Fonetika, celá gramatika

Obsah:
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
[31]
[32]
[33]
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
[39]
[40]
[41]
[42]
[43]
[44]
[45]
[46]
[47]
[48]
[49]
[50]
[51]
Přízvuk ........................................................................................................................... 2
Samohlásky – monoftongy ............................................................................................. 3
Souhlásky – pravidlo pro B, V ....................................................................................... 4
Souhlásky – pravidlo pro C ............................................................................................ 5
Souhlásky – pravidlo pro D ............................................................................................ 6
Souhlásky – pravidlo pro F ............................................................................................ 7
Souhlásky – pravidlo pro G ............................................................................................ 7
Souhlásky – pravidlo pro G v kombinaci se 2 souhláskami. ......................................... 8
Souhlásky – pravidlo pro H ............................................................................................ 9
Souhlásky – pravidlo pro J ............................................................................................. 9
Souhlásky – pravidlo pro K ............................................................................................ 9
Souhlásky – pravidlo pro L .......................................................................................... 10
Souhlásky – pravidlo pro LL ........................................................................................ 10
Souhlásky – pravidlo pro M ......................................................................................... 11
Souhlásky – pravidlo pro N .......................................................................................... 11
Souhlásky – pravidlo pro Ñ .......................................................................................... 12
Souhlásky – pravidlo pro P .......................................................................................... 13
Souhlásky – pravidlo pro Q .......................................................................................... 13
Souhlásky – pravidlo pro R .......................................................................................... 13
Souhlásky – pravidlo pro RR ....................................................................................... 14
Souhlásky – pravidlo pro T .......................................................................................... 14
Souhlásky – pravidlo pro S .......................................................................................... 14
Souhlásky – pravidlo pro X .......................................................................................... 15
Souhlásky – pravidlo pro Y .......................................................................................... 16
Souhlásky – pravidlo pro Z .......................................................................................... 17
Diftongy ....................................................................................................................... 17
Triftongy....................................................................................................................... 20
Tvoření množného čísla ............................................................................................... 21
Skloňování podstatných jmen ...................................................................................... 22
Fúze .............................................................................................................................. 22
Shrnutí konjugací jednotlivých slovesných tříd ........................................................... 22
Sloveso “být”................................................................................................................ 23
Zájema přivlastňovací .................................................................................................. 24
Zvratná slovesa ............................................................................................................. 24
Datum ........................................................................................................................... 25
Porovnávání .................................................................................................................. 25
Než ............................................................................................................................... 25
Stupňování přídavných jmen ........................................................................................ 26
Osobní zájmena ............................................................................................................ 26
Použití členů ................................................................................................................. 27
Další pravidla pro práci se členy .................................................................................. 28
Zájmena tázací .............................................................................................................. 28
Vyjádření povinnosti .................................................................................................... 29
Rozdílnost sloves stejného významu v češtině ............................................................ 29
Pravidla pro práci s a .................................................................................................. 30
Udávání času – De la vs. Por la .................................................................................... 30
Pořadí přídavných jmen ve větě ................................................................................. 30
Ukazovací zájmena ...................................................................................................... 31
Budoucí čas – El Futuro ............................................................................................... 32
Opisné futurum ............................................................................................................. 32
Slovosled – vybrané postřehy ...................................................................................... 33
[1] Přízvuk
Pravidla pro práci s přízvukem
I. Končí–li slovo na:
o samohlásku (A ,E, I ,O, U) s výjímkou – Y
o souhlásky – N nebo – S
⇒ pak je přízvuk na předposlední slabice (PENULTIMA)
příklady:
el mapa
la paloma
comen
lunes
[el – ‘ma · – pa ]
[la – pa– ‘lo· – ma ]
[‘ko· –me]
[‘lu· – neσ]
mapa
holubice
oni jedí
pondělí
II. Končí–li slovo na:
o samohlásku – Y
o jakoukoliv souhlásku s výjimkou – N nebo – S
⇒ pak je přízvuk na poslední slabice (ULTIMA)
příklady:
papel
[pa – ‘pe·l ]
papír
Uruguay [u– u – ‘γωa·]
III. Pokud má být přízvuk jinde,
Pak je to jasně naznačeno pomocí symbolu zvaného Acento gráfico
Příklady:
Kilómetro [ki – ‘lo· – me – τo]
Panamá [pa – na – ‘ma·]
Fútbol
[‘φu·τ – βol]
[2] Samohlásky – monoftongy
A [ a]
Např.:
Ala
Alma
[‘a· – la]
[‘a·l – ma]
křídlo
duše
E [e]
Např.:
[el]
[‘e·l]
[τe – ‘ne·]
[τe – ‘me·]
El
Él
Tener
Temer
neurčitý člen mužského rodu
on
mít
obávat se
I [i]
Např.:
Ni
Mil
Imprimir
[ni]
ani
[‘mi·l]
[i – pi – ‘mi·]
tisíc
tisknout, vytisknout
O [o]
Např.:
El mono
El loto
[el – ‘mo· – no ]
[el – ‘lo· – τo]
U [u]
Např.:
Tu
Tú
[τu]
[‘τu·]
tvůj
ty
opičák
leknín
[3] Souhlásky – pravidlo pro B, V
I. Stojí li b nebo v na začátku slova po pauze
=> pak použijeme symbol [Ѣ]
Bogotá
Victor
Bolívar
[Ѣo –γo – ‘τa·]
[‘Ѣi·k – τo]
[Ѣo – ‘li· – βa]
II. Jsou–li písmena b nebo v po písmenech m nebo n tedy u kombinací:
mb, mv, nb, a nv používáme značení
[ Ѣ]
[‘Ѣo·
– Ѣa]
En Bolivia [ε –Ѣo –‘li· – βa ]
invitar
[i –Ѣi –‘τa·]
Bomba
III. Jsou–li li písmena b nebo v uprostřed slova a zároveň jim nepředchází m nebo n
=> pak použijeme značení [β]
Cuba
[‘ku· – βa]
La Habana
[la – a ..........
123 ‘βa · – na ]
[4] Souhlásky – pravidlo pro C
I. Čteme jej jako k [k] a to pokud:
o Stojí písmenko C před písmeny A,O,U tedy v kombinacích KA, KO a KU
Příklad:
cacao
comer
[ka –‘ka· ..........
123o]
[ko – ‘me·]
Cuba
[‘ku· – βa]
o Po písmenku C následuje souhláska, zpravidla L nebo R
Příklad:
Creer
[ke ..........
123 ‘e·]
Claro
[‘kla· – o]
o Je písmenko C na konci slova
Příklad:
Bloc
[‘Ѣlo· k]
II. Čteme jako anglické (th), jen při vyslovení je jazyk mezi zuby.
Používáme symbol => [↓]
– Písmeno C se takto čte, pokud leží před samohláskami e nebo i
Příklad:
Cinco
[‘↓i· – ko]
Cenicero
[↓e – ni – ‘↓e· –o] popelník
Cerveza
[↓e –‘βe· – ↓a ]
pět
pivo
III.Čteme jako změkčené cj – téměř jako české č, pokud je součástí CH
)
Používáme symbol T ∫
Příklad:
)
Checo
[‘ T∫ e·– ko]
Ocho
[‘ο· T∫ o]
)
česky, čech
osm
IV.V případech , kdy je C před souhláskou, nejčastěji dalším C se postupuje následovně:
a.) C + C
první C naznačíme v horním indexu jako řeckou kapu
ϗ
(nečte se – jen naznačíme ústy)
druhé C bývá pravidla před samohláskou e nebo i tudíž použijeme ↓
Příklad:
ϗ
Lección
[le
–‘↓o·]
b.) C + další souhláska
ϗ
Actual
[a
− ’ τωa·l]
lekce
dnešní
[5] Souhlásky – pravidlo pro D
I. Čteme jako D – značíme jako [đ] a to v následujících případech:
o Pokud je D na začátku slova zároveň po pauze
Příklad:
Daniel
[đa – ‘ne·l]
Dinamarca
[đi – na – ‘ma· – ka] Dánsko
o Pokud je D za písmeny L nebo N tedy kombinace ld a nd ( pomůcka LDN )
Příklad:
El mundo
[el – ‘mu· – đo]
La píldora
[la – ‘pi·l – đo – a] prášek (lék, medicína)
svět
II. U třetího tvaru nepravidlených sloves používáme symbol delty v horním indexu v závorce
(ð)
a nečteme ji. Foném tedy vypadá asi takto: [
Příklad:
(
Yo he hablado
Tú has comido
]
(ð)
[ j o ..........
e
..........
a
–
‘
β
l
a
·
–
o]
123 123
(ð)
[τu ..........
o]
123 aσ – ko – ‘mi· –
I have spoken
you have eaten
III. Pokud se písmeno D objeví na konci slova, pak používáme rovněž malou deltu v horním
indexu , pouze bez těch kulatých závorek – tedy => [ð] . Zde se pouze naznačí, že se
chystáme D vyslovit.
Příklad:
La pared
[la – pa –‘e· ð] stěna
IV. Pokud není splněno ani jedno z předchozích pravidel, hovoříme o tzv. Interdentální
frikativě tedy rozplizlém zvuku, jenž vzniká když dáme jazyk mezi zuby (ovšem nesmí se
dotýkat) a vyslovýme D.
Tento foném značíme pomocí řeckého písmene Delta, tedy
Příklad:
Cada
[‘ka· – ða]
každý
La deidad
[la – ðe – ‘ða· ð]
božstvo
[ð]
[6] Souhlásky – pravidlo pro F
– Písmeno F čteme vždy stejně – jako nevýrazné, odfláknuté , slabé
– Značíme jej pomocí řeckého písmene fí => [φ]
Příklad:
La fiesta
[la – ‘φje·σ – τa]
oslava, slavnost
Fiebre
[‘φe· – βe]
horečka
Felipe
[φe –‘li· – pe]
Filip
[7] Souhlásky – pravidlo pro G
I. První možnost, jak číst písmeno G je spíše ojedinělá, málo frekventovaná neboť pro
uplatnění tohoto pravidla musí být splněny hned 3 podmínky zároveň:
o G je na začátku slova
o G je po pauze
o G je před souhláskou
Pokud jsou tyto podmínky splněny, pak používáme symbol :
[g]
Příklady:
Groenlandia
[gο ..........
123 e – ‘la· – đa ] Grónsko
Grecia
[‘gε· – ↓a]
Gregorio
[gε – ‘γo· – o]
Glaciar
[gla – ‘↓a·]
Řecko
Řehoř
ledovec
II. Druhou možností je symbol řecké gamy, který zní hrdelně (jako zvuk husy) => [γ]
K této možnosti přistupujeme, pokud:
a.) Je písmeno G před písmeny A, O, U tedy v kombinacích ga, go a gu
Příklady:
Pagar
[pa – ‘γa·]
El lago
[el – ‘la· – γo]
jezero
La aguja
[la ..........
123 ‘aγu· – χa]
jehla
platit
b.) Písmenu G předchází jakákoliv souhláska s výjimkou n
Příklady:
Algodon
[al – γo – ‘ðo·]
balvna
Amargo
[a – ‘ma· – γo]
hořký
c.) Písmenu po G následuje jakákoliv souhláska včetně n.
Příklady:
Magro
[‘ma· – γo]
libové maso
Amígdala
[a – ‘mi·γ – ða – la]
mandle
magnético
[maγ – ‘ne· – τi – ko]
magnetický, přitažlivý
III. Další možností je symbol řeckého chí, tedy [
χ ] , který zní jako chraplavé ch, asi jak
když se chystáme odplivnout a natahujeme hlen.
- Tento foném používáme pouze v případě, když je písmeno G před E nebo I tedy u
kombinací: ge a gi
Příklady:
La gente
[la – ‘χe· – τe]
lidé
gitano
[χi – ‘τa· – no]
cikán
IV. A konečně poslední variantou jsou situace, kdy písmenu G předchází písmeno N, pak se
totiž používá klasické [g] které se čte jako české g.
Například:
La palangana
[la – pa – la – ‘ga· – na ]
umyvadlo
Může se stát, a opravdu se to stává, že se v daném slově objeví dvě pravidla společně.
Speciálně u G jde o kolizi pravidla č. 2a, 3, 4.
Obecné pravidlo pro správné užití fonémů v případě takovéto kolize je následující:
Ng + {a, o, u, samohláska } => [-Νg]
Ng + {e, i }=> [-Νχ]
[8] Souhlásky – pravidlo pro G v kombinaci se 2 souhláskami.
I.
Gue [γe] „ge“
např.: la guerra
[la – ‘γe· – r a] válka
Gui
např.: el guión
[el – γi – ‘o· ] scénář
[γi]
„gi“
II.
Gua [γωa] „gua“
např.: Guatemala [γωa – τe – ‘ma· –la]
Guo [γωo] „guo“
např.: antiguo
[a –‘τi· – γωo] starobylý
III.
Güe [γωe] „gue“
např.: la cigüeña [la – ↓i – ‘γωe· – ∝a] čáp
Güi
např.: el güisqui
[γωi] „gui“
[el – ‘γωi·σ – ki]
[9] Souhlásky – pravidlo pro H
)
- Jako písmeno v abecedě bychom jej četli jako : [a – T∫ e]
- V mluvené řeči se nečte
Příklady:
Hora
El cohombro
El cohete
La bahía
[‘o· – a]
[el– ko ..........
123 ‘o· –Ѣo]
[el – ko ..........
123 ‘e· – τe]
[la – βa ..........
123 ‘i· – a]
Ocho
[‘ο· T∫ o]
)
[10]
hodina
okurka, kobliha
raketa, ohňostroj
zátoka, záliv
osm
Souhlásky – pravidlo pro J
- Písmeno J má pouze jediné čtení a sice zvuk chraplavého CH
(asi jak když se chystáme odplivnout a natahujeme hlen.)
- Značíme jej tedy pomocí řeckého chí => [ χ ]
- Nejčastěji se objevuje v kombinaci s pímeny: A, O, U
Příklady:
El jardín
Jose
[el– χa – ‘ð i·]
[χo – ‘σe·]
Josef
El jugo
[el – ‘χu· – γo]
šťáva, omáčka
zahrada
[11] Souhlásky – pravidlo pro K
- Písmeno K se vyskytuje pouze ve slovech přejatých z cizích jazyků
whisky
- čteme jej jako české k
- značíme jako psací k s bříškem a očičkem – [k]
Příklady:
Karate
[ka –a – τe]
Kilómetro
[ki – ‘lo· – me – τo]
[12] Souhlásky – pravidlo pro L
- Písmeno L se čte vždy jako české L
- Značíme jej jako nedokončené k bez dolní smyčky (čárka s jedním očičkem) => [l
Příklady:
El lado
[e – ‘la· – ðo]
bok, strana
El helado
[e – le – ‘la· – ðo]
zmrzlý, zmrzlina
La lámpara
[la – ‘la·
]
– pa – a] lampa, žárovka
[13] Souhlásky – pravidlo pro LL
- Kombinace dvou písmel L, tedy LL se čte vždy jako mněkoučké české Ď , zvuk téměř jako J
- Značíme jej pomocí řeckého písmene lambda – tedy => [λ]
Příklady:
La calle
Llueve
[la – ‘ka· – λe]
[‘λωe· – βe]
ulice
prší
[14] Souhlásky – pravidlo pro M
I. Pokud po M následuje písmeno B × V × P , tedy kombinace: mb, mv, mp
=> Pak používáme symbol [
Příklady:
] a čteme jej jako nosové M.
– Ѣe]
Hambre
[‘a·
La lámpara
[la – ‘la·
hlad
– pa – a] lampa, žárovka
II. Pokud leží M na konci slova, používáme označení
[]
a čteme je jako nosové N.
Příklady:
El álbum
[e – ‘la·l– βu]
El harém
[e – la – ‘e·]
Jerusalém
[χe – u– σa –‘le·]
III. Ve většině případů však není splněno ani jedno z předchozích dvou pravidel a poté se
používá klasické m se dvěma obloučky => [m]
Příklady:
El modo
Mamá
[el– ‘mo· – ðo]
[ma –‘ma· ]
způsob, druh, postup
matka
[15] Souhlásky – pravidlo pro N
I. Pokud je písmeno N v kombinaci s písmeny: B × V × F × P × N
=> pak používáme symbol pro nosové M, tedy: [
Příklady:
]
– ‘Ѣe· – τo] klášter
El convento
[el– ko
Enfermo
[e
– ‘φe· - mo]
En Praga
[e
–‘pa· – γa]
En Bolivia
[e
– Ѣo – ‘li· – βa] v Bolívii
II. Další možností je použití symbolu
nemocný
v Praze
[∝] který čteme jako české ň . K jeho použití dochází
v následujících případech:
a.) Pokud po N následuje CH tedy slova obsahující – nch
Příklady:
)
El enchufe
[el – e∝ – ‘ T ∫ u · – φe]
zásuvka
)
Ancho
[‘a·∝ – T ∫ ο]
široký
)
v Chille
En Chile
[e∝ – ‘ T ∫ i·– le]
b.) Pokud po N následuje LL tedy slova obsahující – nll
Příklady:
– ‘na·]
[e∝– λa – ‘ta·]
[e∝ – λe
Enllenar
Enllantar
naplnit
nasadit pneumatiku
c.) Pokud po N následuje Y tedy slova obsahující – ny
Příklady:
El cónyuche
[el – ‘k o·∝ – d⋅u – χe ]
manžel
Enyerbar
[e∝ – d⋅e –‘βa·]
očarovat
Enyesar
[e∝ – d⋅e –‘σa·]
Inyección
[i∝ – d⋅e –‘σo·]
ϗ
zasádrovat
injekce
III. Třetí možností, jak značit foneticky n je pomocí nosového N tedy []
a.) Pokud je N na konci slabiky
Příklady:
[la – ‘φi· –
La finca
El estanque
El lángulo
Pingüe
Esfinge
La monja
ka] statek
[e – leφ – ‘τa· - ke] rybník
[el – ‘la· – gu - lo] úhel
[‘pi· – gωe]
tučný
sfinga
[eσ – ‘φi· – χe]
[la – ‘mo· – χa]
jeptiška
b.) Pokud je N na konci slova.
Příklad:
[el – ‘ r i· – ko]
El rincón
roh, kout
c.) Pokud po N následují :
o C nebo CH
o QU
o G, Gue, Gui, Güe, Güi, gi, ge
o
γ
d.) Pokud je N po samohlásce
IV. Pokud nebylo splněno ani jedno z uvedených pravidel, čteme jako klasické české N a
značíme rovněž tak [n]
Příklad:
Nada
[‘na· – ða]
nic, nijak
[16] Souhlásky – pravidlo pro Ñ
- Písmeno Ñ se čte vždy jako české ň
- Značíme jej jako [∝]
Příklady:
El año
[e – ‘la· – ∝o]
rok
Sueño
[‘σωe· – ∝o]
sen, spánek
[17] Souhlásky – pravidlo pro P
- Písmeno P čteme a píšeme jako české , tedy [p]
Příklad:
Poco
[‘po· – ko]
málo
[18] Souhlásky – pravidlo pro Q
- Písmeno Q čteme a píšeme jako české K tedy [k]
- Vždy je následováno písmenem U a hned za ním bývají samohlásky E nebo I.
=> tudíž se s tímto písmenem nejčasteji setkáváme ve spojení
- QUE
- QUI
Příklad:
Queso
[‘ke· – σo] sýr
Quito
[‘ki· – τo] volný
[19] Souhlásky – pravidlo pro R
I. První možností je tzv. Multibrantní čtení (výrazné, důrazné) které značíme jednoduchým
tiskacím r s pruhem. => [ r ]
Tuto možnost lze využít ve dvou případech:
a.) Pokud je písmeno R na začátku slova.
Příklady:
Río
Raúl
[‘ r i· – o ]
[ r a ..........
123 ‘u·l]
La rana
[la – ‘ r a· – na] žába
řeka
mužské jméno Raúl
b.) Pokud písmenu R předchází S × L × N ….. pomůcka {Brrrr….SLiNit !!!}
tedy u kombinací SR, LR nebo NR
Příklady:
Alrededor de
[al – r e – ðe – ‘ðο· – ðe]
Enrique
La honra
Israel
[e – ‘ r i· – ke]
[la ..........
123 ‘o· – r a]
[i– r a ..........
123 ‘e·l]
Las ranas
kolem
Jindřich
čest
[la – ‘ r a· – naσ]
žáby
II. Pokud je R jinde, čteme jej jako slabé nepříliš výrazné r a značíme pomocí symbolu

=> [ ]
například:
Comer
[ko – ‘me·]
jíst
Caro
[‘ka· – o]
drahý
Pero
[‘pe· – o]
ale
Ahora
[a ..........
123 ‘o· – a] nyní
[20]
Souhlásky – pravidlo pro RR
- Zdvojené r se vyskytuje jen uvnitř slov a čteme jej vždy jako důrazné, multibrantní R.
- Značíme jej tudíž symbolem písmene r s pruhem => [ r ]
například:
el correo
[el – ko – ‘ r e· ..........
123 o] pošta
la tierra
[la – ‘τje· –
carro
[‘ka· – r o]
auto, vůz
perro
ahorra
[‘pe· – r o]
[a ..........
123 ‘o· –
r a]
pes
on šetří
[21]
Souhlásky – pravidlo pro T
r a]
půda, zeměkoule
- písmeno t čteme vždy jako české T a píšeme rovněž tak pomocí symbolu [
Například:
El Tío
[el – ‘τi· – o ]
strýček
Pozn.
¡ El tío mamarracho!
Ty kašpare
[22]
τ]
Souhlásky – pravidlo pro S
I. Pokud je písmeno S před souhláskami : M N G B L V D R
pomůcka: MeiN Got, to je BeLVeDeR
Pak používáme symbol [
Příklady:
Esbelto
ʐ ] a čteme jej téměř jako české ž, spíš změkčené Z.
[eʐ – ‘βe·l – τo ]
štíhlý
El desván
[el – đeʐ –‘βa·]
podkroví, půda
Desde
[‘đe·ʐ – ðe]
od (místo, čas); z
El rasgo
La isla
[el – ‘ r a·ʐ – γo]
[la ..........
123 ‘i·ʐ – la]
charakteristický rys, znak
ostrov
El mismo
[el – ‘mi·ʐ – mo]
tentýž, stejný
El cisne
Israel
[el – ‘↓i·ʐ – ne]
[iʐ – r a ..........
123 ‘e·l]
labuť
II. Druhou možností je použití řecké sigmy => [σ]
Její čtení se zřejmě liší podle jednotlivých kultur.
My si budeme pamatovat že sigma je znakem pro zvuk, který je něčím mezi českým S a Š .
Podle tohoto pravidla postupujeme, pokud:
a.) Je písmeno S na začátku slova
Příklad:
Saber
[σa – ‘βe· ]
vědět
b.) Je písmeno S po znělé souhlásce
Příklad:
La universidad
ð
[la ..........
123 u – ni – βe – σi - ‘ða· ]
La filosofía
[la – φi – lo – σo – ‘φi· – a]
c.) Je písmeno S mezi 2 samohláskami
Příklad:
El presidente
[el – pe – σi – ‘ðe· – τe]
d.) Je písmeno S na konci slova
Příklad:
El mes
[el – ‘me·σ]
[23]
měsíc
Souhlásky – pravidlo pro X
I. První možností, jak číst písmeno X je pomocí řecké sigmy, tedy [σ]
- Takový postup je možný jen tehdy, pokud písmeno X leží před souhláskou.
Například:
Explicar
[eσ – pli - ‘ka·]
vysvětlit
II. Pokud je X mezi dvema samohláskami, použijeme symboliku
Například:
[ ϗσ ]
Examinar
[e – σa – mi – ‘na·] zkoušet
El examen
[e – le – ‘σa· – me]
ϗ
ϗ
zkouška
III. Pokud hovoříme o Mexiku, jeho oblastech nebo věcech s nimi souvisejících, pak
používáme řecké chí => [
Například:
χ]
Mexico
[me – ‘χi· – ko]
mexicano
[me – χi – ‘ka· – no]
Oaxaca
[ωa – ‘χa· – ka]
[24]
ovšem třeba španělé píší Mejico, Mejicano
Souhlásky – pravidlo pro Y
I. Pokud plní Y funkci spojovacího „a“ (sůl a pepř) => pak jej čteme jako [i]
II. Pokud stojí Y :
- před samohláskou
- na začátku slova nebo slabiky
(
=> pak používáme foném [ j ]
- Tento symbol čteme jako výrazné J hraničící s Ď.
Příklady:
(
[‘ j a·]
Ya
Yegua
Yo
Yucatán
Maya
Mayo
už
(
kobyla
[‘ j e· – γωa]
(
[‘ j o·]
já
(
[ j u – ka – ‘τa·]
(
[‘ma· – j a]
indiánská příslušnice kmene Májů
(
[‘ma· – j o]
květen
III. Pokud Y stojí za L nebo N tedy u kombinací LY nebo NY, pak používáme symbol
[d⋅]
=>
Tento foném čteme jako „dž“
Příklady:
ϗ
Inyectar
[i∝ – d⋅e – ‘τa·]
vstřikovat, injektovat
El yerno
[el – ‘d⋅e·– no]
zeť
IV. Pokud je Y součástí diftongu , tedy u kombinací: AY, EY, OY, UY píšeme a čteme Y
jako české j tedy =>
[]
Příklady:
Hay
[‘a·]
existenční vazba (there is / are)
El rey
[el – ‘ r e·]
král
Hoy
[‘o·]
dnes
Muy
[‘mu·]
velice, velmi
[25]
Souhlásky – pravidlo pro Z
[↓]
- Písmeno Z píšeme vždy pomocí symbolu
- Nejčastěji se vyskytuje v kombinaci s A, O nebo U.
Příklady:
Zapato
[↓a – ‘pa· – τo ]
Zorro
[‘↓o· – r o]
Azúcar
[a – ‘↓u· – ka]
cukr
Zelandia
[↓e – ‘la· – đa]
Nový Zéland
Zinc
[‘↓i·k]
zinek
¡Haz!
[‘a·↓]
udělej!
Pez
[‘pe·↓]
ryba
Lápiz
[‘la· – pi↓]
tužka
Hoz
[‘o·↓]
srp
Cruz
[‘ku·↓]
kříž
bota
lišák
[26] Diftongy
- Ve španělštině rozlišujeme samohlásky na silné a slabé.
Silné jsou:
A
E
Slabé jsou:
I
U
O
Diftong
= kombinace silné a slabé nebo dvou slabých samohlásek
!! Kombinace dvou silných není diftong!!
Celkem se nám nabízí 14 možností (diftongů):
Ai
Au
iA
uA
Ei
Eu
iE
uE
Oi
Ou
iO
uO
+ iu
+ ui (to má dvojí čtení):
- [ωi]
- [uj]
A nyní podrobně k jednotlivým diftongům:
ai (Ai) => [a]
například:
el aire
[e – ‘la· – e] vzduch
bailar
[Ѣa – ‘la·]
tančit
pokud je na konci slova <ay>, fonetika zůstává stejná
=>
hay
[a] existenční vazba
ei (Ei) => [e]
například:
la reina
[la – ‘ r e· – na]
královna
pokud je na konci slova <ey>, fonetika zůstává stejná
=>
El rey
[el– ‘ r e·]
král
oi (Oi) => [o]
například:
¡oiga!
[‘o· - γa]
haló
pokud je na konci slova <ey>, fonetika zůstává stejná
=>
Hoy
[‘o·]
dnes
au (Au) => [aω]
například:
el autobús
[e – laω – τo – ‘βu·σ]
el náufrago
la náusea
[el – ‘na·ω – φa – γo]
[la – ‘na·ω – σe ..........
123 a]
trosečník
nevolnost
POZOR!! Je-li přízvuk na slabé samohlásce, diftong se ruší ¡!
Například:
Raúl
[ r a ..........
123 ‘u· – l]
Laúd
ð
[la ..........
123 ‘u· ]
eu (Eu) => [eω]
například:
la deuda
[la – ‘ðe·ω – ða ]
závazek, dluh
ou (Ou) => [oω]
- není moc častý diftong
například:
el chou
ia (iA) => [a]
například:
)
[el– ‘ T∫ ο·ω ]
show
el diablo
[el – ‘đa· – βlo]
ďábel, čert
viajar
[Ѣa – ‘χa·]
cestovat
ya
(
[ j a]
už
la playa
(
[la – ‘pla· – j a]
pozn. Symbol písmene J s háčkem se používá tehdy,
pokud je diftong na začátku nebo po samohlásce
pláž
¡! Pozor: Je-li přízvuk na slabé samohlásce, diftong se ruší ¡!
Například:
El día
[el – ‘đi· – a]
den
La tía
[la –‘τi· – a]
tetička
El tranvía
[el – τa
– ‘Ѣi· – a]
tramvaj
ie (iE) => [e]
například:
el diente
[el –‘đe· – τe]
la yegua
[la – ‘ j e· – γωa]
zub
(
kobyla
pokud je to v kombinaci H => hie je třeba dávat pozor!!
(
La hierba
[la – ‘ j e· – βa]
El hierro
[el – ‘d⋅e· –
r o]
rostlina, bylina
železo
io (iO) => [o]
například:
el violín
yo
[el– βo – ‘li·] housle
(
[‘ j o·]
já
yodo
[‘ j o· – ðo]
el yodo
mayo
[el – ‘d⋅o· – ðo] jód
(
[‘ma· – j o]
květen
(
jód
ua (uA) => [ωa]
například:
el cuarto
[el – ‘kωa·– τo]
igual
[i – ‘γωa·l]
pokoj
stejný
ue (uE) => [ωe]
například:
el puerto
[el – ‘pωe·– τo]
přístav
la cuenta
[la – ‘kωe· – τa ]
huésped
[‘ωe·σ – pe ð]
huérfano
Hueso
Huevo
[‘ωe·– φa – no] sirotek
kost (z latinského “os”)
[‘ωe· – σo]
[‘ωe· – βo]
vajíčko (z latinského “ovum”)
¡acentúe!
[a – ↓e – ‘τu· ..........
123 e ] zdůrazněte
účet
host
uo (uO) => [ωo]
například:
antiguo
[a –‘τi· – γωo] starobylý
el dúo
[el – ‘đu· ..........
123 o] duo
iu (iu) => [u]
například:
la ciudad
[la – ↓u – ‘ða· ð]
město
yugo
(
[‘ j u· – γo]
el yute
[el – ‘d⋅u· – τe] juta, pytlovina
jho, chomout
ui (ui) => [ωi]
například:
el ruido
[el – ‘ r ωi· – ðo] hluk
Luis
Muy
[‘lωi· σ]
[‘mu·]
ludvík
velmi, velice
[27] Triftongy
Triftong
= Kombinace 1 silné a dvou slabých samohlásek [slabá + SILNÁ + slabá]
Celkem se nabízí 12 možností :
iAi
uAi
iEi
uEi
iAu
uAu
iEu
uEu
iOi
uOi
iOu
uOu
Z nich jsou nejčastější čtyři zvýrazněné a o nich si povíme něco víc.
iai (iAi) [a]
- vyskytuje se u sloves končících na – iar , respektive tvaru těchto sloves pro 2.osobu čísla
množného, kde už je koncovka změněna na – iáis
Například:
Limpiar
→
limpiáis
[li
– ‘pa·σ]
vy čistíte
Cambiar
→
cambiáis
[ka
– ‘Ѣa·σ]
vy měníte
Principiar
→
principiáis [pi – ↓i – ‘pa·σ] vy začínáte
Prounciar
→
pronunciáis [po – nu – ‘↓a·σ]
vy vyslovujete
uai (uAi) [ωa]
- vyskytuje se u sloves končících na – uar , respektive tvaru těchto sloves pro 2.osobu čísla
množného, kde už je koncovka změněna na – uáis
Například:
[a – ‘γωa·σ]
Aguar
→
aguáis
vy ředíte
averiguar
→
averiguáis [a – βe – i – ‘γωa·σ]
vy ověřujete
- další možností výskytu tohoto triftongu jso situace, kdy leží na konci slova, jako např.:
Paraguay
[pa – a – ‘γωa·j]
iei (iEi) [jej]
- její výskyt je podobný jako u předchozích dvou triftongů, pouze zde jde o slovesa končící na
=> - ier
uei (uEi) [ωej]
- její výskyt je podobný jako u předchozích triftongů, pouze zde jde o slovesa končící na
=> - uer
- také u slov končících na triftong - uey
Například:
El buey
[el – ‘βωe·]
vůl
A nakonec několik příkladů na ostatní triftongy:
Hioides
[‘o· – ðeσ]
Halieutica
¡miau!
¡guau!
[a – ‘le·ω – τi – k a]
[‘ma·ω]
[‘γωa·ω]
[28] Tvoření množného čísla
1.) Množné číslo přidáním – s .
2.) Množné číslo přidáním – es
3.) Množné číslo bez dodání čehokoliv a to u slov končících na s
- obdobně jako v angličtině u slovíček: species, series, means, etc.
Končí li slovo na samohlásku přízvučnou, pak platí pravidlo 2.
El jabalí = dos jabalíes
El bambú = dos bambúes
Končí-l slovo na (s) nebo (n) a zároveń je poslední slabika přízvučná, pak v plurálu mizí
akcent.
La lección = dos lecciones
El inglés = dos ingleses
Pozor na písmeno Z které se v množném čísle mění na c
o lápiz = lápices
o kruz = kruces
Obecná zásada:
Přizvuk musí v množném čísle být tam, kde byl i v jednotném.
[29] Skloňování podstatných jmen
Španělština rozlišuje pouze 4 pády a dva rody (životná a neživotný)
Rod životný
1. (kdo, co?)
2. (koho,čeho?)
3. (komu,čemu?)
4. (koho,co?)
( )Juan
(de) Juan
(a) Juan
(a) Juan
Rod neživotný
1. (kdo, co?)
2. (koho,čeho?)
3. (komu,čemu?)
4. (koho,co?)
( ) la escuela
(de) la escuela
(a) la escuela
( ) la escuela
[30] Fúze
- dochází k ní pouze pokud dané slovo:
Je rodu mužského
má člen určitý
je v jednotném čísle
fúzní tvary:
de + el
a + el
=>
=>
del
al
[31] Shrnutí konjugací jednotlivých slovesných tříd
I. Třída s koncovkou – AR
Např. Tomar
Yo
Tomo
Tú
Tomas
Él, ella, usted
Toma
Nosotros
Tomamos
Vosotros
Tomáis
Ellos, ellas,ustedes Toman
II. Třída s koncovkou – ER
Např. Creer
Yo
Creo
Tú
Crees
Él, ella, usted
Cree
Nosotros
Creemos
Vosotros
Creéis
Ellos, ellas,ustedes Creen
III. Třída s koncovkou – IR
Např. Vivir
Yo
Vivo
Tú
Vives
Él, ella, usted
Vive
Nosotros
Vivimos
Vosotros
Vivís
Ellos, ellas,ustedes Viven
pozor – tady je změna
pozor – tady je změna
[32] Sloveso “být”
Ser
Yo
Tú
Él, ella, usted
Nosotros
Vosotros
Ellos, ellas,ustedes
Estar
SOY
ERES
ES
SOMOS
SOIS
SON
přízvuk nad a není jen u prvních osob v jednotném i množné čísle
Yo
Tú
Él, ella, usted
Nosotros
Vosotros
Ellos, ellas,ustedes
estoy
estás
está
estamos
estáis
están
Hay
I.)
II.)
je neměnné , stejné ve všech osobách
Pravidla pro použití
SER
pokud vyjadřujeme že něco je nějaké – tzv. Rovnicový tvar [A = B]
vyjadřuje národnost, zaměstnání, rodinný vztah,politickou příslušnost, ...
o Su esposo es ingeniero.
Vyjádření trvalé či podstatné vlastnosti jako: tvar, barva, kvalita, ....
o El español es importante.
Určení původu nebo vlastníka
o Es el cuarto de mi padre.
U některých časových určení
o Hoy es martes.
ESTAR
- pokud vyjadřujeme přechodnou vlastnost či stav (zejména zdravotní)
o Ota está enfermo.
- Pro vyjádření místa, polohy, vzdálenost, pobyt
o ¿ Está el señor Goméz ?
III.) HAY
- Slouží jako existenční vazba – obdoba anglického there is / there are
- Oproti AJ, u SJ stojí udání pozice na začátku věty !!!
- Často souvisí s neurčitými výrazy
o ¿Qué hay de nuevo?
-
o ¿Qué hay de comer?
o ¿Qué hay en la televisión?
Nejčastěji však vyjadřuje pozici, polohu, atd. – pokud je specifikace polohy na začátku,
věty, resp, před slovesem.
o ¿En la televisión hay un prográma interesante?
o ¿En mi cuarto hay unos cuadros, alfombra y butaca ?
Ale
o Tu diccionario está en mi cuarto.
Pozor na významové rozdíly !!!
Juan está bueno
Juan es bueno.
Jan je zdráv.
Jan je dobrý člověk.
Su vecino está malo. Jeho soused je nemocný.
Su vecino es malo. Jeho soused je zlý člověk.
Está muy joven.
Es muy joven.
Vypadá velmi madě.
Je velmi mladý.
[33] Zájema přivlastňovací
Osoba
Yo
Tú
El,ella,usted
Jednotné číslo
mi
tu
su
Nosotros
Vosotros
Ellos, ellas, ustedes
nuestro(a)
vuestro(a)
su
množné číslo
mis
tus
sus
nuestros(as)
vuestros(as)
sus
[34] Zvratná slovesa
-
Když je sloveso v infinitivu => zvratné „se“ je těsně za slovesem
Když je sloveso konjugováno => zvratné „se“ je volně před slovesem
Přehled základních tvarů:
Yo
Tú
Él
Ella
Usted
Nosotros
Vosotros
Ellos
Ellas
Ustedes
me
te
se
se
se
nos
os
se
se
se
Přehled základních forem sdělení:
Me lavo mis manos.
Hay que lavarse los dientes.
No se lava su manos.
No debo lavarme los dientes.
¿Te lavo tus manos?
¿Deseas lavarte los dientes?
[35]
Datum
- Pouze první den má označení Primero
- Ostatní dny jsou vyjadřovány běžnou číslovkou
Obecný tvar data je:
el + kolikátého + de + kolikátý + de + letopočet
el dos de noviembre de mil novecientos ochenta y cinco.
[36]
Porovnávání
I.)
Tolik + podstatné jméno + kolik ………
=> Tanto – Como
Například:
Necesitamos tanto dinero comu nuestro hermano.
Tolik + přídavné jméno × příslovce + kolik ………
=> Tan – Como
Například:
Tienes que trabajar tan rápidamente como su amigo.
Su hermana es tan hermosa como su madre.
II.)
III.)
Tolik + ……… + kolik + sloveso
=> Tanto – Cuanto
Například:
Debo a comprar tantos libros cuantos necesito.
[37]
Než
1.) Que
- u srovnávání, zejmená když je věta záporná
- např.
=> No cuesta más que doscientas coronas.
=> Mi hermano es más contento que su esposa.
2.) De
- u kladných vět, obzvláště když potom následuje číslovka.
- např.
=> Praga tiene más de un millón dos cien mil habiantes.
=> Necesito más de seis mil coronas.
3.) A
- pouze u komparativů superior a inferior
- např.
=> Soy superior a mi hermano mayor, pues, él es inferior a yo.
4.) De lo que
- užíváme pouze v případě, kdy následuje po slůvku “než” sloveso
- např.
=> Dedico más tiempo a estudio de lo que debo.
=> Va a comprar más libros de lo que necesita.
[38] Stupňování přídavných jmen
1.) Pravidelná
- pro druhý stupeň (komparativ) používáme předložko más
- pro třetí stupeň (superlativ) používáme předložku el/ la más
- pro nižší stupeň používáme předložku menos
- pro nejnižší stupeň používáme spojení el/la menos
Příklady:
El trabajo menos difícil
La cena menos sustanciosa
Trabajo menos difícil
Cena menos sustanciosa
Trabajo difícil
Cena sustanciosa
Trabajo más difícil
Cena más sustanciosa
El trabajo más difícil
La cena más sustanciosa.
Sustancioso = vydatný
2.) Nepravidelná
- Přechod z pozitivu o stupeň níže nebo výše je naprosto nepravidelný
- Přechod z 2. + nebo – stupně na 3. stupeň se již tvoří přidáním určitého členu.
Příklady:
alto nivel de producción
bajo provecho económico
Superior nivel
Inferior provecho económico
El superior nivel
El inferior provecho económico
Bueno día
Mejor día
El mejor día
Mala idea
Peor idea
La peor idea.
Grande
Mayor
El /la mayor
Pequeño
Menor
El / la menor
3.) Přenesená
- při jejich použití zpravidla myslíme jejich význam pouze přeneseně.
- jde zpravidla o tvary nepravidelné.
- speciálně Bueno a Malo lze použít jak přeneseně, tak i konkrétně.
Příklady:
Es el mayor poeta de México.
Señor Černý es gran matemático.
[39]
-
Osobní zájmena
Klademe je před sloveso, pokud je konjugované
-
Klademe těsně za sloveso, pokud je v infinitivu
Český tvar
zájmena
1. pád
3. pád
4. pád
Já
Ty
Yo
Tú
Me
Te
Me
Te
On
Él
Le
Životný
Neživotný
Ona
Ella
Le
Vy
Usted
Le
My
Vy
Nosotros
Vosotros
Nos
Os
Oni – muži
Ellos
Les
Ony – ženy
Ellas
Les
Vy (vykací množné)
Ustedes
Les
Le
Lo
La
Muž
Le
Žena
La
Nos
Os
Životný
Les
Neživotný
Los
Las
Muž
Les
Žena
Las
Obecná pravidla
Při společné kolizi stojí 3. pád před 4. pádem
Při kolizi: (le × les) + (lo×le×la×los×les×las)
3 pád se změní na SE
4 pád zůstává
Navíc je při kolizi obou pádů třeba naznačit, pokud jsou za slovesem, jeho původní
přízvuk.
Příklady:
Dáváme ti to
Dáváme mu to
Dáme mu to
=>
=>
=>
te lo damos
se lo damos (nikoliv le lo damos)
vamos a dárselo
[40]
Použití členů
Člen určitý
- věc známá, blíže určená, již zmíněná
- vždy před pořadovou číslovkou
Člen neurčitý
- věc neznámá, blíže neurčená , dosud nezmíněná – tj. Bavíme se o ní poprvé
- pokud chceme vyjádřit několik nebo asi
unos, unas
- ve spojení: To je + neurčitý člen + podstatné jméno
o Es una tortuga
- za slovesem hay, pokud za ním:
o nestojí číslovka nebo zájmeno
En la televisión hay 3 prográmas. × En la televisión hay unos prográmas.
o stojí tvar aquí
Hay aquí unos cuadros modernos.
Bez členu
- Názvy měst
o Soy de Madrid
- Jednoslovné názvy zemí
-
o Soy de Canada.
Osobní jména
o Espero a Juan.
Národnost, náboženství, profese, …..
o Somos estudiantes del español.
o Tú eres ateísta.
Dny v týdnu
o Mi día el más favorito es viernes.
Podstatná jména rozvinutá – např. skrze přivlastňovací zájmeno
o Busco mi diccionario.
Přísudek jmenný
o Mi hermano es ingeniero.
o El padre de Jorge es cocinero.
[41]
Další pravidla pro práci se členy
I.) Člen u jmenného přísudku
- Pokud je podstatné jméno součástí přísudku jmenného , který je blíže neurčený
=> pak je bez členu
Například:
El señor Gómez es profesor.
Juan y Carlos son españoles.
Soy vecino de Jorge.
Somos estudiantes.
Je-li však podstatné jméno blíže určeno, klademe jej ve špaňelštině :
o S členem neurčitým v jednotném čísle
Např.
• El español es una lengua importante.
• Juan es un estudiante español.
o Bez členu v množném čísle.
Např.
• El español y el inglés son lenguas importantes.
• Son estudiantes españoles.
II.) Člen u časového údaje
- až na výjímku (1 hodina) se všechny ostatní časové údají píší vždy s členem LAS
- u jedné hodiny se používá člen LA
- číslovka jedna (Uno) má zvláštní tvar pro:
o ženský tvar => UNA (např.: una falta)
o mužský tvar => UN (např.: veintiún alumnos)
- chcecem li vyjádřit pravidelnost nějakého děje (například: dělát to každou sobotu atd.)
o užíváme tvar Los sábados nebo třeba los miércoles
II.) Člen u existenční vazby HAY
- pokud:
o není HAY následováno číslovkou nebo přídavným jménem
o Je následováno specifikací typu Aquí stojí zde neurčitý člen
UN × UNA
Například: Hay aquí una pequeña sala. Nebo En la televisión hay un programa interesante.
[42]
Qué?
-
Zájmena tázací
Stojí-li samostatně, znamená CO?
Je-li za ním podstatné jméno, znamená JAKÝ?, KTERÝ?
o ¿Qué buscas?
o ¿Qué fecha es hoy?
Cómo?
-
zpravidla znamená jak, jakým způsobem
dotazujeme se na kvalitu, jakost, způsob atd.
nesmí stát přímo před podstatnám jménem
zpravidla se pojí se slovesem SER
o ¿Cómo se llama usted?
o ¿Cómo estás?
Cuál?
-
zpravidla znamená jaký, který
znamená výběr z mnoha
nesmí stát přímo před podstatným jménem
o ¿Cuál es la capital de La República Dominicana?
o Busco amigos de Miguel. ¿Cuáles son?
o ¿Cuál de ellos es Manuel?
Cuánto?
-
znamená kolik
s předmětem se shoduje v rodě i čísle !!
o ¿Cuánto tiempo dedicas a tu afición?
o ¿Cuántas familias viven en esta casa?
o ¿Cuántos muchachos llegan tarde?
Quién?
-
znamená kdo
mění se pouze s číslem
o ¿Quién va a comprar mi coche?
o ¿Quiénes va a ayudarme?
[43] Vyjádření povinnosti
-
frekventovanější je fráze : tener que + infinitiv
Sloveso deber přešlo od původní významu k pozici podstatného jména
- ekvivalent českého povinnost či závazek
El deber
[44] Rozdílnost sloves stejného významu v češtině
Odpovědět
Responder
odpovědět písmeně
Contestar
odpovědět slovy
Začít
Principiar
Obecný začátek nějakého děje, nic konkrétního
o Principiamos a trabajar.
Empezar
Zduráznění, že děj začíná v přesnou časovou dobu
o El programa empeza a las tres de la tarde en punto.
[45] Pravidla pro práci s a
I.) Ve třetím pádě ji klademe vždy !!!!!
Komu čemu
o Odpovídám panu profesorovi
o Mluvím ke své matce
contesto al profesor
hablo a mi madre
II.) Ve čtvrtém pádě:
- rod životný ji má – vždy !!!
o espero al profesor
o miro a chica que llega
- rod neživotný ji nemá – nikdy !!!
o espero el autobús
o miro la pizarra
III.) Slovesa vyjadřující pohyb vždy s předložkou a
Např.:
Llego a la Plaza de la Revolución
Vamos al cine.
Es tarde, hay que regresar a casa.
IV.) Vypuštění a ve funkci spojky dvou sloves
Spojovací a mezi slovesy vypouštíme, pokud je první sloveso modální !!
Např.:
Muset (deber × tener que)
o Debo trabar mucho.
o Tienes que contestar enseguida.
Moci, smět (poder)
o Puedo mirar la television hasta la mañana
Chtít (desear, querer)
o Deseamos irnos temprano.
o Quiero visitar la Inglaterra.
Ale !!!
pricipiamos a trabajar
[46] Udávání času – De la vs. Por la
Pokud neznáme přesný čas , užíváme por la .....
Por la tarde leo mi libro favorito – Don Quijote de la Mancha.
Pokud známe přesný čas, užíváme de la .......
Tengo que levantarme muy temprano, a las siete de la mañana.
[47] Pořadí přídavných jmen ve větě
1) PJ stojí téměř vždy za předmětem.
=> Tengo la camisa negra.
2) U vybraných příkladů je před ním – přenesený význam , číslovka řadová
=> Nicolas Guillén es el gran poeta de Español.
=> Vivo en el tercer piso.
3) Pokud jich je více, dávají se některá před a některá za předmět.
=> En la plaza donde vivimos hay tres nuevas casas altas.
(Označení novosti bývá téměř vždy před předmětem, pokud je více PJ )
[48] Ukazovací zájmena
Rozhodující je pozice mluvčího, homologa a popisovaného objektu
I.) Mluvčí i homolog jsou od objektu stejně daleko
Pak používáme tvary obsahující kořen – EST
V češtině by byl ekvivalentem výraz
=> Tento
Rod
sledovaného objektu
Mužský (m)
Ženský (f)
Číslo
sledovaného objektu
Jednotné (s)
Množné (p)
ESTE
ESTOS
ESTA
ESTAS
II.) Sledovaný objekt je blíže k mluvčímu, dále od homologa
Pak používáme tvary obsahující kořen – ES
V češtině by byl ekvivalentem výraz
=> Ten
Rod
sledovaného objektu
Mužský (m)
Ženský (f)
Číslo
sledovaného objektu
Jednotné (s)
Množné (p)
ESE
ESOS
ESA
ESAS
III.) Sledovaný objekt je vzdálený od mluvčího i homologa
Pak používáme tvary obsahující kořen – AQUEL
V češtině by byl ekvivalentem výraz
=> TÁMHLETEN (ONEN)
Rod
sledovaného objektu
Číslo
sledovaného objektu
Jednotné (s)
Množné (p)
Mužský (m)
Ženský (f)
AQUEL
AQUELLA
AQUELLOS
AQUELLAS
Speciálně pro tento tvar existuje i verze pro situaci, kdy neznáme rod . Pokud neuvedeme
podstatné jméno , nijak nespecifikujeme – pak lze použít tvar AQUELLO
[49] Budoucí čas – El Futuro
-
SJ umít tvořit budoucí čas i neopisným – přímým způsobem a to pravidelně pomocí
infinitivního tvaru.
Jelikož je tento tvar neměnný pro všechny 3 třídy – jeho koncovky jsou tak trochu
kompromisem mezi třídami A a E.
Yo
Tu
Él
Ella
Usted
-é
- ás
-á
-á
-á
Nosotros
Vosotros
Ellos
Ellas
Ustedes
- emos
- éis
- án
- án
- án
Například:
Hablar
Hablaré, Hablarás, Hablará, Hablaremos, Hablaréis, Hablarán
Comer
Comeré, comerás, comerá, mćomeremos, comeréis, comerán
Abrir
Abriré, abrirás, abrirá, abriremos, abriréis, abrirán
Existují pak některé speciální výjimky:
1) Sloveso HAY
Habré, habrás, habrá, habremos, habréis, habrán
2) Sloveso obsahující N a R
Poner
Pondré, pondrás, pondrá, prondremos, pondréis, podrán
Tener
Tendré, tendrás, tendrá, tendremos, tendréis, tendrán
[50] Opisné futurum
-
Budoucnost lze vyjádřit opisem
Jde o obdobu anglického „To be going to“
Obecný tvar zní:
IR + A + sloveso v infinitivu
[51] Slovosled – vybrané postřehy
☯ Prakticky se věta přeloží doslovně tak, jak je zadána.
☯ Přívlastky (zpravidla přídavná jména) stojí za svým podstatným jménem.
o El señor español, la camisa negra,vecino de ota, …
☯ Předmět zpravidla stojí až za přísudkem
o Buscar el diccionario, explicar la gramática
☯ Sloveso buscar se zpravidla pojí se členem neurčitým ovšem záleží na kontextu.
☯ Rovněž i příslovečná určení (především PUZ) stojí až za svým slovesem.
☯ Slova jako také, ještě, jenom mají stejnou pozici jako v zadání.
☯ Pokud je slovo upraveno o zájmeno, už nemá člen
o Un libro
o El libro de Ota.
o Ota busca su libro.
☯ Podmět zpravidla předchází přísudku.
☯ PUM je zpravidla na začátku věty, respektive před svým slovesem.
☯ Slůvka jako radio, televisión se téměř vždy pojí se členem určitým.
☯ Ve spojení kurz španělštiny je předložka de => curso de español
☯ Dny v týdnu mají člen, pokud jsou blíže specifikovány => el lunes próximo
[52] Udávání pozice
delante de
(před)
cerca de
(u)
Al lado de
(po boku, u)
detrás de
(za)
En
(na)
(nad)
Sobre
(nad)
Bajo
(pod)