v nemocnicích, už jsme si také zvykli
Nakonec
jsme
usoudili,
Původně jsme
víceméně
v nemocnicích umírat. Když si pak sami sobě položíme
že zvládneme čistý pozese
ženou nebyly
věděli.
Podrobněji
jednoduché otázky typu: Líbilo se mi ve školce?
mek, protože staré stav- V tu dobu
rozhodnuti, zda chceme
Chodil jsem rád do školy a naučil jsem se tam to, co potřebuji?
by měly buď malý poze- jsme neměli žádný pod- jsme to ale začali řešit,
starý dům (statek)
až když jsme si pozemek
Chtěl bych umřít v nemocnici? Naplňuje mě moje práce?
mek, nebo byly naopak
nikatelský ani jiný záměr,
nebo jen čistý pozemek.
Jsem spokojený s tím, kde a jak se narodily moje dětí?
hróóóózně velké a bylo co s velikým pozemkem nebo pořídili a začali se zabývat
Navštívili jsme různá
- často zjistíme, že málokdy
by to pro nás asi příliš stavbou. Co bychom chtěli myšlenkami na to, jakou
místa a různé stavby více
podobu by náš dům měl mít.
velké sousto.
na daném místě dělat, jsme
či méně pěkné.
Náš život často běží jakousi setrvačností, žene ho proud, který je všude kolem nás a který
Pozemek není jen místo, kde bude . . . stát náš dům, aneb Jít vlastní cestou.
Jak tohle všechno souvisí s výběrem pozemku?
Úzce. Svůj pozemek si můžeme vybrat tak, jak se to „normálně“ dělá. Což je v podstatě
celkem jednoduché a zapadá to do systému našeho setrvačného chování. Na prvním místě
bývá cena, na druhém lokalita, na třetím velikost (zahrada tak akorát pro „ten levný“ bungalov), v následujícím sledu pak jsou zastoupeny inženýrské sítě, dostupnost, vybavenost
obce, počet sousedů, možnosti uplatnění našich aktuálních požadavků (grilování na
zahradě, vypuštění dětí a psů apod.) a podmínky prodeje. Když si toto dáme na papír
nebo tím naládujeme internetový realitní portál, v podstatě nelze udělat chybu. Vše je
jasné, logické a jednoduché. Je to normální postup. Není to však trochu málo? Stejně tak
bychom si přece mohli vybrat i partnera, psa a podobné věci.
Nechat život, aby nás dohnal.
Není žádným hitem, když napíšu, že naše životy a doba vůbec jsou příliš rychlé. Není to ale
dobou, ani společností, ani systémem či jinými vnějšími vlivy. Je to tím, že se necháváme
strhnout proudem „normálnosti“. Ženeme se pak za plněním cílů, kariérním růstem,
dostatkem peněz apod. V takovém stavu si ale vybereme toho pravého životního partnera
stejně tak obtížně jako vhodný pozemek. Nemáme na to prostor, jsme příliš zahlceni
a vysiluje nás neustálá soutěživost a konkurence. Pokud dokážeme svůj život zpomalit
a zjednodušit, zjistíme, že dokážeme více procítit přítomné okamžiky. Dokážeme lépe
rozpoznat, co nás baví, co nás naplňuje, co bychom chtěli doopravdy dělat.
Jak najít ten pravý.
Při výběru pozemku je dobré zkusit se co nejvíce zastavit. Ze začátku to není jednoduché
a vyžaduje to odvahu a zodpovědnost. Ono vybočení z normálního proudu setrvačnosti
může s člověkem pěkně zamávat. Když se to ale podaří, dokážeme si uvědomit ty pravé
důvody,
proč si chceme pozemek pořídit.
Pravé důvody pak přetrvávají
náš pozemek,
a jsou platné
tak jak jsme ho koupili
v podstatě
Jak jsme to řešili my:
Z prvních úvah vyšel dům,
který byl obrovský. Každý
prostě chtěl dělat to své...
Po určité době jsme plány
na dům i zahradu natolik
upravili, že se s původními
představami v podstatě
nedají srovnat. Ono totiž
někdy méně znamená více.
10
v průběhu celého života. Ono grilování může časem omrzet, děti vyrostou a přestane je
bavit hrát si na zahradě s tátou na písku, i ta jednotvárná zeleň trávníku se časem
okouká a stane se z její údržby nenáviděná nutnost. V podstatě se pak bydlení na zahradě
s domkem stane jakousi řeholí, která nikoho příliš nebaví. Člověk vystřízliví a říká si, že
tak to vlastně nechtěl. Hledá pak odpověď na otázku, co ho vlastně vedlo k tomu, pořídit
si pozemek a na něm postavit dům? Zastavme se a věci se začnou dít. Odpovědi přijdou,
vytvoříme-li pro ně prostor. Zajímavé je, že tohle už by asi nikdo za normální postup
neoznačil. Spíše by se na nás ostatní dívali jako na vypočítavé a kalkulující, bez srdce a citu.
Neprobíhá však výběr pozemku často právě tak? Kdybychom vybírali citem neboli intuicí,
určitě by na prvním místě nebyla cena pozemku, inženýrské sítě ani velikost. Byl by to pocit z daného místa, prožitek, kterým nás daná lokalita oslovuje, jestli si na nalezeném místě
dokážeme představit život podle našich niterných ideálů. Vědomí toho, jestli nás místo
láká a přitahuje a chceme se tam vracet, se neustále vynořuje a nutí nás o navštíveném
místě přemýšlet, v podstatě nám nedá spát. Tohle je výběr srdcem a citem.
Intuitivní výběr pozemku.
Nebojte se a zapojte svoji fantazii. Rozhodujte se srdcem, nehleďte na to, jak „by se to mělo
dělat“. Vybírejte tak, jak by to udělalo malé dítě. Možná dospějete k rozhodnutí, které není
vysvětlitelné druhým. Zkrátka takové je a nikdo, ani vy sami, pořádně nevíte, proč jste
se tak rozhodli. Víte jen, že je to správně.
Intuitivnímu výběru pozemku
Nakonec
lze jít naproti jednoduchým
i
toto
se
otočilo Upozornil mě na typ
praktickým postupem. Tento
ve
výhodu.
Jelikož
na čistírny, která je koncipována
postup můžete použít,
pozemku budeme stavět v patrech nad sebou, tedy
když si nejste jisti, zda
přírodní stavbu, chtěl jsem není potřeba tak velké plodokážete do hloubky
vybudovat i přírodní způsob chy pro čištění odpadních
poznat to, co vás
čištění
odpadních
vod, vod a pro vsakování do vod
opravdu oslovuje.
tedy kořenovou čistírnu. podzemních. Nakonec jsme
Řešil jsem stále, kam ji zjistili, že by se tato čistírna
umístit, tak aby na malém mohla stát i jedním z příkladů
pozemku nepřekážela nebo tohoto typu, který u nás ještě
A důležitější je možná
není příliš znám a výsledky
nestrhat se, ale udělat si nebyla příliš blízko u plotu
z jejího provozu by byly zahrto tak akorát, aby to bylo k sousedům apod. Nakonec
nuty i do projektu, na kterém
pěkné a únosné. Pozemek, jsem řešení našel ve spolupráci
který jsme se ženou pořídili, s Jardou Kršňákem, který se
Jarda pracuje. Tudíž nevýhonemá přivedenou kanalizaci. zabývá studiem různých
da se stala rázem výhodou
Původně jsem předpokládal,
typů kořenových čistíren a možná pomůže i ostatním,
že je to nevýhoda a že to
(Jarda mimo jiné v současné kteří mají podobný problém.
bude problém. Navrhnout
Jak říkám: řešení existují, jen
a vyřídit povolení pro době pracuje na grantu, který
je třeba jít jim naproti a být
by
měl
toto
téma
zanést
i
do
čističku, pak ji udržovat,
na ně připraveni.
připravované
legislativy).
odebírat vzorky….
11
Pozemek není jen místo, kde bude . . . stát náš dům, aneb Jít vlastní cestou.
Chystáte-li se najít vhodný pozemek pro společný život,
zkuste si každý sám odpovědět na otázky související s budoucím životem na ideálním místě a odpovědi pak vzájemně
prolnout.
Co by na daném místě mělo být a co by tam být naopak nemělo?
Kolik času bych chtěl danému místu, jeho vytvoření, údržbě
a zkulturňování věnovat? S kým bych tam chtěl být a s kým
naopak ne?
Podobných otázek lze vymyslet mnoho. Důležité je odpovídat
si na ně opravdu upřímně a nebát se upřímné odpovědi sdílet
s ostatními. Při odpovídání člověk často zjistí, že je to proces,
kterým poznává sám sebe a své blízké. Je to zajímavá rodinná
terapie. Odpovědi je nutné dát dohromady a zjistit, jestli je
možné je skloubit, anebo zda a za jakých okolností je možné
je přizpůsobit tak, aby byli všichni spokojení.
Každopádně ať už se rozhodneme jakkoli, není důvod zpětně
své rozhodnutí zpochybňovat. I zdánlivě špatné rozhodnutí
může být pro nás přínosem. Není to sice zřejmé ihned, ale
časem se ukáže, že to tak mělo být... Netrestejme se, nemá to
smysl. Naopak buďme vděční i za to „špatné“.
A co ty technické parametry?
pozemek vypadá jinak v každé roční době
Ing. Ondřej Bízek
je projektant stavař, profesně působící v oboru od roku
2005. Výběrem pozemku si sám prošel. V jeho případě to
trvalo zhruba 2 roky a nyní se chystá na stavbu přírodního
domu pro svou rodinu.
12
záměru a objevení
toho
našeho místa
Po vyjasnění
vyjasněnísi svého
si svého
• Pokud
to jde,
je dobré asamozřejmě
prověřit i technické
parametry
pozemzáměru
objevení toho
je dobré
dohledat
ku. Předejdeme
možnému zhořknutí
prvotního
našeho
místa tak
je dobré
nabývací
titulynadšení.
Pořád ale platí, prověřit
že technickým parametrům
není nutné
samozřejmě
(tedy jak k pozemku
důležitost. Negativní
zjištění
se časem
ipřisuzovat
technicképřílišnou
parametry
předchozí
majitel
může ukázat Předejdeme
pozitivní devizou daného
místa. Nebojte se,
pozemku.
přišel).
řešení
existují. zhořknutí
tak
možnému
• Sousedské vztahy,
prvotního nadšení. Pořád
poznat lidi ve svém
Co seplatí,
tedy dá
dané parcele technicky zjistit:
ale
žeo technickým
okolí, navštívit obecní
• Zda má obec není
územnínutplán a co je v něm
obsaženo.
parametrům
úřad,
poohlédnout se
• Průběhy
inženýrských
pozemku
v jeho
né
přisuzovat
přílišnousítí na danémpo
umístěnía okolních
okolí.
důležitost.
Negativní
staveb (stínění, hluk,
• Kontrola
katastru nemovitostí
zjištění
se údajů
časemna může
kouř(současný
apod.). majitel,
zástavy,
ochranydevizou
apod.).
ukázat
pozitivní
• Na příslušném
• Pokudmísta.
to jde,Nebojte
je dobrése,
dohledat nabývací
tituly úřadu
(tedy jak k
daného
stavebním
pozemku
předchozí majitel přišel). požadovat zejména
řešení
existují.
• Sousedské vztahy, poznat lidi ve svém
okolí, plánovací
navštívit
územně
poohlédnout
se po umístění
okolních
staveb
Coobecní
se tedyúřad,
dá o dané
parinformaci
na základě
(stínění,
hluk,
kouř apod.).
cele
technicky
zjistit:
§21 stavebního zákona.
Na příslušném
stavebním úřadu zejména
požadovat
• Zda
má obec územní
• Zajímat
se
územně
§21 stavebního
plán
a coplánovací
je v něm informaci na základě
o historii
místa
zákona.
obsaženo.
(skládky, močály,
Zajímat se
o historii místa (skládky,pohřebiště
močály, pohřebiště
• Průběhy
inženýrských
apod.)
apod.)
sítí
na daném pozemku
a v jeho okolí.
Toto jsou ve zkratce
jsou veúdajů
zkratce
•Toto
Kontrola
na nejdůležitější technikálie,
nejdůležitější technikálie,
které
se dají
běžně zajistit a zjistit. které se dají běžně
katastru
nemovitostí
(současný majitel,
zajistit a zjistit.
zástavy, ochrany apod.).
Sleduje a učí
se principy přírodního
stavitelství. Jeho cesta
za hledáním informací ho
dovedla až k uspořádání
konference s názvem
Přírodní stavby od A do Z,
jejíž první ročník se konal
v únoru tohoto roku a
účastnilo se jí 16 lektorů.
Pak můžete všechno prolnout
a vytvořit ucelený obraz o daném místě.
Matematicky by se to dalo vyjádřit asi takto:
intuitivní
výběr,
ujasnění
si záměru
+
technické
okolnosti
a parametry
+
náročnost
a možné
způsoby
řešení
překážek
= ANO/NE
Doporučuji také pobýt na daném místě delší dobu, nejlépe na
něm přespat. Zjistíte tak, odkud fouká vítr, jak putuje slunce
po pozemku, jaké jsou zde hluky, vůně a pachy a koneckonců i
to, jak se tu spí. Je prostě dobré procítit místo i na jemnějších
úrovních, seznámit se s ním a vzájemně se představit. Věnujte
tomuto procesu potřebný čas a úsilí. Nic vám neuteče. Jestli
se tohle místo má stát vaším prostorem k životu, tak se jím
stane.
Dovolte si najít místo pro život tak, jak chcete vy, a ne tak,
jak „se to dělá“.
V současné době
se připravuje 2. ročník.
Sledujte na
www.prirodnistavby.com
13
Malování je radost . . . a umí to opravdu každý
Život Jarmily Králové
šel rozmanitými cestami.
Už odmalička si uvědomovala,
že její cesta je jiná,
než jakou ji vedou rodiče
a ostatní příbuzní.
Váš život je takový příběh o hledání sama sebe, který má šťastný konec.
Určitě ano, ale cesta k němu byla dlouhá a často i hodně náročná, přesto stála za
to. Sebe sama jsem začala vlastně nacházet, až když odrůstaly děti. Odhaduji, že mi
bylo tak 38 let. Dlouhé roky jsem chodila na setkání s duchovními učiteli, manžely
Mílou a Eduardem Tomášovými. Tam jsem se najednou cítila „doma“, byla jsem přijatá
doslova s otevřenou náručí, tam jsem dostávala odpovědi na svoje otázky. V tu chvíli
jsem začala mít pocit, že na světě mám svoje místo i já, a že moje žití má smysl. Další
velký zlom nastal ve chvíli, když jsem odjela do Indie. Tam jsem zažila opravdu mocný
zážitek spojený s rozšířením vědomí a tím ve mně nastal obrovský posun. Vrátila jsem
se a ukončila to, co mě svazovalo a psychicky ničilo. Odešla jsem z práce, moje už tehdy
nefunkční manželství se rozpadlo a můj život se v té době začal hodně měnit.
A Vy jste konečně začala malovat.
Nejdřív jsem se na vyšehradském hřbitově setkala se profesorem Vratislavem Janem
Žižkou, který tam měl přednášku na téma „Velikáni našeho národa“ a mluvil o malířích,
hudebních skladatelích a dalších velkých osobnostech českých dějin. Byl to takový velice renesanční člověk, malíř a grafik, který rozuměl také hudbě, historii a zabýval se
i astrologií. A já jsem poprvé v životě potkala někoho, kdo mi říkal věci, které mi až
do té doby chyběly. Najednou jsem se začala dozvídat a chápat souvislosti a řád tohoto
světa. V jeho osobě se pro mě prostě umění, výtvarno i hudba propojily, začalo mi to
dávat smysl. To jsou ty šťastné „náhody“. Dalo by se říct, že pan profesor Žižka byl
tím zásadním člověkem, který nastartoval moji malířskou dráhu. Co se dělo
potom, se moc nedá popsat slovy. Prakticky do roka jsem začala tvořit.
Já jsem vlastně byla vždycky tvořivá, ale nikdy před tím bych si
nemyslela, že se jedná o malování, protože ve škole mi řekli,
že to neumím, a já jim to věřila.
Vystudovala střední průmyslovou
školu oděvní v Praze
a poté pokračovala ve studiu
na Vysoké škole ekonomické.
Jejími opravdovými zájmy však
byla filozofie a studium umění.
Po dokončení studia, jak to už
bývá, přišla svatba, děti…
Proto teď také pořádáte kurzy s názvem „Každý umí malovat“?
Ano. Snažím se lidem otevřít tuhle tvorbu, tedy malování, a „vygumovat“ z jejich
přesvědčení, že malovat neumějí. A daří se mi to. Z toho mám velkou radost. Já sama
jsem do tří let po prvním setkání s profesorem Žižkou začala malovat naplno. Pan
profesor mě velice podporoval, uváděl moje výstavy a stál za mnou až do doby, než
jsem sama dokázala stát si za svojí tvorbou. Říkal mi věci, kterým jsem tehdy vůbec
nevěřila, jako například, že akvarely, které jsem v té době malovala, by klidně mohly
viset vedle Cézanna. Teď vím, že právě tou svojí podporou mě profesor Žižka udržel při
malování. Protože jakmile začnete dělat něco jiného, než jste do té doby dělali, svět se
staví proti a nechce vás pustit. Takže ty první tři roky byly pro mě takovou inkubační
dobou – a pak už to šlo.
Chtěli byste si zkusit malovat?
Nebojte se v sobě probudit svoji tvořivost a přijeďte třeba
jen na jednodenní kurz do ateliéru JKArt Jarmily Králové v Řeži.
Podrobnosti zjistíte na www.obrazykralova.cz/vystavy.
Podívejte se taky na www.kingsdesign.cz
14
15
Malování je radost . . . a umí to opravdu každý
Vraťme se ještě k Vašim kurzům malování,
které jsou určené dospělým i dětem.
Přistupují děti a dospělí k malování jinak?
Rozhodně.
Dětem dáte k dispozici barvy, štětce a papíry
a ony většinou samy velice jednoduše a otevřeně
do toho procesu vstoupí a malují. Dospělé musíte
často trochu přemlouvat, protože ti už říkají,
že malovat neumějí. Vy se nejdřív musíte dostat
přes všechny ty bloky, které dospělí za ta léta
nasbírali. Moje zkušenost je, že lidé, kteří ke mně
chodí na kurzy do ateliéru, do roka malují nádherné
věci. Ze začátku chybí zkušenost a technika, které
získáte časem, ale schopnost malovat a talent v sobě člověk prostě má. Je to jakási
bytostná podstata každého z nás a já lidem jenom pomáhám, aby ji v sobě našli
a otevřeli. Považuji téměř za trestné, když učitel dítěti ve škole řekne, že se mu obrázek
nepovedl. Podle mého názoru na to vůbec nemá právo. Dítě ví naprosto přesně,
co a jakou barvou potřebuje namalovat. Dokonce se domnívám, že do takových 11 let
by se děti neměly příliš zabývat tvary a formami, ty přijdou časem. Ony potřebují
v sobě nejdřív podpořit svůj vnitřní tvořivý proud a rozvíjet ho. S dětmi je to prostě
radost. I s dospělými je to radost, jen to zpočátku jde ztuha (smích).
Jakým způsobem vlastně Vaše obrazy vznikají?
Občas si maluji krajinky nebo kytky jen tak pro radost.
Někdy se ale stane, že někde uvnitř mě se prostě
objeví obraz, který třeba dva roky „dozrává“.
Pak přijde pocit, že už ho prostě musím namalovat,
protože bych jinak explodovala. Takové obrazy jsou
velmi silné. Nebo mám nějaký silný zážitek, který se
ve mně uloží, přidá se k tomu ještě taková ta vnitřní
radost a to celé pak zobrazím na plátně v podobě
abstrakce. Ale může to být i tak, že mám nějaký
koncept, co nebo pro koho mám malovat, do ateliéru
si postavím bílé plátno, chvíli kolem něj chodím
a pak se mi pod rukama začne obraz objevovat.
Je to hodně těžké popsat, protože tyhle procesy moc nejdou přes mozek a myšlení.
Kromě malování svých obrazů jste se znovu jaksi pomyslně vrátila ke svým
začátkům na oděvní průmyslovce a věnujete se navrhování, šití a barvení
zajímavých sukní.
Tak trochu ano. Ráda bych časem i tyhle svoje práce vystavila v opidu v Těptíně, ale
zatím všechno, co ušiju a nabarvím, je hned pryč. Tak snad se mi podaří si na to
vyhradit aspoň trochu víc času, aby se výstava mohla uskutečnit.
Myslíte, než se jim podaří odhrnout ty bloky,
které přikryly jejich schopnost tvořit?
Než se vypovídají z toho, jak malovat neumějí. Třeba před rokem přišla jedna paní,
řekla, že umí nakreslit jen hranaté prase, ale přesto ji to k malování táhlo.
Přišla na jednodenní kurz. Namalovala takovou impresionistickou krajinku a nejen
já, ale i všichni okolo jí to pochválili. Načež ona se tak rozplakala, že jí z toho dva dny
bolela hlava, a od té doby maluje skvěle opravdu neuvěřitelné věci, které vypadají jako
díla holandských mistrů. Žádné speciální školení ode mě nedostala, jen jsem na kurzu
řekla pár pouček a jak se zachází s barvami – a ona prostě začala malovat. Není to ale
u každého tak dramatické. Někdo se prostě seznámí s technikou, zjistí, že to jde,
a maluje. Měli jsme již společnou výstavu s kurzisty na Chvalském zámku. Často pak
rodinní příslušníci koukali až na výstavě, jak ta jejich mamka pěkně maluje.
Já jsem nadšená, protože jsem si tím sama prošla a vím, jaký je život
bez tvorby a jaká je to radost s tvorbou. Proto se ji snažím
předávat dál a tuhle práci miluji.
16
17
Malování je radost . . . a umí to opravdu každý
Velkou část Vaší tvorby tvoří také zvláštní barevné obrazy, lépe řečeno
obrazce, ke kterým jste dokonce vydala i stejnojmennou knihu. Z mého
laického pohledu se většinou jedná o čtverce, ale mohou to být i kruhy
nebo trojúhelníky, které jsou barevně sladěné.
Je to asi polovina všech mých obrazů. Jedná se v podstatě o dekorativní systém, kterým
můžete podpořit energii svého domu nebo bytu. Tvary a barvy mají velikou sílu
a pomocí těchto barevných čtverců si doma můžete doplnit barvy, které tam potřebujete.
Tyhle obrazy maluji také na míru. To znamená, že vnímám dotyčnou
osobu a maluji barvami, které u něho vidím. Obraz pak s tím člověkem souzní,
nabíjí ho. Zatím všichni, kterým jsem takový obraz namalovala, z něho byli nadšeni,
protože to byly skutečně „jejich“ barvy. A opačně, obraz vás může také ničit. Takže se
mi už také stalo, že jsem lidem, samozřejmě s jejich dovolením, sundala obraz ze stěny
a oni mi pak říkali, jak se jim ulevilo. Ale tohle cítění má podle mě každá žena.
To není žádné čarování, není to nic výjimečného, jen s tím neumíme pracovat.
Ale dá se to naučit. Dokonce když se tím budete zabývat, zjistíte, že to vlastně víte,
jen tuhle schopnost v sobě znovu otevíráte.
Třeba přes studium, jak opravdu funguje naše tělo.
I já se to učím. Každý si může vybrat způsob, který mu nejvíc vyhovuje.
Já už několik let studuji Touch Healing Tantra, což by se dalo přeložit jako tantra
léčivého doteku, a vřele ji doporučuji.
ptala se
Lucka Moučková
18
Z nějakého neznámého důvodu jsem se narodila s křídly.
Lidé mi je lámali, svazovali, nebo alespoň přistřihovali.
Někteří bláhoví se mi na křídla věšeli a zatěžovali je.
A potom přišel jeden a křídla mi jemně, tiše pozlatil a řekl:
„Leť!“
A já maluji.
Ráda bych sdělila nesdělitelné.
Jarmila Králová
Svoje obrazy
vystavovala Jarmila Králová v galerii opido v Těptíně
minulý rok a už se těšíme, až tady budou k vidění také její textilní nápady.
Do konce října bylo možné přijít se do opida podívat na výstavu obrazů členů
Sdružení výtvarníků ČR. Měla název Barvy, nitě, plátno, a jestli jste potřebovali
pohladit na duši, byli jste tu správně. Od 1.11. do 31.12. prostředí opida zpříjemňují
obrazy paní Magdalény Stárkové-Timplové a sochy pana Luďka Vondry.
- (viz pozvánka na předposlední stránce).
Navštivte i klub opido.cz
19
Pálavské vrchy
Jan Hrnčíř: Můj život je cesta,
kterou jsem si sám vybral
Velká rozhodnutí se nedělají ze dne na den. Musí nejprve uzrát. A právě takové rozhodnutí před nedávnem uzrálo u Honzy
Hrnčíře. Dospěl k tomu, že zásadním způsobem změní svůj
kde v tuto chvíli staví s pomocí Jirky a Viery Zvoníčkových
dům, kterému zatím pracovně říkají opido Pálava. Dům,
který by měl sloužit nejen jako střecha nad hlavou, ale také
jako místo k setkávání a chcete-li, i k hledání sebe sama.
život. Vzal svoji rodinu a odešel z Prahy na Pálavu,
Představte nám svůj nový domov, který na Pálavě
budujete.
na prodejem developerských projektů bytových staveb.
Je Váš nový dům stavěný ve stejném duchu jako domy,
které prodáváte?
Mé povolání mě právě přivedlo k tomu, jak můj dům vypadat
nemá. Za 13 let prodeje realit jsem byl už velmi otráven
z toho, jakým způsobem u nás probíhá výstavba rodinných
i bytových domů. Místo výstavby určuje pouze územní plán,
který se povětšinou tvoří ve velkých projekčních kancelářích,
bez znalostí místa samotného. Nekompetentní úředníci
na příslušných úřadech se mnohdy cítí povoláni
rozhodovat o tom, co je pro krajinu
nebo pro Vás dobré.
Chceme
postavit smysluplný a „poctivý“ dům. Tedy za
použití přírodních a ekologických materiálů: starých cihel,
dřeva, kamene, konopí. Vše z blízkého okolí. Dům by měl
být maximálně soběstačný, tedy do té míry, jak mi to moje
pohodlnost a rodina dovolí. Počítám s tím, že dešťová voda
bude pokrývat většinu našich hygienických potřeb, kromě
pití, použitá se potom přečistí pomocí rostlin ve skleníku
a znovu ji použijeme na WC. Topení bude pěkně po staru
dřevem uprostřed domu, elektřina z větru a slunce. Kromě
místa samotného a světových stran byl dům navrhován také
s ohledem na volné proudění energie. Staré nauky Feng Shui
a Vastu nám pomohly, jak na věci nahlížet, na co se zaměřit,
co procítit. A také nesmíme zapomenout na krásu,
člověk má schopnost tvořit krásné věci
a měl by na to myslet, ať už tvoří cokoli.
20
Společné tvoření
Řekl: „Dobrý den, já jsem
Jednoho dne zazvonil
se o Vás dozvěděl od
telefon a ozval se tam
jedné paní na kurzu perHonza Hrnčíř, tehdy
makultury, že prý stavíte
Jste majitelem
a zabýváte
zejméještě panrealitní
Hrnčíř. kanceláře
přírodní
domy, se
a rád
bych
se s Vámi potkal.“
Pak přijel a zpočátku jsme se spolu bavili
o přírodním stavitelství obecně, pak i o jeho konkrétních
snech a představách. Následovala Honzova objednávka,
abychom mu vypracovali studii na pozemek a dům.
21
Jan Hrnčíř: Můj život je cesta,
Jaká je Vaše životní filozofie
a jak jste k ní dospěl?
Být dobrý k lidem, bez ohledu na jejich
přístup a nakonec i bez ohledu na své ego.
Samozřejmě, že to často nezvládám, ale to
je cesta, která, stejně jako cesty nás všech
je utvářena vším, s čím se setkáváme.
Můj příběh snad ještě není uzavřen
a za rok může všechno vypadat jinak.
Náš plánovaný dům je stavěn právě s ohledem na vývoj a pohyb. Nic není statické. Proto možná elipsovitý tvar a vlny,
které se všude v domě i okolí přelévají.
Dům je otevřený různým činnostem, a která v budoucnu
převládne, si dnes netroufám tvrdit. To je možná na našem
žití to krásné. Být otevřený ke všemu, co přichází, nelpět na
starém a žít přítomným okamžikem. A pokud se již musí
plánovat, jako je tomu nepochybně u stavby domu, být k sobě
maximálně upřímný, ale zároveň se tak trochu posunout tím,
že si dům navrhnu tak, abych v něm mohl v budoucnu dělat
to, co si přeji,i když to třeba v současnosti není zcela reálné.
kterou jsem si sám vybral
A přibudou vám také . . . nějaká zvířátka?
Zkoušeli jsme chovat dva
Jedním z principů je zaberánky, ale jejich zabití
jistit přirozené prostředí
bylo natolik určující,
pro nejrůznější živočichy,
že jsme raději radikálně
tak aby byly zachovány
snížili spotřebu masa.
normální přírodní vztahy
Navíc potřeby zvířete
a vy jste se nemuseli zlobit
jsou mnohem vyšší než
s přemnoženými škůdci.
potřeba na vypěstování
Zároveň abyste nemuseli
zeleniny a ovoce, která
žádná zvířata cíleně
vás uživí stejně dobře,
chovat a přitom měli
ne-li lépe. Do budoucna
spoustu života kolem.
si umím představit snad
V okolí je dost sousedů,
jen slepice, případně
kteří chovají kozy i ovce
kachny a králíky a také
a snad by mohl fungovat
včely. K celému pozemku
výměnný obchod typu
se snažíme přistupovat
jablečný mošt za sýr
citlivě – permakulturně.
a podobně.
I
Jakým způsobem se na tvoření
Vašeho nového domova
podílí Vaše přítelkyně Ilona,
maminka obou Vašich holčiček?
S Ilonou se známe s malými
přestávkami 20 let a svatbu
plánujeme právě v novém domě.
Je jisté, že přestěhováním
se ledacos změní a snad i vyjasní. Ilona je nesmírně nadaná,
ať už se jedná o malbu, hudbu, vyšívání, keramiku a vlastně
aranžování a tvoření všeho druhu. Má nadání od Boha.
V rámci vedení místní knihovny pořádá řadu akcí nejen pro
děti a věřím, že tyto aktivity budeme moci společně rozvíjet
i v novém bydlení.
Byl bych moc rád, aby jí nový dům přinesl více klidu pro rozvíjení jejího nadání, na které teď není tolik času, kolik by si
jistě přála a aby v našem domě tvořila cokoli, co jí bude milé
a blízké, aby se v něm cítila doma. Ilonka je ovšem natolik
skromná a spokojená s tím, co je, že by klidně zůstala tam,
kde v současnosti bydlíme. Stále však věřím, že ji nadchnu
pro myšlenku přírodního domu, který si stvoříme k obrazu
svému a který snad bude v budoucnu sloužit i s jakýmsi
přesahem a ku prospěchu jiných.
j
Pokud si snad myslíte, že
tygr a zebra na tuto stránku
nepatří, opak je pravdou.
Jedná se o obrazy malované
pastelem, jejichž autorkou
je Honzova přítelkyně Ilona.
Společné tvoření
V tu chvíli už měl v ruce
několik projektů,
které postupně jeden
po druhém zahodil,
protože nenaplňovaly
22
jeho představy
o přírodním domu,
ve kterém by chtěl
bydlet.
23
Jan Hrnčíř: Můj život je cesta,
kterou jsem si sám vybral
Vaříte zdravě, nebo máte na stravování úplně jiný názor?
Po 13 letech vedení realitní kanceláře v Praze a každodenního
pracovního stresu jsem si poměrně úspěšně zničil zdraví.
Jídlo a celkově jiný přístup ke stravování je jednou z cest,
jak své zdraví znovu „najít“. Mojí snahou je používat potraviny
z naší zahrádky a jíst to, co u nás právě roste. Uskladňovat
na zimu a vše doplňovat z kvalitních potravin od okolních
farmářů či z alternativních obchodů.
Principy jsou jednoduché: hodně vody, jím, co můžu sám
sklidit, nepřejídám se a snažím se o pestrost a vyváženost.
Při úplňku půst a 2x do roka delší jarní a podzimní půst.
Maso výjimečně a samozřejmě ne to z velkochovů.
Jsem velmi vděčný své rodině, že respektovala odlišný přístup,
než je ten většinový, a postupně jej přijímá. Není lehké jíst
cuketu, když má babička plný mrazák zabíjačky z prasete
z domácího chovu a plnou králíkárnu. Nicméně platí, že to, co
tělu nedáváte, přestane vyžadovat a také na to přestane mít
chuť. V současnosti si tedy již umíme pochutnat na polévce
z dýně Hokkaidó anebo na zapečených batátech s červenou
řepou, mrkví, cuketou a lilkem a k tomu salát z toho,
co nasbíráme na zahradě. Vše je případně doplněno o doma
naložené houby, okurky, patisony nebo domácí kečup, příp. chutney.
Máte dvě ještě docela malé děti.
Jakým způsobem byste je chtěli vychovávat a vzdělávat?
První dcera se nám narodila před osmi lety v Praze. Tím bylo
mnoho dáno už předem, jako například možnosti vyžití
a příležitostí. Již odmalinka jsme s dcerkou chodili do divadel,
na nejrůznější workshopy, hodně jsme cestovali (Ekvádor,
Irsko, USA, Egypt atd.), snažili jsme se s ní trávit co možná
nejvíc času. Díky mé práci jsme si mohli dovolit také drahou
Montessori školku. Snažíme se prostě dětem ukázat možnosti,
ukázat svět v jeho nejrůznějších podobách. Dát jim dostatek
informací, aby měly šanci se svobodně rozhodnout, kudy se
vydají. Otázka svobodného rozhodnutí je ovšem v dnešním
světě více než diskutabilní. I když jsme se snažili nekupovat
barbíny, vybírat ty „správné“ pohádky apod., Saša je dnes
dítětem své doby se vším, co s tím souvisí, což je ovšem naprosto v pořádku. Myslím, že jako rodič mám jedinou možnost,
jak dítěti pomoci, a to vlastním příkladem. Nemohu po ní chtít
nic, co sám nedělám.
Druhá dcera oslaví zanedlouho první rok života a vyrůstá mezi
širokou rodinou a přáteli pod Pálavou. To samo o sobě je také
dost určující. Rád bych jí nabídl alternativy v podobě vzdělání,
kultury apod. Ale na malé vesničce na Jižní Moravě jsou tyto
možnosti více než omezené.
Myslím však, že překrásné prostředí Pálavy,
láska, klidný a spravedlivý přístup a pilná práce
je cesta nejen pro ni, ale i pro nás.
Mnohdy se rád nechávám
vychovávat svými dcerami.
Společné tvoření
Když jsme spolu
zhmotňovali sen Honzy
Hrnčíře, prožívali jsme
krásné společné chvíle,
kdy šlo zejména
o duchovno a estetiku.
Opido Pálava je těsně
před realizací. Dům je
naprojektovaný a máme
stavební povolení.
24
Teď řešíme spíš
ekonomickou stránku.
Jinými slovy, jak postavit co nejlevněji dům,
který sice bude
z přírodních materiálů,
jehož majitel ale bude
mít jistotu, že mu
poskytne běžný komfort,
že do něho nepoteče,
nebo mu časem třeba
nespadne, protože bude tak nějak „přírodně“ poslepovaný.
U takového typu domu není možné všechno naplánovat
do poslední koruny a pojistit do posledního hřebíku,
jako je tomu třeba u konvenčních domů na klíč.
25
Jan Hrnčíř: Můj život je cesta,
Až bude dům hotový, k čemu všemu bude sloužit?
Vzhledem k tomu, že bych rád pomalu tlumil své aktivity v Praze
a naopak rozvíjel pro mě smysluplnější aktivity na Moravě,
navrhovali jsme dům tak, abychom v něm mohli provozovat
vše, co nás baví a co bychom chtěli rozvíjet.
V prvé řadě je to tedy pořádání kurzů a setkání rozličného
druhu. Jakýmsi středobodem by mohla být témata
soběstačnosti, permakultury, vzdělávání a semináře zaměřené
na duchovní rozvoj. Dále bych se rád věnoval mimoškolním
a zážitkovým aktivitám pro děti, jako je přírodní hřiště,
dětské políčko, domky ve stromech, čtení a třeba i promítání
v přírodě apod.
Chceme pořádat nejrůznější workshopy nejen pro děti
- hrnčířská dílna a keramika, malování na nejrůznější materiály,
sezónní výroba v souladu s ročním obdobím atd.
V domě je také navržena velká truhlářská dílna, čímž si tak
trochu plním svůj sen pracovat se dřevem.
Na přilehlém 2 ha pozemku bychom v budoucnu také rádi
vytvořili alternativní stavby. Hlavním kritériem bude cena
a přírodní materiál. Snahou je vytvořit alternativu k tzv. startovním bytům, kde se mladí lidé nesmyslně zadlužují (což je
ovšem pro současný systém velmi dobré). Vždy by se mělo jednat o jednoduše rozšiřitelnou stavbu, tedy domek, který roste
s vámi. Jednou takovou alternativní stavbou je jurta, která
již stojí, kde jsme ovšem použili moderní materiál v podobě
speciální prodyšné a voděodolné plachty. Další stavba by
již měla být zcela přírodní pouze z materiálů z nejbližšího
okolí, tedy hlína, dřevo, kámen, na rákos střechu.
Každý zájemce, který by si chtěl něco podobného postavit
sám, bude mít možnost v daném prostoru třeba týden bydlet
a tak blíže vnímat svou cestu. Na přilehlých pozemcích je již
také vysázeno více než 40 starých odrůd ovocných stromů
a více než 150 nejrůznějších původních keřů, které plodí více
či méně zapomenuté ovoce. Rádi bychom v budoucnu produkovali bio šťávy, likéry – víno. Možností je spousta. Snažíme
se vytvořit místo, kde se bude dobře žít a zároveň bude
inspirací pro jiné. Nevymýšlíme nic nového, vždy se žilo
hlavně z toho, co si člověk sám vytvořil nebo vypěstoval,
případně vyměnil se sousedy.
26
Společné tvoření
Tento dům překračuje
hranice běžného
právního rámce.
Je proto potřeba, aby
zadavatel důvěřoval
kterou jsem si sám vybral
staviteli a jeho „týmu“
(který v našem případě
tvoří architekt,
projektant, statik,
a pak všichni řemeslníci
a dodavatelé),
že si se stavbou poradí
tím nejlepším možným
způsobem.
Domníváte se, že dům by měl být něco jako „útočiště
pro naše bytí”, podobně jako tělo kromě jiného poskytuje útočiště pro naši duši na tomto světě? Máte pocit,
že dům by měl být pro člověka takovým příbytkem až
do jeho posledních dní? Prostě že s domem by člověk měl
do té míry souznít, že v něm i odejde z tohoto světa?
Příměr podobnosti našich těl a našich příbytků je trefný. Moje
tělo mi bylo dáno se všemi svými přednostmi i nedostatky,
přesně to, které jsem měl dostat, koneckonců jsem si ho sám
vybral. S pokorou a poděkováním se o své tělo starám, nikoli
s narcismem a povyšováním těla nad ducha. Nicméně
vyladěné tělo mi může lépe zprostředkovat vjemy a citlivost,
nutné pro bližší pochopení a přijetí jemných energií a toho
neuchopitelného kolem, jehož jsme součástí. Tělo je možné
vyladit mimo jiné správnou stravou a snad také přijetím své
životní situace. Stejně tak dům mi byl dán. To, jak dnes vypadá, je dáno celou cestou, kterou jsem doposud prošel sám
i s mou životní přítelkyní Ilonkou. Bude natolik dokonalý, nakolik jsem schopen to dopustit a nakolik dovolím moudřejším
a zkušenějším, aby to bylo podle jejich návrhu. Kvalita Žití
v dobře postaveném domě je jiná, energie proudí a pomáhá,
podstata domu je natolik upřímná, že člověku může dávat
sílu svou smysluplností. To, jak je dům navržen, do jisté míry
ovlivňuje a předurčuje životy jeho obyvatel. Buď zůstaň, ale
musíš se přizpůsobit, anebo musíš odejít, protože ničit tu
smysluplnost jenom proto, že ji nedokážeš naplnit, je hloupost
a ty to víš. Nezapomínejme ale, že mluvíme pořád „jenom
o příbytku“. Osamělý člověk ve studené jeskyni vysoko v horách
může žít mnohem plnější a šťastnější život než my v našich
přírodních nezávislých domech, které do detailu promýšlíme,
aby byly co nejvíce eko a udržitelné, a to nemluvím
o těch ostatních.
ptala se Lucka Moučková
A na mně pak je udělat všechno pro to, abych nezklamal
důvěru, kterou v nás Honza Hrnčíř vložil.
Jiří Zvoníček, stavitel
27
Dnešní doba je pro většinu z nás dosti
hektická, plná technických vymožeností
a často neosobních vztahů a předmětů z
opačného konce světa. Snad proto čím
dál více lidí začíná uvažovat o tom co
lze dělat jinak, třeba i na zahradě. Jak
zmírnit tempo, jak si ušetřit čas, a místo
práce raději vnímat své okolí. Jak místo
potravin neznámého původu, koupených
v supermarketu, mít na stole čím dál více
těch, o kterých víme, jak vznikly, nebo
které jsme dokonce pro sebe a svou
rodinu vlastnoručně vypěstovali.
Permakulturní zahrady,
Co nám k tomu může pomoci? Kouzelným slovem je „permakultura“. Tento termín
původně vznikl ze spojení slov „permanent agriculture“ – trvalé zemědělství.
V současné době se používá ve smyslu etického způsobu života s úctou k přírodě
a k celé Zemi, šetrnému hospodaření se zdroji a jejich uchováním i pro následující generace. Permakultura je blízká konceptu trvale udržitelného způsobu života, ale svými
hodnotami také filosofii života původních kmenů, např. amerických Indiánů.
Někde na půli cesty mezi permakulturní a konvenční zahradou jsou certifikované
přírodní zahrady s „ježečkem“ na vratech. Ty musí splňovat tři základní kritéria: nesmí
se v nich používat umělá hnojiva, pesticidy a ani rašelina pro zlepšení půdy. Rašelina
je sice přírodního původu, ale vzniká tak dlouho, že je možné ji považovat za neobnovitelný přírodní zdroj.
typické, často využívané
prvky permakulturních zahrad:
• bylinkové spirály, kopečky, zídky
• živé ploty z listnatých dřevin, často našich původních druhů, nebo keřů
s jedlými plody
• louka, příp. tzv. „jedlý trávník“ – barevné květnaté porosty složené
z mozaiky druhů, které se kosí nebo sečou podle potřeby
• tzv. „jedlý les“ jako divočejší a vertikálně strukturovaná alternativa sadu
• mimořádná stanoviště (vlhká nebo suchá) - suché zídky, skalky, mokřady
(pokud místo dovolí), přírodní jezírka
28
zahrady inspirované přírodou
Splnění těchto požadavků je v permakulturních zahradách samozřejmostí. Důležité je
zde ale také citlivé využívání všech zdrojů, které jsou na místě k dispozici:
kompostuje se biologický odpad, využívá se dešťová voda a tzv. šedá voda z domácností (z prádelny, z koupelny apod.), recyklují se již nepotřebné předměty: použité
cihly na stavbu zídek nebo bylinkových spirál, vyřazené plastové nádoby nebo vany
na zachycení dešťové vody nebo na pěstování rostlin se specifickými požadavky,
z použitých palet se budují ohrady kompostů a vysokých záhonů, hmyzí hotely apod.
Uzavírají se cykly, je snaha nevytvářet odpad, ale naopak vše tvůrčím způsobem využít
jako zdroj pro tvorbu dalších prvků.
V permakulturní zahradě tedy vlastně „jen“ napodobujeme procesy probíhající
v přírodních společenstvech. Možná zjistíte, že některé obvyklé práce na zahradě
vlastně nejsou nutné, jako například časté sekání trávníku, pletí trvalkových záhonů,
odstraňování odkvetlých částí rostlin nebo pravidelné prořezávání stromů.
Příroda sama vyřeší mnohé z toho, co je potřeba,
pokud jí ponecháme prostor a čas.
fotka
Lucka
• polykulturní (smíšené záhony) pro zeleninu, často vyvýšené
• aspoň malý divoký koutek ponechaný bez údržby jako azyl pro volně žijící druhy
29
Permakulturní zahrady,
Charakteristiky permakulturní zahrady
• Členění zahrady do zón – nejblíže domu
je to, co potřebujeme nejčastěji (a to, co
nejčastěji potřebuje nás) a tedy máme na
dosah - zeleninové záhony, bylinky, trávník
na posezení. Nejdále je pak třeba sad
s lučním podrostem a koutek ponechaný
pro volně žijící druhy.
• Respektování přírodních cyklů (těch,
které se každoročně opakují) i vývoje
společenstva tak, aby bylo stabilnější
a druhově bohatší (je to tzv. sukcese). Tenhle
proces probíhá v řádu let až desetiletí,
nečekejte tedy, že už příští nebo nejpozději
přespříští jaro budete mít plně funkční permakulturní zahradu. Postupně se ustanovuje rovnováha a vytvářejí se vazby mezi
rostlinami navzájem, i na ně vázanými
živočichy. Jakmile je tento systém dost stabilní, obvykle pak už nedochází k přemnožení
některého organismu běžně považovaného
za škůdce (hlodavci, mandelinka bramborová, mšice, padlí, …).
Do té doby můžete v případě potřeby využít
třeba bylinné preparáty nebo podpořit
jejich přirozené nepřátele.
• Společenstva bývají úmyslně co nejvíce
rozvrstvena vertikálně v prostoru
(stromy – keře – byliny – půdní mikroorganismy - liány).
• Cíleně se podporuje druhová bohatost
živočišných druhů, ať už vytvářením
vhodného prostředí pro ptáky, hmyz,
obojživelníky,
drobné
savce,
nebo
umisťováním úkrytů a budek. Je krásné je
pozorovat a poslouchat, navíc tito pomocníci plně nahradí použití pesticidů, kterými
bychom kromě jiného otrávili celý ekosystém zahrady. To znamená ne jen jeden
konkrétní druh, ale také na něj navazující
organismy, půdu a vše, co z ní vzejde, – naši
potravu – tedy i sebe.
• Vybírají se druhy, které jsou vhodné pro
podmínky daného stanoviště a budou tam
proto dobře růst. Když pěstujeme druhy,
pro které máme vhodné podmínky, starají se „samy o sebe“. Čím cizokrajnější
druh, tím více mu většinou musíme podmínky upravovat, aby dobře prospíval
(přenášení na zimu dovnitř, úprava pH
půdy apod.). Je dobré si rozmyslet, jestli
tyto druhy opravdu chceme a potřebujeme
zahrady inspirované přírodou
a za jakou cenu. Jestli je nemůžeme nahradit druhy domácími, kterých je také
dost, jsou krásné, přizpůsobené našim
podmínkám, jsou tu doma a jsme na sebe
vzájemně zvyklí. Často to mohou být i staré
a krajové odrůdy (ovocných dřevin, zelenin
a bylinek), mizející plevelové druhy (chrpa,
ostrožka, koukol,…), nebo květnatá loučka
místo anglického trávníku
• Rostliny jsou obvykle vybírány
a vysazovány tak, aby bylo možné je co
nejdelší období v roce sklízet a obohacovat si jimi jídelníček. Záměrně se používají
různé odrůdy jednoho druhu, aby dozrávaly postupně. Snažíme se o co nejširší sortiment druhů. V současných létech s extrémními výkyvy počasí často některé rostliny
poškodí mráz nebo sucho, nebo v době
květu vlivem nepříznivého počasí nelétají
opylovači. Při zachování bohatého spektra
plodin máme ale vždycky co sklízet.
• Zahrady se navrhují velmi pečlivě, na míru
pozemku i majitelům. Bere se v úvahu
postupný růst rostlin a vývoj zahrady, tvoří
se tzv. sukcesní design (např. pod pomalu
rostoucí dlouhověké dřeviny se vysazují
rychle rostoucí druhy, ze kterých je možné
mít užitek do té doby, než dorostou ty
cílové), trvalky vysazované v potřebném
sponu jsou v prvním roce prosazené třeba
jednoletými bylinkami apod.
• Údržba permakulturní zahrady bývá
snadnější – některé činnosti lze omezit
(kosení odlehlejších částí,
prořezávání stromů),
některé nahradit, např. pletí a závlahy
mulčováním. Ale pozor, je třeba dobře pozorovat a respektovat prostředí a vzít v
úvahu výskyt např. slimáků nebo hlodavců.
Také vysazení a jen občasné ošetření keřů a
trvalek je mnohem méně pracné a kromě jiného i levnější než každoroční obnovování
letničkových záhonů.
• Místo hnojení minerálními hnojivy
se používá kompost, hnůj, rostlinné výluhy
a jíchy, anebo se vysévají rostliny, které obohacují prostředí o živiny a zlepšují strukturu půdy. Takovouto trvale udržitelnou,
permakulturní zahradu si můžete vysadit
„od začátku“, ať už vlastními silami, nebo
s pomocí odborníka. Pokud už nějakou
zahradu máte, je možné ji postupně, podle
vašich možností, převést na zahradu, která
je v souladu s přírodou.
Péče o permakulturní zahrady
je snadná a radostná. Kromě toho
poskytují mnoho jedlých zdrojů pro člověka
i ostatní živočichy, ale i další suroviny
- bylinky, dřevo, barviva. Upravují
mikroklima, takže je příjemné v nich pobýt.
Jsou krásné, barevné a voňavé, přinášejí
nám radost, inspiraci, jsou uklidňujícím
místem k odpočinku. A také poskytují
azyl některým druhům organismů,
pro které v naší současné krajině
už nezbývá prostor, ale které
je tak hezké pozorovat ;-)
Jana Nováková
je „zahradní návrhářka“ a milovnice přírody ve všech podobách.
Vystudovala nejprve Vysokou školu zemědělskou, poté si přibrala ještě Přírodovědeckou
fakultu UK a kromě jiného absolvovala bezpočet kurzů a seminářů na téma
permakultura a přírodní zahrady. V současné době spolupracuje s Fakultou životního
prostředí České zemědělské univerzity v Praze, kde působí jako konzultantka
diplomových prací, které se zabývají právě těmito dvěma tématy. Hlavní náplní její práce,
povoláním a posláním zároveň, je navrhování a realizace přírodních zahrad.
Více se o permakultuře i autorce článku můžete dozvědět na www.janinyzahrady.cz
30
31
Jak si kdo ustele, tak si lehne
I když jsem musel trochu ustoupit a konopnou látku například dovážím z Rumunska,
stále moje futony zatěžují životní prostředí jen velmi málo – ve srovnání s futony z jiných
přírodních materiálů nebo se syntetickými matracemi.
Lukáše Vejnara a jeho přírodní futony jsem objevila na letošním festivalu
Evolution v Praze. Jeho přírodní futony mě nadchly a z jeho vyprávění bylo
jasné, že ne každá matrace, která se tváří jako „zdravá“, je skutečně zdraví
prospěšná. A kromě toho je mi velmi blízká filozofie podnikání Lukáše: vyrábět
užitečné věci s co nejmenším dopadem na životní prostředí. To znamená
z přírodních materiálů, šetrně zpracovaných a pocházejících z co nejbližších
zdrojů. Jeho vizí do budoucna je pak zcela lokální produkt.
Proč jste se rozhodl nahradit bavlnu konopím?
Konopím proto, že je to jedna z nejúžasnějších rostlin, které nám příroda nabízí. Pro
jeho úspěšné pěstování není třeba žádné chemikálie. Konopnou rostlinu lze využít
beze zbytku celou. Z konopí se dají kromě tkanin a provazů vyrábět například oleje,
plasty, kosmetika, barvy, izolace a stavební materiály, palivo, potraviny, papír a mnoho
dalšího. Jeho vlákna jsou nejpevnější ze všech přírodních vláken a jsou velmi odolná.
Konopné tkaniny nelákají moly ani roztoče a mají dokonce mírné antiseptické účinky.
Konopí i ovčí vlna výborně odvádějí vlhkost, proto je jejich spojení ve futonových matracích ideální i pro alergiky a lidi, kteří se více potí.
Lucka Moučková
Jak jste se rozhodl, že se stanete výrobcem futonů?
Před lety jsem potřeboval novou matraci a objevil jsem japonské futony z bavlny. Tak jsem
si jeden vyrobil a zjistil, jak je to skvělá, příjemně tvrdá matrace, která zároveň nikde netlačí
a je prodyšná. Vadilo mi ale, že konvenční bavlna zanechává velkou ekologickou stopu. Při
jejím pěstování a zpracování se používá obrovské množství pesticidů a dalších chemických
látek. Pěstuje se často v oblastech, kde se nedodržují lidská práva a ochrana pracovníků
je téměř neznámým pojmem. Lidé tam pracují s chemickými látkami, jako jsou pesticidy,
herbicidy, bělicí a barvicí prostředky atd., bez ochranných pomůcek, dílny na zpracování
bavlny vypouštějí jedovaté odpadní vody do volné přírody a na práci zneužívají děti. Hledal
jsem proto přijatelnější alternativu a objevil jsem skvělé vlastnosti konopných vláken. K
tomu jsem přidal ovčí vlnu, která má také výborné vlastnosti a je u nás pohříchu málo
využívaná. Spousty chovatelů stále vlnu ze svých ovcí vyhazují, protože trh s ní je zkažený
dovozem ze vzdálených zemí. A tak vznikl nápad a možnost vyrábět opravdu přírodní
matrace z místních surovin.
Jak byste své futony popsal, pokud bychom se na ně dívali z pohledu
„přírodního, bio, ryze českého“?
Futony Konopeak jsou přírodní, ekologické matrace, ručně vyráběné v Čechách.
Použitá ovčí vlna pochází přímo z Jizerských hor a Frýdlantska, vnitřní konopné
rohože od českého nebo německého výrobce a svrchní konopná tkanina je z Rumunska. Více lokální materiály už použít nemůžu, protože prostě u nás v ČR nejsou.
Těším se na chvíli, až budeme moci vyrábět futony pouze z místních materiálů.
K tomu však zatím v České republice chybí technologie na zpracování vlákna,
i když šikovných textiláků je tu stále dost.
32
33
Jak si kdo ustele, tak si lehne
A co takhle matrace z přírodního latexu? Ta by nebyla vhodná ?
Takzvaný přírodní latex ani kokosové vlákno nebo třeba koňské žíně do svých futonů
nepoužívám, a to z jednoduchého důvodu. Dováží se k nám přes půlku zeměkoule,
takže tím zbytečně zatěžují životní prostředí. Navíc „přírodní“ latex není nikdy zcela
přírodní – vždy obsahuje minimálně čtvrtinu syntetického materiálu, i když je jako
zcela přírodní označován.
Pro futony používáte surové konopí. Využíváte také konopné plátno?
Co z něho vyrábíte?
Přímo surové konopí nezpracovávám – to už je mimo mé možnosti i schopnosti.
I když je to krásná představa, že bych měl vlastní pole s konopím, které bych si sám
zpracovával na vlákno, tkal z něj látku a vyráběl rohože. Byl by to návrat do doby před
tzv. průmyslovou revolucí. Není to nemožné, ale mé výrobky by pak byly tak drahé, že
by si je téměř nikdo nemohl dovolit. Konopné plátno proto nakupuji od Rumunského
výrobce, který zpracovává pouze šetrně vypěstované evropské konopí a látky barví
švýcarskou technologií, která je šetrná k přírodě. Na evropském trhu jsou sice mnohé
konopné tkaniny z konopí pěstovaného v Číně, to ale nemá tak kvalitní vlákna jako to
evropské a z hlediska přepravní vzdálenosti je pro mě vzhledem k mojí podnikatelské
filozofii nepoužitelné.
V každém čísle časopisu (+-) chceme představit
alespoň jednoho podnikatele (nebo třeba i jen nadšence),
který se věnuje nějakému řemeslu. Pokud znáte někoho, kdo by si zasloužil,
aby se o něm víc vědělo prostřednictvím našeho časopisu, budeme rádi, když
nám napíšete. Domníváme se totiž, že jedním z poslání časopisu (+-) je také
podporovat tradiční, ale třeba i inovovaná řemesla. Vážíme si všech, kteří vědí,
co to znamená, když se řekne “poctivá, fortelná práce”, a sami takovou odvádějí.
34
Odpověď na následující otázku je nasnadě, ale přece se zeptám: Jaký vidíte
zásadní rozdíl mezi futonovou matrací a matrací třeba z polyuretanové pěny?
Zásadní rozdíl mezi futonovou matrací Viděli jste například vnitřek běžné
z přírodních materiálů a matrací ze syn- molitanové matrace po několika letech
tetických materiálů je především její vliv používání? Pěna se postupně rozpadá na
prach, který ve mně rozhodně nebudí
na zdraví člověka a kvalitu spánku.
U konopí a ovčí vlny máte jistotu, že se pocit zdravotní nezávadnosti. Navíc mám
z nich neuvolňují žádné škodlivé látky, pochybnosti i o mnohých normách na zdrakteré byste pak při odpočinku vdechovali votní nezávadnost. Kolikrát se již v minulosti ukázalo, že různé po léta schvalované
nebo vstřebávali kůží.
Použitá svrchní látka je režná, není syntetické materiály způsobovaly poškození
barvená ani bělená. Zůstává tak svým zdraví.
složením nejblíže původnímu vláknu Stejně výrazný rozdíl je i v dopadu jednotz čisté rostliny. Ovčí vlna je také používaná livých materiálů na životní prostředí,
od nepaměti, a protože je pouze praná, až taková matrace doslouží. C o u d ě l á t e
bez použití škodlivých chemikálií, zůstává s matrací ze syntetických materiálů? Těžko
ji budete recyklovat, takže skončí buď ve
také zcela ekologicky čistá.
Oproti tomu syntetické materiály, jako spalovně, nebo na skládce. Ale naše majsou různé PUR pěny, HR pěny a podobně, trace se téměř beze zbytku snadno rozloží.
mohou uvolňovat množství chemických V domácím kompostu by sice větší vrstva
látek použitých při výrobě. Syntetické ovčí vlny asi neudělala dobrotu, ale možná
matrace sice mívají různé atesty o zdra- by vysloužilý futon šel po odstřižení zipu
votní nezávadnosti, otázkou ale je, zda použít jako super silná mulčovací vrstva.
zůstávají neškodné i po několika letech. Třeba to můj syn vyzkouší, až bude jednou likvidovat mou pozůstalost. :)
Osobně tomu nevěřím.
O konopí a jeho pozitivech (+) i negativech (-)
si budete moci přečíst také v příštím čísle časopisu (+-).
35
Jak si kdo ustele, tak si lehne
Jak takový futon vzniká?
Výroba futonu není nic složitého, jen
vyžaduje pečlivost a větší dílnu. Začnu
od jádra matrace, které je tvořeno rohoží
z konopných vláken. Ta se kladou na
pás spolu s malým množstvím (asi 10%)
kukuřičného škrobu nebo bikomponentního vlákna, což je zdravotně nezávadné,
inertní pojivo na bázi polypropylenu a
používá se např. i v dětských plenkách.
Toto vlákno je kromě zipu jediná umělá
látka ve futonu. Zahřátím se vlákna spojí
v pružnou rohož. Rohože sám nevyrábím,
ale kupuji hotové od zkušených výrobců.
Jádro z konopné rohože je uloženo mezi
18 vrstvami ovčího rouna. Vlna na toto
rouno je pouze vypraná (za pomoci mýdla a sody) a umykaná do podoby rouna.
Při tomto způsobu praní zůstává ve vlně
zbytkový obsah lanolínu, který kromě
blahodárných účinků na lidský
organismus
také snižuje křehkost a lámavost vlny,
takže je stále pružná a nepráší. V rounu
tak můžete občas objevit například malý
kousek trávy, ten je ale tolikrát propraný
a vysušený, že nemůže nijak škodit ani
alergikům. Pokud by vlna byla i karbonizovaná, byla by sice nádherně bílá
a naprosto beze smítka, ale ztratila by
spolu s lanolínem své úžasné vlastnosti.
Karbonizace je zjednodušeně řečeno vyprání vlny v roztoku kyseliny sírové nebo
chlorovodíkové, kdy veškeré rostlinné
zbytky zuhelnatí.
Ovčí vlna se vykupuje od místních
chovatelů a vozí do nedaleké prádelny
v polském příhraničí. V Čechách bohužel
již žádná prádelna vlny není. Do podoby
rouna je pak umykaná v blízkém Liberci.
Z pastvin až do mé dílny tak vlna nacestuje
jen asi 300 km.
Je potřeba se obecně o přírodní matrace nějak zvlášť starat?
O přírodní matrace je potřeba se sta- i přesto všechno je stále poměrně čistý.
rat o něco víc než o syntetické matrace. Konopná tkanina je prostě nesmírně
Není to ale nic náročného a futon vám odolná.
to vrátí dlouhou životností a zdravým Že se o futon nedostatečně staráte,
spánkem. Konopí i ovčí vlna výborně poznáte podle toho, že se v něm například
pohlcují vlhkost. Aby ji ale mohly přes začne dělat nepříjemný důlek na místě,
den uvolnit, je potřeba ráno vždy odest- které nejvíc zatěžujete, nebo podle toho,
lat peřiny. Minimálně jednou za měsíc je že i po celodenním nepoužívání ucítíte
pak potřeba futon otočit, přeložit nebo pohmatem vlhkost. Velkou výhodou je
řádně proklepat – vlákna uvnitř futonu zip po celé délce matrace, takže můžete
se rozvolní, načechrají a lépe proschnou. rukou zkontrolovat stav vlhkosti i mezi
Ideální je, vystavit občas celý futon vrstvami vlny uvnitř. Nejhorší je, když
slunečním paprskům, (případně v zimě toto zanedbáte a vznikne plíseň. Té se
mrazu), futon se krásně nadýchne, nasaje šetrně zbavíte už jen těžko. Kdo ale
do sebe sluneční energii a zlikvidují se i dodrží základní pravidla péče o futon, ten
případní roztoči. Z hygienických důvodů se plísní bát nemusí.
doporučuji futon vyměnit za 7 až 10 let. Občas má někdo obavy z molů, kteří si ve
Jeho životnost je ale při dobrém vlně libují. Ve futonech Konopeak jsou
zacházení mnohem delší.
proti molům plátěné sáčky s bylinkami,
Zatím nejextrémnější testování provádí které molům nevoní. Osvědčená je levanmůj kamarád, kterému jsem vyrobil futon dule, vratič, pelyněk nebo kořen kosatce.
na míru do auta. Je to zeslabená verze, jen Navíc moli potřebují k životu klid, takže
8cm, ale díky tomu, že ho kamarád oprav- kdo futon používá k dennímu spánku a
du velmi často překládá, stáčí a přenáší pravidelně ho větrá, tomu se tam tihle
je futon stále velmi příjemně měkký. motýlci nenastěhují.
Občas se mu po něm proběhne pes, občas
leží futon na trávníku při úklidu auta a
Více se dozvíte na www. konopeak.cz
36
37
Jak jsem se naučila kosit
Musím se přiznat, že původní motivací, proč jsem se rozhodla, že se naučím
správně kosit, nebyla ani tak touha vstávat ještě před východem slunce a celá
šťastná drkotat zuby v mokré trávě. Ano, chtěla jsem umět kosit, ale nebylo
to nijak prioritní. Pomyslnou poslední kapkou pro moje rozhodnutí však byly
poznámky našeho 85letého strejdy, když jsme loni sušili seno: „Voni lidi už
dneska vůbec nic neuměj,“ mudroval nad vonícími kupkami. „Jenom se vozej
v autech a seděj u počítačů. Vymysleli sekačky na trávu, aby si ulehčili práci.
Víš, co to bylo, posekat celou louku? Jó, teď už jsou všichni moc líný, než
aby něco takového dělali.“ Krev se ve mně vařila, když jsem poslouchala jeho
jízlivé řeči, ale musela jsem si upřímně přiznat, že má částečně pravdu.“
Řemeslům se málokdo věnuje, protože peníze se přece dneska dají vydělat mnohem
snadněji. Kdybych argumentovala, že všichni nejsou stejní, jen by mávl rukou. Vždyť
my koneckonců také sečeme louku bubnovou sekačkou, protože naši „dědouškové“
už by to opravdu kosou sami nezvládli a my s manželem jsme žádní sekáči-přeborníci
nebyli. Aspoň já tedy opravdu ne.
aneb Reportáž z kurzu kosení ve Skryjích
Lucka Moučková
Sešlo se nás cekem osm „kosáků“ a osm „kosaček“. V sobotu byla na pořadu teorie: jaké
je potřeba vybavení pro kosení, jak se nastavuje kosiště, abyste se při kosení nemuseli
ohýbat a nebolela vás záda, jak se kosa brousí a jak ji pak správně naklepat – seděla
jsem, poslouchala a vidina toho, jak se pyšně rozhlížím po louce, kterou jsem sama
pokosila, se mi nějak začala rozplývat mezi úhlem položení kosy ke kosišti, správně
naklepaným ostřím a vzrostlou trávou.
Druhý den ráno jsme jako správní sekáči vstávali už v pět. Počasí nám naštěstí přálo.
Na korbě valníku jsme se dopravili na druhou stranu Skryjí do sadu a pustili se do
kosení. Dan nás obcházel, opravoval postoje, upravoval nastavení kosiště a povzbuzoval. Myslím, že mu to šlo dobře, protože 14 učedníků dokázalo za tři hodiny pokosit
skoro půlhektarový sad, který po našem snažení -věřte nevěřte - skutečně vypadal
jako posečený. Markéta nám pak přivezla snídani a my seděli uprostřed louky, krmili
se polévkou s chlebem a filozofovali o nevyužitém potenciálu, který v lidstvu dřímá.
Bylo to nádherné ráno.
Tak jsem se rozhodla, že to změním
a odjela jsem do Skryjí na víkendový kurz kosení,
který na svém statku vede Dan Mikušík se svojí ženou Markétou.
38
39
Jak jsem se naučila kosit
Odměnou za naše snažení nám byla
Danova nabídka exkurze do slaměného
domu na vedlejším pozemku, který staví
pro svoje rodiče a který vám představíme
v některém z dalších čísel časopisu.
Z Danových slov bylo patrné, jak
samozřejmý je pro něho soulad s přírodou
ve všem, co dělá, nicméně že tahle cesta
nemusí nutně vést zpátky na stromy“.
A jak to bylo dál? Nabytá moudra jsem
doma vysypala na svého manžela
a společně jsme šli převádět teorii do praxe
na louce u sousedů. Je pravda, že jsem v
tuto chvíli možná jediná žena v celé naší
vesnici, která ručně kosí, takže se na mě
kolemjdoucí dívali trochu jako na exota.
Stará paní sousedka, která tradiční kosení
luk ještě zažila, řekla, že klobouk dolů,
když jsem původně z Prahy. (Nevím, jak
jinde, ale mezi našimi vesničany panuje
zakořeněné přesvědčení, že Pražáci jsou
na práci naprosto nepoužitelní.)
Mikušíkovi budují svůj „rodový“ statek ve Skryjích.
Než se zde usadili, strávili mimo jiné několik let v USA, kde poznali,
že samotné peníze to pravé štěstí nepřinášejí. Jak Dan říká, jejich cesta
ke štěstí vede zpátky k přírodě, k soužití s ní a ke snaze o maximální
soběstačnost. Prostřednictvím svých kurzů o kosení, permakultuře
a o bylinách i svým vlastním životem se snaží tuto cestu šířit mezi ostatní.
40
aneb Reportáž z kurzu kosení ve Skryjích
Její vnuk, který z Prahy rozhodně
nepochází, naše snažení okomentoval
jako správný moderní muž: „Kde máte
mechanizaci? Ta tráva už je moc vysoká
a sekačka to nebere, co? Měli jste říct,
půjčil bych vám křovinořez.“ Radši jsem
mlčela. Některým lidem se skutečně těžko
vysvětluje, co je na kosení kosou krásné,
když znají jen tu motorovou. Myslela jsem
si, že kosení je fyzicky hodně náročné a bolí
z něho záda. A z vlastní zkušenosti vím, že
to tak opravdu je, pokud máte tupou kosu
a špatně nastavené kosiště. Já jsem si ale
z kurzu kromě teoretických vědomostí
odnesla i kosu, která mi „padne“,
a snad ji umím dokonce i naklepat.
Je pravda, že v kosení zatím rozhodně
žádný přeborník nejsem, ale baví mě to
a mám pocit, že dělám víc než jen práci.
Chtěla jsem se naučit kosit, protože
pravidelný víkendový rámus motorových
sekaček u nás na vesnici mě rozhodně
nenaplňuje pocitem souladu s přírodou.
Pokud někdo hledá třeba jen způsob, jak
se hýbat a ještě k tomu smysluplně, vřele
doporučuji. Do vybavení jsem investovala
rozhodně míň peněz, než kdybych si musela kopit byť tu nejlevnější sekačku na
trávu. Výdej energie je, řekla bych, zhruba
stejný, mně však k tomu zpívají ptáci.
www.vianatura.cz
41
„ Ptával se Jeník častokrát, kde všichni bydlí, kam jdou spát ?
Ing. Barbora Jakubcová
Pavouci obývají všechny kontinenty kromě
Jak žijí a bydlí
Pro začátek trochu vědy:
Říše:
Kmen:
Podkmen:
Třída:
Antarktidy. Na celém světě je známo více než
40 000 druhů pavouků. V České republice
se vyskytuje přes 850 druhů. Toto číslo však
není konečné. Každý rok u nás přibývají tři
nové druhy, mezi nimi i takové, které nikdo
předtím ještě nepojmenoval. Tito drobní živočichové mají 6 párů končetin.
Z toho první pár tvoří klepítka, do kterých ústí jedová žláza. Druhý pár končetin
se nazývá makadla, která u samců slouží k přenosu spermií do těla samičky. Další
4 páry jsou nohy, jimiž se pavouci liší od hmyzu, který má jen 3 páry nohou.
Pavouci mají většinou 8 očí, ale existují i výjimky, které mají jen 6 očí, nebo jen 2 oči,
anebo jsou dokonce úplně slepí. U nás bychom našli zástupce všech těchto skupin, s
výjimkou dvouokých pavouků, kteří se vyskytují jen v tropech.
Na zadečku mají pavouci tři páry snovacích bradavek. Z nich vylučují tekutinu, která
na vzduchu rychle tuhne. Na končetinách mají jakýsi hřebínek, kterým vzniklá
vlákna spřádají do silnějších svazků. Jednoduše řečeno, pavoučí „nit“
je složená z více vláken a slouží k výrobě sítě na chytání kořisti,
jako výstelka pavoučích úkrytů, k ochraně vajíček
a dokonce k létání.
Kluci a holky z té naší školky půjdou se k sousedům podívat.”
pavouci
Jarmila Urbánková: KDE ZVÍŘATKA BYDLÍ
prof. RNDr. Jan Buchar, DrSc.
(přední český arachnolog)
Živočichové (Animalia)
Členovci (Arthropoda)
Klepítkatci (Chelicerata)
Pavoukovci (Arachnida)
Pavoučky můžeme vidět létat hlavně teď na podzim,
protože jindy je většinou sezobnou vlaštovky nebo jiní
ptáci dřív, než si jich stačíme ve vzduchu všimnout.
Pavouci jsou v drtivé většině draví živočichové a aktivně
loví svoji kořist - různý hmyz a jiné bezobratlé živočichy
- a někteří dokonce i obratlovce, jako například u nás
se vyskytující lovčík vodní, který loví rybí potěr. Velmi vzácně jsou pavouci také
vegetariány, jako například býložravá skákavka (Bagheera kiplingi), původem ze
střední Ameriky. Někteří pavouci vpouští do kořisti trávicí enzymy a potom vysají
rozpuštěnou tkáň, až z nebožtíka zůstane jen prázdná kutikula. Jiní zase drtí svoji
kořist na kaši pomocí klepítek a makadel. Všichni pavouci mohou přijímat jen tekutou
potravu, a to z toho důvodu, že mají velmi složitý systém slepých vaků ve střevech,
který by se jim ucpal, kdyby pozřeli cokoliv nerozpuštěného.
Víte, že ...?
… síť u pavouků slouží primárně k chytání kořisti.
Pavouci, kteří loví svoji kořist jiným způsobem,
než do pavučiny, sítě často vůbec netkají.
… většina pavouků žije jen jednu sezónu.
Výjimku tvoří křižáci, jejichž životní cyklus je dvouletý.
… podle pohybů ulovené kořisti v síti dokáže pavouk poznat,
o jaký úlovek se jedná a jestli je bezpečné se k němu přiblížit
(pokud by se do pavučiny chytil sršeň,
pavouk raději neriskuje a zůstává v úkrytu).
42
43
„ Ptával se Jeník častokrát, kde všichni bydlí, kam jdou spát ?
Jak žijí a bydlí
pavouci
Křižák obecný
(Araneus diadematus)
Jsem pavouk křižák a patřím mezi
na území vaší republiky,
že už jste o mně
Nás, křižáků,
je víc druhů a všichni máme na zádech pět nebo i víc velkých bílých skvrn.
U mě, křižáka obecného, tvoří tyto skvrny kříž.
Ale nebojte se, jsem docela mírumilovný a rozhodně nikoho nenapadám bez důvodu.
Přestože mám osm očí, moc dobře nevidím. Dokážu registrovat pohyby jen v relativně
úzkém zorném poli. Spoléhám se proto raději na svoje nohy, které neomylně poznají,
jaká kořist se chytila do sítě a do které její části.
Zhruba dvakrát až třikrát za život se svlékám, když je mi kabátek, pardon, kutikula,
už malá. V té době jsem velmi zranitelný, netkám sítě a ukrývám se. My, samečci,
si pak hledáme samičku, abychom se s ní mohli spářit. Naše samičky bývají až
o polovinu větší než my. Proto při páření postupuji velmi opatrně. Nejprve utkám
vlákno směrem k síti samičky a cukám s ním tak, aby poznala, že nejsem potrava,
nýbrž nápadník. Pak dojde k páření. Na konci makadel mám pouzdra, do kterých
přenesu ze zadečku sperma a ta vsunu do těla samičky. Pak musím hned utéct, jinak
by mě moje vyvolená bez milosti sežrala, což se často stává. Samička pak vytvoří
kokon, do kterého naklade vajíčka, a umírá. V kokonu se vylíhnou pavoučci, kteří se
z- něho na jaře musejí sami vymotat.
44
Kluci a holky z té naší školky půjdou se k sousedům podívat.”
Jarmila Urbánková: KDE ZVÍŘATKA BYDLÍ
Když lovím kořist, visím uprostřed pavučiny hlavou dolů,
nebo čekám v úkrytu, který je s pavučinou propojený signálním
vláknem. Jakmile se do sítě chytí motýl, vosa, moucha nebo
nejrozšířenější pavouky
jiný hmyz, zabalím svůj úlovek do pavučiny a pak ho omráčím
takže předpokládám,
kousnutím a vstříknutím jedu. K omotávání nepoužívám jen
všichni alespoň slyšeli.
nové vlákno, ale využívám i stávající síť. Někdy je kořist
tak velká, že zužitkuji třeba i polovinu svojí pavučiny.
Pak sežeru to, co ze sítě ještě zbylo, a pustím se do pletení nové pavučiny. Klidně si
můžu tkát každý den novou síť, protože umím znovu využít bílkoviny, které jsem
spotřeboval na vytvoření
vlákna pro předchozí pavučinu.
Dovedu být
docela rychlý, takže za půl
hodiny mám celou
A víte, proč se my, pavouci,
síť hotovou.
na pavučinu nepřilepíme?
Je to proto, že vlastně po pavučině běháme pomocí drápků na nohách,
které máme tak hladké, že po pavučině vlastně kloužeme. Kdybychom však
z pavučiny spadli a někdo by nás, byť v dobrém úmyslu, hodil zpátky, je dost
pravděpodobné, že bychom se přilepili i my, možná bychom se do ní i zamotali.
I když si pavouky většinou spojujeme se špínou, oni mají rádi čistotu.
Většině druhů prach nevyhovuje a v zaprášených místnostech a na zaprášených
stěnách se naopak vyskytují
poměrně málo.
45
Na co se můžete těšit . . . v příštím čísle:
Jak bydlí
ježek
Turkovi
Velvary
Chvála
konopí?
Permakulturní
zahrada
Příprava zeleninových záhonů,
vysoké záhony a další možné varianty
kastelánka hradu
v Týnci nad Sázavou
Magdaléna Stárková-Timplová
a profesor historie Luděk Vondra
vás zvou na výstavu
do GALERIE opido
opido Pálava
Příběh jednoho domu
stavba domu v přímém přenosu
V každém čísle časopisu (+-) na vás čeká jedna kapitola příběhu.
Předmluva: Můj život je cesta, kterou jsem si sám vybral
(+-) číslo 0/ 2014/ str. 20
Kapitola 1: Návrh domu, jeho zasazení do terénu
Kapitola 2: Projekt a stavební povolení
Kapitola 3: Smlouvy – termíny – harmonogram práce
Kapitola 4: Stavba domu
Kapitola 5: Kolaudace – stěhování – nový život v domě začíná
Kapitola 6: Rok poté
Budeme rádi, když vás tento připravovaný příběh zaujme...
46
Toto nulté číslo časopisu (+-) je tak trochu „na zkoušku“ a není dokonalé.
Ale je naše a máme ho rádi. Pokud se (+-) líbí i vám a chtěli byste, aby k se k vám
dostala i jeho následující vydání, prosím, kontaktujte nás na e-mailové adrese:
[email protected]
a my vám na oplátku s předstihem zašleme všechny informace
ohledně možností, jak časopis získat.
Vaše redakce (+-).
47
Když příroda tvoří ... nejen domy