ke stažení zde.

Nález nejstarší pečeti Spešova
Byl jsem požádán starostkou Spešova o vypracování návrhů obecních symbolů. Jelikož
prvořadým doporučením je vyjít při návrhu obecního znaku z nejstarší dochované pečetě, nutně
jsem začal zjišťováním, jak nejstarší spešovská pečeť vypadala.
Obce potřebovaly pečetě k potvrzování dokumentů, které vystavovaly či ověřovaly. Zatímco u
měst a městeček je doloženo užívání vlastních pečetí již v období středověku a renesance,
poddanské vsi se ještě v polovině 17. století bez nich obešly, popřípadě svoje dokumenty nechávaly
potvrzovat a pečetit buď vrchností (vrchnostenskými úředníky) nebo právě úřady blízkých
městeček. V sousedním rájeckém panství zřejmě za Rogendorfů dostaly obce za úkol pořídit si
vlastní typáře (pečetidla), neboť mnoho pečetí vesnic tohoto panství pochází z poslední čtvrtiny 17.
století. Podle PhDr. Ivana Štarhy nastal na Moravě zlom roku 1749, kdy státním nařízením měly za
úkol si pořídit vlastní typáře všechny obce, aby mohly potvrzovat dokumenty tzv. Rektifikačních
akt. Až na výjimky bylo toto nařízení obcemi splněno. Pokud jde o zobrazení, jsou obecně doklady
jak toho, že si obce pečetní znamení volily samy, tak toho, že jim je udělila vrchnost.
Dost obecních pečetí je zachyceno kresbou ve Vlastivědě
moravské. Díl Blanský okres sepsaný Janem Kniesem vyšel roku
1902. Knies vycházel mimo jiné z informací, jež mu do
zaslaného dotazníku zodpověděli učitelé, faráři či jiní místní lidé.
Pro Spešov Vlastivěda moravská kresbu neuvádí (patrně ji místní
nezaslali), pouze je uveden její popis: „Ve znaku obec má kozlík
na řezání dříví a kolem nápis DIEDINA SPESSOW.“ A
v poznámce pod čarou, že uvedené sdělil nadučitel František
Kuchař v odpovědích na dotazník Vlastivědy.
Bylo jasné, že kozlík na řezání dříví by byl velmi
originálním motivem, v pečetích obcí totiž převažují atributy
obr. 1: Kozlík na řezání
zemědělské (části pluhu, kopáče), stromy, zobrazení světců...
Současně se ovšem objevily pochyby, zda se náhodou pan nadučitel nemýlil. Bylo zřejmé, že je
rozptýlí jedině nalezení originální spešovské pečeti. Moje první kroky zamířily do Státního
okresního archivu v Blansku. Ve fondu obce Spešova jsou nejstarší dokumenty sice již z konce 19.
století, ale razítky jsou opatřeny jen „Trestní listy od r. 1903“ (inv. č.
13). Pečeti zde dochovány nejsou. Ještě je třeba vysvětlit rozdíl mezi
pečetí a razítkem – zatímco na typáři (pečetidle) je vyryt reliéf,
razítko má jen dvě jasně oddělené výškové úrovně. Obraz na
pečetidle je tedy jasně zřetelný jen při otisku do vosku (pečetního
laku), pokud se pečetidlo použije jako razítko a otiskne se pomocí
razítkovací barvy na papír, je otisk obvykle bez zřetelných detailů
(podobně by dopadlo např. otisknutí mince natřené inkoustem na
papír – nebo naopak její otisk do vosku). Spešovské razítko je
dochováno ve dvojí podobě. Od
nejstarších listů (tedy od r. 1903) je
opakovaně
použito
razítko
obr. 2: Razítko z r. 1903
s realisticky zobrazeným průčelím
místní
kaple
sv.
Jana
Nepomuckého
a
opisem
„PŘEDSTAVENSTO OBCE SPEŠOVA“. Po 1. světové válce
(první doklad z r. 1920) je nahrazeno razítkem bez obrázku, jen
s textem „OBECNÍ RADA SPEŠOV * okres Blansko“.
Vyvstala další otázka – Podle Vlastivědy moravské z r. 1902
je „ve znaku“ – tedy na pečeti – kozlík na řezání dříví a starobylý
opis DIEDINA SPESSOW, ale r. 1903 již obec používá razítko se
zobrazením kaple. Je jasné, že rozeslání dotazníků, sběr odpovědí,
obr. 3: Razítko z r. 1920
příprava knihy a její vydání nějakou dobu trvalo, takže je možné, že
někdy kolem roku 1900 obec Spešov nahradila starobylé pečetidlo novým razítkem, ale podoba oné
pečeti zůstávala záhadou.
Další pátrání již mohlo probíhat jedině v Moravském zemském
archivu v Brně, kam jsem vyrážel každou středu od 1. října do 5.
listopadu. První vlaštovkou byl zcela nezřetelný otisk spešovské pečeti
na indikační skice mapy stabilního katastru Spešova z roku 1826 (fond
D9, č. 2473), kde se jen slabě rýsovalo něco jako tesařská koza.
Výrazným pokrokem bylo spatření odlitku spešovské pečeti (fond
G125, č. 675) – podle opisu DIEDINA SPESSOW bylo jasné, že je to
onen „znak“ z Vlastivědy moravské, ale vyobrazení na „kozlík na
obr. 4: Tesařská koza
řezání dříví“ nevypadalo – dole trám opatřený nohami (koza?!) nad ní
ondřejský kříž, který jako by se jedním rohem dotýkal trámu. Navíc se zdálo, že v horní straně
trámu je naznačena jakási drážka. Bohužel, celý odlitek byl nezřetelný a jakoby setřelý. Obrátil
jsem se na lidi povolanější – podle PhDr. Jiřího Doležela z Archeologického ústavu AV ČR v Brně
jde o tesařskou kozu a nad ní o ondřejský kříž z trámů (tedy o
tesařskou symboliku). Překvapivý pohled vnesli odborníci
z Technického muzea v Brně, jimž jsem poslal jen foto odlitku,
aniž bych jim napovídal. co tam mají vidět. Domnívali se, že
nejpravděpodobněji je na pečeti zobrazena trdlice (na lámání
lnu) – soudili tak podle náznaku drážky v trámu, ovšem
dodávali, že druhý (levý) nůž je technicky nesmyslný a
domnělou trdlici by činil nefunkční.
Nejvíce jasno měl Ing. Jiří Bláha, Ph.D. z Telče, památkář
obr. 5: Trdlice
specializující se na historické krovy. Podle něj je na pečeti
zobrazena nepochybně tesařská koza, v historické době
používaná pro tzv. vysoké tesařské práce, kdy tesař potřebuje mít opracovávané dřevo zhruba ve
výši beder (na rozdíl od nízkých prací, kdy dřevo leží na zemi). Tyto kozy se zhotovovaly velmi
snadno – do trámu či rozštípnuté kulatiny se navrtaly 4 šikmé otvory, do nichž se vsunuly nohy – a
koza byla hotová. A přesně takováto koza je realisticky zachycena na spešovské pečeti. Obrazec
nad kozou považuje Ing. Bláha za ondřejský kříž složený z trámů či prken (fošen), který byl
v období baroka velmi oblíbeným tesařským prvkem, užívaným k tzv. zavětrování (podélné
stabilizaci) konstrukcí krovů či mostů. Kromě
vlastní funkce v sobě totiž nesl i křesťanskou
symboliku.
Na ondřejském kříži (tvaru X) byl podle
legendy ukřižován apoštol Ondřej, když
požádal, aby jeho kříž měl jiný tvar, než měl
kříž Kristův. Tvarem připomíná řecké písmeno
„chí“, tedy počáteční písmeno jména Christos
obr. 6: Most zavětrovaný ondřejskými kříži
(Kristus). Ondřejský kříž je oblíbeným
heraldickým motivem, vidět ho můžeme třeba
na vlajce Skotska, Jamajky či ve znaku Amsterodamu.
Jelikož z odlitku nebylo tedy jednoznačné, co vlastně pečeť zobrazuje, vyhledal jsem i
originál, z něhož byl odlitek pořízen – jde o tzv. Rektifikační akta, spešovská pečeť je z roku 1749
(fond D2, č. 259). Bohužel, pečeť byla přitisknuta blízko hřbetu poměrně tlusté knihy, takže po
mnohém listování je těžce poškozená, rozpraskaná a místy vydrolená. Odlitek byl patrně pořízen
z protějšího listu, do nějž se před poškozením stačila otisknout – možná proto je odlitek poměrně
neostrý.
Bylo nutné tedy pátrat dál – definitivní úspěch se dostavil až 5. listopadu, kdy jsem našel
krásně zřetelnou a téměř nepoškozenou pečeť Spešova v Josefínském katastru obce Spešova (fond
D6, č. 3003) a Dolní Lhoty (D6, č. 862). Tímto nálezem padly úvahy o trdlici – žlábek v trámu kozy
není. Kromě zřetelné kozy a ondřejského kříže, jenž je tvořen dvěma prkny, z nichž jedno je
obr. 7: Nejstarší pečeť Spešova
prostrčené druhým, je na pečeti vidět tenká oblá linka
oddělující zobrazené předměty od opisu. Celá pečeť je
obkroužena rostlinným motivem, připomínajícím stonek
přesličky. Pečetěno je zřejmě do červeného pečetního laku,
který byl tvrdší a tedy odolnější proti rozmačkání než pečetní
vosk.
Pečeť Spešova tedy pochází prokazatelně nejpozději
z roku 1749. Bližší určení podle tvaru písma opisu by snad
mohl provést expert, ale zdá se pravděpodobné, že rok 1749
je právě rokem pořízení prvního spešovského typáře podle
nařízení pro potřebu potvrzení rektifikačních akt. Je použita
tesařská symbolika, patrně šlo řemeslo, jímž byl Spešov
významný. Nelze rozhodnout, zda symbolika byla zvolena
představenými obce nebo zda byla udělena černohorskou
vrchností. Toto znamení je patrně v naší republice jedinečné.
Povědomí o zobrazení na pečeti se zřejmě postupně vytratilo
a místní nadučitel je kolem r. 1900 mylně popsal jako „kozlík
na řezání dříví“, když patrně považoval kozu a ondřejský kříž
za součást jediného kozlíku. Snad kolem roku 1900 obec
přestala používat starobylý typář a přešla k razítku, na němž
byla zobrazena tehdejší dominanta a chlouba obce – kaple sv.
Jana Nepomuckého. A konečně po 1. světové válce a vzniku
samostatného Československa obec začala používat nové
razítko, již bez zobrazení.
text, foto a kresby: Josef Plch, Jedovnice