Srpen 2016

Ročník XVIII., č. 8
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
srpen 2016
SENOŽATSKÉ NOVINY
Senožaty
Nečice
Tukleky
Otavožaty
Hladím vlasy žírných válů,
chléb mi teče do sandálů.
I slunce svou hlavu sklání
před tou bouří plnou zrání.
(J. Zubík)
Opravy chodníků v Senožatech
Při tvorbě rozpočtu obce Senožaty na rok 2016 byly vyčleněny nemalé
finanční prostředky na opravu chodníků v Senožatech. Bylo určeno pět různě dlouhých úseků, které si zasloužily
opravu – jednalo se o chodník před autobusovou zastávkou u areálu základní
školy, dva úseky k hřbitovu, chodníkový ostrůvek před pohostinstvím Na Zastávce a před budovou obecního úřadu. Ve výběrovém řízení byla vybrána
stavební firma SWIETELSKY, která nabídla nejnižší cenu zhotovení celé akce,
a zároveň jsme věděli z předchozích let,
že vždy odváděla kvalitní práci.
Samotná akce byla započata v polovině května 2016. Došlo k odstranění
polámaných silničních obrubníků a odstranění rozlámaného, poškozeného,
nerovného asfaltu. Chodníky byly osazeny novými obrubníky se zámkovou
dlažbou.
V srpnu již nelze slunci mnoho věřit.
Silné rosy v srpnu kladou na dobrou
pohodu.
Svatý Bartolomí létu hlavu kloní.
(24. 8.)
K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!
(Z Přísloví krále Šalomouna)
Foto: Zdeněk Vaněk
Stav chodníků v Senožatech před, ...
... během oprav ...
Práce pokračovaly plynule, bez
větších potíží, takže předávací řízení
stavby proběhlo 30. června 2016. Byla
dodržena cena dle smlouvy o dílo ve
výši 729 540,- Kč včetně DPH. Celý
projekt byl podpořen finanční částkou
110 000,- Kč z Programu obnovy venkova Vysočiny. Opravou chodníků bylo
přispěno k estetičtějším vzhledu Senožat a bezpečnější chůzi. ... a po ukončení prací.
Srpen 2016
ZV
1
SENOŽATSKÉ
NOVINY
Pozdravy
z cest
Tradiční pozdrav z Tábora
ochránců přírody (TOPu)
všech zemí (s mezinárodní
účastí) všem čtenářům SN
posílá
Vendulka Strachotová,
Vernár
Novostavby v lokalitě Za Sady rostou jako houby po dešti.
Pracovníci obce při opravě kapličky v Tuklekách.
Srpen 2016
Otazky
a odpovědi
Otázka:
Jaký je výskyt lýkožrouta smrkového v obecních lesích?
Odpověď:
Vzhledem k tomu, že bylo položeno 45 kusů lapáků a loňská napadená
hmota byla včas zpracována, podařilo
se výskyt kůrovce minimalizovat. Velmi významnou roli zde sehrálo i chladnější a vlhčí počasí ve srovnání s rokem
2015.
ZV
Foto: IS
Foto: ZV
2
SENOŽATSKÉ
NOVINY
Vodopád v Terčině údolí
A do tohoto krásného kouta naší
země jsme vyjeli s turisty 6. července.
Program v pořadí již 13. zájezdu byl
následující: středa 6. 7. – Jindřichův
Hradec – fontána (Unikátní fontána,
jediná v ČR – další pouze ve Štrasburku,
Spojených arabských emirátech a Las
Vegas – je nainstalována v pasáži Obchodně-medicínského centra sv. FloriSrpen 2016
ána. Nabízí jedinečný emotivní zážitek
– obrazce tvořené kapkami padající vody
v kombinaci se světelnými efekty, videoprojekcí a tóny působivé hudby.) – Žumberk – tvrz (Ojedinělá ves Žumberk, patří k nejstarším v oblasti Novohradska,
zmiňovaná je již ve 13. století. Je jednou
ze tří dochovaných opevněných vesnic
v Evropě.) – Nové Hrady – hrad (Gotický
hrad Nové Hrady byl založen na skalnatém výběžku s mohutným příkopem jako
pomezní hrad, který měl chránit českou
stezku z Čech do Rakouska) – Terčino
údolí (také Terezino údolí nebo Tereziino, německy Theresiental – je romantický
krajinný park a národní přírodní památka v údolí říčky Stropnice nalézající se
cca 1 km od Nových Hradů. Park včetně
staveb a krajinářských prvků je současně
chráněn jako kulturní památka České republiky).
Foto: Irena Strnadová
Novohradské hory (německy Gratzener Bergland; také Freiwald) jsou geomorfologický celek a pohoří nacházející
se na hranicích Česka a Rakouska.
Na českém území se rozprostírají na
ploše 162 km² kolem obcí Nové Hrady,
Horní Stropnice, Benešova nad Černou,
Dolního Dvořiště a Malont až ke státní
hranici. Jejich jižní součástí je v Rakousku
Freiwald a Weinsberger Wald táhnoucí se
až k údolí Dunaje.
Nejvyšším vrcholem Novohradských
hor je Viehberg (1112 m). Z šestnácti novohradských vrcholů přesahujících tisíc
metrů nad mořem se jich na českém území nachází pět. Nejvyšší jsou Kamenec
(1072 m), Myslivna (1040 m) a Vysoká
(1034 m).
Jedinečnost Novohradských hor
spočívá především ve vzácně zachovalé přírodě, která na české straně zůstala
ušetřena zásahů člověka díky své poloze
v bývalém pohraničním pásmu. V roce
2000 zde byl vyhlášen Přírodní park Novohradské hory. V Novohradských horách pramení Lužnice, Malše, Stropnice,
Černá a Pohořský potok.
7. 7. – okolo novohradských rybníků; Dobrá Voda – kostel (Roku 1698
pohasíná sláva Hojné Vody, o něco níže,
pod Kraví horou, byl totiž objeven nový
pramen. Místo a osada kolem něj vzniklá bylo pojmenováno Dobrá Voda (něm.
Brünnl.) Kaplička nad zázračným pramenem záhy přestávala stačit davům poutníků, a tak hrabě Albert Karel Buquoy začal r. 1706 se stavbou poutního a farního
kostela P. Marie Nanebevzaté. K průčelí
přiléhá dvojramenné schodiště, pod ním
se nalézá trojdílná otevřená kaple, v jejím
středu nádrž s léčivým pramenem.)
Hojná Voda (německy Heilbrunn,
dříve také Vilémova Hora) je vesnice na
Novohradsku, která leží nad Dobrou Vodou mezi Kraví horou (953 m n. m.) a Vysokou (1034 m n. m.) v nad. výšce 794 m.
Je zde mnoho přírodních zajímavostí,
například kamenné útvary bizarních
tvarů. Název pochází od významu hojivá voda); výstup na Kraví horu (zdaleka
viditelný vrch klenbovitého tvaru – Kraví
hora – původně Kamenná hora – patří
k nezaměnitelným dominantám Novohradských hor. Na jejím 953 metrů vysokém vrcholu nalezneme skalní hradby,
množství izolovaných skal a známý bizarní granodioritový útvar „Napoleonovu hlavu“, 10 m vysokou. Dříve dobytkem
vypásané – odtud změna názvu na „Kraví horu“ německy „Kühberg“, kamenné
moře dnes náletem zarůstá.
Železná vojenská hláska z roku 1989
– pravděpodobně poslední minulého režimu – těsně pod vrcholem, byla v roce
2001 přestavěna na telekomunikační
věž a současně rozhlednu, přidáním
podpěr a točitého schodiště. Po zdolání
129+1 schodu můžeme z plošiny ve výšce 24 metrů spatřit nejen okolní vrcholy
– Vysoká, Kuní hora, rakouský Mandelstein, Tischberg a Aichelberg – nebo ji-
Zvon setkávání, Hojná Voda
3
SENOŽATSKÉ
Pohoří na Šumavě – část kostela
hočeskou pánev na severní straně, ale
za dobrého počasí i šumavské vrcholy
Smrčina, Plechý či Knížecí stolec nebo dokonce Alpy na jihu. To se ale poštěstí jen
několik málo dní v roce. Celková výška
hlásky je 37 metrů).
8. 7. – výstup na Kamenec (Pouhé
3 km jihozápadně od obce Pohoří na Šumavě a pár set metrů od státní hranice
s Rakouskem se nachází nejvyšší vrchol
české části Novohradských hor – Kamenec (1072 m). Kamenec je dvouvrcholová
hora – severozápadní měří 1072 m a jihozápadní 1057 m. Přímo na nejvyšším
bodě se nachází rozsáhlý skalní útvar,
jehož zdolání vyžaduje několik lezeckých
kroků (vylezení na hlavním vrcholek je
jednodušší ze směru příchodu od obce
Pohoří na Šumavě). Přibližně 300–350
metrů ve směru státní hranice leží zbytky
hradu a hostince. Bez zajímavosti také
není, že vrchol leží na evropském rozvodí
Labe a Dunaje.) nebo putování k pramenům Lužnice – pravému a nepravému. Lužnice pramení na rakouské straně
Novohradských hor, na západním svahu
hory Eichelberg (1054 m), v nadmořské
výšce 970 m. Nejlepší přístup k prameni je
z obce Karlstift, z níž vede k prameni 2 km
dlouhá cesta značená orientačními tabulemi. Nedaleko od pramene vstupuje
východně od Pohoří na Šumavě na české
území, kde protéká splavovací nádrží Kapelunk a po zhruba 5 km, kdy v mírném
odstupu sledovala z české strany státní
hranici, se na soutoku s potokem Popelnicí vrací zpět do Rakouska. Protéká městem Weitra (Vitoraz) a u Českých Velenic
znovu obrací do Čech a míří do široké Třeboňské pánve).
Žofín – kolem Žofínského pralesa (Přírodní rezervace Žofínský prales
je společně s pralesem Hojná voda nejSrpen 2016
NOVINY
Památný zerav cestou na Kamenec, u něho M. Durasová
starší rezervací v pevninské Evropě – starší je rezervace na ostrově Vilm v Baltském
moři. Založil ji roku 1838 hrabě Jiří František August Buquoy na ploše 38,3 ha,
ovšem po převzetí panství jeho synem
rozhodl lesní inženýr a taxátor W. Rolland
o zmenšení plochy rezervace na 1,7 ha,
až v roce 1882 byl vydán absolutní zákaz
těžby – do té doby byly odtud odváženy
souše – a od roku 1888 se plocha rezervace opět zvyšovala až na současnou
rozlohu V roce 1933 vyhlásilo tehdejší
ministerstvo školství a národní osvěty Žofínský prales úplnou státní rezervací s výměrou 97,72 ha. Rozloha této rezervace
je 102 ha. Nejstarší stromy jsou až 400 let
staré. Od poloviny 18. století se na většině tohoto území vyvíjí prales bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi stromy zde
dominuje buk, v menším počtu se zde vyskytuje smrk a jedle. Od roku 1991 je prales oplocen a nepřístupný veřejnosti. Do
roku 1975 zde rostla Žofínská královna
jedlí (věk 425 let, obvod kmene 553 cm,
celková výška 51 m, padla za prudkého
nárazového větru 6. ledna 1975) – nebo
cesta k rybníku Zlatá Ktiš (Zlatá Ktiš –
též Goldentisch Teich – je splavovací nádrž v Novohradských horách. Nachází se
na Černé, na jižním svahu Jeleního hřbetu v nadmořské výšce 766 m. Má rozlohu
5,24 ha a maximální hloubku u výpusti
Kamenec – krátký odpočinek
5 m. Nádrž byla vybudována v roce 1789
a na její jižní straně o dva roky později
vznikla stejnojmenná osada o 11 domech. Jako splavovací nádrž (klauza)
sloužila k posílení toku a pro lepší plavbu
dlouhého polenového dřeva z novohradských lesů krátkodobým intenzivnějším
vypouštěním nahromaděné vody po
dobu plavení. Při povodni v roce 1794
došlo k poškození hráze, proto byla v roce
1796 zesílena a zvýšena. K protržení hráze došlo i při povodních v srpnu 2002.
Kaplička
9. 7. Český Krumlov (V českých
zemích bychom stěží hledali dvě místa,
která skýtají na první pohled tolik podob
jako je Český Krumlov a Praha. Historickými centry obou měst protéká řeka Vltava, na jednom břehu se v obou případech rozprostírá kouzelné staleté město,
které neztratilo svůj středověký ráz, na
druhém břehu se nad skálou k nebesům
tyčí majestátní hrad a zámek. Obě místa
dnes patří k turisticky nejnavštěvovaněj4
SENOŽATSKÉ
ším městským památkovým rezervacím
v České republice a jako první z našich
památek byla roku 1992 zařazena do
seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO) – Zlatá Koruna
(Psal se 6. duben roku 1263 a v rakouském klášteře Heiligenkreuz (Svatý Kříž)
se řeholníci cisterciáckého řádu vydali
na cestu. Cílem jejich putování bylo „jisté
místo v Čechách“, na které dorazili snad
už v polovině téhož měsíce. Na konci
cesty je čekal pohled na řídce osídlený
lesnatý kraj, tak jak je pro tento řád typické. Právě zde měl vzniknout nový klášter,
a to díky pátému českému králi – Přemyslu Otakaru II. V klášterních zdech se
v křišťálové schránce uchovávala vzácná
relikvie, trn z Kristovy koruny, který pojmenoval zdejší nové opatství na Svatou
(Trnovou) Korunu. Od 17. století se užívá
názvu Zlatá Koruna).
Náš bus vyjížděl v šest hodin z Pelhřimova, v Želivě nabral manžele Koktovy, Svobodovy, Virtovy, paní Uzlovou J., Machyánovou M. a pana Dorazila
K. z Vřesníka. V Senožatech u obchodu
přistoupily paní Davidová A., Pinkasová Z., Pohanová L., Mudrová A. z Košetic a manželé Strnadovi, u školy čekaly
paní Durasová M., Josková L., Kelíšková
J., Kulovaná A. a Marešová L. V Jiřicích
přistoupil pan Jiřík F., v Humpolci nastoupilo nejvíce lidí – Adamová L., Bártlová H., Beránková M., Blažková M., Drvotová M., dvě Dvořákovy M., Duba P.,
Janoušková H., Jelínek J., Ježová K., Kaňová B., Kopecký M., Krupková L., Matějů J., Sochorová J., manželé Sýkorovi,
Šimková M., Topičová M., Vejvodová M.,
a Záběhlíková J., poslední skupina byla
v Pelhřimově – Hodačová V., Paťhová K.
a Paťhová M., Slavětínský P., Stejskalová
Český pramen Lužnice (nepravý)
Srpen 2016
NOVINY
J. a Stejskalová N. V cíli čekali manželé
Vejvodovi. Dohromady i s panem řidičem Kačerem nás bylo 52.
Program se nám dařilo plnit, vycházel i časově. Fontánu v Jindřichově
Hradci jsme měli na devátou. Necelých
deset minut světelné a hudební show
nás okouzlilo. Doporučujeme. Zastavení u tvrze v Žumberku se rovněž líbilo, prohlédli jsme si i dřevěné sochy
v nejbližším okolí. Většina z nás prošla
od 13:15 spolu s průvodcem útrobami
hradu v Nových Hradech, kde stejně
jako v Jindřichově Hradci byl čas se
loudat před objednanými akcemi po
náměstí a přilehlých ulicích. Posledním
bodem prvního dne bylo Terčino údolí. Malý zmatek nastal hned v počátku,
kdy se čekalo na menší skupinu, která
se ke vstupu do parku přesouvala busem, ale poměrně brzy jsme byli pohromadě. Pohodovým tempem jsme
prošli tak dvě třetiny z celkové délky
naučné stezky (Hamr, Lázničky, Modrý
dům, Vodopád, Lesy, Průhledy, Cuknštejn), končili jsme právě u něj. (Tvrz
Cuknštejn je středověké panské sídlo
nacházející se poblíž vesnice Světví, Je
chráněna jako kulturní památka České
republiky, Jedná se o jednu z nejlépe dochovaných středověkých tvrzí v jižních
Čechách.)
Bus na nás čekal ve zmiňované vesnici zvláštního názvu Světví. Před námi
cesta do Černého Údolí, tam hotel
U Pralesa a bezvadní manželé Michalovi. Původní objekt pohraniční stráže
přebudovali na hotel. Pokoje se sociálním zařízením, velká jídelna s terasou,
velmi chutné jídlo. Pro zájemce – www.
hotelupralesa.cz. Na konci prvního dne
jsme měli v nohách 10–11 km.
Ve čtvrtek se vyjíždělo v 9 hodin
opět do Nových Hradů. Čekalo putování kolem některých novohradských
rybníků. Po ČTZ přicházíme k Zevlovu
mlýnu a rybníku. Za ním odbočujeme
mimo značenou naučnou stezku k bývalému hraničnímu přechodu Nové
Hrady – Pyhrabruck. Dnes je tam Skanzen železné opony. Pročítáme panel NS
Paměti Novohradska. Z celnice je hotel.
My trávíme asi půl hodiny ve venkovních prostorách, nápoje, svačinka. Vracíme se stejnou cestou a pokračujeme
k rybníkům. Od Veverského rybníka
se stáčíme do Veveří, zacházíme do
autokempu, a jelikož bude poledne,
dáváme si tady oběd. Někteří dojídají
zásoby z domova.Původní čas srazu
v Hradech posouváme z 12 h na 13:30.
Ale i nyní čas odjezdu posouváme – nejsme všichni. Co se přihodilo? Někdo
zamkl dveře na chodbě k WC a uvěznil
naše dvě turistky. Přišel čas mobilů –
vše ok :-). Ani v restauraci si nemůžete
být jisti... Konečně jedeme dál. Dobrá
Voda – krásně opravený kostel, pod
ním pramen léčivé vody – nabíráme si,
od kostela nádherné pohledy do kraje.
Odtud přejíždíme do Hojné Vody, zacházíme ke Zvonu Setkávání (Přibližně
více jak 1,5 měsíce zvon chladl v zemi.
Odlévání se povedlo výborně a tak 15. 6.
2012 zvon přicestoval na Hojnou Vodu,
aby se 21. 6. ve 21:00 rozezvonil úplně
poprvé. Odléval jej osobně pan Rudolf
Perner III. Jednorožec na zvonu symbolizuje mystickou čistotu, zdraví a víru
a další vlastnosti, pro které ho velmi
přísný katolík, vladař Vilém z Rožmberka, udělil roku 1592 do erbovního znaku
městečka Hojna Woda (zložena 1553).
Samotný nápis na zvonu „Obrať svou
Pohled do Žofínského pralesa
5
SENOŽATSKÉ
tvář ke Slunci a všechny Tvé stíny zůstanou za tebou“ je propůjčen od buddhistů, ale platí pro všechny víry dohromady.
Má náhodné i stále návštěvníky zklidnit
k meditaci. Zbytek zdobení jsou symboly
Slunce a hojnosti. Na opačné straně zvonu (proti jednorožci) je značka zvonaře
(Perner), značka otce zvonu (Petr Nedvěd) a letopočet odlití zvonu (2012). Zvon
měl být původně v tónu „C“, ale o něco
více zvonoviny ho ladí do „Cis“), fotíme
se. Návrat k busu – jedna skupina jede
do Horní Stropnice, druhá se vydává po
ZTZ na Kraví horu. Cesta vede lesem,
chrání nás před slunečními paprsky. Na
vrcholu stojí rozhledna, většina „šplhá“
nahoru. Těch 130 schodů se vyplatilo.
Jenom litujeme, že na plošině nejsou
popisky, tak se dohadujeme, co je kde.
Sestup byl adrenalinovější, překonávali jsme skalní překážky, prošli kolem
Napoleonovy hlavy, ale vše se zvládlo
– a bez úrazu. V Hojné Vodě se zašlo
ještě na občerstvení, mezitím přijel bus
s „Hornostropničáky“ a v 17:30 jsme zamířili „domů“ – do Černého Údolí. V půl
sedmé večeře. Na první byla rýže a měkoučké masíčko v sýrové omáčce, tentokrát zavonělo pečené kuřecí stehno
s bramborem. Po večeři volná zábava –
vycházky do okolí, posezení u vínečka,
sledování fotbalu, dřívější zalehnutí…
jak kdo chtěl. Na mém krokoměru tento den 14 km.
se vracíme na dobře značenou českou
hranici. Postupujeme podél hraničních sloupků, jdeme husím pochodem
úzkou lesní cestou a naším největším
zájmem je setřást kousající mravence.
Jsou jich zde tisíce. Přejmenovali jsme
si hraniční stezku na „Mravenčí stezku.“Mraveniště jsme přestali počítat.
Jsou všude. Dostáváme se z lesa a tím
z dosahu mravenců, pokračujeme dál.
Ve stínu dalšího lesa chvilku odpočíváme. Konečně narážíme na MTZ, zbývá
už jen kratší úsek na rakouské straně.
Vzhledem k časové ztrátě upouštíme
od cesty k pravému pramenu Lužnice.
Přicházíme k „Bucherser Kapelle“ – kapličce, po chvíli opouštíme MTZ a vracíme se na české území. Kolem pole,
otevřená krajina, pálící slunce. Cestou
narážíme na český pramen Lužnice –
nepravý pramen. Vracíme se do Pohoří. Tady již čeká skupina, která nešla na
Kamenec, ale vydala se do Rakouska
k pravému pramenu Lužnice, samozřejmě měli cestou i český pramen. Následuje kratší pauza a vyjíždíme zpět. Cestou odtud v Pohorské Vsi kupuje jediná
zájemkyně na farmě kozí sýr, stejnou
cestou jako ráno se vracíme na chvilku
do Černého Údolí. Několik lidí si bere
plavky, míříme k Lesovně u Žofínského
pralesa. V Lesovně bohužel není možnost se najíst, tak alespoň nápoje. Je asi
15:30, pětičlenná skupinka se vydává
na cestu kolem Žofínského pralesa (10
km), většina se vydá k rybníku Zlatá
Ktiš, někteří se vrací 3 km zpátky k našemu hotelu. V 18.15 se pro nás vrací
bus. Na večeři v 18:30 jsou všichni, žádné ztráty. :-) Na krokoměru jsem měla
něco málo přes 24 km, další skupina
17 km nebo 14 km. Stačilo. Po večeři ve
Pátek. Z Černého Údolí do Pohorské Vsi, přes Leopoldov, míjíme pension Baronův most, přijíždíme do Pohoří.
Konec světa. Ale překvapení se koná.
Ti, kteří pamatovali jen zchátralý kostel,
našli objekt opravovaný, kolem vyrostlo několik úplně nových domů – jako
by se Pohoří začalo probouzet. Budoucnost – ? Odtud se
početná skupina vydala po
ZTZ na nejvyšší vrchol Novohradských hor na české straně
– na Kamenec. Byli jsme velmi mile překvapeni – čekalo
v podstatě jedno větší stoupání v lese a najednou tu byl
vrchol – 1072 m n. m. Sedáme
si, krátká svačinka a jde se dál.
Původní plán – dojít k pramenu Lužnice na rakouské straně
se vzdálil a posléze rozplynul.
Ač máme mapu, cesta nám
není zcela jasná. Asi po půl
hodině dohadů, kdy stojíme
již v Rakousku na lesní cestě, Před odjezdem z Černého Údolí
Srpen 2016
NOVINY
20 h nám na naši prosbu připravil pan
domácí – Jaroslav Michal – velmi zajímavé povídání o jeho cestách po světě,
vybral nám Afriku. Přes hodinu líčil své
zážitky, dojmy, zkušenosti. Jak říkal –
díky své cestovce si plní sny. Kdo z vás
má rád adrenalin, kdo touží po vzdálených lokalitách, máte možnost si splnit
sen hotelbusem s Pangeo Tours – www.
pangeotours.com.
Je sobota, 9. červenec, poslední den. Vstáváme o něco dříve, od 7 h
ukládáme do busu zavazadla, snídaně
na 7:30. Na poslední chvíli „odchytávám“ pana Michala – ač jsem hlásila
focení předem – a honem se jdeme
fotit. Chvátá do Českých Budějovic.
Bohužel v tom frmolu všichni nedoběhli na společné focení. Ale většina
je tam. Rozloučení s panem Michalem,
posléze s jeho paní a opouštíme hotel
U Pralesa. V Českém Krumlově se v 10 h
setkáváme s průvodkyní Šárkou Šimečkovou. Příjemná, sluníčková, fundovaná, krumlovská rodačka. Trávíme s ní
hodinu a půl, prší na nás množství zajímavých informací. V závěru nám ještě
doporučí restaurace, cukrárny s přijatelnými cenami, loučíme se a vyrážíme na
dvě hodiny na náměstí a jeho nejbližší
okolí. Jídlo, obchody, ale samozřejmě
stále nasáváme atmosféru města. I Český Krumlov stojí za zhlédnutí. :-) Poslední zastavení je ve Zlaté Koruně. Většina
jde na prohlídku kláštera s průvodkyní,
jiní dávají přednost procházce v okolí
kláštera. Po 15.h vyjíždíme k domovu.
Rozcházíme se podle trasy – první odcházejí Pelhřimovští, pak Humpolečtí,
Senožaty a poslední Želiv.
Co závěrem? Počasí vyšlo skvěle,
slunce, teplo, žádná slota,
takže i nálada byla odpovídající. Žádný úraz. Naši turisté
– pro zajímavost – 32 turistů
je nad 60 let, patnáct z nich
nad 70 let! – sbírali jeden kilometr za druhým a terén
byl místy náročný. Chválím
všechny. Obohatili nejen
svou duši o nové zážitky, ale
udržují své tělo v dobré kondici i pohybem, což je dobře.
A jejich úsměvy, spokojenost,
pochvalná slova jsou pro mě
odměnou.
Irena Strnadová
(Text psaný kurzívou převzat
z Wikipedie)
6
SENOŽATSKÉ
DŘEVOPRODEJ SENOŽATY
Významné životní jubileum
v srpnu oslavuje:
Marie Hypšová, Senožaty
70 let
Marie Bokůvková, Senožaty
50 let
Vladislav Sibal, Senožaty
50 let
NOVINY
Stálý sortiment:
Vodovzdorné desky Durelis, palubky, překližky,
spárovky, plotovky, lišty, masivní dveře a dveřní prahy,
montážní pěny, silikony, brusivo,
tmely, lepidla, ředidla,
drobné nářadí, spojovací materiál, zámky, kliky…
Základní včelařské potřeby
Dřevěné brikety buk+dub
Poděkování
Dne 9. 7. 2016 se v Senožatech uskutečnil již podruhé
Farní den spojený s výstavou obrazů. Zúčastnilo se ho kolem 200 lidí, hlavně dětí.
Za tuto velmi hezky a profesionálně připravenou akci
bychom rádi poděkovali našemu panu faráři a panu vikáři
z Humpolce. Do další práce jim přejeme pevné zdraví, štěstí
a spokojenost.
Boží požehnání jim vyprošují
všichni farníci z Otavožat, Tuklek, Senožat a okolí
Jiří Pohan, truhlářství, Senožaty 241
tel. 606 168 299, 606 433 483
www.truhlarstvipohan.cz
Pište, fotografujte, sdílejte se se svými
zážitky z prázdnin a dovolených!
Pokud pošlete k uveřejnění svůj příspěvek,
či alespoň pohlednici z prázdnin, budete
zařazeni do slosování o předplatné
Senožatských novin na rok 2017.
Naše obec recyklací elektrospotřebičů
výrazně ulevila životnímu prostředí
Loni občané odevzdali k recyklaci 34 televizí, 8 monitorů a 550,26 kg
drobného elektra.
Snaha obyvatel obce recyklovat staré a nepoužívané elektrospotřebiče se
již několik let vyplácí. Naše obec obdržela certifikát vypovídající nejen o přínosech třídění televizí a počítačových
monitorů, ale také o velkém významu
sběru drobných spotřebičů, jako jsou
mobilní telefony. Díky environmentálnímu vyúčtování společnosti ASEKOL
můžeme nyní přesně vyčíslit, o kolik
elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme díky recyklaci
vysloužilého elektra ušetřili ekosystém
Země. Víme také, o jaké množství jsme
snížili produkci skleníkových plynů CO2
nebo nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která s obcí dlouhodobě
spolupracuje na recyklaci vytříděných
elektrozařízení.
Z Certifikátu Environmentálního
vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané naší obce v loňském
roce vytřídili 34 televizí, 8 monitorů
a 550,26 kg drobných spotřebičů. Tím
Srpen 2016
jsme uspořili 19,87 MWh elektřiny,
1 070,64 litrů ropy, 84,00 m3 vody a 0,66
tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 4,21 tun
CO2 ekv., a produkci nebezpečných
odpadů o 16,70 tun. Výsledek studie
jednoznačně prokázal, že zpětný od-
Foto: freeimages.com / matteo canessa
běr elektrozařízení, i těch nejmenších,
má nezanedbatelný pozitivní dopad na
životní prostředí. Když si uvědomíme,
že recyklace běžných 100 televizorů
uspoří spotřebu elektrické energie pro
domácnost až na 4 roky, nebo ušetří
přibližně 400 litrů ropy potřebných až
k sedmi cestám do Chorvatska, jsou to
impozantní čísla. Pozitivní zprávou pro
uživatele počítačů také je, že odevzdání
10 vysloužilých monitorů ušetří spotřebu energie potřebnou pro chod notebooku po dobu necelých 5 let. Všichni
ti, kteří tříděním takto zásadně přispívají k ochraně životního prostředí, si
zaslouží obrovský dík.
Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu
a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených
spotřebičů do nového produktu. Pro
každou frakci byly vyčísleny dopady na
životní prostředí. Výsledky studie jsou
prezentovány jako spotřeba energie,
surovin, emise do ovzduší, vody a produkce odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení
jednoznačně pozitivně, a to ve všech
aspektech.
ZV
7
SENOŽATSKÉ
VÝTVARNÍK VOLÍ MISS
Slovo „tombola“ vždy vyvolávalo v mé představivosti něco z tajemna
i dobrodružství – radostného těšení.
Sice jsme toho nikdy moc nevyhráli, ale
vlastně ano. Alena si kdysi v Louňovicích
(coby začínající učitelka Lišková) na plese musela přes celý sál dojít pro živého
kohouta, vyhrála i metr palivového dřeva, spolu jsme si jednou z plesu ve Štěpánově odvezli malé sedátko.
Stejně tak nezapomeneme na zdislavické bály ještě ve staré sokolovně, kde
se do sálu vstupovalo přímo z průjezdu
a tombola byla vždy hlavním popůlnočním programem. Zde exceloval Láďa
Kadlec (řečený „Ježíšek“) i s jeho typickým úsměvem a hlasitým vyvoláváním
„míchá se, míchá se“. Později jsem jako
výtvarník často dával své obrazy do plesových tombol, většinou na prosbu známých, přátel – a to se neodmítá. Ostatně
obraz malíře v plesové tombole je i dobrou reklamou.
Koncem devadesátých let jsem navázal určitou výtvarnou spolupráci
s Rehabilitačním ústavem v Kladrubech, a tím se dostal i k sponzorství na
jejich tradičně výborných plesech. Jako
šedesátníci jsme se těchto společenských
akcí i aktivně účastnili. Můj obraz vždy
pořadatelé zařazovali mezi hlavní ceny,
s manželkou jsme byli zváni i jako čestní
hosté. Rádi vzpomínáme na setkání s televizním moderátorem Janem Rosákem,
Antonínem Gerendášem a třeba i půvabnou Tinou Pletánkovou. A na kladrubském plese jsem se coby výtvarník
a estét dostával i do pozice hodnotitele
ženské krásy…
NOVINY
Totiž: Na plese RÚ zavedli tradici volby Miss plesu či Královny plesu.
I s předáváním putovní čelenky. K tomu,
pochopitelně, musí být i porota, která plesovou krásku vybere. A tu porotu
jsem měl vést já. Už jmenovité představení porotců mi nebylo moc vhod. Ty pohledy hostů! Od úsměvných a fandících
přes potměšilé – až po závistivé.
A pak to nenápadné obcházení sálu.
Připadal jsem si jako člen smečky mlsných hafanů a vzpomněl na film „Hoří,
má panenko!“ Možnost prohlédnout si
přítomné krásky nebyla k zahození. Občas jsme se posilnili… někdy byl problém
přesvědčit vybranou dívku k účasti ve finále, ve kterém pak o jejich pořadí rozhodovali všichni účastníci plesu. Prostě se
zařadili do fronty za volenou krásku. To
už bylo pro porotce pohodové a tak býval
další důvod k pohledu na dno sklenky.
Jen jednou narušil porotní klídek Jan
Rosák a pozval hodnotitele k mikrofonu.
K obveselení sálu je zpovídal otázkami
typu „jste horňák nebo dolňák?“
Při jednom plese se stala tato zajímavá událost. Porota vybírala dívku
a já se výjimečně více angažoval ve prospěch jedné z nich. Opravdu jsem volil
dobře a přesvědčil ji k účasti ve finále.
Když pak moderátor vyzval pět finalistek k nástupu – dotyčná „moje Miss“
nepřišla, uviděl jsem ji s partnerem na
balkóně! Zrada! Volba ale v pohodě pokračovala a zdárně skončila předáním
korunky. Jen ve mně zrála myšlenka na
domluvu a výtku krásné neznámé.
Tanec. Tančím s Alenou a při tanci
si všimnu sousedního páru i provinilého
pohledu „zrádkyně“. Něco musím vymyslet! A stalo se. Hudba končí první kousek ze série a my (vlastně já) se takticky
tanečně suneme k dotyčné. Konec tance.
Zůstáváme stát u nich. Tleskáme…
Omluvný pohled a moje „vy jste tomu
dala!“ – a pak bleskové rozhodnutí:
„Za to budete potrestána! Smím
prosit?“ Alenu sunu do náruče jejího
partnera (snad bratra), který pochopil
– a již plujeme po parketu s nezvolenou
princeznou. Samozřejmě vše v pohodové
náladě a legraci. Pochopil jsem i její odmítnutí k účasti na volbě, ono to chtělo
velkou odvahu a méně zábran. Tím víc
byla pro mne pravou královnou!
JEMNIŠTĚ
Ozval se telefon: „Pan Stanislav Příhoda? Tady Pavla. Dostala jsem tip na
podblanického výtvarníka“.
Tak nějak začala příprava na výstavu v zámku Jemniště. Nový majitel organizoval v levé části objektu velkou výstavu obrazů snad i s výhledem vzniku
galerie a opakování takovýchto větších
akcí. S potěšením jsem nabídku přijal
a seznámil se s Pavlou, mladou a sympatickou ženou, která výstavu zajišťovala. Snad jsme si profesně padli i do oka,
v budované kapli vypili dobrou kávu,
pohovořili o kumštu i o životě.
Přišel den vernisáže. K zámku jsme
s Alenkou dorazili autem, zaparkovali
pod mohutnými stromy a vstoupili na
nádvoří, které již bylo plné společenského ruchu. Před vchodem do výstavního
sálu nás vítal číšník za stolkem plným
dobrého pití (škoda – řídím!), uvnitř
docela davy lidí prohlížející si díla i významných výtvarníků hlavně z Prahy.
Uvedené ceny vysoké. Úroveň někdy,
dle mého soudu, neodpovídající. Moje
skromná dílka se tam krčila i cenově.
Proti nám kráčí Pavla. Chystám se,
že ji představím ženě, ladím úsměv a…
Pavla prochází kolem bez mrknutí oka,
lhostejně – Příhodu nezná!? Co se to
děje? Proč se nehlásí? Jsem trochu rozladěn.
Zahájení. Dotyčná osoba pronáší
úvodní řeč, hraje soubor flétnistek. Zajímavé. Vernisáž končí.
Pozor! Přibíhá Pavla. Usměvavá a
– v jiných šatech! Dovoluje si nám představit svoji sestru – dvojče, manželku
majitele zámku.
Aha!
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech.
Redakční rada: Mgr. Irena Strnadová, Dana Pípalová, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafická úprava a zlom: Lucie Skálová.
Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč.
Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce.
Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu: [email protected]
Srpen 2016
8