Angelologie děJin

Angelologie děJiN
Základy duchovní vědy
Angelologie děJiN 2
Dějiny se neopakují, ale rýmují se.
Mark Twain
Synchronicita a periodicita v dějinách
Emil Páleš
Sophia 2012
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 489
Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 498
Orifiel
Stručné shrnutí některých hlavních
myšlenek této knihy vyšlo pod názvem
Sedm archandělů.
Rytmy inspirace v dějinách kultury a přírody.
Aktuální informace o knihách z vydavatelství
Sophia i o Škole angelologie najdete na
www.sophia.sk.
Angelologie dějin
© RNDr. Emil Páleš, CSc.
titulní kresby ke kapitolám: Mgr. Zdislava Sýkorová
grafické zpracování: Ing. Peter Malatin
překlad ze slovenštiny: Mgr. Kamila Hermannová
statistický software: RNDr. Martin Môťovský, RNDr. Peter Kvasnička
přední strana obálky Edward Burne-Jones: Anděl pátého dne stvoření
zadní strana obálky Edward Burne-Jones: Anděl šestého dne stvoření
© 2012 vydavatelství Sophia , Bratislava
3. publikace v edici Základy duchovní vědy
ISBN 978 - 80 - 970688 - 2 - 0
Saturnská osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 506
Démon závisti. Kyselost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 512
Olověný proces v přírodě a v člověku . . . . . . . . . . . 514
Stáří, zima života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 518
Trůny, duchové vůle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520
Saturnská božstva. Paměť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521
Původ ras . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 525
Plnost a prázdnost písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 526
Orifiel a Římané . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 527
Dva talenty Římanů: rétorika a historie . . . . . . . . . 529
Orifiel a dějiny dějepisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 530
Orifiel jako zákonodárce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 536
Orifiel a centralistický imperialismus . . . . . . . . . . . 539
Orifiel v poříčí Indu a Nilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 540
Vznik císařství. Augustův Řím a čchinská Čína . . . 541
Podobnosti mezi Římem a Čínou . . . . . . . . . . . . . . 546
Limes romanus a čínská zeď.
Saturn jako hranice sluneční soustavy . . . . . . . . . . 547
Ašókova Indie. Orifiel v Americe . . . . . . . . . . . . . . 552
Justinián. Malý Orifiel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 555
Zrod absolutismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 557
Amerika, nový Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 563
Orifiel a monumentální architektura.
Megality a pyramidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 568
Kámen jako stavební materiál orifielského věku . . 571
Orifielská signatura v architektuře . . . . . . . . . . . . . 572
Románský sloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 578
Lebka a makovice. Sférické tvary v přírodě . . . . . . 579
Španělská móda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 581
Eleatští filosofové. Eternalismus a temporalismus . 583
Stoická filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 584
Determinismus a mechanicismus. Descartův anděl . 586
Romanizace římskokatolické církve . . . . . . . . . . . . 590
Hvězdná chvíle Vatikánu. Boj o investituru . . . . . . 591
Jezuité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 592
Campanellův „Sluneční stát“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 599
Jezuitský stát v Paraguayi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 599
Konzervativci a liberálové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 601
Temnosvit v malbě. Psychologie černé barvy . . . . . 602
Pochmurní králové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 606
Synové Ptaha a Saturna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 610
Benediktinské mnišství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 612
Poustevnické hnutí kolem roku 1000 . . . . . . . . . . . 613
Kajícníci, poustevníci, asketi . . . . . . . . . . . . . . . . . . 614
Puritáni. Amiši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 617
Starý a mladý čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 618
Urania, múza astronomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 620
Hraniční obory astronomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 626
Mechanika, optika, mineralogie . . . . . . . . . . . . . . . 628
Rodina saturnských věd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 632
Mumfordův mýtus o megastroji . . . . . . . . . . . . . . . 635
Geologický věk Kozoroha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 636
Dlouhověkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 642
Postupné vtělování duše během těhotenství . . . . . 643
Obsedantně kompulsivní porucha osobnosti . . . . 648
Kdo je archanděl Uriel? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 650
Anael
Knížectví, duchové národů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 674
Venuše v astrologii a astronomii . . . . . . . . . . . . . . . 676
Paní lásky a krásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 677
Venuše jako rodička a ochránkyně mrtvých . . . . . . 679
Venuše a Mars. Láska a válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . 682
Kosmologie Inků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 683
Solovjov o Krásnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 684
Puberta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 685
Těstovitost a ostrost písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 687
Sladká chuť. Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 688
Venušina země: Sýrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 689
Anael a praslovanština . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 693
Uzzaelova porážka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 694
Povýšení Inanny. Sargon akkadský . . . . . . . . . . . . . 695
Synové a chráněnci Afrodity. Zjevení Marie . . . . . 698
Anaelský Řím. Rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 701
Hudba, tanec a móda v anaelském Římě . . . . . . . . 703
K rozpadu Římské říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 705
Teotihuacán. Nazca . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 706
Gotická móda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 708
Vlasy. Pozdní rokoko a empír . . . . . . . . . . . . . . . . . 711
Hippies, děti květin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 714
Archanděl Anael a dějiny hudby . . . . . . . . . . . . . . . 715
Klasická hudba. Mýtičtí zpěváci . . . . . . . . . . . . . . . 718
Mimoevropská hudba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 720
Sangamová a kávjová poezie.
Vtělení Sarasvatí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 722
Archanděl Anael a poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 724
Venušské literární druhy. Lyrika . . . . . . . . . . . . . . . 731
Krajinomalba. Zahrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 733
Citovost výtvarného umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 736
Inspirátorka krásných umění . . . . . . . . . . . . . . . . . 738
Paleolitické Venuše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 741
Jeskynní malby v Altamiře. Pravěký věk Vah . . . . . 742
Mystická láska jako cesta k Bohu . . . . . . . . . . . . . . 743
Šaktismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 746
Alvárové. Bhaktické hnutí v 8. století . . . . . . . . . . . 747
Exploze zbožnosti ve 13. století . . . . . . . . . . . . . . . 749
Svatý František a Džaláluddín Rúmí . . . . . . . . . . . . 751
Serafínský rytmus duchů lásky . . . . . . . . . . . . . . . . 752
Trubadúři a dvorní láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 753
Německá mystika, súfismus a zen . . . . . . . . . . . . . . 755
Slavní milenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 764
Ženy na královském trůně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 770
Krásní králové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 784
Prorokyně, vědkyně a filosofky . . . . . . . . . . . . . . . . 789
Krásné ženy a soumrak království . . . . . . . . . . . . . . 792
Romantismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 794
Helénistický romantismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 798
Epikureismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 800
Prométheus. Duch hrdosti a vzdoru . . . . . . . . . . . . 801
Romantismus ve Vietnamu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 804
Napoleon Bonaparte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 805
Sorokinova studie nepokojů v Evropě . . . . . . . . . . 807
Leeova křivka nepokojů v Číně . . . . . . . . . . . . . . . . 810
Revolucionáři, mystici a heretici . . . . . . . . . . . . . . . 813
Anarchismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 815
Popperův omyl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 820
Vznik nacionalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 821
Vznik heraldiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 830
Proč romantici umírají mladí . . . . . . . . . . . . . . . . . 835
Tuberkulóza jako venušský démon . . . . . . . . . . . . . 842
Lucifer, padlá Jitřenka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 844
Venušská porucha osobnosti – narcismus . . . . . . . . 850
Mučednictví a sebevraždy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 853
Alchymie. Vznik chemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 858
Dějiny psychologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 865
Dějiny zoologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 868
Venušská rodina umění a věd . . . . . . . . . . . . . . . . . 871
Měděný proces v přírodě. Duševní měď . . . . . . . . 873
Estetický psychologický typ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 877
Fyziognomie krásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 880
Venušská fyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 885
Venušská embryologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 892
Barevnost a krása v přírodě.
Geologický věk Vah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 894
Vznik hlasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 903
Vznik létání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 907
Lucidní snění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 913
Vznik sociálních vazeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 916
Vznik teplokrevnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 922
Venušská metamorfóza. Puberta přírody . . . . . . . . 926
Tělesná výška v minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 933
Venušská chemie. Aromatičnost, dusík . . . . . . . . . . 934
Rozdělení pohlaví a vznik smrti.
Smysl krásy a lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 940
Sedm archandělů na kresbách Davida Newbatta
Hudební a výtvarné zobrazení andělů . . . . . . . . . 1000
Archanděl Gabriel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1003
Archanděl Rafael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1005
Archanděl Anael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1007
Archanděl Michael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1009
Archanděl Samael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1011
Archanděl Zachariel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1013
Archanděl Orifiel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1015
Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1017
Prameny ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1032
489
Předmluva
Předmluva
Angelologie dějin popisuje vlny inspirace v kolektivním nadvědomí a
podvědomí lidstva. V každé době a ve všech civilizacích se lidem z tajuplných hlubin jejich duševnosti vynořovaly touhy, sny, nálady a pocity, zaznívalo k nim neslyšné slovo a vyvstávaly před nimi vnitřní obrazy, které se
staly určujícími pro směrování jejich životů. V závislosti na dobové a místní tradici se taková zkušenost vykládala jako zjevení Boha či bohů, andělů, vnuknutí múz, zesnulých předků nebo jako podprahová činnost mozku. Věřící i nevěřící podávají svědectví o okamžicích inspirace, která se
zhmotnila v jejich tvořivé činnosti: v transfiguraci jejich hodnotového žebříčku a estetickém cítění, v uměleckých stylech a myšlenkových proudech,
v geniálních objevech věd a technické vynalézavosti, ve střídání náboženských kultů a proměnách společenského řádu.
V centru pozornosti této knihy je nenáhodný časový řád, který se projevuje v obsahu inspirací. Stejnou nebo podobnou vnitřní zkušenost prožívali lidé v různých koutech světa současně a nezávisle na sobě navzájem.
Na odlehlých koncích světa se nejednou pracovalo na stejných myšlenkách
a dílech, takže lze v pravém smyslu slova hovořit o věku filosofů či věku
básníků, věku monumentálních staveb nebo věku válek. Tyto věky se navíc pravidelně opakují. Po daném typu civilizace následuje s nenáhodnou
pravděpodobností jiný určitý typ. Analogické konfigurace hodnot a kulturní tvarosloví se vracejí periodicky v jakýchsi renesancích. Nikdy se neopakují identicky, ale v každé civilizaci a v každé době se vynořují obměněné.
Oddělením toho, co se opakuje, od toho, co je náhodné, lze vydestilovat
čisté psychické pravzory (jungovské archetypy).
Časová následnost, pořadí pravzorů v dějinách kultury je stejné jako
v individuální biografii jednotlivce. Konfigurace vlastností a schopností,
které jsou typické pro jednotlivá věková stádia od dětství po stáří, formují ve stejném pořadí, ale v pomalejším tempu cyklicky dějiny. Tak lze vskutku hovořit o dětské kulturní morfologii, o světových pubertách nebo o stařecké epoše dějin.
Jelikož každý duševní proces je spojený s nějakým tělesným procesem (a
okruhem orgánů), stejné pravzory se odrážejí i v dějinách přírody. V proměnách stavby rostlin a zvířat a v jejich způsobu života se dají pozorovat
synchronní konvergence – živí tvorové dávno oddělených vývojových linií
směřovali (mutovali) k analogickým formám nezávisle na dědičnosti i prostředí. V evoluci existoval věk krásy, věk kostnatění, věk zbrojení...
Dávno se opakující společné formy (pravzory) tak hledáme, nacházíme
a zkoumáme na třech časově odlišných rovinách: v duševním vývoji člověka
během jednoho života; v kulturních formách během tisíciletí dějin; a v tvarech přírody během stamiliónů let evoluce. Na všech třech rovinách nás
zajímá moment inovace, tvořivosti. Tušíme zákonitý řád, který se na pozadí toho všeho rýsuje.
A zjišťujeme, že znovuobjevujeme dávno zapomenuté. Otcové našich
otců tyto praformy ducha znali a zkondenzovanou moudrost o nich nám
zanechali v obrazech božstev či archandělů. Sedm nejvýraznějších pravzorů kolektivní psychologie dávali do souvislosti se sedmi okem viditelnými
tělesy sluneční soustavy. Sedm archandělů si představovali jako sedm samohlásek tvořivého Božského slova. Ty spolu s duchovními inteligencemi
souhvězdí (souhláskami) v měnících se vzájemných konstelacích vytvářejí
James Tissot: Zjevení anděla Zacharjášovi, kolem
1890.
490Angelologie dějin
Ambroise Crozat: Zacharjášovo vidění – sedm očí
Božích, 18. stol.
William Blake: Zacharjášova vize. Sedm
planoucích světel je sedm duchů, kteří jako sedm
očí Božích prohledávají celou zemi, kolem 1800.
Nikdy nelze dost velebit těchto
sedm správců světa, představovaných
sedmi planetami... Je útěchou a
dobrým znamením, že v tomto století,
z milosti Boží, kult těchto sedmi
planoucích světel, těchto sedmi hvězd,
v křesťanském společenství znovu získal
veškerý svůj lesk a nádheru.
Pius V.
slova a věty na obloze, skrze něž povstal svět v celé své rozmanitosti. Příroda, dějiny a člověk sám tak byli vysloveni, vyzpíváni chóry andělů, vznešenými a ušlechtilými pravzory ctností a krás na duchovním nebi.
V křesťanské, židovské, arabské, babylonské, egyptské, indické, čínské a indiánské tradici máme i konkrétní údaje, data, kdy která duchovní mocnost inspirovala svět, a poznatky o jejich cyklickém střídání. Některé z nich – obzvláště ty tradované na západě – jsme zde prověřili a zjistili
jsme, že tradiční data vlád archandělů odpovídají reálným vlnám tvořivosti v dějinách. Tato kniha přináší první přesvědčivé důkazy o tom, že skutečně existují kulturní rytmy (což se po většinu 20. století popíralo) a že byly
známy již ve starověku. Poprvé si jasně uvědomujeme, že středověká nauka o andělech (angelologie) měla svůj reálně existující předmět. Nebyla
jen fantazií či spekulací. Pravdivě popisovala intersubjektivní vnitřní zkušenost lidí a z ní plynoucí dějinnou kulturní dynamiku. Nakolik tyto vlny
ducha, tvořivosti a kultury souvisí či nesouvisí s periodickými pohyby astronomických těles, je otázka, která je v této knize okrajová a nechávám ji
otevřenou.
Angelologie je starověkou epistemologií. Zachycuje střídání kolektivních podvědomých struktur, které v současnosti znovuobjevujeme pod názvy paradigma, epistémé, archetyp nebo soustava pravdy. Jsou to hodnotové a
estetické intuice, které se v dané době pociťují jako samozřejmé, ale racionálně se nezdůvodňují. Jedna hodnota nebo kvalita podbarvuje celé vnímání i smýšlení o světě a tvoří duchovní osu, kolem níž se uspořádávají
všechny složky kultury. Utváří navzájem si odpovídající typy vědy, umění,
náboženství a společnosti a svazuje je společnou vnitřní logikou. Jako jsou
list, květ, plod a semeno vyrostlé ze společného kořene proniknuty jednolitou estetikou a očividně patří k sobě, tak duch času sjednocuje tvář své
doby.
Nejstarší duchovní tradice si v této knize podávají ruku s posledním
špičkovým výzkumem současných věd a navzájem se osvětlují. Angelologie
se sbíhá a setkává s aktuálními výzkumy současnosti a to je jedno z jejích
nej­přesvědčivějších potvrzení. Například švýcarský psychiatr Luc Ciompi významně přispěl k pochopení emocionálních základů lidského myšlení.Ciompi Cítění hraje ve vztahu k myšlení mnohem významnější roli, než
se dosud připouštělo. Funguje jako kognitivní operátor, který organizuje
a stmeluje stavební kameny poznatků do smysluplného celku. Rozhoduje
již o tom, čemu věnujeme pozornost a co přehlédneme, co si zapamatujeme a co zapomeneme, či jakým způsobem spojujeme fakta do souvislostí. Původní afekt časem ustoupí do nevědomí a zanechává vyběhané myšlenkové zvyky, hotové vzorce chování a celé světonázorové budovy sestávající z logicky pospojovaných fakt, jejichž původu si jejich nositelé již nejsou vědomi. Není potřebné zdůrazňovat, jak dramatický význam to má
pro vzájemné dorozumění jednotlivců i celých kultur.
Všimněte si, že až potud naše bádání spadá plně do rámce standardní
vědy a splňuje kritéria vědeckosti. Křivky tvořivosti v dějinách jsou empirické, nezmění se jen proto, že někdo věří nebo nevěří v anděly. Stejnou
psychickou zkušenost mají ateisté i věřící různých směrů, jen si ji jinak vykládají. Až když se ptáme na původ a skryté příčiny těchto zkušeností, překračujeme obzor empirického bádání; a vstupujeme do prostoru hypotéz
a metafyziky, kde se nabízí několik možných vysvětlení z pohledu různých
filosofických paradigmat. Tutéž zkušenost se můžeme pokusit vysvětlit ma-
terialisticky i idealisticky. Přitom z povahy jevu můžeme usuzovat o charakteru příčiny a konstatovat, že různé myšlenkové modely jsou skutečností
koroborovány lépe či hůře.
Konkrétně zde zkoumaný fenomén je možné velmi dobře vystihnout
v termínech platónského idealismu. V rámci materialistických představ
o světě zůstává nevysvětlený, ne-li nevysvětlitelný, neměl by existovat a pokusy vysvětlit ho zcela chybějí nebo jsou příliš komplikované a těžkopádné. Osobně se podílím na prověřování hypotéz v obou směrech a bojuji za
předběžnou rovnoprávnost (obou) filosofických paradigmat ve vědeckém
výzkumu, aby směla ukázat, co dokážou. Pokud měly nejslavnější vědecké
osobnosti právo luštit hádanku světa ze zorného úhlu atomismu, který byl
2300 let čirým nedokázaným předpokladem, a nakonec se ukázal jen zpola
pravdivý, ale v určitých směrech plodný – tak musí mít platonici právo diskutovat o světě v termínech pravzorů, idejí a andělů, hlavně pakliže tato
myšlenková perspektiva vykazuje v jiných směrech explanační a predikční
schopnost a je užitečná.
K tomuto dobrodružství poznání budou mít co říci obě strany: materialisté i idealisté. Důležitými kameny do mozaiky přispívají jedni i druzí.
Například Julian Jaynes, psycholog z Princetonu si uvědomil, že dávnověké zprávy o zjeveních bohů byly jednoduše věrným popisem zážitků prožívaných subjektivně jako skutečné (a žádnou teoretickou spekulací nebo
hromadným podvodem, který by někdo všude organizoval již od nepaměti).Jaynes Identifikoval atavistické struktury v mozku, které se na takovémto
zážitku zjevení mohly podílet: Wernickeho oblast pravé hemisféry komunikovala prostřednictvím anteriorní komisury s levou hemisférou, kde byla
slyšitelná jako „hlas boží“. Po přechodu k současné formě vědomí, někdy
v čase mezi Homérem a Sokratem, se tyto procesy vnořily do podvědomí,
překryté novou, racionální formou vědomí. Například Aischylos ve svém
dramatu popisuje, jak Oresta pronásledovaly Erinye – napadaly ho jako samostatné bytosti zvenčí a škrábaly drápy. Euripidés o něco později při stejné scéně namísto drápů bohyň pomsty hovoří již jen o vnitřním „hryzání svědomí“. Staré struktury však působí podprahově dále, aktivují se ve
výjimečných případech, nebo se dají stimulovat experimentálně elektrodou – a lidé potom téměř reálně-smyslově vidí a slyší osoby, které tam fyzicky nejsou. Jen elektroda na nervovém zakončení jim nekomunikuje žádné smyslu­plné poselství, na rozdíl od skutečného života, kdy se takto mohou zjevit třeba i pravdivé budoucí události.
Inteligentní obsahy zjevení Jaynes připisoval nevědomé činnosti pravé
hemisféry mozku: to ona uskutečňovala komplexní výpočty, promlouvala
k člověku na předracionálním civilizačním stupni jako boží hlas, jí se klaněli a ona vybudovala teokratické civilizace jako Sumer a Egypt. Ale i kdyby původcem těch zjevení byla duchovní bytost, také by se nakonec odrazila v mozku nějakou aktivitou, kde by si je člověk uvědomil jako vnitřní obraz, hlas nebo volní impuls. Jaynes tak učinil jeden krok k moderní angelologii. Druhý činíme v této knize: Inteligence projevující se v duchovním
zážitku zjevení není a nemůže být uzavřena v lebce jednotlivce samotného. Kdyby byla jen produktem individuálního mozku, vznikala by v libovolném čase libovolná zjevení; ve skutečnosti však stejná vnuknutí přijímá
současně a nezávisle na sobě řada osob.
Dějiny zjevení vyžadují pojmout nějaký faktor, který působí celosvětově již od prehistorických dob. S chronobiology ho hledáme v astronomických cyklech, rytmech slunečního větru, geomagnetismu a proudění mag-
491
Předmluva
William Adolphe Bouguereau: Orestovy výčitky
svědomí, 1862.
Jsme zvyklí odvozovat hluboké dějinné
přeměny výlučně z vnějších příčin. Ale já
si myslím, že vnější okolnosti jsou často
více méně pouze příležitostmi, při nichž
se projeví nevědomě připravovaný nový
postoj k životu a světu.
Carl Gustav Jung
492Angelologie dějin
Gustave Moreau: Hlasy, 1867.
Nakonec vyhrabeme moudrost všech
dob a zjistíme, že všechno nejdražší
a nejcennější bylo již dávno řečeno
nejkrásnějším jazykem.
Carl Gustav Jung
matu v zemských hlubinách – nenašlo se však nic, co by odpovídalo kulturním vlnám v dějinách. Kromě toho, z výkyvů jednoduchých fyzikálních
polí se nedají vůbec, experimentálně ani teoreticky vyvodit tvořivé výkony géniů jako Goethe, Leonardo nebo Koperník s jejich kvalitativně specifickými obsahy v každé epoše. Periodická kosmofyzikální pole si dokážeme představit jen jako synchronizátory a spouštěče komplexních endogenních vzorců vzniknuvších během evoluce. Množství dalších důvodů však
svědčí proti tomu, že by archetypy byly zakódovány v DNA. Dohady materialistů o hmotných příčinách jsou v poloze čiré víry, často špatné víry odporující rozumu a nejsou lepší než vysvětlení teologů, že to všechno nějak zázračně způsobuje Bůh (které neprotiřečí rozumu jen díky tomu, že
je bezobsažné).
Naši praotcové slovem anděl původně rozuměli především zážitek, zkušenost zjevení a až později teoretický konstrukt metafyzické filosofie, když
zážitky začaly ustupovat. Takový zážitek zpřítomnění vyšší moci se nezapomenutelně vrýval do duší, mravně je proměňoval a zářil jim jako hodnotová Severka. Celá kultura – mravní pojmy, katedrály i technologický pokrok
mají svůj počátek v této iracionální zkušenosti a popírat ji znamená podkopávat základy civilizace a všeho, čeho člověk dosáhl.
Jistěže existují i náboženští podvodníci a duševně nemocní lidé trpící
halucinacemi. Nemají však sílu pohnout světem a dokazují neexistenci duchovních říší právě tak málo jako lidé s poruchou zraku neexistenci fyzického světa. Ale existuje i pravé zjevení, které má povahu intersubjektivního vjemu a proměňuje svět, ač ne okamžitě, ale nakonec vyjde z příboje
času jako mravní pilíř podepírající celé civilizace.
Minimálně v tomto smyslu jsou andělé skuteční: jsou to introspektivně pozorovatelné děje v našem nitru, morální a estetické pravzory, jež tvoří páteř psychického organismu a planou na oltáři svědomí jako srdce našeho srdce. Vyvíjet se znamená sbližovat se s nimi. Zpřítomnění Michaela v duši je konkrétní děj, podobající se rozžatému světlu poznání, které
osvobozuje. Neschopnost roznítit tento děj v duši zanechává zážitek vnitřní tmy, depresivnost a rezignaci, může přerůst až do pandemií depresivity jako ve Spojených státech. Ta se dále somatizuje oslabením imunity a
obrany­schopnosti proti rakovině. Anael se zpřítomňuje v duši, která vykřesala duševní teplo z připravenosti darovat se a obětovat ve vztahu lásky. Ta
duše objevila moc zušlechťovat a proměňovat sebe samu. Nikdo, kdo nezná tohoto archanděla, se nevyhne upadnutí do závislostí a politickému
chaosu v celospolečenském měřítku.
Odkrýváme tu psychosomatické a psychospirituální zákonitosti, které
jsou skutečné, a jednání v souladu či nesouladu s nimi má skutečné následky. Tyto poznatky je potřebné v první řadě uvést do praxe a až potom
můžeme spekulovat o jejich metafyzické podstatě. Zda je duchovní nebo
hmotná, to nechávám předběžně otevřené a domnívám se, že to zůstane
otevřené ještě dlouho (má-li takové dělení vůbec význam). Ti, kteří chtějí odložit aplikaci angelologie na dobu, kdy bude plně teoreticky vysvětlena, se podobají lékaři, který odmítne podat pacientovi lék a nechá ho
zemřít, protože ještě plně nepochopil mechanismus uzdravujícího účinku léku.
Nezapomínejme, že většina poznatků se prakticky využívala dávno
předtím, než byly vysvětleny teoreticky. Lidé využívali léčivou moc bylin,
slévali kovy, vyráběli světlo či elektřinu a nečekali na vznik analytické chemie, teoretické metalurgie nebo na Maxwellovy rovnice. I před Newtonem
znali přitažlivost a neskákali z oken. Tak bychom měli naložit s každým poznáním: počítat s ním při každodenním rozhodování a aplikovat ho pro
dobro a pozdvihnutí člověka. I pro mravní, duchovní a duševní život člověka platí zákony, podobné těm v přírodě. A jejich neznalostí nebo nerespektováním vznikají osobní a kolektivní tragédie se stovkami miliónů obětí, jejichž pustošivost je porovnatelná se středověkými pandemiemi moru
kvůli neznalosti hygieny.
Jako vědec odkrývám empirické zákonitosti osudu jednotlivců i celých
společenství a metafyzické otázky nechávám otevřené; jako filosof konstatuji, že se dobře uchopují v termínech platonismu; a jako člověk věřím, že
v základech vesmíru tvoří a tká Inteligence, která je osobní a má morální
povahu. Že je to „láska, která hýbe sluncem a hvězdami“.Dante 1 Jako člověk mám
nejen právo, ale i povinnost stát za svým poznáním, pokud nemám podvádět ostatní a zradit prameny svého vlastního bytí. To je však dáno tím, že
jsem prošel osobní zkušeností, jakou druzí neprošli. Ať mi někdo vysvětlí,
jak dokáže šedá mozková kůra vypočítat budoucí události na celá desetiletí předem s přesností na jediný den! Taková „vzpomínka na budoucnost“ je
však typickým zážitkem při setkání s vlastním strážným andělem.
Sofiologie je jediná kompetentní radit člověku v jeho životní orientaci,
protože je celistvá a syntetizuje všechny prameny poznání: smyslovou zkušenost, racionální filosofii i mystické zjevení.Solovjov 4 Ať nikdo nečeká od
extrovertní a neosobní vědy, jednostranné již svou metodou, že mu dá odpovědi na otázky, které si může vybojovat jen sám osobně. Kdo je líný vynaložit úsilí, aby si vydobyl vlastní duchovní zkušenost, ať skromně zmlkne a zdrží se úsudků.
První řádky této knihy jsem napsal před 22 lety jako nastupující aspirant Slovenské akademie věd. Předmět jejího zkoumání se setkal s mnoha
pochybnostmi a nedůvěrou kolegů. Ty však byly vesměs založeny jen na porovnávání se zažitými vzorci myšlení a předchozím stavem poznání, a nikoli na vlastní práci s fakty. S odstupem času lze říci, že má původní intuice
se ukázala být plodnou do takové míry, jakou nikdo z nás neočekával – nejen mí oponenti, ale ani já sám.
Zpočátku přirozené námitky se soustřeďovaly kolem otázky, zda jsem se
nedopustil selektivního předvýběru a subjektivního zkreslování dat. Konstruktivním návrhem Viktora Krupy z Kabinetu orientalistiky SAV bylo
prověřit mou hypotézu na obsáhlých studiích o kulturní dynamice od
Kroebera a Sorokina. Obě však hypotézu Angelologie potvrdily, navzdory
všeobecnému očekávání, že povedou k jejímu rychlému vyvrácení.
Nestor slovenské chronobiologie, emeritní profesor Miroslav Mikulecký, byl jedním z prvních, kdo se bez ohledu na předsudky společně se
mnou podepsali pod zjištěné výsledky. Dalším byl mnohonásobný nositel
čestných doktorátů, zakladatel a doživotní čestný prezident Světové asociace prenatální a perinatální dětské psychologie a medicíny, Peter FedorFreybergh. Povzbuzující posudek podepsal ředitel Ústavu klasické archeologie FF UK, profesor Jan Bouzek. Švédská Společnost integrálních věd a
Karlova univerzita v Praze mou práci (s profesorem Mikuleckým) ocenily
cenou Zdeňka Kleina jako nejlepší práci o etologii člověka za rok 2004. A
norská univerzita v Trondheimu byla první, kde jsem Angelologii přednášel na oficiální pozvání.
Jeden z „otců chronobiologie“ a ředitel výzkumného ústavu na univerzitě v Minnesotě, Franz Halberg, při osobní návštěvě na Komenského uni-
493
Předmluva
Luca Giordano: Jákobův sen, 17. stol.
494Angelologie dějin
verzitě v Bratislavě během přednášky potvrdil existenci 500letých rytmů a
sám našel takový rytmus v dějinách vojenských bitev. Zkoumání dlouhodobých rytmů, o jakých podali zprávu Páleš & Mikulecký, vytyčil za nový úkol
chronobiologie. Dean Keith Simonton z univerzity v Kalifornii, světový odborník číslo jedna na historiometrii a příčiny tvořivosti, autor tuctu monografií a stovek článků na toto téma, byl vybrán časopisem Comparative Civilizations Review jako nezávislý recenzent mé práce. Označil ji za zajímavou,
doporučil ji publikovat a sám přispěl sestavením křivek tvořivosti pro kulturu Dálného východu, které jsem zahrnul do této knihy.
Během uplynulých dvaceti let věda přinesla množství nových poznatků a řada z nich potvrdila mé předpoklady doslova spek­takulárně. V Jižní Americe vykopali pyramidy současné s egyptskými a v Německu sedm
tisíc let starou kruhovou observatoř – přesně ve vrstvách, které jsem vyznačil jako pravděpodobné. Britští archeologové znovu důkladně prozkoumali Stonehenge a potvrdili, že je o 500 let starší, než se myslelo. Je
přesně tak staré, jak jsem odhadl v prvním vydání této knihy. Na univerzitě v Bonnu skutečně našli ve slunečnici účinnou látku proti viru HIV.
Že křídlo vzniklo kvůli kráse, dříve než se na něm létalo, a teplokrevnost
z láskyplných vztahů – jsou dnes už hlavní hypotézy paleontologie. Evolučních konvergencí, na které v Angelologii kladu důraz, se mezitím našlo tak velké množství, že se přesouvají do centra pozornosti a v očích paleontologů se z okrajového, náhodného fenoménu mění na cosi zásadního.
S mým názorem, že geny se dají zapnout a vypnout z vlastního rozhodnutí a získané vlastnosti se dědí, jsem se před dvaceti lety jevil jako zastánce beznadějně překonaného lamarckismu. Od té doby vznikl samostatný
pododbor – epigenetika, která ty vypínače našla a už také stvořila epigeneticky modifikovanou myš. Myšlenka z prvního vydání, že bakterie černého
moru je vtělením marsického démona a zasahuje člověka prostřednictvím
krevního železa, se zviditelnila doslova dramatickou smrtí. Profesor molekulární genetiky Malcolm Casadaban z univerzity v Chicagu náhle padl
mrtvý při práci v laboratoři. Vyšetřování nečekané smrti odhalilo, že měl
dědičnou odchylku, která v jeho těle hromadila železo – mor ho proto zabil téměř okamžitě. Naplnily se bohužel i mé předpovědi z let 1995 a 1997
o dolarové měnové bublině a zchudnutí jižní Evropy přílivem peněz ze severu, které jsem učinil s takovým předstihem, že je okolí nepovažovalo za
důležité.Páleš & Vaský, Páleš 5
Na Katedře religionistiky Komenského univerzity v Bratislavě se mi
koncem 90. let vysmáli za názor, že na Krétě uctívali v první řadě Jupitera; odporovalo to totiž názoru slavných autorit, podle nichž se tam uctívala Velká matka. O desetiletí později to potvrdil Americký archeologický
institut, který pokračuje s vykopávkami v Knóssu. Kréťané uctívali nějaké
božstvo podobné Diovi a řada sošek Velké matky, které se reprodukovaly
v učebnicích, byla odhalena jako falzifikáty. Takovéto úspěchy však u těch
kolegů, pro které je jejich vlastní osoba důležitější než pravda, nevedou ke
spolupráci, ale jen k větší závisti.
Souhrnem lze říci, že Angelologie se ve své hlavní myšlence (byť nikoli ve všech detailech) potvrdila. V současnosti se opírá zhruba o 700 studií
renomovaných odborníků, kteří neznali mou hypotézu a nemohli zkreslovat data v můj prospěch. Přitom některé velkostudie jako ta Sorokinova,
Simontonova nebo nejnovější od Charlese Murraye jsou samy o sobě důkladně kvantifikovaným souhrnem stovek pramenů. Žádná jiná filosofie
dějin se svou explanační a predikční schopností ani zdaleka nemůže porovnávat s Angelologií dějin.
Starověká nauka o andělech popisovala skutečné kulturní vlny. Diskuse
se již netýká toho, zda existují, ale proč existují a v jakém rozsahu, tj. jakých
oblastí historie se týkají a jakých ne. I předseda České statistické společnosti, Gejza Dohnal, který byl skeptickým hnutím pověřen zpochybnit mé
matematické metody, otevřeně přiznal, že v některých případech je periodicita očividná na první pohled a potvrdí se vždy, zcela bez ohledu na to,
jakou statistickou metodu zvolíme.
Tvrdím-li tedy, že centrální hypotézu Angelologie je potřebné považovat za předběžně potvrzenou (a hodnou dalšího zkoumání), není to můj
osobní názor – ale takový je výsledek komunikace a interakce světové komunity všech vědců, kteří k tomu chtěli a měli co říci. Neexistují námitky,
s nimiž bych se nebyl vypořádal a nezohlednil je, buď tak, že jsem ustoupil, zahrnul je nebo jsem je prověřil a vyvrátil. Samozřejmě vedle centrální
teze pracuji s množstvím vedlejších tezí, jejichž stupeň věrohodnosti – od
jistoty po čiré tušení – by měl být zřejmý z kontextu.
Pokud si chce čtenář udělat názor, musí rozlišovat mezi vědeckým diskursem a pomlouváním. K vědeckému diskursu patří transparentní komunikace obsahující věcný argument a dovolující zpětnou vazbu; co bylo zveřejněno v odborných časopisech, co odznělo na konferencích nebo i osobně, ale musí to být ověřitelné a neanonymní. Oponentura musí být adresná
a jít k původnímu prameni, ne kritizovat něco ve všeobecnosti nebo v podobách zkreslených podáním z nevím kolikáté ruky. Zákulisní, anonymní
řeči, za které nikdo jmenovitě nepřebírá zodpovědnost, se nepočítají. Kdo
šíří dezinformace, musí to dělat tajně, vždy jen když tam nejsem, a kdekoli takové potkám a konfrontuji, vymlouvají se, že to řekl vlastně někdo jiný.
Zřídka se mi u takových zákulisních oponentů podařilo docílit toho, aby
se pod své názory otevřeně podepsali, jako v případě pardubického religionisty Ivana Štampacha. Každý potom vidí, jak mlhavé a zkomolené představy má o samotném znění hypotézy, metodě jejího testování i o závěrech,
které vyvozuji, a píše recenzi na dílo, které vůbec nezná.
Specifickým případem je tzv. hnutí skeptiků. Za deklarovaným cílem
podporovat racionalitu se tu zvedá příšera touhy po autoritativním vykonávání moci. Ta je ovládá do té míry, že si občas nevšimnou, když odsoudí i seriózního kolegu, nebo neodolají pokušení pomoci si nějakou zfalšovanou informací. Na ocenění mé práce Karlovou univerzitou reagovali
v roce 2008 udělením bronzového bludného balvanu za pseudovědu, pod
který se podepsal známý popularizátor astronomie Jiří Grygar. Na oficiálním udělování přečetli důvod, proč mi balvan patří – dostal jsem ho za názor, který vůbec nezastávám, naopak, v mých pracích ho výslovně odmítám
jako mylný. Grygar to ví ode mě osobně, navzdory tomu se dodnes nepostaral o nápravu: balvan ani nestáhli, ani nedoplnili žádný další důvod, za
co jsem ho dostal.
Posedlost skepticismem vede až do groteskních extrémů, které jen dokládají, jak jsou odpůrci argumentačně v koncích. Vedoucí Katedry filosofie na univerzitě v Olomouci, Ivan Blecha vystoupil s takovouto námitkou:
historické záznamy sice obsahují periodicitu – ale historické události se ve
skutečnosti neodehrávaly periodicky. Předpokládá to, že kronikáři celého světa po pět tisíc let vymazávali záznamy o skutečných událostech a vymýšleli si záznamy o neexistujících událostech koordinovaně a systematicky tak, aby nakonec tvořily rytmus potvrzující mou tezi. Nevadí mu, že ta-
495
Předmluva
Alfons Mucha: Quo vadis, 1902.
Kdo nerozumí, měl by se ptát, nikoli
protestovat.
Milan Růžička
496Angelologie dějin
Nicolas Régnier: Sv. Matouš, 17. stol.
kové konspiraci chybí srozumitelný motiv; že by se prakticky nedala zrealizovat; nebo že se současně opíráme o archeologické nálezy, a zfalšovat či
beze stopy odstranit takové Stonehenge, pyramidy nebo celá města zavátá v písku je těžší, než jen pozměnit nějaký záznam v kronice. Psychiatr by
zde dia­gnostikoval zřetelnou paranoidní poruchu. Zlatým hřebem je však
to, že i Blecha sám je součástí této „konspirace“. Slovně popírá michaelský
rytmus v dějinách filosofie, ale sám se svými kolegy sestavil Filosofický slovník, kde je michaelský rytmus filosofů očividný.Horyna Stačí je spočítat a zakreslit na časovou osu. Vůbec podíl skeptických nálad v dějinách myšlení vykazuje gabrielský rytmus – podle očekávání – takže skeptici už tím, že
existují, znovu jen potvrzují Angelologii.
Toto bádání nevychází z apriorní víry v autoritu jakéhokoli náboženství, ale má důsledky pro náboženství. Tím, že identifikuje, čeho se stará nauka o andělech vlastně týkala, vrací ji do polohy živé disciplíny, která může být potvrzována, vyvracena, opravována a rozvíjena. Na jedné straně to vrací staré tradici nebývalou vážnost, na druhé straně to čeří stojaté
vody dávno mrtvé teologie. Přichází v čase, kdy samotní kněží v anděly již
nevěří, a odhaluje, že své vlastní tradici dávno nerozumějí.
Současnému i předcházejícímu papeži jsem poslal svou knihu s návrhem na spolupráci. Získal jsem dva zdvořilé, ale bezobsažné dopisy od papežského nuncia. Bohoslovecká fakulta dvakrát ústně a Konference biskupů Slovenska písemně odmítly zaujmout k mé práci jakýkoli postoj. Oficiální stanovisko římskokatolické církve tedy není žádné – ani souhlasné,
ale ani odmítavé. Mluvčí konference Mons. Marián Chovanec mi ústně
potvrdil, že taktikou církve je nevěnovat mi vůbec žádnou pozornost, ani
neoponovat. Aby si církev zachovala zdání neomylnosti a výlučnou autoritu, chce, aby všechno kolem andělů zůstalo navždy v poloze nepochopitelné víry. Nechce, aby tomu lidé rozuměli a diskutovali o tom. Mají zůstat
v duchovních otázkách navždy dětmi. O to jasněji svítí výjimky jako kněz a
exorcista Anton Solčiansky. Byl za to, aby církev hovořila i s někým jiným,
než jen sama se sebou. Stál si za tím až potud, že odešel z rádia Lumen,
když zakázali naše společné relace.
Jen malé, skromnější církve jako starokatolická jsou otevřeny přátelskému dialogu. V těch větších někteří kněží studují Angelologii tajně; jiní rozsévají mezi věřícím lidem slepý svár. Na jedné faře dokonce Angelologii veřejně spálili. Doufám, že má kniha bude fermentem, který přispěje k tříbení duší a očistnému pohybu v církvích.
Druhý svazek Angelologie nevychází díky podpoře nějaké instituce, ale
díky stovkám slovenských i českých čtenářů, posluchačů a žáků Školy angelologie, kteří svým zájmem a podporou vytvářejí prostor, abych mohl soustředit síly na takovouto práci.
Příteli a programátorovi Martinu Môťovskému chci poděkovat za nezištnou práci na vývoji softwaru, v němž jsou spočítány a nakresleny všechny grafy v této knize. Petru Kvasničkovi z Ústavu částicové a jaderné fyziky Karlovy univerzity za ochotu a cenné rady při koncipování statistických
metod. Statistika v historiometrii je specifická a dělat ji je těžší než v přírodních vědách. Od vzniku písma uplynulo jen 5000 let a záznamy obsahují nanejvýš deset, často jen pět opakování 500letého rytmu. Data bývají mezerovitá, zatížená trendy a nemají gaussovské náhodné rozdělení. Pravděpodobnosti uvedené v tomto svazku zatím nepočítají s autokorelací mezi
nejbližšími generacemi otců, synů a vnuků, ale i při aplikaci jiných modelů
se liší nanejvýš o jeden řád nebo jsou řádově stejné. Definitivní zhodnocení a metastudie budou následovat ve třetím svazku.
Kvantifikace nezávisle sestavených dat je významný nástroj, který nám
pomáhá zvyšovat jistotu, ale zůstane vždy jen nástrojem pomocným.
Kvantifikujeme obvykle jen proximální proměnnou a nikoli přímo to, co
chceme měřit: například vizuální představivost se odrazí v počtu malířů,
vzdělanost v hustotě knihoven, agresivita v rychlosti střídání dynastií. Pokud přiřadíme fyziku ke Gabrielovi, je to hrubé přiblížení založené na
tom, že přírodověda se opírala především o smyslové vnímání (gabrielský proces); pro každou větev fyziky to však platí v jiné míře a pro nejnovější fyziku celkově v menší míře. V jádru děláme kvalitativní výzkum,
poznáváme duchovní kvality, které se jen nepřímo odrážejí ve hmotných
kvantitách. Konečný verdikt nakonec stejně nebude moci vynést počítač,
ale jen člověk s vnímavou inteligencí a srdcem tak, že intuitivně posoudí celek.
Lago di Garda, 27. července 2012
497
Předmluva
498Angelologie dějin
499
72 letí duchové času
354 letí duchové času
Anael
Zachariel
Rafael
Samael
Gabriel
Michael
Orifiel
-7332
-6978
-6624
-6270
-5915
-5561
-5206
-4852
-4498
-4144
-3789
-3435
-3080
-2726
-2372
-2017
-1663
-1309
-955
-600
-246
+108
+463
+817
+1171
+1525
+1879
+2234
Johannes Trithemius, Petr z Abana a Abraham ibn Ezra uvádějí tato data větších vládců času. Podle názoru „mnohých
moudrých lidí starých dob“ se sedm archandělů cyklicky střídá jako duchové času a každý z nich inspiruje období trvající 354 let
a 4 měsíce.Trithemius, Abano, Ibn Ezra
2160 letí duchové času
-30.987
Blíženci (Merkur)
-11.547
-28.827
Býk
(Venuše)
-26.667
Beran
(Mars)
-24.507
Ryby
-22.347
Vodnář
-20.187
Kozoroh (Saturn)
-747
-18.027
Střelec (Jupiter)
+1.413
-15.867
Štír
(Mars)
-13.707
Váhy
(Venuše)
Panna
(Merkur)
-9.387
Lev
(Slunce)
-7.227
Rak
(Měsíc)
(Jupiter)
-5.067
Blíženci (Merkur)
(Saturn)
-2.907
Býk
(Venuše)
Beran
(Mars)
Ryby
(Jupiter)
+3.573
Vodnář
(Saturn)
+5.733
Kozoroh (Saturn)
720 letí duchové času
-7227
Ryby
(Jupiter)
-747
-6507
Štír
(Mars)
-5787
Rak
(Měsíc)
+693
-5067
Vodnář
(Saturn)
-4347
Váhy
(Venuše)
-3627
-2907
-27
Tabulky
Střelec (Jupiter)
Lev
(Slunce)
Beran
(Mars)
+1413
Štír
(Mars)
+2133
Rak
(Měsíc)
Blíženci (Merkur)
+2853
Ryby
(Jupiter)
Kozoroh (Saturn)
+3573
Váhy
(Venuše)
-2187
Panna
(Merkur)
+4293
Blíženci (Merkur)
-1467
Býk
(Venuše)
+5013
Vodnář
(Saturn)
30°
29°
28°
27°
26°
25°
24°
23°
22°
21°
20°
19°
18°
17°
16°
15°
14°
13°
12°
11°
10°
9°
8°
7°
6°
5°
4°
3°
2°
1°
Býk
-2907
-2835
-2763
-2691
-2619
-2547
-2475
-2403
-2331
-2259
-2187
-2115
-2043
-1971
-1899
-1827
-1755
-1683
-1611
-1539
-1467
-1395
-1323
-1251
-1179
-1107
-1035
-963
-891
-819
Beran
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
-747
-675
-603
-531
-459
-387
-315
-243
-171
-99
-27
+45
117
189
261
333
405
477
549
621
693
765
837
909
981
1053
1125
1197
1269
1341
Ryby
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
1413
1485
1557
1629
1701
1773
1845
1917
1989
2061
2133
2205
2277
2349
2421
2493
2565
2637
2709
2781
2853
2925
2997
3069
3141
3213
3285
3357
3429
3501
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Saturn
Měsíc
Merkur
Venuše
Slunce
Mars
Jupiter
Podle panbabylonské školy asyriologů byl kalendář používaný v ptolemaiovském Egyptě spojen s představami o precesním
střídání věků. Vládou babylónského krále Nabú-násira od roku 747 př. Kr. začal věk Berana. Každému stupni zvěrokruhu vládne
jedna planeta. První stupeň každého znamení ovládá vždy vládce celého znamení. Potom následují planety v chaldejském
pořadí sfér cyklicky až do konce znamení. Na prvním stupni následujícího znamení je cyklus přerušen a začíná znovu vládcem
nového znamení.Hastings, Kefer 1
TabuLka hierarchických bytostí
česky
řecky
latinsky
hebrejsky
opisně
serafíni
seraphini
serafim
duchové lásky
cherubíni
cherubini
cherubim
duchové harmonie
Saturn
1965
1972
1979
1986
1993
2000
2007
trůny
troni
aralim
duchové vůle
Jupiter
1966
1973
1980
1987
1994
2001
2008
Mars
1967
1974
1981
1988
1995
2002
2009
1968
1975
1982
1989
1996
2003
2010
Tradiční regenti jednotlivých let
panstva
kyriotetes
dominationes
hašmalim
duchové moudrosti
síly
dynameis
virtutes
malachim
duchové pohybu
mocnosti
exousiai
potestates
elohim
duchové formy
Slunce
prapočátky
archai
principatus
duchové národů
Venuše
1969
1976
1983
1990
1997
2004
2011
archandělé
archangeloi
archangeli
duchové času
Merkur
1970
1977
1984
1991
1998
2005
2012
andělé
angeloi
angeli
strážní duchové lidí
Měsíc
1971
1978
1985
1992
1999
2006
2013
500Angelologie dějin
HODINY
0
výměna zubů
ER
puberta
PI
T
333
MAR
S
477
SAT
UR
621
N
ME
405
RK
765
JUPI
UR
S
TER
L
UN
909
549
CE
MĚ
J UP
SÍC
10
ITE
693
53
R
V
M
EN
11
ĚS
UŠ
837
9
ÍC
E
13 7 VE
MA
N
41
R
U
S
981
14
MA ŠE
8
SAT
16 5 JU RS
11
UR
29
PI
N
2
5
TE
17
M
M
R
E
1
7
Ě
R
2
SÍ
KU
19 3 V
69
C
R
E
1
SL
14
20 7 M NUŠ
U
1
N
3
CE
E
61
A
MA
15
SA RS
RS
5
7
TU
SA
17
R
TU
01
N
RN
18
M
ER
45
KU
19
SL
R
89
U
NC
JU
E
SVĚTOVÉ
501
Tabulky
63
56
7
14
49
menopauza
42
21
28
35
Podle starověkých představ ovládá každý úsek lidského života jiná planetární inteligence. Kristova léta jsou polednem života,
kolem něhož symetricky působí protikladné planety.
Staří Babylóňané věřili, že čas má kvalitativní strukturu založenou na čísle sedm. Sedm světových dní (72 let) tvoří světový
týden (504 let). Třicet světových dní tvoří světový měsíc (2160 let) a tři sta šedesát světových dní tvoří světový rok (25 920 let).
Každému světovému dni vládne některý ze sedmi bohů planet a zabarvuje ho svou duchovní kvalitou.
Embryogeneze (vývoj jednotlivce) je zkrácená fylogeneze (vývoj druhu). Lidský plod se vyvíjí od hlavy směrem k nohám pod
vlivem znamení počínaje Beranem a konče Rybami.
502Angelologie dějin
Sedm archandělů a roční koloběh rostliny
DVANÁCT CHERUBÍNŮ A VÝVOJ ŽIVOTA
KA
M
OR
BR
IU
DO
M
VI
SILU
K
R
- 50
0m
DEVON
il.
TOCÉN
- 2 mil. PLEIS
KARBON - 340 mil.
N
N
CÉ
.
mil
PALEOCÉN
-100
CÉ
GO
DA
IO
LI
KŘÍ
PLI
OC
ÉN
M
O
ÍD
A
.
il.
EOCÉN
KŘ
mil
m
-2
-12
- 55 mil.
AS
TRI
RA
JU
00
l.
mi
-30
PERM
Lidský život se podobá ročnímu koloběhu rostliny. Dětství, školní věk, puberta, dospělost, krize středního věku, zralý věk a stáří
jsou analogické klíčení, růstu, kvetení, duchovnímu oplodnění, odkvetení, dozrávání plodů a tvorbě semen. Sedm procesů,
které se u člověka projevují více duševně než tělesně, utváří sedm rostlinných orgánů: výhonek, list, květ, stonek, prašník, plod,
semeno. Sedm archandělů utváří sedm částí rostliny a inspirují sedm lidských duchovních schopností.
503
Tabulky
Podle zoroastrijské mytologie se svět vyvíjí ve dvanácti etapách inspirovaných dvanácti cherubíny (znameními). Zvěrokruh
obsahuje dvanáct principů, které se postupně projevily v evoluci Země a živé přírody.